1.1 Úvod do počítačové grafiky

1.1 Úvod do počítačové grafiky 1.1.1 Počítačová grafika Počítačová grafika má dnes velice široké uplatnění a mnoho různých druhů (stručně proberete v technologii) – obory Reprodukční grafik a Reprodukční grafik pro média se zaměřují především na přípravu grafiky určené k tisku (grafiky pro polygrafii). Získané znalosti počítačové grafiky však bez problémů využijete i při návrhu a tvorbě webových stran, prezentací, některých multimédií, při zpracování fotografií atd, atd. Prakticky všechny současné tiskoviny jsou připravovány pomocí počítače – zvládnutí grafických programů je naprosto nezbytnou součástí znalostí reprodukčního grafika. Předmět Počítačová grafika je zaměřen především na základy ovládání některých nejdůležitějších. Jde o programy, které obsahuje grafická sada Adobe Creative Suite: • • • •

Adobe Photoshop Adobe Illustrátor Adobe InDesign Adobe Acrobat

Firma Adobe je jedna z nejvýznamnějších firem v oblasti vývoje grafických programů (ale též v oblasti digitálního zpracování videa a dalších) a její programy patří mezi naprostou špičku a standard v oboru. Jiné grafické programy (od jiných výrobců) v podobné oblasti jsou například: GIMP, Pait Shop Pro, sada Corel Graphic Suite, QuarkXPress a další. Existuje ovšem obrovské množství dalších programů pro práci s různým typem grafiky. Uveďme pouze stručný přehled příkladů: Jednoduché Malování Windows, program pro práci s fotografiemi Zoner Photo Studio, program pro práci s 3D grafikou 3DS MAX, AutoCAD pro práci s technickou grafikou, Adobe Dreamweawer pro práci s webovou grafikou, Adobe Flash pro práci s animacemi, FontLab pro úpravu a tvorbu písem. Mezi grafické lze do jisté míry řadit i některé součásti kancelářských balíků – např. Office atd. Kromě samotného návrhu vzhledu se dnes pomocí počítačů provádí rovněž technická příprava k tisku. Jde především o archovou montáž, separaci do tiskových barev a rastrování. K tomuto účelu slouží obvykle specializované programy. Kromě programů (software) potřebujete k počítačové přípravě tiskovin pochopitelně rovněž odpovídající zařízení (hardware). Především počítače (nejčastěji počítače PC nebo Apple), digitální fotoaparát, skener, tablet, kvalitní monitor, tiskárnu a pro profesionální tisk (tzv. klasické tiskové technologie) rovněž osvitovou jednotku. Podrobně se s hardwarovým vybavením a speciálními programy se seznámíte v různých dalších předmětech.

1.1.2 Technické rozdělení počítačové grafiky Zcela obecně lze počítačovou grafiku rozdělit podle způsobu zpracování na: 1 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

• •

Vektorovou Rastrovou

Vlastnosti: Vektorová grafika: Matematicky definované objekty (= tvary) a jejich výplň, objekty lze „modelovat“ (= manipulovat s tvarem), neomezeně zvětšovat. Často menší (datově) soubory než rastrová grafika, ale nepoužitelné pro složité obrazy s mnoha odstíny a komplikovanými tvary jako jsou např. fotografie. Rastrová grafika: Typicky fotografie a grafické prvky podobné fotografii (složitě stínované prvky s množstvím barev a odstínů). Je definována na základě množství jednobarevných „čtverečků“ = pixelů = obrazových bodů. Práce s ní se podobá malbě, nepracujeme s objekty ale „přemalováváme“ pixely. Nelze libovolně zvětšit – při velkém zvětšení jsou vidět „čtverečky“. Mnoho grafických souborů může obsahovat do určité míry oba typy grafiky. Podle charakteru obsahu lze grafiku určenou k tisku rozdělit například: •

Grafické prvky (loga, schémata, ornamenty, linky… obvykle jde o prvky, které se v počítači přímo vytváří) – nejčastěji vektorová grafika Fotografie (získáno digitálním fotoaparátem nebo skenerem) – nejčastěji rastrová grafika Text – zvláštní forma vektorové grafiky Kompletní tiskovina – obvykle kombinace všech zmíněných prvků.

1.1.3 Zařazení programů sady Adobe CS Photoshop – úpravy a tvorba rastrové grafiky, především úpravy fotografií a též vlastní kreativní tvorba. Illustrátor – úpravy a tvorba vektorové grafiky. (Jiným významným vektorovým programem je Corel Draw ze sady Corel Graphic Suite). Oba programy se používají především pro zpracování součástí budoucích tiskovin, lze s nimi vytvářet i kompletní jednoduché (především z hlediska rozsahu) návrhy. InDesign – spojování předchozího (grafiky rastrové a vektorové) a doplnění textem, vznik kompletní tiskoviny – tzv. stránková montáž nebo též zlom či sazba. Konkurenčním programem je QuarkXPress. Tyto programy označujeme jako sazbové nebo zlomové. Acrobat – program pro práci se soubory PDF. Soubory PDF jsou typické pro ukládání již hotového návrhu kompletní tiskoviny před tím, než se bude dále technicky připravovat pro tisk. Součástí sady Adobe Creative Suite je prohlížeč a správce grafických souborů – Bridge – úzce integrovaný se všemi programy. Pro kompletní zpracování návrhu je obvykle potřeba různá kombinace těchto programů. 2 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Před tvorbou grafiky je vždy nutno zvážit jaký typ programu, nebo kombinace programů je pro daný záměr nejvhodnější. V prvním ročníku se budeme důkladně zabývat programem Photoshop, tedy programem zpracováním rastrové grafiky. V současnosti je aktuální verze Photoshop 10, který lze koupit buďto samostatně, nebo jako součást sady grafických a prepressových programů Adobe Creative Suite 3, zcela nově 11 (Creative Suite 4). Naši výuku budeme provádět ve verzi Photoshop 10 (CS 3), pouze výjimečně ve starších (8, 9 = CS1, CS2) podle učebny ve které bude probíhat.

1.1.4 Použití Photoshopu Photoshop – jak název napovídá určen především pro úpravu fotografií. Rovněž je užívaný přímo ke kreativní tvorbě grafiky (počítačové obrazy, koláže, grafické prvky). Z hlediska přípravy tiskovin jde především o přípravu obrazových podkladů pro pozdější použití v komplexnějším návrhu (obv. v sazbových programech). Lze v něm i přímo vytvářet některé tiskoviny výrazně grafického charakteru (akcidence, obálky knih apod). Rozhodně ale není vhodný pro tvorbu rozsáhlých mnohostránkových a textových návrhů. Vzhledem k tomu že naprostá většina internetové grafiky je rovněž rastrového charakteru má velký význam i při tvorbě webových stran a jako doplněk může posloužit i při tvorbě animací, filmové a 3D grafiky.

3 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

1.2 Základní obsluha programu 1.2.1 Pracovní plocha Po prvním spuštění programu uvidíte před sebou základní pracovní rozhraní programu – pracovní plochu. Je pravděpodobné, že zde ve škole uvidíte každý trochu jinou pracovní plochu. Photoshop je vysoce profesionální nástroj a prakticky vše lze individuálně nastavit tak, aby vyhovovalo vašemu stylu práce. Photoshop si „pamatuje“ většinu rozložení a nastavení, které bylo použito před posledním vypnutím programu a při dalším spuštění je použije. Pokud se potřebujeme vrátit do nejzákladnějšího nastavení: Většinu odlišností v rozhraní programu (nezobrazené paletky, nabídky a podobně) lze vrátit do základní podoby volbou: menu/okna/pracovní plocha/výchozí pracovní plocha, nebo obnovit polohu palet. Poznámka: Obnovení veškerého nastavení programu (tedy nejenom vzhledu pracovní plochy): ALT + SHIFT + CTRL těsně po spuštění programu – viz kapitola 1. 2. 5. Jak vidíte menu – okna/pracovní plochy je místo, kde nalezneme většinu voleb týkajících se rozložení pracovní plochy. Lze je zde například ukládat, načítat a nalezneme zde také přednastavené pracovní plochy upravené tak, aby se pomocí nich dalo dobře vykonávat určité činnosti. Zkuste si například zvolit přednastavenou pracovní plochu „práce s textem“. Vidíte, že se nejen změnily pracovní prvky na ploše programu, ale rovněž v nabídkách menu jsou některé položky barevně zvýrazněné, aby se snadněji vyhledali. Potom se můžeme vrátit zpět k základnímu rozložení již známým způsobem: menu/okna/pracovní plocha/výchozí pracovní plocha. Poznámka: U starších verzí Photoshopu není možnost barevného zvýraznění nabídek v menu a nejsou zde přednastavené pracovní plochy. Jinak jsou ale možnosti a volby podobné. Poznámka2: Nastavení některé pracovní plochy, nebo obnovení výchozí, je možné v novějších verzích programu i rozbalovacím tlačítkem v horní liště programu pod lištou menu vpravo.


Důležitý typ: Rychlé zobrazení a skrytí některých ovládacích prvků na pracovní ploše (palety, lišta nástrojů, volby nástroje) pro větší prostor při práci: Klávesa TAB. Obnovení: Opět klávesa TAB.

<-TAB->

1.2.2 Paletky Jde o malá okna „zhluknutá“ standardně u pravého okraje okna programu. Obsahují různé důležité funkce a informace – jde o jeden z nejdůležitějších ovládacích prvků programu. Verze CS3 a vyšší používá systém „sloupců“ palet ukotvených („přicucnutých“) u pravého okraje okna tzv. dok. Pokud tedy pracujete s některou touto verzí, nejprve si vyzkoušejte manipulaci s dokem.

Na obrázcích vidíte několik různých zobrazení doku: První je standardní nastavení. Další jsou různá „sbalení a rozbalení“ téhož. Různé podoby doku dosáhneme šipkami v horní části a též tažením za okraje jednotlivých částí. Poznámka: Ve starších verzích Photoshopu byli palety ve výchozí podobě rovněž u pravého okraje, nebyli ale „přicucnuty“ v doku. Na místo doku bylo do jisté míry možno používat zásobník palet (v horní pravé části okna programu), kam šlo umisťovat často používané paletky pro rychlé otevírání. Nicméně pokud je mi známo, zásobník palet většina grafiků příliš nepoužívala. Z této ukotvené polohy v doku lze ale palety odtáhnout myší a dále libovolně myší rozmísťovat po monitoru (nebo monitorech) tažením myši za „vršek“ (horní lištu paletky). 5 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Poznámka: Při přesunutí palety zpět k pravému okraji se paleta opět „přicucne“ k doku. Tažením za okraje paletek je můžeme zvětšovat či zmenšovat. Většinou jde o sloučené paletky = několik paletek spojených do jedné přepíná se pomocí záložek („oušek“) nahoře.

Lze je ale i vzájemně myší oddělit a seskupovat podle potřeb.

Paletky lze zavřít – pokud je právě v daný okamžik nepotřebujete – zavíracím „křížkem“ v pravém horním rohu (podobně jako jiná počítačová okna). Ani v základním nastavení nejsou zobrazeny všechny. Proto je pochopitelně extrémně důležité umět je otevřít: Otevření (zobrazení) zavřených paletek – menu/okna – vybrat patřičnou paletku. Některé důležité paletky lze rovněž otevřít klávesovou zkratkou. Paletky lze dále minimalizovat (sbalit) „čárkou“ v pravém horním rohu, vedle zavíracího křížku (u verzí CS3 a vyšších stačí klepnutí na horní lištu palety) a stejným způsobem „rozbalit“.

Přestože je dok poměrně praktický, manipulace s paletami, zavírání, otevírání a přesouvání po ploše je stále běžným způsobem práce. Specialitou je pochopitelně práce na dvou monitorech, kdy mohou být palety umístěné na jednom z nich (obvykle ten horší) a samotný zpracovávaný obraz na druhém.


Jak vidíte, většinou prvků na pracovní ploše Photoshopu lze manipulovat podle vašich potřeb. Nebojte se uzpůsobovat pracovní plochu vašim potřebám a právě vykonávané práci. Stále mezi žáky vidím jakési bázlivé lpění na výchozím rozložení. Nevěřte tomu, že je nejpraktičtější. U rozsáhlejších projektů budete například potřebovat zvětšenou paletu vrstev, je naprosto zoufalé snažit se propracovávat desítkami vrstev v miniaturní paletce pomocí posuvníku, což můžete posoudit na následujícím obrázku.

Někdy je užitečné pracovat pouze s jednou zvětšenou paletkou a všechny ostatní mít zavřené. Rozmístění a nastavení paletek je součástí pracovní plochy. Proto si ho Photoshop pamatuje i po vypnutí (pro další zapnutí) a lze ho rovněž uložit (menu/okna/pracovní plocha/uložit pracovní plochu), pokud chcete mít možnost se k nějakému rozmístění vrátit i po přestavení pracovní plochy. Na paletkách je důležitý nejenom obsah, ale i další ovládací prvky – volby v horní části, ikony v dolní a snadno přehlédnutelné tlačítko rozbalovací nabídky paletky, kterou se dostáváme k mnoha pokročilým volbám.


1.2.3 Panel nástrojů a volby nástroje Panel nástrojů: Podlouhlá lišta ikon s nástroji, podobná jako u jiných grafických programů. Standardně je umístěná vlevo u okraje okna programu, lze jí však přesouvat. Obsahuje především ikony jednotlivých pracovních nástrojů. Ve spodní části se potom vyskytují tlačítka nastavení pracovních barev a režimů zobrazení (celkové zobrazení a rychlá maska). Sloučené nástroje, tj. pod jednou ikonou je skryto několik nástrojů, které se zobrazí při chvilkovém podržení zmáčknuté myši. Poznámka: Na panelu nástrojů se ze skupiny sloučených zobrazuje vždy ikona toho naposledy použitého. Pokud jsme tedy používali štětec a chceme přepnout na tužku, musíme sloučené nástroje „rozbalit“. A naopak pokud jsme používali tužku, musíme nástroje rozbalit pro přepnutí na štětec. Přepnout na další ze sloučených nástrojů lze také klepnutím s klávesou ALT. Většina nástrojů v Photoshopu má přiřazeno jedno písmeno, které mu slouží jako klávesová zkratka. U sloučených nástrojů, lze obvykle přepínat mezi jednotlivými nástroji opakovaným mačkáním klávesové zkratky spolu s klávesou Shift. U mnoha ikon, tlačítek a dalších položek (nejenom v panelu nástrojů) se po najetí myší (někdy po chvilce čekání) zobrazuje název, někdy i krátká nápověda a často též klávesová zkratka pro aktivaci.


Novější verze Photoshopu umožňují používat dva režimy zobrazení panelu nástrojů, jednosloupcový a dvousloupcový. Přepínáme miniaturním tlačítkem zcela nahoře (dvojsměrná šipečka). Ve výuce budeme používat obvykle dvousloupcový režim, který je shodný i se staršími verzemi. Podobně jako palety, je panel nástrojů rovněž ve výchozí podobě „přicucnutý“ k okraji plochy, lze ale stejně tak jako palety odtáhnout myší na libovolné místo. Panel nástrojů se spolu s paletami a volbami nástroje skryje (a opětovně zobrazí) použitím klávesy TAB. Má však i vlastní položku „nástroje“ v menu/okna kde lze zobrazit (skrýt) zcela samostatně. Volby nástroje: Ke každému zapnutému nástroji se v horní části programu (pod lištou nabídek menu) zobrazí volby nástroje – tj. nastavení příslušející k danému nástroji. Pokud vám některý nástroj nepracuje tak jak jste zvyklí, zkontrolujte tyto volby. Odlišné nastavení bývá často zdrojem nečekaného chování. (U některých nástrojů obsahuje panel voleb dokonce přímo tlačítko „vymazat předvolby“.) Panel voleb nástroje lze (jako vše) rovněž přesouvat po pracovní ploše. Většina grafiků ho ale má ve výchozím nastavení nahoře. Podobně jako panel nástrojů má rovněž vlastní položku „Volby“ v menu/okna kde lze zobrazit (skrýt). Některé volby nástrojů jsou (často praktičtěji) dostupné při práci s nástrojem v kontextovém menu (pravá myš), přímo u špičky nástroje. Na některá nastavení nástrojů lze použít rovněž klávesové zkratky.

1.2.4 Ostatní ovládací prvky Menu: Běžné menu v záhlaví okna programu – v novějších verzích programu lze i toto menu do jisté míry individuálně nastavovat (menu/úpravy/nabídky). U položek menu jsou zobrazeny i jejich klávesové zkratky – pokud existují. Klávesové zkratky: Jsou nástrojem profesionálů, kteří se nechtějí ujezdit myší, případně pracují v nastavení obrazu přes celou obrazovku se skrytými ovládacími prvky. Bohužel v některých verzích Photoshopu – spolu s českou klávesnicí, může být s některými klávesovými zkratkami problém. Mezi velice důležité pro obsluhu patří klávesy CTRL, ALT, SHIFT (na levé straně klávesnice – obvykle fungují správně i ty na pravé, jen ALT se může lišit). Tyto klávesy budeme při používání programu používat v mnoha souvislostech a prakticky neustále. 9 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Když v Photoshopu „něco zkouším“ (což je prakticky pořád – dosud jsem všechny možnosti programu rozhodně neprozkoumal☺), mám zásadu: Něco udělám a potom zkusím totéž s klávesami ALT, CTRL, SHIFT. Obvykle je něco trochu jinak. Pokud něco „dělají“ všechny tyto klávesy, můžete zkusit i zda „něco dělají“ i jejich různé kombinace. Kontextové menu: Pravé tlačítko myši v různých situacích a nad různými objekty (jak v obraze, tak v ovládacích prvcích) – zobrazí se aktuální volby. Dialogová okna: Okna, která se otevřou při spuštění nějaké funkce, filtru a podobně a obsahují její nastavení. Jejich některé typické vlastnosti dialogových oken si ukážeme na okně nastavení zprávy barev v kapitole 1. 2. 7.

1.2.5 Nastavení programu 1. Základní nastavení programu a jeho chování: Menu – úpravy – několik položek dole (mírně se liší podle verze programu). A. Předvolby – základ nastavení programu. Předvolby jsou uspořádány jako za sebou jdoucí sled karet, můžete k nim z menu přistupovat přímo (v nabídce menu), nebo otevřít jednu (obvykle volbu všeobecné = CRTL+K) a přepínat na další – pomocí nabídky v dialogovém okně, tlačítkem předchozí/další nebo klávesou CTRL + „číslo“. B. Klávesové zkratky: lze nastavit vlastní klávesové zkratky a to i několik sad pro různé potřeby. Lze rovněž uložit a vytisknout jejich seznam. C. Nabídky: Nastavení položek a přizpůsobení menu. 2. „Tvrdé“ vymazání předvoleb: Vymazání všech předvoleb a nastavení do výchozího stavu (odpovídá stavu po instalaci): Těsně (hodně těsně) po spuštění stiskněte zároveň klávesy Shift, Ctrl, Alt. Objeví se okno – vymazat předvolby. Potvrďte OK. (Nebo několik oken, různé podle verze Photoshopu a změněných nastavení.) V případě nouze lze řešit obnovení rozhraní programu, nebo dokonce nefunkčnost programu i vymazáním předvoleb ve složce programu: C:\Documents and Settings\Uživatel\Data aplikací\Adobe\Photoshop (poznámka – složka se může lišit podle operačního systému a verze Photoshopu). 3. Nastavení pracovní plochy: Menu – okna/pracovní plochy viz kapitola 1. 2. 1.


