156

NÁŠ ČASOPIS Červen, červenec, srpen 2014 / 156 A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. (Zjevení Janovo 21,1-5) Milí přátelé, sestry a bratři, obraz řeky, která dává vláhu okolním stromům, je v Izraeli ještě daleko silnější než u nás. Většina řek tam přes většinu roku vůbec neexistuje, resp. je z nich vidět jen koryto, které pak náhle zaplní voda v období dešťů. Apoštol viděl Boží království a nebeskou církev jako nádherné město plné světla. Jedna nádherná píseň, která bude v novém zpěvníku, v překladu Zdeňka Svobody a Jiřího Pejly, to vyjadřuje mj. takto: „To nebe, co přijde, bude konec všech žalů – tehdy prohrají krutost i bída. To nebe, co přijde, znamená radostné město, v něm Bůh s vlídnou a přátelskou tváří.“ „Nemocní se uzdraví a slunce začne hřát“ – asi znáte tu píseň od Marty Kubišové o „Zvonkové zemi“. Naděje plný obraz o léčivém listí stromů napájených řekou živé vody, ve městě, kde není tma, kdy by se (nejen starší) člověk bál jít domů, nám přijde fantazijní. Řeka, Pavel Jelínek,13 let

Ale v církvi se něco takového už děje. Je to místo, kde nikdo z nás nevládne, ani farář, ani staršovstvo. Před očima máme Krista, který netoužil vládnout, a jeho pokora nám bere dech. Sestupuje z trůnu, aby někdy promluvil z kazatelny, na kterou my, leckdy unavení kazatelé, jenom vyklopýtáme, někdy proto, abychom řekli, že vlastně nevíme, jak to je, ale že Beránek, který už mezi námi působí, to všechno ví. Zve nás k hostině, sytí naši nenaplněnou duši, která tak často touží, ale nedostává. Napájí nás všechny, a chce, abychom z jeho kalicha spásy nesrkali, ale pili plnými doušky (i abstinující alkoholici). Občerstvuje nás, jako živou vodou. Společenství nás, hříšníků, kteří si nehrajeme na vzorné křesťany, léčí lépe než jakékoli listí. Obraz řeky jsem vybral pro tuto úvahu ne kvůli prázdninám, kdy někteří z nás sjedou na kanoi nějakou tu „vodu“, ale kvůli svátku, který přijde po této neděli, kdy Náš časopis vychází. Týden po svatodušní neděli (chcete-li, Božím hodu svatodušním, který má stejnou váhu jako Boží hod vánoční a velikonoční) je neděle Trojiční. V tuto sváteční neděli jakoby se mělo shrnout to, co jsme prožívali o Vánocích, Velikonocích a Letnicích: Bůh vstoupil v Ježíši Kristu do lidských dějin, svůj život pro nás žil i položil, vstal z mrtvých, vrátil se ke svému Otci, kde na nás čeká, a seslal nám Ducha, kterým mezi námi „umí“ být stejně nebo i silněji, jako když chodil po této zemi. Takto, v Ježíšově příběhu s námi, nám ty různé osoby Boží trojice nepřijdou tak nepochopitelné a odtažité, ale když se o nich mluví samostatně, působí to rozpaky, protože nejsme zvyklí něco nechat být, vzdát se svých ambic, že tomu porozumíme a už nám to bude provždy jasné. Své pochopení však můžeme nechat uzrát či dorůst – a zatím sbírat střípky do mozaiky našeho porozumění. Jedním střípkem může být toto podobenství: Kdyby byl Bůh řekou, tak by Otec byl pramen, který není vidět, ale bez něj by nic nebylo. Syn by byl korytem řeky, místem, kudy voda teče, způsobem, jak se mezi námi objevuje. A Duch svatý by byl tou vodou, která se žene korytem řeky, která nadnáší i strhává, prostě o sobě dává vědět. Když jsme vzpomínali na sborový den, utkvěla jednomu z bratří myšlenka, že láska je především čin (nejen cit nebo stav duše). Výtah z přednášky br.fr. Petra Kulíka si můžete přečíst. Mnozí byli vděčni za sborový večer s názvem „Klíč a vzpomínky“. Sestra Libuše Jelínková, která jej připravila, četla při úvodní pobožnosti mj. text písně, ve které se zpívá: „Kristus má klíč mých dalších dnů“. Sestra Líba ani nevěděla, že tuto píseň měla tolik ráda sestra Marta Zajíčková, na kterou jsme také při tomto večeru vzpomínali. Já jsem ji dříve neznal, naučil mne ji až Jenda Zajíček v Hospici, kde jeho manželka Marta trávila poslední dny svého pozemského života. Tuto píseň jsem tehdy Martě zpíval při každé návštěvě. Myslel jsem, že to sestra Líba Jelínková věděla a kvůli tomu text té písně četla, ale nebylo tomu tak, byla to, jak se říká, náhoda (?). Domluvili jsme se na staršovstvu, že zkusíme uspořádat sérii sborových večerů s pamětníky, s různými lidmi z našeho společenství, kteří už něco pamatují a umějí o tom vyprávět. Pár týdnů jsme mohli mít v kostele výstavu obrazů a loutek z terapeutické dílny Ústavu sociální péče v Pržně, kde pracuje jako dobrovolnice ses. Karla Palátová, akademická malířka a kurátorka prženského sboru. Vyprávěla nám o tom, jak díla 2

