1. Úvod. Žurnalisté googlující - absolventská práce

Žurnalisté googlující - absolventská práce Napsal uživatel Administrator Pondělí, 21 Leden 2013 20:12 - Aktualizováno Pátek, 26 Červenec 2013 16:24

Následující text je výňatkem z mé absolventské práce, kterou jsem v roce 2010 získal titul diplomovaný specialista v oboru publicistika na Vyšší odborné škole Publicistiky v Praze.

1. Úvod

Ve svém profesním okolí jsem si v posledních letech nemohl nevšimnout všeobecného fenoménu používání internetových vyhledávačů a převážně pak vyhledávače Google jako hlavního zdroje informací používaných pro publikační činnost. Cílem mé práce je pomocí série tematických rozhovorů se zkušenými novináři a rozsáhlého webového dotazníku zjistit, jakým způsobem používání Google ovlivňuje a deformuje žurnalistiku v Čechách. Ve své absolventské práci dále odpovídám na otázky, jak čeští novináři s vyhledávačem Google pracují a především, co si o jeho hojném využívání v žurnalistické praxi myslí! Zároveň chci si vytvořit představu o tom, jací (jak staří, v jakém druhu média zaměstnaní, jak specializovaní) novináři využívají Google více a jací méně.

Zdůrazňuji, že se ve své práci nevěnuji otázce elektronických zdrojů obecně, nýbrž se striktně omezuji pouze na vyhledávač Google. Vzhledem k tomu, že je Google zdaleka nejpoužívanějším nástrojem pro hledání informací na internetu, považuji jej v této práci za jakousi reprezentativní esenci. Mým cílem není prozkoumat a popsat Google jako takový. Nebudu se věnovat jeho fungování, historii či jeho významu v jiných povoláních, než je novinařina. Jde mi pouze o jeho význam v úzkém profesním okruhu žurnalistů, kteří se jeho používáním de facto živí. Zároveň hned v úvodu podotýkám, že, Google nechápu jako autonomní zdroj informací, ale pouze jako cestu, chcete-li bránu, k nim.

1 / 73


- Příloha 1 - Výsledky výzkumu - Příloha 2 - Celá práce ve formátu PDF

1.1. Hypotézy

Frekventované používání vyhledávače Google může mít na práci novinářů mnoho důsledků. Některé z nich předesílám jako hypotézy, které se v závěru práce pokouším potvrdit či vyvrátit.

Za prvé předpokládám, že novináři při své práci masově a zcela běžně využívají vyhledávač Google. To je základní hypotéza celé práce, jejíž vyvrácení by pro mě bylo obrovským překvapením.

Druhou mojí hypotézou, se kterou do práce jdu, je předpoklad, že Google novinářskou práci zrychluje a zjednodušuje. Počítám s tím, že novináři se shodnou, že po příchodu internetu a internetových vyhledávačů typu Google se jejich práce značně zrychlila a jsou schopni zjistit kvantitativně mnohem více informací za mnohem kratší čas. Možná je ovšem i varianta, že novináři se kvůli zbytnění dostupné sumy informací ztrácí a nedokáží se v nich dobře orientovat.

Další mojí hypotézou je, že Google novinářskou práci zpovrchňuje. Tento předpoklad vychází z mého přesvědčení, že s klesající pracností získávání informací novináři paradoxně informace

2 / 73


hledají mnohem laxněji a nedají si tolik záležet na jejich kvalitě.

Hypoteticky předpokládám i to, že novináři informace získané na základě hledání na Google příliš neověřují. Tuto hypotézu mám za zásadní a její potvrzení či vyvrácení považuji za případný největší přínos mé práce. Zjištění, do jaké míry se novináři na „vygooglované“ informace spoléhají a do jaké míry výsledky Google ověřují z jiných výsledků Google nebo dokonce ze zcela jiných zdrojů, je jedním z primárních cílů mé práce.

Předposlední hypotézou je myšlenka, že novináři význam Google bagatelizují. V této hypotéze jde o to, zda si sami novináři vliv Google na svoji práci připouští a zda jeho výhody i rizika berou vážně. Já předpokládám, že jeho sílu i rizika spíše podceňují.

Konečně poslední hypotézou je, že Google využívají především mladší novináři. To se může a nemusí potvrdit.

1.2. Členění práce a metodika

Celá práce je rozdělena do pěti základních bloků. První blok právě čtete, je jím Úvod. V něm vymezuji hypotézy a základní pojmy.

Druhý a velmi významný blok nese název Výzkum. Jde o systematicky vyhodnocené výsledky webového průzkumu, který jsem provedl v přípravné fázi zpracovávání tématu. Tento webový formulář s otázkami především v podobě modelových situací při novinářské práci s Google jsem rozeslal 224 pečlivě vybraným novinářům pracujícím napříč spektrem médií i jejich platforem. Oslovil jsem zástupce všech věkových skupin aktivně se zabývajících žurnalistikou. Formulář byl zaškrtávací a respondenti tedy vybírali z předem připravených možností. Nakonec jsem

3 / 73


zpracovával 50 vyplněných dotazníků.

Třetím stěžejním blokem jsou Rozhovory se samotnými žurnalisty. Oslovil jsem 8 zkušených novinářů, se kterými jsem provedl normalizovaný tematický rozhovor zaměřený na jejich názory na používání Google v žurnalistické praxi. Každý oslovený odpovídal na 14 stejně formulovaných otázek, které jsou rozčleněny do 5 okruhů.

Prvním okruhem bylo srovnání s „před-internetovou“ dobou. Druhý se točí kolem zásadních otázek, jako například zda Googlujeme? Jestli (si) to přiznáváme? Jestli se za to nestydíme? Dále jsem se v rámci všech rozhovorů ptal, zda výsledky z Gooogle novináři ověřují a jakým způsobem to dělají. Stěžejním okruhem byly otázky na vlastní názor interviewovaných na Google samotný a práci s ním. Snažil jsem se zjistit, jak Google jako nástroj vnímají, jak by shrnuli jeho zápory a klady i to, jak podle nich čeští novináři s Google pracují a jestli využívají jeho potenciál. Odpovědi na otázky jsou porovnány v závěrečné části práce. Otázky do rozhovorů částečně vychází z provedeného výzkumu.

Čtvrtým blokem je analýza rozhovorů. V této kapitole popořadě srovnávám jednotlivé odpovědi všech interviewovaných na jednu konkrétní otázku. Vybírám nejzajímavější myšlenky a snažím se najít společný jmenovatel všech odpovědí, aby vznikl nějaký obecný závěr. Ne vždy to samozřejmě jde.

Poslední kapitolou je závěr, v němž na základě získaných dat obecně odpovídám na všechny položené otázky a vyjadřuji se k původním hypotézám, které jsem si v úvodu položil.

1.3. Vymezení pojmu Google

4 / 73


Google, provozovaný společností Google, je v současnosti nejpoužívanější světový internetový vyhledávač. Tedy software schopný efektivně prohledávat síť internet a nacházet v ní relevantní výsledky na konkrétní hledaná klíčová slova.

V prosinci 2009 provedl Google denně 218 205 733 hledání, což tvořilo 65,4% všech vyhledávání na celém internetu.

Zakladateli značky a tvůrci původního algoritmu jsou Američané židovského původu Sergey Brin a Larry Page. Název svému vynálezu dali podle slova googol, které je označením pro obrovské číslo skládající se z jedničky a sta nul. Vyhledávač původně v roce 1996 navrhli rámci výzkumu na Stanfordské univerzitě, aby ověřili funkčnost svého algoritmu pro ohodnocování webových stránek nazvaného PageRank. Záhy se ukázalo, že kvalita jeho výsledků natolik převyšovala tehdy dostupné vyhledávače, že Google v krátké době předčil celou konkurenci v oblíbenosti i používanosti.

V roce 2006 se podle pravidelného průzkumu Brandz Top 100 agentury Millward Brown ve spolupráci s ekonomickým deníkem Financial Times stal Google nejcennější značkou světa s hodnotou 66,434 milionů dolarů. Na prvním místě žebříčku nejcennějších značek světa se držel i v roce 2009, kdy se hodnota značky Google vyšplhala na více než 100 milionů dolarů.

Kromě řazení výsledků podle systému PageRank, který se používá dodnes, bylo u Google novinkou i kladení důrazu na vyhledávání frází, takže se nestávalo, že víceslovný dotaz vrátil stránky, kde se tato slova vůbec nevyskytovala pohromadě. Vynikl také ukládáním plného textu indexovaných stránek, které umožňovalo u výsledných stránek rovnou zobrazovat relevantní fragmenty textu.

Díky všem těmto vlastnostem se stal během posledních deseti let nejoblíbenějším nástrojem pro vyhledávání informací na internetu. Ke své práci jej velmi často masově využívají i novináři, kteří se prací s ním dokonce živí. Pokládám proto za velmi přínosné, pokusit se jejich práci s tímto nástrojem prozkoumat a popsat.

5 / 73


1.4. Vymezení pojmu „googlovat“, „googlování“

Sloveso „googlovat“, které ve své práci často používám, znamená hledat na síti internet informace pomocí vyhledávače Google. V červnu 2006 byl anglický ekvivalent slovesa „googlovat“ – „to google“ oficiálně uznán jako svébytné slovo a bylo zařazeno do Oxford Eglish Dictionary[3], nejuznávanějšího slovníku anglického jazyka.

Slovník spisovné češtiny výraz „googlování“ či „googlovat“ nezná, proto jej nyní pro účely této práce přesně vymezuji. Především pro účely rozhovorů budu používat i některé odvozené výrazy jako „vygooglovat“ a podobně, jejichž význam si lze snadno domyslet.

2. Výzkum

- Příloha 1 - Výsledky výzkumu

6 / 73


V přípravné fázi své práce jsem provedl průzkum, jehož pomocí jsem zjišťoval, jak se čeští novináři chovají v některých modelových situacích při práci s vyhledávačem Google a na to, jak takzvané „googlování“ sami vnímají. Respondenty tedy byli výhradně profesionální novináři. Průzkum jsem provedl pomocí webového formuláře s připravenými otázkami a připravenými zaškrtávacími odpověďmi. Anketa byla anonymní, a proto nemohu přesně určit jména respondentů ani říci, v jakých médiích přesně pracují.

Mezi 224 oslovenými novináři byli zástupci těchto médií: Deníků: Lidové noviny, Hospodářské noviny, Mladá fronta DNES, Právo, Blesk a Aha. (včetně členů regionálních redakcí LN a MF DNES); Týdeníků: Týden, Respekt a Reflex; Rozhlasových stanic: ČRo 1, Čro 2, Čro 6, Čro Wave, Rádio Impuls a Frekvence 1; Televizních stanic: ČT 1 a TV Barrandov; Internetových serverů: Aktualne.cz, Novinky.cz a iDnes.cz;

Prezentovat budu data z 50 vyplněných formulářů.

