obsah Jak šel čas ve vzpomínkách z minulosti do současnosti...................................................2 VFN má nového ředitele. .................................................................................................5 Sestra budoucnosti...........................................................................................................7 Blahopřání sestrám od Florence...................................................................................11 Call centrum VFN..........................................................................................................12 Videokonference.............................................................................................................14 Onkologie a já.................................................................................................................15 U nás u konkurence /vděkový dopis/...............................................................................16 Fatou je naše. ..................................................................................................................18 Preventivní program VFN pro pracovníky ÚOP............................................................20 Stiff baby syndrom. ........................................................................................................21 Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. ........................................................................22 Prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc...............................................................................22 Prof. MUDr. Václav Šimon, DrSc.................................................................................23 Devadesátiny docenta Skály..........................................................................................25 Životní jubilea.................................................................................................................25 Cena Časopisů lékařů českých.......................................................................................26 Vzdělávání formou E-learningu....................................................................................27 STAPRO a projekt CEEQNET prezentovány v Bruselu..............................................28 Děkovné dopisy................................................................................................................28 Sigmund Freud a areál na Karlově...............................................................................29 Vyhlášení nejlepšího pracovníka ÚOP...........................................................................32
Informační bulletin všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vydavatel: Stapro s. r. o. pro VFN l Registrace: MK ČR E 13990 l Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová, Václav Kříž l Jazyková redaktorka: Milena Hodanová l Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN l Grafika titulní strany: Pavel Šťastný l Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, ředitelství VFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, Stapro s. r. o., Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 l Náklad: 5 000 výtisků
Jak šel čas ve vzpomínkách z minulosti do současnosti Anna Chrzová, hlavní sestra VFN v Praze
S
větová rada sester (ICN) v roce 1971 doporučila sestrám celého světa oslavovat v květnu Mezinárodní den sester (ošetřovatelství), vzpomenout Florence Nightingaleovou, nestorku moderního ošetřovatelství, zamyslet se nad svojí prací ve prospěch spoluobčanů a diskutovat další rozvoj profese. Každý rok upozorňuje vedení ICN na některé problémy, které se z celosvětového hlediska zdají pro sestry nejdůležitější. Témata oznamuje všem národním organizacím prostřednictvím zaslaného bulletinu a propagačním plakátem. Ve VFN jsme se k oslavám připojili poprvé v květnu 1996. Od té doby se každý rok také zamýšlíme se nad naší profesí. Letos je to tedy již podesáté, kdy spolu s oslavami rekapitulujeme svoji práci, pojetí péče a systém managementu. Vidíme, jak se i za tak krátkou dobu mnohé změnilo, jak se rozšiřují kompetence sester a jak se zvýšila důvěra v kvalitu naší práce. Uvádím výčet témat jednotlivých let doporučených ICN a současně vzpomínám na obsah čísel časopisu „Nemocnice“, každoročně věnovaných ošetřovatelství. Ti, kteří pracují ve VFN již déle, si vzpomenou - a naši následovníci si uvědomí - jak jsme se snažili zlepšovat a zviditelnit ošetřovatelskou péči ve VFN. Je to realita a pro nás naděje a krásný pocit, když si uvědomíme, že jsme položili základy něčeho, co ti, kteří nastoupí na naše místa, budou dále rozvíjet. 1996 ICN – Ve světě se slaví Mezinárodní den sester. Hlavní sestra proto doporučila také slavit Mezinárodní den sester a u tehdejší ředitelky nemocnice ing. D. Kocourkové, CSc. jsme našly pochopení. Připravily jsme si jako základ oslavy
zvláštní číslo tehdejšího časopisu nemocnice, který se jmenoval „Zpravodaj Všeobecné fakultní nemocnice“, a vydali jej v 1300 výtiscích. Na oslavě ředitelka nemocnice poděkovala sestrám a ostatním SZP, vyzdvihla jejich péči o vytváření prostředí nemocnice a promluvila i o začínajícím ošetřovatelském procesu jako o základní metodě sester, který si sestry budou určovat, plnit a kontrolovat samy. Pochválila nás za cestu, kterou jsme nastoupily z vlastního rozhodnutí a upozornila, že tato cesta umožní VFN úspěchy v konkurenci mezi zdravotnickými zařízeními. Slíbila, že pomůže sestrám rozšiřovat jejich profesní vzdělávání. Hlavní sestra ve svém projevu na začátku oslav krátce vzpomněla historie českých sester a upozornila kolik problémů profese má. Dále byla na programu profesní konference, tisková konference s novináři hlavních deníků a módní přehlídka. Byla přítomna řada hostů, účastnili se paní Livie Klausová, člen vlády pan Josef Lux, někteří umělci jako paní I. Janžurová, která byla členkou dozorčí rady VFN, nebo pan Vlastimil Harapes, šéf baletu Národního divadla.
Mezi pozvanými byli i Josef Lux a Iva Janžurová.
Vrchní sestra Červinková začala již tehdy psát svá nekonvenční zamyšlení. Tehdy pod titulem „Věřte nevěřte“ nabídla veselé zamyšlení o tom, jak se „zlepšily“ naše sestřičky. „Naučily jsme se pracovat s počítači, zvládneme kódování, bodování, čísla osobní i neosobní, symboly středisek, pojišťoven a koní.“ Uvádí také svoji představu nové evropské sestry „Taková bytost musí mít šarm a takt anglické královny, skromnost Popel-
ky, úsměv Mony Lisy, šetrnost pana premiéra, vervu a sílu stěhováka, rozměry Dolly Buster a obětavost Matky Terezy.“ 1997 ICN - Zdravá mladá populace. Šťastná budoucnost. Oslava se konala ve znamení myšlenky, která byla vyslovena v projevu prof. MUDr. Arnolda Jiráska v roce 1945 „Nemocný snese spíše nešikovnou ruku, než studené srdce“, kterou jsme doplnili mottem: „Sestry ve VFN nabízí svým nemocným šikovnou ruku i vřelé srdce.“ Oslavy na Žofíně se zúčastnili umělci, například Iva Janžurová se svými kolegy, kteří účinkovali zdarma. 1998 ICN - Partnerství pro společné zdraví. Role sester v péči o uvězněné a zadržené. V tomto roce jsme prosadily, že čtvrté číslo časopisu Nemocnice bude věnováno naší květnové oslavě. V časopise jsou dva krásné úvodní články ředitele nemocnice MUDr. M. Holcáta a děkana 1. LF UK doc. MUDr. P. Hacha, Csc., kteří hovoří o práci sester a přejí jim šťastnou budoucnost. Hlavní sestra připomíná minulost sester počínaje Florence Nightingaleovou. Vyslovuje svoje přesvědčení, „že kvalitních sester je nedostatek, že pro nás bude stále dost práce.“ Dnes už můžeme spočítat, kolik změn nastalo a jaké postavení ve VFN sestry získaly rozšířením vzdělání, svojí aktivitou, cílenou prací a od top vedení poskytnutými kompetencemi. Časopis je zaplněn příspěvky sester, které se zamyslely nad svojí prací a poskytovanou péčí. Program konference ukončila módní přehlídka uniforem sester. Následně jsme se přesunuly do divadla v Braníku shlédnout hru „Vrátíš se ke mně po kolenou“. 1999 ICN - Oslavujeme sesterskou minulost. Hlásíme se o svoji budoucnost. V časopise Nemocnice je článek „Ke dni sester“ od zastupujícího ředitele VFN MUDr. P. Horáka, CSc., MBA, který začíná „Máte ve svých rukou mnohé.“ Péči o pacienta, kontakt s jeho rodinou, administrativu. Vytváříte prostředí, ve kterém se všichni pohybujeme a na kterém nesmírně záleží. Přicházíme-li do práce s chutí, či nikoliv. Jste všudypřítomné, najdeme Vás na operačních
sálech, v ambulancích, na lůžkových odděleních, laboratořích a jednotkách intenzivní péče. Když Vás nemáme, říkáme pacientům v ordinacích, aby se nezlobili, že když jsme sami, uděláme toho o mnoho méně. Nemáme-li Vás u lůžek, zavíráme je. Chceme po Vás stále více. Svěřujeme Vám stále více činností, kde již přestává stačit středoškolské vzdělání ….Den sester je tím pravým okamžikem se na chvíli zastavit a poděkovat Vám. “ Večer po oslavě jsme shlédly v divadle Braník představení „Milionářka“. 2000 ICN - Sestry jsou všude pro Vás. Zdravotní služba pro migranty, uprchlíky, vysídlence. Spolupracujte nebo pomáhejte sestrám. Nemocnici tíží nedostatek peněz, přesčasy a zákoník práce, o kterých píše tenkrát zastupující ředitel MUDr. P. Horák. Sestry uvažují, jak a proč je celosvětový nedostatek sester a jak to bude v budoucnosti u nás. V tomto roce zavádíme ošetřovatelský proces, jeho dokumentaci, individuální přístup k nemocnému. Po prvním cyklu vzdělávání některé absolventky hovořily „o managementu jako o moderním slově, ale za důležitější považovaly vcítit se do pacienta a umět mu pomoci“. Dnes vzdělávání managementu absolvovaly všechny vrchní a většina staničních sester, poznaly vhodnost těchto metod, které vytvářejí tvůrčí atmosféru na klinikách. A dokonce řada sester začíná některé metody managementu přednášet. Sestry konzultantky, edukátorky a další specialistky se staly ve VFN skutečně běžnou profesí i pro lékaře. Za dalších deset let, budou-li se vzdělávat, se mnohé z nich běžně stanou nepostradatelnou sestrou konzultantkou při organizování péče a při některých chorobách dokonce i členkami lékařského týmu. 2001 ICN - Sestry jsou všude pro Vás. Spojily jsme se proti násilí. Sestry jsou připraveny pro případné katastrofy. Na titulní stránce časopisu Nemocnice máme fotografii znázorňující různé specializace sester a naši touhu vytvářet týmy, které dále zlepší péči o pacienty a zaměstnance VFN. Hlavní sestra dostala při 210. výročí založení VFN z rozhodnu
tí top managementu nemocnice poprvé příležitost promluvit ve velkém sále Karolina, historickém místě spojeném s 1. LF UK a její VFN. Mezinárodní den ošetřovatelství sestry slavily na parníku Vyšehrad. Zprávy z Hoderova dne a Jiráskova dne ukazují, že sestry již běžně mají svou sekci na lékařských konferencích.
Od roku 2001 se pravidelně slaví Den ošetřovatelství na palubě parníku Vyšehrad.
2002 ICN - Sestry jsou všude pro Vás. Pečují o rodiny. Zajišťujeme zdraví žen. Bezpečí pacientům. Všichni musí mít přístup k čisté vodě. Slavnostní číslo Nemocnice informuje pracovníky VFN, jak pokračuje manažerské vzdělávání sester a co sestry považují za své priority. Proto názvy článků „Učíme se jedna od druhé“, „Hodně štěstí a dobrou osobní kondici“, „Máme za sebou další krok“, „Hodnocení sester, ano či ne ?“ Pyšně můžeme číst informaci o obdržení dekretu „Wound Friendly Hospital“ od firmy Johnson&Johnson. Některé články informují o specializaci sester jako „Práce dietních sester ve VFN“, jiné přinášejí informace o změnách teorie a praxe. 2003 ICN - Sestry bojují proti stigmatu AIDS. Pečují o všechny. Pomáhají v informovanosti pacienta. V tomto roce měly sestry VFN a 1. LF UK řadu problémů, které oslavu Mezinárodního dne sester odsunuly z hlavní pozornosti našeho nemocničního časopisu. Přesto doc. PhDr. M. Staňková rekapitulovala krátce historii rozvoje ošetřovatelství od založení VFN, tedy od roku
1790. Jsme hrdé na to, že pracujeme v zařízení, které už od svého založení je kolébkou rozvoje sesterské profese. Viceprezidentka ČAS, asistentka hlavní sestry VFN R. Wagnerová, publikovala zamyšlení nad tím, co pro nás znamená Česká asociace. 4 sestry VFN obdržely plaketu se symbolem úsměvu za dobrou práci, protože si myslíme, že „Úsměv sestru nestojí nic, ale znamená pro nemocného mnoho“. 2004 ICN–Sestry spolupracují s chudými. Sestry proti chudobě. ICN i nadále doporučuje matkám kojení dětí a nutnost zajišťovat jim substituční mléčnou stravu. Znovu se zdůrazňuje nebezpečí pro děvčátka některých zemí, kde se jim provádí po narození operační mutilace genitálu. Doporučuje se, aby tam, kde se objevila tendence používat profesní jméno sestra mimo zdravotnictví, bylo toto označení hájeno jen pro zdravotnickou profesi. Národním organizacím se navrhuje vyjasňovat role sester ve zdravotnictví, aby byla pochopena náplň profese sester. Děkan fakulty, prof. MUDr. Štěpán Svačina DrSc., MBA publikoval článek „Etické problémy zdravotnictví z pohledu sester“. Začíná myšlenkou „Profese sester a profese lékaře se vzájemně významně doplňují. Ve většině situací nese sestra odpovědnost za jednu odbornou činnost a lékař za jinou odbornou činnost. Sestra je však obvykle Součástí oslav bývá často módní přehlídka nejen pracovního oděvu, ale také společenského a sportovního oblečení.
pacientovi blíže a pacient jí klade více otázek. Sestra bývá také první, kdo se s pacientem v nemocnici setkává a posledním, kdo se s ním při propuštění nebo překladu loučí.“ Článek šéfredaktorky časopisu „Florence“ PhDr. J. Škubové hodnotí konferenci, kdy bylo telemostem propojeno několik pražských a mimopražských pracovišť, aby více sester mohlo navzájem komunikovat a diskutovat. 2005 ICN - Sestry pro bezpečí nemocných. Obálka slavnostního čísla časopisu Nemocnice byla vyzdobena fotografiemi sesterských odznaků a fotografií známého kahanu, který je symbolem Florence Nightingaleové. Na akci „Sestra roku 2004“ byly vyznamenány za celoživotní práci sestra R. Wagnerová, viceprezidentka ČAS a asistentka hlavní sestry VFN, a jako sestra roku oboru nemocniční péče vrchní sestra K. Moravcová, která se také zúčastnila světového kongresu WHO v Ženevě. Při oslavě na parníku ředitel nemocnice MUDr. P. Horák, CSc., MBA, odměnil za vynikající práci vrchní sestru Marii Jakšovou, sestru Markétu Koutnou a sociální sestru Janu Malou. Rok 2006 ICN–Bezpečné ošetřovatelství šetří životy. V tomto roce opět pořádáme celonemocniční oslavu na parníku, kam jsme pozvaly s námi spolupracující hosty a nejaktivnější pracovníky ÚOP (Úseku ošetřovatelské péče) jednotlivých pracovišť, z nichž ředitel nemocnice odmění několik nejlepších. Pomalu se stává ve VFN zvykem, že další setkání sester a ostatních pracovníků probíhá na jednotlivých pracovištích. Konference k této příležitosti má téma „Propojení managementu s praxí“. Závěrem vzpomínek na naši práci děkuji všem aktivním spolupracovníkům ÚOP za naplnění deseti úspěšných let, základu dalšího rozvoje péče o pacienty ve VFN! (Pozn. Témata, která doporučuje ICN, jsou určena všem národním organizacím sester, kterých je více než 150. I když nám některá z nich mohou připadat zdánlivě bezpředmětná, uvažte,
jak se zvyšuje migrace sester a jaké problémy mají mnohé země s jejich nedostatkem a také s rozvojem zdravotnictví.)
