Vě s t n í k f a r n o s t i u ko s t e l ů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 26. října Léta Páně 2008
11
l i s t o pa d
Podzimní čtení při nedělních bohoslužbách jsou poznamenána blížícím se koncem liturgického roku. Nemáme to rádi. Slota za okny, v kostele se ještě netopí, a k tomu vyjíždějí jezdci, troubí polnice a boří se domy. Naše domy, naše jistoty! A tak zpravidla rychle odvádíme řeč jinam, na příjemnější témata. Pán Bůh je přeci hodňoučký, stvořil krásné koloušky a vůbec. Zajímavé – v dřívějších dobách tomu bývalo naopak, křesťané se někdy přímo vyžívali v obrazech blížící se zkázy. Po tom se nám věru nestýská, ale jedno ponaučení bychom si přeci vzít měli: berme Písmo jako celek, tedy včetně těch částí,
které se v naší době moc nenosí. Je to slovo Boží – a Bůh nemusí vždy říkat jen věci příjemné. Apokalypsa není radostné čtení, ale může nám mj. pomoci si uvědomit, že lidstvo nesměřuje ke komunistickému ráji na zemi. Pokud tedy vidíme stále se opakující nešvary naší společnosti, (které my sami úspěšně přiživujeme, často i jen svou apatií), nemusíme mít strach, že „se to Pánu Bohu nějak vymklo“. Vůbec nemusíme mít strach, navzdory všem hrůzám minulým i budoucím. Nad vším se totiž rozléhá rozhodné velikonoční Ježíšovo poselství: „Nebojte se, já jsem s vámi!“ MiM
2/ XI
O h l é d n u t í za uplynulým měsícem nebo i dál Návštěvní den ve Stříbře 20. 9. V sobotu 20. 9. 2008 se vydala skupina více než 40 účastníků na zájezd do Stříbra, dříve královského města, ležícího asi 30 km západně od Plzně. Tentokrát nešlo o zájezd za historickými památkami (i když jsme měli možnost nějaké shlédnout), ani vyloženě o pouť, přestože jsme putovali k milostnému obrazu Panny Marie Bolestné v tomto městě. Jeli jsme totiž především navštívit P. Jiřího Hájka, který působil ve Vršovicích v letech 1968 až 1985. Duchovním správcem stříbrské farnosti je od r. 1992. Návštěvu vršovických farníků – pamětníků domluvil P. Stanislav poté, co se P. Hájek nemohl zúčastnit dubnového setkání kněží dříve působících ve Vršovicích nebo odtud pocházejících. Na začátku cesty, jak jinak, byl sraz ráno u kostela sv. Václava, nástup do zeleného autobusu s nám již známým obětavým a laskavým řidičem Františkem, společná modlitba, kněžské požehnání a odjezd. Ve Stříbře jsme byli přivítáni P. Hájkem u farního kostela Všech svatých, kde jsme slavili v 10 hodin eucharistii. Mši sv. sloužil P. Jiří, koncelebroval P. Stanislaw. Po mši sv. poděkovali P. Hájkovi za 17 let jeho obětavé služby ve Vršovicích manželé Ivana a Jarda Lukášovi a předali mu dárek vršovických farníků – krásnou červenou štolu. Historickým středem města jsme se přesunuli do hotelu na náměstí ke společnému obědu. Tam jsme byli vlídně
přijati a dobře nasyceni. Ve 13 hodin jsme se opět sešli v kostele, kde nás P. Jiří seznámil s historií kostela, dějinami farnosti a počátcích úcty k milostnému obrazu Bolestné Matky Boží. Velmi zajímavou částí jeho vyprávění bylo objasnění poválečného dění v této oblasti, kde došlo k odsunu německého obyvatelstva, nastěhování nových obyvatel ze všech koutů republiky, zabírání majetku a s tím souvisejícímu narušení mezilidských vztahů a ztrátě víry. Tyto problémy se posléze zhoršily zvláště po roce 1990, kdy do takto nepříznivé situace začaly zasahovat restituce, nevypořádání majetkových křivd apod. Tyto informace doplnil osobními zážitky nejbližší spolupracovník P. Hájka, jeden z členů farní rady. P. Hájkovi v nelehké situaci značně pomáhá kontakt farnosti i jeho osobní s partnerskou farností ve Vohenstrasse v Německu. Sám se nám svěřil, že nebýt možnosti čerpat duchovní posilu u německých katolíků, kam i několikrát v týdnu zajíždí, těžko by působení v této pohraniční části republiky vydržel tak dlouhou dobu. P. Jiří každému věnoval na památku obrázek stříbrské Madony. Na závěr jsme se pomodlili modlitbu k Panně Marii Bolestné, kterou se stříbrští farníci modlí na konci bohoslužby: Bože, který jsi podivuhodně označil tento obraz, dej nám, prosíme, na přímluvu Panny Marie, naší Matky, abychom více chápali její slzy, bolest jejího srdce a dokonaleji se připodobňovali jejímu Synu, který za nás umřel, našemu Pánu
