15. O přijetí uprchlíků: Standardní postup v nestandardní situaci. Úspěšná žádost o pobyt II. Nenávist na českém webu. Lidová škola migrace

03/15 12.ROČNÍK • NEPRODEJNÉ

Tento projekt zaměřený na integraci cizinců je financován Ministerstvem vnitra České republiky

O přijetí uprchlíků: Standardní postup v nestandardní situaci Úspěšná žádost o pobyt II Nenávist na českém webu Lidová škola migrace 1

Afriky

tentokrát v Liberci

2

OBSAH 03/15

ÚVODNÍ SLOVO

O přijetí uprchlíků Standardní postup v nestandardní situaci. . . . . . . . . . . . . 4

Vážení čtenáři,

Vědci proti strachu a lhostejnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Za solidaritu s uprchlíky!?! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Jak se mohou mladí migranti zapojit do dění na lokální i evropské úrovni? . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 „My nerozlišujeme, kdo je migrant, kdo je Čech“ . . . . . . 8 Školení pro pracovníky veřejné správy . . . . . . . . . . . . . . . 9 Úspěšná žádost o pobyt II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Integrační centra: Co se dělo a Zveme vás . . . . . . . . . . . . 11 Nenávist na českém webu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Letní party v Karlíně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Muzejní noc v Ostravě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Lidová škola migrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Portál Čeština pro cizince . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Češi a cizinci – mluvme spolu! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Čeština je i můj jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Devítka byla opravdu barevná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Doteky Afriky tentokrát v Liberci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Večer věnovaný Ukrajině očima Ukrajinek . . . . . . . . . . . 25 Recepty s příběhem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

vlna uprchlíků už dva měsíce hýbe děním v Evropě, která si, zdá se, neví rady, jak ji zastavit. Pavla Novotná, zástupkyně ředitele Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, už ve svém rozhovoru z konce srpna pro bulletin (strana 4) o harmonogramu týkajícím se plánovaného přijetí uprchlíků naznačila: „Nikdo vám neřekne, jak to bude vypadat za měsíc dva.“ A měla pravdu. Situace se totiž dramaticky mění ze dne na den. Přestože česká vláda (spolu se Slovenskem, Polskem a Maďarskem) odmítla návrh EU na zavedení kvót, znovu se teď o něm mluví. Bulletin SLOVO se výhradně věnuje integraci cizinců z třetích zemí s povoleným pobytem, máme však pocit, že vlna uprchlíků, i když je ČR trošku mimo její zájem a cestu, přece nějakým způsobem zapůsobí i na vztah českých občanů k  cizincům, kteří zde dlouhodobě žijí. Průzkumy veřejného mínění, které v současnosti sledují určitý nárůst xenofobních nálad, nám bohužel dávají za pravdu. A právě v okamžiku, kdy píšu tento text, se Německo rozhodlo kvůli velkém počtu migrantů dočasně postavit kontroly na hranicích. To znamená, že se teď situace mění dokonce z hodinu na hodinu. Vraťme se k naší integrační realitě. Doporučujeme vám, abyste si přečetli text Úspěšná žádost o pobyt (strana 10), v němž se dozvíte, jak se vyvarovat chyb při podávání dokumentů. A také na koho se máte obrátit, potřebujete-li pobytové poradenství či tlumočení na profesionální úrovni zcela zdarma. Z  textů v  předchozích číslech jste se dozvěděli, že pro trvalý pobyt a občanství potřebujete znalost českého jazyka na určité úrovni. Co všechno je požadováno pro úspěšné absolvování zkoušky, se dozvíte na portálu Čeština pro cizince, o  němž je i text na straně 20. Portál nabízí rubriky pro cizince v 9 jazykových mutacích, a to v češtině, angličtině, ukrajinštině, ruštině, vietnamštině, francouzštině, mongolštině, čínštině a arabštině. Zájemci si mohou vyzkoušet modelový test a stáhnout si různé informační a studijní materiály ke zkoušce. A celý blok textů od strany 20 do 22 je nějakým způsobem věnován integračnímu potenciálu českého jazyka. Brzy začne studené podzimní počasí. Možná vám přijdou vhod i texty o tom, jak jsme se bavili za teplých slunečných dnů tohoto léta, ale i jak a kde se můžete pobavit, když bude venku pršet.  

Příjemné čtení vám přeje Dragoljub Matić

Bulletin Slovo vychází již od roku 2003. Prosím, pomozte nám krátkou anketou zjistit, co rádi čtete nebo co byste si chtěli v bulletinu přečíst. V některých výtiscích bulletinu najdete anketní lístek, nebo vyplňte anketu online na webových stránkách Slovo 21 www.slovo21.cz.  Děkujeme! Vaše redakce.

SLOVO Informační bulletin pro cizince a o cizincích vydává zapsaný spolek SLOVO 21. REDAKCE: Dragoljub Matić (šéfredaktor), Marie Říhová, Goranka Oljača, František Kostlán, Marwan Alsolaiman. ADRESA VYDAVATELE: SLOVO 21, z.s., Štěpánská 1, 120 00 Praha 2, tel.: 273 132 715, e-mail: [email protected]. GRAFIKA: Zuzana Chourová. JAZYKOVÁ REDAKCE: Lenka Jandáková. TISK: Datapont s.r.o. TITULNÍ STRANA: Kristýna Freiová.

3

O PŘIJETÍ UPRCHLÍKŮ

Standardní postup v nestandardní situaci Text: Goranka Oljača

S Pavlou Novotnou, zástupkyní ředitele Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky, jsme se sešly koncem srpna. Podle harmonogramu týkajícího se plánovaného přijetí uprchlíků u nás to bylo včas – první skupina nemocných dětí ze Sýrie i s rodinami se do Česka dostane koncem září nebo začátkem října. Informace popisující průběžnou situaci uprchlíků, kteří se „neplánovaně“ snaží přes Českou republiku dostat do Německa, Francie, Švédska a jiných západních zemí EU, budou v době, kdy Slovo vychází, zastaralé a neaktuální. Ta situace se totiž dramaticky mění ze dne na den. Všechno je možné, jak řekla v rozhovoru i Pavla Novotná: „Nikdo vám neřekne, jak to bude vypadat za měsíc dva.“ Koncem září nebo v první polovině října přijedou první syrské rodiny s nemocnými dětmi. Od rozhodnutí vlády o přijetí těchto 15 rodin uběhlo skoro 10 měsíců. Proč to tak dlouho trvalo? My jsme udělali všechny kroky, ale Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNCHCR) musí celou proceduru na své straně provést, a také bezpečnostní složky, nemocnice, lékaři atd. Celý ten proces nějakou dobu trvá a my jsme poměrně dlouho čekali na samotné spisy.

Naznačujete, že v dosavadních rozhovorech ta ochota nebyla výrazná nebo nebyl velký počet lidí, kteří mají zájem dostat se sem? Není to tak jednoznačně. Není žádným tajemstvím, že ti lidé očekávají, že když tak budou přesídlení do Švédska, Německa, do Ameriky, Kanady atd. Oni se musí rozhodnout, protože ve chvíli, kdy přijmou přesídlovací program ČR, tak jsou automaticky vyřazeni z jakýchkoliv jiných přesídlovacích programů.

Paralelně s léčbou dětí bude probíhat postupné začleňování jejich rodin do společnosti. Co zatím máte připraveno? Přesídlování jsme v ČR realizovali a realizujeme od roku 2005, takže zkušenosti se využijí i u této skupiny. Ti lidé budou standardně po nějakou dobu pohromadě v něčem, čemu bychom mohli říkat integrační azylové středisko. Bude probíhat základní socio-kulturní orientace i výuka českého jazyka a v průběhu času se pro ně postupně začnou hledat možnosti trvalého usídlení na území.

Máte kapacity pro tuto skupinu? Jaká integrační opatření se plánují? My jsme připravili materiál pro jednání vlády, ve kterém jsme požádali o navýšení kapacit, integračních, přijímacích a pobytových, a také personálu. Troufám si říci, že teď na konci srpna jsme už kapacitně zajištěni. Zároveň jsme vládu informovali o tom, že budeme žádat o navýšení finančních prostředků pro státní integrační program. Myslím, že jsme na tuhle skupinu v následujících dvou letech připraveni skoro až ideálně.

Budou při integraci angažované nevládní neziskové organizace pracující s migranty? My s tím počítáme. V současné chvíli připravujeme revizi tzv. státního integračního programu a je myšleno právě na to, jakým způsobem by se mohly podpořit NNO, které by se staraly o ty jednotlivé skupiny, rodiny. V první fázi, ve společných ubytovacích zařízeních, se rodinám budeme věnovat my, respektive Správa uprchlických zařízení. A pak počítáme s individuální integrací do jednotlivých míst usídlení, kde svou roli má podpora místních NNO. Prvních 50 ze 400 uprchlíků ze zemí mimo EU přijede koncem roku. Jak probíhá jejich výběr ve zdrojových zemích? To je další fáze. V Jordánsku máme od začátku srpna styčného úředníka a kontinuálně pracujeme na téměř stálém přesídlovacím programu. Budou probíhat další výběry, opět ve spolupráci s UNCHCR. Je poměrně důležité říci, že ti lidé musí být ochotni být přesídleni do ČR. To je jedna ze zásadních podmínek, že ten proces je dobrovolný, a UNCHCR musí na místě vybrat takové lidi.

4

A kdy se dá očekávat příchod skupiny uprchlíků z Itálie a Řecka? Tam je situace trošku jiná, protože čekáme, až se ukončí proces rozhodování v EU. My jsme od začátku, a nejsme v tom sami, říkali, že určitou podmínkou pro spuštění relokačních programů je i to, že v Itálii a Řecku budou probíhat standardní procedury registrace a věci s tím spojené, které jsou pro Evropu důležité. A samozřejmě, jedním ze základních předpokladů celého procesu je, že sem nepřivezeme 1500 lidí najednou, ale že v průběhu následujících 24 měsíců budeme ty skupiny řešit postupně. Jsme svědci denního informování veřejnosti o uprchlících, kteří se snaží projet Českou republiku, a tady je zajišťuje Cizinecká policie. Jak se Ministerstvo dívá na nátlak každodenního informování o přesných počtech uprchlíků? Nevím, jestli je to dáno okurkovou sezonou, ale my jsme tady v něčem, co by se skoro dalo nazvat mediální hysterie. Média mají právo se dotazovat a my máme povinnost na ty dotazy reagovat. Stejně je

to trošku s podivem vzhledem k tomu, že jsme na okraji emigrační vlny v EU. Ekonomické a organizační schopnosti MV jsou dnes větší než před 20 lety, kdy sem utíkali bosenští uprchlíci. Proč se teď chováme jinak? Možná je to spíš otázka na sociology a psychology. Zaprvé devadesátá léta byla trochu jiná, zadruhé ta válka byla mnohem blíž, byla pro lidi pochopitelnější, hmatatelnější. Bývalou Jugoslávii znali, mnozí tam jezdili. Nebo když se loni v létě řešila Ukrajina, tak případná migrační vlna z Ukrajiny nevyvolala vůbec žádnou mediální ani společenskou pozornost. Byl by to pro nás problém pouze logistický, organizační, a ne politický nebo společenský. Zatímco současná situace je jiná. Mám na to osobní a lidský názor, ne jako psycholog a sociolog, což nejsem. Myslím, že je to dáno tím, jak jsme informováni o tom, co se děje v  tzv. Islámském státě, na Blízkém východě, a radikalizace a terorismus veřejnému mínění ve společnosti nepomáhají. Za druhé mám pocit, že je těžké vysvětlit lidem, že máme vyřešit nějakou krizi v zemi, kterou většina lidí ani nezná. Třetí fenomén je pocit nejistoty ohledně možného konce této celé situace. Tohle není o 1500 osobách, myslím, že není nějaké drama a problém vyřešit 1500 osob. Tady je otázka, na kterou se veřejnost ptá: Kdy to celé skončí? Konkrétní otázka, o které se stále mluví, je nefunkční Dublinský systém. S jakým návrhem přijde ČR vzhledem k tomu, že jste část Dublinských opatření aplikovali v návrhu zákona o cizincích? Když se podíváte na Evropskou migrační agendu Evropské Komise, tak tam je napsáno, že bude tvrdě vyžadovat dodržování společného evropského azylového systému včetně Dublinského nařízení. My se tohoto právního rámce držíme, dokud nebude stanoveno jinak. Je spousta kritiků Dublinu, i v ČR i v  Evropě. Ale co tedy místo Dub-

linu, abychom uchovali Schengen? Chybí řečené to „B“ a podle mě je naivní myslet si, že to „B“ je nějaký kvótový systém přerozdělování uprchlíků v Evropě. To se už zkusilo na Maltě v roce 2010 a bylo to totální fiasko. Zkusíme to znova s Itálií a Řeckem, ale to také nebude tak jednoduché. Ti lidé nechtějí pryč, nevím, jak budou donuceni k tomu, aby pobývali v nějakém konkrétním státě EU. Má to strašnou spoustu nevyřešených otázek. Konsorcium NNO pracujících s migranty podporuje revizi společného evropského azylového systému a je celkově pro posílení právních možnosti pro legální vstup na území EU. Co si o tom myslíte? Nad tím jsem hodně přemýšlela. Zeptám se protiotázkou. Kolik legálních vstupů bychom museli udělit v  EU, abychom zamezili nelegální migraci? Chápeme přesídlování jako humanitární koncept, který pomůže určitému počtu osob. Kolik lidí bychom museli standardní legální cestou přijmout, abychom neměli vůbec žádnou nelegální migraci? Na to odpověď nemám a troufám si tvrdit, že takový počet je nerealizovatelný. Myšlenka je to určitě správná. My si také myslíme, že je dobré propagovat a prioritně aplikovat legální migraci, řízenou migraci. Ale i v legální migraci máte, nechci říci strop, ale možnost, kam až jít. Je podle mě nemyslitelné koncept, který by takto řešil zamezení nelegální migrace a převaděčství, dotáhnout do konce. Konsorcium navrhuje nějaké kroky v kontextu řešení aktuální situace. Například slučování rodin nebo zapojení ambasád, které by přímo v regionu vydávaly víza… Považuji to za doplňkový humanitární komponent. Takhle to chápu a na tomto konceptu bylo postaveno i přijetí oněch 15  nemocných dětí − jako pomoc konkrétním lidem. Ale nemůže to fungovat jako systémové řešení.

Vědci proti strachu a lhostejnosti Téměř tři tisícovky vědců, akademiků a studentů podepsaly petici, ve které vyjadřují své znepokojení z nárůstu xenofobie v české společnosti a využívání lidského strachu v honbě za sledovaností či popularitou. Apelují na potřebu vnímat lidské osudy uprchlíků, kteří jsou v současné extrémní debatě zcela dehumanizováni. Za nezbytné považují signatáři petice schopnost nazírat problémy nezaujatě s chladnou hlavou a schopnost rozeznávat fakta od domněnek tak, aby nedocházelo k manipulaci s informacemi. To je v současné situaci nezbytné jak u politiků, médií, tak i u veřejnosti. Výzvu podepsali vědci napříč obory. Podpořil ji například rektor Univerzity Palackého v Olomouci Jaroslav Miller nebo rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer, ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR Václav Hořejší, biochemička a bývalá předsedkyně Akademie věd ČR Helena Illnerová, orientalista Bronislav Ostřanský, teolog Tomáš Halík, literární historik Martin C. Putna, filozof Jan Sokol a další významní vědci a akademici. Společně upozorňují, že největší nebezpečí v souvislosti s imigrační krizí skýtá v současné době radikalizace společnosti, jejímž jmenovatelem je strach. Vyzývají k vyvážené diskuzi, která není vedená emocemi, ale fakty. Signatáři žádají, aby se o imigrantech hovořilo jako o lidech bez házení do jednoho pytle uprchlíků a teroristů, podvodníků a zločinců, jak jsou veřejnosti tito lidé v médiích a na sociálních sítích většinou vykreslováni. Vědci apelují na nutnost návratu k lidskosti a zdravému rozumu. Výzvu v srpnu podpořili také Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a ministryně školství Kateřina Valachová, kteří souhlasí s názorem vědců, že šíření xenofobie je pro českou společnost mnohem větší hrozbou než samotná imigrační krize. Petici kromě vědců podpořilo ke konci srpna přes šest a půl tisíce dalších lidí. Celá petice a její signatáři, jsou ke shlédnutí zde: www.vyzvavedcu.cz



Marie Říhová

5

Za solidaritu s uprchlíky!?!

