- r 30 —
m ají pětilupenný kalich, často s vnějším kalíškem ; lístky korunní mají nelity slité v celek. Tyčinky jso u jednobratré, dole s korunou srostlé. Plod bývá bud tobolka pukavá, nebo se rozpadává v tvrdky jednosemenné.
17. Citroníkovité. Citroník (Citrus m ed ica'), tab. 10. lig. 58., obr. 48., je s t strom 16 m vy soký ; má vždy ze lené, kožovité, vejčitě podlouhlé listy s řapíkem bez křídlovitých přívěsku. Úhledné jeh o kvě ty jsou pravidelné, v poupěti růžové, po rozvinutí bílé. Plody jso u bobule, velké jak o jablka, podlouhlé, na obou koncích s kulatou bradavkou; je jíc h slupka má barvu bledě žlutou. Vni třek je s t rozdělen S léz okrouhlolistý. A c e h i r o s t lin a , k k a lic h v n ě jš í, K k a lic h v la s t n i. v pouzdra, vyplně ná dužinou šťavna tou, obalující semena. Citroník divoký roste v horké Asii a má tm y ; jako ušlech tilý strom, bez trnů, s velkým ovocem, pěstuje se velmi hojně v četných odrůdách v teplejších zemích, ja k o v Italů, Malé Asii, Sýrii a jinde. K vete téměř po celý rok, skoro stále lze na něm viděti květy i plody Obr. 47. různého stáří. — Pomorančovník, oranže (C. aurantiu m 2), obr. 49., má na listových řapícícli křídlovité přívěsky; květy jsou velké, bílé s růžovým ná dechem, velmi vonné. Plody jsou kulaté, bez bra davek, červenocyrcíiičiwp.^ 71''M V,‘“V,V Obr. 46.
barvy; je jic h du žina je s t sladká.
B avlnik bylinný; v le v o v ě tv ič k a s lis t y a k v ě ty , v p r á v o o te v ře n ý pllod.
*) C i t r u s starořím ské jm éno, dle ř. k i t r i o n, m e d i c a 1. z Medie v A sii; a) a u r a n ti um p o m u m , zlaté ov oce, a u r u m 1. z la to ; z toho oranže i pom oranč.
— 31 — O br. 48.
Odrůd pomerančových jest. též velmi mnoho, je n v Itálii se jic h pě stuje 150. Nejvíce pomorančů přiváží se k nám z jižn í Evropy a z ostrovů při západní Africe.
18. Kakostovité. Kakost lučni (Geranium pratense ‘), tab. 10. fig. 59., obr. 50., je s t vytrvalá kvě tina, zdobící velkými, fialově modrými květy naše louky. Lodyhy, 80—60 cm vysoké, jsou rozvětvené, žlaznatě chlupaté. L isty jsou velké, dlanit.e 5—Tdilné; květy sedí po dvou na stopkách, které se po odkvetení sklánějí. Kalich zelený je s t pětilupenný, koruna pětilistá, z lístků okrouhle opakvejčitých; tyčinek je s t 10. Pestík, jeden, má na semeníku dlouhý zoban, prostoupený 15 tenký mi průchody, vy cházejícími od pouzder semeníku. Zralý plod se rozpadává, pouzdra semeníku, každé vnitř s jedním semenem, se oddělují (obr. 51.) a s nimi zároveň příslušné části zobanu jako C i t r o n í k ; v č tv ič k a g lis t y , k v č ty a plody ; v le v o d o le p ro říz n u tý p lo d , Ní s lu p k a , a g e m e n a , «* ín čosiny od středního sloupku, na jehož konci c liý řk y n a p ln ř n č k y s e lo u fitavo u . nějaký čas je ště visí .při čemž se osiny- do kruhu ohýbají. Kakost luční bývá hojný na lukách, v houštinách, n potoků; kvete od června do srpna. — Kakost smrdutý (G. Rober ti an um 2), tab. 11. fig. 60., má kvítky drobné, růžové, listy 3—5četn é; celá bylina páchne ne libě a bývá často krvavě naběhlá. Roste všude v křoví a v houštinách, ve stín u ; kvete od června do října. — Pumpava obecná, čapí nůsek (Erodium cicutarium 3) má listy zpeřené, lístky protisečné, nebo stříhané zubaté. Na dlouhých stopkách sedí kvítky drobné, růžové, v jedno duchém okolíku. Plody mají velmi dlouhý zo ban: osiny se zkracuji šroubovité, a to tím více, čím je vzduch sušší; jsou velmi citlivý na změny ve vlhkosti vzduchu, a proto se jich užívá na děláni „vlahovidň“ (hygroskopů). Pum pava roste všude hojně jak o plevel na vzdělá vané půdě, též na mezích a suchých pažitech; kvete od března do října.
v č t v ič k a g jliB ty , k v Č ty a plody k f k ř íd l a řap fku lifito T ý ck .