č.156

Červen, červenec, srpen 2014

vznikala: „mezi dvěma cigaretami“ – klienti prženského ústavu jsou většinou silní kuřáci, mnoho z nich se léčilo z nějaké závislosti, často neúspěšně. Většina z nich však trpí nějakou nevyléčitelnou duševní nemocí a trpí často i přes všechnu medikaci daleko víc, než si dovedeme představit. Aby přežili a mohli v tomto domově bydlet, bývají často utlumeni silnými léky. Chodil jsem za nimi pět let na takové volnější biblické hodiny a rozhovory a vím, jak je těžké je motivovat ke společné činnosti. Obdivuji hluboce sestru Palátovou, protože s nimi vytvořila krásné obrazy, někdy i s hlubokými duchovními motivy. Na dveřích terapeutické dílny je nápis „Umění je stav duše“. Výtvarné umění, hudba i tanec jsou zvláštní „kanály“, kterými Bůh promlouvá k naší duši. Nádherný varhanní koncert Daniely Valchařové a její spoluabsolventky sopranistky Nicole Maňákové při Muzejní noci v našem kostele byl jen částí jejich absolventského koncertu, který jsem měl možnost zažít. Ještě víc než strhující hra na nové varhany v kostele v Napajedlích se mne dotkl krásný lidský moment – dvacet minut trvající ovace, potlesk jako silný déšť, během kterého absolventky rozdávaly pugety a dárky maminkám, babičkám, tatínkům a profesorkám konzervatoře. Při Noci kostelů jsme zažili otevřený rozhovor pro hledající, který byl tentokrát asi především mezináboženským dialogem. Tato alternativa k mnoha jiným zajímavým programům přilákala přes dvacet lidí. Někteří lidé mě povzbudili, abychom v něčem podobném pokračovali, třeba někdy v sále, kde můžeme sedět v kruhu, a třeba bez diskusního „panelu“ – stolku pro hlavní řečníky. Možná se pak osmělí i ti, kteří se zatím ostýchali vystoupit a promluvit. Děkuji ještě jednou všem, kteří pomáhali s organizací synodu. Br. Tomáš Jelínek, který ubytovával synodály, nám řekl, že získal nové přátele. A sestry synodálky mi řekly, že nikdy nezapomenou na laskavou tvář sestry Jarmily Dobešové. Díky nedělním hostům z moravskoslezského seniorátu a posezení s nimi jsme se také seznámili s milým párem mladých lidí, který už známe od vidění z kostela. Sestru Charity (krásné jméno – milosrdná láska), Američanku výborně mluvící česky, potkala jednou sestra Noemi Batlová z Olomouce ve vlaku. Pak si dopisovaly, Charity se nastěhovala do Ostravy, kde učí na mezinárodní škole, a setkaly se po dlouhé době – „náhodou“ – kde jinde než u nás ve sboru!  K jednání synodu se vrátíme ještě na setkání se „Lhocany“ – zvou nás jako každý rok na tradiční společné setkání. Při bohoslužbách v neděli 22. června pověří seniorátní kurátor br. Vladimír Buzek ze Vsetína naše nově zvolené staršovstvo. Na odpoledne nás zve br. Pavel Hromádka na chalupu nad Valašskou Bystřicí na tradiční škvařenicu. Spolujízdu domluvíme po dopoledních bohoslužbách. Spolujízdu na sborový zájezd domluvíme později, ale hlásit se musíme už teď. Zájezd bude totiž letos dvoudenní (13. - 14.9.) s ubytováním na Malé Morávce. Počty nocležníků kvůli rezervaci musíme nahlásit do 20.6. Zapisujte se, prosím, na seznam na „parapetu“ poslední lavice v kostele. Na začátku prázdnin myslete na děti ze sboru a jejich kamarády a jejich táborové vedoucí. Předem děkujeme všem, kdo přijedou pomoci stavět tábor v Hošťálkové, a těm, kdo něčím přispějí do té či oné táborové kuchyně. Červen, červenec, srpen 2014

č.156

3

Jeden z benefitů farářské práce je možnost požádat jednou za pět let o tři měsíce studijního volna. Vždycky jsem měl dojem, že není ta vhodná chvíle, a tak jsem toho za 11 let plnoúvazkové služby (a za 15 let od ordinace, po které jsem během studia pracoval čtyři roky jen částečně) ještě nevyužil. Nyní mě k tomu dotlačila potřeba uspořádat „theologickou“ pozůstalost mého dědečka. Musím se prohrabat asi dvaceti krabicemi a promyslet, jestli by snad ještě něco mělo smysl vydat, a především najít v rozsáhlé korespondenci dopisy od Bohuslava Holého, dědečkového kolegy a přítele z mládí. Nadšenci z Plzně už našli a přepsali „druhou stranu“ – a čekají na mě – a já nejsem schopen najít si v běžném provozu na tuto práci čas. Když mě tedy v srpnu, září a říjnu budete postrádat, vězte, že z toho bude užitek, a když si ode mne trochu odpočinete, třeba se pak na sebe budeme o to více těšit.  Věřím, že se mi také podaří načerpat něco nového, co by pak mohlo občerstvit i Vás. „To nebe, co přijde, zdraví již současnou zemi tam, kde život je proměněn láskou.“ – tak se zpívá v oné písni Kurta Martiho. Přeju Vám, ať na Vás nebe mává co nejčastěji. Srdečně Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— červen Jaromír Hurtík Adolf Jakubík Elena Kopecká Zdenka Bartoňová

