RADA EVROPSKÉ UNIE
Brusel 10. února 2010 (11.02) (OR. en) 6323/10
SOC 98 ECOFIN 93 FSTR 7 EDUC 27 SAN 29 PRŮVODNÍ POZNÁMKA Odesílatel: Jordi AYET PUIGARNAU, ředitel, za generální tajemnici Evropské komise Datum přijetí: 5. února 2010 Příjemce: Pierre de BOISSIEU, generální tajemník Rady Evropské unie Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému Předmět: hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Návrh společné zprávy z roku 2010 o sociální ochraně a sociálním začleňování Delegace naleznou v příloze dokument Komise KOM(2010)25 v konečném znění.
Příloha: KOM(2010)25 v konečném znění
6323/10
rk DG G 2B
CS
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 5.2.2010 KOM(2010)25 v konečném znění
SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Návrh společné zprávy z roku 2010 o sociální ochraně a sociálním začleňování
SEK(2010)98 SEK(2010)99
CS
CS
SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Návrh společné zprávy z roku 2010 o sociální ochraně a sociálním začleňování
Hlavní sdělení Rozhodná opatření a automatické stabilizační faktory zakotvené v evropských systémech sociálního zabezpečení zmírnily hospodářský a sociální dopad nejhorší recese za několik desetiletí. Nicméně je stále obtížné plně zhodnotit, jakým způsobem krize poznamenala životy lidí. Dopad na trhy práce a na obyvatelstvo, zejména jeho nejzranitelnější skupiny, se teprve postupně ukazuje. Pro zavedení včasných a účinných opatření a pro vyhodnocování jejich dopadu mají zásadní význam investice do pravidelného monitorování sociálního vývoje a kvalitnější statistiky v sociální oblasti. Krize upozornila na velkou různorodost, která v EU existuje. Rozsah krize, její hloubka a účinky se liší stejně jako schopnost systémů sociálního zabezpečení jednotlivých států poskytovat přiměřenou ochranu. Ne všechny členské státy mají finanční prostředky na pokrytí rostoucích potřeb a některé mají ve svých záchranných sítích rozsáhlé trhliny. Zmenšení těchto trhlin představuje nyní prioritu. Potřeba zastavit růst veřejných výdajů zároveň vyzývá ke zvýšení kvality opatření a v některých případech ke stanovení jasných priorit. To obnáší efektivnější a účinnější sociální začleňování a sociální ochranu v souladu se zásadami přiměřenosti, udržitelnosti a otevřenosti pro všechny. Nezaměstnanost může být ještě nějakou dobu vysoká, což přináší riziko dlouhodobého vyloučení. Boj s nezaměstnaností by měl jít ruku v ruce s podporou trhů práce otevřených všem. S perspektivou oživení se musí opatření zaměřit na to, aby se lidé naučili využívat pracovních příležitostí, dále na podporu kvalitních pracovních míst a na prevenci dlouhodobé závislosti na sociálních dávkách. Aktivní začleňování může zkombinovat cíle boje s chudobou, většího zapojení na trhu práce a lepší účinnosti sociálních výdajů. Ve stárnoucích a rychle se měnících společnostech otevřených globalizaci a migračním tokům je třeba věnovat opětovnou pozornost starým a novým formám chudoby a vyloučení. Prevence chudoby a boj s ní, zejména s dětskou chudobou, má zásadní význam pro to, aby se Evropa připravila na budoucnost a aby se zabránilo plýtvání lidského potenciálu, jak u žen, tak u mužů. Krize prohloubila chudobu a mnoho jejích aspektů, například vyloučení v oblasti bydlení. Během posledního desetiletí se otázky finanční dostupnosti, bezdomovectví, sociální polarizace a polarizace v oblasti bydlení a nových forem nedostatku bydlení staly předmětem stále většího znepokojení v politické sféře, která má v této oblasti často nedostatek adekvátních informací a hodnotících systémů. Integrované strategie pro řešení bezdomovectví a vyloučení v oblasti bydlení hrají důležitou roli v opatřeních zavedených po krizi a kladou si za cíl vybudovat soudržné a ekologicky udržitelné společnosti.