3/ XI Ježíši Kristu. Panno Maria, ochránkyně stříbrského kraje, oroduj za nás. Po udělení požehnání jsme se rozloučili. Naše další cesta vedla do Kladrub, městečka vzdáleného asi 5 km od Stříbra. Zde jsme měli zajištěnu prohlídku mohutného kláštera benediktinů, který ve 12. stol. založil kníže Vladislav I. Začátkem 18. stol. jej architekt G. B. Santini přestavěl ve stylu barokní gotiky. Byla to nádhera. Večer jsme se vrátili v báječné náladě z prožitého dne, za který jsme poděkovali společnou modlitbou. Jarka Semelová
Svatováclavské farní dopoledne V den slavnosti sv. Václava se pod vedením Zdeňky Čihákové od brzkých ranních hodin připravovaly v levé zadní části kostela stoly s různými pochutinami, které měly sloužit pro povzbuzení účastníků programu farního dopoledne. To mělo vypuknout po ranní mši v 8.30 hodin, kterou sloužil zdejší rodák P. Pavel Semela ml. a koncelebrovali P. Pavel Kuneš s P. Stanislawem. Jednalo se o velkou slávu, protože tři kněží zde samozřejmě běžně nebývají. Bylo znát, že je tento den sloužena pouze jedna mše svatá, protože kostel byl celý zaplněn. Před oltářem byl vystaven relikviář s ostatky sv. Václava, které jsou uchovávány v našem kostele. Po ukončení mše začal plánovaný program. Byl započat vystoupením vršovického starosty pana Vladislava Lipovského a otevřením výstavy o farních poutích do Polska, na jižní Moravu a do italských Dolomit. Po přednášce Míly Műllera mladšího o sv. Václavu jsme
slyšeli v podání Dany Vackové úryvek z kroniky tzv. Dalimila o tom, kterak „Radislav se strachem třás, když mu Václav poslal vzkaz: Ten, kdo po kořisti prahne, ať sám po své zbrani sáhne a nekoupe v krvi lid. My dva budeme se bít.“ Potom již přišel na řadu blok povídání o farních poutích: o jižní Moravě hovořil Václav Sokol, o Dolomitech Olga Polanská, o Polsku Ivana Lukášová. Pomyslným zlatým hřebem farního dopoledne bylo promítnutí dvou krátkých filmů: o loňském převážení ostatků sv. Václava z pražské katedrály do Staré Boleslavi, dále pak historického unikátu – několikaminutového originálního záznamu ze svěcení kostela sv. Václava v roce 1930. Škoda jen, že mnozí účastníci nevěnovali vlastnímu programu ani minimum pozornosti a soustředili se pouze na konzumaci dobrot v zadní části kostela. Místy byl hluk zábavy vášnivě diskutujících jedlíků tak hlasitý, že nebylo slyšet slova přednášejících a nepomohlo ani, když konferenciér programu Vláďa Jeništa požádal o ztišení. Svým způsobem to vše potom působilo jako znevážení práce mnoha lidí, kteří se na programu farního setkání podíleli a věnovali jeho přípravě mnoho hodin svého volného času. Možná by stálo za úvahu v budoucnosti pořádat tyto sešlosti bez prostřených stolů, maximálně s kávou či čajem. Iva a Jaroslav Lukášovi Komentář šéfredaktora: Nechceme se na stránkách Vinice tvářit, že je vše jenom úžasné a skvělé, proto děkuji manželům Lukášovým za malé popíchnutí v této věci. Je skutečně těžko řešitelná otázka,
4/ XI jak při farním dopoledni skloubit v jednom prostoru společný program, konzumaci pochutin i potřebu popovídat si se známými. I to přeci patří k našemu setkání! Jak potvrzují očití svědkové, hluk při farním dopoledni souvisel s tzv. hospodským efektem, kdy se velký počet lidí
soustředil na malém prostoru (kolem jídla), a aby se zde lidé slyšeli, museli zesilovat hlas. Je zřejmé, že při přípravě příštího farního dopoledne se budeme muset touto otázkou více zabývat. Do budoucna svítá naděje díky plánované úpravě kaple na multifunkční sál, rozdělený posuvnou stěnou.