P om erančovník;
*) G e r a n o s r. je řá b , plod se podobá je h o zobáku ; p r a t e n s e 1. lu čn í; s) dle sv. R o b e r t a ; 8) e r o d i o s ř. volavka, c i c u t a 1. rozpuk, dle po doby listů.
— 32 —
V jižní Africe a na pevnině Australské je s t domov přečetných květin z rodu Peiargonium ') ; jsou to byliny a keře s úhlednými, hojnými květy v okolíku jednoduchém, ale často velmi hustém. Téměř v každé vesnici české vidíme za okny muškát (P. odoratissimum2) s bledě zelenými, Obr. 50. velmi libovonnými listy ; často se pěstuje též peiargonium růžové (P. roseum 3), které voní po růžicli, a proto se z něho též dobývá silice „geraniovéu na voňavky. Peiargonium páskované (P. zon ale4) má na listech tmavohnědý, široký pás, rovnoběžný s krajem ; květy jso u v hustých ^ JLr okolících, drobné, šarlatové. Jin é druhy pelaryMK N i f flfe. gonií m ají květy veliké, jednobarvé, nebo též I' r \íy V" dvojbarevné a vícebarevné. Kakostovité rostliny jso u byliny nebo keře, je jich ž listy m ají obyčejně nervaturu dla ni tou ; květy bývají sestaveny v jednoduchých okolících, bývají obojaké, pravidelné nebo sou měrné. Kališnicli lupenů je s t pět, tolikéž lístků korunních; tyčinek je s t 10, pestík jeden se svrchním semeníkem pětipouzdrým, prodlou ženým v zobánek, na jeh ož konci je s t B blizen. P ři uzrání oddělují se pouzdra semeníku spolu s příslušnou částkou zobánku od středního sloupku, na kterém nahoře je ště nějaký čas ostá v a jí; při tom se „osinyu ohýbají nebo zkracuji.
K ak ost luční. V ě tv ič k a s li s t y , k v ě ty a p lo d y .
19. Třezalkovité.
Třezalka obecná (Hypericum perforatum s), tab. 11. fig. 61., bývá 80—60 cm vysoká, přímá, s listy vstříčnými, přisedlými, vejčitými. Proti světlu prohlíženy zdají se býti hustě jakoby jehlou propíchány, což je st odtud, že je s t v nich mnoho útlých žlázek olejných, je ž prosvítají jasn ěji. Na konci lodyhy je s t hustý květní vrcholík; lístky korunní jsou leskle O br. 51. žluté, tyčinky mnoliobratré. Třezalka kvete v červenci a srpnu, roste na suchých pažitech, keřnatýcli stráních i lesních mýtinách. Dříve platila za léčivou bylinu, ano i zázračné a kouzelné účinky se jí připisovaly. N ejsilnější prý byla, když se trhala v noci před svátým Janem Křtitelem, odtud dostala jm éno „svatojanské kořeniu.
2 0 . Javorovité. Plody kako stu luční ho. A plod p řed ro z p a d n u tím , f>» pou z d ro s e m e n ík u , *1 s lo u p e k , h l b liz n y . fí plod ro z p a d á v a
j í c í s e ; k k a lic h , sl s lo u p e k , p » pou zdro s e m e n ík u , o o s in a .
Javor mléč (Acer platanoides f), tab, 11. fig. 62. a, b, obr. 52., je s t krásný strom, m ající i 20 m výšky; kmen je s t přímý, kůra hladká a koruna úhledná, košatá. Má pět.ilaločné, na rabu lesklé listy, jejich ž laloky jso u chobotnato-laločnaté nebo hrubozubé, s laŮ 1’ e l a r g o s ř. čáp 2) o d o r a t i s s i m u s 1 n e jv o n n ě jš í, 3) r o s e u s 1 rů žo v ý , 4) z ó n a 1 p ás, 5) H y p e r i c u m je jí sta ré jm én o . p e r f o r a t u s 1 p ro v rtan ý , e) a c e r staré 1. jm éno ja v o r u ; p l a t a n o i d e s ř. platanu podobný.
