15. expedice Balkán startuje, aneb vítejte na 6. Balkánských filmových návratech

15. expedice Balkán startuje, aneb vítejte na 6. Balkánských filmových návratech Pøed osmi lety jsme zaèali dìlat první nesmìlé výpady na území filmového Balkánu. Postupnì jsme zjistili, že je oblast balkánské kinematografie neuvìøitelnì rozsáhlá, její rozmanitost neuvìøitelná a krása svým drsným zpùsobem opojná. Proto vyrážíme na balkánská dobrodružství znova a znova. Pokaždé nalézáme další klenoty - mnohdy bezpeènì ukryté v zapomnìní. O to vìtší radost nám pùsobí objev každého dalšího skvostu starého tøeba 60 let. Po osmi letech, ètrnácti festivalech a sto šedesáti šesti promítnutých filmech by se mohlo zdát, že už jsme téma vyèerpali. Omyl. Víme, že se zatím pohybujeme po povrchu a do hloubky se nám daøí pronikat jen pomalu. Není však kam spìchat. Èas hraje pro nás. Pokud se najde pár desítek nadšencù, kteøí se budou na naše balkánské cesty vydávat s námi, mùžeme v nich pokraèovat. Zatím nejhloubkovìjší ponor se nám podaøil vloni - do èernohorské kinematografie, které jsme vìnovali dva semináøe a pøedstavili ji v celé její šíøi - od prvního hraného filmu Lživý car z roku 1955 až po nejnovìjší tvorbu mladé filmaøské generace. Loòský model se snažíme napodobit i letos. Po Vsetínském filmovém maratonu, vìnovanému pøedevším souèasnému makedonskému filmu, chceme pøipomenout rovnìž starší produkci, za kterou stojí v pøípadì Socialistické republiky Makedonie vìtšinou studio Vardar film Skopje. V rámci programového bloku nazvaného „Makedonci v jugoslávském filmu“ budete moci zhlédnout nìkolik skuteèných unikátù. Pøichystali jsme kolekci pìti filmù režiséra Ljubiši Georgijevského (3 celoveèerní + 2 krátkometrážní). Georgijevski je v našich konèinách takøka neznámým tvùrcem a já vìøím, že vás jeho filmy pøíjemnì pøekvapí. Vaši pozornosti by nemìl uniknout ani snímek Nejdelší cesta dalšího makedonského klasika Branka Gapa Ivanovského. A protože žádná kvalitní retrospektiva makedonského filmu nemùže ignorovat jméno Stole Popov, rozhodli jsme se zopakovat jeho snímky Tetování a Èervený kùò. Vedl nás k tomu také fakt, že vám je mùžeme nabídnout v mnohem lepší obrazové kvalitì než pøed pìti lety. Závìreènou tøetinu semináøe jsme vìnovali režiséru Srðanovi Karanoviæovi, který patøí podle mého názoru k nejvýraznìjším jugoslávským, resp. srbským filmaøùm historie a jeho filmy snesou srovnání s díly nejuznávanìjších svìtových tvùrcù. Pøichystat mu u pøíležitosti jeho listopadových sedmdesátin alespoò skromnou filmovou retrospektivu, jsem cítil témìø jako svou povinnost. Zvláštì když uvážím skuteènost, že oproti filmùm Kusturici a Paskaljeviæe, se kterými je øazen do tzv. pražské školy jugoslávského filmu, mají jeho filmy na èeských filmových serverech podstatnì ménì hodnocení. Jsem si vìdom, že kolekce filmù, kterou jsme pøichystali, není divácky úplnì snadná. Jsem ale pøesvìdèen o tom, že jsme vybrali filmy, které vás nepustí domù, a že se nám je podaøilo seskládat do programu tak, abyste mohli vidìt vše. Mezi filmy by mìly být dostateèné pauzy na potøebný oddych a regeneraci. K tomu by mìl pøispìt i samoobslužný bufet a možnost pøíjemného posezení ve foyer kina. Pøeji vám neúnavný zrak a ocelový zadek. Jiøí Fiala - dramaturg 6. Balkánských filmových návratù Pozn. autora: V textu katalogu uvádím názvy filmù vìtšinou v originále i v èeském pøekladu. Pokud je mi známo, že byl film uveden v minulosti v èeském kinì, uvádím na prvním místì distribuèní, resp. festivalový název. Pokud jsem nenašel informaci o jeho uvedení v èeském kinì, dávám na první místo originální název. Více informací o makedonské kinematografii naleznete v katalogu Vsetínského filmového maratonu 2015 (je volnì ke stažení na stránkách FK Vsetín).

