11. NAŠI JUBILANTI 12. KALENDÁŘ AKCÍ

11. NAŠI JUBILANTI V těchto dnech a následujících měsících oslavili nebo oslaví svá pěkná jubilea tito naši kamarádi: Chytrý Michael 105 Holada Jan 101 Koláčný Jan 201 Remeš Jiří 103 Herian Pavel 104 Chalupa Jaroslav 704 Hrdličková Helena 607 Podval Jaroslav 105 Rybníček Alexandr 507 Ryšavá Ludmila 701 Sandholzová Markéta 105 Chaloupek Jindřich 103 Šuláková Astrid 704 Česalová Ludmila 401 Pospíšilová Marie 606 Bažant Ivan 103 Pekárková Marie 401 Drábková Marie 705 Marešová Marie 302 Hamplová Ivana 701 Ptáček Jan 504

23. 6. 26. 6. 27. 6. 30. 6. 1. 7. 1. 7. 5. 7. 5. 7. 5. 7. 5. 7. 7. 7. 8. 7. 13. 7. 19. 7. 24. 7. 28. 7. 5. 8. 11. 8. 11. 8. 13. 8. 18. 8.

45 60 60 45 40 81 60 60 55 40 40 75 81 55 50 50 50 76 70 45 45

Kuchařová Věra 303 Podvalová Zdislava 105 Wagner Antonín 104 Lásková Marie 103 Rybníčková Zdena 507 Pohorský Jiří 503 Hodečková Růžena 704 Straka Bohuslav 604 Žídek Leo 704 Jílková Marcela 503 Hanzlová Lidmila 303 Scharf Josef 702 Bažantová Pavla 103 Brejchová Zdeňka 401 Dvořáček Stanislav 601 Saňková Věra 703 Bernardová Eva 703 Müllner Dušan 604 Ehrlichová Magdalena301 Rechnerová Hana 102

21. 8. 22. 8. 23. 8. 24. 8. 27. 8. 28. 8. 30. 8. 30. 8. 8. 9. 12. 9. 13. 9. 16. 9. 17. 9. 17. 9. 22. 9. 22. 9. 23. 9. 23. 9. 26. 9. 27. 9.

77 60 65 60 55 55 70 60 77 40 70 50 45 55 55 50 45 50 45 50

12. KALENDÁŘ AKCÍ 27. 6. 2009 4. 7. 2009 2. 8. 2009 5. 9. 2009 18.–20. 9. 2009 20. 9. 2009 10. 10. 2009 20. 10. 2009 6.–8. 11. 2009 21. 11. 2009 21. 11. 2009 15. 5. 2010 Vždy ve 22:00

Věčné sliby SDB, Ostrava Kněžské svěcení Jaroslava Fogla, SDB, Sofie Předávání služby inspektorie FMA, Vranov u Brna, při mši sv.v 10.00 Salesiánské prase; 14.00 mše sv., po ní další program Setkání zodpovědných za formaci – Jeníkov Jednání PR – Jeníkov Sliby ASC; Ostrava Setkání KRPSR v 19.00 h (zasedací místnost Kobylisy) Sales. evangelizace dnes – celost. setkání animátorů a SR, Praha-Kobyl. Sliby ASC; Zlín Jednání PR (pravděpodobně) Festival SHM (… možno i kdykoli jindy…) Modlitební salva… §;-)

Zpravodaj Sdružení salesiánských spolupracovníků Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8, www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831 Uzávěrka Zpravodaje č. 105 je v pondělí 28. 9. 2009 24

17. 6. 2009

104

Milí přátelé, rozhodl jsem se dát v úvodu Zpravodaje občas prostor i dalším členům provinciální rady. Jako první jsem požádal svou zástupkyni Martu, tak jí předávám slovo. Jirka Jako Daniel Před několika dny se na Slovensku v Ivanke pri Dunaji už tradičně setkaly česká a slovenská provinciální rada. Mimo pracovních úkolů na nás čekala také velmi zajímavá akce – návštěva chovné stanice tygra ussurijského nedaleko Sence. V širé pláni Podunajské nížiny stojí osamocený dům obklopený oplocenými výběhy, kde se místo domácích kočiček majestátně prochází ohromné exempláře vzácné šelmy. V tuto chvíli jich má soukromá chovná stanice na ploše půl hektaru dvacet . Při prvním zařvání mohutného zvířete odděleného od nás pouze prorezlou mříží mnohé z nás napadla stejná myšlenka: jakpak se asi cítil Daniel v jámě lvové nebo první křesťané v aréně plné divoké hladové zvěře. Tyto „kočičky“ sice hladové nebyly, ale potkat se s nimi tváří v tvář – o to nikdo z nás nestál. Jak bychom asi obstáli, dostat se do jámy jako Daniel – jen se svou vírou? Postupně, jak jsme pak procházeli mezi jednotlivými klecemi nebo sledovali pořvávání tygřích soků z terasy nad výběhy a poslouchali nadšené vyprávění chovatelů o každém zvířeti, jeho povaze, zvycích, jedinečnosti, nezbylo nám než žasnout. Žasnout nad neuvěřitelným zápalem lidí, kteří neznají svátky, dovolené, neschopenky, jsou v pohotovosti 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 12 měsíců v roce, nežijí ze státních dotací, nevybírají vstupné, spoléhají hlavně na dobrovolné příspěvky. A kteří musejí být také neustále ve střehu. Ne každý návštěvník nechá něco jen v kasičce na dvoře. Lidská zloba v podobě travičství se objevila i zde a stála život několik šelem. A přesto tito nadšenci začínají každý den znovu bez nároku na odpočinek nebo hmatatelnou odměnu, zato s výhledem na nikdy nekončící dřinu a starosti, s vděčností, že mohou naplňovat svůj životní sen a zachránit jeden vymírající druh. Když jsme se skoro bez dechu sešli zase venku u aut, pronesl slovenský koordinátor Anton Horváth provokující myšlenku: „Podívejte, co jsou schopni lidé dělat pro pár velkých koček. Nasazujeme se my stejně i pro duše?“ Tito lidé neúnavně plní životní sen, který vnímají jako poslání. A nabízí se otázka, jak naplňujeme své životní poslání my. Není třeba si brát vzor zrovna z nadšených milovníků divoké zvěře, stačí se novýma očima podívat znovu na život sv. Jana Boska. Na jeho nasazení pro duše bez ohledu na únavu, věk, zdravotní stav, okolnosti i nepřízeň světa. Máme nad čím přemýšlet. Přidáte se? Přejeme krásné prázdniny. Marta a Honza Tomigovi 1

Stopadesáté výročí kongregace je pro nás výzvou, abychom sestoupili ke kořenům. Tento měsíc má svátek člověk, kterému Don Bosko vděčí za všechno. On stál u všech jeho důležitých životních rozhodnutí. On uměl říct suché Ne, když chtěl vstoupit jako kněz k oblátům Panny Marie, aby kázal duchovní cvičení podle vzoru svatého Ignáce. Byl mu vzorem kněžského života, pod jeho vedením objevil a rozvinul své povolání. Byl od něj starší jen o čtyři roky. Je to Josef Cafasso. Měl ohromný vliv na formaci piemontského kněžstva, ale i laiků, včetně vězňů, i těch odsouzených na smrt. Šedesát jich připravil na smrt. Laskavě jim říkal: „moji svatí pověšení“. Měl jistotu, že vzhledem k tomu, co vytrpěli, jdou přímo do nebe. Když jsem se zeptal pana faráře v Castelnuovo d‘Asti, jak je to možné, že z Castelnuova vyšlo tolik svatých, kněžských a zasvěcených povolání, odpověděl mi, že je to zásluha „Sdružení Panny Marie Bolestné“, které vedl Josef Cafasso. Měli každý měsíc cvičení šťastné smrti, měli své manžele posílat na Křesťanské poučení v neděli odpoledne a děti na Katechismus, anebo je učit sami. Chtělo by to možná víc zkoumat ty životopisy matek. Jak to dělala Cafassova matka, když syn je svatý, vnuk blahoslavený? Typickou charakteristikou Cafassa je pracovitost a schopnost se modlit. Tady byl asi vliv matky veliký. Přitom byli chudí, vlastní pole je neuživilo. Jak to dělaly ty matky v Castelnuovu, které vstávaly ve tři hodiny ráno, tvrdě pracovaly a přitom se uměly modlit tak, že vytvořily školu modlitby, která ovlivnila dějiny světa. Křesťanská společenství by měla být školou modlitby, protože obrácení je dílem milosti a modlitba je jejím zdrojem. Možná bychom se měli modlit k těm matkám, bez kterých by jejich děti určitě nebyly svaté, aby i nás naučily tajemství styku s Bohem, který všechno proměňuje a činí nové, který je radostí i silou svatých. Prázdniny jsou k tomu nejlepším obdobím. Knihu „Matky svatých“ mi sice nikdo nevydá, ale kdo by chtěl, tak mu ji pošlu. Jan Ihnát

vyrobí zajímavé předměty k prodeji a na velkém školním jarmarku představí organizaci návštěvníkům, především rodičům, kteří koupí předmětů vybranou organizaci podpoří. Třída 5.A s paní učitelkou Petrovičovou si vybrala Cestu domů. Děti přišly na návštěvu, hodinu živě a velmi moudře besedovaly s paní ředitelkou, dostaly materiály o Cestě domů a pak vytvořily ve škole krásný „slunečnicový“ stánek. Při jarmarku vybraly 4231 korun, které poslaly Cestě domů s krásnými dopisy, každý napsal svůj. Celá akce všechny zaměstnance v Cestě domů moc potěšila, dopisy od dětí jim udělaly velikou radost – jsou nyní svázané v jednom sešitě a k dispozici jako veselá knížka v knihovně Cesty domů pro potěchu příchozích. Cesta domů na Den dětí, 1.června, bude poskytovat své služby s myšlenkou na děti z 5.A a s jejich přispěním, každý zaměstnanec bude mít malou samolepku se slunečnicí, na které bude napsáno, že dnes na péči přispěly děti z této třídy. Děkujeme paní učitelce, vedení školy a především dětem a doufáme, že tato dobrá zpráva udělá radost i všem čtenářům tak, jak ji udělala v Cestě domů a zároveň poslouží jako dobrý příklad pro další lidi, kteří pracují s dětmi a mladými lidmi. I tudy totiž nepochybně vede cesta ke zlepšení porozumění pro to, že si máme být nablízku nejen když je nám dobře, ale především, když procházíme těžšími obdobími svého života. Za Cestu domů Martina Špinková (Zdroj: www.cestadomu.cz) Myslím, že to může být dobrá inspirace pro ty, kdo pracují s dětmi a mládeží… Sazeč

1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA…

Na webu dne 03. 06. 2009 Přátelé, 2. června se nám narodilo další vnouče – Štěpán Syrový. Pro mamky a techniky: hmotnost 3540 g, délka 50 cm. Pro všechny: hezký, zdravý, spokojený. Umí se kojit, usnout, brečet, cucat prsty… Radujte se s námi!!! :-D