VFN má nového ředitele Od 1. května 2006 byl ministrem zdravotnictví MUDr. Rathem jmenován do funkce ředitele Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA.
Redakce časopisu Nemocnice položila novému řediteli několik otázek: 1. Jakou roli hraje VFN ve Vašem profesním životě? S naší nemocnicí jsem se poprvé setkal v roce 1974 jako vykulený středoškolák při přijímacím řízení na lékařskou fakultu. Tehdy jsem téměř ani nerozeznával jednotlivé budovy. Nyní v tomto areálu pracuji od ukončení základní vojenské služby dvacátý pátý rok. Nastoupil jsem po konkurzu na I. chirurgickou kliniku. Postupně jsem složil atestace z chirurgie I. stupně v roce 1984 a druhého stupně 1992. V klinickém životě jsem se věnoval chirurgii, její
výuce i výzkumu. Po první atestaci jsem pracoval v kardiochirurgickém týmu I. chirurgické kliniky a věnoval se i intenzivní péči v chirurgii. Styl práce kliniky vyžadoval k zajištění pohotovostních služeb a výuky také znalost všech podoborů chirurgie pěstovaných na klinice. Po reorganizaci chirurgických klinik jsem zůstal na I. chirurgické klinice a věnoval se zejména problematice intenzivní péče v chirurgii. Výzkumná práce byla v letech 1985 – 1990 zaměřena především onkologicky a později směrem k problematice pooperační a poúrazové odezvy organismu. Po zavedení systému zdravotního pojištění jsem se touto problematikou začal zabývat hlouběji a od roku 1997 jsem svůj čas dělil mezi kliniku a problematiku ekonomiky a řízení. Přesněji: o něco jsem prodloužil dobu pobytu v nemocnici. Po několik let jsem působil jako primář kliniky. Vývoj mne zavedl na židli náměstka pro léčebnou péči. Řadu hodin jsem v uplynulých letech věnoval promýšlení koncepcí a plánů rozvoje kliniky i nemocnice. Časté služby a práce do večerních hodin nebyly nejlepším přínosem do domácnosti. Všeobecná fakultní nemocnice samozřejmě v časovém sledu FNI a VFN spolu s 1. LF jsou instituce, kde jsem studoval a učil se medicínu, kde jsem prožil řadu let v dobrém i horším. Vždy jsem zde nacházel dobré spolupracovníky a zejména učitele. Doufám, že i já jsem v tomto směru nevybočoval z řady. 2. Co v sobě skrývá pozice ředitele jedné z největších fakultních nemocnic v ČR? Pozice ředitele je viditelná zvenčí i zevnitř nemocnice. Spojuje roli reprezentanta nemocnice s nutností bojovat o její zájmy navenek s úkoly udržet nemocnici jako konsolidovanou organizaci. Je důležité podchytit a správně směrovat entusiasmus všech lidí v nemocnici, aby se nevyčerpával bezúčelně. Zákonitě nelze vyhovět představám všech. Je však nutné, aby ředitel uřídil správný směr i bezpečnost plavby nemocnice vpřed.
Každá práce má svůj styl a odpovědnost. Ze zákona je ředitel zodpovědný prakticky za vše. To není stesk, ale fakt, na kterém je založen princip řízení. Samozřejmě, že práce ředitele skrývá i příjemné okamžiky společenského charakteru spojené s otevíráním rekonstruovaných oddělení, předáváním cen kolektivům nemocnice či fakulty. Často jsou to činnosti, které si většina lidí spojuje s pozicí ředitele. To je však jen pozlátko, které je možné jen tehdy, když většina lidí efektivně pracuje. To zajistit, je hlavní úkol ředitele. 3. Co je pro Vás v nové funkci nejtěžší? Nejtěžší… sestavit žebříček obtížnosti je možné z několika pohledů. Není snadné škrtnout většinu volných večerů, není snadné omezit klinickou aktivitu, není snadné řešit personální otázky. Takových úskalí nalezne každý řadu i ve své práci. Naštěstí některé těžké úkoly mám usnadněny tím, že v nemocnici a na fakultě je řada schopných a pracovitých lidí, kteří mají rádi naši almu mater. Za nejtěžší považuji v současné době nastavení času mezi řízení, vlastní práci a komunikaci se spolupracovníky z nemocnice a fakulty. Poslední uvedená činnost není poslední svým významem, ale naopak. Přináší inspiraci i nutnou korekci názorů, nápadů i práce. 4. Měl jste již čas přemýšlet o významnějších změnách v rámci VFN? O významnějších změnách ve VFN přemýšlím již déle. Ne snad proto, že by bylo třeba mnoho měnit skokem, ale vedení nemocnice je kolektivní a již několik let jsou rozpracovávány strategické záměry VFN. Ne všechny změny jsou možné ihned. Na většinu z nich musíme mít prostředky. Některé změny jsou vynuceny zevně ekonomicky, jiné jsou dány medicínským vývojem. Základní směr, který chci prosazovat je funkční propojení nemocnice a fakulty umožňující efektivní využití lidského i materiálního potenciálu k udržení předního místa mezi léčebnými, výzkumnými a výukovými zdravotnickými institucemi. Samozřejmě, že bude potřeba zajistit některé organizační změny ve správě nemocnice směřující k efektivnímu procesnímu řízení.
5. Máte při svém pracovním vytížení ještě čas na nějaké koníčky? Pokud jde o čas na koníčky, jde v současné době spíš o přání než realitu. Jedním z koníčků je chirurgie – při nutnosti zajistit pacientovi odpovědnou péči po celou dobu jeho léčby, musím zejména v těchto dnech přechodu k novým povinnostem tuto činnost redukovat. Ponechávám si alespoň neztenčeně výuku a snad zbude čas i na vědu. Poučky i realita vyžadují pro aktivní odpočinek zatížit i jiné části těla a funkce. Ve volném čase se věnuji myslivosti a udržuji dům a zahradu. Obojí se odmění chvílemi pohody a klidu. Když pozoruji život v přírodě získávám novou energii.
sestra budoucnosti „Jaká je podle Vás sestra budoucnosti?“ tuto otázku jsme položili čtyřem představitelům Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK – děkanovi, přednostům III. interní kliniky a Kliniky rehabilitačního lékařství a bývalé přednostce I. chirurgické kliniky. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA, děkan 1. LF UK: estru budoucnosti si představuji jako vysoce kvalifikovaného zdravotnického pracovníka hrajícího nezastupitelnou roli v týmové péči o pacienta. Za moji základní představu sestry považuji především její laskavý
S
a obětavý přístup k nemocným. Jsem si jist, že řada takových sester v naší nemocnici a českém zdravotnictví již působí. prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA, přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK odíváme-li se na nějakou fotografii ze zdravotnictví nebo na televizní seriál z tohoto prostředí, je obvykle sestra v pasivní roli pomáhající lékaři. Profese zdravotní sestry je v naší společnosti výrazně nedoceňována. Je to dáno mnoha okolnostmi - například systémem vzdělání či historickými tradicemi, které u nás přispívají ke konzervaci pozice sestry především jako pečovatelky. S tím jde pochopitelně ruku v ruce nedostatečné finanční ohodnocení, které dosud prakticky nediferencuje a nereflektuje míru a kvalitu dosaženého vzdělání a složitost a zodpovědnost práce sestry.
P
Stále více nejen zdravotníků, ale i laiků už dnes chápe, že sestra je naprosto nepostradatelným a samostatným pracovníkem v komplexní péči o pacienta. Sestra musí mít jasně stanovené a nezávislé kompetence a zodpovědnost a s tím souvisící dostatečný prostor k samostatné práci s pacientem. To jsou podmínky pro pozici sestry v budoucnosti, které musí být důrazně prosazovány už nyní. Sestra v budoucnosti pak adekvátně uplatní nejen odborné poznatky získané v systému celoživotního vzdělávání, ale současně také empatii, komunikační dovednosti a znalosti z psychologie nemocných (včetně tělesně a mentálně handicapovaných) i jejich blízkých. Jistě se díky sestrám zlepší i komunikace s rodinnými příslušníky, také díky dobré orientaci v sociální oblasti, kterou sestry začínají dostatečně ovládat. Již dnes je sestra v psychologii i personálním řízení lépe vzdělána než lékař a v budoucnu se musí dále rozvinout i humanitní vzdělání sester. Také mnohé komplikované přístroje ovládají dnes lépe sestry než lékaři. Když jsme otvírali v polovině 80. let metabolickou jednotku, chodili někteří lékaři k zaškolení sloužit na dialýzu a již tehdy zjistili, že všechny přístroje ovládají sestry a lékař má mnohem méně práce než u nás.
Už tehdy tedy sestry ovládaly samostatně tak složitou práci. Nedávno jsem vstoupil na oddělení a vyslechl dlouhý rozhovor sester o ošetřování rány jedné pacientky. Používaly řadu mně neznámých slov, názvů preparátů a postupů a celému hovoru jsem příliš nerozuměl. A tak tomu bude v budoucnosti stále častěji. Sestra nebude rozhodovat, jaká operace bude provedena či jaké antibiotikum bude podáno, bude však vykonávat mnoho činností, kterým lékaři nerozumí a bude měnit nastavení mnoha důležitých přístrojů i bez lékaře. Takové sestry budou v budoucnu nenahraditelné a logicky bude vysoké i jejich společenské a platové ohodnocení. prof. MUDr. Marie Pešková, DrSc., I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK uto otázku mi položila hlavní sestra naší nemocnice Anna Chrzová. Do budoucnosti, bohužel, nevidím, ale přesto soudím, že profese zdravotní sestry přetrvá tak, jak jistě přetrvají i nemoci a úrazy, a jimi postižené spoluobčany bude třeba ošetřovat a léčit.
T
A tu se domnívám, že zdravotní sestra budoucnosti bude mít větší podíl na léčení, aniž bych tím snižovala význam ošetřovatelství, v němž se mohou uplatnit ošetřovatelky v pravém smyslu slova a ostatní pomocný personál a, možná, i dobrovolníci. Pro zdravotní sestru bude účast na léčení vyžadovat více samostatného rozhodování a předpokladem pro ně je více znalostí z oboru v němž se bude uplatňovat. Zdravotnická škola poskytuje sestrám, stejně jako lékařská fakulta lékařům, všeobecný pohled na celý obor medicíny, a to na úrovni současných poznatků o něm. A sestra, stejně jako lékař, se učí teprve po nástupu do praxe speciálním dovednostem a znalostem, které práce na tom kterém oddělení vyžaduje. Základ vyplývající z ošetřovatelství bude na různých odděleních podobný, ale způsoby léčení odlišné a to odlišné tím více, jak i v jednotlivých oborech medicíny dochází k dalším speciali
zacím a jak se v léčebném procesu uplatňuje vývoj techniky v podobě nových diagnostických a léčebných pomůcek. To už dnes nutí sestry ke specializaci nejen v praktických dovednostech, ale i v teoretických znalostech a soudím, že v budoucnu bude tento tlak ještě silnější. Vývoj medicínského poznání se nezastaví a tak to předpokládá i celoživotní vzdělávání sester a na některých místech profesního uplatnění také vysokoškolskou kvalifikaci. Sestra budoucnosti musí počítat s daleko větší informovaností pacientů o jejich zdravotních problémech a v diskusi s nimi musí obstát – tedy opět s pomocí znalostí. Ještě jsme si plně nezvykli, že pacient není náš podřízený a že má právo vědět, jak se jmenuje lék, který mu sestra podává a jak působí a že neobstojí například tvrzení, že „je to něco dobroučkého na noc“. Stejně tak má pacient právo být obeznámen s průběhem diagnostických úkonů, což je dnes povinností lékaře, ale v budoucnu jistě i dobře obeznámené kvalifikované sestry. Všeobecné jsou dnes úvahy o odlidštění medicíny. Myslím, že tady je role sestry budoucnosti obrovská, neboť nezapomene-li na své základní poslání pomáhat nemocným, může právě ona, v celodenním styku s nimi, pomoci zorientovat se a pochopit to málo lidské technické prostředí dnešní a jistě i budoucí medicíny. Je navíc vzorem pro jednání s nemocnými svým podřízeným pracovníkům na oddělení a svým příkladem je vychovává. Nemohu se nezmínit o naději, kterou chovám, že sestry budoucnosti budou, pokud jde o oblečení, lépe upravené, jednotně na klinice, když už ne
v celé nemocnici, nebo alespoň na jednotlivém oddělení, neboť i estetika v oblečení působí pozitivně na okolí. Zatím, bohužel, více esteticky působí jednotná úprava žákyň zdravotnických škol, nebo pomocného personálu, než zdravotních sester, oblečených, jak kterou napadne s estetickou působností po vzoru „každý pes jiná ves“. Nepředpokládám, že v lůžkových provozech typu např. chirurgie, (s možností znečištění a také přenosu nozokomiální infekce), nebude vyžadován a poskytován ochranný oděv tak, jak je o civilní oblečení personálu usilováno, např. na psychiatrických pracovištích. Shrnu-li výše řečené, tedy pro sestru budoucnosti: více znalostí čerpaných z celoživotního vzdělávání a specializace, potřebných k aktivnímu uplatnění v léčebném procesu a z toho pramenící větší profesní hrdost. MUDr. Olga Švestková Ph.D., přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK dravotní sestru si představuji (a věřím, že takové sestry jsou často i nyní) jako vzdělanou, milou, usměvavou ženu, dodávající pacientovi optimismus a motivaci k životu. Sestra dokáže řešit pozitivně i těžké situace, má kladný přístup k pacientovi a optimistickou povahu.
