15. Český jazyk

/ prosinec 2015 / casopisgym.cz /

no. 41

12/15

Český jazyk

1

CZECHGYM www.casopisgym.cz

02

/ Editorial /

/ prosinec 2015 / casopisgym.cz / 03

Editorial Právě v rukou držíte zbrusu nové číslo GYMu. Je nové hned z několika důvodů; zaprvé proto, že je to zkrátka nové číslo, ale zadruhé je to proto, že jsme prošli významnými personálními změnami. Od tohoto čísla má GYM tři šéfredaktory, s oblibou označované jako triumvirát. Rádi bychom řekli, že začal vát svěží vítr do zad GYMácké lodě. Lodě, na které jsme teď, všichni spolu, jednotní a plní čerstvých sil. Tato skutečnost bezesporu přinese jinou podobu ; grafickou i obsahovou. Chceme vám - čtenářům, přinést více kontroverzních témat, více zábavy a samozřejmě moderní grafickou podobu. Doufám, že se vám bude GYM takto líbit, a zůstanete mu věrni.

Podle rétoriky kolegyně Evy byste možná mohli nabýt dojmu, že se redakce našeho časopisu stala komunistickou (“všichni jsou spolu, jednotní a plní sil”). Nemusíte se však ničeho obávat, tento režim na šemu časopisu jen prospěje. Změn, ať už grafických nebo koncepčních, plánujeme mnoho, tak se těšte! A pokud by snad kdokoli z vás měl touhu projevit na veřejnosti své myšlenky, názory nebo cokoli jiného, je u nás srdečně vítán! Nejsme žádná uzavřená komunita, není třeba se nás bát, rovněž nejsme ani proti vytvoření kvadrumvirátu… i když zatím to spíše směřuje k duumvirátu (kdo se ke mě přidá a vytvoří nadpoloviční většinu, díky které budeme moci vyhodit toho třetího? Kačko, Evo?) Každopádně vám přeji mírumilovně prožité Vánoce a spoustu radosti při čtení tohoto vydání GYMu!

Ale dost už bylo revolučních myšlenek a změn. Možná by se hodilo říci také něco na úvod k tématu tohoto čísla. Někteří se mohou ptát, proč jsme si vybrali český jazyk. Jiní se neptají, protože je jim to už jasné. Důvodů je přece hned několik, ať už to jsou naše ostré české jazýčky nebo řeč, kterou mluvíme. Je skutečně mnoho věcí, o kterých v souvislosti s českým jazykem psát, tudíž doufám, že se vám náš nejnovější GYM bude líbit a po přečtení nebude redakce defenestrována.

04

/ Posbíráno /

Obsah 03

Editorial

22

Editorial aneb triumvirát se představuje...

05

Nejkrásnější slova podle studentů

Posbíráno Posbíráno ze všech stran, především ale z těch

Nejkrásnější slova Nejkrásnější slova podle učitelů

24

Rozhovor s Lucií Kukačkovou

našich gymnaziálních..

Tradiční rubrika „Kam to dotáhli“ nás

07

Pozdrav z ředitelny

tentokrát zavede k literární akademii a

08

TÉMA - CzechGYM

obloukem Centru Třeboňského rybnikář-

10

Rozhovor s češtináři

ského dědictví.

Kdo vlastně na naší škole učí češtinu, jak moc

27

se liší naši češtináři v pohledu na výuku češti-

15 16 17 18

Nová rubrika pod vedením Petra Kouby

ny? Čtěte na stránkách 10-14.

se věnuje aktuálním tématům, v tomto

Fotostrip Polomentáře Reportáž z archivu Rozhovor s Peterem Dunnem

čísle začíná průzkumem našeho vztahu k NATO.

28 30

Že je čeština obtížný jazyk tvrdí kdekdo, většinou se ale o té obtížnosti již nic moc nedovíte. pěkně z první anglické.

Rozhovor se Z. Kučerou Jak je to u nás na škole s knihami a jejich výpůjčkami? Odpovídá ten nejzasvěcenější, totiž

Katana Hry Co nás čeká příští rok?

33

To Peter Dunn vám úskalí češtiny načrtne

20

Studentská anketa

Filmy Český dabing

34 36 38 39

Ten z Gallif Počítače, mobily, internet Na závěr Komiks

sám pán knihovnických sbírek!

casopisgym Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktorský triumvirát: Eva Klímová & Kateřina Mašková & Pavel Mráček Šéfilustrátorka: Eva klímová Titulka: Matěj Šimeček Ilustrace: Anežka Papáčková, Anežka Šimáčková, Eva Klímová, Aleš Večeř, Romana Illeová Foto:Kristina Ljutyk Redaktoři: Eva Zavadilová (-ava-), Dušan Vančura (-duš), Jan Vitoň (-louis-), Jana Kučerová (-jkuč-), Jaroslav Balcar (-jbal-), Šimon Arnošt (-šarn-), Kateřina Kněžínková (-kakn-), Petr Kouba (-pkoub-) Metodická a lektorská výpomoc: Anna Kohoutová (-ako-), Martin Rosocha (-ros-) Grafika & web: Jan Kurš & Kateřina Mašková Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected] Náklad 80 výtisků.


Posbíráno

Gogola není nikdy dost

O

tom, jak je Chlestakov a jeho zesměšnění tuposti, nevzdělanosti a zkaženosti úředníků aktuální i v dnešní době, jsme se měli možnost přesvědčit 23. 11. v Tylově divadle.

Stříbro na komiksové soutěži Člověka v tísni

K

omiks členky redakce GYMu, Evy Klímové, získal stříbro v komiksové soutěži „Škola pro všechny“, kterou pořádala společnost Člověk v tísni. Komiksů se sešlo 300, tvůrců potom necelých pět set, úspěch je to tedy pozoruhodný…

Otevřené semináře z dějepisu rovněž v plném proudu

H

Co vlastně znamená být mnou samotným?

J

ako členská škola ASPnet UNESCO jsme obdrželi nabídku zúčastnit se 3. ročníku mezinárodní výtvarné soutěže PRIX JEUNESSE INTERNATIONAL. Nabídku jsme pod vedením Viléma Roženského a finální administraci Ivany Ahmad využili, teď nezbývá než čekat, jak úspěšní v existencionalisticky náročném tématu „What it means to be me“ budeme.

eraldika, vzpomínání účastníku nuceného nasazení za druhé světové války, nacistická filmová propaganda v terezínském ghettu a další chystané zajímavé přednášky, které organizuje Václav Pražák, mají společnou jednu podstatnou věc; jsou otevřeny všem zájemcům, stačí si udělat v páteční odpoledne čas…

Poezie pod proudem

N

a památku narození Karla Hynka Máchy se letos již potřetí naše škola pod neúnavným vedením Jany Havlové zúčastnila projektu Dne poezie. Letošní téma doplnil autorským čtením básník Miroslav Hule, jenž byl dle svých slov příjemně překvapen poetismem, prostoupivším počiny mnoha mladých autorek a autorů naší školy. Že by se nám tedy na škole rodil nový Nezval? „Bylo tu však něco krásného proudem pod, odvaha a radost, smrt i zrod.“

Primánská modelace buňky

P

od cytologicky bedlivým dohledem Štěpánky Otepkové vyrobili primáni věrný model buňky, ze kterého by měl jistě Jan Evangelista Purkyně radost. Otevřenou otázkou zůstává, zda mohou ve svém věku primáni model vyrábět sériově. Škole by jistě výrobou plynul do rozpočtu nemalý peníz, dětská práce je ovšem, jak známo, přece jenom zakázána.

06

/ Posbíráno / Hasicí přístroje

P

ravidelná a všemi napjatě očekávaná kontrola hasících přístrojů je úspěšně za námi. “Zde bych si nepřál být požárem,” komentoval lakonicky proběhlou kontrolu inspektor Pěna, který nahradil do důchodu odcházejícího inspektora Vodu.

GYM opět úspěšný na celostátním kole.

T

ěm, které GYM nezajímá, je to i nadále zajisté jedno, těm, kteří nás sledují, už se to může zdát jako samozřejmost. Ovšem osmé místo přes krizi, kterou si GYM v posledních číslech prožil, může vést k dvěma závěrům. Buď jsme dobří i přesto, že se jevíme jako špatní, nebo je soutěž tak špatná, že je vlastně jedno, jací jsme.

Šifry mistra KáPazourka

K

ryptografická dobrodružství, přednášky o šifrách, luštění sad... Mvezsvqgv z mzehgregv ylmfhlev slwrmb Pzioz Kzalfipz!

Mikuláš s čertem na tradiční obchůzce

R

ok co rok co do hrůzy nahánění vylepšované latexové masky opět a s větší měrou narušily poklidnou předvánoční atmosféru školy. Realistická podoba některých masek byla tak velká, že se z některých vyučujících místo požadované básničky vydralo pouze nepřeslechnutelné ticho. Nejmenovaná vyučující po odchodu strašidelné družiny ostatně - a pravděpodobně ze strachu pramenící nelogikou - poznamenala: “Tfuj, to jsem se lekla, čert aby je vzal…”

Obří šachy

Bronzoví mezi weby středních škol ČR

P

říjemnou odměnu za trpělivou a pečlivou snahu udržovat naše webové stránky školy funkční, elegantní, přehledné, inspirativní a zajímavé přineslo umístění mezi nejlepšími školními weby České republiky! Matky webu, Anna Kohoutová a Ivana Kubínová mají být na co hrdy!

V

atriu školy se nově nachází obří šachy, umožňující mimo samotné hraní veřejně dostupné šachové exhibice a obecně další popularizaci této královské hry. Jako zajímavost uvádíme technické zlepšení figur z dílny pana Lišky, který nevídaným způsobem zajistil, aby šachové figury zůstávaly na svých místech i v případě orkánu. Přijdete na fígl, který Mr. Fox použil?