Filmový klub Vsetín podporují: 2

Pátek 9. øíjna 2015 17:00 hodin

TETOVÁNÍ (Tetoviranje) Jugoslávie 1991 / 133 min / DVD Režie: Stole Popov Scénáø: Mirko Kovaæ, Živojin Pavloviæ, Stole Popov Kamera: Mišo Samojlovski Hudba: Ljupèo Konstantinov Hrají: Meto Jovanovski, Ljiljana Meðješi, Stole Arandjeloviæ, Svetozar Cvetkoviæ, Zoran Cvijanoviæ a další Drama muže zavøeného omylem do jugoslávského vìzení. Pøíbìh se odehrává v létì 1989 v dobì pádu komunismu. Hlavní hrdina Ilja, který jako by byl pøedurèen ke konfliktùm s oficiální mocí, po hádce s manželkou odchází z domu a je bezdùvodnì uvìznìn. Spolu s dalšími vìzni je okamžitì vystaven psychickému i fyzickému týrání, ale vìdom si své neviny oèekává rychlé vysvìtlení a propuštìní. Avšak nadìje se postupnì vytrácí a Ilja musí bojovat o život. Totalitní systém, který v okolním svìtì mele z posledního, je ve vìznici stále v dobré kondici a hlavního hrdinu donutí k zoufalým èinùm, o kterých by si nikdy nepomyslel, že je jich schopen.... Stole Popov se v tomto filmu zamìøil na absurditu a bezvládí konce komunismu, kdy náhodný incident mùže zpùsobit lidskou tragédii. Film mimoøádnì vystihuje ponurou atmosféru doby a naturalisticky zobrazuje beznadìjnost života ve vìzení. Film byl nominován na Evropskou filmovou cenu. Pøestože byl natoèen na samém sklonku existence Jugoslávie, reprezentoval již novì vzniklou Republiku Makedonii. Dostal se až do nejužšího výbìru, a to i pøes protesty Øekù, kteøí nehodlali samostatnou Makedonii uznat.

Stole Popov (*1950) Filmový režisér, scénarista a producent. V roce 1973 absolvoval režii na fakultì dramatických umìní v Bìlehradu ve tøídì profesora Radoše Novakoviæe. Bìhem studií vytvoøil na 10 krátkých hraných filmù. V letech 1974–1978 mìl statut nezávislého filmového tvùrce. V roce 1978 se stal øeditelem Vardar filmu, filmového studia v Makedonii. Po roce 1988, kdy ukonèil svou èinnost pro studio, se stal profesorem filmové režie na Fakultì dramatických umìní ve Skopji. Ve stejném roce spoleènì s hercem Danèem Èevreskim a režisérem Stevem Crvenkoskim založil soukromou filmovou produkèní firmu Triangle. V roce 1999 se stal èlenem Evropské filmové akademie Jeho filmová kariéra zaèala dokumentárními filmy. Film Ogan (Oheò) z roku 1974 získal první cenu na Bìlehradském festivalu dokumentárních a krátkých filmù. Jeho další dokumenty Australia, Australia (1976) a Dae (1979) zvítìzily na stejném festivalu v dalších letech. Jeho nejuznávanìjším dokumentem je film Dae, který vyhrál mimo jiné prestižní festivaly v Oberhausenu a Melbourne a byl nominován americkou filmovou akademií na Oscara. Od roku 1981 natáèí celoveèerní hrané filmy. Ty se pravidelnì dostávaly do programu domácích i zahranièních festivalù. Šastný nový rok 49 a Tetování vyhrály každoroèní Festival hraných filmù zemí Jugoslávie v Pule. Tetování by³o rovnìž nominováno na Evropskou filmovou cenu. 3

V letošním roce vstoupil do kin jeho film Do balèak (Až po jílec). Jedná se o westernovì ladìný pøíbìh z poèátku minulého století odehrávající se na území souèasné Makedonie, která je v té dobì stále ještì souèástí rozpadající se Osmanské øíše.

Meto Jovanovski - tváø z plakátu 6. Balkánských filmových návratù Jedním z nejpopulárnìjších makedonských hercù všech dob je bezesporu Meto Jovanovski. Ztvárnil bìhem své kariéry nìkolik desítek charakterních rolí. Jen v programu 6. Balkánských filmových návratù jej uvidíte ve ètyøech filmech. „Starým známým“ je i pro tradièní návštìvníky našich festivalù (na plátnì vsetínského kina jste jej mohli vidìt napø. ve filmech Šastný nový rok 49, Když se rozednívá, Pøed deštìm, Makedonská sága, Dìti slunce, Velká voda, Sršeò, Èervený kùò èi ve filmu Nejdelší cesta, který jsme pøipravili pro aktuální semináø). Rozhovor s Metem Jovanovskim - pøedstavitelem hlavních rolí ve filmech Tetování a Zatím bez dobrého názvu, otiskl v roce 2014 deník Novosti. Jovanovski byl v dobì rozhovoru pøedsedou poroty na filmovém festivalu v èernohorském mìstì Herceg Novi, kde se sešlo mnoho filmù, které byly výsledkem spolupráce ještì do nedávna znesváøených zemí bývalé Jugoslávie. Vzhledem k tomu, že oba zmínìné filmy reflektují právì dobu, kdy se ve všech èástech Jugoslávie zaèaly probouzet nacionalistické vášnì a mnozí politici se zasazovali o roztrhání této zemì na kusy, pøipadá mi vhodné zaøadit do katalogu krátký úryvek z rozhovoru, ve kterém se Jovanovski vyjadøuje k trendu obnovování spolupráce mezi ex-jugoslávskými filmaøi. Nakolik mohou umìlci napravit to, co politici dokázali pokazit? Vždy jsem se snažil, abych nemíchal politiku do filmu ani do divadla. Vím, že je to v dnešní dobì prakticky nemožné, ale chtìl jsem svou prací pùsobit jako spojnice mezi zemìmi balkánského regionu. Pracoval jsem na rùzných místech od Makedonie po Slovinsko, a jsem rád, že jsem spolu se svými kolegy souèástí velkého umìleckého mostu, který spojuje tento region. Musím velmi vyzvednout ryzost a citlivost každého jednotlivého národa této oblasti. Všichni jsou mi blízcí, Balkán je nenapodobitelný. Doba, kdy jsme žili spoleènì, pøinesla nìkteré pìkné vìci, které nelze popírat, ale nemohu øíci, že by mi dnes bylo po tomto období smutno. Stalo se to, co se stalo, a svìt se posunul dál. Co si myslíte o spoleèných produkcích zemí bývalé Jugoslávie a jak vidíte budoucnost filmu v tìchto zemích? Nemùžeme jinak, než spolupracovat, protože film je drahý. Ani jedna ze zemí regionu nemá dostateèný kapitál. Musíme spolupracovat, abychom došli k spoleènému cíli, kterým je kvalitní film. Je to fantastická praxe a myslím, že dává vzniknout skvìlým výsledkùm. Povím vám pravdivou anekdotu na toto téma: Rade Šerbedžija (pozn. autora: jeden z nejznámìjších chorvatských hercù a nyní i režisér) má v úmyslu natoèit film s mezinárodním týmem, ve kterém má být i spousta Makedoncù. Plánoval požádat o finanèní prostøedky od Makedonské 4