CS
2
CS
Špatná finanční situace negativně ovlivňuje duševní i tělesné zdraví a hrozí, že prohloubí nerovnost v oblasti zdraví. Dopad krize se bude lišit v závislosti na výchozí zdravotní situaci a schopnostech členských států problémy řešit. Rostoucí poptávka spolu výraznými rozpočtovými omezeními vyvolává opětovně tlak na účinnost systémů zdravotní péče. Hlavní otázka je ta, jak zlepšit účinnost a současně všem zajistit přístup ke kvalitní zdravotní péči. Důchodci byli doposud krizí relativně málo zasaženi, avšak snížení výplat důchodů v některých zemích s vysokou mírou chudoby u starších lidí je zdrojem obav. I přesto je pravděpodobné, že krize a předpovědi nižšího růstu budou mít dopad na všechny systémy důchodového zabezpečení a dále zkomplikují otázku stárnutí obyvatelstva. Jelikož důchody stále více závisí na příspěvcích z příjmů za celý život, bude se přiměřenost důchodů odvíjet od schopnosti trhů práce vytvářet příležitosti pro delší a celistvější profesní dráhu přispěvatelů. Zjevný posun směrem k fondovým důchodovým systémům jasně ukazuje některé náklady na budoucí důchody ve stárnoucí společnosti. Rovněž zvyšuje závislost důchodových systémů na finančních trzích. Odlišné schopnosti fondových systémů krizi zvládnout ukazují, že rozdíly v podobě systému, jeho regulaci a investiční strategii mají velký význam. Bude třeba nalézt větší rovnováhu mezi zárukami pro vkladatele a finanční dostupností na jedné straně a potenciálními výnosy a ztrátami na straně druhé. Krize upozornila na význam přidané hodnoty koordinace politik prostřednictvím otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začleňování (sociální OMK) a poskytla další podnět k úplnému využití jejího potenciálu. Společné monitorování sociálního dopadu krize ukázalo hodnotu vzájemného učení a výměny osvědčených postupů. Pomohlo nám vyrovnat se se společnými problémy a zvýšilo o nich povědomí. Ze zkušeností nabytých během krize a deseti let trvání Lisabonské strategie vyplývá, že současně s udržitelným růstem je nutné podporovat vytváření nových pracovních míst a sociální soudržnost a systematicky vyhodnocovat pokrok výsledků v sociální oblasti, včetně rovnosti žen a mužů. Rok 2010, který je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, je vhodně načasovanou příležitostí znovu a důrazně potvrdit závazek, který EU učinila před deseti lety, a sice zásadně přispět k odstranění chudoby a sociálního vyloučení. 1.
ÚVOD
Hlavní roli při zmírňování sociálních důsledků krize sehrály důrazná opatření a automatické stabilizační faktory. Nicméně s plným dopadem krize na jednotlivce bude ještě třeba se vyrovnat. Z předpovědí Komise vyplývá, že míra nezaměstnanosti by v roce 2010 mohla přesáhnout 10 % a výdaje v sociální oblasti by v letech 2007–2010 mohly vzrůst z 27,5 % na 30,8 % HDP. Ve srovnání s obdobím před krizí je dnes o pět milionů víc nezaměstnaných. Mnoha domácnostem proto klesly příjmy a jsou kvůli tomu ohroženy chudobou a vysokou zadlužeností, někteří lidé dokonce přišli o svůj domov. Krize nejdříve zasáhla migrující, mladé nebo starší pracovníky a pracovníky se zaměstnáním na dobu určitou, a to zvláště ženy, ovšem nezaměstnanost se již rozšířila i na další skupiny, které byly doposud relativně
CS
3
CS