Z
Zdravotní sestra spolu s ostatním ošetřovatelským personálem by měla usilovat o co nejlepší ošetřovatelskou péči pro pacienty. Jejich denní práce je založena na důvěře a rozpoznání hodnot a důstojnosti každého jednotlivého člověka. Kromě toho zdravotní sestry hrají nepostradatelnou a jedinečnou roli ve zdravotnictví, v nemocnici, v jiných zdravotních i sociálních institucích i ve společnosti. Jejich činnost, spolu s ostatními členy zdravotního týmu, směřuje k obnovení optimální funkční kapacity člověka. Sesterská péče na specializovaném oddělení nemocnice je velice široká. Musí přitom nezbytně spolupracovat s dalšími odborníky v rámci oddělení nemocnice a tím rozšiřovat koncept ucelené péče o pacienta. Nezbytnou
součástí sesterské péče je rehabilitační ošetřovatelství (rehabilitation nursing), kdy je sestra „ošetřovatelským lékařem, ošetřovatelským fyzioterapeutem, ergoterapeutem, psychologem, logopedem, ošetřovatelským učitelem a někdy koordinátorem“. Záleží na jejích vztazích s dalšími profesními skupinami a na její schopnosti vidět fyzické a jiné funkční postižení ze správného úhlu pohledu. Rehabilitační ošetřovatelství je uznáváno jako velice důležité v pasivní péči a tréninku denních aktivit pacienta. Sestry se pravidelně a aktivně, nejlépe 1x týdně, zúčastňují týmových debat o jednotlivých pacientech. Dobré výsledky mohou být dosaženy pouze v souvislosti s nepřetržitou, 24 hodinovou péčí o pacienta. Rehabilitační ošetřovatelství i ostatní sesterská péče, která je nezbytná u každého nemocného nebo postiženého člověka, je pro personál jak fyzicky, tak psychicky náročná. Proto je nezbytné, aby sestry měly moderní, sofistikované
vybavení, které jim péči usnadní a měly možnost navštěvovat psychoterapeutické skupiny pro personál. Všechna oddělení by měla mít dobrou organizaci práce a proto musí poskytnout svým zdravotním sestrám vzdělání v oblasti managementu. Nezbytný je dostatek pomocného personálu (ošetřovatelé, sanitáři, uklízečky apod.), který umožní zdravotním sestrám věnovat se pacientům v rámci svých odborných znalostí a zkušeností. Hlavní sestra je zodpovědná za celkový program a vzdělávání svých podřízených. Vrchní setra odpovídá za organizaci práce přímo na jednotlivých odděleních. Vrchní sestra v roli organizátora analyzuje nutné ošetřovatelské služby jako celek, vyhodnocuje kvalitu ošetřovatelské péče, která je poskytována celým ošetřovatelským personálem a zkoumá způsoby, jak vylepšit ošetřovatelskou péči nácvikem ošetřovatelských principů ve všech možných situacích. Odpovědností hlavní sestry je poskytnutí návodů a instrukcí celému personálu a zajištění ucelené ošetřovatelské péče. Pomáhá vrchním sestrám nemocnice v jejich organizačních a manažerských povinnostech. Vrchní sestra je zodpovědná za jasně určené pacientovy potřeby a formuluje plánovaný přístup k jeho ošetřovatelské péči. Jednotlivé funkce v sesterském týmu by měly být určeny podle stupně zkušenosti a vzdělání. V nemocničních odděleních, centrech nebo ústavech, kde je složen dobře integrovaný zdravotnický tým, mohou sestry představovat dynamickou složku komunikace mezi různými profesionálními disciplínami v rámci týmu. Jednou z důležitých sesterských povinností je udržování dobrých vzájemných vztahů v kolektivu. To vyžaduje schopnosti, které umožní hladkou spolupráci lidí, kteří mají mnoho různorodých profesionálních pohledů a různou kvalifikací. Přístup k pacientovi má své historické kořeny v pravidlech chování a všichni terapeuti se musí navzájem respektovat a pracovat pozitivně, společně k vyřešení problémů. K úspěšné týmové práci ve zdravotnictví je potřeba hluboký a stálý respekt 10
k jednotlivým individuálním a mimořádným schopnostem každého člena týmu. Tvrdí se, že čím hůře je pacient postižen, tím více potřebuje týmovou práci profesionálů a jednotliví profesionálové potřebují tím více sami sebe. K získání hlubšího přehledu a pochopení pacientových potřeb musí být jednotliví členové týmu schopni komunikace s ostatními členy takovou cestou, která umožní jednoduchou výměnu názorů a myšlenek a umožní přístup k nezbytným informacím. Ošetřovatelství je dvoucestný proces. Je toho mnoho, co může sestra nabídnout ostatním členům týmu a je toho velmi mnoho, co může sestra získat od jednotlivých členů tak, aby její péče byla více smysluplnou a efektivnější. Členové zdravotního týmu si mohou ověřit, že sestra jim může poskytnout cennou službu v její roli koordinátora. Termín koordinátor je použit v tom smyslu, že sestry mohou pomoci sjednotit a organizovat celý proces ošetřovatelství. Mohou také shromažďovat data a informace od jednotlivých
členů týmu a zužitkovat jejich příspěvky k sjednocení všech aspektů ošetřovatelství a to může být dobře propojeno s ucelenou ošetřovatelskou péčí o pacienta. Během jejich aktivní účasti v týmu, navštěvování týmových zasedání (konferencí) a konzultace s jednotlivými členy týmu, se mohou hodně dozvědět a následně věcné, výhodné a platné informace použít k prospěchu pacienta, svému vlastnímu i týmu. Cílem každého člena týmu je pacientova maximální aktivizace, úkol zkombinovat aktivity během 24-hodinového dne a 7-denního týdne je hlavním úkolem ošetřovatelského personálu. Základním principem celé ošetřovatelské praxe je koncept, že každý pacient je osobnost, které musí být poskytnuta péče a pomoc mnoha způsoby tak, abychom mu pomohli navrátit jeho důstojnost, sebedůvěru a pocit prospěšnosti. Každé ošetření musí brát v úvahu celou osobnost člověka. Sestry pracující na lůžkách nemocnic si musí uvědomovat fakt, že zručné ošetřování na fyzické úrovni není dostačující. Závěr: Ošetřovatelství je služba pacientovi, která je navržena tak, aby ho spolu s ostatními nezbytnými zdravotními službami připravila na produktivní a spokojený život ve společnosti. Jedna z prvních zásad ošetřovatelství je, že na jakkoliv postiženého nebo nemocného pacienta se musí pohlížet jako na někoho, kdo se jednou vrátí do společnosti. Druhá zásada je ta, že všechny principy ošetřovatelství musí být uplatňovány tak brzy jak jen je to možné, aby se pacient vrátil co nejdříve do optimálního funkčního stavu. Možná, že skutečná hodnota kteréhokoliv povolání může být posuzována podle toho, jaký je její přínos společnosti. Jestliže toto platí, pak ošetřovatelství je z tohoto hlediska jedno z nejpřínosnějších. Zdravotní sestra se často velkou částí podílí na úspěchu krátkodobé i dlouhodobé zdravotní péče a její pozice je nezastupitelná v procesu léčení a ošetřovatelství a vyžaduje každodenní vyvážený úsudek a dynamiku.
Blahopřání sestrám od Florence PhDr. Jarmila Škubová, šéfredaktorka Florence
N
a univerzitě Meryland School of Medicine se od roku 1995 každoročně koná konference, která se zabývá diagnostikou nemocí historických osobností. V květnu 2003 se stala objektem zkoumání nejznámější a nejslavnější sestra světa Florence Nightingaleová. Doktorka Kathy Wiesnerová, profesorka psychiatrie z Pittsburghské univerzity, vyvozovala ze zápisků v jejím deníku a z dopisů, že trpěla depresemi, které způsobovaly dlouhodobé periody smutku střídané nevšedními výbuchy produktivity.
Člověk asi potřebuje víc než smysluplnou celoživotní orientaci. Třebaže vědci sami jsou vůči podobným závěrům rezervovaní a říkají o nich, že jsou zajímavé, ale ne jisté, o tom, že Florence často bolestně bojovala sama se sebou, svědčí poznámky z její pozůstalosti. Bylo jí 31 let, kdy napsala dopis Bohu a zeptala se ho, proč nemůže být šťastná. Psala: „Proč, můj bože, nemohu být ve svém životě spokojená, když sama pomáhám tolika lidem?“ Od boha se jí odpovědi nedostalo, a tak se s podobnou otázkou obracela na pár nejbližších, které považovala za moudré: „Proč hladovím, proč jsem zoufalá, proč uvadám?“ Nikdo jí to nevysvětlil. Netroufám si domýšlet, proč byla FN nešťastná, zvláště, když to nečinila ani nejvyšší autorita na nebesích. Faktem je, že měla nestandardní 11
soukromý život a že při vykonávání své práce mnohokrát překročila hranice svých sil. Možná si své povolání-poslání vybrala proto, aby řešila své problémy, které tu už byly a možná opravdu trpěla maniodepresivní psychózou. Bolest, kterou zřejmě v určité etapě svého života zažívala jako člověk, k němuž jako ke vzoru směřovaly a směřují statisíce ošetřovatelek na celém světě, může být ale mementem. Svědčí o tom, že neexistují jednoznačné idoly. Není života bez bolesti a ani ošetřovatelství, které je ze své podstaty nejvýše humánní, a tedy naplňující, není automatickou zárukou pro šťastný život jeho vykonavatelů. Člověk asi potřebuje víc než smysluplnou celoživotní orientaci. V určitých okamžicích života, a možná i trvale, hledáme všichni podporu okolí. Když sestra udělá chybu, nebude zadupána do země, ale bude jí pomoženo. Na druhou stranu, když se něco podaří, je na místě ocenění. V tom jsme možná všichni jako malé děti, drobná pochvala nebo odměna dokáží zázraky. Stačí jen poklepat na rameno a říct s uznáním: „Dobrá práce!“ Zkuste se také někomu obdivovat za to, co udělal, když to za obdiv stojí. Zkuste ustoupit někdy do stínu a nechte zazářit jiného. O úsměvu už toho bylo řečeno hodně. Je toho ještě mnohem více – je to celé umění, jehož jediným cílem je posilovat důstojnost a sebevědomí druhého člověka. I ten druhý chce to, co chci já - být správně hodnocen, oceněn, uznáván. Chtěla bych vám popřát k vašemu svátku a zároveň vyjádřit přesvědčení, že ošetřovatelství samo za nic zlého nemůže, i když se někdy necítíte dobře. Vaše patronka FN mu zůstala věrná celý svůj dlouhý život a neopustila je ani ve chvílích, kdy se jí zdálo, že ji nedělá šťastnou. A když už byla řeč o pochvale a ocenění – osobně děkuji všem, kteří jste zůstali věrní své profesi, i přes to, že vůbec není lehká. Děkuji za dobrou práci všem sestrám VFN a blahopřeji! 12
Call centrum VFN MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA, ředitel VFN Praha, Anna Chrzová, hlavní sestra, Mgr. Eva Křemenová, vedoucí Call centra.
Z
jišťování spokojenosti pacientů je současným úkolem všech zdravotnických zařízeních na celém světě. Spokojenost pacientů jsme v minulosti zjišťovali vlastním dotazníkovým průzkumem a následně též ve spolupráci se SFN (Sdružení fakultních nemocnic) a agenturou STEM. Při ošetřovatelských vizitách na jednotlivých pracovištích vrchní sestry současně sledují spokojenost pacientů a kvalitu péče. Dalším krokem k ověření kvality péče byl telefonický rozhovor s propuštěným pacientem, který namátkou provedla vrchní sestra. Byla to důležitá zpětná vazba, při které jsme poznali, že pacienti se rádi vyjadřují ke svému pobytu a jsou ochotni hovořit o svých zkušenostech. Překvapilo nás, kolik mají návrhů na zlepšení zejména hotelového vybavení oddělení. Všechny způsoby sledování spokojenosti pacientů se nám staly impulsem k dalším komplexnějším způsobům sledování kvality péče. Top management po projednání dosavadních zkušeností pověřil vedení sester, aby organizovalo dlouhodobý projekt sledování spokojenosti, který by byl doplněn zapojováním pacientů do týmu pracovišť. Uvědomujeme si, že sledování spokojenosti můžeme posuzovat ve dvou rovinách a to z úrovně pacientů a z úrovně zdravotnického personálu. V průběhu přípravy šetření a jeho provádění jsme se setkali ze strany personálu s nejrůznějšími připomínkami. Některé byly konstruktivní, přátelské, věcné. Jiné hodně kritické až po vyloženě negativní. Předpokládáme, že negativní přístup personálu je způsoben nepochopením smyslu projektu a obavami z možných neznámých důsledků. Nemyslíme, že bychom zjistili nevhodnou péči a přístup k pacientům, protože kontrolní činnost a děkovné dopisy nemocných a jejich přátel jsou jednoznačně pozitivní.