filmové asociace. Nicménì makedonský zákon je takový, že na tyto prostøedky mají nárok jen makedonští obèané. Takže aby Šerbedžija natoèil kvalitní film, podal si také žádost o makedonské obèanství. A dostal ho. Proto se teï mohu pochlubit, že jsem Šerbedžijovým krajanem. Dáváte pøednost divadlu, èi filmu? Každý obor má své kouzlo a hodnotu. Pøi natáèení filmu mùžete chybovat, zatímco v divadle pro chyby není místo. Jsem rád, že jsem mohl pracovat s tìmi správnými lidmi, kteøí mi dali prostor ke høe a nové nápady. Vùbec nejšastnìjší jsem, když mohu pracovat. Èlovìk, který nepracuje, duševnì velmi rychle chátrá. (Pøeklad JF)

19:30 hodin

NEJDELŠÍ CESTA (NAJDOLGIOT PAT) Jugoslávie 1976 / 116 min / DVD Režie: Branko Gapo Ivanovski Scénáø: Petre M. Andreevski Kamera: Dragan Salkovski Hudba: Tomislav Zografski Hrají: Danèo Èevrevski, Darko Damevski, Dušan Janièieviæ, Meto Jovanovski, Nenad Milosavljeviæ, Risto Šiškov a další Povstání je zlikvidováno a vojáci turecké armády odvádìjí makedonské zajatce do tureckého vìzení. Rok 1903 je rokem tzv. Ilindenského povstání, které vyvrcholilo založením Kruševské republiky. Makedonské rebelie však Turci, kteøí v té dobì, jinak pozvolna ztráceli balkánskou pùdu pod nohama, potlaèovali velmi dùslednì, a tak se jim ještì nìkolik let daøilo vardarskou Makedonii udržet. Dìj filmu zaèíná na jaøe, kdy vojáci turecké armády zneškodní vzpouru v jedné vesnici a zajatce pøivedou do své pevnosti. Zde jsou internováni spolu se zajatými vzbouøenci z dalších vesnic. Odtud jsou odvezeni vlakem do Solunì, a lodí ke bøehùm Malé Asie, kde zaèíná jejich strastiplná pou vyprahlou krajinou do tureckého vìzení. Po cestì zažívají nejednu krušnou situaci - jsou vystaveni krutému zacházení ze strany tureckých vìznitelù, èi útoku kurdských bojovníkù, pøes jejichž území musí projít. Opakovanì se snaží utéct, ale nedaøí se jim to. Prochází mìsty i horami, pøeplavují Eufrat. Vìzni i jejich strážci si sahají na dno fyzických i psychických sil.

Branko Gapo Ivanovski (1931–2008) Filmový, televizní a divadelní režisér. Absolvoval Fakultu filologie na univerzitì ve Skopji. Zpoèátku se filmu vìnoval pouze amatérsky. V 50. letech natoèil první profesionální dokumenty. A dokumentaristikou se zabýval až do poloviny 60. let, kdy režíroval svùj první celoveèerní snímek, Dny pokušení (Denovi na iskušinie - 1965). Následující film Èas bez války (Vreme bez vojna - 1968) mu vynesl nìkolik ocenìní. V 70. a 80. letech natoèil snímky Istrel (Výstøel 1972), Nejdelší cesta (Najdolgiot pat - 1976), Vreme vodi (Èas vody - 1980) a intenzivnì se vìnoval televizní tvorbì. Režisérskou kariéru èítající pøes tøicet titulù uzavøel Makedonskou ságou (1993). 5

