1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.
Úvodní slovo Charakteristika území Příroda Městská zeleň Lidé a zvířata ve městě Voda Ovzduší Odpady Doprava a hluk Energetika Nebezpečné látky Posuzování vlivů na životní prostředí Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta Kam se obrátit při problému Přehled institucí v resortu životní prostředí Seznam užitečných internetových stránek Seznam zkratek
str. 1 str. 2 str. 4 str. 26 str. 35 str. 39 str. 51 str. 56 str. 67 str. 69 str. 75 str. 76 str. 77 str. 80 str. 86 str. 87 str. 88
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, dostává se vám do ruky čerstvé vydání brožury věnované životnímu prostředí a jeho ochraně ve Zlíně a okolí. Společně s kolegyněmi a kolegy, kteří se na její tvorbě podíleli, si velmi vážíme toho, že máte o tuto problematiku zájem. Ochrana životního prostředí není pro zlínskou radnici pouhou frází. Víme velmi dobře, že jak se k přírodě budeme chovat, tak se i ona bude chovat k nám. Máme to štěstí, že Zlín je jedním z nejzelenějších měst v České republice. V jeho katastru roste více než 100 tisíc stromů, je jich tedy více, než zde žije obyvatel. Máme tady také parky, květiny, keře… To vše nám dělá okolí krásnějším. Ale o tu krásu se také musíme starat. V této publikaci najdete detailní informace o tom, co jsme pro životní prostředí udělali, co je potřeba dodržovat, jak se v dané problematice vzdělávat a orientovat, věnujeme se na jejích stránkách lidem, zvířatům, dopravě, hluku, nebezpečným látkám atd. Rád bych uvedl jeden z důkazů, že se o životní prostředí ve Zlíně snažíme starat co nejlépe. Stromy. Už pátým rokem v našem městě platí, že se více stromů vysadí, než pokácí. Obměna dřevin je nutná, i život stromu někdy končí, i dřeviny mají své choroby. Než ale necháme strom skácet, musíme mít vždy stoprocentní jistotu, že jde o nevyhnutelné řešení. Jistě, jsou i případy, kdy je nutné pokácet také zdravé stromy, ale není to kvůli dřevu, jak občas slyším, ale kvůli tomu, že tyto stromy musí ustoupit výstavbě. Třeba rozšíření silnice, jak se stalo například v případě ulice Mostní. Jak už jsem ale uvedl, vždy následně provádíme na území města náhradní výsadbu. V neposlední řadě je třeba přistupovat k postupné obnově stromového patra tak, aby i generace našich dětí měly stejně kvalitní životní prostředí, ne-li lepší. Proto je třeba udržovat pestrou různověkost stromů v parcích a na veřejných prostranstvích. Toho bez postupné obnovy nelze dosáhnout a já jsem přesvědčen, ze naše děti to časem ocení. O tom, jak se staráme o stromy, se můžete průběžně přesvědčovat sami. Na městských stránkách www.zlin.eu najdete na úvodní straně banner s názvem Stromy pod kontrolou, kde se dozvíte spoustu informací o dřevinách ve svém okolí. Databázi neustále rozšiřujeme a je naší ambicí, aby v ní bylo nakonec všech 100 tisíc zlínských stromů. To ale ještě pár let potrvá. Na závěr mi dovolte vyjádřit jako dlouholetému ornitologovi potěšení z toho, že Zlín je díky tomu, jak je v celé ploše prorostlý zelení, přátelským domovem pro velké množství ptačích druhů. Dokládá to známé úsloví, ze vše souvisí se vším. Pokud je ve městě kvalitní životní prostředí, jsou v něm i živí tvorové. V našich parcích i lesích se s nimi můžete dennodenně potkávat. Přeji vám, aby čas strávený s touto publikací byl pro vás časem užitečným. RNDr. Bedřich Landsfeld, náměstek primátora
2.1 Rozloha Rozloha města Zlína: 103 km2 Rozloha správního území města Zlína – obce s rozšířenou působností: 351 km2
2.2 Demografie Statutární město Zlín Počet obyvatel: 75 112 (k 31. 12. 2014) – z toho muži 35 901 – z toho ženy 39 211 Hustota obyvatel: 729 obyvatel/km2 Průměrný věk obyvatel: 43,4 let Meziročně dochází k poklesu počtu obyvatel (počet obyvatel v roce 2007 byl 78 066) Počet místních částí Zlína: 15 (Jaroslavice, Klečůvka, Kostelec, Kudlov, Lhotka–Chlum, Louky, Lužkovice, Malenovice, Mladcová, Prštné, Příluky, Salaš, Štípa, Velíková, Zlín) Správní území Magistrátu města Zlína – obecního úřadu s rozšířenou působností Počet obyvatel: 98 940 (k 31. 12. 2014) – z toho muži 47 670 – z toho ženy 51 270 Hustota obyvatel: 282 obyvatel/km2 Průměrný věk obyvatel: 43 let Počet ekonomicky aktivního obyvatelstva: 49 143 (dle sčítání v roce 2011) Počet obcí: 30 Bohuslavice u Zlína, Březnice, Březůvky, Dobrkovice, Doubravy, Držková, Fryšták, Hostišová, Hřivínův Újezd, Hvozdná, Kaňovice, Karlovice, Kašava, Kelníky, Lhota, Lípa, Lukov, Lukoveček, Machová, Mysločovice, Ostrata, Provodov, Racková, Sazovice, Šarovy, Tečovice, Velký Ořechov, Vlčková, Zlín, Želechovice nad Dřevnicí.
2.3 Geografická charakteristika města Zeměpisná šířka: Zeměpisná délka: Nadmořská výška: – nejnižší: – nejvyšší:
N49°13'36,71" E17°40'8,32" 223 m n. m. 190 m n. m. (Dřevnice v Malenovicích) 458 m n. m. (Tlustá hora)
Statutární město Zlín je moderní architektonicky dobře řešené město, rozprostírající se mezi dvěma pásy Vizovické vrchoviny v nivě řeky Dřevnice a přilehlých svazích. Geomorfologicky náleží do soustavy Vnější Západní Karpaty, celku Vizovická vrchovina a podcelku Zlínská vrchovina. Význačnými prvky reliéfu Zlína jsou sníženiny typu kotlin a brázd v údolí řeky Dřevnice rozdělující město na levobřežní a pravobřežní část. Odlišností města Zlína od většiny měst je chybějící křížení bývalých cest ve středu města, které bývalo základem náměstí.
2.4 Podnebí Průměrné roční srážky (2009–2014): 578 mm/rok rok 2009 340 mm/rok rok 2012 rok 2010 734 mm/rok rok 2013 rok 2011 570 mm/rok rok 2014 Nejvíce srážek připadá na červenec, nejméně na únor.
610 mm/rok 538 mm/rok 675 mm/rok
Teplota do 2000 8,67
průměrná roční teplota (°C) průměrná teplota v nejteplejším měsíci (červenec) 18,00 průměrná teplota v nejchladnějším měsíci (leden) –2,40 maximální absolutní naměřená teplota do roku 2000: minimální absolutní naměřená teplota do roku 2000: maximální absolutní naměřená teplota 2000–2008: minimální absolutní naměřená teplota 2000–2008: maximální absolutní naměřená teplota 2009–2014: minimální absolutní naměřená teplota 2009–2014:
2000–2008 2009–2014 9,12 10,42 20,30
21,37
–1,70 –0,99 35,60 °C v roce 1983 –22,90 °C v roce 1985 36,30 °C v roce 2008 –19,10 °C v roce 2006 39,8 °C v roce 2013 –21,2 °C v roce 2009
2.5 Využití území Celková výměra (ha) Podíl zemědělské půdy z celkové výměry (%) Podíl orné půdy ze zemědělské půdy (%) Podíl trvalých travních porostů ze zemědělské půdy (%) Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry (%) Podíl vodních ploch z celkové výměry (%) Podíl lesů z celkové výměry (%) Koeficient ekologické stability*
SMZ 10 283 41,2 57,3 24,3 20,1 1,1 37,7 1,29
ORP 35 037 45 61,5 28,3 11,5 0,9 42,6 1,55
* Koeficient ekologické stability (KES) je poměrové číslo, které stanovuje poměr ploch tzv. stabilních a nestabilních krajinotvorných prvků podle vzorce: lesní půda + vodní plochy a toky + trvale travní porost + mokřady + sady + vinice KES = orná půda + antropogenizované plochy + chmelnice
0,10 < KES < 0,30 0,30 < KES < 1,00
1,00 < KES < 3,00
KES > 3,00
území nadprůměrně využívané, se zřetelným narušením přírodních struktur, základní ekologické funkce musí být soustavně nahrazovány technickými zásahy území intenzivně využívané, zejména zemědělskou velkovýrobou, oslabení autoregulačních pochodů v ekosystémech způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie vcelku vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami, důsledkem je i nižší spotřeba energo-materiálových vkladů přírodní a přírodě blízká krajina s výraznou převahou ekologicky stabilních struktur a nízkou intenzitou využívání krajiny člověkem
Zastoupení ploch ve městě Zlíně
Zastoupení ploch správního obvodu obce s rozšířenou působností – Zlín
15 %
9% 2% 1%
24 % 5%
28 %
1% 6% 1%
4% 1%
38 %
10 %
42 % 13 %
orná půda 2 425 ha
zahrady 627 ha
orná půda 9 683 ha
zahrady 1 256 ha
ovocné sady 151 ha
TTP 1 029 ha
ovocné sady 357 ha
TTP 4 456 ha
lesní půda 3 875 ha
vodní plochy 110 ha
vodní plochy 329 ha
zastavěné plochy 479 ha
ostatní plochy 1 586 ha
lesní půda 14 936 ha zastavěné plochy 868 ha
ostatní plochy 3 153 ha
Základním právním předpisem ochrany přírody a krajiny v ČR je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, a jeho prováděcí vyhlášky. Obecná ochrana území je řešena prostřednictvím územních systémů ekologické stability, významných krajinných prvků a ochrany krajinného rázu především na územích přírodních parků. Obecná ochrana druhová se vztahuje na veškeré druhy rostlin a živočichů, které zákon chrání před zničením, poškozováním a dalšími činnostmi, které by mohly vést k ohrožení těchto druhů a jejich populací. Specifickou součástí je ochrana volně žijících ptáků a samostatně jsou před poškozováním a ničením chráněny také dřeviny. Obecná ochrana neživé části přírody a krajiny pak poskytuje ochranu jeskyním, přírodním jevům na povrchu, které s jeskyněmi souvisejí, a paleontologickým nálezům. Zvláštní ochrana přírody je pak zajištěna vyhlašováním zvláště chráněných území a ochranou zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou výslovně uvedeny ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., v platném znění, a dělí se na 3 kategorie: ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené druhy. Se vstupem do Evropské unie pak vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000 – Evropsky významných lokalit a Ptačích oblastí.
3.1 Územní systém ekologické stability Územní systém ekologické stability (ÚSES) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. Rozlišuje se lokální, regionální a nadregionální ÚSES. Hlavním smyslem jeho vymezování je posílení ekologické stability krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb – dosažení stavu harmonické kulturní krajiny, ve které jsou plochy člověkem destabilizovaných ekosystémů vyváženy vhodně rozloženými plochami ekologicky stabilnějších přirozených a přírodě blízkých ekosystémů. Cíle ÚSES jsou uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny, zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení, podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny a uchování významných krajinných fenoménů. Základní skladební části ÚSES jsou biocentra (centra biologické diverzity) a biokoridory (propojení mezi biocentry, určené především pro migraci), doplňují je interakční prvky. Závazně vymezený lokální ÚSES, který reflektuje vyšší úrovně ÚSES, najdete v mapových podkladech územních plánů jednotlivých obcí, zlínský ÚSES rovněž v Ekomapě Zlína. Popis skladebních částí ÚSES města Zlína (názvy, funkčnost, formace atd.) je obsažen v písemné části územního plánu.
3.2 Krajinný ráz „Součástí lidské zkušenosti byl život v přírodní krajině po dobu, která stačila k tomu, aby kladná i záporná zkušenost stovek generací byla fixována v lidském geonomu. Po naprostou většinu evoluce druhu to byla přírodní krajina, ve které se člověk uplatňoval jako člen ekosystému, nikoliv jako síla působící na něj ‚zvenčí’. Avšak dnešní lidé obklopení technosférou mají možnost poznávat fungování přírodních ekosystémů spíše z knih a televize než přímým fyzickým kontaktem. Krajina pro ně přestala fungovat jako domov, kde se pracuje, a stala se cizím místem, kam se občas chodí na návštěvu.“ (z knihy Krajinný ráz, Löw J. a Míchal I., 2001). Krajinný ráz je dán specifickými rysy a znaky, které vytvářejí rázovitost – odlišnost a jedinečnost krajiny. Je tvořen zejména přírodní, kulturní a historickou charakteristikou určitého území. Kulturní a historická charakteristika krajiny jsou spjaty s osídlováním a životem lidí v krajině v běhu času. Přírodní hodnota je tvořena kvalitou a pestrostí přírodních složek a prvků krajiny, trvalými podmínkami (geologie, geomorfologie, klima, biogeografie) i aktuálním stavem ekosystémů. Charakter přírodních, kulturních a historických složek, jejich hodnota a vizuální projev v krajinné scéně, je základem pro hodnocení krajinného rázu. Obraz krajiny, jehož součástí jsou tedy i doklady existence a působení člověka v krajině, vždy utváří dějinné souvislosti v přírodním rámci a je dán společným projevem všech charakteristik – je souhrnem znaků, vlastností, jevů a hodnot určité krajiny vytvářejících její celkový charakter.
Krajinný ráz je významnou hodnotou životního prostředí a je proto chráněn před znehodnocením. Celoevropsky přijatý standard (Evropská úmluva o krajině z roku 2000) předpokládá, že existuje zájem na plošné ochraně krajinného rázu jako součásti kulturního dědictví a příznivého životního prostředí pro budoucí generace. Ochrana krajinného rázu platí na celém území ČR – orgány ochrany přírody mají za cíl chránit nejen zvláště chráněná území a vyjmenované druhy rostlin a živočichů, ale mají aktivně přispívat k péči o celé území beze zbytku, zejména z hlediska zachování bohatosti a pestrosti krajinných typů, jejich přírodních a estetických hodnot. 3.2.1 Přírodní parky K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, které nejsou chráněny zvláštní územní ochranou, může orgán ochrany přírody zřídit přírodní park. Hlavním posláním přírodního parku je zachovávat ekologickou stabilitu hospodářsky běžně využívané krajiny tak, aby nebyl narušován současný stav přírodního prostředí. Na Zlínsko zasahují 3 přírodní parky: Želechovické paseky a zčásti pak Vizovické vrchy a Hostýnské vrchy. Přírodní park Želechovické paseky Přírodní park Želechovické paseky byl ustanoven v prosinci 2001 vyhláškou Rady města Zlína. Nachází se jihovýchodně od Zlína na částech katastrálních území Kudlov, Jaroslavice u Zlína a Želechovice nad Dřevnicí. Východní část přírodního parku svou hranicí navazuje na přírodní park Vizovické vrchy a celkový rozsah vymezeného území je 1 047,9 ha. Území přírodního parku Želechovické paseky má rozdrobený, lesozemědělský charakter s rozptýleným, tzv. pasekářským osídlením, které vznikalo postupným obsazováním vyšších lesnatých poloh členitých pahorkatin a vrchovin z níže položených, dle tehdejších poměrů přelidněných krajů. První zprávy o zakládání pasek pocházejí z 16. století. Rozptýlené osídlení se pak v 17. až 18. století rozšířilo i na svahy a vysoké plošiny formou osamělých dvorců a sedlišť s úsekovou plužinou. Obvykle z nižších poloh odcházeli méně majetní lidé, kteří neměli prostředky na přístupné pozemky ve vsi,
případně staří lidé na výměnek. Staletí kultivovanou krajinu zásadněji ovlivnila až nucená kolektivizace zemědělství během éry komunistické diktatury. Vedle zpřetrhání majetkových a citových vazeb k půdě zrušila pozemkové dělení jednotlivých tratí včetně menších mezí a průmyslově intenzifikovala obhospodařování půdy. Po konci komunistického režimu a obnově vlastnických práv nedošlo k významnější obnově maloplošného, mozaikovitého hospodaření. Oproti jiným částem Zlínska zde však nebylo scelování pozemků tak drastické – díky členitému reliéfu i rozptýleným usedlostem zůstala řada historického členění pozemků zachována a v krajině se tak zachovalo množství rozptýlené zeleně. V poslední dekádě narůstá tlak na novou výstavbu rezidenčního charakteru, jež je důsledkem relativní blízkosti města Zlína. Pasekářské osídlení tvoří většinou samostatně stojící usedlosti, případně menší seskupení obytných a hospodářských objektů, jejichž nedílnou součástí jsou vždy navazující neoplocené sady a další zemědělsky využívané pozemky, převážně louky, které jsou již součástí volné krajiny a spolu s ostatními přírodními složkami krajiny, jako jsou malé plochy lesíků, pastvin, luk, polí, remízků, rozptýlená zeleň mezí, doprovodný břehový porost vodních toků, aleje u cest a další, vytvářejí harmonickou krajinnou mozaiku. Území přírodního parku se vyznačuje vysokou mírou zachovalosti krajinného rázu a patří k nejhodnotnějšímu prostředí na Zlínsku. Vzhledem ke zvýšené ochraně krajinného rázu je zde nutné respektovat bezpodmínečně nejen rozptýlený charakter osídlení pasekářské kolonizace a nezahušťovat území novostavbami, ale také vzhled samotných staveb, které se kvůli rozestupům mezi jednotlivými objekty a často i své poloze na svazích výrazně uplatňují v obrazu krajiny. Proto by měl být zachován půdorys i základní objemové řešení stavby a její zasazení do terénu bez složitých terénních úprav. Půdorys je obvykle obdélníkový, do „L“, příp. do „U“, vždy s malou šířkou dispozice (5 až 6 m). Stavby jsou převážně jednopatrové, s jednoduchou sedlovou střechou se sklonem 35°až 45° z pálených tašek, obytné většinou zděné a omítané, hospodářské dřevěné, často roubené. Omítané fasády mají pastelové barvy většinou v rozmezí od bílé po okrovou, dřevo je zpravidla tmavě hnědé či ve svém přírodním odstínu. Velmi často dům doprovází vzrostlý strom – lípa nebo ořech, někde i oskeruše, případně tradiční ovocné stromy, což malebně dotváří siluetu samotného domu. Některé jsou dnes vyhlášeny jako památné stromy, např. Hašpicova lípa cca 150 let stará nebo Vidovský dub u hájovny, jehož stáří je odhadováno na 200 let. Na okrajích soustředěnější zástavby i kolem domů rozptýleného osídlení je potřeba zachovat, případně obnovovat, tradiční vysokokmenné extenzívní sady a zahrady s ovocnými, příp. jinými, ale vždy místně původními listnatými stromy, které vytvářejí tradiční ohraničení od volné krajiny. Ve starých sadech zde dosud rostou zajímavé staré odrůdy ovocných stromů, které pro své přizpůsobení se místním podmínkám představují poměrně významnou genovou banku. Při zemědělském obhospodařování by se mělo respektovat zbylé členění plužin, zvláště pak pozemky původních polí členěné řadami ovocných stromů.
V rozptýlené pasekářské zástavbě není vhodné okolní pozemky oplocovat, výjimkou jsou menší zahrádky s plaňkovým plotem u stavení a pastevní areály, ohrazené pasekářskými ohradami. Veškeré stavby v přírodním parku i okolí (paseky – území rozptýleného, tzv. pasekářského osídlení), i např. rekonstrukce, je nutné řešit striktně v souladu s regulativy danými územním plánem města Zlína, územními studiemi Územní studie části přírodního parku Želechovické paseky (Ing. arch. Petr Zámečník, 10. 7. 2013) a Územní studie Jaroslavické paseky (Ing. arch. Petr Zámečník, 25. 5. 2015) a krajinářskou studií Jaroslavické paseky (Löw et al., 2015). Velkou část přírodního parku pokrývají lesní porosty, především smíšené, ve kterých převládá buk lesní (Fagus sylvatika), habr obecný (Carpinus betulus), smrk ztepilý (Picea abies) a modřín opadavý (Larix decidua). Na jihu se nachází souvislý lesní porost Zlínský les, který patřil za první republiky firmě Baťa. Dnes část spravují Lesy České republiky, s. p., a směrem na jihovýchod do Zeleného údolí město Zlín. Zlínský les je součástí regionálního biocentra ÚSES a pravidelně zde hnízdí např. čáp černý (Ciconia nigra), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), včelojed lesní (Pernis apivorus), krahujec obecný (Accipiter nisus), puštík obecný (Strix aluco), kalous ušatý (Asio otus) a datel černý (Dendrocopos major). Lesy je vhodné obhospodařovat šetrným způsobem a v jejich druhové skladbě postupně zvyšovat podíl původních listnatých dřevin. Zejména je nutné věnovat pozornost pozůstatkům původních lesních porostů. Jedna z nejzachovalejších částí lesního porostu je za účelem zachování fragmentu původních lesních porostů karpatské bučiny s doprovodnou flórou a faunou vyhlášena jako přírodní rezervace Bukové hory (viz kap. 3. 4. 1). Původní druhové zastoupení dubu a habru v těchto nadmořských výškách zůstalo zachováno zejména v remízcích mezi pastvinami. Ze vzácnějších rostlin se v přírodním parku vyskytuje např. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), vemeník dvoulistý (Plathantera bifolia), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) nebo lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Z živočichů jsou zde pak dosud poměrně hojní motýli – babočky, okáči, bělásci, hnědásci, ohniváčci či modrásci, z nichž je významný např. evropsky chráněný modrásek bahenní (Maculinea nausithous), ale i otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), otakárek fenyklový (Papilio machaon), batolec duhový (Apatura iris), bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla) a navečer je možné vidět lišaje a martináče. majka Z brouků, zvláště těch větších a známějších, je možné potkat roháče obecného (Lucanus cervus), zlatohlávka zlatého (Cetonia aurata) či střevlíka fialového (Carabus violaceus). K vzácnějším nálezům bezobratlých pak patří zástupci rodu majka (Malodiae) a zajímavým nálezem je např. i křižák pruhovaný (Argiope bruennichi). V potocích najdeme chráněného korýše raka říčního (Astacus astacus). Z plazů se vyskytují užovka obojková (Natrix natrix) a užovka hladká (Coronella austriaca), slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), z obojživelníků skokani hnědý a štíhlý (Rana temporaria, Rana arvalis), ropucha obecná (Bufo bufo), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a rosnička zelená (Hyla arborea). Pro ptáky skýtá pestrá mozaikovitá krajina bohaté
hnízdní možnosti a při pravidelných průzkumech zde bylo opakovaně potvrzeno přes 50 hnízdících druhů. Kromě typických lesních ptáků zde můžeme narazit na chráněného chřástala polního (Crex crex) či křepelku polní (Coturnix coturnix). Rozptýlená zeleň je vhodná pro chráněného plšíka lískového (Muscardinus avellanarius), který si staví drobná kulovitá hnízda např. v keřích podél cest. Přírodním parkem Želechovické paseky vede naučná stezka – Pasekářská stezka. Jedná se o okruh cca 6,5 km dlouhý se 7 zastaveními, která vyřezal řezbář Zdeněk Škvára z Luhačovic. Tabule se věnují nejdůležitějším tématům místní přírody a života v ní: Ovocné stromy, Domácí zvířata, Ptáci, Hmyz, Smíšený les, Obojživelníci a Léčivé rostliny.
Přírodní park Hostýnské vrchy byl vyhlášen v roce 1987 jako klidová oblast, v roce 1992 s platností nového zákona o ochraně přírody přešel automaticky do kategorie přírodního parku. V jeho území se nachází velké množství lokalit a dílčích stanovišť s neobyčejně hodnotnou strukturou flóry a fauny. Přírodní park Vizovické vrchy byl při svém vzniku v roce 1988 stejně jako Hostýnské vrchy vyhlášen jako klidová oblast a v roce 1992 přešel do kategorie přírodní park. Jeho hodnoty kromě řady významných biotopů spočívají ve specifickém a jedinečném krajinném rázu.
3.3 Významné krajinné prvky Významným krajinným prvkem (VKP) je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. VKP jsou podle zákona o ochraně přírody a krajiny lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy nebo i jiné části krajiny, které orgán ochrany přírody zaregistruje. Na Zlínsku je několik takto registrovaných VKP: VKP Příluky – Hradiska: Výslunná, suchá, značně svažitá stráň s xerotermními lučními společenstvy, místy s menšími sesuvy, orientovaná k JV až J, vzdálená cca 0,5 km SV od Zlína–Příluk. Jedná se o zbytek zachovaného přirozeného přírodního prostředí v těsné blízkosti městské aglomerace s výskytem četných teplomilných a suchomilných rostlinných druhů, z nichž k nejvzácnějším patří hořec křížatý (Gentiana cruciata). Na tuto živnou rostlinu se pak váže výskyt zvláště chráněného vzácného druhu motýla modráska hořcového (Maculinea alcon). Zajímavý je bohatý výskyt teplomilného brouka kozlíčka hnědého (Dorcadion fulvum), který sice nepatří k ohroženým druhům, avšak v okolí Zlína se jedná o pozoruhodný faunistický prvek. VKP bylo registrováno v roce 1995. VKP Údolní nádrž Fryšták: Umělá vodní plocha s mokřady a doprovodnými břehovými porosty, které jsou součástí územního systému ekologické stability. VKP Zlín – nábřeží: Levobřežní i pravobřežní stromořadí u řeky Dřevnice v trase od čepkovského mostu proti proudu až k poslednímu jezu na Bartošově čtvrti. Významné stromořadí podél řeky Dřevnice bylo registrováno v roce 1995 z důvodu zachování základní osy městské zeleně zlínské aglomerace. VKP Svatá voda: Pramen Hleděnovského potoka v Malenovicích, část jeho toku a přilehlé lesní porosty (především bukové, s příměsí jiných dřevin). Součástí VKP je i kaple nad pramenem, rozloha je dána kružnicí kolem kaple o poloměru 50 m. VKP Ke Kopcům: Liniový porost zeleně, nacházející se v k. ú. Malenovice u Zlína po pravé straně zaužívané polní cesty, která navazuje na ul. 1. máje. Vytváří existenční podmínky rostlinám a živočichům, kteří příznivě ovlivňují fungování okolní kulturní krajiny. VKP Doubravy – Jezera: Uměle vytvořené mělké tůně pro zvýšení biodiverzity území (obojživelníci čolek horský a kuňka obecná) v místě bývalých panských rybníků, nacházející se v lesním porostu cca 2 km severně od obce Doubravy v místní trati „Oskerušný les, Kříby“. VKP Lom: Opuštěný stěnový lom na okraji lesa severně od zástavby v obci Lukoveček, registrován byl v roce 2004. Ploché dno lomu je pokryto bylinnou vegetací, okolní stěny pak stromovým patrem s převahou buku, jasanu, dubů a bříz. Jako významný krajinný prvek byl bývalý lom zaregistrován z důvodu výskytu vzácných a ohrožených druhů rostlin. Na botanicky pestré lokalitě je mimo běžné druhy rostlin možné najít nenápadnou zeměžluč spanilou (Centaurium pulchellum), léčivou zeměžluč okolíkatou (Centaurium erythraea), hvozdík svazčitý (Dianthus armeria), ostřici převislou (Carex pendula) a ze vstavačovitých pak okrotici dlouholistou (Cephalanthera longifolia), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza Fuchsii) a bradáček vejčitý (Listera ovata).
3.3.1 Městské sady Několik významných krajinných prvků je ve městě Zlíně vymezeno na fragmentech původních sadů zejména v okrajových částech, ale i v centru města, a to především z důvodu ochrany zvýšené hodnoty krajinného rázu danou extenzívní výsadbou vysokokmenů a polokmenů ovocných dřevin starých krajových odrůd v různých věkových fázích. Zajištění ochrany takových území je nanejvýš žádoucí hlavně z hlediska krajinotvorného, ale i např. historického, neboť se jedná o relikt tradičního extenzívního hospodaření na svažitých terénech ve zlínském regionu, které bylo charakterizováno střídáním extenzívních sadů s pásy luk. Význam takových dochovaných fragmentů s takovým uspořádáním je o to vyšší, že přímo navazuje na silně urbanizované území a městskou aglomeraci. Na stromové patro je zde navíc vázáno množství živočichů, zejména ptáků a bezobratlých. VKP Baba a: Východně orientovaný úboční svah s ekologicko-stabilizační a krajinotvornou funkcí, osazený původními odrůdami jabloní. Genofondový sad Baba byl založen Magistrátem města Zlína v roce 1996 na místě původního rozpadlého extenzívního sadu třešní. Na 3 hektarech zde bylo vysázeno 600 kusů jabloní a opakovaným roubováním původními krajovými nebo historickými odrůdami tak bylo nashromážděno 155 odrůd.
VKP Baba b: Fragment původního třešňového sadu, nyní se silným náletem v pokročilém stupni sukcese, navazující na VKP Baba a. Celé území je jedním ze skladebných prvků prostorové koncepce systému zeleně města Zlína (tzv. zelený klín), a rovněž součástí územního systému ekologické stability. Cílem ochrany je jeho zachování, neboť vytváří charakteristický krajinný obraz města, plní řadu ekologicko-stabilizačních funkcí, zvlášť vzhledem k blízkosti silně urbanizovaných ploch (sídliště Jižní Svahy, intenzívně obhospodařovaná okolní půda).
VKP Malenovice – Kamenec: VKP se nachází na jihovýchodním okraji stávající zástavby v lokalitě Kamenec. Jedná se o komplex extenzívního sadu a obvodového keřového límce na svahu s převážně východní expozicí. Území představuje pozůstatek krajiny, jež byla formována tradičním extenzívním způsobem hospodaření, charakteristickým pro zlínský region. Stromové patro je zastoupeno přestárlou, rozpadající se monokulturou kulturních forem třešní ve stáří cca 80 let, která je postupně nahrazována novými vysokokmeny na generativně množených podnožích. Zajímavostí je zde např. pozorované hnízdění kriticky ohroženého druhu datlovitého ptáka krutihlava obecného (Jynx torquilla).
VKP Sad Růmy: Zbytky starého extenzívního ovocného sadu východně od lyžařského svahu s převahou původních odrůd jabloní. Hodnotný krajinný ráz, kdysi součást rozlehlých sadů v této lokalitě. Od roku 2004 zde byly postupně během 3 velkých výsadbových akcí s veřejností nebo školami dosazovány původní odrůdy jabloní, plocha je pravidelně extenzívně udržována a ošetřována včetně všech dřevin. Registrována jako VKP byla v roce 2014. Ve Zlíně existují i další veřejně přístupné městské sady, které nejsou vyhlášeny jako významné krajinné prvky. Za zmínku určitě stojí třešňový sad Pod Babou nebo mladý hrušňový sad na Mladcové nad skládkou popílku.