— 33 —
lůčky dlouze a jem ně zákoně itýrni. Z listn, Obr. 52. hlavně z řapíků se roní při poranění mléčná šťáva. K věty jso u ve vrcholičnatých, přímých latách a rozvíjejí se krátce před listím ; mají koruny bledě žlutozelené. Zajímavo je s t, že má jav or trojí květy, obojaké, s tyčinkami i pestíky, prašné s tyčinkami bez pestíků a pestíkové s pestíky bez tyčinek, a to vše na jednom stromě pohromadě. Ve všech květech je s t dole zelený terč, do něhož jak o za puštěny jso u tyčinky a pestiky; kalich pěti lupenný, koruna pětilistá. Plody m ají dlouhá křídla, aby je vítr snáze roznášel. — Javor klen (A. pseudoplatanus 1j, obr. 53., je s t statný strom 20—25 m vysoký, s hladkou, hnědou korou a široce rozloženou, hustou korunou. L isty jsou vstříěné, pětilaločné, na líci tmavě, na rubu sivě zelené; choboty jsou ostré, úkrojky zakoněité, nestejně vroubko vané pilovité. K věty se rozvíjejí až po vypuěení listů, jsou srovnány ve visutých hroz nech, dole složených, prodloužených. Kalich J a v o r m lé č . .1 v ě tv ič k a B 'k v ě t y a 6 e £ š n p i n a m w pod je s t pětilistý, koruna též; tyčinek je s t 8 na k v ě te n a t v ím . -— B v ě tv ič k a 8 l is t y . — C p ro říz n u ty k v ě t terčovitě rozšířeném lůžku, které je s t žlaž- o b o ja k ý , k k aliích , C k o r u n a , T t e r č 8 ty č in k a m i, V p e s tík . — D k v ě t p e s tík o v ý ; č n Č n ě lk a , 11 b liz n a , S naté. Semeník je s t dvojpouzdrý, plod se roz s e m e n ík , k ř k ř íd la s e m e n ík u . — E p lod y p l 8 k ř id ly k ř . padává ve dvě oříškovité tvrdky s dlouhým křídlem. K věty jso u dílem obojaké, dílem prašníkové, dílem pestíkové (květy mnohomanželné). — Babyka (A. cam pestre2), obr. 54., Ibývá keřovitá, nebo jako strom nej výš 10 m vysoká; listy je jí mají tupé, měkce pýřité laloky. Květy jsou též ve vzpřímených vrcholících, ale rozvíjejí se až po listech. — Klen, mléč a ba byka jsou naše domácí listnaté stromy; U br. 53. rostou v lesích, sázejí se často do sadů a do stromořadí. Je jic h dříví je s t dobré na vý robky truhlářské, soustružnické akolářské. O br. 54.
la v o r klen. i V č t í v k a a lis ty a k v ě te n s tv f m ; í k v íte k , 3 p lo d ; i v y lo u p n u tí s e m e n o .
Babyka. V í t v i ř k a s k v i t e m .
•i 1‘ s e u d o s r. nepravý, p l a t a n o s ř. strom platan
2 c a m p e s t r e I polní.
9
— 84 —
21. Jírovcovité. Jírovec, matlal koňský kaštan (Aescnlus hippocastanum'), tab. 11. fig. 64., obr. 55.,sází seliojně vsadech a podél cest. Dosahuje výšky ‘25 m, má široce roz loženou,úhlednou korunu. Pupeny jsou velké, lesklé, lepkavé, listy vstřícné jsou pětičetné, sedmioetné nebo devítiěetné, složené z; lístků klmovitýcli. Kytkovité l a t y květní jsou přímé; květy velké jsou souměrné ze čtyř bílých lístků eo žlu tými a červenými tečkami. Tyčinek je s t 7 ; plod, tobolka kulatá, zelená, ostnitá obsahuje obyčejně jediné velké semeno, hnědé se světle žlutou lysinou. Jírovec je s t domovem v Orientě: r. 1588 byl přivezen poprvé do Vídně, a odtudse šířil r po ostatní Evropě. Roste rychle, má úhledný vnějšek a dává hustý stín; květy jsou velké a ozdobné. Semena, koňské kaštany, pro od půrnou chuť nemohou se sice jis ti, ale hodí se dobře za píci pro zvěř v oborách i pro domácí dobytek. — V sadech vídáme též j í rovce s květy červenými, p a v i e, ze severní Ameriky.