Text: Goranka Oljača Anketa a foto: Kristýna Freiová

Realita letošní uprchlické krize připomíná kvadraturu kruhu, ve které se otáčejí oběti-běženci, převaděčská mafie a business, neutěšená situace v původních zemích uprchlíků a bezradná EU s nefunkčním dublinským systémem a nejednotnou sociální politikou.

Podle údajů Frontexu, služby EU kontrolující hranice, od začátku roku do června přišlo do EU kolem 340 tisíc uprchlíků nelegálními cestami. V Česku to bylo za stejné období kolem 3000. Rozpolcenost společnosti ohledně uprchlické krize vyjadřují rozmanité pozvánky na různé demonstrace, protesty a podepisování petic. Apely ve smyslu: Uprchlíci běžte pryč, Uzavřeme vám evropské hranice se střídají s připomínáním české uprchlické anabáze, výzvou vědců proti strachu a lhostejnosti a zprávami o přípravě pomoci běžencům. Mezi pozvánkami jedna zvlášť zaujala. Už v názvu jasně deklarovala, za co a proti čemu se máme sejít: Za solidaritu s uprchlíky a proti šíření nenávisti. Konala se polovinou července v Praze na Václavském náměstí, na místě, které svědčí o bohaté historii multikulturního života hlavního města. Studentka Fakulty sociálních věd Romana Červenková byla hlavní iniciátorkou demonstrace: „Chtěla jsem, abychom byli lepší než ti, kteří chodí s šibenicemi. Přála jsem si elegantní demonstraci, která ukáže, že jsme slušní lidé, slušní občané, kteří vyjadřují svůj názor.“ Přiznává, že před začátkem měla trému a cítila velkou zodpovědnost. Zároveň míní, že „už sám fakt, že úvodní slovo měla a byla hlavní organizátorkou muslimka, je dost důležitý.“ „Mým hlavním impulsem se stal 1. červenec, kdy se na Václavském náměstí objevily šibenice. A protože se proti tomu postavily jen dvě desítky lidí, dostala jsem nápad a napsala na Facebooku, že by se nás

6

konečně mohlo sejít více. Druhým důvodem je fakt, že lidé v ČR cítí hrozný strach, je strašně lehké ho vyvolat a strašně těžké ho mírnit. Mám ho i v rodině, kdy někteří rodinní příslušníci vyloženě volají po smrti těch migrantů, takže tady je i osobní impuls.“ Romana Červenková míní, že xenofobní pocity a názory v ČR zesílily a že strach, zvlášť z muslimů, roste: „To sama cítím, protože když jsem konvertovala k islámu před třemi lety, nesetkávala jsem se s nenávistí, tak jako se setkávám dnes. Stačí si přečíst na internetu některé názory. Problém je, že se rostoucí xenofobie přelila do politiky. Těch xenofobů se najednou vyrojilo moc a lidé na ně slyší.“ Evangelický farář pro menšiny Mikuláš Vymětal byl určitě nejvýraznější postavou demonstrace, kterou moderoval. Sešli jsme se během příprav a povídali si o atmosféře v hlavním městě. „Bydlím v Praze 2 a to je jedna z  nejvíc multikulturních částí bývalé východní Evropy. Jenom jsme to nedokázali včlenit do své zkušenosti a promluvit pozitivně o tom pěkném společném životě. Když jdu se svými dcerami na hřiště, potkáváme děti francouzské, korejské, chodí sem romské děti, mluví se německy, rusky, srbochorvatsky. Vidím děti, o kterých vím, že jsou křesťanské, ale také děti, o kterých vím, že jsou muslimské. Židovské chodí také, protože je blízko židovská škola a školka. Není tam žádný problém, ale politici si takové soužití nedokážou všimnout, neupozorňují na to. Myslím, že se to jmenuje syndrom sté opice, že když

se opakuje stejná věc vícekrát z různých úst, tak najednou si všichni začnou myslet, že je to pravda. U nás je tak islám označen za nebezpečné náboženství, jako kdyby za všechno mohli muslimové. A my vlastně ve společnosti máme mnohém větší problémy.“ Syndrom sté opice udržují při životě extrémní pravicové strany a iniciativy úporným vyslovováním lží a opakováním polopravd. Samozřejmě, že vědí o existenci různých jiných a větších společenských problémů u nás, než je soužití s cizinci. Současná uprchlická krize je jim dar z  nebe, šance, kterou využívají ke svému snadnému prosazování. Schválně manipulují se strachem z terorizmu a islámského radikalismu. Média to sledují, ne zřídka podporují ve svém běhu za ziskem, takže názory těch, kteří myslí jinak, jsou osamělé a ziskově nezajímavé. Podle slov Mikuláše Vymětala téma bezpečí a strachu z  neznámého se ale nemá podceňovat. „Já se s  tím setkávám docela často, opravdu se strachem z muslimů a někdy také z Romů. Ono se to jmenuje také ciganofobie a islámofobie. Strach není snadno odstranit a nejlépe tu pomůže osobní zkušenost, setkání. To, že se přestaneš bát, se nedá nařídit, ale, stane se, že člověk pochopí, že se bál neoprávněně. To je něco, co se v  církvi občas prožívá, že si ti lidé dokáží odpustit, a tímhle směrem se jako farář s nimi snažím vést rozhovory.“ Na otázku, zda v české společnosti převažuje strach z  islámu nebo z uprchlíků, farář Vymětal odpovídá: „Je to především nějakým způsobem spojené. Myslím, že je tam jeden element takzvaného Islámského státu, který používá myšlenkové modely a moderní média velice sofistikovaně, takže budí dojem, že všichni muslimové jsou nenávistní a nebezpeční, například IS velmi krutým způsobem dělá exekuce některých svých nepřátel. Na to navazují právě islamofobové a politicky strach využívají tak, že vlastně šíří tu propagandu Islámského státu.“ Farář Vymětal si zároveň myslí, že situace ve společnosti ohledně vztahu k uprchlíkům je vážná: „Jsme 25 let po pádu železné opony, žijeme ve svobodném demokratickém světě. Za velmi problematické však považuji to, že jsme jako společnost něco ve vztahu k cizincům zanedbali. Opravdu jsme se stali uzavřeným xenofobním společenstvím.“

Adéla: Přivedla mě sem solidarita s lidmi, kteří mají

problémy ve své zemi. Překvapilo mě, jak se ta naše kotlina uzavírá a jak se v tom našem čecháčství nechce pro nikoho nic dělat. Vždyť před rokem 1989 lidé od nás také odcházeli a byli přijímaní. Tak jsem se tu chtěla zjevit a celou věc podpořit.

Maminka s kočárkem: Přišla jsem, protože ne-

souhlasím s tím, co se teď v Čechách děje, že se tu rozvíjí xenofobie. Lidé tu staví šibenice a vůbec nic nechápou. Bojí se uprchlíků, kteří sem možná ani nedorazí.

Eva Šťastná: Přišla jsem vyjádřit solidaritu s uprchlíky,

protože se obávám, že bych mohla být někdy na jejich místě, a tak nějak chápu, že je třeba pomáhat lidem ze zemí zasažených válečným konfliktem.

Jakub Hajm (jeden z organizátorů): Snažíme

se vyjádřit dvě věci. První je ta, že uprchlíci nejsou a nikdy nebyli formou nebezpečí jenom proto, že přichází odněkud z ciziny. Tvrzení, že když je někdo uprchlík, automaticky je i terorista, je zcestné. Další věc je, že se nám nelíbí agresivní tón, který získává česká veřejná debata. Lidé se osočují z nenávisti, vlastizrady, vyhrožují si, chtějí si páchat násilí a snaží se otázky, které patří do politiky, řešit jakousi hospodskou bitkou.

Erik: Jsem tady proto, že mě to upřímně děsí. Není to první demonstrace, které se účastním. Impulzem pro mě byly ty šibenice. Nesouhlasím s tím, co lidé provolávají, jak se staví k té problematice, jak to zneužívají a staví to do jiných rozměrů, než ve kterých to doopravdy je. Spěje to k nenávisti, ale nejen proti uprchlíkům, ale i k lidem, kteří nesdílí stejné názory jako oni. A právě proto jsem se rozhodl přijít.

7

Jak se mohou mladí migranti zapojit do dění na lokální i evropské úrovni? Text a foto: Marie Říhová Velká část migrantů žijících v České republice, ale i v dalších zemích Evropské unie jsou mladí lidé. Jedná se jak o děti a mládež, kteří přišli do země se svými rodiči, ale i o druhou či třetí generaci potomků přistěhovalců. Všichni mladí lidé mají své názory, které potřebují vyjádřit. Chtějí být slyšeni a zároveň se i podílet na spolurozhodování na věcech veřejných. Jakými způsoby se mohou mladí lidé zapojit, se zabýval projekt ACCESS Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), do kterého se zapojila i ČR se svými partnery – Integračním centrem Praha, Městskou částí Praha 14, Prahou 3 a především se samotnými mladými migranty. Spolupráce probíhala s organizací Youth Included, která pořádá aktivity pro mládež, a to nejen s migračním původem. Dalšími mezinárodními partnery byla města Barcelona ve Španělsku, Helsinky ve Finsku, Cluj-Napoca v Rumunsku a Marseille ve Francii. Velkou devizou projektu ACCESS bylo, že do všech aktivit byli zapojeni ve všech fázích mladí lidé jako rovnocenní partneři. To ocenila i zástupkyně Evropské komise pro integraci Valeria Setti na závěrečném semináři v Bruselu. Projekt zapojil sto dvacet pět mladých lidí migrantského původu přímo do různých aktivit, které si můžeme představit pod slovem participace. Setkávali se s politiky na lokální, národní, ale i evropské úrovni. V Evropském parlamentu si vyzkoušeli fungování této instituce nebo spolupořádali aktivity upozorňující na témata, která jsou pro mládež důležitá, jako jsou možnosti vzdělávání, práce a nezaměstnanosti, sociální témata, ale i předsudky a xenofobie. Mnoho migrantů je vyloučeno ze spolurozhodování o záležitostech, které se jich týkají, protože nemají právo volit, ani na lokální úrovni. Co vnímali sami mladí účastníci projektu jako nejdůležitější, byla možnost nasbírat množství zkušeností, seznámit se s úředníky, politiky, aktivisty z neziskového sektoru, naučit se formulovat své názory a obhajovat je. Alexandra Zhereb z české organizace pro mládež Youth Included upozorňuje, že migranti pochází často ze zemí, kde ani není zvykem být příliš aktivní v ovlivňování věcí veřejných, takže zajímat

se o okolní dění se musí mnoho cizinců (podobně jako mnoho Čechů) teprve učit. Kateřina Batueva z Youth Included doplňuje: „V naší organizaci dáváme možnost mladým lidem rozvíjet se a organizovat vlastní projekty, poskytujeme jim příležitost poznat na vlastní kůži dobrovolnickou službu a poznávat i jiné kultury.“ Mezi pozitivní výsledky IOM týmu v České republice patří navazující iniciativa mladých lidí „Hungry for Change pro interkulturní Prahu 14“, která je založena na spolupráci s městskou částí, občanským sektorem a školami. Důležitou součástí projektu bylo načerpání dobré praxe z  ostatních měst. František Bradáč z  Městské části Praha 14 vyzdvihuje praxi Helsinek: „Viděl jsem dvě mládežnická centra v Helsinkách, kde mne zaujalo jak moc jdou v Helsinkách naproti mládeži, snaží se i přemýšlet jako mládež. Dávají jim podporu a dotahují své plány do konce, ať už se jedná o podporu divadla pro mládež, nebo mladých hudebních kapel. Zásadní je, že se mládež přímo podílí a spolurozhoduje o aktivitách města! Město má dokonce tzv. participativní rozpočet, což znamená, že o použití části vyčleněného rozpočtu města rozhodují přímo obyvatelé.“ Dalším přínosem pro městské části a magistráty bylo hloubkové zhodnocení jejich přístupu k migrantské mládeži ve formě závěrečné zprávy. František Bradáč dodává: „Závěrečná zpráva sice nebyla k naší městské části příliš kritická, spíše byly vyzdvihnuty pozitivní věci, ale i tak jsme dostali asi patnáct doporučení, která lze i bez velkých finančních nákladů realizovat. Závěrečná zpráva je oficiální dokument, takže jej můžeme zařadit do našich existujících strategických materiálů jako je Komunitní plán sociálních služeb nebo Akční plán ke strategickému plánu rozvoje městské části Praha 14.“ Informace o projektu ACCESS Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) jsou přístupné na webové stránce projektu www.accessyouth.eu.

„MY NEROZLIŠUJEME, KDO JE MIGRANT, KDO JE ČECH“ Rozhovor s panem Radkem Vondrou, starostou Městské části Praha 14

Text: Marie Říhová

Proč se Městská část Praha 14 zapojila do mezinárodního projektu ACCESS? Na Městské části Praha 14 se snažíme stavět politiku na tom, že aktivní obyvatel je základem úspěšného fungování městské části a nejde o to, odkud člověk pochází, jestli je to Čech nebo migrant. Chceme, aby se

všichni obyvatelé zapojovali do dění a aby měli v  povědomí, že tato městská část je jejich. Je důležité, aby lidé měli oprávněný pocit, že ovlivňují to, jak to v jejich okolí funguje. A proto nás na Městské části Praha 14 zajímalo aktivní zapojení migrantské mládeže jako další díl celé této mozaiky.

8

Jaké aktivity Městská část Praha 14 realizuje pro mládež a s mládeží? MČ Praha 14 podporuje žákovské parlamenty na všech šesti základních školách a snaží se zapojit i střední školy. Usnesením zastupitelstva bylo zřízeno Žákovské zastupitelstvo, kterému velké zastupitelstvo městské části naslouchá. Realizované podněty od žákovského zastupitelstva se týkaly například čistoty na městské části nebo většího množství brigád pro mladé lidi. Jednou ročně se koná také tzv. fórum mládeže, v rámci kterého žáci ZŠ diskutují u tematických stolů oblasti, jako jsou doprava, životní prostředí, v roce 2015 nově i sociální oblast a pomoc s nezaměstnaností. O výstupech se hlasuje a ve veřejné anketě se pak ověřuje, zda všichni obyvatelé městské části chtějí konkrétní problém řešit. Jakým způsobem se mohou zapojit do procesů plánování a rozhodování přímo migranti? Nerozlišujeme, kdo je migrant, kdo je obyvatel EU, kdo je Čech. Snažíme se zapojovat veřejnost obecně do plánovacích procesů. V loňském roce proběhlo kolem dvaceti veřejných projednání různých témat. Vidíme tam samozřejmě i cizince. Je ale pravda, že větší odezvu máme od dětí cizinců, které chodí k nám do škol, umí perfektně česky a zapojují se stejně jako jejich čeští spolužáci. Tato mládež dokáže přivést i své rodiče. Ale znám i mnoho migrantů, kteří zde žijí i kratší dobu a nebojí

se přijít na radnici a byť lámanou češtinou navrhnout, co by se mělo změnit. Migrant to samozřejmě má těžší kvůli častým předsudkům či jazykové bariéře. Pokud tedy migrant bude chtít něco změnit, tak má přijít rovnou na radnici? Je to občan Prahy 14 jako kdokoliv ostatní. Na Praze 14 má tu výhodu, že pokud se dotyčnému člověku nebude chtít přijít rovnou za mnou, tak je zde mnoho dalších institucí na nižších úrovních, se kterými se může spojit. Máme tu i pobočku Integračního centra Praha. Také se snažíme aktivně vyhledávat a podporovat komunity různých lidí na Praze 14, které mají něco společného a fungují třeba jen na neformální bázi. Zaměstnáváme komunitní pracovníky, kteří pracují přímo v terénu. Máme zmapováno kolem 160 komunit v naší městské části. Naši tři komunitní koordinátoři s nimi pak přímo pracují v terénu a zjišťují jejich potřeby. Pokud mají tito lidé nějakou aktivitu, kterou chtějí realizovat, tak je Městská část Praha 14 připravena jim pomoci. Může to být komunita, ve které jsou migranti zapojeni okrajově, nebo i konkrétní skupina migrantů, která se někde schází. Přes tuto podporu se snažíme vybudovat kladný vztah obyvatel k  městské části, aby věděli, že je městská část otevřená a naslouchá.

