Občasník 70. oddílu Zálesák
č.18
zalesak.skauting.cz
2003 ''''"
Valšovky - poprvé
Jarní prázdniny v měsíci hladu, zapsali Poštolky, redakčně upravil Milan Sešli jsme se v 5 (ráno !!!!!!!!!!) na nádraží. Někteří jsme hned usnuli a zbytek nastoupil do vlaku. Pak jsme zase usnuli. Gdyž jsme se probudili, přestoupili jsme a usnuli. Pak už nás to spaní přestalo bavit, a tak jsme se my: Petr, Lukáš, Pejťa, Michal a Lucka v doprovodu Wohnivce a Mirky (a taky Árnýho, kterej tam vlastně nebyl) probudili a přestoupili do třetího vlaku – lokálky. Pak jsme přestoupili na červenej skibus, kterej tam nebyl, takže radši na bílej. Takže radši na autobus. V půldruhohodinovém čekání nás potkal jeden bejk, kterýho může do..... na....., gdyž mu spadne zbytek nikotinové věci zdraví škodící do alkoholického pískově zbarveného nápoje s oxidem uhličitým. Pak nám taky řekl, abysme neztratili tyče a kluků, (haha) dal DOBROU radu do života, aby si nás inteligentních a krásných slečen vážili a chválili nás, i gdyž nám to zrovna nesluší. Přemluvili jsme autobus přijetej, aby nás vzal, ale né jako vzal, ale vzal. A tak jsme odjeli, přijeli, vystoupili, přivázali (narvaly Lukášovi naše lyže na pérkno), lezli, lezli, lezli, lezli, lezli [(lezli)5], vylezli, vlezli, zalezli, nalezli, lehli a chcípli. Pak jsme zase vylezli, vlezli do bot a nalezli na prkna a pak jsme lezli nahoru a padali dolů. Tečka. Sněžilo. Tečka. Pak jsme se na to vyprdli, vlezli dovnitř a četli si odpornou literaturu o tom, že někteří [všichni (chlapi)] jsou úplně vypatlaný. S hlavně jsme se asi hodněkrát (přibližně) dozvěděli, že muž je LOVEC a žena STRÁŽKYNĚ HNÍZDA. A tak dále a tak dále. Árný říká, že tam byl sníh a lyžaři. A na Méďovo výchylky jsme se naučili kejvat v sedmivteřinových intervalech a smát se, když se směje. Sme v neděli. Naučili jsme se jezdit na prkně na vleku (s odbornou pomocí všech borďáků i lyžařů) a trochu jezdit i dolů. Po poledni jsme šli podojit Sosnu, kterej dojil medvěda. Sme si dali produkt z medvěda a koláč a šli jsme prknit a hůlkovat. Zase jsme se vzdělávali a zjistili jsme, že muž je lovec a žena strážkyně hnízda. A taky jsme zjistili, že chlapi nemusí dělat dvě věci najednou, protože na to maj lidi (poznámka: v knížce se píše, že to nezvládaj). Pondělí. Jsme vstali. Oblíkli se. Taky kupodivu. Jsme vzali pekáče, kluzáky, podzadečníky, podníky a sedli na ně a rozkouřili jsme to ze sjezdovky. Au. Brr. A jak to jelo, tak to bylo úplně všude. Úplně všude, to znamená i u Koštěte za ušima. A dole jsme úžasným způsobem brzdili o plot a závoru. A někdy i víc. A dole ve Velký Úpě, kupodivu, jsme ... Gábinu, protože tam do tý doby nebyla. Sme šli do ho... restauračního zařízení, objednali si oběd, dlouho čekali, nedostali tatarku, psali pohledy a ty vořechy tam skoro ani nebyly. Když už nás pobývání v tomto nezdravém prostředí nějak přestalo bavit, zanechali jsme naše otisky pozadí na židličkách, nalámali nepěkně mokrá kaťata a vydali se kupodivu nakupovat. Nakoupili jsme spoustu zajímavých věcí, hlavně zvířátko a to v různých podobách (bëé ve štangli a taky bůů na různě a pípí v řízkách). 2
Včera večer jsme nedobrovolně zjistili {[(jo, Paní, to sem já – podle toho číšníka Pejťa)]}, že Michal ho nemá a nenechal si to vymluvit. A dneska jsme psali Stěračovi a Svěračovi, Marečkovi (o tom, aby nám na tábor uplácal) a rvali si nohy do čichových dýchacích děr. Spíme. Po další dny jsme dělali spoustu věcí a zjistili, že muž je lovec a žena strážkyně hnízda. Taky jsme jeden večer (noc) razili ven na pekáče, k., p., p.c. jezdili. Taky hráli pinčes, čambu, kytařili. A jednou jsme dělali pablačinky v lavoru a bylo nám po nich mírně nevolno. Taky u nás byli Pardubičáci. 2. A Moravák. 1. A vypili jsme flašku. Třeba džusu. A místo toho, abysme (-chom) odjeli v sobotu, jsme jeli až v neděli. Metrem. A Lucka je Křeček, ale nevíme, jestli to vymysleli malý Pardubičáci nebo velký. Bylo to prostě senzační !