3.4 Zvláště chráněná území V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území: velkoplošná a maloplošná. Se vstupem do Evropské unie navíc vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000, která jsou již také zakotvena v zákoně. Z velkoplošných zvláště chráněných území na Zlínsko zasahuje Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Leží na pomezí České republiky (správa v Luhačovicích) a Slovenské republiky (správa v Nemšové). Oblast je z biologických a ekologických důvodů nutno považovat za jeden fenomenální územní celek. Česká část byla vyhlášena v roce 1980, má rozlohu 715 km2 a plošně se rozkládá v bývalých okresech Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. Slovenská část Biele Karpaty má rozlohu 435 km2. Celý komplex CHKO je evidován jako evropsky významné přírodní území s původními hodnotami. V roce 1996 bylo zařazeno na seznam biosférických rezervací UNESCO.
3.4.1 Přírodní rezervace a přírodní památky v okolí Zlína PP Na Želechovických pasekách: Byla vyhlášena už v roce 1949 z důvodu výskytu jaterníku trojlaločného (Hepatica nobilis). Představuje kamenité zalesněné stráně na pravém údolním svahu potoka Obůrek v k. ú. Želechovice nad Dřevnicí. PP Pod Drdolem: Tvořena úzkým pásem louky a lesa v délce asi 125 m, orientovaným ve směru východ–západ. Nachází se v k. ú. Želechovice nad Dřevnicí pod vrcholem kóty Drdol asi 4 km JV od středu obce Želechovice nad Dřevnicí. Předmětem ochrany je bohatá populace silně ohroženého vstavače bledého (Orchis pallens) a výskyt dalších zvláště chráněných druhů rostlin, např. vstavače mužského znamenaného (Orchis mascula subsp. signifera) a kriticky ohroženého vemeníčku zeleného (Coeloglossum viride). PR Bukové hory: Nachází se 2 km severovýchodně od obce Provodov v k. ú. Želechovice nad Dřevnicí. Význam této přírodní rezervace spočívá v zachování fragmentu původních lesních porostů bučiny s doprovodnou flórou a faunou. Vyhlášena byla 17. 12. 2001.
vstavač bledý
PP Uhliska: Nachází se ve Zlínské vrchovině asi 1 km severovýchodně od obce Doubravy. Předmětem ochrany je výskyt ohrožených druhů rostlin a živočichů na nivních mokřadních loukách. Díky své velikosti, členitosti terénu a pestrosti biotopů je území mimořádně hodnotné i po stránce krajinářské a estetické. skokan hnědý
PP Bezedník: Představuje rybník stejnojmenného názvu a jeho bezprostřední okolí. Nachází se na jižním úpatí Hostýnských vrchů v k. ú. Lukov u Zlína. Důvodem vyhlášení jsou početné populace celé řady druhů obojživelníků, kteří zde nacházejí příznivé podmínky pro rozmnožování. PP Holíkova rezervace: Zbytek původního karpatského lesa v jihozápadní části Hostýnských vrchů, k. ú. Držková.
PP Chladná dolina: Lesní pěnovcová prameniště (petrifikující prameny s tvorbou pěnovců), květnaté bučiny (bučiny asociace Luzulo-Fagetum). Nachází se v JZ části Hostýnských vrchů v k. ú. Lukov u Zlína. Vyhlášena byla 13. 1. 2014. PP Ondřejovsko: Zachovalé přírodě blízké lesní porosty ve vrcholových partiích zalesněného skalnatého hřbetu kóty Ondřejovsko a svahů exponovaných převážně na jih a sever. Nachází se v jihozápadní části Hostýnských vrchů asi 3 km SZ od obce Vlčková, k. ú. Vlčková.
PP Králky: Pískovcové a slepencové skalní útvary ve smíšeném lesním porostu na jižním úbočí Hostýnských vrchů nedaleko zříceniny hradu Lukov, k. ú. Lukov u Zlína.
PP Pernikářská: Lesní porosty s pěnovcovými prameništi na jižně orientovaných svazích pod Obecním kopcem v pramenné oblasti Fryštáckého potoka. Nachází se asi 2 km SV od obce Lukoveček, k. ú. Lukoveček. Vyhlášeno 13. 1. 2014. PP Pod Obecním kopcem: Lesní porosty s pěnovcovými prameništi na SZ hřbetu Ondřejovsko asi 3 km SV od obce Lukoveček, k. ú. Lukoveček. Vyhlášeno 31. 12. 2013. PP Skály: Pískovcové skalní útvary ve smíšeném lesním porostu v JV části Hostýnských vrchů. Skály jsou situovány na hřbetu a jižním svahu kóty Skály (536 m n. m.) asi 0,5 km severně od obce Držková, k. ú. Držková. PP Solisko: Převážně bukový lesní porost v centrální části Hostýnských vrchů. Nachází se na jižním svahu hřbetu přibližně pod kótou U tří kamenů (747,7 m n. m.) asi 1 km SZ od vrcholu Solisko v k. ú. Držková. Předmětem ochrany je ukázka původní karpatské jedlobučiny, která představuje zachovalý zbytek dříve rozsáhlých jedlobukových porostů v Hostýnských vrších. PP Vela: Bukový lesní porost v jižní části Hostýnských vrchů, k. ú. Lukov u Zlína. Jedná se o jeden z posledních zbytků původních lesních porostů typu přirozených bučin v Hostýnských vrších. Okolí Zlína je poměrně bohaté na výskyt sirovodíkových pramenů. Některé z nich byly a nebo i dosud jsou využívány pro lázeňské účely zejména při revmatických a kožních onemocněních, většina je ale méně známá a pokud je využívána, tak pouze místními obyvateli. Některé z nich jsou chráněny jako přírodní památky, viz kapitola 3.4.1.1. 3.4.1.1 Minerální prameny Na území statutárního města Zlína se nachází 5 minerálních pramenů, které jsou chráněny jako přírodní památka – 2 v Loukách na Slanici: PP Slanice – pramen
a PP Slanice – studna a 3 v Malenovicích u potoka Baláš v lokalitě bývalých sirnatých lázní: PP Sirnaté lázně, PP Pod lázněmi, PP U rybníka. Jejich umístění je vyznačeno v Ekomapě Zlína. Voda z pramenů je jímána ve studních s ručním čerpadlem či ve skružových jímkách s výtokovou trubkou. Po provedení odběrů vzorků vody a jejich analýze byly v r. 1995 všechny prameny zařazeny do kategorie „Přírodní léčivé vody a přírodní minerální vody stolní“ dle ČSN 86 8000. Další minerální prameny leží na území obce Želechovice nad Dřevnicí: PP Zelené údolí se nachází mezi Želechovicemi a Provodovem v údolí potoka Vidovka v lokalitě nazývané „Zelené údolí“, k. ú. Želechovice nad Dřevnicí. Vyvěrající voda zde v minulosti vytvořila krátkou erozní rýhu v levobřežním svahu asi 30 m od potoka. PP Želechovické paseky je situována v údolí bezejmenného pravostranného přítoku potoka Obůrek. Pramen vyvěrá pod svahem asi 5 m od potůčku mezi pískovcovými kameny, které zde vytvářejí 0,25 až 0,35 m hlubokou „studánku“ chráněnou dřevěným přístřeškem. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny spadá správa minerálních pramenů do kompetence Odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Zlínského kraje, který v r. 2008 vydal publikaci Minerální prameny Zlínského kraje. 3.4.2 Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území, kterou podle jednotných principů vytváří na svém území všechny členské státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: Směrnice 2009/147/ES (nahradila směrnici 79/409/EHS), o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích), Směrnice 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). Na základě první směrnice byly nařízením vlády vyhlášeny tzv. ptačí oblasti, z nichž do území ORP Zlín z části zasahuje ptačí oblast Hostýnské vrchy (v k. ú. Držková) zřízená zejména pro ochranu zvláště chráněných druhů lejsek malý (Ficedula parva) a strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos). Podle druhé směrnice jsou vyhlašovány tzv. evropsky významné lokality (EVL) zaměřené na ochranu stanovišť nebo konkrétních druhů rostlin a živočichů ve vazbě na stanoviště. Nejcennější území vyžadující trvalou odbornou péči jsou vyhlašována jako zvláště chráněná území, např. PP Pernikářská a PP Chladná dolina (viz kap. 3.4.1) z podstatné části EVL Velká Vela. Ostatní lokality budou spadat do tzv. základní ochrany. V územích soustavy Natura 2000 není cílem zcela vyloučit vliv člověka. Naopak některá chráněná stanoviště jsou zde jen díky jeho vlivu a vhodný management těchto lokalit je nutný i pro jejich další udržení. Zakázány jsou jen takové činnosti, které mají negativní vliv. Ovšem veškeré plány a projekty, které nějakým způsobem mohou významně ovlivnit ptačí oblasti nebo evropsky významné lokality, podléhají samostatnému posuzování vlivů projektů z hlediska zachování předmětu ochrany. Podrobné informace jsou k dispozici např. na adrese www.natura2000.cz
Nejbližší evropsky významné lokality: EVL Březnice u Zlína (1,00 ha): Malé luční pěnovcové prameniště v nivě potoka, uprostřed mezofilní louky. Nachází se jižně od Zlína. Jedná se o regionálně velmi významné a bohaté společenstvo měkkýšů pěnovcových pramenišť s výskytem vrkoče útlého (Vertigo angustior). Stanoviště je stabilní s velmi dobrým vodním režimem. V EVL byl zjištěn výskyt ohrožené vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata). EVL Uhliska (50,67 ha): Lokalita leží ve Vizovické vrchovině jižně od Zlína, 1,4 km Z od obce Březůvky. Osou území je meandrující potok, k němuž z obou stran přiléhají mokřady a podmáčené louky. Zjištěno zde bylo přes 140 druhů rostlin, mezi nimi i orchideje prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), neméně zajímavý je pak např. i zaznamenaný výskyt 45 druhů vodních brouků nebo 34 druhů střevlíkovitých brouků. Nález vodomila Cercyon sternalis patřil k prvním známým údajům o jeho výskytu na území ČR (Boukal & Trávníček 1995). EVL je vyhlášena z důvodu výskytu „naturových“ druhů modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a modrásek očkovaný (Maculinea teleius). Čistá voda prstnatec májový v potoce, systém přehrazených příkopů a tůně umožňují výskyt ohrožených druhů obojživelníků, raka říčního (Astacus astacus). Z plazů byla zjištěna ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků je pozoruhodný výskyt krutihlava obecného (Jynx torquilla) a ťuhýka obecného (Lanius collurio). EVL Nad Kašavou (27,49 ha): Kombinace typických porostů lesních a převažujících nelesních biotopů v zemědělsky intenzívně obhospodařované krajině, situovaná asi 0,5 km severně od horní části přehrady Slušovice, východně nad obcí Kašava. Díky pravidelnému obhospodařování jsou luční společenstva velice zachovalá. Spolu s lesními remízky a křovinami tvoří vhodné zázemí pro hnízdění ptactva. EVL Velká Vela (770 ha): Zachovalá a plošně rozsáhlá lesní společenstva karpatských dubohabřin vyskytujících se v nejnižších polohách a bučin ve vyšších polohách. Významný je rovněž maloplošný výskyt porostů jasanovo-olšových luhů a lesních pramenišť s tvorbou pěnovců. Z ohrožených druhů se vyskytují např. jedle bělokorá (Abies alba), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), hvozdík svazčitý (Dianthus armeria), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). EVL Ondřejovsko (298,08 ha): EVL představuje rozsáhlý komplex se zachovalými lesními společenstvy, z nichž nejvýznamnější jsou květnaté bučiny, četná jsou také lesní pěnovcová prameniště, která jsou prioritním stanovištěm soustavy Natura 2000. Přehled všech zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 v ČR (aktuální) i detailní informace o jednotlivých územích můžete najít v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody (http://drusop.nature.cz) a rovněž na stránkách Chráněná území Zlínského kraje (http://nature.hyperlink.cz). V knižní podobě pak ve starší knize Chráněná území okresu Zlín (Elsnerová, Krist, Trávníček, 1996) a celostátní publikaci Chráněná území ČR, svazek II., Zlínsko (Mackovčin, Jatiová a kol., 2002).
3.5 Památné stromy Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy. Památné stromy obvykle vynikají svým vzrůstem a věkem nebo tvoří významné krajinné dominanty, ale není to vždy podmínkou. Může se jednat i o památníky historie, připomínají nějakou událost, nebo stromy, k nimž se vážou různé pověsti a báje, případně i o zvlášť cenné introdukované dřeviny nebo naopak dřeviny zajímavé z hlediska našeho původního genofondu. Pro zabezpečení památných stromů před škodlivými vlivy se s nimi spojuje ochranné pásmo, v němž jsou stanoveny podmínky ochrany, resp. činnosti, které je možné v ochranném pásmu konat jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud není přesně vymezeno v rozhodnutí o vyhlášení památného stromu, je ochranné pásmo ze zákona kruhem o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. Památné stromy jsou na základě zákona o ochraně přírody a krajiny evidovány v Ústředním seznamu ochrany přírody, uloženém na centrálním pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Praze. Evidence má jak písemnou, tak elektronickou podobu – do digitálního registru je možné nahlédnout na http://drusop.nature.cz/. Památné stromy ve Zlíně a okolí jsou rovněž vyznačeny v Ekomapě Zlína. Na území statutárního města Zlína se nacházejí tyto vyhlášené památné stromy (15): Mikeštíkova hruška na Salaši, Dub na Nové ulici v Malenovicích, Jilm vaz na ulici Lorencova, Dub nad hostincem v Loukách, Lípa na malenovickém náměstí, Lípa u kaple Sv. Antonína v Přílukách, Lípa u malenovického hřbitova, Lípa na ul. Sokolská, Morušovník v Prštném, Oskeruše ve Zlíně (nad ul. Na Výsluní), Oskeruše na Salaši, Lípy ve Štípě u kostela, Dub na Kudlovských pasekách, Hruška na Pasíčkách v Malenovicích, Pasecký dub na Zlínských pasekách. Dub letní (Quercus robur) na Nové ulici v Malenovicích je ze zlínských památných stromů největší – obvod ve výšce 130 cm nad zemí je úctyhodných 450 cm, přičemž věk se odhaduje na 250–300 let.
Dub na Nové ulici v Malenovicích
Na území ORP Zlín jsou v současné době vyhlášeny celkem 33 památné stromy (jednotlivci i skupiny). V současné době se chystá vyhlášení dalších, např. zajímavé oskeruše v Přílukách, která vytváří v poli u Štákových pasek krásný krajinný prvek, hrušně na Březnici a na Hvozdné a dalších.
3.6 Rostliny a živočichové Zlínska Podle fytogeografického členění je celé území Zlínska až na nejzápadnější části ORP směrem k Otrokovicím součástí karpatského mezofytika, fytogeografického okresu Zlínské vrchy, a spadá do Zlínského bioregionu č. 3.7 (dle Biogeografického členění ČR, Culek et al., 2005). Flóra je tvořena většinou běžnými druhy moravských Karpat. V lesích je hojná ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice převislá (Carex pendula), ojediněle sem zasahují druhy hercynského háje ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). Na dolním toku řeky Dřevnice a přilehlých svazích, případně i jinde v ORP na příznivých stanovištích, se uplatňují druhy obvodu xerotermní (panonské) květeny. Jsou to především některé druhy teplých doubrav, teplých lesních okrajů, křovin a travinných společenstev a druhy teplejších ruderálních společenstev. Teplomilné druhy se šíří do území především od jihu a jihovýchodu Pomoravím a údolím Dřevnice. V SZ části území ORP, kolem obcí Machová, Sazovice a Mysločovice, je vymezena fytogeografická oblast termofytika – Hanácká pahorkatina, Hranický bioregion č. 3.4 (dle Biogeografického členění ČR, Culek et al., 2005). Podle mapy potenciální přirozené vegetace, což je taková vegetace, která by pokrývala území v případě, že by nebylo ovlivněno činností člověka, matrici zájmového území tvoří karpatská ostřicová doubrava (Carici pilosae-Carpinetum), ostrůvkovitě se vyskytuje buková/jedlová doubrava (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), podél menších toků údolní luhy (Stellario-Alnetum glutinosae). Potenciální přirozenou vegetaci v okolí toku Dřevnice, který prochází Zlínem, je možné označit jako střemchovou jaseninu (Pruno-Fraxinetum). Přirozená, popř. polopřirozená vegetace se dochovala v podobě liniové vegetace podél vodotečí. Tato společenstva jsou však na některých místech ohrožena invazí nitrofilních druhů a polních plevelů. Louky a pastviny jsou v našem území tvořeny převážně náhradními společenstvy původních lesních formací. Jsou to společenstva vytvořená člověkem. Bohatší druhové zastoupení nacházíme na polokulturních loukách a pastvinách sušších a nebo naopak vlhčích pahorkatin. Vyskytují se zde převážně mezofilní ovsíkové louky. V aluviích vodních toků a dalších vlhčích stanovištích se vyskytují vlhkomilnější typy polopřirozených luk s charakteristickými zástupci blatouch bahenní (Caltha palustris), devětsil lékařský (Petasites hybridus), řeřišnice luční (Cardamine pragensia), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), zástupci rodu pcháč, zejména bahenní (Cirsium balustre), potoční (Cirsium rivulare) a zelinný (Cirsium oleraceum) a další druhy. Charakteristickým rysem lučních a pastvinných biotopů je na svazích kolem Zlína výskyt pramenišť a mokřadních společenstev. blatouch bahenní
Zvláště chráněnými druhy rostlin i živočichů, které jsou ohrožené, vzácné nebo vědecky či kulturně velmi významné, se zabývá zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. V jeho prováděcí vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. jsou vyjmenovány konkrétní druhy rostlin a živočichů, které jsou chráněny ve všech svých vývojových stádiích včetně jejich biotopů. Zvláště chráněné druhy je zakázáno sbírat či odchytávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji.
Zlínsko se může pochlubit řadou lokalit s výskytem zvláště chráněných rostlin a živočichů. Typické chráněné rostliny, orchideje, najdeme např. v PP Pod Drdolem, kde roste bohatá populace silně ohroženého vstavače bledého (Orchis pallens) a dále se vyskytují i vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera) a nalezen zde byl i kriticky ohrožený vemeníček zelený (Coeloglossum viride). Na Uhliskách se vyskytuje prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), v okolí Lukova v PP Vela můžeme najít okrotici dlouholistou (Cephalanthera longifolia) a prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), ve VKP Lom v Lukovečku prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) a okrotici bílou (Cephalantera damasonium). Výskyt orchidejí však není omezen pouze na chráněná území. I v běžném lese a u Zlína tak můžeme narazit např. na bradáček vejčitý (Listera ovata) – ten dokonce roste i přímo ve Zlíně na okraji VKP Růmy u lyžařského svahu – dále hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), okrotici dlouholistou (Cephalanthera longifolia) nebo bílou (Cephalanthera damasonium) a u řady mokřadů a pramenišť na pasekách u Zlína např. na prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Botanicky zajímavé jsou dále např. nálezy vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata) na Březnici; lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a sasanka hajní (Anemone nemorosa) se vyskytují roztroušeně prakticky po celém zalesněném území Zlínska, hvozdík svazčitý (Dianthus armeria) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) zejména v lesích na Lukovsku, hořec křížatý (Gentiana cruciata) v Přílukách (VKP Hradisko). Na borce javoru klenu v PP Bezedník byl nalezen vzácný epifytický mech šurpek otevřený (Orthotrichum patens).
lýkovec jedovatý
vemeník dvoulistý
hlístník hnízdák
Počátky vědeckého zájmu o živočichy na území našeho kraje spadají již do konce 19. a začátku 20. století. V této době se objevují první zoologické práce všestranného přírodovědce Josefa Klvani. První rozsáhlé zoologické sbírky shromáždil hrabě František Seilern na zámku Lešná. Jeho syn Josef Seilern je pak podstatně rozšířil. Již někdy kolem roku 1900 vzniklo na Lešné jejich soukromé přírodovědné muzeum. Josef Seilern získával materiál na svých četných výpravách. Podnikl cestu do Japonska, na Špicberky, na Dálný východ i cestu kolem světa. Získal si uznání ve vědeckém světě jako ornitolog a specializoval se na systematický sběr palearktických ptáků a jejich vajec. Vedle toho byl odborníkem v taxonomickém výzkumu kolibříků a popsal dva nové ptačí druhy a několik poddruhů. Řádně vedené zoologické sbírky jsou pro faunistické studie velmi
důležitým zdrojem informací. Tak vzniká na konci 30. let samostatné biologické oddělení Baťova studijního ústavu. V roce 1953 pak bylo zřízeno Krajské muzeum v Gottwaldově, v němž se soustředily dochované sbírky Studijního ústavu i Seilernova muzea. V současné době nese název Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, sídlí na adrese Vavrečkova 7040, Zlín (14. budova baťovského areálu) a je veřejně přístupné všem zájemcům o podrobnější data. Region Zlínska leží na hranici teplomilné fauny Dolnomoravského, resp. Hornomoravského úvalu a podhorské fauny beskydských a karpatských předhoří. Méně příznivé klimatické podmínky a hlavně pak intenzívní zemědělská výroba omezují výskyt obyvatel xerotermních stanovišť. Naproti tomu poměrně malá nadmořská výška Hostýnských a Vizovických vrchů neumožňuje ani silnější rozšíření horských a chladnomilných druhů. Výskyt a výrazné zastoupení karpatských prvků ve východní části kraje ukazuje na sounáležitost s karpatskou soustavou. Většina těchto druhů zde má západní hranici svého rozšíření. K těmto elementům náleží např. dva nápadní střevlíkovití brouci, kteří bývají uváděni snad v každém zoogeografickém pojednání: Carabus obsoletus a Abax schueppeli rendschmidtii. První z nich je znám z vyšších partií Hostýnských vrchů, druhý byl sbírán i v bezprostředním okolí Zlína. Ve zkratce několik vzácnějších druhů živočichů Zlínska: zvláště chráněné druhy motýlů modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a modrásek očkovaný (Maculinea teleius) můžeme najít na Uhliskách, modrásek hořcový (Maculinea alcon) se vyskytuje ve VKP Příluky–Hradisko. Dále je ze zajímavých druhů motýlů možné vidět např. batolce duhového (Apatura iris), ve Štípě byl pozorován bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), hnědásek černýšový (Melitaea aurelia) a perleťovec ostružinový (Brenthis daphne) přímo na Kocandě ve Zlíně, modrásek bělopásný (Aricia eumedon) na vlhkých loukách např. u Fryštáku, ohniváček černočárný (Lycaena dispar) a ohniváček černoskvrnný (Lycaena tityrus) přímo ve Zlíně. Obecně na Zlínsku žije na cca 100 druhů denních motýlů.
bělopásek topolový
okáč bojínkový
Z brouků se i přímo ve Zlíně vyskytuje známý roháč obecný (Lucanus cervus), faunisticky zajímavý je pak výskyt střevlíka Scheidlerova (Carabus scheidleri) ve VKP Malenovice – Kamenec, zlatohlávka Protaetia affinis ve starých jabloních a hrušních na pasekách a známějšího zlatohlávka skvostného (Potosischema aeruginosa), který byl pozorován v areálu Zoo Zlín–Lešná, ale i v okolí Zálešné, krasce lipového (Lamprodila rutilans) ve starých stromech přímo ve Zlíně, krasce třešňového (Anthaxia candens) např. v sadu Pod Babou a na Jaroslavických pasekách a krasce osikového (Poecilonota variolosa), který byl zjištěn ve Zlíně na Kocandě. Drabčík huňatý (Emus hirtus) byl nalezen ve Zlíně na Vršavě. V druhé polovině 20. století byl zaznamenán jeho výrazný ústup z našeho
území, zhruba 20 let byl dokonce považován za regionálně vymřelý druh. Tento trend zřejmě souvisel se změnami v hospodaření na pastvinách. Po roce 1990 se však začal opět šířit a dnes je v některých oblastech Zlínska i běžný. Šíření na nové lokality a do vyšších poloh bylo umožněno díky obnově extenzívní pastvy na dříve opuštěných plochách. Ze vzácnějších tesaříků byl zjištěn na okraji dubového lesa u Štákových pasek druh Pedostrangalia revestita, vyvíjející se v usychajících větvích v korunách dubů, v Malenovicích Clytus tropicus, druh teplých doubrav, Leptura aurulenta žije v odumřelém dřevě a byl zjištěn v okolí Vršavy ve Zlíně a v Lukově, Ropalopus varini, vzácný druh i v měřítku ČR, vyvíjející se v koncových větvích dubů, byl zjištěn v okolí Kudlova. Přímo v centru Zlína, v sadu Svobody, se vyskytuje tesařík piluna (Prionus coriarius), který původně obývá starší lesy, a velmi hojný je výskyt roháčka kozlíka (Dorcus parallelipipedus). zlatohlávek skvostný
roháč obecný
rak říční
Na Zlínsku se vyskytuje množství pěnovcových pramenišť, na něž jsou vázány specifické druhy, jako je např. měkkýš vrkoč útlý (Vertigo angustior), jehož ulita nepřesahuje délky 1,8 mm. Vyskytuje se hojně v EVL Březnice u Zlína. Typickým obyvatelem studánek z řad chladnomilných druhů měkkýšů je praménka rakouská (Bythinella austriaca). Ve většině drobných toků se dosud zachoval rak říční (Astacus astacus).