Školení pro pracovníky veřejné správy Text a foto: Denisa Horváthová Způsob života lidí, který se liší od našeho, považujeme často za zajímavý, možná i nápaditý, ale často také za málo pochopitelný nebo přijatelný. Je dobré si uvědomit, že za komunikací a vztahem mezi lidmi odlišných kultur stojí často kulturně podmíněné chování a nejenom osobnost a individuální vlastnosti konkrétního člověka. Abychom toto dokázali dobře rozlišovat a navzájem dobře komunikovat, potřebujeme mít o dané kultuře a jejích specifikách potřebné informace.

Školení probíhají v neformální atmosféře a během školení hrají účastníci také „prožitkové aktivity“, které uvedou účastníky do pozice, ve které se v běžné praxi ocitá cizinec. Nejvíce na kulturní rozdíly naráží pracovníci veřejné správy, kteří se v rámci své práce setkávají s cizinci, proto je velice důležité, aby byl u nich rozvíjen profesionální a vstřícný přístup ke klientům z řad cizinců. Nezbytná je odborná připravenost i znalost odlišností ve způsobech jednání daných kulturními rozdíly a schopnost adekvátně reagovat. Důležitou součástí odbornosti pracovníka je odpovídající úroveň mezikulturních kompetencí a vysoká úroveň komunikačních dovedností s  ohledem na interkulturní rozdíly. Z tohoto důvodu organizace Slovo 21 již pátým rokem školí pracovníky odboru azylové a migrační politiky (OAMP) Ministerstva vnitra a nově i ostatní pracovníky veřejné správy. Cílem jednotlivých školení je pozitivně působit na postoje státních zaměstnanců vůči cizincům a podpořit co nejefektivnější komunikaci. Lektoři dále vysvětlují jeden z mechanismů vzniku předsudků, tedy rozdílu mezi tím, co pozorujeme a jak si pozorovaná fakta interpretujeme, a také na základě čeho hodnotíme a vytváříme si postoj k dějům či osobám. Na základě své interpretace a hodnocení pak totiž „přidělujeme“ své sympatie,

reagujeme a jednáme. Součástí kurzu je také vystoupení zástupce cizinecké komunity, který přibližuje kulturní specifika dané menšiny v ČR a zodpovídá na dotazy účastníků. Všemi školeními prošlo doposud více jak 500 zaměstnanců veřejné správy. Jednalo se o pracovníky OAMP, Odboru cizinecké policie, úřadu práce, Odboru prevence kriminality na Ministerstvu vnitra, úřadů městských částí Prahy a pedagogy z MŠ a ZŠ. Zpětné vazby na školení jsou v drtivé většině pozitivní. Pracovnice úřadu práce Eva Correia se domnívá, že školení je pro pracovníky státní správy velice užitečné: „Spousta pracovníků nemá s cizinci zkušenosti a neumí s nimi pracovat, nerozumí jim, co se týče kulturních rozdílů, takže by takovýto kurz měli absolvovat všichni zaměstnanci. Často je problém mezi úředníkem a klientem, protože úředníci berou svou práci jako rutinu a nesnaží se člověka vnímat jako jednotlivce, který přichází z cizí země, že má trochu jiný problém než běžní klienti Češi. Nedívají se na tyto klienty z více úhlů pohledu.“ Nesporným kladem těchto školení jsou zkušení lektoři s dlouholetými zkušenostmi z oboru interkulturních kompetencí. Výhodou je také fakt, že nabyté znalosti mohou účastníci využít jak v profesním, tak i osobním životě.

9

ÚSPĚŠNÁ ŽÁDOST O POBYT II Dokládání dokumentů k žádosti

Text: Tomáš Verčimák Ilustrační foto: Ministerstvo vnitra

byla vhodnější či dostačující. Zpravidla však nemají k dispozici všechny doložené dokumenty k žádosti, aby na základě toho přímo na místě dokládanou listinu posoudili jako nedostačující nebo dostačující. Konečné slovo v dané věci má vždy úředník, který o žádosti rozhoduje.

Doporučené podání poštou

Pokud se rozhodnete zaslat určitý dokument k žádosti poštou, zásilku posílejte vždy „doporučeně“, abyste měli o podání listiny důkaz pro případ, že se ztratí či nedorazí. Uveďte správnou adresu orgánu, který o žádosti rozhoduje! Nesprávně označený orgán či adresa můžou způsobit, že zásilka nebude doručena včas anebo se vrátí.

Výzva k odstranění vad Milí čtenáři, v následujícím článku si ukážeme, jak se vyvarovat chyb při podávání dokumentů. Zkušenosti „z první ruky“ jsme nasbírali v přímé poradenské činnosti na vybraných pobočkách oddělení pobytu cizinců Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR (OAMP). Dle probíhajícího projektu „Asistenční služby InBáze na odděleních pobytu cizinců v Praze V”, který je finančně podpořen Ministerstvem vnitra ČR v rámci dotace na integraci cizinců, poskytují naši interkulturní pracovníci pobytové poradenství či tlumočení na profesionální úrovni a přitom zcela zdarma. Následující řádky berte jako inspiraci a tipy, jak zvýšit úspěšnost pobytových žádostí.

Náležitosti žádosti

V naší praxi se často setkáváme s dotazy týkajícími se podávání formulářů a dalších potřebných dokumentů. Pokud žadatel chce, aby byla jeho žádost úspěšná, musí svou žádost podpořit potřebnými dokumenty. Platný cizinecký zákon se u každé žádosti zmiňuje o určitých okruzích dokumentů (tzv. náležitostech žádosti), které se musí k  žádosti přiložit. Ne všechny náležitosti jsou však v  zákoně přesně vymezené. Některé z nich dotvořila až praxe Ministerstva vnitra ČR či soudů. Praktický seznam možných náležitostí žádostí zpracovaný dle cizineckého zákona naleznete i na webové stránce imigracniportal.cz. Obecně můžou žadatelé do řízení dokládat cokoliv, co prokáže splnění podmínek pro vydání povolení k pobytu. Na straně druhé jsou žadatelé ze zákona povinni označovat důkazy, které potvrdí jejich tvrzení (např. doklad o tom, že osoba stále plní účel pobytu). Typickým příkladem důkazu je i psaný dokument − listina. Samozřejmě platí, že se vždy musí jednat o originál (nebo ověřenou kopii) v českém nebo slovenském jazyku. U některých listin je omezená jejich platnost 180 dnů (zejména ty listiny, které odráží pouze aktuální situaci), např. doklad o bezdlužnosti. Určité listiny však mají mnohem delší platnost, samozřejmě cestovní doklady, rodné a oddací listy, ale například také stále platné nájemní smlouvy, platební výměry, apod. Nesmí se stát, že úřední osoba odmítne převzít dokládané listiny k žádosti. Pokud se to stane a jste přesvědčeni, že listina přesto může pomoct prokázat tvrzené skutečnosti, trvejte na tom, že ji chcete k žádosti doložit, případně ji pošlete poštou. Úředníci na pobočkách oddělení pobytu cizinců OAMP určitě můžou poradit, která listina by

10

I kdyby se stalo, že nějakou listinu zapomenete doložit, anebo se zjistí vada v již doloženém dokumentu, Ministerstvo vnitra ČR by vždy mělo pomoct s odstraněním nedostatku pomocí tzv. výzvy k odstranění vad. V ní se žadateli vysvětlí, proč je žádost nekompletní či jinak problematická, a obecně se uvedou možnosti, jak lze problém napravit. Pokud listinu i přes výzvu nedoložíte včas, hrozí, že řízení o žádosti může být zastaveno, případně může být žádost zamítnuta. Důvodem pro zamítnutí žádosti je logicky i záměrné uvedení nepravdivých tvrzení či doložení listin, které neodráží skutečnost.

Aktuálnost dokládaných dokumentů

Našim klientům doporučujeme do řízení dokládat vždy nejaktuálnější doklady. Můžete se tím vyhnout opakované výzvě správního orgánu, pokud řízení probíhá delší dobu a doložené dokumenty již „zastaraly“. Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí, které je založené na aktuálním stavu.

Čestné prohlášení

K čestnému prohlášení jako prostředku prokázání určité skutečnosti se uchylujte až na posledním místě. V rozhodovací praxi OAMP je využívání čestného prohlášení poněkud problematické. Velice často lze určitou skutečnost prokázat i jinými listinami, které například upravují občansko-právní poměry osob. Přesto se však musí správní orgán ve svém rozhodnutí vypořádat i s  čestným prohlášením, minimálně jako s tvrzením účastníka řízení. Naopak jakousi „nejvyšší průkazní sílu“ mají rozhodnutí (či jiné písemné akty) veřejných orgánů České republiky, případně orgánů jiných států. Na závěr horký tip: Podávejte včas již kompletní žádosti se všemi náležitostmi. Jednoznačně se tím urychlí rozhodování, předejdete komplikacím a v  konečném důsledku ulehčíte sobě i orgánu, který o žádosti rozhoduje. Nezapomeňte, pokud budete potřebovat vyhledat pomoc, obraťte se na naše interkulturní pracovníky: tel.: (+420) 739 037 353 e-mail: [email protected], [email protected], [email protected], [email protected], [email protected], [email protected] www.inbaze.cz/asistence-na-pobockach-opc-mvcr

integrační centra 

CO SE DĚLO Fotbalový turnaj 2015

Fotbal spojuje! To bylo heslo dne v rámci sportovně kulturní akce Fotbalový turnaj, která se uskutečnila koncem června na fotbalovém hřišti v Kostelci u Jihlavy za spoluorganizace IC pro Kraj Vysočina a Sportovního klubu Kostelec u Jihlavy. Turnaje se zúčastnilo 130 lidí, z toho bylo 80 cizinců a 50 Čechů. Fotbaloví nadšenci všech věkových kategorií na hřišti po celý den soupeřili o první tři vítězná místa. Turnaje se účastnilo šest týmů (3x Vietnam, 2x Česká republika, 1x Mongolsko). Během akce byl připraven zábavný program pro děti, občerstvení a celý den byl zpříjemněn hudebním doprovodem. Po celodenním zápase obsadil první místo tým České republiky a druhé a třetí místo tým Vietnamu. Fotbalový turnaj slavil velký úspěch a o akce tohoto typu mají účastníci zájem i do budoucna.  Autor fota: Jolana Sedláčková

Kurzy češtiny pro předškoláky v Ústí nad Labem

Od 13. do 24. 7. probíhaly v Ústí nad Labem kurzy českého jazyka pro předškoláky, nově příchozí i pokročilé studenty. Každý den od 9 do 12 hodin se předškoláci seznamovali se slovní zásobou, kterou budou potřebovat při nástupu do školy. Nově příchozí získávali první povědomí o českém jazyce a pokročilí studenti si upevňovali již získané znalosti. Výuka ve všech skupinách probíhala interaktivní formou plnou her, do kterých se všichni s nadšením zapojovali.

Kurzy češtiny pro předškoláky v Teplicích

Ve spolupráci se základní školou ZŠ Plynárenská v Teplicích uspořádalo centrum v Ústí nad Labem v termínu od 20. do 31. 7. kurz českého jazyka pro děti cizince, které tuto školu navštěvují nebo se do ní chystají nastoupit. O kurz byl velký zájem. Zúčastnily se ho děti z Jemenu, Vietnamu, Ruska a dalších zemí. Pod vedením zkušených lektorů se děti naučily řadu nových věcí, které budou ve škole potřebovat.

www.integracnicentra.cz

Letní intenzivní kurz českého jazyka pro děti s migrantským původem

Od 17. do 28. 8. probíhal letní intenzivní kurz českého jazyka pro děti s migrantským původem na Praze 7. Realizovalo jej IC Praha spolu s Městskou částí Praha 7 na Základní škole Tusarova. Kurz byl pořádán pro děti žijící na Praze 7, které česky vůbec neumí, anebo jen velmi omezeně. Děti byly ve věku od 7 do 11 let a nejvíce jich pocházelo z Vietnamu, Ukrajiny, Ruska a Sýrie. Účelem kurzu bylo připravit děti po jazykové stránce na nástup do školy. Výuka jazyka probíhala každý den čtyři hodiny, z toho část i hravou formou. Prostory ochotně nabídla ZŠ Tusarova v Holešovicích, která eviduje několik desítek žáků migrantů.  Autor fota: ICP

Babylon na plotně v Plzni

Plzeňské IC se v srpnu zapojilo do již 2. ročníku akce Babylon na plotně, která se koná v rámci multikulturního festivalu Živá ulice, který je jedním z největších pouličních festivalů v Česku. Návštěvníci mohli navštívit velké množství koncertů, divadelních vystoupení, fashion market, programy pro děti a také dva food festivaly, z nichž jedním je právě Babylon na plotně. Hlavním cílem bylo setkání národnostních menšin tzv. u jednoho stolu při ochutnávce tradičních pokrmů. Kromě IC se akce účastnila i Organizace pro pomoc uprchlíkům, sdružení Amare Čhave či Blízký soused a další. Návštěvníci mohli ochutnat mimo jiné africkou kuchyni či tradiční vietnamskou kávu, ale také se seznámit s procesem za studena lisovaných bio olejů. IC připravilo ve spolupráci se svými klienty indickou pakoru, vietnamské závitky, ukrajinské pirožky, španělské empanadillas a syrskou baklavu. Součástí slavnosti byl i program pro nejmenší a různá taneční či hudební vystoupení, takže na své si přišel opravdu každý. I přes nepřízeň počasí proudily po oba dny sadovým okruhem v Plzni stovky lidí a atmosféra zde byla víc než přátelská.  Autor fota: Lenka Bryndová

Jazykový příměstský tábor v Ústí nad Labem

Od 10. do 21. 8. probíhal v Ústí nad Labem Jazykový příměstský tábor. Tábora se zúčastnily především děti z Vietnamu. Dopoledne probíhala výuka češtiny, a to ve dvou skupinách – začátečníci a pokročilí. Každé

11

integrační centra  odpoledne čekal na děti bohatý program. Děti sportovaly, hrály zajímavé hry, vařily nebo vyráběly „táborové“ tričko. Vypravily se také na výlet do Prahy. Tábor byl zakončen bowlingovým turnajem a předáním diplomů všem zúčastněným. Děti na táboře zažily spoustu legrace, poznaly nové kamarády a také se zlepšily v češtině.  Autor fota: IC Ústí n.Labem

Barevná planeta v Ústí

Dne 5. 9. proběhl v Ústí nad Labem již 16. ročník multietnického festivalu Barevná planeta. Na návštěvníky festivalu čekalo asi 40 stánků, ve kterých mohli ochutnat jídlo a pití z různých koutů světa. Pro děti byly připraveny atrakce, soutěže, workshopy břišního tance nebo afrického bubnování. Děti zaujala také marcipánová dílnička. Na dvou hudebních scénách si návštěvníci mohli poslechnout africkou hudbu v podání skupiny Niachas nebo zpěvačky Bijou Camara. K vrcholům festivalu patřilo speciální hodinové vystoupení skupiny United Flavour a U-Cee. Diváci také nadšeně aplaudovali mexické kapele La Calzada De Los Muertos. K festivalu se bez nároku na honorář připojily i další akce jako například Polívkový festival v sadech nebo živý koncert v experimentálním prostoru Box na nábřeží.

Hravé zářijové odpoledne v pardubické Apolence

9. 9. se sešly pod širým nebem na farmě Apolenka malí i velcí návštěvníci během prezentační akce neziskových organizací Pardubického kraje. Hravé odpoledne bylo naplněno bohatým kulturním programem, tradičním jarmarkem i soutěžemi o ceny. Jednalo se o již tradiční zahájení školního roku pro děti a mládež z Pardubic a okolí. V rámci programu byly připraveny různé výtvarné, přírodovědné, pohybové nebo naučné soutěžní aktivity. Akci pořádala organizace Koalice nevládek Pardubicka (KONEP), která je otevřeným sdružením neziskových organizací v Pardubickém kraji. Do programu byli zapojeni také spolupracovníci IC Pardubice z řad migrantů.