2 2 . Révovité. Réva vinná (Vitis vm itera-), tab. 11. fig. 63., obr. 56., je s t keř s dlouhými, ale tenkými větvemi, které potřebuji podpory, aby se udržely ve výši. Proto m áji úponky mtkovité, rozvětvené, které se ovinují kolem tenkých, pevných předmětů, jak o větví, tyčí, a p., n tak se pnou vzhůru. Réva dosahuje až 30 m výšky; staré kmeny mívají až 15 cm v průměru, někdy mnohem více. Kůra na mladých prutech je s t světle šedožlutá, hladká, ale na starých větvích a kmenech je s t lmědoJ ír o v e c . .1 v ě tv ič k a s lis t}” a k v ř t y . — H p ro říz n u tý k v ě t ; 1c k a lic h , C k o ru n a , T ty č in k y , C r f n ě lk a . — šedá, roztrhaná; vrchní vrstvy se jak o od G to b o lk a p u k a jíc í c h lo p n ě m i C M . — D s e m e n o s ly umřelá borka odlupuji v lupenovitých nebo sin o u /. tkanicovitýoh pruzích. Listy sedi na uzlinách prutu proti úpuiikáui; jso u velké, srdčité, trojlaločné nebo pětilaločné, hrubě zubaté. Květy jsou srovnány v hustých kytkovitých latách, m ají pěticípý kalich a pět lístků v koruně; tyto jsou žlutavě zelené, jsou na svých vršíčkách spojeny v podobě če pičky, která brzy upadává. Plod je s t kulatá nebo podlouhlá, šťavnatá bobule, vnitř obyčejně se dvěma semeny. Domov vinné révy je s t v přední Asii, snad v Armensku, kde dosud divoce roste. V zemích na jili od polioři Kavkazského a na jih od jezera Chvalinského roste dosud v lesích divoce,pne se po stromech a nese hojnost obrovských hroznů. Odtud šířilo se je jí pěstování dookolních zemí, též ma západ, do Evropy, k čemuž
*) A c s c u l u s původně 1. jm én o jed n o h o jih o ev ro p sk éh o dubu; h i p p o s ř. kůň, k a s t a n o s ř. kaštan; v i t i s 1 vinná réva. též u p o n k a: v i n u m 1 víno f e r o 1. nesu.
— 35 —
velice přispělo křesťanství. Víno pěstuje se nyní hojně ve všech dílech země, pokud toho podnebí připouští; potřebuje totiž dlouhého a horkého léta, aby uzrálo, a v zimě proti mrazům ochrany. Loubinec břečfanový (Ampelopsis hederacea'), má listy pětičetné, z lístků kopinatých, které na podzim zčervenají. Je s t ze Severní Ameriky, roste rychle, a sázi se hojně podél stěn, které pokrývá hustou zelení.
2 3 . Netýkavkovité. Netýkavka obecná (Impatiens noli tangere*), tab. 1.2. fig. 05., je st bylina se šťavnatou, dutou, kolínkatou lodyhou, výšky 30—5 0 cm ; listy má vejčité, hrubě zoubkované. Květy jsou žluté, souměrné, s du Ubr. 56. tou ostruhou. Podlouhlé tobolky pukají při uzrání v podélné pruhy, které se náhle zkra cují a semena daleko vymršťují. To činí však i nezralé, na polo dorostlé plody, když se jic h dotkneme: jsou dráždivy. Netýkavka roste ve stínu lesním, na vlhké půdě, kvete v červenci a srpnu. — J í příbuzná balsamina (I. balsamina ’) z Východní Indie se pěstuje pro velké, oby čejně červené květy. Lichořeříšnice větší (Tropaeolum m aius4), má štítovité listy (obr. 57.) a žluté nebo oran žové, souměrné květy s ostruhou. J e s t z Jižn í Ameriky, pěstuje se pro úhledné květy. Má chuť jak o řeřicha.