Z hlediska výskytu obojživelníků i plazů jsou velmi zajímavé lokality Uhliska a Bezedník. V PP Bezedník se vyskytují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek obecný (Triturus vulgaris), čolek velký (Triturus cristatus) a čolek horský (Triturus alpestris), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan ostronosý (Rana arvalis) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Pozoruhodný je výskyt tří druhů čolků a všech tří našich druhů „hnědých” skokanů na jedné lokalitě. Přítomnost čolka karpatského (Triturus montandoni) nebyla doposud hodnověrně prokázána. Z plazů je poměrně hojná užovka obojková (Natrix natrix). Na Uhliskách je zajímavý výskyt ještěrky živorodé (Lacerta vivipara), vzácně je na celém zemí Zlínska možné narazit na užovka hladká užovku hladkou (Coronella austriaca). Z ptáků se kromě běžných městských druhů díky řece Dřevnici a potravní nabídce, kterou poskytuje, objevují i druhy, které bychom jinak v městském prostředí příliš nehledali. Přímo v centru je tak možné pozorovat ledňáčka říčního (Alcedo atthis) nebo můžeme naprosto běžně narazit na volavku popelavou (Ardea cinerea), kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) a čápa černého (Ciconia nigra), lovících ryby. Od přelomu dubna a května do přibližně poloviny srpna můžeme ve městě pozorovat velká hejna zvláště chráněného druhu rorýs obecný (Apus apus). Tento zvláštní pták zimuje v tropické Africe, kam odlétá ihned po vyvedení mláďat. Rorýsi v letu nejenom loví, ale ve vzduchu se také páří, odpočívají a dokonce i spí – pevnou půdu pod nohama potřebují vlastně jen pro hnízdění. Ve VKP Kamenec – Malenovice bylo pozorováno hnízdění kriticky ohroženého krutihlava obecného (Jynx torquilla) a např. i rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus). Při faunistickém průzkumu sadu Svobody v roce 2015 byli ze zajímavějších druhů pozorováni sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), žluna šedá (Picus canus), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Zajímavostí je každoroční hnízdění cca 10 párů poštolky obecné (Falco tinnunculus) a cca 20 párů kavky obecné (Corvus monedula) na malenovickém hradu. Ptáci hnízdí v budkách, které ledňáček říční jsou umístěny v půdních prostorách hradu, a během hnízdění jsou monitorováni kamerovým systémem. Návštěvníci hradu mají možnost vidět sestřih toho nejzajímavějšího z hnízdění. V roce 2014 byl proveden monitoring letové aktivity netopýrů a zjišťování jejich úkrytů na sídlištích města Zlína. Ukázalo se, že v Bartošově čtvrti, Malenovicích i na Jižních Svazích jsou poměrně hodnotné a početné populace hned několika
druhů netopýrů. Největší biodiverzita byla zjištěna v Bartošově čtvrti, kde je největší podíl vodních prvků a vzrostlé zeleně. V sadu Svobody byl v roce 2015 potvrzen výskyt 6 druhů netopýrů, z nichž faunisticky nejzajímavější je asi netopýr parkový (Pipistrellus nathusii). I baťovské domky mohou skýtat útočiště pro tyto zvláště chráněné druhy – třeba na ulici Štefánikova byl v roce 2015 zaznamenán výskyt netopýra nejmenšího (Pipistrellus pygmaeus). Jedná se o významnou kolonii (cca 650 exemplářů), dosud největší tohoto druhu, zaznamenanou na budově v rámci ČR. Z chráněných druhů savců se vyskytují např. bobr evropský (Castor fiber), vydra říční (Lutra lutra), která byla pozorována dokonce přímo v řece Dřevnici v Bartošově čtvrti ve Zlíně, veverka obecná (Sciurus vulgarit), plšík lískový (Muscardinus avellanarius) a plch velký (Glis glis). kudlanka nábožná Dolnomoravským úvalem k nám proniká teplomilná fauna. Na zachovalých lokalitách se můžeme setkat s živočichy, jejichž hlavní rozšíření je v nížinách kolem Dunaje nebo i z oblasti Středomoří, např. nepůvodní druh pavouka – křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) nebo známější kudlanka nábožná (Mantis religiosa), která se u nás kdysi vyskytovala pouze na nejjižnější Moravě. Vzácným představitelem panonské fauny je pak můra blýskavka ostrožková (Aegle koekeritziana), jejíž nález v roce 1965 v zooparku Lešná byl prvním pro území Moravy. Zvláště chráněných druhů, zejména rostlin, je však velké množství a není možné zde všechny vyjmenovat. V únoru 2012 byl zpracován dokument „Aktualizace koncepce a strategie ochrany přírody a krajiny Zlínského kraje“, který navazuje na původní koncepci z roku 2004. Jedna jeho část se zabývá zvláště chráněnými rostlinami a živočichy ČR na území Zlínského kraje. Ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy byla vytvořena tabulková databáze (červený seznam) druhů rostlin a živočichů s výkresem jejich výskytu a s komentářem. Koncepce ochrany přírody a krajiny Zlínského kraje včetně aktualizovaného dokumentu jsou dokumenty veřejné a jsou k nahlédnutí na Odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Zlínského kraje, popř. na internetových stránkách Zlínského kraje. 3.6.1 Stavební úpravy ve vztahu k zvláště chráněným rorýsům a netopýrům Lidské stavby jsou obývané nejen člověkem, ale i řadou dalších živočichů. Mezi tyto tzv. synantropní druhy, které s námi sice žijí stovky let, ale v posledních letech jim to příliš neusnadňujeme, patří rorýsi a netopýři. Přestože jsou rekonstrukce a zateplování panelové zástavby v mnoha ohledech pozitivní, paradoxně dochází ke střetu zájmů ochrany životního prostředí. Rorýs obecný už od starověku hnízdí takřka výhradně na lidských stavbách. Jeho typickým hnízdištěm jsou dutiny v podstřeší, spojené s ventilačními otvory či spárami. Netopýři se dříve ukrývali hlavně v dutinách
netopýr rezavý
stromů či jeskyních. Lidské stavby však mají často podobné vlastnosti, proto celá řada netopýřích druhů při neustálých ztrátách původních úkrytů přijala jako svůj domov různé spáry mezi panely, škvíry za oplechováním, okapy, štěrbiny v obvodovém plášti, půdy budov a stejně jako rorýsi i dutiny v podstřeší, kam se dostávají ventilačními otvory. Právě tato místa při zateplování velmi často mizí. Kvůli současnému trendu zateplování budov tak za relativně krátké období zanikly a bohužel stále ještě zanikají tisíce hnízdišť. Rorýs obecný (Apus apus) i všechny naše druhy netopýrů patří mezi zvláště chráněné druhy. Pro zásah do jejich biotopu, tzn. i pro zateplování či rekonstrukce budov, kde sídlí, je nutná výjimka z ochranných podmínek zvláště chráněného druhu, kterou vydává Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství. Předcházet smutným případům, například zazdění mláďat i rodičů doslova zaživa při zateplování v hnízdním období rorýse nebo ucpání výletových otvorů v zimním období a následný úhyn stovek netopýrů v podstřeší, bývá velmi snadné. Prakticky nikdy není problém dům zateplit a přitom zachovat nebo vhodně kompenzovat ztrátu úkrytů. Prvním krokem by mělo být ověření daného čísla popisného ve volně dostupné databázi hnízdišť rorýsů, kavek a jiřiček České společnosti ornitologické na www.rorysi.cz. Není samozřejmě v lidských silách zajistit pokrytí všech budov. Spolehlivé ověření, tak jak vyžaduje nejen zákon o ochraně přírody, ale i stavební zákon, tedy poskytne zoologický průzkum. Měl by ho provádět odborník s praktickými zkušenostmi a odpovídajícím vybavením, neboť hnízdění rorýsů velmi snadno uniká pozornosti a zvlášť v mimohnízdní době je nalezení konkrétních hnízd a vletových otvorů velmi problematické. Ještě náročnější pak bývá určit konkrétní úkryt netopýrů. V hnízdním období rorýsů (cca od 20. 4. do 10. 8. běžného kalendářního roku) je důležité neprovádět žádné práce vč. instalace lešení či záchytných sítí minimálně v blízkosti jejich hnízdišť. V případě klasického umístění ventilačních otvorů na panelových domech je to např. vzdálenost 6 m (cca 2 patra) od průduchů. Dále by měla být upravena pracovní doba v těchto poschodích na max. od 9 do 15 h. Pro netopýry je nejbezpečnější naplánovat stavební zásahy na období mezi koncem srpna a začátkem listopadu, kdy jsou netopýří kolonie relativně mobilní, takže není problém je přesunout. Pokud je kolonie nalezena až v průběhu stavebních prací, je bezpodmínečně nutné konzultovat další postup s odborníkem, jinak se rekonstrukce může kromě zbytečného úmrtí živočichů i značně prodražit. Vlastní opatření nejsou nijak složitá ani finančně náročná. V první řadě je snaha zachovat původní hnízdní dutiny a vletové otvory. Nejjednodušší je vyříznout krycí mřížky ventilačních otvorů nebo je zakončit šikmo seříznutou trubkou. I v případě, kdy je nutné ventilační otvory zcela zaslepit, lze hnízdiště rorýse zachovat, např. instalací hnízdních boxů. Každá stavba je ale specifická a návrh opatření je tedy individuální. Krajním řešením je vytvoření náhradních hnízdišť – umístění rorýsích budek. Ty jsou ale přijímány rorýs obecný
poměrně neochotně, časem navíc mohou přinést i technické komplikace. Nicméně budky zůstávají poměrně dobrou možností, jak aktivně vytvářet hnízdní možnosti tam, kde dosud (nebo už) žádné nejsou. Netopýří budky jsou naopak velmi úspěšně obsazovány a jejich umístění (např. přímo do zateplení) pak může být i nejjednodušším řešením, jak naopak zvýšit počet těchto živočichů a např. minimalizovat výskyt komárů v okolí bydliště. Konkrétní možnosti zateplení budov i s příklady úspěšných realizací naleznete na www.rorysi.cz. Statutární město Zlín a Odbor životního prostředí MMZ se aktivně snaží o zlepšení ochrany netopýrů a rorýsů a spolupracuje s Českou společností ornitologickou a s Českou společností pro ochranu netopýrů. V rámci Dne Země ve Zlíně probíhají přednášky o netopýrech ve zlínských školách a školkách, další přednášky probíhají za podpory Ekofondu města Zlína i v průběhu roku. Město Zlín se zapojilo rovněž do každoročního pořádání Mezinárodní noci pro netopýry. V letních měsících pak pořádá pro drobnější skupinky zájemců večerní vycházky za zvířecími obyvateli Zlína. 3.6.2 Invazní druhy Invazní druhy rostlin a živočichů představují vážnou hrozbu pro všechny přírodní lokality. Jsou řazeny k hlavním negativním faktorům ohrožujícím stávající biodiverzitu (druhovou pestrost). Nadto způsobují nemalé ekonomické škody a mohou též nebezpečně působit na lidské zdraví – od alergií po ekzémy apod. Vzrůstající mobilita lidské populace výrazně napomáhá rozšiřování těchto druhů. Ty jsou tak do nových území zavlékány úmyslně, např. jako okrasné rostliny (těmi byly v druhé polovině 19. století i dnes tak nepříjemné křídlatky, netýkavka žláznatá či bolševník). Druhou možností je neúmyslné zavlečení a třetí varianta je, že dotyčný druh doputuje na území samovolně – příkladem z poslední doby na našem území je invaze středomořského pavouka křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi). V současné době již není prakticky možné najít území, kde by se vedle původních druhů nevyskytovaly i nepůvodní druhy. Naštěstí ne všechny nepůvodní druhy jsou navíc schopné vytvářet reprodukceschopné potomstvo, často ve velkých množstvích, rychle se šířit zpravidla i na značné vzdálenosti od mateřské populace a invadovat rozsáhlé území, což jsou společné znaky pro invazní druhy. K nejznámějším invazním druhům rostlin, které způsobují největší problémy i na Zlínsku, patří bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Město Zlín každoročně vynaloží nemalé prostředky na jejich likvidaci a vyzývá občany k údržbě svých pozemků, neboť neudržované prostory pro ně představují ideální prostředí, odkud se šíří dále. Kolem cest v příměstských lesích, v lesoparcích a parcích se šíří porosty netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), která vytěsňuje z podrostu lesa původní druhy. K dalším zavlečeným druhům patří např. pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora) a pěťour srstnatý (Galinsoga urticifolia), což jsou obtížné plevele ve sklenících, na zahradách i na polích. Nedílnou součástí životního prostředí městských „zákoutí“ se stal i zlatobýl (Solidago canadensis a Solidago gigantea), kdysi dovezený jako okrasná rostlina. Zavlečenými druhy mohou být i dřeviny. Například trnovník akát (Robinia pseudacacia) pocházející ze Severní Ameriky se v našich podmínkách mimořádně rychle šíří. Jeho kořeny vylučují do půdy v konkurenčním boji proti okolním rostlinám toxické látky. V jeho sousedství se tak nedaří žádné jiné přirozeně u nás rostoucí rostlině s výjimkou bezu černého (Sambucus nigra), s kterým pak tvoří neproniknutelné porosty a vytváří monokultury. Pro jeho obrovskou vitalitu a silnou schopnost zmlazování je současné úsilí o jeho odstranění ze stanovišť velmi obtížné. Také rychle rostoucí severoamerický
javor jasanolistý (Acer negundo) a pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) z východní Asie, stromy u nás původně v městském prostředí často vysazované pro svou odolnost a rychlý růst, se dokáží velice rychle spontánně šířit ve městech i mimo ně. Mezi nejznámější invazní druhy živočichů, které se u nás nekontrolovaně šíří a agresivně vytlačují původní druhy, patří nutrie (Myocastor coypus), norek americký (Mustela vison) a psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides). Nutrie je větší druh hlodavce z Jižní Ameriky, který se do naší přírody dostal únikem ze zajetí. Populace u nás v přírodě narůstají a způsobují i hospodářské škody. Ve Zlíně se vyskytuje např. v Bartošově čtvrti, kde město řeší jejich odchyt, bohužel je ale lidé naopak stále přikrmují. Výskyt norka amerického ve volné přírodě má katastrofické důsledky vedoucí až k úplné likvidaci na přežívající populace našich raků, obojživelníků i plazů. Existence tohoto druhu v Evropě navíc zabraňuje návratu původního norka evropského, který byl na mnoha místech včetně ČR vyhuben člověkem. Další problematické invazní druhy jsou např. americké druhy raků a plzák španělský (Arion lusitanicus), obávaný „škůdce“ zahrádek, lokálně působící i poměrně velké škody v zemědělství. Seznamy invazních druhů a kompletní informace k nim naleznete na stránkách http://invaznidruhy.nature.cz/.
3.7 Základní právní předpisy ochrany přírody a krajiny Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění Vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění Vyhláška MŽP č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, v platném znění
4.1 Městské parky Park Komenského V roce 2014 proběhla na základě veřejné architektonicko-urbanistické soutěže revitalizace parku Komenského. Došlo k obohacení parku o výsadbu nových stromů, skupin keřů, trvalek a založení kvalitních trávníků. Park byl doplněn o nové dětské hřiště pro děti všech věkových skupin, moderní altán, mobiliář a technické zázemí. Park se stal stavbou roku 2014 Zlínského kraje v kategorii Realizace rozvojových projektů měst a obcí. Celkové náklady do revitalizace centrálního parku činí téměř 59 milionů Kč, projekt byl realizován díky spolufinancování Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Regionálního operačního programu soudržnosti Střední Morava. Park má svého správce, který se stará o dozor, čistotu a údržbu zrekonstruovaného parku. Odbor městské zeleně zajišťuje pravidelnou údržbu parku, která spočívá především v pravidelném sečení trávníku, udržování záhonů v bezplevelném stavu, zálivce a výsadbě letničkových záhonů. Gahurův prospekt V roce 2013 proběhla rekonstrukce Gahurova prospektu, opět na základě veřejné architektonicko-urbanistické soutěže. Město tak získalo moderní veřejné prostranství se zapuštěnými chodníky, které pohledově nenarušují jinak zelenou plochu. Tento prostor se stal stavbou roku 2013 Zlínského kraje v kategorii Rozvojových projektů měst a obcí a získal druhé místo v soutěži Park roku 2014.
Letničkové a trvalkové záhony a cibuloviny Odbor městské zeleně si každoročně pěstuje nebo dopěstovává ve sklenících kolem 12 tisíc ks letniček, dvouletek a balkonových rostlin, které se používají ve městě na výsadbu záhonů, truhlíků, závěsných nádob na veřejném osvětlení, na oknech radnice a dalších pracovištích města. Nádoby na náměstí Míru jsou v posledních letech osazovány v kombinaci letniček s trvalkami a travinami, které prodlužují jejich efekt až do zimního období.
Každoročně je osazováno na 350 m2 záhonů letničkami a dvouletkami na veřejných prostranstvích v centru města i na Jižních Svazích. Další stovky metrů čtverečních tvoří smíšené záhony, kde jsou trvalky doplněny letničkami, a především trvalkové záhony. Každým rokem jsou koncepčně doplňovány stávající trvalkové záhony tak, aby záhon působil celistvě a navazoval na okolní výsadbu. Za poslední roky nově vzniklo nebo bylo kompletně obnoveno několik záhonů – trvalkový záhon na křižovatce ulic Dlouhá a tř. T. Bati, záhon u zámku, záhon u parkovacího domu na ulici Dlouhá, záhony u kruhového objezdu na Čepkově. Zajímavý je zvláště trvalkový záhon na tř. T. Bati s uplatněním principů Silbersommeru – tedy výsadba vhodných druhů trvalek do chudých štěrkopísčitých půd. V podzimním období jsou vysazovány cibuloviny. V posledních letech se jedná každoročně o 40 tisíc kusů nových jarních cibulovin (krokusy, narcisy, tulipány, modřence, sněženky, okrasné česneky atd.). Tyto cibuloviny jsou vysazovány do letničkových záhonů pro jarní efekt, dále jsou jimi doplňovány stávající trvalkové záhony a také jsou vysazovány volně do trávníků pro zatraktivnění ploch v brzkém jarním období (především krokusy, narcisy a tulipány) v centru města a také v místních částech. Stále častěji jsou používány do skupinových výsadeb cibulovin hotové směsi různých druhů a odrůd cibulnatých rostlin, kdy tyto skupiny zaručují delší efekt kvetení postupným nakvétáním. V průběhu roku vznikají také moderní aranžmá s tematikou Velikonoc i Vánoc a další tematické florální objekty, které jsou instalovány ve veřejných prostranstvích, především na náměstí Míru či v přilehlých parcích.
Údržba zeleně a péče o dřeviny Pravidelně probíhá v režii Odboru městské zeleně údržba dřevin a květinových záhonů v parcích a na všech veřejných prostranstvích – pravidelná zálivka záhonů a výsadeb dřevin, mechanické odplevelení výsadeb, výchovný a udržovací řez dřevin a dosadby nových dřevin. Součástí údržby je také sbírání odpadků na veřejných prostranstvích a pravidelné sečení travnatých ploch. Za rok 2013 a 2014 bylo v rámci projektu „Regenerace zeleně ve městě Zlíně“ odborně arboristicky ošetřeno 3 500 ks stromů a vysazeno 1 260 ks nových stromů ve vybraných lokalitách. V roce 2014 bylo navíc vysazeno více než 500 ks vzrostlých alejových stromů a 111 ks ovocných stromů (oskeruše, švestky, durancie, třešně, hrušně, jabloně). Odbor městské zeleně má zpracovanou inventarizaci stromů, které jsou v majetku města. K dnešnímu dni je v databázi „Stromy pod kontrolou“ více než 13 500 ks stromů. Díky této evidenci tak má nejen magistrát, ale i široká veřejnost možnost získat
informace o jednotlivých stromech v ulicích, parcích, sídlištích, o jejich stavu, stáří a druhu. Tento systém slouží nejen k tomu, že občané mají kvalitní a aktuální informace o tom, jaké druhové složení se kde nalézá, ale získávají identifikaci stromu v případě jeho úhynu či špatného zdravotního stavu pro potřeby ošetření nebo pokácení, výměny, ochrany a podobně. Ostatní zelené plochy a krajina V rámci programu podpory přírody ve městě přistoupil Odbor městské zeleně v posledních letech k realizaci ptačích a hmyzích biopolíček. Jedná se o plochu cca 5x5 m osázenou bylinami a pícninami, které lákají užitečný opylující hmyz a ptactvo. Jejich květy rádi navštěvují denní i noční motýli, včely, vosy a čmeláci; plody se potom živí ptactvo. Tyto výsadby jsou zvláště důležité v husté městské zástavbě, kde hmyz i ptactvo špatně hledá útočiště. Biopolíčka dobře poslouží i při výuce dětí a osvětě veřejnosti ohledně fungování přírody. Každoročně jsou na plochu políčka vysévána mimo jiné semínka slunečnice, pohanky, pšenice, lnu, prosa, vlčího máku, chrpy nebo koukolu. Biopolíčko je možné najít ve Zlíně u Věžových domů nebo v místní části Štípa. Další aktivitou je rozmístění několika zimních krmítek v městských parcích, stejně jako rozmístění 500 ks ptačích hnízdních budek pro hmyzožravé ptactvo a 100 ks sovníků pro několik druhů sov likvidujících drobné hlodavce v porostech lesa (v parcích). Odbor městské zeleně také realizuje výsadby alejí v krajině. Podporuje tak rozmanitost krajiny, zabraňuje vodní i větrné erozi, poskytuje potravu i úkryt ptactvu a zvěři. Během šesti let bylo vysázeno 4,5 km alejí – např. v okolí Štípy, Lužkovic, Lhotky a Prštného. Výsadby jsou složeny převážně ze starých ovocných odrůd jabloní a hrušní. Dále jsou vysazovány tradiční oskeruše, třešně a švestky. V krajinných výsadbách neschází ani domácí druhy dřevin, jako je javor babyka, jeřáb muk, jeřáb břek, třešeň ptačí, duby a jívy. Není opomíjeno ani doprovodné keřové patro, které je zdrojem plodů i úkrytu pro ptactvo. Vysazovány jsou především kaliny, dříny, zimolezy, hlohy a ptačí zob. Do krajinných výsadeb je zapojována školní mládež i neziskové organizace. Okrajově jsou na vhodných lokalitách vysévány též květnaté louky za účelem podpory původních botanických druhů rostlin a především k podpoře výskytů včelstev, motýlů a ostatního hmyzu.
Zlín – Město stromů 2013–2014 Zlín se stal vítězem osmého ročníku celostátní soutěže Město stromů, kterou pořádala Nadace Partnerství. Město v konkurenci uspělo s ekologicko-vzdělávací kampaní zaměřenou na stromy a přírodu. Celkový počet pořádaných akcí s veřejností byl 52 (z nichž velké kampaně jako Den Země a Den bez aut měly na sebe v rámci programu navázáno několik samostatných akcí). Vznikly i dlouhodobé projekty, např. Stromy dětem, kdy probíhá plánování a výsadba dřevin do zahrad školských zařízení. V rámci celoroční kampaně bylo vysazeno 340 ks stromů, které sázela veřejnost. Communities in Bloom 2015 V roce 2015 se město zúčastnilo mezinárodní soutěže Communities in Bloom. Součástí aktivit pro veřejnost byla např. výtvarná soutěž Město v květech pro mateřské a základní školy nebo také fotosoutěž Město v květu. V dubnu proběhla odborná vycházka pro veřejnost s názvem Stromy a květiny v centru města s odborným komentářem se zahradní architektkou a vedoucím provozu Odboru městské zeleně. V červnu se město Zlín zapojilo do celoevropské akce Víkend otevřených zahrad s nově rekonstruovaným parkem Komenského, kdy se občané města během komentovaných prohlídek za účasti hlavního zahradního architekta dozvěděli více jak o historii tohoto parku v kontextu celého města, tak o projekčních pracích a následné realizaci díla. Veřejnost se dále mohla aktivně zapojit do několika dalších jarních akcí v tomto roce – obnova zanedbaného ovocného sadu na Lazech s oddílem zlínských skautů, výsadba keřů a založení bylinkové zahrádky v MŠ Santražiny a Malenovice, výsadba zeleně se seniory na Mokré či lesní pedagogika pro MŠ, ZŠ, gymnázia a občanské spolky. Při lesní pedagogice seznamují vyškolení lesníci účastníky přímo v lese zábavnou formou s lesním hospodářstvím.
4.2 Soutěž Rozkvetlé město Od roku 1997 vyhlašuje Magistrát města Zlína soutěž Rozkvetlé město, jejímž garantem je Odbor městské zeleně. Tato soutěž navazuje na baťovskou tradici z r. 1932, kdy byly vypisovány první soutěže s odměnou za nejvkusněji upravenou zahrádku. Cílem této akce je iniciovat soukromou aktivitu obyvatel Zlína k zpříjemňování životního prostředí našeho města prostřednictvím kvalitněji upravených předzahrádek domů, rozkvetlých truhlíků a balkonů. Záměrem města je podpořit obecné povědomí, že starost o své bezprostřední okolí není starostí pouze veřejných institucí, ale i obyvatel samotných.
Soutěž má část jarní, letní a poprvé v roce 2015 na četné žádosti občanů také část podzimní. Hlavní letní část je rozdělena do kategorií předzahrádky rodinných a bytových domů, úprava okolí baťovských domků a výzdoba oken a balkonů. Hodnotící pětičlenná komise bývá složena ze zástupců několika odborů Magistrátu města Zlína. Mezi hlavní kritéria hodnocení patří kompoziční uspořádání, harmonie barev, respektování nároků rostlin na stanoviště, míra zaplevelení a zdravotní stav rostlin. Ceny pro vítěze a oceněné bývají ve formě zahradního nářadí, sadebního materiálu, hnojiv, cibulovin, poukázek a knih z části věnované také od sponzorů soutěže. Součástí slavnostního vyhlášení, které se každoročně koná v září, je také výstava fotografií všech přihlášených zahrad jako inspirace pro ostatní zúčastněné a přednášky na odborná témata. Každoročně se do soutěže hlásí občané ze všech částí města včetně místních částí.
4.3 Hřiště a sportoviště V roce 2012 byla vydána aktualizace Pasportu veřejně přístupných dětských hřišť a sportovišť na území města Zlína z roku 2007. Jedná se o evidenci všech veřejně přístupných dětských hřišť a sportovišť na území města, kterých je nyní v evidenci cca 350, ale také a především navrhnout jejich další vývoj s ohledem na pravidelnou údržbu, obecnou udržitelnost a zachování bezpečnosti z hlediska evropských norem. Odbor městské zeleně zajišťuje a vede evidenci povinných kontrol na hřištích v různých stupních a úrovních, spojenou s kompletním softwarem a evidencí. Každoročně je dle závazné České státní normy prováděna hlavní roční kontrola cca 180 veřejně přístupných hřišť externí firmou. Pravidelně jsou prováděny běžné a provozní kontroly všech dětských hřišť a sportovišť pracovníkem odboru – inspektorem městské zeleně – a následně jsou běžné opravy a údržbové práce zajišťovány pracovníky stolařské dílny Odboru městské zeleně; větší opravy jsou potom prováděny dodavatelsky.
Odbor městské zeleně postupně zajišťuje rekonstrukce většiny dětských hřišť i sportovišť. Jedná se o opravy a rekonstrukce menšího či většího rozsahu, kdy jsou na hřišti nahrazeny původní dožívající herní prvky za prvky nové, kvalitní, určené do veřejného prostoru. Odbor městské zeleně rekonstruuje přednostně právě ta hřiště, jejichž herní prvky dožívají a jsou nebezpečná. Dle platných norem je nutné všechny nové herní prvky s potenciální výškou pádu přes 1 metr instalovat spolu s bezpečnostní dopadovou plochou, což investici do rekonstrukce hřiště značně prodražuje. Každoročně Odbor městské zeleně investuje do částečné obnovy 7–10 hřišť či sportovišť. Obvykle se jedná o doplnění hřiště o nutné dopadové plochy, rekonstrukce herních prvků či doplnění hřiště o nový prvek. Od roku 2010 do roku 2015 bylo takto obnoveno cca 45 hřišť. Větší a komplexní rekonstrukce hřišť probíhají buď v rámci velkých komplexních projektů, např. v rámci regenerace panelových sídlišť ve spolupráci s jinými odbory, nebo jsou plně hrazeny z rozpočtu Odboru městské zeleně. OMZ postupuje podle Pasportu a projektu Optimalizace dětských hřišť a postupně rekonstruuje dožívající dětská hřiště. Každoročně OMZ zajistí komplexní rekonstrukci dvou až čtyř dětských hřišť či sportovišť v různých lokalitách ve Zlíně v závislosti na přidělených finančních prostředcích. Komplexní rekonstrukce jednoho dětského hřiště či sportoviště se pohybuje kolem 1,5 milionu Kč. Takto bylo od roku 2010 komplexně rekonstruováno a vybudováno např. víceúčelové sportoviště v kombinaci s dětským hřištěm v Prštném v roce 2010, dětské hřiště na ulici Potoky v roce 2010, dětské hřiště se sportovištěm na ul. Prostřední – Pod Vrškem v roce 2010, dvě dětská hřiště na ul. Křiby v roce 2010, dětské hřiště na ul. Polní a Křiby na Jižních Svazích v roce 2012, víceúčelové sportoviště v kombinaci s dětským hřištěm na ul. Na Vyhlídce na Letné v roce 2013, dětské hřiště na ul. Česká na Jižních Svazích v roce 2013, hřiště na ul. Prostřední na Lesní čtvrti v roce 2014, nové parkourové hřiště na Obecinách XIX v roce 2014 (ve spolupráci s oddělením prevence kriminality a sportovišť), dětské hřiště na ulici U Trojáku na Jižních Svazích v roce 2014. V roce 2011 proběhla rekonstrukce povrchu dětského hřiště s lanovou pyramidou v Centrálním parku na Jižních Svazích, které bylo vzápětí oceněno prestižním titulem celorepublikové soutěže Nejkrásnější dětské hřiště. U sportovišť jsou dnes často voleny umělé povrchy, jako je např. umělá tráva (sportoviště na ul. Na Vyhlídce na Letné v roce 2012, sportoviště na ul. Družstevní v roce 2015, sportoviště na ul. Česká v roce 2010) nebo pryžové sportovní povrchy (sportoviště na Vysoké mezi – 1. etapa v roce 2010, sportoviště na ulici Na Vyhlídce na Letné v roce 2013, sportoviště na ul. Jiráskova na Podhoří v roce 2013). Pro jízdu na kolech a kolečkových bruslích a multifunkčnost využití se rekonstruují a stále využívají i povrchy živičné a asfaltové (např. sportoviště na ul. Zálešná VI–VII v roce 2015, sportoviště na ul. Dlouhá v roce 2013). V komisích místních částí rovněž probíhají komplexní rekonstrukce dětských hřišť, v posledních letech to bylo např. hřiště v Kostelci a na Kudlově. Množství oprav či rekonstrukcí nižšího finančního objemu se uskutečnilo i v ostatních místních částech. Dále se každoročně na dětských hřištích a sportovištích rekonstruuje a buduje oplocení v kvalitně provedeném pozinkovaném materiálu v cca deseti různých lokalitách ve Zlíně a jeho místních částech. Jedná se o oplocení z materiálu pozink u dětských hřišť, antivandalská pozinková oplocení u sportovišť, protihluková ocelová lanková u sportovišť v blízkosti bytových domů a oplocení sportovním pletivem nebo PP sítěmi v méně exponovaných lokalitách.
Mimo opravy a rekonstrukce probíhá také postupné rušení nevyhovujících a nevyužívaných hřišť a pískovišť. Každoročně je zrušeno cca 15 takových hřišť nebo pískovišť. Postupováno je dle Pasportu a projektu Optimalizace veřejně přístupných dětských hřišť a dle OMZ je to jediná cesta k plnohodnotné péči o dětská hřiště. Formou snížení počtu hřišť a pískovišť z dosavadních cca 350 na max. 250 během několika let a zajištění jejich údržby, čistoty, kontroly a provozu dosáhneme kvality na úkor kvantity a vyvarujeme se havarijních stavů některých herních prvků starých více než 30 let. V rámci těchto řešení a postupů pracuje Odbor městské zeleně v souladu s evropskými normami ČSN EN 1176 a 1177. Veškeré plány a záměry na rekonstrukce hřišť jsou otevřeně projednávány v rámci veřejných projednání s občany, příp. prezentovány na portálu města: www.zlin.eu/verejne-pristupna-detska-hriste-a-sportoviste-cl-136.html
4.4 Příměstské lesy a stezky zdraví Hlavními vlastníky lesů v okolí Zlína jsou Lesy ČR, s. p., a statutární město Zlín. Oba subjekty hospodaří dle zpracovaných lesních hospodářských plánů zahrnujících jak těžební, tak i pěstební zásahy. Statutární město Zlín uplatňuje na svém lesním majetku (cca 680 ha rozdělených do dvou organizací) tzv. přírodě blízké hospodaření. Znamená to, že stále více využívá přírodní procesy a přirozenou obnovu lesa a těžba stromů probíhá převážně tak, aby se les zmladil sám. Obdobně postupují i Lesy ČR, s. p. Oba subjekty v rámci lesnického provozu podporují zaměstnanost v regionu nabídkou práce pro místní obyvatele, prodejem dřeva okolním pilařským provozům a stále intenzivnější spoluprací se spolky při výsadbě a údržbě lesa. V současné době tvoří z celkové rozlohy 50 % porosty smíšené a listnaté (buk, dub, habr, olše, jilm a lípa), zbytek jsou jehličnaté lesy (smrk, borovice, modřín).
Přestože jsou všechny lesy v okolí Zlína dle lesního zákona zařazeny mezi lesy hospodářské, slouží stále více jako vycházková a sportovní zóna pro obyvatele města. V posledních letech město Zlín ve spolupráci s LČR vybudovalo v rámci sportovní vybavenosti Stezky zdraví – Tlustá hora a Lazy, které nabízejí množství možností pro aktivní trávení volného času – běh, cykloturistika, dětské hry, posilování, rozcvičení, rodinné výlety a vycházky. Rekreační areál Stezka zdraví – Tlustá hora byl vybudován v letech 1999–2001. Součástí celého areálu je cyklostezka, pěší a přístupové trasy, trasy na běh, soustava dřevěného nářadí na protažení těla. V centrální části tohoto areálu se nachází dřevěný altán s informačními tabulemi (mapy a naučné informace o přírodě i tělovýchově) a s možností posezení. Součástí areálu je pět stanovišť s dřevěnými prvky na cvičení a posilování různých svalových skupin (hrazdy různé výšky a velikosti, bradla, kladiny, žebřiny, systém plošin na sklapovačky, kruhy) a visutá dřevěná lávka přes blízkou terénní depresi, která byla v roce 2014 komplexně rekonstruována. Instalován je také informační systém celého území se značením všech tras. Nedílnou součástí areálu jsou i pěstební opatření v přilehlých lesních kulturách, a to především kompoziční a zdravotní probírky lesního porostu. V lese nad Lesní čtvrtí ve Zlíně funguje od r. 2004 další naučná a turistická stezka – Areál Lazy. Nachází se na lesních pozemcích v majetku statutárního města Zlína a státního podniku Lesy České republiky, o celkové výměře 40 ha. Areál Lazy nabízí návštěvníkům turistickou a cykloturistickou trasu v délce cca 2 km, která je vybavena drobným mobiliářem (lavičky, odpočívadla, informační tabule). Hlavní dominantou je altán u Spáleného dubu. V rámci obecného užívání lesa má každý právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou, na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat (včetně v něm umístěných zařízení), nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka lesa, případně nájemce lesa a jeho zaměstnanců. V lesích je zakázáno rušit klid a ticho; jezdit a stát s motorovými vozidly; vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu; mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo saních; kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa; konat některé další činnosti uvedené v § 20 zákona o lesích. Organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat jen na základě oznámení podaného 30 dní předem u příslušného orgánu státní správy lesů (Odboru městské zeleně Magistrátu města Zlína).
