15 LET ČESKÝ INSTITUT PRO AKREDITACI, o.p.s. ČESKÝ INSTITUT PRO AKREDITACI, o.p.s

ČESKÝ INSTITUT PRO AKREDITACI, o.p.s.

CIA - Kronika - potah

ČESKÝ INSTITUT PRO AKREDITACI, o.p.s.

15 LET

1991–2006

1991–2006

ČESKÝ INSTITUT PRO AKREDITACI, o.p.s.

1

1991–2006

▲

Obsah Editorial: Čas zralosti a sklizně plodů

3

Rozhovor s ředitelem ČIA Ing. Jiřím Růžičkou, MBA: Odkud jdeme, kdo jsme a kam kráčíme

4

Odkud jdeme Historie akreditace a Českého institutu pro akreditaci: Proti běhu času Očima pamětníka: Akreditace – věc prestiže

7 15

Kdo jsme Hlavní poslání Národního akreditačního orgánu: Provádění akreditací

17

Rozvojové aktivity: Stálý postup vpřed

21

Mezinárodní rozměr akreditace: Vzájemné uznávání výsledků akreditace

24

Partnerství a poradní orgány: Participace všech zainteresovaných

27

Klientský přístup: Zákazník na předním místě

31

Kam jdeme? Vize společnosti: Kvalitními službami vstříc spokojeným zákazníkům

33

Organizační struktura, kontakty

35

JUDr. Ing. Robert Szurman: Národní politika podpory jakosti

37

English Summary

39

Příloha

Vydal: Český institut pro akreditaci, o. p. s., v roce 2006 u příležitosti 15. výročí vzniku akreditace v České republice Redakčně zpracovala: Ing. Irena Šatavová Typografická úprava: AGAMA poly-grafický ateliér, s.r.o., Na Výši 4, 150 00 Praha 5 Tisk: Východočeská tiskárna, spol. s r. o., Sezemice

2

1991–2006

Patnáct let akreditace v České republice ▲

Čas zralosti a sklizně plodů Jeden, dva, tři, … patnáct let! V životě lidském představují patnácté narozeniny výrazný zlom - přinášejí definitivní odložení prošlapaných dětských střevíčků a rozhodné nakročení cestičkou teenagerství směrem k době dospělosti. Ale co znamená půl druhé desítky let v chodu společnosti, která se zabývá akreditací? Je to hodně? Je to málo? Pro Ing. Jiřího Růžičku, MBA, který stojí po celou tu dobu v čele českého národního akreditačního orgánu, to představovalo podstatný kus jeho profesní kariéry. Českým firmám přineslo těchto patnáct let moderní akreditační standardy, které jim usnadnily přístup na mezinárodní trhy, zejména pak na společný trh zemí Evropské unie. Razítko Českého institutu pro akreditaci na osvědčení o akreditaci je ve světě zárukou stvrzující dodržení mezinárodních předpisů a norem. Během posledních deseti let se Český institut pro akreditaci vyšvihl mezi první třetinu pelotonu tvořeného národními akreditačními orgány, která určuje rychlost a směr vývoje dalších mezinárodně uznávaných a pojímaných akreditačních procesů. Jeho pracovníci jsou v tomto mezinárodním společenství přijímáni s respektem a Česká republika drží řadu prvenství mezi zeměmi střední a východní Evropy, pokud se týká jejich přístupu k evropským i celosvětově působícím akreditačním organizacím a mezinárodním dohodám. Viděno z tohoto úhlu pohledu, lze s pocitem patřičné hrdosti tvrdit, že uplynulá léta působení Českého institutu pro akreditaci ho posunula do stavu zralosti, kdy jeho práce přináší chutné a šťavnaté plody. Máte-li chuť, pojďte je s námi ochutnat prostřednictvím následujících stránek této publikace…

Fifteen Years of Accreditation in the Czech Republic: ▲

Time of maturity and harvesting One, two, three, … fifteen years! In human life the fifteenth birthday is a significant breaking point bringing about definite discharge of wornout children’s shoes and resolute stepping-out on the teenager path toward maturity. But what does one and half tens of years mean in the business of a company involved in accreditation? Is it much – or little? For Mr. Jiří Růžička, who has been heading the Czech national accreditation body the whole period, it is a substantial portion of his professional career. This period has brought modern accreditation standards which facilitated the access of Czech firms to foreign markets, in particular to the Common Market of the European Union. For the world, the stamp of the Czech Accreditation Institute on accreditation certificates is a guarantee of observance of international regulations and standards. In the last decade the Czech Accreditation Institute has risen itself to the first third of the peleton formed by national accreditation bodies which set down the speed and scope of development of other internationally recognised and conceived accreditation processes. Its personnel are respected in this international community, and the Czech Republic ranks the first among the former COMECON countries as to their approach to both European and global accreditation organisations and international agreements. From this point of view, it is possible, with the feeling of justified pride, to state that the past years of the Czech Accreditation Institute’s activities have brought it to the state of maturity, when its work brings fruitful results. If you wish to get more acquainted with them, have a look at the following pages of this publication…

3

1991–2006

Rozhovor s Ing. Jiřím Růžičkou, MBA, ředitelem Českého institutu pro akreditaci: ▲

Odkud jdeme, kdo jsme a kam kráčíme Ing. Jiří Růžička, MBA stojí v čele Českého institutu pro akreditaci od jeho vzniku, tedy celých patnáct let. Akreditací se ale začal zabývat ještě o tři roky dříve, v roce 1988, kdy se rodily první představy o tom, jak by vůbec proces akreditace mohl u nás vypadat. Suma sumárum je to člověk, který má za sebou řadu bojů o podobu českého (původně ještě československého) akreditačního systému, a nutno podotknout, že šlo o bitvy vítězné. Kdo jiný by tedy mohl napsat první řádky této reprezentativní publikace, podávající svědectví o uplynulých patnácti letech Českého institutu pro akreditaci, ale také o záměrech a cílech, které před ním stojí, důstojněji než právě on! Náš úvodní rozhovor začínal jednoduchou otázkou: Proč je vůbec akreditace důležitá? Když jsem se v roce 1988 začal akreditací zabývat, lákalo mě na ní to, že je to práce zajímavá, v našich podmínkách nová, avšak vyzkoušená ve všech zemích na západ od nás, takže určitě má smysl se jí věnovat. Vámi položenou otázku jsem si tehdy nekladl. Mám-li na ni odpovědět nyní, se svými dnešními znalostmi a zkušenostmi, řekl bych, že akreditace je nástroj k odstraňování technických překážek obchodu. Její úloha je v prokazování důvěryhodnosti výsledků zkoušení a certifikační nebo inspekční činnosti prováděné v procesu posuzování shody. Jinak řečeno, aby u nás pořízené výsledky mohly být uznávány v celém světě a naopak. Nejde jenom o odstraňování překážek v obchodě, ale také například v pohybu osob. Je-li někdo certifikován jako odborník v dané oblasti, pak jeho způsobilost nebude zpochybňována v zemích, které vzájemně uznávají své akreditační a certifikační procesy. V některých oblastech se nám to daří, v jiných zatím ne úplně. A o tom je - velice stručně řečeno - akreditace. Její význam se v poslední době posiluje. Je to dobře? Evropská unie začíná připravovat jisté „zezávaznění“ dosud dobrovolné akreditace a její využívání širším způsobem. Na jednu stranu je vnímáno jako pozitivní, že prokazování způsobilosti subjektů se bude rozšiřovat do dalších oblastí našeho života. Ale na straně druhé zde cítím podobně jako v jiných oblastech, kde je něco nařizováno jako cosi „povinného“, že základem pro vykonávání určité aktivity se stane spíše získání potřebného dokumentu než vlastní fungování podle určitých pravidel. A tenhle přístup nepovažuji za přínosný. Akreditace je postavena na několika „pilířích“, bez nichž by nemohla fungovat. Co je tvoří? Český institut pro akreditaci je vnímám jako organizace s výlučným postavením. To je vykoupeno poměrně přísnými předpisy, které musí tento národní akreditační orgán splňovat. Jde o celou řadu požadavků, jak vykonávat určité činnosti, abychom byli nezávislí vůči všem subjektům, které posuzujeme. Na druhou stranu by měli všichni ti, kdo mají zájem o akreditační služby, mít také možnost ovlivňovat je ve smyslu podílení se na tvorbě pravidel a fungování akreditace. Český institut pro akreditaci musí současně fungovat z ekonomického hlediska tak, aby naše činnost byla přijatelná/přístupná pro všechny zainteresované subjekty. Jak vidíte, jde o řadu často protichůdných požadavků - musíme být nestranní, nezávislí, nepodléhající tlakům ze strany státu, ani ze strany akreditovaných subjektů či konečných uživatelů, čili musíme si vyváženě zachovat nezávislost v posuzování i v rozhodování. To jsou ony zmíněné „pilíře“. Jak se nám to daří, to hodnotí pravidelně každé čtyři roky mezinárodní organizace fungující v oblasti akreditace, neboť smysl celé akreditace tkví v tom, že námi udělené osvědčení o akreditaci je mezinárodně uznávané. 4

1991–2006

Měli jste před patnácti lety nějakou konkrétní představu, jak by měl vypadat konečný akreditační systém, do jehož budování jste se pustili? Chtěli jsme vytvořit systém, který by byl funkční a fungoval by stejně jako v západní Evropě, kde pokrýval asi pět či šest základních oblastí akreditace. Tehdy nás ani nenapadlo, že by nově budovaný akreditační orgán měl fungovat mimo státní správu, a zdálo se nám naprosto normální, že bude pod kuratelou státu. A tak vznikl k 1. lednu 1993 Český institut pro akreditaci jako příspěvková organizace, kde příspěvek od státu představoval asi 50 % tehdejšího rozpočtu. Byli jsme v podstatě orgánem státní správy vykonávajícím činnosti, které nejsou typické pro státní správu. Je zajímavé, že v několika evropských zemích funguje tento model dosud. Teprve v letech 1995–1996 jsme dospěli k tomu, že je třeba celou aktivitu odstátnit, ale ne formou privatizace do rukou určité skupiny osob. Chtěli jsme vymyslet takovou formu akreditačního orgánu, který by nebyl státní organizací, ať již rozpočtovou či příspěvkovou. Zkrátka chtěli jsme sice odejít od státu, ale s tím, že stát by měl ve vztahu k subjektům zajímajícím se o akreditaci nějakým způsobem garantovat, že má k dispozici určité nástroje, jak ovlivňovat akreditační činnost. Diskutovalo se o akciové společnosti se zlatou akcií státu, o společnosti s ručením omezeným… a nakonec jsme zvolili formu obecně prospěšné společnosti. Zdála se nám nejvhodnější, byť v té době to byla forma velmi málo známá. Ale zafungoval mechanismus, že jsme tuto změnu „chtěli“, a tak jsme to také (jako jediní) „prosadili“. Jsem přesvědčený o tom, že rozhodující pro úspěch věci je to, jak hodně ji chcete. Vzpomínáte si ještě na první udělená osvědčení o akreditaci? Docela přesně. Vzpomínám si, že tehdy to byla určitá soutěž, kde udělíme to úplně první osvědčení - zda v Praze, Brně, nebo Bratislavě. Nakonec zvítězilo Brno a nositelem prvního osvědčení se v roce 1991 stal tamní Textilní zkušební ústav, druhé osvědčení putovalo do Bratislavy, kde ho získal Slovlik Trenčín, a až poté přišla na řadu Praha. Akreditace je záležitost dobrovolná. V jakých případech ji subjekty využívají? Akreditace je dobrovolná jak v obchodní sféře, tak v oblasti regulované právními předpisy. V první ze zmíněných oblastí, tedy mezi obchodníky, obě obchodující strany vědí, že existuje systém akreditovaných organizací, jejichž nálezy mohou využívat, ale nemusí. Využívají je proto, že tento systém znají a mohou se na něj spolehnout. V regulované oblasti působí státní instituce, které pověřují organizace k vykonávání činnosti v souladu se zákony - a akreditaci k tomu využívat mohou, ale nemusí. Využívají ji proto, že vědí, že díky ní mají posouzenou odbornou způsobilost subjektů, které svěřené činnosti poskytují, a že rozhodnutí, které takové subjekty vydají, je pak obhajitelné anebo u něho existuje velká míra pravděpodobnosti, že bylo provedeno kvalifikovaným způsobem. V minulosti se totiž stávalo, že některé organizace vydaly rozhodnutí, které při soudním sporu nebyly schopny obhájit, protože neprokázaly, že postupovaly v souladu s právními předpisy, případně s mezinárodními požadavky a pravidly. Akreditace také může být zezávazněna, a to jak ve smluvních vztazích, tak rozhodnutími státní správy typu: chcete-li autorizaci (státní pověření k vykonávání určité činnosti) v dané oblasti, pak prokažte svou způsobilost, a to buď akreditací, anebo jiným vhodným způsobem. Jiný vhodný způsob se však obtížně hledá, takže většinou nastupuje proces akreditace. Z řečeného vyplývá, že vlastně nemáte konkurenta… Nemáme přímou konkurenci, protože se předpokládá, že v každé zemi bude jeden národní akreditační orgán, který budou všichni ostatní využívat. Existují zde ale určité rezortní systémy, kde je také prováděno posuzování odborné způsobilosti, aniž by byla akreditace využívána. Vzpomenete si, které tři momenty byly pro vás osobně za dobu uplynulých patnácti let hodně těžké? První z nich byl ještě v rámci Federálního úřadu pro normalizaci a měření, kde vznikl útvar pro akreditaci. Zde jsme museli dramaticky snižovat počty pracovníků a na tuto velkou vlnu propouštění, která souvisela se vznikem nové organizační struktury, nevzpomínám rád. Bylo to pro mě hodně těžké zejména v tom, že jsem 5