Valšovky - podruhé
aneb jak to vlastně bylo, zapsala Mirka 15. února jsme se ještě v nočních hodinách (5:00) sešli na hlavním vlakovém nádraží v Plzni. Kdo zná alespoň trochu Poštolky, nebude věřit tomu, že tuto brzkou hodinu vybrali oni. K mému velkému údivu dorazili všichni včas (kromě Kuby, který si klidně ochořel), i když o bdělém stavu se nedá hovořit. Vzápětí po naskládání do vláčku rychlíčku jsme se ponořili zpět do spánku, ve kterém jsme absolvovali i několik přestupů. Vše ale dopadlo dobře a okolo druhé odpoledne jsme se již mohli vydat na závěrečné tři kilometry do kopce, což s dvaceti a více kilama na zádech není žádná sranda. Holky nezaváhaly a využily našich silných spolubojovníků nebo spíše jen jednoho a své lyže velmi obratně připevnily na Lukášovo prkno. Ten ho pak táhnul celou cestu za sebou. Ve výsledku nebyla cesta tak strašná, protože po rychlém a v případě Poštolek i chaotickém vybalení jsme vyrazili otestovat Lukášovo, Wohnivcovo a moje prkno. A první modřiny byly na světě. Do chaty jsme se vrátili až za tmy, správně utahaní a hladoví. Během přípravy večeře, při ní i po ní jsme se vzdělávali z velmi „moudré“ knihy Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách. Pokud někdy zaslechnete, že muž je lovec a žena ochránkyně jeskyně, vězte, že to pochází právě z této knihy. Až nezvykle brzy jsme se odebrali spát. Rána obvykle bývají tvrdá, ale zde to neplatilo. Na snídaně jsme se slézali mezi půl devátou a jedenáctou. Prostě pohoda. A pak už hurá na sjezdovku. Někteří z nás neváhali, vzali prkna a šli ničit své již otlučené kosti, a to vše za mohutného povzbuzování celé sjezdovky. Posbírali jsme mnoho rad od zkušených snowborďáků, ale především od Lukáše, bez kterého by naše začátky byly jistě ještě těžší. Díky. Při polední pauze jsme poprvé vyzkoušeli mléčnou farmu Sosna, kde nám velmi zachutnaly domácí koláče a medvědí mléko. Kdo jednou ochutná, podruhé již neodolá. Odpoledne jsme se vystřídali na prknech a večer všichni jen skuhrali. Pondělí bylo ve znamení nákupu a očekávání příjezdu Gábyňky. Aby cesta dolů do Velké Úpy nebyla tak suchá, rozhodli jsme se ke sjezdu použít takzvané podprdelníky. Dole jsme si již na suchost rozhodně stěžovat nemohli, většina našeho oblečení se dala ždímat. A že takové mokré džíny při teplotě okolo nuly nejsou nic příjemného, to vám mohou všichni zúčastnění potvrdit. Ve Velké Úpě jsme vyzvedli Gábyňku, v restauračním zařízení 3
naplnili žaludky, napsali právě zakoupené pohledy, nakoupili hamupapu na celý týden a opět absolvovali ten příšerný kopec. Odpoledne již nám nezbyly síly na nic jiného než spánek. Další dny se odehrávaly velmi podobně. Rána byla různá, čilá, ospalá, …, ale vždy slunečná, stejně jako celé dny. Dopoledne a odpoledne jsme se střídali na lyžích a prknech, polední přestávky jsme nejčastěji trávili u Sosny a večery byly ve znamení jídla, pimpongu, čamby, vzdělávání se z chytré knihy a SMSkování. Nechyběl ani kosmetický salon, kdy holky oholily (nůžkama na nehty) Petra alias Koště tak, že po zásahu se na něj dalo i dívat (dokonce i trochu škrabal). Pomalu se blížila sobota a odjezd, když se po kopci rozšířila zpráva, že Plzeň má následující týden chřipkové prázdniny. Na základě toho a s dovolením rodičů jsme posunuli odjezd na neděli. Ale i ta přišla. Uklidili jsme, udělali poslední fotky a odebrali jsme se na autobus, někteří na lyžích, Lukáš na prkně a ostatní pěšky, podprdelníky tentokrát někdo nevyzkoušel. Do Plzně jsme dorazili všichni živí, bohužel ne všichni zdraví. Doufám, že mohu říci i za všechny, že to byl vydařený týden.