4.5 Základní právní předpisy Vyhláška MZd č. 125/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích, v platném znění Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění Vyhláška č. 244/2002 Sb., k provedení zákona o myslivosti Obecně závazná vyhláška č. 1/2013, o ochraně veřejné zeleně Obecně závazná vyhláška č. 2/2013, o podmínkách užívání dětských hřišť a sportovišť v majetku statutárního města Zlína
5.1 Psi, kočky, hlodavci Každé město představuje určité společenství lidí, kteří se navzájem ovlivňují různorodými zájmy a potřebami. Úroveň soužití je limitována mírou vzájemného pochopení a tolerance. Nezanedbatelné procento lidí pro svůj život potřebuje být v každodenním kontaktu s živým tvorem. Důvodů, proč se lidé obklopují zvířaty, je mnoho. Patří k nim například odreagování se, zmírnění stresů, pocit bezpečí či posílení sebevědomí. Zvíře se v současné době dokonce stává jakýmsi fenoménem pro substituci partnera či dítěte. Ovšem nelze opomenout ani fakt, že někteří jedinci si stále pořizují zvíře pouze za účelem demonstrace svého společenského postavení nebo jako kompenzaci svých pocitů méněcennosti s touhou ovládat alespoň nějaké zvíře. Dalším významným důvodem, proč si stále více lidí dnes pořizuje zvířata, je zisk. Mnohdy se ani nestačíme divit, kolik takových chovných zařízení na různých chovatelských úrovních v našem městě existuje. V každém městě má chov zvířat jak své pozitivní, tak i negativní stránky. Mezi ty negativní stále častěji patří narušování občanského soužití, a to zejména hlučností, zápachem, znečišťováním veřejného prostranství i společných prostor domů. V neposlední řadě může docházet také k týrání zvířat. To může být způsobeno jak nedostatečnou péčí, tak třeba neznalostí způsobu chovu zvířecího jedince a nerespektováním jeho biologických potřeb. Zvířatům, která jsou chována ve zcela nevhodných podmínkách a jsou rozhodnutím orgánů ochrany zvířat odebrána majiteli a nebo zvířatům, která svého majitele ztratila a stala se tak opuštěnými, město zajišťuje náhradní péči v městském zařízení – Útulku pro zvířata v nouzi Zlín–Vršava, který v r. 2014 oslavil již 10 let své existence. Mezi aktuální problém většiny měst patří zcela jistě znečišťování veřejného prostranství psími exkrementy. Pro zmírnění těchto negativních důsledků bylo v našem městě v exponovaných lokalitách umístěno větší množství odpadkových košů a každý řádně evidovaný majitel psa na území města má možnost si jednou za rok vyzvednout plastové sáčky určené pro odstranění výkalů psa z veřejných ploch. Za účelem zlepšení propagace byl na sáčcích vytvořen nový potisk, který s jistou dávkou humoru upozorňuje majitele pejsků na povinnost úklidu vzniklých exkrementů a současně zajišťuje využití sáčků k jejich skutečnému účelu. Pohyb psů na území města Zlína řeší obecně závazná vyhláška č. 3/2007 o pravidlech pohybu psů na veřejných prostranstvích, která byla doplněna novelou č. 14/2007. Kromě povinností stanovených pro majitele a držitele psů jsou její součástí (v souladu s právními předpisy na úseku ochrany zvířat) plochy pro volný pohyb psů, kde mohou majitelé své čtyřnohé kamarády vyvenčit bez vodítka. Tyto zelené plochy udržuje město v rámci údržby svých pozemků.
Mezi významnou skupinu zvířat vyskytujících se ve městě patří zdivočelí jedinci kočky domácí. Tento velmi přizpůsobivý druh vytvořil ve Zlíně životaschopnou populaci. S ohledem na tuto skutečnost a nákazovou situaci je snahou města udržet populaci koček na únosné míře. Město Zlín již v roce 2000 přistoupilo k realizaci tzv. „Kastračního programu“, který stále běží a umožňuje každému občanovi města po splnění podmínek stanovených v pravidlech pro poskytování finančních darů požádat o jednorázový příspěvek. Mezi občany našeho města se stal tento program velmi populárním, o čemž svědčí i počet vykastrovaných koček a kocourů. Jen v roce 2014 o tento příspěvek požádalo 293 občanů s trvalým pobytem na území statutárního města Zlína a z účelového fondu bylo takto poskytnuto celkem 103 400 Kč. Tato myšlenka inspirovala i další města, která stejnou cestou na svém území regulují kočičí populaci. Podporou výše uvedeného programu je i činnost odchytové služby Městské policie Zlín, která v problematických lokalitách provádí na základě podnětů občanů odchyty koček. Po sterilizaci jsou pak kočky vraceny zpět na původní lokality. Dalším živočichem, s jehož výskytem jsou spojeny problémy a zdravotní rizika, je nutrie říční. Od roku 2008 byl na území města zaznamenán zvýšený výskyt tohoto nepůvodního živočicha, který je právem považován za obtížný invazní druh. Kromě vytlačování původních druhů způsobuje při svém přemnožení erozi břehů, poškození dřevin a především je zdrojem parazitů, kteří mohou být pro člověka nebezpeční. S ohledem na jeho reprodukční schopnosti a skutečnost, že nemá v našich podmínkách přirozeného nepřítele, je nezbytné provádět jeho pravidelný odchyt a snižovat tak jeho stavy. Např. v r. 2015 bylo v období necelých osmi měsíců odchyceno v jedné z frekventovaných lokalit 73 kusů nutrií všech věkových kategorií. S ohledem na rychlost množení nutrií, obtížnost jejich odchytu a nezájem okolních měst a obcí o tuto problematiku bude velmi těžké tento problém v dohledné době vyřešit. V souvislosti s výskytem synantropních druhů zvířat ve městě je třeba se zmínit také o snad nikdy nekončícím boji s hlodavci. Na deratizační program jsou vynakládány z rozpočtu města nemalé finanční prostředky. Každým rokem zjara a na podzim probíhá deratizace celého města. Jako nástrahy jsou používány povolené přípravky na bázi jednorázových antikoagulantů II. generace. V daném případě se jedná o biocidní přípravky pod názvem DERALAN G a DERATION ve formě granulí; v místních částech Zlína je používán přípravek HUBEX. Nástrahy jsou kladeny dle aktuální potřeby v místech zvýšeného výskytu hlodavců. Jejich aplikace je prováděna až po provedeném monitoringu a spočívá v kladení nástrah do kanalizační sítě a do zjištěných aktivních nor. Při vytipování lokalit výskytu obtěžujících hlodavců spolupracuje firma jak s městem, tak s občany. Provádění deratizace veřejných ploch ve vlastnictví města po řadu let zajišťuje a provádí zlínská firma DERATEX, spol. s r.o., která městu poskytuje velmi kvalitní služby na vysoké odborné úrovni. Podněty občanů jsou řešeny operativně a zásahy tato firma provádí do 24 hodin.
5.2 Útulek pro zvířata v nouzi Statutární město Zlín zahájilo na podzim roku 2004 provoz nového útulku – Útulku pro zvířata v nouzi Zlín–Vršava, který nahradil původní Útulek pro opuštěná, toulavá a pro týrání odebraná zvířata Suchý důl v areálu skládky Zlín–Mladcová. Současný útulek je na rozdíl od předchozího situován nedaleko zastavěné části města, u silnice ve směru na Fryšták, a je přístupný městskou hromadnou dopravou. V jeho blízkosti vede velmi frekventovaná cyklostezka směrem k Zoo Zlín–Lešná. Návštěvníci útulku tak mají blíže ke zvířatům, která čekají na každou pomocnou ruku. Útulek je provozován privátními osobami.
Při realizaci nového areálu bylo využito zkušeností získaných provozem starého útulku i jiných moderních útulků v České republice. Jednotlivé budovy (5 objektů: administrativní budova, karanténa, 2 objekty pro psy a 1 pro kočky a handicapovaná zvířata) jsou po poměrně velkých terénních úpravách citlivě zakomponovány do krajiny. Do areálu je možno přijet i osobním vozidlem, a to hlavním vstupem. Pro pěší je umožněn přístup po chodníku naproti benzínové čerpací stanice. Návštěvní dny jsou kromě pondělí a čtvrtku po celý týden. Kapacita útulku umožňuje umístit až 80 psů a 40 koček. Takový počet zvířat s sebou nese již zvýšená rizika, a to zejména úrazu. Jelikož nově příchozí nemůže znát povahové vlastnosti jednotlivých zvířat, ani technické zabezpečení provozu, musí dbát pokynů doprovodné osoby. Kromě psů a koček je útulek koncipován tak, aby zde mohla být na přechodnou dobu umístěna i handicapovaná volně žijící zvířata.
Občané města i okolních obcí často využívají služeb zařízení a snaží se sem umístit i zvířata tzv. nechtěná, získaná dědictvím nebo jako nevhodný dárek. Město se proto rozhodlo učinit opatření, které by tento neobyčejně vysoký nárůst pomohlo omezit. Provozovatelé útulku tedy začali přijímat zvířata pouze prostřednictvím odchytové služby zřízené při Městské policii Zlín a nebo od smluvních měst a obcí. V areálu útulku jsou také pro veřejnost poskytovány hotelové služby pro psy. Během roku navštěvují útulek pravidelně děti ze zlínských základních škol. Na jaře provozovatelé útulku spolu se studenty pravidelně připravují akci Útulkové jaro, pochod útulkových pejsků vytyčenými trasami kolem útulku zakončený táborákem, soutěžemi, povídáním o zvířatech a ukázkou výcviku. K 10. výročí útulku byla ve spolupráci s herci Městského divadla Zlín připravena v areálu útulku netradiční oslava pod názvem Odpoledne s pejskem a kočičkou. Děti i dospělí prožili přímo pohádkové odpoledne plné zábavy a příjemných zážitků. Během letních měsíců se pejskové z útulku pravidelně zúčastňují Výstavy psů bez průkazu původu a kříženců, kde často získávají ocenění. Na podzim se v areálu útulku koná již od r. 2005 tradiční tzv. Podzimní setkání útulkových pejsků a jejich pánů. Rok v útulku je zakončen akcí Vánoce v útulku, které se účastní hodně návštěvníků. Přináší zvířatům „dárky pod stromeček“ a provozovatelé útulku spolu se studenty pro všechny připravují vánočně laděný program. Magazín Zlín v každém čísle v pravidelné rubrice Okénko z útulku informuje o zajímavostech a aktuálním dění v útulku. Články v něm poutavým způsobem přibližují zajímavé osudy některých obyvatel zlínského útulku a informují o aktuálním dění v zařízení.
K tomu patří také nabídka pejsků či kočiček se stručným popisem jejich původu, charakteru a možnosti začlenění do nové rodiny. K propagaci Útulku pro zvířata v nouzi Zlín–Vršava přispěla velmi významným způsobem spolupráce se studenty Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kteří v rámci studentského projektu Němá tvář od roku 2007 zrealizovali a i nadále připravují celou řadu jednorázových i dlouhodobých akcí zaměřených na propagaci útulku pro zvířata. Díky iniciativě a kreativitě studentů našlo nový domov mnoho obyvatel tohoto zařízení a útulek se rovněž dostal do povědomí široké veřejnosti. Studenti do svých akcí zapojili i známé osobnosti, jako např. Martu Kubišovou s pořadem Chcete mě?, herce Městského divadla Zlín či modelku Lucii Hadašovou. Dokázali zorganizovat módní přehlídku, sportovní akce pro veřejnost Cvičme v rytme s hafany nebo Poďme v rytme, dále focení či vernisáže, aukci fotografií na téma Kráska a zvíře a podíleli se na tvorbě kalendáře pod názvem Konečně žijeme svůj sen, který získal i zahraniční ocenění a stal se vítězem v kategorii Volně prodejný fotografický kalendář v rámci soutěže Nejkrásnější kalendáře Slovenska 2015. Kromě toho studenti uspořádali mnoho akcí pro veřejnost, a to jak v útulku, tak i na veřejných místech, jako doprovodné programy v rámci oslav Dne Země, kinospoty apod. Svou tvorbou významně ovlivnili pohled na obyvatele útulku, a to díky vtipným a vkusným plakátům umístěným v City Light vitrínách na zastávkách MHD nebo realizací pozvánek na různé akce konající se v rámci propagace útulku. Z Ekofondu statutárního města Zlína je od roku 2006 pravidelně poskytována dotace na televizní zpracování pořadu regionálního charakteru pod názvem Dej pac, který v roce 2009 změnil svůj název na Němé tváře a v současné době je vysílán pod stejným názvem prostřednictvím internetové televize. Dále z tohoto fondu město také pravidelně přispívá na propagaci útulku využitím LCD monitorů v nákupním centru Čepkov a provoz obdobného zařízení v prostorách obchodního centra Zlaté Jablko. Tak má během celého roku široká veřejnost možnost seznámit se s nabídkou pejsků všech věkových kategorií a také se dozvědět něco málo ze života zvířat v útulku. Z výše uvedeného fondu město přispívá také na projekty např. čipování psů, kastraci koček, psů v útulku a další. Závěrem bychom rádi poděkovali všem, kterým není osud opuštěných zvířat lhostejný a snaží se v rámci svých možností pomáhat. Jako pomoc lze již chápat i zvážení, zda pejsek či kočička jsou opravdu tím vhodným dárkem a nebo naopak při výběru čtyřnohého kamaráda přemýšlet, zda na ně právě za branou útulku nečeká ten skutečný přítel, který bude potěšením pro celou rodinu. Kontakty:
Útulek pro zvířata v nouzi Zlín–Vršava Mezilesí 628, 763 14 Zlín Telefon: 577 244 444 E-mail:
[email protected] Číslo účtu: 35-140 862 7389/0800
5.3 Základní právní předpisy Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platném znění Obecně závazná vyhláška o místním poplatku ze psů Obecně závazná vyhláška o pravidlech pohybu psů na veřejných prostranstvích
6.1 Pitná voda Město Zlín je zásobováno pitnou vodou ze dvou zdrojů: 1. Jímací území Kvasice–Tlumačov s úpravnou vody v Tlumačově – zásobuje jižní a západní část města. Voda je hygienicky zabezpečena plynným chlórem. Tvrdost vody – prům. 2,5 mmol/l (norma připouští rozsah 0,9 – 5,0 mmol/l). 2. Slušovická vodní nádrž s úpravnou vody v Klečůvce – zásobuje severní a východní část Zlína. Již od r. 2000 je v úpravně pitné vody Klečůvka používán k hygienickému zabezpečení pitné vody vhodnější chlordioxid v kombinaci s plynným chlórem. Tvrdost vody – prům. 1,7 mmol/l. Přibližně v úseku Díly–Lazy dochází ke kombinovaným dodávkám vody z obou uvedených zdrojů pro střed města. Celková délka veřejných vodovodů činí ve statutárním městě Zlíně cca 348 km (pouze rozvodné řady bez přivaděčů), připojeno je 74 131 obyvatel. Průměrná spotřeba vody na jednoho obyvatele je 95 l/den.
6.2 Veřejné studny, prameny Město Zlín eviduje na svém území celkem 142 veřejných studní (Zlín – 68, Prštné – 5, Louky – 11, Příluky – 6, Mladcová – 8, Jaroslavice – 9, Kudlov – 11, Lužkovice – 2, Klečůvka – 3, Malenovice – 9, Lhotka – 3, Salaš – 6, Štípa – 1). Využíváno je pouze 100 studní, u kterých probíhá postupně kontrola kvality vody a podle potřeby i jejich opravy. Studny byly vybudovány většinou ve 30. letech minulého století. Vzhledem k tomu, že hlavním zdrojem pitné vody ve městě i jeho místních částech je veřejná vodovodní síť, ve které je kvalita vody zaručena, slouží dnes veřejné studny především v zahradních částech města jako zdroj vody pro zálivku, někdy však také jako náhradní zdroj vody alespoň pro splachování WC v případě havárie na vodovodním řadu. Kvalita vody je u jednotlivých studní různá, v žádném případě však nesplňuje požadavky na pitnou vodu dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Obecně tyto vody vykazují větší množství železa a především nežádoucí přítomnost bakterií. Studny jsou umístěny převážně v blízkosti komunikací, takže nejčastější příčinou kontaminace je průnik povrchové vody do studny při deštích, dlouhodobé nevyužití daného zdroje vody, zanášení dna studny nánosy bahna a nečistot, dále např. provádění stavebních prací v blízkosti studny nebo nedalekým umístěním netěsné kanalizace nebo vodního toku, ze kterých se voda může infiltrací dostat až do studny. Z důvodu zásobování většiny domácností města z vodovodní sítě, kde kvalita vody je pravidelně kontrolována, bylo upuštěno od snahy získat zdroje pitné vody z veřejných studní. Následná péče a povinná kontrola kvality vody by znamenala neúměrně a zbytečně vynaložené finanční prostředky. Vodu z veřejných studní tak mohou občané používat především pro zalévání a k užitkovým účelům, její užívání jako vody pitné je však pouze na vlastní zodpovědnost. Na území města Zlína i v jeho okolí se vyskytuje několik pramenů vody, které občané využívají, některé z nich jsou dokonce zdrojem minerální vody (viz kap. 3.4.1.1). Studánky nacházející se na území města Zlína jsou zveřejněny na celostátních stránkách www.estudanky.cz. Jedná se o veřejný web, kam může připojovat informace o objevených studánkách kdokoli. Shromáždili jsme zde údaje o 10 studánkách a připojili je k dalším, které již na uvedených stránkách byly ve zlínském regionu uvedeny. Studánky i veřejné studny jsou vyznačeny rovněž v Ekomapě Zlína.
U známých a hojně využívaných pramenů podzemní vody ve Zlíně–Přílukách (u konečné stanice MHD) a v Malenovicích (Svatá voda) zajišťujeme 4x v průběhu roku fyzikálně-chemický, biologický a mikrobiologický rozbor vody. Kvalita vody je zde monitorována již od r. 1999 a trvale vykazuje příznivé hodnoty, splňující ve sledovaných ukazatelích požadavky na pitnou vodu dle vyhlášky MZd. č. 252/2004 Sb. (pH, pach, tvrdost, dusičnany, dusitany, železo, hořčík, vápník, mikrobiální znečištění). Podrobné informace o kvalitě těchto vod lze získat na Magistrátu města Zlína, Odboru životního prostředí a zemědělství, odd. vodního hospodářství, nebo na internetových stránkách www.zlin.eu. Je však nutno dodat, že se jedná o nezajištěné zdroje vody a nelze tedy zaručit, že voda z těchto pramenů nebude znečištěna a tím neztratí svoji kvalitu.
Svatá voda v Malenovicích
K dalším známým a využívaným pramenům na Zlínsku patří např. prameny u Březůvek nebo v Provodově u kostela. Březůvský pramen (tzv. Lukáščena, u hlavní silnice mezi Březůvkami a Ludkovicemi) je stejně jako pramen Svatá voda v Malenovicích součástí státní pozorovací sítě podzemních vod a je monitorován Českým hydrometeorologickým ústavem, který zajišťuje měření vydatnosti pramene a teploty vody (u Lukáščeny navíc i 2x ročně kvalitu vody). Na Zlínsku má ČHMÚ ještě dalších 5 pozorovacích objektů podzemních vod – vrty v Lužkovicích, Přílukách, Loukách, Malenovicích a Tečovicích.
6.3 Odpadní vody Se zvyšováním životní úrovně dochází také k vyšším nárokům obyvatel na hygienu osobní a na hygienu prostředí. Výsledným efektem těchto nároků jsou odpadní vody a nutnost jejich řádné likvidace. Doba, kdy k domku stačilo přistavět takzvaný „suchý záchod“, je již v nenávratnu. Dle současné legislativy je každý majitel nemovitosti povinen zajistit její řádné odkanalizování. Jaké jsou tedy možnosti řádného odkanalizování nemovitosti? Uvádíme ty nejznámější a nejčastěji využívané: 1. Přípojka na veřejnou kanalizaci, která je zakončena v centrální čistírně odpadních vod, je z hlediska životního prostředí ideálním řešením. Čistírna odpadních vod v Malenovicích je jedinou a hlavní čistírnou odpadních vod pro území statutárního města Zlína a sousední obce. Vlastník: Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. Provozovatel: MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a. s. Typ čistírny: mechanicko-biologická, systém AN-D-N (anoxická část, denitrifikace, nitrifikace). Denní průtok vody: průměrně 24 000 m3/den (max. projektovaná 40 000 m3/den) Kapacita: 207 000 ekvivalentních obyvatel (max. projektovaná) Proces čištění: mechanické předčištění (česle, lapák písku) – usazovací nádrž – sdružená aktivační nádrž AN-D-N – dosazovací nádrž – vyhnívací nádrž – likvidace kalu + kalové hospodářství. Ve vyhnívací nádrži je produkován bioplyn, který se v ČOV využívá k výrobě elektrické energie v kogeneračních jednotkách, případně tepla.
Na ČOV Malenovice je napojeno 81 960 obyvatel, z toho Zlín 73 587, napojené obce – Fryšták, Lukov, Tečovice, Lípa, Želechovice nad Dřevnicí, Zádveřice – 8 373 obyvatel. Kapacita ČOV Malenovice umožňuje i výhledové napojení dalších obcí (např. Sazovice, Mysločovice, Hostišová, Hvozdná) a dosud neodkanalizovaných místních částí města Zlína (Lhotka, Velíková, Klečůvka). Podle druhu odváděných vod rozlišujeme kanalizace jednotné, kdy jsou pomocí jednoho potrubí odváděny společně vody odpadní i dešťové, a oddílné, kdy je odpadní voda vedena samostatným potrubím do čistírny a voda dešťová rovněž samostatným potrubím přímo do vodního toku. Nutno upozornit, že odpadní vody nelze v žádném případě zaústit do potrubí kanalizace dešťové! V případě napojení nemovitosti pomocí přípojky na veřejnou kanalizaci zajišťuje řádnou likvidaci odpadních vod provozovatel veřejné kanalizace, kterému za tuto činnost přísluší poplatek od majitele připojené nemovitosti – stočné. Některé obce mají vybudovány veřejné kanalizace, které nejsou zakončeny čistírnou odpadních vod, ale jsou zaústěny do vodního toku. V těchto případech musí mít obec povolení k vypouštění odpadních vod, ve kterém jsou stanoveny limity znečištění takto vypouštěných vod. Aby bylo možné dodržet stanovené limity, musí být nemovitosti na kanalizaci napojeny skrz předčisticí zařízení. Dříve se k tomuto účelu budovaly vícekomorové septiky, které však dnes již nedosahují požadovaných hodnot předčištění a jsou nahrazovány domovními čistírnami odpadních vod. 2. Septik je usazovací nádrž, nejčastěji vícekomorová, s přepadem zaústěným do vodního toku nebo do terénu. Nedochází zde tedy k čištění odpadní vody, ale pouze k postupnému usazování pevné složky na dno jednotlivých komor. V některých lokalitách jsou septiky sice zaústěny do kanalizace, ta však nekončí v centrální čistírně, ale rovněž ve vodním toku. Takové místo se pak ve vodním toku pozná jednoznačně: usazený šedý zapáchající povlak v okolí výusti, zapáchá i vytékající voda. Tato dříve hojně využívaná zařízení nejsou schopna dostatečně předčistit odpadní vody tak, aby je bylo možné v dnešní době bez dodatečných opatření vypustit do vod povrchových nebo podzemních. Stávající septiky je možné dále používat pouze v případech, kdy jejich provozovatel vlastní platné povolení k vypouštění odpadních vod a odpovídajících hodnotách limitů znečištění. Takové povolení však v 99 % případů vlastník septiku nemá. Mnohá povolení, vydaná podle dříve platných předpisů, byla časově omezena. Propadlá povolení již nelze prodloužit a provozovatel septiku musí zaslepit jeho vývod a septik dále používat pouze jako jímku na vyvážení nebo septik doplnit na základě povolení vodoprávního úřadu o dočišťovací stupeň – tzv. zemní filtr. Filtrační lože kvalitního zemního filtru (vrstva přibližně 0,6 m až 1,0 m) musí být z tříděného stálého materiálu (obvykle štěrku nebo písku) o průměru zrn 4 mm až 8 mm. Těleso zemního filtru je uloženo v plastové nádrži a od okolního prostředí je vodotěsně odděleno. Voda ze septiku natéká do rozvodového potrubí uloženého ve štěrkovém obsypu a protéká vrstvou písku zemního filtru, na které se vytvoří mikrobiální vrstva. Vyčištěná voda pak odtéká sběrným potrubím. Sběrný drén je opatřen odvětrávacím potrubím, které je vyvedeno nejméně 0,5 m nad úroveň terénu a je opatřeno stříškou bránící znečištění potrubí. Kvalita vyčištěné vody na odtoku za septikem se zemním filtrem je srovnatelná s hodnotami u aktivační (mechanicko-biologické) čistírny odpadních vod. Životnost zemního filtru při dodržení výše uvedeného technologického postupu je minimálně 50 let. Septiky se zemním filtrem lze dnes využívat např. u rekreačních objektů, které nejsou trvale obývány. Musí však splňovat podmínky dané technickými normami a legislativou v ochraně vod.
3. Domovní čistírna odpadních vod (DČOV) je nejlepší zařízení k likvidaci odpadních vod v trvale obývaných objektech tam, kde není vybudována veřejná kanalizace zakončená centrální čistírnou odpadních vod. Ve většině případů se jedná o zařízení, u kterého dojde nejprve k mechanickému předčištění a hlavní – biologické – čištění pak probíhá prostřednictvím mikroorganismů přítomných v kalu. Účinnost čištění je podstatně vyšší než u septiků (90 a více %). Čisticí zařízení je zabudováno v celoplastové vodotěsné nádrži s odklopným víkem a s odvětráním, které je dodáváno výrobcem jako kompletní výrobek a vyžaduje jen minimální stavební úpravy (betonová podkladní deska, případně obetonování). Předčištěné odpadní vody je možné vypouštět do vodního toku, nahromaděný kal je potřeba cca 1x za rok vyvézt na centrální ČOV. Ve výjimečných případech, kdy není vodní tok dostupný, mohou být předčištěné odpadní vody z rodinných domů nebo objektů individuální rekreace vypouštěny do vod podzemních. Děje se tak pomocí aplikace zálivkou přiměřeně velkého pozemku nebo pomocí zasakování v zasakovací studni. Obě možnosti však vyžadují hydrogeologické posouzení a v případě zasakovací studny také hydrogeologický průzkum lokality. Použití DČOV je ekonomicky nejvýhodnější řádný způsob likvidace odpadních vod tam, kde není možnost napojení na veřejnou kanalizaci. Se zvyšujícím se počtem realizací DČOV postupně klesá jejich pořizovací cena a použitím moderních technologií klesá také energetická náročnost jejich provozu. Na Zlínsku je dnes v provozu cca 450 DČOV. Ve většině případů jsou využívány u rodinných domů v obcích, kde dosud chybí centrální ČOV a obecní kanalizace je zaústěna přímo do vodního toku. DČOV zde nahrazují dříve používané septiky. Nevýhodou DČOV je nutnost zachování přísunu živin, tedy odpadní vody, tak, aby nedošlo k vyhynutí žádoucích mikroorganismů, které se podílejí na odstraňování znečištění. DČOV jsou proto vhodné do trvale obývaných objektů, nikoli do objektů rekreačních s občasným využíváním. 4. Kořenová čistírna odpadních vod (KČOV) je umělý mokřad, kde voda protéká horizontálně nebo vertikálně porézním substrátem pod povrchem tohoto substrátu. Umělé mokřady jsou definovány jako uměle vytvořený komplex zvodnělého nebo mělce zaplaveného zemního lože, plovoucí vegetace, živočichů a vody, který napodobuje přirozené mokřady. Jde tedy o mokřad bez volné hladiny. Na odstraňování znečištění přitékajících odpadních vod v kořenových čistírnách se podílejí procesy fyzikální, chemické a biologické. Mezi procesy fyzikální patří sedimentace, filtrace, fyzikální absorpce a těkání. K procesům chemickým řadíme chemické srážení, chemickou adsorpci a rozklad, k biologickým pak bakteriální metabolismus, rostlinný metabolismus, rostlinnou adsorpci a přirozený úhyn. Hlavní čisticí pochody zajišťuje mikrobiologická činnost různých druhů bakterií, které žijí na kořenech vyšších rostlin. Používají se běžné mokřadní rostliny, nejčastěji rákos obecný, ale též lesknice rákosovitá, orobinec, sítiny, zblochan vodní, skřípina, kosatce a další. Předností KČOV jsou nízké provozní náklady, jakož i velmi jednoduchá obsluha a údržba. Kromě toho se mohou snadno zapojit do okolní krajiny natolik, že s ní téměř splývají a mohou plnit i některé ekologické funkce. Vysokou účinnost mají zvláště při odstraňování fekálního znečištění, ale dokáží si poradit i s detergenty z myček a praček a s dalším běžným znečištěním (tady je lepší používat ekologicky šetrné výrobky, protože zvláště prášky do myček bývají velmi agresivní chemikálie). Pozor se musí dát – stejně jako u malých domovních čistíren – na silné žíraviny a louhy (Savo, prostředky na čištění potrubí apod.). Nevýhodou KČOV je větší náročnost na plochu (na 1 ekvivalentního obyvatele je to asi 5 m2), proto jsou ideální pro malé a střední zdroje znečištění. Zvláště vhodné je jejich využití u menších obcí s relativním dostatkem volných ploch – a samozřejmě
u jednotlivých rodinných domků nebo jejich skupin. Vegetační náplň je třeba jednou za 10–20 let zcela vyměnit. Likvidaci obsahu vegetačního pole (pískové filtrační vrstvy) je nutno řešit v souladu se zákonem o odpadech. Jelikož se jedná o nebezpečný odpad, nelze jej uložit na skládku komunálního odpadu ani na centrální ČOV. Přes nesporné výhody je na Zlínsku dosud využíváno pouze 5 domovních kořenových ČOV, a to ve Lhotě, Provodově a Želechovicích nad Dřevnicí. Společnou kořenovou čistírnu k čištění odpadních vod z více rodinných domů využívá na Zlínsku obec Machová a dále lokalita energeticky úsporných domů na Jižním Chlumu v místní části Zlína Lhotka–Chlum. 5. Jímka na vyvážení (žumpa) je poslední z nejčastěji využívaných možností řádného odkanalizování nemovitosti. Toto řešení je možné použít pouze v případech, kdy nelze realizovat připojení pomocí přípojky na veřejnou kanalizaci ani pomocí DČOV nebo septiku. Řádné provozování jímky na vyvážení je z hlediska provozních nákladů nejméně výhodné. Jímka musí být vodotěsná, dostatečně dimenzovaná a přístupná pro fekální vůz. Musí být do ní svedeny všechny odpadní vody z nemovitosti, tj. z WC, z pračky, koupelny, kuchyně. Odpadní vody může z jímky vyvážet a likvidovat pouze k tomu účelu oprávněná osoba. Odpadní vody musí být vždy vyvezeny do příslušné čistírny odpadních vod. Právě vzdálenost nejbližší čistírny odpadních vod bývá důvodem vysokých nákladů na vyvezení jímky. V žádném případě nesmí být odpadní vody z jímky použity na zálivku či hnojení pozemku! Majitel nemovitosti, odkanalizované pomocí jímky na vyvážení, by měl v případě kontroly vodoprávním úřadem prokázat, že odpadní vody řádně likviduje. Za tímto účelem by měl uchovávat doklady o vyvážení jímky. Vodoprávní úřad se při svých kontrolách často setkává s případy, že zejména starší nemovitosti jsou odkanalizovány pomocí jímek na vyvážení, které jsou stavebně poškozené a netěsné nebo jsou dokonce záměrně opatřeny přepadem zaústěným do trativodu. V jímce jsou tak zadržovány pouze pevné součásti splašků a většina odpadní vody zasakuje do terénu. Jímka je pak vyvážena třeba jen jednou ročně. Tento stav je velmi nebezpečný pro kvalitu podzemních vod a mnohdy je příčinou kontaminace vody v blízkých studních. Z vodoprávního hlediska se vlastník nemovitosti dopouští přestupku, za který mu hrozí pokuta do výše 50 000 Kč. Doporučujeme, aby každý vlastník nemovitosti prováděl pravidelnou kontrolu své jímky na vyvážení. Zjištění netěsnosti jímky je velmi jednoduché. Obsahem vodotěsné jímky je z větší části voda, je tedy zcela tekutý. Pokud je obsah jímky husté konzistence, je zřejmé, že dochází k prosakování vodního podílu splašků mimo prostor jímky. Závěrem je nutné připomenout, že realizace kanalizační přípojky na veřejnou kanalizaci a realizace jímky na vyvážení podléhá povolení obecným stavebním úřadem. Realizace čistírny odpadních vod podléhá povolení speciálním stavebním úřadem – tzv. vodoprávním úřadem. Pro Zlín a jeho správní území (celkem 30 obcí) je to Magistrát města Zlína, Odbor životního prostředí a zemědělství. Ten je také příslušný pro vydání povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních. Za účelem podpory připojování starších rodinných domů na nově vybudované kanalizace (za současného zrušení nevyhovujícího způsobu odkanalizování objektu) poskytuje město Zlín svým občanům již od r. 1998 finanční příspěvky z ekofondu na zřízení kanalizační přípojky a od r. 2004 i na vybudování DČOV v lokalitách, kde se na veřejnou kanalizaci nelze napojit.