v bezpečí. Nezaměstnanost může zůstat ještě nějakou dobu vysoká, což s sebou přináší rizika dlouhodobé nezaměstnanosti a vyloučení. Charakter, rozsah a dopady krize se v rámci EU liší. V jedné zemi vzrostla nezaměstnanost z 2,7 % na 3,9 % a v jiné zase z 6,0 % na 20,9 %. Situace v sociální oblasti se navíc v členských státech již před krizí lišila. V roce 2008 se míra ohrožení chudobou pohybovala od 9 % do 26 %. Rozsah a výše podpory, kterou poskytují systémy sociální ochrany, se mezi zeměmi a sociálními skupinami rovněž liší. Tyto rozdíly se odrážejí i ve vnímání veřejnosti. V červnu 2009 si sice většina obyvatel myslela, že krize způsobila nárůst chudoby, ale počet těch, kteří pocítili její výrazný dopad, se pohyboval od 10 % do 69 %. Přijatá opatření, jsou, pokud jde o jejich rozsah a zaměření, též různá. Podle odhadů Komise vynakládají některé země na diskreční opatření méně než 1 % HDP a jiné zase více než 3,5 %. Z předpovědí Komise vyplývá, že v letech 2007–2010 vzrostou výdaje na sociální oblast o méně než jeden procentní bod ve třech zemích a až o šest nebo více procentních bodů v dalších čtyřech. Členské státy využily Evropský sociální fond na větší podporu nezaměstnaným, na udržení pracovníků v zaměstnání a na pomoc nejzranitelnějším skupinám, které se při začleňování na trh práce musejí vypořádat se strukturálními překážkami. Státy využily flexibility, kterou ESF nabízí, a operační programy přizpůsobily nebo je v případě potřeby modifikovaly. Dále těžily ze zjednodušení, která Komise navrhla, s cílem zvýšit efektivitu fondu. Programy ESF rovněž poskytují dlouhodobým cílům EU v oblasti sociálního začleňování finanční podporu, což napomáhá oživení a sociální soudržnosti. Krize jasně poukázala na potřebu v dobách zásadních rozpočtových omezení občany podporovat. To podtrhuje agendu EU, jejímž cílem má být efektivnější a účinnější sociální začleňování a sociální ochrana, která usiluje o otevřenost všem, přiměřenost a udržitelnost, čímž se také dlouhodobě zabývá sociální OMK. Reakce by v krátkodobém horizontu měly odrážet strukturální reformy potřebné pro modernizaci sociální politiky, měly by zabránit dlouhodobému oslabení hospodářství a společnosti a měly by předjímat dlouhodobé výzvy, jako například stárnutí obyvatelstva. 2.
EFEKTIVNÍ A ÚČINNÉ POLITIKY SOCIÁLNÍHO ZAČLEŇOVÁNÍ BĚHEM KRIZE A PO NÍ
V EU nyní dosahuje míra nezaměstnanosti 9,1 %, přičemž v roce 2010 by mohla stoupnout až na 10,3 %. Toto číslo je více než dvojnásobné u mladých pracovníků (20,7 %) a u migrantů (19,1 %). Ztráta výdělku má vliv na všechny členy rodiny, hlavně však na děti a další závislé osoby. Nedostatek pracovních příležitostí má rovněž dopad na mladé lidi. V mnoha zemích napomohly snížit riziko chudoby u starších lidí změny v důchodových systémech. Krize nicméně ohrožuje vývoj přiměřených důchodů v zemích, kde je chudoba starších lidí nadále velmi vysoká. Krize bude mít pravděpodobně rovněž dopad na osoby, které nejsou do trhu práce zapojeny vůbec, tj. neaktivní nebo dlouhodobě nezaměstnané. Lidé s nízkou kvalifikací, se zdravotním postižením nebo s psychickými problémy a migranti – zejména ženy – měli omezený přístup k odborné přípravě a dalším podpůrným službám již před krizí. Úsilí o podporu zaměstnatelnosti pro všechny, které bylo v nedávné době vyvinuto, může být
CS
4
CS
závažně narušeno nedostatkem pracovních míst a zvýšeným tlakem na služby v oblasti odborné přípravy a hledání zaměstnání. Udržení slušné životní úrovně pro všechny je zásadní jak pro zajištění důstojného života, tak pro udržení zaměstnatelnosti a schopnosti se učit. Celkově se většina Evropanů může spoléhat na jedny z nejúčinnějších záchranných sítí na světě. I tyto sítě však mají trhliny. Účinnost podpory v nezaměstnanosti se velmi liší v závislosti na jejím rozsahu, trvání, podmínkách pro její získání a náhradovém poměru. Mladí pracovníci, kteří do systému přispívali jen krátce, a některé samostatně výdělečně činné osoby nemusí mít na podporu v nezaměstnanosti nárok a osoby pracující na zkrácený úvazek nebo na dobou