Ze zápisu z 3. jednání provinciální rady

Ivanka při Dunaji, 6.–7. 6. 2009

1. Formační víkend 18.–20. 9. 2009 se uskuteční v Jeníkově Formační víkend určený rádcům pro formaci, všem odpovědným za formaci časnou i trvalou a všem zájemcům z řad ASC. Podrobnosti naleznete ve Zpravodaji nebo na webu. 2. Schválení ke slibům PR schválila jednomyslně ke slibům manžele Andreu a Jaroslava Košůtkovy (osobní formátoři D. a L. Podešvovi) a Helenu a Vratislava Naňákovy (osobní formátoři A. a J. Šeří) z MS Valašsko. 3. Jednání o webu PR souhlasí s navrhovaným společným řešením vytvoření webu, s maximální částkou 100 000 Kč rozdělenou do dvou let (na léta 2009 a 2010). 4. Duchovní cvičení PR děkuje ředitelům DC za ochotu vzít na sebe svou službu a zároveň žádá, aby po skončení DC zaslali krátkou zprávu o průběhu DC, zvláště své připomínky a zkušenosti. Vše prosím směrujte na Veroniku Semerádovou – [email protected]. 5. Evidence aspirantů Je třeba, aby se dbalo na vyplňování osobních listů do evidence již při vstupu do aspirantátu, v opačném případě totiž aspiranti nemohou být uvedeni v adresáři a nedostávají Zpravodaj.. 2

10. VÍTÁME NOVÉ DĚTI A … Máme radost z pátého vnoučete…

Marie Syrová

Radostná novina ze Stínavy (Prostějov)

Na webu dne 15. 06. 2009 Milé spolupracovnice, spolupracovníci a spolupracovníčata, chceme se s vámi sice trochu pozdě, ale přece podělit o radostnou novinu: 25. února 2009 – na Popeleční středu – se nám narodila dcera Jiřinka Forbelská. 19. dubna 2009 – 2. neděli velikonoční – byla pokřtěna a stala se tak sestrou nás všech v Kristu. Zatím roste ve zdraví do krásy a věříme, že jí to ještě dlouho vydrží! No posuďte sami: Jiřka a Vítek Forbelští ze Stínavy, společenství Prostějov 2 23

Nemocniční polohovací postel k zapůjčení

Na webu dne 27. 05. 2009 Nabízíme k dlouhodobému zapůjčení nemocniční polohovací postel s matrací, v dobrém stavu. Tel: 737 753 137. Popelkovi

Web stránky MS Podorlicko

Na webu dne 11. 06. 2009 Místní společenství Podorlicko má svoje nově zřízené webové stránky. Můžete si je prohlédnout na http://www.asc-podorlicko.estranky.cz/ Podívejte se, další moc pěkné stránky!!! Sazeč

Má druhá zkušenost se Starými Pákami

Vydáno dne 12. 06. 2009 Když se na našem webu v rubrice Salesiánská rodina 8. 10. 2007 objevil článek o Starých Pákách od Ládise Heryána, tenkrát jsem s tímto „sdružením chlapů“ neměl žádnou osobní zkušenost… Ládis tenkrát v článku „Staré Páky – parta ochlastů?“ reagoval na názor na SP, se kterým se v salesiánské rodině setkává, že sdružení Staré Páky jsou v podstatě parta ochlastů… K článku stojí zato se vrátit. Ládis nám vysvětlil a popsal široký záběr činností SP, o kterém se nám neznalým ani nesnilo. Jedna akce se týkala duchovní obnovy pro SP a jejich manželky. Loni jsme si jednu takovou DO (ač „nečlen“) prožili. Však na webu je má pochvala SP stále k nalezení. Další z mnohých aktivit SP je pracovní brigáda. SP se každoročně sjíždějí na bezplatnou brigádu tam, kde je třeba význačným způsobem pomoci. Je mezi nimi mnoho zručných řemeslníků. Nikdy nechybí ani Kája Herbst. Letos jsme měli tu čest, že brigáda SP proběhla na chalupě Josífkov-Spáleniště. Ač je chalupa až v Podkrkonoší, nejvíce SP přijelo z Moravy a Slezska. Mnohé čekala až pětihodinová cesta, ale neváhali, do aut naložili i spoustu nářadí podle toho, s čím se chystali pomoci (včas dostali informační mail s množstvím plánované činnosti) a šťastně dojeli až na chalupu. Přijelo jich 33! plus technické zázemí dva plus dvě. Večer se sedělo, povídalo, jedlo, pilo, ale hlavně rozdělovalo ochotné ruce na jednotlivá sobotní pracoviště. I když se do hajan odcházelo až po půlnoci, v sobotu ráno v 7.00 všichni už v pracovním ohozu začínali den mší svatou, na kterou nám přesně přijel ranní ptáče Kája… Zkrátka a dobře: STARÉ PÁKY, MOC VÁM DĚKUJEME!!! V chalupě i v terénu se udělal velký kus práce (na přístupové cestě máme v prudkém kopci i schody kropené pravým biskupským potem! :-) a chlapi spolu a my s nimi prožili pěkné společenství… Připojuji jedno Emilové hodnocení: Ahoj Františku, i já chci poděkovat vám všem, že jsem byl pozván a mohl alespoň trošku přispět v našem společném díle. Je to obrovská vzpruha pro nás všechny. Brigády jsou vždy motivované nejen prací, ale i osobním setkáním. Jsou to opravdu fantastické dny v našem mnohdy všedním životě. Kuchyň – super, pozdravuj dámy. Jindra z Kyjova Je třeba něco dodat? Starým Pákám ZDAR! ZDAR! ZDAR! Vděčný správce chalupy František Jakubec P.S.: Poklona dámám patřila Miládce Herianové a mé Bohdance...

9. CO MĚ ZAUJALO… Zajímavá reportáž o tom, jak lze také podpořit domácí hospic Základní škola Bílá v Praze 6 zorganizovala na přelomu dubna a května zajímavou akci: každá třída si měla najít neziskovou organizaci, o níž se víc dozví, udělá jí prezentaci, 22

6. Úmysl modlitby  Svěřujeme ti, Pane, všechny prázdninové akce – požehnej našemu tělesnému odpočinku, ale chraň nás před duchovní leností.  Provázej nás, Pane, při cestování a dej, ať se snažíme dodržovat silniční a životní pravidla podle křesťanské morálky.  Nezapomínejme v modlitbách na naše nemocné. Zapsala Veronika Semerádová

Opakovaná výzva a prosba ekonoma!!! Výše členských příspěvků v roce 2009 zůstává, tedy platí se částka 400 Kč za každého člena místního společenství včetně aspirantů. Zasílejte na účet ASC č. 8043021/0100 do konce června s uvedením variabilního symbolu – číselný kód společenství. Kdo chce přispět na misie v Bulharsku, uvede platbu s VS 111.

Setkání české a slovenské provinciální rady pri Dunaji

Na webu 12. 06. Ve dnech 5.–7. června 2009 proběhlo setkání české a slovenské provinciální rady. České radě se na Východní Slovensko nechtělo, a tak jsme skončili ve středisku spirituality jezuitů v Ivanke při Dunaji, které spravuje jeden slovenský ASC. Žijí tam i jezuité na odpočinku a starají se o ně sestry františkánky. Je to bývalý „kaštieľ“, který je hezky zrestaurován a zadaptován. Setkání bylo ve velice přátelském duchu a byl jsem rád, že lidé navzájem mezi sebou komunikovali. Potěšilo mě to, že se slovenská salesiánská rodina chce v budoucnu více zaměřit na prohloubení vztahů … Aby nás Pán Bůh miloval, miloval… v salesiánské rodině. Počet salesiánů spolupracovníků brzy na Slovensku překročí tisícovku. Salesiáni spolupracovníci na Slovensku se v posledních letech snaží více zaměřit na kvalitu formace. Byl jsem velice rád, že hledají kvalitní a hluboké lidi, kteří by jim pomohli dostat se k velikému bohatství, které v salesiánské rodině máme. Byl tam i prostor na oddělené jednání jednotlivých rad. Složení slovenské rady znám, a to dává naději, že i v budoucnu se bude brát formace vážně a že se půjde do hloubky. Každý člověk je veliké bohatství, a myslím si, že setkání bylo jako vždy obohacující pro obě strany. Kousek od Ivanky – v Trnavě – právě v sobotu světili nového arcibiskupa. I nový arcibiskup je novou nadějí a musíme se modlit, abychom i my všichni hledali Boží vůli, abychom byli věrohodnými lidmi. Společné setkání a společná cesta přispěla i k novým zážitkům a zkušenostem nové české rady. Jan Ihnát 3

2. TRVALÁ FORMACE Pozvánka na sliby – poznačte si do svých diářů Milí přátelé, společenství Valašsko s radostí oznamuje, že Helena a Vratislav Naňákovi a Andrea a Jaroslav Košůtkovi složí spolupracovnické sliby. Stane se tak 21. listopadu 2009 při slavnostní mši v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Zlíně na Jižních Svazích. Přijďte se radovat s námi. Za společenství Valašsko Vojtěch Káňa – koordinátor

Pozvánka na formační víkend Provinciální rada ASC zve všechny, kdo ve Sdružení přijali zodpovědnost za formaci (rádce pro formaci, koordinátory MS, vedoucí formačních společenství) i všechny, komu formace leží na srdci, na již druhý formační víkend, který proběhne ve dnech 18.–20. 9. 2009 v Jeníkově. Hlavním tématem bude trvalá formace s mottem: „Každý den nacházet důvody svého rozhodnutí.“ Účast přislíbil provinciál František a Pavel Kuchař SDB, takže je na co se těšit. Kromě duchovního programu, přednášek a sdílení se v pracovních skupinách bude určitě čas na nová setkání a vzájemné obohacení a povzbuzení. Také se vrátíme k loňskému víkendu a seznámíme vás s tím, co ze závěrů se zatím podařilo uskutečnit. Sejdeme se v pátek kolem 18.00 hod a rozloučíme se v neděli po obědě (můžete se těšit na výtečnou Bohouškovu kuchyni). Přihlašování probíhá elektronickou formou na webu s uzávěrkou 6. 9. 2009. V případě naplnění kapacity i dříve, takže platí známé: „Kdo dřív přijde…“ Nezapomeňte s sebou přezůvky, spacáky, breviáře, hudební nástroje, chuť tvořit společenství a něco dobrého ke kávě. Prostě všechno, co je na podobných setkáních potřeba. Za PR se na vás těší Marta Tomigová a Petr Nečas