2.1. Představení dotazníku

Kromě dotazů nutných ke statistickému zpracování (pohlaví, věk, druh média a délka novinářské praxe) obsahoval průzkum následujících 13 otázek a modelových situací:

1) Pracujete v soukromém nebo veřejnoprávním médiu?

2) Googlujete informace nutné pro vaši práci?

7 / 73


3) Jak často při své práci používáte Google?

a) Prakticky neustále

b) Asi každých 5 minut

c) Asi každých 30 minut

d) Asi každou 1 hodinu

e) Asi jednou za 2 hodiny

f) Asi jednou za 3 hodiny

g) Asi jednou za 4 hodiny

h) Asi jednou za 5 hodin

i) Asi jednou za 6 hodin

j) Asi jednou za den

k) Asi jednou za týden

8 / 73


l) Zcela výjimečně

m) Vůbec při své práci nepoužívám Google

4) Jaké informace související s vaší prací na Google hledáte? (Zde mohli respondenti vybrat více možností zároveň.)

a) Informace o konkrétních osobách

b) Informace o institucích

c) Informace o předmětu svého článku

d) Informace o historii kauzy, kterou se zabývám

e) Informace o otevíracích dobách

f) Informace o místech, kam se mám dostavit

g) Významy slov / termínů, kterým nerozumím nebo jejichž významem si nejsem jistý

9 / 73


h) Ověřuji si pravopis slov

i) Názory jiných lidí / novinářů na předmět mého článku

j) Inspiraci pro další témata, která zpracuji

k) Názory k tématu (např. diskuse, blogy, komentáře)

l) Články podobné svému

m) Další jiné volně k doplnění...

5) Používání Google jako hlavní „zdroj zdrojů“ v rámci novinářské práce považuji za:

a) Naprosto standardní a v pořádku

b) V pořádku, ale Google by měl být doplněn jinými zdroji

c) V pořádku, ale Google by měl být jen doplňkem jiných zdrojů

d) Neprofesionální a laciné

10 / 73


e) Naprosto odsouzeníhodné

6) Publikoval jste někdy článek, který byl celý postavený na informacích nalezených pomocí Google?

7) Pokud jste/byste publikoval článek, který byl celý postavený na informacích nalezených pomocí Google, styděl jste/byste se za to před kolegy?

a) Ano

b) Ne

c) Něco takového bych nikdy neudělal

8) Kdyby se vás váš šéf zeptal, kde jste sehnal určité informace, styděl byste se odpovědět, že jste je vygoogloval?

11 / 73


9) Jste v situaci, kdy nutně potřebujete získat těžko dosažitelnou informaci o soukromé minulosti jistého poslance. Jaký prostředek k jejímu získání vás napadne jako první?

a) Google

b) Zeptám se kolegy, který se vyzná v politice

c) Zeptám se přímo poslance

d) Něco jiného souvisejícího s elektronickými zdroji

e) Něco jiného nesouvisejícího s elektronickými zdroji

10) Pokud najdete pomocí Google stránku, na níž je informace, kterou jste hledali, ověřujete tuto informaci z dalších výsledků Google?

a) Ano, vždy

b) Ano, někdy

c) Ano, ale výjimečně

12 / 73


d) Možná jsem to udělal jednou nebo dvakrát

e) Ne, nikdy

f) Nehledám na Google

11) Pokud najdete pomocí Google informaci, kterou jste hledali, ověřujete její správnost z nějakého neelektronického zdroje?

a) Ano, vždy

b) Ano, někdy

c) Ano, ale výjimečně

d) Možná jsem to udělal jednou nebo dvakrát

e) Ne, nikdy

f) Nehledám na Google

13 / 73


12) Uvedl byste do textu jako zdroj svých informací Google?

13) Jaké funkce vyhledávače Google využíváte? (Zde mohli respondenti vybrat více možností zároveň.)

a) Web search

b) Obrázky

c) Archiv

d) Překladač

e) Videa

f) Mapy

g) Kalendář

h) RSS Čtečku

14 / 73


Otázky, u nichž zde neuvádím možnosti, byly uzavřené na Ano, Ne, nebo bylo na výběr ze dvou jasně daných možností.

2.2. Výběr zajímavých výsledků v souvislostech

Než začnu s vlastní analýzou výsledků, které jsem získal, předesílám, že kompletní hrubé výsledky celého výzkumu jsou i s grafy v příloze této práce.

Průzkumu se nakonec účastnilo 18 žen a 32 mužů ve věku od 21 do 60 let. 15 z nich pracuje v denním tisku, 11 v týdeníku, 9 na internetovém serveru, 7 v televizi, 6 v rozhlase a 2 uvedli „Jiné“.

Nejprve se zaměřím na to, jak se novináři stavěli k otázkám, které se týkají mých hypotéz. Ve své první hypotéze jsem předpokládal, že novináři při své práci Google běžně používají. To se zcela potvrdilo, neboť plných 98% respondentů odpovědělo, že Google používá. 36% oslovených dokonce hledá na Google informace potřebné ke své práci jednou za 30 minut nebo častěji. 44% pak jednou za hodinu nebo častěji. Na druhou stranu je zajímavé, že jen jeden respondent vybral možnost „Prakticky neustále“. Byl jím překvapivě 51 až 60letý muž s více než 20letou praxí v médiích, pracující v současnosti v denním tisku. Poměrně mnoho respondentů odpovědělo, že hledá jednou za den. Přesně 14%. Jen 2% dotázaných pak uvedla, že Google k vyhledávání informací potřebných pro svou práci používá zcela výjimečně nebo vůbec. Jediným respondentem, který uvedl, že Google nepoužívá, byl muž ve věku 41 až 50 let pracující v soukromém týdeníku. Jediné, co tento respondent na Google hledal, bylo ověřování pravopisu slov. Poměrně jasně se z výsledků podařilo vysledovat, že nejčastěji Google používají novináři z internetových serverů. 8 z 9 používá Google jednou za hodinu nebo častěji. Nejnižší frekvenci jsem naopak zaznamenal u žurnalistů píšících do týdeníků nebo měsíčníků. Zde používali Google jednou za hodinu nebo častěji jen 3 z 11 dotázaných. Z toho se dá dovodit, že čím je daný druh média rychlejší, tím častěji novináři pracující v něm používají Google.

15 / 73


Překvapivý rozdíl nastal mezi televizí a rozhlasem. Z odpovědí televizních novinářů vyplývá, že Google využívají řádově méně než novináři z rozhlasu. Tento rozdíl přikládám skutečnosti, že v televizním zpravodajství se více využívá agenturní servis, naopak rozhlasové stanice si většinou musí vystačit s internetem. Novináři z denního tisku se umístili na středu pomyslného žebříčku frekvence používání Google. 7 z 15 mnou oslovených žurnalistů z denního tisku hledá na Google jednou za hodinu nebo častěji. Zbytek nejméně jednou za den. Nejčastěji jednou za 2, 4 nebo 5 hodin. Bohužel však kvůli nízkému počtu respondentů nelze tyto trendy vysledovat se zárukou.

Další otázkou, kterou jsem si v úvodu práce pokládal a na kterou mi výzkum dobře odpověděl, bylo, zda novináři informace z výsledků hledání Google ověřují. Je potřeba předeslat, že samozřejmě záleží na zdroji výsledku hledání. Pokud výsledek hledání, ze kterého se rozhodnu čerpat, odkazuje například na oficiální stránky nějaké státní organizace nebo na nějaký jiný primární zdroj, je přirozeně nutnost ověřování mnohem nižší, než když výsledek odkazuje na článek z nějakého blogu a podobně. Ve svém výzkumu jsem se však pokusil dívat se na tuto otázku pokud možno co nejvíce obecně. Ptám se tedy, zda novináři obecně výsledky z Google ověřují a jakým to dělají způsobem. Nikoli na to, jaké výsledky ověřují a jaké ne. Rozdělil jsem ověřování informací získaných hledáním na Google na dva základní typy. Na ověřování z dalších výsledků Google a na ověřování z neelektronického zdroje.

Na modelovou situaci „Pokud najdete pomocí Google stránku, na níž je informace, kterou jste hledali, ověřujete tuto informaci z dalších výsledků Google?“ zareagovalo 40% dotázaných odpovědí „Ano, vždy“, 42% „Ano, někdy“, 6% „Ano, ale výjimečně“, 4% „Možná jsem to udělal jednou nebo dvakrát“, 2% „Ne, nikdy“ a 2% „Nehledám na Google“. Pozorujeme tedy jasnou tendenci výsledky Google z dalších výsledků Google ověřovat. U ověřování výsledků Google z neelektronických zdrojů byla míra kontroly nižší, překvapivě však ale nijak dramaticky. 26% dotázaných zde odpovědělo „Ano, vždy“ (ověřuji správnost informace, kterou jsem hledal a našel na Google, z nějakého neelektronického zdroje), 44% novinářů uvedlo „Ano, někdy“, 14% „Ano, ale výjimečně“, 12% „Možná jsem to udělal jednou nebo dvakrát“ a jen 4% „Ne, nikdy“.

K zajímavým výsledkům jsem došel u otázek, které se týkaly vztahu novinářů ke googlování. Na otázku, jak vnímají používání Google jako hlavního „zdroje zdrojů“ odpovědělo 12% respondentů, že to je „Naprosto standardní a v pořádku“. 32% zvolilo možnost „V pořádku, ale Google by měl být doplněn jinými zdroji“. Nejvíce 48% odpovědí znělo „V pořádku, ale Google by měl být jen doplňkem jiných zdrojů“. „Neprofesionální a laciné“ přišlo používání Google jako hlavního „zdroje zdrojů“ 4% respondentů. A 2% to považují za „Naprosto odsouzeníhodné“. U této otázky se nepotvrdilo, že by byli k častému používání Google shovívavější mladší novináři a starší, že by byli naopak kritičtější. Odpověď „Naprosto standardní a v pořádku“ volili zástupci

16 / 73


všech věkových skupin, které se výzkumu účastnily. Možná ale není náhodou, že 5 ze 6 byli muži. Také u ostatních možností byly věkové skupiny rozloženy velmi rovnoměrně. Možnost „Neprofesionální a laciné“ dokonce volili jen respondenti ve věku 21 – 40 let. „Naprosto odsouzeníhodná“ přišla tato praxe muži ve věku 51 – 60 let. Nedá se tedy říci, že by obecně starší ročníky byly kritičtější.