S p o l e č e n s t ví naší farnosti a jeho záležitosti Ekonomická rada 9. 10. Z obsahu jednání: městská část Praha 10 (MČ P10) pořádala ve dnech 4. 10. a 5. 10. na náměstí Svatopluka Čecha Staročeské trhy. V jejich rámci naší farnosti poskytla bezplatně stánek, ve kterém se prodávaly tiskoviny o našich kostelech, misijní pohledy, knihy Pavla Kuneše. Zároveň probíhaly v kostele sv. Václava každou hodinu prohlídky kostela a varhan. Tyto prohlídky komentoval obětavě a zajímavě Jenda Rückl. Jenda se Standou Erbenem (kostelník) předtím důkladně vyčistili prostor varhan, do kterého byl v rámci prohlídky vstup. Za tiskoviny prodávané ve stánku (bez misijních pohledů a knížek) se utržilo 3 200 Kč, v kostele v kasičkách jako dobrovolný příspěvek bylo 3 410 Kč. Celkem 6 610 Kč. Poděkování patří dále M. Plachému a Jendovi Rücklovi za sluchátka a stanice v lavicích v kostele sv. Václava. Stanislaw navrhl pořádat v kostele sv. Václava koncerty spolu s MČ P10 s hudbou vhodnou do kostela. Kdo by věděl o vhodném orchestru nebo sboru,
který by takový koncert uspořádal, ať dá vědět Stanislawovi nebo Jendovi. Hledáme osobu, která by vyhledávala a psala žádosti o granty. Nabídky na lepší zhodnocení peněz na varhany (investice do fondů) byly vzhledem k nestabilní situaci na finančních trzích odmítnuty. Jiřina Haaszová
Výročí Kdo z farníků zná a pamatuje Jirku Stejkozu, může si připomenout, že 23. 11. to bude přesně 10 let, kdy Jiří vstoupil do kartuziánské řehole v Marienau v Německu. Loni 29. 7. tam též přijal kněžské svěcení. Slouží Bohu modlitbou - a modlitbou na něj vzpomeňme i my. ViN
Další kniha do (farní) rodiny Po „starém faráři“ (promiň, Pavle) se do sepsání svých zápisků pustila i naše farní dramatička a konferenciérka, především však milá osoba, Dana Vac-
5/ XI ková. Její kniha se jmenuje Pěší vandr po lesích a lidech – některé z nich známe, některé neznáme a Daniným prostřednictvím poznáme – především ji samotnou. Kniha je k mání u autorky za 229 Kč a jejími slovy: „K Vánocům je to ideální dárek, lepší než fusekle, klíčenky nebo pucle.“
Poděkování Když jsem se 8. 10. domlouval v kostele s panem místostarostou, jak spolu zahájíme koncert, který radnice pořádala v rámci dnů Prahy 10, ptal jsem se ho, zda by mu nevadilo, kdybych zmínil naše nemocné varhany a požádal lidi, aby při odchodu neminuli příslušné pokladničky. Pan místostarosta s humorem odpověděl, že by to snad ani nebyla církev, kdyby něco podobného nevymyslela. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na jednoho starého kapucína, který s oblibou
vkládal slovo kostel do pořekadla Bez peněz do hospody nelez. Teď ale zcela vážně. Jménem celé farnosti chceme poděkovat všem vám, kdo jste se rozhodli přispívat na provoz naší farnosti prostřednictvím trvalých bankovních příkazů. Váš počet měsíc od měsíce roste, takže v září tímto způsobem již 19 z vás věnovalo celkem 5 620 Kč. To představuje v našem rozpočtu opravdu nemalou položku. Především o prázdninách a v období, kdy velká část farníků odjíždí na víkendy mimo Prahu, se tato forma financování farnosti ukazuje jako nenahraditelná. Navíc trvalé příkazy znamenají jakousi stabilitu, na kterou se lze spolehnout. Ve srovnání s nimi jsou běžné nedělní sbírky přeci jen poměrně nejisté. Budeme opravdu vděčni každému, kdo se rozhodne – byť jen padesátikorunou měsíčně – následovat příkladu oněch devatenácti průkopníků. Číslo účtu u České spořitelny: 280828389/0800 JRü