6.4 Vodní nádrže Slušovická přehrada – na řece Dřevnici, správce Povodí Moravy, s. p.; zdroj pitné vody pro Zlín Fryštácká přehrada – na Fryštáckém potoce, správce Povodí Moravy, s. p.; záložní zdroj pitné vody pro Zlín
Kudlovská nádrž – na Kudlovském potoce, správce Povodí Moravy, s. p.; rybářský revír Moravského rybářského svazu (MRS) rybník Angaláška – na Hvozdenském potoce, správce obec Hvozdná; lovný rybník Prštenský rybník – na Prštenském potoce, správce Lesy ČR, s.p.; rybářský revír MRS rybník Skalka (Fryšták – Horní Ves) – na Fryštáckém potoce; rybářský revír MRS Březůvský rybník – na Březůvském potoce; správce obec Březůvky, rybářský revír MRS Lukovské rybníky (3) – na Bělovodském potoce; 2 jsou rybářskými revíry MRS, 1 (horní) Bezedník je přírodní památka Zboženské rybníky (4) – na Prštenském potoce, Rybářství Přerov, a. s. (3 dolní), Lesy ČR, s. p. (1 horní); chov ryb; na 1. dolním rybníce zajišťuje město Zlín během sezony orientační kontrolní rozbory kvality vody se zaměřením na výskyt sinic Chlumské rybníky (3) – na Chlumském potoce, chovné rybníky MRS Malenovický rybník – na potoce Baláš, správce Lesy ČR, s.p., chovný rybník MRS V okolí Zlína se nacházejí i další menší vodní nádrže, výše uvedené jsou jen nejznámější z nich. Některé si budují sami občané (např. na Kudlově, v Želechovicích či Březůvkách), jiné jsou součástí protierozních opatření. Příkladem může být vodní nádrž Štěpánka, kterou v rámci protierozních opatření vybudoval Pozemkový úřad na levostranném přítoku Štípského potoka u spojovací komunikace mezi letištěm a výrobním areálem ve Štípě, nad ulicí K Farmě. Účelem nádrže je zachycení přívalových vod a splavenin a tedy ochrana majetku obyvatel této části Štípy. Vodní nádrže podléhají tzv. technicko-bezpečnostnímu dohledu (TBD), tj. odbornému posouzení technického stavu vodního díla určeného ke vzdouvání nebo zadržování vody z hlediska bezpečnosti a možných příčin jeho poruch. Provádí se pozorováním, prohlídkami, měřením deformací vodního díla, sledováním průsaku vod.
Zboženské rybníky
Z hlediska TBD se vodní díla dělí do I. až IV. kategorie podle rizika ohrožení lidských životů a vzniku škod na majetku. Rozsah kategorií stanovuje ministerstvo zemědělství vyhláškou. O zařazení vodního díla do příslušné kategorie rozhoduje vodoprávní úřad. Provádět TBD u nádrží I. a II. kategorie je oprávněna pouze autorizovaná osoba pověřená ministerstvem zemědělství, u nádrží III. a IV. kategorie může TBD provádět sám vlastník. Výše uvedené vodní nádrže jsou vodními díly IV. kategorie, kromě Slušovické přehrady (I. kat.) a Fryštácké přehrady (II. kat.). TBD za účasti vodoprávního úřadu se na Slušovické nádrži provádí 1x ročně, na Fryštácké přehradě 1x za 2 roky a na ostatních nejméně 1x za 10 let.
6.5 Koupání v přírodě Místa, kde se lidé koupou, lze rozdělit podle zákonného statutu lokality: 1. Koupaliště ve volné přírodě. To jsou taková místa, za která si konkrétní osoba (provozovatel) vzala zodpovědnost a sleduje na své náklady jakost vody v četnosti a rozsahu dle schváleného monitorovacího kalendáře a zabezpečuje další služby na břehu. Povinně je to sběr odpadků, provoz záchodů a sprch, údržba ploch, převlékací kabiny. Povinnosti provozovatelů jsou stanoveny zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v pozdějších zněních, a vyhláškou č. 238/2011 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, v pozdějších zněních. Většinou se na koupalištích ve volné přírodě vybírá vstupné. Ve Zlínském kraji je v Ostrožské Nové Vsi (okres Uherské Hradiště) přírodní koupaliště Albatros. 2. Povrchové vody využívané ke koupání. Jedná se o významné koupací oblasti, které nemají provozovatele, ale které využívá ke koupání větší počet osob, a které ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí zařadilo na seznam sledovaných míst. V praxi vůbec nemusíte poznat rozdíl od koupališť ve volné přírodě. Nevybírá se však na nich vstupné. Vybavenost koupacích oblastí bývá obecně menší než u koupališť ve volné přírodě (není předepsána zákonem). Monitoring jakosti vody včetně její kategorizace a informování veřejnosti s případným upozorněním na možná zdravotní rizika při koupání a provozování vodních sportů ve vodě sledované koupací oblasti provádí ze zákona krajské hygienické stanice; na Zlínsku tedy Krajská hygienická stanice Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně. Tato instituce stanoví v souladu s vyhláškou č. 238/2011 Sb. v tzv. monitorovacím kalendáři vydávaném pro danou koupací sezonu po zhodnocení jakosti vody za období 4 sezon četnost a rozsah kontroly sledovaných ukazatelů vody. V blízkosti Zlína jsou mezi koupací oblasti zařazeny následující vodní plochy: Pozlovická (Luhačovická) přehrada, Štěrkoviště Otrokovice, retenční nádrž Všemina a slepé rameno řeky Moravy – Pahrbek v Napajedlích. Informace o kvalitě vody v letní sezoně najdete na www.khszlin.cz. 3. Ostatní vodní plochy. Samozřejmě je možné se koupat i jinde než na koupalištích ve volné přírodě nebo v koupacích oblastech. Můžete se koupat v podstatě kdekoli, kde to není zakázáno. Tomu se říká obecné užívání vod. Kvalita vody z hlediska využití pro vodní rekreaci a koupání zde však není nikým sledována. Koupání probíhá na vlastní riziko koupajícího se, zodpovědnost za koupání dětí nesou rodiče. Řasy a sinice Ve vodě v nádrži nebo v řece, kam se chodíme v létě koupat, žije celá řada organismů. Většina z nich je pro člověka naprosto neškodných. Z hlediska vlivu na lidské zdraví je jednou z nejsledovanějších veličin obsah sinic, popř. tvorba vodního květu (nahro-
madění sinic u hladiny). Sinice obsahují látky, které způsobují alergie. U koupajícího se člověka, podle toho, jak je citlivý a jak dlouho ve vodě pobývá, se mohou objevit vyrážky, zarudlé oči, rýma. Sinice také mohou produkovat různé toxiny (jedovaté látky). Podle toho, kolik a jakých toxinů se do těla dostane – lidé při koupání často nechtěně vypijí 1–2 dl vody a s ní i přítomné sinice – se liší i projevy (střevní a žaludeční potíže, bolesti hlavy, příp. i vážnější jaterní problémy). Riziko se zvyšuje u dětí, které vypijí zpravidla více vody, jejich tělesná hmotnost je menší a pokožka citlivější, a dále u osob alergických nebo s oslabeným imunitním systémem. Zda jsou ve vodě sinice nebo řasy, lze poměrně dobře rozeznat následujícím způsobem: – láhev se zúženým hrdlem (lze použít i čirou PET láhev) naplníme zcela vodou a necháme alespoň 20 minut stát v klidu na světle. V případě, že se u hladiny vytvoří zelený kroužek tvořený zelenými organismy ve tvaru „sekaného jehličí nebo zelené krupice“ (a voda přitom zůstane čirá), jedná se s největší pravděpodobností o sinice. Jestliže zůstane voda zakalena rovnoměrně nebo se začne tvořit větší zákal u dna, půjde pravděpodobně o řasy; – dalším způsobem je opatrný vstup do vody (aby se nezvířily usazeniny u dna) a pozorování, zda se okolo kolen ve vodě nevznášejí drobné zelené částečky. Když ano, jedná se pravděpodobně o sinice. Dále bychom měli mít na paměti, že mezi nejvážnější nebezpečí při koupání patří úrazy a utonutí. Několik rad na http//www.vzs.cz/vzs_desatero_c.php.
6.6 Vodní toky Vodní toky jsou ve smyslu zákona o vodách členěny na toky významné a drobné vodní toky. Správu významných vodních toků, jejichž celková délka je v ČR 16 326 km, zajišťují státní podniky Povodí. Na Zlínsku je takovým tokem řeka Dřevnice, Ludkovický potok a Březnice a jejich správu vykonává Povodí Moravy, s. p., Brno. Správci drobných vodních toků (86 553 km v celé ČR) na Zlínsku jsou: Lesy České republiky, s. p. – spravují v ČR asi polovinu drobných vodních toků: bystřin, které protékají především pramennými oblastmi hor a podhůřím s vysokým podílem lesnatosti; Statutární město Zlín – spravuje na svém území některé toky nebo části toků, které se nacházejí z větší části v zastavěných lokalitách; Povodí Moravy, s. p. – správu na drobných vodních tocích vykonává jen na některých z nich. Správa vodních toků ve Zlíně: Povodí Moravy, s. p., Brno: Dřevnice (významný vodní tok, pramení cca 3,5 km severně od obce Držková, územím statutárního města Zlína protéká přes místní část Příluky, čtvrť Podvesná, centrum města, místní část Prštné, Louky a Malenovice, zaústěna do řeky Moravy v Otrokovicích) dolní část Fryštáckého potoka, tzv. Januštice (pravostranný přítok Dřevnice, úsek od Fryštácké přehrady po soutok s Dřevnicí ve Zlíně) 2 pravostranné přítoky Štípského potoka ve Štípě dolní část Jaroslavického potoka (levostranný přítok Dřevnice, úsek od hasičské zbrojnice na ul. Přílucká ve Zlíně po soutok s Dřevnicí na Bartošově čtvrti ve Zlíně) Hvozdenský potok (pravostranný přítok Dřevnice, zaústěný ve Zlíně–Lužkovicích) klečůvský potok (bezejmenný pravostranný přítok Dřevnice, Zlín–Klečůvka)
velíkovský potok (bezejmenný pravostranný přítok Dřevnice, Zlín–Velíková) tzv. Cihelní potok (levostranný přítok Dřevnice, Zlín–Malenovice, protéká areálem Cihelny) Hostišovka (pravostranný přítok Dřevnice, Zlín–Lhotka) Lesy ČR, s. p.: Baláš (levostranný přítok Dřevnice, Zlín–Malenovice) Chlumský potok (pravostranný přítok Dřevnice, Zlín–Louky) Prštenský potok (pravostranný přítok Dřevnice, Zlín–Prštné) horní část Slanického potoka (levostranný přítok Dřevnice, úsek od lesa nad pramenem Slanica po v.d. OBZOR v ul. Na Slanici ve Zlíně) Pasecký potok (pravostranný přítok Dřevnice, Zlínské paseky) Klabalský potok (pravostranný přítok Paseckého potoka tekoucí podél ul. Klabalská I ve Zlíně) horní část Kudlovského potoka (levostranný přítok Dřevnice, úsek od pramene ve Zlíně–Kudlově po most mezi ul. Hradská a Na Požáře ve Zlíně) horní část Jaroslavického potoka (levostranný přítok Dřevnice, úsek od lesa ve Zlíně–Jaroslavicích po Hasičskou zbrojnici na ul. Přílucká ve Zlíně) Hraniční potok (pravostranný přítok Dřevnice, od Štákových pasek přes areál Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně) Kosovský potok (pravostranný přítok Dřevnice, Zlín–Příluky) Přílucký potok (pravostranný přítok Dřevnice, východně od Zlína–Příluk) Lužkovický (Novinový) potok (pravostranný přítok Dřevnice, Zlín–Lužkovice) Štípský potok (levostranný přítok Fryštáckého potoka, Zlín–Štípa) Bělovodský potok (pravostranný přítok Lukovského potoka, protéká Zoo Zlín–Lešná, Zlín–Štípa) Lukovský potok (protéká Zoo Zlín–Lešná ve Zlíně–Štípě, vtéká do východní části Fryštácké nádrže) statutární město Zlín: tzv. Olšový potok v ul. V Olší ve Zlíně–Loukách, levostranný přítok Dřevnice 2 bezejmenné přítoky Paseckého potoka na Zlínských pasekách pravostranný přítok Jaroslavického potoka ve Zlíně–Jaroslavicích dolní část Slanického potoka (levostranný přítok Dřevnice, úsek od v.d. OBZOR v ul. Na Slanici po zaústění do Dřevnice ve Zlíně–Prštném) dolní část Kudlovského potoka (levostranný přítok Dřevnice, úsek od mostu mezi ul. Hradská a Na Požáře ve Zlíně po zaústění do Dřevnice) Březinka (levostranný přítok Dřevnice, protéká od čtvrti U Majáku podél ul. Březnická ve Zlíně, nad zimním stadionem je zatrubněn, dále vede pod čtvrtí Letná až k supermarketu ve Zlíně–Prštném, kde zatrubnění ústí do Dřevnice) Správce toku je tedy organizace, která se stará o to, aby tok působil v krajině ekologicky a pokud možno i esteticky. Také zajišťuje čištění koryt toků od nánosů a naplavenin (pokud tvoří překážku v korytě a mohou tak způsobit zhoršení povodňové situace), a pravidelnou údržbu břehových porostů. Na vlastních pozemcích může zajišťovat také sečení břehů a v určitých případech i stabilizaci břehů proti vymílání. Uvedené činnosti zajišťuje na tocích ve své správě i město Zlín.
ledy na Dřevnici
6.7 Povodně Povodně patří v České republice k nejčastěji se vyskytujícím přírodním katastrofám, způsobují obrovské materiální škody a ztráty na lidských životech. V nedávné minulosti došlo na našem území k několika ničivým povodním, především k tzv. tisícileté v červenci 1997 na Moravě a v srpnu 2002 v Čechách. Naproti tomu v posledních letech se objevil relativně nový fenomén, kterým jsou tzv. bleskové povodně. Dochází k nim zpravidla na malých vodních tocích, jejichž povodí není schopné pojmout desítky milimetrů srážek během několika desítek minut. Jejich ničivost je způsobena především velkým objemem vody a její rychlostí, s jakou z povodí odtéká. Stávající koryta potoků nestačí pojmout mnohonásobně větší průtoky, a tak dochází k masivní erozi jejich břehů a dna. V trase malých vodních toků se nejčastěji nacházejí rodinné domy a další infrastruktura obcí. Při bleskových povodních dochází nejen k zatopení nemovitostí v sousedství potoka, ale často i k úplné destrukci infrastruktury obce včetně rodinných domů. Navíc ochrana před bleskovou povodní je téměř nemožná. Lokální bouřky provázené intenzivními přívalovými dešti je obtížné předpovídat a určit místo, kde naprší během několika minut desítky mm srážek, není z hlediska preventivních protipovodňových opatření možné. I když absolutní ochrana před povodněmi neexistuje, je přesto nezbytné se před déle trvajícími plošnými povodněmi chránit a jejich škodlivé účinky omezovat. Včasná informovanost o povodňovém nebezpečí, tj. spolehlivá činnost předpovědní a hlásné povodňové služby, může výrazně přispět k efektivnosti prováděných opatření. Včasným varováním a fungujícím systémem operativních opatření je možné výrazně snížit materiální škody a vyloučit nebo omezit ztráty na životech. Ochrana před bleskovými povodněmi je velmi obtížná, protože varování obyvatel před povodní přichází příliš pozdě
nebo vůbec. Nejspolehlivějším protipovodňovým opatřením je tedy obydlí, které se nachází v dostatečné výšce a vzdálenosti od koryta vodního toku. Majitelé budov, které se nacházejí v blízkosti vodního toku nebo přímo v záplavovém území, by měli být na nebezpečí povodně připraveni, počítat s nimi a vybavit se alespoň nejjednoduššími prvky protipovodňové ochrany: např. betonová zídka kolem domu, vodotěsné kryty na sklepní okna, kryty vstupních dveří, zpětné klapky na kanalizaci atd.
povodeň Velíková
povodeň Lukov
Vzhledem k ničivosti bleskových povodní a jejich rychlému nástupu je tedy v první řadě nutný zájem majitele potenciálně ohrožené nemovitosti chránit svůj majetek. Každý vlastník nemovitosti v blízkosti vodního toku by se měl zajímat o ochranu svého domu, aby případná povodeň nepůsobila zbytečně velké škody, zejména na statice domu. Je nutné se aktivně podílet na vlastním zabezpečení svého zdraví a majetku a nečekat odevzdaně, kdo pomoc, příp. záchranu majetku, zajistí. Časté stížnosti a upozorňování na sedimenty v korytě vodního toku v blízkosti vlastní nemovitosti a jejich následné odstranění požadovanou ochranu majetku nepřinese. Množství nánosů v korytě toků dosahuje ve většině případů pouze řádu jednotek procent z celkové plochy průtočného profilu koryta. Objem vody odtékající z povodí toku při bleskové povodni několikanásobně převyšuje kapacitu koryta, a tak se povodeň stává nevyhnutelnou dokonce i přes vybudovaná protipovodňová opatření přímo v toku, např. sedimentační přehrázky nebo stabilizované a opevněné břehy, které urychlují odtok vody. Zmírňujícím opatřením je budování krajinných retenčních prvků, které zpomalují odtok vody z povodí. Jejich náročnost na vybudování nespočívá v ceně technických prací, ale v zajištění průchodnosti terénních linií přes pozemky soukromých vlastníků. Každá živelná pohroma v urbanizovaném území s sebou nese ztráty jak finanční, tak ekologické, případně ztráty na lidských životech. Otázkou zůstává, do jaké míry je možné se těmto ztrátám účinně bránit a za jakou cenu. Vznik a katastrofální účinky povodní jsou odrazem lidské činnosti v krajině. Schopnost krajiny zadržet vodu a postupně ji uvolňovat do potoků a řek bez ničivých účinků přímo závisí na ploše lesů, luk a systému hospodaření na polích. K rychlému a nebezpečnému odtoku vody z krajiny pomohlo také zkrácení říční sítě narovnáním toků. Následkem toho se budují nákladná protipovodňová opatření, která chrání obyvatele měst a obcí pouze do určitého průtoku (výšky hladiny). Navíc klimatické změny s sebou budou přinášet zvyšující se riziko vzniku povodní. Snížení rizika vzniku povodní je tedy nutné hledat především v ekologické stabilitě celých povodí. Lokální a většinou technická protipovodňová opatření tuto situaci zásadním způsobem nevyřeší.
K ochraně před povodněmi ve Zlíně (na Bartošově čtvrti, v Přílukách a Lužkovicích) byly vybudovány tzv. hradítkové komory, které mají zabránit zpětnému vzdutí vody z Dřevnice do dešťové kanalizace a zaplavení domů. Jsou zde vybudovány také sklopné jezy a ochranné hráze. V Lužkovicích je v hrázi navíc ponechán pro případ přívalových srážek otvor, umožňující v takovém případě odtok vody z ulic do Dřevnice. Otvor je chráněn dřevěnými dlužemi. K manipulaci s dlužemi i s hradítky na komorách je zpracován manipulační řád, který podrobně řeší postup prací na těchto protipovodňových uzávěrech v případě zvýšené hladiny vody v řece Dřevnici. Manipulační řád je součástí povodňového plánu města Zlína, který se pravidelně aktualizuje. Město Zlín také ve spolupráci s jednotlivými správci toků (viz kap. 6.6) každoročně provádí preventivní protipovodňové prohlídky na vodních tocích ve svém území.
6.8 Havárie Havárie je zhoršení, popř. mimořádné ohrožení jakosti a zdravotní nezávadnosti vody. Projeví se náhle, nepředvídaně, podezřelým zbarvením, zápachem, vytvořením usazenin, mastným povlakem nebo pěnou, úhynem ryb, popřípadě živočichů využívajících vodu ke svému životu. Havárie je únik látek závadných vodám nejen do vodního toku, ale i do podzemních vod, do kanalizace nebo na nezpevněný terén. V případě zjištění havárie vzniká ohlašovací povinnost každému, kdo ji zjistil (viz kap. 14). Nejčastější příčinou havárií je únik odpadních vod – splašků – do vodních toků. Někdy dojde k vyplavení splašků vlivem prudkých dešťových srážek, kdy tzv. jednotná kanalizace nedokáže odvést odpadní vody včetně zachycené vody dešťové. Aby nedošlo ke zpětnému vyplavení napojených nemovitostí, jsou tyto kanalizace opatřeny dešťovými oddělovači, které nadkapacitní množství odpadní vody naředěné vodou dešťovou vypustí z kanalizace do vodního toku. Při tomto principu funkce jednotné kanalizace je počítáno se skutečností, že odpadní vody jsou dešťovými srážkami dostatečně naředěny a že průtok ve vodním toku je vlivem deště dostatečný pro bezpečné smísení s odpadními vodami. Tento princip bohužel není stoprocentní, a tak se již několikrát v minulosti stalo, že přímo v centru Zlína na řece Dřevnici došlo k masivnímu úhynu ryb z důvodu, že v řece teklo v danou chvíli příliš málo vody, která splaškové vody z odlehčovacích komor nemohla dostatečně naředit. K většině takových případů došlo po dlouhodobém suchu a horku, takže dešťová voda znečištěná splašky byla navíc ještě ohřátá z rozpálených střech a zpevněných ploch na vysokou teplotu. Tato kombinace několika negativních faktorů byla pro ryby v řece smrtící. Velkým nebezpečím jakosti vod ve vodních tocích je také činnost některých obyvatel v některých místních částech Zlína nebo okolních obcích bez splaškové kanalizace. V těchto případech je mnoho domů odkanalizováno pomocí jímky na vyvážení (popis viz kap. 6.3). Vzhledem k nutnosti častého řádného vyvážení jímek, které je finančně poměrně náročné, si někteří občané situaci ulehčují vyčerpáním obsahu jímky do blízkého vodního toku nebo do dešťové kanalizace. Toto vykonávají obvykle potají v noci nebo za deště, takže nebývají přistiženi. Jelikož se jedná o poměrně rozšířený jev, má tato činnost velký vliv na kvalitu povrchových nebo podzemních vod a je předmětem častých šetření vodoprávního úřadu. Další příčinou havárií bývá únik močůvky z polních hnojišť nebo z polí do vodního toku. Dochází k tomu nejčastěji v období tání koncem zimy. Pokud zemědělci nestačí před nástupem zimy zaorat všechna polní hnojiště, může z nich tající sníh vyplavit močůvku, která je vysoce nebezpečná při zasažení vodního toku. Dochází také k případům, kdy zemědělci aplikují močůvku ještě na nedokonale rozmrzlou půdu, do které močůvka nemůže zasáknout a stéká po povrchu terénu do vodního toku.
Méně častými případy havárií jsou úniky ropných látek. Bývají způsobeny obvykle následkem dopravní nehody v blízkosti vodního toku nebo kanalizace, případně neodbornou manipulací nebo skladováním ropných látek. Jelikož se ropné látky nemísí s vodou a zůstávají na hladině, je možné při včasném zásahu poměrně jednoduše zabránit šíření havárie pomocí norných stěn a použitím vysoce nasákavých materiálů (sorbentů). Únik ropných látek většinou nemá za následek úhyn ryb. Specialitou posledních let je havarijní znečištění vodních toků barevnými pigmenty. Příčina byla ve všech šetřených případech stejná: vyplachování plastového tisícilitrového kontejneru od zbytků pigmentového prášku za účelem využití nádoby k akumulaci dešťových vod na zálivku zahrad u rodinných domů nebo rekreačních objektů. Jednalo se vždy o organické pigmenty, které se používají k barvení látek, plastů apod., jsou rozpustné ve vodě a naštěstí ne jedovaté. Stačilo však jen nepatrné množství prášku a barevný efekt byl nepřehlédnutelný. Dřevnice ve Zlíně – ale i jiné vodní toky – tak již hrály různými barvami: bílou, červenou, černou i modrou.
6.9 Základní právní předpisy Zákon č. 258/2000 Sb,. o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů
7. Ovzduší 7.1 Zdroje znečišťování ovzduší Zdroje emitující do ovzduší znečišťující látky jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Správou databáze REZZO za celou Českou republiku je pověřen Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). REZZO, které slouží k archivaci a prezentaci údajů o stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší, tvoří součást Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) provozovaného rovněž ČHMÚ jako jeden ze základních článků soustavy nástrojů pro sledování a hodnocení kvality ovzduší ČR. Významné stacionární zdroje znečišťování ovzduší ve Zlíně: Název firmy Název provozovny Alpiq Generation (CZ), s.r.o. Teplárna Zlín Alpiq Generation (CZ), s.r.o. Výtopna Jižní Svahy – Kocanda Brola, spol. s r.o. Laminovna, výkrm brojlerů Klečůvka GRASPO CZ, a.s. Tiskárna GRASPO CZ, a.s. HAMAG, spol. s r.o. Slévárna IDEÁL ČESKÁ, s.r.o. Bel & Blanc čistírna oděvů KOMPONENTY, a.s., Zlín Komponenty, a.s., Zlín, výroba gumárenských směsí a polotovarů Krajská nemocnice Tomáše Bati a.s. Plynová kotelna MITAS, a.s. MITAS, a.s., výrobní úsek Zlín, výroba pneumatik
m-tec CZ, s.r.o. MÝVAL ZLÍN, spol. s r.o. Noventis, s.r.o. NOVESTA, a.s. PEGAS CONTAINER, s.r.o. PLASTSERVIS, a.s. Promens, a.s. Promens, a.s. REFLEX Zlín, spol. s r.o. SPO, spol. s r.o. SPUR, a.s. Z STUDIO, spol. s r.o. ZLINER, s.r.o. Zlínské cihelny, s.r.o. ZPS – Slévárna, a.s. ZPS – MECHANIKA, a.s.
Lakovna Mýval Zlín, spol. s r.o., prádelna a chemická čistírna oděvů Farmaceutická výroba, plynová kotelna NOVESTA, a.s., provoz výroby obuvi Lakovna obytných kontejnerů Plastservis, a.s., Zlín Lakovna Zlín-Louky Výroba plastových dílců Zlín-Příluky Výrobní areál fy REFLEX v Lužkovicích, výroba sklolaminátových produktů Slévárna Tubex – vytlačování pěnového PE Ofsetová tiskárna Lakovna vozidel, zpracování dřeva Cihelna Malenovice Slévárna, modelárna Lakovna, tryskání
V současné době se na poli ochrany ovzduší podařilo přimět největší znečišťovatele omezit výrazným způsobem množství znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší. Na druhé straně nejsou nijak sledovány či regulovány spalovací zdroje fyzických osob, tedy jednotlivé kotle v rodinných domech občanů. To vede k paradoxu, že ve městech je čistší ovzduší než na venkově.
7.2 Měření kvality ovzduší ve městě (imisní monitoring) V souladu se zákonem o ovzduší č. 201/2012 Sb. stanovilo Ministerstvo životního prostředí České republiky státní síť imisního monitoringu sledování kvality ovzduší v ČR. Tuto síť provozuje po celém území republiky Český hydrometeorologický ústav (dále jen ČHMÚ). Za účelem sledování kvality ovzduší ve Zlíně ČHMÚ vybudoval v roce 2003 automatickou monitorovací stanici v lokalitě Jižní Svahy, v areálu vodojemu společnosti Moravská vodárenská, a. s., ulice Vývoz. Jedná se o stanici pozaďovou, předměstskou, která monitoruje kvalitu ovzduší v obytné a přírodní zóně. Monitorovací stanice pracuje v automatickém režimu, kdy jsou Mapa ČR s nejvyššími 24hodinovými stanovovány hodinové průměrné koncentracemi PM10 za rok 2014 koncentrace znečišťujících látek v ovzduší. Data jsou předávána přes pobočku ČHMÚ Brno do centra v Praze, kde jsou zobrazována pravidelně každou hodinu na www.chmi.cz a zároveň jsou ukládána do databáze Informačního systému kvality ovzduší (dále jen ISKO). Na této stanici jsou monitorovány oxidy dusíku (NOx), oxid dusičitý (NO2), oxid siřičitý (SO2), suspendované prachové částice
frakce 10 µm (PM10) a PM2,5 (částice velikosti 2,5 µm), troposférický ozón O3 a Benzoapyren. Současně je měřena teplota a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru. Graf naměřených hodnot 24hodinových koncentrací prachových částic PM10 ve Zlínském kraji za období 2010–2014 120
100
80
Otrokovice-město Uherské Hradiště 60
Vsetín-hvězdárna Zlín Zlín-Svit
40
LV 20
0 2010
2011
2012
2013
2014
Tabulka s imisními limity a povoleným počtem jejich překročení za kalendářní rok pro znečišťující látky kvality ovzduší Znečišťující látka
PM10 NO2 PM2,5 cílový imisní limit pro troposférický ozon O3
Doba průměrování
24 hod. 1 rok 1 hod. 1 rok 1 rok max. denní osmihodinový průměr
Hodnota imisního limitu (µg.m-3) 50 3) 40 4) 200 5) 40 6) 25 7) 120
8)
Maximální počet překročení za kalendářní rok 35 0 18 0 0 25
Imisní limity a meze tolerance pro vybrané znečišťující látky jsou stanoveny v příloze č. 1 k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění. Nejvyšší koncentrace škodlivin v ovzduší, zejména oxidu dusičitého a polétavých prachových částic PM10 a PM2,5, jsou registrovány v chladnější části roku za nepříznivých rozptylových podmínek (teplotní inverze, malá rychlost větru) a u komunikací s vysokou intenzitou dopravy. V letních měsících, zejména za bezoblačných a slunných dnů, dosahuje svých maximálních hodnot troposférický ozón. Nejvyšších hodnot je dosahováno v odpoledních hodinách s následným poklesem ve večerních hodinách.