22:00 hodin

POD STEJNÝM NEBEM (Pod isto nebo) Jugoslávie 1964 / 78 min / DVD Režie: Ljubiša Georgijevski, Miomir „Miki“ Stamenkoviæ Scénáø: Tome Arsovski, Jovan Boškovski Kamera: Branko Mihajlovski Hudba: Tomislav Zogravski Hrají: Dragomir Felba, Jovan Milièeviæ, Vesna Krajina, Bekim Fehmiu, Marko Todoroviæ a další Ve mìstì ovládaném albánským hnutím Balli Kombëtar se schovávají tøi partyzáni, kterým pøi odhalení hrozí smrt. V roce 1964 natoèili režiséøi Ljubiša Georgijevski a Miomir Stamenkoviæ drama Pod stejným nebem (Pod isto nebo), jehož dìj se odehrává tìsnì po kapitulaci Itálie, kdy moc v jednom západomakedonském mìstì pøebírají balisti (Balli Kombëtar - nacionalistické a antikomunistické hnutí odporu, které se postavilo za uchování velké Albánie v hranicích, které získala po obsazení Jugoslávie vojsky Osy). Do mìsta pøichází tøi partyzáni, aby zde uskuteènili akci na odvrácení pozornosti od skuteèného útoku na mìsto. Dostanou se však do pøestøelky s balisty, ve které zabijí bratra velitele balistù. Ten je rozhodnut partyzány najít a pomstít bratrovu smrt.... V Jugoslávii bylo natoèeno obrovské množství filmù vracejících se k období 2. svìtové války. Není se èemu divit - jejich protifašistický odboj se s tím naším ani s žádným jiným v Evropì nedá srovnávat. A nelze se ani divit, že zde v desetiletích po 2. svìtové válce vzniklo mnoho oslavných až propagandistických snímkù. V této souvislosti je ale nutné øíct, že ani ty nejvìtší partyzánské spektákly (dnes bychom øekli partyzánské blockbustery) jako Sutjeska èi Bitva na Neretvì (Bitka na Neretvi) nelze oznaèit za zcela smyšlenou agitku - partyzánský odboj na území Jugoslávie si opravdu poradil s okupanty témìø sám. Proè o tom ale píšu v souvislosti s filmem Pod stejným nebem? Spousta "partyzánských" filmù natoèených v duchu hesla "Bratstvo i jedinstvo" (bratrství a jednota) ve svém druhém plánu (a nìkdy snad i nechtìnì) zapadá skvìle do mozaiky dávající nakonec odpovìï na otázku, proè došlo v devadesátých letech ke krvavému rozpadu Jugoslávie. A právì snímek Pod stejným nebem je jedním z tìch malých, nenápadných, ale velmi zásadních, které tuto mozaiku dotváøejí.

Ljubiša Georgijevski (*1937) Narodil se v makedonském mìstì Bitola 30. 5. 1937. Je filmovým a divadelním režisérem a pøíležitostným scénáristou. Vystudoval režii na Akademii pro divadlo, film, rozhlas a televizi v Bìlehradì. Svou filmaøskou kariéru zahájil v roce 1964 snímkem Pod stejným nebem (Pod isto nebo), který režíroval spoleènì s Miomirem „Mikim" Stamenkoviæem. V roce 1966 a 1967 režíroval dva krátké filmy - protiváleènou satiru s dìtskými herci nesoucí prostý název Ne a úsmìvnou miniaturu Pìšina (Pateka). V rozmezí let 1968–1970 natoèil v produkci studia Vardar film Skopje další tøi celoveèerní filmy. Hora hnìvu (Planinata na gnevot) je o nepovedené kolektivizaci makedonského venkova. Republika v plamenech (Republikatavo plamen) se vrací k tzv. Ilindenskému povstání a následnému vzniku a krátké existenci Kruševské republiky, kterou lze považovat za první republiku na Balkánském poloostrovì. Jeho ètvrtý celoveèerní film nese název Cena mìsta (Cenata na gradot) a zobrazuje poslední dny 2. svìtové války v Ochridu. 6

V rámci jugoslávské kinematografie je tento snímek výjimeèný tím, že hlavními postavami jsou nìmeètí dùstojníci, kteøí øeší dilema, zda mají pøed svým ústupem mìsto znièit. Po tomto filmu se soustøedil na kariéru divadelního režiséra a výuku na Fakultì dramatických umìní ve Skopji. Je rovnìž režisérem krátkého dokumentu Sic Transit Gloria Mundi / Heraklea z roku 1974. K hranému filmu se naposledy vrátil v roce 1975, když natoèil krátký film Koj vek minuva na dvor, deca (Jaké století probíhá venku, dìti).