Marta Šrámková Drahomíra Škrabánková Karla Bušová Lidmila Macková červenec

Lydie Barošová Jan Krba Arnošt Čechák

Josef Frňka Vlasta Fialová srpen

Jan Konvičný Ilonka Košťálová Františka Žambochová František Bartoň Božena Kutějová

Vladimír Urban Václav Trčálek Jan Holý Vít Heliman

Staršovstvo —————————————————————  Bylo provedeno ohlédnutí za minulým měsícem ve sboru: Sborový večer Klíč a vzpomínky - děkujeme sestře Líbě Jelínkové za přípravu. Sborový den s bratrem Kulíkem - byl pro účastníky velmi zajímavý a podnětný. Muzejní noc - skvělá byla výstava Karly Palátové, hra Dany Valchářové na varhany a zpěv její spoluabsolventky Nicole Maňákové. Noc kostelů – u nás se nesetkala s velkým zájmem, byly pozitivní reakce a je zájem na pokračování dialogu věřící a 4

č.156


 

   









nevěřící a mezi různými náboženstvími. 10. výročí hospice - slavnost se povedla. Staršovstvo děkuje brigádníkům, kteří se podíleli na brigádě mytí lustrů. Bratr farář poděkoval bratru Koláčkovi za službu v kostele při koncertu hudební školy B-art. Br. farář poděkoval všem, kdo se podíleli na zajištění průběhu synodu na Vsetíně. Žádost Diakonie, aby na faře mohl být stacionář 9.6.2014. Staršovstvo souhlasí. Kurátor Martin Fojtů byl staršovstvem zvolen za poslance konventu místo bývalého kurátora Daniela Košťála. Poslanci na konvent jsou: Martin Fojtů, Věra Tyralíková, Tomáš Jelínek; jejich náhradnici jsou v tomto pořadí: 1. Milena Hrtusová, 2. Pavla Taurková, 3. Pavel Trusina – do konce mandátu poslanců konventu 2011-15. Bratr farář požádal o dovolenou na neděli 15.6.2014. Staršovstvo souhlasí. Seniorátní setkání Jeronýmovy jednoty je v Huslenkách 15.6.2014. Za náš sbor se zúčastní bratři Zajíček a Mikš. Stavění tábora - navážení věcí ve čtvrtek 19.6. v 15 hod. a stavění v sobotu 21.6. od 8 hod. Sborový zájezd 13. - 14.9. 2014 na Malou Morávku. Do 20.6. je třeba nahlásit počty nocležníků. Bratr farář oznámí v ohláškách a připraví seznam pro zapisování účastníků. Zprávy ze středisek Diakonie: Sestra Hrtusová informovala o středisku hospic Citadela. Dozorčí rada se sešla 14.5.2014 v novém složení a seznámila se se všemi prostory střediska. Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 1. červnu 2014: pokladna: 18 128,- Kč, bankovní účet: 120 515,- Kč, saláry hotově: 35 800,- Kč, saláry bankou: 3 600,- Kč, sbírky celkem: 6 831,- Kč, z toho účelová 1 590,- Kč. Na Jeronýmovu jednotu bylo vybráno 32 250,- Kč. Hospodářské záležitosti: Staršovstvo děkuje bratru Bartoňovi za dar přenosného mikrofonu. Úprava sborového sálu - bude pozvána architektka, zasádrování děr po konzolích od záclon zajistí bratr Mikš. Br.Mikš předložil návrh sanace vlhkosti fary od firmy Remmers. Staršovstvo děkuje. Bylo pořízeno 400ks fotografií našeho kostela. Cena za jednu pohlednici je 2,- Kč. Ze zápisu Tomáše Jelínka

Sborové shromáždění za rok 2013 ——————————— Zpráva o činnosti OS Communio viatorum za rok 2013 Vážení bratři a sestry v Kristu, rád bych Vás dnes informoval o práci spolku Communio viatorum. Ano, slyšíte dobře, od roku 2014 jsme se stali spolkem. Nový občanský zákoník nás automaticky přejmenoval. Litera zákona říká: „Občanská sdružení, vzniklá podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se budou od Červen, červenec, srpen 2014