7.3 Kvalita ovzduší ve Zlíně Statutární město Zlín od roku 1992 do konce roku 2015 provozovalo síť stanic automatizovaného imisního monitoringu (AIM). Vzhledem k tomu, že stanice již byly technicky zastaralé, byl provoz monitorovacích stanic umístěných na bývalé hlavní svitovské bráně, na základní škole ve Štípě a v kině Květen v Malenovicích ukončen. Statutární město Zlín má záměr vybudovat novou AIM a rozšířit tak síť monitorovacích stanic ČHMÚ. V současné době je kvalita ovzduší monitorována pouze na jedné AIM v provozování ČHMÚ. Aktuální stav kvality ovzduší je možné najít na internetu na stránkách statutárního města Zlína www.zlin.eu a na www.chmi.cz. Nejproblematičtější škodlivinou na území města Zlína je PM10 (polétavý prach). Největším přispěvatelem k imisní zátěži touto škodlivinou je automobilová doprava a lokální topeniště. Nejhorší stav ovzduší je v centru města, především v okolí velkých křižovatek. Nejlepší stav je na Jižních Svazích, a to hlavně díky dobrým rozptylovým podmínkám. Graf naměřených hodnot prachových částic PM10 na AIM na bývalé svitovské bráně ve Zlíně za období 2009–2014
Průměrná koncentrace PM10 (µg/m3)
120 100 80 60 50 40 20 0 leden
2009
únor
2010
březen
2011
duben
květen
2012
červen
červenec
2013
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2014
Doporučení pro občany při déle trvajících nepříznivých rozptylových podmínkách a při zvyšujících se koncentracích škodlivin v ovzduší – omezte používání vozidel na minimum, k cestám, zejména do centrální části města, používejte výhradně městskou hromadnou dopravu – vyhýbejte se pohybu v blízkosti komunikací a křižovatek charakterizovaných vysokou intenzitou dopravy – pobyt venku omezit na minimum, zejména v době od 7.00 do 11.00 hod. a od 15.00 do 19.00 hod. – při pobytu venku omezte zvýšenou tělesnou aktivitu (sport, těžká fyzická práce atp.) – větrejte pouze intenzivně a krátkodobě (cca do 5 minut) – podle možnosti odložte či zrušte exkurze a veškeré akce spojené s pobytem mimo uzavřené prostory – neprovádějte malířské, natěračské a údržbářské práce s materiály obsahujícími organická rozpouštědla
– nerozdělávejte otevřené ohně, nepoužívejte krbová topeniště – v domácích topeništích spalujte jen paliva určená výrobci Tyto hlavní zásady chování obyvatelstva v období nepříznivých rozptylových podmínek jsou zaměřeny zejména na rizikové skupiny populace, tj. děti – především předškolního věku, gravidní ženy, kardiaky, alergiky, lidi starší 60 let a pod.
7.4 Ochrana ovzduší Předmětem ochrany ovzduší z globálního pohledu je vnější plynný obal Země (atmosféra), tzv. vnější ovzduší. K nejzásadnějším globálním problémům se řadí skleníkový efekt – změna klimatu, ztenčování ozonové vrstvy Země a kyselé atmosférické depozice (kyselé deště). Změna klimatu se projevuje globálním oteplováním planety. Mění se teploty a počasí. Nepříznivý stav ovzduší ovlivňuje ostatní složky životního prostředí, ekosystémy, vegetaci a lidské zdraví. Zdroje znečištění ovzduší se dělí na lidské (antropogenní) a přírodní (přírodní jevy – sopky, přírodní požáry). Přírodní jevy člověk nedokáže ovlivnit. K zajištění ochrany ozonové vrstvy byla přijata Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy (rok 1985) a její prováděcí Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (rok 1987). Montrealským protokolem bylo regulováno více než 200 chemických látek, které byly dříve používány především jako náplně v chladicích zařízeních a v hasicích přístrojích, jako hnací plyny v aerosolových sprejích, a které velkou měrou poškozovaly ozonovou vrstvu. Od roku 1986 došlo k markantnímu poklesu výroby a využití látek poškozujících ozonovou vrstvu a jejich výroba je v ČR a EU zcela zakázána. Tyto látky (freony) byly nahrazeny jinými látkami – fluorovanými plyny, které sice nepoškozují ozonovou vrstvu, ale značnou měrou ovlivňují klima Země. Fluorované plyny, známé též jako F-plyny, jsou látky s širokým průmyslovým využitím a řadí se k velmi účinným skleníkovým plynům. Dalšími zásadními zdroji emisí skleníkových plynů do ovzduší je doprava a vysoká potřeba využití fosilních paliv ve stacionárních zdrojích. Za účelem snížení produkce těchto skleníkových plynů se ČR připojila k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu a Kjótskému protokolu. Tento dokument byl přijat v prosinci roku 1997 na Třetí konferenci smluvních stran (COP-3) v Kjótu. Kjótský protokol ukládá ČR závazek k redukci emisí skleníkových plynů. Redukce se týkají emisí oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), hydrogenovaných fluorovodíků (HFCS), polyfluorovodíku (PFCS) a fluoridu sírového (SF6). Kvalitu ovzduší na místní – lokální úrovni může obec na svém území ovlivnit. Zákon o ochraně ovzduší umožňuje občanům v otevřeném ohništi spalovat suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami, a to i za účelem jeho odstranění (např. suché větve vzniklé při ořezu stromů a keřů nebo kácení stromů). Dle § 16 odst. 5) zákona o ovzduší může obec vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho odstranění podle jiného právního předpisu. Při stanovení podmínek nebo zákazu obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby. V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Spalování jiného materiálu a odpadu je zakázáno. Tomu, kdo poruší tento zákaz, může být udělena pokuta za přestupek do výše 50 000 Kč.
Ve Zlíně je největším zdrojem znečištění ovzduší doprava a v chladném období roku lokální vytápění domácností. Dle § 17 odst. 5) zákona o ovzduší je zakázáno ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším (což jsou především kotle v domácnostech) spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly a proplástky. Tomu, kdo poruší tento zákaz, může být udělena pokuta za přestupek do výše 50 000 Kč. Snížení znečišťujících látek ovzduší pocházejících z vytápění domácností je možné dosáhnout omezením využití kotlů na tuhá fosilní paliva a použitím alternativních metod, respektive výměnou těchto kotlů za jiný systém vytápění, např. vytápění plynem, biomasou, solárním systémem, tepelnými čerpadly atd., na jejichž realizaci jsou poskytovány státní dotace.
7.5 Základní právní předpisy Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší Vyhláška č. 415/2012 Sb. Obecně závazná vyhláška, kterou se stanovuje systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, systém nakládání se stavebním odpadem a podmínky pro spalování suchých rostlinných materiálů
8.1 Odpadové hospodářství Každá obec je podle zákona o odpadech povinna určit, kam mají fyzické osoby (občané) odkládat své komunální odpady a také zajistit, kam mohou tyto fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálních odpadů. Občané jsou potom povinni odkládat své komunální odpady na místech k tomu určených. Ke splnění této povinnosti obec stanoví obecně závaznou vyhláškou systém odpadového hospodářství obce zajišťující likvidaci komunálních odpadů a způsob finanční úhrady. Ve Zlíně schválilo zastupitelstvo města pro tyto účely dvě obecně závazné vyhlášky: O stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na území statutárního města Zlína, včetně systému nakládání se stavebním odpadem O místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Odpadové hospodářství je soubor činností zaměřených na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místa trvalého uložení odpadu a také kontrola všech těchto činností. Systém odpadového hospodářství provozuje město Zlín prostřednictvím Technických služeb Zlín, s. r. o. (dále TSZ). Sběr směsného komunálního odpadu je prováděn do nádob o objemech 1 100 l, 240 l, 120 l a 110 l s pravidelným vývozem 1x za týden a v lokalitách, kde je odděleně sbírán bioodpad, 1x za 14 dnů v období od dubna do listopadu. Pro třídění jednotlivých složek odpadu slouží
občanům barevné nádoby, sběrné dvory, jsou zavedeny mobilní svozy odpadů a na jaře a na podzim jsou organizovány úklidy města. Mimo obecně závazné vyhlášky je zákonem o odpadech stanovena obci povinnost vypracovat plán odpadového hospodářství (dále POH). Tento plán se zpracovává na dobu pěti let a určuje realizaci dlouhodobé strategie nakládání s odpady. Uvedená povinnost se vztahuje na obce s vyšší produkcí odpadů, tj. na ty, které vyprodukují za kalendářní rok více než 1 000 t odpadu ostatního nebo více než 10 t odpadu nebezpečného. Provázanost POH obcí zajišťují nadřízené POH jednotlivých krajů, jejichž regulativy musí POH obcí zohledňovat. Výchozím dokumentem pro kraje i obce je Plán odpadového hospodářství České republiky.
8.2 Třídění odpadu Třídění neboli separace odpadů je povinnost vyplývající ze zákona o odpadech a je již naprosto běžnou činností při nakládání s odpady pro 72 % obyvatel ČR. V rámci tříděného sběru odpadu rozlišujeme papír, plast a nápojové kartony, sklo barevné a čiré, biologicky rozložitelný odpad (rostlinného původu), textil, elektrospotřebiče a baterie. Dále ještě z komunálního odpadu vyčleňujeme odpad velkoobjemový, nebezpečný a stavební odpady.
Ve Zlíně probíhá třídění využitelných odpadů těmito základními způsoby: a) do speciálních nádob nebo pytlů (sběr plastů ve vybraných městských částech) b) ve sběrných dvorech c) při mobilním sběru a při jarním a podzimním úklidu Třídění odpadů je nutné z těchto hledisek: – opětovné využití odpadů (recyklace) a úspora primárních surovin – snížení objemu odpadů ukládaných na skládkách Nyní je na území města Zlína rozmístěno 318 sad kontejnerů (tj. 1 108 nádob na třídění, jejich přesné umístění viz Ekomapa Zlína). Většina sad je tvořena čtyřmi barevně rozlišenými nádobami: zelené nádoby na sklo, bílé nádoby na čiré sklo, modré na papír a žluté na plasty a nápojové kartony (tetrapack). Nádoby jsou označeny nálepkami s popisem, jaké odpady je možno do nich odkládat. Nádoby jsou pravidelně vyprazdňovány a sváženy na dotřiďovací linku TSZ. Každý druh odpadu je svážen samostatně a svozové vozidlo je také označeno dle právě sváženého odpadu.
Na dotřiďovací lince jsou papír a plasty následně dotřiďovány na jednotlivé druhy. Papír se třídí do několika tříd (nejčastěji karton a lepenka, noviny, časopisy a směsný papír). Plasty se dotřiďují na PET lahve dle barev, obaly tetrapack, dále folie dle barvy, tvrdé a měkké plasty. Na lince jsou z tříděných odpadů odstraněny veškeré nežádoucí příměsi. Takto vytříděné suroviny jsou následně lisovány do standardních balíků a dále expedovány k jednotlivým zpracovatelům. Množství a kvalitu vytříděných odpadů ovlivňují především občané. V roce 2014 občané města Zlína celkem vytřídili 1 993 t papíru (započteny i sběry papíru ve školách), 675 t skla, 432 t plastů a 19 t obalů tetrapack (které jsou sbírány společně s plasty), což činí v průměru na jednoho obyvatele 41,7 kg. Recyklace jednotlivých složek Město Zlín je smluvním partnerem autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a. s., která zajišťuje provoz systému třídění a následného využití vytříděného odpadu. Město zajišťuje systém tříděného sběru pro občany a dostává za tuto činnost odměnu. Odměna je závislá na množství jednotlivých vytříděných využitelných odpadů a v roce 2014 byla v celkové výši 6 846 000 Kč.
8.3 Sběr biologicky rozložitelného odpadu Od roku 2008, kdy bylo zkušebně zavedeno třídění bioodpadů na Podvesné, dochází k postupnému rozšiřování sběru do dalších lokalit ve Zlíně. Nyní je odděleně svážen bioodpad rostlinného původu v městských čtvrtích a místních částech Zlína se zástavbou rodinných domů: Podvesná, Zálešná, Prštné, Louky, Malenovice, Podhoří, Letná, Ovčírny, Lazy, Lesní čtvrť, Obeciny, Boněcko, Vršava, Nivy, Čepkov, Mladcová a Zlínské paseky. Je zde rozmístěno přibližně 6 150 ks nádob povětšinou o objemu 240 litrů. Uvedeným oddělením biologicky rozložitelných odpadů z komunálního odpadu včetně dalších způsobů sběru (sběrné dvory a mobilní svozy) bylo v roce 2014 celkem vytříděno 2 041 t bioodpadů. Prostřednictvím aerobních fermentorů instalovaných v areálu skládky Suchý důl je možné zpracování tohoto odpadu na kompost využitelný k rekultivaci skládky (v roce 2014 vyrobeno 925 t) a k energetickému využití (vyrobeno 607 t, odprodán zlínské teplárně Alpiq Generation (CZ), s. r. o.). V roce 2014 byla z prostředků města Zlína vybudována kompostárna Zlín – Suchý důl s roční kapacitou 2 500 t biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Zpracování bioodpadů probíhá ve standardních zakládkách – pásových hromadách a výstupem je kromě rekultivačního kompostu také organické hnojivo Kompost TS Zlín, kterému bylo přiděleno číslo registrace 4216. Jen za polovinu roku provozu bylo na kompostárně vyrobeno 415 t kompostu.
Biologicky rozložitelné odpady vyprodukované občany města Zlína
8.4 Sběrné dvory Sběrný dvůr je místo vybavené různými druhy shromažďovacích prostředků (různé typy kontejnerů, sběrné boxy apod.) a slouží ke shromažďování vytříděných složek komunálních odpadů, dále zejména velkoobjemového, nebezpečného a v menších množstvích i stavebního odpadu. Celkově bylo za rok 2014 ve sběrných dvorech odloženo 2 339 t různých odpadů. Podíl odpadů odložených ve sběrných dvorech v roce 2014 objemný odpad 38 % směsi betonu, cihel, tašek 29 % biologicky rozložitelný odpad 18 % papír a lepenka 5 % pneumatiky 3 % sklo 2 % kovy 2 % nebezpečné odpady 1 % plasty 1 % ostatní odpady 1 %
Na území města Zlína se nacházejí čtyři sběrné dvory: Louky, areál Technických služeb Zlín, s. r. o. – tel.: 577 111 411 Zlín, Zálešná I, naproti tenisových kurtů – tel.: 577 210 336 Zlín, Podhoří – ul. Jiráskova (nelze zde odkládat nebezpečné odpady) – tel.: 604 295 337 Malenovice, ul. Zahradní u obchodního centra Domus – tel.: 604 220 477
Občané zde mohou odevzdat následující vytříděné druhy odpadů: vyjeté motorové, převodové, hydraulické oleje olejové filtry pneumatiky akumulátory * stavební suť vyřazené chemikálie, léky * papír, lepenka sklo plasty znečištěné plasty kovy, kovové předměty
dřevo odpad ze zeleně staré oděvy, textil * barvy, ředidla, pryskyřice odmašťovací přípravky * galvanické články zářivky * chladničky elektronický odpad * objemný komunální odpad pesticidy*
* sběrný dvůr na ul. Jiráskova tento druh odpadu neodebírá
8.5 Mobilní svozy odpadů V těch částech města Zlína, kde nejsou zřízeny sběrné dvory, jsou organizovány mobilní svozy. Na určených stanovištích, označených informačními tabulkami, odebírají zaměstnanci TSZ od občanů jejich odpady přímo do svozových vozidel. Technika TSZ je přistavena na každém stanovišti po určenou dobu. Potom se přesunuje na další stanoviště podle časového harmonogramu. Seznam zastávek mobilních svozů s termíny přistavení svozové techniky je k dispozici na internetových stránkách www.zlin.eu. V roce 2014 bylo takto svezeno 350 t velkoobjemového, stavebního, nebezpečného a biologického odpadu. Mimo mobilní svozy jsou v našem městě organizovány pravidelné úklidy v rámci akce Čisté město. Vždy na jaře a na podzim jsou ve východní, střední a západní části Zlína přistaveny na celý den sběrové prostředky TSZ na velkoobjemové odpady a odpady ze zeleně od občanů. Celkem bylo takto v roce 2014 svezeno 458 t odpadu. Obyvatelé Zlína jsou o mobilních svozech i úklidových akcích informováni každoročně vydávaným Odpadovým kalendářem uveřejněným v březnovém vydání Magazínu Zlín. 8.5.1 Nebezpečné odpady Sběr odpadu, který má některou z patnácti nebezpečných vlastností, kterými jsou: výbušnost, oxidační schopnost, hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, toxicita, karcinogenita, žíravost, infekčnost, teratogenita, mutagenita, schopnost uvolňovat toxické plyny po styku s vodou nebo kapalinami, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí, ekotoxicita, je realizován těmito způsoby: 1) ve sběrných dvorech 2) mobilními svozy odpadů Občané města Zlína vytřídili za rok 2014 28 tun nebezpečného odpadu. Jednalo se zejména o: – – – –
rozpouštědla, kyseliny pesticidy, barvy zářivky a výbojky (rozbité) nepoužité či staré léky
– – – –
televizory, chladničky, mrazničky (neúplné) akubaterie (narušené) olejové filtry zamaštěné hadry (čisticí tkaniny)
Spalovna nebezpečného průmyslového odpadu a odpadů ze zdravotní a veterinární péče se nachází ve Zlíně–Malenovicích a provozuje ji společnost SITA CZ a.s. Když si nevíte rady s nějakým prázdným obalem, podívejte se na jeho etiketu – jedná-li se o barvu, rozpouštědlo nebo jinou chemikálii, vždy by mělo být na obalu poučení, jak s odpadem naložit. Staré léky, které jsou také nebezpečným odpadem, můžete vrátit do jakékoliv lékárny. Nebezpečné odpady neodkládejte do nádob na směsný komunální odpad, který je následně ukládán na skládkách, hrozí tak znečištění životního prostředí. Nebezpečné odpady odkládejte pouze na určená místa! 8.5.2 Velkoobjemový odpad Takový, který s ohledem na své rozměry či hmotnost nelze odkládat do nádob na směsný odpad. Zpravidla se jedná o odpady, které obsahují více druhů materiálů a je tedy obtížné je recyklovat. Jedná se o nábytek, sedačky, matrace, stavební odpad, okenní tabule, koberce, linoleum a jiné podlahové krytiny atd. Sběr tohoto odpadu je realizován těmito způsoby: 1) ve sběrných dvorech 2) mobilními svozy odpadů Objemný odpad neodkládejte k nádobám na směsný komunální odpad, tvoříte tím černou skládku. Především stavební suť neodkládejte do nádob na směsný odpad. Nádoby jsou tak přetěžovány a svozové auto je nedokáže vyprázdnit; může dojít k poškození svozové techniky.
8.5.3 Sběr kovového odpadu Kovy jsou cennou surovinou pro další výrobu, proto jejich sběr probíhá prostřednictvím výkupen druhotných surovin, kde za ně dostanete bezhotovostně zaplaceno, nebo pomocí sběrných dvorů. V roce 2014 občané města Zlína odevzdali 6 352 tun kovového odpadu. Samostatnou skupinu tvoří autovraky, jež převezmou a doklad o ekologické likvidaci vystaví na vrakovištích.
8.6 Zpětný odběr výrobků Některých druhů vybraných odpadů se lze zbavovat formou zpětného odběru výrobků. Toto se týká odpadních olejů, výbojek a zářivek, pneumatik a elektrozařízení pocházejících z domácností. Děje se tak zejména prostřednictvím posledních prodejců (na prodejnách) a sběrných dvorů. V případě elektroodpadů je zajištění jejich zpětného odběru součástí systému odpadového hospodářství města. Výrobcům a dovozcům elektrozařízení zákon ukládá povinnost postarat se o svoje výrobky po skončení jejich životnosti. Spotřebitelé platí již při koupi elektrospotřebiče příspěvek na jejich recyklaci či ekologickou likvidaci (tzv. PHE poplatek). Za zásadní lze považovat povinnost zajistit zpětný odběr nebo oddělený sběr, zpracování, využití a odstranění zpětně odebraných odpadů z elektrozařízení. Toto je realizováno především prostřednictvím kolektivních systémů, společnostmi ASEKOL, a. s., ECOBAT, s. r. o., EKOLAMP, s. r. o., ELEKTROWIN, a. s., které zajišťují provoz systému třídění a následného využití elektroodpadu. Město zajišťuje systém sběru pro občany a dostává za tuto činnost odměnu. Průběh recyklace odpadů elektrozařízení: a) původci odpadu – spotřebitelé a koneční uživatelé odevzdávají použitá elektrozařízení na příslušných sběrných místech (např. obchody, sběrné dvory) a tím zajišťují i správné nakládání s nimi, b) vybraní maloobchodní prodejci – při prodeji nového výrobku bezplatně odeberou starý výrobek a odevzdají ho na zpracování, při prodeji nového výrobku účtují viditelný recyklační příspěvek, c) obce a sběrné dvory – provádějí zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu od spotřebitelů a konečných uživatelů a odevzdávají ho k přepravě do zpracovatelských a recyklačních společností, d) zpracovatelské a recyklační společnosti – zajišťují recyklaci, zhodnocení a ekologickou likvidaci a recyklované materiály vrací do výroby. Přehled skupin elektrozařízení: 1. Velké domácí spotřebiče – ledničky, mrazničky, el. sporáky/plotny, myčky, pračky, sušičky, el. radiátory/topidla, klimatizace, ventilátory velké, aj. 2. Malé domácí spotřebiče – vysavače, fény, varné konvice, žehličky, fritovací hrnce, topinkovače, střihače vlasů, šicí stroje, ventilátory malé, váhy, hodiny, budíky, aj. 3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení – telefony, faxy, počítače, laptopy, tiskárny, modemy, el. diáře, kopírky, kalkulačky, aj. 4. Spotřebitelská zařízení – rádiové soupravy, televizory, videa, videokamery, fotoaparáty, hudební nástroje, aj. 5. Osvětlovací zařízení – svítidla pro zářivky, úsporné žárovky, lineární/kompaktní zářivky, výbojky, aj. 6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů) – vrtačky, pily, zařízení pro broušení, nýtování, pájení, postřik, sečení, aj. 7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty – el. vláčky, autodráhy, videohry i ruční ovladače, počítače pro cyklistiku, aj. Malá elektrozařízení (mobilní telefony, fotoaparáty, fény atd.) a nefunkční baterie lze ve Zlíně odložit v Městském turistickém a informačním centru na radnici nebo ve vestibulu pracovišť Magistrátu města Zlína, v ulici Zarámí 4421 a L. Váchy 602. Baterie a malá elektrozařízení se sbírají také na základních školách a do speciálních červených
kontejnerů společnosti ASEKOL, a.s., kterých je na území města rozmístěno 17. V roce 2014 občané odevzdali k recyklaci 2 914 televizí, 900 monitorů a 30 t drobného vysloužilého elektra. Je důležité, aby elektrospotřebiče obsahovaly veškeré své funkční části – jinak se stávají nebezpečným odpadem, na jehož odstranění musí město vynakládat další finanční prostředky, které by mohly být využity účelněji!
8.7 Černé skládky V roce 2014 bylo v rámci úklidu černých skládek na území města Zlína odklizeno Odborem životního prostředí a zemědělství přibližně 75 t odpadu. Další odpady odložené především na travnatých plochách a v parcích nebo na jiných nevhodných místech odklidili i zaměstnanci Odboru městské zeleně. Jednalo se především o bioodpad, stavební suť a velkoobjemový odpad. Vytváření černých skládek je přestupek proti veřejnému pořádku a lze za něj uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Počet lokalit s výskytem černých skládek je stále dost vysoký, ale objem odpadu odklizeného z těchto lokalit se postupně zmenšuje. Je to především díky environmentální osvětě občanů a mobilním svozům odpadů zajišťovaným na území města. Úklid nepovolených skládek na správním území města zabezpečují TSZ a celková částka na úklid černých skládek se ročně pohybuje kolem 300 tis. Kč.
8.8 Směsný komunální odpad a skládky Veškerý odpad z domácností, který zbývá po vyseparování všech složek odpadu, které lze v současnosti recyklovat či znovu využít. Tento odpad, který je bez dalšího využití, je převážně ukládán na skládkách. V dnešní době, na rozdíl od minulosti, jsou moderní skládkové areály řádně povoleny stavebním úřadem, odpady se zde ukládají do oddělených sekcí utěsněných nepropustnou fólií. O provoz těchto zařízení se stará vyškolená obsluha, odpady jsou váženy a evidovány, provoz skládek je řízen podle závazných provozních řádů vyhovujících přísným požadavkům na ochranu životního prostředí.
Ve Zlíně slouží k ukládání směsných komunálních odpadů skládka Suchý důl, jejíž provoz zajišťují TSZ. Je umístěna 1,5 km severně od místní části Louky s příjezdem od Mladcové. Skládkovat se zde začalo již v roce 1982 a od té doby byl původní areál zmodernizován včetně jímání skládkového plynu, který je plynovodním potrubím odváděn do teplárny Alpiq Generation (CZ) s. r. o. Postupně přibyly i další etapy stavby skládky, rokem 2003 byla zahájena III. etapa s kapacitou 935 320 m3, do které se nyní odpad ukládá. Za rok 2014 bylo na skládku Suchý důl navezeno celkem 45 003 t odpadu a volná kapacita III. etapy byla ke konci roku ještě cca 400 000 tun.
Odpad ukládaný na skládku Suchý důl
Největší změna v ukládání odpadů na skládky nastane pravděpodobně v r. 2024, kdy bude zakázáno skládkovat využitelné složky směsného komunálního odpadu, tedy recyklovatelné a využitelné odpady. Proto město Zlín plánuje rozvoj areálu skládky Suchý důl pro zajištění budoucích potřeb odpadového hospodářství. Předpokládá se rozvoj celého areálu, jehož součástí jako Integrovaného centra nakládání s odpady budou zpevněné plochy na třídění a úpravu objemných odpadů, třídicí linka na vytříděné složky odpadů, velkokapacitní sběrný dvůr, nové provozní budovy, komunikace, osvětlení apod.
8.9 Základní právní předpisy Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví „Katalog odpadů“ Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, v platném znění Obecně závazná vyhláška o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Obecně závazná vyhláška o stanovení systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na území statutárního města Zlína, včetně systému nakládání se stavebním odpadem
9.1 Doprava Město Zlín je napojeno na hlavní centra ČR pouze silnicí I. třídy I/49, připojenou na dálniční síť prostřednictvím rychlostní komunikace R55, dále lokální jednokolejnou železniční tratí navazující na koridor severojižní magistrály v Otrokovicích. V současné době město Zlín pořizuje generel dopravy, jehož hlavním cílem je potlačení negativních efektů z dopravy. Dle prvotních zjištění z roku 2015 nedochází již k výraznému nárůstu individuální automobilové dopravy (IAD). Bohužel, podíl udržitelných forem dopravy je pouze 50 % (pěší, cyklo, MHD). Území města není příliš dotčeno tranzitní dopravou, dle zjištění z generelu dopravy tvoří tranzitní doprava pouze 6 % z celkové dopravy ve městě. Proto se město snaží pokračovat ve výstavbě cyklostezek, cyklotras a jiných opatření, která povedou ke snížení podílu IAD a tím i ke snížení hlukové zátěže. V současnosti je schválen projekt na modernizaci železniční trati Otrokovice–Vizovice. Součástí je plná elektrizace, protihlukové opatření a mimoúrovňové křížení v oblasti Prštného a na Podvesné XVII. Jedním ze zásadních problémů automobilové dopravy je v důsledku průtahu hlavních tahů centrem města velká fragmentace a výrazný bariérový efekt v centru města, jehož příčinou je nadužívání automobilů. Komplexním návrhem obsaženým v generelu dopravy by mělo po realizaci těchto opatření dojít k potlačení bariérového efektu a zvýšení využívání udržitelných forem dopravy. Délka cyklostezek na území města je cca 22 km: Otrokovice – Zlín, Zlín – Lukov, nemocnice – centrum města. V roce 2015 byl také vyznačen tzv. cyklopiktokoridor na ulici Štefánikova v délce cca 1,3 km. Statutární město Zlín také podporuje rozvoj městské hromadné dopravy, kterou ve Zlíně zajišťuje Dopravní společnost Zlín–Otrokovice, s. r. o. Ročně se přepraví vozidly městské hromadné dopravy cca 37 mil. pasažérů. Dopravní společnost připravuje výchovné programy pro školy, Dny otevřených dveří pro veřejnost a osvětové akce, např. s jízdou historického trolejbusu.