určitou mají často podporu nižší než ostatní pracovníci. Reformy na posílení pobídek k práci zpřísnily kritéria určující, zda má daný pracovník na podporu nárok, případně snížily výši podpory či její trvání. Spolu s větší důrazem na aktivační opatření přispěly tyto reformy ke snížení dlouhodobé nezaměstnanosti. Ne vždycky se jim však podařilo snížit dlouhodobou závislost na sociálních dávkách. Navíc přestože některé členské státy v reakci na krizi prodloužily trvání podpory v nezaměstnanosti a zmírnily pravidla pro její získání, začal se zvyšovat tlak na dávky přidělované v krajních případech, jelikož nárok na podporu v nezaměstnanosti končí stále více lidem. To zdůrazňuje nutnost připravit komplexní výstupní strategie založené na zásadách aktivního začleňování. Rozsah a přiměřenost dávek životního minima se v EU výrazně liší. Ve většině zemí nedostačují samotné sociální dávky k tomu, aby zabránily chudobě, ale obecně snižují její intenzitu. Nejnovější úsilí o modernizaci sociální pomoci se zaměřovalo na finanční pobídky k práci. Nicméně nedostatek jasných mechanismů pro valorizaci životního minima často postupně vedl k rostoucí nepřiměřenosti dávek. Ve všech zemích, i když do různé míry, výrazně ovlivňuje účinnost dávek životního minima jejich nenárokování. Složitá pravidla, nedostatek informací, subjektivita posuzování, administrativní pochybení a strach ze stigmatizování jsou některé z mnoha důvodů, které vysvětlují skutečnost, že o tyto dávky lidé nežádají. Pro zvýšení efektivity a účinnosti dávek životního minima zde tudíž existuje prostor. Přiměřená finanční podpora má zásadní význam v době akutní potřeby, avšak pro návrat na trh práce musí lidem pomoci vhodná opatření. Výdaje i účast na aktivních opatřeních trhu práce, včetně celoživotního učení, v posledních letech celkově vzrostly. Nicméně je třeba udělat více pro to, aby se tato opatření vztahovala na všechny, včetně nekvalifikovaných pracovníků, mladých a starších pracovníků, rodičů samoživitelů a těch, kteří se do práce vrací po přestávce, během níž o někoho pečovali, migrantů a osob s postižením. Ze zkušeností vyplývá, že dlouhodobá nezaměstnanost a neaktivita mají tendenci přetrvávat dlouho po oživení. Moderní programy sociálního zabezpečení představují důležitý nástroj, který má zabránit tomu, aby lidé přecházeli na dávky v dlouhodobé nemoci nebo při postižení, nebo předčasně odcházeli do důchodu. Pro překonání strukturálních překážek, které brání zapojení se do trhu práce a do společnosti, jsou rovněž zásadní přiměřené a individualizované sociální služby a služby při hledání zaměstnání. Osobní, rodinné a sociální obtíže, kterým lidé čelí, musí být řešeny s pomocí kvalitních služeb v sociální a zdravotní oblasti.
CS
5
CS
3. BEZDOMOVECTVÍ A VYLOUČENÍ V OBLASTI BYDLENÍ Nedostatek přiměřeného bydlení je dlouhodobý problém většiny evropských zemí. Během posledního desetiletí se otázky horší finanční dostupnosti, bezdomovectví, sociální polarizace a polarizace v oblasti bydlení a nových forem nedostatku bydlení staly předmětem stále většího znepokojení v politické sféře. Kvůli krizi a nárůstu nezaměstnanosti zaznamenaly některé země více případů neschopnosti splácet hypotéku a odejmutí majetku. Na vyšším počtu soudních vystěhování se rovněž podílí nízké příjmy a vysoké náklady. Na tuto situaci členské státy zareagovaly zavedením opatření na ochranu držitelů hypoték, posílení příjmů a zlepšení nabídky sociálního a obecního bydlení. V některých případech byla přijata cílená opatření, jako například ubytování pro bezdomovce a plány na energetickou účinnost. Pro životní úroveň a kvalitu života mají zásadní význam náklady na bydlení a jeho kvalita. 