Brněnský „Speak dating“

Dne 24. 9. připravily EUROPE DIRECT Brno a IC Brno „Speak dating“, během kterého mohli návštěvníci Knihovny Jiřího Mahena v Brně oprášit své znalosti cizích jazyků. V přilehlé kavárně a na ochozech knihovny byly označeny stolky s názvem jazyku, kterým se u daného stolu ve skupinách neformálně mluvilo. Témata rozhovorů byla opravdu rozličná, dle výběru příchozích zájemců.

Dny ukrajinské kultury v Hradci Králové

Ve spolupráci se spolky MKI KLÍČ a Ukrajinskou iniciativou organizovalo integrační centrum v Hradci Králové Dny ukrajinské kultury. V  první polovině září proběhla v Kongresovém centru Aldis benefiční výstava obrazů ukrajinských malířů z  Donbasu. Koncem září byl v rámci Dnů ukrajinské kultury uspořádán koncert ukrajinských umělců „Píseň mého srdce“ v koncertní síni v Adalbertinu v Hradci Králové.

12

ZVEME VÁS IC Praha zve k návštěvě

Po skončení letního provozu otevírá Integrační centrum Praha pro klienty opět naplno všechny své pobočky. Od září budou moci migranti a migrantky ze třetích zemí využívat následující služby: sociální a právní poradenství, kurzy českého jazyka, kurzy sociokulturní orientace, kulturní aktivity i Komunitní a informační centrum. Sociální a právní poradenství bude poskytováno v Komunitním a informačním centru na Žitné ulici 51, na pobočkách Praha 4 Pankrác, Praha 12 Modřany, Praha 13 Lužiny a Praha 14 Rajská zahrada, a v detašovaném pracovišti na Sapě, Libušská 126. Pro informace o otevíracích dobách jednotlivých poboček a telefonních číslech, na kterých je možné se na poradenství objednat, doporučujeme vyhledat webové stránky ICP na adrese www.icpraha.com. Informace o připravovaných kurzech českého jazyka, sociokulturní orientace a kulturních akcích lze získat také z facebookových stránek Integračního centra Praha. Veškeré další informace pro ty, kteří přístup na internet nemají, lze také dostat každý den od 9 do 17 hodin v Komunitním a informačním centru, kde je k dispozici volný přístup na internet a počítače, cizojazyčná knihovna a odpočinkové prostory.

17. Regionální poradní platforma odborníků v Praze 6. 10.

Na programu sedmnácté Regionální poradní platformy odborníků, která se uskuteční 6. 10. 2015 již tradičně v  prostorách Magistrátu hlavního města Prahy, je prezentace stavu realizace Akčního plánu na rok 2015. Tu představí specialistka na integraci cizinců Magistrátu. Dále se bude platforma věnovat podání informací ke grantům pro pražské městské části a dalším vybraným aktuálním tématům. Pro bližší informace nebo přihlášení na platformu prosím kontaktujte metodickou vedoucí Integračního centra Praha Ancu Covrigovou na emailu [email protected].

Festival ukrajinské a vietnamské kultury Kaleidoskop 7. 10. na Praze 4

Městská část Praha 4 ve spolupráci s  IC Praha bude letos na podzim realizovat první ročník multikulturního festivalu Kaleidoskop, který se zaměří na kultury Vietnamu a Ukrajiny – tedy na jedny

www.integracnicentra.cz z nejpočetnějších menšin této městské části. Návštěvníkům festivalu se naskytne možnost shlédnout umělecká vystoupení rozličných folklorních i moderněji laděných uskupení. Vedle tanečních a hudebních vystoupení se budou moci návštěvníci těšit i na ochutnávku tradičních pokrmů z Vietnamu a Ukrajiny, nebo na možnost vyfotit se v tradičním oblečení obou kultur. Kaleidoskop se bude konat ve středu 7. 10. od 11 do 18 hodin v atriu Obchodního centra Arkády Pankrác. Vítán je každý bez ohledu na věk nebo národnost. Pro více informací o festivalu sledujte webové stránky a facebookový profil MČ Praha 4.

Pražská Open stage – Noc migrantských kapel 6. 11.

Češtinou k integraci – jazykové kurzy na Praze 4

IC Praha a Městská část Praha 4 rozšiřuje nabídku dostupných kurzů pro cizince, kteří neumí česky. Od září do prosince 2015 se rozběhnou tři kurzy češtiny v  rámci projektu „Češtinou k  integraci“. Kurzy v rozsahu 50 vyučovacích hodin budou určeny pro migranty se začátečnickou úrovní jazyka a budou zdarma (je však nutné zaplatit vratnou zálohu 500 Kč). Probíhat budou dvakrát týdně v podvečerních hodinách v prostorách základních škol nedaleko od stanice metra C Budějovická, a to v ZŠ Poláčkova a ZŠ Bítovská. Pro více informací o kurzech kontaktujte Ondřeje Knybela na emailové adrese [email protected] nebo na telefonu 773 957 473.

Dne 15. 10. se v Café Jedna potkají obyvatelé Prahy 7

IC Praha a Městská část Praha 7 připravuje kulturní akci v Holešovicích, jejímž cílem je podpořit soužití mezi Čechy a cizinci na Praze 7. Program je určen pro migranty a migrantky žijící na Praze 7, zejména pak rodiny s  dětmi. Náplní večera budou hudební vystoupení kapel s migrantskou zkušeností nebo ochutnávky kávy z různých zemí jako jsou Panama, Etiopie, Guatemala aj. Bude připraven i doprovodný program pro děti. Akce se uskuteční ve čtvrtek 15. 10. od 17 do 21 hodin v prostorách kavárny Café Jedna, Dukelských Hrdinů 47, Praha 7. Pro více informací o akci se můžete obracet na koordinátora poboček ICP – Alena Kovačeviće na emailu [email protected].

Semináře finanční gramotnosti a trhu práce na Praze 14

V období od září do prosince 2015 organizuje IC Praha sérii tří na sebe volně navazujících seminářů socio-kulturní orientace. Semináře jsou určeny především migrantům, kteří žijí na Praha 14. První z nich - Uplatnění na trhu práce - proběhne 24. 9. a bude věnován hledání zaměstnání, nostrifikaci vzdělání získaného v zahraničí a možnostem dalšího vzdělávání pro dospělé v ČR (rekvalifikace). V listopadu proběhne seminář na téma Podnikatelské minimum, určený všem migrantům, kteří zvažují zahájit podnikatelskou činnost jako OSVČ. Sérii uzavře v prosinci seminář na téma Daně a daňové přiznání. Bližší informace a  registrace získáte u  Kateřiny Phamové na tel. 775 553 188 či emailu [email protected].

Druhý ročník úspěšné akce IC Praha Open Stage – Noc migrantských kapel proběhne 6. 11. ve známém klubu Rock Café na Národní třídě na Praze 1. Hudební akce unikátním způsobem představí kapely, které založili, nebo ve kterých působí migranti a migrantky. Přijďte se pobavit, zatančit si a užít si skvělou muziku – podpoříte tím mladé lidi, kteří se chtějí prosadit na (nejen) české hudební scéně! Foto: Zdroj ICP

Setkání národů v Hradci Králové 10. 11.

V  listopadu se mohou obyvatelé Hradce Králové opět těšit na již tradiční festival Setkání národů. Setkání proběhne 10. 11. od 10 do 20 hodin. Kulturu a tradice desítek národů včetně koncertů a ochutnávek tradičních pokrmů budou moci návštěvníci poznat v  hradeckém Adalbertinu.

13

Nenávist na českém webu Text: Petr Zavoral, Yeseter

Uprchlická krize přivedla na světlo do té doby mnoho skrytých xenofobních tendencí v české společnosti. Strach z uprchlíků se volně přelil i na cizince žijící v Evropě a Čechách, zejména na muslimy. Lakmusovým papírkem netolerance se stal internet a sociální sítě. Co se tedy ve skutečnosti děje na českém netu? Monitoringem domácího webu se zabýváme už řadu let a momentálně pro iniciativu Hate Free měříme v její dlouhodobé kampani přímo nenávist v tomto prostředí. Od první imigrantské vlny do Evropy v letošním květnu se na českém internetu rozpoutalo hotové peklo. Kde se v nás bere ta silná zloba a nenávist a kdo za ní nese zodpovědnost?

Zodpovědnost za nenávist nesou politici a média. Kdo ještě?

V  první řadě to jsou vrcholoví politici, kteří s  tímto problémem od začátku celkem populisticky žonglovali hlavně ku svému osobnímu prospěchu s cílem snadného zisku politických bodů u široké veřejnosti. Dále to jsou média. I ta mainstreamová si alespoň svými šokujícími titulky nebo zveřejňovanými fotografiemi chtěla zajistit co největší čtenost. A pak jsou zde desítky propagandistických zpravodajských serverů, které kolem sebe šíří pouze katastrofické scénáře, hrůzu a strach. Které to jsou? Všechny servery kolem Parlamentních listů a jejich společnosti Český portál (eportal, euportal, eurabia, euserver, freeglobe, nezdraví a další). Sem patří i názorové servery Protiproudu a Vaše věc. Další skupinou jsou servery Sputnik, AE News, AC24. cz, Český rozhled, Bez politické korektnosti a mnohé další. Například webová a facebooková prezentace hnutí Islám v ČR nechceme. K těmto radikálním webům se bohužel řadí i některé blogy na webu iDnes. cz, kde blogeři jako Konvička, Rogozov, Lelek, Olšer, Gardavský nebo Hrindová evidentně porušují kodex blogera, ale redakci to zřejmě nevadí. Všechny výše uvedené zdroje mají navlas stejné charakteristiky, kterými jsou katastrofické zpravodajství ohledně imigrace do Evropy, patologický odpor k muslimům, šíření nenávisti vůči EU/USA/NATO a jejich zesměšňování, nekritický obdiv k Rusku a prezidentu Putinovi, odpor vůči multikulturalismu, oslava slovanství a panslavismu, nekritické vyzdvihování národa, katastrofické scénáře bez nabídky jakýchkoli řešení, šíření stejné nenávisti jako u protistrany (např. Islámský stát) pouze s opačným znaménkem. Kromě vrcholových politiků, médií a tzv. hejtrů (od anglického označení hater, někdo kdo šíří nenávist, hate) tu máme ještě lokální politiky pracující na regionální úrovni, kteří jsou často mnohem realističtější a vstřícnější k imigrantům než jejich kolegové z parlamentu. Největší část ovšem tvoří mlčící většina, která se dosud k problematice veřejně nevyjádřila. Sem patří i české celebrity z kulturní nebo sportovní oblasti.

14

Profil hejtra na českém webu

V rámci monitoringu nenávisti pro Hate Free jsme rovněž zpracovali profil hejtra, nenávistníka, na domácím webu. Jaké názory a hodnoty ctí takový člověk, co mu konvenuje a co ho naopak dráždí? Profil hejtra zahrnuje kladný vztah k  autoritářským režimům a k vládě silné ruky; hejtr typicky trpí nostalgií po starých časech, po režimu před listopadem 89, politicky inklinuje k Úsvitu, SPD či hnutí Islám v ČR nechceme. Naopak upřímně nesnáší Stranu Zelených, multikulturalismus a rovněž i aktivisty všeho druhu. Pohrdá liberálními hodnotami a občanskou společností. Hejtr je typickým populistou, táhne s většinou a nejlépe funguje v  davu; disponuje černobílým viděním světa, ignoruje fakta, často podléhá mýtům a demagogii; upřednostňuje jednoduchá a okamžitá řešení a neustále s ním cloumají negativní emoce.

Celá záplava hoaxů

Hoax původně v angličtině označoval podvod, mystifikaci či vtipnou klamavou zprávu. V internetovém světě takto označujeme smyšlenou textovou nebo obrazovou zprávu šířenou lavinovitě po e-mailu nebo přes sociální sítě s cílem, aby ji shlédlo co nejvíce lidí. V kontextu s  uprchlíky mají hoaxy jediný cíl – vyvolat strach a nenávist k této skupině. Velmi často jsou hoaxy spojovány s šířením nenávisti vůči muslimům. Je až překvapivé kolik takových zpráv se dostane do článků seriózních médií nebo blogů, které jsou vedeny pod záštitou těchto médií. Pro ilustraci uvádíme alespoň názvy několika typických hoaxů. Za každým z těchto názvů se skrývá překroucený nebo zcela lživý příběh: “Za pár let budete naši otroci, křičeli muslimové v Olomouci”; “Ničení křesťanských symbolů”; “Šaría, právní systém povinný pro každého muslima”; “Arabské státy posílají do Evropy kriminálníky a blázny”; „Běženci znásilnili Evropanku”. Velmi často u nás rovněž kolují hoaxy týkající se muslimů ve Velké Británii. Zdá se, že Británie věrná své bohaté literární tradici hraje prim i v  tvorbě hoaxů. Zde opět několik názvů nejběžnějších britských hoaxů: „Za dvacet let bude Británie muslimskou zemí“; „Politické strany se bojí, zánik Británie je nevyhnutelný“; „Ze školních jídelen v Británii mizí vepřové“; „Islamizmu ustupují vrcholoví politici i arcibiskup z Canterbury“; „Muslimská média vyzývají k nesnášenlivosti“.

LETNÍ PARTY V KARLÍNĚ Text: Kristýna Freiová Foto: Kateřina Svobodová Na konec června pracovníci a dobrovolníci Centra pro integraci cizinců v Praze připravili netradiční akci otevřenou jak Čechům, tak cizincům. Letní party v Karlíně byla hravá, zábavná a poučná. Účastníci programu se mohli nejen dobře najíst, navzájem se poznat a podpořit, ale i poslechnout si koncert hudebnice Krystyny Skalické, která v kavárně Divoké matky zahrála na svůj akordeon.

„Akce spojuje hned několik aktivit dohromady. Hlavním impulzem bylo ukončení projektu SPOLEČNÝ KRAJ − S cizinci jako s našinci, který jsme teď jeden rok organizovali v Praze a především ve Středočeském kraji,“ říká Kristýna Šlajsová, koordinátorka dobrovolnického programu. „Chceme pronést slavnostní přípitek, takové zhodnocení projektu, promítneme si spoty, které jsou součástí kampaně: Češi a cizinci − mluvme spolu! Pozvali jsme účastníky projektu a cizince, kteří se v rámci projektu mají seznamovat s Čechy a navazovat nové vztahy.“ Program Společný kraj, který podpořil Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí, končí, ale navazovat na něj budou programy další. „Byl velmi úspěšný, pomohl nám na různých místech začít spolupráci,“ pokračuje Kristýna Šlajsová a dodává. „Máme další navazující projekty. Teď je to třeba projekt, který zapojuje cizince jako organizátory aktivit. Bude to opravdu mnohem víc na samotných cizincích.“ Dalším impulzem pro organizaci Letní party v Karlíně byl blížící se konec školního roku. V prostorách Nové půdy na Karlínském náměstí v Praze probíhají kurzy českého jazyka pro cizince. Centrum pro integraci cizinců využívá zdejší učebny nejen k vzdělávání lidí s odlišným mateřským jazykem, ale také k výuce českých lektorů, kteří se tu učí zacházet s češtinou jako s cizím jazykem. Konají se tu také workshopy a na otevřené jazykové kurzy jsou zváni i Češi. Není proto divu, že Letní party v Karlíně zahrnovala i kurz češtiny. Šlo o poslední lekci nízkoprahového kurzu, který byl otevřený všem, cizincům i Čechům. „Program je přizpůsobený tomu, aby se i lidé, kteří jdou na lekci poprvé, něco naučili.“ říká Kristýna Šlajsová. Celý den byl slavnostní, proto ani výuka neprobíhala standardním způsobem. Tématem hodinové lekce, na kterou si účastníci mohli přinést oblíbené jídlo a pití, byla party.

