12. Prázdninové. Bůh slibuje bezpečné přistání, ale neslibuje bezpečnou plavbu

4 / 2012

Společenství

Společenství 4/12

Prázdninové „Bůh slibuje bezpečné přistání, ale neslibuje bezpečnou plavbu.“ Přísloví

OBSAH:

CO NÁS V TOMTO ŠKOLNÍM ROCE ČEKÁ SETKÁNÍ RYTMIKY SVĚDECTVÍ BIŘMOVANCŮ

2 8 19

WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ

Email: [email protected]

-1-

4 / 2012

Společenství

Milí farníci. Jistě jste zaregistrovali v ohláškách na začátku července, že v Bludovicích se opravuje střecha fary. Tato již byla dokončena a stála 114 720,- Kč. To byl však jen začátek. Po všech možných jednáních o možnostech postavení fary u sv. Anny se ukázalo, že možná řešení jsou buď finančně neúnosná (14 mil. přístavba) nebo neprůchodná ať už technicky či ze strany památkářů a města. Nakonec se v současné době zdá být nejlepším řešením opravit stávající budovu fary v Bludovicích a následně (snad příští rok) opravit stávající prostory ve sv. Anně a vytvořit tam provizorní byt pro kněze na přespání spojený s kanceláří, aby se u sv. Anny co nejvíc zpřístupnil kontakt s knězem. Hlavní sídlo farnosti by však i nadále zůstalo na faře v Bludovicích. Zde bychom chtěli nahoře vytvořit kulturní bydlení pro 2 kněze s kuchyní a malou pohostinkou a dole sociální zařízení, kuchyň a velkou klubovnu pro scházení farníků. Tato rekonstrukce fary si samozřejmě vyžádá dost finančních prostředků. V tuto chvíli se teprve zpracovává projektová dokumentace, takže ještě nemám představu o celkových nákladech. Začali už jsme alespoň s bouracími pracemi, na něž využíváme sílu a chuť naší mládeže. Ta v rámci brigád na Žďár osekává staré omítky a vykopává podlahy apod. Věřím, že do Vánoc bude horní patro určené k bydlení již opravené. Na to všechno samozřejmě musíme mít nejen chuť do práce, ale i finance. A tak každou třetí neděli v měsíci bude sbírka právě na opravu fary. Pokud by někdo chtěl věnovat větší finanční dar, přijďte prosím za mnou, rád vystavím potvrzení pro odečtení z daní. Děkuji předem za vaši štědrost a prosím o modlitbu za zdar díla. Všem vyprošuji požehnané dny prázdnin a ochranu Boží na všech vašich cestách! Žehná o. Marcel

CO NÁS V TOMTO ŠKOLNÍM ROCE ČEKÁ? NÁBOŽENSTVÍ Milí rodiče, děkujeme, že jste odevzdali včas přihlášky Vašich dětí do náboženství. Bude se vyučovat opět vždy ve středu v kostele sv. Anny. Doba náboženství bude prodloužena o 15 minut: začínat budeme v 16,00 hod. a konec v 17,00 hod. Prosíme, aby děti mohly být účastny po celou dobu, tzn., aby nechodily pozdě ani z náboženství neodcházely dříve. 1. - 2. třída – učí p. Ludmila Galušková 3. třída – učí o. Karel 4. – 5. třída - učí p. Veronika Skopalová 6. – 7. třída – učí p. Hana Svobodová 8. - 9. třída – vede o. Karel. Tato setkání mají formu společenství, začínáme vždy páteční mší sv. v 17,30 hod, konec ve 21.00. 1. setkání: pátek 7. září 1. hodina náboženství bude již ve středu 5. září od 16 hod – rodiče, přijďte se svými dětmi. Rodiče se dozví podrobnější informace o průběhu náboženství v jednotlivých třídách. Bude příležitost přistoupit k svátosti smíření pro rodiče i pro děti. Prosím, využijte tuto možnost, abyste začínali nový školní rok s Pánem.

PŘÍPRAVA K 1. SVATÉMU PŘIJÍMÁNÍ: Bude probíhat od února 2013. Setkání budou vždy v pondělí od 16-17 hod u sv. Anny. K 1. svatému přijímání mohou přistoupit děti, které jsou pokřtěné, chodily minimálně 2 roky do náboženství, jsou alespoň ve 3. Třídě, budou se účastnit pondělních příprav, a samozřejmě chodí v neděli na mši sv. -2-

4 / 2012

Společenství

DĚTSKÉ MŠE SV. Každou 1. neděli v měsíci budou opět v 10 hod dětské mše svaté. V době bohoslužby slova odcházejí malé děti do knihovny. Samozřejmě, že rodiče můžou jít s dětmi, jestliže se dítě bojí samo. V knihovně si vyprávíme evangelium dané neděle způsobem srozumitelným pro malé děti, kreslíme obrázky, atd. Využít knihovnu můžou i maminky s maličkými dětmi, které potřebují jen změnu prostředí nebo nakrmit či přebalit. První dětská mše sv. bude v neděli 2. 9. v 10.00. Děti si mohou přinést aktovky – požehnáme je! V této souvislosti chci zmínit jednu takovou moji bolest, a to dětské mše sv. ve všední den. Vím, že kdysi tady probíhaly vždy v úterý. Pak postupně skomíraly na nezájem. Snažili jsme se je částečně vzkřísit vždy co 14 dní v pátek, ale s velmi chabým výsledkem. Chci tedy povzbudit vás, milí rodiče, pokud si přejete jejich zachování, abyste děti co 14 dní v pátek přivedli děti do kostela. Myslím, že to může být jak pro ně tak pro vás příjemné zakončení pracovního týdne.

MINISTRANTSKÉ SCHŮZKY Budou letos probíhat nepravidelně, neb je malý zájem a fara se opravuje. Chci povzbudit opět vás rodiče, aby pokud ve vašem klukovi dřímá alespoň jiskřička touhy po ministrování a chodí už alespoň do 1. třídy, tak ho přihlaste o. Karlovi, který ho rád mezi ministranty přijme. Ministranti se mohou těšit na jednu velkou a hezkou akci a to: Diecézní pouť ministrantů v sobotu 8. září.

SETKÁVÁNÍ RODIN Tato setkávání zatím nebudou probíhat z důvodu rekonstrukce fary.

NÁVŠTĚVY NEMOCNÝCH V našem městě žije mnoho lidí, kteří byli pravidelnými návštěvníky kostela, ale nyní už jim to zdravotní stav neumožňuje. Jsou však stále našimi farníky! Mnozí je navštěvujete; díky za to. Pokud by ještě někdo z vás chtěl občas přijít k těm, kteří už mezi nás do kostela sami přijít nemohou (nebo někoho z nich do kostela přivést), tak se nahlaste o. Karlovi.

VZDĚLÁVÁNÍ VE VÍŘE Od září opět začne fungovat „vzdělávání ve víře“. Bude probíhat v knihovně u sv. Anny vždy v 2. a 4. čtvrtek v měsíci po večerní mši svaté (cca do 20.00). Budeme se zabývat různými oblastmi naší víry. Jednou měsíčně to bude buď téma vycházející ze starokřesťanské literatury, nebo nevšední zamyšlení nad biblickým textem; jednou měsíčně bude pozván host. Témata budou s předstihem zveřejněna na internetových stránkách farnosti a na vývěsce. Jsou zváni katechumeni, biřmovanci i všichni ostatní, kteří si chtějí něco poslechnout, vzájemně se obohatit a vytvořit společenství zakončené modlitbou. Poprvé se setkáme ve čtvrtek 13. září.

ÚKLID KOSTELA Všimli jste si, že každou neděli je náš kostel vždy krásně uklizený – koberce povysávané, podlaha zametená a vytřená, lavice bez prachu, skla dveří bez šmouh a krásně se lesknou? Tyto věci se nedějí samy od sebe. Úklid kostela zajišťují ochotné ženy (a někdy i muži) -3-

4 / 2012

Společenství

každou sobotu po ranní mši svaté. Úklid kostela trvá přibližně 1 hod. Za jejich ochotu a námahu jim velice děkuji a velice si toho vážím. Bylo by však velmi dobré, aby se vytvořila ještě minimálně jedna skupina ochotných lidí, kteří by se střídali již se stávající skupinou, takže by každá chodila uklízet co 14 dnů. Vím, že doma toho máte na uklízení dost, času má v dnešní době každý málo a práce je to nevděčná, stále dokola. Přesto Vás prosím, zda byste byli někdo ochotni vzít si úklid jako svůj závazek a pravidelně docházet co 14 dnů do kostela uklízet. Nejde jen o práci, ale také o vytvoření příjemného společenství při práci. Pro Ty, kdo by byli ochotni pomáhat při úklidu, bude vzadu v kostele na stolečku papír, na který byste napsali svoje jméno a kontakt. V polovině září bychom se setkali v sobotu po ranní mši, kde bychom si řekli, co a jak je třeba dělat. Chci také povzbudit i k úklidu u sv. Markéty, který je vždy v pátek po ranní mši sv. Moc nám pomůžete, když se zapojíte! Ještě jednou velké díky všem ochotným se zapojit! o. Marcel ****************************

ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - 10. výročí kněžství - Koncem měsíce června si o. Marcel Krajzl připomněl 10 roků od svého vysvěcení. Za naše „Společenství“ se připojujeme ke gratulacím a přejeme mnoho zdraví, radosti a síly do dalších let kněžské služby. - Salesiánská pouť na Sv. Hostýně - 2. června se konala jako každým rokem „Společná pouť Sdružení žáků a žákyň Dona Boska“, které se zúčastnilo společenství věřících s farností Dona Boska. Havířovští účastníci zájezdu dvou autobusů prožili na tomto krásném mariánském poutním místě slavnostní mši sv., jejímž hlavním celebrantem byl P. Karel Jašek. Při bohoslužbě zazpíval Mužský chrámový sbor Panny Marie Pomocnice křesťanů a setkání na sv. Hostýně bylo zakončeno společnou pobožností Křížové cesty. - 1. sv. přijímání - 3. června u sv. Anny při slavnostní liturgii přistoupilo 8 dětí poprvé ke stolu Páně. Otec Marcel v promluvě připomněl symbol barevné duhy, která zdobila tablo s fotografiemi umístěné v blízkosti oltáře po celou dobu jejich přípravy. „Duha na čistém nebi představuje smíření, k čistému srdci dojdeme ve svátosti smíření při zpovědi, které předchází setkání s Ježíšem.“ Radostnou událost farního společenství umocnily zpěvy Scholy mládeže při bohoslužbě i slunečný den. Při nedělní mši sv. 10. června se konalo 1. sv. přijímání u sv. Jana Boska. Věnujme těmto dětem svou modlitbu a ve farnosti je provázejme na jejich životní cestě za Kristem. - Biřmování - 17. června se v kostele sv. Anny konala slavnostní mše sv., při níž. o. biskup Mons. František Václav Lobkowicz udělil 48 převážně mladým adeptům svátost křesťanské dospělosti. Při této významné události se sešlo mnoho věřících i rodinní příslušníci biřmovanců. Právě v letošním roce příprav na cyrilometodějské jubileum v r. 2013 si církev u nás připomíná důležitost této svátosti pro rozvoj duchovního života křesťana a tento obřad se stal pro mnohé účastníky silným zážitkem. Jako farní společenství můžeme biřmovance doprovázet svou modlitbou. - Rok víry - 21. června byl ve Vatikánu prezentován Rok víry, který Benedikt XVI. vyhlásí 11. října 2012 na období do 24. listopadu 2013. Rok víry má povzbudit víru věřících, kteří v každodenních námahách nepřestávají svěřovat svůj život Pánu. „Jedině skrze víru roste -4-

