100 OSVĚDČENÝCH KLEMPÍŘSTVÍ A POKRÝVAČSTVÍ STAVEBNÍCH DETAILŮ. Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner

100

OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ

KLEMPÍŘSTVÍ A POKRÝVAČSTVÍ Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner

100

OSVĚDČENÝCH STAVEBNÍCH DETAILŮ

KLEMPÍŘSTVÍ A POKRÝVAČSTVÍ Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner

GRADA PUBLISHING

Kniha přibližuje čtenářům podstatu řešení mnoha desítek vybraných pokrývačských a klempířských detailů, používaných převážně v 19. a 20. století, ale zabývá se i mnoha postupy používanými v dnešní době. Komentáře k obrázkům jsou někde poznamenány „otrockým“ překladem z německých publikací, ale jsou srozumitelné a všeříkající. Ponechány jsou zde různice v termínech, které se v textu někdy vyskytují, jako třeba okapový plech a okapní plech. Publikace má být praktickou pomůckou jak pro řemeslníky, stavební mistry a projektanty, tak pro památkáře, studenty a další zájemce, kteří potřebují přiblížit problematiku tradičního díla.

Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner

100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 [email protected], www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 4764. publikaci Odpovědná redaktorka Věra Slavíková Sazba Květa Chudomelková Počet stran 224 První vydání, Praha 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2012 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-3572-6

ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-7936-2 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7937-9 (elektronická verze ve formátu EPUB) ISBN 978-80-247-7938-6 (elektronická verze ve formátu MOBI)

Obsah Popis klempířského a pokrývačského díla je v knize rozčleněn do XVII. tematických celků. Jednotlivé celky jsou v podstatě části střech, které se vyskytují téměř na všech stavbách. Jsou to například: střešní hřebeny, střešní nároží, střešní okapy nebo střešní úžlabí atd. Každý z těchto tematických celků je rozpracován do několika dalších témat. V názvu knihy jsme je označili jako detaily a celkově jich je 100.

I. Úvodní kapitola

1. Práce klempířské a pokrývačské, materiály a komponenty..................................................................... 10

II. Tvary střech

2. Krytí a plechování střech s přihlédnutím k jejich tvaru........................................................................... 12

III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše

3. Osobní klempířské nářadí..................................................................................................................... 14

4. Osobní pokrývačské nářadí................................................................................................................... 16

5. Pokrývačské stoličky a háky.................................................................................................................. 18

6. Pokrývačský ruční výtah........................................................................................................................ 20

7. Uzly a smyčky při vázání lan.................................................................................................................. 22

IV. Jednotlivé střešní partie z hlediska krytí a plechování

8. Hlavní střešní části................................................................................................................................ 24

V. Plocha střešního pláště

9. Krytina došková, z půlkuláčů a prkenná................................................................................................ 26

10. Úsporná střecha z tyčoviny a krajinek................................................................................................... 28

11. Krytina šindelová.................................................................................................................................. 30

12. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, jednoduše položená..................................................... 32

13. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, dvojitě položená na hladko na bednění........................ 34

14. Stavební lepenky a asfaltové pásy......................................................................................................... 36

15. Krytina lepenková jednoduchá a krytina z asfaltových pásů pokládaná na trojboké latě........................ 38

16. Krytina plechová drážkovaná, postup kladení....................................................................................... 40

17. Klempířské drážky................................................................................................................................ 42

18. Plechová krytina drážkovaná a dilatační spoje....................................................................................... 44

19. Klempířské příponky a pohyblivé příponky............................................................................................ 46

20. Úprava kotevních prvků pod plechovou drážkovanou krytinu................................................................ 48

21. Plechová krytina položená na lichoběžníkové latě................................................................................. 50

22. Klempířské příchytky............................................................................................................................ 52

23. Krytina z olověného plechu.................................................................................................................. 54

24. Jednoduchá šablonová krytina z vláknito-cementových desek bez použití azbestu................................ 56

25. Krytina z osinkocementových vlnitých velkoplošných desek................................................................... 58

26. Krytina z bobrovek – základní teze....................................................................................................... 60

27. Krytina z bobrovek, dvojité krytí........................................................................................................... 62

28. Krytina z tašek jednodrážkových a dvoudrážkových.............................................................................. 64

29. Prejzová krytina.................................................................................................................................... 66

30. Krytina břidlicová.................................................................................................................................. 68

31. Skleněná krytina a krytina z laminátů a polykarbonátů.......................................................................... 70

32. Krytina z bobrovek, dvojité krytí v systémové krytině............................................................................. 72

33. Provětrávané střechy............................................................................................................................ 74

VI. Hřeben střešní

34. Úprava hřebene v doškové krytině........................................................................................................ 76

35. Úprava hřebene v lepenkové a plechové krytině.................................................................................... 78

36. Krytí hřebene u šupinové bobrovky, klasická úprava.............................................................................. 80

37. Spojení hřebenáčů na nároží s hřebenem, klasická úprava a dnešní provedení...................................... 82

38. Bobrovka šupinová kladená v partii hřebene, historická úprava průniku komínu střechou...................... 84

39. Klasické položení hřebenáčů do malty na hřebeni, bez hřebenové latě a s hřebenovou latí . ................. 86

40. Krytí hřebene a okapu břidlicí............................................................................................................... 88

VII. Nároží střešní

41. Klasické nároží ve skládané krytině a nároží v krytině systémové........................................................... 90

VIII. Úžlabí střešní

42. Oplechované úžlabí klasické a úžlabí historické..................................................................................... 92

43. Oplechování střešního úžlabí se živičnou krytinou položenou na bednění a údržba živičných krytin....... 94

44. Nepodbedněné vyplechované úžlabí v šupinově kladené bobrovce a úžlabí všeobecně.......................... 96

45. Bednění pro vykrývaná úžlabí............................................................................................................... 98

46. Vykrývaná úžlabí................................................................................................................................ 100

IX. Štítová hrana

47. Úprava okraje střechy v lepenkové krytině hladké na bednění a podklady krytin živičných................... 102

48. Připojení lepenkové krytiny na trojbokých latích ke štítu...................................................................... 104

49. Lemování okraje štítu......................................................................................................................... 106

X. Napojení krytiny na zeď

50. Úprava lemování pro napojení živičné krytiny...................................................................................... 108

51. Lemování zdí s úpravou pro připojení na tvrdou krytinu...................................................................... 110

52. Různé druhy lemování a krycích lišt.................................................................................................... 112

XI. Střešní nadezdívky

53. Oplechování dilatačních partií a lemování střešních nadezdívek........................................................... 114

54. Oplechování střešních nadezdívek...................................................................................................... 116

55. Umístění latě a špalíků pro lemování atiky podél spádu....................................................................... 118

56. Okapní žlaby – všeobecný popis......................................................................................................... 120

XII. Okap střešní

57. Žlaby podokapní................................................................................................................................. 122

58. Podokapní žlab – způsob montáže háků podokapních žlabů............................................................... 124

59. Háky podokapních žlabů.................................................................................................................... 126

60. Speciální podokapní římsové žlaby a žlaby se zadní spádovou stěnou................................................. 128

61. Oplechování okapu............................................................................................................................ 130

62. Okapový plech – montáž.................................................................................................................... 132

63. Žlaby nástřešní................................................................................................................................... 134

64. Žlaby nástřešní – montáž.................................................................................................................... 136

65. Žlaby mezistřešní................................................................................................................................ 138

66. Lůžkové žlaby..................................................................................................................................... 140

67. Žlaby nadřímsové............................................................................................................................... 142

68. Háky nadřímsových žlabů................................................................................................................... 144

69. Žlaby nadřímsové – montáž................................................................................................................ 146

70. Žlabové masky.................................................................................................................................... 148

71. Zaatikové žlaby................................................................................................................................... 150

72. Žlaby převodové................................................................................................................................. 152

73. Žlabová hrdla a žlabové kotlíky........................................................................................................... 154

74. Žlabové kotlíky kónické a hranaté a příslušenství ke žlabům................................................................ 156

75. Zděře svodových trub, jejich tvar a úprava.......................................................................................... 158

76. Okapová lišta při finální valounové vrstvě na živičném krytí................................................................. 160

77. Okap z břidlice a tvar šupin................................................................................................................ 162

XIII. Prostupy střešním pláštěm

78. Lemování komínů na ploché střeše při použití drážkované plechové krytiny........................................ 164

79. Prostup komínu tvrdou krytinou a úprava maltovým „zamazunkem“.................................................. 166

80. Lemování komínu v tvrdé krytině........................................................................................................ 168

81. Lemování komínu Malíkovým způsobem............................................................................................ 170

82. Komínové lávky klasické konstrukce, způsob lemování........................................................................ 172

83. Ochrana před bleskem a klasické lemování hromosvodových tyčí........................................................ 174

XIV. Vikýře, střešní okna a poklopy

84. Druhy vikýřů....................................................................................................................................... 176

85. Střešní okna vystupující nad střešní rovinu.......................................................................................... 178

86. Okna vložená do krytiny ve střešním spádu a střešní poklopy.............................................................. 180

87. Volské oko......................................................................................................................................... 182

XV. Práce na průčelí budov

88. Oplechování fasádních výstupků a kordonek...................................................................................... 184

89. Oplechování širokých říms.................................................................................................................. 186

90. Oplechování podokeníku.................................................................................................................... 188

91. Oplechování balkonů a teras a oplechování fasádních komponentů.................................................... 190

92. Trouby svodové.................................................................................................................................. 192

93. Montáž odpadních trub...................................................................................................................... 194

XVI. Konstrukce společné krytinám

94. Bednění pod krytinu a podkladní materiály na bázi dřeva.................................................................... 196

95. Sněhové zábrany používané u systémových krytin............................................................................... 198

96. Sněhové zachytávače klasického typu................................................................................................. 200

97. Nosné stoupací plošiny a vytápění střešních ploch a žlabů................................................................... 202

XVII. Netradiční krycí materiály a technologické postupy

98. Současné úžlabí v plechové krytině a oplechované střešní úžlabí ve skládané krytině........................... 204

99. Krytí hřebenáčem u systémových krytin.............................................................................................. 206

100. Komponenty systémových skládaných krytin....................................................................................... 208

Několik slov na závěr...................................................................................................................................... 211 Literatura......................................................................................................................................................... 213 Rejstřík ........................................................................................................................................................... 214

