Občasník 70. oddílu Zálesák
č.17
zalesak.unas.cz
2003
Zálesácké Vánoce – výprava do Filipovy Hutě 6.-8. dne měsíce dlouhých nocí, zapsali Martin ml., Michal alias IRON MÉĎA MEN a Alice alias Ájinka, komentoval Pepík Pátek V pátek 6.12. jsme vyjížděli na vánoční výpravu. Sešli jsme se v hojném počtu (kupodivu tentokrát se oblíbený prvočíselný počet účastníků mladších 18 let nekonal - těch bylo 16) na parkovišti za panelákem, ve kterém máme klubovnu. Nasedli jsme do autobusu a ten s námi ujížděl směrem na Šumavu. Byla už úplná tma, tak nešlo pozorovat krajinu kolem nás. Po příjezdu do Filipovy Huti jsme se ubytovali v pěkné chalupě, kde byla 1 velká místnost s kuchyní. Tam jsme rozbalili karimatky a spacáky. Pak jsme se najedli. Ještě jsme hráli různé hry. Pak jsme šli spát. Spát jsme sice šli, ale hodně z nás (jako obvykle) dlouho oka nezamhouřilo. Částečně to bylo dáno námětem her, o kterých zatím padla jen zmínka. Takže je třeba to napravit. Letošní Vánoce pojal vrchní organizátor ve stylu „A proč vlastně jsou tu nějaké Vánoce?“ Všechno začalo mnoho let před naším letopočtem, kdy jistý nejmenovaný lid, který trpěl pod útlakem egyptských faraónů, syrských králů či římských císařů, začal věřit, že jednou se narodí někdo, kdo je zachrání. Zahráli jsme si na egyptské otroky a na kulatých tužkách jsme přepravovali stavební kostky z jedné strany na druhou, kde jsme z nich složili pyramidu. Poté jsme si drobet zkusili poznat podle proroctví, jak se vyplnilo (zkuste si schválně: Do roka a do dne se sejdeme u Božího soudu), a dokonce jsme si vytvářeli vlastní. A poté nás Pepík přenesl zhruba do roku 7 před.n.l. Rozdělili jsme se (losem) na dvojice holka – kluk, holka symbolizovala Marii, kluk Josefa. Nejprve jsme se zasnubovali a krátce poté prý i vzali (Pepík samotnou svatbu vynechal, takže nám nezbylo nic jiného, něž si ji uskutečnit, v noci). Ke svatebnímu obřadu patřilo pojídání jablka ve dvojici - a to můžeme být ještě rádi, že jsme na to viděli! Řekl bych, že fotka popíše vše. Sobota Probudili jsme se v kuchyni, v 8:30 přišel Pepíček a slušně nás vykopal a oznámil nám, že v 9:00 máme již být před chatou, připraveni na všechno. Někteří z nás, samozřejmě, že ti hladoví se najedli, trochu jsme poklidili, aby vedení nemělo žádné námitky a pomalu jsme se hrnuli z chaty ven, kde nás již netrpělivě očekával Pepíček. Když jsme se tedy všichni shromáždili venku, vysvětlil nám pravidla další hry, něco ve stylu: Vydali jste se na nebezpečnou cestu do Jeruzaléma, na které můžete být přepadeni. Tak jsme měli za úkol ohlídat své Marie před střelbou banditů, prostě před vedením a někteří hlídali opravdu poctivě. Ehm, ehm. Marie s Josefem se vydali na cestu do Betléma, kde se konalo tou dobou sčítání obyvatel. Marie byla již v pokročilé fázi gravidity. 2
Vypravili jsme se na cestu po Filipově Huti, nabrali jsme směr, a vedl to zase náš spolehlivý Lukášek, tak jsme se párkrát vraceli. Někde mezi lesy vyhlásil Pepík další hru - Honba za lvím srdcem. Onoho lva ztvárnil Lukáš a jeho srdce balónek, my jsme si nasadili čepičky a šli na lov. Potom se pokračovalo v cestě než nás Pepík zastavil na další hru. Ta spočívala v tom, že naše Marie již nemohla téměř chodit a s „malým“ v břiše (balónek) ji musel Josef hezky provést poslední částí cesty. Tak jsme se dostali až na silnici, na které si někteří opravdu ublížili viz Lucka. Dorazili jsme do chaty, poté co jsme naplnili sklep dřevem, dostali něco co bylo nazváno obědem, a pak jsme měli do 14:00 volno. Samozřejmě, že čas volný uplynul jako voda a my se zas octli venku a byli téměř nuceni k pohybu, měli jsme si vysloužit spaní, však nikomu se nepovedlo. To víš Méďo, v Betlémě