P r o s t o r pro sdílení myšlenek, zážitků apod. Chyt č. 7: Nebesa a chrám Minule jsme se na cestě víry opřené o rozum dostali do místa, kde nezbývá než opustit skálu teoretických úvah a odvážit se skoku do neznáma, totiž pokusit se navázat vztah s Bohem, který nás nekonečně převyšuje. Tento poslední fakt přitom musíme mít stále na paměti, abychom nezapomínali, že i když do vztahu vložíme celou svou osobnost,
nikdy Boha neobsáhneme zcela. Tomuto vykročení směrem k Bohu říkáme náboženství. Vyskytuje se ve všech kulturách, mnohé jeho projevy se v nich opakují. Člověk stále znovu a znovu hledá Boha. Kde ho najít? Vzpomínám si na jeden vtip, který mě v mých 15 letech velmi pohoršil. Letí motýl a modlí se: „Otče náš, jenž jsi pod zemí...“ Teprve mnohem později jsem pochopil, jaké je tu ukryto varování. Máme zkušenost, že
6/ XI věci i osoby jsou doma nebo venku, vždy však někde. Ostatně i německý filosofický termín Dasein (doslova být tady) nepřímo odkazuje na toto naše zakotvení v prostoru. A tak i Boha „umisťujeme“ na některé místo – nejlépe tam, kam nedosáhneme. Buďme vděčni za moderní vědu, která nás k Bohu přiblížila v tom smyslu, že ho již nehledáme nad oblaky. Nebe není bod v prostoru, což však neznamená, že neexistuje. Druhý způsob, jak Boha někam „umístit“, je vytvořit posvátný předmět nebo prostor. V tom spočívá nebezpečí uctívání model, kdy Boha zaměníme za jeho „model“. Avšak podobně jako se rychlost světla nezvyšuje, i když se jeho zdroj pohybuje, tak ani Boží přítomnost se nemůže zvýšit v sebevýstavnějším svatostánku ani sebehonosnějšími obřady. K čemu jsou tedy poutní místa, chrámy a liturgie? Nemáme je zrušit jako nadbytečné? Kdybychom byli andělé, skutečně bychom nic takového nepotřebovali. Jenomže jako lidé potřebujeme svůj vztah vyjádřit slovy, postoji, obřady. Asi jako když napíšeš milostnou báseň své milé – je projevem tvé lásky, jejíž smysl je ovšem jinde než na kusu papíru. Výtvarné umění, hudba, řeč symbolů, liturgie – to vše jsou cesty, jak vyjádřit náš vztah k Bohu, a ochudíme svůj život, pokud jich nevyužíváme. Nesmí z nich však zbýt prázdné skořápky, které jen překážejí. A hlavně nesmíme zapomínat, že u východu z kostela se s Bohem neloučíme. MiM „Ježíš řekl samařské ženě: Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě ... Přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kte-
ří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.“ (Jan 4,21.23)
Pro odlehčení Vloni „po dušičkách“ dostala redakce několik obrázků s označením „Španělé jsou borci“. Počkali jsme celý rok, kdy opět v liturgii vzpomínáme na naše zemřelé, a vybíráme jednu fotografii – možná pravou, možná vytvořenou počítačem, kdo ví. Každopádně věříme, že tímto střípkem španělského humoru pomůžeme nést tíhu naší smrtelnosti. Berte to prosím jako malou připomínku nebe, kde se konečně budeme moci smát doopravdy, osvobozeni od všech našich strachů a bolesti.
