10 děl současného umění nečekaně v 10 pražských kostelech 29. 5.–30. 6.
Hostivice 7.
Praha 9.
5. 2.
3.
4,8.
1. 10. 6.
V rámci festivalu Dny víry 2015
Svět umění a svět víry mají mnoho společného. To, čemu obvykle říkáme kultura, vyrostlo z kultu – z úcty k posvátnému; celé dějiny lidstva prostupuje dialog mezi náboženstvím a uměním. Po staletí byla nejenom štědrým mecenášem umění, nýbrž především hlásala evangelium, které vždy bylo a je mocným inspiračním zdrojem bezpočtu uměleckých děl. Projekt Boží umění 2015 vznikl s podporou pražské galerie dvorak sec contemporary, která je hlavním mecenášem výstavy. Návštěvníci tak mohou od 29. května do 30. června obdivovat deset vybraných děl současných českých a slovenských autorů v deseti nejkrásnějších kostelech v Praze.
1.
VIKTOR FREŠO BOH JE LÁSKA, 2014 neon, 350 x 50 cm Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, nám. Jiřího z Poděbrad, 130 00 Praha 3 Viktor Frešo (1974) Viktor Frešo patří nepochybně mezi nejvýraznější postavy současného, nejen slovenského umění. Jeho tvorbu provází hravost a humor, které s lehkostí reflektují dnešní společenskou a kulturní situaci. „Dílo hovoří samo za sebe. Jde o zářící nápis Boh je láska z neonu, který ve své velikosti ještě podtrhává a zdůrazňuje tuto skutečnost a pravdu.“
2.
MARIAN KAREL CYLINDER, 2002 sklo, 210 x 230 x 85 cm Kostel sv. Markéty, který je v areálu Břevnovského kláštera, Markétská 28/1, 169 01 Praha 6 Marian Karel (1944) Marian Karel je český tvůrce skleněných objektů a realizací v architektuře a vysokoškolský pedagog. Jeho objekty lze chápat jako díla pokoušející naše ustálené režimy vnímání na straně jedné, jako hold ušlechtilému materiálu a tvaru na straně druhé. „Minimalistické dílo Cylinder ze dvou kusů skla se stává uzavřeným prostorem v otevřeném sakrálním prostoru kostela. Návštěvníci do díla vstupují a stávají se jeho součástí.“
3.
MARTIN KRAJC EL NINO JESÚS DE PRAGA, 2014 akryl na sametu, 200 x 180 cm Kostel Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského neboli Pražské Jezulátko, Karmelitská 9, 118 00 Praha – Malá Strana Martin Krajc (1984) Martin Krajc je talentovaný český malíř, který progresivně rozvíjí svůj expresivní malířský rukopis. Autor se často inspiruje svým okolím a hledá nové náměty pro svoji tvorbu. „Obrazy s motivem Pražského Jezulátka se obrací k sakrální tematice, které jsem se věnoval již dříve v tematické sérii chrámových interiérů. V těchto obrazech se ozývá výrazná inspirace českým a španělským barokem, které mě velmi ovlivnilo. Pracuji zde s monumentalizací daného motivu, samet a gestická technika odkazují na barokní okázalost.“
4.
VÁCLAV CIGLER A MICHAL MOTYČKA CLONA, 2015 zlatá jemně reflexní fólie, 1,5–2 x 20 m Kostel Matky Boží před Týnem, Staroměstské náměstí, Praha 1 Od roku 1999 spolupracuje Václav Cigler s Michalem Motyčkou, který od roku 2001 připravuje jeho výstavy a domýšlí prostorové projekty v závislosti na přislíbeném prostoru k realizaci. Michal Motyčka (1974) je architekt a umělec. Václav Cigler (1929) Václav Cigler je mezinárodně uznávaný český sklářský vizionář. Tvorba Václava Ciglera je zaměřena na plastické objekty z broušeného optického skla, návrhy a realizace osvětlovadel a šperků, kresby, prostorové projekty a kompozice pro architekturu. Jako umělec i pedagog velmi výrazně ovlivnil myšlení a tvorbu několika generací umělců. „Instalace nazvaná Clona odděluje prostor věřících od prostoru kněze ve smyslu opony v chrámu, jež byla trvalou připomínkou toho, že lidstvo je kvůli hříchu nehodné vstoupit do Boží přítomnosti. V určitém smyslu byla opona symbolickým obrazem samotného Krista, který je jedinou cestou k Otci.“
5.