Zcela jasně dopadla otázka, zda novináři někdy publikovali článek, který byl celý postavený na informacích nalezených pomocí Google. 88% respondentů vybralo možnost „Ne“. To vypovídá o poměrně jasném a většinovém postoji. „Ano“ odpověděli opět téměř výhradně muži. Bylo jich 5 ze 6 a je zajímavé, že to byli ti samí, kteří v předchozí otázce odpověděli „Naprosto standardní a v pořádku.“ Z oněch šesti 2 pracují v rozhlase, 2 v internetovém serveru jeden v denním tisku a jeden zvolil „Jiné“. Všichni až na jednoho používají Google při své práci jednou za 30 minut nebo častěji. Obecně se dalo vysledovat, že čím častěji ten který novinář Google používá, tím jej vnímá shovívavěji. Na otázku, zda novináři někdy publikovali článek, který byl celý postavený na informacích nalezených pomocí Google, navazovaly dvě modelové situace, které s touto otázkou úzce souvisí.

První modelová situace zněla: „Pokud jste/byste publikoval článek, který byl celý postavený na informacích nalezených pomocí Google, styděl jste/byste se za to před kolegy?“ Respondenti mohli vybrat ze tří možností. „Ano“, „Ne“ a „Něco takového bych nikdy neudělal“. Zajímavé je, že ačkoli 88% dotázaných podle svých slov nikdy nepublikovalo článek, který byl celý postavený na informacích nalezených pomocí Google, odpověď, že by to nikdy neudělalo nebo že by se za to před kolegy stydělo, zvolilo jen 51% respondentů. Plných 49% by se nestydělo. To je velký rozdíl oproti 12%, která přiznala, že to opravdu někdy udělala.

Druhá modelová situace zněla: „Kdyby se vás váš šéf zeptal, kde jste sehnal určité informace, styděl byste se odpovědět, že jste je vygoogloval?“. Zde byly výsledky opět jasné. 82% dotázaných by se to šéfovi přiznat nestydělo. Na rozdíl od předchozích případů zde ovšem bylo jasně zřetelné, že by se za takové přiznání styděli především starší a zkušenější novináři s praxí většinou delší než 10 let.

S předchozími otázkami a modelovými situacemi souvisí i následující modelová situace. „Jste v situaci, kdy nutně potřebujete získat těžko dosažitelnou informaci o soukromé minulosti jistého poslance. Jaký prostředek k jejímu získání vás napadne jako první?“. Možnost „Google“ si vybralo 14% novinářů. Poměrně přesvědčivě zvítězila volba „Zeptám se kolegy, který se v politice vyzná“. Tuto variantu zvolilo 44% dotázaných. 18% oslovených by se zeptalo přímo poslance, 10% by napadlo jako první „Něco jiného souvisejícího s elektronickými zdroji“ a konečně 14% novinářů vybralo možnost „Něco jiného nesouvisejícího s elektronickými zdroji“.

17 / 73


Možnost „Zadám tento úkol někomu z elévů“ nevybral nikdo. Mezi novináři, které jako první napadl Google, převažují mladší novináři. 4 ze 7 uvedli věk mezi 21 a 30 lety a jedné dotazované ještě nebylo ani 21 let. Následuje jeden respondent ve věku od 31 do 40 let a jeden ve věku 51 až 60 let. Ze všech otázek v mém výzkumu se právě u této odpovědi respondenti nejvíce věkově vyprofilovali. Alespoň co se týče odpovědi „Google“. Mládí ale převládalo i u odpovědi „Něco jiného souvisejícího s elektronickými zdroji“. Zajímavé je, že všichni dotázaní, kteří zaškrtli tuto možnost, byli zároveň přesvědčeni, že používání Google jako hlavní „zdroj zdrojů“ je „V pořádku, ale Google by měl být doplněn jinými zdroji“. Všichni ale také uváděli, že informace nalezené pomocí Google ověřují. Narozdíl od respondentů, kteří vybrali přímo možnost „Google“. Tady ochota ověřovat, ať už z dalších výsledků Google či z neelektronických zdrojů, nebyla tak přesvědčivá. Plyne z toho, že ti, kteří mají tendenci s Google nejvíce pracovat, mu zároveň nejvíce věří a tolik neověřují, což je důležité zjištění.

Součástí dotazníku byla i otázka zaměřující se na to, co konkrétně novináři pomocí Google hledají. Ptal jsem se respondentů „Jaké informace související s vaší prací na Google hledáte?“. Novináři zde mohli vybrat více možností zároveň. Z výběru (viz. kapitola 2.1 – otázka 4.) si 98% dotazovaných vybralo „Informace o konkrétních osobách“ a 96% „Informace o institucích“. Dále četnost výrazně klesá. 72% mnou oslovených novinářů hledá „Informace o předmětu svého článku“, 64% hledá „Významy slov / termínů, kterým nerozumím nebo jejichž významem si nejsem jistý“ a 62% vyhledává „Historii kauzy, kterou se zabývám“. Pak následuje další velký skok. „Inspiraci pro další téma, které zpracuji“ hledá už jen 42% respondentů, „Názory jiných lidí / novinářů na předmět mého článku“ 34%, pravopis slov si ověřuje pomocí Google 30% respondentů a stejné množství z nich hledá články podobné vlastnímu. U této otázky jsem nezaregistroval žádnou podstatnou spojitost s nějakou z dalších otázek.

Zajímavé byly ale odpovědi na následující navazující otázku. Ta dávala osloveným prostor pro doplnění vlastních předmětů hledání, které v mém seznamu chyběly. Respondenti na tomto místě uváděli například: „správný přepis cizích jmen a místopisných názvů do češtiny, rešerše k článku, který píši, fotografie pro ověření podoby osob, letecké fotografie pro představu o podobě místa, fotky lidí s kterými potřebuji mluvit, historické přehledy“.

Poslední otázka, kterou na tomto místě podrobně popíšu, zněla: „Jaké funkce vyhledávače Google využíváte?“. Respondenti měli opět možnost vybrat naráz více možností z připraveného seznamu. Na výběr měli následující možnosti. Prohledávání webu, obrázky, archiv, překladač, videa, mapy, kalendář, RSS čtečka. Zcela podle očekávání zaškrtli prakticky všichni možnost „Prohledávání webu“ a velká většina také „Obrázky“. Překvapením pro mne bylo časté používání překladače. Ten používá bezmála 38% dotázaných. Ještě větším překvapením však bylo velmi sporadické používání archivu. Tuto zcela zásadní funkci využívá podle mého průzkumu jen 19% oslovených novinářů.

18 / 73


3. Rozhovory

Oslovil jsem 8 zkušených novinářů z různých druhů médií. Zastoupen byl denní tisk, rozhlas, veřejnoprávní televize, soukromá televize, týdeník a specializovaný internetový portál. Mojí podmínkou pro výběr interviewovaných byla především délka praxe. Vzhledem k tomu, že některé z otázek vyžadují srovnání s dobou, kdy nebylo běžné používat k hledání informací Google ani internet jako takový, vybíral jsem si výlučně novináře s praxí delší než 10 let. Oslovených jsem se ptal především na jejich vlastní názory a zkušenosti, a tak jsem si z větší části vybral autory publikující v názorových rubrikách. Nikoli však bez výjimky.

Otázky, které jsem pokládal, jsem měl připravené předem a ve všech rozhovorech se opakují. To proto, abych mohl v poslední části své práce rozhovory lépe analyzovat a srovnávat. Při přípravě otázek jsem mimo jiné vycházel z výsledků svého výzkumu.

Otázek bylo 14 a zněly:

Myslíte si, že vyhledávač Google za posledních deset let nějak změnil novinářskou práci v České republice? Dokázal byste novinařinu před ním a po něm nějak srovnat?

Myslíte si, že se tyto změny nějak kvalitativně podepsaly na výsledných produktech?

19 / 73


Co vás jako první napadne, když se řekne: „Žurnalista googlující?“

Co je podle vás největší přínos Google a naopak co je jeho největší riziko?

Čím je pro vás ve vaší práci Google?

Čím pro vás není, nikdy nebude, ani nemůže být? Co jím nelze nahradit?

Znáte osobně nějaké novináře, kteří podle vás pracují s Google špatně? A co dělají špatně?

Jaký myslíte, že je obecně mezi českými novináři přístup ke googlování?

Je podle vás googlování vnímáno jako něco, co se neslučuje s žurnalistickou profesionalitou a prestiží?

Jak ideálně ověřovat informace z Google?

Myslíte si, že se novináři za časté googlování stydí? A měli by se za něj stydět?

Je něco, co vás zaujalo nebo překvapilo ve výsledcích mého výzkumu?

Máte z praxe nějakou špatnou zkušenost s informací, kterou jste vygoogloval?

Jste spokojen s informacemi, které se dají vygooglovat po zadání vašeho jména?

20 / 73


3.1. Petr Hartman – komentátor Českého rozhlasu 6


Podle mého názoru změnil naši práci výrazně. Co mám zkušenost, tak kdysi, nejenom, když nebyl Google, ale ani internet, tak se člověk dostával k informacím strašně krkolomně. Vím, že jsem kolikrát trávil hodiny v dokumentaci v Českém rozhlase. Když si bylo třeba dohledat nějaká data, musel jsem listovat různými archívy novin, výstřižky, které tam dělali a podobě. To bylo strašné a Google samozřejmě vše velmi zrychlil. Navíc se velmi rozšířil rozsah zdrojů. Je to naprosto nesrovnatelné podle mě.


Tak ty vždycky záleží na tom konkrétním člověku, protože tato vymoženost, když to tak řeknu, nabízí spoustu šancí dostat se k mnoha zajímavým materiálům, informacím a pak je otázka, jak s tím kdo zachází. Samozřejmě to také může svádět k určité povrchnosti, že někdo si najde něco, co už před ním napsal někdo jiný a třeba se tím pak inspiruje nebo dokonce to někdo i opíše.

21 / 73


Co vás jako první napadne, když se řekne „žurnalista googlující“?

Vzhledem k tomu, že jsem spíš pozitivního ražení, tak žurnalista googlující pro mě je ten, který zpracovává své téma a shání si spoustu materiálů. To znamená hledá různé zdroje, aby si mohl různé věci ověřit a podobně.

Co je podle vás největší přínos a naopak největší riziko Google?

Největší přínos je skutečně to množství informací, které jsou na internetu a které Google fakt dobře zpracovává. Člověk může dohledat prakticky úplně všechno. Samozřejmě pokud to nejsou nějaké tajné materiály, ke kterým se normálně nedostane. To riziko, jak už jsem říkal je, že někdo něco napíše a když je někdo pohodlnější a nechce moc přemýšlet, ověřovat si a hledat, tak to převezme.


Pro mě je právě zdrojem informací. Člověk kolikrát potřebuje nahlédnout třeba do rozhodnutí sněmovny nebo do různých programů politických stran a podobně a tam se to všechno najde. Člověk by se bez vyhledávače po internetu asi těžko pohyboval a kdyby to nebylo na internetu, tak by musel běhat po různých knihovnách, stranických sekretariátech a tak dále.

22 / 73


Čím pro vás ve vaší práci naopak není? Čím nikdy nebude ani nemůže být? Co jím nelze nahradit?