9.2 Dopravní hluk Hluk je jedním z nejčastějších negativních faktorů v životním prostředí. V posledních letech se velmi zvyšuje počet stížností – podnětů, které podávají občané na stále rostoucí hlučnost z dopravy, zejména silniční. Tato problematika není již aktuální pouze ve větších městech, ale i v obcích ležících na zatížených silničních průtazích. Občané – jednotlivci i zástupci petičních výborů – se obracejí s žádostmi o pomoc na své zastupitele, starosty a primátory, na úřady – odbory dopravy, na správce a vlastníky komunikací. Podněty pak většinou doputují na krajskou hygienickou stanici, která je orgánem státní správy v ochraně veřejného zdraví před nadměrným hlukem. Krajská hygienická stanice se sídlem ve Zlíně zajišťuje státní zdravotní dozor nad dodržováním povinností vlastníků, resp. správců pozemních komunikací v našem kraji. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, jim stanoví povinnost nepřekračovat hlukové limity při provozu na komunikacích. Tyto limity jsou dány pro denní a pro noční dobu nařízením vlády ČR č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, a liší se pro silnice veřejné a účelové, hlavní a vedlejší, pro silnice uvedené do provozu před rokem 2001 a nově budované silnice. Není stanovena povinnost průběžného nebo pravidelného ověřování hluku měřením. Měření zajišťuje Krajská hygienická stanice Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně pro
objektivizaci podnětů, a to ve spolupráci se Zdravotním ústavem se sídlem v Ostravě. Limity pro „starší“ stávající silnice, bez rozdílu zda hlavní, nebo vedlejší, jsou tolerantnější než pro nově navrhované a do provozu uváděné hlavní silnice. Pokud je měřením prokázáno nedodržení limitů, projednává KHS výsledek státního zdravotního dozoru s příslušným správcem silnice (pro silnice I. tř – Ředitelství silnic a dálnic, silnice II. a III. tř. – Ředitelství silnic Zlínského kraje, místní komunikace jsou ve správě příslušné obce). Přijetí nápravných opatření si vždy vyžaduje určitou dobu, např. pro průběh procesů v rámci stavebního zákona. Správce silnice může ovlivnit technický stav vozovky, neovlivní však intenzitu dopravy, technický stav vozidel po vozovce jedoucích, ani jejich hlučnost, ani mu nepřísluší kontrola dodržování povolené rychlosti na silnici, což jsou faktory, které také určují hlukovou zátěž v okolí pozemních komunikací. Ne všude je v zastavěných územích možné řešení ochrany staveb protihlukovými bariérami, ať už proto, že domy jsou těsně u silnice, nebo jsou vícepodlažní, popř. se nepodaří získat souhlas majitele pozemku. Často je proto nezbytné rezignovat na ochranu venkovních chráněných prostorů – tj. fasád chráněných objektů (obytných, zdravotnických, školských), a realizovat alespoň opatření na ochranu vnitřních prostorů, tj. výměnu oken za okna zvukoizolační s nezbytným minimálním větráním. Výměny oken nejsou navrhovány, pokud lze v dohledné době očekávat snížení hlučnosti po vybudování obchvatů a nových objízdných komunikací. Projektová příprava nových silnic je však stále více brzděna námitkami občanů, přes jejichž pozemky má silnice vést, různými ekologickými a ochranářskými sdruženími, procesem výkupů, resp. vyvlastňování pozemků apod. Všechna protihluková opatření dle našich platných předpisů realizuje správce silnic na své náklady. Jedná se o dlouhodobější procesy limitované objemem veřejných financí a hospodaření s nimi. Často bývá státní zdravotní dozor nad dodržováním hlukových limitů obtížný nebo neřešitelný, a to zejména v lokalitách, kde měřením nelze rozlišit jednotlivé zdroje hluku, např. souběh hluku z továrny a z komunikace, nebo silnice a železnice, z komunikací různých správců v blízkosti křižovatek nebo v území mezi takovými komunikacemi.
Na území města Zlína jsou tři systémy rozvodů energií, které v současnosti zajišťují převážnou většinu energetických potřeb města. Jedná se o systém rozvodu zemního plynu provozovaný společností RWE, systém rozvodu elektrické energie provozovaný společností E.ON a soustavu centrálního zásobování teplem, jejíž primární část provozuje Alpiq Generation (CZ), s. r. o., a částečně (západní část města) Teplárna Otrokovice, a. s., sekundární část pak Teplo Zlín, a. s. Největším výrobcem tepla a elektrické energie ve Zlíně je Alpiq Generation (CZ) s. r. o.
10.1 Tepelná energie Systém centrálního zásobování teplem (CZT) je ve Zlíně rozvinut do značné míry, neboť zajišťuje dodávku 47 % celkově spotřebovávané energie. Teplárna společnosti Alpiq Generation (CZ), s. r. o., vyrábí a dodává elektřinu a teplo pro technologie a centrální systém zásobování teplem. Její celkový elektrický výkon činí 64 MW a tepelný výkon 376 MW. Základem teplárny jsou dva moderní teplárenské bloky s parními kotli s fluidní spalovací technologií a odběrovými teplárenskými turbínami. Fluidní kotel K31 o výkonu 120 MWt byl uveden do provozu v roce 1996, druhý fluidní kotel K32 o výkonu 100 MWt byl uveden do provozu v roce 2002. Jedná se o moderní spalovací zařízení s účinností výroby 92 %. Dalšími výrobními jednotkami tepla jsou 4 parní středotlaké kotle na plynné palivo o výkonu 16,5 MW a také 4 plynové teplovodní kotle umístěné ve výtopně Kocanda, každý o výkonu 3 MW. K výrobě elektrické energie jsou používány převážně turbogenerátory TG31, o výkonu 25 MWe, a TG32, o výkonu 30 MWe. Oba turbogenerátory jsou součástí tzv. Výrobních bloků K31/TG31 a K32/TG32. V případě potřeby je možno pro výrobu elektřiny využít také menší turbogenerátory TG1, o výkonu 5,25 MWe, a TG6, o výkonu 6 MWe. Mezi základní zařízení teplárny dále patří chemická a tepelná úpravna vody, kompresorová stanice, skládka stabilizátu atd.
Tato technologie umožňuje minimalizovat tvorbu oxidu síry a dusíku při spalování tuhého paliva, kterým je převážně hnědé a černé uhlí. Technologie umožňuje rovněž spalování skládkového plynu z městské skládky komunálního odpadu, spalování biomasy i dřevní štěpky. Spojení výroby tepla a elektrické energie zvyšuje účinnost využití tepla obsaženého v palivu a v posledních letech se na tuto kombinovanou výrobu klade, z pohledu ochrany životního prostředí, vysoký důraz. 10.1.1 Tepelné sítě Alpiq Generation (CZ), s. r. o., provozuje rozsáhlé tepelné parní i horkovodní sítě. Celková délka parních sítí je 37 km, v zimním období je dodávaný výkon až 128 MW. Délka horkovodních sítí činí 51 km a dodávaný výkon je až 105 MW. Z parních sítí je zásobován především průmysl, školy, městské lázně, zimní stadion, obytné objekty a další. Horkovodní síť zásobuje především obytné objekty prostřednictvím Teplo Zlín, a. s., ale i průmyslové provozovny. Dostupnost tepelné energie je omezena rozsahem soustavy CZT. Pokrývá území největších sídlišť i centra města a spotřeba tepla v posledních letech mírně roste. Teplárna Otrokovice, a. s., zásobuje teplem západní část Zlína, tzn. Malenovice (sídliště Malenovice, základní školu, průmyslové areály i nákupní centra).
10.2 Elektrická energie Elektrická energie, vyrobená v Alpiq Generation (CZ), s. r. o., je dodávána do průmyslového areálu bývalého Svitu a přebytek do sítě E.ON. Město Zlín je zásobováno elektrickou energií převážně z transformovny Mladcová, která se nachází na severním okraji města a je v majetku E.ON. Stávající rozvody VN jsou v provedení jako okružní venkovní síť, ovšem v samotném městě Zlíně převážně jako kabelové vedení VN. Maximální odběr elektrického výkonu na území statutárního města Zlína dosahuje 57 MW. Elektrická energie vyrobená na území města pokrývá cca 58 % spotřeby, zbytek je dodáván ze zdrojů mimo území Zlína. Spotřeba elektrické energie v posledních letech mírně roste, ale i dodávky elektrické energie zde vyrobené se zvyšují.
10.3 Zemní plyn Město Zlín je zásobováno zemním plynem společností RWE prostřednictvím VTL plynovodů vedených ze tří směrů, a to od Otrokovic, Fryštáku a od Luhačovic. Vzhledem k zaokruhování plynovodů je zajištěna spolehlivost dodávek zemního plynu. Jednotlivá odběrná místa jsou napojena na místní rozvody STL a NTL plynovodů. K některým velkoodběratelům je přiveden přímo VTL plynovod. Vysokotlaký (VTL) plynovod VTL plynovod, který je veden od Otrokovic, prochází severní částí města a pokračuje údolím řeky Dřevnice směrem na Vizovice. Je z něj vysazena odbočka, která vede přes Vršavu podél Kostelce k Zoo Zlín–Lešná, kde se rozděluje a pokračuje směrem na Lukov a Fryšták. Středotlaký (STL) plynovod V nověji plynofikovaných částech města je k jednotlivým odběratelům doveden rozvod středotlakého plynu a regulační ventily jsou umístěny před plynoměrem (u běžných maloodběratelů a domácností). Rozvod STL plynu je proveden převážně v těchto okrajových částech města: Příluky, Klečůvka, Kudlov, Louky a Velíková, a v průmyslové zóně Příluky. Nízkotlaký (NTL) plynovod NTL rozvod plynu je proveden převážně ve starší zástavbě města a v místních částech Štípa a Kostelec.
Většina místních částí Zlína je plynofikována, kapacita stávajících plynovodů je dostatečná a umožňuje napojení dalších odběratelů a zahuštění odběrů na stávající síti. Plynofikovány dosud nejsou Jaroslavice, Lhotka a Chlum.
10.4 Snižování energetické náročnosti Stoupající spotřeba energií a také jejich zvyšující se cena vede k myšlenkám na jejich efektivnější využití. Zlepšení tepelně technických vlastností budov, jejich zateplení a výměna oken, případně rekonstrukce vytápění, jsou cesty k úsporám. Mezi nejčastěji aplikovaná energeticky úsporná opatření řadíme zateplování rodinných domů a veřejných budov, v minulosti především mateřských a základních škol, a výměnu oken. Dále jsou prováděny rekonstrukce nebo generální opravy výměníkových stanic a instalace termoregulačních ventilů, instalace malých solárních systémů pro ohřev TUV, případně dotápění rodinných domů nebo ohřev vody do bazénů, instalace malých solárních (fotovoltaických) systémů pro výrobu elektřiny na střechy rodinných domů. Jako preventivní systém úspor lze označit výstavbu nízkoenergetických domů – rodinných i pro komerční využití. Jako modernější způsob řízení úspor lze označit systém Individual Room Control (IRC), což je soustava zařízení primárně určených k zabezpečení zvolené tepelné pohody v budovách, a to v jednotlivých místnostech nezávisle. V řízených místnostech systém snímá okamžitou teplotu, porovnává ji s požadavkem a na základě tohoto porovnání provede akční zásah na topném členu. Topným členem je radiátor a akční zásah je proveden změnou míry škrcení ventilu na přívodu topné vody. Aktuální požadavek na teplotu v místnosti je dán individuálními požadavky uživatele, hygienickými či jinými normami a časovým využitím. Systému je zadán prostřednictvím PC. Ten potom zajišťuje, aby s teplem bylo zacházeno co nejhospodárněji, aby bylo přiváděno pouze do obsazených místností. Sám si stanovuje, s jakým předstihem je nutno místnost vytápět, stejně jako odstavení vytápění před uplynutím požadované doby. Nasazením této techniky lze docílit úspory tepla na vytápění kolem 30 %. Poradenství z oblasti energetiky a získávání dotací ze státního rozpočtu a z fondů Evropské unie poskytuje ve Zlíně Energetická agentura Zlínského kraje, o. p. s. Kancelář agentury naleznete ve 22. budově svitovského areálu, informace jsou k dispozici na www.eazkcz. 10.4.1 Energetický štítek Je to označení elektrických spotřebičů a také budov a informuje o jejich energetické náročnosti. Jedná se o spotřebu elektrické energie a vody, o objem vyprodukovaných emisí, hlučnosti apod. Domácí spotřebiče je v Evropské unii povinné energetickými štítky označovat již od roku 2001. Štítek informující o energetické náročnosti nemovitosti, tzv. Průkaz energetické náročnosti budovy, si musí od roku 2013 pořizovat všichni stavitelé a vlastníci budov (včetně společenství vlastníků) k novým budovám a také při prodeji, pronájmu či větší přestavbě budovy stávající. Hlavním cílem energetických štítků je možnost rychlého a snadného porovnání spotřebičů a domů z pohledu spotřeby energií a také odhad nákladů na jejich provoz za rok provozu.
Od roku 2008 je na střeše haly krytého padesátimetrového bazénu Městských lázní Zlín solární systém o ploše kolektorů 228 m2. Nejenže výrazně šetří spotřebu páry potřebnou na ohřev vody, ale v letních měsících dohřívá také vodu ve venkovním bazénu. Další možností využití sluneční energie je její přímá přeměna na elektrickou energii ve fotovoltaických systémech. Sluneční energie je vzhledem k nepříznivému rozložení výkonu v jednotlivých měsících vhodnější na výrobu elektrické energie než na vytápění. V minulosti díky zvýšení výkupní ceny a také snížením pořizovacích nákladů došlo k výraznému růstu zájmu občanů i podnikatelských subjektů o tyto systémy. Naprosto ideálním místem instalace jsou ploché střechy či jinak nevyužívané plochy a přítomnost odběrového místa. Takto instalované fotovoltaické systémy jsou umístěny na ploché střeše budovy Pozemního stavitelství Zlín, a. s., v technickém areálu v Loukách (systém o výkonu 40 kWp) a od roku 2008 je solární elektrárna o výkonu 201 kWp na rekultivované části skládky odpadů Suchý důl, kterou spravují Technické služby Zlín, s. r. o. Menší systémy o výkonu kolem 5 kWp se objevují také na střechách rodinných domů. Biomasa Využívání biomasy, tedy dřevní nebo rostlinné hmoty, pro výrobu energie má nesporný význam z celé řady důvodů. Výhodou spalování biomasy je všeobecné snížení emisí oproti spalování fosilních paliv. V současné době se u nás nejčastěji používá dřevní odpad ze zpracování dřeva (piliny, hobliny, štěpky). Existuje však i možnost využívání rychle rostoucích rostlin, jejichž hmota může být po usušení stejně jako dřevní odpad lisována do tzv. pelet či briket. Pro přímé spalování v kotlích na biomasu jsou efektivní rostliny, které dosahují výnosu kolem 10 t suché hmoty z 1 ha. Jedná se např. o čičorku, topinambur či ušlechtilou odrůdu šťovíku, experimentálně se ověřují i víceleté druhy – rychle rostoucí dřeviny (topoly a vrby). Bioodpad ze zahrad a domácností vyprodukovaný občany města Zlína je zpracováván v aerobních fermentorech v areálu skládky Suchý důl. Výsledným produktem je energetické biopalivo, které odkupuje společnost Alpiq Generation (CZ), s. r. o., a spaluje je ve svém fluidním kotli, který prošel v roce 2009 rekonstrukcí pro účely tohoto spalování. Dřevní odpad vznikající při údržbě městské zeleně je z převážné části štěpkován a používán k mulčování vysazených ploch, zbylá část biomasy je zpracována v komunitní kompostárně na Lesním hřbitově a následný kompost je vracen zpět k údržbě městské zeleně. Jediným zařízením na spalování dřeva je kotelna v rekreačním areálu Hotel Lázně Kostelec, kde jsou spalovány mokré piliny a štěpka. Geotermální energie a energie prostředí Geotermální energie a energie prostředí je využívána tepelnými čerpadly, která jsou jedinou technologií, jež dokáže využít tyto nízkoteplotní zdroje. Na Zlínsku je nainstalováno cca 65 těchto čerpadel, která slouží jako alternativní zdroj pro vytápění objektů, především rodinných domů. Tepelná čerpadla jsou zařízení umožňující přejímat teplo z okolního prostředí (vody, vzduchu nebo země), převádět ho na vyšší teplotní hladinu a následně účelně využít pro vytápění nebo ohřev teplé vody. Jedná se o zařízení, které je schopno z 1 kWh elektrické energie vyrobit 2,5 až 4 kWh tepelné energie. Nutná vyšší počáteční investice je následně vyvážena velmi nízkými provozními náklady. Obecně můžeme tepelná čerpadla rozdělit do tří skupin podle způsobu získávání tepelné energie, jedná se o systémy země–voda, voda–voda a vzduch–voda. V Městských lázních Zlín byly v roce 2009 původní větrací jednotky nahrazeny dvojicí komorových větracích jednotek, z nichž každá je vybavena jednostupňovým deskovým rekuperátorem, tepelným čerpadlem, teplovodními ohřívači, jedním ventilátorem pro přívod a druhým pro odvod bazénového vzduchu, přičemž oba jsou osazeny filtry.
10.4.2 Energeticky úsporné domy Energetické prověrky budov ukazují, že zatímco u domů a bytů stavěných do r. 1990 bez provedených rekonstrukcí se měrná spotřeba tepla běžně pohybuje v rozmezí 150–250 kWh/m2 za rok, domy stavěné v 90. letech už zpravidla dosahují hodnot kolem 100 kWh/m2 za rok a po roce 2000 se čím dál častěji objevují domy nízkoenergetické s měrnou spotřebou tepla pod 50 kWh/m2 za rok a také domy pasivní se spotřebou pod 15 kWh/m2 za rok. Pro jejich stavebníky je důležité, že těchto parametrů lze dosáhnout při investičních nákladech nepřesahujících obvyklé náklady o více než 10–15 %. Specifickým typem nízkoenergetických až pasivních domů jsou domy chráněné zemí, které jsou ve Zlíně–Lhotce v lokalitě Jižní Chlum. Jednotícím principem domků stavěných v této lokalitě jsou zelené střechy porostlé vegetací a severní stěny splývající s okolním terénem, zatímco jižní a východní fasády jsou otevřeny slunci a výhledům do okolí. Díky tepelně akumulačním vlastnostem obklopující zeminy spotřebují tyto domy k zajištění dokonalé tepelné pohody jen cca čtvrtinu energie ve srovnání s klasickým moderním rodinným domem. Bližší informace naleznete na stránkách www.zelenebydleni.eu.
10.5 Alternativní zdroje energie Nelze pochybovat o tom, že zásoby fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn) jsou vyčerpatelné. Proto se musíme snažit o využití energie, která je z hlediska spotřeby nevyčerpatelná. Pozornost je proto soustředěna na alternativní zdroje energie: – obnovitelné zdroje energie (voda, vítr, slunce, biomasa apod.) – druhotné zdroje energie (odpady, skládkový plyn) Technologie se v tomto oboru velmi rychle vyvíjejí a jsou konstruována stále nová zařízení pro využívání těchto zdrojů a rovněž dotační politika vyspělých států je zaměřena na podporu využívání alternativních zdrojů energie. Česká republika se zavázala, že do roku 2020 pokryje 13 % energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů. Energie vodních toků V okolí Zlína je v provozu jedna malá vodní elektrárna o výkonu 5 kW na řece Dřevnici u jezu Klečůvka, v obci Želechovice nad Dřevnicí. Vzhledem k velmi malým průtokům je její provoz značně složitý. Energie větru K využívání energie větru je na území ČR vhodných poměrně málo lokalit. Základní podmínkou je střední rychlost větru převyšující hranici 6 m/s. Na území města Zlína není v provozu žádná větrná elektrárna a vzhledem ke středním rychlostem větru v této lokalitě nelze předpokládat využití větrné energie ani v budoucnu. Energie slunečního záření K získání tepla lze využít jak pasivních solárních systémů využívajících prosklených ploch k zachycení slunečního záření, které obvykle ohřívá vzduch, tak aktivních solárních systémů, které pro zachycení slunečního záření využívají solární kolektory, kde absorbér zachycené teplo předává teplonosnému médiu, což je většinou voda, případně vzduch. Energie slunečního záření je v současné době využívána zejména v solárních termických systémech, a to především k ohřevu teplé užitkové vody v rodinných domech a vody v bazénech, ale také k výrobě tepla na přitápění, zejména novostaveb nízkoenergetických budov. Největšími instalacemi plochých kolektorů na území města jsou velkoplošné systémy o výměře 105 m2 na střeše SPŠ ve Zlíně na třídě Tomáše Bati a 60 m2 na střeše jedné z budov areálu Technických služeb Zlín, s. r. o., v Loukách, využívané k výrobě TUV.
Jednotky zajišťují odvlhčování větraného prostoru tak, že odváděný bazénový vzduch je tepelným čerpadlem nejprve ochlazen, aby došlo k vysrážení vzdušné vlhkosti. Teplem vznikajícím při této fázové přeměně je pak vzduch zpětně dohříván. Případné nadbytečné teplo (například v létě) je předáváno do bazénové vody, čímž dochází také k úsporám energie na ohřev bazénu. Energetické využití odpadů Trendy v zemích EU vedou k maximalizování využití energie v odpadech a minimalizování objemu odpadů ukládaných na skládky. Po separaci recyklovatelných surovin lze spalováním získat teplo, využitelné při napojení na soustavu centralizovaného zásobování teplem, popřípadě v kombinovaném provozu vyrábět elektřinu a teplo. Značné investiční náklady na ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadu) jsou závislé na množství odpadů, které budou v zařízení energeticky využívány, a na technologii spalování. V komunálním odpadu je potenciál pro náhradu hnědého uhlí, využití odpadů jako paliva je tedy jistě racionální a ekonomicky smysluplná cesta. Možnosti těchto zařízení jsou zjednodušeně takové: klasická spalovna komunálních odpadů o různých kapacitách, druhou je zařízení na TAP (tuhá alternativní paliva) vyrobená z odpadu a nebo spoluspalování odpadu s primárním palivem (hnědým uhlím) v různé míře. Ve zlínské oblasti se nyní nachází spalovna nebezpečného průmyslového odpadu a odpadů ze zdravotní a veterinární péče ve Zlíně–Malenovicích a provozuje ji společnost SITA CZ, a. s. Je zde spalován převážně zdravotnický odpad, dále kapalný odpad (rozpouštědla, ředidla, oleje a řezná kapalina), znečištěné obaly a hadry, barvy a lepidla. Využití bioplynu V uloženém odpadu na skládce komunálního odpadu v lokalitě Suchý důl na Mladcové probíhají fyzikálně-chemické i mikrobiální procesy za současné tvorby skládkového plynu. Plyn je tvořen z více než 40 % metanem, což je dobrým předpokladem pro jeho využití k energetickým účelům. Odplynění skládky je prováděno systémem tzv. plynových studní vybudovaných v areálu. Sběrný systém pak zabezpečuje odvod vzniklého bioplynu do čerpací stanice, ze které je dopravován do společnosti Alpiq Generation (CZ), s. r. o., kde je spalován jako podpůrné palivo v uhelných fluidních kotlích. Za rok 2014 byl ze skládky jímán plyn o celkovém objemu 669 604 m3. Bioplyn vznikající při procesu čištění odpadních vod v ČOV Malenovice je spalován v teplovodních kotlích. Vzniklé teplo je využíváno v areálu ČOV k výrobě teplé užitkové vody, produkce bioplynu se zde ustálila na 550 000 m3 za rok.
10.6 Základní právní předpisy Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon Nařízení vlády č. 195/2001 Sb., o podrobnosti obsahu územní energetické koncepce Vyhláška č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu Vyhláška č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie Vyhláška č. 337/2011 Sb., o energetickém štítkování a ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie Vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov Vyhláška č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele
Nebezpečné chemické látky a směsi jsou látky, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností. Klasifikace chemických látek a přípravků (nově směsí) je dána Evropskou směrnicí ES 1272/2008 (CLP) takto: – třídou nebezpečnosti se rozumí povaha fyzikální nebezpečnosti nebo nebezpečnosti pro zdraví či životní prostředí – kategorií nebezpečnosti se rozumí rozdělení kritérií v rámci každé třídy nebezpečnosti s upřesněním závažnosti nebezpečnosti (vyjadřuje stupeň bezpečnosti neboli kategorii v rámci určité třídy) CLP stanovuje požadavky na systém označování látek a směsí: – Výstražné symboly nebezpečnosti – Signální slova – Standardní věty o nebezpečnosti – Pokyn pro bezpečné zacházení – Označení výrobku – Informace o dodavateli Přehled jednotlivých tříd nebezpečnosti: třídy nebezpečnosti fyzikálně-chemické Výbušniny Hořlavé plyny Hořlavé aerosoly Oxidující plyny Plyny pod tlakem Hořlavé kapaliny Hořlavé tuhé látky Samovolně se rozkládající látky a směsi Samozápalné kapaliny Samozápalné tuhé látky Samozahřívající se látky a směsi Látky, které při kontaktu s vodou uvolňují hořlavé plyny Oxidující kapaliny Oxidující tuhé látky Organické peroxidy Látky a směsi korozivní pro kovy
třídy nebezpečnosti pro zdraví Akutní toxicita Žíravost / dráždivost pro kůži Vážné poškození očí / podráždění očí Senzibilizace kůže nebo dýchacích cest Mutagenita v zárodečných buňkách Karcinogenita Toxicita pro reprodukci Specifická toxicita pro cílové orgány – jednorázová expozice Specifická toxicita pro cílové orgány – opakovaná expozice Nebezpečnost při vdechnutí třída nebezpečnosti pro životní prostředí Nebezpečnost pro vodní prostředí doplňková třída nebezpečnosti Nebezpečnost pro ozonovou vrstvu
K haváriím s úniky nebezpečných chemických látek nebo směsí může dojít v průmyslových podnicích nebo při přepravě těchto látek. V případě skladování chemických látek a směsí jsou jednotlivá balení označována štítky, ze kterých lze vyčíst údaje o nebezpečných vlastnostech. Při přepravě chemických látek a směsí po silnici nebo železnici se pro identifikaci nebezpečí používají bezpečnostní tabulky oranžové barvy s číselnými údaji. V horní polovině je identifikační číslo nebezpečí, v dolní polovině oranžové tabulky je identifikační číslo látky. Železniční cisterny a autocisterny jsou rovněž označeny bezpečnostními značkami.
Na základě znění zákona č. 240/2000 Sb. (§ 18, odst. 2, písm. c) má Magistrát města Zlína od roku 2000 vypracován krizový plán města, který byl již několikrát aktualizován. Krizový plán vychází z krajského krizového plánu a je současně jeho rozpracováním a upřesněním na podmínky města, včetně hodnocení rizik. Je to chráněný služební dokument, proto není veřejný. V případě havárie budou zasahovat profesionální jednotky integrovaného záchranného systému (IZS). Lokální problémy mohou být řešeny krizovým štábem s nasazením sil a prostředků města ve spolupráci s IZS. Pokud by to situace vyžadovala, mohou být nasazeny rovněž síly a prostředky Armády ČR.
Základní právní předpisy Nařízení (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci a označování látek a směsí, nařízení CLP Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon) Vyhláška č. 402/2011 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických směsí a balení a označování nebezpečných chemických směsí Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), v platném znění Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií, v platném znění Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení
Jedná se o proces, jenž si klade za cíl určit, jaký vliv bude mít konkrétní stavba nebo jiný projekt na životní prostředí a jeho obyvatele. Princip tohoto řízení spočívá v tom, že připomínky a námitky k danému projektu může vznést kdokoli z veřejnosti, čímž by mělo být zajištěno skutečně objektivní posouzení problému a mělo by být zabráněno případným negativním dopadům. Proces EIA (z angl. Environmental Impact Assessment, česky Vyhodnocení vlivů na životní prostředí) upravuje zákon č. 100/2001 Sb., v platném znění. Proces posuzování vlivů na životní prostředí je založen na systematickém zkoumání a posuzování možného působení na životní prostředí. Smyslem je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých vlivů této realizace na životní prostředí, to, jaké stavby podléhají tomuto procesu, je stanoveno v příloze 1 výše zmíněného zákona. V rámci procesu EIA jsou posuzovány stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze č. 1 výše zmíněného zákona, které podléhají posuzování buď v působnosti Ministerstva životního prostředí ČR, nebo krajského úřadu. Uvedený zákon rovněž zavedl termín „zjišťovací řízení“, ve kterém příslušný správní úřad prověřuje, zda záměr stavby nebo činností bude či nebude posuzován z hlediska tohoto zákona. Projekty posuzované v procesu EIA jsou například stavby, komunikace, výrobní haly, těžby nerostných surovin, provozy – nově budované, ale i jejich změny, tj. rozšiřování, změny technologií, zvýšení kapacity apod.
V lednu 2004 byla přijata novela zákona č. 100/2001 Sb., zákon č. 93/2004 Sb., kde je definován tzv. proces SEA (z angl. Strategic Environmental Assessment), v němž jsou posuzovány koncepce a strategie. Zahrnuje zjištění, popis a zhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení koncepce a jejích cílů, a to pro celé období jejího předpokládaného provádění. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých vlivů záměrů obsažených v koncepcích, strategiích či územně plánovací dokumentaci na životní prostředí. Informační systém EIA České republiky http://portal.cenia.cz/eiasea/view/eia100_cr slouží k vedení evidence posuzovaných záměrů a ke zveřejňování dokumentů souvisejících s procesem posuzování vlivů na životní prostředí. Příklady procesů EIA a SEA na Zlínsku: Silnice II/490: Zlín, propojení I/49 – R49 Elektrizace trati včetně PEÚ Otrokovice–Zlín–Vizovice Strategie využití brownfields ve Zlínském kraji Plán odpadového hospodářství Zlínského kraje 2016–2025
Na základě zákona o obcích a mnoha dalších zákonů a navazujících předpisů je obec povinna chránit a vytvářet zdravé životní prostředí v obci, zajišťovat čistotu obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadné zneškodňování, zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod, spravovat, udržovat a provozovat zařízení sloužící k uspokojování potřeb občanů, jsou-li vlastnictvím obce. Jde tedy o základní úkoly komunální ekologie a hygieny, které má za povinnost zajišťovat každá obec. EVVO jsou spolu s nástroji ekonomickými a legislativními důležitým preventivním nástrojem ochrany životního prostředí.
13.1 Zlínská ekocentra neboli centra EVVO Jako Zlíňané jsme si nejednou zašli odpočinout do areálu Zoo a zámku Zlín–Lešná, p. o., kde můžeme pobýt na čerstvém vzduchu, nabrat krásné zážitky ze setkání se zvířaty, případně z krásného prostředí. V zoo probíhají velmi zajímavé exkurze a výukové programy pro školy po celý školní rok. Exkurze probíhají přímo u vybrané expozice nebo pavilonu. Jejich náplní jsou kromě vlastního výkladu biologie a anatomie zvířat také ekologické vztahy v návaznosti na jednotlivé expozice zvířat. Součástí výuky jsou i pracovní listy. Výukové programy probíhají ve vzdělávacím středisku Tyrol v areálu zoo a jsou zaměřeny na představení jednotlivých ekosystémů Země. Je zde kombinováno mluvené slovo, promítání filmových ukázek či praktické poznávání přírodnin. Žáci i studenti škol takto mohou prožít zajímavou výuku mimo školu. Ve Zlíně můžeme navštívit i Útulek pro zvířata v nouzi na Vršavě. Díky pravidelně pořádaným akcím pro veřejnost a možnosti volného vstupu do objektu se setkáme s domácími mazlíčky, s některými můžeme také jít na procházku do nedalekého lesa. Dům dětí a mládeže ASTRA Zlín je dalším vyhledávaným centrem EVVO ve Zlíně. Ekocentrum velkého sídliště Jižní Svahy na ulici Družstevní navštěvují převážně školy v rámci výuky, ale také rodiny s dětmi. V objektu se nachází malá zoo a zahrada s ekologickými prvky, jako je jezírko, minilesík nebo bylinková zahrádka. Pořádají se zde zajímavé přírodovědné a ekologické akce, pravidelné zájmové kroužky a oblíbené ekologické výukové programy pro školy, ve kterých se děti učí vnímat krásy přírody všemi smysly.
