1. ÚVOD ...................................................................................................................................... 2 2. MEDIÁLNÍ AKTIVISMUS ........................................................................................................... 4 2.1 Vymezení pojmu, zasazení do kontextu ........................................................................... 4 2.2 Skupina Ztohoven ............................................................................................................ 5 3. METODOLOGICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 6 3.1 Volba případů ................................................................................................................... 6 3.2 Vysvětlení základních konceptů....................................................................................... 6 3.2.1 Moc ............................................................................................................................ 6 3.2.2 Ideologie .................................................................................................................... 7 3.2.3 Hegemonie ................................................................................................................. 8 3.2.4 Legitimita a legitimizace ........................................................................................... 9 3.2.5 Legitimizace a koncept „my“ vs. „oni“ .................................................................. 10 3.3 Kritická diskurzivní analýza........................................................................................... 11 3.3.1 Diskurz a analýza diskurzu ..................................................................................... 11 3.3.2 Teorie kritické diskurzivní analýzy .......................................................................... 12 3.4 Aplikace uvedených teoretických konceptů do praxe .................................................... 13 3.4.1 Shrnutí základních konceptů lingvistické analýzy ................................................... 13 3.4.2 Diskurzivní praktiky, žurnalistický diskurz ............................................................. 15 3.4.3 Sociální rovina mediální instituce ........................................................................... 16 3.5 Sebereflexe výzkumnice, moţné limitace výzkumu ...................................................... 16 4. MEDIÁLNÍ KONCEPTY ............................................................................................................ 18 4.1 Agenda setting ................................................................................................................ 18 4.2 Gatekeeping .................................................................................................................... 18 4.3 Zpravodajské hodnoty .................................................................................................... 18 5. SLEDOVANÉ MEDIÁLNÍ ORGANIZACE ..................................................................................... 20 5.1 MF Dnes ......................................................................................................................... 20 5.2 Lidové noviny ................................................................................................................ 20 5.3 Právo............................................................................................................................... 21 6. PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................... 22 6.1 První vlna mediálního zájmu.......................................................................................... 23 6.1.1 Narušení vysílání České televize ............................................................................. 23 6.1.2 Den druhý ................................................................................................................ 28 6.1.3 Komentáře v první vlně mediálního zájmu .............................................................. 32 6.1.4 Vývoj v druhé polovině první vlny mediálního zájmu ............................................. 35
6.2 Druhá vlna mediálního zájmu: Zadrţení členů skupiny Ztohoven ................................ 39 6.3 Třetí vlna mediálního zájmu .......................................................................................... 42 6.3.1 Nominace na cenu NG333....................................................................................... 42 6.3.2 Udělení ceny skupině Ztohoven ............................................................................... 44 6.3.3 Komentáře ve třetí vlně mediálního zájmu .............................................................. 46 6.4 Čtvrtá vlna mediálního zájmu ........................................................................................ 47 6.4.1 Obžaloba Ztohoven ................................................................................................. 48 6.4.2 Organizace petice proti obžalobě Ztohoven............................................................ 49 6.4.3 První soudní líčení .................................................................................................. 50 6.4.4 Zrušení rozsudku soudu........................................................................................... 53 7. SHRNUTÍ ANALÝZY ................................................................................................................ 54 8. ZÁVĚR ................................................................................................................................... 57 9. BIBLIOGRAFIE........................................................................................................................ 58 10. ANOTACE ............................................................................................................................ 60 11. PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 61 Příloha 1: Manifest Ztohoven k akci „Mediální realita“ ...................................................... 61 Příloha 2: Analyzované novinové články............................................................................. 61 12. JMENNÝ REJSTŘÍK ................................................................................................................ 88