Já doufám, že není a nebude tím, že bych se zařadil do té kategorie novinářů, kteří pohodlně někomu něco vykradou a sami to pak použijí bez uvedení citace a vydávají to za své názory. Doufám, že toho se nikdy nedožiji.


Abych řekl pravdu, tak já se zas až tak o jiné novináře nezajímám v tom smyslu, jak něco tvoří, ale spíš o jejich produkty a z toho se moc nedá poznat, jak ke svým informacím přišli. Jestli to někde opsali nebo jestli použili nebo nepoužili Google. To je těžké říci.


Já chci věřit tomu, že většina novinářů používá Google k tomu, aby tam získávali informace, aby věděli, co kdo přesně řekl a podobně. Někdy se ukáže, když jsou nějaké aféry, že všichni jak stádo přeberou nějaké postoje nebo i informace, které nejsou ověřené, které nejsou úplné. Což se například projevilo na aktuální kauze Topolánka, kde tvrdošíjně stále opakovali některé věci, které vůbec nebyly pravda. I když někteří jiní novináři o tom psali, že to pravda není. Bohužel většina měla špatné informace a to nejenom v komentářích ale i ve zprávách, což si myslím, že je špatné.

23 / 73


Je podle vás googlování vnímáno mezi českými novináři jako něco, co se neslučuje s žurnalistickou profesionalitou a prestiží?

Nikdy jsem neslyšel o tom, že by takto někdo přemýšlel. Pokud člověk nepíše nějaké eseje nebo básně nebo něco takového, tak nějaké informace potřebuje a k tomu tím pádem internet. K tomu potřebuje nějaký vyhledávač, ať už je to Google nebo nějaký jiný.


Záleží na typu informací. Pokud se jedná o nějaké výroky politiků, tak se to dá ověřit třeba ze stenografických záznamů z poslanecké sněmovny, případně se podíváte na jejich osobní stránky nebo stránky politických stran. Zkrátka nespokojit se jen s jednou informací, která se může objevovat různě zkresleně a nemusí být pravdivá. Snažit se dopátrat původu té informace.


Já si myslím, že by se za to stydět neměli, akorát by se měli zamyslet, když někomu vykradou nějaký článek bez uvedení citací. Myslím si ale, že ti kteří to dělají, tak mají tak hroší kůži, že jim to je jedno. Ostatně, netýká se to jen novinářů. Vidíme to i u různých prací na vysokých školách. Lidi, kteří takto získali třeba i tituly nebo doktorandské a disertační práce.

24 / 73



Nevzpomínám si. Já se snažím informace ověřovat, pokud tedy nejde o informace přímo z nějakého zákonu a podobě. Často bývají zprostředkované informace posunuté a snažím se vždy dostat k originálu. Člověk nemůže automaticky přejímat všechno, co kde najde.


Jediné co mě překvapuje je, že je zde jen jeden novinář nad 50 let. To vypadá, jako že lidé nad 50 let už neumí s Google zacházet. Jestli je ta životnost 50 let, tak abych už se pomalu chystal na konec.

Jste spokojen s informacemi, které se dají vyhledat po zadání vašeho jména?

Tak to se musím přiznat, to jsem nezkoušel. To jste mě inspiroval. Musím se podívat.

3.2. Marek Pokorný - redaktor Hospodářských novin

25 / 73



Tak určitě. Dříve bylo velmi složité získat nějaké informace. A to není jenom Google. Muselo se chodit po archivech a podobně. Dneska člověk zadá otázku do Google a všechno si najde. Kdežto předtím to znamenalo pracné chození všude možně. Dělal jsem novináře před 15 lety a to je šílený rozdíl. A je to vidět i ve výsledcích.


Šíleně. Protože, když se na to podíváte, tak dřív právě tím, jak to bylo pracné, tak mohl novinář napsat třeba jeden článek za den, protože prostě nemohl obejít dvacet zdrojů, různých archivů a podobně. Dneska sednu k počítači a napíšu denně většinou více než jeden článek. Ty články jsou navíc více v souvislostech, jsou obsažnější. A to nemluvím o posunu o jednu dvě tři věty...


Rychlá informace.


26 / 73


Největší přínos je šíře informací, ale ta je vlastně daná tím, jak se všechno dává na internet. Nemusí se ale mluvit jen o Google. Dříve se používala Altavista, Jyxo a zkoušely se další jiné vyhledávače. Google to ale nakonec všechno převálcoval. Takže obecně snadné vyhledávání informací. A riziko? Že se člověk stane závislý? Nevím, nenapadá mě teďka v praxi nějaké riziko googlování.


Prostředník. Pomůcka, kterou používám běžně denně. Používám ho na takové obyčejné věci, jako je hledání kontaktů na různé lidi, kteří o něčem něco ví a těm pak jen zavolám. Případně získávám obecně informace jako podklady pro článek.

Čím pro vás ve vaší práci naopak není? Čím nikdy nebude ani nemůže být? Co jím nelze nahradit?

Kafe... A nelze jím nahradit třeba nějakou zkušenost z komunikace. Nicméně Google je jen jedna taková výseč. Nemůže také třeba nahradit seznamování nebo centrování.


27 / 73


Ne.


Normální. No používají ho snad všichni a většina se za to snad ani nestydí, doufám.

Je podle vás googlování vnímáno mezi českými novináři jako něco, co se neslučuje s žurnalistickou profesionalitou a prestiží?

Naopak.


Já si myslím, že se nestydí a asi by ani neměli. Naopak, se snaží získat více informací a v tom jim googlování usnadňuje práci.

28 / 73



Nemám s tím problém, protože pokud je něco nepřesného a podobně a člověk odkáže zdroj, kde to zjistil, tak by to neměl být problém. Člověk by to ale měl mít samozřejmě ověřené. Ovšem myslím, že se mi nestalo, že bych něco vygoogloval a zároveň použil, co by byla vysloveně nepravda.


Za prvé, když používám Google, tak nezdrojuji Google, ale stránky, kde jsem to našel. To je to hlavní ověření, říct zdroj, kde jste to vygoogloval. Samozřejmě, pokud tam najdete něco zásadnějšího, tak si to přece jenom ověříte někde jinde, protože na internet může psát samozřejmě kdokoli.

Překvapilo vás něco ve výsledcích mého výzkumu?

Ani ne. Jen mě tedy překvapilo kolik lidí tvrdí, že informace nalezené na Google vždy ověřují z dalších výsledků Google. Tak, může to být pravda. Nevím.

Jste spokojen s informacemi, které se dají vyhledat po zadání vašeho jména?

29 / 73


Celkem s tím nemám problém. I když, když občas píšu o nějakých žhavějších věcech, tak tam nechci dávat moc soukromí a je pravda, že v té profesi, kterou dělám občas já, že šťourám do nějakých smradlavých věcí, tak si dávám bacha, aby si o mě nemohl někdo najít něco osobního. Profesně nemám žádný problém, ale například věci o rodině a podobně to je velmi nebezpečné. Nebezpečné v tom, že obecně na internetu si o vás každý může zjistit úplně všechno. Měl jsem právě tu zkušenost, když jsem ještě pracoval v Respektu a psal jsem o litvínovských mafiích - Macháček a spol, nedal jsem si pozor na svoje údaje adresu a podobně, tak napadli našeho šéfredaktora, protože tam byla v obchodním rejstříku jeho adresa.

3.3. Jana Bendová – komentátorka Mladé fronty DNES

Myslíte si, že Google za posledních 10 let nějak změnil novinářskou práci v České republice? Dokázala byste novinařinu před ním a po něm nějak srovnat?

Určitě změnil. To nepochybně. Nechci se dopouštět nějakých obecných soudů, já to vidím jen podle sebe a já jsem v posledních deseti letech v komentátorském oddělení. Na komentátorskou práci má Google vliv jen co se týče pestrosti zdrojů. Kolegové ve zpravodajských rubrikách by vám asi odpověděli něco jiného, ale já jsem ve zpravodajských rubrikách pracovala naposledy hluboko v minulém století.


Jak u koho. U mě určitě pozitivně. Protože mozaika informací, ze kterých skládáte výsledný produkt, je mnohem pestřejší.

30 / 73


Co vás napadne, když se řekne žurnalista googlující?

Já vůbec takovou asociaci „Žurnalista googlující“ nemám. Necítím ji. Pro mě je to tak, že co člověk dříve musel hledat po knížkách a po slovnících, to teď má jednoduše a rychle přístupné. Musí to samozřejmě dál ověřovat, ale je to celkově jednodušší.

Co je podle vás největší přínos Google a co je naopak jeho největší riziko?

Přínos je, že máte mnohem pestřejší přístup k informacím a získáte je velice rychle a to je samozřejmě i to největší riziko. Protože každý je omylný a na internetu včetně Google vám nikdo neřekne: „Tato informace je mylná, neposílej jí dál“. Předpokládám, že chyba, která tak vznikne se multiplikuje, protože se rozvíjí dál a dál. To je ta past Google.

Čím je pro vás ve vaší práci Google.

Nástrojem. Jedním z pomocníků.

31 / 73



Nelze jím nahradit vlastní názor.

Znáte osobně nějaké novináře, kteří pracují podle vás s Google špatně? Co podle vás dělají špatně?

Neznám. Jak říkám, já jsem specifická tím, že už 15 let dělám v komentátorském oddělení a nemám detailní přehled, jak kolegové zpravodajci pracují. Vím jen, že mí kolegové komentátoři k němu přistupují zcela pragmaticky. Stejně jako já. To znamená je to jedno z vodítek, je to informační zdroj a ověřuji si ho dál jako řadu jiných.


To máte jako v celé lidské populaci. Povrchní novinář to vezme za bernou minci. Nepovrchní novinář to vezme jako jedno z vodítek, jako jeden informační zdroj a potřebuje další.

Je podle vás googlování vnímáno jako něco, co se neslučuje s žurnalistickou profesionalitou a prestiží.

32 / 73


Rozhodně ne. Opět říkám, proč vylučovat jeden zdroj informací, když jich potřebujete spoustu.

Myslíte si, že se novináři za časté googlování stydí a měli by se za něj stydět?

Nesetkala jsem se s tím, že by se za to někdo styděl. I když je pravda, že jsem nikdy s nikým intimní novinářskou debatu na téma Google nevedla, takže to skutečně říkám spíše svoje pocity než nějaké objektivní znalosti o té věci. Nicméně proč by se měli stydět?


Jediné co mě překvapilo je, že se vůbec našel někdo kdo řekl, že byl schopen uveřejnit text, který byl výhradně postavený na informacích z Google.

Máte z praxe nějakou špatnou zkušenost s informací, kterou jste vygooglovala?