38 % lidí, kteří jsou ohroženi chudobou, vydá více než 40 % svých čistých příjmů na bydlení, což je dvakrát více než průměr celé populace (19 %). Kvalita bydlení těchto lidí bývá obecně nižší než u zbytku populace, jelikož více než 27 % z nich se musí vyrovnávat s nedostatkem prostoru (průměr EU 15 %) a 38 % má nejméně jeden problém související s nedostatkem bydlení (ve srovnání s 22 %). Z posledních vnitrostátních údajů o bezdomovcích a lidech, kteří nemají kde bydlet, vyplývá, že situace je poměrně různorodá, nicméně v mnoha zemích došlo k jejímu zhoršení. Vhodné posouzení celého problému, které by rovněž zahrnulo osoby s nejistým a nepřiměřeným bydlením, čeká na společně schválenou metodologii EU. Téměř všechny členské státy považují bezdomovectví a vyloučení v oblasti bydlení za vážný problém, a přijaly proto celostátní nebo místní strategie, které pomáhají zvýšit o této záležitosti povědomí, zlepšit koordinaci a provádění různých opatření a identifikovat zdroje. Strategie v oblasti bydlení však čelí mnoha obtížím. Rozdělení odpovědnosti za příslušná opatření a jejich praktické provádění mezi centrální a místní orgány, poskytovatele služeb a nevládní organizace je často velmi komplikované. Nejúspěšnější strategie se vyznačují účinným řízením a úzkou spoluprací všech zúčastněných stran. Je rovněž třeba mít k dispozici důkladné informace a hodnocení. Nedávno přijaté ukazatele EU týkající se nákladů na bydlení a jeho nedostatku jsou důležité, nicméně o bezdomovectví dosud nemá většina členských států přesné a konzistentní údaje. Strategie jsou všeobecně účinnější, pokud mají konkrétní cíle, jako je prevence bezdomovectví, zkrácení doby jeho trvání, zaměření se na jeho nejzávažnější formy, zlepšení kvality služeb pro bezdomovce nebo nabídka dostupného bydlení. Příčiny vyloučení v oblasti bydlení mohou být strukturální (nezaměstnanost, chudoba nebo malá nabídka přiměřeného a finančně dostupného bydlení), osobní (rozpad rodiny, nemoc), institucionální (ukončení péče v nějakém zařízení nebo propuštění z vězení) nebo mohou souviset s diskriminací. Opatření se rovněž musí umět přizpůsobit proměnlivému vývoji bezdomovectví a novým rizikovým skupinám, například lidem s nízkými příjmy, s nekvalitním nebo krátkodobým zaměstnáním, včetně mladých, migrujících a mobilních pracovníků. Řešení bezdomovectví a vyloučení v oblasti bydlení tudíž vyžaduje integrovaná politická opatření, která budou kombinovat finanční podporu pro jednotlivce, účinnou regulaci a kvalitní sociální služby, včetně služeb týkajících se bydlení, zaměstnání, zdraví a sociálního
CS
6
CS
zabezpečení. Je třeba věnovat více pozornosti standardům kvality sociálních služeb a specifickým překážkám, na které bezdomovci při přístupu k těmto službám narážejí. V bytové politice je klíčovým prvkem sociální a obecní bydlení, které často představuje hlavní řešení problému bezdomovectví. Ovšem přebytek poptávky je velmi častý. V některých případech je to kvůli posunu těžiště politiky směrem k soukromému bydlení. I přes úsilí zlepšit úroveň bydlení představuje jeho kvalita i nadále problém. V konvergenčních regionech by mohly hrát důležitou roli strukturální fondy EU, zejména EFRR. Koncentrace bezdomovectví a vyloučení v oblasti bydlení může být vyřešena pouze prostřednictvím programů v oblasti bydlení a programů na obnovu měst, které budou podporovat udržitelné komunity a sociální rozmanitost. Strategie na vyřešení bezdomovectví a vyloučení v oblasti bydlení mají významnou úlohu při budování sociálně a ekologicky udržitelného hospodářství, a měly by proto být nedílnou součástí strategií po skončení krize. 4.