2 4 . Šťavel ovité. Štavel kysely (Oxalis acetosella 5), tab. 12. hg. Ht>., má trojčetné lístky, složené z opakR é v a vin n é. A v ě tv ič k a e lis t y 7, ú p o n k a m i ú p n srdčitých líst.kftv: květy po jednom sedí 11a k v ř t e n s t v im . — B h ro z en p lo d n í; B x k v č t 8 u z a s k o ru n o u z d vižen o u C a stopkách, rostoucích přímo z oddenku podzem v ře n o u k o r u n o u C, ty P in k an í i W, — C j e s t k v ř t b ez k o r u n y , T t y ního; m ají úhledné, útlé koruny barvy bílé č in k y , S s e m e n ík , W b liz n a . s růžovými žilkami. Plody jso u podlouhlé, pětipouzilré tobolky, pukající pěti skulinami; při tom odděluje se náhle vnější vrstva oplodí od korovité vrstvy vnitřní, vzpružuje se a vymršťuje daleko semena, “šťavel kyselý roste hojně 11a lesní půdě ve stínu, nejvíce Obr. 57. podél lesních potoků; kvete v dubnu a květnu. Lístky trojčetných listů jsou za dne rozloženy rovnovážně, avšak večer se sklánějí; totéž se děje ve dne za deště. V celé bylině je s t mnoho kyseliny šťavelové, a proto chutná k ysele; dříve dobý valo se z listů soli šťavelové, ale nyní se dělá sůl tato i kyse lina šťavelová uměle.
’) Ampel ops i s ř. révě podobná; hedera 1. břečťan; í!) i 111pat i ens 1. netrpělivý, nol i t a ng e r e ! 1. nedotýkej se; 3) b a l s a mi n a rostlina, která dává balsam, totiž hojivý olej; 4) t r o p a i o n ř. vítěznéštftovitý list íichořeřiSnicc znamení, mai us 1. větší; 5) oxys ř. kyselý, ostrý, hal s r. sůl; větM. acet ui n 1. ocet.
— 36 —
2 5 . Routovité. Routa vinna (Kuta graveolens '), je s t polokeř s pruty u země dřevil atými, avšak na koncích bylinným i; bylinné, šťavnaté konce prutů uinrzají, a nové vět vičky pučí z dolejších dřevnatých částí. L isty jsou sivě zelené, dvakrát nebo třikrát peřenodílné, ojíněné; květy mají žlutozelené koruny. Routa roste původně v jižn í E v r o p ě , a le p ě s t u je s e liojně v e v in ic íc h té ž v e s tř e d n í E v r o p ě , k d e m ís ty z d iv o čela. Celá rostlina vydává kořennou vůni a má kořenitou cliut; je jí listy se dávají do vína, když se kvasí, aby vonělo. — Třemdava bílá (Dictamnus albns tab. 12. fig. 67., bývá 0 ’5— 1 m vysoká a má listy O br. 58. velké, lichozpeřené. K věty jso u na kon cích prutů v prodloužených hroznech, j e jic h koruny jso u velké, světle růžové, někdy bílé. Třemdava kvete v květnu a červnu, roste na keřnatýcli stráních a v hájích, u nás pořídku, hojněji od nás na jih . Celá rostlina vydává omamujíci vůni, je jíž příčinou je s t silice, které se zvláště za horka, v dobo kvetení ze žlaz na ústrojích květních tolik vypařuje, že j i lze zapáliti. Dříve bývala třemdava v lékárnách vážena, nyní pozbyla vši ceny.