„Jak se jmenuješ?“ zněla první otázka, kterou lektorky všem zúčastněným položily. Další otázka směřovala k  původu, a následovaly barvité odpovědi. Zazněla jména zemí jako Ukrajina, Mexiko, Sírie, Kypr, Čína nebo Filipíny. Délka dosavadního pobytu účastníků lekce v  České republice se pohybovala mezi dvěma týdny až osmadvaceti lety. Protože šlo tentokrát především o zábavu, otázky osobního charakteru vystřídaly dialogy, které by studenti mohli využít na blížící se party v kavárně Divoké matky. Čtyři krátké dialogy se nesly v duchu tradičních party témat. „Ahoj, bavíš se dobře? Zkusila jsi ten dezert? Jo, skvělá party, že? Proč netancuješ? Ta hudba nic moc. Mám radši rap.“ Hodina utekla jako voda. Bylo na čase vypravit se do ulic Karlína. V rámci hry Poznej Karlín se účastníci losem rozdělili do soutěžních skupin. Dobrovolníci integračního centra si pro soutěžící připravili několik jednoduchých úkolů. Vlastně šlo o takový orientační běh. Soutěžící měli například za úkol spočítat sochy na kostele Cyrila a Metoděje, udělat fotku sebe a jakéhokoliv psa kdekoliv v okolí Karlínského náměstí nebo najít tunel spojující Karlín a Žižkov a zjistit nápis na dveřích bunkru v jeho útrobách. Cílovou stanicí všech týmů byla karlínská kavárna Divoké matky, kde na vítěze čekala zmrzlina a společný přípitek, kterým organizátoři poděkovali nejen všem, kdo se na projektu podíleli, ale především donátorům, bez jejichž peněz by nic nevzniklo. Závěr programu patřil koncertu harmonikářky Krystyny Skalické, která připravila malý internacionální program. Sama je původem z Polska, proto zahrála polské, ale i české a slovenské písničky, připravila si ještě pár dalších. Krystyna je mimořádný zjev. Zhudebnila mimo jiné básně Silvestra Lavríka, Barbory Baronové, Renaty Puzlacher a Ivana Martina Jirouse.

15

Muzejní noc v Ostravě Text: Barbora Brusová Foto: CPIC Ostrava Mezinárodní festival s názvem Ostravská muzejní noc se konal již po sedmé. Do půlnoci se v  rámci Ostravy představilo 37  státních, neziskových a soukromých organizací, které se zapojují do kulturního života města i Moravskoslezského kraje. Tématem tohoto roku se stal spisovatel Julius Verne, a program byl proto příznačně nazván Cesta kolem světa za jednu noc. Návštěvníci mohli poznat cizince, kteří žijí dlouhodobě v  Ostravě, seznámit se s  jejich kulturou a ochutnat jejich kuchyni. Cizinci se snažili zaujmout návštěvníky, ať už slideshow prezentací, výstavou informačních brožur anebo tradičními ručními výrobky (ubrusy, částmi tradičního oblečení) a suvenýry pocházejícími z jejich země. A samozřejmě povídáním, odpovídáním na nejrůznější otázky návštěvníků. Součástí těchto prezentací byla i malá ochutnávka zvláštností kuchyně z té které země. Tento rok připravil vietnamský tlumočník Son vietnamské závitky s tradiční omáčkou a krátký workshop, o představení Ruska a Ukrajiny se postaraly studentky českého jazyka, které připravily ruské syrniky a ukrajinské vareniky. Novozélandsko-český manželský pár nachystal tradiční dýňovou polévku a jednoduchý dezert lolycake. Rosa pocházející z  Uruguaye umí nejen výborně česky, ale je i skvělá kuchařka a cukrářka, ráda přichystala ochutnávku tradiční cukrovinky alfajores v kokosové a čokoládové variantě a čaj maté. Další klientka CPIC Ostrava, která v dětství emigrovala z  České republiky do Argentiny,

odkud se nedávno vrátila, připravila empanadas a čipitas. Iránská klientka CPIC Ostrava připravila vynikající dezert a peruánský student českého jazyka nás opravdu překvapil a přichystal causa de pollo, což je slaný koláč z bramborové kaše a kuřecím salátem uprostřed. Každý z prezentujících umí krásně vyprávět o své zemi a kultuře, ze které pochází, každý pak má i svůj neméně zajímavý osobní příběh, o který se byl ochoten podělit. A právě o tuto jedinečnou lidskou zkušenost byli mnozí návštěvníci obohaceni. CPIC Ostrava se organizačně podílelo i na zajištění večerního programu nazvaného Dobrodružství z říše tance a hudby. Taneční vystoupení spojené s workshopem – tedy krátkou výukou tanců salsa a hip-hop line dance připravila americká tanečnice, která svůj obor studovala a umí ho i skvěle naučit.

ČERNÝ MOST ŽIJE INTERKULTURNĚ Text: Jana Vlastníková Díky finanční podpoře MČ Prahy 14 a programu ViabilityNet 2.0 realizuje organizace mladých migrantů Youth Included od května řadu neformálních aktivit na Černém Mostě. Jejich cílem je propojit různé komunity zde žijící, umožnit setkávání lidí v  této různorodé lokalitě, inspirovat a pomoci vytvářet prostor, ve kterém bude možné navazovat vzájemné vztahy a poznávat se navzdory odlišné kultuře, být aktivní součástí svého okolí a sdílet prožitky v příjemné atmosféře se svými sousedy. Na lekce jógy pod širým nebem, které probíhaly před prázdninami, navázalo 18. 8. první ze série komunitního sousedského vaření, tentokráte věnované balkánské kuchyni. Akce se uskutečnila v centru farní charity Oáza a předcházela repríze divadelní hry Tubus komunitního divadla z Černého Mostu – divadla Na Mostě. Možnost naučit se společně pod vedením mladých lidí z  Řecka a Ruska řecký selský salát, tzatziky a dakos, společně povečeřet a těšit se ze skvělého kulturního

16

zážitku věnovanému reflexi života na Čerňáku, využilo asi 40 účastnic a účastníků. Při krájení zeleniny se člověk mohl dozvědět životní příběhy lidí, které možná denně potkává na cestě k metru, a následné divadelní představení pokračovalo ve stejném duchu – odvážní obyvatelé Čerňáku v roli herců sdíleli s diváky svoje nadšení i peripetie ze života na sídlišti. Dne 29. 8. následovalo romské vaření a 20. 9. jste mohli potkat Youth Included v rámci Zažít město jinak v ulici Maňákova, čímž se odstartovaly pravidelné čtvrteční a sobotní aktivity v  různých prostorách Černého Mostu. Můžete se těšit na workshopy tance, zpěvu, divadla, malby či další tvůrčí dílny. Konkrétní program najdete včas na www.facebook.com/hfc.community. space a na webové stránce www.youthincluded.com. Pokud máte zájem aktivně se zapojit nejen jako účastník či byste rádi nabídli svůj talent obyvatelům Prahy 14, ozvěte se nám na [email protected].

Příměstský tábor SETKÁNÍ NA HOŘE PRAŠIVÁ pro děti cizinců Text a foto: Eva Obrátilová

Text a fotky: Natalya Dotsenko Aby integrace probíhala nenuceně a bezbolestně, musí byt přirozená. Na to vždy pamatují pracovníci Integračního centra v Hradci Králové, když připravují aktivity pro cizince. Třetím rokem se pro děti v  Integračním centru v  letním období uskutečnil příměstský tábor, na který se děti už dopředu velmi těšily. Zúčastnily se ho děti z  Ukrajiny, Sýrie, Kyrgyzstánu, Moldávie, Abcházie a ČR ve věkovém rozmezí od 6 do 14 let. O celkem 14 dívek a 11 chlapců se kromě dozoru vedoucích tábora starali dobrovolníci z Itálie a Španělska společně s českým zkušeným animátorem. Vzhledem k účasti dobrovolníků z ciziny byl tábor částečně zaměřen na oblast Středomoří. Dopoledne prvního dne proběhl „kuchařský workshop od Středozemního moře“, kdy děti pracovaly s ovocem a zeleninou z tamní oblasti. Druhý den strávily děti sportovními a pohybovými aktivitami v areálu Stříbrného rybníku. Byly rozděleny do tří družstev a po celý den zápolily a získávaly body v nejrůznějších soutěžích a disciplínách, v nichž byl kladen důraz na spolupráci v týmu. Ve druhé části programu děti zhlédly ukázku první pomoci a následně si ji samy vyzkoušely. Třetí den byl výletní, i když počasí výletování příliš nepřálo. Děti navštívily Zoopark ve Stěžerech. Odpolední program se kvůli špatnému počasí odehrál v  prostorách IC. Tým dívek a tým chlapců se utkaly ve vědomostních, jazykových, výtvarných a postřehových soutěžích a aktivitách. Poslední den patřil divadelním hrátkám na Stříbrném rybníce. V herecké průpravě se děti učily projevovat a rozeznávat emoce, sehrát ve skupinkách krátké scénky z nejrůznějších oblastí (u lékaře, v letadle, v obchodě, ve škole apod.), pracovat s mimikou i s intonací hlasu. Závěr celého příměstského tábora patřil táboráku, u kterého děti ze souboru Světáci zahrály jako dárek a poděkování animátorům divadelní představení O přátelství. Tábor byl veden s důrazem na komunikaci mezi dětmi, na spolupráci mezi nimi, na slušnost a vzájemný respekt a v neposlední řadě systémem „škola hrou“ na vzdělávání a budování zájmu o vzdělávání. Přestože se sešly děti různého věku a různých národností, podařilo se mít tábor dětí, které stojí při sobě, které se vzájemně podporují, respektují a jež si od těch starších či dovednějších berou jako vzor právě to dobré.

Na vrcholku hory Prašivá (843 m) v  severovýchodní části Moravskoslezských Beskyd se každoročně v létě koná diecézní setkání dětí s otcem biskupem, které organizuje Biskupství ostravsko-opavské. Po dopolední mši čekala na louce řada stanovišť s naučným i zábavným programem, který je každý rok zaměřený na jiné téma. Letošní setkání se uskutečnilo 1. 7. a neslo se v duchu motta „Z mnoha zrnek jeden chléb“. Zúčastnilo se ho kolem 1700 dětí, které po mši svaté posvačily na společném pikniku a dělily se o přinesený chleba a ovoce. Pak už si na stanovištích mohly zkoušet, jak se peče chleba, jak se dělá víno, nebo se dozvídat o různých druzích a způsobech pečení chleba v rozličných kulturách a ochutnávat jeho křupavé upečené kousky. Na velkoformátových plachtách si mohly děti a rodiče číst příběhy cizinců z  výstavy „Jsme ze stejné planety“, kterou zapůjčila Charita ČR. Fotograf Jindřich Štreit a novinářka Martina Vašíčková se snažili zachytit na fotografiích s  krátkými popisy názory, dojmy a postřehy cizinců na život na Moravě. Těm nejmenším pomáhaly číst příběhy cizinců sestry alžbětinky z Jablunkova, které diskutovaly s účastníky osudy migrantů i konkrétních cizinců, již propůjčili své tváře i příběhy výstavě. Komentáře některých účastníků setkání, kteří si výstavu prohlédli a rozmlouvali o osudech cizinců, nás přesvědčily o tom, že myšlenky vzájemné pomoci a solidarity nejsou české společnosti cizí. Přání návštěvníků výstavy vyjadřují i slova sestry Kamily Svobodové: „Přála bych si, abychom se mezi sebou poznali a dokázali pochopit jeden druhého. Když někoho poznáte, tak ho potom můžete mít i rád.“ Setkání a výstava přispěly k odbourávání předsudků vůči cizincům ve společnosti právě v oblasti, kde se nedávno otevřelo zařízení pro zajištění cizinců v obci Vyšní Lhoty v okrese Frýdek – Místek. Doufejme, že budou mít místní lidé touhu poznat osudy migrantů při osobním setkání v běžném životě ve stejně velké míře, jako je zaujaly příběhy cizinců z fotografií.

17

Lidová škola MIGRACE Text: Fatima Rahimi

Blog Bez vrásek Text: SIMI

Jedním z témat, které migrantky hojně řeší, je stáří – jak a kdo se o ně postará v důchodovém věku. Nezisková organizace SIMI spolu s nimi Jestli vás zajímá, proč právě dnes v Evropě a hlavně v České republice zjišťuje, že česká společnost a ani migrantky samy nejsou připraveny rostou obavy z migrace, a nestačí vám zprávy zprostředkované médií na stáří a na problémy s ním spojené. Ženy-migrantky jsou častěji disa sociálními sítěmi, máte možnost se setkat s odborníky a poslechnout kriminovány, v rodině i ve společnosti, např. na trhu práce. Mají prosi jejich názor. V  novém cyklu  přednášek, debat a  komentovaných blémy s dosažením na důchodové dávky či s jejich výší, a musejí proto procházek  po Praze se Multikulturní centrum v  Praze a  Friedrich-­ pracovat do pozdního seniorského věku. V zaměstnání však prožívají Ebert-Stiftung snaží spolu s řadou odborníků srozumitelně představit tlak, neboť začínají být řazeny k těm málo flexibilním a výkonným. Stajednotlivá témata pojící se s mezinárodní migrací. rají se o dospívající děti, ale často také o své rodiče v zemích původu. Předmětem cyklu, jak již název napovídá, je migrace a  témata s  ní SIMI se proto rozhodlo věnovat tématu stárnutí migrantek spojená. Důležitost tohoto projektu se dnes potvrzuje prakticky ka- prostor na blogu BEZ VRÁSEK, jenž vznikl v projektu Ženy na vedlejždý den, ať je to diskuze o přijímání uprchlíků, nárůst xenofobních ší koleji. Blog je určený nejen jim, ale i vám všem, koho toto téma zanálad ve společnosti nebo téma islámu. Cílem je prostřednictvím dis- jímá či se vás nějakým způsobem dotýká. Najdete zde osobní příběhy, kuze s odborníky seznámit veřejnost s těmito tématy a pokusit se vy- návody na řešení obtížných životních situací, je tu prostor i pro sdílení vrátit mýty, které se často objevují v médiích a někdy zaznívají i z úst komentářů a názorů, informací, osobních zkušeností, tipů a návrhů některých mediálně známých osob a politiků. o všem, co se stárnutím v životě souvisí. V dubnu se uskutečnila diskuze na téma multikulturalismu. Pozvání Můžete zároveň do SIMI posílat své příběhy a náměty a diskutovat o tom, přijali filozof Martin Škabraha a socioložka Selma Muhič Dizdarevič. co vás trápí nebo naopak, čeho jste dosáhli. Společně se nám tak podaří V přeplněném sálu posluchači slyšeli Martina Škabrahu zdůraznit, že otevřít nikým neřešené téma, které se stárnutím populace nabývá na exexistence různých dílčích „menšinových“ kultur v  moderní společ- trémní důležitosti. Svoje příspěvky posílejte na adresu [email protected]. nosti je nezbytná pro utváření identity jednotlivce. Dále upozornil: Více o blogu i projektu na web stránkách SIMI: www.migrace.com. Blog „Aby byla společnost opravdu multikulturní, musí si multikulturní cit vznikl v rámci projektu „Ženy na vedlejší koleji(?)“, který podpořila Napěstovat i samotné dílčí kultury, musí sebe samy neustále utvářet tak, dace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který aby dokázaly žít vedle ostatních kultur a respektovat je.“ je financován z Norských fondů. Projekt realizuje Sdružení pro integraci Na začátku června proběhla další akce, tentokrát přednáška s polito- a migraci (SIMI) ve spolupráci s FHS UK a Universitou Bergen. logem Pavlem Baršou, který mluvil o tzv. nové xenofobii. Barša upřes- www.osf.cz; eeagrants.org; www.dejmezenamsanci.cz nil, že současná islamofobie není výlučným atributem populistických stran, ale prostupuje nezanedbatelnou částí evropského politického Interkulturní a psychosociální poradenství mainstreamu. Na případu Francie potom vysvětloval hlavní rozdíly Složitá finanční situace, nesnadné hledání zaměstnání, pocity a podobnosti mezi starou (antisemitskou) xenofobií a novou xenofoosamění, nejistoty a vykořeněnosti, stesk po domově, rodině bií i proměnu evropského populismu. Zároveň připomněl, že antisea přátelích. Hledání cest jak se vypořádat se svými vlastnostmi, mitismus zcela nezmizel, ale byl pouze vytlačen na okraj, kde oslovuse vzpomínkami, jak hledat motivaci pro další život… S těmito je ty, kteří se cítí vyloučeni sociálně, kulturně či politicky z hlavního a dalšími tématy pracuje interkulturní a psychosociální poradce proudu evropské kultury, včetně některých z těch, na něž míří nová SIMI se svými klientkami i klienty v seniorském věku. Přijďte si xenofobie. i vy popovídat o sobě, o svých pocitech a problémech, o tom, jak hledat radost v každodenním životě! Kontakt: SIMI, František Letní část projektu ukončil na konci června svou komentovanou proCihlář,  tel.: 731 903 039, e-mail: [email protected]. cházkou v Praze historik Thomas Oellermann, který vyprávěl, jak se Praha mezi lety 1933 a 1938 stala útočištěm uprchlíků v době vzestupu nacismu v Německu. Po procházce pokračovala neformální debata s uprchlíky. Babí léto – klub pro seniorky v InBázi Již pět let funguje v InBázi v rámci Multikulturních skupin Kruhy klub Babí léto. Jedná se o nízkoprahovou službu určenou primárně ženám migrantkám, otevřená však je i pro Češky, neboť Pozvánka na další akce jejich účast značně přispívá k vzájemnému poznávání a sbližoLidová škola migrace začala po letní přestávce první debatou vání. Skupinu každý týden navštíví kolem 15 žen. 23. září na téma „trh práce a migrace“, s účasti politologa Marka Babí léto probíhá od září do června pravidelně každý čtvrtek od Čaňka a socioložky Yany Leontiyeva. 17:30 do 19:00 v komunitním centru InBáze v ulici Legerova 50, V říjnu proběhne debata se sociální geografkou Andreou Praha 2 - zastávka metra C a tram: I.P.Pavlova. Svobodovou s názvem „Dospívání mezi dvěma kulturami“. Pokud byste měli zájem o více informací, kontaktujte vedoucí Poslední akce tohoto roku bude přednáška s filozofkou Ľubicou skupiny Martinu Hrdličkovou na emailu: [email protected]. Kobovou na téma „Hranice společenství“. Diskuze budou vždy Více informací na www.inbaze.cz. probíhat v Městské knihovně v Praze.