Vážení čtenáři,

s potěšením Vás vítáme ve čtvrté publikaci ediční řady nakladatelství Grada 100 osvědčených stavebních detailů. Tentokrát Vás chceme provést významným a trochu výjimečným světem střešní krajiny. Významným z toho důvodu, že každá střecha tvoří hlavní ochranu objektu před povětrností, ať jde o prudké slunce, nárazový vítr, přívalový déšť nebo navátý sníh. Naše klimatické podmínky vytvářejí velice záludné kombinace fyzikálních vlivů, jímž odolá jenom promyšlená a řemeslně zvládnutá práce. Každý, kdo narychlo roznášel kbelíky po půdě, sušil kaluže nebo „sklízel dřevomorku“ v krovu bezpečně ví, že u střechy na detailech opravdu záleží. A záleží nejen na správném zfalcování plechů či přiměřeném podmazání tašek, ale i na jistém výtvarném souladu. Vždyť střechy jsou po právu považovány za „pátou fasádu“. Střechy jsou výjimečné i z toho důvodu, že mnoho míst je zde běžným smrtelníkům spíše nepřístupných než přístupných. Kontrola prací i dokončeného díla je obtížná, neméně obtížné je často zjišťování, kudy nám tam vlastně zatéká. Je více než zřejmé, že funkční a dlouhodobě spolehlivé detaily krytiny a oplechování se nedají vymyslet v kanceláři. Ideální je využít věci osvědčené, vyzkoušené, jak se dnes často říká „vychytané“. Je na místě připomenout, že knížka čerpá ze starší literatury a nejde ani o učebnici, ani o vyčerpávající návod. Použití publikovaných detailů nezbaví nikoho povinnosti dodržet současné normy, bezpečnostní předpisy a doporučení dodavatelů střešních komponentů. Předkládanou publikaci je tedy třeba chápat jako poučeného rádce, který by nám měl být pomocníkem ve smyslu „nevymýšlet již vymyšlené“. Snadné orientaci je podřízena i přehledná struktura knížky, postupující od obecných pojmů a nářadí, k detailům střešního pláště, včetně oplechování štítů, komínů, vikýřů, atik až po okapní žlaby, svody, či komínové lávky. V knize nechybí ani některé speciality, jako pokládka doškových, šindelových, ale i skleněných střech. Řadu zkušeností je možno využít i při návrzích a opravách fasád nebo jiných stavebních děl. Chtěli bychom touto publikací přispět malým dílem nejen k suchým půdám (dnes spíše půdním bytům), ale i k udržení tradic dobrého řemesla. autoři

I. Úvodní kapitola

1. Práce klempířské a pokrývačské, materiály a komponenty U novostaveb se klempířské práce provádějí ihned po dokončení nosné konstrukce střešního pláště. Potom teprve následuje pokrývač s pokládkou krytiny. Kotlíky nebo hrdla pro odvod vody ze žlabů se osadí podle lapačů střešních splavenin (geigrů), vysazených z dešťové kanalizace. Většinou se to provádí prostým provážením. Odpadní trouby, které odvádějí vodu ze žlabů, se definitivně osazují až po dokončení omítek. Klempířské prvky zabudované ve stavbě jsou většinou špatně přístupné a mnohdy velice těžko opravitelné, proto je nutné pracovat co nejpečlivěji a nejpřesněji. Nedostatky mohou ovlivnit životnost celé stavby. Některé postupy jsou náročné na odbornou praxi. Připevňovací lišty, díly oplechování, žlabové díly, lemovací lišty apod. lze koupit již hotové a na stavbě se jen montují. Pokrývačské práce jsou naprosto nezbytné k dokončení stavebního objektu jako celku. Ve spolupráci s dalšími obory, zejména s tesařstvím a klempířstvím, tvoří pokrývačství nezbytný článek pro každou pozemní stavbu. Jeho konečným výrobkem je krytina střechy, která chrání podstřešní prostory, a tím i celou budovu před nepříznivými vlivy povětrnosti. Střecha tvoří i architektonické ukončení celé budovy, a proto je krytina i určitým architektonickým prvkem. Práce pokrývače je stále ještě věcí důvěry v opravdovost a poctivost řemeslníků. Jak při výstavbě, tak i při opravách se pracuje v místech, která jsou neodborníkům těžko přístupná, a tedy i obtížně kontrolovatelná. Tím více je třeba, aby si byl každý pokrývač vědom své odpovědnosti a snažil se pracovat svědomitě a pečlivě. Hlavní klempířskou hmotou je plech. V převážné míře se používají tyto tloušťky: •• plech měděný (Cu), 0,55, 0,60 mm; •• plech titanzinkový (TiZn), 0,60, 0,70, 0,80 mm; •• plech hliníkový (Al), 0,70, 0,80 mm; •• plech pozinkovaný /pozinkovaná ocel/ (FeZn), 0,55, 0,60 mm; •• plech nerezový /nerezová ocel/ (S.S), 0,40, 0,50 mm. Materiál pro krytiny: •• spalné krytiny (došková krytina, šindelová krytina, prkenná krytina, asfaltové lepenky a natavitelné pásy, krytina z hmot na bázi živic, laminátů a polykarbonátů); •• nespalné krytiny (krytiny taškové, krytiny plechové, krytiny z plechových tašek, krytiny z cementovláknitých šablon a dílů, krytiny z přírodního kamene, krytiny z hmot na bázi oceli, krytiny ze skla a další netradiční krytiny). Tabulka: Přípustné spojování kovů Hliník Olovo Měď Titanzinek Nerez. ocel Pozink. ocel

Hliník AI + + – + + +

+ přípustná kombinace

10 – 11

Olovo Pb + + + + + +

Měď Cu – + + – + –

Titanzinek TiZn + + – + + +

Nerezová ocel S.S + + + + + +

– nepřípustná kombinace

100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

Pozinkovaná ocel FeZn + + – + + +

Tabulka: Kontaktní koroze při styku kovů Materiál 1. Zinek 2. Ž árově pozink. a aluzink. ocel 3. Slitiny hliníku 4. Kadmiový povlak 5. Stavební ocel 6. Olovo 7. Měď 8. Nerezová ocel

Styková plocha malá velká malá velká malá velká malá velká malá velká malá velká malá velká malá velká

1.

– – – – – – – – – – – – – –

2. – –

3. S – m –

– m – m – – – – – – – –

– – – – – – – – – –

4. S – m – – –

– – – – – – – –

5. S – S – S – S –

– – – – – –

6. S – S – S S S – S –

m – – m

7. S – S – S S S – S – – –

8. S – S – S S S – S – – – – –

– –

S = silná koroze na styku zmíněných materiálů, m = mírná koroze na styku zmíněných materiálů (jen za velice vlhké atmosféry) – = nízká či žádná koroze na styku  Větraná střecha dvouplášťová – s odvětráním tepelné izolace    Větraná střecha tříplášťová – s přímým odvětráním tepelné izolace

  







 

   Hřebenáč –h ladký s ozdobným terčem, poč. stol. (Sasko) –d rážkový ozdobný, poč. stol. (Sasko)  – hladký, ozdobný (Sasko) –h ladký s ozdobným nosem, 30. léta 20. stol. (Sasko)

 – hladký s révovým listem na čele, 30. léta 20. stol. (Sasko)  – drážkový s révovým listem na hřbetě, 30. léta 20. stol. (Sasko)  – hladký s polodrážkou pro napojení, pro tašky cementky (Sasko)  – hladký pro betonovou krytinu, datování nezjištěno (Sasko)

Skladba krytiny na věžičce arkýře

–o zdobné ukončení hřebenáčové fronty, datování nezjištěno (Sasko) –h ladký, obloučkový, datování nezjištěno (Sasko) –d rážkový 30. až 50. léta (Molitorov – ČSR)

II. Tvary střech

2. Krytí a plechování střech s přihlédnutím k jejich tvaru Obvyklé tvary střech (obr. 1)

1 – Pultová střecha (všechny druhy krytin, štítové lemování, okapní žlab)

2 – Kruhová pultová střecha /nahoře kužel/ (prejzová taška, břidla, okapní žlab sestavovaný z krátkých kusů)

3 – Sedlová střecha (všechny druhy krytin, závětrné lišty /krajové tašky/, okapní žlab)

4 – Rovnoběžná střecha (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/)

5 – Šedová střecha (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/, světlíková okna)

6 – Valbová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab)

7 – Polovalbová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/)

8 – Sedlová střecha s valenou patou (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/)

9 – Mansardová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/, lemování)

10 – Mansardová střecha zvalbená (dtto mansardová střecha) 11 – Mansardová střecha se zvalbeným vrškem (dtto mansardová střecha) 12 – Mansardová střecha se zvalbeným spodkem (dtto mansardová střecha) 13 – Hvězdová střecha (všechny druhy krytin, úžlabní plechy, velké kotlíky, závětrné lišty /krajové tašky/) 14 – Střecha podvlečená (dtto střecha pultová) 15 – Střecha s krakorcem (dtto střecha sedlová a pultová) 16 – Střecha valená (Stephanská) křivoboká (plechová krytina drážkovaná, okapní žlab) 17 – Střecha příkopová (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty/krajové tašky/) 18 – Střecha křížová (dtto střecha hvězdová) 19 – Střecha kosočtverečná (skládaná krytina, dtto střecha hvězdová) 20 – Střecha skládaná (dtto střecha kosočtverečná) 21 – Střecha jehlanová (bobrovka, břidla, věžové tašky, šindel, bez žlabu, oplechování hrotnice, plechová krytina drážkovaná) 22 – Střecha kuželová (břidla, prejzová taška, oplechování hrotnice, bez žlabu) 23 – Střecha věžová /cibulovitá/ (plechová krytina drážkovaná, oplechování hrotnice) 24 – Střecha zvoncová (dtto střecha cibulová) 25 – Kopule (dtto střecha cibulová)

12 – 13


 Obvyklé tvary střech

 Stephanská valená střecha  Z borcená střecha valbová (nad lichoběžníkem)