2 6 . Brslenovité. Brslen evropský (Evonymus euro paeus *), tab., 12. fig. 68., je s t keř, rostoucí až 3 m vysoko; mladé jeh o pruty jsou čtyřhranné, s korou zelenou. Vsťříčné listy jso u eliptičně kopinaté, jem ně pilovité; kvítky jsou neúhledné, zelenavé, řtyřčetné. Plody jso u tobolky tupě čtyřhranné, karmínové, se čtyřmi semeny, obalenými oran žovým míškem. Brslen roste na keřnatýeli stráních a na krajích lesů ve střední a Vikev s e te b n é. " lod yha s lis t y a k v ě t y , f r p a lis t y , c lí s t e k , jižn í Evropě. Jeh o bílé, houževnaté dříví rf k v ě t v c e lk u , e p a v é z k a , / k ř id l a , g č lu n e k , // (y č in k y , se hodí dobře na práce soustm žnické; dě i k a iiO ii , k ÍU S , i w ťiiiO iiř i. lají se z něho parátka na zuby. Plodů, nápadně podobných kněžským čepičkám (kvadrátkům), užívalo se dříve v lékařství, a dosud se jich potřebuje k barveni na žlu to.— Klokoč (8tapliylea pinnata4), tab. 12. fig. 69., je s t keř se vstřícnými, licliozpeřenými listy. K věty jsou úhledné, jso u v pře vislých latách a mají bílé, na dně narůžovělé koruny., Blánité, nadmuté plodní to bolky m ají vnitř dvě tvrdá semena, bez miskového obalu, která při uzrání v tok
‘ ) Ů u t a staro latin sk é je jí jrnéno, g r a v i s 1. silný, o l e n s 1. p ách n o u cí, 2) d i k t a m n o s ř. jrn en o jis té hojivé byliny, a l b u s l. b í l ý; 3) e v o n y m o s ř. m á dobrou p o v é st; e u r o p a e u s 1. ev ropský: 4) s t a f y l e ř. hrozen, p i n n a t a se zpeřeným i listy.
— 37 —
bolce chřestí. Klokoč roste v horských polohách střední Evropy a sází se též v zahradách; kvete v květnu a červnu; jeh o semena, tvrdá jako kost, se provrtáv ají a navlékají na niti do růženců.
2 7 . Řešetlákovité. Krušina Frangnla alnus ’), tab. 13. fig. 70., má keřoví tý vzrůst, výšky až 2 ’B m ; pruty jsou křehké, bez trnů, střídavě rozvětvené, s korou tmavolinědou, tečkovanou. Listy jsou eliptičné, celokrajné: od středního žebra jde po každé straně osm rovnoběžných, přímých žeber ku kraji. K vítky jsou drobné, zelenavě bílé; kulaté bobule, zvící hrachu, mají barvu zprvu zelenou, pak červenou, posléze černou. Krušina roste v lesích a houštinách na vlhké půdě všude ve střední Evropě. Kůry a bobulí se užívalo a užívá dosud jak o léku. Ze dříví dělají se pro ševče dřevěné hřebíčky Obr. 5‘t. na přibíjení podešvů („floky“), též je s t dobré na výrobky soustružnické. Uhlí krušinové hodí se na střelný prach. — Řešetlák počistivý ■Rh amnns cathartica *), má větve vstříčně postavené, trny ukončené, s korou více šedou. Listy jsou vejčité, dvakrát drobně pilovité; od středního íp trfl
sfrflnlnll t il trailim 9 jidrtn* lín -----------— ----- - S—íptrfi ---pobočná obloukem zahnutá. Řešetlák roste v le sích a hájích a na keřnatých stráních. Jeh o dříví je s t tvrdé, žluté, hledané od truhlářů na vyklá dané práce, též od soustružniků. Z bobuli ne zralých, dokud jsou ještě zelené, se dělá žluté barvivo na barvení koží a papíru, i pro m alíře; z vylisované šťávy nabývá se též barviva zele ného. I kůra se hodí k barvení. Plodů se užívá hojně v lékařství.
•28. Motýlokvětné. Vikev setebná (Yicia sativ a3), obr. 58., Bob. A v ř tv ič k a e lis ty a k v ř t y ; p r p a v ř z k a , k ř k ř íd lu .— ll p rů řez k v ř t u , k k a lir li, p r paje s t jednoletá bylina s lodyhou až 50 cm vy v č z k a , Ar k ř íd la , T t y č in k y , »v sv a z ek n ite k s o k o u . Listy jsou složeny z podlouhlých nebo ty č in k o v ý c h . — C č n č lk a Cnt b l b liz n a . — D lu s k . opakvejčitých, na konci uťatých lístků, jejich ž střední žebro vyniká nad vršíček jak o hrot; lístky sedí ve 4 až 8 jařm ech (sudách), a nad ně jde konec listu, proměněný v roz větvenou úponku. Palisty jsou poloměsíčité, ostře zubaté. Květy sedí po jednom nebo po dvou v úžlabí listů; mají zelený, srostlý, pěticípý kalich a korunu sou měrnou z pěti lístků, z nichž hořejší, lichý, je s t zprvu sedlovitý a pak vztyčený a rozšířený, a slově pavézka; dva postranní šlovou křídla, a dva vnitřní člunek (motýlovitá koruna). Pavézka je s t lilaková, křídla jso u nachová a člunek bělavý.