Autor Martin Rosocha


Vánoční pozdrav z ředitelny Milí čtenáři GYMu, čtvrtý měsíc letošního školního roku je pomalu za námi, a protože je spolu s ním u konce i rok kalendářní, nutí to člověka – a tím spíše ředitelku školy – rekapitulovat, hodnotit, ohlížet se. Máme za sebou náročný podzim, během kterého jsme stihli zrealizovat spoustu zajímavých akcí. Do mnoha z nich se nám povedlo vtáhnout nové žáky primy a 1. ročníku, snad nelitují své volby, pilně studují a líbí se jim u nás. Stali jsme se Fakultní školou Univerzity Karlovy a jako bychom to tušili, ve stejné době jsme otevřeli novou biologickou laboratoř a určitě tím udělali radost všem přírodovědcům. Uplynulé měsíce proběhly ve znamení cestování, do zahraničí jsme vypravili dohromady 6 skupin. Díky prostředkům projektu Jazykové kompetence na třeboňském gymnáziu se těm nejlepším z Vás splnil sen a cestovali jste za poznáním – do Barcelony, Berlína, Brightonu, Oxfordu. Aby toho nebylo málo, vypravili jsme na konci září autobus na poznávací zájezd do Španělska. Svatováclavské exkurze doplnily nabídku o několik zajímavých tras po České republice a vy jste toho s nadšením využili. Maturanti se podívali v prosinci do vánoční Vídně. Jako češtinářce mi srdce plesalo nad možností doplnit školní knihovnu několika stovkami zajímavých titulů. Snažili jsme se vybírat od klasiky až po současnou literaturu, kéž to přispěje k rozvoji nadšeného čtenářství. Snad mohu prozradit, že chceme milovníky knih podporovat i nadále, na příští rok plánujeme velké stěhování

a budování nové knihovny, kterou bychom rádi obohatili i o čítárnu a studovnu. Dobrá zpráva přišla i pro milovníky informačních technologií. V půli prosince proběhlo úspěšné výběrové řízení na nákup nových počítačů do PC2, dále jsme zakoupili 10 elektronických čteček, které se stanou součástí knihovny, a pro biology jednu speciální okulárovou kameru pro digitalizování mikroskopu, která bude mít svoje místo v biologické laboratoři. Jsem také pyšná na to, že se nám povedla dotáhnout do konce pečlivá a citlivá renovace vstupních „lítaček“ v přízemí, které začnou v zimních měsících plnit svůj hlavní účel – budou nám šetřit teplo. Věřím, že pro vás všechny byla příjemnou zprávou nově vybavená jazyková učebna nebo třeba venkovní šachy

na velké terase v přízemí. Kolik šachistů se přidá? Kromě běžné výuky jsme vám nabídli několik výstav, odborných exkurzí, sportovních soutěží, přednášek, seminářů, kulturních akcí a nemálo toho pro vás do nového roku také chystáme. Těšme e na to i z toho. Milí žáci, učitelé – přeji všem, ať nám naše společné konání dělá radost, ať se rádi v jakémkoliv snažení posouváme dopředu, ať nám záleží na vzájemné úctě a radosti ze setkání. Klidné vánoční svátky, nový rok plný zdraví, lásky a zajímavých příležitostí přeje Anna Kohoutová

Autorka Anna Kohoutová

CZECHGYM

Nenapodobytelná. Originální. Poetycká. Hravá. Zákeřná, a přesto krásná. To je čeština. Stařen nemusela být mezi námy, nebýt svých mylujících vnuků, kteří jí dali nesmrtelnost. Dáma trpěl jící, jak s ní zametají a upravují ji do nemislytelných podob. Je se svým malím národem na světě avšak hlavu drží vzpřímeně a není jí rovno. Tohle je sice moc hezké, ale jak k tomu člověk přijde, když dostane pětku kvůli tomu, že napsa Vždyť je to jen pýsmeno! A to, že mám vědět, jaké jsou vztahy mezy větamy a s kým má jaká přijde silně pohoršující. Jenže abychom dostáli poctě používat takto honosný jazik, musíme se naučit i s jeho zákeřnostmy. Nic totiž není zadarmo. Musíme zaplatit za to, když při roshovoru rozlyšit, jestli mluvíme o ženě či o muži, když dokážeme použít nadávky kolosálních rosměrů n věcy a emoce tak, jak je opravdu cítíme i za cenu toho, že si vimyslíme spoustu nových slov.

Má to ovšem jednu nevíhodu. Nikdy nikdo nic nenapsal bez toho, aby se alespoň jednou neutn i v novynách se tací najdou, i když právě ti by měli jít příkladem nám, običejným kuchtíkům p polévky. Lidé si tudíž ve psaní nemůžou bít vůbec ničím jysti a pak to dopadá tak, že nemůžem to, jaké i se pýše ve slově Šejkspír.

Dá se s tím něco dělat? Samosřejmě, že ne. Můžeme být rádi, že ovládáme jazyk, o jehož použí zbitek světa ani potuchy. Stačí nám, že si umýme napsat o jídlo a projevit náklonost k druhém už není tak podstatné. Ale přes to všechno, když jste četli tento článek, neudělalo se vám mdlo?

Autorka Eva Zavadilová

nka, jež už ělivje sleduě opuštěná,

al y místo i? poměr, mi e mu řádně u dokážeme nebo popsat

nul. Boužel písmenkové me přijít na

ívání nemá mu, to další ?

10

/ Rozhovor /

Češtináři naší školy… Co vás na češtině baví nejvíce? Propojení češtiny s mým vlastním myšlením, její bohatost a výjimečnost – skutečnost, že do dnešních dnů přežila. Je-li otázka mířena k výuce češtiny, vybírá se mi velmi

“

A dále zde leží fakt, že psaný text už bohužel není pro současnou vizuální a klipovou generaci zásadní – oslovují ji jiná média. Vedle toho čeká na češtináře mnoho různých výstupů, které musí opravit a ohodnotit, často i nad rámec pracovní doby. A navíc, význam toho všeho, co učitel dělá, zdá se mi být všeobecně čím dál méně reflekto-

Hluboce smekám před všemi, kdo se poušejí pronikat do tak komplikovaného jazyka, jako je čeština.

těžce – čeština je můj vyvolený obor. V jazyce mám rád např. komplexní jazykové rozbory, neurčité slovesné tvary, v literatuře je mi velmi blízký modernismus (zejména ten anglický) - obecně mohu říci, že nejvíce asi náplň učiva 3. ročníku podle našich gymnaziálních osnov. Existuje v češtině něco, k čemu nemáte příliš dobrý vztah? Pokud mám něco vybrat, asi ke slovotvorbě. Jde ale jen o můj pocit, protože všechny jazykové (i literární) disciplíny mají v celém systému svébytné místo. Co je v současnosti největším problémem výuky češtiny? Na počátku stojí mezi studenty všeobecně rozšířená domněnka, že česky přece všichni umíme, „cizí“ příběhy z klasické literatury nás nezajímají a do našeho vlastního života nemohou nic nového vnést. Jen velmi těžko bych spočítal, kolikrát jsem už takové řeči slyšel z neotesaných úst, která se nebyla schopna vyjádřit rozvitou větou!

“

Petr Kopeček

ván.

Proč by měl člověk dobře umět česky? Důvody jsou samozřejmě rozmanité. Vedle výuky na gymnáziu učím češtinu také pár cizinců a každý z nich má své důvody – dorozumět se, poznat hlouběji české podhoubí, kulturu i jazyk jako systém sám o sobě. Hluboce smekám před všemi, kdo se pokoušejí pronikat do tak komplikovaného jazyka, jako je čeština. Chce to velké odhodlání i výdrž a takovými dispozicemi skutečně není vybaven každý. Někteří Češi se prostě chtějí kultivovaně vyjadřovat, zároveň si přejí slyšet hezké české slovo, nechat se strhnout košatostí mateřštiny. Tak třeba proto!

Které tři knihy byste přidal do povinné četby? Seznam povinné četby si sestavuje každá škola podle sebe a ten náš je opravdu pestrý – každý skutečně čtoucí student si v něm může vybrat a lenoch se stejně bude spoléhat pouze na kýmsi přežvýkané „putovní“ obsahy (z důvodů uvedených výše). Zajímavých nových knih je spousta, dá se říci, že žijeme v knižním blahobytu. Než se ale dostanou do kánonu školní četby, nějaká to voda ještě Zlatou stokou proteče. Z knih přečtených v nedávné době bych ze současné české literatury doporučil tyto: Jana Šrámková: Hruškadóttir, Matěj Hořava: Pálenka. Prózy z Banátu, Jiří Hájíček: Rybí krev.


Jana Havlová

“

Ne, na češtině mě baví úplně všechno. Vlastně by se našla jedna maličkost, nerada zkouším před tabulí. Opakování látky bych nejraději řešila písemnými testy. Nerada někoho stresuji.

Na češtině mě baví úplně všechno.

literární texty, recitujeme vlastní vytvořené básně, hrajeme divadlo – právě jedno divadelní představení nacvičujeme s kvintou, povídáme si o zajímavých autorech… Existuje v češtině něco, k čemu nemáte příliš dobrý vztah?

“

Co vás na češtině baví nejvíce? Ráda zajišťuji pro naše studenty literárně kulturní exkurze, např. po stopách slavných spisovatelů. Čeština je velmi pestrá, v hodinách můžu s žáky rozebírat fantastické

Co je v současnosti největším problémem výuky češtiny? V některých třídách postrádám více hodin českého jazyka, např. kvinta, sexta mají jenom tři hodiny týdně. Tyto třídy jsou hodně na plněné, brala bych dělené hodiny. Chybí mi prostor pro povídání si

s žáky, snažím se v hodině vyvolat několikrát každého studenta, při počtu 30 lidí to jde těžko. Proč by měl člověk dobře umět česky? Vzpomínám na naše politiky před rokem 1989, kteří často neznali význam některých slov. I v dnešní době je trapné, když na facebooku píší své články celebrity s pravopisnými chybami. Které tři knihy byste přidala do povinné četby? Egypťan Sinuhet – M. Waltari; Žítkovské bohyně – K. Tučková; A Oněgin byl Rusák – I. Dousková

/ Rozhovor /

Anna Kohoutová Co vás na češtině baví nejvíce? Mám ráda komplexnost předmětu - učitel českého jazyka učí své žáky

“

komplikuje a znepřehledňuje. Jakékoliv obohacování slovní zásoby mi nevadí. Proč by měl člověk dobře umět česky? Snad z úcty k tradici, snad proto, aby mu každý rozuměl a vždy se