18

NAADAM v Letňanech Text: Eva Obrátilová Foto: Jana Čermínová Do pražských Letňan se v červenci sjížděli Mongolové. Pod záštitou velvyslanectví Mongolska v České republice, společnosti NICO.COM a za přispění pražské vršovické restaurace Altai se 11. července uskutečnily oslavy mongolského svátku Naadam (Hry) v Čechách. V Mongolsku je Naadam oficiálně nazývaný jako erín gurvan nádam (tři mužské hry), neboť mezi hlavní disciplíny patří tradiční mongolský zápas, kterého se mohou účastnit stále jen muži, lukostřelba, které se účastní ženy i muži, a závody na koních rozdělené podle věku účastníků na tratě různé délky (15–30 km). Jako žokejové se účastní děti ve věku 5–13 let. Celé dění jinak doprovází mnohá taneční a hudební vystoupení, soutěž ve střelbě šagajemi a konzumace tradičních pokrmů. Mimo lokální hry po celém Mongolsku se největší Naadam pořádá na Národním sportovním stadionu v  mongolském hlavním městě Ulánbátaru během státního svátku od 11. do 13. července. V současnosti tento festival připomíná revoluci v roce 1921, kdy se stalo

Mongolsko samostatnou svobodnou zemí. Oslavy jsou naprosto jedinečnou ukázkou mongolské kultury, provázány s typicky mongolským kočovným způsobem života a není divu, že v roce 2010 byl Naadam zapsán do Seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Mongolské oslavy v Letňanech se účastnili Mongolové žijící v  Čechách, ale třeba i Rakousku nebo Německu a přišli i čeští diváci a cizinci žijící v ČR. Hlavním lákadlem dne byl mongolský zápas. Za poslech a zhlédnutí jistě stála hudební produkce skupin Chosoo & Transmongolia a Dundžingarav, které předvedly ukázky tradiční mongolské hudby včetně hrdelního zpěvu khoomei, nebo ukázka tradičního tance. Místo na koních závodily děti v běhu a lukostřelbu zastoupila soutěž ve střelbě kůstkami šagaj. Na místě vyrostly jurty a stánky s občerstvením, kde si mohli návštěvníci i účastníci dopřávat lahodné smažené placky plněné masem chúšúry nebo ochutnávat knedlíčky s masem vařené v páře búdzy. Za neziskové organizace byla na akci přizvána i Charita ČR, která poskytuje služby i mongolským migrantům žijícím v ČR (www.charita.cz/jak-pomahame/pomoc-cizincum-v-cr/infolinka/).

Nastartování podnikání s neziskovkou GLE o.p.s. Text: Michaela Čapková

Nezisková organizace GLE se specializuje na nastartování podnikání a podnikatelské poradenství, do kterého se mohou zapojit imigranti a azylanti z Prahy. Do současného projektu, který probíhá od ledna do konce října 2015, se zapojilo dosud 60 cizinců. Dále proběhlo celkem 10 seminářů, téměř 70 konzultací a šest klientů si připravilo vlastní podnikatelský plán. Podnikatelské poradenství poskytuje organizace již od roku 2009 a od té doby odborníci z GLE předali zkušenosti prostřednictvím asi čtyř set seminářů více než pěti stům klientů. Cizinci mohou přijít na poradenství, ačkoliv nejsou vůbec rozhodnuti, v čem by chtěli podnikat. Ze zkušeností organizace GLE vyplývá, že případů, kdy klient není rozhodnutý je většina. Důvodem je skutečnost, že podnikatelský nápad chce svůj čas. To ale nebrání tomu, aby si zájemce zjišťoval základní povinnosti, které ho jako podnikatele čekají. Nejvhodnější je začít účastí na semináři, kde se účastníci seznámí se základními právními povinnostmi a získávají představu, co všechno je třeba zajistit. Z reakcí klientů vyplývá, že účast na seminá-

řích může být i motivující: „Líbil se mi přístup lektorů. Dostali jsme výukové materiály a přesné informace o povinnostech při podnikání. Zjistil jsem, že podnikání není tak strašné, jak to všichni pracující popisují. Praktický přínos seminářů vidím v tom, že jsem motivovaný jít dál, a jsem přesvědčený, že se to postupně podaří.“ Kromě seminářů a individuálních konzultací může klient využít ještě setkání s tzv. mentorem. To už ale je pouze pro zájemce, kteří to s  podnikáním myslí vážně a mají zpracovaný podnikatelský plán. Mentoring znamená předávání zkušeností a vedení prostřednictvím setkávání s podnikatelem z praxe. Poradci pomohou zájemcům o podnikání se v problematice zorientovat a stanovit si cíle, kterých chtějí dosáhnout. Pak však nastane ten těžký krok převést vše do praxe. Mentor je ale sám člověk z praxe, který řeší každodenní podnikatelskou realitu. Klientovi předá vlastní zkušenosti s  tím, co funguje a co naopak nefunguje. Organizace GLE sídlí v Praze nedaleko stanice metra I. P. Pavlova, kde probíhají konzultace. Na konzultace je třeba se objednat telefonicky na čísle 224 241 589 nebo emailem na poradenství@gle.cz. Semináře zveřejňuje GLE na webových i facebookových stránkách. Služby GLE jsou bezplatné díky projektu Evropského sociálního fondu v rámci Operačního programu Praha – Adaptabilita. Více informací: GLE o.p.s., www.gle.cz, [email protected].

19

Portál Čeština pro cizince Text: Kamila Sladkovská Webová stránka pro cizince chystající se ke zkoušce z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR nebo na zkoušku pro účely udělování státního občanství České republiky Chystáte se na zkoušku z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR nebo na zkoušku pro účely udělování státního občanství České republiky nebo pomáháte někomu, kdo chce jednu z  těchto zkoušek složit? Portál Čeština pro cizince http://cestina-pro-cizince.cz/ obsahuje garantované informace o zkouškách a o přípravě na ně. Na vzniku portálu se podílejí Ministerstvo vnitra, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a ÚJOP Univerzity Karlovy. Obsah portálu a jeho provoz zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání. Portál Čeština pro cizince nabízí přehledné a úplné informace pro cizince, kteří žádají o trvalý pobyt v ČR nebo o udělení státního občanství ČR a budou skládat zkoušku z českého jazyka nebo zkoušku z českých reálií. Portál Čeština pro cizince se skládá z webových stránek Trvalý pobyt a Občanství.

Webové stránky Trvalý pobyt nabízejí informace jak pro cizince, tak i pro zkoušející a širokou veřejnost. Rubriky pro cizince jsou nabídnuty v 9 jazykových mutacích, a to v češtině, angličtině, ukrajinštině, ruštině, vietnamštině, francouzštině, mongolštině, čínštině a arabštině. Rubriky pro zkoušející jsou k dispozici v češtině a angličtině. Na stránkách je možné najít základní informace o zkoušce, tj. kdy a kde se koná, kolik zkouška stojí, co obsahuje a jaké jsou podmínky jejího vykonání. Vyplatí se sledovat rubriku Aktuality, která zachycuje všechny nejaktuálnější informace vztahující se ke zkoušce pro trvalý pobyt. Zájemci si mohou vyzkoušet modelový test, mohou si stáhnout různé in-

formační a studijní materiály ke zkoušce. Webové stránky také zahrnují základní informace k vyřízení trvalého pobytu v ČR včetně seznamu pracovišť, na kterých cizinec obdrží Poukaz opravňující k jednomu bezplatnému pokusu o zkoušku. Součástí webových stránek je i seznam neziskových organizací, které mohou pomoci cizincům se získáním informací o zkoušce a případně i v přípravně na ni.

Webové stránky Občanství nabízejí informace pro žadatele o udělení státního občanství v ČR v 5 jazykových mutacích, a to v češtině, angličtině, ukrajinštině, ruštině a vietnamštině. Sekce Obecné informace zahrnuje základní legislativní informace pro udělení státního občanství České republiky, dále základní informace o zkoušce, tj. kdy a kde se koná, kolik zkouška stojí, co obsahuje a jaké jsou podmínky jejího vykonání a další užitečné odkazy. V rubrice Aktuality jsou k dispozici důležité a nejaktuálnější informace ve vztahu ke zkoušce. Sekce Zkouška z českých reálií je podrobným průvodcem zkoušky včetně pravidel, specifikací zkoušky a interaktivního modelového testu. Součástí je také úplná a aktualizovaná databanka testových úloh z českých reálií, ze které jsou vybírány testové úlohy pro zkušební testy. Sekce Zkouška z českého jazyka zahrnuje základní informace o zkoušce, tj. kdy a kde se koná, kolik zkouška stojí, co obsahuje a jaké jsou podmínky jejího vykonání. Součástí je také modelová varianta zkoušky z českého jazyka. Na těchto webových stránkách najdete také odkaz na online přihlášku ke zkoušce.

ČEŠI A CIZINCI – MLUVME SPOLU!

Otestujte se podruhé.

Text: Vladislav Günter Milí čtenáři, po úvodních rozehřívacích otázkách v minulém vydání Slova jsme pro vás do tohoto čísla připravili o něco těžší kalibr: 1. Chcete, aby všichni, kdo chodí do vaší kanceláře/úřadu/vzdělávací/ kulturní instituce, zdravotnického či sportovního zařízení, rozuměli jednoduchým zásadám. Na vývěsku proto napíšete: a) před vstupem do... je vyžadováno předložení identifikačního dokumentu/průkazky... b) před vstupem do... si vás dovolujeme požádat o předložení identifikačního dokumentu/ průkazky.... c) klient/zákazník/návštěvník musí předložit průkaz xy.

20

2. Když zadáváte instrukce, zvolíte tuto variantu: a) Ráno musíte být v kanceláři v 7 hodin,  kancelář číslo 35, v 8 hodin musíte jít do banky... b) Ráno se tu sejdeme kolem sedmé, v pětatřicítce, asi po hodině půjdete do banky... c) Ráno přijdete do práce asi tak v 7 hodin, kolem osmé vyrazíte do banky... 3. Abyste neurazil/a, zvolíte raději tuto frázi: a) Byl byste tak laskav a vyplnil bezodkladně tento formulář? b) Musíte prosím vyplnit tento formulář. c) Vyplňte si tento formulář a pak se budeme bavit dál. Řešení: 1c, 2a, 3b

1. Řešení této otázky je nasnadě – čím jednodušší, kratší a výstižnější vzkaz je (obsahuje opravdu důležité výrazy a ve srozumitelném tvaru, ideálně v 1. pádu), tím je větší šance, že ten, komu je vzkaz určen, jej také pochopí. To platí zrovna tak u cizinců, jako u Čechů. V případě cizinců je důležité zejména slovíčko MUSET. Je to jedno ze slov, která se cizinci naučí poměrně rychle – tento výraz tak opět zvyšuje míru jejich případného porozumění. Zcela špatné je používání trpného tvaru „je vyžadováno“ apod., neboť slovo takového tvaru si cizinec ani nenajde ve slovníku. Nedoporučujeme ani využívání takových spojení jako např. „mohu vás požádat o zapůjčení?“ Zde totiž dochází ke spojení dvou činností do jedné věty (já žádám, aby on/a zapůjčil/a). Je srozumitelnější obě činnosti oddělit, a to jednoduchým způsobem: Prosím, musíte dát to a to. 2. Instrukce zadávejte cizincům jako v příkladu a): po jednotlivých informacích, jasně a přímo, nejméně dvakrát a ideálně i jednoduše zapsané či dokonce nakreslené. Je dobré se vyhnout jiným pádům než prvnímu či

čemukoliv, co nějak zpochybňuje nebo relativizuje konkrétní informaci (kolem, asi po... apod.). Je dobré si informace pro jistotu, že cizinec skutečně porozuměl, nechat od něj zopakovat. 3. Zdvořilost je pěkná věc, ale nic se nemá přehánět, zvláště, mluvíme-li s člověkem, jehož čeština není zdaleka dokonalá, a nemůže tudíž mít vyvinutý cit pro drobné nuance české společenské konverzace. To však neznamená být nezdvořilý. Slovíčko prosím bontonu zcela vyhovuje a bez problému se snese i s rozkazovacím způsobem i nevyhnutelným významem slova „musíte“. A i zde je důležitá na prvním místě jednoduchost a jasnost sdělení. I proto volíme variantu 2. Budeme se na vás těšit při řešení dalších zásad v příštím čísle Slova. (na podkladě publikace Markéty Slezákové Příručka pro snadnější porozumění – my a cizinci, CIC 2015) Více informací o kampani: www.cicpraha.org

Tváře kampaně „Češi a cizinci – mluvme spolu“.



A s úsměvem

Když jsem se přiznala k tomu, že neumím dost dobře vyslovovat vietnamská jména a příjmení, Len Nok Lam se hned usmál a přiznal, že některá česká slova také špatně vyslovuje a že se česky musí pořád učit. Dlouhá léta se pohyboval převážně ve vietnamské komunitě a s Čechy mluvil málo, což je prý velká chyba – vysvětluje a při tom se neustále usmívá.

šímu člověku se povinně vyká, i vlastním rodičům většinou též vykáme. Když něco chceme, musíme o to poprosit, a to platí i v rodině.“ Nelíbí se mu také to, že si někteří Češi myslí, že všichni Vietnamci jsou stejní a že to, jak prodávají na ulici u stánku, je už samo o sobě špatné. I mezi Vietnamci jsou, samozřejmě jako i mezi Čechy, dobří a zlí lidé. Míní, že Vietnamci jsou „většinou hodní, sympatičtí a pracovití“ a Češi, zdůrazňuje, „většinou hodní a slušní!“ Výjimky potvrzují pravidlo. „Tenkrát jsme s kamarádem byli v restauraci. Povídali jsme si a čekali na číšníka, abychom si objednali pivo. On pořád nepřicházel, přestože jsem mu říkal, prosím vás, podejte nám dvě piva. Potom přišel – kouká, slyší a nemluví. Za sousedním stolem byl Čech, který se ho zeptal, proč nás neobslouží. A číšník odpověděl: „Nechci.“ Jenom tak. Nechce. Já nevím proč, mám stejné peníze, chci si koupit pivo, ale on nechce prodat. Nevím, proč nechce prodávat zrovna Vietnamcům. A ten druhý člověk nám pomáhal, mluvil s  číšníkem a zastal se nás.“ Byl tehdy uražený? Ano, trošku. Nic horšího tady nezažil? Ale ano. Přiznává, že zažil výhrůžky a znovu se mu na tváři objevuje úsměv, skoro stydlivý, jako by se omlouval za to, co se mu stalo. A co se mu líbí tady, je spokojený se svým životem? „Ano, jsem spokojený, žije se mi dobře. Krajina je krásná, počasí, prostředí, politici, kamarádi v práci, všechno to se mi líbí,“ počítá důvody, proč by rád zůstal v Česku natrvalo. A pak dodává: „Děti studují, začnou tady pracovat, rodina má být spolu, tak jsem se rozhodl podat žádost o české občanství.“ Odpověď zatím nedostal.