DIANA WINKLEROVÁ TŘEBOŇSKÝ OLTÁŘ instalace, 70 x 180 cm Kostel sv. Tomáše, Josefská 8, Praha 1
Diana Winklerová (1983) Rozsah tvorby Diany Winklerové je velmi široký, sahá od fotografie přes video až k plastikám, které jsou ale více trojrozměrnými objekty než klasická socha. Její práce jsou odrazem jí samé, zabývá se tématy, jako jsou multikulturalismus, vlastenectví nebo ekologie. Její umění nenudí, naopak uchovává si dnes málo vídanou schopnost okouzlit. „Objekt vznikl z inspirace na sympoziu v Třeboni. Podobně jako většina z mé tvorby má dílo Třeboňský oltář více možných rovin interpretace. V zásadě jde o vztah kamene a fotografie vodní hladiny. Tento vztah může být zobrazením vzájemné možnosti nebo důsledku, a přitom se obě složky díla nalézají v rozdílných dimenzích. Adjustace fotografie vychází z formy oltářního obrazu a navozuje možnost spirituální úvahy.“
6.
RICHARD ŠTIPL, MIRABILIA, 2014 dřevo, stříbro, hliník, 80 x 90 x 14 cm Kostel sv. Václava, náměstí Svatopluka Čecha, Praha-Vršovice
Richard Štipl (1968) Tvorba malíře a sochaře Richarda Štipla se vyznačuje silným emotivním nábojem. Štipl pracuje jako jeden z mála současných autorů s odkazem klasického evropského sochařství, který dále rozvíjí. Jeho autoportréty můžeme chápat jako soudobou výpověď o vypjatosti lidské existence. „Název díla Mirabilia či div je odkaz na Mirabilia Urbis Romae (divy města Říma), latinsky psaný průvodce římskými památkami z roku 1140 pro poutníky do věčného města. Název je tak i průvodcem díla, kde základní tvarosloví dřevěného pozadí je vnitřní krajina autora. Přes tuto krajinu je rozprostřena kovová říza zachycující emotivní stavy jedinců.“
7.
JIŘÍ DAVID TRNOVÁ KORUNA, 2009 kovový stojan, neon, 70 x 50 x 50 cm Kostel sv. Jakuba, Husovo náměstí, Hostivice Jiří David (1956) Jiří David je současný český umělec a pedagog na UMPRUM a spoluzakladatel umělecké skupiny Tvrdohlaví, která vznikla v roce 1987. Provokativní tvorba Jiřího Davida se zabývá tematizací paradoxu a hledání identity, kterou umělec chápe jako aktuální kulturní problém. Jiří David je letošním reprezentantem Československého pavilonu na Benátském bienále. „Trnová koruna pro mne představuje jisté obecné utrpení. Na druhou stranu jsem ji ztvárnil tak, že její obsah nelze číst jednoznačně pouze nábožensky.“
8.
MILAN HOUSER ZLATÁ STŘECHA, 2011 plech, akrylátová barva, tónový akrylátový lak, 123 x 157 cm Kostel sv. Jakuba, Malá Štupartská, 110 00 Praha 1
Milan Houser (1971) Výtvarník Milan Houser používá speciální techniku nanášení desítek i stovek litrů změkčeného barevného laku na plátno nebo střechy žigulíků, přičemž výsledné objekty schnou měsíce i léta a váží desítky kilogramů. Milan Houser je děkanem FaVU na VUT v Brně. „… i v zlatém Buddhově nehtu... se zrcadlí celý svět.“
9.
JIŘÍ ČERNICKÝ & OLGOJ CHORCHOJ WHERE ARE YOU GOING, JC?, 2014 světelná instalace, 230 x 160 x 17 cm Kostel sv. Matěje, U Matěje 198/2, 160 00 Praha 6 Jiří Černický (1966) & Olgoj Chorchoj (Michal Froněk (1966) a Jan Němeček (1963) Jiří Černický je český multimediální umělec, který se jako jeden z mála českých umělců prosadil i v zahraničí. Studio Olgoj Chorchoj je designérsko-architektonické studio založené Michalem Froňkem a Janem Němečkem. Spoluprací těchto autorů vzniklo propojení světa volného umění a designu. „Původní svítidlo JC z naší kolekce Tube Lights, které využívalo explicitně křesťanského symbolu jako užitkového předmětu spíše ironicky a bez větších filozofických ambicí, bylo aktualizováno intervencí Jiřího Černického. Přidáním vizuálně výrazných skateboardových podvozků, které svou orientací logicky znemožňují jakýkoli pohyb, bylo dosaženo symbolického vyjádření krize víry, která je především v současném evropském prostoru čitelná. Umístění objektu ‚Where R U going, JC?‘ v sakrálním prostoru toto vyznění ještě umocňuje.“
10.
JAKUB ŠPAŇHEL BAROKNÍ KOSTEL, 2004 akryl na plátně, 190 x 130 cm Kostel sv. Ignáce, Karlovo náměstí, Praha 2 Jakub Špaňhel (1976) Jakub Špaňhel je český malíř mimořádného talentu, pro kterého je charakteristická tendence k monochromii a důraz na malířské kvality. Ve svém typickém gestickém stylu opakuje několik motivů, např. série chrámových interiérů a lustrů, květin nebo aktů. „Vždycky jsem maloval věci, které existují. Já si hrozně nerad něco vymýšlím, protože mi připadají reálné věci a normální život zajímavý a tak neskutečný, že mi to stačí.“
S PODPOROU