1
1. Úvod Mediální aktivismus je fenoménem, který se stal častým tématem veřejné debaty. Počet těch, kteří chtějí nějakým způsobem vyjádřit nespokojenost s masovými médii a jejich praktikami stále roste. Aktivistická skupina Ztohoven se rozhodla pro narušení veřejného prostoru průnikem do vysílání České televize, čímţ vyjádřila kritiku jejího obsahu. Svojí akcí chtěla upozornit na pronikání ekonomických a politických vlivů do mediálních obsahů, které oslabují nestrannost médií. Na počátku formování tématu stála otázka: Jak se média sama postaví ke kritice, které jí mediální aktivismus v podání akce Ztohoven vystavil? Z hlediska Gramsciho teorie hegemonie můţeme chápat čin skupiny Ztohoven jako útok proti masmediálnímu statusu quo (ve sledovaném případě konkrétně proti vysílání televize veřejné sluţby) a následnou reakci samotné televize a dalších médií jako obranu tohoto statusu quo, v souladu s institucionální logikou mediálních organizací, která brání narušení vlastní legitimity a ohroţení jejich hegemonní pozice klíčového zprostředkovatele moci. Tato pozice je široce společensky akceptovaná a můţeme ji tak povaţovat za specifickou formu mediální hegemonie; média skrz ni mohou ovlivňovat diskurzy široké veřejnost a stávají se tak představitelem symbolické moci. Cílem analýzy se nestala Česká televize, tedy přímá „oběť útoku“, ale články ve vybraných českých denících, které o tomto „útoku“ referovaly. Výzkumné otázky byly v souladu s nastíněnou problematikou stanoveny takto: (1) Jakým způsobem je ve zkoumaných textech legitimizován či delegitimizován průnik umělecké skupiny Ztohoven do vysílání České televize a jací sociální aktéři se na této (de)legitimizaci podílí? (2) Jaká je dynamika diskurzu celé kauzy a jaké faktory hrají roli při změně tohoto diskurzu? (3) Je rámování hlavních aktérů ve všech textech jednotné, nebo se vykytují nějaké odchylky? Pokud ano, jak se tato odlišnost projevuje, a co je její příčinou? Akce Ztohoven narušila dosud hegemonní mediální prostor a pomocí intervence do veřejnoprávního televizního vysílání se pokusila o kritiku pozice masových médií. V zájmu všech médií je udrţení hegemonní pozice, kdy funguje jednosměrná komunikace „producent konzument“, a jakýkoli pokus o zpochybnění této role se tak budou snaţit diskurzivně likvidovat. Lze tedy předpokládat, ţe noviny se budou snaţit o dehonestaci a následnou delegitimizaci celého činu. Dále lze předpokládat, ţe diskurzy v jednotlivých periodikách se
2
budou mírně odlišovat v závislosti na profilaci média, politickém zaměření, cílovém publiku a vztahu k mocenskému aparátu. Jako metoda byla zvolena Faircloughova kritická diskurzivní analýza: ta zkoumá, jakým způsobem v textu reprodukuje ideologie a moc v závislosti na jeho institucionálním a sociálním kontextu. Teoretické zarámování práce poskytne Gramsciho teorie hegemonie v kombinaci s dalšími koncepty mediálních studií. Nejdůleţitější částí práce je samotná analýza textů. Ty byly vybrány mezi články třech českých deníků: MF Dnes, Lidové noviny a Právo, a analyzovány v souladu s metodou kritické diskurzivní analýzy na lingvistické úrovni a na úrovni ţurnalistické i sociální praxe.
3
2. Mediální aktivismus Na počátku celé práce je vhodné vymezit pojem mediálního aktivismu, z jehoţ kontextu skupina Ztohoven a jejich akce vychází. Nejprve pojem vymezíme a stručně zasadíme do historického kontextu, uvedeme některé nejznámější zahraniční případy mediálního aktivismu a popíšeme českou situaci na tomto poli umění.
2.1 Vymezení pojmu, zasazení do kontextu Mediální aktivismus spadá pod širší přístup k umění, který nazýváme uměleckým aktivismem. Pod tímto pojmem rozumíme radikální umělecké formy balancující na hraně sociálního aktivismu a umělecké tvorby, které odsouvají estetickou kvalitu díla do pozadí (Blail 2008). Spíše neţ estetično je zde důleţitý koncept a myšlenka díla, která se snaţí o pozměnění společenské reality. Umělecký aktivismus není jednotný směr, který by byl omezený určitým období či určitou skupinou lidí. Tendence reflektovat určitý společenský problém v umění se objevuje jiţ několik století, přičemţ jako první se tato tendence objevila v literatuře. Ve výtvarném umění se reflexe sociálních problémů objevuje aţ od počátku 20. století. Do uměleckého aktivismu můţeme zařadit kupříkladu Picassův obraz Guernica, který zobrazuje hrůzy 2. světové války. Umělečtí aktivisté v dnešním slova smyslu vycházejí z avantgardního umění, především z manifestů dadaistického hnutí (Blail 2008), kteří se zabývali vztahem mezi producenty umění a jeho konzumenty. Z uměleckého aktivismu vychází aktivismus mediální. Wimmer jej definuje jako „formy alternativního pouţití tradičních masových a nových médií, které jsou zaloţeny na kritice moci médií, (…) často se obejdou bez institucionálního zapojení a vyuţívají prostředků digitálních médií“ (Wimmer 2007: 241). Jednou z moţných podob mediálního aktivismu je fenomén kulturní sabotáţe (culture jamming), který se snaţí o vyjádření protestu proti hegemonii komerční masové kultury, reklamy či provázání médií, politiky a ekonomiky (Blail 2008). Kulturní sabotáţ můţe mít různé podoby: přetváření konkrétních reklam a jejich parodie, kritika mocenských struktur pomocí proniknutí na jejich internetové stránky či sabotování televizního vysílání. Ve světovém kontextu, zvláště pak v USA, má mediální aktivismus delší tradici neţ v České republice. Významnějšími skupinami na tomto poli jsou např. sdruţení The Yes Men (viz www.the yesmen.org) nebo Adbusters (viz www.adbusters.org).
4
V českém kontextu můţeme za specifickou formu uměleckého aktivismu jiţ před rokem 1989. Jednalo se o specifickou formu uměleckého boje proti tehdejšímu totalitnímu reţimu, která se odehrávala převáţně v rámci českého undergroundu a disentu (Blail 2008). Jednalo se však převáţně o aktivistický projev na poli hudby (kapela The Plastic People of the Universe), divadla (bytová divadla) či literatury (samizdatová literatura). Na poli konceptuálního umění či performance byl významný Milan Kniţák, kterého můţeme povaţovat za zakladatele českého angaţovaného umění (viz Třešňák 2005). V dnešní době v českém prostředí hovořit o angaţovaném umění s prvky mediálního aktivismu. Působí zde několik umělecko-aktivistických skupin: Rafani, Podebal, Guma Guar nebo právě Ztohoven.