 Gotická střecha  Stephanská valená lomená střecha


3. Osobní klempířské nářadí Ve stavebním klempířství se stále uplatňuje značný podíl ruční práce, zejména při montáži hotových výrobků. K přesné a kvalitní výrobě a k dokonalé a precizní montáži je zapotřebí množství nejrůznějších nástrojů. Zde jsou uvedeny pouze ty, které jsou pro klempíře typické, nejužívanější a nejdůležitější. Ruční nůžky. Jsou nejpotřebnějším klempířským nástrojem. Používají se jak v dílně, tak i na montáži. Slouží k přistřihování plechů, vystřihování otvorů atd. Existuje mnoho druhů ručních nůžek, musí být vždy dobře seřízeny a z dobré nástrojové oceli. Náš obrázek ukazuje nejběžnější druh – nůžky rovné pro přistřihování plechu a nůžky zahnuté pro vystřihování otvorů a stříhání kruhových trub. Pozor, nůžky bývají pravé a levé. Krycí kleště. Jsou to speciální ohýbací kleště na přípravu drážek plechových krytin. Krycí kleště se dělí na ohýbačky rovné nebo zahnuté. Vedle toho jsou ještě krycí kleště malé – komínky, rovněž rovné nebo zahnuté. Mají stejný tvar, ale jejich krycí šířka čelistí je 50–60 mm. Přeložník drážkovací (drážkovnice, krycí železo, přehybač) je vykován z oceli ve tvaru lopatky zahnuté k vodorovné rovině v úhlu 45° a spojené půlkruhovým držadlem s příčným čtvercovým hranolkem. Vyrábí se v několika velikostech a dvojím tvaru lopatky. Typ s lopatkou rovinnou slouží ke spojování (drážkování) rovinných plechů, typ s lopatkou válcovitě prohnutou k práci na zakřivených krytinách. Hranolek slouží jako podložka při ohýbání a uzavírání drážky nebo jako rozháněč u zakřivených drážek. Přeložník. Má čelo buď rovné, nebo s ostře zkosenými hranami. Používá se k ručnímu přehýbání, ke zhotovování menších drážek a k různým dokončovacím pracím. Pokud se tvaruje plech na přeložníku a použije se při tom kladivo, musí se to provést s velkým citem. Hodně záleží na použitém materiálu. Paličky dřevěné klempířské. Paličky mají různý tvar, podle toho, k jakému účelu se používají. Slouží ke sklepávání, ohýbání a rovnání plechů. Paličky jsou z habrového a bukového dřeva, dnes také plastové. Dřevěné jsou soustružené. Kladivo. K základním druhům patří kladivo nýtovací pro vykování nýtových hlav, přibíjení, rozklepávání a drážkování. Špičák slouží k děrování plechu nebo k odsekávání strusky při sváření elektrickým obloukem. Nářadí pro práci v dílně. Pro jemnou práci v dílně, pro stáčení kruhových trub a kuželových kusů používá klempíř rohatiny. K zakládání drátu a vroubkování se používá vroubkovnice. Tyto nástroje se zakládají do klempířského špalku, kde jsou pro jejich dříky vydlabány příslušné otvory. Je to dílenské nářadí. Pájecí souprava na tekutý propan-butan. Používá se k nanášení pájky při letování snýtovaných spojů s požadavky na vodotěsnost. Benzinová pájedla se už dnes nepoužívají.

14 – 15


b c a a

b

Klempířské nůžky a – rovné, b – vystřihovací

a

b

Velké krycí kleště, šíře čelisti 100–150 mm a – rovné, b – zahnuté

a

b

c

Klempířské paličky

Nýtovací kladivo

Rohatiny a vroubkovnice

Pájecí souprava na tekutý propan–butan

Špičák

Přeložník Přeložník drážkovací (šolák) a – lopatka, b – držadlo, c – kovadlinka

d


4. Osobní pokrývačské nářadí Pokrývačské lžíce a vědro na maltu. Pokrývačské lžíce (obr. 11) se používaly tehdy, když se pokládaly taškové krytiny do malty. Krylo se buď zcela do malty, nebo do tzv. rámu, kdy se hřeben, okap a štítová hrana kryly do malty, ostatní krytina byla položena nasucho. Lžící se rozprostírala malta na hlavu tašky a taška v další řadě se do ní přimáčkla. Potom přišla ke slovu ještě menší lžíce, spárovací, kterou se přebytečná malta urovnala a vyhladila. Řezátka se používala k dělení tašek nebo eternitových šablon, protože se bobrovky většinou kladly na vazbu. Řezátka byla nahrazena úhlovými bruskami. Pokrývačské kladivo. Speciální pokrývačské kladivo používá pokrývač pouze při krytí přírodní břidlicí nebo cementovláknitou krytinou. Tři různá kladiva je vidět na obrázcích 3a, b, c. Vpředu jsou opatřena vždy hrotem, kterým se krytina probíjí. Vzadu má kladivo plocek, aby se s ním mohly přibíjet hřebíky a dřík kladiva je vpředu vykován do ostří, kterým se krycí šupina nebo šablona podle potřeby přisekne. Dnes přicházejí šupiny břidlicové krytiny už dokonale připravené pro pokládku, dříve se však musely opracovat, vytvarovat a prorážet. Takovému břidlovému krytí předcházela spousta práce s tříděním desek podle velikosti a tloušťky a s jejich ořezáním na šupiny, tlustým se musila upravit fazetka, probíjely se až na střeše. Pokrývačský můstek. Právě k osekání šupiny na potřebný tvar sloužil můstek (obr. 4). Je to ocelový výkovek, který se spodním hrotem zarazil do bednění někde na krokvi a přes jeho horní ostrou hranu se ostřím kladiva osekala šupina. Pokrývačská koza. Pokud se opracování šupin provádělo dole na zemi nebo někde na pevném lešení, zatloukl se můstek do pokrývačské kozy (obr. 5). Je to v podstatě obyčejná čtyřnohá koza, spíše menší než větší, vysoká tak, aby měl pokrývač vršek zatlučeného můstku ve výšce 60–80 cm. Pokrývačská šňůra. Břidlové a šablonové krytiny se pokládají v šikmém sledu. Právě pro založení okapů, vyrovnání diagonálních směrů, vyrovnání hřebenových a nárožních řad slouží pokrývačská šňůra (obr. 7). Je to obyčejný stavební lehký pletený provázek, namotaný na dřevěné cívce. Řezačka kamene. Pokud byla navezená břidla hodně členitá po obvodu a úprava se týkala všech šupin nebo jejich velké části, používaly se také speciální břidlové řezačky. V podstatě se jednalo o dva zahrocené ocelové pásy, spojené na jednom konci nýtem nebo trnem, posouvající se proti sobě. Tento pákový mechanismus byl buď stacionární a řezačka se pokládala na lešení nebo na nějakou podlahu, nebo byl používán nahoře na střeše, kde se spodní díl zatloukal do bednění svými hroty, podobně jako pokrývačský můstek. Obrázek 8 ukazuje břidlovou šupinu přibitou hřebíkem, břidličákem. Hlava břidličáku musí být zapuštěná v kameni. Je to vždy spodek šupiny při probíjení kladivem.

16 – 17


hlava 

 prsa

hřbet

noha

pata 



a

b

c  Opracovaná břidlicová šupina s fazetou a otvory pro hřebíky břidličáky  Popis jednotlivých částí na šupině  Pokrývačská kladiva pro práci v břidlici nebo v cementovláknité krytině  Pokrývačský můstek  Pokrývačská koza  Střih čelistí řezačky kamene  Pokrývačská šňůra  Přibitá šupina břidličákem  Řezačky kamene pro použití na střeše  Řezačka kamene používaná při úpravě kamene na terénu  Pokrývačské nářadí: a – pokrývačská lžíce, b – spárovací lžíce, c – řezátko  Laťoměr (modlička) pro shodnou rozteč střešních latí

 





 

a

b





c

*


5. Pokrývačské stoličky a háky Technologický popis zde zobrazovaných pokrývačských prací není možné sladit s dnešními bezpečnostními předpisy. Komentář k obrázkům popisuje pokrývačské řemeslo tak, jak se provádělo v době jeho největšího rozkvětu a největšího podílu ruční práce na díle. Tyto prvky se používaly a nemohou se opominout. Dnes se při opravě krytiny používají různé plošiny, klecové nebo visuté lešení. Běžně však pokrývač běhá po latích a je-li nutné chodit po krytině, používá různé zarážky a plošiny. Ale vždy se jistí, ať je to lanem, nebo zábradlím. Pro práci na střeše, ale hlavně pro údržbu krytin, kdy se vyměňovaly jen některé jejich části, se používaly různé druhy pokrývačských stoliček a háků. Základním pravidlem je dodnes to, že se krytina nesmí prošlapat ani jinak znehodnotit. Většinou se postupuje tak, že se někde u krokve obnaží lať a za tu se uváže lano, kterým se jistí pokrývačský žebřík. Práce se potom dělají ze žebříku, který je obvykle podložen polystyrenem nebo hadrovým štůskem, aby krytinu nerozmačkal. Pokud se pracuje s krytinou na bednění, používají se při výměně desek nebo šupin „pokrývačské šavle“. Degradovaná šupina se vyjme a místo ní se použije nová. Jenže pod šupinu se normálně pokrývač vůbec nedostane, protože přibité hřebíky nevidí. Proto použije šavli (obr. 7), která je vykována do tenkého pásu, zastrčí ji pod šupinu, nahmatá pásem hřebík, zavlékne jej zpětným háčkem na ostří šavle a úderem na plochu u háku hřebík usekne. Po odstranění hřebíků je šupina volná. Pokrývačské háky. Pro jištění stoliček tak i pokrývačských žebříků slouží pokrývačské háky. Jsou řešené tak, aby se daly zachytit za lať, zasunout do oka řetězu nebo jednoduše zatlouct do krokve. Obrázky 2, 5, a 6 ukazují několik druhů těchto háků, jejich tvary jsou ověřené a dodnes se používají. Pokrývačské stoličky. Jedná se o velice jednoduchá zařízení pro práci těsně nad krytinou. Některé tyto stoličky jsou dřevěné, jiné ocelové (obr. 3, 4, 10, 11, 12). Stolička v podstatě kompenzuje úhel střešní roviny pro podlahu lešení. Jde o jednoduchý prvek položený na střešní krytinu a jištěný lanem nebo lany. Stolička je podložena kartáči, plstí, slaměnými víchy nebo hadry. Pracovní lešení. Lešení pro práci pokrývače má některá specifika. Musí být lehké, mobilní, bezpečné a pokrývač musí stát těsně nad krytinou, což znamená, že stolička musí sledovat střešní úhel. Jedno z těchto lešení ukazuje obrázek 1. Jsou to v podstatě dvě pokrývačské stoličky jištěné lany, na stoličkách je položena fošna. Na fošně bývají truhlíky pro nářadí a materiál. Toto lešení se sune vzhůru pomocí zkracování lan. Další lešení (obr. 8 a 9) je posuvné, jištěné konzolovým břevnem vystrčeným ve vrcholu střechy. Na břevnu je uvázána pevná část kladkostroje, na plošině je jištění pro volnou kladku. Ovládací provaz prochází plošinou a je kotven u zdi budovy. Toto lešení je vhodné pro střechy věžové.