Několikrát byla personálem vyslovena obava z porušení ochrany osobních údajů využitím telefonního čísla klienta. S poskytnutím telefonního čísla nemocný souhlasí při sepisování ošetřovatelské anamnézy. Na začátku rozhovoru mu opět vysvětlíme důvod našeho zavolání a znovu jej požádáme o souhlas s rozhovorem. Navíc jsme, jako všichni zdravotníci, vázáni povinností zachovávat mlčenlivost a tak jsme přesvědčeni, že porušení práv pacientů nehrozí. Jméno klienta v závěrech šetření se nikde neobjeví. V lednu 2006 vzniklo Call centrum, hodnotící středisko, ve kterém pracuje pět konkurzem vybraných sester na částečný úvazek. Každá měsíčně provádí šetření u propuštěných nemocných z jedné kliniky. Získá si po telefonické dohodě s vrchní sestrou telefonní čísla klientů, kteří byli nedávno propuštěni do domácí péče. Kontaktuje jednotlivce formou strukturovaného rozhovoru, který dává klientům prostor vyjádřit své názory a připomínky k naší péči. Otázky pro lůžkovou a ambulantní část se mírně liší. Pro lůžková oddělení je to 7 otázek, které jsou zaměřené na dialogy klientů se zdravotníky za jejich pobytu u nás, informovanost pacienta, spokojenost s ošetřovatelskou a léčebnou péčí a dotazujeme se na jeho hodnocení „hotelových služeb“. Dotazník určený pro polikliniku je zaměřen více na způsoby objednávání klientů, čekací doby a doplňkové služby. Informace o věku pacientů, vzdělání, diagnóze, délce pobytu získáváme z chorobopisu. To jsou všechno parametry, které mohou ovlivnit názory klientů na péči a pobyt v nemocnici. Vedoucí Call centra Mgr. Eva Křemenová
Rozhovor monitorujeme, ukládáme, krátce zaznamenáváme do protokolu o rozhovoru s pacientem. V rozhovoru zdůrazňujeme, že očekáváme kritické připomínky k naší práci, podle kterých budeme usilovat o zlepšení péče nemocnice. Na konci každého měsíce zpracované výsledky šetření z jednotlivých klinik zasíláme hlavní sestře, která je předává vrchním sestrám klinik. Vrchní setra s týmem reaguje na připomínky a sdělí názor na oprávněnost připomínek a pochval. Všechny výsledky jsou po zpracování publikovány na internetu. Některé naše závěry sdělíme také s poděkováním pacientovi, který nás na nedostatky upozornil. Snažíme se, aby aktivní pacienti spolupracovali s týmy našich pracovníků. Při tak náročné práci, kterou je bezesporu práce ve zdravotnictví, jsme často postiženi tzv. „profesionální slepotou“ a můžeme nevnímat některé nedostatky, které se mohou na oddělení objevit. Přání a názory pacientů nás upozorňují na to, jak klienti vnímají vybavenost, chod oddělení a přístup zdravotníků k pacientovi. Jejich pohled na věc je velmi cenný. O výsledky rozhovorů s pacienty se mohou kliniky a oddělení opřít např. při návrzích změn a úprav oddělení při vyjednávání o získání prostředků na opravy. Z řady důvodů proto předpokládáme, že naše šetření bude ze strany nemocničního personálu vnímáno jako „přátelská“ kontrola a pomoc ke zkvalitnění naší práce. Za tři měsíce činnosti Call centra jsme se nesetkali s jediným odmítnutím rozhovoru ze strany klienta nebo s nevhodnými poznámkami. Rozhovor se strany klientů byl plný zájmu a spokojenosti, že mohou pomoci. Až na zanedbatelné drobnosti byli oslovení s péčí ve VFN spokojeni, ocenili náš zájem o jejich názory a využili rozhovoru k poděkování za poskytnutou péči. Příkladem může být sdělení dotázaného právníka, který ač vyrušen z porady, velice vítal, že se někdo zajímá o názory jeho a dalších klientů. Jeden z pacientů připodobnil ošetřovatelskou péči ke koncertu, který diriguje slavný dirigent Kubelík. 13
Pokud mají pacienti přece jen nějaké negativní zkušenosti, týkají se převážně „hotelového vybavení“ oddělení a našich starých budov. Zřejmě má vybavenost bytů našich nemocných stoupající úroveň a televizní pořady z nemocnic ukazují nemocniční prostředí jako poslední výkřik účelnosti, pohody a módy.
Dále přesně v duchu motta „Měníme role sester“ zaznělo několik přednášek s „pamětnickou tematikou“ (např. Současnost a perspektivy ošetřovatelské péče v geriatrii, E. Červinková VFN nebo „Cestování“ náplní práce porodní asistentky v lůžkovém zařízení v průběhu posledních 30 let, H. Rittsteinová, VFN).
Pokračujeme proto s tímto typem komunikace a připravujeme další modifikace. Výsledky všech šetření jsou pro nás výbornou zpětnou vazbou, která pomáhá týmům v motivaci a povzbuzuje do další práce.
Zvláštní pozornost zaslouží úvodní sdělení Anny Chrzové, která je přesvědčena, že dnes, chtějí-li, mohou sestry měnit svoji kariérní budoucnost. Jaká je tato jejich nová role? Spočívá v zajištění prostředí, ve kterém jsou spokojeni jak pacienti, tak kolegové. Pacienti jsou zásluhou rozvoje médií mnohem více informováni, a proto roste význam komunikace.
Videokonference PhDr. Jarmila Škubová, šéfredaktorka Florence
M
ěníme role sester - se stalo mottem v pořadí již třetí videokonference, vcelku však páté konference cyklu pořádaného Českou asociací sester a čtveřicí nemocnic: VFN, ÚVN, FN Plzeň a FN Motol. Akce proběhla dne 20. ledna v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. A jak už bývá dobrým zvykem, vystoupili nejprve zástupci těchto pracovišť, aby sestrám poděkovali za práci a popřáli jednání úspěch. MUDr. Pavel Horák, ředitel VFN využil příležitosti k vyslovení uznání. Řekl, že ošetřovatelství není jen odborná, ale i manažerská činnost, které si on neobyčejně cení a která je k jeho uspokojení ve VFN prováděna na špičkové úrovni, špičkovými sestrami-manažerkami. Anna Chrzová, hlavní sestra této nemocnice, shrnula význam všech pěti konferencí s tím, že je zřejmé, že přispívají ke zlepšení práce zapojených pracovišť, zvláště pak práce organizační. Poté udělila viceprezidentka ČAS Růžena Wagnerová čestné členství v Asociaci PhDr. Ivance Kohoutové a poděkovala jí za spolupráci s ČAS, kterou vykonávala z pozice ředitelky odboru ošetřovatelství na MZ ČR. I. Kohoutová sdělila, že v důsledku organizačních změn na ministerstvu odchází k 31. lednu jak z funkce, tak z pracoviště. Přála by si, aby tam i nadále „sestry zastupovala sestra.“ 14
Například staniční sestry, které jsou manažerky a zároveň v kontaktu s pacienty, se ve VFN průběžně vzdělávají, a to jak odborně, tak manažersky. Formují se nové profese sester. Kdo dříve slyšel o sestře pro hojení ran, sestře edukátorce, mentorce, tutorce, stoma-sestrách, aktivizačních sestrách, auditorkách apod.? Z těchto změn plynou i nové kompetence sester, jejichž součástí je i kontrola kvality ošetřovatelské péče. „Změnilo se skoro všechno, co se však nezměnilo je jejich humor a odvaha“, uzavřela A. Chrzová. Následující vystoupení jen potvrzovala správnost těchto úvah. Svědčí o tom i velký podíl sdělení s edukační tematikou (např. Edukace pacientů s primární plicní hypertenzí, K. Eisenkolbová, VFN; Je edukace pacientů s atonií novinkou v ošetřovatelské péči?, D. Škochová, Smejkalová, Zachová, VFN nebo Nový systém edukace sester
při perioperační péči, A. Chmaitilliová, VFN), či managerskou tematikou (např. Sestra v roli auditorky, N. Müllerová, FN Plzeň, Efektivní řízení ošetřovatelského personálu, aneb „letušky“ v ÚVN, M. Bártová, L. Gutová, Prestiž sestry, J.Wichsová, FN Motol). A již tradičně byl jeden celý blok věnován roli sestry v mimořádných situacích – při hromadných neštěstích a v polních podmínkách (7. polní nemocnice AČR, ÚVN a FTNsP). Na závěr konference shlédli účastníci videofilmy Umění komunikace (ČAS) a organizace zdravotnického zabezpečení v polních podmínkách.
Onkologie a já… Eva Blahovcová, Onkologická klinika VFN a 1. LF UK
U
ž jako malá holka jsem si hrála na paní doktorku se svojí malou ordinací a na sestřičku s velkým „S“ a s pocitem, že je to ta pravá životní cesta. Být doktorkou nebo, jak jsem postupem času zjistila, sestřičkou. Představa práce sestřičky se mi moc zalíbila a tak jsem tomuto povolání zasvětila celé své studijní plány a úspěšně absolvovala zdravotní školu. Tolik potřebný odrazový můstek do světa, který jsem si jako „malá“ představovala. První opravdové zkušenosti, které měly s dětskými hrami plno společného, ale přeci tak odlišné, jsem začala získávat v nemocnici. Právě jako ta milá sestřička ve slušivém modrobílém oblečku, snažící se pomáhat lidem, kteří to potřebují. Tuto práci a dá se říci mé životní poslání, bohužel, překazila událost, která mi ze zdravotních důvodů nedovolovala pokračovat v této pozici. Další zaměstnání s podobným cílem bylo na rychlé záchranné službě. Jako operační jsem musela řešit nepřeberné množství případů, kdy bylo potřeba pomoci lidem s velice rozdílným zdravotním problémem. Není tomu tak dávno, co se mi naskytla nabídka práce jiného zaměření. Podle prvního představení vypadalo nové místo příjemněji a hlavně méně stresově než doposud. Do doby, než jsem na onkologickou kliniku nastoupila, jsem si to alespoň myslela…
Po několika týdnech, kdy se úplně změnil styl práce a hlavně typ zdravotních problémů, mě začínala napadat obava, zda takovouto práci vůbec zvládnu. Problém nebyl ani tak ve zručnosti, nebo znalostech, ale v psychickém vstřebání každodenní pracovní náplně, točící se stále kolem toho samého. Rakoviny… Hlavním problémem byla komunikace s pacienty. Jsem člověk, který se vřele baví s každým a velice rád. Ale při poslouchání informací o každodenním koloběhu, který tuto nemoc provází, bylo těžké pochopit, jak se s tím tito lidé dokáží tak statečně prát. Většina je zdrcena, když se doví, že jsou nemocní právě rakovinou. V prvních chvílích se dostavují různé pocity, šok a nevěřícnost, strach a nejistota, zmatek a beznaděj, nesčetně otázek typu „…proč zrovna já…“, atd. Veškeré plány se zhroutí, nedokážou si přestavit svůj další život. Mají strach ze smrti a bolesti. Slovo rakovina je pojmem, nahánějícím strach, protože je obklopeno mýty 15
a obavami. Většina nových pacientů, u nichž byla zjištěna rakovina, vyjadřuje své obavy právě před otázkou nutnosti zemřít. Jak plynuly dny, které jsem mezi těmito pacienty trávila, pochopila jsem, že když si člověk vyslechne co toho či onoho trápí, jak kolem nemoci, tak i kolem problémů všedního dne, a začne se o tom otevřeně bavit, pacient vycítí morální podporu od lidí, ke kterým jde hledat pomoc. Je velice důležitý vztah a úzká spolupráce se členy rodiny, ale také s personálem léčebného zařízení. Přístup doktorů a sester, se kterými tráví nemálo svého času. Samotné mi dodává sílu do této práce i do života fakt, že díky vřelému a milému přístupu odchází pacient o poznání veselejší a plný nového elánu. Tato morální podpora je velmi důležitá! Pacient vidí zájem řešit jeho problém, vidí hledání dalších a dalších možností, jak pomoci. Těchto nových možností není málo. V dnešní moderní době je už způsob léčby tak pokročilý, že jsou dobré prognózy a je zde reálná možnost úplného vyléčení. Ovšem tato cesta není vůbec jednoduchá a je to běh na dlouhou trať. Pacient bude zažívat různá trápení a psychické rány. Ať už se jedná o stavy vyvolané chemoterapií, kdy je člověku velmi špatně, dostavuje se únava, vypadávají vlasy, nebo o chirurgické zákroky především u žen při rakovině prsu. Ty vedou k náročné duševní zátěži s vyrovnáním se s tím, že jim pro záchranu života muselo být odňato ňadro. Na druhou stranu je zde posilující fakt právě záchrany vlastního života. Dále například při karcinomu střev jsou to kolostomie, při kterých se pacientovi změní náročnost péče. S něčím takovým se setkává prvně v životě. Mě osobně se nejvíce dotýká a stále špatně snáším případ rakoviny prsu. Stále větší počet žen ve středním věku onemocní rakovinou prsu, stále větší počet žen má z této choroby obavy. A nejen středního věku, ale také mladé ženy. Ženy v mém věku. Je pravda, že většina žen se uzdraví, i když za cenu velkého strádání fyzického i psychického a za cenu toho, že se již nikdy nevrátí do původního dobrého zdravotního stavu. Lékaři nás nabádají k tzv. pasivní prevenci, 16
tj. chodit na preventivní prohlídky a provádět samovyšetření prsů, aby nemoc byla zachycena včas. Bohužel, systém zdravotnictví je založen na tom, abychom byli léčeni, nikoli na tom, abychom byli zdraví. Proto je důležité nezanedbávat prevenci a snažit se předcházet tomu, abychom jako sestry na onkologické klinice měly další a další pacienty. Od doby co pracuji na této klinice, se mé životní postoje a názory na některé věci změnily. Především když se zamyslím nad tím, že když někoho postihne tato choroba, úplně přehodnotí svůj život, životní styl a cíle. Uvědomím si, že všední problémy, pro které si člověk dělá velkou hlavu, jsou vlastně nic oproti tomu, co je opravdový problém a důvod k smutku nebo naštvání. Když tento stav člověk dokáže přijmout a maličkosti prostě řeší s klidem, je to ta správná cesta k lepšímu životu. Závěrem bych chtěla vyjádřit svůj bezmezný obdiv všem pacientům. Bez ohledu na závažnost nebo stadium nemoci, se tito lidé rozhodli bojovat s nelehkým životním úkolem, který jim osud nečekaně, a bez jakékoliv možnosti výběru, postavil do cesty. Když vidím jak se s tím vyrovnali, dodává mi to stále novou sílu jít dál s pocitem, že moje práce má nějaký smysl. Pomáhat lidem tak, jak jsem si jako malá holka se svojí malou ordinací představovala. Za to patří všem velký dík…
U nás i u konkurence /vděkový dopis/ E. Červinková – Geria – Londýn (čti E. Červinková, Geriatrická klinika VFN a 1. LF UK, Londýnská 15)
N
a horším konci padesátky vás už žádné zázraky nečekají. Když, ale s duchem mládí, vás začnou opouštět i hlasivky a ani si nepokřičíte, tak víc než letmo a jenom někdy, se o vás otírají všechny typy depresí. Když zvednete telefon, a tam vás titulují pane Červinka taky vám to sebevědomí nepřidá.