Mám ráda literaturu a nekonečné možnosti hledání příběhů…

mluvit, psát, číst a baví mě hledat způsoby, jak to všechno rozvíjet a propojovat. Na to, jestli se mi to daří, se musíte zeptat mých žáků. Mám ráda stylistiku a hledání správných formulací, mám ráda literaturu a nekonečné možnosti hledání příběhů, mám ráda logiku jazyka, krásu a barevnost češtiny. Existuje v češtině něco, k čemu nemáte příliš dobrý vztah? Určitě jsou v literární historii období, která bych při výuce ráda přeskočila - stejně to ale nakonec neudělám, ten střípek by tam nakonec chyběl. Říkám otevřeně studentům, že často doplácí na vkus svého učitele - v literatuře to platí dvojnásob, i když se samozřejmě o maximální objektivtu snažím. V dobách, kdy jsem češtinu studovala, jsem se dost trápila s neživoucí historickou gramatikou a také jsem bojovala s kolísáním ve skloňování ohebných slovních druhů. Co je v současnosti největším problémem výuky češtiny? Určitě je to zřejmě dobře míněná tendence zjednodušovat pravidla českého pravopisu, která se ve finále promění v přesný opak a používání původně nastavených pravidel

“

12

mu podařilo přesně vyjádřit, co cítí a potřebuje. Které tři knihy byste přidala do povinné četby? Slovu „povinná“ se vyhýbám jako čert kříži (promiňte, své odpovědi píšu chvíli poté, co mě v ředitelně navštívila 4. 12. čertovská družina) - jako by nad některými tituly udělalo ortel a ty pak byly odsouzeny k nezaslouženému odporu. Rok co rok se mi dostávají do rukou nové tituly, zajímaví autoři, o kterých by se mělo vědět - určitě je budu doporučovat, ale značce „povinná četba“ se obloukem vyhnu.


Co vás na češtině baví nejvíce? Nejvíc mě samozřejmě těší literatura, ráda čtu a ráda literaturu učím. Také mě moc zajímá etymologie a onomastika. Zároveň mě neustále (přiznávám, že někdy nepříjemně) překvapují záludnosti gramatiky. V mládí mě to hodně štvalo, ale dneska chápu, že všechny výjimky

“

Ale jsem ráda, když se děti aspoň zeptají. Proč by měl člověk dobře umět česky? Proč? Je to prosté, přece aby se domluvil! Všimněte si, jak lidé stále mluví, a málokdy si vzájemně rozumějí. Živá komunikace podle mě bohužel rychle hyne na úbytě. A každý Čech by měl svůj jazyk umět dobře, protože v jazyku je zakódovaná i naše národní historie. A ná-

Bohužel si mnozí neuvědomují, že mateřština je synonymum pro domov.

musí být, jsou totiž součástí skoro tisíciletého vývoje jazyka. Existuje v češtině něco, k čemu nemáte příliš dobrý vztah? Pokud pochopím výraz „čeština“ jako předmět, tak mě moc nebaví stylistika. Tady mohu jako učitelka sice studenty naučit nějaké technické finty, ale k tomu, aby člověk uměl napsat něco krásného, musí mít podle mě talent, cit a odvahu odkrýt sám sebe. Takže někomu to jde samo, a jiný se trápí, ať dělá co dělá. Co je v současnosti největším problémem výuky češtiny? Nevím, jestli je to zrovna ten největší problém, ale stále častěji pozoruji, zvlášť v nižších třídách, že děti nechápou význam slov, která my dospělí považujeme za běžná, tedy žádné archaismy či historismy. Hlavně při četbě čehokoli se hbitě proměňuji v slovník „cizích“ slov a vysvětluji třeba to, co člověk dělá, když komíhá nohama, když nese nůši.

“

Ludmila Císařová

rodní jazyk je pro nás Chrám i tvrz, jak svou knihu o češtině nazval spisovatel Pavel Eisner. Bohužel si mnozí neuvědomují, že mateřština je synonymum pro domov. Které tři knihy byste přidala do povinné četby? Žádné. Sousloví povinná četba nenávidím od svých školních let. Každý člověk si tu svou knihu musí umět objevit, aby ji mohl milovat. A od toho jsme tu my učitelé, abychom napověděli, naznačili, vysvětlili či se studenty polemizovali. Když je něco jako literatura povinné, tak je něco v nepořádku. Ale přece. Při pohledu na současnou společnost by mělo být povinné aspoň Desatero.

/ Rozhovor / Fotostrip /

Zdeněk Kučera Co vás na češtině baví nejvíce? Struktura předmětu český jazyk a literatura je velice pestrá. Zahrnuje stylistiku, morfologii, syntax, jazykovou a literární historii…. Zajímavé je v tomto předmětu vše. Já osobně si ale nejraději povídám o knížkách (nejen o povinné četbě) a těším se na výjimečné slohové práce studentů. Takže literatura a stylistika.

Existuje v češtině něco, k čemu nemáte příliš dobrý vztah? Nejsem si vědom. V češtině, podobně jako v ostatních předmětech, se najdou témata, která ne

“

denti zrovna nejásají. A já po opravě testů mnohdy také ne. Co je v současnosti největším problémem výuky češtiny? Z mého pohledu jsou to problémy

Je proto nutné čas od času připomenout, že i v dnešní době má cenu číst.

jsou až tak populární, ale vyhnout se jim nemůžeme. Jedná se např. o přechodníky, větné rozbory, diktáty, korekturu textu ... A z toho stu-

“

14

dva. Prvním problémem je nedostatečná znalost českého pravopisu nejen u žáků, ale i u dospělých. Druhý problém spočívá v úrovni čtenářské gramotnosti. Ne všichni žáci jsou horlivými čtenáři a motivovat je k četbě není jednoduché. Je proto nutné čas od času připomenout, že i v dnešní době má cenu číst (třeba Jiráska)! Proč by měl člověk dobře umět česky? Vždy platilo, platí a platit bude, že správná mluva je projevem kultivovaného člověka.

Které tři knihy byste přidal do povinné četby? Eugene Ionesco – Plešatá zpěvačka; J.M.Guenassia – Klub nenapravitelných optimistů; Petr Šabach – Ramon.

Autor Martin Rosocha


16

/ Srandičky / Reportáž /


Jak to bylo s češtinou? Několik malých knížeček v „deskách“. Téměř posvátné rozvazování tkaniček, které je drží u sebe. Bereme do ruky první knížečku. Historický dokument. Na tvrdých hnědých deskách nejstarší ročenky našeho gymnázia stojí rok 1869. A jak se v této, pro nás již pradávné době vyučoval na třeboňském reálném gymnáziu český jazyk? Žáci I. – IV. ročníku reálné i gymnaziální třídy (reálná byla více zaměřena na přírodovědné předměty a živé jazyky, zatímco v gymnaziální se ve větším rozsahu vyučovaly předměty humanitní a také latina a řečtina) měli pouhé dvě hodiny českého jazyka týdně! Celkem překvapivé je, že němčiny měli dvakrát více (tedy ve všech stupních nižšího gymnázia po čtyřech hodinách týdně) a latiny téměř třikrát (v I.a II. ročníku po 7 hodinách týdně, ve III. po 6 hodinách, IV. ročníku se latině věnovali pouze studenti gymnaziální třídy a to v rozsahu 4 hodin týdně). Kromě těchto tří hlavních jazyků se také v menší míře vyučovala řečtina (III. a IV. ročník gymnaziální třídy) a francouzština (IV. ročník třídy reálné). Kromě obyčejných hodin českého jazyka se žáci věnovali i krasopisu v prvních dvou letech studia jednu hodinu týdně, ve III. roč. krasopis ve svém rozvrhu měli pouze studenti reálné třídy. A co tedy žáci ve svých hodinách dělali? Tak v I. ročníku byla výuka zaměřená především na ohýbání slov a pravopis, v ročníku II. se žáci věnovali především slovesům, zatímco ve III. probírali především skladbu a tvoření slov. Ve IV. (a tudíž posledním ročníku, který třeboňské gymnázium, do kterého ovšem dojížděli studenti z dale

kého okolí, poskytovalo) studenti především opakovali a to hlavně tvarosloví a větosloví. Každých čtrnáct dní studenti psali slohové úlohy a to především ve slohových útvarech, kterými se zabývali po celý rok (například ve II. roč. se jednalo o krátké popisy a líčení). Na třeboňském gymnáziu bylo v prvním roce jeho existence 10 kantorů (na téměř 90 žáků, z toho jich ovšem deset během roku odešlo, naopak dva zase přibyli), z toho tři vyučovali český jazyk (Karel Doucha, Jan Prusík a Josef Rabas). Již v raných dobách existence gymnázia byla k dispozici školní knihovna. Dávným předchůdcem pana Kučery byl Emanuel Seifert, který vyučoval latinu, řečtinu a němčinu. V této době knihovna obsahovala 321 spisů (v 501 svazcích a 214 sešitech). I v této době byla knihovna rozdělena na učitelskou a žákovskou, přičemž učitelská byla poněkud rozsáhlejší. Většina knih byla převzata z bývalé reálné školy, další (a nebylo jich zrovna málo) získala škola darem (inu, řekla bych, že i v dnešní době by to možná mohlo být zajímavé rozšiřovaní nejen školních knihoven) a další byli nakoupeny. Mezi knihami se objevovaly jak tituly české, tak i německé,

některé byly odborné, nalézali se zde slovníky, encyklopedie, ovšem objevit jste tam také mohli například známou hru W. Shakespeara Romeo a Julie. V každé ročence je na začátku několik stran věnovaných jednomu předmětu. V té první je například článek o zeměpisu, v dalších jsme poté objevili například povídání ze starých antických bájí nebo něco o matematice (stránky se jen hemžily vzorečky), popř. rýsování (včetně „obrázku“). Češtině bylo pár slov věnováno v ročence z roku 1873. Pan profesor Karel Doucha napsal velmi rozsáhlé pojednání O vidu slovesném vůbec a opětovacím sloves okamžitých zvlášť. V článku rozebírá a téměř oslavuje nejen česká slovesa, ale také jazyk. Nutno dodat, že náš výlet do minulosti prostřednictvím těch několika „pokladů“ byl naprosto úžasný. Skoro bych si přála se na Gymnázium 19. století alespoň na týden přenést.