1991–2006

musel propouštět řadu pracovníků o generaci starších, než jsem byl v té době já, někteří z nich byli v předdůchodovém věku… Druhým obtížným obdobím bylo určitě období transformace akreditačního orgánu, kdy mělo dojít k jeho odstátnění. Dostali jsme tehdy zadání od jednoho vysokého státního úředníka: Připravte transformaci Českého institutu pro akreditaci tak, aby ho zprivatizoval management, který vytvoří společnost s ručením omezeným. A o měsíc později, když jsme úkol splnili, bylo na nás najednou pohlíženo jako na tuneláře! Tehdy jsem cítil ohrožení celého projektu odstátnění. A do třetice - nelehké chvíle jsme zažívali v době, kdy jsme procházeli prvním posouzením ze strany kolegů z mezinárodní organizace Evropská spolupráce pro akreditaci. Na týden k nám přijel tým plný odborníků a přestože jsme si mysleli, že jsme připraveni na informaci, že něco neděláme dobře, tak to pro nás tehdy bylo trpkým rozčarováním. Tyto mezinárodní evaluace se pravidelně opakují po čtyřech letech a vždy představují určité vypjatější období, kdy je třeba obhajovat naši pozici. A co chvíle či počiny, na které jste naopak pyšný? Ty jsem například zažil, když se nám po všech těch těžkostech podařilo ustavit Český institut pro akreditaci jako obecně prospěšnou společnost. Anebo když nám po mezinárodní evaluaci sdělují verdikt, že je všechno v pořádku a že můžeme přistoupit k mezinárodní dohodě o akreditaci. To jsou ty momenty satisfakce, když pak třeba ve Vídni v Kongresovém centru podepisujete mezinárodní dohodu po boku malajského velvyslance a stejně jako on můžete vystoupit před naplněným sálem... Když už zmiňujete mezinárodní souvislosti akreditace, může se český akreditační orgán pochlubit něčím, co ho staví mezi úspěšné národní akreditační orgány? Pokud jde o srovnání s ostatními národními akreditačními orgány, jsem přesvědčen, že patříme do první třetiny pelotonu. Snažíme se důsledně uplatňovat požadavky z pohledu mezinárodních norem a trvale udržet vysoko nasazenou laťku kvality našeho přístupu, aby nedocházelo k nežádoucím výkyvům. V tom patříme mezi ty „velmi dobré“. Proto jsme i velmi dobře bráni z pohledu mezinárodních organizací, což dokazuje například to, že jsme se stali jejich vůbec prvními přidruženými členy ze zemí bývalé střední a východní Evropy. Všechny mezinárodní akreditační dohody jsme podepisovali jako první z těchto zemí, v roce 2005 jsme - opět jako první z nově přistoupivších zemí do EU - prošli evaluací v oblasti EMAS týkající se životního prostředí. V těchto aktivitách jsme vždy byli na špici. A také zapojení našich odborníků do mezinárodních aktivit a jejich uznávání je hodně vysoké. Považuji to za veliký úspěch, zejména když si uvědomíte, že nejde jenom o profesní způsobilost našich lidí, ale také o jazykové vybavení, které je pro tuto práci limitující. A odborníci střední generace neměli takové příležitosti zvládnout angličtinu, jako mají dnešní mladí lidé. Vaše cesta v uplynulých patnácti letech byla poznamenaná řadou bitev, které se vám podařilo vyhrát. Označil byste se sám za bojovníka? Je to významný rys vaší povahy? Kolegové mě na jednom pracovním workshopu označili přívlastky, jako je cílevědomý, houževnatý… Ano, já chci prosazovat nové věci. A odmalička nerad prohrávám. Na druhé straně si ale myslím, že úspěch dneska není věcí jednotlivce, ale týmu. A my jsme měli a máme to štěstí, že od samého počátku naší práce na akreditaci tady v institutu máme určité jádro kvalitních lidí, kteří zde zůstávají a doplňují je další, mající společný zájem a přístup k naší práci. A proto se nám daří dosahovat našich cílů. Půl druhého desetiletí, které má Český institut pro akreditaci za sebou, představuje dlouhou cestu. Není to ale „konečná“ - cesta se vine stále dál, vpřed. Kam míří? Co budou další milníky na této cestě? Strategický rámec naší práce se nemění. Směrem k zákazníkům chceme nadále poskytovat komplexní a kvalitní služby v souladu s mezinárodními standardy. Na mezinárodní úrovni chceme být signatáři příslušných mnohostranných dohod o vzájemném uznávání výsledků akreditace a zároveň se chceme podílet i na tvorbě evropských a světových pravidel akreditace. A ve vztahu k našim zaměstnancům budeme vytvářet takové podmínky, aby platilo naše motto: „Spokojený zaměstnanec + kvalitní služba = spokojený zákazník.“ V naší strategii jsou dále definovány i nové oblasti, na které se chceme zaměřit. Patří mezi ně především zdravotnictví. Druhou velice širokou oblastí naší působnosti v dalších letech bude životní prostředí. Jak je vidět, práce před námi je stále dost… 6

Odkud jdeme

1991–2006

Historie akreditace a Českého institutu pro akreditaci: ▲

Proti běhu času 1988–1991: Prapočátky akreditace aneb „doba kvasu“ Rok 1988 bývá označován za prapočátek budování československého akreditačního systému. V tomto roce se tříčlenný tým pracovníků Federální úřadu pro normalizaci a měření (FÚNM), odboru státního zkušebnictví, začal poprvé zabývat otázkami „posuzování shody“ - zahájil shromažďování prvních informací z oblasti akreditace a systematicky je začal zpracovávat a vyhodnocovat. V roce 1990 vydal FÚNM deklaraci, že je akreditačním orgánem, a rodila se koncepce směřující k vytvoření samostatného odboru akreditace. Byla vydána první Směrnice pro akreditaci a metodické pomůcky, ktera obsahovala akreditační kritéria a pravidla navazující na mezinárodně uznávané a využívané dokumenty. 1991: Startujeme Za den oficiálního zavedení akreditace v ČSFR a následně v České republice je považován 1. únor 1991, kdy byl v rámci FÚNM vytvořen samostatný odbor akreditace zodpovídající za oblast akreditace. 14. března 1991 bylo vydáno první osvědčení o akreditaci pro zkušební laboratoř. 2. prosince 1991 předložil Ing. Jiří Růžička, MBA, který byl pověřený vedením odboru akreditace na FÚNM, první podklady pro zřízení Institutu pro akreditaci Poradě vedení FÚNM. Podle tohoto návrhu měl být institut zřízen jako příspěvková organizace s možným přechodem na veřejně prospěšnou neziskovou organizaci se sídlem v Praze a s pracovišti v Brně, Bratislavě a Piešťanech. Byla navržena organizační struktura institutu a návrh počítal také s ustavením Rady pro akreditaci, která se měla podílet na stanovení hlavních směrů a koncepce rozvoje akreditace u nás. Přes různé vývojové peripetie se nakonec ukázalo, že návrh je v našich podmínkách realizovatelný. V roce 1991 byly do soustavy československých státních norem transformovány evropské normy řady EN 45000 týkající se akreditace, a to ve formě ČSN EN řady 45000. 1992: Rok bouřlivých událostí Rok 1992 probíhal ve znamení diskusí o zachování, či rozdělení Československé federativní republiky a později příprav vzniku České republiky. V celé legislativní oblasti docházelo k řadě významných změn, z nichž některé se týkaly přímo zkušebnictví. Šlo o to, aby činnosti, které nemají přímo charakter státní správy, tedy zejména normalizace a akreditace, byly odstátněny. Připravovaná, koncepčně zcela nová úprava zkušebnictví předpokládala vytvoření nestátního Institutu pro akreditaci. 3. února 1992 předložil odbor akreditace Poradě vedení FÚNM další významný materiál, který se týkal zřízení Rady resp. Komise pro akreditaci. Tento dokument reagoval na sílící zájem orgánů státní správy, podnikatelské sféry a vznikajících sdružení zkušeben podílet se na rozhodování o akreditaci. Na dalších zasedáních Porady vedení FÚNM v průběhu roku 1992 byly projednávány další materiály týkající se akreditace a byl hledán optimální způsob a forma odstátnění akreditace. Zvažována byla transformace do právní podoby akciové společnosti, státního podniku, či příspěvkové organizace. Názory FÚNM byly zejména ve 2. a 3. čtvrtletí ostře konfrontovány se snahami převzít akreditaci do podnikatelské sféry. Zájem participovat na akreditaci projevila v té době řada podnikatelských subjektů, např. Svazy průmyslu ČR a SR, Asociace akreditovaných a autorizovaných zkušeben a také Unie zaměstnavatelských svazů, která měla snahu převést akreditaci buď v celém rozsahu, nebo alespoň v neregulované oblasti na nestátní subjekt - Podnikatelsko-manažerské centrum, s.r.o. 7

1991–2006

8

Odkud jdeme

Odkud jdeme

1991–2006

9

1991–2006

Odkud jdeme

Na základě mnoha dvoustranných jednání a zejména jednání Komise pro akreditaci se nakonec podařilo prosadit vytvoření Českého institutu pro akreditaci na základě následujících principů: ▲ Český institut pro akreditaci bude vytvořen jako příspěvková organizace státu s tím, že jakmile bude k dispozici vhodná právní forma, dojde k jeho transformaci na nestátní subjekt. Na základě tohoto strategického rozhodnutí došlo v letech 1993 až 1997 ke stabilizaci systému akreditace a k odbourání snah o jeho „přetažení“ do podnikatelské sféry. ▲ Český institut pro akreditaci vznikne jako nezávislý Národní akreditační orgán. Jednotný akreditační systém bude platit jak pro regulovanou, tak i pro neregulovanou sféru v ČR. ▲ Činnost Českého institutu pro akreditaci bude usměrňovat Rada pro akreditaci jako dozorčí orgán, v němž budou zastoupeny subjekty zajímající se o proces akreditace. Rada bude posuzovat hlavní směry a koncepci rozvoje akreditace v souladu s vývojem v zahraničí, především v zemích Evropských společenství. Koncem září 1992 byl zpracován první návrh zřizovací listiny Českého institutu pro akreditaci s tím, že institut bude zřízen FÚNM k 1. říjnu 1992. K uvedenému datu se tak nestalo, neboť v té době nebylo ještě ukončeno projednání statutu a jednacího řádu Rady pro akreditaci včetně jejího složení, stejně jako ještě nebyla dokončena jednání o právních předpisech související se zánikem ČSFR, které mohly ovlivnit zřízení institutu. Vzhledem k tomu, že FÚNM měl k 31. prosinci 1992 zaniknout, bylo rozhodnuto, že zřizovatelem Českého institutu pro akreditaci jakožto příspěvkové organizace bude Ministerstvo hospodářství ČR, na které podle zákona č. 20/1993 Sb. přešly příslušné řídící pravomoce v oblastech, které dosud náležely do působnosti FÚNM. 21. prosince 1992 vydalo Ministerstvo hospodářství ČR Zřizovací listinu Českého institutu pro akreditaci, p. o., Statut Českého institutu pro akreditaci a Statut Rady pro akreditaci, jenž obsahoval také složení Rady. Rozhodnutím ministra č. 389/92 Sb. byl řízením Českého institutu pro akreditaci pověřen Ing. Jiří Růžička, MBA. 1993: Vznik Českého institutu pro akreditaci jako příspěvkové organizace Příspěvková organizace Český institut pro akreditaci byla zřízena ke dni vzniku samostatné České republiky, tj. k 1. lednu 1993. Podle zákona č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, byl Český institut pro akreditaci orgánem státní správy, jenž zabezpečoval akreditaci podle zvláštních předpisů. Základní předmět činnosti institutu byl vymezen široce a týkal se obecně akreditace zkušebních a kalibračních laboratoří a akreditace právnických a fyzických osob oprávněných k certifikaci výrobků, systémů jakosti a pracovníků (později též inspekčních orgánů), a to bez omezení možnosti poskytování těchto služeb, např. jen pro oblast státního zkušebnictví a metrologie. Činnost Českého institutu pro akreditaci byla zaměřena na poskytování služby akreditace a dozoru jak pro regulovanou sféru (zejména pro oblast státního zkušebnictví a metrologie), tak pro neregulovanou sféru (pro laboratoře a další subjekty působící na podnikatelském principu). Český institut pro akreditaci začal působit jako Národní akreditační orgán, což bylo vyjádřeno i v jeho logu. 1993–1996: Stabilizace českého systému akreditace Na základě výše uvedeného právního rámce působil Český institut pro akreditaci až do doby přijetí nové právní úpravy v roce 1997. Za toto období vydal osvědčení o akreditaci téměř 250 žadatelům působícím jak v neregulované, tak v regulované sféře. Rámcová právní úprava zakotvená v zákonu č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, umožňovala všeobecné využití akreditace poskytované Českým institutem pro akreditaci. Přesto některé orgány státní správy projevovaly snahu budovat paralelní systémy posuzování odborné způsobilosti a nestrannosti. Proto byla k podpoře akreditace poskytované Českým institutem pro akreditaci přijímána různá opatření, která posilovala postavení institutu. Šlo o: 10