1.2.6 Nastavení správy barev Kontrola nastavení správy barev by měla být první činností grafika při spuštění nově nainstalovaného, obnoveného, nebo „cizího“ Photoshopu. Správa barev (CMS = color managament systém) je zjednodušeně systém, který se v polygrafii stará o to, aby se barvy tak jak je navrhl, nebo odsouhlasil grafik a zákazník (například na monitoru, nebo na kontrolním předběžném tisku), dostali beze změn na papír. Tento systém se prolíná celou výrobou – od skeneru a fotoaparátu, přes počítač, programy, monitor až k tiskovému stroji. Optimálně funguje s použitím kvalitních a správně seřízených (kalibrovaných) zařízení, v domácích podmínkách tedy nikdy není zcela ideální. Pochopení systému vyžaduje určité teoretické znalosti – v této fázi se zaměříme pouze na jednoduché základní nastavení v programu Photoshop a nebudeme nijak zabíhat do podrobností. Podobně jako u rozložení pracovní plochy si Photoshop pamatuje poslední nastavení barev. Není tedy nutné vždy znovu nastavovat. Pokud používáte více nastavení pro různé účely, lze si rovněž nastavení ukládat. Jdeme do menu/úpravy/nastavení barev (klávesová zkratka SHIFT+CTRL+K). Horní políčko je základní přednastavení – což je typické pro mnoho dialogových oken programu. Volba základního přednastavení změní celé nastavení zbytku okna. Pro naše účely zvolíme: Univerzální Evropské, které bude pro výukové účely postačovat. Toto nastavení vyhovuje běžným domácím potřebám a je často vhodné i pro profesionální návrh určený k elektronickému publikování. Pro profesionální návrh tiskovin je vhodnější nastavení: Prepressové Evropské, určené pro práci s grafikou pro tisk. S tímto nastavením budete pravděpodobně pracovat ve většině grafických studií. Pro některé účely může být vhodné i zcela odlišné (vlastní) nastavení pomocí níže umístěných detailních voleb (často jde ovšem jenom o drobné změny vůči základnímu nastavení). Poznámka: V rámci sady Creative Suite je rovněž možné nastavit správu barev celkově pro všechny nainstalované programy v prohlížeči Bridge: menu/úpravy/nastavení barev Creative Suite. To je pro grafika pracujícího na návrhu zároveň v několika programech pochopitelně velice užitečné.

1.2.7 Dialogová okna Dialogová okna jsou okna různých voleb, funkcí a nabídek. Na rozdíl od paletek nemohou být otevřená stále. Při otevřeném dialogovém okně obvykle nelze s obrazem jinak pracovat. Poznámka: Obvykle lze ale zvětšovat a zmenšovat zobrazení obrazu pomocí klávesových zkratek CTRL+ a CTRL-, nebo posouvat zobrazený obraz myší se stisknutou klávesou 11 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

mezerník, což je (oboje) často nesmírně důležité pro posouzení výsledku dané funkce nebo operace. Poznámka2: Poněkud specifická jsou dialogová okna některých filtrů (menu/filtr), která se chovají prakticky jako „program v programu“. K těmto oknům se dostaneme v patřičných kapitolách. V dialogovém okně nastavení barev si povšimneme několika prvků, které se často nachází i v jiných dialogových oknech Photoshopu: 1. Nejhornější pole bývá základní přednastavení – jehož volba změní celé nastavení zbytku okna. 2. Spodnější volby umožňují přesnější nastavení. Jakmile je použijete, nejhornější pole (základní přednastavení) se obvykle změní na „Jiné“ nebo „Vlastní“ což značí, že jste se nastavení změnili. K některému přednastavení se lze vrátit jeho opětovnou volbou. 3. Tlačítko rozšířených voleb – se vyskytuje v některých dialogových oknech (někde jako jedno tlačítko, jinde jako přepínač např. základní – rozšířené) a přidává další možnosti nastavení – obvykle ve spodní části okna. Některá dialogová okna mohou mít ale i „záložky“ obsahující různá nastavení, ikonky různých funkcí a podobně. Důležitá rada – čtěte a prohlédněte si obsah okna (a vůbec všeho v Photoshopu)! Existují lidé, kteří deset let používají nějakou funkci a dosud neobjevili všechny její možnosti. Pokud máte čas – zkuste kliknout na všechno, co vypadá aspoň trochu jako ovládací prvek (tlačítko, přepínač, rozbalovací nabídka apod.). Občas budete překvapeni☺. 4. Tlačítko náhledu – zaškrtnuté zobrazuje obraz po změně (jakoby po potvrzení), nezaškrtnuté před změnou. Velice často se používá vypínání a zapínání náhledu při některých úpravách pro kontrolu obrazu před a po úpravě. Poznámka: V oblasti grafiky poměrně často váháte, zda je daná úprava přesně „to pravé ořechové“ pro vylepšení vzhledu vašeho obrázku. Z tohoto pohledu je tlačítko náhledu velice užitečné a důležité. Poznámka2: často se v tomto okamžiku používá již zmíněných klávesových zkratek CTRL+ a CTRL-, a posouvání pomocí mezerníku viz výše. 5. Potvrzení nebo zrušení změn (lze použít i kláves): OK (ENTER) a zrušit (ESCAPE). 6. Tlačítko zrušit zavírá okno bez provedení změn. Při zmačknutí ALT se však mění na „obnovit“, které vrací okno do původního stavu bez zavření („resetuje“ okno). Pokud se v nastaveních „ztratíte“ je „resetování“ použitím tlačítka obnovit mnohem rychlejší než zavřít a znovu otevřít okno. Nápověda dole – zobrazující u některých dialogových oken stručný popis položky, na kterou ukazuje myš. 12 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Tlačítka uložit a načíst – umožňují v některých oknech ukládat jejich nastavení a opětovně je používat.

1.2.8 Získání a otevření obrazu Podkladové obrazy pro tvorbu tiskoviny obvykle dodává zákazník – dnes nejčastěji v elektronické formě na CD, DVD, nebo přes internet. Hmotné podklady (tj. „na papíře“) je nutné oskenovat nebo ofotografovat. Kvalita podkladů významně ovlivňuje výslednou kvalitu tiskoviny. Některé vady obrazu odstranit nelze, nebo je to extrémně pracné. S touto skutečností by měl být zákazník obeznámen. Někdy si musí část podkladů opatřit grafik sám. Mnoho grafických pracovišť disponuje sadami nakoupených ilustračních obrazů, nebo je jednotlivě dokupuje v případě potřeby. Grafická pracoviště mohou disponovat vlastním fotoaparátem, případně celím fotografickým atelierem. Stažení a použití obrázků z internetu je (bez souhlasu autora) obvykle nelegální. Přesto se k němu některá pracoviště občas uchylují. Lze použít některý z vyhledavačů obrázků (např. na www.seznam.cz nebo www.google.cz). Zásady práce se soubory: Zálohování je nezbytným návykem grafika. Při úpravách může být obraz poškozen, některé úpravy obrazu zasahují do obrazu nevratně (jsou tzv. destruktivní). Ideálním postupem je zálohování původních souborů do samostatné složky ještě před započetím práce a používání pouze jejich kopií. Dbejte rovněž na smysluplné pojmenování všech souborů a složek – výrazně vám usnadní práci v okamžiku, kdy začnete pracovat s větším množstvím souborů a v kolektivu. Ukládání během práce je dalším užitečným návykem. I sebelepší počítač může zkolabovat a je opravdu nepříjemné přijít o hodinu či více práce (věřte mi, často je nepříjemné přijít i o deset minut). Při práci s Photoshopem využijete klasické ukládání (menu – soubor/uložit, klávesová zkratka CTRL + S), i různé další způsoby: Uložit jako, příkaz duplikovat (a následné uložení kopie) a podobně. Těmto způsobům se budeme podrobně věnovat později. Otevření existujícího souboru: Obrázek se dá v Photoshopu otevřít několika způsoby, v podstatě shodnými s běžnými metodami otevírání souborů v operačním systému. • • •

Můžeme použít nejklasičtější cestu – přes menu – soubor/otevřít (Ctrl + O). Pokud jste s daným obrázkem před nedávnem pracovali, můžete použít menu – soubor/otevřít poslední. Počet zapamatovaných posledních obrázků je standardně deset, lze však nastavit v předvolbách. Dále můžeme obrázek přetáhnout myší na plochu spuštěného Photoshopu. 13 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

• • •

Přetažením souboru na ikonu Photoshopu (pokud jí máme na pracovní ploše). U souboru (nad jeho ikonou) můžeme použít kontextovou nabídku (pravou myš) a volbu „otevřít v“. Asociované soubory (přiřazené Photoshopu v operačním systému) se v něm otevřou automaticky při dvojkliku na ikonu souboru.

Nezapomeňte, že lze otevírat najednou více souborů jejich vybráním s klávesou CTRL nebo SHIFT. Nativním (vlastním) formátem programu Photoshop je formát PSD. Dále lze v Photoshopu otevírat a ukládat prakticky všechny běžné rastrové formáty souborů. Otevření nového obrazu: Menu/soubor/nový (CTRL N). Nahoře zadáme název. Není nutné vyplňovat, Photoshop se na název zeptá při prvním ukládání. Přednastavení = základní nastavení nového souboru. Zvolíme buďto přednastavený dokument z rozbalovací nabídky nebo ve volbách níže zadáme vlastní údaje. Novější verze programu poskytují stále více možností voleb přednastavení. Některé tyto možnosti ale nejsou dostupné v starších verzích programu. •

Přednastavení „schránka“: Zkopírujeme-li cokoli odkudkoli do schránky Windows, a následně otevřeme nový soubor v Photoshopu – bude automaticky nastaven tento režim přednastavení – vlastnosti (velikost, barevný režim) podle obsahu stránky. Obecně nedoporučuji používat systémovou schránku k přenosu grafických dat mezi programy – někdy ale není jiná cesta, nebo má prostě rychlost přednost před zaručenou kvalitou.

•

Přednastavení podle otevřeného souboru: Pokud máme již předem otevřený jiný soubor, Photoshop nám ve spodní části rozbalovací nabídky umožní nastavit nový soubor podle otevřeného (nebo i několika otevřených).


•

Přednastavení standardních velikostí: Umožňuje nastavit obraz standardních velikostí. Při těchto nastaveních je navíc aktivní i volba „Velikost“ umístěná v okně níže. Například přednastavení „Mezinárodní papír“ nám umožní ve volbě „Velikost“ vybrat některý z obvyklých formátů papíru.

Vlastní nastavení = podle svých potřeb můžeme parametry otevíraného souboru nastavit níže. •

Zde je pochopitelně důležitý rozměr obrazu. V začátcích práce s programem budeme obvykle zadávat rozměr v pixelech (obrazových bodech) a nebudeme si všímat nastavení rozlišení. Později se k této problematice podrobně vrátíme.

•

Dále si budeme všímat pouze voleb: Režim barvy – budeme používat RGB 8bitový a obsah pozadí - budeme používat obvykle bílý, nebo průhledný.

Podrobně se budeme volbami nastavení obrazu zabývat později. Pokud často používáte nějaké nastavení obrazu je možné si toto nastavení uložit. Nastavení se potom stane součástí rozbalovací nabídky přednastavení.

1.2.9 Stručný přehled manipulace se otevřeným obrazem Pro ukázku práce si otevřeme skupinu libovolných souborů (přibližně čtyři). Uspořádání obrazů: 1. Jednotlivá okna obrazů na ploše Photoshopu. Používá se výhodně v situaci, kdy pracujete s několika obrazy, různě je kombinujeme, vytváříme fotomontáže, nebo všechny upravujeme stejným způsobem a podobně.

2. Jedno okno (obraz) maximalizované přes celou plochu. Je vhodné pro detailní práci s jedním obrazem.


Mezi těmito režimy přepínáme nejčastěji tlačítky pro maximalizaci a minimalizaci v pravém horním rohu okna obrazu. U maximalizovaného obrazu se tato tlačítka nachází v levém horním rohu programu, pod tlačítky ovládajícími okno celého programu (první obrázek). U zobrazení v oknech jsou odpovídající tlačítka v rohu okna (druhý obrázek).

V režimu zobrazení s okny pracujeme vždy s aktivním obrazem, který má zvýrazněné okno. Aktivaci určitého obrazu provedeme klepnutím myší do obrazu (nebo na jeho horní lištu). V celoobrazovkovém režimu přepínáme obrazy pomocí nabídky: menu/okna kde jsou dole vypsány všechny otevřené obrazy. Práce s oknem obrazu: Zvětšování a zmenšování okna obrazu – tažením za okraje, nebo rohy. Všimněte si, že za normálních okolností je velikost obrazu a velikost okna oddělená, tj. zvětšování okna neznamená zvětšování obrazu. Přesouvání okna – myší za horní lištu. Větší plocha pro práci: Menu – zobrazit/režimy zobrazení – tři typy režimů postupně ubírající nástrojových nabídek a zvětšující plochu pro samotný obraz. U novějších verzí Photoshopu jde o čtyři režimy – je zde zahrnuto ještě přepínání mezi režimy oken a celé plochy pro jeden obraz. Stejné režimy lze zapínat z panelu nástrojů – ikony v druhém řádku od spodu. U novějších verzí jde o jedinou ikonu zcela vespod. Prostým klepnutím přepneme na následující režim, chvilkovým podržením myši rozbalíme nabídku režimů.


K přepínání lze použít i klávesu F (režimy se přepínají opět dokola). Použití vhodného režimu zobrazení lze kombinovat se skrytím všech zbývajících ovládacích prvků klávesou TAB. Můžeme tak získat například celou plochu monitoru pro jeden obraz bez jakýchkoli rušivých prvků. Užitečné především pokud si pamatujete klávesové zkratky a jste schopni pracovat bez ovládacích prvků (což je mimochodem nejen efektivní, ale také zatraceně efektní), nebo například pro prezentaci návrhu. Zvětšování (zmenšování) obrazu: Klávesy: CTRL + = zvětšení, CTRL - = zmenšení, CTRL 0 (nula) = zobrazení přizpůsobené obrazovce. Funguje i při otevřeném dialogovém okně nějaké funkce nebo při práci s libovolným nástrojem. Jiné metody: Procenta dole v liště obrazu (přepsáním), přes paletu navigátor (posuvník dole, nebo hodnota procent dole), náhled v paletě navigátor (s klávesou CTRL označíme v náhledu oblast, kterou chceme zobrazit), nástroj lupa (normálně zvětšuje, s ALT zmenšuje, možno též použít nastavení a tlačítka v horní liště), menu-zobrazení (zvětšit, zmenšit atd.), kolečkem myši (je-li zaškrtnuto v nastavení). Všimněte si, že zvětšování obrazu za běžných okolností nezvětšuje okno. Zde však lze v předvolbách (menu – úpravy/předvolby/všeobecné) nastavit jiné chování:

Přestože je ve volbě napsáno pouze zvětšení, přizpůsobuje se okno i při zmenšení. Pro lupu je volba přizpůsobit okna rovněž v horní liště jako zaškrtávací políčko. Pohyb po zvětšeném obraze: 17 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Klávesa mezerník, mění dočasně kurzor na ručičku – obraz lze posouvat. Funguje opět při většině příležitostí, kdy jiné nástroje ne. Jiné možnosti: Posuvníky na stranách okna, nástroj ručička (vedle lupy), v paletce navigátor (tažením červeného obdélníku, který vyznačuje zobrazený náhled). Klávesy mezi klasickou a numerickou klávesnicí: Page up = o obrazovku nahoru, Page Down = o obrazovku dolů, CTRL + Page up = o obrazovku doleva, CTRL + Page Down = o obrazovku doprava, Home = levý horní roh, End = pravý dolní roh.

1.2.10

Nápověda, Bridge a další

Nápověda: Nápověda se spouští přes menu/nápověda. Základní je položka: Nápověda Photoshopu (lze ale použít i přímý přechod do jednotlivých kapitol v rozbalené nabídce dole). Jinou možností je klávesa F1. Nápověda je poměrně kvalitně zpracovaná a je propojená s nápovědou dalších aplikací Adobe. Nestyďte se používat nápovědu u žádného programu – dělají to všichni a podle mne ti nejlepší nejčastěji. Jakmile mi někdo řekne – „nápovědu nepoužívám“ – pomyslím si: To je člověk, který víc už umět nechce a nikdy nebude používat program naplno. Bridge: Součástí sady Adobe Creative Suite je prohlížeč a správce grafických souborů – Bridge – úzce integrovaný se všemi programy. Tento program doznal v posledních verzí množství změn a pomalu se z něj stává dobrý pomocník grafika.

Spuštění Bridge v Photoshopu: • • •

Malá ikona složky s lupou v horní liště programu. Menu/soubor/procházet (CTRL + ALT + O). Menu/soubor/zavřít a přejít do Bridge. 18 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Bridge je ovšem možné spustit i zcela běžně jako samostatný program, například přes tlačítko start v operačním systému. Často je užitečné nalezení právě používaného obrazu v prohlížeči: V dolní liště okna otevřeného obrázku je trojúhelníková šipka, po zmačknutí se rozbalí nabídka, volbou „najít v Bridge“ se otevře prohlížeč ve složce aktivního obrázku.

Rozšiřování možností Photoshopu: Jednou z hlavních možností jsou zásuvné moduly (plug-in), což jsou zjednodušeně malé „prográmky“ připojitelné k Photoshopu. Po instalaci se objeví v nabídce menu – filtry (úplně dole). Některé jsou velice užitečné (často pokud se specializujete na určitý typ práce), jiné méně. Lze najít (například na internetu) plug-iny zdarma, jiné jsou komerční (tj. placené). Dále lze používat: Soubory stop štětců („brushe“), soubory akcí (automatizované postupy), soubory vektorových tvarů atd. Spoustu těchto prvků naleznete opět na internetu, můžete je ovšem i sami definovat, přenášet mezi počítači a podobně.