Výprava na Radyni - poprvé 15. dne měsíce vran, zapsala Káťa, komentoval Pepík
V sobotu jsme se sešli v 8 hodin před klubovnou ve složení Já (Káťa), Lukáš, Anča, Kuba, Michal, Pavel, Pejťa, Jana, Nikola, Lucka a nějakej její neznámej Pavel. Když jsme se všichni posbírali do jednoho velkého hloučku, vydali jsme se na autobusovou zastávku 30. Tou jsme dojeli až na zastávku „Náměstí Milady Horákové“ a přesedli na autobus s číslem 51 a jeli do Starého Plzence. Vydali jsme se nejkratší cestou na zříceninu Radyně. Cesta probíhala celkem bez konfliktů. Já, Anča, Jana, Pejťa a Mirka jsme snědli jeden balíček bonbónů se zvířátky (ty byly Anči). Cestu na Radyni vedla Anča a na jedné křižovatce řekla jako náš vedoucí cesty, že půjdeme tudy. Po chvilce tudy a pak zase jinudy, až my jako skupina pod vedením Anči jsme šli Anči cestou, zatímco druhá a neposlušná skupina šla jinou cestou. Ta jejich byla kratší, ale ta naše zábavnější, lezli jsme po stromě a po skalce. Na Radyni jsme se drobet nasvačili a svázali všechna lanka na sebe, ty jsme spustili dolů do velké studny a změřili její hloubku. Mimochodem bylo to 8.5 metru. Mezitím začalo drobně sněžit! Lukáš, Kuba a Michal šli připravovat kratší stopovačku. My jsme se zatím rozdělili na dvě družstva a Mirka vysílala morseovkou písmena a my nosili věci od toho písmena. Pak jsme zapálili oheň. Zjistila jsem, že Lukáš má moje buřty, a tak jsem si je nepekla a u ohně jsem se jenom hřála. Po oteplení u ohýnku si každý našel klacek a v každé skupině (jako jsme měli) středně velký kámen. První kutálel klackem kámen, dal ho druhému, ten třetímu a ten čtvrtému … Dále jsme ve skupině vzali jeden papír a jednu tužku a daly ji na cestu dál od nás. Mirka řekla jedno začáteční písmeno a počet písmen ve slově. To slovo byl název zvířete. První člen vzal tužku, druhý napsal písmeno, aby bylo poznat z toho nějaké zvíře. Tuto soutěž vyhrála naše skupina. 4
Pak jsme začali se stopovačkou. Rozdělili jsme se na dvojice: Já – Jana, Pejťa – Nikola, Anča – Pavel, Lucka – její Pavel. Po pěti minutách jsme vyráželi. Byly tam čtyři dopisy. Hned na začátku jsme dohnaly Pejťu a Nikolu. Úkoly byly jednoduchý, akorát nám na záda naložili 50 šišek a do ruky jednokilový kámen. Konec stopovačky byl na skále, kde si kluci udělali ještě jeden oheň, tam jsem si upekla ty svoje vuřty. Okruhovou cestou jsme došli zpátky do Starého Plzence. S tou okruhovou cestou se to mělo takto: vylosovali jsme si azimut a podle toho šli 12 minut, poté vylosovali další a šli dál. Ti nejtvrdší (Pejťuška, Lukáš, Kuba, Pepík) šli opravdu skrz ostružiní, nízký lesní podrost, tj. cestou necestou. Ostatní to brzy vzdali, a tak se tvrďáci k nim krátce poté také přidali. U nádraží jsme zašli do malé hospůdky „U nádraží“, tam jsme si dali čaj, pak jsme nasedli na vlak, který měl asi půlhodinové zpoždění. Na nádraží v Plzni jsme se rozešli.