Vzpomínají všichni tvoji synové (kromě Richarda, který nedal nic)
7/ XI
Světec v následujících měsících: sv. Karel Boromejský (svátek 3. 11.) „Karel udělá velké věci a jednou bude v církvi zářit jako hvězda!“ Tato slova pronesl v r. 1559 jeden z profesorů na univerzitě v Padově na adresu 21-letého, mimořádně nadaného studenta Karla Boromejského, který zde dokončil doktorát práv s nejvyšším vyznamenáním. Nutno říci, že moudrý profesor měl naprostou pravdu. Carlo Borromeo se narodil 2. října 1538 v Aroně v Itálii v bohaté a významné rodině. Jeho otcem byl hrabě Gilbert Borromeo, matkou Markéta z rodu Medici. Je zcela pochopitelné, že rodiče z takto významných rodů mohli svým čtyřem dětem dopřát to nejlepší vzdělání. Karel byl velice nadaný chlapec a díky vlivné rodině se stal již v 11 letech opatem blízkého kláštera. Tehdy to nebylo nic neobvyklého; Karel však příjmy, které mu z opatství příslušely, rozdal chudým. Ve 14 letech začal studovat na univerzitě v Padově. Spolužáci – převážně šlechtičtí synkové – si spíše užívali života nežli studií, avšak Karel bral své povinnosti vážně, dokonce natolik, že musel studium několikrát přerušit kvůli naprostému vyčerpání. Krátce poté, co Karel studia dokončil, dosedl na papežský stolec jeho strýc Jan Angelo Medici jako Pius IV. Karel byl odjakživa jeho miláčkem, a tak jej nový papež jmenoval nejprve tajným sekretářem a krátce nato kardinálem ‑jáhnem. S tímto titulem byla spojena spousta povinností, ale Karel je dokázal splnit. „Své povinnost plnil pečlivě a skromně,“ píše o Karlu Boromejském Leopold von Ranke. V r. 1562 přišla
pro Karla velká rána. Jeho bratr, kterého velmi miloval, zemřel. Nezanechal potomky a příbuzní naléhali na Karla, aby se oženil a zachoval rod Borromeo. Čtyřiadvacetiletý Karel tehdy prohlásil: „Mám manželku, po níž jsem celý život toužil,“ a požádal o kněžské svěcení, kterého se mu dostalo v létě 1563. O několik měsíců později jej papež jmenoval arcibiskupem a kardinálem v Miláně. Karel od té doby žil životem přísně asketickým, konal častá kající cvičení, postil se a sotva spal. Když ve svých 27 letech oficiálně nastoupil svůj biskupský úřad v Miláně, našel diecézi ve stavu značně neradostném. Kostely byly zpustlé, lidé bez víry a mravů, často pod vlivem nejrůznějších bludných učení. Mladý biskup neotálel a pustil se s vervou do znovuvýstavby své diecéze, pozvednutí víry a mravů lidu i kléru. Jako jeden z prvních biskupů zřídil seminář pro kněžský dorost. Jeho úsilí, jak už to bývá, se však nesetkalo jen s kladnou odezvou. Mnozí závistivci a nepřátelé se snažili jeho práci překazit, dokonce byl na arcibiskupa spáchán i neúspěšný atentát. Karel se ale nedal zlomit a získal si náklonnost lidí. Zejména prostí lidé jej milovali. Nezapomněli, jak v době moru v r. 1576 se staral o nemocné a umírající, a to i osobně! Sám tehdy žil jen o chlebu a vodě a mnozí se divili, kde bere sílu. Kromě jiného se významně zasloužil i o tridentský koncil. Koncem října 1584 vyčerpaný kardinál onemocněl a 3. listopadu podlehl záchvatu horečky. „Podívej se, Pane, já přicházím,“ byla jeho poslední slova, když ve svých 46 letech zavřel navždy oči. Doprovázen nesmírným zástupem