Text: Goranka Oljača

První úsměv

Narodil se v  Hanoji roku 1962, do Česka přišel o 20  let později za studiem na chemické průmyslovce v  Pardubickém kraji. Teď je podnikatelem, má dvě děti, manželku a žije v  Praze. Dcera a syn viděli spot Centra pro integraci cizinců na Youtube a líbí se jim. Nejen to, jak se jejich táta usmívá, ale především to, jak pomáhá tomu, aby se komunikace s cizinci zlepšila. Pravda je, že pro spot byl Len Nok Lam připraven díky životní praxi  – nikdo mu nemusel vysvětlovat, jak se chopit role, protože se mu také několikrát stalo, že mu Češi tykali. „Mně to nevadí, ale od některých se mi to nelíbilo, někteří byli vyloženě zlí. U nás ve Vietnamu je jiná kultura s přesnými pravidly o vzájemném oslovování. Star-

Druhý pan úsměv

Michael Sonnenshine si zvykl, že mu doma vždy říkají „Majkl“, tady ale slyší „Majkleee“. To „eee“ americký podnikatel a herec ve spotu „Mluvme spolu“ schválně prodlužuje, aby zdůraznil, jak se odlišuje od anglické výslovnosti. Ví, že jde o jiný jazyk a gramatiku, ale stejně se mu to zdá trochu divné.

21

Cizinci si často stěžují, že jsou „jazykově“ jaksi zmatení. Na kurzech se učí jedno a v běžném životě slyší druhé. „Vysokej“ a „vysoký“ přece není totéž pro někoho, kdo se začíná učit jazyk. „Jooo, všechno je jiné. Ale hlavně, tu je sedm pádů krát tři rody a to je vždy těžké. Pro mě je také těžké psát, obzvlášť „ y“ a „i“. Pro vás je to měkké a tvrdé, dlouhé, krátké „i“ nebo ypsilon – pro mě je to moc komplikované.“ V  běžném životě Michael Sonneshine problémy nemá. „Přijdu do restaurace, mám jídelní lístek, a pokud je to v češtině mám prst, kterým ukážu, co chci. Číšník sám obvykle říká, ukažte nebo prostě přinese lístek v angličtině. Nikdo nikdy neřekl ‚Jardo, pojď sem‘ jako v tom našem spotu“ (směje se a huláká jako číšník ze spotu). Ve spotu se mimo jiné poukazuje na to, jak Češi mluví anglicky. Nepřehnali jste to? „Teď je to ve srovnání s minulostí jako noc a den,“ odpovídá. „V roce 1991 málo lidí mluvilo anglicky, a když mluvili, neměli sebedůvěru. Druhou variantou bylo, že naopak byli absolutně perfektní, protože studovali vysoké školy na Západě anebo tam dlouho pracovali, obvykle v obchodních firmách. Teď už máme situaci, že anglicky mluví mnozí a hodně anglických slov a frází se v češtině běžně používá.“ Nabídka k natáčení spotu Mluvme spolu se usměvavému Američanovi zdála sympatická a smysluplná. „Podle mě nejlepší způsob, jak

se učit jazyk, je mluvit tím jazykem. Začínáš myslet v tom jazyce, musíš udělat hodně chyb, musíš ho adoptovat, aby byl tvůj. Pokud nepoužíváš, nenaučíš se.“ Přiznává se, ne vždy je to lehké. „Pro mě je trochu frustrující to, že mám specifický smysl pro humor, specifické vtipy a je to náročné na překlad do češtiny. Je trapné, když říkám nějaké fóry, a nikdo se tomu nesměje. Moje manželka je Češka, mluví skoro perfektně anglicky, ale čas od času preferuje mluvit česky. Stále mi říká: Michael, tvoje čeština se zhoršuje a jsi tady už dvacet let. Na filmy v televizi se vždycky díváme v češtině, a když se jí zeptám, co někdo říká nebo co se stalo, ona jen řekne: „Michaele, nauč se už češtinu, prosím tě.“

Slečna úsměv

Eliška Boušková, třetí usměvavá tvář kampaně Centra pro integraci cizinců, nikdy neměla problémy s  češtinou. Takové problémy, jaké hraje ve spotu Mluvme spolu, už vůbec ne. Je Češkou s africkými kořeny a jako profesionální herečce jí nebylo zatěžko zahrát epizodu s  jazykovými neshodami. Ve skutečnosti pocit cizince měla zažít spíše ve Francii, kde nějakou dobu žila, ale to se nestalo. Tam se prý cítila více doma než v  Čechách, a to už je, přiznejme si, jiné téma než naše kampaň.

ČEŠTINA JE I MŮJ JAZYK Text: Kristýna Freiová

V prostorách Goethe Institutu v Praze proběhlo v červnu vyhlášení výherců třetího ročníku tvůrčí a literární soutěže „Čeština je i můj jazyk“, kterou ve spolupráci s nakladatelstvím Baobab uspořádala již potřetí nezisková organizace META. Soutěž byla určena žákům základních a středních škol. Přihlásit se mohly děti z celé České republiky bez ohledu na jejich mateřský jazyk. Cílem literární soutěže proto bylo, aby se žáci zamysleli nad tím, jaké to je, když do školy přijde žák s odlišným mateřským jazykem. Co musí všechno zvládnout a jakou roli hraje čeština jako dorozumívací jazyk. Ve třech kategoriích se soutěžilo o zajímavé ceny. Příspěvky hodnotila odborná tříčlenná porota. Nelehký úkol na sebe vzali překladatelka a nakladatelka Tereza Horváthová, hudebnice a básnířka Feng-yűn Song a básník, překladatel a publicista Petr Borkovec. Protože příspěvků bylo mnoho a všechny byly výborné, porota se rozhodla udělit vlastní ceny. Speciální cenu METY proto získala osmiletá Anna Ackermann za svůj komiks. Třetí multimediální kategorie soutěže s názvem Planeta škola se mohli zúčastnit tří až pětičlenné skupiny žáků

22

7. tříd – 4. ročníků středních škol. Výhru si odnesla skupina žáků ze základní školy Radotín. Porotu nadchl jejich krátký film, který jednoduše a vtipně představil jejich mongolského spolužáka Muruna. Druhá kategorie patřila taktéž starším dětem. Zúčastnit se jí mohli jednotlivci ze 7. tříd základních škol až studenti 4. ročníků škol středních. Kategorie nesla název Ztraceno v překladu. První místo obsadil Adam Vališ z Prahy s esejí „Koho chleba jíš“. Vtipným způsobem se zamýšlel nad příslovím, které je pro rodilé Čechy srozumitelné, ale jak by si s ním poradili cizinci? Druhé místo obsadila Anežka Švarcová a třetí Eliška Špačková z Tišnova za dílo s názvem Můj hrdina, Malá mořská víla o četovém dialogu hrdiny s dívkou postiženou ztrátou řeči. První kategorie soutěže „Čeština je i můj jazyk“ pojmenovaná Promiňte, nerozumím, byla určena nejmenším dětem, a to žákům 3. – 6. tříd základních škol. Úkolem dětí bylo představit si, že jsou v nové neznámé zemi, kde se mluví jinou řečí, a napsat pohádku nebo báseň. První místo obsadil Benjamin Horváth s krátkým textem „Japoneček v Praze“ o japonském turistovi, který si myslí, že mu po celé Praze všichni jen nabízejí zmrzlinu. Na druhém místě se umístila Tereza Nováková z Ledče nad Sázavou. Po vyhlášení třetího místa, které obsadila Gabriela Suchánská, byli oceněni autoři, kteří se umístili na 4. – 10. místě.

Devítka byla opravdu Text: Kristýna Freiová Foto: Marcela a Kristýna Freiovi

S koncem srpna se do Prahy vrátil multikulturní festival Barevná devítka. I tentokrát šlo o přehlídku kultur národnostních menšin, které si za svůj nový domov zvolily Českou republiku. Hlavní slovo měla hudba, tanec, zpěv, ale především pochoutky z takřka celého světa. Jedenáctý ročník přinesl tradičním návštěvníkům přesně to, na co jsou zvyklí, a těm novým ukázal, že čím bude česká společnost barevnější, tím lépe pro ni.

Pořadatelem Barevné devítky je již jedenáct let Městská část Praha 9. „Každým rokem se snažíme program sestavovat tak, aby zaujal, ale hlavně potěšil nejen ty, kteří se na festival už celých jedenáct let vracejí, ale i nové návštěvníky. Proto volíme jednak léty prověřené záležitosti jako třeba pochoutky z Gruzie, Afghánistánu či Peru nebo tradiční vietnamský tanec s  klobouky a původní moldavský tanec v  krojích. Každoročně se však také snažíme zapojovat nové menšiny, a představit tak společnosti něco, co třeba ještě nikdy a nikde neměli šanci vidět,“ říká místostarosta Prahy 9 Mgr. Adam Vážanský. Sám se vždy nejvíc těší na cizokrajné kulinářské speciality. Na akci se podílelo celkem devatenáct organizací, velvyslanectví, kulturních a integračních center. Letos bylo hlavním hostem velvyslanectví Jihoafrické republiky, kterému patřil největší stánek. Zde mohli návštěvníci ochutnat jihoafrický hot dog, kávu nebo pravý Rooibos. Historicky poprvé se festivalu zúčastnilo velvyslanectví Čínské lidové republiky, které MČ Praha 9 věnovalo obří lampion. Festival proběhl v areálu parku Podviní. Kdo zavítal, mohl ochutnat dobroty z Brazílie, Pákistánu, Arménie, Mexika i Norska. Arménský stánek nabídl grilované maso, mexické fazolové směsi, norský ryby a brazilské sladkosti. Debužírovat se dalo zkrátka celé odpoledne. U stánků Makedonie, Jihoafrické republiky a Peru se rozlévalo víno. Na své si přišli i milovníci čajů. Kdo se už dost najedl a napil, mohl obdivovat a nakupovat rukodělné výrobky a suvenýry z Afriky, ručně vyšívané koberce a látky z Pákistánu, šafránové výrobky z Iránu nebo

BAREVNÁ kávu a mýdla ze Sýrie. Každý stánek označovala cedule s popisem daného státu, a kolemjdoucí se tak mohli dozvědět něco málo o jeho historii, geografii a kultuře. Program se zdaleka neodehrával jen mezi vůněmi a barvami překypujícími stánky. Hlavní pódium, kde se každoročně odehrávají koncerty domácích i zahraničních interpretů, nově doplnila samostatná taneční scéna, která představila tradiční tance z Jižní Ameriky nebo Indie. Návštěvníci se pak mohli sami zapojit v rámci pohybových workshopů. Největší hvězdou hlavního pódia byla bezesporu jihoafrická jazzová zpěvačka Melanie Scholtz. Melanie si svým talentem a osobností získala nejen široké publikum, ale i odbornou veřejnost. Je držitelkou několika ocenění na poli jazzové hudby. To, že nadšené ohlasy ani trochu nepřehánějí, dokázala i festivalovému publiku, které doslova okouzlila. Poprvé se na festivalu představila balkánská hudba díky česko-srbské kapele Avlija, která s  oblibou do svých vystoupení zapojuje i publikum. Členové skupiny rozdávali texty svých písní a pobízeli diváky k tanci.

Latinskoamerické rytmy přinesla mezinárodní salsová skupina sídlící v Praze La Descarga Salsa Orchestra. Hudebníci pocházejí z Peru, Kuby, Německa i Austrálie. Českému publiku nabídli nejen autentický zážitek z pravé latino party, ale také zajímavou sondu do historie salsy. Závěrečné vystoupení patřilo pražské kapele Al-Yaman, která kombinuje zvuky arabské a elektronické hudby. Vystoupení dominoval zpěv jemenské zpěvačky Ashwaq Abdulla Kulaib. Repertoár skupiny tvoří lidové arabské písně především z Jemenu a původní autorská tvorba. Celé odpoledne se bylo možné zapojit do festivalové hry „Za hodinu kolem světa s dopravním podnikem“. Podmínky soutěže byly jednoduché. V infostánku si zájemci mohli vyzvednout hrací karty. Na jednotlivých stáncích byly připraveny otázky, zvlášť pro děti a dospělé. Správné odpovědi se doplňovaly do hracích karet, které se posléze vracely do informačního stánku. Zaslouženou odměnu si nakonec odnesla pětice vítězů.

23

DOTEKY AFRIKY tentokrát v Liberci Text a foto: Markéta Skočovská Africkou kulturu představil již popáté festival, který se 18. července konal v libereckém kulturním centru Lidové sady ve spolupráci s místní zoo. Autentickou atmosféru dodávaly akci venkovní teploty, za které by se leckterá africká země nemusela stydět. Proto bylo velmi příjemné, že dispozičně šikovně řešené kulturní centrum umožnilo, aby hlavní kulturní program probíhal v zahradě a ve stejném čase se konaly komorněji laděné přednášky a diskuze ve vnitřním sále Experimentálního studia. Návštěvníci tak mohli přecházet dle libosti z jedné scény na druhou. Záštitu nad akcí převzala jako každý rok velvyslankyně ČR v Ghaně J. E. Gita Fuchsová, pozvání přijala i velvyslankyně Ghany v ČR Sabah Zita Okaikoi, hejtman Libereckého kraje Martin Půta nebo herečka, zpěvačka a šéfredaktorka Rádia Junior Český rozhlas Zora Jandová. Tváří letošního ročníku se stal zpěvák Dan Bárta, který je kromě svých hudebních aktivit vášnivým obdivovatelem a znalcem zejména afrických vážek, o nichž poutavým způsobem včetně využití mimiky a pohybu vyprávěl hned ráno na začátku programu. První skupinky návštěvníků, ranních ptáčat, se pokusila rozpohybovat bubenická sekce hudebně-tanečního uskupení Aneboafro (Mali, ČR, SR). O mnoho hodin později předvedli jako zlatý hřeb i svůj celovečerní program. Africkou hudbu a tanec představili v průběhu akce i BaToCu (Senegal, Gambie, ČR), TiDiTaDe (ČR) nebo třeba tanečnice z Ugandy Joseline Amutuhaire. Aktivnější návštěvníci se zapojili do tanečních a bubenických workshopů. Několik neziskových organizací představilo svou činnost v  Africe a její výsledky. Člověk v tísni svou Rozvojovku, UNICEF africkou školu, Kamba-Ti-BaAka svůj projekt, jehož cílem je zlepšit zdravotní stav pygmejského kmene BaAka žijícího ve Středoafrické republice, a tím také zabránit přenosu nákazy na ohrožené lidoopy. Kedjom-Keku, která od roku 2010 usiluje o záchranu horského mlžného lesa v Kamerunu, prodávala na trhu oblečení šité z afrických látek, výtěžek věnuje na stavbu škol. Vybrané modely dokonce předvedli na improvizovaném molu. Přivezli ale například i jedny z nejpálivějších chilli papriček, které pochází právě z této západoafrické země, a promítli vlastní dokument s názvem Muž, který sází stromy, čehož se zúčastnil i hlavní hrdina filmu. Ve spolupráci se zoo a hlavně jejím ředitelem Davidem Nejedlo, který se programu aktivně účastnil po celý den, se sbíraly dioptrické brýle a jízdní kola, jež využijí lidé v Africe. Trh nabídl ke koupi spoustu afrických uměleckých předmětů, kadeřnice z Ghany pletla zájemcům africké copánky, děti si mohly nechat pomalovat obličej nebo se také zúčastnit doprovodného programu pro ně určeného − hry cocopétanque nebo stepařské soutěže v areálu ZOO (mimochodem příjemným bonusem ke vstupence na festival byla právě i volná vstupenka do ZOO, čehož mnozí rádi využili). Jen škoda, že na akci ne-

24

bylo možné zakoupit žádné africké občerstvení, které se jinak na akcích podobného typu objevuje a je výtečné. Ředitelka české pobočky UNICEF Pavla Gomba popisovala úskalí života afrických žen, Petra Nedbálková, zaměstnankyně Diakonie ČCE, vyprávěla o svých dlouhodobých pobytech v  Ghaně a Etiopii a ředitel zoo Nejedlo spolu s Klárou Petržalkovou hovořili o svých zkušenostech z veterinárních projektů v Africe. Nevidomý horolezec Jan Říha vylíčil své expedice na Kilimanžáro a Aconcaguu a legendy Jiří Moskal a Tomáš Pour připomněli svou slavnou účast na Rallye Paříž − Dakar ve voze Liaz.