Miomir „Miki“ Stamenkoviæ (1928–2011) Filmový režisér Miomir „Miki“ Stamenkoviæ se narodil v roce 1928 v srbském Kruševci. Patøí mezi pionýry jugoslávského, resp. srbského žánrového filmu. Jeho tvorbì dominují pøedevším váleèná (èi partyzánská, chcete-li) dramata a detektivní èi špionážní thrillery. Na druhou stranu byl také uznávaným dokumentaristou. Film Pod stejným nebem, který natoèil v roce 1964 spoleènì s Makedoncem Ljubišou Georgijevskim je jeho režijním debutem. Již tento snímek se, z tzv. partyzánského filmu vymyká. A nevšední situace rozehrává i v dalších dílech, kterými se vrací k protifašistickému odboji na území okupované Jugoslávie v dobì 2. svìtové války. Jeho následující film Vlk z údolí prokletí (Uka i Bjeshkëve të nemura) z roku 1968 se odehrává na hranicích Albánie a Kosova a øeší støet starého poctivého albánského horala s jeho synem, jenž se pøidal na stranu italských fašistù. Díky tomuto filmu a pozdìjšímu dramatu Jak zemøít mùžeme Stamenkoviæe považovat také za prùkopníka kinematografie v Kosovu. Námìtem Pasti na generála (Klopka za generala) z roku 1971 je zejména hon na èetnického velitele Dragoljuba Mihajloviæe, ale také hon na domnìlé èi skuteèné zrádce ve vlastních øadách. O rok pozdìji natoèil podle scénáøe Branimira Šèepanoviæe další váleèné drama Jak zemøít (Si të vdiset) produkované kosovskou spoleènosti Kosovafilmi. Kruh se uzavírá (SB zatvara krug) z roku 1974 lze oznaèit za špionážní thriller. Po formální stránce pøipomíná západní produkci a v rámci jugoslávské kinematografie nemá obdoby. V roce 1976 natoèil váleèné drama Devojaèki most (Dívèí most) popisující skuteènou událost z roku 1943 - výmìnu zajatých partyzánù za zajaté nìmecké dùstojníky. V roce 1981 Stamenkoviæ zabrousil, filmem Nìjaká jiná žena (Neka druga žena), do detektivního žánru, což bylo v Jugoslávii do té doby pole takøka neorané. Mezi kriminální thrillery je možné øadit i následující snímek Nebezpeèná stopa (Opasni trag) z roku 1984 o boji se skupinou albánských nacionalistù. V roce 1987 se vrátil filmem Lager Niš (Tábor Niš) do období 2. svìtové války. Pøíbìh sleduje osudy vìzòù umístìných v koncentraèním táboøe v srbském mìstì Niš. Zobrazená skupina je velmi rùznorodá - vìzni rùzných národností, náboženského a politického smýšlení jsou z nejrùznìjších spoleèenských tøíd. A nìkdo z nich je významný partyzánským velitelem, kterého chtìjí Nìmci odhalit. Posledním Stamenkovièovým hraným filmem je koprodukce s Východním Nìmeckem Volio bih da sam golub z pøelomového roku 1990. Kromì hraných filmù se Stamenkoviæ vìnoval také natáèení dokumentù. Za zmínku stojí pøedevším trilogie Marš smrti (Pochod smrti), Marš pobede (Vítìzný pochod) a Jugoslavija po volji naroda (Jugoslávie z vùle lidu), ve které mapuje èinnost srbské armády bìhem první svìtové války a vývoj v balkánském regionu po jejím skonèení. Po roce 2000 natoèil dokumenty o nìkolika významných jugoslávských hercích. Miomir Miki Stamenkoviæ zemøel v 83 letech v Bìlehradì v roce 2011. Za svùj život získal øadu, zejména domácích, ocenìní.

7

Sobota 10. øíjna 2015 10:00 hodin

ÈERVENÝ KÙÒ (Crveniot konj) Jugoslávie 1981 / 115 min / DVD Režie: Stole Popov Scénáø: Taško Georgijevski, Stole Popov Kamera: Branko Mihajlovski Hudba: Ljupèo Konstantinov Hrají: Velimir „Bata“ Živojinoviæ, Ilija Džuvalekovski, Jordanèo Èevrevski, Nikola „Kole“ Angelovski, Radmila Živkoviæ, Meto Jovanovski a další Makedonci, kteøí bojovali v øecké obèanské válce, jsou internováni v Uzbekistánu, kde zaèínají nový život. Po konci obèanské války v Øecku (1949), bylo mnoho etnických Makedoncù, kteøí bojovali v tzv. Demokratické armádì, pøinuceno odejít do exilu. Spousta slovanských Makedoncù žijících na území Egejské Makedonie - vojákù i civilistù, bylo internováno do Uzbekistánu, kde jim Sovìtský svaz poskytl azyl i práci. Hlavní hrdinové Popovova celoveèerního filmového debutu jsou jedni z nich. Jen velmi tìžko se vyrovnávají s novým životem v cizí zemi, uprostøed rozlehlých rýžových polí a oceláren, stejnì tak s všudypøítomnou stalinskou ideologií. I když zde budují nové domovy, stále se nevzdávají nadìje na návrat do své vlasti. Èervený kùò je první film, který poukazuje na nucený odchod Makedoncù z øecké (egejské) èásti Makakedonie. Film je adaptací románu makedonského spisovatele Taška Georgijevského (podle jeho pøedlohy byly natoèeny i filmy Èerné sémì Kirila Cenevského, nebo v devadesátých letech Mitrièeského Preku ezeroto).