Plody dobrého zrna – svatí a zakladatelé Salesiánské rodiny Zrodila se… a ještě dnes nadále pokračuje skutečná škola svatosti. Od zakladatele Dona Boska čerpají inspiraci, směr, spiritualitu i pastorační metodiku následní zakladatelé nových skupin (CDC 1). Dobrý strom nedává špatné ovoce (Lk 6,43). Tento Lukášův verš je význačný pro dějiny rozvoje salesiánského ducha. Don Bosco pojal svůj život v evangelním smyslu tím, že jej nabídl pro mládež, pro jejich svatost a čestné občanství. On představuje to dobré zrno, ze kterého vzrostl dobrý strom, a jeho plody byly výborné. Stal se modelem, ze kterého vyrostli světci. Jeho první nástupce, blahoslavený Michal Rua, byl považován za nového Dona Boska, jeho životním a pracovním programem byla věrnost svému zakladateli a za jeho vedení se salesiáni rozrostli ze 773 na 4000, domy (koleje, instituty, misie) z 57 na 345, provincie ze 6 na 34, ve 33 zemích. Když ho Pavel VI. v roce 1972 blahoslavil, řekl: „Udělal z pramene řeku.“ Blahoslavený Filip Rinaldi, třetí nástupce, oživil vnitřní život salesiánů a projevil absolutní důvěru v Boha a v Pannu Marii Pomocnici; vyslal do misií 1800 salesiánů, založil hnutí VDB – Volontarií Dona Boska, které žijí zasvěceným životem, aniž by opustily svou rodinu a práci. Svatá Marie Dominika Mazzarellová byla spoluzakladatelkou FMA, sester salesiánek. Inteligentní, energická, velmi citlivá. Po závažné nemoci se začala věnovat výchově děvčat v Mornese prostřednictvím švadlenské dílny, sváteční oratoře a útulku pro opuštěné dívky. Rozhodující pro ni bylo setkání s Donem Boskem (1864), který vyjádřil nesmírnou vstřícnost jejímu apoštolskému poslání a společně pak 5. srpna 1872 založili novou řeholní rodinu pro dobro mládeže. 4

respektovat i ony nás. Přijetí vytváří pocit jistoty: Musíme umět přijmout dítě úplně se vším, s čím domů přichází. Zároveň je ale nesmírně důležité zachovávat jasné postoje: S tímhle nikdy nemůžu souhlasit, ale je na tobě, jestli to uděláš nebo neuděláš.“ Máme-li podezření, že naše dítě experimentuje s drogami nebo že už je na nich závislé, je nutné zachovat si jasnou hlavu a nepropadat panice. Prosby, vyhrožování a tresty jsou neúčelné a zbytečné. Podle odborníků bychom neměli situaci vyhrotit výroky: „Buď toho necháš, nebo půjdeš z domu.“ Zázemí je to, co dítě nejvíc potřebuje. Pomoc odborníků dítěti i celé rodině je ale nezbytná. Jako rodiče žijeme v naději, že právě našim dětem se drogy vyhnou a nebo budou dostatečně pevné, že obstojí. Rodič, který říká, že jemu se to stát nemůže, je ohroženější, než si myslí. Právě ve své sebejistotě. Musíme připustit, že v „moderním“ světě může takové nebezpečí postihnout každého. Budeme-li tedy více znát o tom, s čím se naše děti mohou v životě setkat, snad se nám podaří zabránit, aby se experimentování a touha po dobrodružství neproměnily v tragédii. Pro povzbuzení dodejme, že jakmile dítě drogu okusí, nemusí to hned znamenat konec. S každou situací se dá něco dělat. Jana Šilhavá Varovné signály – zhoršení zjevu a péče o sebe K nejzávažnějším nálezům patří: – změna prospěchu ve škole – stopy po vpichu drogy, zanícené boláky – změny v chování – podezřelý vzhled a chování jakoby – přecitlivělost a podrážděnost, závažné opilého změny nálad, častá utlumenost, nebo – špendlíkově zúžené nebo rozšířené naopak nepřiměřená živost zorničky – ztráta zájmu o lidi a všeobecně uznávaZa pozornost stojí: né hodnoty – změna přátel, bývalí se odvracejí a – lhaní objevují se přátelé noví, starší děti nebo – ztrácení peněz a drobných předmětů mladí dospělí – nejlepší kamarád užívá drogy z domácnosti Zdroj: Naše rodina č. 17, str. 21

8. RŮZNÉ INFORMACE Návštěva papeže, 26.–28. 9. 2009

Na webu dne 12. 06. 2009 Stará Boleslav, 28. 9., setkání mládeže Bude potřeba zajistit asi 50 hlavních dobrovolníků (nad 18 let), kteří budou mít snad jednu přípravnou schůzku. Tito dobrovolníci si pak sami zajistí dalších 10 dobrovolníků (starších 17 let), kterým budou na místě velet. Všichni tito dobrovolníci by měli mít na starost sektory přímo na místě, nebudou umístěni mimo areál setkání. Setkání začne asi již v neděli večer, přespávat se bude na místě. Dobrovolníky organizuje Jan Váňa z olomouckého biskupství, tel.: 587 405 244. Salesiáni v Kobylisích nabízejí zázemí pro případ např. poutě (uschování kol, osprchování, přespání na karimatkách apod.). Prosíme o předběžné vyjádření zájmu nejlépe do konce června Marku Sklenářovi na email: [email protected].

Salesiánská škola animátorů

Na webu dne 12. 06. 2009 V listopadu 2009 se rozběhne další ročník. Uvítáme, pokud by byl někdo ochotný jezdit vařit pro cca 35 lidí. Místa setkání budou někde uprostřed republiky. Termíny jsou: 13.– 15. 11. 2009; 5.–7. 3. 2010 a 9.–11. 4. 2010. Najde se někdo? Kontakt: Marek Sklenář. 21

národní klientela. Přijímají klienty ve věku 15–29 let po detoxikaci. Více viz www.monar. cz Kontakt: MONAR o.s.; Bohutín č.p. 148; 789 62 Olšany u Šumperka; tel.: +420 583 247 533; email: [email protected] Zdroj: Naše rodina č. 17, str. 12–13 Tyto články z Naší rodiny si troufám do Zpravodaje zařadit proto, že ač se snažíme jak chceme, naše děti izolovat od vnějších vlivů nedokážeme. Navíc spousta z nás pracuje s mládeží, kde se nám tyto informace mohou velmi hodit… Sazeč

O drogách spolu musíme mluvit

Na webu dne 13. 05. 2009 Strkat hlavu do písku před problémem zvaným droga bychom neměli. Téměř každý mladý člověk se v průběhu školní docházky s drogou setká. Nemusí ji okusit, ale bude se pohybovat v prostředí, kde je přítomna a nebo mu bude nabízena. Přitom víc než 80% mladistvých alespoň jednou drogu vyzkouší. To jsou důvody, proč drogy nesmějí být u nás doma tabu. Před hrůzami drogové závislosti dnes nejsou v bezpečí ani malé děti. Významně se snížila věková hranice (10–12 let), kdy dítě nejen jednorázově vyzkouší, ale už opakovaně užívá měkké drogy – tj. kouří marihuanu. Je omyl domnívat se, že se jedná hlavně o děti ze sociálně slabých a rozvrácených rodin. Droga si nevybírá. Odborníci upozorňují, že děti pocházejí ze všech sociálních skupin bez rozdílu. A tak si jako rodiče právem klademe otázku, zda je v našich silách svého potomka ochránit. Proč děti berou drogy? Podle Michelle Eliotové drogová prevence začíná v rodině prakticky od narození dítěte. Víc než naše rady děti vnímají a učí se z toho, co kolem sebe vidí. A dospělí si dopřávají alkohol často proto, aby jim bylo dobře, aby něco oslavili, aby si vynahradili nějakou újmu, aby se zaradovali z právě dosaženého úspěchu, případně utápějí v alkoholu svůj žal. Polykají pilulky, aby se cítili lépe, ztratili nadváhu, lépe usínali, nebo mohli déle do noci bdít a pracovat, aby se jim dobře chodilo a aby utišili své bolesti. A tak odkazujeme dětem a mládeži poselství, že některé aspekty života se dají zastřít tím, že si vezmeme patřičný lék, protože nemáme zapotřebí se cítit špatně. Proto je nesmírně důležité učit děti naplňovat svá přání a řešit problémy jinými, méně nebezpečnými způsoby. Už desetileté dvanáctileté děti se dnes vymaňují z vlivu rodiny a úměrně tomu narůstá vliv okolí. Dospívající dávají pubertálním chováním navenek najevo: O nikoho nestojím, nepotřebuji vás, dejte mi pokoj… Přitom ale potřebují vztahy, přijetí a ocenění. Rodiče se stáhnou, protože nechtějí dítě dráždit, a dítě pak hledá naplnění svých potřeb jinde. Velmi záleží na tom, v jakém kolektivu se ocitne. Může být konfrontováno s požadavkem: Chceš k nám patřit, tak si dej! Pak i mladý člověk, kterého by jinak nenapadlo vzít si drogu, ji často vyzkouší. S drogou „žije naplno“ a parta mu dává najevo: Jsi pro nás důležitý… Prvotním cílem tedy není brát drogu, ale existovat v prostředí, kde je užívání drogy normou. Alkohol a cigarety otevírají cestu k tvrdším drogám. Nepropadat panice Naše děti dospívají rychleji, úměrně nárokům, které na ně klademe. My přitom máme tendenci dál jim určovat, co smějí a co nesmějí. A to je počátek konfliktu. Podle zkušenosti psychologů, nesmíme přestat být rodiči s právem říci svému dospívajícímu potomkovi „tohle smíš a to už nesmíš“, ale ne direktivním způsobem. Měli bychom volit slova: „Myslím, že by bylo vhodnější…, ale nevím, co si o tom myslíš ty. Vysvětli mi svůj názor.“ Podstata zdravého fungování rodiny spočívá v tom, že se rodiče učí brát své děti vážně. Rodinný terapeut Michael Chytrý tvrdí: „Budeme-li respektovat svoje děti, budou 20

Z tohoto úžasného plodu se zrodila nová apoštolská realita, která dnes čítá asi 15 tisíc sester s nádhernými postavami světic jako jsou blahoslavené Magdaléna Morano, Maria Romero, Eusebia Palomino a mnohé další ženy Boží… Mezi salesiány spolupracovníky připomenu blahoslavenou Alexandrinu da Costa, jejíž život byl poznamenán těžkou nehodou, kterou se vyhnula ošklivému násilí a která ji odsoudila k více než 30 rokům ochrnutí. Duchovně, ale i tělesně ji posilovala Eucharistie (po 13 let se živila jen posvěcenými hostiemi). Složila svůj spolupracovnický slib a obětovala své utrpení za salesiánské dílo pro mládež. Zmíním se také o služebníku Božím Attiliu Giordani, který se rozhodl odjet se svou ženou do Brazílie a věnovat tam svůj život dobrovolnictví společně se svými dětmi; a také kardinála Giuseppa Guarino, který přijal první salesiány na Sicílii a svěřil jim dědictví, které jim umožnilo otevřít domy v Alì pro FMA a Messině pro SDB. V salesiánském duchu založil v roce 1889 „Apoštoly Svaté Rodiny“. Blahoslavený Luigi Variara, salesián, který se zaslíbil službě těm nejposlednějším, především malomocným v lazaretě Agua de Dios, kde svým působením plným radosti a zároveň hluboké duchovnosti změnil život osmi stům nemocným a dalším obyvatelům; potom nakazil svým apoštolským nadšením skupinku mladých malomocných a založil v roce 1905 „Dcery Svatých Srdcí Ježíše a Marie”. Významný je také život monsignora Giuseppe Cognata, biskupa z Bova Marina a zakladatele „Oblátů Srdce Ježíšova“. Nevýslovná bolest, kterou mu způsobily pomluvy a následné odvolání z biskupské služby na 22 let, neotřásla jeho vírou. Byl rehabilitován a nyní začíná proces jeho blahořečení. Nestačí těchto pár řádek k tomu, abych pověděl všechno o salesiánské svatosti; ten seznam je opravdu dlouhý: blahoslavený Artemide Zatti, Zeffirino Namuncurà, Laura Vicuña, Simone Srugi, Maria Troncatti, don Giuseppe Quadrio, Monsignor Stefano Ferrando, don Carlo dalla Torre, svatý Luigi Versiglia, svatý Callisto Caravario, don Vincenzo Cimatti, španělští a polští mučedníci. Malé zrno se skutečně stalo velkým stromem, „oplývajícím“ dobrými plody! Rád bych ale uzavřel toto téma jednou postavou z „Volontérů s Donem Boskem“, který se jmenoval Nino Baglieri a zemřel před dvěma lety: život, který si zasluhuje blahořečení. Byl to dělník, v 17 letech se na něj zřítilo lešení a po celý zbytek života byl úplně ochrnutý. Nejprve prošel obdobím vzdoru, potom si ale Duch svatý našel cestu k jeho srdci. Prožíval velice silně svou situaci a vnímal ji jako oběť a modlitbu. Tím se stal útočištěm mnohých lidí. Naučil se psát ústy a to mu umožnilo zanechat vzácná svědectví: „Nikdo není vyloučen ze svatosti, záleží na nás, jak říkáme Pánu své Ano. A jestli někdo cítí ve svém srdci Boží hlas, který ho volá, aby jej následoval zasvěceným životem, nemějte strach říci vaše úplné Ano. Ano životu!“ V současné době má Salesiánská rodina 8 svatých, 116 blahoslavených, 8 ctihodných, 28 služebníků Božích… Svatost na nás čeká. Pascual Chávez Villanueva