18 – 19


 Pracovní lešení

 Pokrývačské závěsné háky

 „S“ hák

 Dvojhák

 Stolička kovová  Stolička dřevěná

 Pokrývačská „šavle“

 Posuvné lešení

 Způsob zavěšení lešení

 Stolička dřevěná s pantem

 S tolička dřevěná „německá“  Stolička dřevěná pro velké zatížení


6. Pokrývačský ruční výtah Pro malé akce, většinou údržbového charakteru, se používá na dopravu materiálu malý ruční výtah. Skládá se ze tří částí: z kozy (nůžek), břemenného trámce a kladky. Na okraj střechy (na obvodovou zeď) se kolmo postaví koza, do jejíchž zkřížených konců horních ramen se opře břemenný trámec tak, aby asi 1 m přesahoval. Druhý konec se zajistí tesařskými skobami do krokve nebo trámu, eventuálně se ještě zatíží pytli s pískem apod. Na převislý konec trámce se řetězem přiváže ocelová kladka, jejímž žlábkem probíhá tažné lano. Mezi nohy kozy se vysune až 40 cm přes líc zdi podlaha z fošen, která se bezpečně zakotví a připevní. Břemena se vytahují ručně pomocí tažného lana minimálně 20 mm tlustého. Pokud je materiálu více, zavede se mechanické vytahování břemen stavebním vrátkem. Tažnou sílu dodá elektrický motor. Tento stroj má zapínací, vypínací a brzdicí zařízení a obsluhovat ho může osoba, která má předepsanou zkoušku z obsluhy výtahů a úřední ověření. Lana a zajišťovací provazy se zhotovují z umělohmotných vláken a z konopí. Lana z umělohmotných materiálů jsou bezúdržbová, konopná lana se musí udržovat. Konopí pochází z vláken rostliny téhož jména a je pro výrobu provazů a lan velice důležitým předivem. Odpadů při zpracování konopí se používá jako příměsi při výrobě surové lepenky a asfaltové plsti. Z cizích druhů se vyznačují pevností a ohebností konopí manilské, bádenské, italské a velice tuhá jsou konopí ze zemí bývalé Jugoslávie. Lana a zajišťovací provazy patří mezi nejdůležitější součásti pokrývačského nářadí a jejich stavu musí každý dělník věnovat co největší péči a pozornost. Lana a provazy se mají jednou ročně (pravidelně před zimou) řádně očistit a zvolna protáhnout nádobou s rozehřátým lojem. Jednotlivé prameny nasáknou mastnotou, stanou se vláčnější a ohebnější, netřepí se a nepodléhají tak snadno opotřebení jako lana suchá, vyprahlá sluncem a znečištěná. Lana a provazy po určité době při stálém namáhání na tah začnou stárnout, třepí se, jednotlivé nitě v pramenech se trhají a přestávají být bezpečné pro další práci. Postup stárnutí se urychluje, jestliže se neošetřují. Poškozené části nejsou schopny opravy, taková lana nebo provazy se musí vyřadit. Konopný býval dříve i zajišťovací provaz o délce 15 až 20 m a tloušťce 12 mm. Splétal se z kvalitního konopí, jeden konec tvořilo řádně zapletené oko, druhý konec byl obtočen sloupcem nití a prošit, aby se nerozplétal. K tomuto zajišťovacímu provazu patřil i ochranný pás (opasek), přízový popruh 10 cm široký a nejméně 5 mm tlustý, na obou koncích obšitý kůží. Jeden konec byl opatřen dvěma přezkami, druhý našitými řemenovými pásky s dírkami. V třetinových vzdálenostech byly připevněny na silných plechových poutkách dva pozinkované kruhy. Zajišťovací provaz se připojoval k pásu karabinou.

20 – 21


Ruční výtah

Pracovní lešení jištěné lany


7. Uzly a smyčky při vázání lan Při provádění pokrývačských prací je stěžejním úkolem dopravit potřebný materiál na místo pokládky. Pokud jsou práce velkého rozsahu, použije se k tomu normální stavební plošinový výtah. V těchto případech se většinou budují i půdní trasy, kudy se materiál rozváží na přepravních vozících. Střecha se otevře pracovními otvory, jejichž šíře představuje většinou rozteč krokví, a na půdě se na vazných trámech nebo kleštinách upraví pojezdové koridory. Takové úpravy provázejí pouze generální opravy s výměnou krytiny. Pokud se jedná jen o údržbu, kde bude použit omezený rozsah materiálu, zbuduje se pouze ruční výtah s jednoduchou kladkou nebo kladkostrojem. V těchto případech se používají většinou konopná lana nebo lana z umělých vláken. Jsou to vlákna buď viskózová, nebo polyamidová. Lana jsou používána i na střeše. Stoličky se vážou ke speciálním hákům, když je třeba prodloužit lano, svazují se dvě lana k sobě. Jestliže je třeba vytáhnout hranol nebo fošnu, tak se břemeno uváže na lano smyčkou nebo polosmyčkou. Uvázat břemeno dobře a rychle vyžaduje osvojit si uzly a smyčky do té míry, aby se jejich vázání stalo rutinou. K rychlému a pevnému spojení dvou lan mezi sebou, k zaklesnutí kolem vázaného předmětu nebo ke spojení dvou a více břemen dohromady se používá celá řada uzlů a smyček. Základem je jednoduchý uzel přes ruku. Proti vysmeknutí konce lana (například z kladky) se používá osmičkový nebo tzv. pytlový uzel. Rychlého zkrácení lana se dosáhne uzlem zvaným ovčí noha nebo uzlem řetězovým. Ke spojení dvou lan stejné tloušťky slouží uzel čtvercový. U lan nestejné tloušťky je vhodný uzel otěžový čili tkalcovský, při němž se dá použít i roubík. Spolehlivější je dvojnásobný uzel otěžový. Pro spojení dvou lan se používá jednoduchý nebo dvojnásobný uzel křížový. K nahákování lana na kladkostroj se používá tzv. kočičí dráp. Při vytahování nádob a předmětů menší váhy se dělá jednoduchý uzel se smyčkou. Pro těžší břemena je vhodný uzel rybářský. Lepší, dokonalejší a hlavně spolehlivější tam, kde na lano působí nárazové zatížení, je uzel skladníkový nebo uzel halžový závětrovkový. Oba poslední způsoby jsou vhodné pro spojení lana na kroužek, neboť nekloužou a snadno se odvazují, jakmile se lanu odlehčí. K nahození konce lana na hák nebo jiný předmět, na který se má lano zavěsit, se dobře hodí uzel klouzavý a flámské oko, které se zatáhnutím snadno zadrhnou a pevně drží. K připevnění lana na krokve, sloupky, kůly a prkna se používají smyčky, z nichž nejjednodušší je polosmyčka. Dokonalejšího připevnění se dosáhne dvěma polosmyčkami, smyčkou trámovou s polosmyčkou. Smyčka musí přilnout k břemeni tím pevněji, čím větší je tah lana. Válcová břemena se zaklesnou tzv. válcovou smyčkou, aby se zamezilo jejich klouzání. Při kolmém vytahování hranolů a kuláčů se vážou smyčky šňůrové.

22 – 23
























 







 





Uzly a smyčky při vázání lan  Čtvercový uzel  Otěžový uzel – tkalcovský  Dvojnásobný otěžový uzel  Křížový uzel  Dvojnásobný křížový uzel  Uzel „přes ruku“  Osmičkový uzel  Uzel „ovčí noha“  Řetězový uzel s roubíkem  Skladníkový uzel  Jednoduchý uzel se smyčkou

 Rybářský uzel  Uzel „kočičí dráp“  Halžový uzel závětrovkový  Uzel „Flámské oko“  Klouzavý uzel  Polosmyčka  Dvě polosmyčky  Trámová smyčka s polosmyčkou  Válcová smyčka Šňůra smyčka Válcová smyčka

Obrázek ukazuje práce na údržbě věžové střechy za dob Marie Terezie. Pokrývač je usazen na speciálním vozíku s dřevěným sedátkem. Pravou rukou se snaží upevnit závlač s provazem a výškovou distanci udržuje pomocí uzlového provazu a speciálního koženého třmenu ovládaného oběma nohama. Je to předchůdce dnešního pojízdného lešení.

IV. Jednotlivé střešní partie z hlediska krytí a plechování

8. Hlavní střešní části Na každé střeše kryjící jakýkoli půdorys lze vytipovat a pojmenovat části, které jsou typově stejné nebo podobné pro všechny střechy. Hlavní střešní části jsou zhruba tyto: Hřeben střešní. Je to vodorovná průsečnice střešních rovin. Krytí hřebene je zajištěno u skládané krytiny speciálními taškami – hřebenáči. U krytiny šindelové je hřeben zakryt jednostranně prostrčenou krytinou přes hřeben. Tato strana se volí podle směru převládajících větrů. Nároží střešní. Jedná se o šikmou průsečnici roviny střešní s rovinou zvalbení. U skládané krytiny se kryje hřebenáči, stejně jako hřeben. Pokud je kryta klempířsky, potom do V tvarovanými díly, prostříhanými podle struktury krytiny. Úžlabí střešní. Úžlabí je šikmou průsečnicí dvou šikmých střešních rovin. Většinou se plechuje, někdy se i vykrývá bobrovkou. Úžlabní plech je velice namáhaná konstrukce a platí pro něj speciální pravidla. Štítová hrana (okřídlí). Zpravidla překrývá krytina štítovou zeď a chrání tak fasádní omítku proti povětrnosti. Ukončení krytiny přetažené přes štít se provádí klempířsky, plechovou tvarovanou lištou. Této liště se říká lišta štítová nebo závětrná, někdy také křídla či okřídlí. Štít střešní. Je to kolmá, zpravidla trojúhelníková stěna stavebního díla, vyzděná většinou až pod střešní hřeben. Střešní štít uzavírá podstřešní prostor. Okapní hrana střešní. Je to vodorovná hrana obrysu střechy. Zde se zpravidla zavěšují podokapní žlaby. Střešní valba. Jde o trojúhelníkovou šikmou střešní rovinu, která uzavírá střechu namísto štítu. Valba se svojí základnou dotýká střešního okapu a kryje se stejně jako ostatní střešní plocha. Střešní polovalba. Je to malá část střešní valby, situovaná tak, že se svojí základnou nedotýká střešního okapu nebo se nahoře nedotýká hřebene. Potom se mluví o zvalbeném vršku nebo zvalbeném spodku. Napojení střechy na zeď. Obrázek ukazuje vikýře vysazené ze střešní roviny. Napojení boční stěny vikýře na krytinu se jistí tvarovanou klempířskou lištou, které se říká lemovací lišta nebo lemování. Existuje mnoho druhů lemování. Napojení komína na střešní plášť. Toto napojení se provádí klempířsky, lemováním. Lemování má speciální tvar a skládá se ze čtyř plechů – horního, spodního a dvou postranních. Lemování komínů je speciální konstrukce, která musí akceptovat druh krytiny a umístění komína s ohledem na střešní hřeben. Pultová střecha. Střešní pult tvoří střecha o jedné střešní rovině, která se v hřebeni zpravidla dotýká stěny. Její hřeben se kryje speciálně, klempířsky se také plechuje.