*) F r a n g u l a odvozeno od 1. f r a n g e r e . lám ati, a l n u s 1. o lše, 2) r h a m n o s ř. trnitý ker. c a t h a r t i c a 1 p o čišťujici; s) v i c i a 1. jm én o vikve, s a i t i v a 1. setebná. A tla s r o s t lin . 2. vyd .
JQ
— 38 —
\ člunku jsou skryty tyčinky, počtem deset; nitky devíti jsou srostlé v trubku, desátá, hořejší, je s t volná (tyčinky dvojbratré). V trubce tyčinek je s t dlouhý pestík se svrch ním semeníkem a dlouhou, vztyčenou čnělkou, která je s t trochu se stran smáčknutá a má pod končen na vnější straně chloupky. 8emenik je s t jednoponzdrý, má vajíčka v řadě na „břišním11 švu. Plod, lusk, puká při uzráni dvěma švy, břišním a hřbetním. Semena jsou kulatá, hnědá, s tuhou slupkou, bez bílku. Vikev je s t obecně pěstovaná picni rostlina; seje se dílem sama o sobě, dílem smíšená s obilím jako směska. — V. ptačí Vicia cracca ’j, tab. 1(5. fig. 88., roste všude na lukách a v křoví; pne se až do výšky 1 2 0 cm ; je jí fialové kvítky jsou sestaveny ve velkém poětu v jednostrané hrozny, sedící na dlouhých stopkách. — Bob i V. fab a2), obr. 59., má lo dyhy přímé, až 1 m vysoké, tlusté; listy jsou jednojařmé, až trojjařmé, bez úponek. Bílé
O b r. (3U.
JV V t L J
O b r . (51.
Hrách. . 1 č á s t lod yh y s lis ty , k v ě ty a p lo d y ; p l pnlis ty , tip ú po n ky. — B n itk y ty č in e k , p r p r a S n ík y .— C p e s tík , s s e m e n ík , Čn č n ě lk a , bl b liz n a . — E p ro říz n u tý k v ě t ; k k a lic h , p r p n vézkn , k ř k ř íd la , čí Č lunek, 9 T ty č in k y s r o s t lé , 1 T ty č in k a v o ln á , S s e m e n ík .
jsou velké a sedí po 2—5 v úžlabí listu. V luskách jsou velká, smáčknutá semena, zvaná boby. Rostlina tato roste původně v okolí jezera Chvalinského, též v Persii a Egyptě; pěstuje se od nej starších časů; se mena dávají vydatný pokrm lidem a jsou silnou pící pro dobytek. Čočka (Lens es culen ta 3j, má lodyhy vystoupavé, větevnaté, délky 20—3 0 cm ; malé bílé kvítky sedí po 1—3 na dlouhých, ten kých stopkách. Lusky jsou kosočtverečné, lysé, obyčejně o dvou semenech známého tvaru čočkového. Čočka roste divoce v Orientě, a pěstuje se ode dávna. — Hrách setý (Pisum sativnm4), tab. 16. fig. 89., obr. 60., je s t lysá, sivě ojíněná bylina. U listů jsou nápadný Lecha ja r n í; í Č ást lodyhy, d ole o d d e u c k ; p l p a li vy* 2 ja ř m a listo v á . — B k v ě t, K k a lic h , p r p avézkn, k ř k ř íd la , é l člu n ek. — C k a lic h o s o b ě . — Z> Č lunek. — E T y čin k y , »>• n itk y s r o s tlé , p r p ra S n ík y , m ezi n im i vyn k á Cn č n ě lk a a b l h iznn. — F lu sk a k a lic h e m A'.
*) C r a c c a je s t u Plinia jín ěn o je jí ; 2) f a b a starolatinské jín ěn o bobu; 3) l e n s 1. jíněno čočky , e s c u l c n t a 1. je d lá ; 4) p i s u m staré je h o jm én o, s a t i v u s 1. setebný.