Seminář – Rozum – náboženství – laskavost

Na webu dne 08. 06. 2009 Je sobota 4 hodiny ráno, zvoní budík, vstávat se mi vůbec nechce, ale pokud hned nevyskočím, ujede mi vlak. Venku je nepříjemné chladno, ale slib, který jsem sobě i organizátorům semináře dala už na Jeníku loni na formačním víkendu, musím splnit! Mám obavu i z toho, jestli se budu dobře orientovat v pražských MHD. Dorazila jsem včas. Seminář byl zahájen mší svatou celebrovanou otcem Janem Vyhnálkem. Odměnou mi bylo, jak už to na celoprovinciálních akcích bývá, milé shledání s mnoha známými naší salesiánské rodiny. Přednáška dr. Šturmy o grafologii Jana Boska byla opravdu poutavá a zajímavá. Mnohým z nás odhalila nové skutečnosti Janovy osob5

nosti. Druhou přednášku, na téma Pedagogický pohled na preventivní systém, přednesl Mgr. Kuchař SDB, který porovnal své životní pedagogické zkušenosti se systémem Dona Boska v aplikaci na dnešní mládež. Ve třetí přednášce se otec Jan Vyhnálek zaměřil na individuální přístup každého jednotlivého vychovatele s důrazem na to, abychom se při své práci s mládeží nechali vést Duchem svatým. Po obědě nastala pracovní část setkání, při které jsme se všichni navzájem představili a prezentovali jsme svoji úlohu ve výchově mládeže. Odkud jsme, v jaké organizaci působíme, jaký je charakter naší činnosti a také, co vlastně od tohoto setkání očekáváme. Celý seminář se nesl ve velmi přátelské a otevřené atmosféře. Mimo dobrého pocitu a hezkých zážitků jsem si přivezla mnoho stránek popsaných poznámkami, které teprve teď doma začínám zpracovávat a věřím, že budou mým průvodcem v práci s dětmi a mládeží při všech aktivitách, které vykonávám. Manželům Gutovým a všem případným dalším lidem, kteří zabezpečovali seminář náleží vřelé díky. Pán ať vám všem žehná a přízeň Svatého Ducha ať vás provází. Hana Jandáčková P.S.: Na webu v rubrice formačního snažení jsou pod článkem k nahlédnutí i pěkné fotky.

Pozdrav od Panny Marie Milí přátelé, zdraví vás poutník Arnošt, který přiváží pozdravy od P. Marie z Lurd… „Jsem Neposkvrněné Početí“; to byla slova, která řekla Panna Maria Bernadettě. Mše svatá sloužena v rodném jazyce v Massabiellské jeskyni, to se musí osobně zažít. Nevím, jestli dříve děkovat za milost, že se dostávám na toto promodlené místo či předkládat v modlitbách své drahé, známé, potřebné…; máme na to celé tři dny. Následuje návštěva podzemní baziliky sv. Pia X., která pojme cca 27 000 lidí. Po obvodě baziliky nás vítají obrazy novodobých světců. Jak milé je setkání se sv. Janem Boskem, hned vedle bl. Damián de Veuster, v pozadí sv. Jan Maria Vianney, Pater Pio a další více či méně známí světci. Je zde sloužena mezinárodní mše svatá – úžasná jednota. V odpoledních hodinách je zde zakončen Eucharistický průvod s modlitbami a klaněním před NS včetně požehnání do všech světových stran. Každý den od 21 hodin se koná Světelný průvod svící, kde v čele je nesena socha Panny Marie. Prostor před Růžencovou bazilikou je vždy naplněn nejdříve těmi nejpotřebnějšími na vozíčcích a pak ostatními poutníky. Odnáším si nevšední zážitky z těchto promodlených a posvátných míst. V myšlenkách provázím všechny drahé a potřebné – od La Saletty, kde začínala naše pouť, až po návštěvu papežské katedrály Notre Dame v Avignonu, kde v přímluvách a při mši svaté prosíme a děkujeme za prokázané milosti a ochranu, za dar víry, za růst díla Dona Boska… Stále děkuje Arnošt Burian

3. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE SPOLEČENSTVÍ ACS 704 OSTRAVA Jak už název napovídá, společenství tvoří zejména spolupracovníci z okolí Ostravy. Někteří však pocházejí z okresu Frýdek-Místek, Nový Jičín a Bruntál. Jeho vznik sahá hluboko do komunistické totality. Jak došlo k rozdělení společenství Ostrava na tři části – Ostravu I, Ostravu II a Ostravu III – Havířov, vyplyne z představení jednotlivých skupin. Celé společenství bylo vždy navázáno na Don Bosko, což je všeobecně užívaný název kostela sv. Josefa Dělníka v Ostravě, protože je tam již od r. 1934 – kromě přerušení od 6

Komunita je založena na pevném řádu. Klienti si sami vaří, starají se o úklid, zahradu, učí se zodpovědnosti za běžné věci. Syn se musel vrátit sám, jinak by ho podle pravidel komunity nepřijali zpátky. Mohli jste ho navštěvovat? Oba: Jezdili jsme za ním. Zapojovali jsme se do programu komunity. Starší syn, který si dříve také „pohrával“ s drogami, prožil v komunitě nějaký čas se svým bráchou, aby ho podpořil. Takže se začal i váš život proměňovat. Proč jste slavili stříbrnou svatbu v kostele? L: Ještě před tím, než syn nastoupil léčbu, jsme byli s manželem na dovolené v Egyptě a navštívili jsme i Jeruzalém. Nikdy nezapomenu, jak jsem stála u Zdi nářků a prosila za syna. Do roka byl na léčení. Začala jsem chodit do kostela. Protože jsme byli oddáni pouze civilně, řekla jsem si, že když se syn půjde léčit, dáme si do pořádku manželství a naše stříbrná svatba bude zpečetěna před Bohem. Někteří si mohli říkat, nikdy do kostela nechodila, co tam teď dělá? Ale já na řeči nedám, říkala jsem si, myslete si o mě, co chcete. Moje modlitba u Zdi nářků byla vyslyšena. Čtyři roky jsem si s tím nevěděla rady a teď to šlo! Mám za co děkovat. Stříbrnou svatbu jsme slavili v úzkém kruhu. Přijel i syn z léčebny za doprovodu terapeutů. Po dvou letech syn léčbu skončil, vrátil se domů? L: Ne. Našel si práci se dřevem, pronajal si byt poblíž komunity a působí jako pomocný terapeut. Omlouval se nám za to, co nám způsobil. Řekl, že chce splatit dluh, když se s pomocí Boží ze závislosti dostal, tak chce pomáhat těm, kteří se přijdou léčit. Brala jste celou situaci jako své selhání? L: Ano. Pracovala jsem ve školství, a tak jsem měla výčitky: Jak můžeš vychovávat, napomínat, když jsi nezvládla výchovu vlastních dětí. Vinila jsem se, že jsem selhala jako pedagog, jako matka, že jsem všechno udělala špatně. Ale já jsem nevěděla, jak bych to měla dělat jinak. Myslela jsem si, že to dělám nejlíp, jak to jde. Pomohli mi terapeuti z komunity. Tím, že se začal léčit syn, vyléčila jsem se částečně i já. Teď už si nepřipouštím, že to bylo mé selhání. Udělala jsem všechno, co jsem mohla. Kluci si svoji cestu našli, komunikace mezi námi se obnovila a to mě moc těší. Prošli jste si peklem, ale syn dnes abstinuje a váš manželský vztah se ještě víc upevnil… R: Kdyby nebylo lidského neštěstí, nebylo by ani lidského štěstí. Teď vím, že jsme v poločase, ještě není vyhráno. Musel jsem přijmout, že syn není vyléčený, pouze abstinuje. L: Vím, že ve mně pořád bude strach, aby do toho syn nespadl znovu. Asi to tak všechno mělo být, abych si vážila jiných hodnot. Ne, že bych byla nevděčná, ale někdy jsem si neuvědomovala obyčejné věci, vztahy, které jsou ve skutečnosti velmi vzácné. Jana Ilčíková MONAR o. s. je organizací zaměřenou na protidrogovou prevenci. Úzce spolupracuje s organizací MONAR v Polsku, která na poli léčby drogově závislých působí od roku 1978 a v celosvětovém průměru úspěšnosti léčebného procesu se řadí na přední místo. Terapeutický tým o. s. MONAR se např. podílel na vybudování Kontaktního centra pro drogově závislé v Ostravě, na zřízení resocializačního zařízení v Čeladné (Podolánky) u Frýdku-Místku, které vzniklo pod záštitou Magistrátu Města Ostravy. Resocializační zařízení pro drogově závislé v Bohutíně u Šumperka otevřelo o. s. MONAR v roce 2003. Systém práce s klienty je založen na komunitní a indivudální terapii. Pobyt v terapeutické komunitě se tak stává spojnicí mezi životem narkomana, se všemi jeho negativními důsledky, a normálním plnohodnotným životem. Zvláštností terapeutické komunity je mezi19