ZLEPŠENÍ EFEKTIVITY A ÚČINNOSTI VÝDAJŮ NA ZDRAVOTNÍ PÉČI ZA ZHORŠENÝCH PODMÍNEK A VĚTŠÍCH ROZPOČTOVÝCH OMEZENÍ
Údajů o dopadech krize na zdraví lidí je zatím málo, ale ze zkušeností vyplývá, že hospodářský útlum s sebou přináší větší rizika pro duševní a tělesné zdraví a jeho negativní dopady se mohou projevit až za nějakou dobu. Na zdravotní stav má vliv rozsah a trvání špatných hospodářských a sociálních podmínek. Rozpočtová omezení, kvůli nimž je obtížnější reagovat na rostoucí poptávku v oblasti zdravotní péče, mohou přinést nepřímé důsledky. Náhlý nárůst nejistoty představuje stresový faktor, který má na obyvatelstvo vliv ve velkém měřítku. Nejisté zaměstnání, restrukturalizace a dlouhodobá nezaměstnanost mají významný vliv na duševní zdraví a souvisí se sebevraždami, alkoholismem a užíváním drog, zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění a mají dopad na úmrtnost. Kromě toho mohou nižší příjmy způsobit, že se lidé dostanou k potřebné péči pozdě nebo dokonce vůbec. Tato skutečnost poukazuje na význam podpory začlenění na trh práce, aby se zdravotním rizikům zabránilo. Dopad krize na zdraví se bude v rámci EU pravděpodobně lišit v závislosti na závažnosti hospodářského útlumu a stabilitě odvětví zdravotnictví a systému sociálního zabezpečení. Některé z členských států, které jsou zasaženy krizí nejvíce, patří rovněž mezi státy s relativně nejhorší zdravotní situací a nejméně rozvinutými zdravotními a sociálními politikami. V důsledku přijatých opatření se rozdíly dále prohlubují. Některé soubory opatření na podporu oživení zahrnují dodatečné výdaje v oblasti zdraví, zatímco jiné v rozpočtech pro zdravotnictví škrtají. V zemích, kde mají lidé celkově horší zdravotní stav a panují zde v tomto ohledu značné rozdíly, existuje rovněž větší nerovnost v přístupu ke zdravotní péči a tyto státy na napravení této situace vynakládají nejméně prostředků. I když nepočítáme tlak na rozpočet, tyto země zřejmě na zabezpečení zdraví svých obyvatel nevěnují dostatek financí. V těchto případech bude třeba vynakládat více prostředků na zdravotní péči, včetně větší propagace a prevence, a bude nutné je využívat účinněji.
CS
7
CS
Výrazné a stále rostoucí nerovnosti v oblasti zdraví v rámci jednotlivých členských států ukazují, že ne všichni mají z hospodářského růstu, který má pozitivní vliv na zdraví, stejný prospěch. Případy úmrtnosti a nemocnosti, kterým bylo možno zabránit, společnost zatěžují a snižují zaměstnanost, produktivitu a růst a zároveň dále omezují rozpočet určený pro zdravotnictví. Napravení nerovnosti v oblasti zdraví vyžaduje, aby ve všech opatřeních byla věnována pozornost sociálním faktorům, které zdraví ovlivňují, dále aby se zavedla účinná zdravotní péče a přehodnotily se priority. Pro zmenšení nerovnosti v oblasti zdraví mezi jednotlivými členskými státy je třeba věnovat větší pozornost dopadům na zdraví ve využívání strukturálních fondů a ve všech evropských politikách. S ohledem na rostoucí potřeby a napjaté rozpočty znovu naléhavě vyvstává nutnost zaměřit se na efektivitu a účinnost. Je pravděpodobné, že veřejný rozpočet většiny členských států bude pod tlakem ještě řadu let, a bude tedy nutné se soustředit na stanovení priorit, efektivitu a účinnost. Výdaje v oblasti zdraví jsou značné, v průměru dosahují 9 % HDP, přičemž se pohybují v rozmezí od 5 % do 11 %. Výdaje přibližně odpovídají HDP na obyvatele, nicméně samotné vynaložené prostředky jsou ovlivňovány složitou kombinací faktorů. Hlavními strukturálními činiteli jsou nové technologie, rostoucí očekávání, stárnutí obyvatelstva a nárůst nezdravého životního stylu. Forma, organizace a provádění zdravotní péče úzce souvisí s poměrem nákladů a přínosů, přičemž podobná výše výdajů může přinášet různé výsledky. Z toho vyplývá, že možnosti pro zlepšení existují nejen v rámci samotného odvětví, ale lze jich dosáhnout i prostřednictvím zlepšení sociálních faktorů ovlivňujících zdraví. Rozdíly mezi jednotlivými systémy, pokud jde o výdaje a relativní ceny, vyvolávají otázky o strukturách financování a poskytování služeb a prioritách opatření (např. prevence versus léčba). Odvětví zdravotnictví rovněž skrývá velký potenciál pro tvorbu pracovních míst, což má velký význam pro strategie, které se zaměřují na návrat k udržitelnému růstu a zaměstnanosti. Spolu s dlouhodobou péčí představuje toto odvětví téměř 10 % všech pracovních míst a vzhledem ke stárnutí obyvatelstva bude poptávka po službách v oblasti zdraví a sociálních službách narůstat.