To si nepamatuji. Chyby, které jsem já udělala, byly mé chyby a třeba kdybych precizněji googlovala, tak by k nim nedošlo. Poslední příklad: Psala jsem o ženách v politice a zapomněla jsem, že jsme měli předsedkyni senátu. Takže naopak, kdybych více googlovala, tak by se mi to nestalo, protože bych na paní Benešovou musela narazit.

33 / 73


Jste spokojena s informacemi, které se dají vygooglovat po zadání vašeho jména.

Byly tam moje texty a to bylo v pořádku. Hlavně, já mám krásně anonymní jméno.

3.4. Martin Weiss – komentátor Lidových novin


Určitě. Nepochybně zlepšil přístup k informacím a zvětšil povědomí o některých věcech, které už nelze ignorovat. Přijde mi evidentní, že otevřel prostor k novým zdrojům. Samozřejmě také ten prostor zužuje a to dvěma věcmi. Člověka, který není vhodně temperamentově vybavený, může demotivovat, aby si sháněl informace osobně. A také jde o to, že Google je amerikanocentrický. To je další důležitá věc. Angličtina lingua franca[4]. To by sice byla i bez něj, ale Google to multiplikuje.


Ano. Dříve, když bych se setkal s nějakou událostí, jménem, osobou nebo motivem a stalo by se mi, že bych naprosto nevěděl, co to je, tak bych to nějak ze svého uvažování vypustil a

34 / 73


snažil se článek napsat nějak jinak. Dneska se podívám, co to je.


Rychlá práce.


Přínosem je, že vám umožňuje přístup k informacím a získáváte přehled, o čem se píše. Rizikem je podcenění osobních zdrojů a můžete převzít různá zkreslení.


Pro mě je Google základním vyhledávačem.


35 / 73


Nelze jím nahradit diskusi a argumentaci. Já jsem komentátor, já nejsem reportér, takže já v určitém smyslu na sebe kladu nižší standardy než na reportéry. Mojí primární povinností není ověřovat všechna fakta, ale formulovat argumenty.


Asi ano. To se občas stane. Jen nevím, jestli za to může Google. Ale samozřejmě, když třeba narazím na případ, že je někde u nějakého pojmu nebo jména použitý anglický pravopis tam, kde existuje český nebo když například odhalím, že je použitý nějaký termín, který je jen kalkem anglického termínu, zatímco existuje vhodný český odborný termín, tak tam je vysoká pravděpodobnost, že za to může spoléhání se na Google.


Někteří se na něj spoléhají hodně, ale je to různé.


36 / 73


Samo o sobě ne.


Zkusit to replikovat z jiných nezávislých internetových zdrojů a pak samozřejmě osobním rozhovorem s někým, kdo se dané věci zúčastnil nebo s nějakým odborníkem na tu věc.


Ne za googlování samo o sobě ne. Stydět by se měli za spoléhání se jen na Google. To se vám někdy stane. Zvláště na zpravodajských portálech, kde je tlak psát zprávy velmi rychle.


Celkově ne. Vyšlo v podstatě to, co bych hádal, že tam bude. Možná bych čekal, že ho budou používat méně. Také mě trošku překvapilo, kolik lidí si kontroluje pomocí Google pravopis.

37 / 73



Asi bych si na něco vzpomněl, ale zase bych si nebyl jistý, jestli za to může Google.


Víte, že jsem to nikdy neudělal?

To mi zatím tvrdili všichni, kterých jsem se ptal.

Ano, tak někteří z nich lžou. Nicméně, já se příliš pod svým jménem na internetu neprojevuji. Mám představu, že tam budou moje články nebo odkazy na některé diskuse, kterých jsem se zúčastnil, a to je v pořádku.

3.5. Vladimír Blažek – redaktor TV Nova

38 / 73



V zásadních principech nikoliv. Pouze v některých oblastech usnadnil.


Ne. Na kvalitě žurnalistiky se mnohem podstatněji odrážejí jiné změny.


Nevím, co si pod tím mám představit. Pokud je to žurnalista, který získává informace pouze googlováním, je to představa dost děsivá.


Rychlejší práce s informacemi, přístup k většímu množství informací. Rizik pro sebe si nejsem vědom – s udržením jistého odstupu je to užitečný nástroj.

39 / 73



Do značné míry mi nahrazuje to, co dříve bývalo v redakcích samozřejmostí – příruční knihovnu a osobní archiv.


Osobní zkušenost.


Nikoliv z vlastní – tedy televizní praxe. Občas mám pocit, že se na českých internetových stránkách setkávám jen s jakousi překladovou literaturou.


Netuším. Rád bych věřil, že ho nepřeceňují.

40 / 73



Ne, ten pocit nemám.


Google sám o sobě je pouze vyhledávací systém. Záleží na tom, kam nás odkáže. Jinak budu zacházet s informacemi o statistikách dopravní nehodovosti na stránkách mvcr.cz [5]a jinak např. s informacemi ing. Bendy o vesmírných lidech. Nevidím důvod, proč by se s informacemi z Google mělo zacházet jinak, než s jakýmikoliv jinými.


Ne. Ne.

41 / 73



Další zarážející věc je, že jsem dotazník dostal zároveň s otázkami. Mohlo by to ovlivnit výsledky.


Ne. Ale to není otázka věrohodnosti informací.


Ano. Při zadání mi vyšlo 55 900 odkazů – mám víc jmenovců, než jsem si myslel. Docela mě to pobavilo.

3.6. Karel Rožánek – reportér České televize

42 / 73



To není jednoduchá otázka, protože samozřejmě nepoužíváte jenom Google ale i jiné internetové vyhledávače, ale jelikož je Google hodně rozšířený, tak když potřebujete něco ověřit, tak je to pro vás asi nejsnazší cesta. Nemyslím si, že zásadním způsobem změnil novinařinu ve vnášení témat. Jako že byste tam našel něco objevného nebo že byste objevil něco, o čem byste chtěl psát. Spíš vám pomáhá ověřovat si některé informace, jestli jsou pravdivé. Pomáhá vám u některých lidí si zjistit, kdo jsou, co jsou, aniž byste se třeba zdržoval při rozhovoru. To znamená, že si pak najdete přes Google curiculum vitae a máte základní informace. Takže částečně to urychlilo práci a samozřejmě dříve bez Google by člověk tyto informace musel získávat přímo od těch lidí. To znamená buď vytelefonovat, anebo osobně před natáčením, což je samozřejmě zdržení, takže určitě to zrychlilo.


To ne. Jen v rychlosti práce. Jste výkonnější.


Google. Ověření si jména a obrázky. Najít tvář.

43 / 73



Největší riziko je, že si ty informace musíte ověřovat. Nemůžete mu věřit. Jako každému otevřenému zdroji. Pokud se na něco spolehnete, že by to měla být pravda a nedej bože to pravda není, tak samozřejmě si z toho pak uděláte ostudu a uděláte chybu, což je vždycky špatné. Největším přínosem je rychlost a dostupnost. Wi-fi nebo signál mobilu je dnes všude, takže si kdykoli můžete cokoli ověřit.


Google je pro mě vyhledávačem informací, které nejsou v tu chvíli tak důležité.


Nejde jím určitě nahradit informační zdroje, které každý novinář má. To znamená, kde získává své informace. To z Google nedostanete. Z Google dostanete jen věci, které už existují. Které už někdo před vámi napsal - ex post. Kdežto vy potřebujete být o krok napřed. Nikdy tam nenajdete téma pro reportáž nebo něco nového, s čím byste mohl překvapit.


44 / 73


Ne. Neznám nikoho, protože tam není co udělat špatně, si myslím.


Můžu soudit podle svých kolegů, které znám. Takže vítaný pomocník, který vám usnadní spoustu práce. Nemusíte telefonovat, nemusíte se někde prohrabávat archivy, prostě kliknete a je to. Je to rychlost a dostupnost. Podle mě, člověk nemusí všechno vědět, když má Google. Nemusí mít všechno v hlavě. Je důležité vědět, kde ty informace najdete.


V žádném případě.


Platí staré novinářské pravidlo. Informace musí být ověřená ze tří zdrojů. Ani Google není výjimkou. Ale jsou věci, které nemusíte ověřovat. Když tam najdete datum narození Václava Havla, tak tam bychom Google mohli věřit. Musíte umět ty informace filtrovat. Které je třeba ověřit a které nemusíte.

45 / 73



Ne. Neměli.


Je to více méně to, co jsem očekával. Co mě zarazilo je, kolik lidí řeklo, že by uvedli Google jako zdroj informací. Občas se uvádí zdroj Youtube, ČTK nebo agentura - ale Google? To by mě vůbec nenapadlo. To mě překvapilo, že to vůbec někdo uvádí.


Ne. Jelikož odtamtud beru jen informace podřadné, nechci říct druhořadé, které vám jen dokreslují danou situaci, tak většinou ne. To je třeba, kolik je komu let. Když se spletete u dámy o deset let méně, tak se nic neděje.

46 / 73



Jo. Úplně v pohodě. Například, když si potřebuji někde něco najít, třeba přepis nějakých věcí, co jsem kdy dělal, tak to tam najdu v pohodě. Žádní gauneři a krádeže tam u mě nejsou.

3.7. Miroslav Korecký – vedoucí rubriky zpravodajství týdeníku Týden


Asi určitě. Ono už samo to slovo googlovat je asi dnes zcela běžné. Myslím ale, že se to zdaleka netýká jen novinařiny. Je to i v mnoha jiných profesích. Dříve samozřejmě hledali novináři různé údaje v infobance ČTK nebo později v Newtonu. Google je jakoby univerzální. Trošku spojil dohromady všechny zdroje a dnes se prostě googluje. Je to velká změna.


Podepsaly se asi jak kladně tak záporně. Kladné to je v tom, že dříve nebylo tak snadné najít nějakou informaci. Nota bene před nástupem internetu. Najít nějakou informaci si opravdu vyžádalo hodiny ne-li dny práce v různých archivech nebo databázích firem. Takže to je dnes samozřejmě rychlejší. Druhá věc je, že to vede asi k větší plochosti nebo chybovosti, protože Google se bere často jako důvěryhodný zdroj a těžko se rozdělují ty věci, které jsou opravdu

47 / 73


důvěryhodné a ty které nejsou.


Řekl bych skoro „žurnalista kterýkoliv“. Může být jistě někdo, kdo nepoužívá Google nebo používá nějaké jiné vyhledávače, ale v podstatě princip je stejný. Bez Google by si myslím dnes málo kdo vystačil.


Tak přínos je rychlost a plošnost všech zdrojů. Ať jsou to texty, obrázky, mapy ať je to cokoli, co firma Google nabízí. Plus je v tom, že je to rychlé a komplexní. Záporné stránky vidím v tom, že novinář je odkázaný na nějaké třídění, které je tam nastavené a vlastně člověk přijímá toto třídění. V momentě, kdy tam vypadne mnoho set odkazů, tak je velká pravděpodobnost, že prozkoumá jen prvních deset, dvacet nebo třicet a na těch dalších tisíc se už nedostane. Je tam pravděpodobnost, že může udělat chybu právě kvůli tomu.