/upravuji pouze váhu a počet vykouřených cigaret – tam uvádím společensky únosná čísla/ a prozatím jsem odmítla kněze. Celé předoperační odpoledne jsem vyhlížela nutričního terapeuta a dentálního hygienistu, ale kromě operatéra, anesteziologa a sestřiček mne nikdo nekontaktoval. Vzhledem k tomu, že kuřácké možnosti byly nulové /zamčené oddělení/, jsem přečetla celou knihu Záležitosti kolem umírání (mohu jen doporučit) a prokoukala jsem se do rána. S úsvitem přihrčel vozík a sanitář s doporučením, abych sejmula zlato a chrup. S posledním zbytkem důstojnosti jsem ubránila své chatrné, leč vlastní zuby, oblékla si anděla a hrdlo i tělesnou schránku jsem s důvěrou vložila do rukou lékařských i nelékařských profesí.
Po běžné viróze už jen sípete a pokorně se vydáte hledat pomoc odborníka. Jako zaměstnanec podepřený kolektivní smlouvou jste přednostně tak důkladně prozkoumán, že místo kapiček či inhalací vám bleskurychle vyjednají operaci. Vybaví vás lékařskou zprávou, která začíná slovem KUŘAČKA, aby bylo hned jasno, jak jste si pod vlivem návykové látky zhuntovali zdraví a ještě ke všemu mažete do konkurenční nemocnice, neboť u nás se tento typ výkonu neprovádí. Jak nahý v trní, s cejchem závisláka a bez podpory odborářských bossů se vydáte osudu vstříc. Píši boss s dvěma es a vycházím z předpokladu, že bos s jedním es je jako neobutý na nejnižším stupni odborářského žebříčku.
Den poté – ústa němá, oči pro pláč. K výraznému zlepšení nálady přispěl americky se usmívající lékař na vizitě. S optimisticky laděným výrokem, že pokud budu striktně dodržovat hlasovou hygienu, tak mi standardně naběhne hlas. Držela jsem se přísloví „kdo se moc ptá…“ (taky co bych asi jako konzument návykových látek mohla slyšet) – a vlezlé dotazy typu: Kdy to bude? a Jak hlasovou hygienu striktně dodržovat? – jsem hned zavrhla. Tři měsíce poté zazvoní telefon a volající žádá zavolat vrchní sestru. Hlásím fungl novým standardně naběhlým hlasem, že jsem to já a ozve se: „Nekecej a zavolej mi Elvíru“. Vidíte - zvuk nastartovaného lodního šroubu je z hrdla pryč. Pravděpodobně jsem dodržovala striktně, co se dalo.
Zde bych ráda své kolegyně vrchní sestry k obezřetnosti vyzvala, neboť zaměstnanci námi propuštění rotují v nemocnicích sousedních a pokud nastoupíte jako pacient jinam můžete se vsadit, že první na koho natrefíte je vámi propuštěný sanitář.
Kdybych ministrem vnitra byla, udělila bych pochvalu před nastoupenou jednotkou našim lékařům, že mě kapičkami neodbyli a hnali na operaci, doporučili skvělého operatéra a všem sestřičkám našim i od vedle, za kolegialitu a laskavost třetího stupně.
Hned po příjmu jsem aktivně spolupracovala na vytvoření kvalitní ošetřovatelské anamnézy. Téměř pravdivě jsem vyzradila vše potřebné
P. S.: Mám teď tak speciálně laděný hlas, že bych z fleku mohla řečnit na pohřbech, případně velet průzkumné rotě dobře placených profesionálů. 17
Fatou je naše. Fatou Diallo, černá sestřička ze senegalského Dakaru, patří neodmyslitelně ke kolektivu sester interního oddělení VFN na Strahově.
Jaké to bylo, z rovníkové Afriky rovnou doprostřed Evropy? Bez znalosti jazyka, bez přátel… Bylo to hrozné, to ano. Nejhorší bylo to počasí! Já, zvyklá na tropické horko a blízkost moře, jsem se najednou balila do tlustého oblečení, na které jsem vůbec nebyla nejen zvyklá, ale ani připravená. A nikomu, mimo naši partu, jsem nerozuměla ani slovo. Mojí rodnou řečí je jazyk wolof a samozřejmě umím francouzsky, protože to je v Senegalu úřední jazyk. Ale jinak…
Jen děti byly z počátku trochu dotěrnější, chodily si nás prohlížet, jak to, že máme tak jiné vlasy a bílé dlaně…
Ahoj Fatu, jak se máte? Můžu vám položit několik otázek? Mám se dobře, ale mám málo času, čekají mě na operačním sálku. Tak honem… Jak se dostane holka z Afriky do nemocnice uprostřed Evropy? Jste z Dakaru, hlavního města Senegalu, známého jako cíl populární motoristické soutěže. Viděla jste vůbec někdy tu soutěž? Neviděla, nikdy. Já odešla z domova v září 1989, na stipendium do Československa. S celou skupinou chlapců a dívek z afrických zemí. Společně se dvěma dalšími jsem dostala od senegalské vlády doporučení a vyrazila na zkušenou do světa. Studovat obor zdravotní sestra. A když se dostanu domů na návštěvu, tak se žádná soutěž zrovna nekoná. 18
Francouzština, ta vám byla v Čechách hodně platná… To ano! Nedalo se ale nic dělat, hned od první chvíle jsem se musela učit česky, na to jsem však byla připravená. A taky jsem byla příjemně překvapená, jak se k nám lidi hezky chovali. Od první chvíle po přistání, během karantény v Trutnově a potom i na zdravotní škole v Turnově. Jen děti byly z počátku trochu dotěrnější, chodily si nás prohlížet, jak to, že máme tak jiné vlasy a bílé dlaně… Hlavně během naší roční přípravky. Potom, v době čtyřletého studia už si všichni zvykli a brali nás úplně normálně. Co jste si představovala, když jste opouštěla Senegal? Proč jste šla vlastně do světa? Chtěla jsem poznat svět, lidi, vyzkoušet si, jak sama obstojím. Z jaké jste rodiny? Jsme tři sourozenci, mám dva bratry. A otce, bývalého policistu. Maminka bohužel zemřela. Kdy vás napadlo jít pracovat jako zdravotní sestra? Já jsem to chtěla od malička. Byla jsem odjakživa taková, až moc čistotná a samaritánská. Doma se mi proto smáli. Manžel Abu i dnes někdy tvrdí, že jsem až chorobně uklízecí. Ale já bych spíš řekla, že jsem jen pořádkumilovná.
Co bylo po absolvování studia v Turnově? Přišel nějaký přidělovací dekret na práci, nebo něco podobného? Kdepak. To bylo v roce 1994, musela jsem se starat sama. Byly prázdniny a já byla postavená před zásadní rozhodnutí, odjet, a nebo zůstat. Chodila jsem v té době už ale dlouho s přítelem, taky studentem ze Senegalu, který studoval v Praze a bydlel na koleji na Strahově. A ten mně řekl, že kousek vedle je nějaká nemocnice, ať se tam zkusím zeptat. Tak jsem šla sem, na interní oddělení Strahov. Jestli by mě třeba nevzali na brigádu. Bylo zrovna 1. července. Tenkrát tu byla paní vrchní Kapitolová. Přijala mě na zkoušku na 3 měsíce, no, a už jsem tady zůstala. Na to datum nikdy nezapomenu, protože to je v naší rodině něčím výjimečné. Ten den se narodila moje matka, a taky ten den, na svoje narozeniny, zemřela. A já od stejného data dělám zdravotní sestru ve VFN.
A jak šel život dál? Pořád jsem chodila s mým klukem, který mezitím vystudoval na ČVUT. V roce 1997 jsme se vzali. V roce 1999 se nám narodila holčička Tina, byla jsem pak dva roky na mateřské a znovu se vrátila. Ale jen na půl roku, protože pak jsme celá rodina odjeli za manželem do Irska, kde on si našel dobrou práci. Irsko, to je krásná země… Ano, krásná země to je, ale mně se tam nelíbilo. Byla jsem zvědavá, proto jsem jela, ale nastaly potíže s prací. Neměla jsem zkoušku z lékařské angličtiny a bez té mě odmítli zaměstnat ve zdravotnictví. A bylo toho víc, co se mně stavělo do cesty. Mezitím jsem znovu otěhotněla a porodila chlapečka Davida. Když už pak zase bylo všechno v pořádku, oklepala jsem se a zatoužila znovu po Čechách. Zvedla jsem telefon a zavolala na Strahov, jestli by pro mě neměli místo. Paní vrchní Nermutová mě ubezpečila, že práce je dost, ať prý přijedu. Tak jsem sedla s dětmi na letadlo, a šup zpátky do Čech. Začala jsem pracovat na místě které důvěrně znám a všechno se začalo odvíjet od mých představ. Jsem tady moc spokojená. Jen s manželem teď máme k sobě daleko. Zůstal pracovat v Irsku. Létá za námi jednou za 14 dní na víkend. A co domů, do Senegalu vás to netáhne? Nestýská se vám? Jednou bych se chtěla vrátit domů, to určitě. Na důchod. Umřít v teple (směje se). A i kdybych se vrátila dříve, tak v našem zdravotnictví bych práci našla bez problémů. Senegal taky potřebuje zdravotníky. Ale já chci pracovat tady, v Čechách. Jen kdyby tu nebylo tolik administrativních problémů. Vrátili nám teď žádost o občanství. Tak to za čas zkusíme znovu, tady to tak asi má být, ukázat, že o to občanství opravdu stojíme. A má to pro vás takový význam, mít české občanství? Určitě, je to lepší pocit, než jezdit po světě jako Senegalka. A taky na vás nechtějí všude víza, jako zatím teď na nás. Pro žití v EU je to nezbytné. S Fatou Diallo hovořil Václav Kříž 19
Preventivní program VFN pro pracovníky ÚOP Romana Novotná, Denní sanatorium Horní Palata
J
iž déle než rok probíhá v naší nemocnici preventivní program pro pracovníky úseku ošetřovatelské péče, který se zaměřuje na zvládání stresových situací na pracovišti a ulehčení psychické zátěže spojené s péčí o pacienty. Vývoj moderní medicíny, diagnostických metod a léčebných postupů zvyšuje každodenní zátěž při výkonu zdravotnického povolání. To dlouhodobě vnímá i hlavní sestra VFN Anna Chrzová, také v tomto kontextu přemýšlí o „svém“ personálu. Oslovila proto naše zařízení - Denní sanatorium Horní Palatu – s žádostí, abychom vypracovali program, který by pomohl pracovníkům ošetřovatelského úseku zdravěji zacházet se stresovými situacemi. Asi bych měla přiznat, že na počátku roku 2005, kdy startoval pilotní projekt, jsem mnoho času strávila úvahami, zda budu schopna dobře vystihnout potřeby kolegyň a kolegů z jednotlivých pracovišť VFN a připravit všem dostatečně atraktivní nabídku. Mé obavy se však naštěstí brzy rozplynuly s tím, jak rychle se plnily nabízené termíny programu. V jeho náplni jsem se zaměřila na podporu schopnosti zvládat zátěž a stres, se kterými jsme denně v kontaktu. Pomocí jednoduchých, nenáročných technik pracujeme jak na uvolnění a revitalizaci organismu, tak i prevenci proti vyčerpání. Témata, kterými se v programu zabýváme, se dají shrnout do 3 oblastí: l stres (mapování zatěžujících situací, jejich vliv na organismus, předcházení stresu) l burn out syndrom (syndrom vyhoření - definice, projevy, prevence) l uvolňující techniky (relaxační, dechová a koncentrativní cvičení) 20
Romana Novotná (druhá zprava) při skupinové terapii
Prostor nechávám také pro konkrétní problémové situace, které se vyskytují na každém pracovišti a jsou velmi často ovlivněny specifikou oboru. Pracujeme vždy na „domácí půdě“, tedy v prostředí kliniky, která si program domluvila. Naše setkání je záměrně rozděleno na dva dvouhodinové, interaktivně vedené bloky. První část se orientuje zejména na výše popsané oblasti, druhá pak nabízí možnost otevírat účastníky přinášené problémy a hledat na ně optimální řešení. Za rok trvání tohoto preventivního programu jej využilo více než 10 klinik. Některé vytvořily i dvě skupiny, které se ho účastnily nezávisle. Každý frekventant na závěr obdrží krátký hodnotící dotazník, kde se může anonymně vyjádřit k průběhu, obsahu i kvalitě kurzu. Nejčastěji se reflexe týkají požadavku rozsáhlejšího pásma věnovaného hlubší a intenzivnější práci s tématy. Účastníci hodnotí program jako čas, který mohli věnovat sami sobě. Setkávám se i s otevřenými osobními vyznáními. Těší mě, že se v hodnoceních dosud nevyskytla jediná nespokojená zpětná vazba. Takováto pozitivní vyjádření mě motivují k další spolupráci a utvrzují mě v přesvědčení, že je smysluplné věnovat se kromě odborného vzdělávání i psychické pohodě pracovníků, zejména u pomáhajících profesí. Velmi si vážím kooperujícího postoje frekventantů, kteří jsou motivováni k hledání svých osobních zdrojů jako nástroje zvýšení profesionality a kompetence. Také chci zmínit ochotu vrchních sester, které na svých klinikách tento program
pomáhaly organizovat, bez jejich účasti by má aktivita vyšla naprázdno. Na základě těchto pozitivních zkušeností hledím do budoucnosti s optimismem a neskromným plánem nabízet prevenci stresu a syndromu vyhoření všem klinikám a ústavům naší velké nemocnice. Těším se na další spolupráci.