Odkud jdeme ▲ ▲ ▲ ▲ ▲

1991–2006

Uzavírání dohod o spolupráci mezi Českým institutem pro akreditaci a orgány státní správy, případně některými nestátními subjekty. Rada pro akreditaci byla využívána k podpoře sjednocování procesu akreditace. V průběhu let 1993–1997 se uskutečnilo celkem 15 zasedání Rady pro akreditaci, výrazně se v tomto směru angažovala Komise pro koncepce a prognózy. Vznikala externí akreditační střediska (později Střediska pro posuzování způsobilosti), jejichž činnost byla zahrnuta do systému posuzování Českým institutem pro akreditaci. K provádění posuzování byli využíváni externí posuzovatelé doporučení správními orgány či jinými subjekty. Pro žadatele o akreditaci a držitele osvědčení o akreditaci byly pořádány odborné semináře.

V průběhu uvedených let se měnila i vnitřní podoba Českého institutu pro akreditaci: ▲ K 1. říjnu 1994 došlo ke změně organizační struktury Českého institutu pro akreditaci, kde byla rozdělena jeho činnost na oblast výkonnou (vlastní provádění akreditací) a rozvojovou (podpůrné činnosti nezbytné k provádění akreditace). ▲ V roce 1995 bylo zahájeno vzdělávání všech pracovníků - odborní pracovníci institutu prošli tzv. certifikací a získali odbornost „manažer jakosti EOQ“. Semináře pro zaměstnance se staly významným prostředkem pro koordinaci jednotlivých činností akreditace, jejichž spektrum se postupně rozšiřovalo. ▲ K 1. lednu 1996 byly přijaty nové postupy akreditace a byl zaveden nový informační systém. V těchto letech docházelo k postupnému zapojování Českého institutu pro akreditaci do mezinárodních akreditačních struktur. Český institut pro akreditaci se stává jako zástupce první země ze střední a východní Evropy přidruženým členem evropských organizací zabývajících se akreditací (European Cooperation for Accreditation of Laboratories a European Accreditation of Certification). 1997: Příprava odstátnění akreditace První návrhy na transformaci Českého institutu pro akreditaci do nestátní podoby byly zpracovány již koncem roku 1994. V té době bylo masivně podporováno odstátnění všech činností, které nebyly typickým výkonem státní správy. Společenským vývojem v letech 1995–1996 se vykrystalizovaly podmínky vhodné pro odstátnění akreditace. Přitom šlo o to zvolit takovou právní formu, aby stát ve vztahu k subjektům zajímajícím se o akreditaci mohl nějakým způsobem garantovat zabezpečení akreditační činnosti. Diskutovalo se o akciové společnosti se zlatou akcií státu, o společnosti s ručením omezeným a o dalších možných právních formách. Do procesu transformace se v té době zapojovaly různé podnikatelské subjekty, z nichž nejrazantněji vystupovala Hospodářská komora ČR. Když nakonec nebylo vyhověno požadavkům na jejich podílnictví v připravované společnosti, usilovaly alespoň o to, aby nevznikla obchodní společnost bez jejich účasti. Nakonec se jedinou obecně akceptovatelnou právní formou pro zainteresované strany stala obecně prospěšná společnost, kterou by založil stát a v jejíchž orgánech by zasedli zástupci všech tří sfér zainteresovaných na procesech akreditace: státní správy, podnikatelské sféry a sdružení akreditovaných subjektů. K 1. září 1997 nabyl účinnosti zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, na jehož základě Český institut pro akreditaci přestal být orgánem státní správy. K témuž dni byl Rozhodnutím Ministerstva obchodu a průmyslu ČR č. 204/1997 Český institut pro akreditaci podle § 15 zákona 22/1997 Sb. pověřen prováděním akreditace. 1998: Vznik Českého institutu pro akreditaci jako obecně prospěšné společnosti Proces odstátnění akreditace byl dokončen transformací Českého institutu pro akreditaci na obecně prospěšnou společnost podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Jejím zakladatelem je Česká republika zastoupená ministerstvem průmyslu a obchodu. 11

1991–2006

12

Odkud jdeme

Odkud jdeme

1991–2006

13

1991–2006

Odkud jdeme

Základní předmět činnosti byl vymezený Zakládací listinou společnosti ze dne 13. února 1998 a oproti předchozí příspěvkové organizaci byl rozšířený o další oblasti akreditace. Zápis Českého institutu pro akreditaci, o. p. s., do rejstříku obecně prospěšných organizací se uskutečnil 1. července 1998. Rozhodnutím Ministerstva obchodu a průmyslu ČR č. 134/1998 na něj byla převedena veškerá práva, závazky a povinnosti bývalé příspěvkové organizace, která zanikla k 30. červnu 1998. Rozhodnutím Ministerstva obchodu a průmyslu ČR č. 135/98 z téhož dne byl Český institut pro akreditaci, o. p. s., pověřen prováděním akreditace podle § 15 zákona 22/1997 Sb. Úkolem dalších měsíců bylo aktivovat orgány nově vzniklé obecně prospěšné společnosti. Šlo především o správní radu, jejíž členové převzali 1. července 1998 jmenovací dekrety od náměstka ministra průmyslu a obchodu. Správní rada jmenovala ředitelem obecně prospěšné společnosti Ing. Jiřího Růžičku, MBA. Do konce roku 1998 probíhala řada jednání s dozorčí radou, která bedlivě sledovala hospodaření nového subjektu. Vzhledem k tomu, že právní forma obecně prospěšné společnosti vznikla v ČR teprve v roce 1995, nebylo zde s ní ještě dostatek praktických zkušeností. O to důkladnější musela být všechna jednání o hospodaření, která probíhala mezi managementem Českého institutu pro akreditaci a dozorčí radou v letech 1998–2000. Vložené úsilí se vyplatilo - Český institut pro akreditaci získal v tomto období značné zkušenosti a začal spolupracovat s externím auditorem-specialistou na obecně prospěšné společnosti, s nímž spolupracuje dodnes. 1999–2000: Vstup do mezinárodního společenství akreditace Období po roce 1998 nebylo poznamenáno podobně dramatickými událostmi, které by byly srovnatelné s bojem o vznik samostatného Českého institutu pro akreditaci. V letech 1999–2000 byly řešeny otázky spojené především s mezinárodními audity, které podmiňovaly vstup Českého institutu pro akreditaci do mezinárodního společenství evropské akreditace. Absolvování mezinárodních auditů, které se opakují vždy po čtyřech letech, bylo určitými mezníky, na které se připravoval několik měsíců dopředu nejenom Český institut pro akreditaci, ale také jím akreditované subjekty, z nichž některé byly na základě nahodilého výběru skupiny auditorů také předmětem mezinárodní evaluace. Vstup do nového milénia: Plníme, co jsme slíbili Do nového milénia vstoupil Český institut pro akreditaci jako vyrovnaná společnost, která plní to, co slibuje, a hospodaří v souladu s přijatým rozpočtem. Dochází k rozšiřování škály poskytovaných služeb subjekty akreditace se nově stávají zdravotnické laboratoře, další velké možnosti uplatnění skýtá oblast životního prostředí. Rozvoj akreditace založené na neustále se vyvíjejících mezinárodně uznávaných požadavcích si vyžaduje profesně stále zdatnější odborníky, kteří jsou stavu plnit náročné požadavky mezinárodních organizací a udržet úroveň české akreditace na špičkové úrovni. V říjnu 2002 se uskutečnil reevaluační audit mezinárodní organizace European co-operation for Accreditation (EA), který doporučil, aby Český institut pro akreditaci nadále setrval jako signatář v mnohostranné dohodě o vzájemném uznávání výsledků akreditace v oblasti zkoušení, kalibrací a certifikací včetně EMS (MLA EA) a aby se v této mnohostranné dohodě stal rovněž signatářem pro oblast akreditace inspekčních orgánů. V září 2005 proběhla evaluace Českého institutu pro akreditaci mezinárodním Fórem akreditačních orgánů pro provádění akreditace environmentálních ověřovatelů působících v rámci programu EMAS. Česká republika se tak stala první z nových členských zemí EU, jejíž národní akreditační orgán získal tuto evaluaci. Rok 2006, kdy si česká akreditace připomíná 15. výročí svého vzniku, je rokem, v němž chce Český institut pro akreditaci ještě výrazněji zdůraznit svůj pro-klientský přístup. Na jaře 2006 byly vytvořeny nové webové stránky, které jsou uživatelsky přívětivé. Od ledna do listopadu bude probíhat projekt „Vnímání problematiky jakosti z hlediska firem“, během něhož bude Český institut pro akreditaci zjišťovat, kde na žebříčku hodnot 350 českých výrobních a obchodních firem stojí kvalita. Jinými slovy půjde o zjištění, jakou váhu jí přikládají při výběru svých dodavatelů, jak zjišťují jejich kvalitu a kolik jsou ochotni za tuto kvalitu zaplatit. Z výstupů tohoto marketingového výzkumu by mělo být zřejmé, jak velkou konkurenční výhodou je osvědčení o akreditaci. Dalším výstupem z projektu bude hodnocení spokojenosti klientů se službami poskytovanými Českým institutem pro akreditaci. 14

Odkud jdeme

1991–2006

Očima pamětníka: ▲

Akreditace - věc prestiže JUDr. Soběslav Hlinka, náměstek ředitele a vedoucí útvaru řízení a vnějších vztahů Českého institutu pro akreditaci, je jedním z těch, kdo stáli u zrodu české akreditace. Patří tedy mezi „pamětníky“ anebo chcete-li „otce-zakladatele“, jak sám s nadsázkou a humorem říká. „Akreditace byla v 80. letech minulého století činností, která se v západním prostředí také teprve rozvíjela,“ vzpomíná na úplné začátky. „U nás byl vznik celého akreditačního systému opožděn a ještě komplikovaný v důsledku politických změn. Přechod na tržní prostředí a dělení federace byly důležité podněty, které proces zrodu našich akreditačních činností významně ovlivňovaly. Zejména na začátku devadesátých let existovaly snahy o převedení akreditační činnosti, kterou do té doby zajišťoval Federální úřad pro normalizaci a měření, do podnikatelské sféry. Na stole byly tedy otázky, zda z této činnosti udělat podnikatelskou záležitost a za jakých podmínek. Se vznikem České republiky byl však zřízen Český institut pro akreditaci jako příspěvková organizace státu, který vytvořil pro rozvoj systému akreditace stabilní podmínky.“ K prvním rokům existence Českého institutu pro akreditaci se vrací JUDr. Soběslav Hlinka rád, i když s jistou nostalgií. „V tomto období našeho budovatelského nadšení jsme na sebe občas křičeli, když jsme se přeli o nějakou věc. Chodili jsme spolu na pivo a místo chlapského klábosení jsme tam řešili pracovní problémy. Kdyby nás někdo pozoroval, řekl by, že jsme blázni, protože se stále bavíme jenom o práci.“ Dneska vedení institutu, které se opírá o stále stejný okruh stěžejních lidí, nahrazuje svoji tehdejší bojovnost a nadšení rozvahou. „Troufám si říci, že jsme nyní o to zodpovědnější. Stále bereme naši práci vážně a snažíme se vystříhat jakýchkoliv činností, které by ji zpochybnily. Tím, že máme jakési monopolní postavení, nemůžeme si dovolit žádné přehmaty, které by se jen velice obtížně napravovaly a nebylo by snadné získat ztracenou důvěru zpět,“ tvrdí.