č.156

5

1.1. 2014 považovat za spolky podle nového občanského zákoníku. Sdružení bude muset pouze v případě, pokud by jeho název nebyl v souladu s ustanoveními nového občanského zákoníku, tedy např. tehdy, kdy název subjektu bude obsahovat pojem "sdružení", svůj název změnit, a to do 1. 1. 2016. Takže máme dva roky na to, zažádat o přejmenování. Náplní našeho spolku je práce s dětmi a s mládeží, a to především v době letních prázdnin, ale i mimo ně v podobě víkendovek a výletů. V uplynulém roce se uskutečnil již tradičně tábor mladších dětí v Semetíně, stanový tábor starších dětí v Hošťálkové. Po turnusu Jasenné se nám podařilo pronajmout tábořiště turistickému oddílu mládeže Maracaibo z Třince. Tím jsme obsadili tábořiště až do 17.8. 2013. Na jaře a na podzim se uskutečnily víkendovky pro malé děti a mládež. Jejich zážitky a postřehy ze všech těchto akcí jsme si mohli přečíst ve sborovém časopisu. V uplynulém roce jsme měli také pronajatou tělocvičnu místního gymnázia, kde se konala pravidelná nedělní volejbalová utkání. Výsledky hospodaření za rok 2013: v roce 2013 činily výdaje 154 998,- Kč, příjmy 177 230,- Kč, zisk je 22 232,- Kč. Stav na účtu je 88 041,- Kč. Stav v pokladně k 31.12.2013: 15 829,- Kč. Loni byl také zakoupen lining - vnitřní stanová plachta do týpí, která se osvědčila; letos chceme dokoupit další 2 ks. V minulém roce jsme podávali žádost o grant pro malý tábor na Nadaci pro radost, ale grant nebyl schválen. Na velký tábor nám přispělo město VM částkou 5 000,- Kč. Na letošní sezónu chceme využít celou dobu prázdnin a nabídnout tábořiště dalším sborům nebo zájemcům. Inzerát o pronájmu tábořiště se osvědčil, protože i na letošní léto máme již jednoho zájemce o pronájem, a sice skauty z Brna. Z tohoto důvodu i letos bude na tábořišti více turnusů. Chtěl bych využít tuto příležitost a poděkovat vedoucím táborů jmenovitě: Aleně Jelínkové a Danu Bosákovi, na kterých ležela hlavní příprava tábora a jeho programu, ale také jejich pomocníkům a vedoucím družin dětí. Dík také patří hospodáři Martinovi Fojtů a pokladníkovi Honzovi Bosákovi. Děkuji také všem, kteří nám pomáhali se stavbou tábora. Jmenovitě také firmě Senza, zastoupené Honzou Zajíčkem, která nám zajistila odvoz táborových věcí. Jsem rád, že se tady vždy najdou lidé, kterým není zatěžko obětovat svůj čas ve prospěch druhých. Buďte nám nápomocni i nadále. Možná si řekneš, ale já jsem už starý, abych se někde honil po louce se stany. Jak Vám můžu pomoci? Můžeš se modlit, za nové děti na táborech, za to, aby jim byl zvěstován Kristus, za ochranu vedoucích a moudrost ve vedení tábora. Za nové zdravotníky a kuchaře. Těch máme stále akutní nedostatek. Pokud víte o někom, kdo má zdravotní školu a chtěl by jet na tábor, informujte nás, prosím. Hledáme nové místo na tábořiště. Víte o takovém místě? Ozvěte se nám. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jak 5,16). Na závěr děkuji všem, kteří činnost dětí a mládeže podporují ať již finančními dary, pomocí při přípravě táborů, či přímo prací s účastníky všech akcí. Václav Fuksa 6

č.156


Událo se ve sboru

—————————————————

Petr Kulík: Svatost a láska - Leviticus v Novém Zákoně Několik obecných poznámek Na ekumenickém setkání v Petrově bylo téma: Čeho si vážíme na druhých církvích – a vzhledem k tomu, že jsme tam byli jen katolíci a evangelíci – pak tedy: čeho si evangelíci váží na katolících (a zda si berou nějakou inspiraci…) a naopak. Br. farář Mojmír Blažek mluvil o tom, že nás inspiruje katolická liturgie; katolický kněz zase říkal, že katolíky inspiruje vztah evangelíků k Písmu a jejich dobrá znalost Písma. Musel jsem se v duchu smát - to je klišé, které jsem slyšel už mnohokrát: evangelík = znalec a milovník Písma. Je to ještě pravda? Jak je tomu se znalostí Písma? Čteme celé Písmo? Nescvrkla se nám znalost Písma na evangelia? Neomezili jsme se jen na čtení „Hesel JB“ nebo „Na každý den?“- A, což je nejdůležitější: Jak je tomu s láskou k Písmu? Je ještě Písmo naší jedinou a jedinečnou mírou našich životů? Celá církev obecná lehce opomíjí a přehlíží Starý zákon. Terence E. Fretheim, americký starozákoník, ve své knize „Utrpení Boha“ říká: všichni známe Ježíšovy výroky z Janova evangelia: Já a Otec jsme jedno (10,30); nebo: Kdo vidí mne, vidí Otce (14,9) - a s tím nemůžeme než souhlasit – ovšem je třeba si tyto Ježíšovy výroky otočit: Kdo vidí Otce (Stvořitele a Vysvoboditele, o kterém vypráví SZ), vidí Ježíše – bez SZ, který o Bohu Otci jedinečně svědčí, Ježíše neuvidíme. Carol Meyers mluví o „ztrátě přítele“ – pro prvotní církev byl SZ, nepostradatelný, drahý a vzácný (jako nepostradatelný přítel) – a my jsme jej ztratili. Prof. Miloš Bič si prý v koncentračním táboře požádal o Bibli – a oni mu donesli, jak jinak tehdy, jen Nový zákon – údajně na to odpověděl: „Když mi nedáte celou Bibli, pak nechci nic!“ Teď ještě jednou zúžíme svůj pohled: na biblickou knihu, která v církvi patří mezi ty nejvíce opomíjené: na knihu Leviticus, na 3. knihu Mojžíšovu. Je to kniha, na kterou se prakticky nekáže (v Ekumenických perikopách se vyskytuje jen 1 pasáž (v římsko-katolickém lekcionáři 2x); oproti Gn (24 pasáží); Ex (14 pasáží); Nu (4 pasáže); Dt (10 pasáží) – dokonce např. Mal (2 pasáže); Filemon (1 pasáž). Nevím, jestli jste někdy souvisle, nebo alespoň útržkovitě probírali Lv na biblických hodinách… Co se Červen, červenec, srpen 2014