Dříve, když jsem více psával, tak jsem si tam ověřoval a hledal věci. Teď spíš čtu po jiných, takže často je to spíš takový korektor. Například, když vidím v textu jméno, které si myslím, že se píše jinak nebo nějaký údaj, kde si nejsem jistý jestli ten redaktor neudělal chybu, tak pomocí

48 / 73


Google je to nejjednodušší zkontrolovat. Samozřejmě hrozí i to, že ten člověk udělal úplně stejnou chybu nebo že to našel také na Google a já to pak projedu na Google a chyba se zdubluje.

Čím pro vás není, nikdy nebude ani nemůže být? Co jím nelze nahradit?

Mezi žurnalisty se, bych řekl, vypreparovali někteří lidé, kteří si myslím mají Google za naprosto stoprocentní zdroj svých informací. Přitom to jsou lidé, kteří jsou schopni napsat často úžasný článek. Bývají jazykově schopní, takže si leccos přeloží – většinou právě přes Google. Nicméně nevstanou z redakce a nevyjdou vůbec na ulici. To si myslím, že je součást práce, kterou Google nikdy nedokáže. Ten přímý kontakt s člověkem, ať je to politik, ať je to nějaký příběh nějakého člověka nebo cokoli. To Google nenajde.

Znáte osobně nějaké novináře, kteří podle vás pracují s Google špatně? Co dělají špatně?

Možná je to ten případ, který jsem zmiňoval, že se příliš na Google spoléhají. Že ho mají za stoprocentní zdroj, že neověřují informace a nesnaží se k tomu přidat další třeba nějaké osobní zkušenosti, informace z osobního rozhovoru a podobně.


49 / 73


Myslím, že Google pro ně je součástí práce, kterou prostě dnes už nelze nahradit. V současné žurnalistice se dělá hodně rychle. Existuje internetová žurnalistika, kde člověk nemá na článek týden času, ale třeba hodinu dvě. Tam si nemůže moc vyskakovat a zjišťovat si informace tím, že někam zajde nebo s někým promluví. Často jinak než pomocí Google nebo něčeho podobného se těm informacím tak rychle nedostane.


To si nemyslím.

Jak ideálně ověřovat informace nalezené pomocí Google?

Samozřejmě pokud jsou to nějaké reálie týkající se České republiky, tak tam je nejjednodušší si to ověřit přímo telefonátem nebo osobním rozhovorem. Zavolat na nějakou instituci, najít si to z nějakého jiného zdroje. Z databáze, statistiky nebo z oficiální stránky té instituce. Když jsou to ale zahraniční zdroje, kde už se člověk těžko orientuje a neví přesně, jaký je tam systém státní správy nebo dalších věcí, tak tam už je to horší. Může to zkusit přes tamní média, i když ani to samozřejmě není stoprocentně věrohodný zdroj.

Myslíte si, že se novináři za časté googlování stydí? Měli by se za něj stydět?

50 / 73


Nevím o tom, že by se někdo styděl za to, že googluje. Je tam jen to riziko. Každý soudný žurnalista ale ví, že na Google stejně jako kdekoli jinde na internetu se může setkat s jakoukoli informací, která může být úplná kachna.


Trošku mě překvapuje, že jen 12% oslovených žurnalistů říká, že publikovali článek postavený jen na informacích nalezených pomocí Google. Myslím si, že to procento bude výrazně vyšší, protože myslím, že každý se někdy dostane do situace, že potřebuje hodně rychle nějakou informaci a jednoduše není čas všechno ověřovat ze dvou ze tří zdrojů. Někdy člověk tu ruku do ohně musí dát, i když to není stoprocentní.


Určitě ano. Občas člověk našel informaci, která byla špatná. Někdy si ověřuji i třeba pravopis nějakého cizího slova nebo jména a pak najdu pod všemi těmi variantami stejně článků, takže patrně někdo udělal chybu a další to převzali. Tomu se člověk nevyhne, že může zvolit tu chybnou variantu.

Jste spokojený s informacemi, které se dají vygooglovat po zadání vašeho jména?

Myslím, že by tam byly pod mým jménem některé věci, které bych velmi rád zničil. Jsou to tedy

51 / 73


ohlasy na některých diskusích, které nejsou vždy úplně pozitivní. Nicméně nevím přesně, co všechno to najde. Měl bych se asi podívat, co všechno tam na mě vypadne.

3.8. Jan Handl – redaktor serveru Lupa.cz


Novináři to podle mě mají jednodušší. Nemusí běhat po knihovnách, hledat v časopisech a ptát se lidí. V podstatě všechny informace mohou získat z internetu. Samozřejmě s tím souvisí další ověřování. Je to stoprocentně o dost jednodušší. Navíc dříve to hledání třeba na Altavistě člověku moc nepomohlo ani čas neušetřilo. Co si člověk jednou našel, to si raději záložkoval a schovával, kdyby se to hodilo. To teď člověk s Google nemusí.


Myslím si, že určitě a že se podepsaly kladně. To znamená, že se zjednodušil přístup k informacím, které by člověk předtím nebyl třeba schopen vůbec získat. Takže kladně.

52 / 73



Především asi internetový žurnalista, protože předpokládám, že spousta novinářů hlavně asi z té starší generace ještě Google nepoužívá. I když tedy starší kolegové, které znám, se postupně také začínají obracet více k počítačům a ke Google, tak někteří z nich si stále ještě raději hledají informace osobně. Chodí na tiskové konference a podobně.


Riziko je samozřejmě v tom, že když člověk něco hledá, tak nemusí narazit na důvěryhodný zdroj. Může narazit na nějaký podvrh nebo na nějakou zprávu, která se nezakládá na pravdě. Přínosem je asi šíře informací, které se dají vygooglovat. Samozřejmě je potřeba ty informace ověřovat z více zdrojů. Platí standardní poučky jako při jakékoli jiné práci novináře.


Já v podstatě hledám doplňkové informace ke svým článkům. Většinou čerpám z nějakých zahraničních zdrojů nebo z nějakých zpráv, výzkumů a tak dále, ale když potřebuji něco doplnit, tak využívám Google. Rozhodně to není tak, že bych na Google začínal.


53 / 73


Nelze nahradit nápad na článek nebo inspiraci, o čem budete psát, jaké téma budete zpracovávat. To se samozřejmě nedá najít. To už člověk musí mít nějakou představu dopředu.


Možná znám novináře, kteří pracují s Google, řekl bych, zbrkle. Neověřují každou informaci, anebo nehledají více zdrojů. Řekl bych, že jsou to spíše lidé z tištěných médií. Taková ta stará škola. Někteří z nich, co najdou na Google jako první výsledek, to považují za směrodatné a nehledají nic dalšího. Takže paradoxně ti starší. Ti mladí si dokáží představit, co všechno tam může být napsáno.


Já si myslím, že toto před léty dobře shrnul Ondřej Neff, který někde napsal, že je to velký dar pro novináře. Šetří práci a šetří ošoupané podrážky bot.


54 / 73


Tak to bych neřekl. Podle mě určitě ne. Možná někteří konzervativní jedinci to tak mohou vnímat, ale řekl bych, že je to spíše výjimkou.


Asi nejlepší způsob je osobně u toho daného člověka. Samozřejmě je dobré ověřovat si informace z různých zdrojů. Já, když se dejme tomu stane nějaká velká věc, tak se nejdříve koukám na BBC a Guardian a na taková média, protože tam předpokládám, že žádná nepravda nebude a když seženu takové tři zdroje dohromady, tak je to téměř jistota.


Já si myslím, že se možná někdo může stydět, ale není to nic strašného. Spíše bych řekl, že googlování je nutnost. Pokud se za to někdo stydí, tak stoprocentně neprávem.


Bylo to takové, jaké jsem to čekal. Jen mě trošku překvapilo, že tam bylo stále dost odpovědí, které tvrdily, že se za googlování stydí před šéfem, přitom je to samozřejmá věc. Pak také jen 12% přiznalo, že někdy publikovalo článek postavený jen na informacích z Google. To bych řekl, že někteří z toho zbytku lžou.

55 / 73



Na to si nevzpomenu. Jak jsem říkal, já většinou používám více zdrojů, které jsou důvěryhodné, takže já jsem ještě na lep nikomu neskočil. Ale co není, může být.


Ano. Na prvních místech bývají moje profily na Facebooku, na Youtube nebo na Twitteru. Je tam na první stránce i můj osobní web plus některé články z médií, do kterých píši. Takže spokojený jsem.

4. Analýza rozhovorů

Obecně by se dalo říci, že se odpovědi u všech interviewovaných v zásadě překrývaly a nikdo z oslovených zásadním způsobem nevybočoval z řady. Přesto se u některých otázek objevovaly myslím zajímavé postřehy a občas docházelo k nepřehlédnutelným rozdílům v odpovědích, které byly však většinou způsobeny spíše rozdílnou optikou každého z oslovených, než že by se od sebe respondenti nějak zásadně názorově lišili.

56 / 73


Zarážející je, že u některých otázek, u nichž došlo mezi interviewovanými k rámcovému konsensu, dochází k zásadnímu rozporu s výsledky dotazníkového výzkumu.

Na následujících řádcích popíši otázku po otázce a zdůrazním některé nejzajímavější myšlenky. Případně naznačím souvislost s výsledky výzkumu a pokusím se nastínit, jak ta daná odpověď souhlasí či nesouhlasí s mými úvodními hypotézami.

4.1. Myslíte si, že vyhledávač Google za posledních deset let nějak změnil novinářskou práci v České republice? Dokázal byste novinařinu před ním a po něm nějak srovnat?

Zde se více méně všichni shodli na tom, že jde o výraznou změnu. Střídala se slova jako: „výrazně“, „šílený rozdíl“, „nepochybně“ a další, takže zde můžeme sledovat celkem jasný postoj. Novináři se zmiňovali především o velkém urychlení práce. Potvrdila se tedy moje hypotéza, že Google novinářskou práci zrychluje. Vzpomínalo se často na archivy, knihovny a další instituce, které bylo dříve třeba navštěvovat a dnes jsou nahrazeny Google. Doménou těchto hlasů byla pak především tištěná média.

Ozývaly se ale i hlasy mnohem střízlivější. Například pan Blažek z TV Nova řekl, že v principech se práce nezměnila, jen došlo v některých oblastech k usnadnění. V tom si rozuměl s panem Rožánkem z ČT, který si také nemyslí, že by Google zásadním způsobem změnil novinařinu. I podle něj jde jen o usnadnění. Zmínil důležitou věc a to je vnášení témat, kterého se Google vlastně nijak nedotkl.