Prošli peklem, ale našli cestu k Bohu

Na webu dne 13. 05. 2009 Ljuba s Radkem se snažili své dva syny dobře vychovat. Věnovali se jim, jak se dalo, vedli je k různým zájmovým činnostem, např. k lásce k folkloru, a kluci celkem bez problémů dospívali. Když bylo mladšímu synovi šestnáct let, začaly problémy, až musel odejít ze školy. Matčiny modlitby u Zdi nářků nezůstaly bez odpovědi. Proč musel syn odejít ze školy? L: Zjistili jsme, že jede v drogách. Šokovalo nás to. Styděli jsme se. Myslela jsem si, že s naším přístupem, vztahem, který jsme léta měli velmi hezký, že ho z toho vytáhneme, že to spolu zvládneme. Svěřili jste se přátelům? R: Ze začátku jsme o problému nechtěli s nikým mluvit. Věděli jsme, že nemohou ani trošičku tušit, co prožíváme. Jeden nám později řekl: „Kdyby můj kluk fetoval, tak ho zabiju!“ Vůbec nevěděl, o čem mluví, netýkalo se ho to. Známe víc rodin, které hrůzy se svými závislými dětmi prožívají, ale mlčí se o tom. Co pro vás bylo v té době nejtěžší? L: Asi když v noci nepřišel syn domů. Měla jsem jít ráno do práce, syn do školy a v půl druhé v noci jsem jezdila po městě a hledala kde a s kým je. A to se stávalo často. Také byly pro mě těžké pohledy druhých. Myslela jsem si, že to na nás všichni vidí. Později jsem zjistila, že mnozí nic netušili. Pomáhalo vám něco? L: Vždycky, když jsem byla nejzoufalejší, uviděla jsem ještě větší bídu – třeba ženu, která má těžce postiženého syna, stejně starého jako náš syn. Uvědomila jsem si, že my můžeme ještě bojovat, snažit se vyhrát, oni už to nijak nezmění. Nebo jsem viděla v televizi film o těžce nemocných dětech, lidech, kterým není pomoci… Připustil si váš syn, že potřebuje léčbu? Oba: Ne. Vůbec si svou závislost nepřipouštěl. Nezbývalo nám nic jiného než čekat, až se bude chtít jít léčit sám. Až pochopí, že ta cesta nikam nevede. My jsme o tom, že bere drogy, věděli čtyři roky a každý den a každou noc jsme se o něho báli. Hroutila jsem se, ale manžel byl pilířem naší domácnosti, všechny nás držel a nevzdal se naděje, že se to změní. Šest let trvalo, než se syn rozhodl absolvovat léčbu. Zlom nastal, když utekl s kamarádkou a bydleli v autě. Byla zima. Nakonec přišel po měsíci domů. Pustili jsme ho s tím, že hned ráno pojede do léčebny. Jak to na vás v komunitě Monar zapůsobilo? R: Když jsem to tam viděl, nedovedl jsem si jako laik představit, co s těmi lidmi dělají, že se přestanou chovat jako doposud, změní se a zvládnou to, co jsme my nezvládli. L: Byla to pro mě strašná úleva, když byl syn v léčebně. Konečně jsem se pořádně vyspala. Ale za čtrnáct dnů byl zpátky. Utekl. Nechali jsme ho doma přespat a ráno jsme ho vezli zpátky. Utekl z léčení vícekrát? L: Ano. Za šest týdnů se útěk opakoval. Když jsme ho vezli zpátky, utekl nám z auta. Našel ve mně slabý článek a zkoušel smlouvat. Potkali jsme ho při zpáteční cestě na dálnici. Manžel zastavil, dal mu čepici a řekl, že má jen jedinou možnost, a to je vrátit se do komunity. Syn na mně pohlédl lítostivým zrakem, ale byla jsem pevná, řekla jsem, že k tomu nemám co dodat a odjeli jsme. Viděla jsem ho ve zpětném zrcátku a nikdy nezapomenu na to, jak se mi vzdaloval a ztrácel mezi spoustou aut. Sesypala jsem se a obdivovala manžela, že byl schopný řídit. 18

září 1973 do prosince 1989 – salesiánská komunita. Delegátem všech skupin byl od začátku otec Václav Filipec. Teprve později zůstal pouze delegátem skupiny Havířov a je jím dosud. Pro skupinu Ostrava I a II byl jmenován delegátem otec Josef Klinkovský. Po jeho odchodu z Ostravy se stal delegátem Ostravy I otec Pavel Krejčí a po jeho nastoupení do funkce ředitele byl jmenován Jenda Rychlý. Delegátem Ostravy II je otec Jindřich Čáp, prý kvůli počtu dětí, které členové dvojky mají. V květnu t. r. byl Jenda Rychlý jmenován navíc hlavním delegátem společenství. Z této funkce mu vyplývá povinnost účastnit se setkání celého společenství s provinciálním delegátem otcem Janem Ihnátem a setkání na provinciální úrovni. Ve skupinách dřívější delegáti zůstali. Ostrava I Věkový průměr dvanácti členů, vlastně i s třináctým delegátem, básníkem a vypravěčem anekdot v jedné osobě, Jendou Rychlým, v Ostravě I je cca 75 let.A naše jména najdete v adresáři z r. 2005 s tím, že Václav Frkal, František Košina a Maruška Kratochvílová již zesnuli. Fyzické stáří však rozhodně není překážkou mladosti duchem. Přijímáme své stáří jako dar, jako součást božského projektu celého našeho života. V tom smyslu přijímáme sami sebe i sebe navzájem i se svými nemocemi, u některých i bezmocí, se svými schopnostmi i neschopnostmi. Snažíme se být připraveni přijímat se stejnými problémy i všechny kolem nás. Sílu k řešení svých problémů hledáme v Ježíšově evangeliu, které vnímáme v duchu salesiánské spirituality. Víme, že salesiánskému dílu a tedy i církvi a celé společnosti můžeme sloužit svými aktivitami, ale také obětí bezmocnosti, když jsme i dočasně upoutáni na lůžko. Pociťujeme na každém kroku Boží pomoc na přímluvu Panny Marie a Don Boskem vedeného celého salesiánského nebe, do kterého, jak pevně doufáme, patří již osm našich zesnulých členů. A co vlastně naše společenství dělá? Kromě pravidelných měsíčních ústraní a obnov s provinciálním delegátem otcem Jankem se občas účastníme setkání celé ostravské salesiánské rodiny. Jeden pátek v měsíci se scházíme ke společné modlitbě růžence a večerních chval a v postní době přidáváme křížovou cestu. Jeden z nás je celostátním funkcionářem politických vězňů, další kancléřem diecéze, někteří intenzívně pomáhají s korespondencí a jinou administrativou komunitě ostravských salesiánů, vyučujeme náboženství děti v ZŠ i naše bratry a sestry na invalidním vozíčku v Hrabyni, děláme různé náboženské přednášky, v tomto roce zejména o sv. Pavlovi i ve společenstvích různých farností, jsme v redakčních radách a dopisovateli ve čtvrtletníku Charity Ostrava, hrabyňské Kláry a do prosince i diecézního zpravodaje OKNO. Pomáháme také ve svých farnostech, navštěvujeme nemocné, a pokud jsme k tomu pověřeni, přinášíme jim sv. přijímání. Podle možností a zdraví pomáháme nebo jsme připraveni pomáhat v různých oblastech v salesiánském díle i ve farnostech. A ti, kterým již zdraví neumožňuje aktivity, obětují za dílo a celou církev i společnost své těžkosti. Samozřejmě se všichni modlíme, abychom to vzácné semínko víry udrželi svěží. Ostrava II Skupina Ostrava II, čili dvojka, vznikla, protože mladé rodiny hýří počtem dětí (32), a proto se scházejí až ve večerních hodinách. Kdežto Ostrava I odpoledne, aby babičky a dědečkové z Ostravy I mohli hlídat děti Ostravy II. I pro nás je Don Bosko v Ostravě domovem, ale od dob působení otce Václava Filipce se schůzky konají i v bytech spolupracovníků. Vzhledem k počtu dětí však spolupracovnické byty využívají k apoštolátním návštěvám jen otrlí salesiáni. A to jsou vlastně všichni! Problémem Ostravy II byla dlouhodobě chronická nezaměstnanost v regionu. V průměru každá druhá rodina měla delší dobu někoho bez placené práce (jak známo, práce 7

doma je neplacená), proto se tu tradovalo, že nejlepší salesián je důchodce nebo svobodné doktorky (to je narážka na doktorky Šulákovy, které zajišťují v Ostravě kolektivní lékařskou apoštolátní péči). Dlouhodobé sociální problémy přinesly Ostravě II během let i problémy osobní. Asi jsme se dost nemodlili za sebe navzájem. Jedna rodina v naší skupině se rozpadla. Jména členů naší skupiny najdete v adresáři z r. 2005. A co děláme? Tomáš, podle své manželky salesián na baterky, je věčně v Praze a předstírá, že radí politikům. Jeho manželka Mirka vede evidenci dárců v TV NOE a je užitečnou pomocnicí otce Leoše Ryšky. Jana, manželka Pavla, který fotí a udržuje pohromadě budovu Don Boska, pracuje v Charitě Ostrava, a Jirka, manžel Verunky, je ředitelem v Domově důchodců ve Frýdlantě nad Ostravicí. Jirka, v současné době regionální koordinátor ostravského společenství, má s Marií 6 dětí. Ta vede krajskou agendu Sokola. Petr se svou ženou Hankou mají 5 dětí a již dlouhou dobu organizují manželská setkání. Na této činnosti se také spolupodílí jáhen Jindřich, otec 5 dětí a ředitel Církevního střediska volného času v Havířově. Terezka léčí v ostravské klinice děti. Další členka dvojky Margit přes své vážné zdravotní potíže vyučuje doma náboženství. Ke slibům se připravuje Roman – stará se o propagaci salesiánů i spolupracovníků. Ke vstupu do ACS se připravují Jindra a Ludmila z Janovic, pracovnice Centra pro rodinu. Oba jsou častými hostiteli rodin s dětmi. Omlazení, doufáme, přinesou noví členové společenství – Eva a v poslední době i Dominik. Ostrava III – Havířov V době výstavby a osídlování Havířova odchovanec ostravské salesiánské oratoře Jindra Honěk starší se svou manželkou Ludmilou získali byt v Havířově. Jindra, naplněn salesiánským duchem, shromáždil kolem sebe muže a vytvořil mužský pěvecký sbor, který existuje dosud. Zpěváci se svými manželkami a dětmi vytvořili společenství v duchu Don Boskovy spirituality a zároveň zázemí pro náboženské aktivity, které Jindra jako poslušný nástroj v rukou Božích v různých dobách realizoval. V době Pražského jara to bylo rozšíření novému městu už nedostačujícího kostela sv. Anny a po r. 1989 vybudování dvou objektů pro typicky salesiánskou činnost, práci s dívčí a chlapeckou mládeží vč. kostela sv. Jana Boska pro 250 účastníků. Jindra s manželkou Liduškou – dnes již na nás shlížejí spolu s ostatními zástupy ze salesiánského nebe – vstoupili do ACS v devadesátých letech a byli členy společenství Ostrava I. V roce 2001 se pro vstup do ACS rozhodli ještě Hanka a Radek, Růženka, Milada a Jirka. Po přípravné formaci, kterou vedl Mírek Machálek vždy za přítomnosti delegáta společenství Ostrava otce Václava Filipce, složilo pět dalších kandidátů ACS dne 16. října 2002 v novém kostele sv. Jana Boska na Šumbarku sliby, a tak vzniklo společenství Havířov. Později vstoupil do ACS i současný vedoucí skupiny Pavel. Naše šestičlenná havířovská skupina se schází měsíčně v prostorách Církevního střediska volného času. Začínáme modlitbou růžence, následuje mše svatá buď v kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů nebo v kostele DB. Po ní je možnost ke svátosti smíření, agapé a dále formace prováděná delegátem P. Václavem Filipcem. Z živých a povzbudivých slov a jeho příkladu opravdového kněze Kristova čerpáme posilu pro náš život z víry. Nejméně dvakrát ročně se scházíme s ostatními členy společenství Ostrava a provinciálním delegátem otcem Janem Ihnátem. A co děláme? Po založení havířovské skupiny se čtyři členové věnovali mládeži ve středisku. (Jeden jako ředitel, druhý jako jeho zástupce, údržbář a pedagog v kroužku „Šikovné ruce“, třetí jako pedagog a knihovník, čtvrtá jako pedagog pro práci s děvčaty. Zbývající členové skupiny svou prací a modlitbami vytvářeli potřebné zázemí jak skupině 8