24 – 25


Hřeben

Nároží

Úžlabí

Okřídlí, štítová hrana

Štít

Okapní hrana

Valba

Polovalba

Napojení na zdi

Napojení komína

Pult


9. Krytina došková, z půlkuláčů a prkenná Polenová krytina. Horní obrázek vpravo ukazuje příklad krytiny půlkuláčové nebo také štěpinové. Základním komponentem tohoto zakrytí je vhodný dřevěný kuláč. Vše závisí na velikosti střešní roviny, protože horní štěpiny nastavovat jdou, ale spodní by měly být v jednom kuse. Jde tedy zhruba o dvou- až třímetrový rovný kuláč, rozštěpený po délce na dva stejné díly, tzv. štěpiny. Ty se dlátem a sekerou opracují tak, aby radiální řez štěpinou připomínal hodně rozevřené písmeno V. Podkladem pro tuto krytinu je systém krokví rovnoběžných s okapem. Polena se rovnají podle obrázku a svrchu se jistí přeložením půlkuláče. Je to vysloveně srubová krytina, rozhodně není úplně vodotěsná. Tato krytina vyžaduje spoustu materiálu a má-li být trvanlivá, musí být z modřínového nebo jedlového dřeva. Stromy určené pro kácení musí být vybrané, rovné a přibližně stejně tlusté. Komín musí být situován vždy vedle srubu. Někdy se tato krytina drnuje, potom vypadá velice romanticky, ale brzy zahnívá a degraduje. Krytina se zhotovuje ze syrových štěpin, proto o nějaké impregnaci nemůže být řeč. Došková krytina. Došková krytina byla rozšířena ještě před koncem 19. století, zejména na venkově. Do dnešních dnů se téměř nedochovala. Došky se dělaly z rovné žitné slámy, ručně mlácené. Ze slámy se pak zhotovovaly snopky a podvazovaly se povřísly. Snopky se přivazovaly k tyčovině o průměru 5 cm a přibité po 45 až 60 cm na místo střešních latí. Hřeben se pokládal dvojitě a finální úpravou byla čepice, snopek nahoře převázaný povříslem a rozkročený na obě roviny střešní. Někdy se dělala tzv. kalenice, kdy se došky namáčely do hliněné kaše. Častěji se takto upravovala pouze čepice. U okapu se došky zařezávaly kosou do roviny. Nové došky jsou velice nadýchané a naježené. Potom však lehnou a chalupu zabalí jako do kožichu. Je to krytina velice efektní a dříve byla levná. Je snadno opravitelná, ale neobyčejně hořlavá v počáteční fázi. Proto se kolem komínů pokládal většinou šindel. Hřeben se někdy drnoval a došky se přivazovaly vrbovým proutím. Železné dráty obvykle korodovaly, proto se neosvědčily. Prkenná krytina. Prkna tlustá 1“ (25 mm) a široká 20 cm a více se pokládají buď rovnoběžně, nebo kolmo na hřeben. Kladou-li se prkna rovnoběžně s okapem, přesahují o 4 až 5 cm. Na návětrné straně přesahuje hřebenové prkno o 6 až 10 cm hřeben. Prkna se kladou stejně jako peřené stěny a vždy se probíjí obě prkna v místě zdvojení krytiny. Někdy se kryje prknem kolmým na okap. Tento způsob však vyžaduje podpůrné latě (většinou jsou to opět prkna tl. 3 cm), do kterých se krytina přibíjí. Spáry se lištují, nebo opět kryjí užšími prkny. Tento způsob není tak účinný jako předchozí, protože z prken vypadávají suky, bortí se a trhají. Proto je tato krytina vhodná jenom pro provizorní objekty. Pravidelná impregnace je nutností a navíc je to krytina velice hořlavá.

26 – 27


Došková krytina

Došková krytina: 1 – krokev, 2 – tyč o průměru 5 cm, 3 – snopek, 4 – povříslo, 5 – kalenec tvořící hřeben střechy

Polenová krytina

Došková krytina: 1 – krokev, 2 – lať 5/3 cm, 3 – došek, 4 – povříslo, 5 – tyč o průměru 5 cm

Prkenná krytina a – z prken rovnoběžných s hřebenem, b – z prken kladených kolmo na okap, c – překrývání spár lištou, d – překrývání spár přesahy prken 1 – krokev, 2 – prkno, 3 – podélné prkno, 4 – prkno kolmé na okap, 5 – lišta, 6 – hřebenové prkno


10. Úsporná střecha z tyčoviny a krajinek Realizace na obrázcích je velice zajímavá, a to jak s ohledem na střešní konstrukci, tak i volbu krytiny. Jedná se pravděpodobně o hospodářskou stavbu s 45 cm tlustou obvodovou cihelnou stěnou s horní vyloženou hladkou vysokou římsou. Systém krokví je ale položen na speciální dřevěnou konstrukci, kterou tvoří viditelná pozednice, podepřená rovněž viditelnými sloupky. Jsou zde dvě varianty střešní konstrukce. Obrázek 1 zobrazuje velice lehké zastřešení. Jsou to na polovinu řezané kuláče z tyčoviny, někde snad i krajinky jako odpady z katru při řezání prken. Půlkuláče jsou kladeny z krokve na krokev po jejich horní straně. Pata krokve, která vyčnívá ze zdi a tvoří vlastně střešní okap, je velice zdobená a svrchu zabedněná. Aby se nestalo, že výškový rozdíl položených půlkuláčů a bednění okapu bude příliš veliký, jsou na bednění shora ještě přitlučeny krajinky. Vyrovnání celé této nepravidelné konstrukce je provedeno hliněnou mazaninou, která je udusána a urovnána ocelovým hladítkem. Takto vytvořený podklad je vlastně už nosičem pro lepenkovou krytinu položenou na trojboké latě. Trojboké latě jsou přibity přes mazaninu do půlkuláčů, a takto jsou jištěny proti sklouznutí ze střechy. Lepenka je položena podle obrázku 3, tedy po vodorovných pásech přibíjených vždy na přilehlou hranu trojboké latě. Vzhledem k tomu, že jsou trojboké latě přibity až na krokvích, musí být horký živičný nátěr nanesen přímo na krytinu. Na jeho existenci a kompaktnosti závisí životnost krytiny. V konečné fázi jsou latě překryty svislými pásky lepenky a jištěné jsou hřebíky lepeňáky cca po 15 cm. Velice zajímavý je střešní okap. Konstrukce pod krytinou je u okapu ukončena průběžnou latí, říznutou z fošny 6 cm silné s okapní stranou sejmutou řezem kolmým na krokev. Lepenka je na okapu přehnuta tak, aby záhyb ještě vytvořil okapničku, a přibita do této snímané hrany okapní fošny. Lepenková krytina je jednoduchá a není vidět žádný finální asfaltový nátěr. Životnost této střechy bude jistě krátká, protože lepenka degraduje a voda zateče do mazaniny. Půlkuláče nevydrží nastalý hnilobný proces a nezachrání je ani spodní, pouze obílený líc. Jeho výhodou je, že zamokřená místa budou okamžitě vysychat, takže hniloba postoupí až po delší době. Životnost krytiny by prodloužily nejméně 3 nátěry horkým asfaltem s alespoň dvěma lepenkovými vložkami. Na druhé variantě (obr. 2) je ukázka, kdy jsou do líce spodní hrany krokví přibity dvě přídržné latě, na něž jsou položeny kuláče z tyčoviny, pravděpodobně omotané rákosovou rohoží. Spodní střešní líc je potom omítnut vápennou maltou přes cementový prostřik. Horní líc je však vyrovnán hliněnou mazaninou uhlazenou ocelovým hladítkem. Střešní krytina je naprosto stejná, jako ve předchozí variantě, okap je však zabedněn prknem. Spodní střešní líc je zde rastrován pouze nízkými pásy spodních líců krokví s naloženými přídržnými latěmi. O zvětšení trvanlivosti krytiny vloženými kuláči lze pochybovat.

28 – 29


 Varianta: půlkuláče z tyčoviny přibité na horní plochu krokve

 Varianta: kuláče z tyčoviny a přídržné latě

 Řez variantou na obrázku 2


11. Krytina šindelová Byla to tradiční krytina venkovských staveb tam, kde bylo dost vhodného a levného dřeva, tedy především v horských a podhorských oblastech. Postupně vytlačovala doškovou krytinu z měst a později i z obilnářských krajů. Byla mnohem lehčí (40 kg/m²) než krytina došková a zpočátku se kombinovala s došky na exponovaných místech střech, na hřebeni a u komínového prostupu. Trvanlivé šindele se vyrábějí z rovně rostlého a dobře štípatelného smrkového dřeva. Stromy určené na šindele se porážejí v zimě a dřevo se zpracovává, dokud je dobře štípatelné. Postupuje se tak, že se kmen o průměru asi 30 cm oloupe a rozřeže na 50 až 60 cm dlouhé špalky. Z rozpůleného špalku se vějířovitě odsekávají sekyrou a palicí (sekyra tvoří klín) dílce tlusté asi 20 mm. Jejich vnitřní hrana se zúží asi o 2 až 3 cm, aby byla zbylá část široká asi 10 až 12 cm. Hotový šindel je asi 8 až 12 cm široký, 60 cm dlouhý a tlustý 15 až 20 mm. Takto naštípaný šindel se pak na obou plochách opracovává pořízem do kapkovitého tvaru. Drážka, do níž přišla špička dalšího šindele, se dříve dělala zvláštním nástrojem – struhem. Dnes se většinou frézuje nástrojem ve tvaru klínu. Hotové šindele se skládají do hranic s mezerami, aby k nim mohl vzduch a nechávají se asi 6 měsíců sušit. Šindele se před přibitím impregnují jemně přibarveným fungicidem, po přibití většinou jantarovým karbolinem. Počáteční fenolový zápach je velice nepříjemný, ale brzy vyprchá. Šindel za dva roky úplně zčerná, třetím rokem si žádá opět o impregnační nátěr. Šindele impregnované před položením olejnatými přípravky se špatně pokládají, neboť práce v rukavicích je pomalá a velice nepříjemná. Rovněž pohyb po takto naimpregnované krytině je problematický a několikanásobné jištění zdražuje a zpomaluje práci. Jednoduchá šindelová krytina. Šindele se začínají klást u okapu s přesahem 10 až 15 cm. Hřeben se překrývá prkny. Jednotlivé řady šindelů musí být při kladení rovnoběžné s okapem a hřebenem. Přibíjejí se zpravidla na řídké laťování v rozestupu 40 cm. První řada přesahuje okap o 8 až 10 cm, stejně jako řada hřebenová na straně převládajících větrů. V hřebenové řadě se přibíjí k podkladové lati každý šindel dvěma hřebíky. Dvojitá šindelová krytina. Bývá to nejčastější způsob šindelového krytí. Pokládá se na stejné laťování jako krytina jednoduchá. Jednotlivé řady se však tvoří vždy ze dvou šindelů kladených tak, aby se spáry vystřídaly. Vrstvy šindelů přesahují opět o 10 až 15 cm. Na návětrné straně přesahuje hřebenová řada o 8 až 10 cm přes hřeben střechy. Spotřeba materiálu je dvojnásobná než u krytiny jednoduché. Nároží a úžlabí šindelových krytin se vykrývají ze šindelů přitesaných do klínu a podle potřeby různých délek. Někdy se zakřivené plochy vykrývají tzv. šindálky dlouhými 30 až 40 cm, širokými 10 až 12 cm a tlustými 6 mm, nebo tzv. šupinami, dole zahrocenými nebo zaoblenými, dlouhými 20 až 40 cm.