č.156

7

týče osobní spirituality, knihu Lv můžeme přirovnat ke kamínku ve špatně probrané čočce: na ní si mnohý, kdo se rozhodne číst bibli od začátku do konce, vyláme zuby. Přitom situace v prvotní církvi byla naprosto odlišná! V NZ se vyskytuje 21 přímých citací knihy Lv - pro srovnání: Nu – 3 citace; Gn, Ex, Dt – všechny přes 40 citací. A to je navíc matoucí, protože mluvíme jen o přímých citacích – těžko bychom například docenili vliv knihy Lv na teologii epištoly Židům, nebo nepřímé odkazy v epištolách. Je možno namítnout, že první křesťané byli původem Židé, zatímco my jsme křesťané z pohanů. Pokud však věříme, že Písmo obsahuje právě ty knihy, které Bůh chtěl, aby v Písmu byly k našemu užitku a duchovnímu růstu, pak je třeba i knihu Lv někdy otevřít, číst a promýšlet. Téma Láska k bližnímu Svatost Božího lidu Křivá přísaha Odplata Zlořečení rodičům Boží blízkost Dodržování Božích nařízení Oběť po dnech očišťování

Leviticus 19,18

Nový zákon Mt 5,43; Mt 22,39; Mk 12,31; L 10,27; Ř 13,9; Ga 5,14; Jk 2,8 11,44-45; 19,2; 20,7 1Pt 1,16 19,12 Mt 5,33 24,20 Mt 5,38 20,9 Mt 15,4; Mk 7,10 26,16 2K 6,16 18,5 Ga 3,12; Ř 13,9 5,11; 12,8 L 2,24

Láska k bližnímu – Lv 19,17-18 v NZ I) VÝKLAD Lv 19,17-18 Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu. Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin. Tyto dva verše patří neodlučně k sobě – je zde patrný paralelismus: a Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru b budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu. b Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně a budeš milovat svého bližního jako sebe samého Etické a kultické příkazy z Lv 19 v tomto dvojverší vrcholí (jsou jakýmsi sumářem) v Lv 19,1-18 nalezneme celou škálu eticko-kultických příkazů (člověk ve vztahu k Hospodinu i k bližnímu). A) vztah k Hospodinu (kultické příkazy): 1) mít v úctě rodiče; pamatovat na den odpočinku (přičemž u těchto dvou přikázání není úplně jasné, zda patří do kultických nebo do etických příkazů – lze je zařadit tam i tam!) 2) ctít jen Hospodina – neobracet se k cizím Bohům; 8

č.156


3) správně Hospodinu obětovat maso B) vztah k bližnímu (etické příkazy) 1) nevysbírat úrodu z pole ani z vinice - nechat něco pro chudé 2) nekrást, neobelhávat, nepodvádět bližního 3) nepřísahat křivě (v. 11) 4) neutiskovat druha 5) nezdržovat mzdu u sebe – vyplácet pravidelně dělníka 6) žádné bezpráví a nadržování u soudu 7) nechovat se jako utrhač 8) neukládat o život druhému Vztah k Bohu a vztah k bližnímu se zde prolíná – a jejich rozčlenění je jen názorné. Jsou to tedy bližší určení toho, co znamená být svatý (v.2) a milovat bližního svého jako sama sebe (v.18). v. 17 - Hospodin zde zapovídá nenávidět bližního v srdci – jak se toho zbavit? – trestat / soudit bližního – přednést stížnost soudu; nebo – bezprostředně – tomu dotyčnému - tím se já zbavím své nenávisti, ale také nařčený bližní, pokud je moudrý, mě bude milovat (Př 9,8: Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. Př 27,5: Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska.) Ježíš k tomu vybízí: Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby 'ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. (Mt 18,15-17) - podobně i Pavel: Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. (Ga 6,1) - Z kontextu vyplývá, že milovat bližního znamená usvědčit jej ze špatnosti, napomenout jej, soudit jej (v. 17). My to děláme to přesně naopak: milujeme tak, že navenek nedáme na sobě nic znát (že mi někdo ublížil), ale v srdci nenávidíme. - Platí to však i opačně (oba verše se vzájemně vykládají!): napomínat jej musíme z lásky k němu, nikoli z nenávisti (v.18)! – viz otcovské napomínání - Př 3,12: Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení. - Timoteus má napomínat své souvěrce citlivě a s rozvahou: Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí. (1Tm 5,1-2) - neponeseš následky jeho hříchu – dvě možnosti výkladu: A) pokud mu to neřekneš, pokud jej nenapomeneš, pak jsi spoluviník (sr Ez 3,18-19), nebo B) pokud mu to neřekneš otevřeně, pak se mu budeš chtít tajně pomstít – Ježíš říká, že hýčkaný hněv v duši je počátkem vraždy. Červen, červenec, srpen 2014