8/ XI byl pochován v kryptě milánského dómu. V r. 1602 byl blahořečen a r. 1610 svatořečen. Bývá nejčastěji zobrazován jako muž středního věku s výrazným orlím nosem, oblečený v kardinálském oděvu. Mívá na krku provaz a v ruce kříž, nebo se před křížem modlí. A co sestry boromejky? Mohli bychom se domnívat, že tento řád, pečující o nemocné, byl založen sv. Karlem, ale tak tomu nebylo. Proč tedy „Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského“? Po třicetileté válce zůstalo v oblasti francouzského města Nancy mnoho zbídačených lidí. Šířily se nemoci, hlad, bída, zoufalství. Když to viděl tamní mladý advokát Josef Chauvenel, nezůstal lhostejný a pomáhal jim, jak se dalo. Sám se nakazil morem a ve věku 31 let umírá. Jeho přáním bylo založit dům, kde by se řeholní sestry staraly o nemocné a zbídačené. Toto přání splnil po jeho smrti jeho otec Emanuel a v r. 1652 byl založen „Dům milosrdenství“; prvních pět sester se dalo zcela do služeb lidem a přijalo milosrdnou lásku za své poslání. Lidé si záhy zvykly nazývat je „milosrdnými sestrami“, a protože jejich dům zdobila socha velkého světce Karla Boromejského, ustálil se název „Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského“. V r. 1837 na prosbu Aloise Klára přišly sestry boromejky do ústavu slepců na Klárově. Bydlely nejprve ve dvou malých domkách pod strahovskou zahradou, dnes tam již stojí nemocnice a kostel sv. Karla Boromejského. Sestry
pracují především ve zdravotnictví a ve školství, kromě nemocnice Pod Petřínem provozují také Domov sv. Karla Boromejského v Řepích. Nosí tmavý řehoní oděv a závoj, na hrudi medailon s obrazem sv. Karla. Pro práci v nemocnici mají bílý řádový oděv. A. K.
Hlásat Krista s Marií Růženec je cestou hlásání a prohlubování, na které se nám Kristovo tajemství představuje stále znovu v různých úrovních křesťanské zkušenosti. Jeho strukturu tvoří prosící a rozjímavé představování, které má vést křesťany k následování Ježíše Krista. A skutečně, jestliže se při modlitbě růžence všechny složky pro účinnou meditaci náležitě uplatní, zrodí se z ní – především při společném slavení ve farnosti a v chrámech – účinné katechetické prostředí, které mají pastýři umět využít. Růžencová Panna pokračuje i tímto způsobem ve svém díle hlásání Krista. Dějiny této modlitby ukazují, že ji využívali zvláště dominikáni v těžkém období církve, aby ji chránili před bludem. Dnes stojí před námi nové výzvy. Proč nevzít do ruky růženec s vírou těch, kteří byli před námi? Růženec si uchoval svou plnou moc a zůstává mezi všemi pastoračními prostředky dobrého hlasatele evangelia nezanedbatelným drahocenným nástrojem. Podle knihy o Janu Pavlu II. sestavila J. Nováková