▲

„Myslím, že cesta k odstátnění, po které jsme šli, byla možná trochu dlouhá, ale správná.“ JuDr. Soběslav Hlinka 15

1991–2006

Odkud jdeme

Protože většinu svého pracovního času strávil JUDr. Soběslav Hlinka v Českém institutu pro akreditaci jako právník, nemůže se nevracet k významným právním úkonům, které ovlivňovaly postavení akreditačního orgánu. Zejména období let 1995–1997, kdy je jednalo o způsobu odstátnění dosavadního Českého institutu pro akreditaci, jenž byl součástí státní správy, bylo bouřlivé. „Myslím, že cesta k odstátnění, po které jsme šli, byla možná trochu dlouhá, ale správná. Stát v 90. letech garantoval určitou stabilitu akreditace, a to jak vlastní činnosti, tak chápání akreditace jako instituce v rámci ČR. Tím byly vytvořeny solidní podmínky pro odstátnění akreditace v roce 1998,“ tvrdí rozvážně při zpětném ohlédnutí. Také si dobře pamatuje den 1. červenec 1998, kdy vznikl Český institut pro akreditaci jako obecně prospěšná společnost, tedy jako soukromoprávní subjekt. „Přesně si vzpomínám na to, jak jsem běžel na obchodní rejstřík a ještě tentýž den jsem přinesl pravomocné rozhodnutí o tom, že jsme do něj zapsáni,“ prohlašuje s patřičnou hrdostí. „Všichni členové správní rady byli toho dne přijati tehdejším náměstkem ministra průmyslu a obchodu Ing. Václavem Kupkou a dostali jmenovací dekrety. Tím byla správní rada instalována a hned poté jmenovala ředitelem obecně prospěšné společnosti Ing. Jiřího Růžičku,“ vybavuje si sled událostí. A co se všechno od té doby změnilo? Asi mnohé: pracovní postupy, rozsah práce, počet klientů, zaměstnanecký tým institutu… „Když v lednu 1993 vznikl Český institut pro akreditaci, jako příspěvková organizace, říkali jsme si: Napíšeme postupy a metodiky a pak to půjde samo,“ vzpomíná s úsměvem nad tehdejším zcela mylným odhadem JUDr. Soběslav Hlinka. „Opak byl pravdou! S tím, jak se zvyšoval zájem o akreditaci, narůstaly úkoly, problémy, bylo stále víc a víc práce... Jestliže zpočátku byly našimi klienty jenom zkušební laboratoře, postupem času se nabízené spektrum služeb rozšiřovalo o oblasti certifikačních a inspekčních orgánů a dalších zájemců o akreditaci. A s tím rostly požadavky na naše znalosti a schopnosti. Příprava na zavádění nové služby byla stejně náročná, i když v konečném výsledku bylo zájemců o danou službu třeba jenom deset, a tudíž přínos z ní nebyl nijak významný.“ Na otázku, jak se změnila připravenost klientů na akreditaci, odpovídá JUDr. Soběslav Hlinka bez zaváhání: „Absolutně. V počátcích měli k dispozici jenom základní technické normy, případně naše metodické pomůcky. Dneska může každý získat dost informací z internetu, takže informovanost o akreditaci tehdy a dnes se ani nedá srovnávat. Tomu odpovídá i připravenost klientů. A také motivace akreditovaných subjektů se posunula. Před deseti, patnácti lety žádaly firmy o akreditaci proto, že jim to nadřízený orgán nařídil, případně to od nich požadoval zahraniční zákazník. Tyto důvody sice přetrvávají dodnes, ale akreditace se stává stále více věcí prestiže. Také působí to, že představuje jeden z důležitých nástrojů k dosahování vyšší jakosti.“ Vzpomínání na dobu začátků uzavírá JUDr. Soběslav Hlinka povzdechem: „Byla to velice zajímavá doba, s dneškem neporovnatelná, a utekla nějak moc rychle… Na naší práci je ale nejlepší to, že tady nikdy není hotovo. Je velice pravděpodobné, že k oblastem, kde se dnes využívá akreditace, budou přibývat další. V rámci Evropské unie, ale i celosvětově se projednávají další možnosti využívání akreditace, takže zatím nehrozí, že bychom neměli co na práci,“ věští další osud Českému institutu pro akreditaci.

16

Kdo jsme

1991–2006

Hlavní poslání Národního akreditačního orgánu: ▲

Provádění akreditací Český institut pro akreditaci je národním akreditačním orgánem České republiky. Jeho hlavním posláním je poskytovat služby ve všech oblastech akreditace, a to jak státním, tak i privátním subjektům. Oblasti akreditace Jaká je vůbec definice akreditace? „Akreditace je potvrzení vydané třetí nezávislou stranou vztahující se k orgánu posuzujícímu shodu (laboratoř, certifikační orgán, inspekční orgán atd.), které vyjadřuje formální potvrzení jeho odborné způsobilosti provádět specifické úlohy v oblasti posuzování shody.“ Požadavky na orgány posuzující shodu jsou v souladu s mezinárodními normami a normativními dokumenty. Rozsah těchto činností, stejně jako počet subjektů, které o akreditaci projevily zájem, se v průběhu uplynulých patnácti let měnil. „Když jsme s akreditací začínali, akreditovali jsme pouze subjekty z oblasti zkušebních laboratoří,“ připomíná dobu před patnácti lety náměstek ředitele Českého institutu pro akreditaci Ing. Milan Badal. Postupem času, tak jak se rozvíjely požadavky mezinárodních akreditačních institucí spolu s požadavky trhu, nabízel Český institut pro akreditaci své služby v dalších oblastech akreditace. V roce 1992 začal akreditovat certifikační orgány pro certifikaci systémů jakosti a kalibrační laboratoře, o rok později certifikační orgány certifikující pracovníky, první akreditace certifikačních orgánů pro certifikaci výrobků byly uděleny v roce 1995. Rok 1997 přinesl rozšíření působnosti na inspekční orgány; zahájení akreditací certifikačních orgánů pro certifikaci EMS organizací se datuje do roku 1998. V letech 2000–2002 přibyly do škály poskytovaných služeb akreditace environmentálních ověřovatelů a organizátorů programů zkoušení způsobilosti, v roce 2005 akreditace zdravotnických laboratoří. Nárůst počtu akreditovaných subjektů S počtem oblastí akreditace rostl i počet subjektů, kterým bylo osvědčení o akreditaci vydáno. „Jestliže koncem roku 1991 bylo uděleno osvědčení o akreditaci pěti subjektům, nepočítáme-li tři slovenské subjekty, které po rozdělení federace přešly pod akreditační orgán Slovenské republiky, tak koncem roku 2005 Tabulka 1: Přehled vydaných nových osvědčení o akreditaci Počet osvědčení o akreditaci nově vydaných v daném roce 1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Zkušební laboratoře

5

31

35

43

56

54

64

67

85

119

102

105

126

119

119

Zdravotnické laboratoře

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

3

Kalibrační laboratoře

0

5

5

2

8

17

11

21

24

17

28

22

20

29

17

CO pro výrobky

0

0

0

2

4

3

0

7

18

8

11

10

13

12

8

CO pro systémy jakosti

0

3

1

4

4

5

4

5

13

9

8

9

12

9

13

CO pro EMS

x

x

x

x

x

0

0

2

4

4

4

6

6

7

8

CO pro personál

0

0

1

3

2

3

7

6

7

4

5

7

3

6

4

Inspekční orgány

x

x

x

0

0

0

1

4

5

3

10

11

8

11

9

Environmentální ověřovatelé

x

x

x

x

x

x

0

0

0

2

1

1

1

3

0

Organizátoři MPZ

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

0

1

1

0

2

Celkem

5

39

42

54

74

82

87

112

156

166

169

172

190

196

183

17

Kdo jsme

1991–2006

Tabulka 2: Přehled platných osvědčení o akreditaci Počet osvědčení o akreditaci platných na konci roku

Zkušební laboratoře

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

5

36

71

107

135

157

177

207

261

323

364

410

425

447

470

Zdravotnické laboratoře

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

3

Kalibrační laboratoře

0

5

10

10

14

28

38

52

61

70

76

81

85

94

98

CO pro výrobky

0

0

0

2

6

9

7

10

26

35

40

41

43

45

49

CO pro systémy jakosti

0

3

4

8

9

13

13

15

20

22

26

29

34

40

44

CO pro EMS

x

x

x

x

x

0

0

2

6

10

12

14

14

21

26

CO pro personál

0

0

1

4

6

8

12

15

19

19

21

22

22

22

21

Inspekční orgány

x

x

x

0

0

0

1

5

10

13

20

26

27

35

36

Environmentální ověřovatelé

x

x

x

x

x

x

0

0

0

2

3

4

5

5

6

Organizátoři MPZ

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

0

1

2

2

3

Celkem

5

44

86

131

170

215

248

306

403

494

562

628

657

711

756

mělo platné osvědčení již 756 subjektů,“ komentuje strmý nárůst činnosti Českého institutu pro akreditaci Ing. Milan Badal. Ročně se v poslední době provádí kolem 50 až 60 prvních akreditací a více než sto opakovaných akreditací. Vedle nich zajišťuje Český institut pro akreditaci ročně stovky pravidelných dozorových návštěv (téměř 600 v roce 2005) a mimořádných dozorových akcí (necelých 200 v roce 2005). Zkracování doby akreditačního procesu Vývoj akreditačního procesu v České republice v posledních patnácti letech lze dokumentovat i na době trvání procesu akreditace. „V letech 1991–1992 se akreditaci učily všechny zainteresované strany, tedy jak akreditované subjekty, tak také pracovníci tehdejšího odboru akreditace na FÚMN. Proto první akreditace trvaly někdy až tři roky. Vývojem a získáváním zkušeností jsme zkrátili tuto lhůtu na devět měsíců a v posledních pěti letech již garantujeme provedení posouzení za účelem vydání osvědčení o akreditaci do 90 dnů,“ říká Ing. Milan Badal. „Snažíme se uspokojovat požadavky našich zákazníků na zkracování termínů posuzování, což je možné díky tomu, že dnes jsou subjekty na akreditaci velice dobře připraveny a znalosti pracovníků organizací žádajících o akreditaci jsou nesrovnatelné se situací na počátku devadesátých let,“ dodává. Osvědčení o akreditaci Výsledkem úspěšné akreditace subjektu je udělení osvědčení o akreditaci, které je mezinárodně uznávané a které stvrzuje, že protokoly resp. certifikáty vydávané subjektem-držitelem osvědčení splňují mezinárodní parametry pro posuzování shody. Platnost udělených osvědčení o akreditaci je tříletá, to znamená, že po třech letech po udělení prvního osvědčení o akreditaci dochází k tzv. opakované akreditaci, která se potom opakuje vždy po pěti letech. V mezidobí dozorového cyklu provádí Český institut pro akreditaci u akreditovaných subjektů pravidelné dozorové návštěvy. V případě zájmu akreditovaných subjektů provádí mimořádné dozorové akce. Současnou podmínkou akreditačního systému je, aby pravidelná dozorová návštěva (posouzení plnění akreditačních kritérií) byla u každého akreditovaného subjektu realizována minimálně jednou za 12 měsíců. Námitky a stížnosti V rámci akreditačního procesu mohou žadatelé o akreditaci uplatňovat výhrady k průběhu či výsledku akreditace, které mají povahu námitek. Uplatňuje-li výhrady právnická či fyzická osoba, která není žadatelem o akreditaci, jedná se o tzv. stížnosti. Většina námitek se řeší okamžitě v průběhu akreditace. Pokud se je nepodaří odstranit, jsou uplatněny u ředitele Českého institutu pro akreditaci. Agenda námitek a stížností je pečlivě sledována i ze strany mezinárodních organizací při provádění pravidelných evaluací a nikdy k ní nebyly žádné připomínky. 18

Kdo jsme

1991–2006

Statistiky námitek a stížností z let 1993–2005 ukazují, že jejich četnost byla po celou dobu fungování Českého institutu pro akreditaci minimální: po jedné námitce bylo uplatněno u ředitele v letech 1995, 1996, 1998 a 2005. Počet stížností se ve sledovaných letech pohyboval od žádné (rok 2001) do jedenácti (rok 2000), přičemž pouze 12 % z nich bylo kvalifikováno jako částečně či plně oprávněně. Vazba na kvalitu Akreditace má těsnou vazbu na kvalitu výrobků a služeb. Akreditované subjekty totiž vydávají různá prohlášení, případně dokumenty (protokoly, certifikáty), kterými deklarují, že výrobek/proces nebo služba splňují veškeré požadavky předpisů a plní očekávání zákazníků. Tato prohlášení ujišťují konečné uživatele výrobků a služeb o jejich kvalitě, bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti, spolehlivosti a dalších důležitých vlastnostech. Pokud se vydavatel těchto prohlášení, případně dokumentů prokáže akreditací získanou od Českého institutu pro akreditaci, zvyšuje to u konečného uživatele důvěru v dodržení potřebné úrovně kvality poskytovaných výrobků a služeb. Posilování důvěryhodnosti akreditovaných subjektů Význam akreditace roste jak u nás, tak na celém světě. 0d 1. května 2004 může Česká republika využívat výhod velkého trhu Evropské unie, ovšem za předpokladu, že bude respektovat jeho pravidla a právní předpisy. Sjednocení technických předpisů a norem ve všech částech tohoto trhu je předpokladem pro jeho fungování. Dohody mezi akreditačními orgány uzavírané v rámci mezinárodních organizací zabývajících se akreditací vytvářejí předpoklady pro odstraňování technických překážek v mezinárodním obchodě a mají zaručovat, že na jednotném trhu stačí pouze jeden průkaz shody potvrzující, že tyto předpisy a normy jsou akreditovanými a certifikovanými subjekty dodrženy. Za uplynulých patnáct let svého fungování udělil Český institut pro akreditaci více než 1500 osvědčení o akreditaci podle akreditačního systému uznávaného v zemích Evropské unie. Domácí subjekty si stále více uvědomují, že získáním osvědčení o akreditaci se zvyšuje jejich důvěryhodnost i konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. Poznámka: Terminologicky i věcně je třeba přesně odlišovat proces akreditace a proces certifikace. Akreditace potvrzuje nezávislost a objektivitu subjektů, které pak provádějí certifikaci. Certifikace je proces osvědčující zájemci o certifikaci, že služba, výrobek nebo činnosti související s jeho výrobou, popřípadě s jeho opakovaným použitím jsou v souladu s požadavky specifikovanými v právním předpise, technické normě, dokumentaci organizace službu nebo produkt nabízející nebo v požadavcích organizace službu nebo produkt kupující. Vztah mezi akreditací a certifikací lze znázornit graficky takto:

Dodavatel

Zákazník

Orgány posuzující shodu. Tyto subjekty samy mohou (ale nemusejí) získat akreditaci od Českého institutu pro akreditaci, o.p.s.