Zajímavou poznámku učinila i paní Bendová z MF Dnes, která naznačila, že Google příliš neovlivnil její obor – tedy názorovou publicistiku a že jde spíše o doménu zpravodajství.

Na závěr bych rád vyzdvihl postřeh pana Handla ze serveru Lupa.cz, který připomněl, že vyhledávače, které předcházely Google, nedosahovaly zdaleka takové úspěšnosti v nalézání relevantních výsledků a tím pádem ani v šetření času.

57 / 73


4.2. Myslíte si, že se tyto změny nějak kvalitativně podepsaly na výsledných produktech?

Oslovení novináři se u této otázky nebáli jasných odpovědí. Většinou přiznávali, že se na výsledcích jejich vlastní práce popsané změny podepsaly kladně. Například pan Weiss z Lidových novin vzpomíná: „Dříve, když bych se setkal s nějakou událostí, jménem, osobou nebo motivem a stalo by se mi, že bych naprosto nevěděl, co to je, tak bych to nějak ze svého uvažování vypustil a snažil se článek napsat nějak jinak“. Což je podle mého soudu velmi zásadní moment. Souvisí s ním i postřeh pana Handla z Lupa.cz, který dává důraz na to, že některé informace nejen, že by se dříve hledaly mnohem déle, ale hlavně, že by se nedaly najít vůbec. Velmi důležitá pro kvalitu byla především ona nová šíře zdrojů.

Mnoho odpovědí se vracelo zpět k tématu rychlosti a výkonnosti v čase, které není tak zcela otázkou kvalitativních změn.

Pan Korecký z Týdne na druhou stranu připomněl i záporné stránky příchodu Google. Jmenoval plochost a větší chybovost. Důvody spatřil ve složitém rozeznávání opravdu důvěryhodných informací nalezených pomocí Google.

4.3. Co vás jako první napadne, když se řekne: „Žurnalista googlující?“

58 / 73


Tato otázka na rychlou asociaci mi měla pomoci zjistit opravdový názor oslovených na googlování a to poněkud podprahovou metodou. Většinou se mi dostalo rychlých a bezmyšlenkovitých odpovědí, což jsem chtěl.

V asociacích, které jsem vyvolal, se často ozývalo slovo rychlost, které skutečně bylo pro mnoho interviewovaných hlavním znakem Google a googování.

Pan Blažek z TV Nova zareagoval představou novináře, který se spoléhá jen na Google, a tato představa pro něj byla děsivá. Pro pana Koreckého z Týdne byl žurnalistou googlujícím žurnalista jakýkoliv, protože si dnes podle něj dnes nikdo bez Google nevystačí. Naproti tomu pan Handl z Lupa.cz si představil spíše mladého internetového žurnalistu. Věkové struktuře uživatelů Google mezi novináři jsem se zevrubně věnoval v kapitole Výzkum a došel jsem k závěru, že googlují všichni bez rozdílu věku stejně. Ba dokonce možná trošku intenzivněji a méně opatrně googlují ti starší.

4.4. Co je podle vás největší přínos Google a naopak co je jeho největší riziko?

Protože ve vyjmenovávání přínosů většina novinářů více méně opakovala, co řekla již dříve, zaměřím se spíše na rizika.

Za přínosy snad jen znovu a znovu opakovaná rychlost, dostupnost a především nová šíře informací především z nedostupných zahraničních zdrojů.

59 / 73


K rizikům. Pan Hartman z Českého rozhlasu 6 se jako jediný obával opisování a plagiátorství. Pan Pokorný z hospodářských novin upozorňoval na to, že se právě díky oné rychlosti mohou chyby snadno a velice rychle multiplikovat. Pan Weiss z Lidových Novin pak vidí nebezpečí v podcenění ostatních klasických zdrojů – především těch osobních. Závažného tématu se dotkl pan Korecký z týdeníku Týden. Uvědomil si, že vlastně všichni do jednoho přebíráme třídění výsledků určené někým jiným.

4.5. Čím je pro vás ve vaší práci Google?

Další otázka snažící se nahlédnout do skutečně osobního vztahu k Google. Dostávalo se mi ale krátkých, úsečných odpovědí, které spíše technicky specifikovaly, k čemu kdo Google používá.

Zajímavou odpověď jsem dostal od pana Rožánka z České televize: „Google je pro mě vyhledávačem informací, které nejsou v tu chvíli tak důležité“. Dal by se tím charakterizovat celkový jeho přístup ke Googlu jako zdroji doplňkových informací. Stejnou myšlenku vyjádřil i pan Handl z Lupa.cz. Google pro něj nebyl tím zdrojem informací, které se teprve mají ověřovat, ale spíše právě nástrojem ověřování jiných zdrojů.

4.6. Čím pro vás není, nikdy nebude, ani nemůže být? Co jím nelze nahradit?

60 / 73


Odpovědi na tuto otázku byly pro mě velmi podstatné. Dotaz směřuje sice v důsledku na to samé jako předchozí, ale jde na to z druhé strany, což mi pomohlo dostat řadu důležitých odpovědí.

Dost často zaznívalo, že nahradit nelze vlastní názor, argumentaci a diskusi. To především u novinářů píšících do názorových rubrik.

Pro pana Blažka z TV Nova byla nenahraditelná osobní zkušenost. Pro pana Koreckého z Týdne přímý kontakt.

Pan Rožánek z České televize zdůraznil velmi podstatnou věc, kterou je fakt, že na Google nelze najít nic nového. Vše, co tam člověk může najít, musel už někdy někdo napsat, a proto je vlastně zcela nevhodný pro vyhledávání nových témat. Zajímavé je, že přitom například z mého průzkumu vyšlo, že 42% respondentů tam inspiraci pro nová témata hledá.

4.7. Znáte osobně nějaké novináře, kteří podle vás pracují s Google špatně? A co dělají špatně?

Tato otázka přinesla spíše než zjištění běžných chyb novinářů poznatek, že se žurnalisté příliš nezajímají o práci a pracovní návyky svých kolegů.

Většina oslovených tvrdila, že nikoho, kdo by pracoval s Google špatně, neznají. Pan Rožánek z České televize to odůvodnil prozaicky tím, že na tom snad nic špatně dělat nelze.

61 / 73


Pan Weiss z Lidových novin si všiml, že občas jeho podřízení špatně a zbytečně přebírají některé anglicismy. Podobný postřeh měl i pan Blažek z TV Nova.

Jediným, kdo svojí odpověď na tuto otázku více rozvedl, byl pan Handl ze serveru Lupa.cz, který se domníval, že se někteří možná chovají při práci s Google zbrkle a příliš důvěřivě. Zajímavé bylo, že tyto vlastnosti přisoudil spíše starší generaci, která si podle něj nedovede tak dobře představit možná rizika. Podpořil tak i výsledky mého výzkumu, který něco podobného nesměle naznačuje.

4.8. Jaký myslíte, že je obecně mezi českými novináři přístup ke googlování?

Velká část získaných odpovědí se u této otázky nesla v duchu: „Jak kdo“.

Za pozornost stojí odpověď pana Hartmana z Českého rozhlasu, který přístup českých novinářů ke googlování demonstroval na příkladu z praxe. „Někdy se ukáže, když jsou nějaké aféry, že všichni jak stádo přeberou nějaké postoje nebo i informace, které nejsou ověřené, které nejsou úplné. Což se například projevilo na aktuální kauze Topolánka, kde tvrdošíjně stále opakovali některé věci, které vůbec nebyly pravda.“ Jde tedy o určitou lenost a s ní související opisování a multiplikaci chyb.

4.9. Je podle vás googlování vnímáno jako něco co se neslučuje s žurnalistickou profesionalitou a prestiží?

62 / 73


Zde jsem se dočkal stoprocentního nesouhlasu všech oslovených. Nikdo neměl dojem, že by googlování nějak ohrožovalo novinářskou profesionalitu a prestiž. Dobře to vyjádřil opět pan Hartman z Českého rozhlasu: „Nikdy jsem neslyšel o tom, že by takto někdo přemýšlel. Pokud člověk nepíše nějaké eseje nebo básně nebo něco takového, tak nějaké informace potřebuje a k tomu tím pádem internet a k tomu potřebuje nějaký vyhledávač, ať už je to Google nebo nějaký jiný.“

Pan Pokorný z Hospodářských novin dokonce tvrdil, že je to s onou profesionalitou a googlováním naopak.

4.10. Jak ideálně ověřovat informace z Google?

Nebudu rozepisovat všechny způsoby ověřování, které mi interviewovaní nabízeli, neboť šlo o klasické způsoby stejné jako u všech dalších běžných zdrojů. Podle odpovědí zde platí klasická novinářská poučka tří nezávislých zdrojů, na čemž se nic nemění ani v případě Google.

Dokazuje to, že v tomto smyslu není Google nijak výjimečným zdrojem a neexistuje žádný speciální ideální způsob, jak výsledky z něj ověřovat.

Zajímavý postřeh měl pan Rožánek z České televize, který mluvil o určitém dlouho budovaném citu na to, kterému druhu informacím se dá z podstaty věřit, že i na internetu a v prvních výsledcích Google by měly být na první pokus správně a které naopak je třeba pečlivě ověřovat. Souvisí to samozřejmě i s tím, odkud onen výsledek pochází, jak podotkl pan Blažek z TV Nova.

63 / 73


4.11. Myslíte si, že se novináři za časté googlování stydí? A měli by se za něj stydět?

I u této otázky jsem se dočkal jednohlasné odpovědi. Ne nestydí se a stydět by se neměli.

Je zajímavé, že tento jasný postoj z rozhovorů je ve značném kontrapunktu k výsledkům mého výzkumu, v němž naopak vyšlo, že se mnoho novinářů za časté googlování stydí. Ať už před šéfem nebo před kolegy. Šlo především o starší a zkušenější novináře.

Někteří při této příležitosti časté googlování ospravedlňovali. Je to něco, co je v rychlosti nezbytné. Zvláště na zpravodajských portálech, uvedl například pan Weiss z Lidových novin.

4.12. Je něco, co vás zaujalo nebo překvapilo ve výsledcích mého výzkumu?

Všeobecně nebyli interviewovaní nijak výrazně mými výsledky překvapeni. V zásadě se ukázalo to, co sami očekávali.

Panu Pokornému z Hospodářských novin přišlo divné, kolik respondentů tvrdilo, že vždy ověřují z dalších výsledků Google.

64 / 73


Jedna a ta samá věc se nezdála pánům Koreckému a Handlovi z Týdne respektive z Lupa.cz. Pro porovnání uvedu obě jejich odpovědi pod sebou v originálním znění.