1.3 Základní principy práce Prakticky vše lze v Photoshopu udělat několika způsoby, encyklopedický výčet různých způsobů práce naprosto přesahuje možnosti těchto skript. Prakticky vše lze nastavit podle vašich potřeb. Každý grafik si postupem času vyhledá postupy, které mu nejvíce vyhovují a které nejčastěji používá. Následující nástroje a postupy patří k těm nejjednodušším a nejzákladnějším. Všechny však mají mnohonásobně širší využití než by se mohlo zdát, díky obvykle rozsáhlým možnostem nastavení, kterým se budeme většinou zabývat později. Protože v rámci našich omezených hodin není možné zvládnout všechny možné postupy práce s programem, nebudou naše hodiny obsahovat velké množství zdlouhavých praktických postupů. Spíše se budeme soustředit na dokonalou orientaci v programu a pochopení logiky práce s ním. Věřte mi – Photoshop je třeba chápat – nelze s ním jen umět. Pokud budete logiku programu chápat, vcelku bez problému si následně osvojíte libovolný postup, nebo vymyslíte vlastní. Pokud logiku programu nepochopíte, zůstanete u „tupého“ opakování nacvičených postupů. Photoshop je jednoduchý. Jen se nesmíte vyděsit mnoha možností. Prakticky vše je pohyblivé, aktivní a velice intuitivní… Naučte se v něm „plavat“ (tak nějak přirozeně a bez přemýšlení), nechte si ho „zalézt pod kůži“ a i s několika základními prostředky (tj. velice brzy), zvládnete cokoli.


1.3.1 ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1 Tuto kapitolku „prozkoumejte“ pokud vám v několika následujících (ale klidně i později) něco nepůjde (především při zkoušení doma). Pokusil jsem se zde shrnout některé nejběžnější problémy. Všechny postupy „Něco nefunguje“ jsou zásadní. Tyto problémy jsou totiž typické i pro zkušené uživatele, kteří něco „zapomenou či přehlédnou“ a rozhodně nejde jen o „začátečnické omyly“. V prvních kapitolách budeme hojně používat nástroj štětec – proto jsem se zaměřil právě na něj (stejné problémy jsou ale typické i pro podobné nástroje) a na základní nastavení souboru. Další „oblíbené“ problémy, které mohou při práci nastat (u pokročilejších postupů), naleznete v dalších podobných kapitolách dále v textu. NĚCO NEFUNGUJE - štětec a štětec historie: Žáci si velice „rádi“ pletou klasický štětec a štětec historie! Prakticky vždy budeme pracovat s klasickým štětcem, štětec historie v podstatě maže část kresby do nějakého předchozího stavu. Klasický štětec je ten, který je sloučen s tužkou (a nahrazením barvy) a má prostou a jasnou ikonu štětce! Štětec historie má odlišnou ikonu a je sloučen s uměleckým štětcem historie.

NĚCO NEFUNGUJE – malování štětcem stejnou barvou jakou má pozadí Pokud malujete například bílou barvou do bílého obrázku, pochopitelně není nic vidět. Nastavení „malovacích“ barev projdeme později, zatím nám stačí, že černou barvu nastavíme stisknutím klávesy „D“. NĚCO NEFUNGUJE - obnovení nástrojů: Pokud se štětec chová „divně“ tj. nemaluje, nebo maluje divné tvary a patvary, divné barvy apod. použijeme „obnovení nástroje“ ve volbách nástroje (nahoře), rozbalovací nabídka „přednastavené nástroje“ a potom další rozbalovací nabídka… Viz obrázek. 21 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Tím obnovíte výchozí, standardní nastavení nástroje. Stejným způsobem se obnovují i ostatní nástroje! Lze rovněž obnovit všechny nástroje najednou volbou „Obnovit všechny nástroje“. NĚCO NEFUNGUJE – barevnost souboru: zkuste zkontrolovat nastavení barevnosti souboru. V horní liště okna souboru musí být (pro oba naše zkušební obrázky a většinu obrázků, které budeme používat později) zobrazeno, že obrázek používá barvy RGB v osmi bitech na kanál (RGB/8). Informace může být doplněna hvězdičkou nebo křížkem, a může zde být i informace o režimu náhledu (další zkratka RGB nebo CMYK). Nic z toho nám zatím nevadí. V pořádku:

Špatně například:


Vcelku nám nevadí režim CMYK, a ve většině případů ani Lab, ale pro jistotu je budeme pokládat za rovněž špatné.

Takže stručně: první zkratka musí být RGB/8. Pokud není, volíme: menu – obraz/režim/RGB barva. Je doufám pochopitelné, že každý z režimů barev má své opodstatnění a použití. Některé z nich budeme používat později. RGB barva je však nejstandardnější režim barevného digitálního obrázku. NĚCO NEFUNGUJE – velikost souboru: a barvy jsou správně, ověřte si velikost aktuálního souboru. S klávesou ALT zmačkněte myš nad políčkem informací v dolní liště obrázku (ve starších verzích okna celého programu). Zobrazí se rozměry obrazu.

Pro naše experimenty bychom měli používat obrázky s rozměry od 200 x 200 do 1 000 x 1 000 obrazových bodů (pixelů), či v některých případech zadanou velikost. Při menších či větších mohou být nějaké problémy. V našich postupech obvykle vyřešíte tak, že si otevřete nový, nebo jiný soubor, který je větší či menší. Pokud bychom pracovali s rozpracovanou grafikou, kterou musíme použít, museli bychom změnit velikost obrazu – menu/obraz/velikost obrazu (možno též pravou myší nad záhlavím okna). Změny velikosti obrazu (tzv. převzorkování) jsou ale vždycky „ošemetné“ (později se jim budeme věnovat podrobněji). NĚCO NEFUNGUJE – nechtěně zapnuté funkce a výběr: a máte správně nastavený soubor a obnovené nástroje zkuste: 23 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

• •

Klávesu ESCAPE – ruší různé transformace, zavírá dialogová okna, při nichž nelze jinak pracovat. Klávesovou zkratku CTRL + D – ruší výběr, který omezuje pracovní oblast pouze na část obrazu.

NĚCO NEFUNGUJE – a už to fakt jinak nejde☺ a všechno je správně, nezbývá než zkusit vypnout Photoshop a při novém startu vymazat předvolby. Vymazání všech předvoleb a nastavení do výchozího stavu (odpovídá stavu po instalaci): Těsně (hodně těsně) po spuštění stiskněte zároveň klávesy Shift, Ctrl, Alt. Objeví se okno – vymazat předvolby. Potvrďte OK. (Nebo několik oken, různé podle verze Photoshopu a změněných nastavení.)


1.3.2 Základní postupy Pro ukázky v prvních kapitolkách (barvy, štětec, guma, historie) budeme používat dva obrazy. Jeden libovolný existující (např. fotografii) a druhý nový: s rozměry cca 500 x 500 obrazových bodů (= pixelů), v barevném režimu RGB, 8bitů a s bílým pozadím. „Naše“, standardní nastavení pokusného souboru je na dalším obrázku:

Pozor především na velikost souboru (šířka, výška)! Je nastavena v obrazových bodech!!! Pozor rovněž na nastavení režimu barvy: RGB barva 8bitová!!! U obrázků s obsahem doporučuji použít obrazy JPEG (koncovka JPG, JPEG). Štětec: Pro vyzkoušení barev hned v následující kapitole budeme používat štětec (klávesa B, v liště nástrojů sloučený s tužkou a nahrazením barev). Pokud štětec „nějak nefunguje“ zkuste vyzkoušet postupy v kapitole ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1.

Vyčištění obrazu: V průběhu našeho začátečnického „patlání“ a experimentování budeme samozřejmě potřebovat občas obraz vyčistit (= vyplnit jednotnou barvou). To lze udělat několika způsoby. Můžeme například použít funkci: menu – úpravy/vyplnit (SHIFT + F5 nebo SHIFT + Backspace). 25 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Backspace neboli „návrat vozíku“ neboli „zpětná šipka“ zkrátka klávesa s doleva směřující šipkou nad klávesou Enter.

Tento postup prostě vyplní plochu obrazu zadanou barvou. Pro naše jednoduché vyčištění obrázku budeme používat obvykle barvu bílou, režim normální, krytí 100%. Jakmile se naučíme nastavit barvu popředí a pozadí, začneme používat rychlejší vyplnění s klávesou Backspace či Delete. • •

CTRL + Backspace (nebo CTRL + Delete) vyplní obraz barvou pozadí. ALT + Backspace (nebo ALT + Delete)vyplní obraz barvou popředí.

Později až se naučíme používat výběry, zjistíme, že při aktivním výběru se při obou postupech vyplňuje pouze výběr a při používání vrstev pouze v aktivní vrstvě. Navíc lze obě zkratky doplnit ještě klávesou SHIFT pro vyplnění pouze neprůhledných oblastí vrstvy. To nás ovšem v prvních kapitolkách nemusí zajímat. Funkce zpět: Při vracení provedených operací se Photoshop liší od většiny běžných programů. Klávesová kombinace CTRL + Z vrací pouze o jednu operaci, další zmáčknutí tuto operaci obnoví (jde tedy o „skok o jednu dozadu, o jednu dopředu, stále dokola“). „Skutečné zpět“ provádí klávesová kombinace CTRL + ALT + Z, „skutečné vpřed“ klávesová kombinace CTRL + SHIFT + Z. Tyto klávesové zkratky odpovídají rovněž volbám menu – úpravy – tři volby zcela nahoře.

Poměrně brzy se naučíme používat rovněž paletku historie, která umožňuje podstatně komfortnější „vracení“, nicméně tyto klávesové zkratky budeme poměrně často dále používat.


1.3.3 Nastavení pracovních barev Při zkoušení barev použijte soubory a postupy z minulé kapitoly. Photoshop má v jednom okamžiku nastavené dvě pracovní barvy (které používá při kreslení i u jiných operací). • •

barvu popředí = ta, kterou budete aktuálně malovat, vyplňovat atd. barvu pozadí = uplatňuje se například při vyplňování mazaných oblastí, tvorbě přechodů a u některých pokročilejších funkcí).

Stav nastavení těchto barev vidíme v panelu nástrojů (spíše dole, dva překrývající se čtverce). • • • • • •

Základní nastavení barev je černá jako popředí, bílá jako pozadí. Barvu popředí a pozadí lze snadno přepínat = zaměnit – klávesou X, nebo kliknutí na „prohazovací“ šipku (viz obrázek). Barvu lze nastavit klepnutím na „čtvereček“ barvy a výběrem barvy v dialogovém okně výběr barvy (viz obrázek). Rychlejší však často je volba barvy v paletce barvy. Někdy se používá rovněž kapátko. Zpět na základní barvy (černou a bílou) přepneme klávesou D, nebo kliknutím na ikonu „výchozí barvy“ (viz obrázek).

Černá a bílá barva jsou při pokročilejší práci s Photoshopem poměrně hojně používané především při maskování. Často tedy použijete i klávesové zkratky D a X. Dialogové okno nastavení barvy: Je zřejmě nejběžněji používaným způsobem nastavování barev. Otevřeme ho poklepáním na „čtvereček“ barvy pozadí, nebo popředí, otevírá se rovněž u speciálních natavení barev v různých situacích (editace přechodů, vrstvy výplně barvou a podobně). Prozatím se ale spokojíme se základními možnostmi: •

Ve spektru (pruhu přibližně uprostřed = volba oblasti barev) vybereme základní oblast, v níž barvu hledáme a ve velkém prostoru vlevo zcela konkrétní barvu. 27 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

•

Pokud vyjedeme kurzorem mimo plochu okna, změní se kurzor na kapátko. Tímto způsobem můžeme zvolit některou barvu z obrázku.

Na následujícím obrázku je okno výběru barev zobrazeno s kompletním popisem:

Poznámka 1: Uspořádání barev v okně je řízeno podle zaškrtávacího políčka u číselných hodnot barev. Může tedy vypadat i například takto (řazeno podle souřadnice „a“ prostoru Lab):

My budeme používat především základní uspořádání barev podle odstínu H (= hue). Poznámka 2: Skoro nikdo to na PC nepoužívá (na Mac občas ano), ale aby vás nepřekvapilo – v nastavení (menu – úpravy/předvolby/všeobecné – zcela nahoře) lze změnit výběr barvy na základní systémový. Ten vypadá ve Windows takto:


Základní nastavení vrátíte opět v přednastavení volbou Adobe. Paletka barvy: V principu lze barvu vybrat nejjednodušeji klepnutím na barevné „spektrum“ dole. Spektrum má několik režimů zobrazení (různé systémy barev), které měníme klepáním na spektrum s klávesou SHIFT. Dále lze barvu upravovat posuvníky. Lze rovněž použít několik typů posuvníků – přepínají se v rozbalovací nabídce palety.

Rozbalovací nabídka palety („šipčička“ v horní části paletky – tuto nabídku mají skoro všechny paletky) – zde naleznete většinu voleb pro danou paletu (režim posuvníků, režim „spektra“ atd.). Výhodou paletky je že na rozdíl od dialogového okna „Nastavení barev“ které musíme otevírat a zavírat, může být neustále otevřená na pracovní ploše, barvu tedy můžeme vybírat „plynule“ při práci. Nástroj kapátko Ikona nad lupou, klávesa I – slouží k výběru barev z obrazu – velice užitečné. Lze vybrat barvu i z jiného otevřeného obrazu. Barvu kapátkem lze vybrat v principu odkudkoli – kapátko je sice zdánlivě aktivní jen „nad Photoshopem“, ale pokud zmáčknete myš a se zmáčknutou vyjedete mimo prostor Photoshopu, můžete nabírat barvu „všude“. (Z plochy, z programů atd.) Kapátko je automaticky aktivní rovněž v okamžiku, kdy je otevřené dialogové okno výběru barev. Lze tedy i v této situaci vybírat barvu klepnutím do některého místa obrázku. Obvykle nastavujeme kapátkem barvu popředí, tedy tu kterou právě malujeme. Pokud bychom ale chtěli nastavit barvu pozadí, zmáčkneme při výběru barvy klávesu ALT. 29 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Přepínání na kapátko u pracovních jiných nástrojů, především u kreslících, je užitečné pokud chceme rychle zvolit novou barvu z obrázku, aniž bychom vypínali pracovní nástroj. Použijeme opět klávesu ALT, která přepne nástroj dočasně na kapátko a po puštění se „vrátí“ k původnímu nástroji. Funguje u štětce, tužky, přechodu, výplně barvou (možná i jinde – tohle je co vím určitě☺). Nástroj kapátko má v horním nastavení jednu jednoduchou volbu – rozměr vzorku, odkud nabírá barvu a zprůměruje ji. To je velice užitečné, pokud vybíráte například barvu z plochy digitální fotografie, která není obvykle zcela jednotná (obsahuje spíše směsici podobně zbarvených pixelů). Poměrně často se používá nastavení 3 x 3 pixely. Nastavení nástroje kapátko ovlivňuje (což je trochu zvláštní), chování nabírání barvy VŠUDE kde je nějaká taková volba k dispozici. Jiné metody nastavení barev: • •

Paleta vzorník – užitečná pro práci s jednotnými barvami – umožňuje určitou barvu uložit a dále používat. Používání této velice užitečné palety si necháme na později. U některých nástrojů též v horní liště Photoshopu, u některých funkcí v dialogovém okně a podobně.

Čísla barev: V počítačové grafice je každá barva vyjádřená číslem (respektive několika čísly). S těmito čísly se setkáme v okamžiku, kdy budeme potřebovat nějakou konkrétní barvu – číslo je pochopitelně jednoznačnější vyjádření barvy než jakýkoli slovní popis typu „taková tmavší žlutá“. Číselné nastavení barev vidíme vedle posuvníků v paletce barvy, několik možností číselného nastavení barev je rovněž v dialogovém okně pro nastavení barev. Číselné vyjádření barvy, nad kterou se nachází kurzor v obrázku lze sledovat v paletce informace. Principem nastavení barev číselně, se ale v této chvíli ještě nebudeme zabývat.


To nejdůležitější (a nejjednodušší) o nastavení barvy Neboť všechno si nikdo na začátku nepamatuje: 1. Barvu popředí a pozadí nastavíme klepnutím na „její čtverec“ v liště nástrojů. 2. Barvu popředí a pozadí „přehodíme“ stisknutím „X“ nebo „šipkovitou“ ikonou u „čtverců“ barev. 3. Barvu z obrázku nastavíme jako popředí použitím nástroje kapátko (klávesa I). 4. Pokud něco nefunguje, projděte kapitolu: ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1. To by nám pro začátek mohlo stačit. Čím déle ale budeme „dělat“, tím častěji budete používat i další možnosti…


1.3.4 Štětec Opět: Pro ukázky si otevřeme dva obrazy. Jeden existující (např. fotografii) a druhý nový: s rozměry cca 500 x 500 obrazových bodů (= pixelů), v barevném režimu RGB a s bílým pozadím. Základní jednoduchý nástroj pro malování, jaký nalezneme ve většině i těch nejjednodušších grafických programů. Pokročilé možnosti mu dávají volby prolnutí, možnosti nastavení stopy (včetně vlastních stop vytvořených na základě vzorků, a tzv. dynamiky stopy) a použití v souvislosti s ostatními nástroji. Nástroj štětec - v paletě nástrojů (podlouhlá lišta, standardně vlevo u okraje), při nastavení dvousloupcového režimu, pravý sloupec, čtvrtý od shora. Podobně jako mnoho dalších nástrojů je sloučen s příbuznými nástroji (tužka, nahrazení barvy). Sloučené nástroje se rozbalí se po podržení myši a můžeme si vybrat. Klávesová zkratka: B. Většina nástrojů v Photoshopu má přiřazeno jedno písmeno, které mu slouží jako klávesová zkratka. U sloučených nástrojů, lze obvykle přepínat mezi jednotlivými nástroji opakovaným mačkáním klávesové zkratky spolu s klávesou Shift. Práce se štětcem vás jistě zaujme. Opravdu využívat možnosti štětce a kreativně tvořit je ale možné teprve s používáním vrstev a dalších prostředků, které probereme později. Kompletní obnovení chování nástroje štětec: Je pochopitelně zásadní. Vrací veškeré nastavení štětce na výchozí hodnoty. Ve volbách nástroje (nahoře), rozbalovací nabídka „přednastavené nástroje“ a potom další rozbalovací nabídka a pak volba obnovit nástroj. Viz obrázek.

Stejným způsobem (na stejném místě) se obnovují i ostatní nástroje! Lze rovněž obnovit všechny nástroje najednou volbou „Obnovit všechny nástroje“. Před začátkem našeho experimentování obnovte štětec do výchozího stavu. Základní práce se štětcem 32 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Barva – štětec běžně maluje nastavenou barvou popředí. Maluje tažením zmačknuté myši. Rovné tahy dosáhnete tak že klepnete na počáteční a potom s klávesou SHIFT na koncové místo. Pokud štětcem táhneme s klávesou SHIFT, vytváříme pouze rovné vodorovné nebo svislé tahy. Někdy se ovšem namísto tažení myši používá spíše „tupování“ (podle podobné výtvarné techniky) – tedy pouze „klepání či jedno klepnutí“ myší do obrazu, které zanechá pouze jeden otisk stopy. Obrázek vlevo tažení a „tupování“, vlevo puntíky a čtverečky pomocí „tupování“ tvrdým kruhovým a čtvercovým štětcem.