č.156

9

v.18 - Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně Msta je mimoprávní vyrovnání – lidem je zakázáno, ale Bohu ne! Úctyhodný člověk je ten, který mstu přenechává Bohu (David mohl zabít Saula, když byl na záchodě v jeskyni En-Gedí; sr také Jr 15,15). Vrcholem je Ježíš na kříži: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí (L 23,34) - Miluj bližního svého jako sebe samého - miluj (směrem k) bližnímu svému (3. pád, dativ) – tedy: chovej lásku k tomu, kdo je jako ty - dvě možnosti: jako sebe sama X jako jsi ty sám. Jak se to dá nařídit: milovat bližního? – jednoduše: láska je totiž čin (to nejsou city!). Boží láska je láska činu (sr Dt 10,17-19). Tato Boží činorodá láska se má zračit na jeho vyznavačích (Dt 11,1). Ježíš říká Petrovi, který mu vyzná lásku: Pas mé beránky! II) Láska k nepřátelům: Mt 5,43-48 Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.' Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. - „nenávidět nepřítele svého“ – to už je dovětek tradice - ve světle Lv 19,17n – milovat nepřátele znamená také říkat jim pravdu do očí – to, co nám na nich vadí – a za to nebudeme chváleni, ale spíše potíráni a nenáviděni - nikde v Lv se neříká, že máme milovat jen ty, kteří milují nás, ale máme milovat druhé jako sebe samotné, bez ohledu na to, zda nás oni mají rovněž rádi (spíše se předpokládá, že nám občas ublíží) - tzn. Ježíš vůbec nepřekračuje meze Lv 19,18 – nemluví o tom, zda milovat či nemilovat pohany (nevěřící), ale zda milovat či nemilovat ty, kteří nás pronásledují – a to můžou být a také často jsou lidé -bratři - Ježíš tedy lásku k bližnímu NErozšiřuje na lásku k nepřátelům – podle Mt už není nutné ptát se jako zákoník (L 10,29), kdo je náš bližní – když je to i nepřítel, pak tedy každý člověk bez rozdílu. - dokonalost v lásce - Jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? (Mt 5,47) III) Láska k bližnímu a vztah k chudým: Mt 19,16-22 A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako 10

č.156


sám sebe." Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. - milovat bližního svého – to je vyvrcholení, jakýsi sumář, nikoli jedno přikázání mezi ostatními - Ježíš vyjmenovává všechna přikázání z Lv 19 – tedy ve zkratce převypravuje Lv 19, jehož vyvrcholením je právě „miluj bližního svého…“! - zde se otevírá zásadní otázka: Jak může bohatý člověk milovat svého bližního? - copak se nerovná konstruktivní využití majetku ve prospěch bližního lásce k bližnímu? - milovat bližního svého jako sebe sama – ten bohatý mladík se chce dostat do nebe – k tomu má pomáhat i druhým lidem – aby, pokud budou chtít, se dostali blízko Bohu - chceš-li být dokonalý – to vypadá, že zde jde jen o nějaké výjimečné jedince – opak je pravdou: jde o každého křesťana (Mt 5,48) - nejde o to, aby se on sám posunul směrem k Božímu království, ale aby pomohl druhým lidem! IV) Dvojí přikázání lásky: Mt 22,34-40 / Mk 12,28-34 / L 10,25-36 - druhé je mu podobné – jsou si podobné, milovat Boha a milovat bližního – je v nich nějaká shoda! - stojí na něm celý Zákon a proroci – celý SZ; a Ježíš k němu nic nepřidává, jen jej opakuje! - Ched Meyers, biblista a politický aktivista připomíná, že Ježíš zde zákoníkovi říká: „nejsi daleko“ – to znamená: víš, co máš činit (ale ještě to nečiníš) – vezeš se se systémem, který vykořisťuje chudáky (Lv 19,1-18)! Také Ježíš shledává, že zákoník „moudře“ odpověděl: že měl správné myšlení – ale právě jen to myšlení, činy jsou zatím jinde. - kontext Lv 19,18: podobenství o milosrdném Samařanu – závěr: bližním byl ten, který tomu zbitému prokázal milosrdenství - Proč se zákoník chtěl ospravedlnit? – že by snad něco řekl špatně? Ne! on se chtěl ujistit, že dělá všechno správně – protože zajisté miluje své bližní – pokud ovšem těmi bližními myslíme jen jeho souvěrce! - dnes: Ježíšovo rozšíření znamená milovat muslimy; teroristy; pro někoho kapitalisty - Jose Miranda (mexický teolog, jezuita) upozorňuje čtenáře, že milovat bližního svého znamená především pomáhat těm, kteří trpí bezpráví a nespravedlnost, těm, kterým je ubližováno. Zatímco my vždycky dáváme důraz na toho Samařana – pomáhejme těm, kteří nás vidí jako Samařany (cizí, nestravitelné, protivné jedince) - a Samařan není žádný „bližní“ – tak, jak jsme na to zvyklí ZÁVĚR: - láska k bližnímu a láska k Bohu v Písmu tvoří neoddělitelnou skutečnost – jedna bez druhé neexistuje Červen, červenec, srpen 2014