30 – 31


Jednoduchá šindelová krytina: 1 – krokev, 2 – lať 5/3 cm, 3 – šindel, 4 – prkno ve směru převládajících větrů

Dvojitá šindelová krytina: 1 – krokev, 2 – lať 5/3 cm

Postup výroby šindele a – špalek dlouhý 50 až 60 cm b – štíp tl. 2 cm Druhy šindele: a – štípaný, b – řezaný, c – šupiny, d – šindálek

Dvojitá šindelová krytina podle normy


12. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, jednoduše položená Dnes se takto kryjí pouze provizorní stavby. Rovněž nové předpisy s lepenkovou krytinou, jako s finální vrstvou, vůbec nepočítají. Je to již zastaralé řešení, ale je vhodné znát systém, který se v takto provedeném krytí užíval. Názorně to ukazuje několik přiložených obrázků. Taková krytina se kladla většinou na bednění bité na krokve. Kdysi se vyráběla z ruberoidových lepenek RP 500/ SH, dnes se dělá jen z pásů na bázi asfaltu (obr. 1a). Jsou to většinou asfaltové střešní pásy typu A a hydroizolační asfaltové střešní pásy typu R. Je možno použít i hydroizolační asfaltové střešní pásy typu S, hydroizolační modifikované střešní pásy typu R, hydroizolační modifikované střešní pásy typu S nebo pásy rovnocenných vlastností. Posledně jmenované pásy jsou vysoce jakostní, ale také velice drahé. Jejich použití v jednoduše položené krytině je neekonomické, protože z kombinace zmiňovaných pásů se dá vyprojektovat kvalitní krytina s dlouhou trvanlivostí. A pro stavby dočasné nebo hospodářské je možno použít krytiny jiné, mnohem levnější. Při krytí lepenkami bez posypů se střechy natíraly horkým asfaltem. Lepenky s posypy, například RH 500/SH, se v místech přesahů očistily od posypu. Ochranný nátěr nevyžadovaly. Pokud se krylo ruberoidovou lepenkou, potom se podél okapu nejprve položil pruh široký 25–33 cm (obr. 3) a ohnul se tak, aby přesahoval spodní líc bednění o 1 cm. Spodní okraj se k bednění přibil hřebíky se širokou hlavou v 5cm vzdálenostech, horní okraj ve vzdálenosti po 20–25 cm. Hřebíky musely být od kraje pásu vzdáleny alespoň 1 cm, jinak se lepenka vytrhávala. Část lepenky na bednění se natírala živicí a na ni se pokládal další pruh lepenky široký 100 cm tak, aby jeho spodní okraj lícoval s hranou bednění. Potom se tento spodní okraj přibíjel hřebíky se širokou hlavou (po 5 cm). Horní okraj se přibíjel po 20 až 25 cm. Další pruhy se pokládaly již v šíři 100 cm a s čelnými i podélnými přesahy nejméně 10 cm. Všechny přibíjené přesahy se natíraly živicí. Pokud se montovaly podokapní žlaby, okap se oplechovával tak, aby okapní plech svojí okapnicí dosahoval do 1/3 šíře žlabu (obr. 1b). Potom se lepenkový pruh v šíři 33 cm pokládal v líci bednění okapu a okapní plech se na něj přibíjel. Hřeben i úžlabí se kryly pásem lepenky. Řešení okapu, kde není použito podokapních žlabů, ukazuje obrázek 4. Je zde alternativa s různě bitými úzkými zatahovacími plechovými pásy. První varianta (a) je bez pásu, pouze s přehnutou lepenkou, přibíjenou do boční strany prken bednění. Druhá varianta (b) ukazuje ukončení lepenky s použitím malého pásu bitého shora na bednění a lepenka se kolem plechu potom obtočí. Třetí varianta (c) předkládá okapnici zatahovacího pásu ve svislé poloze, varianta čtvrtá (d) je se zahnutou okapnicí nosu zatahovacího pásu, varianta pátá (e) předkládá pás nabitý spodem bednění. Obrázky 5 a 6 ukazují v detailu přesah natřený živicí.

32 – 33


 J ednoduchá lepenková krytina kladená rovnoběžně s okapem a – přesah 10 cm s přilepením a přibitím, b – úprava u podokapního žlabu

 Fixace pásů

a)

 J ednoduchá lepenková krytina provedena na bednění (hladká) 1 – bednění, 2 – okapový pruh lepenky, 3 – nátěr živicí, 4 – okapový pás lepenky, 5 – nátěr živicí, 6 – další lepenkové vrstvy

b)

c)

d)

 Úzké zatahovací pásy

 Přesah s nátěrem živicí

 Přibití přesahu – detail

e)


13. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, dvojitě položená na hladko na bednění Dvojitá lepenková krytina na bednění se používala pro objekty už trvalého charakteru. Pokládala se téměř stejným způsobem jako krytina jednoduchá, jen s tím rozdílem, že ji tvořily dvě vložky. Horní vrstva se však k podkladu nepřibíjela, ale nalepovala se. Přibíjela se pouze u strmých střešních ploch na horním okraji, který byl potom překryt horním lepenkovým pásem. Skládala se z lepenek A 500/H a RP 500/SH nalepených asfaltem. S krytinou se začínalo u okapu. Pruh lepenky široký 1 m se položil tak, aby jeho spodní okraj lícoval s bedněním. Po okrajích se přibil k hraně bednění ve vzdálenosti po 8 cm pokrývačskými hřebíky (lepeňáky). Čelné přesahy se provedly opět v šíři 10 cm a ve směru převládajícího větru. Potom se pokračovalo jednotlivými pásy až ke hřebeni, stejně jako u jednoduché lepenkové krytiny. Na první vrstvu lepenek se položil u okapu vyztužující pruh lepenky široký 30 cm. K hranám bednění se přibil s přesahem 1 cm přes spodní líc bednění. Rozteče hřebíků byly 5 cm při spodním okraji a 20 cm při horním okraji ztužujícího pásu. Druhá vrstva lepenek se pokládala tak, aby se čelné přesahy ve spodní a horní vrstvě vystřídaly, proto se vytvořil okapový pruh z pásu širokého jen 50 cm. Vystřídáním spojů se zabránilo hrbolům, které by vznikly ve styku čtyř lepenkových pásů na jednom místě. Před pokládáním druhé vrstvy se dokonale očistil povrch od prachu a nečistot. Druhá vrstva lepenek se pokládala do předem nanesené živice. Okapy, hřeben a nároží se upravily stejně jako u jednoduché lepenkové krytiny. Když se okap plechoval, spodní přibíjená vrstva lepenky se podložila pod okapní plech a vrchní vrstva se nalepila na plech. Plech nesmí být natřen základním nátěrem. Je třeba podotknout, že dvouvrstvé lepenkové krytiny mohly být pouze z lepenek impregnovaných stejnou hmotou. Také nátěr spodní lepenky položené nasucho musel být téhož složení jako impregnace lepenek. Pokud byla vrchní vrstva z nepískované lepenky, musela se krytina ihned po dokončení opatřit krycím nátěrem. Lepenkové krytiny kladené na betonový podklad. Většinou se jedná o ploché střechy nad nebytovými prostory. Jsou to zásadně jenom otevřené přístřešky nebo garáže, tedy objekty, které nevyžadují zvláštní úpravy z hlediska tepelné izolace. Počet vložek potřebný k vytvoření povlakové krytiny na betonovém podkladu je pro různé sklony střešních rovin různý. Vždy se však použijí minimálně tři vrstvy asfaltových pásů. Betonový podklad musí být dokonale suchý, rovný a dostatečně pevný. Beton musí být opatřen penetračním nátěrem nanášeným štětkou. Po zaschnutí se může okamžitě natřít horkou živicí. Vložky se pokládají do živice s přesahem nejméně 10 cm. Další vrstvy se kladou vždy kolmo na vrstvy předchozí opět do horké živice. Mezivložky mezi mohou být i ze skelné tkaniny, ale vrchní uzavírací vložka musí být vodotěsná a okap oplechován.