Českého institutu pro akreditaci, o.p.s. = národní akreditační orgán

19

1991–2006

20

Kdo jsme

Kdo jsme

1991–2006

Rozvojové aktivity: ▲

Stálý postup vpřed Změna organizační struktury Českého institutu pro akreditaci v roce 1994 zakončila období, kdy všechny útvary institutu kromě tzv. podpůrných zajišťovaly provádění akreditace jako jednu širokou oblast. Od 1. října 1994 se nově vyčlenil útvar rozvoje, jehož úkolem bylo provádět potřebné přípravné kroky, které předcházejí vlastnímu akreditačnímu procesu. Konkrétně dostal do vínku zabezpečování tří oblastí činnosti: ▲ vzdělávání odborných i vedoucích posuzovatelů pro provádění akreditačních procesů; ▲ mezinárodní aktivity; ▲ budování metodické základny. Špičkový tým posuzovatelů Akreditaci provádějí týmy posuzovatelů, kde vedoucím týmu (tzv. vedoucím posuzovatelem) je většinou zaměstnanec Českého institutu pro akreditaci a dalšími členy jsou externí spolupracovníci institutu - uznávaní odborníci pro příslušnou specializaci. Začátkem roku 2006 bylo na pražském pracovišti Českého institutu pro akreditaci zaměstnáno celkem 25 vedoucích posuzovatelů a na pracovišti v Brně 11, zatímco databáze externích posuzovatelů obsahovala více než 600 specialistů. Externí spolupracovníci Českého institutu pro akreditaci musejí projít jeho systémem vzdělávání, který má tři stupně. Nejdříve absolvují úvodní třídenní školení, které je zaměřené na postupy akreditace a postupy posuzování a kde po absolvování teoretické části řeší případové studie z praxe. Potom se externisté zhruba jedenkrát ročně účastní pokračovacích školení pro danou oblast akreditace. A nakonec jsou jednou za tři roky podrobně vyhodnocovány všechny jejich aktivity a na základě výsledku hodnocení může být rozhodnuto o jejich dalším doškolování. Analogický systém vzdělávání využívá Český institut pro akreditaci i při zabezpečování odborné způsobilosti vedoucích posuzovatelů - většinou interních pracovníků. I ti musejí absolvovat výše uvedené úvodní školení, na které však navazuje další program vzdělávání zahrnující jak semináře, tak proškolování vedoucích posuzovatelů v menších skupinách dle jejich zaměření (tzv. odborné skupiny). Všichni interní posuzovatelé - odborní pracovníci Českého institutu pro akreditaci jsou nositeli certifikátu manažer jakosti EOQ (European Organization for Quality), někteří z nich již od roku 1995, kdy byl tento systém jejich odborného vzdělávání zaveden. Oblast vzdělávání posuzovatelů a udržování jejich odbornosti na nejvyšší úrovni patří mezi priority Českého institutu pro akreditaci a stojí také vždy na předním místě při mezinárodních evaluacích. Mezinárodní impulsy pro nové služby Akreditace je dnes celosvětově uznávaným systémem prokazování důvěryhodnosti a odborné způsobilosti - ve většině zemí existují národní akreditační systémy, které jsou koordinovány v rámci mezinárodních organizací jak s regionální, tak s celosvětovou působností (viz následující kapitola). Jejich členy jsou jednotlivé národní akreditační orgány a další zainteresované strany využívající akreditační proces. Český institut pro akreditaci se aktivně zapojil do těchto mezinárodních struktur již v polovině devadesátých let a rozhodnutí, která byla na těchto mezinárodních fórech přijata, přenáší do našeho systému a zabudovává je do něj. Například při změně mezinárodní normy či jejího výkladu zpracovaného na úrovni těchto mezinárodních institucí dochází následně k aktualizaci stávajících služeb Českého institutu pro akreditaci nebo i k akreditacím v nových oblastech, které vyžaduje trh. 21

1991–2006

22

Kdo jsme

Kdo jsme

1991–2006

Jako příklad nové oblasti akreditace lze uvést obchodování s emisemi skleníkových plynů, které navazuje na Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu z roku 1997, kde se Evropská unie zavázala snížit emise skleníkových plynů v průběhu let 2008–2012 o 8 % v porovnání s rokem 1990. Obchodování s emisemi dovoluje společnostem vypouštět větší množství emisí, než je jejich přidělená kvóta, za podmínky, že najdou jinou společnost, která svou kvótu plně nevyužívá a je ochotna tuto nevyužívanou část prodat. V souvislosti s tím vzniká požadavek na ověřovatele, kteří budou věrohodným způsobem ověřovat množství vykázaných skleníkových plynů. Akreditace těchto ověřovatelů by měla být Českým institutem pro akreditaci zahájena ve 2. polovině roku 2006 tak, aby do roku 2008 byl systém plně funkční v souladu s požadavky Evropského společenství. Metodická základna pro akreditaci Nejstarší metodické pokyny pro akreditaci jsou datovány z roku 1990, to znamená, že vznikly na FÚNM ještě před vytvořením samostatného odboru akreditace. Již z toho je zřejmé, že metodická základna je jedním ze základních předpokladů pro provádění akreditací. Jestliže v počátcích akreditačních procesů u nás byly vytvářeny nové vlastní metodiky, pak v současné době vznikají metodické pokyny pro akreditaci v převažující míře přebíráním výkladových dokumentů, které byly vytvořeny především v rámci mezinárodních organizací EA, ILAC nebo IAF, případně jejich dopracováním pro potřeby České republiky. V historii budování metodické základny pro akreditaci je třeba zmínit rok 1993, kdy došlo k přepracování tehdejšího systému metodických pomůcek. Byl vydán celistvý soubor platných metodických pokynů a začaly se vytvářet tzv. „balíčky metodik“ pro jednotlivé oblasti akreditace, které v té době existovaly. Dalším mezníkem se stal rok 1995, kdy vznikl nový, jinak strukturovaný soubor metodických pokynů pro akreditaci, jehož logika je platná dodnes. Na rozdíl od předchozích metodik, které tvořil pouze výklad k normě, podle níž akreditace probíhá, nové předpisy obsahovaly tam, kde to bylo účelné, jak vlastní normu, tak i výklad k ní. Z dřívějších metodik byly vypuštěny popisné části týkající se provádění posuzování apod. a naopak do nich byly zapracovány specifické části mezinárodního akreditačního procesu včetně toho, jak budou tato specifika aplikována v našem systému. V současné době vydává Český institut pro akreditaci ve spolupráci s Českým institutem pro normalizaci celou metodickou základnu pro akreditaci (včetně příslušných norem) v tištěné formě a navíc je celý soubor metodik (ale bez textu norem) k dispozici na webových stránkách Českého institutu pro akreditaci. Garanti akreditovaných oblastí Rok 1998 přinesl jednu z podstatných změn ve struktuře útvaru rozvoje Českého institutu pro akreditaci, a to vytvoření funkce garanta jakožto osoby odpovědné za rozvoj přesně vymezené oblasti akreditace. V současné době má každá z deseti oblastí akreditace svého garanta, který zodpovídá za oblast tvorby metodik a za vzdělávání posuzovatelů působících v dané oblasti, zastupuje Český institut pro akreditaci v dané oblasti v mezinárodních organizacích, přenáší informace z mezinárodního rozvoje do systému jakosti Českého institutu pro akreditaci a spolupracuje při tom s příslušnými technickými výbory a komisemi Českého institutu pro akreditaci. Ing. Martin Matušů, CSc., garant pro oblast kalibračních laboratoří, hodnotí náročnost práce garanta takto: „Náročné je už jenom zorientovat se v dané odbornosti a seznámit se s celou oblastí, za kterou garant zodpovídá. Například oblast kalibračních laboratoří, pro kterou jsem garantem, má osm velice různorodých podoblastí, tzv. oblastí měření, které bylo potřeba zvládnout. Co je pro garanta velice důležité a zároveň náročné, to je vybudování sítě odborných kontaktů včetně mezinárodních. To si zákonitě vyžaduje jistý čas a spoustu energie. Dále si myslím, že pro některé z garantů není vždy úplně snadné vystupovat na veřejnosti, ale i tyto prezentace před velkým počtem posluchačů k práci garanta neoddělitelně patří.“ Jakkoli je práce garanta náročná, je také zajímavá. Potvrzuje to Ing. Eva Klokočníková, garant rozvoje akreditace pro oblast zkušebních laboratoří v oblasti chemie a mikrobiologie, která na otázku, co jí na této práci nejvíce baví, odpověděla: „Baví mě vlastní odborná činnost, kontakt s lidmi z laboratoří jak během akreditací, tak při různých vzdělávacích akcích. Jde vždy o vzájemné obohacování, při němž se dozvídám řadu informací z praktického chodu laboratoří. Kontakt s těmito lidmi je nesmírně zajímavý a slouží jako podklad k mé další odborné práci i na mezinárodní úrovni. Právě v těchto konkrétních zkušenostech spočívá know-how naší práce.“ 23

Kdo jsme

1991–2006

Mezinárodní rozměr akreditace: ▲

Vzájemné uznávání výsledků akreditace Akreditace hrála již od počátku 80. let minulého století, kdy byl systém jednotného prokazování shody navržen, významnou roli v rámci rozvoje světového obchodu a její význam neustále narůstá. Rozvoj mezinárodního obchodu je totiž podmíněn harmonizací technických předpisů a norem, stanovením pravidel pro existenci jediného průkazu shody a vytvořením infrastruktury důvěryhodných orgánů podílejících se na prokazování této shody. Evropské společenství deklarovalo již v roce 1989 v Globální koncepci pro zkoušení a certifikaci význam akreditace a potřebu vzniku národních akreditačních systémů. Tyto národní systémy se měly stát jedním z prvků nezbytných pro odstraňování technických překážek obchodu při vytváření jednotného trhu. Činnost národních akreditačních systémů je dnes založená na jednotných, mezinárodně uznávaných pravidlech akreditace, vytvářených ve spolupráci s mezinárodními organizacemi zabývajícími se akreditací, jejichž členy jsou nejen jednotlivé národní akreditační orgány, ale i další zainteresované strany (sdružení akreditovaných subjektů, profesní sdružení, zástupci obchodní sféry atp.). Český institut pro akreditaci splňuje všechny mezinárodní požadavky na provádění akreditace, a proto je v zahraničí vnímán jako jediný představitel národního akreditačního systému v České republice. Členství v mezinárodních organizacích V oblasti akreditace působí v současnosti dvě mezinárodní organizace s celosvětovou působností a řada dalších mezinárodních organizací regionálního charakteru. Jejich cílem je koordinovat činnosti jednotlivých akreditačních orgánů, vytvářet výkladové a aplikační dokumenty a podporovat nové, rozvíjející se akreditační systémy. Zároveň jsou tyto mezinárodní organizace základnou pro uzavírání multilaterálních dohod o vzájemném uznávání výsledků akreditace. 1. Mezinárodní organizace s celosvětovou působností: International Laboratory Accreditation Cooperation ILAC (Mezinárodní spolupráce pro akreditaci laboratoří) Byla založená v roce 1978 jako International Laboratory Accreditation Conference, v roce 1996 se přejmenovala na International Laboratory Accreditation Cooperation. Jde o celosvětové, nadnárodní sdružení akreditačních orgánů a zástupců regionálních akreditačních sdružení (kromě EA s evropskou působností např. APLAC pokrývající spolupráci v oblasti Asie a Tichomoří, SADCA pro region jižní Afriky, IAAC pro země střední Ameriky). K 1. lednu 2006 sdružovala ILAC celkem 42 akreditačních orgánů pro akreditaci zkušebních a kalibračních laboratoří. Český institut pro akreditaci je plnoprávným zakládajícím členem ILAC od 13. září 1996. V roce 2005 uzavřel Český institut pro akreditaci licenční smlouvu s mezinárodní organizací ILAC, která umožňuje používat při propagaci akreditace kalibračních a zkušebních laboratoří tzv. kombinované logo. To se skládá z loga Českého institutu pro akreditaci a z loga ILAC. Dále je možné s akreditovanými laboratořemi uzavírat sublicenční smlouvu, na jejímž základě mohou používat tzv. kombinovanou akreditační značku. V podstatě jde o obdobu kombinovaného loga, kde je v logu Českého institutu pro akreditaci místo nápisu „Národní akreditační orgán“ uvedeno číslo laboratoře. International Accreditation Forum IAF (Mezinárodní sdružení pro akreditaci) Vznik tohoto světového, nadnárodního sdružení akreditačních orgánů a zástupců regionálních akreditačních sdružení se datuje do roku 1992. V současné době má 30 členů zaměřených na akreditaci certifikačních orgánů. 24

Kdo jsme

1991–2006

25

1991–2006

Kdo jsme Český institut pro akreditaci se stal plnoprávným členem IAF 28. května 1997. V roce 2005 byla mezi IAF a Českým institutem pro akreditaci uzavřena licenční smlouva o používání kombinovaného loga a kombinované značky. Smlouva se vztahuje na certifikační orgány provádějící certifikaci výrobků, systémů jakosti a EMS.