Zpět: Jeden tah – a obecně jednu libovolnou předchozí operaci, lze vrátit klasicky klávesovou zkratkou CTRL+Z. Vracení o více kroků lze provádět opakovaným mačkáním klávesové zkratky CTRL+ALT+Z, nebo se používá paleta historie. Zrušení právě prováděné operace (například tahu štětcem předtím než pustíte myš) – opět funguje i některých jiných nástrojů – klávesa ESCAPE. Rychlé nabrání barvy z obrázku při práci se štětcem – zmačkněte ALT, vyberte barvu v obrázku, pusťte ALT a pokračujte v kresbě. Při kreslení nikdy nezapomínejte, že obraz můžete klávesami CTRL + a CTRL – v průběhu práce zvětšovat a zmenšovat a pomocí myši a mezerníku podle potřeby posouvat.


1.3.5 Základní nastavení štětce Pro libovolný aktivní nástroj se hlavní volby nástroje zobrazují v horní liště programu. Některá nastavení jsou podobná nebo totožná pro několik nástrojů (například velikost a tvrdost stopy u nástrojů pro kreslení).

Typ: Základní nabídku nastavení štětce (nastavení stopy), podobně jako nejdůležitější volby jiných nástrojů, lze obvykle rovněž rychle otevřít „hned vedle kurzoru“ (při zapnutém patřičném nástroji) stisknutím pravého tlačítka myši. Ušetří vám to „cestu“ k hornímu panelu nastavení. Pozor – častá chyba při malbě a jiné práci – zapomenutí změnit nastavení právě ve volbách nástroje. Photoshop si „pamatuje“ poslední nastavení nástroje. Při určitých volbách nemusí nástroj vůbec viditelně malovat, nebo může „dělat psí kusy“. V takovém případě můžeme buď volby štětce manuálně přenastavit, nebo použít obnovení – viz výše. První rozbalovací nabídka – přednastavené nástroje – všechny volby nástroje (prakticky libovolného) lze uložit a potom jenom aktivovat. Jde o jakýsi „kelímek“ do kterého si odkládáte často používané nástroje. Prozatím se tím ale nebudeme zabývat. Volby stopy: Druhá rozbalovací nabídka – volby stopy – typická volba pro všechny kreslící nástroje. Nastavujeme: • • •

Šířku (velikost štětce) měkkost okraje (rozpitý a nerozpitý, u některých tvarů špičky nastavit nelze), špičku stopy.


Poznámka: některé štětce nemají v principu zcela tvrdou stopu a přitom u nich tvrdost nastavovat nelze, což se výrazně projeví například při čtvercových otiscích větší velikosti, lehkým „rozmáznutím“ jednotlivých otisků. Přesné čtverce (nebo jiné tvary) ve větší velikosti bez rozmáznutí je vhodné tvořit nástrojem tužka (sloučený se štětcem), který se jinak chová takřka stejně jako štětec. Špičky stopy, které vidíme v základním nastavení programu, ale nejsou jediné: k dalším sadám tvarů se dostaneme v rozbalovací nabídce palety. Původní stopy naopak obnovíme příkazem obnovit stopy. Pokročile lze rovněž definovat libovolné vlastní stopy na základě libovolného obrázku. Součástí některých stop (přednastavené stopy) není pouze tvar, ale i pokročilé volby, které se upravují v paletě stopy. Například stopa „rozptýlené javorové listy“ nahodile rozhazuje lístečky, přičemž v určitém rozsahu mění jejich velikost, natočení i barvu.


Režim Rozbalovací nabídka režim – vyskytuje se opět u mnoha nástrojů, funkcí i u vrstev. Určuje, jak bude kresba reagovat s motivem pod ní. Například nastavení „barva“ a „odstín“ pouze (každý trochu jiným způsobem) přebarvuje spodní obraz. Naopak nastavení „světlost“ ponechá barvy spodního obrazu stejné, ale ztmaví je podle barvy, kterou je překrýváme. Standardní malba je volba „normální“. Volby režimu (režimu prolnutí) u štětce i u dalších nástrojů a funkcí které je umožňují, jsou jedním z nejmocnějších kreativních nástrojů Photoshopu a budeme se k nim často vracet. Obrázek: Přebarvení části jahody pomocí štětce v režimu barva.

Krytí a hustota, rozprašovač Krytí – opět dosti typická volba u nástrojů, funkcí i vrstev – určuje průsvitnost – v případě štětce tedy průsvitnost kresby (dalo by se říci, že vrstvu nanášené barvy). Nastavíme-li krytí na 50%, naneseme jedním tahem na „plátno“ barvu zakrývající pozadí z 50ti procent. Pokud stále pohybujeme štětcem nad stejným místem, barvy nepřibývá. Musíme „pustit štětec“ (uvolnit myš = pomyslné nové „namočení“ štětce). Při novém nanášení se už přidá nová „vrstva“ barvy a zcela zakryje pozadí. Hustota – umožňuje ovládat tloušťku vrstvy barvy dobou, jakou nad daným místem „čmáráte“. Podobně jako krytí určuje průsvitnost „vrstvy“ barvy. Na rozdíl od něj však pro nanesení další barvy na stejné místo nemusíme uvolnit myš, stačí po něm ihned znovu „přejet“. Ve většině případů pro „malování“ mi tento postup připadá jaksi přirozenější. Na druhou stranu krytí vás ochrání od nechtěného zvětšení vrstvy barvy – pokud máte nějaký přesně daný cíl. Zkuste si i kombinaci obou hodnot, například: Nastavit krytí na 50% a hustotu na 10%, a pohybovat kurzorem se zmačknutou myší nad jedním místem. Při každém „průjezdu“ se přidá 10% barvy. Jakmile dosáhnete 50% (tj. nastaveného krytí) přidávání barvy se zastaví. Pozor ale, jakmile myš pustíte a znovu zmačknete barva se začne přidávat nanovo. 36 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Funkce rozprašovače – zapíná a vypíná se tlačítkem vedle políčka hustoty. Chová se jako sprej, nebo stříkací pistole – nejlépe pochopíte, pokud vyzkoušíte. Zkuste nastavit velkou stopu s měkkými okraji, zapněte rozprašovač a držte kurzor se zmačknutou myší nad jedním místem. Vidíte, jak se stopa postupně zvětšuje jako by sprej stále „chrlil“ na dané místo novou a novou barvu. Užitečné především v kombinaci s pokročilým nastavením stop, kdy štětec „prská“ na „plátno“ otisk nějakého tvaru. Různé způsoby nastavení čísel v Photoshopu: Na těchto položkách (krytí, hustota) si ukážeme způsoby nastavení číselných hodnot v Photoshopu, které fungují ve většině ostatních případů: • • • • • •

Zapsáním do políčka – jde o nejpomalejší, ale samozřejmě nejzákladnější postup. Posuvníkem – pokud u hodnoty je – obvyklé, ale posuvník není všude. Klepnutím do políčka a kurzorovými klávesami nahoru a dolů (po jednotkách), nebo spolu s klávesou SHIFT po desítkách. Posuvníkem z názvu – drženou myší nad názvem kolonky (kurzor se změní na oboustranou šipku), tažením do stran měníme hodnoty. Posuvníkem ze samotné kolonky = čísla, drženou myší s klávesou CTRL nad samotnou kolonkou (kurzor se opět změní na šipku), tažením do stran měníme hodnoty. Některé nástroje a funkce mají nastaveno, že zadání čísla z klávesnice přímo ovlivní některou jejich základní vlastnost – není třeba tedy hledat odpovídající políčko! V případě štětce je to krytí.

Některé klávesové zkratky pro nastavení stopy: Totožné u všech nástrojů, které mají stopu, umožňují například pohodlně malovat a upravovat obraz zvětšený přes celou obrazovku, bez pracného hledání nastavení. Některé tyto zkratky bohužel nefungují u některých verzí programu při nastavení české klávesnice. Nicméně v menu – úpravy/klávesové zkratky se dají v případě potřeby nastavit jiné. Pokud vím, spolehlivě funguje u CS3: • • • •

Hranatá závorka levá (ú na české klávesnici, vedle P) – zmenšování stopy Hranatá závorka pravá (vpravo od ú) – zvětšování stopy Krytí – při práci se štětcem a podobnými nástroji stačí zadat hodnotu rovnou z číselné klávesnice (musí být zapnutá), není nutné hledat příslušné políčko. Hranatá závorka pravá (vpravo od ú) + SHIFT – „tvrzení“ stopy (menší rozpití).

Pokud vím, nefunguje: •

Hranatá závorka levá (ú na české klávesnici) + SHIFT – změkčování stopy (větší rozpití).

Zobrazení tvaru stopy v obrázku: 37 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Ve většině případů je extrémně praktické vidět v obraze naznačený tvar stopy kreslícího nástroje (tj. jako kolečko, čtvereček a podobně).

Toto zobrazení se ale dá i vypnout. Nastavení zobrazování stop naleznete v menu – úpravy/předvolby/kurzory… a nejběžnější, s rozumným zobrazením stopy štětce je toto:


1.3.6 Paleta stopy a další možnosti Paletu stopy lze zapnout přes menu – okna, nebo ikonou vpravo na panelu voleb štětce. Tato paleta umožňuje nastavovat stopu všem kreslícím nástrojům (nejen štětci) které se stopou pracují. Paleta stopy může být (jako všechny palety) při práci neustále otevřená, tj. můžeme z ní stopu vybírat velice „akčně“. Poznámka: Paleta stopy ovládá nastavení chování právě aktivního nástroje. V některých případech se její volby překrývají se základními volbami nástroje (v horní liště) – např tvar špičky, průměr, tvrdost… V těchto případech je jedno „kde“ je nastavíte. Paleta stop a volby nástroje (v horní liště) jsou synchronizované, cokoli změníte na jednom místě, změní se i na druhém. Paleta stopy má dvě hlavní části: 1. Přednastavené stopy: obsahuje kompletně přednastavené stopy, včetně všech základních parametrů i speciálních efektů. Stopu vybereme ze zobrazených náhledů vpravo. Další stopy načteme standardně z rozbalovací nabídky palety (sady stop jsou umístěné v této nabídce dole).

V dolní části palety můžeme nastavit průměr (velikost) stopy. Nejníže vidíme náhled tahu (bohužel nebarevně). 2. Oblast vlastního nastavení: Zde nastavujeme VŠE, co se stopy týká a nastavit lze opravdu prakticky cokoli.


Vycházíme z některé výchozí stopy, kterou například vybereme z přednastavených stop – tu však můžeme naprosto kompletně „předělat“. Položky v horní části (tvar špičky, dynamika tvaru, rozptyl, textura, dvojitá stopa, dynamika barvy a další dynamika), umožňují zapnutí (zaškrtávacím políčkem) a rovněž nastavení (označením patřičné položky – nastavení se zobrazí vpravo). Položky dole (šum, vlhké okraje, rozprašovač, vyhlazení a ochrana textury) lze pouze zapnout či vypnout – nemají nastavení. •

Volba tvaru špičky slouží k výběru tvaru a dále k nastavení základního natočení (lze myší v „zaměřovači“, nebo číselně) a mezer mezi otisky stopy (což se používá především pro „rozhazované“ otisky).

•

Volba rozptyl řídí náhodné „rozhazování“ otisků stopy kolem tahu štětce.

•

Volby „dynamiky“ obecně zajišťují změny nástroje v průběhu malování, například zvětšování a zmenšování, náhodné natáčení, či změny barev. Volba řízení je při práci myší obvykle nastavena na „vypnuto“ (= náhodné), u práce s tabletem lze používat i nastavení „Přítlak pera“.

•

Atd…

Poznámka: Na obrázku níž je vytvořená stopa pro tvorbu přerušovaných čar, pomocí tvrdé čtvercové stopy a nastavení volby „mezery“ ve volbách špičky stopy.


Znovu připomínám, že některé tvary štětce – například hranaté, nelze „dotáhnout do stoprocentní tvrdosti“. Proto je občas vhodnější použít tužku, která je naopak „tvrdá pořád“. Volby stopy v paletce stopy jsou nesmírně rozsáhlé a je nad naše současné možnosti se jimi zabývat. Mohu je tedy pouze doporučit k experimentování. Všechny vaše vytvořené/definované stopy si samozřejmě můžete ukládat tj. vytvořit novou přednastavenou stopu. Ikona pro vytvoření nové přednastavené stopy ze současného nastavení je dostupná v paletě stop neustále, v pravém dolním rohu. (Jde o ikonu lístečku jaká je pro vytváření něčeho nového v Photoshopu typická.)

Vámi vytvořené stopy jsou, stejně jako základní přednastavené dostupné pro všechny kreslící nástroje. „Brushování“ Štětec anglicky brush. Oblíbený termín v různých tutoriálech. Může označovat libovolnou práci se štětcem, obvykle je ale míněno více-méně náhodné „patlání“(malování i tupování) štětcem se snahou vytvořit neurčité pozadí, přirozenou strukturu, poškozený a zkorodovaný vzhled a podobně. (Grunge = „roztrhaný, špinavý“ – původně hudební styl z oblasti hardrocku a alternativního rocku, dnes často používaný termín pro odpovídající oblíbený „poškozený“ vzhled. Často dosahujeme právě „brushováním“ některými nepravidelnými štětci.) Doporučení: S experimenty se štětci si ještě chvilku počkejte na několik dalších kapitol. S použitím vrstev je práce mnohem a mnohem efektivnější. V některých případech je rovněž výhodné používat štětec do masek barevných vrstev (umožňuje libovolně zkoušet barevnost) a následně zkoušet různé efekty… 41 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Stažení „štětců“: Přednastavené stopy štětce lze vytvářet vlastní, nebo například stahovat z internetu. Zkuste například zadat do vyhledávání na www.google.cz „brushe photoshop“ (vyhledávání ve všech jazycích). Sady stop jsou soubory s koncovkou „abr“, a lze je nainstalovat pouhým poklepáním. Některé sady štětců stažené z Aethereality.net v prográmku pro prohlížení štětců abrViewer.NET.

Jednoduché, „brushované“ pozadí lze použít například pro další grafiku. Typická pozadí s použitím standardních i stažených štětců (a kombinací barev, krytí, velikosti štětce atd.):

Bílím štětcem vytvořené „otrhané“ rámování svatební fotografie:



To nejdůležitější (a nejjednodušší) o štětci Neboť všechno si nikdo na začátku nepamatuje: 1. Štětec je sloučen v jedné ikoně s dalšími nástroji (tužka, nahrazení barvy). „Navrch“ je vždy poslední použitý. Zmáčkněte (a chvilku podržte) nad ikonou myš, nástroje se „rozbalí“ a můžete si vybrat. 2. Štětec maluje barvou popředí při tažení myši, nebo otiskne tvar špičky při klepnutí myší. 3. Štětec maluje vodorovné a svislé čáry pokud držíme klávesu SHIFT. 4. Štětec maluje rovnou čáru z bodu do bodu, pokud jednou klepneme na výchozí bod a s klávesou SHIFT na koncový bod. 5. Štětci vybíráme tvar špičky, velikost a tvrdost (= rozpití), vše v rozbalovací nabídce stopa v horním panelu voleb nástroje. Další sady tvarů stopy lze načíst přes další nabídku viz obrázek.

6. Na stejném místě volbou obnovit stopy „vrátíme“ do nabídky základní sadu. 7. Štětci volíme režim (= způsob jak reaguje s podkladem, normální je „normální“☺), a krytí nebo hustotu, které ovlivňují průsvitnost malby, vše opět v horním panelu voleb nástroje. 8. Pokud něco nefunguje, projděte kapitolu: ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1 (především obnovení štětce). To by nám pro začátek mohlo stačit. Čím déle ale budeme „dělat“, tím častěji budete používat i další možnosti…


1.3.7 Nástroj guma Šestý v levém sloupci, klávesa E, sloučený s nástroji: kouzelná guma a mazání pozadí. Guma slouží logicky na mazání. Uplatní se především při práci s vrstvami, kdy skutečně maže obsah vrstvy („na prázdnou = průsvitnou“). Při použití v jedné vrstvě (což je stav obrázku, který prozatím používáme), maže „na barvu pozadí“ tj. v podstatě kreslí barvou která je nastavena jako barva pozadí. Tento nástroj může pracovat ve třech režimech. My budeme používat nejčastěji režim štětce, který má prakticky stejná nastavení jako samotný štětec (někdy i režim tužky). Důležitá pro nás budou pochopitelně nastavení tvaru a velikosti stopy a krytí. Detaily a podrobnosti o tomto nástroji a jeho použití si ukážeme postupně v dalších kapitolách.


1.3.8 Historie a štětec historie Historie je paleta, ve které se zaznamenávají všechny změny provedené s obrazem. Výběrem stavu historie (jedné zaznamenané akce) se do tohoto stavu vracíme. Poslední provedená akce je zaznamenána nejníže. Běžně se v historii pohybujeme a vybíráme myší. Při klasickém nastavení historie (lineární), jsou pozdější stavy historie vymazány v okamžiku, kdy se vrátíte na určitý stav a začnete znovu pracovat. (Je možné nastavit i tzv. nelineární historii, která se chová jinak – tím se ale zatím nebudeme zabývat.) Počet stavů historie je omezený – lze nastavit v předvolbách – obvykle se používá hodnota dvaceti stavů (jinak brzdí počítač). První stav obrazu – ihned po otevření, je však automaticky zaznamenaný jako tzv. snímek a nachází se v nejhornější části palety. K tomuto stavu se můžeme vrátit vždy během práce. Zachování výchozího stavu lze také v nastavení programu vypnout – to však nedoporučuji. V okamžiku kdy chceme nějaký stav obrazu zaznamenat bez toho, že by se tento po dvaceti operacích vymazal, můžeme si vytvořit vlastní snímek – ikonou fotoaparátu ve spodní části palety. Snímek se objeví pod prvním automatickým snímkem nahoře. Snímek lze vymazat přetažením na ikonu koše v paletce dole. Pozor: Historie trvá jen po dobu otevření obrazu. Jakmile obraz uložíte a zavřete, historie se maže (včetně snímku) a už se „nikam vracet“ nemůžete! V historii se lze pohybovat rovněž již zmíněnými klávesovými zkratkami: • •

Zrušit poslední akci: CTRL + Z (menu/úpravy/ zpět “název operace“). Pozor funguje právě jen na jednu operaci. Při druhém zmáčknutí CTRL + Z se provede obnovení. Obnovení poslední akce: CTRL + Z (menu/úpravy/ znovu “název operace“) obnoví poslední operaci, kterou jsme předchozím stiskem zrušili.