měli místo jen pro jednu dvojici (tudíž se pleteš v tom, že se to nikomu nepovedlo). To už byl večer a šlo se do chaty (nezapomeň, že mezitím nám Marie porodila a zpráva o tomto počinu se morseovkou, obrázkovým písmem nebo šifrou roznesla do širokého kraje), najedli jsme se a šlo se zpívat ke stromku na mráz. Večer se Poštolky pokusili zahrát divadlo, rozdaly se dárečky a že některé stály opravdu zato viz. (Pro Méďu: za viz se nepíše tečka) Koště, pouštěli jsme lodičky a poté, co jsme všichni kromě Bábiny zjistili, že se blíží naše smrt, jsme šli spát, tedy někteří… Neděle Tak to jsme dělali a hráli tohle a tamto a taky tentononc, no prostě moc a moc. Většina se probudila kolem 9:00. Do 10:00 jsme měli mít sbaleno. A poté jsme vyrazili ven. Na pláních to foukalo a mráz byl téměř nesnesitelný, ale když jsme dorazili do lesa, tak to bylo OK. Na chvíli jsme se z Marií a Josefů stali třemi mudrci a z poskládaných indicií skládali slova, abychom ukázali, jak chytří jsme! Zatímco my se „dřeli“, vedení ve své interní debatě dospělo k tom, že by neměl být problém rozdělat oheň. Ukázalo se, že problém to byl nejenom pro nás, ale i pro ně, protože všechny větvičky byly beznadějně mokré. Nicméně za pomocí svíčky dva ohně z pěti se rozhořely. Na zpáteční cestě jsme ještě „zabíjeli“ neviňátka v Betlémě na příkaz samotného Heroda (Pepík). K obědu jsme měli žlutý rizeto – MŇAM MŇAM. No a pak jsme já, Jana, Martin => odborná uklízecí četa pelechu, Lucka a Pejťa => odborná četa hajzlbáby – uklízeli. Zbytek šel s Pepíkem hrát nějaké hry ven, kde bylo kolem –10 oC. V chatě bylo techno, mezitím co zbytek byl do půl čtvrtý venku ve velký zimince. Venku v akci taková zima nebyla. Protože Herodes vyslal za Josefem s Marií vrahouny, ti se museli schovat v blízkém okolí cesty tak, aby je tlupa procházející na cestě nespatřila. Ukázalo se, že to nebyl problém (mám tím na mysli schovat se), takže jsme hru zopakovali za přísnějších podmínek. Někteří se opravdu snažili a vlezli do roury pod samotnou cestou - byli špinaví až za ušima, ale mezi přeživšími vítězi. Tím skončil příběh a 3
ve zbylém čase jsme si ještě zahráli hru na zuřivého kuchaře, kde cílem bylo v časovém limitu shodit míčkem co nejvíce polínek, u nichž stál kuchař s pánvičkou a míčky odpaloval. Za dvě minuty se nikomu nepovedlo sestřelit všech 6 polínek. Ve čtyři hodiny pro nás přijel autobus a my jsme odjížděli z Filipovo Hutě. Po cca 2 hodinách byl zbytek vysazen u klubovny – já byla vysazená v Liticích. Takže si to všichni užili. A jak se účastníci na akci činili? Pavel 63 bodů, Lukáš 62, Káťa 59.5, Kuba 55.5, Michal 52.5, Jana 50.5, Martin ml. a Martin W. 49.5, Petr 49, Zuzka 47, Lucka 45.5, Ančí 44, Zdenda 42, Pejťa 38, Alice 36 a jediný účastník Káňat - Péťa 33.
Vánoční besídka 3. střediska zapsal Milan Před Vánocemi se v doubravecké Svornosti sešla velká část členů 3. střediska, rodiče dětí a nějací ti hosté. Oddíly patřící do střediska měly připravený různý program, někdo hrál pohádku, někdo zpíval, pouštěl video z tábora nebo třeba hrál němý „film“ (Limonádový Joe). Celým programem provázela moderátorská dvojice. S asi 20ti minutovou přestávkou trvala „šou“ zhruba 2 hodiny. Bylo to místy nedokonalé, ale byla v tom snaha všech něco těm druhým předvést, pobavit je. Mimochodem, 3. středisko má takový neoficiální institut „skautské matky“. Jsou to ty maminky, které nejen své dítě posílají do skauta, ale i pro oddíly nebo středisko něco navíc dělají. U nás takovou funkci sice nemáme, ale i my bychom takové maminky našli. Třeba paní Rotovou, která spravovala doma naše potrhaná teepee, paní Legíňovou, která nám pomáhala shánět sponzory na koupi klubovny, ...