Autorka Jana Kučerová

Autorka Kateřina Kněžínková

18

/ Rozhovor/

About Czech language with an English man

What do you like about Czech language? What I find funny about Czech language is some of your words in Czech have humorous meanings in English. Sometimes when I am listening to Czech language it makes me laugh because something has been said which is quite funny, because it sounds English, but it has totally different meaning in Czech. When I first came to Czech, three or four years ago, I was in a small school in Pelhřimov. They were having an English lesson where they were telling this young girl whose name was Justýna, to say hello. And when it came to her, they said „hello Justýnka, hello Justýnka“ and I couldn‘t say it be-

cause ‚justynka‘ sounded like ‚you stinker‘ in English, and there is no way I would call a six-year old girl a little stinker. I found that funny. My wife was teaching my next-door neighbours‘ daughter English and whenever they were talking, the neighbour was talking about what I thought he was saying Helen - Hele. And I thought his daughter‘s name was Helen. When she came knocking at the door one day, I said to my wife „Helen‘s here“ and my wife said „Who is Helen? Her name is Lenka“. She explained to me Hele was a word in Czech meaning daughter. And that‘s what I like about Czech language. There‘s a lot of words that mean absolutely nothing in Czech, the same as they do in English.

Are you going to learn Czech? How do you solve the problem of going shopping or to a doctor, when you don‘t know the language? My doctor speaks fluent English. My dentist doesn‘t speak English, but she just points and the doctor‘s nurse‘s daughter will phone her husband to translate to me in English, not realising her husband actually is in Sweden at the moment so I do it when he is at home. I want to learn Czech, I need to know it and I have been criticised in the past for not having learned Czech, but my real problem is I came over here my daughter‘s not well, and she isn‘t well, my daughter‘s sick and we have a big house where we need to do a lot of innovations. I was having English

/ prosinec 2015 / casopisgym.cz / 19 lessons, but now my wife is pregnant and I really do not have time. But once the child is born, we have a great meantime my daughter‘s improving, the house is improving but that‘s the main reason why I haven‘t learned Czech. I‘ve been studying Czech but it‘s a hard language and also I‘m 55, and I think as you get older, it‘s harder to learn the language.

surnames change, that would be unimaginable for English people. In England my wife is Dunn, I am Dunn, but in Czech she would be Dunnová (done over) which is slang word for being robbed, or mugged.

I even purchase books to learn Czech, it is really useful. Is there anything else you‘d like to tell us? I think that when you speak Czech, you don‘t think about the grammar,

So your wife could possibly teach you Czech. My wife? No way, she hasn‘t got the patience. I‘m just looking for a Czech teacher, who can speak English and I‘m desperate. Czech is the second hardest language to learn, first is Finnish. Which Czech words do you know? Všekno, červená veverka, ne, ano, dobry den... I got a few words like ja jsem Petr, ja jsem lektor englištyna, gymnasium v Třeboni, jsem padesat pět hodin old, I probably got it wrong... Let? Hodin would mean hours. Yeah, hours. I would be fifty five hours old (laughter). I can ask for a cup of tea ‚jeden čaj with mleku dekuji‘. There are some words and more are coming. Can you mention the biggest differences between Czech and English grammar? You have more letters in your alphabet, if you take the Czech grammar and English grammar, we have 25 letters a -z and that‘s it. But you have ch, ř,č.. I find it hard to get my tongue around those. Czech people talk really fast, and when I hear them I think they‘re arguing because they‘re talking so fast, but they are actually good friends. English people talk slower. And your

Are there some situations where you really can‘t speak English, and you need Czech? Language barrier causes problems. I was quite angry with myself, I find it rude to come to foreign country and not be able to speak the language. There are situations, where I would really need to understand, for example car accident. But I know some basic phrases for shopping, I can go shopping in Tesco and buy sto gramu maso.

you just speak. It‘s the same with us. When we speak English, we do not think „Oh, this is present simple“, we just say it, we don‘t know why. You, students know English better than most English people. You also have some great teachers and you‘re a great bunch of students.

Autorka Eva Klímová

20

/ Minirozhovor/ Úvahy /

O knihách se Zdeňkem Kučerou Platí takové pravidlo, že ty knihy vezmeme s sebou do hodiny a teď to takovou nenásilnou formou nabízíme. Nabízíme to – a přečti si to! Nezbytnou a neopomenutelnou součástí českého jazyka, či spíše jeho předávání jsou knihy. A proto jsme se vydali za p. uč. Kučerou do školní žákovské knihovny, abychom se ho zeptali na pár otázek ohledně knih a knihovny. Ve školní knihovně se nachází přibližně 3 650 knih, ale to zdaleka nejsou všechny. Další knihy můžeme nalézt v kabinetech po celé škole a zároveň i v učitelské knihovně. Dohromady bychom tedy určitě našli přes šest tisíc knížek. Ale naše knihovna se stále rozšiřuje. Od října se v rámci projektu „výzva 56“ nakoupilo 200 nových knížek v hodnotě 60 000 korun. „A co se nejvíce půjčuje... Třeba na nižším gymnáziu Hunger Games – to máme všechny díly. Potom se hodně půjčuje klasika, třeba Hemingway. Půjčuje se teď hodně také severská literatura... například Murakami,“ prozradil pan Kučera. Nejpůjčovanější kniha se prý nedá jasně určit. Mění se to hodně podle ročníků. Ve druhém ročníku je to od Erbena Kytice a od Máchy Máj. Ve třetím ročníku by to zase byl zase spíš Karel Čapek. „Já teď učím češtinu ve třetím ročníku a půjčuje se hodně válečná literatura. Nyní máme rozpůjčovaného Rollanda – Petr a Lucie,“ zmiňuje se pan Kučera. „Je to také podle toho, co s žáky jejich učitel probírá,“ vysvětluje paní učitelka Havlová, „Když je to třeba divadlo, tak Tyl – Strakonický dudák. Já teď s žáky začínám probírat renesanci, takže u mě frčí William Shakespe-

are,“ dodává. Všeobecně platí, že si žáci půjčují sice povinnou literaturu, ale zároveň koukají i na to, aby byla co nejtenčí. Do těch obsáhlých se student neradi pouštějí. „Já jsem nabízel Barbusse – Oheň, ale nikdo si ho nevzal, právě že si radši vzali Petra a Lucii, protože je to úzké,“ potvrzuje pan Kučera. Učitelé si berou knížky také do hodin. „Platí takové pravidlo, že ty knihy vezmeme s sebou do hodiny a teď to takovou nenásilnou formou nabízíme. Nabízíme to – a přečti si to! No a když vím, že v té třídě je někdo, kdo opravdu málo čte, tak mu jí doslova jakoby vnutím. (šibalsky) Přečti si to! Ale jestli si to přečtou, to už záleží na nich,“ říká pan učitel Kučera. Co se v rámci projektu také objevuje jsou čtenářské dílny, které mnozí znají. Za toto pololetí by jich mělo být šest u každého učitele. Doporučit nám pouze jednu nebo dvě knihy pan Kučera také nedokázal. „To je podle toho, co vás tak nejvíce zajímá. Z té současné české by se vám mohly líbit Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové, také bych vám určitě doporučil básně Václava Hraběte. No a to, co teď frčí je japonská literatura, a z ní především Huraki Murakami – Norské dřevo nebo Kafka na pobřeží. Ale nejen toto. Co bych vám pak určitě doporučil je i povinná četba: Ernest Hemingway – Stařec a moře. To je klasika. A výborný spisovatel, kterého mám rád, to je novinka... Jmenuje se Jean-Michel Guenassia – Vysněný život Ernsta G. nebo Klub nenapravitelných optimistů. To je opravdu fantastický autor a zachycuje období po druhé světové válce. A ano! Určitě i Paulo Coelha – Alchymista, to je

také skvělý autor z Brazílie. Když se vrátíme k těm českým, tak jsem zapomněl ještě na Jiřího Hájíčka. On totiž pochází z Jižních Čech a napsal jeden výborný román, který se jmenuje Rybí krev. A jedná se o poměrně mladého autora, takže zachycuje událostí poslední doby. Je to náš současný autor a dostal mnoho literárních ocenění. A ještě jedna fantastická kniha - Günter Grass – Plechový bubínek. Bylo to i zfilmováno a i když to zpočátku působí jako horor, tak není. Je to příběh o malém chlapci, který má plechový bubínek, na který začne bubnovat vždy, když se mu činí křivda. A co je oblíbenou knihou pana Kučery? „Já jednu oblíbenou knihu nemám. Ale pokud bych měl uvést, tak mám rád francouzskou prózu druhé poloviny devatenáctého století, to znamená francouzský realismus, také ruský realismus stejného období, ale daleko raději než světovou literaturu mám rád českou prózu. Určitě by to byl Karel Čapek, Jaroslav Havlíček, pak legionářská literatura – Langer, Medek – to mám také rád. No a potom ze současné literatury například Jáchyma Topola. Nemám rád žádné fantasy, to nečtu, ale rád si přečtu sci-fi.“ Na závěr nám pan Kučera ještě prozradil, že od příštího roku se můžeme těšit na zbrusu novou žákovskou knihovnu a to i na novém místě. Takže se můžeme těšit na to, c o se na nás chystá.