34 – 35


Dvojitá lepenková krytina nahladko na bednění a – krajní lepenkový pruh š. 33 cm, b – oplechování okapu š. 250 mm na podkladní asfaltové lepence r. š. 25 až 33 cm

1. vrstva 2. vrstva

3. vrstva 4. vrstva Krytina se čtyřmi vrstvami vložek položená svisle na okap

Krytina se dvěma vložkami na betonovém podkladě, s oplechování okapu š. 250 nebo 330 mm

Dvojitá lepenková krytina na bednění, kladená kolmo na okap


14. Stavební lepenky a asfaltové pásy Krytí střech provizorních objektů asfaltovými lepenkami bylo oblíbené ve 20. století. Takto se většinou kryly provizorní stavební sklady, dočasné ubytovny pro dělníky, garáže, sklady na nářadí, zahradní domky, altány, dřevostavby a sportovní zařízení. Bylo to v době, kdy se nepoužívaly asfaltové šindele ani plechové krytiny na bázi vlnitých plechů a plechů trapézových. Jeden z největších výrobců asfaltových pásů Parabit má ve svém sortimentu jak lehké pásy, tak i pásy oxidované, modifikované a speciální. Pro naši potřebu je možno pásy modifikované i speciální vyřadit. Pro krytí střech provizorních objektů živičnou krytinou zbývají jenom pásy oxidované a lehké pásy (stavební lepenky). Jejich váha je zhruba od 0,33 do 0,5 kg/m². Váha oxidovaných pásů nebývá uváděna. Mezi lehké pásy patří: •• Parasanbit PV RJ, •• Parabit A 330H, •• Parabit R 330H, •• Parabit R V / V13. Mezi oxidované pásy patří: •• Parabit V S42, •• Parabit G S35/G S40, •• Parabit V S35/S40, •• Parabit V 30, •• Parabit AL+V S35/S40. Pro jednovrstvou živičnou krytinu je možno použít lepenku s nenasákavou vložkou, schopnou nést nátěr z horkého asfaltu. Lepenka musí snést přibití k bednění hřebíkem lepeňákem. 1) Parabit R V / V13 přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem. 2) Parabit A 330 H přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem (pozor, vložka je hadrová, nasákavá, životnost krytí nebude dlouhá). 3) Parabit R 330H přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem (dtto Parabit A 330 H). Pro dvouvrstvou živičnou krytinu je možno použít podkladový pás přibíjený lepeňáky a další z lehkých pásů natavený na tento podklad. 1) Parabit A 330H přibíjený lepeňáky + Parabit V S42 přilepený vrstvou horkého asfaltu (horní vrstva je minerální posyp). 2) Parabit A 330H přibíjený lepeňáky + Parabit G S35/G S40 přilepený vrstvou horkého asfaltu (horní vrstva je minerální posyp).

36 – 37


PARABIT V S42

Složení výrobku 1 – horní úprava, hrubozrnný (barevný) posyp 2 – horní krycí vrstva > 1 mm oxidovaný asfalt 3 – nosná vložka, skelná rohož V (vlies) 4 – spodní krycí vrstva > 1 mm oxidovaný asfalt 5 – spodní úprava, PE fólie

A – vícevrstvé skladby jako vrchni vrstva do sklonu 20° B – vrchní vrstva vícevrstvé skladby pro spodní stavby proti vlhkosti a podpovrchové vodě

PARABIT G S35 / G S40

Složení výrobku 1 – horní úprava, jemnozrnný minerální posyp 2 – horní krycí vrstva, oxidovaný asfalt 3 – nosná vložka, skelná tkanina G (glas) 4 – spodní krycí vrstva, oxidovaný asfalt 5 – spodní úprava, PE fólie

A – vícevrstvé střešní skladby (podkladní vrstva nepochůzných střech, spodní i vrchní vrstva provozních střech), i pro kašírování na polystyren, minerální vatu B – ve střešních systémech jako jednovrstvá parotěsná zábrana C – pro nadzemní základy jednovrstvá, spodní stavby vícevrstvá hydroizolace D – i jako jednovrstvá protiradonová zábrana pro střední kategorii rizika

PARABIT A 330H

jen naimpregnovaná nosná vložka asfaltem A – ve střešních systémech jako podkladní a pojistný pás pod skládané jen těžké krytiny (proti vzdušné vlhkostí, hnanému dešti, zafoukanému sněhu…), není vhodný pod asfaltové šindele, vnější vlhkostí má tendenci k vytváření boulí B – i jako ochrana proti vzdušné vlhkostí pod svislé stěny C – pro pomocné účely – separační pás např. pro oddělení tepelné izolace od betonu, ochrana proti zemní a vzdušné vlhkostí – obalový materiál např. balení strojů, podkladní pás pro skladování…

PARABIT R V / V13

Složení výrobku 1 – horní úprava, jemnozrnný minerální posyp 2 – horní krycí vrstva, < 1 mm oxidovaný asfalt 3 – nosná vložka, skelná rohož V (vlies) 4 – spodní krycí vrstva, < 1 mm oxidovaný asfalt 5 – spodní úprava, PE, fólie nebo jemnozrnný posyp

A – separační pás (např. na dřevěné bednění) vícevrstvé střešní skladby B – ve střešních systémech jako podkladní a pojistný pás pod skládané krytiny, i šindele (proti vzdušné vlhkostí, hnanému dešti, zafoukanému sněhu…) C – i jako ochrana proti vzdušné vlhkosti pod svislé stěny


15. Krytina lepenková jednoduchá a krytina z asfaltových pásů pokládaná na trojboké latě Jednoduchá lepenková krytina položená na trojboké latě je odolnější proti vlivům povětrnosti. Setkáme se s ní v horských oblastech u střech se sklonem větším než 30°, při menším sklonu někdy může podél latí zatékat. Krytina tohoto druhu nemá většinou oplechování. Nejprve se položí okrajový pruh lepenky široký 33 až 50 cm (při větším sklonu stačí 33 cm), ohne se přes okraj bednění s přesahem 1 cm. Horní okraj se přibíjí po 20 až 25 cm. Čelní přesahy okrajového pruhu se dělají široké nejméně 10 cm a směřují proti větru. Trojboké latě se základnou 7 cm se upevňují kolmo k okapu od pravého okraje střechy. Přibíjejí se stavebními hřebíky 2,8/70, vzdálenými od sebe nejvýše 50 cm. Hřebíky se do latí zarážejí kolmo u vrcholu, kdyby se přibíjely ze stran, latě by se rozštíply. Latě se ukončují asi 30 cm od okapu tak, aby přesahovaly okapový pruh lepenky alespoň o 10 cm. U hřebene končí asi ve vzdálenosti 15 cm. Jejich konce se zhoblují nebo šikmo seříznou do ztracena. Latě se kladou ve vzdálenostech 95 až 96 cm, rovnoběžně s okrajovou lištou. Při rozměřování roztečí latí se přihlíží k šířce lepenkových pásů. Do jednotlivých polí vymezených latěmi se rozvinuje lepenka tak, aby okraje pásů ležely zcela na bocích latí. Postupuje se směrem od okapu k hřebeni a dbá se na to, aby byla střešní plocha v celé délce jediným souvislým pruhem. Pokud se musí pás nastavit, dodrží se podélný přesah nejméně 10 cm a plocha přesahu před přibitím horního přesahujícího pásu se natře ve styčné ploše živicí. Přechod lepenek z vodorovné plochy bednění k bokům latí se tvaruje tzv. přítlačníkem, tj. asi 80 cm dlouhou dřevěnou tyčí. Uložený pruh se přibije k bokům latí hřebíky se širokou hlavou ve vzdálenostech po 25 cm. Styčné spáry dvou sousedních lepenkových pásů ve vrcholu trojboké latě se uzavřou proužkem lepenky širokým 10 až 12 cm (položí se do živičného nátěru). Nakonec se přibije z obou stran k latím po 8 cm vzdálenosti. Přesah v nastavení tohoto pásku se dělá nejméně 10 cm široký. Postupuje se vždy od okapů směrem k hřebeni. U hřebene střechy se přetáhne o 10 až 15 cm přes okraj a řídce se přibije hřebíky. Přes hřeben se potom do živičného nátěru položí hřebenový pruh lepenky široký 33 nebo 50 cm (podle sklonu střechy). Na okraji se přibije do bednění, rovněž ve vzdálenostech po 8 cm. Existuje veliké množství druhů krytí tímto způsobem. Obrázek 1 ukazuje klasický způsob krytí s nizoučkými trojbokými latěmi. U dalšího způsobu (obr. 2) se používá vyšší lať, tažená až k okapu, seříznutá do ztracena, s velice umně „zabalenou“ seříznutou částí. Obrázek 6 se zabývá stykem krytiny se stěnou komína. Styk je vyložen latí. Následující příklad (obr. 5) využívá s výhodou krokví pro laťové podklady a obrázek 3 ilustruje vybednění úžlabí a ukončení latě u okapu. Je zde i úprava nároží v trojbokých latích. Poslední způsob (obr. 4) nabízí alternativní položení lepenkových pásů na trojboké latě.

38 – 39


 Jednovrstvá krytina na lišty

 Krytí latě při okapní partii

a b a

b  a, b – způsoby přetažení trojbokých latí lepenkou

 a – úžlabí partie v krytině na „latě“ b – nárožní partie v krytině na „latě“

 Krytina lepenková na trojboké latě v řezu a b

d c

 a – lepenkové lemování u lati, b – lepenkové lemování stupňovité, c – krytí trojbokých latí páskem lepenky, d – lepenková lemování u komínu


16. Krytina plechová drážkovaná, postup kladení Nejmenší sklon plechové drážkované krytiny je 3°, což je 5 %. Tato krytina dobře odvádí vodu, je lehká, vodotěsná, téměř vzduchotěsná a nevyžaduje nákladnou údržbu. Neizoluje však tepelně ani zvukově a při změnách teplot se sráží na jejím spodním povrchu vlhkost. Za deště je velice hlučná. Plechová krytina drážkovaná se provádí z hladkých plechů, nejčastěji plechu měděného, pozinkovaného, titanzinkového a hliníkového. Podklad krytiny tvoří většinou bednění nebo podkladní betonová vrstva. Bednění je z prken tlustých 1“ (25 mm) a širokých 100 až 150 mm. Prkna se přibíjejí do nosné konstrukce střechy s mezerami 3 až 5 mm. Dřevo pod krytinou pracuje. Většinou se bednění impregnuje. Prkna se přibíjejí ke krokvím dvěma hřebíky dlouhými 80 mm, spoje prken jsou nad krokvemi vystřídány. Na bednění se přibíjí asfaltová nepískovaná lepenka. Plechová krytina se nesmí klást na prkna napuštěná dehtem nebo na podklad z dehtové lepenky. Lepenka má zachytit vodní páry prostupující bedněním, aby se nesrážely na spodním líci plechu. Krytina se začíná pokládat vždy od okapu. Podél okapu se do podkladu (bednění nebo dřevěné latě) přibíjejí připevňovací plechové lišty s ohybem pro připevnění okapnice prvních tabulí. Tabule plechu se pokládají vždy delším rozměrem ve směru spádu. Sousední tabule se spojují stojatou drážkou vysokou nejméně 20 mm. U střech se sklonem střešních rovin do 45° se dělá drážka dvojitá, při sklonech větších než 45° může být drážka jednoduchá. Spojované tabule se do podkladu zakotví dvojitými plechovými nesymetrickými příponkami, přibitými dvěma hřebíky ve vzdálenosti 40 cm. Příponka s pravoúhlými ohyby sousedních desek se tvaruje buď do jednoduché, nebo do dvojité stojaté drážky. Stojaté drážky se musí na okraji střechy sklepat (položit). Po výšce, tj. kolmo na směr toku vody, se tabule spojují dvojitou ležatou drážkou. Spoje se k podkladu krytiny připevňují ležatými příponkami s ohybem, bitými po 30 cm dvěma hřebíky. Po zasunutí horní tabule do ležaté drážky spodní tabule se drážka utáhne drážkovníkem. Ležaté drážky, spojující plechové tabule rovnoběžně s okapem, se rozvrhnou tak, aby byly v sousedních polích vystřídány. V hřebeni a na nároží se tabule sousedních ploch spojují dvojitou stojatou drážkou uzavřenou ve směru převládajících větrů. Plechové krytiny musí být uzemněny. Plech i spojovací a připevňovací prostředky v krytině musí být provedeny z téhož materiálu, aby nedošlo k elektrolytické degradaci krytiny. Pokud se tomu má zabránit, je nutno použít následného lakování či vložení jiného inertního materiálu do místa styku (viz str. 10). Kombinace s mědí ve směru toku vody (stékání vody). Ionty mědi, které jsou obsaženy ve stékající vodě, mohou vyvolat plošnou korozi hliníku, titanzinku, zinku a pozinkovaného plechu, zejména jedná-li se o větší plochy mědi. Proto by tyto kovy neměly být umístěny ve směru toku vody pod díly z mědi.