2.2 Skupina Ztohoven Skupina Ztohoven působí od roku 2002 a vychází z praţské streetartové a vídţejské komunity, která se vyvinula kolem studentů Vysoké školy uměleckoprůmyslové a Akademie výtvarných umění v Praze (Stejskalová 2008). Za neoficiální hlavu skupiny bývá povaţován umělec Roman Týc. Poprvé na sebe skupina upozornila v roce 2003, kdyţ překryla část svítícího neonového srdce, které nechal Václav Havel umístit na Praţský hrad, takţe z něj na chvíli vytvořili otazník. K další akci s názvem Znásilněný podvědomí došlo taktéţ roku 2003. Skupina překryla několik stovek vitrín v praţském metru bílou plochou s otazníkem a s odkazem na webovou stránku www.ztohoven.cz, kde byl umístěn manifest skupiny upozorňující na vliv reklamy. Akci tak můţeme označit za kulturní sabotáţ. Reklamní společnost, která je vlastníkem reklamních vitrín, podala na skupinu trestní oznámení1. Tato práce analyzuje články, které se týkají třetí, a zatím poslední větší akce skupiny s názvem Mediální realita. Stejně jako předchozí akce skupiny i tuto můţeme zařadit pod fenomén kulturní sabotáţe. Dne 17. června 2007 kolem osmé hodiny ranní několik členů skupiny proniká na soukromý pozemek, přerušuje signál z kamery, která snímá oblast Černého dolu v Krkonoších, a do vysílání pouští vlastní fotomontáţ atomového výbuchu na pozadí krkonošského panoramatu. Obraz opět obsahoval odkaz na internetové stránky skupiny, kde byl dostupný manifest. Tato subverze vyvolala velký mediální ohlas. České televize se k narušení svého vysílání postavila s nevolí a na skupinu podala trestní oznámení. Soud, který se konal v březnu 2008, skupinu zprostil viny. Státní zástupce se však odvolal. K obnovení soudního řízení však k dnešnímu dni (tedy k 25. květnu 2009) nedošlo. 1
Informace je dostupná v dokumentární reportáţ o celé akci, která je k dispozici na stránce http://ztohoven.com/cz/znasilneny_podvedomi (20. 5. 2009).
5
3. Metodologická část Metodologická část obsahuje zdůvodnění volby případů, vysvětlení uţitého metodologického přístupu, popis klíčových pojmů a nástin moţné aplikace metodologických nástrojů do praxe.
3.1 Volba případů Texty, které se váţou ke kauze umělecké skupiny Ztohoven a jejího průniku do vysílání České televize, byly zkoumány ve třech českých nebulvárních denících: MF Dnes (1 071 000 čtenářů za den), Právo (411 000 čtenářů za den) a Lidové noviny (220 000 čtenářů za den)2. Tyto deníky jsme zvolili z několika důvodů: a) Jedná se o celostátní deníky (články z regionálních mutací nebyly do analýzy zahrnuty) a názory jimi reprezentované mají tak celoplošnou působnost. b) Ve všech případech se jedná o obecný denní tisk, jehoţ cílovou skupinou je široké spektrum obyvatelstva a nikoli pouze odborně vzdělaná veřejnost. c) Všechny tři deníky samy sebe prezentují jako seriózní tisk, coţ můţeme chápat tak, ţe názory v nich prezentované veřejnost z velké části povaţuje za směrodatné a informačně hodnotné. Tím se liší od bulvárního tisku, který česká veřejnost primárně konzumuje nikoli za účelem získání informací, nýbrţ za účelem zábavy. Ve zvolených denících bylo vybráno 48 článků, které se týkaly umělecké skupiny Ztohoven, jejího proniknutí do České televize a událostí, které následovaly. Zdrojem pro články byla internetová novinová databáze Anopress.
3.2 Vysvětlení základních konceptů V naší práci budeme zkoumat diskurzivní strategie, kterými stávající mediální hegemonie (de)legitimizuje akci skupiny Ztohoven. K pochopení fungování mediální hegemonie ve společnosti je třeba rozumět pojmům moc a ideologie.
3.2.1 Moc Naše práce vychází z teorie moci tak, jak ji zpracoval francouzský filozof Michela Foucaulta (viz Foucault 1995, 2000 a jiné). Foucault chápe moc jako „mnohost vztahů sil, jeţ jsou imanentní oblasti, ve které působí a kterou konstituuje jejich vlastní organizace; jako hru, 2
Údaje o čtenosti se vztahují k poslednímu čtvrtletí roku 2008 a k prvnímu čtvrtletí 2009 a jsou převzaty z oficiálních údajů Unie vydavatelů (www.uvdt.cz/Upload/663.pdf).