4 / 2012

Společenství

víra“ poznamenává Svatý otec v apoštolském listě Porta fidei vyhlašujícím Rok víry v souvislosti s 50. výročím zahájení Druhého vatikánského koncilu a 20. výročí vydání Katechismu katolické církve. Rok víry byl naposledy vyhlášen v roce 1968 a jeho smyslem bylo připomenout výročí mučednictví apoštola Petra. Papež Pavel VI. jej tehdy zakončil slavnostním vyznáním víry, které sám napsal a je známo pod názvem Krédo Božího lidu. První událostí Roku víry 2012/2013 bude v neděli 21. října t.r. kanonizace 6 mučedníků a svědků víry. Je naplánována celá řada iniciativ a mezi nimi i Světové setkání mládeže v Rio de Janeiro v červenci příštího roku. Z dalších doprovodných akcí může být pro naši zeměpisnou oblast zajímavý mezinárodní kongres, který bude v únoru 2013 hostit Papežský východní institut a Gregoriánská univerzita a který se bude týkat 1150. výročí mise svatých Cyrila a Metoděje ke slovanským národům. - Kněžské svěcení - 30. června v ostravské katedrále při slavnostní bohoslužbě udělil o. biskup kněžské svěcení sedmi jáhnům. Mši svatou s obřadem svěcení prožívali v chrámu Božského Spasitele věřící nejen z naší diecéze, ale také z rodných farností novokněží, kteří pocházejí ze Slovenska. Mons. František Václav Lobkowicz ve své promluvě hovořil o víře jako největším bohatstvím křesťanů. Krize hodnot, která ve světě panuje, je způsobena právě jejím nedostatkem. „Je i mnoho křesťanů, kteří chodí do kostela, ale obsah své víry neznají. To je váš úkol: prohloubit jejich víru. Máte bohatství víry, to rozdávejte,“ vyzval novokněze a poté je vyslal na jejich první působiště. - Pouť u sv. Markéty - V bludovickém kostele si 15. července slavnostní mší sv. připomněli zdejší patronku tohoto chrámu, sv. Markétu. Slavnostní bohoslužbu celebroval novokněz P. Jan Zelenka a přítomným udělil také novokněžské požehnání. K radostné atmosféře krásného dne přispěla dechová hudba při liturgii, poté i k poslechu, a poutní pohoštění. - Svatoanenská pouť - 29. července se konala pouť ke cti sv. Anny a sv. Jáchyma, kterým je havířovský kostel zasvěcen, a poutní mše sv. sloužil opět novokněz P. Jan Zelenka. Patroni chrámu jsou rodiči Panny Marie, o. Jan v homilii pojednal tedy o rozměru rodičovství - co je podstatné v jejich působení a co je vedlejší, čím mohou svým dětem velmi prospět a naopak čím je mohou zraňovat. Slavnostní ráz liturgie zkrášlil svým zpěvem sbor Canticorum a pro zúčastněné bylo připraveno malé občerstvení. Z. K. ****************************

NANEBEVZETÍ PANNY MARIE Poslední roky Panny Marie na zemi - mezi Sesláním Ducha svatého a Nanebevzetím Panny Marie - jsou zakryté tak hustou clonou, že se skrze ni nedá téměř nic zahlédnout, natož jí proniknout. Písmo svaté mlčí a tradice hovoří jen vzdáleně a nejistě. Její život na zemi uběhl v tichosti a pracovitosti: jako ukrytý pramen, který dává květům vůni a ovoci čerstvost. Hortus conclusus, fons signatus (Pís 4,12), jak ji nazývá liturgie slovy Písma: Zahrada uzavřená, pramen zapečetěný. A také: Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanonu (Pís 4,15). Tak jako když byla v blízkosti Ježíše, bez toho aniž by si ji někdo všiml, bděla nad církví v jejích začátcích. Nedá se pochybovat, že by nežila společně se svatým Janem, neboť dostála povinnostem vůči svému Synu. A svatý Jan v letech po seslání Ducha svatého přebýval obvykle v Jeruzalémě. Vždy ho tam nacházíme po boku svatého Petra. V době cesty svatého Pavla, v předvečer koncilu v Jeruzalémě, až do roku 50 (srov. -5-

4 / 2012

Společenství

Sk 15,1-34), figuruje milovaný učedník mezi sloupy církve (Gal 2,9). Pokud byla Maria ještě po jeho boku, bylo by jí kolem 70 let, jak tvrdí některé spisy tradice: věk, jež Písmo svaté uvádí jako zralost lidského života (srov. Ž 89(90), 10). Ale místo Marie bylo na nebi, kde ji očekával její Syn. A tak jednoho dne, který je nám neznámý, si ji Ježíš vzal do nebeské slávy. Když papež Pius XII. v roce 1950 vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie, nechtěl rozhodnout, zda Panna zemřela a vstala z mrtvých okamžitě, nebo byla vzata přímo do nebe, aniž by musela projít okamžikem smrti. Dnes, stejně jako v prvních staletích církve, si většina teologů myslí, že i ona zemřela, ale stejně jako Kristus nebyla její smrt důsledkem hříchu, protože byla Neposkvrněná. Měla se více podobat Ježíši. A tak se od VI. století začal na východě slavit svátek Usnutí Panny Marie: vyjádření toho, že se jednalo o přechod podobající se spíše spánku než smrti. Opustila tuto zemi, jak říkají někteří svatí, na křídlech lásky. Apoštolové, vyjma Jakuba Většího, který již zemřel mučednickou smrtí, a Tomáše, který byl v Indii, se sešli v Jeruzalémě, aby ji doprovodili v jejích posledních chvílích života. A jednoho poklidného večera jí zavřeli oči a uložili její tělo do hrobu. Když se Tomáš se zpožděním několika dní vrátil, naléhal na to, aby mohl vidět její tělo. Za doprovodu nebeského zpěvu nalezli její hrobku prázdnou. Kromě útržků pravdy, které nacházíme v těchto vyprávěních, je naprosto jisté, že Panna Maria nezakusila díky zvláštnímu privilegiu všemohoucího Boha porušení těla: její tělo oslavené Nejsvětější Trojicí se spojilo s duší a Maria byla vzata do nebe, kde kraluje ve slávě spolu s Ježíšem, aby oslavovala Boha a přimlouvala se za nás. Tak to definoval papež Pius XII. jako dogma víry. Navzdory mlčení Písma dává Zjevení nahlédnout na tento slavný konec Naší Paní. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy (Zj 12,1). Učitelský úřad vidí v této události nejenom popis konečného vítězství církve, ale také potvrzení vítězství Panny Marie (vzor a obraz církve) nad smrtí. Zdá se, jako by učedník, jenž se o Pannu staral až do jejího odchodu do nebe, chtěl zanechat důkaz - způsobem nenásilným a neokázalým - o této historické a spásonosné skutečnosti, kterou křesťanský lid inspirovaný Duchem svatým uznával a uctíval už od prvních staletí. A my, povzbuzováni liturgií při vigilii tohoto svátku, chválíme Pannu Marii těmito slovy: „Gloriosa dicta sunt de te, Maria, qua hodie exaltata es super choros angelorum“„Blahoslavená jsi, Maria, protože jsi byla dnes vyzdvižena nad andělské sbory a společně s Kristem jsi dosáhla věčného vítězství“. /www.cirkev.cz/ chtěl bych jí skromný puget dát, pro tebe vždy se najdou květy, už z mládí to vím od Přátel, někde se choulí margarety, že by se svízel nenašel? Před plotem v mezi vidím zdálky, tvůj pláč mi Paní, ostří zrak, zvonky dva, chrpu, tři fialky, do vázy modra akorát. Něco mi říká, přidej v tempu, odněkud pronikavý jek, prstama obruč pevně semknu, teď nepíchnout a jet a jet,

Květiny Panně Marii Bolestné Jaromír Zelenka Líto je léta, odlétá-li, plašší je, plachý pozdní svit, matně se leskne, jasně kalí, pro ptáky příkaz: vypravit. Květinám pokyn: uvadněte, v semenech tvary najdou klid, brzy tu čas je, nebe kvete, sedm hvězd Plejád: okolík. Je zkraje října, Matka Boží Bolestná nesmí sama lkát, jedu se sehnout mezi hloží, -6-

4 / 2012

Společenství

proti jde mužský se sekačkou, ač trávy sotva na palec, na uších klapky, čapku vmáčklou, v té chvíli pro mne čertův žnec. Zápolím marně s obrubníkem, ach zapomenu modlit se, na chlapa křičím: Milost s kvítkem! Křičím to nahlas velice, on pomine mne, jede jede ze zvonků, z chrpy prašná tříšť, za mnou se ani neohlédne, nad fialkami škrtnu kříž. Květů ti, Paní, nepřivezu, dá-li Bůh, zjara petrklíč, líto je smutno, úřad frézu s rozkazem vyslal: Kvítky pryč...