Výprava na Radyni - podruhé 15. dne měsíce vran, zapsal Pavel, komentoval Pepík
Dne 15.3 jsme se sešli: Já, Lukáš, Michal, Árný, Pejťa, ňáký Káně (asi Nikola), Lucka, Jana, Káťa, Anča, Pepík a Mirka, f („V“ by tam bylo moc!) 800 v klubovně. Dyš uš přišli všichni, tak sme šli na 30, z které jsme následně přestupovali na 51. Vystopovalo se až ve Starém Plzenci. Cestou na Radyni se celkem nic nedělo, jenom sme se hádali, kudy pudem. Na Radyni jsme si udělali oheň, při němž (teda chvilku předtím) Michal, Kuba a Lukáš odešli nám udělat stopovačku. Pak jsme se rozdělili na dvě poloviny: Já, Pejťa, Anča, Nikola a zbytek. Mirka nám vysílala písmena morseovkou a my jsme vždycky museli přinést věc jejíž název začínal písmenem, které nám právě vyslala. Pak jsme jen tak flákali u ohně, dokud nepřišla další hra. Mirka nám řekla nějaké písmeno, na které jsme měli ve skupinách vymyslet nějaké zvíře. Problém byl v tom, že nám taky řekla, na kolik písmen to zvíře má být a ve skupině se mezi sebou nesmělo domlouvat. Pak jsme dostali za úkol hrát něco jako golf, ale na štafety. Pak (potom, následně, poté…) přišla na řadu stopovačka. Přehled úkolů plněných během stopovačky: 1. Vemte tyč, o které se domníváte, že měří přesně jeden metr. 2. Každý sssebou (maj se tam psát asi 2 „s“ za sebou, ale tahle je to lepčí…) vemte 100 šišek. 3. Vemte sssebou asi tak kilový kámen čili šutr neboli budr. 4. Jděte podle azimutu (podle jakýho sem už zapomněl). Když stopovačka skončila, tak se šlo do Starého Plzence na vlak. Ale vlak tam nebyl, protože sme tam byli moc brzo. Tak jsme nakonec skončili v nějaký hospodě. Na závěr bodové výsledky: Anča 23, Káťa 19, Jana, Pejťa, Lucka a Michal 16, Lukáš 14, Niky 12, Pavel a Kuba 10
5
Chlupatý tenisák
29. dne měsíce vran, zapsal Michal Ten den se psal datum 29.3.2003, byl to ale také den, kdy se mělo na půdě 31. ZŠ konat klání o již zmíněný Chlupatý Tenisák. Většina z nás dorazila na místo určení včas, tj. v 8:30, a menšina dorazila o něco déle, jelikož přepravovala nutnou (pro nás zcela nezbytnou) brankářskou výzbroj, ale víceméně dorazila ještě taky včas. Po nutném rozcvičení a u některých i zaobalení do již zmíněné výzbroje se přiřítil Boža s celkem dobrým návrhem, který spočíval v tom, že jsme naše né zcela kompletní mužstvo spojili s né zcela kompletním mužstvem Kotvy a výsledek byl zcela geniální. Rozdělili jsme se do věkových kategorií tak, abychom všichni měli šanci si nejen zahrát, ale i vyhrát. Družstvo starších bylo tvořeno nejmenovaně např. Božou, Rudou, Michalem (tedy mnou), Petrem, Lukášem, Křemílkem a ještě jedním (jehož jméno se ztratilo v propadlišti dějin), naopak družstvo mladších bylo tvořeno zase nejmenovaně Janou, Pavlem, Káťou, Soptíkem a spoustou dalších malých sportovců z Kotvy. Zběžné zopakování pravidel a hurá do boje. Největší oporou našeho družstva jsem byl, samozřejmě, já a taky jsem to hned v prvním zápase potvrdil, prohráli jsme jen 3:0, však ve druhém zápase jsem inkasoval gól jen jeden a dokonce jsme byli schopni i skórovat, tentokrát jsme vyhráli 4:1, ale na postup ze skupiny ani to nestačilo, a tak se stalo, že Pučmeloudi (to jsme my starší) skončili na krásném 5. místě z devíti možných. Nad výkony mladších jsem sice moc nebděl, co ale vím, je, že se umístili na místě čtvrtém. Po vyhlášení jsme setrvali na místě a bojovali dál, avšak jen Kotva a Zálesák mezi sebou. Když jsme se dostatečně unavili, měli jsme se k odchodu. Pár poznámek na závěr: Neprošel třeba název Kozáci (složený z KOtva a ZálesÁK), a tak po loňské Rudé pohromě (která dosáhla velmi pěkného devátého místa z devíti) jsme měli tyto týmy: Joudové
– Jana (kapitán), Pavel, Káťa a 5 hráčů z Kotvy (tady chyběli chřipce podlehnuvší Pejťa a Martin)
Pučmeloudi – Petr (kapitán), Michal, Lukáš, Ruda (jediný neskaut v našich týmech, jinak trenér) a 3 borci z Kotvy (včetně našeho ještě vloni člena Boži) Tým „čumilů“ - Milan, Mirka, Lochness, Kuda nejstarší (loňský trenér a letošní asistent trenéra), prostě ti nehrající Každý, kdo někdy viděl večerníček o včelích medvídcích, ví, kdo je pučmeloud (to je ten lump, co včelím medvídkům ukradl soudek). A jouda? No, to je prostě jouda.