2. Mezinárodní organizace s regionální působností v rámci Evropy1): European co-operation for Accreditation EA (Evropská spolupráce pro akreditaci) Vznikla v roce 1997 sloučením organizací European Accreditation of Certification EAC (z roku 1991), zaměřené na oblast akreditace certifikačních orgánů, a European Cooperation for Accreditation of Laboratories EAL, působící v oblasti akreditace laboratoří, jež se vytvořila v roce 1991 spojením West European Calibration Cooperation (z roku 1975) s West European Laboratory Accreditation Cooperation (z roku 1989). V současné době představuje EA nadnárodní sdružení evropských akreditačních orgánů, které má 34 plnoprávné a 3 přidružené členy. Je zaměřeno na zkušební a kalibrační laboratoře, inspekční orgány a certifikační orgány certifikující výrobky, systémy jakosti, EMS a pracovníky. Český institut pro akreditaci se stal již v roce 1995 přidruženým členem EAL a EAC a po jejich sloučení v roce 1997 ve Vídni automaticky také přidruženým členem EA (plné členství bylo vyhrazeno v té době výhradně členům EU a EFTA). Plným členem EA se Český institut pro akreditaci stal 24. listopadu 1998 poté, co byla vytvořena nová pravidla týkající se členství v EA. Český institut pro akreditaci se prostřednictvím svých zástupců zúčastňuje jednání mezinárodních akreditačních organizací a práce v řadě jejich výborů a pracovních skupin. Někteří pracovníci Českého institutu pro akreditaci již prošli výcvikem EA, takže mohou pracovat jako posuzovatelé během mezinárodních auditů prováděných EA. Členství v mnohostranných dohodách V rámci všech tří výše uvedených mezinárodních organizací mohou jejich plnoprávní členové - národní akreditační orgány požádat o mezinárodní audit svého systému managementu jakosti. Na základě pozitivního výsledku takové prověrky pak mohou uzavírat mnohostranné dohody o vzájemném uznávání výsledků akreditace, tj. výsledků činnosti jimi akreditovaných subjektů. Český institut pro akreditaci je signatářem těchto mnohostranných dohod v jejich plném rozsahu: ▲ Multilateral Agreement MLA EA o vzájemném uznávání výsledků akreditace v oblasti zkoušení, kalibrací a certifikací (od 28. listopadu 1998) včetně rozšíření o oblast EMS (od 17. října 2000) a inspekcí (od 26. listopadu 2003); ▲ Mutual Recognition Agreement MLA IAF o vzájemném uznávání výsledků akreditace v oblasti certifikace systémů jakosti dle norem řady ISO 9000 (od 29. září 1999); ▲ Mutual Recognition Arrangement MRA ILAC o vzájemném uznávání výsledků akreditace v oblasti zkoušení a kalibrací (od 2. listopadu 2000). Tyto dohody, na základě vzájemně uznané rovnocennosti akreditačních systémů jejich účastníků, vytváří předpoklady pro všestranné využívání (přijímání) protokolů o zkoušce a certifikátů vydávaných laboratořemi, certifikačními (v rámci EA i inspekčními) orgány akreditovanými signatáři jednotlivých multilaterálních dohod a pro uzavírání dohod o vzájemném uznávání protokolů a certifikátů, a to jak na úrovni příslušných orgánů státní správy, tak mezi nestátními subjekty zemí účastníků této dohody.

1)

26

Obdobné organizace s analogickou regionální působností působí i na dalších kontinentech světa.

Kdo jsme

1991–2006

Partnerství a poradní orgány: ▲

Participace všech zainteresovaných Systém akreditace v České republice je postavený tak, aby národní akreditační orgán byl na jedné straně nezávislý a nestranný, na druhé straně ale aby měly všechny zainteresované subjekty možnost podílet se na tvorbě pravidel a fungování akreditace. Toho je docíleno tím, že zástupci všech zainteresovaných stran, tzn. jak orgánů státní správy, tak hospodářských a sociálních partnerů, stejně jako sdružení akreditovaných subjektů, jsou zastoupeni v odborných orgánech Českého institutu pro akreditaci; s některými zainteresovanými subjekty jsou podepsány dohody o spolupráci. Rada pro akreditaci Rada pro akreditaci (dále Rada) je odborným poradním orgánem ředitele, správní rady a dozorčí rady Českého institutu pro akreditaci. Je třicetičlenná a zástupci reprezentující zájmy všech tří stran zajímajících se o akreditaci jsou v ní vyváženě zastoupeni, to znamená, že každá strana zde má deset zástupců. Rada projednává základní otázky související s akreditací, jako jsou úpravy akreditace či přechod na novou mezinárodní normu, a dává podněty k řešení orgánům společnosti. Zároveň je Rada odvolacím místem, které projednává námitky podané proti rozhodnutí ředitele, kterým buď vyhoví a dá řediteli doporučení, aby změnil své předchozí rozhodnutí, anebo toto rozhodnutí ředitele potvrdí. Rada se schází dvakrát ročně a členství v ní je čestné. Technické/odborné výbory a komise Technické/odborné výbory a komise pracují jako odborné poradní orgány ředitele Českého institutu pro akreditaci. Jejich členové-odborníci pro danou oblast se vyjadřují k různým odborným záležitostem (např. jakým způsobem budou postaveny požadavky na odbornost pracovníků laboratoří či jakým způsobem bude zajištěna metrologická návaznost měřidel). Jejich úkolem je také schvalovat externí posuzovatele a pomáhat při zavádění odborné terminologie u nových mezinárodních materiálů. Ke konci března 2006 fungovalo šest technických výborů, v jejichž rámci pracovala řada technických komisí (viz níže uvedený přehled). Podle rozvoje akreditačního systému mohou vznikat další technické/odborné výbory a komise. Přehled technických výborů a technických/odborných komisí Českého institutu pro akreditaci (stav k 31. 3. 2006):

▲

1. Technický výbor pro akreditaci zkušebních laboratoří Technická komise pro mikrobiologii Technická komise pro fyzikálně-chemickou analýzu Technická komise pro fyzikálně-mechanické zkoušení Technická komise pro akustiku Technická komise pro elektrotechnické zkoušení Technická komise pro NDT Technická komise pro požární zkoušky Technická komise pro senzorickou analýzu Technická komise pro stavebnictví Odborná komise pro akreditaci zdravotnických laboratoří

▲

2. Technický výbor pro akreditaci kalibračních laboratoří V případě potřeby se vytvářejí ad hoc technické komise pro jednotlivé oblasti.

27

Kdo jsme

1991–2006

▲ ▲

3. Technický výbor pro akreditaci certifikačních orgánů provádějících certifikaci výrobků 4. Technický výbor pro akreditaci certifikačních orgánů provádějících certifikaci systémů jakosti Technická Technická Technická Technická

komise komise komise komise

pro pro pro pro

EMS a EMAS BOZP potraviny svařování

▲ ▲

5. Technický výbor pro akreditaci certifikačních orgánů provádějících certifikaci pracovníků 6. Technický výbor pro akreditaci inspekčních orgánů Technická komise pro zdvíhací zařízení Technická komise pro jaderná zařízení Technická komise pro elektrotechniku

Dohody o spolupráci S partnery, s nimiž se rozvíjí těsnější spolupráce, uzavírá Český institut pro akreditaci tzv. dohody o spolupráci. V nich jsou zakotvena pravidla vzájemné spolupráce, včetně zastupování partnerské strany v orgánech Českého institutu pro akreditaci. Díky tomu mohou partneři ovlivňovat proces akreditace, zatímco Českému institutu pro akreditaci umožňuje dohoda informovat partnery o jeho aktivitách. „Vycházíme z filozofie, že kdo se na tvorbě akreditačního systému podílí, ten mu také důvěřuje,“ prohlašuje ředitel Českého institutu pro akreditaci Ing. Jiří Růžička, MBA. „Pokud partnerské strany mají možnost vysílat své odborníky do různých akreditačních týmů, pak mohou věřit jejich výsledkům,“ dodává. Přehled orgánů státní správy a nestátních subjektů, s nimiž má Český institut pro akreditaci uzavřenu dohodu (memorandum) o spolupráci v oblasti akreditace k 1. 4. 2006:

▲

1. Dohody uzavřené s orgány státní správy Český úřad bezpečnosti práce Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Státní úřad pro jadernou bezpečnost Ministerstvo životního prostředí ČR Ministerstvo zdravotnictví ČR Český metrologický institut Ministerstvo zemědělství ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Ministerstvo dopravy ČR Ministerstvo obrany, Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Ministerstvo informatiky ČR

▲

2. Dohody uzavřené s nestátními subjekty Průmyslové a informační centrum (při Svazu průmyslu ČR) Sdružení pro cenu ČR za jakost Eurachem-ČR EUROLAB-CZ Sdružení pro výchovu, vzdělávání a certifikaci personálu v oblasti managementu Asociace akreditovaných a autorizovaných organizací AFEUS, s.p.o. Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Hospodářská komora České republiky Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR PEFC Česká republika Sdružení českých spotřebitelů Česká lékařská společnost J. E. Purkyně

28

Kdo jsme

1991–2006

Klientský přístup: ▲

Zákazník na předním místě Český institut pro akreditaci plní roli národního akreditačního orgánu. Nachází se - stejně jako národní akreditační orgány v ostatních zemích - v prostředí, kde v podstatě neexistuje konkurence, a proto musí tím více dbát na to, aby pružně a rychle reagoval na požadavky svých zákazníků. Zpětná vazba od klientů Zpětnou vazbu od akreditovaných subjektů získává Český institut pro akreditaci formou dotazníkových šetření. Provádí je po skončení každé akreditace a klienti v nich odpovídají na otázky týkající se konkrétního akreditačního případu. Jednou za dva roky jsou pak všechny akreditované subjekty obesílány dotazníkem, v němž se mohou podrobněji vyjádřit k celému systému akreditace. Tímto způsobem získává Český institut pro akreditaci přehled o možných výhradách, z nichž pak vyplývají úkoly pro jednotlivé útvary. Například v roce 2005 došlo na základě této zpětné vazby ke změnám při předávání osvědčení o akreditaci. Dotazníkový průzkum ale přináší také pozitivní ohlasy na práci posuzovatelů, o čemž svědčí následující vyjádření:

▲ ▲ ▲ ▲ ▲ ▲

„Velmi profesionální audit - spokojenost bez výhrad.“ „Každá dozorová návštěva je nápor, ale úroveň práce naší laboratoře se po ní vždy zvýší.“ „Praktická odbornost vedoucího posuzovatele vedla ke zjednodušení naší dokumentace.“ „Dozorové návštěvy pomáhají zlepšit systém jakosti zavedený v laboratoři.“ „Vystupování a činnost posuzovatelů byly vysoce profesionální, náročné a velmi korektní.“ „Oceňuji korektní přístup celého akreditačního týmu, zejména pak vedoucího posuzovatele.“ Webové stránky