Snad v jiném kraji čtvrté růže z prokřehlých poupat vykvetly ty, Paní, všechno zdárně zmůžeš, to, co bychom my popletli, pošli tu malou Terezii, slavila svátek před pár dny, růže s ní, sestry, v nebi žijí, zemské ji prosí: utrhni. Je vůbec něco, co já umím? a když ne, na mou prosbu dáš? Najdeš-li zrnko mezi trním, jež z vlasů Syna vyjímáš, proměň mou slzu, jednu kapku, ve vodu čistou, živoucí... Má z něj být kvítek pro mou Matku? optá se Ježíš, zalej s ní.

PRIMICE Primice, je první mše svatá, kterou slouží novokněz po svém vysvěcení a po ní uděluje novokněžské požehnání. Moje maminka vzpomíná, jak její rodiče si nikdy nenechali ujít tuto událost v blízkém či vzdálenějším okolí, vždy se rádi účastnili primiční mše sv. a svým dětem říkávali: „Člověk by si měl na botách podrážku prošoupat, jen aby si došel pro novokněžské požehnání.“ Letos bylo v naší ostravsko-opavské diecézi vysvěceno 7 nových kněží, největší počet ze všech diecézí v ČR. Slavnostní liturgie 30. června v ostravské katedrále, kdy o. biskup uděloval svátost kněžství, se zúčastnila i řada věřících z Havířova. Na primiční bohoslužbu novokněze P. Jana Zelenky 8. července v jeho domovské farnosti v Bernarticích nad Odrou se vypravili havířovští farníci ve dvou autobusech a někteří také „po vlastní ose“. Byla to opravdu radostná událost - nádherně vyzdobený kostelík Navštívení Panny Marie zaplněný „do posledního místa „a všichni chtěli prožít setkání s Pánem společně s otcem Jenem. Slavnostní mše sv. se zúčastnilo mnoho kněží, generální vikář, i spolubratři novokněží a věříc í- mladí, staří, skauti, řada rodičů s „drobotinou“ v kočárcích a samozřejmě i zástupci místní samosprávy. Homilii přednesl biskupský vikář pro duchovní stav - Mons. Adam Rucki, který zaujal přítomné obsáhlou výpovědí, jaké vlastnoti by měl mít a jak by měl působit kněz. Čím více se přiblíží k ideálu Ježíše, tím věrohodněji naplní své poslání pastýře i v dnešní postmoderní společnosti. Liturgii zkrášlila svým zpěvem havířovská Schola mládeže. Provoz, parkování a přísun tekutin pak měli na starosti zdejší hasiči. Věřící, kteří se nevešli do chrámu, sledovali slavnost na lavičkách vedle kostela u televizní obrazovky. A v závěru po novokněžském požehnání pak nastala pěkná chvíle - o. Jan začal děkováním Bohu, rodičům, spirituálům v semináři, kněžím a všem, kdo jej provázeli na cestě ke kněžství a děkoval dlouho. (Vděčnost patří mezi křesťanské ctnosti). „Otče Jene, i my havířovští Vám děkujeme za vaši službu v naší farnosti a za vše čím, jste obohatil naše společenství.“ Z. K. -7-

4 / 2012

Společenství

NAPSALI JSTE NÁM

Setkání Rytmiky v dalším tisíciletí? Koncem šedesátých let vzniklo v kostele sv. Anny společenství mládeže, která se připojila k módnímu trendu té doby a začala v kostele při mši sv. zpívat za doprovodu kytar (i basových). Naše babičky se křižovaly, kroutily hlavou a asi si říkaly: Kam ten starý dobrý svět spěje?! Dnes už jsme si na to dávno zvykli, babičky se při produkci scholy mládeže usmívají a pobrukují si písničky spolu s nimi. Tenkrát to ale bylo něco nevídaného a nám mladým se to pochopitelně moc líbilo. Vedení tohoto společenství, kterému jsme říkali RYTMIKA (název schola mládeže vznikl až později), se ujali paní varhanice Květa Cahová a Gerard Jargus, zvaný Jerry (dnes si říká ošklivě „dědek Jargus“, ale pro nás je to duchem věčně mladý Jerry). Po několika príma letech s kytarou a Hlaholíkem ale nastal normalizační proces, kluci odešli na vojnu, my holky jsme se povdávaly a tehdy se moc nenosilo chodit do kostela s kočárkem. „Naši“ kněží byli převeleni jinam, vesměs do pohraničí, a tak se to naše společenství docela brzy rozpadlo. Někteří jsme zůstali v klasických pěveckých sborech farnosti, mnozí se odstěhovali do jiných měst a někdo třeba přestal chodit do kostela vůbec, nevím. Naštěstí se ale za pár let dali dohromady naši mladší následovníci a vznikla Schola mládeže, která v našem kostele zpívá dosud. S několika přáteli, se kterými se občas vídáme, plánujeme setkání Rytmiky po více než 35-ti letech, a to pravděpodobně v říjnu letošního roku. Obracím se proto na všechny čtenáře Společenství s velkou prosbou. Pokud někdo z vás zpíval ve zmíněné Rytmice, případně pokud znáte někoho takového ve své rodině nebo mezi svými známými, dejte jim přečíst tento článek a prosím o kontaktní adresu – nejlépe elektronickou. Napište mi ji na email: [email protected] nebo mi můžete poslat sms s adresou na telefon 604 120 047. A pokud se s námi z nejrůznějších důvodů kontaktovat nemůžete či nechcete, tak všechny tímto moc zdravím a děkuji za pěkně prožité chvíle v Rytmice našeho mládí. Alena Nečasová, tehdy Filipová - -----------------------

DIECÉZNÍ SETKÁNÍ DĚTÍ S OTCEM BISKUPEM NA PRAŠIVÉ Letošní prázdniny jsme zahájili pondělním setkáním na Prašivé. Naše skupina děti a mladých i s otcem Karlem se autobusem dovezla do Vyšních Lhot, odkud jsme kousek putovali do areálu Kamenité. Vše začalo v 10:00 zahájením a úvodním programem a v 10:30 mší svatou s otcem biskupem. Po mši svaté v pravém slunečném poledni jsme se vydali na hodinový výšlap nahoru, kde pro děti bylo přichystáno 24 stanovišť s tématem „Babičko, dědečku, vyprávěj ještě jednou“. Například: obracíme seno s babičkou, na pouti s babičkou, včelaříme s dědečkem, zdobíme perníčky s babičkou, chytáme ryby s dědečkem, pereme prádlo s babičkou, prohlížíme dědečkovo auto, jedeme na žebřiňáku s dědečkem, pozorujeme oblohu s dědečkem a další. No prostě tak, jak to bylo za doby našich babiček a dědečků. Každý z dětí si mohl vše vyzkoušet. Mého syna nejvíce zaujala stará Volha natolik, že jsem ho nemohla z auta dostat ven. Kostelíček byl celou tu dobu otevřený, takže byla i možnost k osobní adoraci. Program byl ukončen v 15:30 svátostným požehnáním a vydali jsme se zpět dolů prudkou kamenitou cestou. Setkání se vydařilo, počasí nám přálo a hlavně dětem se líbilo. Těšíme se na další ročník. - Katka Bojková se synem a teta Julka -8-

4 / 2012

Společenství

Pouť špluchovských do Valašských Klobúk a Horní Lidče Na neděli 24. června farníci ze Špluchova připravili zájezd a pozvali i Havířovany – letos do Valašských Klobouků a Horní Lidče. Valašské Klobouky jsou působištěm o. Karla Janíčka, Horní Lideč má unikátní betlém. Do Valašských Klobouků jsme dojeli po ranní mši svaté. Kostel byl plný, lidé stáli i venku. My jsme se zúčastnili mše sv. v 10 hodin. Mši doprovázela liturgickým zpěvem mladistvá schola. Po mši sv. nás tamní pan farář otec Karel seznámil s historií i současností své farnosti. Také vzpomínal na svůj pobyt v Havířově a Bludovicích před 20 lety, na Jirku Sikoru ostatní velké i malé tehdejší ministranty i na drobné zážitky s některými dnešními účastníky zájezdu. Co nám řekl o. Karel: „Farnost Val. Klobouky má tyto obce - Val. Klobouky, Lačnov, Študlov, Tichov, Poteč, Smolina, Mirošov, Valašské Příkazy, Lipina. Kostely jsou v prvních pěti jmenovaných a nedělní mše se slouží v prvních čtyřech jmenovaných. Všechny obce mají dohromady cca 10 tisíc obyvatel, z toho Klobouky 5 200. Z těchto deseti tisíc obyvatel chodí v neděli na mše takřka 2000 lidí. Proto máme v neděli ve farnosti celkem 7 mší. Křtů máme těsně do stovky, cca 95 ročně, pohřbů 75 a svateb asi tak 40. V náboženství učíme 400 dětí. Na vesnicích Lačnově a Študlově, kde jsou pětitřídky, chodí do náboženství 100% dětí, prostě všechny, a proto je náboženství zařazeno přímo do dopoledního rozvrhu. Dětí u prvního svatého přijímání bývá ročně okolo 80ti. Každý měsíc navštěvuji s kaplanem okolo 60 nemocných. Před velikonocemi a vánocemi se v našem kostele za jediný den vyzpovídá cca 1100 lidí. Zpovídá je deset zpovědníků od 9 do 17 hodin s přestávkou na oběd. Průměrná nedělní sbírka je 21000,- Kč a měsíční mimořádná okolo 70000,-Kč. Mentalita lidí je samozřejmě zcela odlišná. Havířov je velké město, zatímco Klobouky malé městečko. Havířov je na Ostravsku s hutěmi a doly, kdežto Klobouky v krásné přírodě. Valaši jsou tvrdí, ale nesmírně srdeční. Děckám se říká ne kluci a holky, ale ogaři a cérky a starým lidem ne paní a pane, ale tetičko a strýčku (případně kmocháčku a kmotřenko). A to už jistě o mnohém vypovídá. Všichni se tu navzájem znají, což má samozřejmě své klady i zápory, však to známe. Nezaměstnanost je tu vysoká a kraj chudý. Pro tu chudobu taky komunisti neměli zdejším lidem co vzít, proto si zdejší lidé uchovali víru přes všechno pronásledování. Lidé tu chodili neděli co neděli pěšky z okolních vesnic do klobuckého kostela za každého počasí a pravidelně. Kostely na vesnicích nebyly právě kvůli chudobě tohoto kraje. Kostel v Lačnově se stavěl v roce 1968, ve Študlově 1994 a kaple v Poteči 2010. Víra zdejšího lidu je spíše tradiční, často jí chybí hloubka (prostě do kostela se jde a hotovo a ani se o tom moc nepřemýšlí a nediskutuje). Stejně tak je to s přístupem ke svátostem. Zdejší pýchou, ale i problémem je valašská slivovica; dále jsou hrdí na valašské papuče a koláče zvané frgály. Slouží se mi tu už 12 let dobře. Moc vás všechny zdravím do Havířova.“ ------------------------Odpoledne byla dohodnuta prohlídka betléma v Horní Lidči a předčila všechna očekávání. Úvodem jsme zhlédli poetický film o životě lidí ve zdejším kraji. Současně barevnými světly byly ozařovány a zdůrazňovány detaily vyřezávaného betléma, zvláště modelů zajímavých kostelů, hradů a zámků Zlínského a Trenčínského kraje a soch sv. Cyrila a Metoděje. Poté jsme si podrobně prohlédli dílo 15 českých a slovenských řezbářů: historické objekty i víc než 200 vyřezávaných figurek. Mnohé byly v pohybu. Ráda bych se tam ještě někdy podívala znovu. Irena Světničková -9-