Vánoční stánek 23. dne měsíce dlouhých nocí, zapsal Kuba Sešli jsme se dne 23.12.2002 ráno před klubovnou, abychom prodali ozdoby, které jsme na předešlých schůzkách vyráběli. Před klubovnou se měli sejít: já, Pejťa, Michal a Lucka. Ale před klubovnou jsme byli jenom já a Pejťa. Po chvíli jsme se rozhodli, že půjdeme za Michalem, který o tom vůbec nevěděl. Poté nastal další problém. Neměli jsme nikoho, kdo by nám otevřel klubovnu. Zkusili jsme Pepíka, ale ten nebyl doma. Tak jsme šli zkusit Rudu. Měli jsme štěstí, byl doma. A byl trochu zaskočen, když jsme mu řekli, že potřebujem otevřít klubovnu a jeho nebo Karin, aby tam byli s námi, protože jsme potřebovali člověka nad 18 let. Byli tím trochu zaskočeni, ale byli ochotni tam s náma být od půl třetí do půl páté. Sešli jsme se u klubovny ve 14.30, vzali věci z klubovny a šli do Luny, kde jsme měli domluvené místo. Místo 4
jsme získali u vchodu do Delvity. A jelikož nás tam bylo moc, tak jsme se rozhodli udělat prodej po skupinách. První byly holky s Karin. Já s Michalem jsme měli jít někam, tak jsme vyrazili do Carrefouru. Když jsme se v určený čas vrátili, tak holky řekly, že to už zabalíme. Prodali jsme něco, ale ne všechno. Uklidili jsme všechny věci, rozloučili se a šli domů.
Výprava k Lelovu 25. dne měsíce sněhu, zapsala Ančí alias Áňa, komentoval Milan Na dnešním výletě nás bylo docela málo. Jenom já (Áňa), Kuba, Michal, Pavel, Jana a Koště. Z vedoucích s námi byl Milan a Pepík. Směr vedl k Domažlicím. Nastoupili jsme do autobusu (vlak měl poruchu) a chudák Pejťuška na nás čekala na Jižním, měli jsme na ní mávat a koupit jí lístek. Z autobusu jsme přestoupili do vlaku a jeli do Stoda. Prošli jsme městem a změřili jsme pH řeky a louže a Fanty (pozn.: výsledky zpracoval Kuba a najdete je o kus dál). Pak jsme narazili na skálokopcoútesy. Shodili jsme batohy a tradá nahoru. Obešli jsme ty skálokopcoútesy a pozorovali hlídajícího Milana, který hlídal naše batůžky. Když jsme dopozorovali, trefovali jsme se do čtverce z kamenů. Pak jsme duší z toho kola (pozn.: a z jakýho kola, Áňo?) házeli na tyč, kterou držel druhý z dvojice. Šli jsme dál, až jsme došli k rybníčku, který jsme taky měřili. Před námi bylo pole (bahnitý pole) a měla tam skrz něj bejt cesta, ale nebyla. A tak chro chro do pole. Někteří jedinci se tam nezapomněli vyválet (viď, Jano) a měli jsme to za sebou. Obešli jsme rybník a ocitli jsme se na louce. Možná to bude naše tábořiště. Někdo se najedl, někdo si zabojoval a já šla změřit rybník. Pokoušela jsem se vytesat díru do ledu, ale nic. Za chvíli přišli ostatní a Michal udělal klackem dříp ho, dříp ho a byla díra. Zatímco já měřila, Michal tesal další díru, ale zlomil se mu klacík, a tak to zkoušel kamínkem a podařilo se mu to (pozn.: až na to, že led dlouho vzdoroval i tomu „kamínku", který by, mimochodem, leckdo z vás neunesl). Já jsem doměřila a opřela se o klacek. Ten rupnul a já druhou rukou zahučela do díry. Byla studená, to jsem hned poznala. Vydali jsme se dál a dorazili ke známému jezírku s červenýma kamínkama z tábora. To jsme taky změřili, ale já ne! V tý vodě pod ledem bylo něco jako vajíčka, ale byl to chleba. Na druhý straně byly krásný ledový krápníky, tak jsme je omrkli. Zahráli jsme si hru s červíkama a pokračovali v cestě. Vešli jsme do lesa a objevili kluziště. Ale ne ledajaký. Plástvový. A tak jsme se klouzali a některý pořád hapali a ňácí odborníci dělali salta na ledu se slovy Jedůůůů! (že jo, Koště). Ale čas nás tlačil. Došli jsme do Holýšova na nádraží a pracně si koupili lístek (pozn.: pan výpravčí neuměl vystavit společnou jízdenku, pro kterou si duo Áňa – Jana přišlo). Zbyl nám čas na flaškal (fotbal s flaškou) a vláček za 5