Klávesová zkratka CTRL + Z je tedy v Photoshopu „obousměrná“. Opakovaným mačkáním tedy budeme jen stále dokola provádět a rušit poslední operaci. Lze výhodně použít při kontrole poslední operace – zda obrazu prospěla či ne. Naopak s klávesou ALT a SHIFT se posouváme o více akcí jedním směrem: • •

Jednu akci (stav) nahoru (zpět): ALT + CTRL + Z, (menu/úpravy/krok zpět, nebo ve volbách palety). Jednu akci (stav) dolů (vpřed) SHIFT + CTRL + Z, (menu/úpravy/krok vpřed, nebo ve volbách palety).

Štětec historie


Nástroj pod klasickým štětcem – klávesa Y. Má podobná nastavení jako štětec, ale v oblasti kde s ním kreslíme, vrací vzhled obrazu do podoby vybraného stavu historie (nebo snímku). Nejprve zaškrtneme zaškrtávací políčko u stavu historie (vlevo), nebo snímku, ke kterému se chceme vracet. Štětec historie umí kreslit dokonce i z historie před aktuálním snímkem!

Štětec historie neslouží pouze pro vracení změn. Spolu s různým nastavením, ho lze použít i jako nástroj pro úpravy a kreativní práci. Umělecký štětec historie – u novějších verzí – sloučený s nástrojem štětec historie, nástroj pro kreativní práci, využívá historii podobně, ale nevrací se přesně do původního stavu. Podobně jako štětec historie lze použít rovněž nástroj guma (klávesa E, levý sloupec nástrojů, šestá ikona) s nastavením v panelu voleb: mazat na historii (též s klávesou ALT).


To nejdůležitější (a nejjednodušší) o vracení zpět Neboť všechno si nikdo na začátku nepamatuje: 1. Vracíme se o jeden krok a zase zpátky klávesou CTRL + Z 2. Vracíme se o větší počet kroků klávesou CTRL + ALT + Z. 3. Vracíme se pohodlně a kontrolovaně (dopředu i dozadu) v paletě historie, kterou otevřeme (pokud není) přes menu/okna/historie. 4. Při běžném nastavení je nahoře v paletce historie snímek = zaznamenání obrazu v okamžiku otevření. Klepnutím na něj se vrátíme do výchozího stavu. To by nám pro začátek mohlo stačit. Čím déle ale budeme „dělat“, tím častěji budete používat i další možnosti…


1.3.9 Co jsou to vrstvy Pro naše seznámení s vrstvami si otevřeme tři obrázky. Jeden nový, prázdný, bílý, RGB a dva libovolné již existující (s obsahem, např. fotografie) ve formátu JPEG. Při problémech (při samostatné práci) by měla pomoci první kapitola ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1 nebo, ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 2 která je tentokrát umístěna na konci povídání o vrstvách. •

Vrstvy jsou „šlupky“ obrázku uspořádané nad sebou, umožňují především kreslit nebo provádět úpravy „nad“ původním obrazem a ten ochránit před nežádoucím zásahem.

•

Rozdělení malby nebo úprav obrazu do vrstev usnadňuje manipulaci, lze pohybovat, opravovat a jinak manipulovat pouze s částmi obrazu v jednotlivých vrstvách.

•

V obraze může být (pokud vím), neomezené množství vrstev (ale zvětšují velikost souboru).

•

Při pokročilejším použití s maskami, volbami prolnutí a efekty vrstev jsou vrstvy základem většiny kreativní práce.

•

Ve většině obrázků, které otevřete je jen jedna vrstva. Vrstvy vytváříme v Photoshopu, digitální fotoaparáty a skenery vytvoří obrázek s jedinou vrstvou. Tato základní vrstva je obvykle v Photoshopu pojmenována „Pozadí“ a je zamčená vůči některým úpravám.

•

Rovněž soubor, který otevřeme nový, bude obsahovat pouze jednu vrstvu. Pokud bude pozadí našeho obrázků bílé (nebo libovolně barevné), bude tato vrstva speciální „pozadí“. Při vytvoření obrázku s průsvitným pozadím bude základem obrázku „obyčejná vrstva“. Pozadí totiž nemůže být průsvitné, ani nemůže průsvitnost obsahovat.

•

Některé souborové formáty neumí ukládat soubory s více vrstvami.


1.3.10

Práce s vrstvami, nástroj přesun

Pro práci s vrstvami slouží především paleta vrstvy (otevřeme jako všechny palety přes menu – okna, nebo klávesou F7, standardně je paleta sloučená s paletou kanály a cesty) a dále nabídka menu – vrstvy. Pro pohyb vrstvou používáme nástroj přesun, což je univerzální nástroj pro přesouvání objektů v obraze a mezi obrazy. Níže vidíte na obrázku celou paletu vrstvy s označenými hlavními ovládacími prvky.

rozbalovací volby paletky volba režimu prolnutí ovládání zamčení

ovládání krytí (průsvitnosti)

ovládání viditelnosti

aktivní vrstva

neviditelná vrstva

název vrstvy miniatura vrstvy symbol zamčení vrstvy

vrstva pozadí

hlavní ovládací ikony

Vytvoření nové prázdné vrstvy: • • • •

Ikona lístečku na paletce vrstvy dole vedle koše (tato ikona je pro Adobe paletky typická a značí vytvoření něčeho nového) Rozbalovací nabídka palety („šipčička“ v horní části paletky – tu mají skoro všechny paletky) Klávesová zkratka: CTRL + Shift + N Menu – vrstvy/nová/vrstva


Různé způsoby vytvoření nové vrstvy se liší tím, zda se při vytváření vrstvy otevře dialogové okno s nastavením základních parametrů, nebo se jen „rychle“ vytvoří nejzákladnější prázdná vrstva. Modifikační klávesou je klávesa ALT. • • • • •

Při klepnutí na ikonu nové vrstvy v paletce se (bez dialogu) vytvoří jednoduchá základní vrstva. Při použití klávesové zkratky CTRL + Shift + N se otevře dialogové okno pro nastavení nové vrstvy. Při použití klávesové zkratky CTRL + Shift + N + ALT se (bez dialogu) vytvoří jednoduchá základní vrstva. Při klepnutí na ikonu nové vrstvy s klávesou ALT se otevře dialogové okno pro nastavení nové vrstvy. Při použití menu – vrstvy/nová/vrstva se otevře dialogové okno pro nastavení nové vrstvy.

V dialogovém okně je možné nastavit například jméno vrstvy, barvu, která vrstvu označuje v paletě vrstvy a další.

V našich „začátcích“ budeme obvykle používat rychlejší způsob bez dialogu (obvykle klepnutím na ikonu). Pokročile je ale často účinnější používat postup s nastavením parametrů již při vytvoření. Při práci s více vrstvami: Nová vrstva se vytváří vždy těsně nad aktivní (označenou) vrstvou. Poznámka: Všimněte si prosím opět několika způsobů, jak lze jakoukoli operaci v programu provést. Většina příkazů je v Photoshopu dostupná na několika místech. Pokud tedy hledáte nějakou funkci – můžete zkusit tyto možnosti: • • • • •

ikony na paletkách dole rozbalovací nabídka palety klávesová zkratka standardní menu případně kontextové menu (pravá myš) nad nějakým objektem, paletkou a podobně

Zároveň si všimněte významu modifikační klávesy ALT. Chcete li se tedy naučit používat Photoshop rychle a účinně, vyzkoušejte si, co dělají různé ikony a tlačítka spolu s klávesami (SHIFT, ALT, CTRL). Ve většině případů se snažíme rozčlenit grafiku do mnoha vrstev tak abychom mohli se všemi jednotlivými prvky pracovat. Práce ve vrstvě: Do vrstvy lze malovat libovolným nástrojem a provádět v ní běžné operace. 51 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Na následujícím obrázku (vlevo) jsem například vytvořil nad původní bílou vrstvu pozadí čtyři nové vrstvy a udělal do každé čáru štětcem jinou barvou. Na obrázku vpravo, jsem provedl prakticky totéž nad existujícím obrázkem.

Aktivní vrstva – prosvícená – s touto vrstvou můžete pracovat (například do ní malovat). Vrstvu aktivujeme klepnutím v paletce vrstev. Pracovat (např. malovat) lze s libovolnou vrstvou, která je právě aktivní, tedy i „pod“ jiné části obrazu. Název aktivní vrstvy se zobrazuje též v horní části okna obrazu.

Při použití nástroje pro přesun lze rovněž vybrat vrstvu klepnutím pravým tlačítkem myši nad nějakou část obrazu. Zobrazí se všechny vrstvy, které v daném místě „něco“ obsahují a jsou viditelné. Pozor: pokud kliknete myší mimo libovolnou vrstvu v paletě vrstev, nebude vybraná řádná vrstva. Tím pádem do obrázku nepůjde malovat! Neviditelná a viditelná vrstva: Políčko vlevo od vrstvy (očičko) slouží k dočasnému skrývání a odkrývání vrstev – zaškrtáváním se přepíná viditelnost a neviditelnost. Na následujícím obrázku tři vrstvy viditelné (včetně pozadí), dvě neviditelné.


Při přepínání viditelnosti a neviditelnosti, lze opět používat „modifikační“ klávesu ALT, která střídavě: • •

skrývá všechny ostatní původně viditelné vrstvy, a vybranou zobrazí, odkrývá všechny ostatní původně viditelné vrstvy, a vybranou skryje.

Viditelnost lze použít rovněž jako způsob výběru vrstev, například pro kopírování jejich obsahu (kopírovat sloučené), nebo pro slučování. Vyplnění vrstvy barvou: Běžné: Menu – úpravy/vyplnit.

Volíme barvu. Lze použít bílou, černou, šedou, popředí a pozadí. Položka „Barva…“ otevírá klasické dialogové okno k výběru libovolné jiné barvy. (Jak si jistě všimnete, lze vyplňovat rovněž vzorkem, to ale do této kapitoly nepatří.) Podobně jako u štětce lze nastavit krytí (tj. průsvitnost nanesené barvy vůči obsahu vrstvy) a režim (interakci vrstvy barvy s dřívějším obsahem vrstvy). Významné je tlačítko „Zachovat průsvitnost“. Je-li zaškrtnuto, vybarvují se barvou pouze místa, která „něco obsahují“ tj. v principu se „přemaluje“ obsah vrstvy a průsvitná místa zůstanou průsvitná. (Viz další obrázky v popisu rychlého přebarvování.) Rychlé: • •

ALT + Backspace (nebo ALT + Delete) vyplní celou vrstvu barvou popředí. CTRL + Backspace (nebo CTRL + Delete) vyplní celou vrstvu barvou pozadí. 53 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

<- ALT + Delete -> • •

ALT + Backspace + SHIFT (nebo ALT + Delete + SHIFT) vyplní neprůhledná místa barvou popředí (tj. přebarví obsah vrstvy). CTRL + Backspace + SHIFT (nebo CTRL + Delete + SHIFT) vyplní neprůhledná místa barvou pozadí (tj. přebarví obsah vrstvy).

<- ALT + Delete + SHIFT -> Později až se naučíme používat výběry, zjistíme, že při aktivním výběru se při všech zde uvedených postupech vyplňuje pouze výběr a při používání vrstev pouze v aktivní vrstvě. Smazání vrstvy: Označíme vrstvu v paletě a klepneme na ikonu koše dole na paletě. Nebo popadneme v paletě vrstvu myší a přetáhnu jí na koš. Lze i přes menu/vrstvy/odstranit – vrstvu, přes nabídku palety, nebo přes kontextové menu nad vrstvou. Poznámka: Pro vyčištění obrazu od skrytých vrstev (které obsahují například nepoužité grafické prvky, nebo nepodařené „pokusy“) lze použít i příkaz: „Odstranit skryté vrstvy“ v nabídce paletky, nebo v menu – vrstvy/odstranit. Změna pořadí (nad sebou): Standardně tažením myší v paletce vrstvy. (Vrstvu pozadí nelze přesouvat.)


Nástroj přesun – pohyb vrstvou: Nejhornější ikona mezi nástroji (ve dvousloupcovém režimu vpravo), klávesová zkratka V.

Nástroj přesun je univerzální nástroj pro přesouvání objektů v obraze a mezi obrazy. Lze ho pokládat za velice významný! Pokud pracujeme pouze s vrstvami, přesouváme celé vrstvy. Později, při práci s výběry budeme tímto nástrojem přesouvat i ty. Vrstvou lze volně pohybovat v rámci jednoho obrazu: Nástrojem pro přesun prostě pohybujeme s drženou myší (přímo v obraze) obsahem vrstvy.

S klávesou SHIFT přesouváme vrstvu v rovných směrech (vodorovně nebo svisle). Pro malý přesný posun lze použít i kurzorové klávesy. Kurzorové klávesy v kombinaci s klávesou SHIFT, provedou větší přesun. S některými jinými nástroji lze rovněž rychle přesouvat (dočasně přepnout na nástroj pro přesun) pomocí klávesy CTRL. To umožňuje rychle pohnout částí obrazu bez vypnutí právě 55 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

používaného nástroje. (Dokud držíme CTRL je aktivní nástroj pro přesun, po puštění se aktivuje zpět původní nástroj.) Vrstvu pozadí nelze v rámci jednoho obrazu přesunovat. Nástroj přesun – přesun do jiného obrazu: Vrstvu lze nástrojem pro přesun přenést (zkopírovat) do jiného obrazu: Vrstva se v cíleném obraze umístí nad právě aktivní vrstvu.

Vrstvu pozadí nelze přesunovat v rámci jednoho obrazu, lze jí ale přesunout do jiného obrazu. Zde se umístí jako běžná vrstva, se kterou lze libovolně pohybovat. Před přesunutím:

Po přesunutí:


Stejně jako při pohybu vrstvou v jednom obrazu, lze i při přesouvání z obrazu do obrazu použít pro rychlé zapnutí nástroje přesun (u některých nástrojů) klávesu CTRL. Klávesa SHIFT (přidržená v okamžiku puštění vrstvy v novém obraze) zajišťuje vystředění přenášené vrstvy v cílovém obraze. To je často velice užitečné. Při přesunu vrstev z obrazu do obrazu, lze přesouvat vrstvy i „z palety“ a to i bez nástroje pro přesun. Myší prostě uchopíme požadovanou vrstvu v paletě a přeneseme ji do plochy cílového obrázku. Toho lze využít i pro přenášení více vrstev (označených postupně s CTRL, nebo ve větší skupině se SHIFT viz základy práce s několika vrstvami kap. 1.3.8) najednou. Poznámka: Na přesun obrázku do obrázku (respektive vrstvy do jiného obrázku) lze použít i několik dalších postupů, například klasické kopírování (CTRL + A = vyberu vše, CTRL + C = zkopíruji, přepnu na druhý obrázek, CTRL + V = vložím). „Kopírovací příkazy“ jsou dostupné též v menu – úpravy. Zajímavý je postup s použitím „kopírovat sloučené“ (SHIFT + CTRL + C) který přenese veškerý viditelný obsah jako jednu vrstvu. Další možností je použít příkaz duplikovat vrstvu z menu, nebo nabídky paletky. Zobrazí se okno umožňující definovat vrstvu a cíl (cílový obraz) viz dále. Vybírání vrstev s nástrojem přesun: Při zapnutém nástroji pro přesun lze rychle vybrat (aktivovat) vrstvu. Klepneme myší pravým tlačítkem do plochy obrázku. Zobrazí se kontextové menu s nabídkou vrstev, které v daném místě „něco obsahují“ a jsou viditelné (na poloze vrstvy nad sebou nezáleží, lze vybrat i vrstvu nad současnou aktivní). To bývá užitečné především v rozsáhlých projektech, kde se vyskytují desítky vrstev, pro rychlé nalezení a aktivaci potřebné vrstvy. Obrázek vlevo klepnutí nad středem křížení – dostupné všechny vrstvy, vpravo nad jedním „ramenem“ – dostupná jen jedna vrstva a pozadí.


Vytvoření kopie vrstvy ve stejném obraze: Další častá činnost a významná činnost! •

Tažení vrstvy nástrojem pro přesun (v obraze) s klávesou ALT (při výběru kopíruje pouze výběr). Opravdu rychle množit vrstvy na stejném principu lze také ALT + kurzorové klávesy.

•

Tažením vrstvy v paletě vrstvy s klávesou ALT (libovolný nástroj).

•

Klávesová zkratka CTRL + J (jde o příkaz „vrstva kopírováním“ který v případě použití výběrů kopíruje pouze výběr do nové vrstvy. Při použití bez výběru ale kopíruje celou vrstvu).

•

Klasicky zkopírováním (CTRL + A = vyberu vše, CTRL + C = zkopíruji, CTRL + V = vložím).

•

Z nabídek (menu - vrstvy, kontext nad vrstvou, nebo nabídka palety) použít volby: „duplikovat vrstvu“ nebo „nová/vrstva kopírováním (viz CTRL + J).

•

Přetáhnutím vrstvy v paletce vrstvy na ikonu nové vrstvy.

Poznámka: Většina postupů (kromě tažení v obraze s ALT) vytváří vrstvy na stejném místě. V obraze se tedy překrývají – nejsou vidět, je nutné je přesunout.

Předposlední postup používá duplikování s dialogem, poslední postup (přetažení na ikonu) lze provést s dialogem, je-li zároveň zmačknuta (jak jinak☺) klávesa ALT. 58 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Duplikování s dialogem umožňuje: •

Zvolit jméno nově vytvořené duplicitní vrstvy.

•

Zvolit cíl – standardně je nastaveno duplikování do stejného dokumentu, lze ale duplikovat vrstvu i do jiného současně otevřeného dokumentu. Ve stejné položce lze dokonce zvolit „Nový“ čímž se vytvoří zcela nový soubor, do kterého bude vrstva duplikována. V takovém případě můžeme zadat i jeho jméno.

Krytí (prolnutí) a režim vrstvy: Vrstva má dvě základní vlastnosti podobné jako mnoho jiných prvků, například kresba štětcem – krytí (prolnutí) a režim. Jejich význam je totožný jako u štětce, pouze se týká všeho obsahu vrstvy. Nastavují se pro aktivní vrstvu v horní části palety vrstvy. Nastavení krytí a režimu vrstvy lze kdykoli změnit. Na obrázku postupné snižování krytí vrstev:

Poznámka: V horní části paletky vrstvy jsou dvě procentuelní hodnoty – krytí a výplň. U jednoduchých vrstev mají obě stejný účinek. Rozdíl je u vrstev s aplikovaným stylem (např. vrženým stínem). Krytí ovlivňuje i vrstvu i tento efekt, výplň ovlivňuje pouze obsah vrstvy nikoli speciální efekt. Mazání ve vrstvách:


Na rozdíl od práce s vrstvou pozadí, kde je mazáním (např. gumou) míněno v podstatě přebarvení na barvu pozadí, je v libovolných jiných vrstvách mazáním dosahováno průhlednosti. Vrstvu lze tedy mazat například gumou. Tímto způsobem odkrýváme obsah vrstvy pod mazanou vrstvou.