Autorka Kateřina Kněžínková

Autorka Jana Kučerová


V bezvědomí ráje Horkým dechem sfoukl jsem svíčku v předpokoji vlastního šílenství. Nech kapky rosy stéci po řasách. Nech je vpít se pod kůži. Zůstanu tak s tebou napořád. Nech mě odeznít s půlnočním zvonem. Stačí říci sbohem, bez vědomí ráje. Na okraji patosu a na hraně sentimentu. Před propastí osudu za níž tiše čeká stín nihilismu. Spoutaný alibismem vlastních myšlenek a v náruči servilnosti vlastní duše, snažím se zakrýt nutkavý pocit strachu. Snad je v tom i kousek pošetilosti. Vyčkávat ve tmě a pozorovat záchvěvy jinotajů střídající se s niterními slabostmi. Tam někde v mlze stvořené z abstraktních vzpomínek, ukrývá se touha po konkrétní realitě. Je to jen jaká si pomíjivá oddanost víře. Oddanost chtíči

onomu abstraktnu věřit. Ve spánku jí nazývám snem. Ve svých rouhačských okamžicích dokonce surrealismem. Byla by urážka, kdyby splynuly niance z obou

pocitů v jeden. Snad jen jejich intence jsou obě schované pod záštitou utopie. Nelze se vzdát lživých konvencí, vytvořených pro útěchu

Autor Jan Vitoň

Nástroj První věc, co se vybaví při vyřknutí slova „Čeština“. Krom didaktických testů, vyjmenovaných slov, či shody podmětu s přísudkem to často bude slovo nuda. Nejenom proto, že čeština je jazyk náročný na zapamatování i odvozování. Čeština totiž momentálně není v módě, a to nejsou ani lidé, kteří ze sebe umí vypravit větu, která neobsahuje jedno (původem) anglické slovo. Neinteresantní a stupidní forma komunikace. Stoprocentně triviální truizmus. Přenádherně libozvučný a citobarevně pestrý jazyk. Čeština je chuťovými pohárky vnímána různě přes všemožná barevná spektra. Jazyk představující svůdnou chocholku na ocelovém kýblu pro ty nejudatnější hlavy. Jazyk před-

sebeklamů, které mě svádějí k nedokonalému chápání bezvědomí. Přesto pokaždé podléhám té sugestivní, sofistikované nedokonalosti, jejíž identita se vytrácí s ranním rozbřeskem. S ní se rozplývá i mlha, utkaná z neskutečných momentů, přicházejících s temnotou. V roztroušeném chaosu k sobě následně skládám segmenty snové reality. Střípky náměsíčného bloudění odrážející poslední zbytky existence stavu bezvědomí. Bez vědomí bezvědomí by svět kolem nás ztratil smysl. Ztratil by smysl právě proto, že bychom přestali věřit na nesmysly. Již by nebylo potřeba věřit. Zůstali bychom bez vědomí ráje.

stavující nejnabroušenější čepele a nejnažhavenější hroty šípů. Jazyk představující tesklivý nářek větru, který se nese přes vypálenou osadu. Čeština doprovází a dokumentuje lidské události už nějaký ten pátek a zatím se nejpravděpodobněji nesetkala s ničím, co by její žíznivost ukojilo. Jakožto člověčí výtvor, čeština slouží ku prospěchu člověka a v podstatě může být souzena pouze člověčí myslí. Kým je čeština zanedbávána, ten je zanedbáván češtinou. Kdo je na češtinu zlý, ten pocítí zlobu češtiny. Čeština je vlastně takové Frankensteinovo monstrum. Nebo spíše nestvůra Franka Kamena. I když dokáže takové české slovo krájet z bochníku pocitů jako gilotina, která stíná jednu hlavu za

druhou, dokáže jiné české slovo pofoukat ránu i pohladit tvář. Ačkoliv se dnes čeština schválně masově zapomíná, když už se dostane do správných úst, je to výtečná zbraň, bytelný štít a sametová deka.

Autor Dušan Vančura

22

/ Anketa/

Nejkrásnější česká slova dle studentů naší školy


Nejkrásnější česká slova dle učitelů

24

/ Rozhovor /

Lucie Kukačková

Lucie Kukačková byla jednou z mých nejtalentovanějších studentek. Těšila jsem se na každou její slohovou práci, věděla jsem, že bude plná originálních slovních spojení a zajímavých myšlenek. Nezapomenu na její maturitní písemnou práci, ve které dokázala vystavět překrásné líčení očima nevidoucího...Moc jsem jí tehdy přála splnění jejího snu studovat na literární akademii, obdivovala jsem její maminku, že jí to finančně umožnila. Skvělou zprávou pro mě byla informace, že Lucie vyhrála konkurz na koordinátorku Centra Třeboňského rybnikářského dědictví v právě dokončovaném domě Štěpánka Netolického na náměstí a vrátila se do Třeboně...

Vzpomeneš si, s jakým očekáváním jsi vstupovala na třeboňské gymnázium? Jestli jsem v té době v něco doufala, pak v to, že za čtyři roky, které jsem měla před sebou, si dokážu jasně odpovědět na otázku, co chci v životě dělat. Věděla jsem, jakým směrem bych chtěla jít, ale konkrétní cestu jsem teprve hledala. Jaká jsi byla studentka? Tichá a poctivá. Pečlivá v předmětech, které mě bavily a v kterých jsem pro sebe spatřovala smysl, méně důsledná v těch ostatních. Není to zrovna populární kombinace, ale měla jsem to tak přirozeně nastavené - ve škole mi vždycky bylo bližší naslouchat než řečnit.

Jak vzpomínáš na učitele, budovu, spolužáky? Bylo něco, co ti tady chybělo? Naposledy jsem se na gymnáziu zastavila asi před rokem v rámci besedy, na kterou mě pozval Mgr. Zdeněk Kučera a přiznám se, že procházet se znovu po chodbách školy byl zvláštní pocit. Překvapilo mě, jak rychle zapomínám. Beseda měla probíhat v sextě a já se přistihla, jak váhám, kam mám vlastně jít ─ a to jsem tu místnost potkávala čtyři roky téměř denně. Mezi spolužáky jsem poznala přátele, které mám dodnes, a nevybavuju si, že by mi něco vyloženě chybělo. Spíš jsem tehdy byla zarytě přesvědčená, že bych se bez

/ prosinec 2015 / casopisgym.cz / 25 některých věcí klidně obešla, což ovšem souvisí s tím, jak se člověk s každým dalším ukončeným ročníkem víc a víc profiluje a sílí v něm nutkání zaměřit se jen na to, čemu se chce věnovat. A tak se mi třeba v mém konkrétním případě zdálo, že bych spíš než hodinu matematiky potřebovala ještě jeden literární seminář, kde by se interpretovalo, a další, kde by se psalo, a rozhodně by se mi taky líbil seminář zaměřený jen na dějiny umění, a… A to všechno na mě pochopitelně čekalo na vysoké. Existují nějaké „určující momenty“, které tě na gymnáziu nějak zásadněji nasměrovaly? Myslíte takové to prozření v duchu: „… a tehdy jsem poprvé otevřela Shakespearovy sonety a uvědomila jsem si, že chci psát básně?“ U mě to funguje naopak. Čtu Vaculíka a vím, že nikdy nebudu psát tak dobře a lehce. Nemůžu říct, že to byly konkrétní „určující momenty“, které mě dostaly tam, kde jsem teď. Přicházelo to postupně. Stěžejní pro mě v té době byly hodiny literatury, ty mě naučily skutečně číst. A to bylo zásadní. Mrzí tě s odstupem něco, co jsi měla při studiu na gymnáziu dělat jinak? Ne že by mě to vyloženě mrzelo, ale možná bych zpětně volila jako druhý jazyk němčinu místo španělštiny. Dnes bych ji zužitkovala daleko víc. Ale to by bylo čistě racionální a praktické rozhodnutí a taková já moc dělat neumím. Na jakou školu jsi šla studovat a co tě na ni nasměrovalo? Vystudovala jsem na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. V bakalářském studiu jsem si vybrala obor tvůrčí psaní a publicistika, a pak jsem pokračovala v

navazujícím magisterském programu, tam jsem absolvovala v oboru literární tvorba - redaktor-editor, který byl zaměřený na redakční a ediční práce. Souběžně jsem si „střihla“ jeden semestr žurnalistiky na FSV UK, chvíli jsem byla na komparatistice a před rokem jsem začala studovat na FF UK dějiny umění. Už jsem zmiňovala, že když jsem nastupovala na gymnázium, věděla jsem, jakým směrem bych nejspíš chtěla jít. Během čtyř let studia se ta cesta postupně sama rýsovala a tak nějak přirozeně mě dovedla až k Literární akademii.

další splátky školného neusínalo zrovna lehce, ale tak to prostě je. A pokud vedle sebe máte někoho, kdo je vám oporou, jde to snáz. Když se na to dívám zpětně, neměnila bych. Poznala jsem tam skvělé lidi, kteří mě toho spoustu naučili a kteří mi věnovali svůj čas a to v daleko větší míře, než bylo jejich povinností. Díky nim jsem se (nejen) v psaní neuvěřitelně posunula a za to jsem jim opravdu vděčná. Jaký je tvůj pohled na problémy, do kterých se Literární akademie dostala? To je téma, které asi nedokážu na téhle ploše vystihnout tak, jak bych

„Životní směr a následná konkrétní cesta vyžaduje především rovnováhu…“ Jaké bylo tvé studium na vysoké škole? Začít studovat obor, kterým se v téhle zemi uživí - a teď myslím skutečně uživí, aniž by si museli přivydělávat něčím dalším - jen hrstka autorů, nebylo zrovna racionální rozhodnutí, ale tenkrát jsem to tak nevnímala. Věřila jsem, že člověk by měl dělat to, co dělat chce a co ho baví, a tím jsem se taky řídila. A nikdy za těch pět let strávených na akademii jsem toho nelitovala. Samozřejmě přišly chvíle, kdy se mi při myšlence na blížící se termín

chtěla (a hlavně jak by si zasloužilo), takže na tuhle otázku bych raději neodpovídala. Čím je pro tebe český jazyk? Rodnou řečí, základním a nejpřirozenějším prostředkem vyjadřování. Jak ses dostala k psaní? Co si myslíš o tom, že psát se může naučit každý? V mém případě nebylo ani tak těžké se ke psaní dostat jako se k němu později přinutit. Psaní k ži-

26

/ Rozhovor / Anketa /

votu potřebuju, ale nikdy jsem nebyla typ autora, který přijde, sedne a napíše. Moje psaní je takové to „těžce protrpěné“, nad jedním odstavcem jsem dokázala (a stále dokážu) prosedět hodiny, abych s ním byla spokojená. Kdo je tvůj nejoblíbenější autor a proč? Kdo je tvůj spisovatelský vzor? To je otázka, kterou strašně nerada dostávám. Nedokážu na ni nikdy odpovědět. Mám ráda spoustu autorů, každého pro něco jiného.