Jedním z podstatných prvků zákaznické vstřícnosti je snadná přístupnost k informacím. Proto současně s vývojem informačních systémů upravuje Český institut pro akreditaci svoje internetové stránky www.cai.cz tak, aby byly uživatelsky co nejpřívětivější a aby je zájemci o informace mohli získat co nejjednodušším způsobem. Poslední významná úprava webových stránek se uskutečnila na jaře 2006. Oznamovací povinnost Řadu informací uveřejňuje Český institut pro akreditaci pravidelně způsobem stanoveným příslušnými právními předpisy (zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, a zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky). Například ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví jsou pravidelně zveřejňována vydaná osvědčení o akreditaci a další akreditační dokumenty (například pozastavení účinnosti či zrušení osvědčení o akreditaci), ceníky služeb Českého institutu pro akreditaci, informace o uzavřených dohodách o spolupráci v oblasti akreditace atd. Akreditované subjekty musí být také informovány o změnách v příslušných normách, o tom, čeho se změny týkají a jak k nim bude Český institut pro akreditaci přistupovat, včetně uvedení přechodného období pro zavedení těchto změn. 29

1991–2006

30

Kdo jsme

Kdo jsme

1991–2006

Každoroční vystoupení představitelů Českého institutu pro akreditaci na konferencích Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví přispívá také ke zlepšení informovanosti odborné sféry o vývoji akreditace. Všechny podstatné informace týkající se Českého institutu pro akreditaci jsou publikovány ve výročních zprávách o činnosti a hospodaření. Přednášky, semináře, workshopy Nezastupitelnou roli ve vztahu ke klientům hrají také odborné semináře, které Český institut pro akreditaci pořádá jednou ročně pro držitele a žadatele osvědčení o akreditaci. Vedle nich organizuje ještě specializované semináře pro odborné pracovníky a manažery jakosti, které jsou zaměřeny na konkrétní oblasti akreditace a informují např. o změnách akreditačních kritérií. Součástí vzdělávací práce jsou i další přednášky, workshopy, stejně jako publikování odborných článků v tisku apod. Také díky těmto vzdělávacím aktivitám se v průběhu let výrazně zlepšila připravenost žadatelů o akreditaci. „První příručky jakosti, které nám předkládali klienti na začátku devadesátých let, byly napsány na několika listech. Dneska dostáváme od klientů přehledně a systematicky zpracované příručky jakosti v podobě rozsáhlých brožur, ze kterých je zřejmé, že klienti velice dobře vědí, o čem akreditace je, a že jsou na ni dobře připraveni,“ komentuje posun v klientské připravenosti garantka Českého institutu pro akreditaci Ing. Eva Klokočníková. Společenská setkávání Desáté výročí vzniku Českého institutu pro akreditaci si připomněli zahraniční hosté, hlavní partneři a zaměstnanci institutu na slavnostním koncertě v kostele Šimona a Judy v Praze v lednu 1991. Příležitosti ke společenskému setkávání se ale objevovaly i v průběhu dalších let, kdy se konaly například vernisáže obrazů v nových prostorách institutu apod. Za společenskou událost lze označit také předávání osvědčení o první akreditaci, kterého se zúčastňují jak vedoucí pracovníci klienta, tak také představitelé akreditačního systému v ČR. Tato setkání přispívají ke zvýšení prestiže procesu akreditace a současně jsou nenahraditelnou zpětnou vazbou pro další činnost Českého institutu pro akreditaci. 31

1991–2006

32

Kdo jsme

Kdo jsme

1991–2006

Vize společnosti: ▲

Kvalitními službami vstříc spokojeným zákazníkům A jaká je vize Českého institutu pro akreditaci do let nadcházejících? V každé kanceláři sídla institutu najdete na stěně rámeček s textem: „Vedení společnosti stanovilo strategické a taktické cíle společnosti, které vycházejí ze základní vize Českého institutu pro akreditaci: Předvídat a uspokojovat požadavky zákazníků a ostatních subjektů zainteresovaných na akreditaci poskytováním kvalitních služeb v oblasti akreditace.“ Tato vize je rozpracována do politiky jakosti, která stanoví dlouhodobé úkoly Českého institutu pro akreditaci:

▲

1. Poskytovat služby akceptovatelné zákazníky a ostatními subjekty zainteresovanými na akreditaci v souladu s požadavky právních předpisů ČR a mezinárodních organizací zabývajících se akreditací.

▲

2. Zabezpečovat trvalý soulad akreditačního systému ČR s požadavky a praxí mezinárodních organizací zabývajících se akreditací a být signatářem příslušných mnohostranných dohod o vzájemném uznávání výsledků akreditace.

▲ ▲

3. Podílet se na tvorbě evropských i světových pravidel akreditace.

▲

5. Zabezpečovat průhledný, důvěryhodný, nediskriminační a ekonomicky stabilní akreditační systém ČR, schopný pružně reagovat na požadavky a potřeby trhu.

▲ ▲

6. Dynamicky rozvíjet a dokumentovat integrovaný systém řízení společnosti.

▲

8. Personální politiku společnosti naplňovat v duchu motta: Spokojený zaměstnanec + kvalitní služba = spokojený zákazník.

4. Propagovat, prosazovat a popularizovat služby poskytované společností i akreditovanými subjekty.

7. Zajistit dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků, trvale zajišťovat jejich další vzdělávání a vhodné materiálové zdroje pro provádění všech aktivit Českého institutu pro akreditaci.

Vedle této vize promítnuté do politiky jakosti existuje také Koncepce Českého institutu pro akreditaci z roku 2005, která vyjadřuje poslání společnosti, vymezuje oblasti její působnosti a stanoví základní rámec pro fungování Českého institutu pro akreditaci. V této koncepci se hovoří také o rozvoji nových služeb, mezi nimi zejména o zajišťování akreditace zdravotnických laboratoří. „Rozšiřování stávajících a zavádění nových služeb je vedeno naší snahou vyjít maximálně vstříc požadavkům a podnětům zákazníků, a přitom zároveň plnit všechny požadavky stanovené předpisy vztahujícími se k akreditaci. Také komunikace mezi Českým institutem pro akreditaci a jednotlivými zákazníky a jejich zájmovými sdruženími chceme dostávat na stále vyšší úroveň. Už rok 2005 prokázal, že se nám to daří pro zákazníky jsme připravili širokou nabídku odborných akcí, kterou plně využili, stále více pracujeme se zpětnou vazbou, jež nám dává signály o tom, co naši klienti upřednostňují,“ říká s přesvědčením Ing. Jiří Růžička. „Prostě si myslíme, že víme, kudy máme v nadcházejících letech kráčet kupředu, máme k tomu dostatek sil a energie a těšíme se, že u kulatého výročí za pět let budeme mít co bilancovat,“ dodává.

33

1991–2006

34

Kam jdeme?

Kam jdeme?

1991–2006

Organizační schéma Českého institutu pro akreditaci, o. p. s., k 31. 3. 2006 ▲ Orgány společnosti

Tým pracovníků Českého institutu pro akreditaci

Ředitel ČIA

Dozorčí rada

Podpůrné útvary

Útvary akreditace

Útvar provozně-ekonomický

20

Útvar rozvoje Technické výbory

30

Útvar výkonů

40

Manažerské funkce*)

10

▲

Akreditační středisko Praha

41

▲

Akreditační středisko Praha

42

▲

*)

Technické výboryvztahů Útvar řízení a vnějších

▲

▲

Technické výbory

▲

Poradní orgány ředitele ČIA

▲

Rada pro akreditaci

▲▲

▲

Poradní orgán ČIA

Správní rada

Akreditační středisko Brno

43

Manažer jakosti, Personální manažer, Manažer marketingu

35

Kam jdeme?

1991–2006

Orgány společnosti: ▲

Správní rada (statutární orgán)

▲

Roman Fišer, předseda představitel hospodářských a sociálních partnerů (Svaz průmyslu a dopravy)

▲

Ing. Alexander Šafařík-Pštrosz představitel orgánů státní správy (ÚNMZ)

▲

Ing. Pavel Charvát představitel akreditovaných subjektů (SOCP)

▲

Dozorčí rada (kontrolní orgán)

▲

Ing. Jiří Studnička, předseda představitel akreditovaných subjektů

▲

Ing. Jaroslav Veselý, CSc., místopředseda představitel hospodářských a sociálních partnerů (Svaz podnikatelů ve stavebnictví)

▲

Ing. Josef Huněk představitel orgánů státní správy (Ministerstvo průmyslu a obchodu)

▲

Ing. Karel Urban představitel orgánů státní správy (Ministerstvo dopravy)

▲

Ing. Kamil Maryško představitel hospodářských a sociálních partnerů (Hospodářská komora ČR)

▲

Ředitel (výkonný orgán)

▲ ▲

Kontakty:

▲

Český institut pro akreditaci, o. p. s. Opletalova 41 110 00 Praha 1 – Nové Město tel.: +420 221 004 501 fax: +420 221 004 408 e-mail: [email protected] http://www.cai.cz

▲

Pracoviště Brno:

▲

36

Ing. Jiří Růžička, MBA (zplnomocněný zástupce ČIA)

Okružní 31, 638 00 Brno – Lesná tel.: +420 545 555 401 fax: +420 545 555 404

Příloha

1991–2006

JUDr. Ing. Robert Szurman ▲

Národní politika podpory jakosti Proces akreditace je nedílně spojen s pojmem JAKOST, neboť jeho cílem je udržení kvality na úrovni odpovídající určitým standardům. Proto zde přetiskujeme příspěvek JUDr. Ing. Robert Szurmana, náměstka ministra průmyslu a obchodu a předsedy Rady ČR pro jakost, který se zabývá Národní politikou podpory jakosti v širších souvislostech. V roce 2000 přijala vláda České republiky program Národní politiky podpory jakosti, jehož řízením je pověřena Rada České republiky pro jakost (Rada) jakožto poradní, iniciační a koordinační orgán vlády ČR. Rada podporuje rozvoj managementu a uplatňování efektivních metod a nástrojů, které vedou k podpoře kvality ve všech oblastech života v ČR. Jsou v ní zastoupeny všechny resorty, podnikatelská sdružení a svazy i nevládní organizace zabývající se jakostí a pracují zde i zástupci spotřebitelů. Sekretariát Rady je při Ministerstvu obchodu a průmyslu ČR a výkonným orgánem Rady je Národní informační středisko pro podporu jakosti, které působí pří České společnosti pro jakost. Cíle Národní politiky podpory jakosti Hlavními cíli této politiky je podporovat konkurenceschopnost firem zvyšováním jakosti, zlepšovat kvalitu práce veřejného sektoru, dosahovat úspory zdrojů a chránit životní prostředí stejně jako veřejný zájem a spotřebitele. Rada vyhlašuje každoročně v dokumentu „Národní program podpory jakosti“ stěžejní aktivity na podporu jakosti v daném roce. Na realizaci tohoto programu se vedle vládních institucí podílí i téměř stovka nevládních organizací působících v oblastech výchovy a vzdělávání, poradenství, v oblasti akreditace, certifikace, normalizace, v metrologii a zkušebnictví, v péči o životní prostředí, bezpečnost a ochranu zdraví při práci a ochranu spotřebitelů. Z pozice státu je závazná péče o zdraví, životy a bezpečnost občanů tzv. oblast veřejného zájmu. Podpora akreditace Jako jeden z nástrojů zvyšování důvěry mezi zákazníky a dodavateli je v Evropě zaveden systém akreditace a certifikace. V této oblasti platí v ČR zcela standardní evropské podmínky. Vládou byl vytvořen nezávislý akreditační orgán, Český institut pro akreditaci, o. p. s. (ČIA), který je členem mezinárodních organizací EA, ILAC a IAF a jehož procedury jsou plně kompatibilní s obdobnými evropskými subjekty. V souvislosti s patnáctým výročím vzniku ČIA bych rád upozornil na stanovisko Rady, že ČIA není orgánem určeným pouze pro plnění požadavků zákona 22/1997 Sb., ale že rozsah akreditačních činností v oblasti akreditace orgánů pro certifikaci systémů managementu, výrobků, osob, laboratoří nebo inspekčních orgánů zdaleka přesahuje požadavky tohoto zákona. Akreditace tak, jak ji zajišťuje ČIA ve funkci Národního akreditačního orgánu, se uplatňuje všude tam, kde je nutno prokázat, že subjekt (osoba) realizující certifikaci (laboratoř) je nestranná a kvalifikovaná osoba. Podpora certifikace ČIA jako akreditační orgán hraje důležitou roli i při podpoře certifikace. Certifikace systémů jakosti a EMS je dnes v ČR zcela standardním nástrojem prokazování schopností výrobců dodávat výrobky ve standardní kvalitě zákazníkům. Vedle systémů managementu jakosti a EMS je v ČR podle národního normativního dokumentu certifikován systém kritických bodů HACCP, byla zahájena certifikace systémů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, certifikace bezpečnosti informačních systémů a certifikace spotřebitelského řetězce dřeva. Certifikace systémů managementu vyžaduje náležitou přípravu, kterou mnohdy podniky nejsou schopny realizovat samy, a najímají poradce. Pro to, aby firma měla jistotu, že najímá poradce kvalifikovaného, slouží projekt registrace poradců. Národní registr poradců managementu vytvořený dle zásad evropského projektu je k dispozici jako služba podnikatelům na www.npj.cz. 37