6
Výsledky našich týmů: Kategorie „Junioři“ 1. Tesaříci Kategorie „Muži“ (do 15ti let) 2. Hiawatha Black Riders („starci“) 3. HC 74. Šipka 4. Joudové 5. Patnáctka
1. Medvědovo koně 2. Pomněnky 3. Tim & Tigři 4. Čumáci 5. Pučmeloudi 6. HBC SAS 7. Pardi 8. SK Je nás málo 9. Amorres Perros
Modrá flotila pokračuje zapsal Milan
Stejně jako běžná činnost pokračovalo i plnění dalších úkolů Modré flotily. Tentokrát se nám nahromadilo celkem 5 úkolů. Jeden z nich jsme ale nesplnili. Plavba podle hvězd je sice hezké téma, ale učit se poznávat souhvězdí na papíře bez možnosti ukázat si je na noční obloze, to jsme nějak zavrhli. Naše posádka KM31 trochu prořídla (odpadli Piko a Klára, kteří jsou zřejmě po povodních už trvale nezvěstní, a Míša pro velké školní „úspěchy“) a když se přidají občasné nemoci (zvlášť v době útoku chřipky), máme někdy potíže dát dohromady slušné výsledky. A teď co nám tedy zbylo za úkoly: Střelba na hradby pevnosti Úkol se plnil na schůzce 19.2. po předchozím tréninku o jednu schůzku zpět a u některých námořníků možná i doma. Jak vypadala realizace? Vezmete desku a židli a deku a tak (doma třeba dveře), uděláte zástěnu vysokou 1,8 metru, stoupnete si metr před ni, metr za ni dáte kbelík a máte 30 pokusů na to, abyste kbelík zasáhli nějakým míčkem (pardon, dělovou koulí). Jak to dopadlo? Marek 13 zásahů, Ondra 9, Aneta, Ferda a Petr 5. Mnohem lepší, než jsme mohli čekat, ne? Chytání ptačích vajec Vejce jsme chytali na schůzce 5.3. Jak? Pepíkovi pod okny jsme utvořili dvojice (Niki + Aneta, Marek + Petr, Ondra + Ferda). Vždy jeden házel, druhý chytal, vejce představoval tenisák. Když chytač chytil, mohl zkusit postoupit dál. Když vejce nechytil, končil. A ještě výsledky: Ondra 15,4 metru, Ferda 8,45 m, Niki 7,4 m, Aneta 7,35 m, Petr 7,2 m, Marek měl smůlu, upustil už první míček, takže nula. Výlov pokladů z vraku Kvůli tomuto úkolu jsme se ve středu 19.3. vypravili do bazénu na Slovany. Naše řady prořídly, protože k nemocné Anetě od pondělka ochořeli i Petr a Ondra. Tím jsme se také dostali do potíží s puky, které jsme měli ze dna bazénu lovit, a museli jsme improvizovat. A výsledky? Nejrychlejší lovec byl Ferda. Pod vodou nejdéle vydržela Niki, celých 19,39 sec. Je znát, že chodí závodně plavat (mimochodem, pohled na mrtvolu ležící na hladině 7
obličejem do vody, byl úžasný). Jak dlouho byste vydrželi vy ostatní? Admirálu Drakeovi jsme odeslali výsledky: Niki 5, Ferda 5, Marek 3. Přednožování ve visu Plnili jsme po návratu z bazénu. Na prolejzačkách kousek od konečné trolejbusu 16 se naši 3 zdraví námořníci zavěsili a pokoušeli se zvednout nohy do pravého úhle. Marek se s trochou dobré vůle dostal k číslu 5, Niki s fantazií o pořádný kus větší (ten pravý úhel byl spíš levý) ke dvěma přednožením, jen Ferda by měl své břišní svaly trochu potrénovat. Nula není na kluka jeho energie nic moc. Jakpak by asi dopadli ostatní? A co to znamená pro naše pořadí mezi ostatními soutěžícími posádkami? Po střelbě na pevnost (v té jsme byli osmí) jsme se koncem února propracovali na 19. místo (konečně jsme pronikli do dvacítky). Po březnových etapách jsme se určitě zase někam posunuli, ať nahoru nebo dolů. Do dnešního dne ale výsledky neznáme. Pořád se zdá, že kdybychom byli zachytili už první úkoly, mohli jsme dnes být kolem osmého místa. Etapa
Pořadí v etapě
Obratnost - kotouly s míčem Přeskoky lana Útěk před domorodci Uzlování za zády Hledání v archívech Čínská kuchyně Střelba z děla za zeď pevnosti Výlov pokladů z vraku Plavba podle hvězd Přednožování ve visu Chytání ptačích vajec
16. 9. 23. 2. 9. 9. 20. 19. 16.
Pořadí po etapě z 31 posádek 29. 21. nebylo mezipořadí 21. 19. nebylo mezipořadí nebylo mezipořadí nebylo mezipořadí 16.
Pokud se někdo chce podívat na internetu na pravidla a výsledky sám, tady máte adresu: www.skaut.cz/tdc/ a pak pod menu Časopisy najít Modrou flotilu.