V jejím rodišti se objevil tajemný kříž ze zeminy čekající na svou oběť. I jméno jejího bydliště, balasazarské osady Kalvárie, ukazuje na ztotožnění s ukřižovaným Kristem. Je až zarážející, kolik má její dětství i další život shodných rysů s Donem Boskem. Oba vyrůstali bez otce, ale měli skvělý příklad ve svých těžce pracujících matkách, od nichž získali i vroucí lásku k Ježíši. Napodobovali také starost svých matek o bližní, oba měli smysl pro humor a uměli rozesmát druhé. Mnoho pro ně znamenali jejich duchovní vůdci. A pro oba byly stěžejními prvky života láska k eucharistickému Ježíši a dětinná láska k anně Marii. (Na přání Alexandriny stojí u jejího hrobu kříž a socha Panny Marie, její Maminky, aby bylo jasné, s čí pomocí dokázala svůj kříž nést). Zlomem v jejím životě je skok z okna, kterým zabránila svému znásilnění. Přes zranění ještě šla bránit svou přítelkyni. Za takové křesťanské hrdinství bychom očekávali od Boha odměnu. Ta však přišla zcela jiná, než bychom si představovali. Následovalo ochrnutí a dlouhá léta trápení. Po mnohých marných snahách o uzdravení pochopila, že jejím povoláním je „trpět, milovat a napravovat“. A když se tedy nabídla Pánu jako oběť pro spásu duší, nebyla ušetřena téměř ničeho. Nesnesitelné bolesti týraly její tělo připoutané na lůžko třicet let. Byla nucena projít martyriem krutých a ponižujících lékařských experimentů kvůli nevysvětlitelnému nepřijímání potravy. Snášela předsudky a pomluvy. Kvůli chudobě málem přišla o střechu nad hlavou. Od církevní hierarchie se místo podpory dočkala ponižování, odsouzení a nařízené izolace. Výsledky diletantského zkoumání komise tří kněží Alexandrinu silně znevážily, ztrapnily a poškodily. (Je jen známkou „Božího humoru“, že předseda komise pak svědčil plně v její prospěch při beatifikačním procesu). Kvůli pomluvám dvakrát přišla o tolik potřebné duchovní vůdce. Nevyhnula se jí ani „noc ducha“, skleslost, vyprahlost. Mučednictvím pro ni bylo i zvládat zástupy potřebných, kteří přicházeli prosit o pomoc pro duši i tělo. Jako vrchol sebedarování pak prožívala několik let s Ježíšem jeho utrpení od Getseman až do smrti na kříži. „Jsem zde, můj Ježíši, abych trpěla a konala Tvou vůli ve všem. Maminko nebeská, pro Tvé bolesti u kříže dovol mi se s Tebou spojit a dej mi odvahu a lásku k utrpení.“ To je nejčastější obsah jejích modliteb. Posledních třináct let života byla živena nevysvětlitelně pouze eucharistií a v častých extázích rozmlouvala s Ježíšem. Alexandrinina místnůstka byla centrem animace farnosti a ovocem jejího života byly a stále jsou nesčetné konverze, smíření a záchrany hříšníků před smrtí. Pomohla i nevlastní matce, kvůli které je kdysi otec opustil. Síla působení oběti je tedy zřejmá. Její až nadlidské utrpení a poslušnost je výzvou nám, kteří si tolik zakládáme na svých právech, individualitě a kvalitě života a čím dál méně jsme ochotni k oběti… Nelze se divit jejím současníkům a hodnostářům, že ji nechápali. I my, přes „jistotu“ její svatosti se zdráháme uvěřit, že je taková vydanost života možná. Ba i četba o jejím utrpení už vyžaduje jistou dávku sebezapření. Avšak z její tváře a úsměvu vyzařuje jistota poznání, že bolest obětovaná Bohu je nesmírné bohatství. Skutečnost, kterou naši předkové vyjadřovali lapidárněji větou: „Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje.“ Kniha obsahuje i spisy Alexandriny a části deníku, který jí nařídil psát don Umberto Pasquale, SDB, její duchovní vůdce. On ji také zapsal do rodiny salesiánských spolupracovníků. Díky němu tak máme možnost poznávat její duchovní cestu. Alexandrina Marie da Costa byla blahořečena Janem Pavlem II. 25. dubna 2004. Gabriele Amorth: Za jedním úsměvem. Blahoslavená Alexandrina Maria da Costa. Olomouc, Matice cyrilometodějská 2009. 119 s. Přel. Jan Ihnát. ASC – Irena Pilíková 17

ha. Jako pozvání přijali sestra Carla Castellino z generální rady, sestra Iveta Sojková, inspektorka Slovenka, s několika sestrami. Víme, že je to během prázdnin, ale přijdete-li, budeme moc rádi! Janina Sachová (Zdroj: Vnitřní zprávy SDB č. 6) P. S.: Kdo chce zůstat na oběd – což je možné –, ať se mi včas nahlásí na e-mail: [email protected]. Díky moc a přeji požehnané dny. Janina

Lovci pokladů 2009

Na webu dne 14. 06. 2009 Milí přátelé. Oznamujeme vám, že na jedné letní chaloupce pro děti, v termínu 26. 7. – 2. 8. 2009, kterou organizujeme společně s ostravskými salesiány, máme ještě hodně volných míst. Místo tábora je salesiánská základna Orlí hnízdo v obci Pstruží u Frýdlantu nad Ostravicí. Tábor má křesťanský, salesiánský charakter a rodinnou atmosféru. Je určen pro děti ve věku 7–15 let (základní škola). Při účasti více sourozenců na táboře jsou následující slevy: 1. sourozenec hradí plnou cenu 1200 Kč, 2. sourozenec platí o 100 Kč méně z plné ceny. Závaznou přihlášku odevzdejte nebo zašlete na adresu: Martin Chromják, Kunčičky u Bašky 344, 739 01. Pokud byste měli zájem poslat své dítě na náš tábor, tak se zavčas obraťte na Martina Chromjáka ASC (Tel.: 775 048 669, [email protected]) nebo na mě (Tel.: 739 593 885, [email protected]) a zašleme vám obratem přihlášku. Bližší informace k táboru vám také s Martinem rádi zodpovíme. Přeji vám všem krásné letní dny. Roman Turowski, Místní společenství Ostrava

6. DO TVÝCH RUKOU, PANE… Smutná zpráva z Jihlavy

Na webu dne 10. 06. 2009 Milí spolupracovníci. Máme pro vás smutnou zprávu z Jihlavy. Dne 9. 6. 2009 si povolal k sobě náš Pán po dlouhé nemoci naši drahou spolupracovnici Marcelu Antonů. Poslední rozloučení s ní bude dne 12. 6. 2009 v 11.00 hod v kostele sv. Ignáce v Jihlavě. Za jihlavské spolupracovníky Petr Kuřina

7. Z MOŘE TISKU Podvodný úsměv Alexandriny „Ježíši, vlož mi na rty podvodný úsměv, v němž bych mohla ukrýt veškeré mučednictví své duše.“ Máte problémy? Zdá se vám, že se na vás valí stále víc těžkostí a trápení? Vadí vám, že nespravedlivě trpíte? Doléhají na vás duchovní a životní krize? Pozorujete, že svět kolem vás je čím dál obtížněji snesitelný? Jste přesvědčeni, že už opravdu nemůžete dál? Pak vezměte do ruky knížku o životě Alexandriny da Costa. Nebude vám radit, jak zvládat stres, zvedat své sebevědomí, realizovat se ve společnosti, jak dynamicky a všestranně využívat všech možností života v dnešním světě. To obstarávají denně tisíce jiných příruček. Kniha odhaluje jiné tajemství života. Název sice evokuje určité veselí, jenže záhy po otevření knihy se jako z Pandořiny skříňky hrnou různé podoby a způsoby prožívaného utrpení a obětí. Jako by jím byl život blahoslavené Alexandriny Marie da Costa (1904–1955), portugalské mystičky a salesiánské spolupracovnice, předznamenán už před narozením. 16

tak i vlastní rodině) V současné době se dva členové věnují mládeži. Jeden v Havířově v kroužku „Šikovné ruce-dílny“, druhý v Karviné jako vedoucí střediska mládeže oblastní charity. Jirka zpívá ve sboru a ostatní pomáhají při přípravě různých akcí. Růženka má 12 vnoučat a manželé Hanka a Radek mají 5 dětí. Za ostravské společenství zpracovali Mirek Machálek, Mirka a Tomáš Moravcovi a Jirka Škrda

4. MODLITEBNÍ MOST Varování a zároveň prosba o modlitbu

Na webu dne 11. 05. 2009 Příspěvek do Zpravodaje 103 jsem nestihla, protože až po jeho vydání jsem se domluvila s Jožkou Kopeckým, že mám toto varování a prosbu zveřejnit… Jedná se o upozornění na aktivity mého syna, Jiřího Stodoly (bratr Honzy – Kampora). Jirka je velice problematická osobnost, jež má problémy na více stranách, obelhává sám sebe i ostatní, je rozvedený, má opletačky se zákonem. Upozornila jsem již vedoucí salesiánských komunit, upozornění již šlo i po linii diecézí, v poslední řadě přes web Starých pák. Poněvadž se na internetu objevila zpráva, že ho hledá policie, tak považuji za nutné poslat upozornění i touto cestou. Kdyby bylo třeba, jsem ochotna poskytnout i obsáhlejší informace. Číslo na mobil je: 733 726 318. Děkuji za pochopení a prosím o modlitbu. Jana Stodolová  Milá Jano, napsat takovéto varování je pro mě veliký hrdinský a záslužný čin. Díky! Budu na vás myslet v modlitbách. Pavla B.