6
která tyto vztahy transformuje, posiluje a převrací prostřednictvím bojů a neustálého střetávání; jako podporu, kterou tyto vztahy sil nacházejí jeden v druhém, přičemţ vytvářejí série či systémy nebo naopak rozdíly a opozice, které je izolují; a konečně jako strategie, v nichţ se realizují a jejich obecná osnova či krystalizace ve formě institucí je ztělesněna ve státních aparátech, ve formulacích zákona, ve společenských hegemoniích“ (Foucault 1995: 108). Moc je podle něj všudypřítomná, protoţe se vyskytuje uţ v samotném diskurzu. V demokratickém státě je uplatňována pomocí dohlíţecího aparátu tak, ţe v ideálním případě není potřeba vyuţívat donucovacích prostředků k jejímu uplatňování. Pro účely této práce však vycházet z Foucaultovy teorie moci nestačí. Pro pochopení moci jaká je reprezentovaná médii je vhodné Thompsonovo rozdělení moci na čtyři druhy: moc „ekonomickou“, „politickou“, „donucovací“ a „symbolickou“ (Thompson 1995: 17 – 19). Ekonomická moc souvisí s lidskou produkcí, konzumací a hromaděním finančního kapitálu, politická moc „pramenní z úsilí koordinovat jednotlivce a regulovat jejich vzájemné vztahy do pravidelných vzorců jednání“ (Thompson 1995: 18), donucovací moc staví na fyzické síle a jejím uţitím, případně vyhroţováním jejího pouţití. Nás však nejvíce zajímá moc symbolická. Tento typ moci vzniká produkováním, šířením a přijímáním symbolických sdělení (Thompson 1995: 20). Na výměně symbolických sdělení je postavena veškerá komunikace, která funguje na principu přiřazování konkrétních významů abstraktním symbolům. „Symbolická moc“ je tak v rukou těch, kteří mají schopnost do tohoto přiřazování významů pomocí technik produkce a reprodukce zasahovat: vzdělávací instituce, církev a mediální průmysl.
3.2.2 Ideologie Dalším konceptem, který naši práci vhodně zarámuje, je koncept ideologie. Pojem ideologie vznik po Francouzské revoluci a od té doby se jeho význam i kontext uţívání neustále mění (Richardson 2007: 32). Na obecné rovinně by se dalo říci, ţe se jedná o soustavu názorů a teorií, které určují pohled na realitu, s takovouto definicí ideologie se však pro účely této práce nelze spokojit. Pro zarámování této práce je podnětná teorie ideologie, kterou rozpracoval teoretik Clifford Geertz (Geertz 2000: 219-263). Ten rozlišuje mezi dvěma teoretickými přístupy k ideologii, které dominují sociálním vědám: teorie zájmů, která spojuje ideologii s univerzálním bojem o moc a teorie napětí, která povaţuje ideologii za trvalou snahu o únik ze socio-psychologické nerovnováhy, která vzniká kvůli rozporům ve společnosti a ze špatné sociální integrace jedince. Geertz oba přístupy kritizuje a přichází s vlastním konceptem 7
ideologie jako kulturního systému, tedy sítě konstruovaných významů a diskurzů, které ustanovují společenský řád. Při reflexi ideologie by podle něj měl být kladen důraz na symbolické struktury v ní obsaţené, jako je jazyk, který poskytuje ideologii sémantický základ a konstruuje tak sociální realitu v jazykové rovině, v rovině diskurzu. Fairclough v souladu s Thompsonem chápe ideologii jako „význam, který slouţí moci“ (Thompson 1984, 1990 in Fairclough 1995: 14). Jedná se podle něj o jakýsi implicitní předpoklad v textu, který vzniká ještě před vznikem textu a určuje mocenské a dominantní vztahy. Můţeme rozlišit tři základní vlastnosti ideologií (Fairclough 1992: 87): 1. Ideologie se materiálně projevuje v institucionální praxi. 2. Ideologie formuje subjekty (individuality). 3. Ideologický státní aparát (média, vzdělávací systém apod.) se odráţí v třídním boji. Fairclough dále říká, ţe ideologie se projevuje v diskurzivní praxi a podílí se na produkci, reprodukci a transformaci mocenských vztahů, přičemţ ideologie, která se účinně zakotví v diskurzivní praxi, se můţe stát naturalizovanou a dosáhnout statusu všeobecného konsensu (tamtéţ). Ideologie však podle něj není obsaţena pouze v textu, jak tvrdí kritickolingvistické přístupy, ale ve strukturách, pomocí kterých se vytváří obraz jiţ proběhlých událostí a podmínky pro události budoucí a také v událostech samotných tím, jak reprodukují a transformují vlastní strukturu (Fairclough 1992: 89). Kritická diskurzivní analýza by se vţdy měla ptát, zda a jakým způsobem je daný text pod vlivem ideologie.