Čím právě jsi? Dostala jsi velkou pracovní příležitost - jakou v ní vidíš šanci? Od října jsem začala pracovat jako koordinátorka Centra Třeboňského rybníkářského dědictví v domě Štěpánka Netolického. Šanci vidím především v nových výstavních prostorech, které vznikly díky obnově domu Štěpánka Netolického přímo v historickém centru města. Rádi bychom tady kromě pravidelných krátkodobých výstav po-

řádali také přednášky, tvůrčí dílny, workshopy a různé kulturní akce Rekonstrukce domu Š. N. je velmi nákladnou akcí - souhlasíš s jejím rozměrem? Jaký je to dům? Má své kouzlo? Komplexní rekonstrukce jakékoli památky je nákladná záležitost, a pokud se, stejně jako v případě domu Štěpánka Netolického, podaří získat na obnovu stoprocentní dotaci, nevidím důvod, proč objektu tímto způsobem nepomoct. Dům Štěpánka Netolického je nádherný historický objekt, ve

kterém díky rekonstrukci vznikly jedinečné galerijní prostory. Staré se v něm snoubí s novým, a když stojíte uvnitř poprvé, už jen tohle nevšední propojení historického s moderním ve vás zanechá velmi silný dojem. Co nejraději děláš, jaké máš plány? Čtu, píšu, kreslím, a pokud mi to vychází, snažím se být co nejvíc venku, v lese, na hrázích, u vody…

kdekoliv - to je můj způsob odpočinku. Ale obecně se vždycky nejvíc nadchnu pro to, co zrovna dělám, na čem pracuju, a tomu taky věnuju většinu času. V tuhle chvíli je to tedy moje práce, kde vymýšlíme plán výstav a akcí na příští rok. Čím se v životě řídíš, na koho dáš? Nemám žádné konkrétní motto, ale občas si ráda připomínám, že život je moc krátký na to, abych dělala věci, které mě nebaví. Když si to řeknu nahlas, hned se mi líp dýchá a rozhodnutí jdou pak překvapivě snáz…

Co bys popřála našim studentům? Aby se nebáli dělat v životě chyby. A s tím úzce souvisí to, kolem čeho koneckonců našlapuju po celou dobu tohohle rozhovoru - aby dělali to, co skutečně dělat chtějí a co je baví. Sama za sebe můžu říct, že je to jeden z možných způsobů, jak být šťastný.

Autorka Anna Kohoutová


Turecká armáda v nedávné době sestřelila ruské letadlo na hranici se Sýrií. Může se zdát, že tato událost s námi nijak nesouvisí. Opak je pravdou, jsme do jisté míry její součástí. Turecko je členem NATO stejně tak jako Česká republika. Tato událost nás může ovlivnit, a proto jsme se ptali našich studentů, jestli jsou rádi, že Česká republika je členským státem NATO. Připravili jsme anketu, jejíž výsledky stojí rozhodně alespoň za zamyšlení. Posuďte sami. Detailnější vyjádření studentů na otázku: Pavel Mráček (sexta): Nechci být moc pesimistický, ale asi každému, kdo sleduje aktuální situace ve světě, musí být jasná vážnost aktuálně probíhajících konfliktů a jejich možné důsledky. O „válce“ bych zatím nehovořil – to, co se stalo např. v Paříži, byl pouze jeden z výpadů teroristů. Ten může přijít v podstatě kdykoli a kdekoli, a nedá se tomu v tuto chvíli nijak účinně předejít. Nikdo však nemůže vědět, co bude za pár měsíců/let, a pokud by do Evropy – nedej Bože - přišla skutečná válka, pak bychom se my, jako ČR, sami v žádném případě nedokázali ubránit. Jak je známo, úloha NATO spočívá zejména ve vzájemné vojenské

Celkem odpovídalo: 291 studentů pomoci členských států, a proto je podle mého názoru velmi důležité součástí takové aliance být, minimálně už pro pocit „jistoty“, že v tom nezůstaneme sami. Anežka Písaříková (2. roč.) : Jsem velice ráda, že ČR je členským státem, protože na světové poměry

jsme v celku malá země, která má malou armádu a v případě válečného konfliktu, bychom určitě uvítali pomoc od této organizace.

Autor Petr Kouba

28

/ Komiks


30

/ Hry /

Co nás čeká příští rok? “90% of what is considered „impossible“ is, in fact, possible. The other 10% will become possible with the passage of time and technology.”

-Hideo Kojima

Herní svět se neustále vyvíjí. Každý rok nás překvapuje novými nápady, technologiemi a mechanikami. Pokrok nelze zastavit, a o tom nás ostatně vývojáři neustále přesvědčují. V roce 2015 jsme byli svědky vzniku velkých titulů jako například GTA V, Zaklínač 3: Divoký Hon anebo Metal Gear Solid V: The Phantom Pain. Bezpochyby ho tedy můžeme označit za úspěšný. Než mu však dáte sbohem, dovolte mi, abych vám představil hry, na které se můžete těšit příští rok.

Ubisoft se poslední roky velice činil, a tak jsme pravidelně vítali do rodiny nový díl série Assassin’s Creed, nebo Far Cry. Je milé, že se vývojáři snaží vyždímat z těchto „tříáčkových“ titulů maximum a každoročně krmí své nenasytné fanoušky novými díly. Všechny ty podobné principy, které hráče doposud bavili, již však začínají být doslova ohrané a tak nad nimi začíná kdekdo ohrnovat nos. Přeci jen už to není to, co to bývalo a Ubisoft si to pomalu začíná uvědomovat. Proto se rozhodl aspoň jednu ze serií lehce okořenit. Far Cry Primal je, jak už to tradičně u Far Cry bývá, FPS hra. Samozřejmě zde nesmí chybět poslední dobou velice oblíbený otevřený

svět. Avšak to už jsme několikrát u této hry viděli. Opravdovou inovací je doba, ve které se celý příběh odehrává. Ze současnosti, plné střelných zbraní a moderních technologií, se vracíme zpět do doby kamenné. V jedné ruce držíme kyj, v druhé oštěp a na zádech máme upevněný luk a toulec se šípy. No né! Konečně něco nového! Něco, na co se mohou těšit i ne příliš velcí fanoušci série. Úvodní trailer nám zatím ukázal opravdové minimum. Podle všeho se však můžeme připravit na napínavé a pro člověka ze starší doby kamenné, naprosto esenciální zabíjení mamutů. Avšak z lovce se snadno stane kořist. Zejména v této době, kdy má člověk spoustu přirozených nepřátel a tak musí být velmi obezřetný a zručně se bránit. To už na scénu přichází vyrábění zbraní a dalších pomůcek pro boj, které ve správných rukou dokáží zázraky. Právě volnost vyrábění vlastních itemů je poslední dobou velice oblíbená věc a tak se s ní určitě setkáme i ve Far Cry Primal. Specifické mechaniky, kterými se díl bude lišit od předešlých, bohužel zatím nebyly odhaleny. O příběhu toho také moc nevíme. Snad jen to, že hlavní hrdina se jmenuje Takkar. Takkar je lovec, jehož kmen byl přepaden a přišel tak o všechny věci podstatné k přežití, v divoké zemi jménem Oros. Musí se opět postavit na vlastní nohy a zformovat svůj nový kmen, neboť to je jediný způsob jak neskončit na spodku potravního řetězce. Hra

vychází 23. února na herní konzole a v březnu 2016 na PC.

No Man’s Sky je hra založená na přežívání v nekonečném Vesmíru a jeho samotném objevování. Ano, čtete správně. Vývojáři ze studia Hello Games pracují na hře, která má vlastní, zcela přístupný vesmír. A co více - ten se neustále generuje pomocí počítače. V tuto chvíli se již milovníci sandboxových her musí zvedat ze židlí! Pojďme si to trochu upřesnit. Na otázku, zda opravdu myslí velikostí vesmíru skutečnou velikost vesmíru, Sean Murray (člen Hello Games) odpověděl: „Přesně, přesně… asi tak 18 quantilionů planet…“ A naprosto každá planeta je originální. Všechny její sféry (od atmosféry až po litosféru) se něčím liší od ostatních. Povrch tvoří náhodně generované prostředí, horizont, a entity jako například živočichové a rostliny. Ty si budete následně moci pojmenovat podle sebe. A to nejen je, ale i planety, popřípa-

/ prosinec 2015 / casopisgym.cz / 31 dě celé hvězdné soustavy. Hra je v podstatě nekonečná a objevení všech planet by člověku trvalo nesčetné množství lidských životů. Pomocí své vesmírné lodi jich objevíte jen hrstku, avšak autoři nás ujišťují, že to bude stát za to. Bezesporu mohu tvrdit, že čekáme na jednu z největších senzací herního průmyslu. Úžasnou skutečností je také to, že celé studio čítá pouze deset členů. Ti se předběžně shodli na červnu 2016, kdy by hra měla vycházet.

Kingdom come: Deliverance je česká hra, na které momentálně pracuje Daniel Vávra a zbytek vývojářů ze studia Warhorse. Jedná se o středověkou RPG hru z období 15. století, která se zaměřuje na realističnost a odprošťuje se tak od fantasy titulů jako například Skyrim. Patrioti mohou jásat! Konečně hra s velkým potenciálem, jejíž příběh se odehrává v Česku! Ačkoliv je hlavní příběh vytvořen uměle, prolínají ho skutečné historické události. Hra začíná v roce 1403, kdy se v zemi rozpoutá občanská válka. Hlavním hrdinou je syn kováře, jehož rodina byla vyvražděna a rodná vesnice vypálena. Jeho tvář bude předem dána a nebude možné si vytvořit vlastní charakter. Každý hráč se však bude moci při plnění úkolů volně rozhodovat, což může značně ovlivnit důležité události v zemi. Jelikož je náš hrdina syn kováře, dokáže si vyrábět vlastní zbraně a zbroje. Hra je postavena na realistickém bojovém systému. Jeho detailní zpracování nám ukázal trailer, a musím říci, že bojový systém vypa-

dá velice slibně. Grafickou stránku hry zajišťuje Cry Engine 3 a tak máme před sebou dynamické prostředí s velkým smyslem pro detaily. Kromě propracovaného střídání dne a noci, se každé NPC bude chovat jinak za různé denní doby. Lidé budou reagovat na události, či změny reputace hráče. Tak bude možné navazovat nové vztahy, nebo je naopak přerušovat. Hra se po úvodním úspěchu na Kickstarteru přesunula do alfa verze a čekají jí ještě půlroční úpravy. Plnou hru si totiž zahrajeme nejdříve v červnu 2016.