č.156

11

- a také: svatost a láska tvoří jednotu – kdo chce milovat skutečně své bližní, musí být svatý, tedy co nejblíže Bohu; a kdo chce být svatý, musí milovat své blízké, tak jako svatý Bůh miluje hříšného člověka - svatost (být Bohu blízko a žít tak, jak On chce) a láska k bližnímu – to jsou dvě podstatné charakteristiky křesťanského života – a obě mají svůj původní zdroj v knize Lv (dokonce v totožné kapitole: Lv 19)! - Žel často se člověk nebo i společenství církve přiklání jen k jedné „složce“ kř. života – jen ke svatosti nebo jen k lásce, a podle toho pak vypadá i praxe (při důrazu na svatost hrozí nebezpečí výlučnosti, „vzorného křesťanství“ a pokrytectví, při důrazu na pouhou lásku hrozí, že se zvěst evangelia rozmělní a rozplyne v relativismu). Petr Kulík, red. krátil D. Heller

Událo se ve městě

—————————————————

Druhý dovětek ke dnům přátelství s Izraelem – Chaverut Ještě k Chaverutu - jen něco málo, ale dlužného: Ano, konečně jsem měl důvod postavit se ve Vodní ulici, v místě bývalé židovské synagogy, před černou desku z gabra, ve tvaru trojúhelníka, nad kterou je z tmavého masivního dřeva, rozměru téměř železničních pražců, vytvořena Davidova hvězda (meziříčský architekt Trefil). Však jsou jimi vyjádřeny koleje, po kterých Židy odvážely vlaky na cestu smrti. Oči mi sklouzly na písmeno „H“ a odtud na jména Heller (-ová): Je jich tam šest – dva muži, dvě ženy, dvě dívky. Oba muži zjevně se svými ženami, nevím to jistě. Tak jak jsou čtyři jména vytesána v jednom řádku, k první manželské dvojici přináleží asi obě děvčata. To je ta rodina z Královy ulice, o které jsem psal. Otec JUDr. Karel Heller, nar. 22.10. 1894, zemřel (popraven) v Osvětimi 8.3. 1944. Přežil své nejdražší o půl roku. Matka Anna nar. 21.11.1910 (moje maminka se narodila v roce 1911), zemřela 8.9. 1943 v Osvětimi (Březince?), starší dcera Mira, narozena 19.11. 1935 (o měsíc dříve než já), zemřela 6.9.1943 tamtéž a mladší dcera Hana nar. 7.5.1937, zemřela ve stejný den 6.9.1943 také v Osvětimi. Děvčata asi spolu, starší snad mohla alespoň těšit mladší setru. Pokud si však uvědomíme, že jejich maminka čekala na smrt ještě 2 dny po ztrátě dcer, je to hrůzné dvojnásobně! Tak to by měl být ten „rodinný tábor“!? Otec, pro nacisty možná potřebný právník, v táboře sice nejspíše jen úředník, vše přežíval pro jistou „potřebnost“ ještě dalších trpitelských půl roku. V dalším řádku je JUDr. Bedřich Heller, nar. 31.8. 1889, zřejmě Karlův starší bratr. Zemřel již 3.4. 1942 v Zamošči v Polsku, skoro o rok a půl dříve než ostatní členové rodiny, stejně jako jeho žena Marie, narozená 4.7. 1893, která zahynula týž den v tomtéž místě. Snad jim byla dána alespoň ta úleva, že ze života odcházeli společně. Hledal jsem ještě, kde je polská Zamošč. Je východním směrem, přibližně na přímce západ – východ: Czenstochowa, přes Kielce a pak Zamošč, skoro již na hranicích s dnešní Ukrajinou. Na dnešních fotografiích Panoramia na Googlu, krásné historické město. 12

č.156


Tím i sám pro sebe uzavírám to vyprávění z válečné doby meziříčské Královky. Pavel Hromádka