Dorozumívání srdcem…

Na webu dne 30. 05. 2009 Milí, čas tak rychle ubíhá a já si uvědomuji, jak dlouho jsem už nenapsala a že vám to dlužím za všechnu vaši účast a snahu mi pomoci. Nepíše se mi lehce, protože musím psát o tom, že po euforii z toho, že Tom mluví, na mě dolehla znovu nejistota a obavy. Po zákroku gama-nožem a převozu na rehabilitační oddělení ve vojenské nemocnici v Olomouci byl Tom zase v útlumu – vypadal, jakoby nevnímal nic z toho, co se kolem něj děje, nepoznával mě. Padla na mě velká únava. Bylo to hodně bolestné, zvlášť, když jsem předtím zažila, že už s námi komunikoval. Takže jsme začínali zase od začátku – dorozumívání zavřením a otevřením očí… a srdcem. Teď – měsíc po zákroku – to vypadá, že se Tom pomalu, pomaloučku „probouzí“. Myslím, že si začíná uvědomovat svůj stav. Připadá mi velmi statečný a trpělivý – to mě posiluje a zároveň dojímá – trápí mě, že mu nemůžu pomoct, že mu teď nemůžu porozumět, že mu teď můžu dát „jen“ svou lásku (s veškerou snahou všech zúčastněných o jakoukoliv stimulaci)… a trpělivě čekat. Musím zároveň vyvrátit dva mýty kolem mé osoby: 1. o mé statečnosti Jsem obklopena milou starostlivostí a péčí mé rodiny i té širší (Tomových bratrů a sester s rodinami, a že jich není málo!), ale zároveň si uvědomuji, že to nemůže tak být pořád – taky mají svoje rodiny a své radosti a starosti. Taky mnohá bolest a obava je nesdělitelná a mé srdce je někdy hodně rozechvělé. Můj nejbližší přítel mi opravdu doma moc chybí, ale je tady naštěstí Bůh – jistota všech jistot. 2. že jsem v duchovním životě došla dál. To vás musím ujistit, že nejsem žádná světice. Normálně se s tím každý den peru – s větší nebo menší odhodlaností, někdy se na sebe dokážu podívat i s nadhledem a snad i humorem, ale to se těžko vysvětluje. Naše nejmladší Johanka se mě onehdy ptala, jestli mám radost ze života a já po nějakém přemýšlení jsem přiznala, že mám. Opravdu mám, protože život je úžasný a je to dar. 9

Myslela jsem ale taky, že Proč? (se nám to všechno stalo) už mám vyřešené, ale ono se to čas od času ve své pravdivosti připomene a musím to znovu a znovu odevzdávat. Já moc neumím v klidu rozjímat (podle Toma jsem motýlek, který přelétá z květu na květ), ale přemítám …a jak sedávám u Toma a vidím, jak se třeba po spánku pomalinku probouzí a pomocí doteků, slov a políbení se mu vrací vědomí, až se z té strnulosti probere a třeba i usměje – připadá mi, že je to tak i s námi před Bohem. Taky jsme v takovém spánku a Božími doteky na chvíli procitáme. Bůh nás vidí, jací skutečně jsme a jací budeme, až se úplně probudíme. A takové nás miluje a trpělivě čeká… Moc se mi líbí, co napsala Edith Steinová (židovská intelektuálka, která vstoupila na Karmel a zemřela za války v koncetračním táboře): „Čím větší je tma okolo nás, tím více musíme otevřít své srdce světlu, které přichází shora.“ A to se teprve učím a v tom jsme všichni na společné cestě. Vím, že teď to bude o důvěře a trpělivosti. Tak se asi na delší čas odmlčím. Už jsem toho napsala až moc! Kdyby se dělo něco převratného, určitě se ozvu… A díky! Vaše Olga K.  Olinko, děkuji ti, že jsi našla čas se s námi podělit o svou zkušenost s Boží blízkostí v každé, zejména té těžké chvíli. To, co prožívá vaše rodina, je vysoká škola Lásky k Bohu, k bližním, ale také pokory, důvěry a naděje. Mnoho lidí se mně ptá, jaký je zdravotní stav tvého Toma a našeho dávného kamaráda. Takže jsem ti vděčná, že nás informuješ a my se budeme dále v důvěře za něho i za tebe modlit! Kéž celé vaší rodině Pán dá dary Ducha svatého! Marie J.

Poděkování za podporu

Na webu dne 11. 06. 2009 Děkuji vám všem, kdo jste se za mě modlili nebo mi jinak pomohli v těžkém období mého života. Bylo pro mě povzbuzením vědět, kolik lidí na mě myslí. Téměř hmatatelně jsem pociťoval sounáležitost mnoha přátel a setkal jsem se s celou řadou andělů. Jsem vám vděčný za projevenou i za skrytou účast na mém několikaměsíčním trápení, při kterém jsem přehodnocoval život. Za všechny své dobrodince jsem se modlil. Jan Šilhavý Jak to přišlo Koncem prázdnin 2008 mi na dovolené zalehlo ucho. V září jsem úplně přestal na to ucho slyšet. Následovala hospitalizace ve VFN na Karláku, vasodilatace, prokrvování vnitřního ucha, vitamínové injekce, pak deset sezení v přetlakovém kyslíku v barokomoře. Všechno bez účinku. Na vyšetření magnetickou rezonancí mi zjistili nezhoubný nádor v mozku (schwannom) na sluchovém nervu. Operace se konala v nemocnici v Motole na oddělení chirurgie báze lební 28. ledna 2009. Tento typ operace na mozku obvykle trvá 8 až 12 hodin, moje trvala 8 hodin a podařila se. Lícní nerv, který je blízko toho místa, zůstal neporušený. Vlivem pooperačního otoku mi ale stejně ochrnula tvář a oko. Následovalo několik komplikací. Horečky nejasného původu, pak po několika dnech se mi uvolnila rána a z hlavy vytékal 10

Poděkování všem, kdo podpořili Setkání se salesiány v Ostravě Letošní Setkání se salesiány 7.–10. května neslo název „Ostravský Don Bosco“. Při zpětném pohledu na tuto akci musím říci, že výstižnější název asi mít nemohlo. Ostravská komunita salesiánů pojala setkání s takovým nasazením a zodpovědností, že lze bez nadsázky říci, že 40 mladých mužů mělo příležitost reálně se setkat s živým Donem Boskem. Kromě místní komunity přijelo dalších 20 salesiánů a 5 noviců. Během prodlouženého víkendu měli chlapci příležitost seznámit se s heslem hlavního představeného na rok 2009. Mluví se v něm o Salesiánské rodině. Nebylo to nic teoretického. Při páteční městské hře navštívili účastníci rodiny salesiánů spolupracovníků a sestry FMA. Přitom vypátrali a zatkli zákeřného vraha a padělatele obrazů, který měl svoji dílnu v Havířově v Církevním středisku volného času sv. Jana Boska. Tam také svůj úspěch oslavili mší svatou celebrovanou provinciálem Františkem. Z dalšího pestrého programu připomínám práci ve skupinkách, fotbalový turnaj, možnost osobních rozhovorů se salesiány, velmi povzbudivé neformální setkání s ostravsko-opavským biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem, večerní adoraci na ostravské haldě Ema a nedělní mši v kostele svatého Václava, kterou účastníci liturgicky a hudebně připravili a TV Noe ji v přímém přenosu vysílala do éteru. Věřím, že spokojenost, kterou účastníci vyjádřili v závěrečném anonymním dotazníku, bude provázena duchovním povzbuzením a posilou pro jejich životní cesty. Velmi děkuji všem, kdo setkání jakýmkoli způsobem podpořili, především ostravské komunitě, zúčastněným salesiánům, mladým organizátorům, sestrám FMA, salesiánům spolupracovníkům, TV Noe, příznivcům… Velké díky patří těm z vás, kdo mladé muže na setkání pozvali, podpořili je, za setkání se modlili a jakkoli mu fandili. Martin Hobza a salesiáni ze Špitálku (Zdroj: Vnitřní zprávy SDB č. 6) Fotografie můžete vidět na http://ostrava.sdb.cz/clanky1/udalosti-2009/setkani-se-salesiany-2009a/

Ze života FMA Začátkem května inspektoriální rada navštívila komunitu sester na Litvě, v městě Kaunas. (Jen na vysvětlenou: naše inspektorie je spojena s Litvou. Jsme česko-litevská inspektorie již od roku 1995.) Zde jsme navštívily i město Kaišiadorys, kde od září 2009 by měla fungovat nová komunita. Bude se skládat ze tří sester – dvě z Kaunasu a jedna, která dokončila svá studia v Římě. Zde sestry budou učit katechismus a pracovat ve školách jako sociální pracovnice. Na Litvě je velký problém alkoholismus, zvláště nyní v době ekonomické krize se tento problém zvětšuje a rozšiřuje. Naše sestry v Kaunase mají centrum volného času, kde nejen s dětmi hrají hry a tvoří, ale také je učí, píšou úkoly a dávají jíst. Je to zvláštní, ale opravdu je to tak. Mnohé rodiny jsou bez peněz (jednak kvůli nezaměstnanosti a jednak kvůli alkoholu), proto stát přispívá na jídlo pro děti z velké části. Ve školách jsou zadarmo svačiny a obědy. Naše sestry vaří dětem oběd, dávají jim svačinu a večeři. Sestry se snaží také pracovat s rodiči, ale je to na dlouhé lokty. V Kaišiadorys jsme byly pozvány otcem biskupem do jeho „rezidence“ (je to takový větší domek) na oběd. Byly jsme opravdu nadšeny jeho pohostinností a vlídností. Našim sestrám se tam bude v takovém prostředí určitě dobře dařit. Rády bychom pozvaly zástupce všech větví salesiánské rodiny k společnému sdílení naší radosti při předávání služby inspektorie mezi sestrou Věrou Vorlovou a sestrou Marií Tkadlecovou, která bude novou inspektorkou. Vše se bude odehrávat na Vranově u Brna, v Centru pro duchovní život. Slavnostní předávání se uskuteční během mše svaté v 10.00 v kapli Centra, v neděli 2. 8. 2009. Mši svatou bude sloužit inspektor SDB František Bla15

Závěrečný víkend B – animátorů Salesiánské školy animátorů (A3x3) Ve čtvrtek 25. dubna 2009 jsme se pozvolna sjížděli k večeři do Jeníkova u Hlinska. Dušan už dokončoval naši úžasnou večeři – čínu s rýží . Čekal nás poslední prodloužený víkend v našem tříletém kurzu školy salesiánských animátorů. Hned první večer byla cítit jemná nostalgie – vidíme se naposled…? Ale brzy tyto pocity zahnal stres ze závěrečných zkoušek. Téměř každý program měl nachystaný někdo z nás. Což byla už první tzv. praktická část zkoušky. Bylo hodně obohacující pozorovat kolegy v praxi ☺. O tomto víkendu jsem se naučila asi nejvíce skvělých her. Každý si dal na svém programu záležet, takže to bylo super. Také celková atmosféra víkendu byla skvělá… vážili jsme si každičké chvíle, kterou jsme mohli strávit společně. Nakonec všechno dobře dopadlo a zkoušky, jak praktické, tak i teoretické, jsme všichni úspěšně splnili. Kromě toho, že jsem se dozvěděla a naučila, jak profesionálněji pracovat s mládeží a dětmi, se kterými jsem, jak k nim správně přistupovat, při závěrečném hodnocení celých tří let jsem si uvědomila, jak moc jsem během těchto let vyrostla. Teď myslím hlavně duchovně a duševně. Nevím, jak velkým dílem k tomu přispěli animátoři, ale v každém případě mi ukazovali směr, kudy se mohu ubírat, na co se zaměřit, na čem pracovat… Díky animátorům se ve mně probudilo takové vlastenectví vůči Salesiánské rodině, přesto, že moji rodiče jsou salesiáni – spolupracovníci, moje farnost je v Kobylisích u salesiánů, až teď jsem pochopila, jak je úžasný do této rodiny patřit. Ať cestuji kamkoli po naší republice nebo i za hranice, jak se ocitnu u salesiánů, cítím se jako doma a to je skvělý pocit. Na závěr bych tedy chtěla jen ve zkratce poděkovat všem, kteří se jakkoli podíleli na našem programu, kteří se o nás celé tři roky starali. Budeme se snažit plody vaší práce rozdávat dál, do míst, kde jsme. Děkujeme! Za animátory běhu B – Monika Chytrá (Zdroj: Vnitřní zprávy SDB č. 6)

Pozvánka na svěcení do Sofie nebo na primici do Makova u Litomyšle

mozkomíšní mok. Lebka se musela lepit. 13. února jsem byl konečně propuštěn domů, zhubl jsem o 9 kg. V březnu nastaly další komplikace – opakované horečky s křečemi v břiše. Sotva jsem se dovlekl na chirurgii FTN v Krči. Následovala řada nepříjemných vyšetření na interně FTN. Hadičky mi strkali skoro všude: do žaludku, do střev, do žíly a v Motole před tím i do plic, do tepny, do srdce a do močového měchýře. K tomu mě ještě začal bolet zub a následovala extrakce zubního nervu na stomatologii. Celkem jsem napočítal, že o mne pečovalo přes 20 lékařů. Do té doby jsem znal doktory jen z dálky. Nyní už jsem z nejhoršího venku. Obtíže postupně odcházejí. Tvář už se mi ze 2/3 hýbe. Postupně se vracím do života a učím se žít s trvalými následky. Příští týden nastupuji do práce, rehabilitace budou pokračovat ambulantně. Tak tedy ještě jednou DÍKY.