3.2.3 Hegemonie Koncept hegemonie je stěţejním pilířem práce Antonia Gramsciho, který s její pomocí vysvětluje fungování vlády v demokratické společnosti. Hegemonie ovšem není aplikovatelná pouze na společnost: jejím prostřednictvím můţeme vysvětlit i nadvládu na úrovni médií. Hegemonií dle Gramsciho rozumíme dominanci resp. vůdcovství koalice sociálních skupin případně tříd napříč ekonomickou, politickou, kulturní a ideologickou sférou společnosti (Fairclough 1992: 92). Tato dominance není získána silou, ale dobrovolným přijetím autority včetně jejich institucí a hodnot, ačkoli násilí je vţdy skryto v pozadí. Podstatou hegemonie je neustálé soupeření několika sociálních skupin, nejedná se tedy o trvalou nadřazenost, ale spíše o nestabilní rovnováhu. Podle Gramsciho spolu s vládnoucí hegemonii koexistuje i kontra-hegemonie, která představuje alternativu stávající vládnoucí skupiny. 8
Na rozdíl od ideologie, která odkazuje k záměrnému a často instrumentálně chápaném zkreslování sociální reality za účelem prosazení zájmů, není hegemonie postavena takto jednoduše chápané na záměrné manipulaci. „Moc hegemonie jako takové je permanentně uskutečňována skrze kulturní hodnoty, normy, názory, přesvědčení, mýty a tradice. Ty zdánlivě ‚patří lidem‘ a existují mimo partikulární vládní a třídní systém, nicméně slouţí k ochraně stávajícího mocenského pořádku“ (Krsek 2005). Aby získala vládnoucí skupina legitimitu, potřebuje podporu od ostatních tříd, které dosahuje následujícími způsoby (Richardson 2007: 35): a) Vládnoucí třída musí brát v potaz zájmy a tendence těch, nad kterými je hegemonie vykonávána. b) Kaţdé splnění veřejných poţadavků by mělo být prezentováno tak, aby demonstrovalo čestnost vládnoucí třídy, a tak bylo legitimizováno její morální a politické vůdcovství. c) Vládnoucí koalice vyučuje širokou veřejnost svým idejím a hodnotám, zvláště pak nárokům na politickou legitimitu. Vzdělávací systém a další instituce, jako média nebo církev, které jsou ovládány dominantní třídou, jsou rozhodující v procesu legitimizace hegemonie. Je důleţité si uvědomit, ţe Gramsci chápe média jako nástroj hegemonní skupiny, který pomáhá v realizaci jejich cílů. V naší práci však masová média, tedy tisk, televizi a rádio, chápeme jako samostatného aktéra, který zaujímá hegemonní pozici klíčového zprostředkovatele toku informací a prosazuje v první řadě své vlastní zájmy. Tato masmediální hegemonie je respektována jak veřejností, tak vládnoucí třídou, která jejím prostřednictvím upevňuje svoji vlastní, na sociální rovině vykonávanou hegemonii.
3.2.4 Legitimita a legitimizace Legitimitou rozumíme oprávněnost nebo zákonnost, která není dána ţádným zákonem nebo ústavou, ale vyskytuje se v mysli veřejnosti. Jinými slovy, jedná se o obecný konsensus k oprávněnosti vykonání určitého činu nebo skupiny činů. V souvislosti s vládou a mocenskými strukturami legitimita představuje veřejné přesvědčení, ţe „úřady dané země jsou obdařeny přijímat rozhodnutí, které musí občané respektovat“ (Dogan 1998: 111), coţ lze v kontextu této práce rozšířit i na média. Legitimita je povaţována za základní podmínku sociální stratifikace a vládnutí vůbec. Pokud demokratické mocenské struktury nejsou legitimní, tedy nějakým způsobem ospravedlněné, mají mizivou šanci na udrţení moci. Stejně
9
tak společenská nerovnost se stává nepřijatelnou pouze v případě, ţe není dostatečně zdůvodněna. Legitimizace je proces získávání legitimity. V ideálním případě probíhá následujícím způsobem: Zavedená pravidla, jejich ospravedlnění, které vychází z názorů na oprávněnost nástroje zdroje moci a správnosti cílů, které jsou akceptované celou společností a vyjádření souhlasu veřejnosti s mocenskou pozicí a její uznání ostatními legitimními autoritami (Nekola 2005: 19). Právě tyto legitimní autority (média, státní instituce, odborná veřejnost apod.) hrají v procesu legitimizace - ať uţ mocenské, nebo jakékoli jiné - nezanedbatelnou roli. Pokud média označí nějaký čin za nelegitimní, ovlivní tak veřejný konsensus a celou sociální realitu, a čin se tak nelegitimním skutečně můţe stát. Technik (de)legitimizace existuje celá řada a spoustu z nich si přisvojila i média: v případě legitimizace jsou vyuţívány např. obecné ideologické principy, zdůrazňování výkonu legitimizovaného nebo pozitivní reprezentace. Delegitimizace je protikladem legitimizace: jedná se o negativní prezentaci za pomocí technik jako je koncept rozdílnosti a vymezování se, odsuzování, obviňování nebo uráţení (Chilton – Schäffner 1997 in Miessler 2007: 18). Důvěra v legitimizační autority a tedy jejich moţný vliv na legitimizaci ostatních je v kaţdé společnosti odlišný a mění se s dobou. V České republice na základě výzkumu mezi veřejností, který proběhl v roce 2005, hrála média roli v definování problému a v nastolování agendy, tato role však byla menší neţ u podnikatelů, státních úředníků či představitelů nadnárodních korporací. Zároveň byl médiím přiznán určitý vliv na formování veřejného mínění, ale tento vliv byl menší neţ u představitelů odborů, odborné veřejnosti nebo představitelů neziskových a dobrovolných organizací (Nekola 2005: 23). Z výzkumu tak vyplývá, ţe veřejnost nepovaţuje média za významnou legitimizační autoritu. Pokud však výzkum interpretujeme v souladu s Foucaultovými či Faircloughovými teoriemi, můţeme konstatovat, ţe reálný vliv médií je ve skutečnosti mnohem větší, ale mediální diskurz se stal součástí veřejného diskurzu natolik, ţe jeho vliv je internalizovaný a z velké části neuvědomovaný. Jinými slovy, veřejnost si neuvědomuje vliv mediálního diskurzu a podhodnocuje ho.