DUŠIČEK Jdu po jasné silnici časně zrána, je pět hodin, hvězdy jiskří a silnice jest lemována stromy, bílými jíním, i v příkopech jíní, a na hrotech hrud v polích je stříbřitý přísvit. Je dušiček a já jdu za nimi, a vlastně se rozumí, že jdu tam, kde ony jsou, v Smrt. A myšlenka na tuto Smrt je dnes líbezná, moje cesta v Sttmrt jest lemována ojíněnými stromy, plnými křišťálů – to jsou věrné Dušičky, ty stromy i ty křišťály – a moje srdce tolik plesá smrti vstříc a je tolik vřelé, že bílé stromy růžovějí jako květy (však jsou to jabloně u nás) a některé se zelenají, a hopkají v nich ptáčci (jsou to pěnkavy u nás) a hvězdy se shlukly v démantové kolo, větší než slunce a nepalčivé, zrnité a mysticky hřející, a město, do kterého jdu, jest na kopci Korunou a na vrcholu chrám jest ohromným drahým kamenem v ní, a já, který jdu do toho chrámu modliti se za Věrné Zemřelé, budu tam jako atom v zášeří zlomených paprsků, linoucích se z krutých a slitovných zraků Matky Boží, čistých, pyropových zrcadel věčných jasů v čedičových rámech Smrti. z knihy Bohuslava Reynka „Rybí šupiny“, linoryt Josef Čapek
10/ XI
p o z v á n í na následující měsíc nebo i trochu dál Requiem V neděli 2. 11. 2008 (památka věrných zemřelých) bude v našem kostele sv. Václava mše sv. sloužena mimořádně i v 17.00, a to v latině. Sbor Cantores Pragenses s orchestrem a sólisty pod vedením dirigenta T. Čechala při ní provede Requiem W. A. Mozarta. Requiem je Mozartovým „posledním slovem“, které pronesl ve stínu vlastní předčasné smrti. Ta mu nedovolila skladbu dokončit. Olga Polanská
Vyšívání Každé pondělí od 17.00 do 18.30 jsme spolu na faře s cílem odpočinout si při vyšíváni pod vedením Markéty, která povzbudí, poradí, nabídne vzory a vzorníky stehů. Spolu s námi si můžete vyšít cokoli pro zvelebení příbytku nebo šatníku či jako neobvyklý dárek k Vánocům, Velikonocům, narozeninám atd. Věk nerozhoduje. Kdo nezačal, může začít. Kdo už je s vyšíváním kamarád, ale doma si na něj neudělá čas, je mezi nás srdečně vítán. Zdena Čiháková
Farní lyžování v Alpách Přijměte pozvání na lyžařský zájezd v době jarních prázdnin Prahy 1 až 5, tedy 21.–28. 2. 2009. Doprava vlastním autem – vhodné obzvlášť pro rodiny s dětmi. Ubytování v rekreačních domech belgické turistické organizace
mládeže JEKA v Rakousku v lyžařském středisku Schladming-Dachstein (380 km od Prahy), 800 m od první lanovky v údolí. Pokoje jsou dvou- a čtyřlůžkové. V místě je také velký aquapark a běžecké tratě (Ramsau). Cena zahrnující ubytování a plnou penzi činí 5 320 Kč, pro děti do 8 let 2 660 Kč. Ceny šestidenních skipasů jsou pro dospělé 170 €, mládež 15–18 let 145 €, děti 6–15 let 95 €, děti do šesti let 11 €. Děti do 13 let se mohou zúčastnit pouze v doprovodu rodičů nebo starších sourozenců. Informace a přihlášky u Olgy Polanské (604 208 771) nebo v sakristii kostela sv. Václava.
Letní farní dovolená Již nyní je možné se hlásit na druhý ročník farní dovolené v Alpách. Hlavní náplní bude opět horská turistika. Ve dnech 15.–22. 8. 2009 vyjedeme do rakouského Schladmingu (poblíž Dachsteinu, 380 km od Prahy). Cena za dopravu, stravu a ubytování je 5980 Kč, pro děti od tří do osmi let 3 475 Kč. V ceně jsou dále lanovky na pět okolních vrcholů vč. Dachsteinu, koupaliště a aquapark, místní autobus, vstupy do vybraných muzeí a přírodních parků. Ubytování ve dvou- a čtyřlůžkových pokojích v rekreačním domě turistické organizace JEKA Brusel; celý dům je vybaven koberci. Náš pan farář Stanislaw opět přislíbil účast. Informace a přihlášky u Olgy Polanské nebo v sakristii kostela sv. Václava.