chvíli přijel, my do něj nasedli a ve Vejprnicích přesedli do autobusu, kde jsme dojídali zásoby. V Plzni nás čekala Mirka a všichni se vydali na šestnáctku, kterou jsme s Kubou jeli k Práci a pak tandají domů. Možná že tam na nás ještě Pejťa čeká, ale když jsme jeli zpátky autobusem, tak jsme jí mávali (všichni). Malé bodování výletu: Petr 14.5 bodu, Michal 13, Pavel 12.5, Kuba 12, Jana 9 a Áňa 8
Měření pH aneb jak kyselé jsou různé zdroje 25. dne měsíce sněhu, zpracoval Kuba, komentoval Milan Na tomto výletě se uskutečnil pokus na téma měření pH na různých místech. Hodnota pH určuje, jestli je měřený objekt kyselý, neutrální nebo zásaditý. Leckteré kyseliny nebo zásady jsou žíravé (tj. sežerou vás, pokud se jich dotknete). Měření jsme prováděli pomocí měřících papírků, které se zbarví podle pH objektu. pH = 7 ….. neutrální pH < 7 ...... kyselé pH > 7 ….. zásadité Zde je tabulka naměřených hodnot, které si můžete mezi sebou porovnat (mimo jiné to, co pijete – snadno se dá zjistit, že Fanta nebo voda se šťávou jsou skoro stejně kyselé jako ocet, liší se jen příchutí). Vedle hodnot pH změřených cestou jsou v tabulce pro srovnání i některá měření udělaná doma. zdroj hodnota pH Merklínka u Stoda 5,7 louže u Stoda 5,5 Fanta pomeranč 2,5 vypuštěný rybník 6,8 rybník č.1 5,7 Soleo grapefruit 3 Mattoni citron 3,7
zdroj hodnota pH voda + šťáva 2,5 Mattoni jablko 3 rybník u tábořiště 6,5 žulové jezírko 5,3 ocet 2,3 voda z kohoutku 6 mléko 7
Modrá flotila - nejnovější výsledky Celorepubliková soutěž „posádek“ pokračovala a i my odeslali další výsledky. Tentokrát šlo o 3 etapy (oficiálně čtvrtá až šestá). Čtvrtá etapa byla uzlovací (Útěk ze zajetí uzlů), vázali jsme uzle za zády. Díky nedorozumění s admirálem Drakem ohledně počtu uzlů jsme nedodali vše požadované. Ono by to ale stejně nešlo, protože výsledky našich uzlařů nebyly zas až tak zvláštní (mírně řečeno). I tak jsme v této etapě dosáhli překvapivě 9. místo. Zřejmě jsou na tom jinde ještě 6
hůř. Mimochodem, nejkratší čas zavázání 6ti základních uzlů za zády byl 55 sekund. Kdo z vás si na to troufá, Krtci, Poštolky a další? Pátá etapa, Hledání v archivech, představovala nápor na oči a pozornost. Každý člen posádky dostal odstavec neznámého textu a během dvou minut měl najít v textu co nejvíce z udaných slov (bouře, kotva, lodě, ostrov, děla a zlato a to ve všech možných tvarech). Naši nejlepší našli 8, 5 a 5 slov. I tak to ale stačilo jen na 23. místo v etapě (vítězná posádky měla 16, 15 a 12). Za naší posádkou už skončily jen 2 jiné (ovšem několik jich výsledky vůbec nedodalo). Šestá etapa s názvem Čínská kuchyně se odehrávala v Číně (překvapivě), kam se posádky na své plavbě zatoulaly. Jak všichni ví, v Číně se místo příboru jí hůlkami. O tom, že to není snadné, se přesvědčili i členové naší posádky. Dostali zavařovací sklenici, v ní nasypaný suchý hrách, 2 jídelní hůlky a 1 minutu na to, aby se pokusili hezky zrníčko po zrníčku jich dostat co nejvíc ven. Naši „lodníci“ (tedy ti, jejichž výsledky jsme posílali admirálu Drakeovi dokázali vyndat 31, 21 a 20 zrnek (maximum u vítězů bylo 40 hrášků). Stačilo to na druhé místo v etapě, což je naše zatím nejlepší umístění. Celkově je naše posádka KM31 Káňata stále na 21. místě z 31 přihlášených posádek. Jistě se dokážeme ještě o něco zlepšit, i když na stupně vítězů se díky chybějícím prvním dvěma etapám už nedostaneme. Rád bych se setkal s tím, aby se mezi jmény, která odesíláme Drakeovi jako naše nejlepší (tj. Aneta, Petr a Ferda) objevovala i jiná. V posledních 2 etapách se snad takové vlaštovky objevily – Niky u hledání slov a Marek u hrachu. Kéž by se přidali i další a nebylo to jen náhodné.