5.
DLOUHODOBĚJŠÍ NÁSLEDKY FINANČNÍ A HOSPODÁŘSKÉ KRIZE PRO DŮCHODOVÉ SYSTÉMY
Důchodci byli díky stálým příjmům, nízké inflaci a zvyšování minimálních důchodů v posledních letech krizí doposud relativně málo zasaženi. Ani lidé, kteří do důchodu odcházejí nyní nebo v blízké budoucnosti, nebudou krizí, s výjimkami několika členských států, pravděpodobně výrazně poznamenáni. Je to zejména proto, že většina příjmů na výplatu důchodů pochází z veřejných systémů průběžného financování, které jsou vůči krátkodobým cyklickým výkyvům relativně odolné, i když i tyto systémy se dostanou pod větší tlak, protože při nižší zaměstnanosti klesají vybrané příspěvky a snižuje se daňová základna. Navíc v těch několika málo zemích, kde se na důchodech významně podílejí fondové systémy, mívají výplaty důchodů pevně stanovenou výši a investiční riziko zde tedy nese samotný systém, a nikoli jednotlivec. V několika členských státech představuje snížení i tak poměrně nízkých důchodů zdroj obav, jelikož v těchto zemích byla míra chudoby u starších lidí již vysoká.
CS
8
CS
Vzhledem k tomu, že se důchodové systémy a jejich ekonomické pozadí mění, mohly by dlouhodobější následky krize, nebudou-li dostatečně řešeny, být poměrně závažné pro budoucí důchodce. Současná krize poukázala na zranitelnost fondových systémů vůči výkyvům na finančních trzích a upozornila na to, že tvůrci politik a regulační a kontrolní orgány musí prosazovat opatrnější správu důchodových úspor obyvatel, a najít tak vyrovnaný způsob pro využívání výhod těchto systémů. Velké rozpětí ve vzniklých ztrátách a ještě větší rozdíly ve schopnostech je absorbovat ukazují, že rozdíly v podobě penzijních fondů a investičních strategiích mají velký význam. Z rozdílných dopadů v rámci Unie lze vyvodit významné důsledky a posoudit, jak fondové systémy zlepšit a jak pro vkladatele nalézt lepší rovnováhu mezi zabezpečením, finanční dostupností a výnosy. V této souvislosti se objevuje nová agenda týkající se změn podoby fondových systémů a rychlého uzavření nedokončených částí nových povinných systémů (např. ohledně bezpečnějších standardních možností, změny struktury portfolia krátce před odchodem do důchodu, omezení výše poplatků, pravidla pro pravidelnou výplatu důchodu a fázi výplaty). Dosažení těchto změn bude důležitou součástí opětovného vybudování důvěry veřejnosti ve fondové systémy. Krize dále poukázala na to, že opatření na stabilizaci finančních trhů budou muset zahrnovat i penzijní fondy. Potřeba lepší regulace bude rovněž muset mít evropský rozměr. Je důležité, že dlouhodobější otázce stárnutí obyvatelstva se začíná věnovat větší pozornost. Rovnováha mezi přiměřeností a udržitelností, která je již celé desetiletí předmětem důchodových reforem, se ocitla kvůli finanční a hospodářské krizi pod dalším tlakem. Nyní bude třeba kvůli rostoucí nezaměstnanosti ochránit vyšší míru zaměstnanosti u starších pracovníků a žen. Soubory opatření na oživení zajistily půdu pro hospodářský růst, ale rovněž negativně ovlivnily těžce dosažené rezervy v oblasti veřejných financí, které měly umožnit zvláštní výdaje na řešení stárnutí obyvatelstva. Tuto ztracenou půdu bude třeba znovu získat. Je pravděpodobné, že budoucí důchodci budou více závislí na výkyvech finančních trhů a trhů práce. Význam výplat důchodů na základě fondů, zejména toho typu, kde je příspěvek stanoven a kde investiční rizika obvykle nesou vkladatelé, pravděpodobně výrazně vzroste. Důchody ze systémů průběžného financování se budou rovněž stále více zakládat na příspěvcích z příjmů za celý život a pokud přetrvá současný