Pozor! Možná se vám to líbí, ale správný postup to není! U takto „promazaných“ obrazů nelze později (především po uložení a zavření, kdy se vymaže i historie) změnit rozsah vymazaných oblastí! Vrchní vrstva je definitivně „děravá“. „Zprůhledňování“ vrstev se běžně provádí pomocí masek, které si ukážeme později! Jakmile se naučíte používat masky, budu pokládat používání gumy k „zprůhlednění“ vrstev za chybu! Poznámka: jak při práci s gumou, tak při práci s maskou a i dalších činnostech ve vrstvách je často vhodné využít možnosti snížit krytí vrstvy (vidíme dobře vrstvy pod sebou) a po skončení úprav ho vrátit zpět. V tomto případě jsem použil snížení krytí, abych viděl oči ve spodní vrstvě a mohl je přesněji „odkrýt“ gumou. Následně jsem krytí vrátil na maximum.

Nutno přiznat v tomto případě byla hezčí poloprůsvitná varianta… samozřejmě – nikde není psáno, že musíte krytí zase vracet☺. 60 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Pojmenování vrstev: Při vytváření nebo duplikování vrstev máme možnost rovnou nastavit jméno vrstvy. Vrstvu lze přejmenovat i později, dvojím kliknutím na název vrstvy v paletce (pozor – nutno přímo na název, jinak se otevře dialog voleb stylu vrstvy).

Lze rovněž znovu otevřít dialog vlastností vrstvy: Pro označenou vrstvu již tradičně pomocí menu/vrstvy, v nabídce palety vrstvy, nebo přes kontextové menu nad vrstvou v paletce. Rozumné pojmenování vrstev je zásadní především u rozsáhlejších projektů (obsahujících klidně desítky vrstev). Velice doporučuji. Dle mého soukromého názoru je rozumné pojmenování vrstev i určitou vizitkou grafika. Uzamčení vrstev: Uzamčená vrstva – chráněná proti nežádoucím úpravám – vrstva označená ikonou zámku. Zapíná/vypíná se pro aktivní vrstvu ikonami v horní části paletky. Uzamčení má několik „úrovní“.

Ikona zámku nejvíce vpravo je „nejsilnější“ a zamyká vrstvu proti jakýmkoli změnám. Ikona šipek (podobá se ikoně nástroje pro přesun), zamyká vrstvu proti pohybu (vrstvou nelze pohybovat v obrázku, dále ji ale lze „přetáhnout“ do jiného obrázku. Ikona štětce (zamknout obrazové body), zamyká vrstvu proti práci v ní, např. proti překreslení, přebarvení a podobně. Poslední ikona „zamknout průhledné obrazové body“ (tzv. „zamčená průhlednost“) nedovolí překreslit, přebarvit a podobně průhledné oblasti vrstvy. To lze využít při různých činnostech. Obrázek: kreslení černým štětcem do vrstvy s „zamčenou průhledností“. Štětec kreslí pouze v oblasti kde vrstva „něco“ obsahuje.


Vrstva pozadí: Speciální vrstva – „spodek a základ obrázku“, která se vytvoří u nové grafiky (pokud nemá průhledný základ), nebo při otevření běžného obrázku který nemá vrstvy. Tato vrstva je uzamčená (automaticky) vůči některým operacím, upravovat a kreslit do ní ale lze. V případě potřeby ji lze převést na běžnou vrstvu a rovněž smazat. Obrázek tedy vrstvu pozadí mít nemusí. Poměrně často potřebujeme převést vrstvu pozadí na obyčejnou vrstvu, se kterou lze libovolně manipulovat. Lze to provést různě. Například: • • • • •

Zkopírovat vrstvu (kopie už je normální vrstva) a původní pozadí vymazat. V nabídce menu – vrstvy/nová – volba „vrstva z pozadí“. Z kontextového menu nad vrstvou pozadí (v paletě vrstvy) – volba „vrstva z pozadí“. Dvojím klepnutím na ikonu vrstvy pozadí otevřít dialog vlastností vrstvy – po potvrzení (pokud nechceme nastavit další volby, stačí zmačknout ENTER) se z ní stane běžná vrstva. Dvojím klepnutím na vrstvu s ALT – pravděpodobně nejrychlejší.

Naopak, převod běžné vrstvy na vrstvu pozadí je rovněž možný ale pouze přes menu – vrstvy/nová – pozadí z vrstvy.


1.3.11

Základy práce s několika vrstvami

Označení několika vrstev: Umožňuje společné smazání, společný pohyb, přesun do jiného obrázku a podobně. Při vybraných několika vrstvách ale nelze malovat, ani jinak upravovat obsah vrstev. Několik vrstev lze označit s klávesou CTRL (klepat na jednotlivé vrstvy, které chceme vybrat), nebo na první a poslední s klávesou SHIFT (jde o stejný princip, jakým se v operačním systému vybírají soubory). Pozn. Pohodlné označování několika vrstev funguje pouze u novějších verzí Photoshopu, dříve bylo nutné pracovat po jedné, nebo je takzvaně „svázat“ ikonou řetězu, která ležela vedle „očička“ pro zneviditelnění. Zapnutí „svázání“ vrstev mělo zhruba stejný účinek jako označení vrstev v novějších verzích. Odznačení několika vrstev: prostým kliknutím na jednu vrstvu. Sloučení označených vrstev: Spojí vrstvy do jedné. Používá se pro zjednodušení grafiky, kterou jsme při návrhu vytvořili v mnoha vrstvách. Poznámka: U starších verzí Photoshopu, byly nabídky pro slučování poněkud odlišné, protože zde nešlo označovat najednou několik vrstev. Nicméně, nacházeli se na stejných místech a dosáhnout šlo téhož. Označte vrstvy, které chcete spojit a z nabídky palety vyberte sloučit vrstvy (lze též přes menu/vrstvy nebo z kontextového menu = pravé tlačítko myši nad vrstvami, či klávesovou zkratkou CTRL + E). Poznámka: není-li vybráno několik vrstev je volba nedostupná a klávesová zkratka odpovídá příkazu sloučit dolů (viz dále).

Slučování vrstev je nutné vždy důkladně zvážit – snižujete jím možnosti dále s jednotlivými prvky obrazu pracovat! Sloučení všech vrstev: Stejný postup jen není nutné vrstvy označovat – a zvolíme položku (v menu/vrstvy, nabídce palety, nebo kontextu) „Do jedné vrstvy“. Výsledná vrstva bude vždy „Pozadí“. 63 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Další slučování: Další nabídky pro slučování (v menu/vrstvy, kontextu, nebo nabídce palety) se liší podle stavu vrstev. •

Sloučit viditelné sloučí právě viditelné vrstvy (klávesová zkratka: CTRL +SHIFT + E). Pozor! Vybraná musí být viditelná vrstva. (Ve starších verzích Photoshopu bylo skrytí některých vrstev jednou z možností jak určit vrstvy pro sloučení.)

•

Sloučit dolů (aktivní pouze při jedné vybrané vrstvě) sloučí jednu označenou vrstvu s vrstvou pod ní.

•

Sloučit ořezovou masku – příkaz je aktivní pouze při existenci ořezové masky, které budeme používat později.

Vytvoření otisku: Sloučení vrstev do vrstvy nad při zachování původní struktury pod, tzv. otisk. Ve starších verzích je nutné mít k tomuto účelu připravenou novou prázdnou vrstvu a tato musí být aktivní (v Photoshopu CS3 se již vytvoří sama). Označíme vrstvy, z nichž chceme vytvořit otisk. Použijeme klávesovou zkratku pro sloučení označených vrstev = CTRL + E a přidáme ještě klávesu ALT. Vytvoří se sloučená vrstva nad původními.

Pro „otisknutí“ všech viditelných vrstev: Klávesa sloučení viditelných CTRL +SHIFT + E a přidáme klávesu ALT. Pro otiskování je možné rovněž použít příkazy z nabídky palety „sloučit vrstvy“ nebo „sloučit viditelné vrstvy“. Při tom je ale nutné držet stále klávesu ALT. (V nabídkách menu se s klávesou ALT pohybujeme se stále zmačknutou myší. Aktivuje se nabídka, nad kterou myš pustíme.) Skupiny vrstev: Sady vrstev jsou podobné složkám souborů na počítači. Pokud pracujete s mnoha vrstvami, je dobré je používat, lépe se vám pracuje, návrh a jeho struktura vrstev je přehlednější. Vytvoření skupiny z vrstev: Označíme vrstvy, které chceme ve skupině a myší je přetáhneme na ikonu nové skupiny v dolní části palety. 64 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

S klávesou ALT proběhne již tradičně totéž – pouze s dialogem pro nastavení vlastnosti skupiny.

Lze použít též příkaz: „Nová skupina z vrstev“ (v nabídce paletky, v menu/vrstvy ). Vytvoření nové prázdné skupiny: Klepnutím na ikonu nové skupiny, nebo volbou „Nová skupina“ (v nabídce paletky, v menu/vrstvy ). Do této prázdné skupiny můžeme následně „přetahat“ vrstvy myší. Vrstvy lze do skupiny vkládat, nebo z ní „vynášet“ myší naprosto stejně jako například soubory v počítači z a do složek. U starších verzí Photoshopu se skupiny označovali sady a bylo nutno je nejprve vytvořit a následně do nich vrstvy umístit přetahováním. Používání už bylo z větší části stejné. Skupiny lze rozbalovat a „zbalovat“. Vrstvy v rozbalené skupině jsou zobrazeny mírně posunuté doprava.


S celou skupinou lze provádět většinu operací, které lze provádět s jednou vrstvou (až na některé výjimky, například CTRL + J skupinu nezkopíruje). Se sadou vrstev lze nástrojem pro přesun pohybovat jako celkem, přenášet do jiného obrázku, duplikovat (například pomocí kontextového menu, nebo tažením s ALT). Sadě lze nastavit společné krytí i režim (a pokročile lze sadu i najednou maskovat). Skupiny mohou obsahovat „podskupiny“. Skupiny lze, stejně jako vrstvy pojmenovat, skrýt, vymazat… Na rozdíl od sloučení vrstev do jedné je možné s vrstvami uvnitř sady dále samostatně pracovat. Na závěr si prohlédněte, jak vypadá návrh například záhlaví webové stránky s vrstvami, skupinami, a podskupinami v různém sbalení a rozbalení (v návrhu jsou nejvíce používány nám dosud neznámé vrstvy tvaru, toho si prozatím není třeba všímat):


A nakonec: S vrstvami lze provádět ještě mnoho dalších operací, které jsme neprobrali: vzájemně je svazovat, zarovnávat, maskovat a podobně. Těmito operacemi se budeme zabývat v pozdějších fázích výuky. Většinu těchto operací lze nalézt v nabídkách palety vrstvy, nebo v menu/vrstvy či v kontextovém menu. Můžete tedy i začít experimentovat na vlastní pěst.


1.3.12

Volby prolnutí, efekty a styly vrstev

Dvakrát klepněte v paletce pod nebo vedle názvu vrstvy. Nebo libovolným způsobem zvolte nabídku „Volby prolnutí“. Je možné v nabídce paletky vrstvy, v kontextovém menu nad vrstvou, v menu/vrstvy, nebo ikonou „fx“ dole na paletě vrstev.

U normálních vrstev lze dvakrát klepnout i na samotnou miniaturu vrstvy v paletce. U vrstev úprav, výplně a podobně – které budeme probírat později, se ale otevře jiné okno. U vrstvy pozadí se při dvojkliku kdekoli otevře pouze základní nastavení vrstvy. Této vrstvě nelze nastavit žádnou z položek, které zde budeme probírat. Octnete se v dialogovém okně „styl vrstvy“ kde se provádí pokročilé nastavení voleb prolnutí a dále nastavení efektů a stylů. Volby prolnutí Druhá položka v záložkách vlevo. Pokud jste okno stylu vrstev, otevřeli dvojklikem, či volbou „volby prolnutí“ ocitnete se právě v nastavení této záložky, které je vpravo. Volby prolnutí jsou jedním z prostředků, který se často používá při různých fotomontážích obrázků a grafik ve vrstvách nad sebou. Umožňují přesně nastavovat, ve kterých oblastech (podle světlosti, nebo barvy) je vrstva průsvitná (= prolnutá) a ve kterých neprůsvitná. Horní položky ovlivňují základní krytí a režim vrstvy, což však lze nastavit i přímo v horní části paletky. Položky uprostřed nás prozatím nebudou zajímat. Zajímavé jsou pro nás v tuto chvíli volby „Prolnout když“ ve zcela dolní části.


V této části vidíme dva posuvníky, které umožňují nastavovat viditelnost vrstvy podle jejího obsahu, nebo obsahu pod ní. V základní podobě lze nastavovat viditelnost podle světlosti. Na následujícím obrázku jsem v pozadí klepnutím tvrdým štětcem vytvořil barevné kolečko, v a v nové vrstvě jsem vytvořil kolečka dvě jinou barvou, lehce překrývající spodní. Následně jsem ve volbách prolnutí horní vrstvy posunul nepatrně na spodním posuvníku (volba viditelnosti podle podkladu) pravého „jezdce“ doleva. Tím jsem zrušil viditelnost horní vrstvy ve světlých místech podkladu.

Z rozbalovací nabídky nad oběma posuvníky lze dále volit i nastavování prolínání podle intenzity tří základních barev RGB obrázku. Nastavené prolnutí lze pochopitelně dále upravovat či vrátit zpět při novém otevření dialogového okna (nic se tedy nemaže, pouze „to není vidět“). Efekty Možnosti efektů (a následně stylů) jsou rozsáhlé. Omluvám se proto, že je poněkud „odfláknu“, v různých praktických pracích se k nim později ještě vrátíme. Prozatím nechám vyzkoušení a hraní na vás. Pro základní ukázku jsem použil soubor s černým pozadím (lze již rovnou vytvořit nový s černým pozadím, nebo nějakým způsobem vybarvit). Do nové vrstvy jsem udělal tupováním kulatým štětcem „mrak“. 69 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Efekty jsou položky v záložkách pod všeobecnými volbami prolnutí (vržený stín, vnitřní stín atd.). Podobně jako v paletě stopy lze tyto položky zapnout zaškrtnutím patřičného políčka a editovat klepnutím na záložku – modře se podsvětí a volby se zobrazí vpravo. Rychle k zapnutí konkrétního efektu se lze dostat i v rozbalovací nabídce ikony „fx“ na paletě vrstev dole. Efekty vrstev se standardně vytváří podle tvaru obsahu vrstvy, tedy podle průsvitnosti vrstvy. U nastavení většiny efektů je základem barva, velikost a režim. Na dalším obrázku vidíte efekt vnější záře (barva červená, režim normální).

Jedna vrstva může mít přiřazeno několik různých efektů. Níže kombinuji červenou vnější záři, černý vnitřní stín a bílé vytažení (vytváří linku kolem vrstvy).


Po navolení vhodných efektů a potvrzení se efekty zobrazí v paletce vrstvy pod danou vrstvou. Překáží-li nám (například v rozsáhlém návrhu s mnoha vrstvami a efekty) zobrazený výpis efektů, lze jej sbalit/rozbalit šipkou u vrstvy zcela vpravo.

Efekty lze dále upravovat, nové přidávat, či je ubírat. K upravování efektů se dostanete novým otevřením okna stylu vrstvy, což lze dříve uvedenými postupy, nebo nyní když má vrstva nějaké, efekty poklepáním na samotný efekt paletě vrstvy, nebo též poklepáním na symbol „fx“ vpravo u vrstvy. Podobně jako vrstvy samotné je lze zviditelňovat a zneviditelňovat ikonou „očíčka“. Odstranit se dají standardně pomocí ikony koše (přetažením). Efekty lze přenášet myší z vrstvy na vrstvu, nebo kopírovat na další vrstvy (tažením s klávesou ALT). To vše lze provést jak s jediným efektem, tak i s celou sadou efektů u jedné vrstvy. Jeden efekt popadneme myší za samotný efekt (jeho jméno v paletce). Všechny efekty vrstvy popadneme za „nadpisek“ „Efekty“, nebo za ikonu „fx“ vedle vrstvy.


Při používání efektů v kombinaci s průhledností vrstvy (krytím) už hraje roly volba použití nastavení krytí (zprůhlední vrstvu i efekty) nebo nastavení výplně (zprůhlední pouze obsah vrstvy). Na obrázku je nahoře i dole zvoleno zprůhlednění výplně.

Pokud nastavíte „Výplň“ na nulu, bude z vrstvy viditelný pouze sám efekt. To je rovněž často užitečné.

Další možnosti práce s efekty lze najít rovněž v kontextovém menu nad efektem, nad vrstvou, nebo v menu – vrstvy/styl vrstvy. •

Zde používám především volbu „Kopírovat styl vrstvy“. Tím se efekty (všechny u dané vrstvy včetně nastavení režimu a „obou krytí“) uloží do schránky. Následně lze označit i několik vrstev a opět v kontextu nebo v menu zvolit „Vložit styl vrstvy“. Na rozdíl od tažení s ALT lze takto „rozkopírovat“ styl do několika vrstev najednou.

Je to také zřejmě jediný způsob (který znám) jak nastavit několika vrstvám hromadně stejné krytí, výplň a režim. •

Podobně lze několika vrstvám zároveň i styl odebrat, při označení těchto vrstev z kontextové nabídky volbou „Odebrat styl“


•

Později použijeme rovněž volbu „Vytvořit vrstvy“ která převede efekty beze změny vzhledu na běžný obraz v několika vrstvách (které lze následně například sloučit, nebo jinak upravovat).

Styly: Styl je několik efektů dohromady. Přiřazením stylu tedy vlastně aplikujete na vrstvu několik efektů najednou. S efekty lze dále pracovat stejně jako s efekty přiřazenými po jednom. Photoshop disponuje celou velkou škálou přednastavených stylů. Z různých efektů lze vytvářet a ukládat i vlastní styly. Ke stylům se dostaneme v nejhornější položce okna „Styl vrstvy“ označené prostě „Styl.“ Další sady stylů jsou – podobně jako u stop dostupné po rozbalení „rozbalovací špičičky“ vpravo nahoře.

Vyzkoušení různých stylů a posouzení efektů, z nichž se skládají, vám též pomůže v pochopení možností efektů a jejich použití. Styly lze nalézt také v paletce styly. Přiřadíme je vrstvě tak že označíme vrstvu a pak klepneme na požadovaný styl v paletce stylů. Tento způsob přiřazení se nijak neliší od předchozího.