Zdravotnický kurz a vůdcovské zkoušky zapsal Milan, Lenka a Pepík
Během února a března splnili dva postarší členové oddílu další kvalifikační zkoušky. V půlce února to byla Lenka, která si udělala zdravotnický kurz Červeného kříže a může nás všechny teď tři roky beztrestně opečovávat. Kurz s Lenkou dělali i David a Lochness, ale nedodělali, chřipka byla silnější. Takže až na podzim. Pak už ho budeme mít úplně všichni. 22. března pak Pepík složil vůdcovskou zkoušku a stal se tak v oddíle jejím třetím vlastníkem po Milanovi a Mirce (a jedním ze šesti ve středisku). Ačkoliv vůdcovská zkouška není úplně jednoduchá věc (taky Pepík nastudoval spoustu „knih“), prý si náš nový vůdce „pěkně popovídal“. Ale více již vám řeknou samotní účastníci akcí. Zdravoťák Celý kurz probíhal o dvou víkendech: 15-16. února a 8.-9. března. O prvním víkendu probíhaly převážně přednášky. Recept na to, jak za krátký čas stihnout vyložit co nejvíce 8
informací měl: Ohnivák, Luki a Scherly. Poté jsme se rozčlenili do 3 skupin přibližně po 10 jedincích a pokračovali v nalejvárně. O sobotním večeru se naše skupina chopila (moc jsme se nehrnuli ☺) příležitosti resuscitovat nejoblíbenějšího „člověka“ našeho kurzu Anduláka. Ostatní skupiny se na něm vyřádily až o den později. V neděli jsme se všichni zkoušeli navzájem obvazovat od hlavy až k patě a také transportovat. Celé naše „šílenství“ zdokumentovala pohotová Malina a úlovky bleskově umístila na web: http://www.sweb.cz/zdravotak/, takže i nezasvěcený se může podívat, jak vypadá výcvik budoucích zdravotníků dětských zotavovacích akcí. Druhý víkend jsme si zopakovali tvorbu mumií ☺ a pak už zbývalo nic jiného než koupel. V bazénu na Chodským probíhal nácvik záchrany tonoucího. Nejdřív jsme se zkoušeli vytáhnout bidlem, ale to nám potom jeden starší pán sebral (asi měl strach, že mu ho zlikvidujem), dále přišly na řadu házecí pytlíčky z lanem (to je také pro případ, že se někdo topí nedaleko břehu a myslím si, že k němu ten pytlík hodím ☺). Někteří jedince předváděli tonutí tak vehementně, až to zachránce schytal několika škrábanci. V neděli byla na programu praxe a test. Praxe probíhala namaskováním různých zranění v jedné skupině, druhá ošetřovala a třetí skupina kontrolovala postup a správnost provedení. Poté následovalo hodnocení s našimi instruktory a zbytkem účastníků. Krátce před polednem jsme dostali test s přibližně 80 otázkami. Některé byly obzvláště nechutné, jelikož mohla být dobře žádná až všechny odpovědi. Také tam byly „výtvarné“ a doplňující otázky. Testem prošli nakonec skoro všichni až na 4 nešťastníky. A věřte tomu nebo ne, já jsem mezi nimi nebyla ☺. Vůdcovské zkoušky 22.3. se na 9. základní škole (Edvarda Beneše) sešlo před devátou údajně 23 účastníků (údajně, protože tuhle informaci mám od člena SOS, kteří tam zajišťovali průběh celé akce – mimochodem mají pěkné "bordó" kroje). Co se týče té deváté hodiny, tak ačkoliv na oficiální pozvánce bylo psáno 9:00, slavnostní zahájení bylo již o 20 minut dříve, tudíž přišel jsem, stejně jako několik dalších, o pár minut později. Celkem bylo 14 zkoušených okruhů, zkoušející pro holky byli jiní než pro kluky. V každém okruhu se vytáhla otázka a dotyčný krátce na toto téma pohovořil. Některé otázky jako např. "Klubovna, funkce, význam a výzdoba klubovny" byste zcela jistě zvládli i bez přípravy vy také, na jiné jako např. právní předpisy vztahující se k činnosti oddílu, byste se museli naučit (mimochodem právě od tématu Organizace a právo odešlo neúspěšně několik uchazečů, avšak dostali šanci se látku doučit a zkusit to později). Ve čtvrt na tři bylo pro mne po všem, a já se papírově připojil k Mirce a Milanovi. Domů jsem odcházel spokojený, docela jsem si popovídal, např. o Anglii, grantech pro AVŠ, blitíčku na Kokašicích apod. Poslední info pro zasvěcené: 1. Bludička se o vůdcovky také pokoušela, ale nevím, jak dopadla; 2. potkal jsem tam holku, kterou jsem znal, ona se ke mne také hlásila, a ačkoliv si stále nejsem 100% jistý, myslím si, že to byla Eva z Rokycan, která v 1998 se účastnila akce Mezinárodní turnaj v házené.