13:00 hodin

REPUBLIKA V PLAMENI (Republikata vo plamen) Jugoslávie 1969 / 103 min / DVD Režie: Ljubiša Georgijevski Scénáø: Georgi Abadžijev, Jovan Boškovski, Ljubiša Georgijevski Kamera: Branko Mihajlovski Hudba: Toma Prošev Hrají: Risto Šiškov, Dragi Kostovski, Dragomir Felba, Jelena Žigon, Ilija Džuvalekovski, Petar Prlièko a další Ilindenské povstání, vznik a zánik první republiky na Balkánì. 2. srpna 1903 v den svátku svatého Jiljí (Ilinden) vypuklo v Makedonii v mìstì Kruševo povstání proti Osmanské øíši. Výsledkem povstání, které se rozšíøilo i do dalších èásti Makedonie, bylo ustavení tzv. Kruševské republiky. Pøestože tento malý stát uprostøed území ovládaného Turky pøežil pouze deset dnù, pøikládá mu makedonská historiografie znaèný význam. Byl to první pokus slovanského etnika o ustanovení republiky na Balkánském poloostrovì, navíc se pøi nìm Makedonci vymezili nejen vùèi Osmanské øíši, ale také proti ostatním balkánským národùm, které 8

v minulosti území Makedonie ovládaly. Ilindenské povstání bylo Turky krvavì potlaèeno, stalo se však pøíkladem pro další odpor proti Osmanské øíši na Balkánì a o devìt let pøedbìhlo události, které znamenaly vytlaèení Turkù z vìtšiny Balkánského poloostrova. Film popisuje formování Kruševké republiky, euforii obyvatel Kruševa po získání svobody, neshody v jejím vedení a závìreèný zoufalý boj poslední skupiny obráncù pod vedením Pitu Guliho na vrchu Meèkin kamen.

NE Jugoslávie 1967 / 12 min / DVD Režie: LjubišaGeorgijevski Alegorie války a násilí, ztvárnìná dìtskými herci.

15:35 hodin

HORA HNÌVU (Planinata na gnevot) Jugoslávie 1968 / 79 min / DVD Režie: Ljubiša Georgijevski Scénáø: Ante Popovski Kamera: Branko Mihajlovski Hudba: Toma Prošev Hrají: Risto Šiškov, Olivera Katarina, Petar Prlièko, Branislav Jeriniæ, Neda Gešovska, Dragi Kostovski a další Kolektivizace jugoslávského venkova proti soukromému vlastnictví, tradicím a rituálùm. Dìj se odehrává v makedonské horské vesnici v roce 1946. Kolektivizace zde neprobíhá dle plánu. Sedláci se nechtìjí vzdát svého majetku. Pøedseda družstva Stamat bojuje jak s nimi, tak se svými nadøízenými, kteøí mají s vesnicí jiné plány. Zápletka, kterou zpracovalo vícero jugoslávských filmaøù, je v tomto filmu podána velmi nevšedním zpùsobem. Pøíbìh je rámován rùznými køesanskými obøady, které se mísí s podivnými pohanskými rituály. Bizarnost snímku umocòuje mírnì kakofonický hudební doprovod a originální kamera Branka Mihajlovského, která èasto mìní hloubku ostrosti a je neustále v pohybu. Scéna je mnohdy snímána v protisvìtle a obraz je vysoce kontrastní. Režiséru Georgijeskému se takøka pøed padesáti lety podaøilo natoèit fascinující snímek, ve kterém dokonale promísil velmi prozaickou tématiku kolektivizace venkova s notnou dávkou mystiky.

PÌŠINA (Pateka) Ljubiša Georgijevski / Jugoslávie 1967 / 7 min/ DVD Úsmìvná zimní satirická miniatura z nového panelového sídlištì.

Mezi filmy i po skonèení programu se mùžete posilnit také plieskavicí v GRILLERII U SRBA. 2 minuty od kina (kolem Domu kultury, rovnì smìrem k železnici) V pátek i sobotu otevøeno od 11:00 do 05:00 hodin. 9

17:35 hodin

ZATÍM BEZ DOBRÉHO NÁZVU (Za sada bez dobrog naslova) Jugoslávie 1988 / 79 min / DVD Režie: Srðan Karanoviæ Scénáø: Ante Popovski Kamera: Božidar „Bota“ Nikoliæ Hudba: Zoran Simjanoviæ Hrají: Meto Jovanovski, Mira Furlan, Boro Begoviæ, Eva Raš, Sonja Jaèeveska, Èedomir Orobabiæ a další Dvojnásobná lovestory a zároveò první jugoslávský film poukazující na otázku soužití Srbù a Albáncù v Kosovu. První hraný film upozoròující na problém Kosova konce 80. let. To tehdy zaèalo být hlavní sázkou v mocenské høe jugoslávského rozpadu. Miloševiæ o jeho návrat pod srbskou správu opøel svùj vzestup. Pøedstavitelé ostatních republik mìli jako jeden z argumentù samostatnosti, že Miloševiæova politika by se mohla obrátit proti nim. Karanoviæ vypráví pøíbìh lásky Albánky a Srba. Spoleènosti obou národností, žijící odedávna vedle sebe s minimálními kontakty, však jejich vztah znemožòují. Karanoviæ mìl odvahu o jednom z hlavních témat jugoslávské krize promluvit z více stran: jednak dokumentárním zpùsobem mapuje individuální pøíbìh, na kterém se ukazují jevy každodenního života v Kosovu, jednak použitím filmu ve filmu naznaèuje manipulaci problému ze strany politikù a médií. Film je o nacionalismu jako ideologii nenávisti a lidech, kteøí jsou jeho obìmi. K tìmto tématùm se Srðan Karanoviæ vyjadøuje prostøednictvím svého hlavního hrdiny filmaøe ztvárnìného Metem Jovanovským. Èiní tak v dobì stoupajícího napìtí v Jugoslávii a hlavnì diametrálnì odlišným zpùsobem než Slobodan Miloševiæ, jehož hvìzda zaèala stoupat právì po návštìvì Kosova a jeho útoènému projevu, který zde v roce 1987 pronesl. Nebojí se poukázat na násilí páchané Albánci na Srbech (a opaènì), pøesto je film jasným apelem k pokojnému øešení situace... (JF za použití oficiálního textu distributora)