1.3.13

Ukládání obrazů s vrstvami

POZOR ve formátu JPEG (v němž je většina obrazů z internetu i digitálních fotoaparátů, koncovka JPG) nelze ukládat vrstvy! Tento formát navíc vůbec není vhodný pro profesionální práci s obrazem – slouží právě tak pro ukazování obrázků a v polygrafii se používá velice málo. (Používá ztrátovou kompresi – která snižuje kvalitu obrazu a to v principu při každém uložení po úpravách více.) Pokud se pokusíte uložit obraz JPEG s vrstvami – Photoshop by měl zobrazit dialogové okno „Uložit jako“ a nabídnout vám uložení do nového souboru odlišného typu – s koncovkou PSD, který umožňuje ukládat vrstvy. Pokud i přes „snahu Photoshopu“ uložíte soubor do JPEG (ručně ho zvolíte z nabídky typů souborů) dojde k automatickému sloučení vrstev (tj. k omezení možností další práce s obrazem). Na skutečnost že uložení v nějakém souborovém formátu bude mít za následek nějaké změny (například právě sloučení vrstev) vás obvykle Photoshop upozorní v dolní části „ukládacího“ dialogového okna.

Na ukládání obrazu s vrstvami lze použít i formát TIFF. Kromě PSD jde pravděpodobně o nejpoužívanější formát rastrových obrazů v polygrafii. Obecně je zřejmě pro ukládání vhodnější PSD. Ale pozor – soubory PSD nelze otevřít prakticky ničím jiným než Photoshopem, jde o tzv. nativní formát. Pokud chcete obrázek dále použít v jiném programu, je vhodnější ukládat do TIFF. Obecně platí, že každý obrázek, se kterým pracujeme, by měl být uložen v TIFF nebo PSD s vrstvami (aby bylo možné ho kdykoli upravit, předělat a podobně) a pouze pro případ potřeby (například vystavení na internetu) si vytvářet KOPIE v jiných formátech a bez vrstev.


Takže nejprve uložte obraz do TIFF nebo PSD s vrstvami a potom zvolte „uložit jako“ a uložte ho bez vrstev. Sloučení vrstev lze provést i při ukládání souborů PSD či TIFF odškrtnutím patřičného políčka v dialogu uložení.


To nejdůležitější (a nejjednodušší) o vrstvách Neboť všechno si nikdo na začátku nepamatuje: 1. Vrstvy jsou „šlupky“ obrázku nad sebou, umožňují manipulaci s jednotlivými prvky obrazu a jejich překrývání bez poškození podkladu. 2. S vrstvami pracujeme v paletce vrstvy. Paletku vrstvy otevřeme (pokud není) přes menu/okna – vrstvy, nebo klávesou F7. 3. Aktivní vrstva – se kterou právě pracujeme je „prosvícená“ v paletě vrstev. Do této vrstvy malujeme, nebo ji jinak upravujeme, ostatních vrstev se změny nedotknou. 4. Obsahem vrstvy lze posouvat v obraze nástrojem „přesun“ (kromě vrstvy pozadí), nebo přenést do jiného obrazu (všechny včetně pozadí) a tak dva obrazy kombinovat. 5. V paletce vrstvy zobrazeny nad sebou tak, jak jsou nad sebou umístěny v obrázku. V paletce lze tažením myši měnit pořadí vrstev nad sebou. 5. Vrstva může být zcela zaplněná obsahem, tedy zcela zakrývat obsah obrazu pod ní, nejčastěji však obsahuje i prázdné (průhledné) oblasti. Průhledné oblasti můžeme ve vrstvě vytvořit například gumou. 6. Vrstvu můžeme z obrazu smazat např.: přenesením na ikonu koše v dolní části palety vrstvy, a můžeme též vytvořit novou prázdnou vrstvu např.: klepnutím na ikonu „Vytvořit novou vrstvu“ v dolní části palety. 7. Existující vrstvu můžeme kopírovat například klávesovou zkratkou CTRL + J (která ale pozor, při existenci výběru kopíruje výběr), nebo například volbou duplikovat vrstvu z kontextového menu (pravá myš) nad vrstvou. 8. Vrstvu lze v obraze dočasně zneviditelnit, klepnutím na políčko vlevo od vrstvy v paletě a stejně tak následně znovu zviditelnit. Viditelnou vrstvu indikuje zobrazené „očičko“ v tomto políčku. 9. Vrstvu lze rovněž zamknout proti nechtěným změnám. Zamykání a odemykání aktivní vrstvy se ovládá ikonami označenými jako „Zámek“ v horní části palety vrstvy. Zamčenost vrstvy je indikována ikonou zámku vpravo od názvu vrstvy. 10. Každé vrstvě lze přiřadit množství parametrů, z nichž nejdůležitější nastavujeme pro aktivní vrstvu v horní části palety vrstev: Krytí, které určuje celkovou průsvitnost obsahu vrstvy a režim volitelný z rozbalovací nabídky který určuje interakci obsahu vrstvy s obsahem pod ní. 11. Pokročilé vlastnosti a speciální efekty nastavujeme v dialogovém okně styl vrstvy, které zobrazíme nejsnáze dvojím kliknutím, vpravo od názvu vrstvy v paletě. 12. Vrstva pozadí je speciální základní vrstva obrázku, ale v obrázku být nemusí. Je zamčená proti některým úpravám, proto ji často převádíme na běžnou vrstvu, což provedeme nejrychleji dvojklikem myši s klávesou ALT. 76 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

13. Veškeré dostupné operace s vrstvami lze najít v menu – vrstva. 14. Pokud uložíme obrázek s vrstvami do souboru JPEG (JPG), vrstvy se automaticky sloučí. Chceme-li používat existující vrstvy později, musíme ukládat do souborového formátu který vrstvy podporuje, například PSD. To by nám pro začátek mohlo stačit. Čím déle ale budeme „dělat“, tím častěji budete používat i další možnosti…


1.3.14

ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 2

Problémy s vrstvami: Tuto kapitolku „prozkoumejte“ pokud vám v několika předchozích či následujících cvičeních (ale klidně i později) něco nepůjde (především při zkoušení doma). Pokusil jsem se zde shrnout některé nejběžnější problémy. 1. Hlavně orientace: Při práci je potřeba sledovat v paletce vrstev, „ve které vrstvě právě jste“ = která vrstva je aktivní. Pokud si na to nezvyknete, nepůjde vám NIKDY NIC! Na obrázku: „Jsem ve vrstvě“ „Vrstva 1“, tedy ve vrstvě s tmavě fialovým kruhem, pod vrstvami s červeným a zeleným pruhem.

2. Žádná aktivní vrstva: Pokud není žádná aktivní vrstva (není prosvícená), nic dělat nejde a Photoshop oznamuje problém výstražným oknem. Musíte nějakou vrstvu vybrat.

3. Potom si všímejte nastavení a polohy vrstvy: • • • • •

Jaké nastavení tato vrstva má (nahoře v paletce = krytí, výplň, režim)! Zda nemá zámek (vpravo od názvu vrstvy v paletce)! Zda má zobrazené „očičko“ (tj. zda je vidět)! Co je nad ní (zda není třeba úplně zakrytá)! Další „divné“ věci se mohou dít díky nastavení voleb prolnutí, efektů a stylů, je to však mnohem méně časté. 78 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Například: Maluji (nebo jinak pracuji) a nic nevidím = mohu být ve vrstvě, která má nastavené snížené krytí, výplň, eventuelně nějaký netypický režim prolnutí. V takovém případě nevidíte žádné změny, nebo je vše průsvitné či jinak „divné“. Nastavení v horní části palety je platné pro právě aktivní vrstvu a normální nastavení je na následujícím obrázku.

Mohu být také ve vrstvě, která je zakrytá dalšími. Tím pádem pochopitelně nic nevidíte, ale ve skutečnosti se obraz (respektive aktivní vrstva) mění. Obrázek: Tak teď bych mohl čmárat „do aleluja“ a nic bych neviděl. Aktivní vrstva je pod vrstvou, která je zcela zaplněná černou.

To pochopitelně platí, i pokud se pokoušíte pracovat v částečně zakryté vrstvě, právě v oblasti, která je zakrytá. Nebo jiná situace: Photoshop oznamuje chybu dialogovým oknem a pracovat „nedovolí“.

To znamená, že jste ve vrstvě, ve které danou operaci provést nelze. Malovat například nelze: Do skryté vrstvy, do vrstvy zamčené proti úpravám, pokud máte označeno několik vrstev, pokud nemáte označenou žádnou (když klepnete v paletce vrstev mimo), do některých speciálních vrstev a podobně. 79 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

4. Pozor na pozadí: Pozadím nelze hýbat v obrázku sem a tam, nelze přenášet nahoru dolů ve vrstvách a nelze v něm mazat do průhlednosti, a nelze pod něj posunout žádnou vrstvu. Já osobně často rovnou převádím pozadí na obyčejnou vrstvu (dvojklik + ALT). 5. Některé dosud neprobrané záležitosti, které můžete omylem zapnout: Maska vrstvy: pozná se podle další miniatury (obrázku) vedle miniatury vrstvy. Mohou tam být dokonce dvě. Popadněte ji a hoďte do koše. Nebo postupně obě. V dialogovém okně potvrďte odstranění.

Ořezová maska: U jedné vrstvy je šipka dolů, druhá má podtržený název. Označte vrstvu se šipkou a stiskněte ALT + CTRL + G, nebo v kontextu (pravá myš nad vrstvou) zvolte „Uvolnit ořezovou masku“.

6. Ostatní: I u vrstev můžete narazit na problémy, které jsme zmínili v kapitole ŘEŠENÍ OBVYKLÝCH PROBLÉMÚ 1, takže v případě nouze nahlédněte i do ní. Chyby se dělají – každý je dělá. Například práce v jiné vrstvě než chcete, je naprosto běžná chyba i u profesionálů. Když už se něco nepovede – použijeme historii nebo CTRL + ALT + Z.


1.3.15

Ukázky jednoduchých prací

Následující postupy rozhodně nejsou „rozumnými“ návody jak něco udělat. My zatím ovládáme jen štětec, gumu, historii a nejzákladnější používání vrstev. Tyto prostředky se při navrhování pochopitelně používají – ovšem v kombinaci s dalšími, které dosud neovládáme. Už teď ale máme možnosti poměrně rozsáhlé. Pomocí štětce a vrstev, gumy a efektů vrstev lze udělat mnoho. Jenže by to často bylo: • •

Velice pracné, Nepraktické z hlediska změn, úprav, předělávek a použití.

Vytvářet upravovatelné návrhy a grafiky je EXTRÉMNĚ důležité. Mimo jiné proto, že určitá část návrhu je vždy „hraní“: tohle kousek posunu, tohle přebarvím, tohle pootočím, pak se mi to nezdá tak se zase vrátím… Dalšími důvody jsou pochopitelně například požadované změny od zákazníka, používání grafiky pro různé účely (například různé firemní materiály), rozumná spolupráce několika grafiků na jednom návrhu a podobně. Nicméně – pro ukázku a procvičení dosud probrané látky nám to zatím stačí. Přeci jen už chceme umět „něco udělat“. Photoshop je úžasná hračka! Hrajte si, zkoušejte, experimentujte… i zcela primitivními postupy lze dosahovat zajímavých výsledků. Nevěřte tomu, že pro zajímavou grafiku toho nutně musíte umět moc. Musíte to hlavně umět vymyslet – s tím co máte. Pokud nastanou při práci problémy (především při zkoušení doma), projděte si kapitoly, které se zabývají obvyklými problémy při práci. K textu patří zdrojové soubory (ačkoli některé práce budeme provádět v nových souborech), které jsou uloženy v photoshop_uvod_1_zdroj/cviceni. Jsou zde rovněž výsledné soubory a různé další ukázky, které doporučuji prohlédnout v Photoshopu (případně prostudovat jejich složení ve vrstvách).


1.3.16

Subtraktivní míšení barev

Pro začátek něco jednoduchého, například schéma subtraktivního míšení pomocí vrstev a režimu prolnutí. Subtraktivní míšení barev je systém, který se používá při tisku barevných tiskovin. Pomocí vedle sebe ležících a překrývajících se tří tiskových barev CMY (a doplňkové černé) se vytváří dojem dalších barev (podrobně proberete v technologii). Obvykle se popisuje barevným schémátkem, které znázorňuje, které barvy při překrývání vytvoří jakou další barvu, například purpurová se žlutou tvoří červenou a podobně.

Jdeme na to: 1. Otevřeme nový čtvercový soubor s bílým pozadím. 2. Přidáme novou prázdnou vrstvu. 3. Nastavíme barvu popředí na azurovou (cyan) = hodnota C v nastavení barvy 100%, ostatní 0%, viz obrázek.

4. Velkým tvrdým štětcem vytvoříme v nové vrstvě „puntík“ azurové barvy.


5. Stejným způsobem vytvoříme do dvou dalších nových vrstev „puntíky“ purpurový (magenta = M = 100%) a žlutý (yellow = Y = 100%).

6. Žluté a purpurové vrstvě nastavíme režim prolnutí na „násobit“.

A je to. 83 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

1.3.17

Kombinace dvou (nebo více) obrázků

1. Otevřeme si zároveň obrázky cv2_ruze.psd a cv2_ryder.psd. 2. Nástrojem pro přesun (první nahoře v pravém sloupci) uchopíme obrázek růže a přetáhneme ho na obrázek paní (nebo slečny, já nevím☺) Ryderové. Vytvoří se automaticky nová vrstva s tímto obrázkem nad původní vrstvou pozadí. Trik – usnadnění fotomontáže z několika obrázků – obrázky lze otevřít najednou už ve vrstvách nad sebou – zvolte: menu – soubor/skripty/načíst soubory do balíčku a vyberte soubory. Funguje ale pouze ve verzi Photoshopu CS3. Poznámka: dosud neumíme měnit velikost, takže jsem obrázky do vhodné velikosti připravil předem.

3. Nyní gumou (která ve vrstvách „maže na průsvitnost“) odstraníme pozadí růže. Poznámka: znovu opakuji, mazání gumou je v tomto případě velice neohrabaný a ne zcela správný postup. Použijeme ho pouze proto, že dosud neovládáme výběrové nástroje a masky (které bych v tomto případě reálně použil). 4. Nejprve hrubě velké oblasti gumou s tvrdou velkou stopou.

5. Následně štětec zmenšíme, oblast okolo růže si zvětšíme a opět poněkud stáhneme okraje. 6. Nakonec použijeme opravdu malí štětec (cca 10) s nižší tvrdostí (aby byl okraj růže měkčí a nepůsobil nepřirozeně cca na 50%) k domazání nejtěsnějších okrajů.


7. Pomocí nástroje pro přesun můžeme růži i přenést na libovolné jiné místo obrázku.

8. Rovněž můžeme vrstvu obsahující růži několikrát zkopírovat. Pro kopírování lze použít klávesovou zkratku CTRL + J, prosté tažení růže nástrojem pro přesun s klávesou ALT, nebo příkaz duplikovat vrstvu (nabídka palety, kontextová nabídka nad vrstvou, menu – vrstvy). Kopírování jednoho objektu několikrát bývá součástí mnoha grafik. My zatím neumíme vrstvu natáčet ani zvětšovat a zmenšovat, proto je výsledný efekt dosti „suchý“. Nicméně pro ukázku používání vrstev bohatě postačuje.

Tento postup můžete použít pro libovolné další jednoduché „fotomontáže“.


1.3.18

Nebe s volbou prolnutí

1. Otevřeme obrázky cv3_tyn.psd a cv3-nebe.psd.

Obrázek „Týnského“ chrámu na Staroměstském náměstí, byl pořízen v nevhodných podmínkách – v zamračeném, mlžném a pošmourném dni. Tento obrázek budeme postupně upravovat v několika kapitolách. Začneme tím, že mu přidáme poněkud atraktivnější nebe. Poznámka: Nebe – jednolitá plocha, bílá nebo šedá, je problémem spousty fotek. Atraktivní nebe (ať už jasné s obláčky, nebo třeba dramatické bouřkové, večerní a podobně) spoustě fotek značně prospěje. NEDOVOLTE, aby se vám do vašeho návrhu tiskoviny dostala fotka s „chcíplým“ nebem. (Já osobně si buduju „sbírku“ hezkých obloh pro kopírování do jiných fotek.) 2. Nástrojem pro přesun (první nahoře v pravém sloupci) uchopíme obrázek nebe a přetáhneme ho na obrázek Týnského chrámu. Při tažení (nebo stačí až při „puštění“) držíme klávesu SHIFT, která zajistí přesné vycentrování obou obrázků nad sebou. Vytvoří se automaticky nová vrstva s tímto obrázkem nad původní vrstvou pozadí. Poznámka: Oba obrázky jsem vyfotil já, stejným fotoaparátem jsou tedy stejně veliké a přesně se vzájemně zakryjí.

Nyní potřebujeme nebe zprůhlednit tam, kde stojí budovy. Mazání – jak jsme ho použili v předchozím cvičení je jasně neúnosné (kdo by promazával ty věžičky nahoře – leda sebevrah). Pokročilejší postupy zatím neznáme (a nutno přiznat v tomto konkrétním případě by byli skoro zbytečné). 86 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

3. Použijeme nastavení pokročilých voleb prolnutí – posuvníků „prolnout když“. Dvojím klepnutím v paletce vrstev za název vrstvy s nebem (měl by být „Vrstva 1“), nebo přes ikonu „fx“ dole na paletě vrstev (volba „Volby prolnutí“) otevřeme okno „Styl vrstvy“ v záložce volby prolnutí.

Nebe na obrázku Týnského chrámu je přeci jen trochu modré. Naproti tomu, ve spodní části obrázku (v budovách) modrá prakticky není. Můžeme tedy vyzkoušet „řídit“ prolínání (průsvitnost = viditelnost) horní vrstvy podle „modrosti“ spodní vrstvy. 4. Ve volbě prolnout když nastavíme modrou a levým (černým) jezdcem nejspodnějšího posuvníku („Podkladová vrstva“) pohybujeme doprava. Tím postupně skrýváme vrstvu obsahující nebe tam kde spodní vrstva (s chrámem) neobsahuje žádnou modrou.

Poznámka: Všimněte si, ačkoli je práce s Photoshopem v principu výtvarná činnost – neustále jste nucení přemýšlet rovněž TECHNICKY nad vhodností různých nástrojů, uspořádání vrstev a podobně – zkrátka nad tím jak něco udělat „CHYTŘE“ a pokud možno bezpracně☺. 5. Během práce s dialogovým oknem „Styl vrstvy“ je automaticky zapnutý nástroj ručička pro pohyb obrazem. Můžeme zvětšovat klepnutím s CTRL nebo zmenšovat klepnutím s ALT. Zvětšovat a zmenšovat je možné také klávesami CTRL+ a CTRL-. Díky tomu můžeme přesně kontrolovat detaily.


6. V určitém nastavení (kolem hodnoty 160, je uvedena nad posuvníkem), je „vystřižení“ nebe téměř dokonalé.

Pokud bychom chtěli použít obrázek relativně malí, mohli bychom se s výsledkem spokojit. Porovnejme tedy zdrojový a výsledný obrázek.