Výstava fotografií z Jamboree zapsal Milan
Na světovém jamboree v Thajsku koncem loňského roku se zúčastnilo i několik skautů z Plzeňska. V Plzni byla v galerii u sv. Anny (do 11.4.) a v Copy General (do 30.4.) instalována výstava fotek Jana Šibíka, které známý fotograf pořídil v Thajsku. Ve středu 26.3. 9
večer navíc několik z účastníků (zástupce šéfa výpravy King, členové servisního týmu Malíček a Sunar a tzv. mladší členové výpravy Fridex, Kuře, Liška a Betka) uspořádalo pro zájemce povídání o tom, jaké to v Thajsku bylo. Mezi pár desítkami těch, kteří si ho přišli poslechnout, prohlédnout fotky a případně se na něco zeptat, byli vedle i mimoplzeňských skautů také naši členové: Anča, Árný, Pejťa, Lukáš a Milan. Byly to rozhodně zajímavé 2 hodiny. Dozvěděli jsme se, že skauting v Thajsku je tak trochu proti jeho zásadám povinný pro každé dítě, jak vypadaly skautské vesničky, jaké bylo okolí i denní náplň činnosti, že naši skauti předváděli lidové tance, perníčky nebo třeba dřevěné podsady (naši světovou specialitu), že bylo možné navštívit město techniky, hledat cestu džunglí (alias „u eukalyptového stromu zahněte doprava“), kde se v období sucha práší, ... A o čem bylo jamboree? Jako každé jiné, nejen to světové, o přátelství, poznávání se a navazování kontaktů. A odpověď na jednu z otázek? Světové jamboree je určitě veliké a zajímavé, ale naše západočeské bylo lépe organizované (snad právě pro tu menší velikost). Chcete-li se podívat na nějaké obrázky, zkuste třeba časopis Světýlko. Možná se někdo z vás podívá na příští světové jamboree v Anglii.
Aprílový Svojsíkáč zapsal Milan
V neděli 6. dubna proběhlo na střelnici na Košutce okresní kolo Svojsíkova závodu. Je to znalostní a dovednostní závod šestičlenných hlídek skautů a skautek, letos organizačně zajištěný 9. přístavem Omaha (vlastní závod) a naším střediskem (doprovodné soutěže alias Limanovci luk, vzduchovka, šipky, my tarantuling a Lochness dodal kuši). Z našeho oddílu tam byli samí starci: Michal, Pepík, Lochness a Milan (na chvíli se na nás se sestrou přišla podívat i Lenka). Co bylo pro nás zajímavé, že snad nikdo, kdo si přišel zkusit tarantuling, nikdy dřív nic takového neabsolvoval. Zdá se ale, že jsme zaseli nákazu a tato „orvávačka“ pronikne i do jiných oddílů. Proč orvávačka? Měli jste vidět některé experty, např. Žampiona, která naskočila na síť a propadla zpět na zem (trefit místo hustých lan díru je umění), nebo „reportéra“ Brabiho, který se po síti úspěšně kutálel, ale tu okrajovou díru prostě přehlídl. Případně Pipi, která ušlápla Michalem „odborně“ nauzlované výplňové pidilano. A další a další. Vlastní závod obsahoval jako disciplíny např.: tajné disciplíny (vázané stavby, hlavolamy), signalizace, terénní kimovka (dřeviny), překážkové a lanové dráhy, uzlování, zdravověda, stav kroje, orientace (azimuty), historie ČR. Sami se zamyslete nad tím, co byste z toho zvládli (všechno se lze v případě zájmu naučit). Zúčastnilo se celkem 25 hlídek, mezi kluky vyhrál 57. oddíl Zelená střela, mezi holkama 29. oddíl Hiawatha. Všichni si užili i proto, že počasí bylo vskutku aprílové: chvilku modrá obloha a teplo, chvilku sněhová vánice. Před pátou závod skončil (první start byl v deset). A tak jsme se i my, po sbalení věcí, rozešli a rozjeli k domovu. Michal vyrazil k tramvaji (aby prý vyzkoušel svou novou tramvajenku), Milan a Lochness ke svým vozidlům a Pepík, jako obvykle, kamsi s bandou holek. 10
Co jste ještě nevěděli o symbolice Minule jsme si něco pověděli o znacích těch nejmladších a nyní je čas podívat se zase o kousek dál. Znaky skautů a skautek by většině z vás měly být notoricky známé – jsou to vaše znaky, a proto je prozatím odložíme. Symboly roverů a rangers Roveři (rover = poutník) a rangers – dospívající věková kategorie používá několik symbolů: 1. poutnickou hůl s vidlicovým rozvětvením nahoře ve tvaru Y, 145 cm dlouhou; 2. heraldický znak: tři pštrosí (supí) péra s heslem ICH DIEN (SLOUŽÍM), který původně používal český král Jan Lucemburský. Vzhledem k tomu, že princové z Walesu toto znamení dosud používají, přijali heslo SLOUŽÍM angličtí roveři, a po nich i roveři na celém světě; 3. iniciály RS, a to buď v kovovém provedení, nebo jako nášivka, nejčastěji se jedná o stříbrná písmena na tmavočerveném podkladě; 4. barvou některých krojových prvků, např. barvou šňůrky na píšťalku a baretem. Roverská barva je uváděna jako odstín bobule hlohu (tmavá červeň). Znak WAGGGS Světová asociace skautek – WAGGGS, jejímž členem jsou i naše skautky, má ve znaku trojlístek s hvězdami a kompasovou střelkou obtočených lanem vyjadřující spojení všech skautek světa při řešení problémů naší planety. Znak je oranžový na modrém podkladě. Barvy znamenají zlaté slunce na obloze, které svítí na všechny děti světa, a také dobro, které má být každý den vykonáno. Znak WOSM Světová skautská organizace WOSM má ve znaku stříbrnou lilii s hvězdami a střelkou obtočenou kruhem z lana zakončeným ambulančním uzlem. Podklad je modrofialový. Modrofialová barva vyjadřuje barvu planety Země a lano obtáčející lilii vyjadřuje spojení všech skautů světa při řešení problémů naší planety.