4 / 2012

Společenství

POSVĚCENÍ KOSTELA V KLÁŠEŘE TRAPISTEK V POLIČANECH V sobotu 28. července 2012 vysvětil kardinál Miloslav Vlk při obřadu zasvěcení v Poličanech nově dostavěný kostel Kláštera Naší Paní nad Vltavou. Nový chrám sester trapistek je zasvěcen Blahoslavené Panně Marii, Matce jednoty křesťanů. Na tuto slavnost přijeli také královéhradecký biskup Jan Vokál, plzeňský biskup František Radkovský, generální opat cisterciáckého řádu přísnější observance Dom Eamon Fitzgerald, opat z kláštera Sept Fons Dom Patrick, opat z Nového Dvora Dom Samuel. Klášter i kostel byly postaveny uprostřed polí a lesů nedaleko Slapské přehrady. Hlavní budovou je kostel ve tvaru kříže. Kolem křížové chodby jsou rozmístěny jednotlivé části kláštery – skriptorium, kde komunita čte a studuje, kapitulní síň, kde se setkává s představenou kláštera, a refektář, tedy jídelna. V prvním patře jsou pak cely dormitáře a v další části se nacházejí dílny. Součástí kláštera je dům k přijímání hostů, kteří chtějí strávit několik dní v tichu, aby načerpali nové síly pro svůj každodenní život. Základní kámen kláštera v Poličanech byl položen v srpnu 2008. Kardinál Miloslav Vlk, tehdejší pražský arcibiskup, který požehnal vznikající stavbu, tehdy řekl, že mu velmi záleží na tom, aby u nás vznikaly „duchovní pevnosti“ naplněné modlitbou. Kromě mužského kláštera v Novém Dvoře u Toužimi tak vznikl také ženský trapistický klášter. Kardinál Vlk tehdy zmínil, že paradoxně vzhledem k úpadku religiozity u nás dochází k velkému rozkvětu právě v kontemplativních řádech, tedy řádech velmi přísných. Mladé lidi, podle tehdejšího arcibiskupa, přitahuje radikalita řeholního života a možnost totálně se oddat Bohu. Komunitu, která v Poličanech nyní působí, pozval kardinál Miloslav Vlk do Čech z mateřského kláštera trapistek v italském Vitorchianu v provincii Viterbo (asi 80 km na sever od Říma). Při odjezdu z Vitorchiana tvořily zakládací skupinu, která definitivně opustila mateřský klášter v dubnu roku 2007, tři Češky, pět Italek a jedna Maďarka. Dnes je komunita devatenáctičlenná. Tvoří ji 12 Češek, 6 Italek a 1 Maďarka. Průměrný věk sester je necelých 39 let. Kapacita kláštera je 40 sester. Sestry přišly do České republiky s vědomím misijního úkolu: vyprošovat od Boha obrácení a spásu Řídí se heslem Ora et labora, střídají liturgické chórové modlitby a lectio divina (rozjímavou četbu) s manuální prací. Obdělávají pole a pěstují ovocné stromy, chovají včely, vyrábějí obrázky a přání, malují ikony a nedávno se pustily také do výroby sušenek. Vvybráno z www stránek arcibiskupství pražského. Do Poličan, hromadnými prostředky těžko dostupných, jsem dojela autem z Prahy s Markétou Jančarovou (ta je také z Havířova). Z Nahorub, kam ve všední den jezdí autobus, sem vede 2 km dlouhá uzoučká silnička pro jedno auto. V Poličanech jsme byli navigováni na velké pole, které se přeměnilo v obrovské parkoviště. Obřad svěcení kostela jsem nikdy předtím nezažila. Mše svatá s obřadem zasvěcení trvala přesně 3 hodiny. Na jejím začátku pan kardinál požehnal vodu a tou pak pokropil shromážděné lidi, vnitřní zdi kostela a nakonec i oltář. Následoval zpěv Sláva na výsostech Bohu v latině a pak bohoslužba slova (v češtině), v níž se však k evangeliu nepřinesly svíce ani kadidlo. V homilii pan kardinál shrnul historii pozvání trapistek i jejich úkol. Zdůraznil, že posvěcení kostela je víc než jen krásnou slavností. Jde totiž o trvalé zasvěcení stavby, která se má stát domem modlitby, a to v tom nejhlubším slova smyslu. Domem modlitby není kostel v prvé řadě proto, že se do něj přicházíme modlit, ale právě kvůli svému posvěcení. Budeme zde vyslyšeni lépe než kdekoli jinde, protože tento dům je svatý, protože je obýván - 10 -

4 / 2012

Společenství

Boží přítomností,… Domus orationis, to není pouze dům, kde se modlíme, to je Dům, který se modlí každým svým kamenem, je to modlící se dům, dům, který se stal modlitbou. Po homilii následovaly litanie ke svatým, po nichž pan kardinál Vlk vložil do připraveného otvoru v oltáři schránku s ostatky svatých. K oltáři pak přišli dva svátečně oblečení zedníci, kteří namíchali maltu a ostatky zazdili. Pan kardinál zazpíval modlitbu zasvěcení (chrámu) a pronesl modlitbu u oltáře, na nějž svolával Boží požehnání. Pak mě překvapilo, že si sundává ornát - to byla příprava na pomazání oltáře. Přisluhující jáhen mu na rukávy alby natáhl speciální úzký rukávec, chránící rukávy až k loktům, pak pan kardinál vylil 2dl oleje – posvátného křižma – na všechny čtyři rohy oltáře a zbytek doprostřed a rukou olej důkladně rozetřel po celém oltáři. Oltář se tím stává symbolem Krista, který je Pomazaný, tedy nejvýš Zasvěcený. Potom pomazal dvanáct křížů na stěnách kostela, (tedy on sám jich pomazal šest, protože v druhé půlce kostela kříže pomazal otec biskup Vokál). Kříže byly přibližně ve výšce3,5 m, přisluhující proto přinesli a pak postupně přenášeli dva žebříky, aby se pan kardinál a biskup ke křížům dostali. Dalším obřadem bylo „zažehnutí oltáře, okouření oltáře a kostela“. Jáhen nasypal doprostřed a do rohů oltáře hromádky kadidla na připravené držáky, každý se čtyřmi knoty. Kadidlo pálené na oltáři znamená, že oběť Kristova, tajemně zpřítomněná na oltáři, vystupuje k Bohu jako líbezná vůně. Pak pan kardinál knot postupně zapálil, takže na oltáři hořelo pět opravdových ohňů (Markéta mi pošeptala, že tím žárem oltářní deska může i prasknout, jak se už někdy stalo). Pan kardinál oltář ještě okouřil kadidelnicí, předal kadidelnici jáhnovi a byl sám okouřen. Dva jáhni potom okouřili všech dvanáct křížů na stěnách kostela a celé shromáždění. Posvěcením se kostel stává domem modlitby. Především však je okouřen lid Boží, protože je živým chrámem, ve kterém každý věřící je duchovním oltářem. Kostel byl kouřem opravdu naplněn. Po návratu jáhnů jeden z nich mocným fouknutím všechny ohně na oltáři uhasil a lopatičkou sesbíral nahrubo zbylé kadidlo. Byl mu přinesen stoh bílých roušek. Ty rozestřel na oltář, shrnul jimi a uchopil jemné kousky zbylého kadidla a dalšími rouškami oltář dočistil. Očištěný oltář pokryli oba jáhni nepromokavým plátnem, pak oltářními plátny, umístili na oltář svícny se svícemi, oltářní kříž a před oltář květiny. Pokrytí oltáře znamená, že oltář je místem eucharistické oběti a zároveň hostinou Páně. Když byl oltář připraven, pan kardinál předal jáhnovi svíčku, kterou jáhen zapálil oltářní svíce a také svíce u oněch dvanácti pomazaných křížů na stěnách kostela. Osvětlení oltáře a kostela připomíná, že Kristus je Světlem národů. Od něj je ozářena církev a skrze ni celé lidské pokolení. Pak teprve pan kardinál, ostatní biskupové a všichni přítomní kněží přišli k oltáři a políbili jej (jak to jindy dělají hned při vstupu na počátku mše svaté). Mše svatá pak pokračovala přinášením darů a dál obvyklým způsobem. Celý obřad doprovázely sestry trapistky svými zpěvy (opravdu svými, neboť je sami skládají), střídavě latinskými a českými, s antifonami a žalmy. Všechny zpěvy i komentáře jsme my zúčastnění dostali předem v padesátistránkové brožuře, pro tuto slavnost vytištěné, takže jsme mohli dobře sledovat, co a proč se zrovna děje, a také se zapojit do zpěvů (až po mši svaté jsem pochopila, proč je brožura tak obsáhlá). Věty psané kurzívou jsou převzaty z ní. Po mši svaté bylo připraveno pro všechny pohoštění a také - výjimečně – prohlídka kláštera, prostor v klauzuře v přízemí kolem křížové chodby, kam se normálně návštěvníci nedostanou. Je dobré aspoň jednou v životě zažít tuto slavnost. Mně osobně došlo, co to je posvátnost chrámu a oltáře. Majka Sv. Viz: http://www.trappistevitorchiano.it/storia-fondazioni-nasi-pani-cz.asp - 11 -