3.2.5 Legitimizace a koncept „my“ vs. „oni“ K procesu (se)legitimizace přispívá vytvoření konstrukce „my“ a „oni“. Tento koncept se v sociálních vědách uţívá při konstruování identity, je však aplikovatelný na jakýkoli proces vymezování se. Dochází ke konstrukci jevu, kdy „my“ jsou označováni jako dobří, jejich činy 10
jsou legitimní a „oni“ jako špatní, jejich činy jsou nelegitimní. Van Dijk vytvořil účinný nástroj pro odhalení konstrukci „my“ vs. „oni“ v textu - tzv. „ideologický čtverec“: 1. zdůraznění našich dobrých vlastností/činů, 2. zdůraznění jejich špatných vlastností/činů, 3. zmírnění našich špatných vlastností/činů, 4. zmírnění jejich dobrých vlastností/činů (Van Dijk 1998).
3.3 Kritická diskurzivní analýza Vhodným přístupem k zodpovězení výzkumných otázek se zdá být kritická diskurzivní analýza (CDA). K pochopení CDA se nejprve musíme zabývat pojmy diskurz a analýza diskurzu.
3.3.1 Diskurz a analýza diskurzu Diskurzem se sociální vědy začaly zabývat v 70. letech 20. století v souvislosti s tzv. obratem k jazyku v západním myšlení. V dnešní době se stal diskurz velmi módním pojmem v akademických kruzích (Richardson 2007: 21), ovšem definice jeho významu nejsou zdaleka homogenní. V naší práci se budeme drţet nejobvyklejšího vysvětlení pojmu, a to: a) diskurz ve významu promluvy, rozpravy či jednotlivé výpovědi, b) v souladu s teoriemi Michela Foucaulta diskurz ve smyslu diskurzivní formace jako soubor pravidel, který umoţňuje výskyt určitých promluv v určitém čase a prostoru a tvoří tak řád společnosti (Fairclough 1992: 39-40) Vzniká tak preferovaný soubor vědění, resp. sociálních a institucionálních praktik dané společnosti. Právě jméno Michela Foucaulta hraje v teorii diskurzu zásadní roli. Podle něj je diskurz společensky podmíněn a mění se v čase a prostoru. V určitém čase a v určitém prostoru se vyskytuje mnoho diskurzů, které vzájemně koexistují, ovlivňují se a překrývají, kaţdý z nich však představuje rozdílný pohled na sociální realitu. Diskurzy jsou imanentní sociální realitě, nelze se tedy vymanit z jejich vlivu (Foucault 1994). Kaţdý diskurz je určován diskurzivní formací, tedy souborem pravidel, která formuje a produkuje diskurz. Kaţdý diskurz reflektuje sociální realitu, ale také určuje vztah k sociální realitě těch, kteří se v něm pohybují, formuje jejich sociální identitu a určuje, jaký společenský vztah zaujímá jedinec k ostatním (Fairclough 2003: 124). Můţeme tedy říci, ţe kaţdý diskurz je v dialektickém vztahu ke společnosti: na jedné straně ovlivňuje sociální realitu, na straně druhé sám z této sociální reality vychází a je jí formován. Diskurzy tak hrají roli v legitimizaci mocenské uspořádání a institucionální struktury, neboť je ze své podstaty posilují. Existují tedy dominantní, oficiální diskurzy, které stávající sociální struktury upevňují. Zpravidla však
11
nadvláda jednoho diskurzu nebývá absolutní a souběţně se tak vyskytují i alternativní diskurzy. Většina současných přístupů k analýze diskurzu následuje Foucaultovo chápání diskurzu. Diskurzivní analýza se jako přístup k výzkumu v humanitních vědách uplatňuje od konce 80. let. Ačkoli je pole její metodologické, teoretické a analytické působnosti velmi široké, volně ji lze popsat jako studium uţívání psaného, mluveného či symbolického jazyka v rámci společenského kontextu (Richardson 2007). Na rozdíl od častěji pouţívané kvantitativní obsahové analýzy, která hledá opakující se vzorce ve velkém objemu textů, by měla kvalitativně zaměřená diskurzivní analýza zkoumat texty do hloubky a nemělo by tedy docházet ke ztrátě významu vlastních textů, jak se tomu systematicky děje u obsahové analýzy. Jazyk je strukturován na základě rozličných vzorců, které lidé pouţívají v různých sférách sociálního ţivota: diskurzivní analýza zkoumá právě tyto vzorce, zkoumá význam jazyka, text v kontextu. Podle Richardsona se vztah mezi jazykem a kontextem primárně projevuje na dvou rovinách: v rovině přiřazování významu a v rovině přiřazování k odkazu (tzn. ţe publikum v rámci svého společenského kontextu ví, o koho se jedná, kdyţ se mluví např. o předsedovi vlády) (Richardson 2007: 24-25).