Časopisy skautské i neskautské zapsal Milan
Občas se někdo ptá na to, co je třeba Světýlko nebo jaké máme skautské časopisy a podobně. Pro podobné tazatele máme několik krátkých odpovědí. Světýlko
- měsíčník (mimo prázdniny) pro světlušky a vlčata, vychází v něm třeba Modrá flotila, hádanky apod., lze na ukázku najít v klubovně
Skaut – Junák
- měsíčník (mimo prázdniny) pro skautky a skauty, i v něm zřejmě vychází Modrá flotila, pár starších čísel v klubovně taky najdete
Roverský kmen
- dvouměsíčník pro rangers a rovery (tedy ty s čerstvou nebo skoro čerstvou občankou a o trochu starší, oficiálně 15 – 26 let), nějaké to starší číslo také máme
11
Skauting
- měsíčník (mimo prázdniny) pro ty přestárlé, tj. pro velení (tj. minimálně nad 15 let, spíš ale víc, není zrovna dětský), i ten se dá v klubovně najít
Idrap
- dvouměsíčník vydávaný 4. střediskem Junáka Plzeň, v jednom loňském čísle byla i reportáž ze schůzky Krtků, od Nového roku v něm vycházejí obrázkové kartičky plzeňských skautských činovníků (ty časem najdete na některé nástěnce)
Krajem šesti řek
- dvouměsíčník vydávaný plzeňskou krajskou radou Junáka (alias západočeský skautský zpravodaj), schválně jestli těch 6 řek správně spočítáte
Wampum Neskenonu - dvouměsíčník vydávaný pražským skautským oddílem Neskenon, zaměřený hodně na indiánské věci, ale i na pravěk a podobně Bizoní vítr nich
- čtvrtletník vydávaný Ligou lesní moudrosti, takže hlavně o indiánech, ale nejen o
... a další a další. Názory na kvalitu uvedených časopisů se dost různí. My se hodnocení raději vyhneme. Koukněte se sami.
A kde je koupit? Všechny zmíněné seženete buď přímo nebo si je můžete objednat u Limana (tedy svého střediskového náčelníka) v prodejně LimanSport, Slovanská 31 (kdo chce telefonovat, tak 377446782). Píp, píp, píp ... konec chvilky s reklamou. A těch šest řek? Počítejte s námi: Mže, Radbuza, Úhlava, Úslava, Berounka a ... a Střela, samozřejmě. I když někdo by třeba mohl počítat také Ohři.
Malé datumové info Výhledový seznam prázdnin • 18.4. velikonoční prázdniny • 21.4. Velikonoční pondělí • 1.5. (čt) Svátek práce • 8.5. (čt) Den osvobození Předpokládáné akce • 26.4. dárky ke Dni matek?? • 1.5. Čarodějnice (za účasti Limanovců) • 9.-11.5. střediskový rádcovský kurz pro Poštolky a víkendovka pro ostatní na Kaceřově • 7.6. - výlet (Americká zahrada?) • 21.-22.6. - stavba tábora • 28.6. - odjezd na tábor
12
Blížící se výročí Duben • 4.4. narozeniny Milan (42) • 5.4. svátek Mirka • 17.4. svátek Ruda • 24.4. svátek sv. Jiří - Den skautů • 25.4. svátek Marek Květen • 2.5. narozeniny Michal (16) • 15.5. narozeniny Marek (10) • 17.5. svátek Aneta • 19.5. narozeniny Petr (16) • 24.5. svátek Jana • 29.5. narozeniny Anča (12) Červen • 3.6. narozeniny Pejťa (15) • 9.6. narozeniny Lucka (16) • 18.6. svátek Milan • 24.6. svátek Jan (Lochness) • 29.6. svátek Petr a Pavel