11/ XI
Kalendář akcí do konce října a vybrané akce do konce roku 1. 11. /so/ 2. 11. /ne/ 4. 11./út/ 5. 11./st/ 6. 11./čt/
10. 11./po/ 11. 11./út/ 12. 11./st/ 13. 11./čt/ 14.–17. 11. 18. 11./út/ 19. 11./st/ 20. 11./čt/ 21. 11./pá/ 25. 11./út/ 26. 11./st/ 27. 11./čt/
8.00 eucharistie 17.00 eucharistie 17.00 eucharistie v latinském jazyce – Mozartovo Requiem d-moll (ostatní bohoslužby v obvyklém nedělním pořádku) 19.30 příprava na biřmovaní 19.00 setkání starší mládeže /19–30 let/ 9.00 farní čaj 16.00 eucharistie pro děti 18.00 katechumenát 19.00 ekonomická rada 18.00 přednáška Jiřiny Prekopové, psycholožky 19.30 příprava na biřmovaní 19.00 setk.ml. mládeže 16.00 vlastivědná vycházka Pražské informační služby 18.00 katechumenát 19.30 pastorační rada duchovní obnova pro manžele 19.30 příprava na biřmovaní 19.00 rozhovory o manželství pro starší mládež 18.00 katechumenát 19.00 setk.s rodiči, jejichž děti chodí na náboženství 19.00 Slavnost světla – modlitby v duchu Taizé 19.30 příprava na biřmovaní /P. Aleš Opatrný/ 19.00 setkání mladší mladeže 17.00 koncert Recontres – Pandořina skříňka I. 18.00 katechumenát 19.00 setkání pro mladé starší 30 let
Přehled pravidelných bohoslužeb neděle 8.30 10.30 19.00 úterý 18.00 středa 18.00 čtvrtek 8.00 pátek 18.00 sobota 8.00
kostel sv. Václava kostel sv. Václava /pro rodiny s dětmi/ kostel sv. Mikuláše /P. Pavel Kuneš/ kostel sv. Mikuláše kostel sv. Václava /nejen pro mládež/ kostel sv. Mikuláše kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše
MIK VAC VAC
FAR FAR FAR MIK FAR VAC VAC FAR VAC FAR FAR VAC FAR FAR FAR VAC VAC FAR MIK FAR FAR
12/ XI
Týdenní program Pondělí
Úterý
Středa
Čtvrtek
Neděle
13.00 17.00–18.30 18.30 17.00–19.30 19.00–21.00 9.00–11.00 15.30–17.30 16.45 19.00 19.30 10.00–12.00 15.00 15.00 16.00 po mši 18.00 19.00 19.00 19.00 8.45 16.00 16.00–16.45 16.00–16.45 16.45–17.30 17.00–19.00 17.30 18.30 19.30–20.30 19.30–20.30 20.00–21.00 9.30–10.30 9.30–10.30 11.30 15.00
Mariina legie kroužek vyšívání /Markéta Řečinská/ angličtina /Míla Müller st./ řezbářský kroužek /Václav Novák/ cvičení pro radost úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost možnost setkání s knězem biblická hodina /Jozef Nagy/ – liché týdny modlitební setkání /Václav Novák/ příprava na biřmování setkání maminek s miminky a předškoláky /Zdena Čiháková/ výtvarný kroužek pro děti /Simona Pišlová/ návštěva galerií /Simona Pišlová/ – 1. středa v měsíci Euroskaut /Lukáš Alexa/ úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci náboženství pro dospělé /P. Pavel Kuneš/ setkání mládeže 15–19 let /O. Rechner/ – liché středy setkání mládeže 20–30 let /M. Kofránková/ 2. středa pěvecký sbor /Olga Polanská/ setkání farníků při čaji – 1. čtvrtek v měsíci eucharistie pro děti – 1. čtvrtek v měsíci náboženství pro předškolní děti /Marie Kofránková/ náboženství pro mladší děti: 1.–5. tř. /Jarka Nagyová/ náboženství pro starší děti: 6.–9. tř. /H. Rechnerová/ úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost dramatický kroužek pro děti /Dana Vacková/ „Rozhovory o životě z víry“ /Jozef Nagy/ – sudé týdny zkouška Kapela Missa setkání modlitebního společenství maminek /Zdeňka Čiháková/ tichá adorace před Nejsvětější svátostí /Jiří Vyšohlíd/ prodej knih /Alena Králová/ farní knihovna /Jana Stibůrková/ farní káva loutkové divadlo /P. Pavel Kuneš/ – poslední neděle v měsíci
FAR FAR FAR BOH BOH FAR FAR FAR KAP FAR FAR KLU BOH VAC FAR FAR FAR KAP FAR MIK FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR MIK VAC VAC VAC FAR
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523 | Neprodejné, náklady na tisk jsou hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků | Vydání příštího čísla je plánováno na 30. 11., příspěvky dodávejte nejpozději ve čtvrtek 20. 11. | Kontakt:
[email protected], případně osobně nebo do „vinného boxu“ v kostele sv. Václava | Šéfredaktor: Míla Müller ml. (MiM), tel. 272 765 083, 732 736 728 | Redakční rada: Stanislaw Góra, Alena Králová, Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol | Jazyková korektura Simona Pišlová, sazba Slávek Heřman, tisk Eva Hrubá a Jan Rückl, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