Na letošním Gamescomu 2K Games oficiálně oznámili již třetí pokračování Mafie. Hry, která vznikla v Česku pod vedením Daniela Vávry, momentálně pracujícího právě na Kingdom Come: Deliverance. První díl byl fantastický a získal si ve světě velkou pozornost. Po legendárním prvním díle přišel díl druhý. Ten splňoval očekávání hráčů, avšak už to nebyla ta stará euforie, což fanoušky lehce zamrzelo. Po vydání druhé Mafie se Česká společnost rozpadla a značku převzali vývojáři ze San Francisca. Ti se pokusí o znovuoživení této série a její opětovný úspěch. Nová Mafia III bude znovu postavena na silném příběhu, otevřeném světě, ovládání z třetí osoby a samozřejmě na akci. Příběh je zasazen do sedmdesátých let 19. století. Hlavním hrdinou je Lincoln Clay; sirotek vyrůstající v touze najít si opravdovou rodinu. Po válce ve Vietnamu se vrací do New Orleans a přidává se k rodině „The Black

Mob“. Tu se pokusí vyhladit jiná frakce a ve výsledku je úspěšná. Lincoln však tento masakr přežije a začne toužit po pomstě. Utváří si vlastní rodinu a důležité spojence, mezi které patří například Cassandra, Burke a Vito Scaletta, známý jako hlavní hrdina z Mafie II. Právě Vito je důležitá součást příběhu, díky níž si díly zachovávají důležitou návaznost. Vývojáři také slibují, že díky Vitově přítomnosti se vyjasní otevřený konec druhého dílu. A na to fanoušci již dlouho čekali! Avšak výborný příběh hráčům stačit nebude. Od hry se očekává více inovací, které však nebudou narušovat atmosféru staré dobré Mafie. Vývojáři si vzali na svá ramena těžký úkol. Jak vše dopadne, se dozvíme v průběhu příštího roku, kdy má hra vycházet.

For Honor je titul, jehož koncept mě opravdu zaujal. Jedná se o online hack and slash hru, která přichází s novými herními mechanikami a bojovým systémem. Hra představuje typické, středověké druhy bojovníků, kteří svou pověstí a bojovými dovednostmi zasévali strach do srdcí svých nepřátel. Přesněji se jedná o evropské rytíře, severské vikingy a japonské samuraje. Ti se mají utkat v bitvě o pevnost. Ještě není známo, jak budou jednotlivá bojiště vypadat, avšak bojový systém vypadá famózně. Půjde zejména o zážitek z bitvy, který se bude lišit bojovými styly frakcí. Souboje budou hektické a už jen pověst bojovníka by měla hráči dodat pocit moci při prorážení nepřátel a následném dobytí pevnosti.

32

/ Hry / Filmy/

Na internetu se také objevil první gameplay, který se zaměřuje na bojový systém, grafickou stránku a základní mechaniky hry. A vše vypadá vskutku dobře! For Honor je pro mě velkým překvapením a doufám, že Ubisoft toto dílo dotáhne do zdařeného konce. Vydání hry lze očekávat v průběhu příštího roku. Oficiální datum však ještě nebylo oznámeno.

Už je to patnáct let od doby, kdy se na herní scéně objevil první díl série Total War. Za dobu své existence nám hra představila nejvýznamnější bojové konflikty, počínaje Římskou říší, končící středověkými bitvami na území Evropy, či Japonska. Tento rok bude pro Total War významným rovnou ze dvou důvodů. Vývojáři z The Creative Assembly v dubnu 2015 neoficiál-

ně oznámili nový díl s podtitulem Warhammer. Bude to již desátý přírůstek do rodiny, a to už je slušné číslo. Zároveň půjde o revoluční díl, neboť se tvůrci hry rozhodli jít dosud neprošlapanou cestou fantasy. Z traileru je zřejmé, že to vývojáři s fantasy náměty mysleli zcela vážně. Do velkých strategických bitev, jak jsme na to u Total War zvyklí, se přimíchají prvky magie a nadpozemských sil. Při prvním zhlédnutí traileru jsem měl pocit, že hra bude již ohrané klišé. Před mými zraky se odehrávala bitva, kde orkové vystupovaly jako záporáci a lidská rasa spolu s trpaslíky se snažila hrdě odvrátit jejich útoky. Samotné motivy mi přišly velmi kýčovité a ohrané. Můj názor se rychle změnil, když se na scéně

objevila další hratelná frakce upírů a trpaslíci povolali do boje kanóny. Tato smršť vymyšlených entit mi však zamotala hlavu ještě více. Celkově mi přijde, že tyto motivy k sobě nepasují a to nejsem odpůrce steampunku. Doufám, že vývojáři dají tomuto světu duši a přiřadí mu tak tu pravou epickou podstatu. Magie bitvy oživí a určitě to nebude jediná vychytávka, kterou nám autoři připraví pro taktické zneškodnění nepřátelské armády. První díl trilogie Warhammer vychází 28. dubna 2016. Podle všeho máme před sebou další úspěšný herní rok. Je tu spousta titulů, které mají velký potenciál a rozhodně se k ni brzy přidají další počiny herních studií z celého světa. S lepší technologiívzrůstá intuitivnost a z úspěšných her si vývojáři berou příklad. Rozhodně je na co se těšit. Mezitím si můžete zkrátit své čekání u her z již končícího, úspěšného roku 2015. Já dávám Vánocům hratelnost 10/10! A co vy?

Autor Jára Balcar


Český dabing ve filmech Pro někoho je dabing nepostradatelnou součástí jakéhokoli filmu a právě jeho absence mu může zkazit celkový zážitek. Naopak u někoho je právě český dabing bod zlomu a raději si film shlédne s titulky. Poté už i záleží na kvalitě dabingu, na výběru adekvátních hlasů a úrovni dabérů. Dobrý dabing již pak dokáže skousnout i člověk, co by na titulky nedal dopustit. V Česku vznikal dabing původně pomocí smyček. Nevýhodou bylo, že při dabování museli být přítomni všichni herci najednou a smyčka byla opakována tak dlouho, dokud

Milí čtenáři, vítejte opět po delší době při čtení počítačové rubriky. Během již dávno uběhlých letních prázdnin se toho ve světe techniky událo vskutku mnoho, s čele s vydáním nových Windows 10. Já jsem si je samozřejmě stáhnul hned během prvního dne (tedy 29. července), stejně tak jako dalších 100 milionů dalších dosavadních uživatelů. Jenže zároveň kolem desítek začala kolovat spousta zpráv, které mohou neznalé uživatele odrazovat. Desítky? Nebojte se jich! Prvním z nich je otázka ceny, oficPrvním z nich je otázka ceny, oficiálně má totiž být upgrade z Windows 7 nebo 8.1 zdarma během prvního roku od vydání. Jenže mnozí si tuto informaci vykládají tak, že upgradují, rok jim systém poběží zdarma a pak budou muset zaplatit, tak to není. Jde jen o to, abyste to prostě stihli během toho r

nebyl dabingový režisér spokojen. V současné době je však postup digitální, tudíž mohou dva herci dabovat ten stejný film a přitom se ani jednou nepotkat. Každý z nich si nadabuje všechny scény své postavy a má hotovo. Současně v České republice působí přes 20 společností doslova „vytvářejících“ dabing. Mezi nejznámější se samozřejmě řadí televizní společnosti jako například ČT, která si pro filmy, na které koupila práva, vytváří dabing sama. Mnoho hollywoodských herců tu

má zastoupen svůj hlas, který mu propůjčil některý z dabérů. Například Schwarzeneggera si bez Soukupova hlasu neumíme ani představit. Mezi další si můžeme zařadit třeba Gustava Bubníka, který dabuje Toma Cruise, Michala Dlouhého, jenž propůjčil hlas Bradu Pittovi nebo Alexeje Pyška jako Bruce Willise. Co se filmů týče - u těch akčního žánru není dabing tak klíčový, a většinou ani jeho kvalita neovlivní celkový dojem. U seriálů je to však horší, jelikož vás dabéři provází celou dobu a stačí i jedna postava, která vám s dabingem nesedne, a volíte titulkovou verzi. Proto se tolik lidí rozhodne u seriálů pro originální znění, které je skoro ve všech případech lepší. Když už jste ale ten, který se rozhodl pro dabing, tak vás případná změna dabéra v půlce seriálu dokáže opravdu naštvat. Kdybych měl napsat, které filmy nebo seriály jsou v českém znění dobré, tak by to byl pouze můj subjektivní názor a nejspíše by mnoho lidí nesouhlasilo. Výjimku tvoří snad pouze animovaní Simpsonovi, kde by drtivá většina souhlasila nejen s tím, že je české znění dobré, ale že dokonce předčí anglický originál. Avšak u seriálů jako je Teorie velkého třesku nebo Jak jsem poznal vaši matku už málokdo popře fakt, že je anglický originál lepší, i když česká verze nezklame. Jenom jí jako u většiny nedáme přednost.

Autor Šimon Arnošt

34

/ Komiks/


36

/ Počítače, mobily, internet... /

Počítače, mobily, internet,... Vítejte v počítačové rubrice! Vánoce se rychle blíží, a ačkoli byste zde možná čekali návrhy na koupi dárků elektronické povahy (byť už době vydání GYMu – doufejme – budete mít nákup dárků zdárně za sebou), „doporučím“ vám zde něco jiného. Něco, co vám Ježíšek nejspíš jen tak nepřinese… Auto. Říkáte si, co v počítačové rubrice dělá auto? Ačkoli by se to na první pohled nemuselo úplně zdát, dnešní automobily jsou elektronikou prošpikovány opravdu hodně. Různé bezpečnostní systémy, hlídače emisí (ačkoli v případě Volkswagenu trochu líní), autorádia, handsfree… To vše řídí elektronika. Běžné jsou dnes už i třeba automatické parkovací systémy, ale právě u nich „inteligence“ většiny automobilů často končí.