Sborové recepty ————————————————— Koláč s lilkem a masem Suroviny: 3 lilky, 1 kg mletého masa, 2 cibule nakrájené na jemno, 2 šálky uvařené rýže, 12 vejce, 5 česnekových stroužků drcených, lžička soli, 1 lžička černého pepře, 1 lžička mleté papriky, 1 lžička římského kmínu, ½ šálku olivového oleje, ½ šálku piniových oříšků, trochu soli na lilky, olej na smažení Postup přípravy receptu Lilek omyjeme, podélně nakrájíme na asi 1cm hrubé plátky, osolíme a necháme vypotit. Poté osušíme a osmahneme na oleji dozlatova. Umístíme na papírový ubrousek. Na olivovém oleji zpěníme cibulku a česnek. Pak přidáme mleté maso, piniové oříšky a koření. Promícháme. Odebereme lžící přebytečnou tekutinu a dále smažíme, dokud maso nezmění barvu. Necháme zchladnout. Poté přidáme vejce a uvařenou rýži. Bábovkovou formu /dortovou nebo zapékací misku/ vymažeme olejem a na dno dáme plátky lilku. Naplníme masovou směsí a upěchujeme. Uzavřeme plátky lilku. Formu zakryjeme alobalem a dáme péci na 40 min při 180oC. Zkoušíme špejlí, zda je masová hmota dostatečně propečená; pokud na ní ulpívá vlhkost, ještě necháme dopéci. Hotovou "bábovku" vyklopíme z formy a pokrájenou servírujeme.


č.156

13

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Diakonie ČCE – středisko ve Valašském Meziříčí mění tvář Denního stacionáře pro seniory Diakonie ČCE – středisko ve Valašském Meziříčí flexibilně reaguje na potřeby související se stárnutím populace a mění tvář služby Denní stacionář pro seniory. Na podzim minulého roku byly slavnostně otevřeny nové prostory Denního stacionáře, v současnosti je dovybavována reminiscenční místnost. Pracovníci denního stacionáře absolvují školení, které přispějí ke zvýšení kvality péče. „Již delší čas jsme registrovali vzrůstající požadavky na provoz denního stacionáře. To se stalo impulzem pro projekt, jehož cílem je rozšíření kapacity zařízení a nabídka služeb pro více zájemců. Projekt nám také umožní nabídnout seniorům pestrý a lákavý program,“ řekla Bc. Petra Prná, vedoucí denního stacionáře. Denní stacionář slouží seniorům nad 65 let věku, kteří potřebují pravidelnou pomoc jiného člověka a zároveň mají potřebu se scházet a navazovat kontakty

14

č.156


s vrstevníky. Máte-li o další informace, kontaktujte Bc. Petru Prnou (Telefon: 737 391 341 nebo na emailu: [email protected]) Informace o službě najdete na webu: http://www.diakonievm.cz/nabizene-sluzby/denni-stacionar/. Petra Fejtková

Výlet na Svatý Kopeček Na den 23. 5. 2014 domluvila paní Kopecká z hospicu CITADELA ve spolupráci s paní Šímovou z dobrovolnického centra ADRA návštěvu hospicu na Svatém Kopečku u Olomouce pro dobrovolnice pracující v Citadele. Návštěva jiného zařízení byla pro nás, dobrovolnice, velmi přínosná a zajímavá. Po celou dobu se nám věnovala sympatická a ochotná sociální pracovnice, která nás provázela. Prohlédly jsme si celý hospic včetně ukázky pokoje, kaple a pietní místnosti. Také jsme si poslechly výklad o historii tohoto místa. Následovala prohlídka baziliky Panny Marie, která je opravdu nádherná. Jedna z nás dobrovolnic, paní Staňová, nám zpříjemnila výlet krásnou hrou na klavír, který byl umístěn v blízkosti baziliky a volně přístupný. Příjemně naladěné jsme si zašly do nedaleké restaurace na chutný oběd, po obědě následoval zákusek s kávou v místní cukrárně a potom už procházka do nedaleké zoologické zahrady. Prohlídku ZOO jsme si náramně užily, protože nás během celého dne provázelo krásně slunečné počasí, i když bylo trochu větrno. Po celou dobu výletu pořizovala paní Kopecká velice pečlivě fotodokumentaci – fotila opravdu úplně všechno. Celý den vládla skvělá a pohodová nálada a všechny jsme si výlet báječně užily. A milá paní Kopecká nás, příjemně unavené, bezpečně dovezla domů… J.E., dobrovolnice hospice Citadela


č.156

15

Bohoslužby: 8.6. neděle

9.30

bohoslužby i pro děti s večeří Páně, křest Daniela Sedláka

15.6. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

22.6. neděle

9.30

bohoslužby s večeří Páně, pověření nového staršovstva seniorátním kurátorem Vladimírem Buzkem

15.00

smažení vajec u Hromádků

29.6. neděle

9.30

bohoslužby s kázáním i pro děti

Úřední hodiny:

6.7 neděle

9:30


13.7 neděle

9:30


20.7 neděle

9:30


27.7 neděle

9:30

bohoslužby s Večeří Páně

kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561

3.8 neděle

9:30


10.8. neděle

9:30


17.8. neděle

9:30


24.8. neděle

9:30

bohoslužby s Večeří Páně

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

31.8. neděle

9:30


Adresa sboru:

7.9. neděle

9:30


Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

Další program v našem kostele v květnu: Sborový večer – středa 25.6. na Velké Lhotě od 19h Sraz před kostelem ve VM v 18.45h

Pravidelný týdenní program do 30.6.2014: Středa

16.00

náboženství

Čtvrtek

18.00

biblická hodina

Pátek

18.00

mládež

Neděle

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00h. Bratr farář Heller 8.6., 22.6., 6.7. (pro zájemce sraz u kostela ve 13.30)

[email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 8. 6. 2014 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]

156

Recommend Documents