Realita: Nastavení prolnout když, používám poměrně často. Na druhou stranu naše dva obrázky byly vybrány úmyslně k tomuto postupu vhodné, takřka ideální. Ve skutečnosti si obvykle musíme pomáhat často i jinak (výběry, masky) aby bylo vyříznutí opravdu perfektní a ani v jedné oblasti nebyli „díry“ do té druhé. 88 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

1.3.19

Pokračování a vylepšení vloženého nebe

Při zvětšení obrázku zpracovaného v minulé kapitole, postřehneme určité nedostatky v oblasti špiček věžiček. Další posun jezdce ve volbách prolnutí sice tyto nedostatky odstraní, nicméně „staré nebe“ pro změnu začne prosvítat i do budov ve spodní části.

Problém zkusíme vyřešit vytvořením přechodové, polo-prolnuté oblasti. 1. Jezdce umístíme do oblasti, ve které je vše „co nejlepší“ (tj. kolem 160) a nyní ho uchopíme za pravou část, s klávesou ALT a táhneme doprava. Jezdec se rozdělí na dvě části. Prostor mezi oběma jezdci je přechodový, kde se do sebe budou obě vrstvy prolínat.

2. Odladíme tak aby byl výsledek co nejlepší.


Já se rozhodl v oblasti hodnot kolem 230. (Nad posuvníkem nyní vidíte dvě hodnoty týkající se stejného jezdce, rozdělené lomítkem, původní první hodnota zůstává stejná, mění druhá.) Opět bychom se mohli rozhodnout že „tak už to stačí“. Výsledek ovšem stejně není absolutně dokonalí. Detaily věžiček se sice objevily, zato nám ale obloha okolo domů vlevo dole prolnutím poněkud zšedla.

Hned nás napadne – a nešlo by nějak zkombinovat výsledek z minulé kapitoly (bez přechodové oblasti) kolem domů, s výsledkem současným (s přechodovou oblastí) kolem věžiček? A samozřejmě že šlo. Prostě použijeme obě úpravy a jednu promažeme gumou. 3. Zduplikujeme vrstvu s nebem (např.: CRTL + J).


4. V okně stylu vrstvy v nastavení prolnutí, pro tuto kopii vrstvy, spojíme opět obě „půlky jezdce“ do jedné. Tím dostaneme výsledek odpovídající minulé kapitole.

5. Vezmeme gumu, může být dost velká, ale musí být měkká (tvrdost = 0) aby nebyl znatelný přechod, a odmažeme z této vrstvy části těsně kolem věžiček. Tím v těchto oblastech vrátíme vzhled odpovídající úpravě s přechodovým prolnutím v této kapitole (bod 2). Na obrázku vidíme detail „promazání“ vrstvy zobrazené samostatně (s vypnutým „očičkem“ ostatních vrstev).


Nyní už by měl být výsledek opravdu velice slušný a únosný při poměrně velkém zvětšení. Myšlenka „vrstvení vrstev“ obsahujících různé úpravy nad sebe a průsvitných na různých místech (zde uděláno gumou), pochopitelně často pokročileji (masky, speciální „vrstvy úprav“ a pod), je do jisté míry základní myšlenkou práce s Photoshopem.


1.3.20

Hrátky se štětcem nad fotografií

1. Otevřeme obrázek cv4_herecka.psd. Tento černobýlí obrázek mírně „dozdobíme“ naprosto jednoduchými prostředky – štětcem, gumou a tužkou. Jde opět o primitivní prostředky, rozhodně ale ne o bezmocné☺.

2. Nad původním obrázkem vytvoříme novou vrstvu (třeba klávesovou zkratkou CTRL+SHIFT+N, nebo rychlejší CTRL+SHIFT+ALT+N která vytváří vrstvu bez dialogu). 3. Vytvoříme první „čtvrt-kolečko“. Do rohu obrázku (do vytvořené nové vrstvy) prostě klepneme kulatým velkým a tvrdým štětcem. Poznámka: Zde se dobře hodí klávesy pro zvětšování a zmenšování stopy. Umístěte myš nad obraz, abyste viděli tvar a velikost stopy v místě, kde ji chcete otisknout. Potom použijte klávesy pro zvětšování a zmenšování vpravo od P (= ú a závorka), čímž perfektně doladíte velikost. Poznámka 2: Pokud nevidíte tvar stopy v obrázku, je pravděpodobně nastaveno jiné zobrazení kurzorů. Jděte do menu – úpravy/předvolby/kurzory a zde nastavte „normální špička stopy“, pro kreslící nástroje.


4. „Čtvrt-kolečku“ – respektive vrstvě, ve které se nachází, snížíme krytí. Tím dosáhneme průsvitnosti.

Poznámka: Bylo by sice možné použít již štětec s nižším krytím nebo hustotou, tím bychom se ale připravili o možnost si s průsvitností hrát (alespoň pohodlně si hrát☺). Cokoli namalujete štětcem už je „definitivně namalované“. Naopak krytí vrstvy lze změnit kdykoli. 5. Přidáme další novou vrstvu a do ní další „čtvrt-kolečko“, ještě větším štětcem, pro tentokrát bílím.

6. Snížíme krytí.


7. Řekněme, že se nám nelíbí, přílišné vyblednutí obličeje. Použijeme proto gumu a z bílé vrstvy odmažeme část vnitřku. Použijeme gumu nastavenou na tvrdou kruhovou stopu, o něco menší než předchozí štětec a klepnutím vymažeme vnitřní část bílého „čtvrt-kolečka“.

8. Nyní uděláme ještě přerušovanou čáru v dolní části obrázku. Jak nastavit přerušovanou čáru? Nastavením mezer v paletce stopy (záložce „Tvar špičky“). 9. Pro nakreslení přesné čáry (tvrdé, nerozmazané) je nejvhodnější tužka, která je „stále tvrdá“ bez rozpití. Použijeme tedy tužku (je sloučená se štětcem, pokud máme aktivní štětec, stačí stisknout SHIFT + B, nástroje se vymění).

10. Nastavíme sadu stop na „hranaté štětce“. 95 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

11. Jeden libovolný tvar stopy zvolíme, a nastavíme mu poměrně velký rozměr (třeba kolem sta bodů). 12. Otevřeme paletu stopy (pokud není otevřená), například přes menu – okna/stopy. Zde v záložce tvar špičky stopy (druhá shora), nastavíme zcela dole mezery tak, aby nám vznikala přerušovaná čára z jednotlivých otisků stopy (hodnota musí být nad 100%, a políčko „Mezery“ musí být pochopitelně zaškrtnuto.)

Poznámka: Je doufám jasné, že takto jde vytvářet přerušované čáry ze všech možných tvarů stop, nejen z čtvercových☺. 96 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

13. Tím je stopa nastavená. Vytvoříme si pro čáru novou vrstvu, nastavíme barvu popředí na bílou a můžeme malovat. 14. Zcela přesně vodorovnou čáru vytvoříme tak, že začneme malovat mimo obraz (v šedé oblasti, proto si nejprve zvětšíme nebo maximalizujeme okno) a při tažení myši stále držíme klávesu SHIFT. Skončíme opět mimo obraz v šedé oblasti.

15. Zcela standardně snížíme krytí.


16. A je to☺. Můžeme vyzkoušet i jiný postup. Nejprve jsem celý obraz do nové vrstvy začmáral bílou barvou. Následně této vrstvě snížil krytí (abych „viděl“):

17. Potom jsem velkou kulatou gumou udělal první „výřez“ z bílé vrstvy (prostě jsem s ní klepnul).


18. Gumu jsem o kus zvětšil, snížil jí krytí (tuším kolem 70%) a udělal druhý poloprůsvitný „výřez“.

19. A napotřetí, zase větší guma a zase menší krytí (cca 30%). Na jednoduchost postupu vcelku zajímavý výsledek… Můžete také zkusit vrátit bílé vrstvě celkové krytí na 100%.

Následující dva obrázky jsou výsledky stejných postupů, různě ve vrstvách prokombinované (je použita také čtvercová guma s postupným mazáním v černé vrstvě) a doplněné tahy červeného štětce.


Zkoušejte: Zkoušejte různé, barevné i černobílé otisky štětce v různých vrstvách přes různé obrázky. No což když k tomu dodáme efekty vrstev!!! Stejným způsobem (štětec v nové vrstvě, rovná čára se SHIFT a snížené krytí) lze vytvořit například poloprůsvitné lišty pro popis obrázku (zde přidán ještě efekt vytažení = tenká bílá čára okolo).


1.3.21

Abstraktní cvičení s efekty vrstev

Toto cvičení má za cíl ukázat možnosti vrstev a efektů vrstev a procvičit jejich používání. Nicméně výsledný abstraktní obrázek je již zcela použitelný jako prvek (například pozadí) nějakého návrhu. Různé „neurčité“ motivy a prvky jsou v grafice velice důležité! Používají se k oživení návrhu, který by se jinak skládal jen z textu a vložených obrázků. Někdy jsou jádrem celého výtvarného působení návrhu, jindy se jimi „jen“ dolaďuje. Vkládají se jako pozadí, podtisky, vyplňují se jimi nevhodné prázdné plochy… Naučte se vytvářet různé působivé „abstrakce“ kterými návrh změníte ze „stránky“ na „grafiku“. Takových prvků je pochopitelně velké množství. Od prostých křížících se linek, až po složité vzory. Vrcholem pochopitelně je, vytvářet abstrakce, které svým vyzněním, atmosférou, nebo symbolikou korespondují s obsahem a celkem návrhu. •

Vytvoříme nový obraz s bílým pozadím, o rozměrech 500 x 500 obrazových bodů (pixelů).

•

Do obrazu přidáme několik prázdných vrstev, například pět, tak jak jsem to udělal já. (Libovolným způsobem, já například 5x klikl na ikonu nové vrstvy.)

Mnoho efektů vrstev se „projevuje“ především na „okraji“ obsahu vrstev, proto bude našim cílem vrstvy různě vyplnit, aby v nich vznikl okraj. To lze udělat mnoha různými způsoby, z nichž většina je „chytřejší“ než štětec a umožnila by nám komfortnější prácí, my ale ovládáme zatím pouze štětec, takže použijeme ten. Později (až se to naučíte) doporučuji používat například výběr a podle něj maskovanou vrstvu výplně barvou, nebo ještě lépe vektorovou vrstvu tvaru. •

Do každé vrstvy vytvoříme tvrdým štětcem o šířce nějakých řekněme 40 bodů jednu rovnou čáru napříč celím obrázkem (od okraje k okraji).

Malujeme tak, že si zvětšíme okno obrazu, aby bylo větší než samotný obraz (lze též zvolit režim maximalizovaného okna obrazu). Čáru zahájíme klepnutím štětcem do šedé oblasti mimo obraz. Potom se (bez držení myši) přesuneme na druhou stranu obrázku, kde má čára končit a klepneme opět do okraje mimo obraz s klávesou SHIFT. Tím se vytvoří rovná čára mezi oběma body. Barvu můžeme volit libovolnou. Lze vytvořit čáry a následně plochy v každé vrstvě jinou barvou, nebo stejnou barvou. Já použil nejjednodušší variantu – vše černou.


Pokud jsou nějaké problémy – například okraje čar jsou nepravidelné, může jít o nevhodné nastavení nástroje. Zvolte obnovit stopy a obnovit nástroje. •

Jakmile máme čáry – hranice budoucí výplně, není už problém v jednotlivých vrstvách vyplnit barvou vždy jeden díl (na jedné straně čáry). To uděláme opět malováním štětcem.

Jinak by to bylo možné udělat například nástrojem plechovka barvy (klávesa G), který je sloučený s nástrojem přechod. Pro lepší orientaci jsem si vždy skryl ostatní vrstvy (jednotlivě ikonkou očička, lze udělat i tak že na očičko patřičné vrstvy klepnete s ALT – skryjí se všechny ostatní vrstvy). Dáme si rovněž pozor, abychom malovali do stejné vrstvy, v níž je čára.

Jakmile máme vyplněné oblasti ve všech vrstvách, zobrazíme všechny vrstvy. (Pokud jsme vrstvy skrývali klepnutím s ALT, stačí, když na očičko poslední zobrazené klepneme s ALT podruhé. Lze ale samozřejmě i zobrazit vrstvy ručně po jedné.)


Můj výsledný obrázek je celí černý (plochy ve vrstvách postupně zakrývají celí obraz), váš v závislosti na tom, kudy jste vedli čáry a jak velké oblasti jste vyplnili, může mít i volné plochy.

•

Nyní vrstvám přiřadíme efekt (nebo efekty). Začneme shora (od nejhornější vrstvy). Klepneme dvakrát vedle názvu vrstvy (nebo jinak otevřeme okno „Styl vrstvy“) a v našem případě použijeme například „Vnitřní záři“.

•

Označíme tedy tento efekt (záložka musí být prosvícená, abychom ho mohli upravit) a chvilku si hrajeme s nastavením.

Já použil bílou barvu, režim normální, krytí 75% atd. jak by mělo být vidět na obrázku. Nicméně nastavení může být libovolné a později s ním můžeme dále experimentovat. Typ: pokud se vám nastavení nelíbí a chcete začít od začátku, nemusíte okno zavírat tlačítkem „Zrušit“, nebo se snažit nastavit hodnoty na původní. Okno lze „resetovat“ do původního stavu: Zmačkněte ALT, tlačítko „Zrušit“ se změní na „Obnovit“ a s touto klávesou na něj klepněte.

•

Následně jsem vrstvě snížil krytí (lze přímo v dialogovém okně stylu, nebo nahoře na paletce vrstev), aby byli vidět i efekty na spodních vrstvách. 103 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Můžete použít i snížení krytí pouze pro výplň = volba „výplň“ (čímž zachováte efekt plně viditelný), nebo kombinovat různé hodnoty obou. A samozřejmě, „Krytí“ i „Výplň“ lze kdykoli později nastavit jinak a „hrát si“. •

Nyní můžeme nastavený efekt „rozkopírovat“ ke všem vrstvám. Můžeme například přetáhnout efekt (či případně několik efektů) s ALT na další vrstvy a každé z vrstev následně nastavit ručně nižší krytí.

Mohli bychom ale použít i kopírování stylu (v kontextu nad vrstvou zvolit „Kopírovat styl“, označit cílové vrstvy a v kontextu zvolit Vložit styl“). Tímto způsobem by se na ostatní vrstvy přeneslo i nastavení krytí. U jednotlivých vrstev můžeme nastavovat různé krytí či výplň (krytí obsahu) a případně různý efekt… Já osobně zvolil všude stejný efekt a krytí ve všech vrstvách kolem 50%. Můj obrázek vypadá takto:

•

Obrázek mi připadal stále dosti suchý. Proto jsem ještě zkopíroval dvě vrstvy (na dolním obrázku označené). Obě kopie jsem mírně posunul od jejich originálu a nastavil výrazně nižší krytí. Vznikl mi tak „dvojatý“ efekt.

•

Nyní už na naší abstrakci zbývá jen hraní a zase hraní. 104 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

1.3.22

Hraní a ukázky

Typ: abychom mohli zkoušet a ukládat různé varianty, můžeme použít volbu menu – obraz/duplikovat, která nám vytváří otevřenou kopii obrázku. Vyzkoušet můžete například nastavení krytí efektu vnitřní záře na sto procent (efekt je výraznější). Odstranění (skrytí) efektu u některých vrstev. Různá nastavení krytí a výplně. Změny pořadí vrstev nad sebou. Změny existujícího efektu u všech nebo u některých vrstev, přidání dalšího efektu, ubrání efektu. Dále můžete například přebarvit pozadí. Kdykoli můžete některý tvar (vrstvu) smazat, nebo nový přimalovat. A podobně. „Tvrdý“ vzhled této abstrakce je způsoben 100% krytím (efekty viditelné „naplno“) a různorodou hodnotou „Výplně“.

Zde je opět 100% krytí, a u všech vrstev 10% výplň. Je ale použitý efekt vnitřního stínu, místo vnější záře.


Zde je stav upraven tak že vrstvy mají obecně nízkou hodnotu „Výplně“ a 100%, nebo mírně snížené „Krytí“. Několika vrstvám je přidán efekt vytažení (vytváří čáru lemující obrys).

Následující abstrakce je složená z bílých tvarů, které mají obecně opět nízkou hodnotu „Výplně“ a 100%, nebo mírně snížené „Krytí“. Pozadí jsem vybarvil (třeba normálně začmáral štětcem) černou, nahoru jsem umístil vrstvu zabarvenou zeleně, v režimu barva (tj. přebarvovacím).


Poznámka: Bílé tvary můžete znovu vytvořit. Můžete ale i převést existující černé tvary – pro každou vrstvu – klávesou CTRL + I. Na následujícím obrázku jsem k předchozímu výsledku přidal tvář ženy (detail_tvare.psd), nástrojem pro přesun ho vhodně umístil a snížil krytí (20 – 30%).

Zde máme pro změnu červené pozadí, a k některým vrstvám přidaný efekt „Vyplnění barvou“ (opět červenou…). Nahoru jsem jen tak pro efekt přidal kousek textu (to zatím neumíme).


Atd. Jak vidíte z několika štětcem načmáraných tvarů lze vytvořit skoro nekonečné množství abstraktních grafik. Vyzkoušejte i stejný postup s různými tvary. Například s kruhy vytvořenými kulatým štětcem, nebo s čtvercovými či obdélníkovými tvary (lze je vytvořit hranatým štětcem či tužkou) atd. Ukázka podobného „experimentu“ s kruhovým štětcem.

Následující abstraktní „lišta“ je vytvořená opět stejným způsobem. Poloprůsvitné modré tvary, některé s efektem vytažení, vytvořené malováním štětcem (kombinovaným s drženým SHIFT pro vodorovné a svislé čáry a mačkaným na koncovém bodě pro rovné šikmé čáry) a „ťuknutím“ tužkou se čtvercovou stopou. 108 Photoshop úvod 1. Připravil M. Drobek

Samotný tvar je „vymodelován“ bílou vrstvou zcela nahoře… K této ukázce mne mimochodem inspirovalo uvítací okno Outlooku 2003, které jsem vám „blejsknul“.

Skoro nic co bychom se štětcem a ve vrstvách s trochou snahy nedokázali. Ti grafici od Microsoftu budou asi pěkná „béčka“☺. Hrajte si, hrajte si, hrajte si – o tom naše profese (alespoň z části) je. Nebojte se, koukejte na jakoukoli grafiku střízlivýma očima, a přemýšlejte, o co vlastně jde, jak je to uděláno. Spousta působivé grafiky je fakt jednoduchá☺. To je dobrý závěr první části…ne? ☺ ☺ ☺ Ahoj příště.


1.1 Úvod do počítačové grafiky

Recommend Documents