5. SALESIÁNSKÁ RODINA Festival SHM 2009

Na webu dne 22. 05. 2009 Ohlédnutí za Festivalem SHM 2009, tentokrát společným s ASC, který proběhl v sobotu 16. května v Pardubicích Na Skřivánku, můžete nahlédnout v bohaté fotodokumentaci na webu v rubrice Salesiánská rodina. Stojí to opravdu zato.

Ohlasy na Festival SHM V pondělí 1. června jsem se zúčastnil jednání předsednictva SHM. Mimo jiné se tam také hodnotil průběh festivalu v Pardubicích na Skřivánku. Velmi kladně byla hodnocena jak pasivní, tak i aktivní účast spolupracovníků se svými rodinami. Mám za úkol poděkovat všem, kdo vedli přednášky, pořádali workshopy a zúčastnili se sportovních klání. Využívám k tomu tuto příležitost. Ze strany SHM je již určen příští termín a je zahájena příprava festivalu 2010. Se spoluúčastí spolupracovníků se samozřejmě počítá. Festival se také probíral na setkání koordinátorů východních Čech. Na to, že to bylo vyhlášeno, jako východočeská spolupracovnická pouť, se nám účast nejevila zase až tak velká. Byla vznesena úvaha, že bychom takto mohli pokračovat v příštích letech. Z toho důvodu by bylo vhodné předsednictvu SHM nabídnout pomoc Východočechů i při přípravě a pořadatelství festivalu. To však bude záležet na dalších jednáních. Já sám i se svou rodinou se na Festival 2010, 15. května moc těším. Na fotky ze mše svaté se můžete podívat na adrese: http://picasaweb.google.com/ascczech /NawebMse Fotky z programu najdete na adrese: http://picasaweb.google.com/ascczech/NawebFest Milan Jandáček MS Podorlicko

14

11

„Adopce nablízko“ startuje

Na webu dne 30. 05. 2009 V ČR se pod názvem Adopce nablízko rozjíždí zcela nový projekt v oblasti rozvojové pomoci, jehož cílem je pomoci ohroženým a znevýhodněným dětem a mládeži na celém světě. Adopce nablízko podporuje speciálně vyškolené dobrovolníky, kteří se rozhodli část svého života věnovat těm nejpotřebnějším. V rámci projektu již bylo vysláno přes padesát dobrovolníků a další na vyslání čekají. Každé vyslání dobrovolníka s sebou však nese určité finanční náklady. Je třeba zajistit jeho vyškolení, letenku, vízum, očkování, podporu během pobytu a mnoho dalšího. Projekt Adopce nablízko umožňuje adoptovat si tyto dobrovolníky a skrze ně tak účinně pomoci mnoha chudým a potřebným dětem. Na světě žijí miliony dětí a mladých lidí, kteří v mnoha směrech strádají, a to do takové míry, že si to málokdo z nás dokáže představit. Žijí v chudobě, mají hlad, nemají možnost vzdělání, chybí jim péče a láska. Projekt Adopce nablízko si klade za cíl zajistit podporu pro dobrovolníky, kteří se rozhodli těmto ohroženým a znevýhodněným dětem věnovat část svého života. Těmito dobrovolníky jsou mladí lidé ve věku 18 až 35 let, kteří před svým odjezdem prochází dlouhodobou přípravou a speciálním systémem školení. Zkušenosti jim předávají také ti, kteří již v daných oblastech působili. Cílovými zeměmi jsou například Indie, Etiopie, Kongo, Zambie, ale i Mexiko či Bulharsko. Někteří dobrovolníci se však rozhodnou působit i v problematických oblastech České republiky. Náplní činnosti dobrovolníků je především přímá a intenzivní práce s dětmi a mládeží, zajištění jejich životních potřeb, jejich výchova a výuka. Pomáhají například dětem z ulice v Bangalore (Indie) či v Lubumbashi (Kongo), řeší rostoucí sociální problémy ve velkých městech na mexicko-americké hranici, doučují romské děti ve Staré Zagoře (Bulharsko) a mnoho dalšího. Vyslání dobrovolníka je ovšem spojeno s řadou nákladů. Dobrovolník věnuje svůj čas, své síly, obětuje svůj výdělek. Nutné je však také uhradit poplatky za letenku, očkování, pojištění, vízum a podobně. Ani počáteční vyškolení a následná podpora dobrovolníka během pobytu není zcela zdarma, přestože se i na této části projektu podílí velké množství dalších dobrovolníků. Značnou část nákladů si musí nakonec každý dobrovolník uhradit sám, a to je jeden z faktorů, který výrazně limituje další rozvoj tohoto projektu. Aby bylo možné celý systém vysílání dobrovolníků dále rozvíjet, vznikl projekt Adopce nablízko. Ten umožňuje lidem adoptovat si konkrétního dobrovolníka a jeho prostřednictvím velmi efektivně pomoci velkému množství ohrožených a znevýhodněných dětí a mladých lidí. Hodnota, kterou dobrovolník do oblasti svého působení přinese, mnohokrát převyšuje náklady na jeho vyslání. Adopce dobrovolníka, či jiná podpora projektu, je realizována prostřednictvím „Klubu přátel Adopce nablízko“. Projekt „Adopce nablízko“ zajišťuje Salesiánská asociace Dona Boska (SADBA), která již několik let působí na poli dobrovolné služby a má obrovské zkušenosti s vysíláním dobrovolníků k dětem a mládeži po celém světě. V rámci tohoto projektu bylo vysláno již 50 dobrovolníků a další se na vyslání připravují. Více informací o projektu „Adopce nablízko“ a občanském sdružení SADBA naleznete na stránkách www.adopcenablizko.cz a www.sadba.org.

12

Zajímavé myšlenky z promluvy při děkovné mši

Na webu dne 03. 06. Milí sourozenci ASC, chci se s vámi (pro změnu) podělit o jeden oslovující slavnostní zážitek, který je myslím možno osobně zpracovat i „dálkovým přístupem“. Zúčastnili jsme se rodinné oslavy 85. narozenin našeho milého strýčka, salesiána P. Jaroslava Kopeckého (vyšla moc pěkně) a vyžádala jsem si potom písemně pár myšlenek z jeho promluvy při děkovné mši, abych se mohla rozdělit i s ostatními o atmosféru těch okamžiků; o jeho vděčný, hluboký a pokojný náhled na svůj život v retrospektivě i výhled dál… Je to poučné i povzbudivé, výzvou k poděkování za takové svědectví života i k prosbě za jeho potřeby dále při té jubilejní příležitosti… S díky za pozornost zdraví Zdislava Boštice Drazí, v životě každého člověka existují dva základní momenty – narození a smrt. Žalm 90 říká, že průměrný lidský věk dosahuje sedmdesáti let, v příznivých případech osmdesáti. Ani ve snu mě nenapadlo, že překročím osmdesátku, že se dožiji třetího tisíciletí. Dnes už mám k devadesátce blíže než k osmdesátce. Věřím, že každého z nás Pán vede často i přes nepříjemné skutečnosti, které přestávají být po čase drásavými. Můj život byl často i ve velkých nebezpečích, především za války a během totality. Například na konci války se zastavila fronta na Ostravici, kde jsme měli v Hodoňovicích dřevěný dům a v něm nás žilo asi dvacet mladých salesiánů. Tři dny kolem nás vybuchovaly granáty; v domě nezůstala celá ani jedna tabulka skla v oknech, neměli jsme žádný kryt, dovnitř nevletěl ani jeden granát. Za totality, když jsem byl zavřený a pracoval v dolech, dozorci říkali: Vy se už odtud nedostanete. Mně bylo tehdy třicet, oni byli starší, jistě již nežijí a já ještě žiji. Pán dal vždy více ochrany, více pomoci, více sil, než bylo nebezpečí. A když bylo třeba, poslal vždy někoho, kdo podal pomocnou ruku, aby mě podržel. Častokrát jsem si to ani neuvědomoval. Tak tomu je dodnes. Je třeba důvěřovat, říkat Pánu co nejčastěji: Do tvých rukou svěřuji svůj život. Pánu děkuji nejen za to, že mě povolal k životu, ale stejně vděčný jsem mu za to, že jsem se narodil v příkladné věřící křesťanské rodině. Děkuji za své rodiče, sourozence. Když jsem se rozhodl zasvětit se Pánu v rodině Dona Boska, ztratily pro mne důležitost mnohé věci. Dnes už blahoslavený papež Jan XXIII. říkal: „S důvěrou pohlížím vstříc budoucnosti. Chci, aby – ať už bude dlouhá či krátká – byla svatá a posvěcovala druhé“. Stále se učím naslouchat, chápat, čekat, odpouštět, mít všechny rád, nepropást nic závažného, neprožít čas marně, naplňovat život. Stále neodbytněji cítím, že světlo lampy slábne, že se blížím ke konci pozemské cesty. Nestěžuji si. Vidím, slyším, chodím, mluvím… Denně posiluji svou víru, že tato cesta nekončí pádem do propasti nicoty, ale pádem do otevřené náruče Boží, že se setkám se všemi přáteli, kteří mě měli v životě rádi. Věřím ve zmrtvýchvstání. Celý život se modlím: „Očekávám vzkříšení mrtvých a život věčný“. Věřím, že „se budeme radovat doma u nebeského Otce“, jak končí naše každodenní zásvětná modlitba k Panně Marii. Drazí, děkuji vám za vaši modlitbu, za vaši lásku, za vaše přátelství. Navzájem si odpouštějme. Pokračujme. Naplňujme životy. Láska nestárne. Žehnám vám! P. Jaroslav Kopecký  Moc děkuji za tento příspěvek. Vzpomínám si, jak k nám otec Jaroslav do Šumperka jezdil, když zde byli salesiáni. Děkuji Pánu za jeho milý úsměv, pochopení, naslouchání i poučení, který víc jak slovy dával svým životem. Kéž mu Pán žehná a dá mu zdraví, aby mohl být ještě dlouho s námi. Všechny zdraví Marie Jílková od Šumperka 13