„Afrika, kontinent, kterému hodně dlužíme.“ (Martin Půta) Festival založili kameramanka Romi Straková a režisér Jan Svatoš v roce 2010 ve snaze prezentovat v ČR moderní africké umění a bourat stereotypy, které se k Afričanům, jejich kontinentu a kultuře vážou. První tři ročníky festivalu se konaly na různých místech Vysočiny, čtvrtý ve Dvoře Králové nad Labem a pátý letos právě v Liberci. „Cílem je přiblížit českému publiku různé kultury afrického kontinentu, a to díky setkání odborníků, cestovatelů, umělců, ale i dobrovolníků, které spojuje vášeň k africké kultuře, umění, lidem a světadílu jako fenoménu,“ říká Jan Svatoš, zakladatel festivalu. Právě Svatoš přivezl na festival i interaktivní výstavu „Archa světel a stínů“, která ve stanu se zebřím vzorem ukrývá sto let staré fotografie vášnivých cestovatelů manželů Johnsonových i fotografie režiséra Jana Svatoše, který o nich natáčí dokumentární film na pěti světadílech. Pod už hvězdnou oblohou zakončilo festival po vystoupení Aneboafro promítání britsko-amerického filmu Africká královna z roku 1951.  Více informací na www.dotekyafriky.cz.

Večer věnovaný Ukrajině očima Ukrajinek Text a foto: Rena Horvátová

V České republice žije dle údajů cizinecké policie 104 433 Ukrajinců, přesto se o jejich kultuře, mentalitě a zemi jako takové mnoho neví. Možná i proto dorazilo do Galerie Langhans šest desítek lidí, kteří se přišli seznámit nejen s historií, kulturou a zajímavostmi Ukrajiny, ale také s její současnou politickou situací. Večerem, který je součástí projektu Sdružení pro integraci a migraci, s názvem Crossing borders, provázely migrantky Olga Vencovská a Oksana Chuzha, jež představily svou vlast v tradičním kroji zvaném výšivka. Obě se tak podělily o zkušenosti ze života v rodné Ukrajině a také v České republice, kde před lety našly svůj druhý domov. A nebyly jediné. Se svým příběhem se podělila také Lidiya Cryshtal, která Českou republiku navštěvuje už deset let, z toho dva roky čeká na přechodný pobyt. Sál Galerie Langhans se zaplnil Čechy i cizinci všech generací. Olga a Oksana vypráví o své domovině. Informují jak o rozloze země, státech, které s Ukrajinou sousedí, tak i o současné politické situaci, která se převážně dotýká Krymu. Jejich povídání je doplněno fotkami. Díky multikulturnímu večeru se jeho návštěvníci seznámili také s ukrajinskou kulturou, tedy zvyklostmi, tradicemi i národními pokrmy i osobnostmi, které se významně zapsali do historie této země. „Dnešní večer má za cíl představit majoritě cizince, kteří tady s námi žijí, a země, z nichž pocházejí, jejich očima. Vytváříme tak příležitost pro společné setkání a porozumění,“ říká Kateřina Dederová ze Sdružení

pro Integraci a migraci (SIMI) a prozrazuje, že všech osm plánovaných multikulturních večerů připravují samotní cizinci přesně tak, jak by oni rádi o své zemi veřejnost informovali. „Úlohou naší organizace je, aby vždy poskytovala informace objektivní, nikoliv zkreslené. Podporujeme tak cizince v situaci, v jaké se momentálně nachází. Současně se snažíme dlouhodobě bojovat s rostoucím rasismem a xenofobií v české společnosti, “ dále vysvětluje Dederová. Večer věnovaný Ukrajině není první, na programu už byly země jako Kongo, Mongolsko nebo Kurdistán. Všechny zmíněné se těšily velkému zájmu veřejnosti. V září plánují organizátoři večer věnovaný Bosně nebo některému z regionů jihoamerické země. V prvním patře se po skončení přednášky a následné diskusi o současné situaci na východě Ukrajiny ochutnávají tradiční ukrajinské pokrmy. „Toto jídlo připravujeme na Vánoce,“ říká Oksana a ukazuje na vareniky, plněné knedlíky, které připomínají spíš než ty naše české polské pirohy nebo ruské pelmeně. Svatá vánoční večeře na Ukrajině obsahuje nejméně dvanáct pokrmů. Nikdy nechybí Kutia, chutný dezert připravovaný z máku, kandovaného ovoce, medu a ořechů. A i ten máme možnost ochutnat. Ukrajinka Lidiya Cryshtal zájemcům předvádí své ručně tkané gobelíny. Lidé se kochají krásou barevných tkaných obrazů a rádi si vystojí frontu, aby si koupili háčkovanou copatou panenku nebo vkusně pestrý gobelín. „Přijela jsem na návštěvu před dvěma lety a doteď čekám na rozhodnutí o přechodném pobytu z důvodu sloučení s rodinou. Žije mi tu totiž dcera a vnučka. Dcerka vystudovala v Liberci textilní design a už se domu nevrátila, zamilovala se a provdala za Čecha. A já už jsem v penzi, dříve jsme působila na univerzitě v Kyjevě, ale dnes bych ráda s dcerou pracovala v Čechách, protože i já jsem povoláním designér,“ vysvětluje Lidiya, která po příjezdu do Prahy sice dostala nabídku, aby vyučovala v Liberci, ale kvůli své jazykové vybavenosti se na to stále ještě necítí. Sympatická designérka prozrazuje, že má v Kyjevě ještě dvě dcery, architektku a také designérku, se kterými je neustále v kontaktu přes internet. Svým odchodem ze země opustila kromě části rodiny i svou soukromou dílnu, ale momentální situace, která panuje na Ukrajině, jí nedala na vybranou. „V Kyjevě teď nejsou poptávky, lidé mají jiné starosti, trápí je současná situace a nemají myšlenky na koupi gobelínů,“ postěžuje si paní Cryshtal, které je vedle rodiny práce vším. Mezitím, co si povídáme, prodává jednu panenku za druhou. „Já se necítím jako cizinka,“ naváže na náš rozhovor. „Je to asi tím podobným jazykem. Má dcera studovala češtinu na kurzech v Kyjevě a vyprávěla, že čeština je jako ukrajinština, jsou si velmi podobné. Já už tu jezdím za dcerou deset let a musím potvrdit, že se mi jazyk učí dobře a i možná proto se tu cítím jako doma. A to postupné poznávání České republiky mi pomohlo v mé integraci. Probíhalo to postupně a nenásilně,“ říká paní Lidiya, která nepocítila na vlastní kůži předsudky nebo projevy nesnášenlivosti. Článek vznikl v rámci večera o Ukrajině pořádané SIMI (Sdružení pro integraci a migraci) jako jeden z multikulturních večerů projektu Crossing boders. a který je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.

25

Jiný pohled na migraci v online prostoru Společné vaření s Centrem na podporu integrace cizinců pro Olomoucký kraj

Recepty s příběhem Text: Eva Čech Valentová

Nedávno mezi migrační portály přibyl SIMI Foodblog, za jehož vznikem stojí nevládní organizace Sdružení pro integraci a migraci (SIMI), která všestranně podporuje migranty v České republice již přes 20 let. „Ze své podstaty je SIMI Foodblog určen milovníkům exotických kuchyní. Každý může najít či sdílet recepty z různých koutů světa a vyměňovat si zkušenosti s jejich přípravou. Kromě kulinářských tipů bychom ale také rádi inspirovali k poznávání kultur, které se k jednotlivým pokrmům vážou – recepty totiž připravují cizinci, kteří v České republice našli svůj nový domov. Součástí receptů jsou proto i příběhy jejich autorů o tom, jak se do Česka dostali a jak se jim v zemi žije, či jejich vzpomínky na domov,“ přibližuje obsah nového webu Kateřina Dederová, PR manažerka SIMI.

Manana z Gruzie (napsala Goranka Oljača)

Paní Mančo se narodila v Tbilisi, kde pracovala jako inženýrka chemie v laboratoři. Tady se jaksi „specializuje na integraci Čechů“. Čechy prý integruje tak, že jim vaří s láskou a stejně láskyplně s nimi i komunikuje. V České republice žije od roku 2005 a už získala trvalý pobyt. Důvody její emigrace byly ekonomické a rodinné, i když v pozadí jejího příběhu se projevuje také politická nestabilita a válka v Gruzii, kvůli nimž zůstala bez práce. Naštěstí vždy dobře vařila, a českou gastronomickou kariéru začínala ve sdružení Berkat a potom v InBázi, kam přišla, aby se naučila česky. Stala se vedoucí kuchyně a pracovala s mnoha ženami z Afghánistánu, Pákistánu, Ukrajiny, Čečenska a jiných zemí. S velkým úspěchem vařily svá tradiční jídla a formou cateringu je dodávaly na různé společenské a soukromé akce. S kamarádkami založila polévkárnu, a odtud chyběl už jen krok k provozování vlastní restaurace na Florenci. Když mluví o gruzínském jídle, paní Mančo nezapomíná připomenout, že gruzínská kuchyň potřebuje hodně času a ingrediencí. A také, že mají úplně jinou kulturu stolování než Češi. „Na stůl se dává 20–30 různých jídel a všechna jsou tzv. hlavní. Lilky s ořechy, špenát s ořechy, musí být i salát s ořechy, okurky a rajčata s čerstvou bazalkou a koriandrem, hodně ryb – všechno dáváme na stůl. Lidé začínají jíst chačapuri a potom přijde na stůl šašlík, gulášová polévka, spoustu cibule, fazolí a různých mas. Máme i ředitele stolu, který vítá rodinu a hosty. Připíjí se na počest Boha, protože jsme velcí křesťané, a potom na zdraví naší velké rodiny.“ Foodblog je přístupný na internetové adrese foodblog.migrace.com a každý do něj může přispívat vlastními recepty, tipy či jen komentáři o tom, jak se mu jídlo povedlo či jak chutnalo. Od příštího léta budou stránky doplněny o tipy, kam si v Praze zajít za etnickým jídlem či pro exotické suroviny. SIMI pořádá ve spolupráci s cizinci pravidelné multikulturní večery o zemích, ze kterých pokrmy pochází. Na těchto večerech můžete kromě poznání historie, kultury a současné situace v různých zemích světa ochutnat i jejich speciality. Přejeme všem dobrou chuť! Foodblog vznikl v rámci projektu Dejme šanci (i)migrantům II, podpořeného z grantu Magistrátu hl. m. Prahy.

26

SPOJENÍ PÁLIVÝCH PAPRIČEK A ČOKOLÁDY Text: Kateřina Výmolová Pálivé papričky všelijakých tvarů a barev, hořká čokoláda a samozřejmě tortilly. To vše a mnohem více je nedílnou součástí mexické kuchyně, se kterou se mohli zájemci setkat. V prostorách Vyšší odborné školy sociální Caritas v Olomouci proběhl další kulinářský workshop, tentokrát inspirovaný žhavým Mexikem. Hlavním organizátorem bylo  Centrum na podporu integrace cizinců pro Olomoucký kraj, které v  minulosti realizovalo také kulinářský workshop s tématikou ukrajinské kuchyně. Návštěvníci workshopu měli možnost pod vedením zkušeného lektora Jakuba Urbance, který v Mexiku pobýval několik měsíců jako učitel anglického jazyku, vyzkoušet si uvařit a  následně i ochutnat tradiční mexickou kuchyni. Hned v úvodu workshopu se tedy účastníci vrhli na přípravu těsta na tortilly. Jedná se o tradiční placky, které Mexičané získali ze španělské kuchyně. Do této placky můžete zavinout všemožné suroviny od masa přes omáčku až po zeleninu. My jsme měli na výběr hned z  několika variant a myslelo se i na vegetariány, pro které místo kuřecího masa bylo připraveno maso sójové. Po uválení těsta a upečení tortillových placek jsme přešli na hlavní chod našeho workshopu, a  to na a Guacamole a Mole poblano; Guecamole omáčka vyrobena z  rozmačkaného avokáda doplněnou mořskou solí, rajčaty, citrónovou šťávou a chilly. Mole Blando, je také omáčka, ve které se snoubí ohnivá chuť chilly papriček a tmavé hořké čokolády, doplněná výraznou kořeněnou chutí skořice a hřebíčku. Celý workshop byl zakončen sladkou tečkou v podobě smaženého banánu, oblíbenou mexickou specialitou. Konzumace uvařených pochutin byla doplněna povídáním o životě a tradicích v Mexiku. Účast na těchto kurzech je zdarma. Informace o plánovaných akcích naleznete na webových stránkách Center na podporu integrace cizinců (www.integracnicentra.cz).

Omáčka Mole poblano 1/2 balení čokolády kvalitní hořké čokolády, chilli papričky dle chuti, půl hrsti rozinek, půl hrsti mandlí, špetka soli, půl hrsti burských oříšků, cibule, 4 rajčata, 4 stroužky česneku, trochu sezamových semínek na ozdobu, hřebíček, skořice, sůl, vývar. Postupně osmahneme cibuli a česnek, postupně přidáváme a restujeme chilli papričky, rozinky, oříšky, rajčata. Maso orestujeme zvlášť. Rozpustíme ve vodní lázni čokoládu, nalijeme ji do směsi, povaříme a zalijeme vývarem. Před podáváním rozmixujeme omáčku do hladka. Orestované maso přelijeme vzniklou omáčkou, posypeme sezamem a zabalíme do tortilly.

Devítka

byla opravdu  barevná 27

Rodina A4_2015.pdf 1 27.8.2015 23:16:54

RODINA ODVEDLE TAK TROCHU JINÝ NEDĚLNÍ OBĚD

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

22.11.2015. ve 13h JSTE ČESKÁ RODINA NEBO RODINA CIZINCŮ ŽIJÍCÍ V ČR? CHCETE POZNAT NOVOU KULTURU, OCHUTNAT ČESKOU NEBO ZAHRANIČNÍ KUCHYNI ČI TŘEBA NAJÍT NOVÉ PŘÁTELE? PŘIHLASTE SE DO PROJEKTU! DVANÁCTÝ ROČNÍK SETKÁNÍ ČESKÝCH RODIN A RODIN CIZINCŮ ŽIJÍCÍCH V ČR U SPOLEČNÉHO OBĚDA!

ON-LINE PŘIHLÁŠKU A VÍCE INFORMACÍ O PROJEKTU NAJDETE NA

WWW.SLOVO21.CZ NEBO NA ČÍSLE 222 522 070.

Tento projekt je financován Ministerstvem vnitra České republiky

Pojďme společně poobědvat – v neděli 22. listopadu ve 13 hodin Rodiny Čechů i cizinců jsou srdečně zvány již na 12. ročník společného setkání u nedělního oběda. Připojte se k více jak dvanácti stům rodin, které za dobu trvání projektu Rodina Odvedle našly odvahu potkat se s odlišnou kulturou a získat nové přátele. Staňte se hostiteli, co pozvou rodinu Čechů či cizinců na oběd, nebo buďte hosty na tomto obědě a připojte se tak k desítkám rodin, které v jeden den společně poobědvají po celé republice, posdílí své životní příběhy, otevřou se nové kultuře a obohatí tak svůj život. Přečtěte si reportáže z uplynulých ročníků této výjimečné akce na webových stránkách organizace Slovo 21 na www.slovo21.cz a přihlaste se online k účasti na letošním ročníku. Pro více informací můžete se obrátit na email [email protected] nebo telefonicky na 222 522 070.