Srðan Karanoviæ (*1945) Srbský režisér a scénárista, absolvent pražské FAMU (1970) významný èlen tzv. „Pražské školy jugoslávského filmu“. Zaèínal jako režisér krátkých filmù a televizních poøadù. Na plátnì debutoval v roce 1972 experimentálním snímkem Društvena igra (Sociální hra), jehož scénáø dotváøel spolu s Rajkem Grlièem (napsal s ním i nìkolik následujících scénáøù ke svým filmùm) pøímo s „herci“, které sehnal na inzerát. Následující snímek Miris poljskog cveca (Vùnì polního kvítí) z roku 1977 líèí pøíbìh slavného herce, který rezignuje na kariéru a pokouší se odpovìdìt na znepokojivou otázku, co by mìl v životì dìlat, aby to mìlo smysl. Ve filmu Petøin osud (Petrijin venac) z roku 1980 zobrazuje nelehký údìl obyèejné ženy z malého hornického mìsta v Jugoslávii v období kolem 2. svìtové války. Jeho snímek Nešto izmedju (Nìco mezi) z roku 1983 byl uveden na festivalu v Cannes . Ve filmu Zatím bez dobrého názvu (Za sada bez dobrognaslova - 1988) upozornil, jako jeden z prvních filmaøù, na problémy Kosova. Film byl ocenìn Zlatým tulipánem na festivalu v Istanbulu. V roce 1985 natoèil ostrou satiru Jahody v krku (Jagode u grlu), ve které jsme svìdky celonoèní oslavy, bìhem níž øeší skupina tøicátníkù krizi støedního vìku. K historické látce se vrací v roce 1991 filmem Virdžina, za který získal hlavní cenu za režii na MFF ve Valencii a svým doposud 10

posledním snímkem Besa z roku 2009. V intervalu mezi tìmito filmy natoèil v roce 2003 romantické drama Sjaj u oèima (Láskyplné pohledy), ve kterém poukazuje na nesmyslné mezietnické pøedsudky. Srðan Karanoviæ si k vìtšinì svých filmù napsal také scénáø. Kromì hraných filmù natoèil také nìkolik dokumentù (napø. PavleVujisiæ 1926–1988 o slavném jugoslávském herci), napsal scénáø k televizním seriálùm Grlom u jagode (sám režíroval) a Lift. Za zmínku stojí i dlouholetá spolupráce se skladatelem Zoranem Simjanovièem, jehož hudba se stala poznávacím znamením Karanovièových filmù a pedagogická èinnost na Fakultì dramatických umìní v Bìlehradì.

20:00 hodin

JAHODY V KRKU (Jagode u grlu) Jugoslávie 1984 / 82 min / DVD Režie: Srðan Karanoviæ Scénáø: Srðan Karanoviæ Kamera: Živko Zalar Hudba: Zoran Simjanoviæ Hrají: Predrag „Miki“ Manojloviæ, Aleksandar Berèek, Bogdan Dikliæ, Josif Tatiæ, Branko Cvejiæ, Žarko Lauševiæ a další Jak mùže na Balkánì vypadat veèírek pøátel, kteøí se léta nevidìli? Po mnoha letech se setkává skupina pøátel, kteøí spolu vyrùstali, dospívali, zažívali první lásky a poznávali svìt. Zpoèátku rozpaèitý, pozdìji bujarý veèírek postupnì stírá rozdíly mezi úspìšnými a neúspìšnými, na povrch vyvìrají souèasné i staré køivdy a spory, dochází k destrukci zaøízení i k rozpadu osobností. Noèní pitka je vyvrcholením frustrace z neschopnosti a nemožnosti žít životy, které si kdysi vysnili. Film je dokonalým zobrazením pocitù pováleèné jugoslávské generace, která dospívala v nadìjných 60. letech, prošla deziluzí let 70., a jejich životy uvízly v nehybných osmdesátkách. Snímek je také pøehlídkou nejvýznamnìjších srbských hercù pováleèné generace: Predrag Miki Manoljoviæ, Bogdan Dikliæ, Aleksandar Berèek, Josif Tatiæ.