Naopak velký pokrok v této oblasti můžeme přisuzovat americké firmě Tesla Motors, jejíž majitel Elon Musk je všeobecně znám svými futuristickými projekty, kterými chce změnit svět (což se mu mimochodem skutečně daří). Automobilka poté, co jeden ze spoluzakladatelů firmy naboural elektrické golfové vozítko, viděl jeho vnitřní uspořádání a to ho tak zaujalo natolik, že se společně s Muskem vrhli na vývoj nového elektroauta. Jmenovalo se Roadster, ale nebylo veřejností úplně pochopeno. Ten pravý průlom způsobil až model Tesla S. Předem je třeba upozornit na to, že toto auto není vyráběno pro masy, čemuž také odpovídá cena začínající na 1,5 milionu Kč. Na rozdíl od jiných takto drahých vozidel je zde ale cena díky množství technických vychy

távek ospravedlnitelná. Hned první výrazná součást, která každého upoutá, je monstrózní 17“ obrazovka, umístěná na místě autorádia a klasických tlačítek. Těch je zde mimochodem velmi málo, vše se totiž ovládá právě přes tento displej. Světla, otevírání střešního okna, vytápění sedadel a další běžné funkce – to vše se teď ovládá z jednoho místa se stejnou jednoduchostí, jako nastavování mobilu. Integrována je také samozřejmě navigace, která však díky využití vnějších senzorů a kamer dostává úplně jiný rozměr a lze tak využít jakéhokoli úhlu. Asi největší specialitou za poslední dobu je však funkce, která autu přišla updatem přes internet (když jsme u toho – znáte nějaké jiné auto, do kterého by vám pravidelně chodily updaty?) – totiž funkci autopilota. Zatím to nefunguje tak, že by auto jezdilo úplně samo (řekli byste mu, kam má jet, a ono by vás tam podle navigace samo dovezlo) – a to hlavně z legislativních důvodů. Tento „autopilot“ totiž využívá již zmiňovaných senzorů, kterými neustále sleduje okolí a v případě jakéhokoli nebezpečí auto samo zabrzdí. A podle zkušeností jednoho z uživatelů ho tato funkce skutečně zachráila. Jeden z dalších updatů přinesl v betaverzi také funkci Autosteer, která má auto udržet v aktuálním pruhu a mohla by se tak hodit například pro dlouhou jízdu na dálnicích.Jenže v tomto případě je třeba přízvisko Beta záhodno brát mnohem vážněji, než třeba na aplikaci do mobilu. Ta když vám nepůjde úplně správně, tak se v nejhorším případě naštvete. Jenže zde může jít o život a v několika případech opravdu šlo (funkce nebyla úplně doladěná), takže ji raději Tesla stáhla. Tento elektromobil je ale význačný


Celkově je zajímavá otázka, jak se popasovat s odpovědností za nehody způsobené budoucími samořídícími automobily. Měl by odpovědnost nést řidič, automobilka nebo přímo tvůrce softwaru? V současné době si s tím nikdo moc neví rady, nicméně podle aktuálních zákonů nese za řízení vozidla odpovědnost řidič – takže i kdyby autopilot udělal nějakou chybu, odskákal by si to chudák řidič. Pokud by měla nést odpovědnost sama automobilka, musel by software být opravdu extrémně dobře optimalizovaný, aby nebezpečné situace pokud možno nenastávaly. Hovoří se také o tom, že by všechna auta v budoucnu byla propojena jakousi bezdrátovou sítí, skrze níž by si vyměňovala informace o jízdě. A jelikož by všechna taková auta byla řízena automaticky, prakticky by nemohlo dojít k chybě v řízení. Pro cestujícího by pak z toho plynulo mnoho výhod, mohl by se totiž během jízdy věnovat svým záležitostem a nestresovat se řízením. Pouze by autu řekl, kam chce jet, a o víc se nestaral. Dnes už by přitom technicky něco takového neměl být problém, proto je podle mého názoru pouze otázkou času, než se řízení aut počítače ujmou.

“

všech kol a výkon 700 koní! Podle zkušeností stávajících řidičů se to velmi příjemně projevuje na stylu jízdy, dokonce způsob řízení svou dynamičností jaksi navozuje pocit ovládání počítačové hry. Jak jste se tedy mohli dočíst, v oblasti chytrých (a možná i autonomních) automobilů nás toho čeká opravdu mnoho zajímavého. Jak ale bylo naznačeno již na začátku článku, Tesla není jediným

Řízení svou dynamičností jaksi navozuje pocit ovládání počítačové hry.

Nabíjet lze buď klasickou 230V zásuvkou za asi 25 hodin, dále třífázovou za asi 8,5 hodiny, anebo nabíjecími body pro elektromobily (které se v Česku - ale i po světě – celkem rychle množí) za asi 4,5 hodiny. Zatím to tedy není ve fázi, kdybyste přijeli na nějakou „elektrobenzinu“ a nabili si během pár minut baterii – bylo by potřeba opravdu velkého proudu, a navíc by tak rychlé nabíjení nejspíš nenesla nijak dobře ani baterie. S problémem s napájením souvisel také celkově nízký výkon dosavadních elektromobilů, proto u tohoto příjemně překvapí doba z nuly na sto za 3.1 sekundy, pohon

“

také tím, že se elegantně zbavil některých nešvarů, kterými ostatní elektromobily trpí. Nejpalčivějším z nich bývá už tradičně vyřešení otázky energie, toto auto ale ujede bez problémů okolo 450 km na jedno nabití, což vůbec není špatné. O výdrži akumulátoru zde ale velmi rozhoduje hmotnost „nákladu“ nebo osob, které vůz převáží, stejně tak v zimě při topení auto taky bude pěkně baštit energii.

projektem, kterým chce Elon Musk změnit svět k lepšímu. Například jedna z jeho dalších firem (SpaceX) je být prvním komerčním subjektem, který přiletí na Mars s lidmi a osídlí jej. Další, který se jmenuje HyperLoop, pracuje s nápadem využít potrubí jako dopravní prostředek. Lidé by cestovali v kapslích, které by se na začátku „vystřelily“ do zavakuované trubky. Zde by pak rychlost udržovaly „posunovače“. Zajímavé na tomto projektu je kromě rychlosti téměř srovnatelné s leteckou dopravou, ekologičnost a relativně malá finanční náročnost. Musk totiž k této myšlence přišel po zjištění, že

se mezi americkými městy Los Angeles a San Franciscem (vzdálenost cca. 570 km) má stavět vlaková „rychlodráha“ s rychlostí 264 km/h, a to celé vyjde na šťavnatých 60 miliard dolarů. Oproti tomu by spojení stejných měst vyšlo s jeho potrubím na pouhou desetinu této ceny, a za dobu pramenící z výhod nadzvukové rychlosti. Nápad přitom není tak nereálný, jak by se mohlo zdát, a byl by takovým přirozeným nástupcem hromadných dopravních prostředků, jaké známe dnes. Tak chvíli vydržme, a uvidíme, třeba naši vnuci už budou cestovat do školy do Třeboně potrubím! A tím bych tento technický článek (nebo chcete-li jeho vědecký speciál) uzavřel. Doufám, že vám toto čtení o dopravních prostředcích budoucnosti přišlo alespoň trochu zajímavé, a že se budete – stejně jako já – po Vánocích těšit na jeho pokračování. (Které by už mělo být opravdu o tom, co jeho téma předesílá – tedy o počítačích, mobilech a internetu). A samozřejmě vám také přeji plno hezkých křemíkových elektronických dárečků pod stromečkem!

Autor Pavel Mráček

38

/ Závěr / Komiks /

Na závěr „Tak jsem se rozhodl, že se stanu doktorem.“ „Ale Vojto, drž se svého kopyta! Vždyť děláš kozla zahradníkem a starého psa novým kouskům nenaučíš,“ odporuje Pepa. „Žádný učený z nebe nespadl, risk je zisk a beztak chytrost nejsou žádné čáry!“ pokračuje Vojta, „znáš to - bez p ráce nejsou koláče a každý svého štěstí strůjcem.“ Pepovi se kamarádův nápad pořád nezdál. „No jo, ale opatrnost je matka moudrosti a trpělivost přináší růže. Ráno moudřejší večera, ti říkám.“ „No, Vojto, víc hlav, víc ví a dobrá rada nad zlato, ale musím kout železo, dokud je žhavé a taky jít s dobou. Odvážnému štěstí přeje!“ „Asi máš pravdu, Pepo, komu se nelení, tomu se zelení. Ale proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko? Bojím se, abys neskočil z bláta do louže. To je pak pozdě bycha honiti. Nejvyšlapanější cesty nevedou nikam.“ „Hele, nemaluj čerta na zeď. A když, tak všechno zlé je pro něco dobré. Dvakrát do téže řeky nevstoupíš. A pořád je

to lepší než nezasít, aby mi kroupy nepobily. Pak se mě k stáru bude zima ptát, co jsem dělal v létě. Prostě chytím příležitost za pačesy.“ vysvětluje Vojta. Pepa už nemá

sílu mu odporovat. „Dobrá. Kdo se bojí, nesmí do lesa, ale kdo chce kam, pomozme mu tam. A přeci jen naděje umírá poslední. A ty seš vlastně jak k jídlu, tak k dílu.“ zasměje se Pepa. „Ty hele, mluviti stříbro, mlčeti zlato!“ ušklíbne se Vojta. „Dneska zadarmo ani kuře nehrabe, za málo peněz, málo muziky. Takže nemůžu čekat na strýčka Příhodu, ale chytím osud do vlastních rukou. Kdo nehraje, nevyhraje.“ „Dobrá, dobrá, už jsi mi ukázal, zač je toho loket. Moudřejší ustoupí. Ale co, práce šlechtí a možná se ti i zadaří. Přeci kam nechodí slunce, tam chodí lékař.“ rezignoval Pepa. „No vidíš, Vojto, že mám pravdu. A pojď už, teta Kateřina nás čeká na oběd.

Autorka Eva Zavadilová


40

/

INTERZERCE

Vaše prostonárodní říkadla odkoupím! Karel Jaromír Erben

Mluvu květnatě

Prodám poklad jazyka českého. Jan Amos Komenský

vyučím!

Předplaťte si včas Národní listy! Julius Grégr

Josef Kajetán Tyl Básníkem pěkně

Naučím psáti

od počátku!

fejetony!

František Palacký

Jan Neruda Zorientuji v

Zevrubně doučím mluvnici

patosu!

Nejde vám pravopis? Slovem

jazyka českého.

Otokar Březina

doučím.

Josef Dobrovský

Pavel Josef Šafařík

znělka!

Klidně nám napište i česky! Karl von Stremayr

Zařídím, aby vaše slova pěkně

Josef Václav Sládek

na češtinu!

Provedu historií

Samo Tomášik

literatury české.

Zařídím vám ohlas.

Josef Jungmann

Hej, nezapomeňte

Když česky, tak moderně!

František Ladislav Čelakovský

Josef Svatopluk Machar

Zrediguji váš slovník. František Ladislav Riegerr

Učiníme vás českým básníkem a S češtinou pěkně od počátku! Dalimil

básníkem vůbec! Vítězslav Hálek

15. Český jazyk

Recommend Documents