Kdo dostal kalendář V letoším roce jsme se rozhodli odměnit dva členy, kteří dosáhli za období od září až do prosince nejvíce bodů, ručně dělaným kalendářem na rok 2003. Kalendář obsahuje fotografie z našich akcí, jsou v něm vyznačeny veškeré události (včetně svátků a narozenin), které se nás týkají – je opravdu pěkně udělán. A právě takovýto kalendář mohl být váš, kdybyste na oddílové akce chodili častěji. Souhrn bodů Káňat za září až prosinec 2002: Aneta 265, Petr 253, Niky 240, Ondra 199, Piko 198, Míša 197, Ferda 190, Klára 155 (Marek se do oddílu vrátil až v lednu, takže nic) Souhrn pseudobodů Krtků za září až prosinec 2002:
Jana 285, Pavel 186, Ančí 173, Káťa 170, Martin st. 153, Zuzka 142, Kája 109, Alice 105, Martin ml. 97, Zdeněk 86, Petra 12.5 (přišla do oddílu na konci listopadu)
Co jste ještě nevěděli o symbolice Krojové košile se pyšní mnohými barevnými znaky, ale vědí dokonce jejich majitelé, co znamenají? Pokud ano, tak jistě dokáží tento stručný přehled doplnit, v opačném případě je nejvyšší čas, aby se to dozvěděli. V tomto Šaginapi se zaměříme na znaky těch nejmladších. 7
Znak vlčat Znak vlčat je mladší než znak skautů, protože začala skautovat později. Jejich program je spjat s Kiplingovou Knihou džunglí, a tak není divu, že byla jako symbol vybrána hlava vlčka a to jak u nás, tak i v mnohých jiných zemích. Znakem vlčat je obecně hlava přímo hledícího vlčka. Ve slibovém odznaku vlčat je tato hlava umístěna do oválu. Při barevném provedení je hlava vlčka šedočerná na žlutém podkladě (barva vlčat). Znak světlušek Vývoj znaku světlušek je v celosvětovém měřítku mnohem složitější. V Anglii se nejmladším skautkám zpočátku říkalo ”růžová poupata“, ale později se zavedlo označení brownies (skřítci, šotci). Dnes se této věkové kategorii říká v různých zemích různě. Často je jejich název skřítkové, ale též se objevují různí ptáčci, včelky, berušky, pavoučci, žáby nebo květiny, víly aj. I u nás jsme měli zpočátku šotky, ale ještě před 2. světovou válkou dostaly pojmenování světlušky – podle slavné Karafiátovy knížky Broučci. Je to označení originální – jinde ve světě se nepoužívá. Symbolicky mají světlušky svítit svým světýlkem dobra a radosti všem lidem dobré vůle. Naše světlušky mají na slibovém odznaku trojlístek jetelíček se dvěmi hvězdičkami, kompasovou střelkou vyrůstající ze stuhy s heslem PAMATUJ a šesti světelnými paprsky dobra.
Malé datumové info Výhledový seznam prázdnin • 17.-23.2. jarní prázdniny • 17., 18., 21.4. velikonoční prázniny (čtvrtek, pátek, pondělí) • 1.5. (čtvrtek) • 8.5. (čtvrtek) Blížící se výročí • 10.2. narozeniny Martin ml. • 21.2. svátek Lenka • 22.2. Den sesterství • 24.2. narozeniny Kája • 8.3. narozeniny Pepík • 8.3. svátek Gábina • 9.3. narozeniny Míša • 19.3. svátek Pepík • 20.3. narozeniny Pavel • 20.3. narozeniny Martin W.
8
Předpokládáné akce • 8.2. brigáda v Lisově • 7.3. oddílovka • 8.3./15.3. výlet • 29.3. - Chlupatej tenisák • 4.4. – oddílovka • 5.4. - výlet • 6.4. - Svojsíkův závod (jsme organizátoři) • 11.-13.4. předvelikonoční výprava • 1.5. - Čarodějnice (za účasti Limanovců) • 9.-11.5. - střediskový rádcovský kurz / víkendovka pro zbytek • 21.-22.6. - stavba tábora • 28.6. - odjezd na tábor