3.3.2 Teorie kritické diskurzivní analýzy V jedné z předchozích kapitol jsme zmínili, ţe diskurz přispívá k produkci a reprodukci sociální reality; teorie CDA z tohoto vychází a tvrdí, ţe diskurz hraje roli také v produkování a
reprodukování
sociálních
nerovností
(Richardson
2007:
26),
protoţe
„přístup
k institucionálně kontrolovaným lingvistickým a sociálním zdrojům je nerovnoměrný“ (Hloušek 2007). Podle Van Dijka v sobě CDA propojuje lingvistickou, semiotickou a diskurzivní analýzu, nejedná se tedy o homogenní přístup (Van Dijk in Richardson 2007: 44). CDA zkoumá, jakým způsobem a pomocí jakých diskurzivních strategií je uplatňována sociální moc ze strany mocenských elit, jaké sociální faktory hrají roli při formování diskurzu a jakou hraje diskurz roli v produkci a reprodukci sociální dominance. Můţeme tedy říci, ţe CDA se zabývá čtyřmi klíčovými tématy: konstituování a změna diskurzu, mocenské a společenské vztahy, ideologie a hegemonie (Richardson 2007: 27). Lingvista Norman Fairclough rozpracoval komplexní a široce vyuţitelnou teorii CDA, ve které účinně propojil sociální teorii a textuální analýzu. Ve svém přístupu povaţuje za nezbytné zkoumat základní předpoklad diskurzu, tedy to, ţe diskurz je sociálně konstituován
12
a zároveň sociálně podmiňován. Jádro jeho přístupu spočívá v rozčlenění diskurzu do tří analytických rovin, které se vzájemně dialekticky ovlivňují (Fairclough 1992, 1995): text samotný, který můţe být psaný, mluvený, případně vizuální, diskurzivni praxe, která se zabývá produkci, distribucí a konzumaci textu publikem, sociokulturní praxe, tedy společenský kontext. Při analýze textu se uplatňuje tradiční lingvistická analýza (analýza slov a znaků, gramatiky apod.) doplněna rozborem struktury textu a souvislostí a vztahem mezi jednotlivými větami. Textuální analýza se zaměřuje jak na význam, tak na formu, neboť se jedná o dvě takřka neoddělitelné součásti kaţdého textu (Fairclough 1995: 57). Text by měl být pohlíţen komplexně a intertextuálně, s důrazem na zkoumání reprodukování nebo odporu k ideologii nebo sociální moci (Richardson 2007: 39). Diskurzivní praxe zahrnuje více či méně institucionální praktiky různých aspektů produkce a konzumace textu. Můţe zahrnovat jak editorské praktiky v redakcích, tak diskurzivní procesy, které text pozměňují v průběhu cesty mezi producentem a konzumentem. Diskurzivní praxi Fairclough povaţuje za prostředníka mezi textem a sociokulturní praxí (Fairclough 1995: 59-60). Na této úrovni je důleţitá intertextualita a také interdiskurzivita, která zkoumá, jaké diskurzy hrají roli při konstituování určitého textu a jaký je vzájemný vztah těchto diskurzů. Sociokulturní praxe se snaţí uchopit diskurz z hlediska širšího sociokulturního rámce. Zahrnuje například okamţitý kontext situace, ve kterém text vznikl, kontext institucionálních praktik apod. V zásadě můţeme rozlišit tři sociokulturní faktory, které jsou pro CDA podstatné: ekonomika, politika (zvláště koncepty moci a ideologie) a kultura (zvláště koncepty hodnot a identity) (Fairclough 1995: 62).
3.4 Aplikace uvedených teoretických konceptů do praxe V této části se zaměříme na to, jakým způsobem se uvedené koncepty odráţí v praxi. Budeme postupovat dle tří úrovní CDA, o kterých hovoří Fairclough. Začneme na lingvistické úrovni, dále se budeme zabývat produkcí textu, ke které dochází k mediálním organizacím, tedy ţurnalistickým diskurzem, a na závěr se dotkneme sociální roviny mediální organizace.
3.4.1 Shrnutí základních konceptů lingvistické analýzy Při analýze textu resp. diskurzu je nejprve třeba se zabývat analýzou jednotlivých slov. Slova označují jednotlivé rysy sociální reality, přičemţ zprostředkovávají konotované i denotované 13
významy. Richardson tvrdí, ţe „způsob, jakým jsou lidé pojmenováváni v novinách můţe mít určující dopad na to, jak způsobem jsou viděni. […] Tímto způsobem můţeme identifikovat nejen skupiny, se kterými jsou jednotliví sociální aktéři spojováni (nebo přinejmenším skupiny, se kterými mluvčí chce, aby byli spojováni), ale můţeme také odhalit vztah mezi mluvčím a pojmenovaným“ (Richardson 2007: 49). Kaţdý sociální aktér zastává několik sociálních rolí a Reisigl a Wodak v souvislosti s tímto mluví o tzv. referenčních strategiích textu, kdy si mluvčí vybírá pro pojmenovávání určitou sociální kategorii na úkor jiných. Zvolení určité referenční kategorie má vţdy nějaký účel, ať uţ psychologický, sociální nebo politický a je efektivním nástrojem k dosaţení a udrţení dominance (Reisigl a Wodak 2001 in Richardson 2007: 49). Reisigl a Wodak také hovoří o tzv. strategii tvrzení (predication strategy). Jedná se o volbu slov (nejčastěji přívlastků a přídavných jmen), pomocí kterých jsou definovány přesnější charakteristiky a hodnoty určitého sociálního aktéra. Tato kategorie pracuje opět na bázi konotací a