21:55 hodin

VIRDŽINA Jugoslávie 1991 / 82 min / DVD Režie: Srðan Karanoviæ Scénáø: Srðan Karanoviæ Kamera: Slobodan Trniniæ Hudba: Zoran Simjanoviæ Hrají: Marta Keler, Miodrag Krivokapiæ, Ina Gogálová, Slobodan Milovanoviæ, Igor Bjelan a další Nemít syna znamenalo kdysi na Balkánì prokletí. Chudí horalé si ale umí poradit. Syna stvoøí z dcery. Vesnické drama zachycující tvrdý život chudobných balkánských horalù v 19. století. V nìkterých oblastech Balkánu bývaly rodiny bez mužských potomkù považovány za prokleté, proto 11

èasto ve strachu pøed sv. Jiøím a okolím radìji vydávali nìkterou z dcer za chlapce, nazvali ji „Virdžínou“ a vychovávali z ní muže. Dívka Stevan (Marta Keler) tedy dospívá s vìdomím, že vyzrazením své ženské identity ohrozí život a štìstí celé rodiny a podøizuje se tvrdé otcovì (Miodrag Krivokapiæ) autoritì. Dokud se nesblíží s mladíkem (Igor Bjelan) ze sousedství... (Zdroj: CSFD.cz)

Zoran Simjanoviæ (*1946) I v Èeské republice je mnoha lidem (a ani to nemusí být filmoví fanoušci) známa filmová hudba Gorana Bregoviæe (zejména pak ta, kterou dìlal pro Kusturicovy filmy).Využívám proto pøíležitosti a dovoluji si v rámci aktuálního festivalového katalogu upozornit ještì na jednoho skladatele, který je pro jugoslávský (pozdìji srbský) film minimálnì stejnì dùležitý. Je jím Zoran Simjanoviæ, s jehož hudbou jste se mohli mnohokráte setkat také ve Vsetínì pøi našich balkánských exkurzích (pøipomeòme napø. Balkan expres, Øekni, proè si mne opustila, Krása neøesti…) Zoran Simjanoviæ se narodil v Bìlehradì v kvìtnu 1946. V šesti letech se zaèal uèit hrát na piano, poté navštìvoval hudební školu "Mokranjac" a nakonec Hudební akademii v Bìlehradì. Mezi lety 1961 a 1963 byl èlenem iniciaèních jugoslávských rockových kapel Elipse a Siluete, kde hrál na elektrickou kytaru a klávesy. Kapela Elipse byla vùbec první rockovou kapelou, která v Bìlehradì (v Domu mládeže za osobní úèasti Josipa Broze Tita!) veøejnì vystoupila s elektrickými kytarami. Pøestože se po odchodu z kapel zaèal Simjanoviæùv zájem ubírat jiným smìrem, napsal pro své pøátele muzikanty nìkolik písní, které záhy zlidovìly a získaly mnohá ocenìní na tehdejších festivalech populární hudby. Od roku 1975 se zabývá scénickou a filmovou hudbou a spolupracuje s televizí, píše hudbu pro divadlo a film a to jak doma, tak v zahranièí.V jeho hudbì se projevují vlivy všech možných hudebních stylù, pøesto je pro nìj pøíznaèné zejména užití elektronických nástrojù. Doposud napsal hudbu pro více než 50 celoveèerních filmù. Kromì toho má na svém kontì hudební doprovod pro spoustu televizních seriálù, televizních filmù a divadelních her. Jeho hudba se objevila také v mnoha reklamních spotech èi krátkých klipech. Jako skladatel je neodmyslitelnì spjat s tvorbou nejznámìjších jugoslávských režisérù, vèetnì tìch, které s oblibou øadíme do tzv. Pražské školy jugoslávského filmu. V prùbìhu let spolupracoval jak s Goranem Paskaljeviæem (napø. Sud prachu, Tango Argentino, Andìl strážný, Sen zimní noci…), s Emirem Kusturicou (Vzpomínáš na Dolly Bell, Otec na služební cestì…), s Goranem Markoviæem (Turné, Variola vera, Dejavu, Tito a já…), tak i se Srðanem Karanoviæem, pro jehož filmy se Simjanoviæova hudba stala doslova poznávacím znamením. Mùžete si ji vychutnat ve všech tøech filmech, které jsme do programu zaøadili u pøíležitosti Karanoviæových sedmdesátin.

Text katalogu:

Organizaèní výbor:

Jiøí Fiala s pøispìním Petra Mašaty a Marie Barešové

Milan Kostelník - pøedseda Filmového klubu Vsetín ([email protected])

Pøeklady filmù:

Petr Mašata - technické a org. zajištìní, pøíprava filmù ([email protected])

Kristýna Dufková: Hora hnìvu Lenka Fojtíková: Republika v plameni

Jiøí Fiala - dramaturgie, grafika, katalog, pøíprava filmù ([email protected])

Jitka Kretová: Èervený kùò

Lenka Fialová, Saša Dobrovolná - bufet

Jiøí Fiala: Virdžina

Petr Mašata: Jahody v krku, Tetování Silvia Matúšová: Pod stejným nebem Pavel Pilch: Zatím bez dobrého názvu Jelena Radièanin: Nejdelší cesta

Na shledanou 22.–24. 4. 2016 na Vsetínském filmovém maratonu zasvìcenému kinematografii Bosny a Hercegoviny.