4 / 2012

Společenství

Moje pouť do Říma Toužila jsem jet na jinou pouť do jiné země a pouze se starší dcerou, ta mladší by mě stála více sil. Když klečím v modlitbě a ptám se Boha, kde mě chce mít, jasně cítím, že mě chce v Římě a s celou rodinou. Přijímám, i když nechápu ten záměr… Den před odjezdem na mě padá tíseň – cesta autobusem a tak daleká! Bude to náročné a moje síly budu muset dělit cestou ještě na dvě děti. Starší je 13, ta bude samostatná, ale ta mladší má 9, a to bude horší. Manžel cestování zvládne. Otevírám Bibli a jako posilu nacházím slovo: Izajáš 63:14 Hospodinův duch je vedl do místa odpočinutí. Chvíli se z daného slova těším, ale pak se stejně utápím ve strachu z toho, jaké to bude. Vždyť budeme stejně hlavně hodně chodit... A zdání mě neklamalo. Cesta byla náročná a první místo, které po dlouhé cestě navštěvujeme je Assisi, kde hned po dojezdu do Assisi musíme 9 hodin strávit na nohou, protože řidiči potřebují pauzu. Doléhá na mě únava a požadavky mých dcer. Zkouším se spojit s Bohem, ale vůbec mi to nejde. Navštěvujeme hrob sv. Františka z Assisi, a tam v modlitbě cítím vedení, abych odevzdala svou únavu za nějaký svůj vážný problém. Zpočátku je mi to zatěžko, ale pak se po vzoru Františka odevzdávám Bohu s celou svou tíhou. Najednou přichází vnitřní uzdravení mé únavy a já můžu prožívat celý náročný den posílená Boží milostí. Toto je můj nejhlubší zážitek z celé pouti. Bůh se mě živě dotkl u hrobu sv. Františka, muže tak chudého, jehož svatost září ještě spoustu století po jeho smrti. Zaplavuje mě síla a radost. Následující dny už prožíváme v Římě, městě plném krásných míst spojených s křesťanskou historií. Celou pouť nás provází dřívější havířovský kaplan a skvělý člověk Marek Kozák. Jeho výklad je poutavý a pestrý. Jeho provázení Assisi i Římem je velice zajímavé, ohleduplné a bez zbytečného shonu. Necítím se uhoněná, jen mladší dceru je třeba občas motivovat malým dárkem. Zpočátku nás vozí na některá místa autobus, kterým jsme přijeli, ale další dny chodíme po Římě dlouhé hodiny pěšky. Chůze mi nijak nevadí. Navazujeme s poutníky přátelské rozhovory a vzájemně se u toho poznáváme. Procházíme spoustu nádherných chrámů, shlížíme vzácné obrazy, sochy a oltáře, které vytvořili přední uznávaní umělci. Procházíme se kolem Kolosea a navštěvujeme také Pantheon. V některých chrámech mě oslovily buďto přímo hroby některých světců, nebo například pouta sv. Petra, která zde byla vystavená za sklem, nebo místo pod oltářem, kde byl vězněn před svou smrtí sv. Pavel. Hluboká byla také mše svatá, kterou naší kněží sloužili přímo v Katakombách. Mým dalším silným zážitkem je mše sv. se Sv. otcem o slavnosti Těla a krve Páně, která probíhala ve večerních hodinách na prostranství před Lateránskou bazilikou. Atmosféra pokoje a sounáležitosti mně učarovala. Zapojit se mohl každý - i cizinec, protože poutníkům rozdávali pořadatelé před začátkem mše sv. brožury s latinskými texty, pak svíce a něco jako papírový kalich, do kterého se svíce zasadila. Podle brožury jsme celou mši svatou odpovídali i zpívali, a přesto, že jsem nerozuměla slovům, bylo mi tam neskutečně dobře. Na konci mše sv. se zapálily svíce, a protože kalichy kolem svící byly různých barev, vydávaly krásné světlo. Takto se šlo dále se Sv. otcem procesím po nočním Římě. Procesí jsme se už ale pro pozdní večerní hodinu nezúčastnili. Na pouti se nám dostalo také velké pocty. Při audienci se Sv. otcem ve Vatikánu nás osobně Sv. otec ve svém proslovu pozdravil. Z jeho úst zaznělo, že zdraví poutníky z Havířova J. Většinou zdraví poutníky lidé k tomu určení, a to v rodném jazyce poutníků, ale nás si vybral sám Sv. otec. J Mohla bych jmenovat spoustu dalších krásných míst, chrámů, děl a zážitků. To nejcennější, co si z pouti odnáším, je ale blízkost Boží a lidská. Děkuji proto našemu panu faráři, že tak skvělou pouť zorganizoval. Děkuji našemu trpělivému a milému průvodci Marku Kozákovi - 12 -

4 / 2012

Společenství

za vše, co pro nás během pouti udělal. Děkuji za mše svaté, které nám naši kněží téměř denně zprostředkovávali, ale děkuji také za každý milý a upřímný úsměv a dobré slovo kohokoliv z poutníků. Díky tomu všemu byl pro mě Řím opravdu místem odpočinutí. Renáta Moldříková

Pozapomenuté knihy (z farní knihovny) Jsou knihy v naší farní knihovně, které obíhají, jsou knihy, na které se čeká, a jsou knihy pozapomenuté, to jsou ty, které čekají na odvážné a otevřené čtenáře - objevitele. A pro ně je náš tip:

Jaroslav Durych: „Služebníci neužiteční“ (Křesťanská akademie, Řím 1969 - 4 díly o celkovém rozsahu cca 1000 stran) Autor patřil k výrazným katolickým autorům zejména v období „první republiky“. Letos uplynulo 50 let od jeho smrti. (více Katolický týdeník 16/2012 a informace na internetu) „… tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno jest, rcete: Služebníci neužiteční jsme, což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme...“ (Lukáš 17, 10f) Toto motto knihy uvádí skutečný, nepřikrašlovaný život opravdových mužů, následovníků apoštolů, misionářů, kteří opravdu a nezištně „učinili všechno….“, a lidsky skončili fiaskem. Opravdu? Historicky se jedná o období mezi rokem 1564 -1622. Dějištěm je nejdříve Praha, pak Italie a posléze celý tehdy známý svět. Ústřední postavou je syn italského šlechtice Karel Spinola a jeho nelehká cesta za uskutečněním jeho životní vize. Až neuvěřitelné jsou události, které musí tito chlapi přežít, než se po šesti létech bloudění po oceánech, zajetí pirátů, nemocích a ústrcích dostanou do cíle: do Japonska, aby mohli „učinit všechno“ a jako Služebníci neužiteční ukončili své poslání smrtí, pomalým upalováním. Můj názor: Není to žádná idylka, ale tvrdá realita. Pro mnohé čtenáře může být překážkou syrové až naturalistické líčení věznění a fyzického i duchovního trápení, někoho může pohoršit podání církevních a mocenských poměrů, někdo se pohorší nad malichernými spory misionářů – jezuitů, dominikánů a františkánů. Četbu jsem odkládal několik let. Odrazoval mně rozsah a vlastně také barokní téma. Přijmout Durychův slovník a jeho pojetí není samozřejmé. Ale ne, nelituji, rozhodně to nebyl ztracený čas ani výplňovka nudného odpoledne. A po přečtení zůstává pro čtenáře, jako velký otazník úvodní citát - Lk 17,10.

Dag Hammarskjöld: Deník generálního tajemníka OSN (82 cyklostylovaných stran, samizdat, vydáno asi v sedmdesátých létech, pro potřeby kněžského semináře v Olomouci, nedatováno) 2. 8. 1961. (z deníku): Ty, který jsi pohnul zemí a rozdělil ji, zahoj trhliny, které se otevřely! (Ž 60,4) Přemýšlel jsem o tom, abych to pochopil. Ale bylo pro mne příliš obtížné, abych došel do svatyně Boží, a viděl jsem jejich konec. Ano postavil jsi je na kluzkou půdu, a oni uklouzli, a svrhl jsi je (Ž 73,16 – 18). Vzpomněli, že Pán je jejich záštitou (Ž 78, 35) Všemohoucí, odpusť mi mé zoufalství, můj hněv, mou pýchu. Pokoř mne svou milostí. Napřim mne svou přísností.

- 13 -

4 / 2012

Společenství

Uplynulo šest týdnů od tohoto zápisu. A potom - právě před jednapadesáti léty, 18. září 1961 se uzavřel jeho život. Letadlo generálního tajemníka OSN se zřítilo před cílovým přistáním ve Ndole asi 9 km od hranic Katangy. (pův.Belg.Kongo). Byl to atentát? To zůstane asi tajemstvím. Bývalé kolonie v Africe získávaly v té době samostatnost a jejich území a bohatství se stalo najednou příležitostí pro západní i východní mocenská uskupení, aby tam prosadily svůj politický a hospodářský vliv. Zdá se, že Dag Hammarskjöld, který se ve funkci generálního tajemníka OSN snažil mnoho let prosadit vliv OSN na mírové řešení konfliktů, se stal překážkou pro ostatní strany, které byly v mocenské hře. Ale to už jsou jen úvahy, které se mohou upřesnit třeba informacemi na internetu. Dag Hammarskjöld (nar. 29. 7. 1905) byl v roce 1953 nečekaně jmenován generálním tajemníkem OSN na pětileté období a později přes nechuť SSSR (Chruščev) a Číny znovu na pět let. Naproti tomu podle J. F. Kenedyho byl jedním z nejlepších světových diplomatů. O Deníku říká autor: „…je psán jako nějaký druh Bílé knihy, o rozhovorech, které jsem vedl sám se sebou -- a Bohem….“ Post scriptum: nejenom k Pozapomenutým knihám (ve farní knihovně): Návrh zákona: O vyrovnání majetkových křivd církví a náboženských společnosti v České republice byl úderem do vosího hnízda, ze kterého se jako na povel vyrojily šiky expertů, historiků, novinářů, politiků, občanských aktivistů a všech, kteří trochu vládli pérem a jazykem. Ti všichni měli k dispozici všechna soukromá i veřejná média. A tak za naše i vaše peníze do nás noviny (nejenom Blesk a AHA) a také všechny kanály televizního vysílání pumpovaly do naslouchajících „ubohých“ „křesťanských hlaviček postupně svoje poučení, že každý křesťan (a zejména katolík) je vlastně duchovní ubožák, který je ovládán faráři, aby si preláti a biskupové nacpali břuchy a hlavně ten tlustý Duka (tak to byly některé názory, které každý den posloucháme, čteme ...a hlavně financujeme!!!) Problém schválení, či neschválení zákona je jistě závažný, ale podle mého názoru není v historii Kristovy Církve ten nejživotnější moment. A tak jsem sáhl do farní knihovny k Pozapomenutým knihám. Holt, někdy by se člověk asi měl osprchovat od té mediální smrště. Možná, že jsem sáhl vedle. V každém případě jsem si aspoň připomněl, že také já jsem Církev, a tím pádem mám svoje kořeny, které sahají až do životů těch, kteří nás předešli jako „Služebníci neužiteční“ A též jsem chtěl upozornit na jednoho skromného pozapomenutého křesťana, generálního tajemníka OSN, a možná připomenout i jiné „pozapomenuté“ katolíky, státníky, kteří zakládali Evropskou unii ( které my čecháčci nemůžeme přijít na jméno ) Adenauer, Schuman, de Gaulle... - jsme schopni vůbec přiznat, že tito státníci dokázali překonat odvěké nepřátelství mezi Francii a Německem a dalšími státy ? Anebo že tito politici - křesťané a jejich pokračovatelé dokázali v rozhádané Evropě udržet mír? Přemýšlejme, „šak na to máme hlavu“. Dědek Jargus