vývoj, budou mít na plný (maximální) důchod nárok pouze lidé s velmi dlouhou profesní dráhou, kteří do systému přispívali více méně nepřetržitě. Tento vývoj bude mít obzvláště silný dopad na ženy. Přiměřenost nebude záviset pouze na schopnosti pracovníků pozitivně reagovat na nové pracovní pobídky zahrnuté v důchodových systémech. Bude rovněž podmíněna schopností trhů práce vytvářet dostatečné příležitosti pro dlouhou a méně přerušovanou profesní dráhu. Opatření zavedená většinou členských států v rámci reforem, které mají zajistit udržitelnější důchodové systémy, představují velmi důležitý krok, avšak je třeba je rozšířit a zajistit i výplatu přiměřených důchodů. Aby bylo možno toho dosáhnout, bude třeba, aby lidé pracovali více a déle. Kromě reforem důchodových systémů to bude znamenat další opatření na podporu výkonnějšího trhu práce a širšího rozložení zdrojů určených na výplatu důchodů.
CS
9
CS
Výbor pro sociální ochranu (SPC) hodlá ve spolupráci s Výborem pro hospodářskou politiku (EPC) a s ohledem na negativní dopady krize a nejdůležitější úkoly týkající se zajištění přiměřených a udržitelných důchodů v souvislosti s nižším růstem a zrychlujícím se stárnutím obyvatelstva znovu vyhodnotit pokrok důchodových reforem provedených v posledních deseti letech. 6.
ŘÍZENÍ
Od vypuknutí krize Komise a SPC společně monitorují její sociální dopady a upozorňují na objevující se sociální problémy a nová opatření. Výsledky, které obsahují důkladné přezkoumání konkrétních otázek v sociální politice, jako jsou například dávky životního minima a důchodové systémy, byly předloženy Radě. Tato práce poskytla nové příležitosti pro vzájemné učení a výměnu osvědčených postupů a zvýšila povědomí o společných problémech a porozumění těmto problémům. Potřeba rychle na krizi reagovat vedla mnoho členských států k tomu, aby posílily své kapacity na identifikaci sociálních problémů a zintenzívnily spolupráci mezi sociálními a institucionálními aktéry. Členské státy si tak rozšířily základnu znalostí o sociálních dopadech krize za použití administrativních údajů nebo specifických nástrojů na monitorování, včetně nových šetření. Byly podniknuty kroky pro zlepšení včasného provádění sociálních šetření EU. Země se zavedenými mechanismy a postupy řízení měly ze zapojení a mobilizace zúčastněných stran užitek. Ve vytváření a provádění krátkodobých opatření trhu práce, která měla zachovat pracovní místa, hráli často hlavní roli sociální partneři. Místní orgány a nevládní organizace v celé Evropě musely čelit zvýšené poptávce po sociálních dávkách a službách, přičemž byly současně často omezovány jejich vlastní příjmy. Spolupráce a koordinace mezi těmito aktéry se ukázala jako velmi cenná. V září 2009 přijal SPC zprávu „Growth, Jobs and Social Progress“ (Růst, pracovní místa a sociální rozvoj), z které vyplývá, že přínosy růstu nebyly v posledním desetiletí rovnoměrně rozdělovány a že chudoba a sociální vyloučení představují i nadále ve většině zemí EU zásadní problém, i když mezi státy existují značné rozdíly. Proto je nutné systematicky zhodnotit pokrok výsledků v sociální oblasti, včetně rovnosti žen a mužů. Za tímto účelem je zásadní zvýšit účinnost a viditelnost sociální OMK, a tak ji posílit. Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 2010 bude představovat nový podnět, protože zvýší informovanost, posílí partnerství a zahájí dialog s novými aktéry. Měl by vést EU k tomu, aby znovu a důrazně potvrdila závazek, který učinila před deseti lety, a sice že zásadně přispěje k odstranění chudoby a sociálního vyloučení.
CS
10
CS