Občanské sdružení Ekocentrum Čtyřlístek se také podílí na rozvoji ekologických a environmentálních aktivit ve městě Zlíně, například nabízí ekoporadenské služby, buduje a udržuje naučné stezky – Pasekářská a Andrýskova (v blízkosti Jaroslavic a Fryštáku). Dalšími místy, kde cíleně ve městě probíhá environmentální výchova, jsou provozovny Technických služeb Zlín, s.r.o. Zájemci si mohou objednat odbornou exkurzi v třídírně odpadů ve Zlíně–Loukách nebo si prohlédnout provozy v areálu Suchý důl – skládku komunálních odpadů, kompostárnu a biofermentor na zpracování bioodpadu nebo fotovoltaickou elektrárnu. Statutární město Zlín spolupracuje s regionální neziskovou organizací Líska, z. s., která se zabývá ekologickou/environmentální výchovou, vzděláváním a osvětou v rámci Zlínského kraje. Hlavním cílem této organizace je zvýšení informovanosti občanů Zlínského kraje o životním prostředí a posílení aktivní účasti veřejnosti na jeho ochraně prostřednictvím kvalitního environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a environmentálního poradenství, které v různých formách snadno dostupných široké veřejnosti realizuje profesionální síť vzdělávacích, poradenských a informačních center.
13.2 Environmentální osvěta veřejnosti Již tradicí se od roku 1993 stala kampaň Den Země – vždy v týdnu okolo 22. dubna, která vrcholí programem pro širokou veřejnost na náměstí Míru ve Zlíně. Každý rok má jiné téma, např. v roce 2015 znělo „Odpady jako surovina budoucnosti“. K aktivitám kampaně patří program v útulku pro zvířata, program pro děti ve zlínské zoo, exkurze Pasekářská stezka, Cesta pohádkovým lesem, programy 14|15 Baťova institutu. Potěšující je zájem škol o úklidy potoků i okolí školy a o výtvarné soutěže.
Na podzim v měsíci září vždy probíhá kampaň Evropský týden mobility a s ním spojený Evropský den bez aut. Tato kampaň se pořádá v mnoha zemích Evropy, v České republice jí záštitu poskytuje Ministerstvo životního prostředí ČR. Ve Zlíně je koordinátorem aktivit Odbor životního prostředí a zemědělství Magistrátu města Zlína. Ve městě probíhají po celý týden aktivity podporující šetrné a udržitelné způsoby dopravy – vycházky nebo jízdy na kole, využití městské hromadné dopravy atd. Tradiční akcí je Zelená ulice, kdy je dopravě zcela uzavřena část ulice Tyršovo nábřeží. Dům dětí a mládeže ASTRA Zlín zde pořádá soutěžní dopoledne pro děti na kolech či koloběžkách. Pěší vycházku dětem připravuje Mateřská škola Slovenská 1808.
13.3 Environmentální výchova a vzdělávání na školách Dvě základní školy ve Zlíně, a to Základní škola Mikoláše Alše ve Zlíně a Základní škola Štípa, jsou zapojeny do mezinárodního projektu EKOŠKOLA, spojujícího environmentální výuku ve škole s konkrétními praktickými kroky, které povedou k její ekologizaci.
Se zavedením sběru bioodpadu v městských částech Zlína byly také do základních a mateřských škol distribuovány sběrné nádoby na bioodpad. Děti si tak osvojují základy ekologicky šetrného chování – třídění odpadů – jak doma, tak i ve školách. Během školního roku Magistrát města Zlína (ve spolupráci s organizací Líska) školy pravidelně informuje přes školní koordinátory EVVO o aktuálním dění v EVVO ve městě a kraji elektronickou poštou. Již od roku 2009 připravuje Základní škola Štípa krajskou Eko-olympiádu, vždy ve spolupráci statutárního města Zlína, Zlínského kraje a dalších subjektů ve městě. Témata se orientují na ekologickou a environmentální výchovu. Soutěží vždy jednotlivci v kategorii žáků 8. a 9. tříd a odpovídajících ročníků gymnázií z cca 20 škol kraje.
13.4 Ekofond Od roku 1990 je zřízen Ekofond jako účelový fond statutárního města Zlína. Z fondu jsou poskytovány dotace fyzickým i právnickým osobám na environmentální výchovu a osvětu, odkanalizování objektů, akce dětských organizací a občanských sdružení zabývajících se ochranou životního prostředí, projekty na realizaci opatření vedoucích ke zlepšení stavu životního prostředí ve statutárním městě Zlíně, ale i na založení nebo rekonstrukci ovocných sadů, odborné ošetření dřevin či kácení stromů. Podmínky poskytování dotací z Ekofondu včetně plného znění Statutu Ekofondu naleznete na webových stránkách www.zlin.eu/page/471.ekofond. Výzvy k podávání žádostí o dotace na jednotlivé dotační tituly jsou zveřejňovány v průběhu roku na úřední desce města. Díky dotacím z Ekofondu proběhla ve Zlíně a blízkém okolí již celá řada akcí zaměřených na environmentální výchovu a osvětu, také mateřské a základní školy čerpají dotace na EVVO programy.
13.5 Základní právní předpisy Výchozím podkladem pro environmentální činnost ve Zlíně je Místní koncepce EVVO statutárního města Zlína na období 2014–2018. Dokument vymezuje aktivity EVVO ve městě tak, aby byly kvalitní a odpovídaly potřebám občanů Zlína. Dokument byl připraven na základě usnesení vlády ČR č. 1048/2000 o Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Státní program EVVO v ČR (schválený usnesením vlády č. 1048/2000) obsahuje konkrétní dílčí úkoly pro oblast environmentálního poradenství. Krajská koncepce EVVO Zlínského kraje Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v platném znění
Ochrana živočichů 1. Jste svědkem týrání zvířat? Kontaktujte orgány ochrany zvířat pověřené výkonem dozoru: – Krajská veterinární správa pro Zlínský kraj, tel.: 577 009 641 nebo 577 653 508 – Odbor životního prostředí a zemědělství MMZ, tel.: 577 630 924 (925) Pokud je nutný okamžitý zásah, volejte: – Městskou policii Zlín, tel.: 156 – Policii ČR, tel.: 158 nebo 577 433 333 2. Kam nahlásit poškozování chráněných rostlin a živočichů? Kontaktujte orgány ochrany přírody a krajiny pověřené výkonem dozoru: – Krajský úřad Zlínského kraje, tel.: 577 043 389 – Českou inspekci životního prostředí Brno se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 3792, tel.: 577 690 489 Případně: – Policii ČR, tel.: 158 – Městskou policii Zlín, tel.: 156 3. Co dělat s nalezeným ptačím mládětem od pěvců? Pokud není zraněné, nechejte ho na místě! Výjimkou je, pokud je např. na silnici – lze ho poponést poblíž do zeleně, položit na větev, vyvýšené místo apod. Tím, že si takové mládě odnesete domů, mu můžete místo pomoci ublížit. Většina našich pěvců dokrmuje učící se dosud ne úplně dobře létající mláďata dále i na zemi. Nenoste je ani do útulku. 4. Co dělat, když najdu ve městě uhynulého živočicha? Pokud je vážné podezření, že zvíře uhynulo na nakažlivou chorobu, kontaktujte: – Krajskou veterinární správu Státní veterinární správy pro Zlínský kraj, tel.: 577 009 641, krizová linka v případě podezření z nákazy: 720 995 201 V ostatních případech: – Městskou policii Zlín, odchytovou službu, tel.: 604 220 261 – MAT Otrokovice (kafilérie), tel.: 577 922 183 5. Co dělat s uhynulým kroužkovaným ptákem? Kroužek s označením Národní muzeum, příp. cizojazyčný, prosíme sundat a poslat na adresu: Kroužkovací stanice Národního muzea Praha, Hornoměcholupská 34, 110 00 Praha 10, tel.: 271 961 256. Spolu s kroužkem uveďte datum nálezu, co nejpřesněji místo nálezu včetně popisu místa a pokud je to možné, zkuste zaznamenat okolnosti, které mohly vést k možnému úhynu ptáka. 6. Kdo vám poradí při problémech s chovem nebo zdravotním stavem vašich domácích zvířat? – Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Zlínský kraj, tel.: 577 009 641 – ordinace privátních veterinárních lékařů, veterinární kliniky a veterinární ošetřovny 7. Co dělat, když najdete opuštěného, toulavého či poraněného živočicha? Psi, kočky Obraťte se na: – Městskou policii Zlín, odchytovou službu, tel.: 604 220 261 – Útulek pro zvířata v nouzi Zlín–Vršava, tel.: 577 244 444 – příslušný obecní či městský úřad – ve Zlíně Odbor životního prostředí a zemědělství MMZ, tel.: 577 630 924 (925)
Volně žijící živočichové Obraťte se na: – Městskou policii Zlín, odchytovou službu, tel.: 604 220 261 – Odbor městské zeleně MMZ (při nálezu na honebních pozemcích), tel.: 577 630 991 – Okresní myslivecký spolek Zlín, Vršava, tel.: 577 210 231 – Stanici pro záchranu živočichů v Bartošovicích, tel.: 602 540 037 – Záchrannou stanici volně žijících živočichů Buchlovice, tel.: 732 250 240 nebo 732 943 438 8. Co s malým ježkem před zimou? Pokud je příliš malý (pod 700 g – zvažte ho a pokud by vážil více, vraťte ho do přírody, vaši pomoc nepotřebuje) na to, aby sám úspěšně přežil zimu a nemůžete se o něj postarat sami dle brožury Ježci (zdarma ke stažení na www.veronica.cz/?id=578&f=jezci.pdf), obraťte se na: – Stanici pro záchranu živočichů v Bartošovicích, tel.: 602 540 037 – Útulek pro zvířata v nouzi Zlín–Vršava, tel.: 577 244 444 – Záchrannou stanici volně žijících živočichů Buchlovice, tel.: 732 250 240 nebo 732 943 438 9. Co dělat, když netopýr vletí do bytu? Otevřete okno, zavřete dveře do dalších místností a zhasněte. Netopýr si většinou po chvíli najde cestu ven sám. Pokud nevyletí sám, vezměte ručník nebo něco podobného a snažte se ho opatrným máváním vyhnat. Pokud si netopýr někam sedne, můžete ho vzít do ruky, ale zásadně v silné rukavici, která se nedá prokousnout, a vypustit ven. Netopýry ale vypouštějte ven jen za tmy. V případě problémů se obraťte na: – Ornitologickou stanici Muzea Komenského v Přerově a Poradenské centrum Pod jednou střechou, Bezručova 10, 750 02 Přerov–město, Evžen Tošenovský, tel. 777 771 196 10. Prodává někdo chráněné druhy živočichů bez povolení? Obraťte se na: – Krajský úřad Zlínského kraje, tel.: 577 043 363, 364 – Českou inspekci životního prostředí Brno se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 3792, tel.: 577 690 489 (468) 11. Ohrožuje vás bezprostředně roj včel, hnízdo vos nebo sršňů? Volejte: – Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje, tel.: 150 – firmu zabývající se deratizací a dezinsekcí 12. Jak se zbavit holubů hnízdících na balkoně? Siluety dravců ani plašící zařízení na holuby nefungují. Pomoci může pravidelné odhánění, holubi nebudou mít klid a nezahnízdí. Jinou možností je zakrytí celého balkonu sítí. Také je možné odstranit nebo zakrýt místa, kde si holubi stavějí hnízdo – často to bývají různé truhlíky, květináče apod., které nejsou na balkoně zcela nezbytné. V případě přetrvávajících problémů se obraťte na specializovanou firmu zabývající se odchytem holubů, která provede jejich likvidaci podle platných veterinárních a jiných předpisů. 13. Jak zabránit narážení ptáků do skel? Dodatečně je ideální polep skla proužky lepicí pásky o šířce např. 20–30 mm tak, aby jednotlivé pásky byly nalepeny max. 100 mm od sebe. Ve Zlíně používáme polep velmi
tenkými černými pásky cca 2 mm s mezerami 2,8 cm od sebe. Případně je možné polepit sklo jakýmikoliv samolepkami (nově se vyrábějí např. i UV samolepky, které nejsou pro lidské oko viditelné a neznemožňují výhled přes sklo apod.) tak, aby jednotlivé tvary byly co nejblíže u sebe, max 10 cm. Obecně platí čím více, tím lépe.
Ochrana zeleně 1. Co dělat v případě pádu stromu na veřejném prostranství? Volejte: – v pracovní dny Odbor městské zeleně MMZ, tel. 577 630 560 – v mimopracovní dny Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje, tel.: 150 2. Jste svědky poškozování dřevin? Volejte: – Odbor životního prostředí a zemědělství MMZ, tel. 577 630 940–942 – Českou inspekci životního prostředí Brno se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 3792, tel.: 577 690 489 3. Máte podezření na nelegální kácení stromů? Volejte: – Odbor životního prostředí a zemědělství MMZ, tel. 577 630 940–-942 – Českou inspekci životního prostředí Brno se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 3792, tel.: 577 690 489 4. Vypaluje někdo trávu? Volejte: – Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje, tel.: 150 – Městskou policii, tel.: 156 nebo 577 630 501 Plošné vypalování porostů je přestupkem, za který hrozí pokuta až do výše 25 000 Kč dle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění. 5. Mohu vysazovat dřeviny na veřejných prostranstvích? Jen se souhlasem vlastníka (správce) pozemku. Možno projednat prostřednictvím Odboru městské zeleně MMZ, tel. 577 630 960 (908, 989, 992)
Ochrana vody 1. Stali jste se svědky havárie? Havárii je nutno ohlásit na některém z těchto telefonních čísel: – Odbor životního prostředí a zemědělství MMZ, tel.: 731 732 443, 577 630 955 – Městská policie Zlín, tel.: 156 – Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje, tel.: 150 – Policie ČR, tel.: 158 2. Uniká voda z potrubí? Volejte: – Moravskou vodárenskou, a. s., tel.: 577 124 240, 577 124 111 3. Umývá někdo automobil na veřejném prostranství? Podle vodního zákona je zakázáno mytí motorových vozidel a provozních mechanizmů ve vodních tocích nebo na místech, kde by mohlo dojít k ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod. Ve městě by k této situaci mohlo dojít např. v místech, kde je dešťová kanalizace zaústěna přímo do vodního toku; mytí auta nad vpustí v dosahu takovéto dešťové kanalizace by znamenalo ohrožení kvality vody v toku. Ve Zlíně jsou takovými místy např. Jižní Svahy, Kúty nebo Bartošova čtvrť, ale i některé části Malenovic a nová výstavba, např. v Prštném, Loukách, Přílukách.
Pokud zjistíte, že někdo myje motorové vozidlo v rozporu s výše citovaným ustanovením, ohlaste tuto skutečnost ihned na služebnu Městské policie Zlín, tel.: 156. 4. Lze odebírat vodu z potoka k zálivce zahrady? Pokud odebíráte vodu z potoka pomocí vědra nebo konve, tedy bez pomoci zvláštního technického zařízení, jedná se o obecné nakládání s vodami, ke kterému není třeba žádné povolení. Pokud však k čerpání použijete například čerpadlo, budete moci odebírat vodu z potoka pouze na základě povolení k nakládání s vodami, které může vydat vodoprávní úřad – Magistrát města Zlína, Odbor životního prostředí a zemědělství. 5. Lze odebírat vodu ze staré studny, ke které nemám žádné povolení? Studny, které byly prokazatelně provedeny před rokem 1955, se považují za stavebně povolené a zároveň na základě znění původního vodního zákona z roku 1955 je taktéž povolen odběr vody z takových studní (nakládání s vodami). Odběr vody je však povolen pouze v takovém množství a za takovým účelem, za jakým studna sloužila právě před rokem 1955. Podrobné informace poskytne Magistrát města Zlína, Odbor životního prostředí a zemědělství, tel. 577 630 955 (970). 6. Chcete zjistit kvalitu vody z veřejných zdrojů? Informaci o kvalitě vody z veřejného vodovodu ve Zlíně může podat společnost Moravská vodárenská, a.s., třída T. Bati 383, 760 49 Zlín, tel.: 840 668 668 (zákaznická linka), www.smv.cz. Informaci o kvalitě vody z veřejných studní a z pramenů ve Zlíně – Přílukách (konečná zastávka MHD), Malenovicích (Svatá voda) a Prštném (Tomášova studánka a pramen v lese u rybníka) poskytne Magistrát města Zlína, Odbor životního prostředí a zemědělství, tel. 577 630 955. 7. Chcete si nechat vyhotovit rozbor pitné nebo odpadní vody z vlastního zdroje? Rozbory vzorků vody provádí: – Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, pracoviště Zlín, Havlíčkovo nábř. 600, 760 01 Zlín, tel.: 577 553 262, 777 196 483 – Moravská vodárenská, a. s., pracoviště Zlín, třída T. Bati 383, 760 49 Zlín, tel.: 577 901 654 8. Kdo vám podá informace o kojenecké vodě? – váš dětský lékař – Krajská hygienická stanice Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábř. 600, tel.: 577 006 747, www.khszlin.cz . 9. Kde lze získat informace z oblasti vodního hospodářství? Informace můžete získat dotazem na příslušném vodoprávním úřadě – Magistrátu města Zlína, Odboru životního prostředí a zemědělství, tel.: 577 630 955, 577 630 111, www.zlin.eu.
Ochrana ovzduší 1. Informace o aktuálním stavu ovzduší ve Zlíně získáte na Odboru životního prostředí a zemědělství MMZ, tel. 577 630 953 (984) 2. Zdá se vám, že některý komín nadměrně kouří? Volejte: – příslušný obecní úřad – ve Zlíně Odbor životního prostředí a zemědělství MMZ, tel.: 577 630 953 (984) – Českou inspekci životního prostředí, oblastní inspektorát Brno, detašované pracoviště Zlín, tel.: 577 690 462
3. Vidíte někoho pálit odpad na volném prostranství? Podle zákona o ovzduší je zakázáno spalovat listí, hořlavé látky znečišťující ovzduší včetně plastických hmot, látky znečišťující ovzduší kouřovou vlečkou či jinými toxickými zplodinami. Odbor životního prostředí a zemědělství MMZ povolí v případě příznivých rozptylových podmínek spalování čistého suchého dřeva, ořezy stromů nebo klestí (bez povrchové úpravy nátěrů, laků či dřevotřísky). Pokud se jedná o nepovolené spalování, volejte: – Městskou policii Zlín, tel.: 577 630 501 (502) – Odbor životního prostředí a zemědělství MMZ, tel.: 577 630 953 (984)
Hluk a vibrace 1. Obtěžuje vás nadměrný hluk v době nočního klidu po 22. hodině? K okamžitému zásahu volejte: – Městskou policii Zlín, tel.: 156 nebo 577 630 501 (502) Ohlaste: – Krajské hygienické stanici Zlínského kraje, odd. fyzikálních škodlivin, tel.: 577 006 715 – při nadměrném hluku na staveništi Odbor stavebních a dopravních řízení MMZ, tel.: 577 630 121 (160, 169, 194) 2. Myslíte si, že pracujete v nadměrně hlučném prostředí? Kontaktujte Krajskou hygienickou stanici Zlínského kraje, odd. fyzikálních škodlivin, tel.: 577 006 715
Stavba ve vašem okolí 1. Vzniká ve vašem okolí stavba bez povolení? Volejte příslušný stavební úřad – ve Zlíně Odbor stavebních a dopravních řízení MMZ, tel.: 577 630 121 (160, 169, 194), v případě stavby pozemní komunikace tel.: 577 630 200 2. Obtěžuje stavba okolí nadměrným provozem v době nočního klidu nebo nepořádkem na staveništi a v jeho okolí? Volejte: – Krajskou hygienickou stanici Zlínského kraje, tel.: 577 006 711, fax: 577 006 746, e-mail:
[email protected] Ohlaste: – příslušnému stavebnímu úřadu – ve Zlíně Odbor stavebních a dopravních řízení MMZ, tel.: 577 630 121 (160, 169, 194)
Odpady 1. Kam můžete odevzdat odpad? – Sběrné dvory ve Zlíně (více kapitola Odpady): a) Louky – areál Technických služeb Zlín, s. r. o. b) Zálešná I – pod garážemi naproti supermarketu Kaufland c) Jiráskova ulice na Podhoří d) Malenovice na ulici Zahradní – soukromé výkupny druhotných surovin 2. Kam s nevratným sklem, plasty, nápojovými kartony, papírem a elektroodpadem? Do speciálních barevných nádob na tříděný odpad nebo je můžete odevzdat v některém ze sběrných dvorů. U odpadů, které vhazujete do kontejnerů, minimalizujte jejich objem, aby mohlo být plně využito kapacity kontejnerů.
3. Kam se starším šatstvem, obuví, hračkami a dalšími předměty z domácností? Do speciálních kontejnerů, nebo je můžete odevzdat: – Charita Zlín, Burešov 4886, Zlín (úterý 8–10 hod. a čtvrtek 15–17 hod., info na tel. 603 163 397 – nositelné šatstvo a obuv, ložní prádlo či ručníky, hygienické potřeby, brýle, hračky). 4. Kam s nebezpečnými odpady? Vaše nebezpečné odpady můžete odevzdat ve sběrných dvorech (viz výše nebo kapitola Odpady). Do skupiny nebezpečných odpadů patří baterie všeho druhu, oleje, barvy, ředidla, plechovky od barev, zářivky, výbojky, kyseliny, hydroxidy, pesticidy, léky, lepidla, fotochemikálie, jedy, elektroodpady a chladničky aj. V místních částech Zlína, kde sběrné dvory nejsou, lze využít mobilní svozy. Termíny svozů jsou uvedeny v Odpadovém kalendáři pro aktuální rok, zastávky mobilních svozů jsou vybaveny označníky (více na www. zlin.eu). 5. Co s velkoobjemovým odpadem? Většinu velkoobjemového odpadu je možno uložit ve sběrných dvorech nebo lze využít pravidelných mobilních svozů odpadů. Další možností je odvoz přímo na skládku odpadů Suchý důl Zlín–Mladcová, Technické služby Zlín, s. r. o., info na tel.: 577 243 625 6. Co s autovraky? Opuštěný autovrak můžete nahlásit na Magistrát města Zlína: – Odbor stavebních a dopravních řízení (pokud je vrak umístěn na komunikaci), tel.: 577 630 183 – Odbor životního prostředí a zemědělství (je-li vrak mimo komunikaci), tel.: 577 630 922 7. Potřebujete odvézt větší množství odpadů (zemina, suť apod.) a přistavit velkoobjemové kontejnery? Obraťte se na: – Technické služby Zlín, s.r.o., Louky 321, tel.: 577 111 411 8. Potřebujete novou nádobu na odpad? Obraťte se na: – Technické služby Zlín, s.r.o., Louky 321, tel.: 577 111 411 9. Objevili jste někde černou skládku? Skládku nahlaste Odboru životního prostředí a zemědělství MMZ, Zarámí 4421, tel.: 577 630 922 .
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Nádražní 318, 763 26 Luhačovice, tel. 577 119 626; detašované pracoviště Zlín, Zarámí 88, 760 01 Zlín, tel.: 577 653 512 Česká inspekce životního prostředí, inspektorát Brno – pobočka Zlín, tř. T. Bati 3792, 760 01 Zlín, tel. 577 690 462 (468, 474, 489) Energetická agentura Zlínského kraje, o.p.s., Zlín, tř. T. Bati 21, 761 90, informační středisko – budova č. 22, areál Svit, tel.: 577 043 945 Katastrální úřad pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Zlín, třída T. Bati 1565, 760 96 Zlín, tel.: 577 577 711, e-mail:
[email protected] Krajská hygienická stanice Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábřeží 600, 760 01 Zlín, tel. 577 006 711, e-mail:
[email protected] Krajská veterinární správa pro Zlínský kraj, inspektorát Zlín, Zarámí 88, Lazy V 654, 760 01 Zlín, tel. 577 011 114, e-mail:
[email protected] Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, tř. T. Bati 21, 761 90 Zlín, tel. 577 043 350 (351), e-mail:
[email protected] Lesy České republiky, s. p., krajské ředitelství Zlín, Březnická 5659, 760 01 Zlín, tel. 956 915 111, e-mail:
[email protected] Lesy České republiky, s. p., Správa toků – oblast povodí Moravy, U Skláren 781, 755 18 Vsetín, tel.: 956 957 111, e-mail:
[email protected] Magistrát města Zlína, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zarámí 4421, 761 40 Zlín, tel. 577 630 950, havárie na úseku vodního hospodářství – tel. 731 732 443, e-mail:
[email protected] Ministerstvo životního prostředí, územní pracoviště Olomouc, Krapkova 3, 779 00 Olomouc, tel. 267 123 801, e-mail:
[email protected] Moravská vodárenská, a. s., Zákaznické centrum Zlín, tř. T. Bati 383, 760 49 Zlín-Louky, tel. 577 124 111, zákaznická linka 840 668 668, e-mail:
[email protected] Moravský rybářský svaz, místní organizace Zlín, tř. T. Bati 1276, 760 01 Zlín, tel. 576 776 446, e-mail:
[email protected] Povodí Moravy, s. p., závod Střední Morava, provoz Zlín, Tečovská 1109, 763 02 Zlín, tel. 577 102 893, povodňová a havarijní pohotovost tel. 541 211 737, e-mail:
[email protected] Státní fond životního prostředí, pracoviště Zlín, J. A. Bati 5645 (budova č. 51), 760 01 Zlín, tel. 577 522 272, e-mail:
[email protected] Státní pozemkový úřad, KPÚ pro Zlínský kraj, Zarámí 88, 760 41 Zlín, tel.: 727 956 808, e-mail:
[email protected] Technické služby Zlín, s. r. o., Louky 321, 760 31 Zlín, tel.: 577 111 411, e-mail:
[email protected] Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, pracoviště Zlín, Havlíčkovo nábř. 600, 760 01 Zlín, tel. 577 553 107, e-mail:
[email protected]
drusop.nature.cz – Ústřední seznam ochrany přírody ČR mapy.nature.cz – mapový portál Agentury ochrany přírody nature.hyperlink.cz – chráněná území Zlínského kraje portal.gov.cz – portál veřejné správy České republiky portal.nature.cz – portál informačního systému ochrany přírody www.bilekarpaty.cz – Správa CHKO Bílé Karpaty www.biolib.cz – mezinárodní encyklopedie rostlin, hub a živočichů www.biom.cz – biomasa, biopaliva, bioplyn, pelety, kompostování www.cah-uga.cz – Česká asociace hydrogeologů www.cenia.cz – Česká informační agentura životního prostředí www.ceson.org – Česká společnost pro ochranu netopýrů www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav – počasí, voda, ovzduší www.cizp.cz – Česká inspekce životního prostředí www.cso.cz – Česká společnost ornitologická www.csop.cz – Český svaz ochránců přírody www.cuzk.cz – Katastrální úřad, nahlížení do katastru nemovitostí www.ddmastra.cz – Dům dětí a mládeže ASTRA Zlín, p. o. www.eagri.cz – Ministerstvo zemědělství ČR www.eko4listek.cz – Ekocentrum Čtyřlístek, o.s. www.ekobydleni.eu – nízkoenergetické bydlení, zelená úsporám www.ekodomov.cz – šetrný přístup k přírodě, problematika odpadů www.ekokom.cz – EKO-KOM, a.s., vše o třídění odpadů www.ekolist.cz – zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii www.ekoznacka.cz – ekologicky šetrné výrobky www.enviweb.cz – informace ze všech oblastí ochrany životního prostředí www.geolog.cz – studny, vrty, geotechnika, tepelná čerpadla www.khszlin.cz – Krajská hygienická stanice se sídlem ve Zlíně www.klubagility.cz – Klub agility ČR www.kompostuj.cz – bioodpad a kompostování www.kr-zlinsky.cz – Krajský úřad Zlínského kraje www.kynologie.cz – chovatelství, kluby, útulky, zajímavosti ze světa psů www.liska-evvo.cz – Líska, z. s. www.mrszlin.cz – Moravský rybářský svaz, místní organizace Zlín www.muzeum-zlin.cz/cs – Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, p. o. www.mzp.cz – Ministerstvo životního prostředí ČR www.natura2000.cz – soustava NATURA 2000 v ČR www.ochranaprirody.cz – Agentura ochrany přírody a krajiny www.pavucina-sev.cz – Sdružení středisek ekologické výchovy www.pmo.cz – Povodí Moravy – průtoky, kvalita vody ve vodních tocích, záplavová území www.rorysi.cz – databáze registrovaných hnízdišť synantropních druhů ptáků (rorýs obecný, jiřička obecná, kavka obecná), konkrétní příklady dobré praxe zateplování atd. www.sfzp.cz – Státní fond životního prostředí
www.smv.cz – Moravská vodárenská, a.s. www.spolecnostprozvirata.cz – organizace pro ohleduplné zacházení se zvířaty www.stanicebuchlovice.ic.cz – nejbližší záchranná stanice v Buchlovicích www.stromypodkontrolou.cz – databáze nejdůležitějších stromů na veřejných prostranstvích www.svobodazvirat.cz – organizace na ochranu práv zvířat www.svscr.cz – Státní veterinární správa ČR www.szu.cz – Státní zdravotní ústav www.tszlin.cz – Technické služby Zlín, s. r. o. www.utulekzlin.cz – Útulek pro zvířata v nouzi Vršava, Zlín www.veronica.cz/ekomapa – Ekomapa ekologického institutu Veronica www.zlin.eu – statutární město Zlín www.zoozlin.eu – Zoo a zámek Zlín-Lešná, p. o. www.zvirevnouzi.cz – Národní síť záchranných stanic
ČOV ČR EVL EVVO CHKO IAD KHS ZK MMZ MRS MŠ MŽP ORP Zlín p. o. PP PR SMZ s. p. TSZ VKP ZŠ ZOO z. s.
čistírna odpadních vod Česká republika evropsky významná lokalita environmentální vzdělávání, výchova a osvěta Chráněná krajinná oblast individuální automobilová doprava Krajská hygienická stanice Zlínského kraje Magistrát města Zlína Moravský rybářský svaz mateřská škola Ministerstvo životního prostředí správní obvod Magistrátu města Zlína jako obecního úřadu obce s rozšířenou působností příspěvková organizace přírodní památka přírodní rezervace statutární město Zlín státní podnik Technické služby Zlín, s. r. o významný krajinný prvek základní škola zoologická zahrada zapsaný spolek
Vydal Odbor životního prostředí a zemědělství Magistrátu města Zlína, 2016 Náklad 1 000 ks Odborná příprava kolektiv Odboru životního prostředí a zemědělství MMZ Spolupracovali Ing. Eva Javoříková, Ing. Ladislav Vašina, Ing. Ivo Divoký, Ing. Karel Říha Fotografie archívy Magistrátu města Zlína, Mgr. Lenka Pechová Grafická úprava Jiřina Chudějová Jazyková korektura Magda Jaroňková Recenze Ing. Vladimíra Pavlovová, MBA, RNDr. Martina Vašátková Tisk Agentura NP, v.o.s. ISBN 978-80-87766-04-0