Korecký: „Trošku mě překvapuje, že jen 12% oslovených žurnalistů říká, že publikovali článek postavený jen na informacích nalezených pomocí Google. Myslím si, že to procento bude výrazně vyšší, protože myslím, že každý se někdy dostane do situace, že potřebuje hodně rychle nějakou informaci a jednoduše není čas všechno ověřovat ze dvou ze tří zdrojů. Někdy člověk tu ruku do ohně musí dát, i když to není stoprocentní.“

Handl: „Bylo to takové, jaké jsem to čekal. Jen mě trošku překvapilo, že tam bylo stále dost odpovědí, které tvrdily, že se za googlování stydí před šéfem, přitom je to samozřejmá věc. Pak také jen 12% přiznalo, že někdy publikovalo článek postavený jen na informacích z Google. To bych řekl, že někteří z toho zbytku lžou.“

4.13. Máte z praxe nějakou špatnou zkušenost s informací, kterou jste vygoogloval?

Překvapivě byly kladné odpovědi na tuto otázku v menšině. Novináři si často nedovedli vzpomenout na nějaký konkrétní případ, kdy by vygooglovali a zároveň použili nějakou informaci, která by nebyla pravdivá. Z většiny odpovědí tohoto rázu vyplynulo, že je to díky kvalitnímu vícestrannému zdrojování.

Vcelku originální odpověď jsem dostal od paní Bendové z Mladé fronty DNES. Ta odpověděla, že možná kdyby naopak více googlovala, tak by nedošlo k některým chybám, kterých se v minulosti dopustila.

65 / 73


4.14. Jste spokojen s informacemi, které se dají vygooglovat po zadání vašeho jména?

Potenciál poslední otázky silně závisel na konkrétním jméně konkrétního novináře, a proto v některých případech více frekventovaných jmen neměla odpověď prakticky žádnou vypovídající hodnotu. Co se ale týkalo vlastníků originálnějších jmen a příjmení, vládla obecná spokojenost, což jen dokazovalo kvality vyhledávače Google.

5. Závěr

V úvodu této práce jsem si položil několik základních otázek. Nyní mohu říci, že se mi je vesměs podařilo uspokojivě zodpovědět. Také hypotézy, se kterými jsem do práce šel, se mi na základě dat získaných z výzkumu a rozhovorů podařilo buď vyvrátit nebo s určitou mírou přesnosti potvrdit.

Zjistil jsem, že 98% novinářů běžně ve svojí profesi s Google pracuje. Z toho 36% jednou za 30 minut nebo častěji a 44% jednou za hodinu nebo častěji. Hypotézu, že novináři Google pro svoji práci masově využívají, se tedy potvrdit podařilo.

66 / 73


Snažil jsem se také zjistit, jakým způsobem v posledních letech hojné používání vyhledávače Google ovlivňuje nebo dokonce deformuje tuzemskou žurnalistiku. Obecně mohu říci, že se v očích samotných novinářů mění výrazně. Spíše ale ve vnějších znacích. Jedná se především o značné zrychlení a ulehčení celé práce. Zjednodušily se některé řemeslné postupy, díky čemuž jsou dnešní novináři schopni stihnout vyprodukovat kvantitativně mnohem více materiálu než dříve. Google nahrazuje novinářům chození do knihoven, archivů a podobných institucí. Bohužel částečně nahrazuje i osobní kontakt nebo telefonování. Samotný princip práce však zůstává nedotčen, neboť Google ze své podstaty nemůže přinášet na svět žádná nová témata. Cokoli pomocí něj najdeme, musel už někdo před námi napsat. Nová témata tedy musí novináři stále hledat klasickými způsoby. Hypotézu, že Google novinářskou práci zrychluje a zjednodušuje, se tedy také podařilo potvrdit.

Díky Google však došlo i k některým kvalitativním změnám ve výsledných produktech.

Nejde jen o rychlost a o množství. Google významně rozšířil spektrum dostupných zdrojů. Přinesl do redakcí zahraniční zdroje, špatně dostupné zdroje, audiovizuální zdroje a další zdroje, jejichž fyzické získání je velmi obtížné ba nemožné. Navíc stalo-li se dříve, že novinář při psaní narazil na informaci, které nerozuměl nebo si s ní jiným způsobem nevěděl rady, mohl se uchýlit k tomu, že tuto skutečnost ze svého uvažování prostě vypustil, a tím svůj článek ochudil. Dnes si jakoukoli svoji neznalost může velmi snadno doplnit, a proto mohou být dnešní články podstatně přesnější a více v souvislostech.

Rizikem změn, které Google přinesl, je snadná multiplikace případných chyb a nepřesností. Dochází také k určitému zplošťování celého mediálního obsahu. Dalo by se říci, že kvůli Google hrozí to, že všichni budou psát a mluvit o tom samém. Za vinu můžeme Google částečně dávat i stále častější zaplevelování našeho jazyka zbytečnými anglicismy. Můžeme tedy mluvit v souvislosti s Google o určitém zploštění témat. Na druhou stranu však přináší Google možnost jít při zpracování tématu do mnohem větší hloubky.

Výše zmíněné změny se také týkají více zpravodajství než publicistiky. Obecně můžeme říci, že čím více je v daném žánru vlastního názoru, tím méně jej může Google ovlivnit. Pokud přesto nějakého názorového novináře Google zásadním způsobem ovlivňuje, jedná se s nejvyšší pravděpodobností o vykradače myšlenek nebo přímo o plagiátora.

Cílem mé práce bylo mimo jiné zjistit, jak čeští novináři s vyhledávačem Google pracují a co si o jeho častém používání sami myslí. Můj závěr zní: Považují ho za nezbytnost, bez které se dnes

67 / 73


nedá obejít. Pracovat s Google hodně není v očích většiny novinářů nic špatného. Důležité je googlováním práci na článku nezačínat, ale používat jej spíš jako nástroj pro ověřování nebo jako nástroj pro hledání sekundárních informací. Novináři si myslí, že se za googlování stydět nemusí. Pokud se přesto někteří stydí, bývají to spíše starší žurnalisté. Věk ale nehraje ve vztahu k Google příliš velkou roli. Došel jsem k jasnému závěru, že čím více novináři s Google pracují, tím více mu i věří a tím lepší o jeho používání mají mínění. Nejkritičtější tedy jsou novináři, kteří jej používají nejméně, a naopak. O něco shovívavější bývají ke googlování muži a mladí. Tato skupina si ale zároveň dobře uvědomuje rizika, která z googlování plynou, a tak si dává větší pozor. Naopak paradoxně starší novináři si někdy tato nebezpečí nedokáží tak barvitě představit, a proto u nich hrozí větší lehkovážnost. Předpoklad, že by se googlování oddávali spíše mladší nebo dokonce spíše nezkušenější novináři, se tedy potvrdit nepodařilo. Googlují všichni napříč věkem. Liší se jen míra spoléhání se na Google.

Zcela prokazatelně stoupá frekvence používání Google s rychlostí daného média. Relativně pomalá práce v týdeníku nevyžaduje tolik googlování jako rychlejší práce v deníku. S přehledem pak vede práce na internetovém serveru. Tam je Google jako doma. Obecně se také dá říci, že více se Google prosazuje na půdě tištěných médií a méně u audiovizuálních. Přičemž v rozhlase se googluje podstatně více než v televizi. To nejspíše souvisí s faktem, že televizní práce závisí mnohem více na agenturním zpravodajství spojeném s obrazovým materiálem, naproti tomu rozhlas si vystačí s textovou informací internetu.

V otázce ověřování samozřejmě v první řadě záleží na tom, odkud informace, kterou jsme si vygooglovali, pochází. Pokud pomocí Google najdeme informaci na důvěryhodných stránkách, není potřeba ověřování příliš vysoká. Je ale i množství zdrojů, kde tato potřeba vysoká je. Umění správné práce s Google tedy tkví hlavně v tom, dokázat tuto důvěryhodnost rozlišit, což je především otázka zkušenosti. Neexistuje žádný speciální návod, jak správně ověřovat informace nalezené na Google. V tomto smyslu jde o zcela běžný zdroj, u kterého platí všechny klasické novinářské poučky o ověřování. Pravdou je, že novináři většinou Google nepoužívají k hledání prvotní informace, ale spíše právě jako nástroj ověřování jiných zdrojů. Nicméně pokud na Google přece jenom něco hledali, uváděli až překvapivě vysokou ochotu výsledky Google ověřovat. Z dalších elektronických zdrojů si výsledky hledání Google ověřuje 88% dotázaných! Z neelektronických je to pak 86%! To pro mě bylo obrovským překvapením. Hypotézu, že novináři hledání na Google příliš neověřují, se mi tedy podařilo vyvrátit.

Posledním předpokladem, se kterým jsem do této práce šel, bylo tvrzení, že novináři budou význam Google spíše zlehčovat. Odpověď, jestli se mi tuto hypotézu podařilo vyvrátit nebo ne, je sporná. Pro některé Google není v novinařině revolucí ale „pouhou“ evolucí, pro jiné jde o velmi zásadní změny. S vysloveným bagatelizováním jsem se však nesetkal, a proto se kloním spíše k tomu, že tuto hypotézu se potvrdit nepodařilo.

68 / 73


Seznam zdrojů:

Živé zdroje:

HARTMAN, Petr, komentátor Českého rozhlasu 6

e-mail: [email protected]

POKORNÝ, Marek, redaktor Hospodářských novin,


BENDOVÁ, Jana, komentátorka Mladé fronty DNES

69 / 73


e-mail: [email protected] telefon: 606 761 908

WEISS, Martin, komentátor Lidových novin


BLAŽEK, Vladimír, redaktor TV Nova


ROŽÁNEK, Karel, reportér České televize

e-mail: [email protected], telefon: 736 531 236

KORECKÝ Miroslav, vedoucí rubriky zpravodajství týdeníku Týden

70 / 73


e-mail: [email protected], telefon: 724 267 187

HANDL, Jan redaktor serveru Lupa.cz


Elektronické zdroje:

BRANDZ – Brandz top 100 Most Valuable Global Brandz 2009

[online], [cit. 2010-05-05]

Dostupné z: http://www.brandz.com/upload/brandz-report-2009-complete-report(1).pdf

71 / 73


THE NIELSEN COMPANY - Top U.S. Online Search Providers: November 2009

[online], [cit. 2010-05-05]

Dostupné z: http://blog.nielsen.com/nielsenwire/online_mobile/top-u-s-online-search-providers-november-20 09/

WIKIPEDIA THE FREE ENCYKLOPEDIA - Google

[online], [cit. 2010-05-05]

Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Google

WIKIPEDIE OTEVŘENÁ ENCYKLOPEDIE - Google

[online], [cit. 2010-05-05]

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Google

72 / 73


OXFORD ENGLISH DICTIONARY - The definitive record of the English language

[online], [cit. 2010-05-05]

Dostupné z: http://www.oed.com/

- Příloha 1 - Výsledky výzkumu - Příloha 2 - Celá práce ve formátu PDF

73 / 73

1. Úvod. Žurnalisté googlující - absolventská práce

Recommend Documents