Korespondence okolo růžence. (viz Společenství 2-07 „Historie kolujícího růžence“) Milý strýčku Jindro, v pátek 11. 5. 2007 mi děda předal pytlíček se slovy: „Tady Ti cosi Jindra posílá.“ A přidal mi letáček, kde jsem se dověděla, co dělají senioři v Havířově. Po rozbalení pytlíčku se mi zatajil dech: Z celého srdce Ti děkuji – RŮŽENEC JE PŘEKRÁSNÝ – obdivuji Tvoji trpělivost a cítím, že je dělaný s obrovskou láskou, která z něj vyzařuje. Ještě jednou děkuji - 14 -

4 / 2012

Společenství

mnohokrát za překrásný a s láskou udělaný RŮŽENEC- udělal mi opravdu, ale opravdu obrovskou radost. Jsem s pozdravem a láskyplnou vzpomínkou na Tebe, Alena Milá Alenko, to, co Ti děda (můj brácha) předal, nebyl letáček, ale dvě stránky ze Společenství, tak je pojmenován časopis, který vychází v naší havířovské farnosti. Materiál (klokočí), který jsem od Tebe dostal, vystačil na pět růženců. Ten první zůstal ve Středisku, jak o tom píše dědek Jargus ve Společenství, a po jednom dostali Jirka, Pepík a náš duchovní otec Karel. Tou nejhlavnější osobou, co se o to malé dílo zasloužila, seš přece Ty. Nebýt Tvé píle nasbírat po zahradě zralé klokočí, nebyl by ani jeden takový růženec na světě. Teď už je na Tobě, jak s ním naložíš, buď jej založíš, nebo jako řidička zavěsíš ve svém dopravním prostředku jako talisman. Možná, že i časem uchopíš do svých prstů jednotlivá zrnka za zrnkem, tak jak jsou za sebou napojená a u každého vzpomeneš si, nebo v tichosti odříkáš modlitbu, kterou jednotlivé zrnko přikazuje. - Neboj se! Nebudeš jediná na světě, která to udělá. Dojde-li opravdu k tomu, že budeš mít vůli alespoň jednou ve svém životě se sv. růženec pomodlit, přikládám letáček, který Ti napoví, jak na to! Přeji jen příjemné dny ve Tvém životě a při pohledu na tento růženec nechť se T i rozzáří tvář samou radostí, kterou vyzařovat budeš celému okolí. - A proč ne? Vždyť stačí posbírat pár zrnek klokočí, které roste na zahradě … z celého srdce přeje strejda ****************************

APOŠTOLÁT MODLITBY SRPEN Všeobecný úmysl: Aby s vězni bylo zacházeno se spravedlností a úctou k jejich lidské důstojnosti. Misijní úmysl: Aby mladí lidé, povolaní následovat Krista, byli ochotní hlásat evangelium ve všech končinách světa. Národní úmysl: Aby rodiče a kmotři byli biřmovancům oporou a příkladem. ZÁŘÍ Všeobecný úmysl: Aby politici vždy jednali s poctivostí, bezúhonností a láskou k pravdě. Misijní úmysl:Aby křesťanské komunity měly rostoucí ochotu posílat misionáře, kněze a laiky, spolu s konkrétními prostředky, nejchudším církvím. Národní úmysl: Za světlo Ducha Svatého pro správné uspořádání životních hodnot. ŘÍJEN Všeobecný úmysl: Aby se nová evangelizace rozvíjela v nejstarších křesťanských zemích. Misijní úmysl: Aby slavení Světového dne modliteb vyústilo v obnovení závazku k evangelizaci. Národní úmysl: Aby pomazání ke královskému kněžství nás uschopňovalo pro službu v církvi a světu. /www.jesuit.cz/ - 15 -

4 / 2012

Společenství

BOHOSLUŽBA ZA PAPEŽE Vydávám se opět do centra metropole. A čas rychle letí. Honem na metro a na Malostranské ještě přestup na tramvaj. (Letní výluky brzdí provoz). Druhá zastávka a jsme nad Hradem. Ještě zbývá projít kolem sídla Hradní stráže, most přes příkop, uličkou doleva a už jsme u katedrály. Cestu mezi turisty nám „razí“ mladá benediktinka a s ní spěchá ještě řada 'opozdilců'. Přicházíme akorát včas - průvod biskupů již přichází k oltáři, mše sv. začíná. --------------Benedikt XVI. oslavil letos v dubnu 85. narozeniny a krátce na to si Církev připomněla 7 let od jeho zvolení Kristovým náměstkem. 27. června slavnostní bohoslužbou v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha jsme se připojili k celosvětovým modlitbám za Svatého Otce. Slavení liturgie se zúčastnili biskupové Čech a Moravy, mnoho kněží, řeholnice a řeholníci a také členové pražského diplomatického sboru, i řadoví věřící Božího lidu. (Za naši ostravsko-opavskou diecézi Mons. František Václav Lobkowicz a Mons. Leoš Ryška, ředitel TV NOE). Hlavním celebrantem byl papežský nuncius v České republice Mons. Giuseppe Leanza, homilii přednesl Mons. Dominik Duka. Čtení z epištoly zaznělo v angličtině a španělštině a celá mše byla vedena v latině - jazyku církve. Její slavnostní ráz umocnila liturgická hudba - Mozartova „Missa Brevis“ D-dur. Bohoslužby na tomto místě mívají vždy silný duchovní prožitek - nádherná hudba a zpěvy, posvátné místo církve i českých dějin s relikviemi mnoha světců, vše navozuje rozjímavou atmosféru. Dnes zvláště o významu papežské služby, kolik velkých osobností se již vystřídalo na Petrově stolci a jaké „bouře“ v průběhu dvou tisíciletí mnozí prožili. Český primas v promluvě vzpomněl důležité okamžiky z osobního života papeže v souběhu historických průlomových události minulého století (vzestup nacismu ve 30. letech v Německu, hrůzy fašismu za II. světové války, rozvrácená poválečná Evropa, éra komunismu ve východních zemích). V závěru bohoslužby papežský nuncius ještě připomněl nelehké úkoly současné Hlavy církve a také překážky a protivenství, jimž musí čelit - občasné skandály v církvi, relativismus všech lidských hodnot, postupující sekularizace zejména v evropských zemích, mediální útoky, či přímá averze vůči církvi a bojovný ateismus, který všemožně popírá existenci Stvořitele. Zdůraznil naléhavou potřebu modliteb za Sv. Otce, aby mohl ve zdraví a síle plnit svoje poslání - být prorokem, učitelem a pastýřem v dnešním neklidném světě. Z. K.

SVATÁ MONIKA Matka mnoha slz a velkého syna - (Životopis pro meditaci) Narodila se r. 332 v Tagastě, v severoafrické Numídii do zámožné křesťanské rodiny. Byla vychovávána starší svědomitou služkou, která ji učila sebeovládání i pořádku. Monika, Co se týče dodržování zásad, Monika nebyla výjimkou. Jako dívenka byla posílána pro čepované víno a po určitou dobu vždy něco upila. Před návykem k neřesti pomohl spor s mladou služkou, jež ji při něm pokárala. Rodiče ji z neznámých důvodů provdali velmi mladou za pohanského muže, Patricia. Nebyl prý zlý, ale značně prchlivý a občas nevěrný. Při jeho bouřlivé náladě mu nikdy neoponovala a s trpělivou láskou snášela i jeho avantýry. Monika svou modlitbou a láskyplným příkladem nakonec přivedla svého muže ke Kristu. V roce 370, rok před svou smrtí přijal křest. Od 39-ti let byla Monika vdovou. Měla tři děti: Augustina, Navigia a Perpetuu. Nejstaršímu - 16 -