STIFF BABY SYNDROM Radmila Plucnarová, Eva Luková, Mgr. Markéta Vilímková, Foniatrická klinika VFN a 1. LF UK
S
oučástí lůžkového oddělení Foniatrické kliniky VFN je i denní stacionář pro děti s vývojovými vadami řeči a sluchu. Děti navštěvují tento stacionář jako běžnou mateřskou školku, délka jednoho pobytu je 4 týdny. Maximální počet dětí v jedné skupině je 10, věkové rozmezí od 3 do 7 let. Dětem je poskytována každodenní nadstandardní logopedická péče, využívají možnosti pobytu v tělocvičně, ve školce pod dohledem kvalifikovaných pracovníků (lékařů, klinických logopedů, zdravotních sester a učitelek speciální pedagogiky). Diagnózy dětí ve stacionáři se navzájem prolínají a jsou si podobné. Občas se ale setkáme s dítětem, jehož porucha řeči je součástí diagnózy naprosto ojedinělé. V kolektivu dětí si hraje usměvavá pětiletá holčička s dlouhými vlásky, která na sebe upoutá pozornost bílou čelenkou, která ji chrání před následky častých pádů. Říkejme ji třeba Eliška. Eliška má vzácnou diagnózu s názvem Stiffbaby syndrom. Je jediným dítětem s touto diagnózou v České republice. Čím je onemocnění tak vzácné a výjimečné ? V odborné literatuře, na internetu i mezi lékaři je velmi málo informací o tomto syndromu. Jedná se o vzácné autoimunitní onemocnění, které se vyvíjí několik let a postihuje většinou dívky. Příčina není známá. Projevuje se bolestivými spasmy zad, břicha, nohou i krku, které mohou být vyvolány úlekem (bouchnutí dveří, zvuk zvonku, troubení auta apod.). Onemocnění se
objevuje zpravidla ve středním věku, ale bylo diagnostikováno i u dětí. Charakteristickým nálezem při vyšetření EMG je neschopnost svalů k uvolnění. Nejčastější onemocnění, která se k Stiff-baby syndromu přidružují jsou diabetes mellitus, onemocnění štítné žlázy, získaný nedostatek kožního barviva a perniciozní anémie. Eliška opakovaně padala, bez reflexivního vztažení rukou před sebe, jakoby ztuhlá. Pády byly příčinou opakovaných poranění na hlavě a v dutině ústní (vyražený zub). Často nastaly v souvislosti s úlekem, vždy byla při vědomí a nikdy neměla doprovodné reakce. Během pobytu ve stacionáři k žádným mimořádným pádům nedošlo. Eliška spontánně navazovala verbální i neverbální kontakt, pravidelně prováděla edukaci řeči, zúčastňovala se s dětmi kolektivních programů, samozřejmě pod zvýšeným dohledem sester. Její stav se zlepšoval, pohybovala se jistěji a samostatněji, přetrvávala pouze zvýšená lekavost, ale bez spasmů. Odborná literatura uvádí možnost vymizení syndromu v období puberty a celkově lepší prognózu u dívek. Díky obětavým lidem a dobré spolupráci všech kolegů na Foniatrické klinice jsme mohli alespoň částečně přispět k poznání tohoto syndromu, který je dosud pro nás nový a nepoznaný.
21
Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se Pražský mezinárodní maratón (PIM), který byl poprvé odstartován v roce 1995, je především spojován s jeho trasou. Ta patří mezi jednu z nejkrásnějších na světě. V prvním roce se konaly pouze tři soutěže - maraton, městský a rodinný běh. Od doby založení PIM se podstatně rozšířila nabídka sportovního běžeckého vyžití - přibyly Grand Prix, In-line závody, od roku 1997 Juniorský maraton, od roku 1999 půl maraton a Marathon Music Festival. V roce 2006 byl pro účastníky závodu připraven zbrusu nový Inline 1/2Maraton a Firemní 1/2Maraton.
Jak jste se připravovala? Na takový výkon musí člověk asi dlouho trénovat, že? Příprava až tak dlouhá nebyla, zabrala mi asi půl roku. Do závodu jsem se přihlásila v prosinci 2005 a od té doby jsem trénovala průměrně 10-12 km denně. Měsíc před startem jsem si koupila nové boty, pořádně je rozšlápla…, a šla jsem do toho. V jakém čase jste závod dokončila? A jak se teď cítíte? Doběhla jsem v čase 4hod 50min. Více než dvě hodiny za vítězem, profesionálem. Kupodivu mě žádné velké obtíže na trati nepotkaly. Odpočinula jsem si, zašla na masáž a teprve až třetí den po závodu se tělo ozvalo. Začaly mě pobolívat nohy, hlavně stehenní svaly. To z otřesů, způsobených během po ulicích, dlážděných kostkami. Čas není jistě tak důležitý, jako výkon. Chystáte se po letošní zkušenosti na další ročník? Samozřejmě bych se ráda znovu zúčastnila. A určitě bych chtěla doběhnout v lepším čase, zlepšit si svůj osobní „rekord“. S MUDr. Sylvií Saifrtovou hovořila Petra Pekařová, foto Václav Kříž
prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze měla letos také svoje „želízko v ohni“. Závodu se zúčastnila MUDr. Sylvie Saifrtová ze Stomatologické kliniky VFN a 1. LF. Za skvělý sportovní výkon jsme sympatické lékařce pogratulovali a položili několik otázek: Po kolikáté jste se takového závodu zúčastnila? A co Vás přimělo se přihlásit? Letošní maraton byl můj první. Byla to pro mě výzva, chtěla jsem si vyzkoušet co dokážu, jestli se mi vůbec podaří závod dokončit. Byl to tak trochu hec od mých kolegů, kteří v minulosti maratonský běh několikrát absolvovali. 22
prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK
D
ne 10. května 1956 se dožívá 50 let významný český internista a známý odborník na vysoký krevní tlak prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc. Zkratku jr. si Jiří vkládá do jména pro odlišení od svého slavného otce kardiologa prof. MUDr. Jiřího Widimského seniora. Jiří Widimský jr. se narodil v Praze, kde vystudoval gymnázium a Fakultu všeobecného lékařství UK, kterou ukončil v roce 1981 a po návratu z vojenské služby nastoupil jako sekundář na III. interní kliniku tehdejší Fakultní nemocnice 2
prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc.
a na naší klinice pracuje dosud. V oblasti vnitřního lékařství a hypertenze je žákem zejména prof. Karla Horkého, ale rozvíjí tradice klasické Charvátovy endokrinologické školy. V rámci III. interní kliniky postupoval od místa sekundárního lékaře, přes místo odborného asistenta, docenta až k pozici profesora. Mnoho let je vedoucím lůžkového oddělení C a Centra pro hypertenzi. V letech 1987 - 1989 absolvoval studijní pobyt na Klinickém výzkumném institutu v Montrealu v Kanadě u prof. Kuchela. Publikoval mnoho původních sdělení o problematice zejména sekundární hypertenze a zejména o této problematice napsal i své monografie a kapitoly v monografiích. Určitým završením činnosti a potvrzením mezinárodního významu byla participace na organizaci 19. kongresu Mezinárodní společnosti pro hypertenzi a 12. kongresu Evropské společnosti pro hypertenzi 23. - 27. 6. 2002 v Praze, kde tehdejší doc. Widimský měl několik funkcí ve výborech sjezdu. Členem organizačního výboru kongresu o hypertenzi v Praze byl již také v roce 1995.
Jiří Widimský jr. je dnes předsedou České společnosti pro hypertenzi a místopředsedou České internistické společnosti, byl členem několika výborů i dalších odborných společností /Česká kardiologická společnost, Česká společnost pro aterosklerozu/. Jeho specializované centrum pro hypertenzi přijímá pacienty z celé republiky zejména díky komplexnímu přístupu k řešení problematiky ve Všeobecné fakultní nemocnici. Navíc problematiku hypertenze aktivně prezentuje v postgraduálních přednáškách po celé republice. Na významu nabývá také letos již 4. ročník tradičního dubnového Symposia o hypertenzi na Novoměstské radnici s účastí stovek lékařů z celé republiky, které vymyslel a které velmi aktivně organizuje. Jiří Widimský jr. dosáhl několika významných objevů a pronikl ve své oblasti do nejprestižnějších světových časopisů - nedávno například s problematikou zvýšené tuhosti stěny tepen u primárního hyperaldosteronismu. Jeho úspěšnou činností je i výchova žáků, pod jeho vedením téměř každoročně získá mladý hypertenziolog titul Ph.D. a vychoval také několik zcela samostatně pracujících širokospektrých internistů a současně špičkových hypertenziologů. Nemalý podíl na výše uvedených úspěších má velmi dobré rodinné zázemí plné pochopení a tolerance. Do dalších let přeji jménem kolektivu III. interny další úspěchy a hlavně hodně zdraví.
Prof. MUDr. Václav Šimon, DrSc. doc. MUDr. Jan Šváb, CSc., přednosta I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze
V
tomto měsíci a tomto roce se dožívá významného životního jubilea prof. Šimon. Aktivně velkou část života prožil jako chirurg a urolog na I. chirurgické klinice jako školský zaměstnanec Karlovy uni23
prof. MUDr. Václav Šimon, DrSc.
verzity v Praze, Fakulty všeobecného lékařství a jako zdravotnický zaměstnanec Všeobecné nemocnice v Praze. Na kliniku přešel jako již zkušený urolog v roce 1975. Byl vyzván, aby převzal urologické oddělení kliniky, na které pro připomenutí, v roce 1927 byl urologií pověřen prof. Arnoldem Jiráskem ze známých osobností ve školním roce 1928/1929 dr. K. Kovařovic a působil zde od roku 1937 dr. V. Pačes. Prof. Šimon se narodil v Kolíně 29. května 1926. Tam také absolvoval základní školu a maturoval na tamním gymnáziu v roce 1946. Po maturitě začal studovat na pražské lékařské fakultě v Praze a studia ukončil na Fakultě všeobecného lékařství. Po promoci v roce 1952 nastoupil jako sekundář na oddělení gynekologie a porodnictví v Nymburce. S touto průpravou začala jeho urologická dráha na chirurgickém oddělení v Kolíně od roku 1956. V letech 1964 – 1968 zastával funkci přednosty urologického oddělení kolínské nemocnice. V roce 1968 přešel na II. chirurgickou kliniku ve VFN v Praze. Tím začala jeho spolupráce 24
s prof. Hradcem. Byl pověřen dětskou urologií. Po oddělení a vzniku samostatné Urologické kliniky přešel na I. chirurgickou kliniku a tam až do roku 1994 byl pověřen prof. Balašem vedením urologického oddělení. Po reorganizaci v roce 1994 prof. Šimon přešel na Urologickou kliniku prof. Dvořáčka. Stál spolu s prof. Hradcem u vzniku Evropské urologické společnosti (EAU). Měl specializaci v gynekologii a porodnictví od roku 1956, v chirurgii od roku 1959 a v urologii od roku 1964. To prof. Šimonovi zajišťovalo široký rozhled a proto mohl zavádět velké výkony, jako náhrady močového měchýře. Mezi prvními zaváděl transuretrální výkony pro tumory měchýře a prostaty. V 80-tých letech stál u přestavby I. chirurgické kliniky včetně modernizace operačních sálů. Instaloval na klinice ESWL. V osobním odborném životě po obhájení kandidátské dizertace v roce 1977 byl jmenován docentem v roce 1979. Doktorskou práci obhájil v roce 1985 a v roce 1987 byl jmenován profesorem. Uveřejnil 68 původních prací v urologii. Je spoluautorem učebnic chirurgie a urologie, byl hlavním řešitelem tří výzkumných úkolů. Pracoval v Akademickém senátu Karlovy univerzity v Praze a Akademického senátu 1. LF UK od roku 1990. V letech 1992 – 1996 byl jeho předsedou. V roce 1979 obdržel medaili papeže Pavla VI., 1982 bronzovou medaili rektora UK. Je nositelem medaile Červeného kříže I. a II. st. Jako odborník byl a je stále ve velmi dobré kondici, výborným společníkem. Ve volném čase se věnoval vážné hudbě a umění vůbec. Řadu přátel měl mezi golfisty a za golfem vyrážel do Karlových Varů a Poděbrad v dobách, kdy se jen vědělo, že ta hra existuje. Přes svůj odchod z fakulty prof. Šimon udržuje kontakty s I. chirurgickou klinikou a dalšími pracovišti. Celý život měl velkou podporu ve své práci ve své ženě prim. MUDr. Jitce, pracující na III. interní klinice stejné nemocnice v Praze. Za I. chirurgickou kliniku s přáním všeho nejlepšího, hodně zdraví do dalších let.