1991–2006

Příloha Národní cena ČR za jakost

Dosažení certifikátu podle ISO 9001 je jen prvním, nutným základním krokem na cestě k dosažení podnikatelské úspěšnosti. Proto vláda ČR podporuje aktivity, jako jsou inovace, restrukturalizace, zavádění nových technologií, realizace metod řízení procesů, řízení podle cílů, programy Six Sigma, Balanced Scorecard a další, které vedou ke snižování nákladů, růstu produktivity a zvyšování konkurenceschopnosti. Mezi programy, které vedou podnikatele k dosažení vyšší výkonnosti, patří i programy Národních cen za kvalitu (např. Národní cena Malcolma Baldrige v USA, Evropská cena, Kanadská cena). V ČR bylo od roku 1995 toto nejvyšší ocenění udělováno jako „Cena České republiky za jakost“ nevládní organizací Sdružení pro Cenu ČR za jakost. Patronát nad touto cenou převzala česká vláda. Principy řízení kvality uplatňované dosud v podnikatelském sektoru se postupně začaly uplatňovat také ve veřejném sektoru. Potřeba změn, které by zvýšily zapojení podnikatelského sektoru do soutěže o Národní cenu a které by ještě lépe umožnily v rámci této ceny oceňovat i organizace veřejného sektoru, vedla k přijetí upravené podoby Národní ceny České republiky za jakost. Cena je nyní udělována ve dvou sektorech (podnikatelském a veřejném) a ve čtyřech kategoriích: Ocenění za zapojení, Ocenění zlepšení výkonnosti, Oceněný finalista a Držitel Ceny. Program Česká kvalita Pro zlepšení informovanosti spotřebitelů přijala vláda v roce 2002 „Program Česká kvalita“, jehož cílem je informovat spotřebitele o kvalitních výrobcích na českém trhu, ale zároveň i podpořit malé podnikatele, kteří se věnují kvalitě své produkce a přitom nemají na náročnou reklamu. Program je otevřen všem subjektům, které se rozhodly deklarovat kvalitu svých produktů. V jeho rámci není podporována jedna značka, ale všechny značky, které dávají spotřebiteli informaci, že se jedná o kvalitní zboží, jehož kvalitu ověřila nezávislá třetí strana. Značky udělují subjekty, které jsou registrovány na území ČR jako správci značky. Výrobce musí prokázat stabilitu výrobního procesu (kupř. certifikací) a doložit, že spotřebitelé jsou s daným výrobkem spokojeni. Začátkem roku 2006 bylo do Programu CzQ zařazeno 16 značek a jejich počet dále stoupá. Ochrana veřejného zájmu, ochrana spotřebitele V oblasti veřejných zájmů je legislativa ČR harmonizována s legislativou EU a jsou přijaty všechny potřebné zákony. Velký kus práce zde vykonal Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Kvalita ve veřejném sektoru V letech 2001–2003 byly úspěšně realizovány projekty implementace systému managementu jakosti a EMS na dvou městských úřadech, v roce 2003 pak model CAF (Common Assessment Framework) na dvou krajských úřadech. V roce 2003 vznikla při Radě Pracovní skupina pro kvalitu ve veřejném sektoru, která připravila pro rok 2004 projekt zavedení modelu CAF ve 26 úřadech veřejného sektoru. Tento projekt pokračoval i v roce 2005 a model byl realizován ve 23 úřadech a třech školách. V prosinci 2005 se uskutečnila již druhá Národní konference o kvalitě ve veřejném sektoru a bylo realizováno oceňování organizací v rámci Ministerstva vnitra ČR. Národní informační středisko pro podporu jakosti Národní informační středisko pro jakost, které bylo zřízeno při České společnosti pro jakost, koordinuje návrhy a řešení projektů podpory jakosti, zabezpečuje propagaci Národní politiky podpory jakosti, vydává publikace k aktuálním tématům týkajícím se kvality a zabezpečuje každoročně realizaci programů Měsíce kvality v ČR. Ve spolupráci se zainteresovanými subjekty odpovídá za průběh Evropského týdne kvality v ČR. Zároveň má za úkol poskytovat veřejnosti kvalifikované informace z oblasti kvality. Od roku 2000 existují internetové stránky www.npj.cz, kde je celý informační systém veřejnosti bezplatně přístupný. Na závěr bych rád poděkoval Českému institutu pro akreditaci za jeho úspěšnou činnost, zejména však za aktivní spolupráci při realizaci aktivit a projektů Národní politiky podpory jakosti. Přeji Českému institutu pro akreditaci hodně úspěchů do dalších let jeho působení. 38

Příloha

1991–2006

English Summary ▲

Chronicle of Accreditation in the Czech Republic History of the Czech Accreditation Institute The date of formal introduction of accreditation in the Czechoslovak Federal Republic and consequently in the Czech Republic is the 1st February 1991, when an independent accreditation department was established within the then Federal Office for Standards and Measurement (FÚNM). A month and a half later, on 14th March 1991, the first certificate of accreditation was issued for a testing laboratory. At the same time the first accreditation directive and guidelines were issued; they contained accreditation criteria and rules following the internationally recognised and used documents. The following year 1992 witnessed the discussions on the break-up of the Czechoslovak Federal Republic and the formation of the Czech Republic. A number of important changes were made in legislation. Some of them directly related to the testing engineering. There were efforts to take over the accreditation process into the entrepreneurial sphere. Those efforts, however, failed, and on 1st January 1993 the Czech Accreditation Institute was established as a allowance organisation, with the prospect for its transformation into a non-state entity as soon as an appropriate legal form available. The founder of the Czech Accreditation Institute was the Czech Ministry of Economy, onto which relevant control rights were transferred, according to Act 20/1993 Coll., in the areas which until then belonged to the scope of FÚNM. Characteristic feature of the period 1993 to 1997 is the stabilisation of the Czech accreditation system and its gradual integration into international accreditation structures. The Czech Accreditation Institute as a representative of the first country from the East European block became an associate member of European accreditation organisations. In the first half of the nineties appropriate conditions crystallized for the denationalisation of accreditation. The main issue was to select such a legal form, by which the state could somehow guarantee accreditation activity in relation to the entities interested in accreditation. Discussions were held on the possibilities of either a joint stock company with a golden share held by the state or a limited liability company or other possible legal forms. The denationalisation process was completed by the transformation of the Czech Accreditation Institute into a public service company as of 1st July 1998. Its founder is the Czech Republic represented by the Czech Ministry of Industry and Trade by whose Decision No. 134/1998 all rights, liabilities and duties of the allowance organisation cancelled as of 30th June 1998 were transferred to the public service company. By the Czech Ministry of Industry and Trade’s Decision No. 135/98 of the same date, the Czech Accreditation Institute, public service company, was carrying out accreditation according to § 15 of Act 22/1997 Coll. The period after 1998 was not accompanied by similarly dramatic events which could have been comparable with the struggle for establishing the independent Czech Accreditation Institute. In 1999–2000, mainly the issues connected with international audits were solved, which conditioned the entry of the Czech Accreditation Institute into the international community of European Accreditation organisations. The Czech Accreditation Institute entered the new millennium as a well-balanced company which fulfils its promises and performs its activities in accordance with the approved budget. The range of its services has been extended - newly accredited entities include medical laboratories, and other great prospects can be found in the environmental field. The development of international accreditation requires more and more efficient professionals who are able to meet the requirements of international organisations and to keep top level of Czech accreditation.

Performing Accreditation The Czech Accreditation Institute is a national accreditation body of the Czech Republic. Its basic mission is to provide services in all areas of accreditation, both for state and private entities. Accreditation is a certificate issued by a third independent party related to a conformity assessment body (laboratory, certification body, inspection body etc.) which expresses formal confirmation of professional competence of the body to perform specific tasks in the area of conformity assessment. The requirements for the conformity assessment bodies are in compliance with international standards and normative documents. The areas of accreditation have gradually been extended in the past years. In 1992 the Institute accredited certification bodies operating certification of quality systems and calibration laboratories, a year later it accredited certification bodies operating certification of persons. In 1995 First certificates of accreditation were issued to the certification bodies operating certification of products. In 1997 the scope of activities was extended to inspection bodies. The accreditation of certification bodies operating certification of EMS dates back to 1998. In 2000–2002 the range of services included the accreditation of environmental verifiers and providers of proficiency testing schemes, in 2005 the accreditation of medical laboratories.

39

1991–2006

Příloha

The wider the accreditation areas, the higher the number of entities for whom the certificate of accreditation was issued. In 1991 the certificates of accreditation were issued to five entities, and by the end of 2005 already 756 entities had a valid certificate. Currently the Czech Accreditation Institute performs 50 to 60 initial accreditations per year and more than a hundred reaccreditations. In addition, every year it ensures hundreds of regular surveillance visits and unscheduled surveillance visits. The development of the accreditation process in the Czech Republic can also be documented on the duration of the accreditation process. While the first accreditations performed in 1991–1992 lasted, in some cases, up to three years, in the last five years the Institute guarantees maximum ninety days assessment period for the purpose of accreditation. The output of the successful accreditation is the certificate of accreditation which is internationally recognised and confirms that the reports and/or certificates issued by the entity/certificate holder meet the international conformity assessment parameters. In the course of the last fifteen years of its existence the Czech Accreditation Institute issued more than 1500 certificates of accreditation according to the accreditation system recognised in EU countries.

International Dimension of Accreditation The importance of accreditation is growing both in this country and in the world. Since 1 May 2004 the Czech Republic can enjoy the advantages of the large EU market, provided it respects all its rules and legal regulations. The Czech Accreditation Institute meets all international requirements for performing accreditation, and consequently it is perceived abroad as the only representative of the national accreditation system in the Czech Republic. The Czech Accreditation Institute is a member of international accreditation organisations and the signatory of a number of multilateral agreements. The Czech Accreditation Institute has been a full-fledged foundation member of both globally operating international organisations: International Laboratory Accreditation Cooperation (ILAC) (since the 13th September 1996) and International Accreditation Forum (IAF) (since the 28th May 1997). As to the membership in European regional organisations, in 1995 the Czech Accreditation Institute became an associate member of European Accreditation of Certification (EAL) and European Cooperation for Accreditation of Laboratories (EAC). After their merge in Vienna in 1997, it automatically became also an associate member of European co-operation for Accreditation (EA) and since 24th November1998 it has been a full-fledged member of EA. Within all three above mentioned international organisations, the Czech Accreditation Institute signed the following multilateral agreements on mutual recognition of accreditation results: Multilateral Agreement MLA EA on mutual recognition of results of accreditation in the area of testing, calibration and certification including EMS (28. 11. 1998, for EMS 17. 10. 2000) and inspection (26. 11. 2003); Mutual Recognition Agreement MLA IAF on mutual recognition of the results of accreditation in the area of certification of quality systems according to standards ISO 9000 series (29. 09. 1999); Mutual Recognition Arrangement MRA ILAC on mutual recognition of the results of accreditation in the area of testing and calibration (02. 11. 2000).

Partnership In the Czech Republic, the accreditation system is set up in such a way that the national accreditation body is independent and impartial on one hand, and all interested entities are able to take part in the development of rules and functioning of accreditation on the other hand. This has been achieved by the representation of all interested parties i.e. the public authorities as well as economic and social partners and associations of accredited entities through their representatives in specialised bodies of the Czech Accreditation Institute, in particular in the Accreditation Board, technical committees and technical commissions. The Czech Accreditation Institute concludes cooperation agreements with closely cooperating partners.

Company Vision Company management specified strategic goals and tactical targets which follow the basic vision of the Czech Accreditation Institute: Anticipate and satisfy the requirements of the customers and the other entities interested in accreditation through providing high-quality services in the area of accreditation. This vision has been detailed in the Quality Policy which sets forth long-term objectives of the Czech Accreditation Institute. „The extension of existing services and the introduction of new ones is led by our effort to meet, as much as possible, the requirements of and initiations from the customers while meeting all requirements stated by the accreditation related regulations. Also the communication between the Czech Accreditation Institute and individual clients and their associations shall be better and better, and already the year 2005 proved our success - we offered a number of special events which were fully accepted by our clients; we use, more and more, the feedback which provides us with signals of what is preferred by our clients,“ says Jiří Růžička, the Director of the Czech Accreditation Institute. „We simply think that we know our way in the years to come, and have sufficient power and enthusiasm. We look forward to having much to boast about in five years when the 20th anniversary of the foundation of the Czech Accreditation Institute will be celebrated.“ he adds.

40

ČESKÝ INSTITUT PRO AKREDITACI, o.p.s.

CIA - Kronika - potah

ČESKÝ INSTITUT PRO AKREDITACI, o.p.s.

15 LET

1991–2006