40 – 41


Efektní řešení, ale neumožňuje dilataci

Stojatá drážka plechové krytiny

Postup při pokládání plechové krytiny 1 – bednění; 2 – podkladová nepískovaná lepenka; 3 – připojovací plechová lišta; 4 – tabule plechu; 5 – dvojitá ležatá drážka; 6 – ležatá příponka s ohybem; 7 – dvojitá plechová nesymetrická stojatá příponka; 8 – dvojitá (jednoduchá) stojatá drážka; 9 – položení stojaté drážky; 10 – uzemnění plechové krytiny

Úprava oplechování u okapu a – stojatá drážka u okapu; b – spojení plechové krytiny rovnoběžně s okapem 1 – dvojitá stojatá drážka; 2 – ležatá drážka; 3 – tabule plechu 4 – ležatá příponka s ohybem; 5 – připojovací lišta

Postup při provádění jednoduché stojaté drážky pomocí přeložníku 1 – tabule plechu s pravoúhlým ohybem; 2 – pracovní stůl; 3 – směr úderu dřevěnou paličkou; 4 – přeložník

Klempířské drážky a – jednoduchá ležatá drážka; b – dvojitá ležatá drážka; c – jednoduchá stojatá drážka; d – dvojitá stojatá drážka

Postup při výrobě jednoduché ležáté drážky 1 – tabule plechu; 2 – ocelové pravítko; 3 – směry úderů dřevěnou paličkou; 4 – pracovní podlaha; 5 – směr posunu plechových tabulí

Ohýbání plechové tabule podél okované hrany prkna 1 – okovaná fošna; 2 – tvarovaná tabule plechu; 3 – údery dřevěnou paličkou


17. Klempířské drážky Spojení jednotlivých částí drážkami je ve stavebním klempířství nejběžnější a nejpoužívanější tam, kde tvar a konstrukční uspořádání nebrání ohybu krajů plechů a při použití takového materiálu, který ohýbáním nepraská. Dobře se dají ohýbat ocelové plechy pozinkované, z titanzinku, z měkké mědi i hliníku. Zinkové plechy se nejlépe ohýbají za tepla při teplotě kolem 80 až 100 °C, u pozinkovaných plechů se musí přihlížet k tomu, aby byl poloměr zaoblení v koutu ohybu úměrný tloušťce plechu a aby se zinek při ohýbání neodlupoval. Na obrázcích jsou dobře znázorněny nejpoužívanější druhy drážek: jednoduchá stojatá (a), dvojitá stojatá (b), jednoduchá ležatá (c, d, e) a dvojitá ležatá (f). Poslední obrázek (g) znázorňuje v detailu dvojitou stojatou drážku s přídržnou klempířskou příponkou bitou do bednění. Drážky se mohou vytvářet buď ručně, nebo strojově. Ručně se drážkuje přímo na střeše. Pro ohnutí krajů tabulí se používají většinou krycí kleště. U jednoduchých drážek má být ohyb jedné tabule vždy dvojnásobně vyšší než ohyb tabule připojované. Přečnívající část ohybu se sklepe dřevěnou paličkou přes hranu přehybače, přeložníku nebo obrubníku. Také se používají rohatiny nebo různě upravená pravítka. Tam, kde jsou zvýšené požadavky na vodotěsnost, se používá drážka dvojitá, stojatá nebo ležatá. Postup při výrobě dvojité stojaté drážky je obdobný jako u drážky jednoduché. Základní pozice jsou dva pravoúhlé ohyby přisazené na místě spoje těsně k sobě. Jeden ohyb je vyšší (tzv. velká drážka), druhý je nižší (malá drážka). Aby byly dodrženy předepsané rozměry, musí být velká drážka 37 až 47 mm vysoká, malá 30 až 35 mm. Také okraje spojovaných tabulí plechu musí být rovné a vzájemně kolmo zastřiženy, aby byly vzhledné a aby se při dvojnásobném ohybu nebortily. Spojují-li se tabule napříč ležatou drážkou, je nutno rohy tabule na koso sestřihnout tak, aby byl zástřih v mezích orýsovaného prvého přehybu ležaté drážky a nižšího ohybu stojaté drážky. U plechové krytiny se spojují tabule na stycích ležících napříč spádu střechy nejprve dvojitou ležatou drážkou a teprve potom se provádí styk po spádu na stojatou drážku. V místě křížení stojaté a ležaté drážky se při ohýbání navrství již několik přehnutých vrstev plechů, proto je nutno plech již popsaným způsobem na rozích nastřihnout, aby se při křížení drážek nelámal a aby se stojatá drážka nebortila. Nevybočí-li zástřih z mezí prvého přehybu ležaté drážky a nižšího ohybu stojaté drážky, zůstane styk v křížení tabulí vodotěsný. Při ručním zhotovování drážky se srazí oba přehnuté plechy ohyby k sobě, při větší délce se sepnou v krajích ohyby ručními svěrkami a paličkou se přehne plech přes přehybač. První ohyb drážky se utáhne a postupuje se při druhém ohybu týmž způsobem. Při druhém ohybu se doporučuje postupovat od středu drážky, aby se nezkřivila. K položení hotové drážky se používá dřevěná palička a pokládá se přes lopatku přeložníku.

42 – 43


Různé tvary drážek a – jednoduchá stojatá; b – dvojitá stojatá; c – jednoduchá ležatá; d – jednoduchá ležatá vnější; e – jednoduchá ležatá vnitřní; f – dvojitá ležatá; g – dvojatá stojatá drážka s přídržnou klempířskou příponkou


18. Plechová krytina drážkovaná a dilatační spoje Vzhledem k tomu, že klempířská drážka vytvořená na plechové krytině je klasickým řešením vyhovujícím jak vodotěsnosti krytiny, tak i požadované dilataci, systémové plechové krytiny tuto tradici zachovávají. Drážkování patří do klempířského řemesla, a přestože ho dnešní montážník denně nepoužívá, musí ho ovládat. Proto tato kapitola rozšiřuje předchozí téma č. 17, které bylo na přiložených obrázcích rozkresleno velice lapidárně. Zde na prvním obrázku (a) je znázorněn pohled na drážkovanou krytinu a pro lepší orientaci je označen díl A, to je část střešní plochy, kde se kříží drážka dvojitá ležatá, kterou jsou spojeny tabule plechu rovnoběžně s okapem a díl B, který ukazuje ukončení stojaté drážky dvojité kolmé na okap u okapu. Pro jednoduchost zde už není podokapní žlab, který je zobrazen v půdorysu (a). Obrázek (b) zobrazuje situaci všech komponentů před ohybem stojaté drážky dvojité. Je to velký ohyb, cca 44 mm vysoký, a malý ohyb, cca 36 mm vysoký. Někde mezi je vsazena příponka, ta je nakreslena v obrázku (b) nahoře. Celá sklepaná dvojitá drážka je na obrázku (c). Obrázky (dl) a (dll) zobrazují příčnou drážku (rovnoběžnou s okapem) jednoduchou a dvojitou. Detail křížení drážky svislé s drážkou vodorovnou je na obrázku (e) a sice díl A. Díl B potom zobrazuje napojení drážky kolmé k okapu na okap. Sklepaná drážka jednoduchá s položeným koncem je na obrázku (fll). Je nutno upozornit, že tento detail se často provádí a je zobrazován ve spoustě učebnic. Pravda je však taková, že spoj neumožňuje dilataci plechů. Rozměření celé úlohy je nahoře a je označeno (f). Čárkovaně jsou narýsovány přehyby a kóta p je počítána na naválku. Naválkou se už dnes okapní část neukončuje. Dělá se pouze nos. Obrázek (g) znázorňuje celý souhrn pravidel z tématu č. 17. Je to tabule plechu položená delší stranou kolmo na okap a na ní je vyznačen prostor pro ohyby drážek. Nahoře je to pro dvojnásobné ohnutí pro drážku dvojitou horní, dole je to jedno ohnutí pro budoucí drážku dvojitou spodní. Pokud se budou v drážce kolmé na okap ohýbat obě drážky, musí se plechy vystřihnout podle obrázku. Drážka kolmá na okap by potom ohýbala spoustu stočených plechů a plechy by praskly, nebo by se drážka zbortila. Pokud se plechy nastřihnou podle obrázku, půjde stojatá drážka provést ještě jako vodotěsná. Ve spodní části ilustrace je obrázek (h), kde je dokonale zajištěna dilatace plechů. Plechy jsou přikládány přes jakousi rozháněnou příponku a svrchu jsou kryty nízkou lištou. Lišta v případě potřeby „zapéruje“. Obrázek (i) ukazuje obdobný případ. Zde je použita příponka speciální, párová, do které jsou obě plechové tabule dotaženy. Svrchu je potom příponka kryta oblou lištou. Párová příponka je nakreslena v detailu vpravo. Dilatace je u plechových krytin velice důležitá. Při rozpálení krytiny se plechy někdy vyboulí, jindy posunou. Při mrazivém počasí se však mohou potrhat.

44 – 45


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

100 OSVĚDČENÝCH KLEMPÍŘSTVÍ A POKRÝVAČSTVÍ STAVEBNÍCH DETAILŮ. Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner

Recommend Documents