Devadesátiny docenta Skály prim. MUDr. Petr Popov, „Apolinář“ - Oddělení léčby závislostí VFN
D
oc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc. se 25. května dožil devadesáti let. Vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze, promoval v roce 1946 a poté nastoupil na Psychiatrickou kliniku prof. Myslivečka. Celou svoji profesionální dráhu absolvoval na této klinice, přesněji na protialkoholním oddělení „U Apolináře“, které založil (1948) a vedl až do roku 1982. Toto pracoviště bylo prvním specializovaným oddělením pro léčbu závislostí v poválečném Československu, protialkoholní záchytná stanice (1951) byla prvním pracovištěm svého druhu na světě. Zasloužil se rovněž o vytvoření komplexního systému odvykací léčby závislostí na psychoaktivních látkách v naší zemi. Stál u zrodu sítě ordinací pro alkoholismus a jiné toxikománie (OAT), založil svépomocnou skupinu (Klub Lidí Usilujících o Střízlivost – KLUS), která se stala vzorem pro další skupiny abstinujících pacientů. Zaváděl biologické (averzívní terapie, Antabus) i psychologické metody léčby. Spolu s dr. Urbanem a dr. Rubešem založil sebezkušenostní výcvikový systém ve skupinové psychoterapii (SUR), spoluzakládal několik odborných společností (Sekce pro studium alkoholismu a jiných toxikománií PsychiatricDoc. Skála se svoji družkou a dlouholetou spolupracovnicí Arnoštkou Maťovou
ké společnosti, Společnost pro psychoterapii a rodinnou terapii, Společnost pro návykové nemoci ČLS JEP). Je autorem mnoha odborných článků, studií a několika monografií o problematice závislostí a psychoterapie. Jeho odborná práce i popularizační a osvětová činnost byla oceněna domácími i zahraničními oceněními, prezident V. Havel jej vyznamenal Medailí za zásluhy II. stupně. Pan docent Skála je stále aktivní v oblasti vzdělávání a supervize v psychoterapii. Do dalších let mu přejeme zdraví a satisfakci z úspěšného naplnění jeho hesla „Ber a dávej!“.
životní jubilea Duben 2006: doc. MUDr. Růžena Pánková, CSc. z Dermatovenerologické kliniky 1. LF a VFN. V roce 1969 ukončila studium na Fakultě všeobecného lékařství UK promocí. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1985. V roce 1988 byla jmenována docentkou pro obor dermatovenerologie. doc. MUDr. Jiří Jonák, DrSc. z Ústavu lékařské biochemie 1. LF. Fakultu všeobecného lékařství UK ukončil v roce 1964 promocí. V roce 1968 obhájil kandidátskou dizertační práci. V roce 1995 byl jmenován docentem pro obor biochemie. Doktorem lékařských věd byl jmenován v roce 1996. doc. MUDr. Marie Staňková, CSc. z III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF a FN Na Bulovce. Fakultu dětského lékařství ukončila promocí v roce 1968. V roce 1989 obhájila kandidátskou dizertační práci. Docentkou byla jmenována v roce 1989. prof. MUDr. Terezie Fučíková, DrSc. z Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF a VFN. V roce 1960 ukončila studium na Fakultě všeobecného lékařství promocí. Hodnosti kandidáta věd dosáhla v roce 1972. V roce 1987 byla jmenována docentkou pro obor vnitřní lékařství. V roce 25
1995 byla jmenována doktorkou biologických věd. Profesorkou pro obor klinická imunologie a alergologie byla jmenována v roce 1996. prof. MUDr. Vladimír Křen, DrSc. z Ústavu biologie a lékařské genetiky 1. LF a VFN. V roce 1956 ukončil studium na Fakultě všeobecného lékařství UK. Doktorem lékařských věd se stal v roce 1981. V roce 1982 byl jmenován docentem pro obor lékařská biologie. Profesorem pro obor obecná biologie byl jmenován v roce 1988. prof. MUDr. Václav Seichert, DrSc. z Anatomického ústavu 1. LF. Fakultu všeobecného lékařství ukončil promocí v roce 1961. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1967. V roce 1978 obhájil habilitační práci, docentem pro obor normální anatomie byl jmenován v roce 1985. V roce 1990 byl jmenován doktorem lékařských věd. Profesorem pro obor normální anatomie byl jmenován v roce 1991. Květen 2006: prof. MUDr. Jiří Widimský, CSc. z III. interní kliniky 1. LF a VFN. V roce 1981 ukončil studium na Lékařské fakultě UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1992. V roce 1997 obhájil habilitační práci a byl jmenován docentem pro obor vnitřní nemoci. Profesorem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v roce 2004. prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc. Přednosta IV. interní kliniky 1. LF a VFN. V roce 1975 ukončil studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1995. Docentem pro obor vnitřní nemoci se stal v roce 1999. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 2001. Profesorem pro obor vnitřní nemoci byl jmenován v roce 2005. doc. MUDr. Eva Říhová, CSc. z Oční kliniky 1. LF a VFN. Fakultu dětského lékařství dokončila promocí v roce 1970. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1993. Docentkou pro obor oční lékařství byla jmenována v roce 1997. 26
Cena Časopisů lékařů českých doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.
R
edakce „Časopis lékařů českých“, prezidiálního časopisu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, nejstaršího a nepřetržitě od roku 1862 vycházejícího českého medicínského multioborového periodika, podílejícího se po řadu generací na formování a kultivaci lékařského stavu, ve snaze podpořit, rozšířit i stimulovat základnu v časopisu publikujících vědců a lékařů, kteří jsou nebo mají předpoklady stát se reprezentativní elitou českého odborného písemnictví vyhlásila soutěž o „Cenu Časopisů lékařů českých za nejlepší publikaci roku 2005“. Cena je udělována od roku 2004 za nejlépe hodnocenou původní práci publikovanou v Časopise lékařů českých. O první místo za rok 2005 se dělili Ing. Michaela Merkerová (spolu s RNDr. H. Bruchovou, Ph.D. a prof. MUDr. R. Brdičkou, DrSc. všichni ÚHKT) za práci „Cílené tlumení exprese genu PCNA pomocí siRNA v leukemických buněčných liniích“ a prim. MUDr. Jiří Kettner, CSc. (spolu s prof. MUDr. J. Pirkem, DrSc., MUDr. I. Netukou. MUDr. A. Březinou, CSc., MUDr. J. Malým a ing. J. MašíNa snímku (od leva): prim. MUDr. J. Kettner, CSc.; Ing. M. Merkerová a vedoucí redaktor Časopisu lékařů českých doc. MUDr. P. Bartůněk,CSc.
nem všichni IKEM) za práci „Použití mechanické srdeční podpory – první zkušenosti v České republice“. Vyhlášení vítězů se uskutečnilo v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě 4. dubna v11.00 hod. Slavnostního aktu se zúčastnili představitelé ČLS J. E. Purkyně v čele s prof. MUDr. J. Blahošem, DrSc., vedoucí redaktor ČLČ doc. MUDr. P. Bartůněk, CSc., ředitelé pracovišť vítězů MUDr. Š. Vítko, CSc. (IKEM) a prof. MUDr. P. Klener, DrSc. (ÚHKT), zástupci MZ ČR, zástupci redakce ČLČ včetně reprezentantů společnosti Jansen Cilag a.s., která cenu dotuje.
VZDĚLÁVÁNÍ FORMOU E-LEARNINGU VE VFN Tomáš Neugebauer
E
-learning je vysoce efektivní moderní metodou vzdělávání, jež je cílovým modelem podnikového vzdělávání v mnohých moderně řízených společnostech. Jedná se o výuku a vzdělávání s využitím prostředků informačních technologií. Nemusí se však jednat o vzdělávání pouze pomocí těchto prostředků, ale i klasickou formou, tedy přednáškou, doplněnou e-learningem - tzv. kombinovaná výuka. VFN vědoma si potřeb moderního vzdělávacího systému se rozhodla vzdělávání formou e-learningu odzkoušet na školeních zaměstnanců v oblastech BOZP a PO. Pořizovací ceny, velmi nízká odborná úroveň a obecnost obsahu na trhu nabízených kurzů vedly k rozhodnutí vytvořit si vlastní projekt, který bude nejen naplňovat obsahové potřeby VFN, ale jeho pořízení bude i finančně únosné. Pilotním projektem se stalo „Školení PO“. Při jeho tvorbě bylo zohledněno, že školení není výukovým, ale instruktážním projektem. Též byla provedena integrace požadavků legislativy na provádění školení a odborných příprav PO
a požadavků na e-learnigový projekt. Protože e-learning by měl umožnit interaktivní výuku, je projekt rozdělen na dvě části. Školení podle požadavků legislativy, jež je stěžejní částí, je doplněno složkou „Detailnější informace“. Ta umožňuje podrobnější a efektivnější seznámení s problematikou PO bez ohledu na termíny školení. Může být jen charakteru informativního, tzn., že poskytuje informace nad rámec legislativních požadavků, nebo v rámci ní může být prováděna interaktivní výuka požární bezpečnosti. Díky tomu se podařilo vytvořit projekt, který přistupuje ke školení PO systémově a komplexně. Jednotlivá školení PO a odborné přípravy vychází ze zpracovaných tematických plánů a časových rozvrhů. V nich je výuka rozdělena do dvou částí. Základní neboli obecnější informace se poskytují elektronickou cestou a konkrétní informace spojené s výkonem práce nebo s pracovištěm, například způsob provedení evakuace, jsou poskytovány formou přednášky preventistou PO, případně zaměstnancem Útvaru BOZP a PO. Úroveň provedených školení se tak zvýšila. Po spuštění projektu, ke kterému je přístup prostřednictvím Intranetu VFN, je zpřístupněn výukový text a zkušební test pro jednotlivý druh školení nebo odborné přípravy. Výukový text poskytuje všechny potřebné informace k naplnění zákonné povinnosti. Není zbytečně obsáhlý, rozvláčný a složitý, neboť neslouží k interaktivní výuce. Je doplněn obrázky a fotografiemi. Dostupný je kdykoliv, bez nutnosti zaevidovat se do systému školení. Lze jej tedy využít i jako zdroj informací mimo školení. Test je vytvořen náhodným výběrem stanoveného počtu otázek z jejich databáze pro jednotlivá školení. Zodpovězené otázky počítač vyhodnotí a v případě úspěšného absolvování vytiskne doklad. Zároveň je proveden záznam do centrální databáze. V případě nesplnění limitu vypíše otázky, které nebyly správně zodpovězeny včetně označení správné odpovědi a vrátí do samostudia. 27
Nyní Útvar BOZP a PO a Úsek informatiky pracují na „Školení BOZP“. Vzdělávání formou e-learningu se má promítnout i do spolupráce se zdravotními školami, jejichž žáci dochází do VFN na odbornou praxi. O tento způsob projevila zájem nejen vedení škol a jejich žákyně, ale i Oblastní inspektorát práce. Avšak VFN se s tím nespokojuje a v prezentaci svého moderního způsobu vzdělávání chce jít ještě dále.
V úvodní části, tvořené 3 prezentacemi (z toho 2 firemní), dostalo STAPRO příležitost prezentovat produktové portfolio spolu s hlavními podnikatelskými aktivitami. Největší důraz prezentace však byl kladen na kompetence v oblasti evropských projektů. Z tohoto důvodu byla větší část vystoupení a diskuse věnována projektu CEEQNET a jeho základním charakteristikám, aktuálnímu stavu, očekávaným přínosům a podnětům pro další práci.
STAPRO a projekt CEEQNET prezentovány v Bruselu
Reakce účastníků na sdělení byla nad očekávání příznivá a zástupci společnosti STAPRO byli požádáni, aby před stejným či obdobným auditoriem prezentovali výsledky projektu ihned po jeho ukončení.
Jan Jeník, Úsek konzultačních služeb, vedoucí Oddělení konzultačních projektů STAPRO s. r. o. Na konci měsíce dubna (25. 4. 2006) se v Bruselu uskutečnila akce s názvem „EXPLORATORY DISCUSSION ON THE FUTURE OF LIFELONG ELECTRONIC PATIENT RECORDS AND IMPLICATIONS FOR PUBLIC POLICY IN EUROPE (The use of information and communication technologies to empower patients, enhance health and improve the quality of healthcare in the EU)“. Organizátorem tohoto setkání byla společnost ORACLE. Jednání se zúčastnily velmi významné osobnosti z prostředí zdravotnictví, zdravotnické informatiky a informatiky v Evropské unii. Za zmínku stojí především: l Ilias Iakovidis - Deputy Head of Unit, ICT for Health, European Commission, DG Information Society (jeden z hlavních představitelů e-Health iniciativy) l Mats Larson – Director in Oracle’s Healthcare Sector l Miroslav Ouzký – Member of the Committee on Environment, Public Health and Food Safety, European Parliament, Vice-President of the European Parliament l David Ingram – Professor of Health Informatics, CHIME, University College 28
Otevírá se tak cesta nejen k zajímavé formě podpory partnerství se společností ORACLE, ale současně k vyvolání potřebného zájmu o naše zkušenosti na straně institucí, které mají vliv na dění v rámci e-Health.
děkovné dopisy Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, prof. MUDr. Alois Martan, DrSc., přednosta kliniky, MUDr. Jaroslav Kudlík, primář kliniky Vážený pane přednosto a vážený pane primáři, dne 3. května jsem se podrobila na Vaší klinice výkonu hysterektomie. Ráda bych poděkovala za profesionální lékařský výkon celému operačnímu týmu vedenému prof. Jaroslavem Živným i za lidský přístup samotného pana profesora, který se i po operaci zajímal nejen o můj zdravotní stav, ale i o psychickou pohodu. Mnoho let pracuji jako šéfredaktorka odborných časopisů pro zdravotní sestry a ostatní zdravotníky nelékaře a proto dokáži ocenit dobrou práci sester Vaší kliniky. Chtěla bych jim všem poděkovat za péči, která byla na vysoké odborné i lidské úrovni. Po operaci jsem ocenila rychlé a zorganizované provádění ošetřovatelských výkonů s tím, že jako pacient v rekonvalescenci jsem vítala dlouhé intervaly klidu, které následovaly.