4 / 2012

Společenství

Augustýnovi bylo v té době 17 let a jeho výchova se jí již dříve jakoby vymkla z rukou. Ovlivněn dřívějším životem otce i kamarády žil značně nevázaně. Vše považoval za dovolené a matčina napomenutí se už delší dobu styděl poslechnout. Hned po otcově smrti odešel s družkou do Kartága, aby se tam znovu věnoval studiu. Monika zůstala s Navigiem a s Perpetuou. Všechny děti se sice snažila křesťansky vychovávat, ale protože se tehdy nepraktikoval křest v útlém věku a pak asi i s ohledem na manžela, zůstával první syn nepokřtěný. Kdy došlo ke křtu jeho sourozenců, není známo. Jisté je to, že se matka Monika za všechny usilovně modlila a nejvíce za Augustina, který se od Boha nejvíce vzdálil. Když prosila o pomoc biskupa z Tagastu, který ji dobře znal, odpověděl slovy útěchy: „Není možné, aby zahynul syn, za kterého matka prolila tolik slz.“ Moniku posílil i prorocký sen, ve kterém byla ujištěna o synově obrácení. Musela však na ně ve vytrvalé modlitbě čekat až do jeho 33ti let, kdy přijal sv. křest i se svým synem Adeodatem. Do té doby přinášela za jeho obrácení mnoho modliteb a obětí spolu se slzami. Augustinovo hledání pravdy je popsáno u jeho památky hned následující den. V posledních letech toužila Monika být svému synu na blízku. Podařilo se jí to až v Miláně. Tam také došly její vytrvalé modlitby vyslyšení a 24.4. 387 se splnila její životní naděje, že její syn byl od biskupa Ambrože pokřtěn a rozhodl se pro službu Bohu. Po nějaké době pobytu s Augustinem v Cassiacu se Monika rozhodla vrátit do Afriky. Na začátku cesty ji však postihlo infekční onemocnění s horečkou a proto zůstali ubytováni v Ostii nad Tiberou. Ve vzpomínkách („Vyznání“) Augustin uvedl, že zde byly dny, kdy seděli u okna a rozmlouvali spolu o velké radosti, zapomínali na to, co bylo a společně hledali pravdu, jež svým životem představili i mnozí svatí. Pak se stav Moniky zhoršoval a chvílemi ztrácela vědomí. Ve světlé chvilce řekla: „Pochovejte toto tělo kdekoli, ať vás to netrápí. Jen o jedno vás prosím, kdekoliv budete, vzpomínejte na mne při oltáři Pána.“ Nemoc se dále stupňovala a desátého dne Monika zemřela ve věku 55ti let. Dle jejího přání ji synové pohřbili v Ostii. Její ostatky byly v 15. století přeneseny do římského kostela sv. Tryfóna, který byl později zasvěcen sv. Augustinovi. Kdysi bývala památka Moniky uváděna 4.5. Současný kalendář s martyrologiem udává její památku den před svátkem syna, aby tak vyjádřil vzájemnou blízkost a zvláště to, že Monika svého velkého syna předcházela nejen v přirozeném životě, ale i v řádu milosti. **************************** VÍRA Pole byla vyprahlá a zem praskala nedostatkem vláhy. Zažloutlé a povadlé listí smutně viselo z větví. Trávu na loukách slunce úplně spálilo. Lidé napjatě a nervózně zkoumali kobaltově modré nebe, zda se na něm neobjeví mráček. Každým týdnem bylo vedro nesnesitelnější. Opravdový déšť spadl naposledy před několika měsíci. Farář svolal obyvatele vsi před kostel, aby všichni společně prosili za dar deště. V určenou hodinu bylo náměstíčko plné lidí. V očích měli úzkost, ale také naději, že konečně zaprší. Mnozí si nesli předměty, kterými chtěli projevit svou víru. Farář přejížděl pohledem po shromážděných věřících a obdivně sledoval to množství biblí, křížků a růženců. Náhle se zastavil. Nemohl odtrhnout zrak od děvčátka, které způsobně sedělo v první řadě. Na klíně mělo složený červený deštník. „Modlit se znamená prosit o déšť, věřit znamená vzít si deštník.“ /Z knihy Bruno Ferrera - „Osvěžení pro duši“/ - 17 -

4 / 2012

Společenství

POZVÁNÍ NA MODLITBY SE ZPĚVY Z TAIZÉ Zveme všechny, kteří se rádi modlí zpěvem, a také ty, kteří by si to rádi vyzkoušeli, na modlitby se zpěvy z Taizé. Tyto modlitby probíhají nepravidelně některou sobotu od 18 hodin cca do 19 hodin v kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů (u CSVČ Dona Bosca) za kinem Centrum ve městě. Do konce roku 2012 se budou modlitby konat v těchto termínech: 15. září, 3. listopadu, 15. prosince. O konání modlitby se můžete dozvědět také z ohlášek, případně z plakátku, který je vyvěšený ve všech kostelích na území města Havířova. Přijďte, těšíme se na společnou modlitbu. Ondřej Chlebík a Dominik Honěk email: [email protected] ****************************

Víkend pro děti z náboženství (1. - 7. třída) pátek 5. října - neděle 7. října 2012 Abychom se lépe poznali a bylo nám spolu v náboženství pěkně, prožijeme společně dva dny plné her, zábavy, zpívání, ale také přemýšlení. Sraz na vlakovém nádraží v Havířově: v pátek 5.října v 17 hod Příjezd v neděli v 16.43 hod na vlakové nádraží Cena: 300,- Kč S sebou: sportovní oblečení do budovy i ven, spacák, věci na spaní, hyg. potřeby, papuče, pláštěnku, kartičku pojišťovny, buchtu na společný stůl. Nebrat mobily! Malé děti, které to nezvládnou bez rodičů, si je můžou vzít s sebou. Rodiče by mohli případně vypomoci v kuchyni. Kontakt: Karel Rechtenberg: tel.: 605 577 831, Hana Svobodová 731 625 835 ......................................................................................................................................... odstřihnout Přihláška na víkend do Třemešné 21.-23.září 2012 Jméno dítěte: ................................................... Případně zdravotní potíže: (alergie, jaké léky pravidelně užívá, atd.) ……………………………………… Přihlášku se 300,- Kč odevzdejte katechetkám v náboženství, nejpozději ve středu 26. září. Podpis rodičů: ……………………………….

- 18 -

4 / 2012

Společenství

SVĚDECTVÍ BIŘMOVANCŮ Můj jediný děda, který žije v Plzni s mojí babičkou, je nevěřící. Když byli moje mamka a její 2 bratři malí, bylo u nich doma naprosto zakázané chodit do kostela nebo o víře vůbec mluvit. Děda se ale postupem času začal měnit. Už snesl, že jde babi ráno do kostela a že se doma modlí. Snesl už i to, když se za něj lidé modlili. V poslední době si myslím, že jeho přístup změnila nemoc. Udělala se mu boule na rameni a krvácelo mu to. Šel k doktorovi a ten mu navrhnul operaci. Děda se tedy podrobil operaci. Při té příležitosti zjistili, že má nádor na plicích. Zatím se neví, jestli je zhoubný, anebo nezhoubný, ale babi říká, že se od té doby tak trochu změnil. Všichni doufáme, že tu s námi děda bude ještě dlouho a možná, že najde i cestu k Bohu. Tak toto je moje zkušenost. V tomto případě je opravdu Duch svatý přítomen. Lidé si leckdy uvědomí až v nemoci, či trápení, že je důležité do svého života pozvat Boha. biřmovankyně T. -------------------------------------------------------------------Tímto krátkým příběhem bych Vám chtěl popsat moji zajímavou cestu k objevení mého kmotra. Už od útlého dětství jsem hledal něco, co by mne neuvěřitelně naplňovalo a zaujalo tak, že bych u toho zůstal napořád. Po vyzkoušení mnoha kroužků a sportů, které jsem záhy odepsal, jsem však začal přemýšlet o tom, zdali je vůbec pro mne nějaká zvláštní činnost, která by mne mohla plně a do sytosti naplnit a měla pro mne i nějaký vyšší význam. Naštěstí při mně někdo stál a nasměroval mne zajímavou cestou. Už si ani nevzpomínám, jak jsem k této problematice přišel, ale bylo to, co jsem přesně hledal. I když se to tak na začátku nejevilo, byl to zlomový okamžik v mém životě a udělal v něm úplnou revoluci. Začal jsem se zajímat o československé opevnění. Bylo tomu asi čtyři roky, co jsem tuto svoji zálibu objevil, a během těchto let jsem přečetl hodně knih o dané problematice, ale pořád mi chyběla praktická zkušenost. Chtěl jsem se stát součástí nějakého muzea, součástí nějakého týmu. Pátral jsem dlouho. Žádný mne neoslovil, ale to se mělo brzo změnit. Narazil jsem na jedno začínající muzeum, a to mne neuvěřitelně nadchlo a měl jsem obrovskou chuť se k nim přidat. A tak se i stalo. Jako kdyby to měl být záměr. Dva měsíce před biřmováním jsem odjel na mou první praktickou zkušenost s opevněním. Splnil se mi sen. Dělal jsem něco, co mne naplňovalo, co mne bavilo, co mělo význam, co mělo zajímavou, ale dlouhou cestu plnou zážitků. Objevil jsem tam, ale i něco jiného. Člověk, se kterým jsem si psal už pár měsíců před mým příjezdem, který mi byl moc sympatický a který mne velice nadchl a oslovil svým chováním a přístupem, byl věřící. Celkové dva týdny strávené s tímto člověkem byly úplně diametrálně jiné než někdy předtím. Během mé přípravy na biřmování jsem si měl najít biřmovacího kmotra. Otázka byla: „Kdo by to měl být?“ Naštěstí jsem nehledal dlouho. Kamarád z muzea byl nejen věřící, ale i biřmovaný, a tak jsem si řekl: proč ne. Tímto celoživotním hledáním jsem našel něco, co jsem snad ani ze začátku hledat vůbec nechtěl, ale nakonec to má větší význam než samotná záliba v opevnění. Na toto jsem si také položil otázku. Náhoda, nebo vedení Ducha svatého? biřmovanec J.

- 19 -

4 / 2012

Společenství

Ve farnosti Havířov chodím do společenství mládeže. Naše spolčo funguje již druhým rokem. Navazuje na výuku náboženství v základní škole. Minulý rok po ukončení výuky náboženství jsme někteří z nás začali chodit do spolča (9. třída základní školy a středoškoláci z prvních ročníků). Tento rok pokračujeme. Do našeho spolča přibyli další členové a zřídilo se společenství i pro mladší. Celkově je nás nyní početná skupina. Scházíme se jednou týdně ve zpěvárně po mši svaté v pátek. Program spolča připravují animátoři. Začínáme vždy modlitbou, po modlitbě společně večeříme, pak diskutujeme na určité téma. Někdy také přijde zajímavý host, který si pro nás připraví přednášku. Na konci se pomodlíme. Pokud zbyde čas, hrajeme různé hry. Jezdíváme také na víkendové akce. Zažíváme zde plno legrace. Ve spolču se mi moc líbí, protože se zde setkávám s lidmi, kteří mají podobný pohled na svět. Spojuje nás víra v Boha. Jsme zde podobně staří, proto se dokážeme také lépe pochopit. Když si chci povykládat s někým ve škole, často mě tak úplně nechápe. Kamarádi ze spolča mě pochopí. Myslím si, že je to právě Duch svatý, který nás spojuje. biřmovankyně E. -------------------------------------------------------------------------------------------------------

ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE V. SVÁTOSTNÁ OBĚŤ: DÍKŮVZDÁNÍ, PAMÁTKA, PŘÍTOMNOST čl. 1356 - Slaví-li křesťané eucharistii již od počátků a ve formě, která se při velké rozmanitosti dob a liturgií v podstatě nezměnila, pak je to proto, že se cítíme vázáni příkazem Pána, daným v předvečer jeho utrpení: „To čiňte na mou památku“ (1 Kor 11,24-25). čl. 1357 - Tento Pánův příkaz plníme tím, že slavíme památku jeho oběti. Tímto úkonem obětujeme Otci to, co nám dal: dary stvoření, chléb a víno, které se mocí Ducha svatého a slovy Kristovými staly jeho tělem a krví: tímto způsobem se Kristus stal skutečně a tajemně přítomný. čl. 1358 - Musíme tedy eucharistii považovat - za díkůvzdání a chválu Otci; - za oběti památku Krista a jeho Těla; - za přítomnost Krista mocí jeho slova a jeho Ducha. DÍKŮVZDÁNÍ a CHVÁLA OTCI čl. 1359 - Eucharistie, svátost naší spásy, kterou Kristus zjednal na kříži, je také obětí chvály a díkůvzdání za dílo stvoření. V eucharistické oběti je celé stvoření, které Bůh miluje, představeno Otci prostřednictvím Kristovy smrti a jeho zmrtvýchvstání. PAMÁTKA KRISTOVY OBĚTI A JEHO TĚLA, CÍRKVE čl. 1362 - Eucharistie je památka Kristovy velikonoční oběti, zpřítomnění a svátostné obětování jeho jediné oběti v liturgii církve, která je jeho tělem. Ve všech eucharistických modlitbách, po slovech ustanovení, nacházíme modlitbu, která se nazývá anamneze nebo památka. PŘÍTOMNOST KRISTA, SKRZE MOC JEHO SLOVA A DUCHA SVATÉHO čl. 1373- „Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!“ (Řím 8,34). Je ve své církvi přítomen mnoha způsoby: ve svém slově, v modlitbě církve, tam, „kde jsou dva nebo tři shromážděni“ v jeho „jménu“ (Mt 18,20), v chudých, nemocných, ve věznicích, ve svátostech, jejichž je původcem, v mešní oběti a v osobě služebníka. Ale „zejména (je přítomen) pod eucharistickými způsobami“. - 20 -

4 / 2012

Společenství

Dopisy do záhrobí Poutníci za Kristem V městě Šumbarku, v desátém roce panování Václava Vrtošivého Je léto, čas cestování, lidé putují po celém světě, investují do toho nemalé prostředky, svěřují je více či méně poctivým cestovním agenturám a někdy si i šťastně vracejí zpátky domů. Někdo těch pár dní proleží na pláži, jiný se snaží navštívit co nejvíce turistických atrakcí, aby měl svým sousedům o čem vyprávět. Mnozí vyrážejí na poutě, někteří dokonce po stejných místech ve Svaté zemi jako vy. Ale i zde je program těchto poutí zaměřen na to, abyste toho co nejvíce viděli. Čím více svatých míst se navštíví, tím lépe. Takové úsilí je pochopitelné – když už do toho člověk ty peníze vrazí, chce, aby se to vyplatilo, - leč marné. S opravdovou poutí, jakou jste absolvovali vy, to nemá mnoho společného. Představuji si, jak za úsvitu vstáváte z lůžek a opouštíte svá skrovná hospodářství (kdo se o ně postará ve vaší nepřítomnosti?), abyste urazili dlouhou a strastiplnou cestu, nadto s nejistým cílem. Chcete se setkat s novým prorokem, ale to není nijak snadné. Nikdo neví, kdy a kde přesně vystoupí. Často mění své plány a chová se nevypočitatelně. Jednou hoduje na svatební hostině, podruhé naruší pohřební průvod, někdy káže v synagóze, jindy na poušti nebo na hoře. Mnohdy doslova uteče před davy svých obdivovatelů a uchýlí se do ústraní, kde ho lze vystopovat jen s velkými obtížemi (a uplacením jeho učedníků). Putujete od časného rána, leč slunce již stojí vysoko na obloze a vy snášíte jeho žár. Jste zaprášeni, unaveni, celí rozbolavělí, přesto vytrvale pokračujete v cestě. Jsou s vámi i vaše děti; opravdu nechápu, jak to vy i ony zvládáte. Nemáte dostatek vody, natož jídla, kráčíte bosi a cíl cesty je v nedohlednu. Co vás jen přimělo k takové riskantní aktivitě, co vám dává sílu ploužit se prachem cest a urazit více mil, než jindy za celý rok? Odpověď je naštěstí blízko. Již zdálky vidíte velké prostranství pod nevysokým pahrbkem, porostlé trávou, do níž s úlevou padáte. Není snadné si tu najít místo k sezení, protože planina je dávno zaplněna těmi, kdož dorazili před vámi. Nepokoušíte se je předběhnout; nemáte na to sílu ani pomyšlení. Jste rádi, že jste tu… a že je tu on. Sice ho takřka nevidíte, protože se téměř ztrácí v davu kdesi na vrcholku kopce, ale to není podstatné. Nepřišli jste, abyste viděli nějakou celebritu, nýbrž abyste zaslechli slovo života. Nikdy nikdo tak nemluvil, to uznávají i farizeové. Nevím, zda opravdu Ježíš mluví tak hlasitě, že ho všichni slyšíte, anebo jde jeho slovo od úst k ústům a takto se solidárně předává až na sám okraj zástupu. Obojí je stejně velký zázrak. Zapomínáte na únavu a otvíráte svá srdce. Sytíte svou duši a nedbáte na útrapy těla. Taková je pravá pouť. Mám rád putování a ušel jsem za svůj život mnoho mil. Nikdy jsem nebyl ve Svaté zemi a také rozličná poutní místa navštěvuji spíše náhodně. Nikde, na žádném místě tohoto světa, nemám jistotu, že potkám Krista a zaslechnu jeho hlas. Jediné, co mohu dělat, je postupovat dle vašeho návodu. Je potřeba vytrvale šlapat po kamenitých a špatně značených stezkách a napínat uši. Není to otázka jedné dovolené. Je to program na celý život. ok- 21 -

4 / 2012

Společenství

Chceš se stát součástí party dobrých kamarádů? Chceš se po celý rok dobře bavit, prožít nevšední zážitky, uplatnit co v tobě je?

SKAUTING=PARTA A PŘÍLEŽITOST Stát se s námi na chvíli třeba tajným agentem CIA, horolezcem na K2, pirátem nebo členem Společenstva prstenu? Pak neváhej a přijď se podívat mezi nás. Scházíme se pravidelně 2h týdně, během roku jezdíme na dobrodružné jedno i vícedenní výpravy a v létě na tábor.

Přijď na první schůzku: Pro rodiče: Informativní schůzka se bude konat v neděli 2. září 2012 od 9 hodin v knihovně kostela sv. Anny Pro Tebe: V neděli 2. září 2012 ve 13:45 u kostela sv. Anny, odtud půjdeme společně na místo konání schůzky. Pro bližší informace volej: 608 946 691 - Dominik Honěk (Kuchtík) 607 666 979 - Dominik Pustówka (Hamoun) 731 965 061 - Ondřej Chlebík (Duch) 776 864 165 - Pavla Matoušková (Myška) 773 970 781 - Marie Žvaková (Klíště) Nebo piš na [email protected] Jsme i na webu, www.dvojkahavirov.estranky.cz ****************************

Pojď hrát florbal Pro nadcházející sezónu 2012/2013 přihlašujeme do VI. ročníku Orelské florbalové ligy následující mládežnické kategorie: · Mladší žáci – chlapci 2000 a mladší, dívky 99 a mladší · Starší žáci – chlapci 98 a 99, dívky 97, 98 a 99 Tréninky od září v CSVČ na Šumbarku – každý čtvrtek od 17h do 18:30 Během sezóny Tě čekají prima turnaje, bezva kolektiv a hlavně spousta zábavy s florbalovou holí :-D. Bojíš se, že si to nikdy nehrál? Nevadí, přijď a ochutnej, jaké je být hvězdou týmu. Holky, taky se nebojte! Finanční náklady činí cca 300 kč/pololetí/dítě. Bližší informace u trenéra Dominika na tel. 607 666 979 nebo emailu [email protected] Těším se na setkání s Tebou Dominik Pustówka - 22 -

4 / 2012

Společenství

SBÍRKY Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov účel 20. 5. 18670,6224,3030,na potřeby kostela 27. 5. 13207,2995,955,3. 6. 14315,2777,1000,10. 6. 11165,2437,775,17. 6. 18176,2200,520,na potřeby kostela 24. 6. 10873,2745,765,1. 7. 10594,2337,1350,8. 7. 10294,3221,1008,15. 7. 17978,12815,na potřeby kostela 22. 7. 10987,2860,1367,29. 7. 14075,2717,980,5. 8. 9856,2174,1146,12.8. 12565,1685,922,-

Červen - červenec 2012 v našich farnostech Svatá Anna Křty: Sebastian Maxian Jan Křtitel Miškařík Michal Kupka

Pohřby: Rostislav Martínek 51 Mária Zydroňová, r. Urbanová 69 Růžena Prudelová, r. Galuszková 80 Ludmila Jirásková, r. Mruzková 90 ing. Zdeňka Sluštíková, r.Kamenská 80

Svatá Markéta: Křty: Klára Zacharová Lukáš Josef Jaroš

Pohřby: Anna Gavlasová, r. Pilarzová 82 Anna Holzerová, r. Doubravová 62 Zdeněk Mintěl 69

Svatby: Radomír Turča – Barbora Turčová (Splatnění církevního sňatku) David Plánička – Denisa Turdková Jiří Pecka – Libuše Svitáková

- 23 -

4 / 2012 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milé děti, pomalu se blíží konec prázdnin, konec léta a podzim. Na co se v tomto období můžeme těšit? Ač se to nezdá, je toho mnoho. Tak například: na setkání s kamarády ve škole, na své oblíbené kroužky, na paní učitelku, na sluníčko, které už tolik nepálí, ale krásně hřeje, na první dozrálé ovoce… Tak si vyluštěte křížovku a (tajenka osmisměrky)! 1 2 3 4 5 6 7 8

1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17)

Papír k pokrývání stěn Úzká cesta, stezka, např. v lese Zdravá zelená listová zelenina Včelí sameček Přikrývka na spaní Svítí na nebi ve dne Sourozenec, ne bratr Sedmý den v týdnu, den odpočinku Červené, kulaté ovoce s jadýrky Léčivá rostlina Zkamenělá pryskyřice Velký kámen Hvízdat Stůl, za kterým sedí žáci ve škole Látka k léčení Obuv k běhání v lehké atletice Nástroj ke kopání, okopávání

9 10 11

Ať si toto krásné období užijete co nejlépe, to vám všem přeje Marťa

12 13 14 15 16 17

- 24 -