Chtěla bych zvláště poděkovat staniční sestře kliniky Renatě Šálové, kterou znám z dřívější doby jako autorku a přispěvatelku do odborných časopisů. Věděla jsem předem, že u ní jsem v dobrých rukou – vím, že je vysoce vzdělaná v oboru hojení ran a že zkušenosti, které získává na odborných akcích, uplatňuje ve své praxi. Děkuji ošetřovatelskému vedení kliniky, speciálně vrchní sestře Haně Rittsteinové, kterou znám ze spolupráce v redakční radě časopisu Sestra a nyní Florence a které si nesmírně vážím pro její odborné i lidské hodnoty, pro její neutuchající vlastní profesionální růst i zájem na vzdělávání a rozvoji jí podřízených sester. Díky všem, které jsem jmenovala i těm, které jsem jmenovat nestačila, považuji týden, který jsem strávila na Vaší klinice za jeden z nejpřínosnějších v mém životě a i když se to bude zdát zvláštní, i svým způsobem nejpříjemnější. Dlouho jsem nebyla v nemocnici a moje očekávání byla katastrofální. Ve skutečnosti jsem se ocitla v přátelském prostředí s pocitem jistoty, že je o mě postaráno. S vřelými díky a pozdravy PhDr. Jarmila Škubová Ústav imunologie a mikrobiologie VFN a 1. LF UK, Mudr. Tomáš Poch, CSc. Vážený pane doktore, dovolte mi, abych Vám poděkoval za péči i výsledky léčby mého bratra A. Kočárníka. Sledoval jsem vývoj zdravotních obtíží mého bratra již delší dobu a přiznám se, že jsem se obával nejhoršího. Příchodem na urologickou kliniku a současným vyřešením problémů s imunitou se situace začala obracet. Po zdařilé operaci vidím na bratrovi, že „jen kvete“ a začíná mít spíše problémy s tloustnutím, zatímco předtím to bylo trvalé hubnutí. Svědčí to o výborné práci všech, kteří se na léčbě podíleli. Chci Vám ještě jednou moc a moc poděkovat. S úctou Ing. Ivan Kočárník, CSc.
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, sekretariát ředitele Vážený pane řediteli, chtěl bych Vám a Vašemu personálu urologické kliniky Ke Karlovu, hlavně pak panu prof. MUDr. Dvořáčkovi, MUDr. Votočkovi, sestrám Gašparovičové a Martínkové a personálu lůžkové části za dobu mé hospitalizace touto cestou poděkovat za příkladnou péči, které se mi dostalo. Jsem dlouhodobý pacient MUDr. Votočka. Jeho sledování mého zdravotního stavu, včetně včasného provedení operačního zákroku, mě utvrzuje o správnosti výběru Vaší urologické kliniky jako ošetřujícího místa a personálu. Ještě jednou Vám mnohokrát děkuji a jsem s pozdravem Petr Homola Ředitelství VFN, MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA Ráda bych touto cestou poděkovala lékařům a zdravotnickému personálu kliniky TRN v Kateřinské ulici, která je vedena prof. MUDr. Jiřím Homolkou, DrSc. Na této klinice jsem byla hospitalizována od 3. 1. 2006 pro dušnost při akutní bronchitidě se spastickou složkou. Během deseti dnů pobytu na klinice se můj zdravotní stav v důsledku velmi dobré péče podstatně zlepšil. Moc děkuji. Ing. Jitka Strejčková
Sigmund Freud a areál Na Karlově Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK U příležitosti 150. výročí narození českého rodáka Sigmunda Freuda. Sigmund Freud se narodil 6. května 1856 v Příboře na Moravě, kde strávil necelá tři léta svého života v židovské rodině s výrazně patriarchál29
Je to pochopitelné, protože Freud nikdy naši nemocnici nenavštívil. Přesto některé podpisy v této knize a osoby, které je možné se sídlem Psychiatrické kliniky VFN spojit, s Freudem souvisí. V roce 1853 podepsal pražskou návštěvní knihu známý francouzský neurolog a psychiatr Jean Martin Charcot. V roce 1885 se u něj v Salpetriere mladý Freud školil. Zde, ač původem neurolog, získal rozhodující podněty pro zájem o studium hysterie a sugestivní terapie včetně hypnozy.
ními rysy. Ve Vídni pak prožil prakticky celou svoji profesionální kariéru. V roce 1938 byl donucen v důsledku fašistické okupace Rakouska emigrovat a 3. září 1939 ukončil tragicky svůj život v Londýně. Areál na Karlově, který je sídlem nejstarší, největší a mezinárodně nejuznávanější české psychiatrické kliniky, založil v roce 1355 Karel IV. Zaslíbil ho své patronce sv. Kateřině na paměť vítězství v bitvě u San Felice v Itálii v roce 1332. Kostel sv. Kateřiny byl vysvěcen za císařovy osobní přítomnosti v roce 1367 a přilehlý klášter byl předán jeptiškám poustevnické denominace řehole sv. Augustina. Po zrušení kláštera Josefem II. v r. 1784 tu byl zřízen chorobinec a od roku 1822 ústav choromyslných. Současná budova Psychiatrické kliniky, tzv. Nový dům, byla postavena v roce 1846. Když se podíváme do návštěvní knihy Psychiatrické kliniky, která je poctivě vedena od roku 1834 až do současné doby, Freudův podpis zde nenajdeme. 30
Freud vyrůstal v akademickém prostředí Vídně konce 19. století, které bylo přísně organo-patologicky orientováno. Mezi jeho nejvýznačnější představitele patřili dva lékaři českého původu - Josef Škoda a Karel Rokitanský. Josef Škoda, který je považován za zakladatele mladší vídeňské lékařské školy a propagátor fyzikálního tělesného vyšetření, podepsal návštěvní knihu pražské psychiatrie v roce 1835. Rodák z Hradce Králové Karel Rokitanský (podpis z roku 1845) byl zakladatelem německé patologicko-anatomické školy. Dominance biologického přístupu i v psychiatrii ve střední Evropě té doby vysvětluje, proč Freud nebyl v domácím prostředí přijímán a uznáván. Julius Wagner von Jauregg, přednosta psychiatrické kliniky ve Vídni, byl prvním psychiatrem, který získal Nobelovu cenu za medicínu v roce 1927 (malarioterapie progresivní paralýzy) navštívil náš areál v roce 1925. Během první světové války byla na jeho klinice až drasticky používána elektroterapie u mladých mužů s neurotickými problémy vyhýbajícími se vojenské službě. Předsedou komise, která později tyto postupy prověřovala, byl jmenován S. Freud, což vedlo k ostrým sporům a k dalšímu napadání psychoanalýzy. Albert Einstein, který si s Freudem dlouhodobě dopisoval, pracoval v letech 1911 – 1912 jako mladý asistent na pražské Matematicko-fyzikální fakultě na Karlově. „V tomto údobí si začal být vědom své rostoucí odtrženosti od každodenního života. Většinu času v Praze bloudil mezi paradoxy kvantové teorie jako Alenka v říši divů. Jeho univerzitní pracovna měla výhled do zahrad pražského ústavu pro duševně choré a on se žer-
tem přirovnával k náměsíčným postavám, které bloumaly pod jeho okny. „Tohle jsou blázni, kteří se nezabývají kvantovou teorií“, říkával svému příteli Frankovi (citace Soukromý život Alberta Einsteina, R. Highfield, P. Carter). Kurt Freund (ani příbuzný S. F. ani psychoanalytik) byl behaviorálně orientovaným pracovníkem Psychiatrické kliniky v letech 1948 – 1961. Je světově uznávaným vynálezcem použití pletyzmografické metody v diagnostice lidské sexuální orientace (jeho originální mechanický falopletysmograf je vystaven v knihovně naší kliniky). V jeho knize „Homosexualita u muže“, jedné z nejvíce citovaných českých sexuologických publikací, je nejčastěji uváděným autorem, celkem 34x, právě S. Freud. Přitom S. Freud za své poukazování na význam dětské sexuality byl ve své době masivně kritizován až kriminalizován. Berlínský profesor W. Weygandt v roce 1910 na Německém psychiatrickém sjezdu předsedaje jednomu ze symposií přerušil přednášejícího, který se zmínil o Freudovi se slovy: „To není předmět pro vědeckou diskusi, to je záležitost týkající se policie.“ Sigmund Freud, stejně jako jeden z významných přednostů pražské psychiatrické kliniky Vladimír Vondráček, byli velkými kliniky a čtivými autory poutavých knih, měli však problémy s metodologií vědy. Zvláště Freud se snažil tvrdohlavě prosadit psychoanalýzu prostřednictvím positivistických metod. Za toto byl oprávněně mnohými kritizován. Např. Karl Popper považoval psychoanalýzu za pseudovědu, protože předkládá hypotézy, které jsou formulovány tak, aby nebyly vyvratitelné. Naopak již zmíněný Albert Einstein napsal v roce 1936 v dopise Freudovi: „Neusnadnil jste opravdu skeptickému laikovi cestu k samostatnému úsudku. Až do nedávné doby mi byla zjevná jen spekulativní síla Vašeho myšlení a mocný vliv na světový názor současné doby, aniž jsem si mohl zjednat jasno v otázce pravdivosti Vašich teorií. V poslední době však jsem měl příležitost slyšet o několika o sobě málo významných případech, které však jakýkoliv jiný výklad než pomocí potlačení podle mého pře-
svědčení vylučují. Přijal jsem to s pocity štěstí, neboť je vždycky štěstím, když se veliká a krásná idea prokáže být adekvátní skutečností“. Freud sám v r. 1905 napsal:„… nesmíme zapomenout na to, že všechny naše psychologické prozatímnosti musí být jednou postaveny na půdu organických nositelů. Pak se pravděpodobně ukáže, že jsou to zvláštní látky a chemické procesy, které vyvolávají projevy sexuality a zprostředkovávají pokračování individuálního života v životě druhu. Tuto pravděpodobnost máme na zřeteli, když zvláštní chemické látky nahrazujeme zvláštními psychickými látkami“. V letošním roce bylo na Psychiatrické klinice VFN a 1. LF UK otevřeno Centrum pro výzkum traumatického stresu Karlovy univerzity, které v zásadě na Freudovy hypotézy navazuje a je schopno již tyto biologické faktory identifikovat. O současném Freudově mezinárodním významu svědčí i ta skutečnost, že jeho postava byla Světovou psychiatrickou společností vybrána jako jedna z osobností (vedle Karla IV., J. Husa, W.A.Mozarta, F. Kafky a J. Janského), které souvisí s Českou republikou a které mají přilákat v roce 2008 do Prahy účastníky Světové psychiatrické konference (organizační výbor sídlí na naší klinice) s mottem „Science and Humanism: For a Person-Centered Psychiatry. Domnívám se, že tato myšlenka by se Sigmundu Freudovi líbila. Tiskové konference na téma „S. Freud a Praha“ se zúčastnili zprava: ministr zdravotnictví D. Rath; prof. Raboch, přednosta Psychiatrické kliniky; prof. Zima, děkan 1. LF UK a ředitel VFN MUDr. Bříza
31
Vyhlášení nejlepšího pracovníka ÚOP Romana Novotná Nastoupila do nemocnice v roce 1987 a od roku 1989 pracuje v Denním sanatoriu Horní Palata jako vrchní sestra. Individuálně se soustředila na relaxační a neverbální techniky. Vytvořila preventivní program burn-out syndromu pro pracovníky ÚOP, který pořádá napříč celou nemocnicí. Pomáhá všem, aby je nepřepadla psychická únava, pocit bezmoci, beznaděje, nechuť do práce a i do života.. Svým programem naopak sestry stimuluje, aby dobře a s chutí vykonávaly svoji práci, byly soustředěné, dobře komunikovaly a zkrátka neměly žádné problémy. Dagmar Škochová Do nemocnice nastoupila v roce 1981 na I. chir. kliniku nejprve jako směnná sestra u lůžka. V roce 1985 se stala staniční sestrou a od roku 1991 dosud je vrchní sestrou I. chir. kliniky. Má ráda novinky v ošetřovatelství a dokáže je zrealizovat v praxi. Je poradkyní hlavní sestry VFN a řídí dobře chirurgický obor. Je oporou hlavní sestry při plnění úkolů. Vedle toho, že je pracovitá, s přehledem a invencí a že vidí vyšší smysl ošetřovatelského povolání a perspektivy až za robotiku - na druhé straně se inspiruje u nejstarších pracovnic, dokáže ocenit dobrou práci dnes už sester v důchodu, se kterými nemocnice dále spolupracuje. Snaží se dohlédnout nejen k zítřku, ale i do dalších let. Prezentuje kliniku a tím i nemocnici svými velice kvalitními prezentacemi na kongresech, sympoziích a seminářích. Publikuje v odborných časopisech. 32
Hana Rittsteinová V roce 1973 nastoupila po maturitě jako porodní asistentka na porodní sál. V roce 1992 se stala vrchní sestrou Gyn.-por. kliniky porodnické části a od roku 2005 se stala vrchní sestrou celé Gyn.-por. kliniky. V Úseku hlavní sestry zastupuje porodní asistentky. Aktivně se účastní vzdělávacích akcí a dokáže poutavě přednášet. Umí propojit nedávnou minulost se současností a přitom nelpět na tom, na co lze vzpomínat už jen s nostalgií. S chutí rozvíjí pojetí hlavní sestry VFN o proměnách profese a přizpůsobuje se měnící roli sestry. V tomto duchu učí i mladé sestry. Její vlídná, ale pevná ruka je patrná v nemocnici, která zvenčí působí na leckoho jako strašidelný hrad, ale uvnitř panuje atmosféra, která je pozorná k pacientkám, lidská, ale zároveň profesionální. Libuše Kánská V naší nemocnici pracuje více než 40 let a vlastně tedy celý svůj produktivní život. Nejprve na II. chir. klinice, poté po mateřské dovolené, nastoupila na II. gyn.por. kliniku - operační sály. Záhy se stala staniční sestrou. Od roku 1991 do roku 2005 je vrchní sestrou Gyn.-por. kliniky. Byla jedním z iniciátorů vystěhování skladiště z kaple sv. Kříže v unikátním areálu Gyn.-por. kliniky a velice se zasloužila o rekonstrukci a obnovení této kulturní památky, ve které od té doby proběhlo mnoho slavnostních akcí, setkání a koncertů vážné hudby pro zaměstnance nemocnice a jejich hosty. Naše kolegyně nápady doslova srší, nikdy je nehledá daleko a okamžitě realizuje. Většinou jsou originální a přínosné, některé se tak „chytly“, že se z nich stala tradice. Námahy vůbec nelituje. Například i její velkou zásluhou se vyprofilovala konečná podoba oslavy dětského dne na zahradě kliniky, letos již IV. ročníku, pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Anebo - zasloužila se o otevření rehabilitačního centra na klinice. Je veselá, má smysl pro humor a všechny ji máme rády.