denotací, pozitivních a negativních označení apod. (Reisigl a Wodak 2001 in Richardson 2007: 52). Dalším stupněm lingvistické analýzy je zkoumání větné skladby. Richardson mluví o přechodnosti ve větě, která vyjadřuje vztah mezi účastníky a mezi rolemi, které hrají v procesu, který je popisován. Velký význam při signifikaci textu hraje pouţití činného nebo trpného rodu. U trpného rodu často dochází k vymazání činitele, coţ můţe pozměnit význam celé věty a odstranit specifičnost a přesnost (Richardson 2007: 54). Vhodnou skladbou věty, dodáním rámcových okolností spojených s procesem apod. můţe mluvčí – ať uţ vědomě nebo nikoli - pozměnit význam celé věty tak, aby vhodně zapadala do jeho ideologického rámce. Ve větě, potaţmo v celém textu můţeme zkoumat také uţití modality. Modalita odkazuje k úsudkům, názorům a postojům v textu a zvláště k tomu, do jaké míry je mluvčí přesvědčen o pravdivosti tvrzení, které vynáší (Richardson 2007: 59). Vliv modality na dekódování významu tvrzení by neměl být podceňován. Jedná se o velmi často uţívanou ţurnalistickou strategii, která můţe určujícím způsobem formovat naše chápání textu. S modalitou souvisí další skryté významy textu, které jsou skryty za uţitím určitých sloves, členů nebo některých otázek a souvisí s intertextualitou. Při textuální analýze je důleţití si uvědomit, ţe podstatné nejsou jen věci, které jsou v textu obsaţeny, ale i ty, které v textu nejsou. Další kategorií jazyka, kterým se lingvistická analýza zabývá, jsou rétorické tropy. Můţeme je definovat jako „odchylku od běţného a základního významu slova“ (Corbett 1990 in Richardson 2007: 65) V ţurnalistickém diskurzu má velký význam hyperbola, tedy 14
nadsázka, která je v textu pouţita za účelem vyvolání senzace nebo zvýšení vtipu. Mezi rétorické tropy hojně uţívanými médii dále patří kupříkladu metafora, metonymie, neologismus či slovní hříčka.
3.4.2 Diskurzivní praktiky, žurnalistický diskurz Diskurzivní praktiky – jak uţ bylo řečeno – zahrnují produkci a konzumaci textu. Odehrávají se v jednotlivých mediálních organizacích, které formují diskurz podle vlastních stanovisek. Ţurnalistický diskurz tak představuje „systém, pomocí kterého novinová organizace vybírá a organizuje moţné postoje k jednotlivému subjektu“ (Richardson 2007: 76). Ţurnalistika představuje formu sociální komunikace, která má moc ovlivňovat společnost, formovat témata a veřejné diskurzy. Média reprezentují sociální realitu a indexují ji tak, aby se v ní běţný konzument mohl orientovat. Tímto způsobem však nutně musí dojít ke zkreslení pohledu: ať uţ výběrem tématu, který média povaţují za důleţitý pro konzumenta, nebo způsobem jeho prezentace. Tak média (de)formují pohled jednotlivce na sociální realitu, a mohou dokonce i ovlivňovat vztah jednotlivce k sobě samému (Richardson 2007: 13). Můţeme tedy říci, ţe média „pomáhají formovat sociální realitu formováním našeho pohledu na ni“ (tamtéţ). Diskurzivní praktiky zahrnují nejen produkci textu v mediálních organizacích, ale i jeho spotřebu jednotlivými čtenáři. Thompson (1995) rozlišuje mezi třemi typy komunikace: interakce tváří v tvář, kdy dochází k osobní komunikaci dvou či více jedinců, zprostředkovaná interakce, kdy dochází k neosobnímu kontaktu mezi dvěma či více jedinci pomocí nějakého technického média, a konečně zprostředkovaná kvaziinterakce, která je vytvářena médii masové komunikace. Pro tento typ interakce je charakteristický jednosměrný tok informací, který je zaměřen na neurčitý soubor potencionálních příjemců, kteří se nachází v odlišných časoprostorech. „Zprostředkovaná kvaziinterakce“ staví publikum do role pasivního příjemce. Ačkoli na straně příjemce existuje určitá moţnost volby či zpětné vazby (čtenář můţe napsat dopis do redakce, případně přepnout na jiný kanál televizi), nemůţe v reálném čase výrazněji ovlivňovat obsahy sdělení. Přístup k nim podléhá přísné profesní a institucionální kontrole, nejsnadnější jej však mají ti, kteří disponují ekonomickou, politickou či kulturní mocí. Kvůli absencí zpětné vazby si média potřebují sama konstruovat „ideální“ publikum, kterému adresují své produkty. Činí tak na základě osobních zkušeností mediálních producentů, jejich představ a nepřímých důkazů, jako jsou průzkumy trhu, ratingové analýzy apod. (Fairclough 1995: 40). 15
3.4.3 Sociální rovina mediální instituce Média jsou kromě jiného i významnými ekonomickými i politickými subjekty. Ačkoli se často staví do pozice obhájce a nestranného pomocníka veřejnosti, jejich prioritou je maximalizovaný zisk. I nekomerční zpravodajské organizace jsou vystaveny logice trhu a soupeří s komerčním zpravodajstvím, aby pomocí vysoké sledovanosti mohli legitimizovat svoje postavení a ospravedlnit svoji existenci vládě a veřejnosti, která platí koncesionářské poplatky (Fairclough 19955: 42). Soukromé mediální organizace musí ideologicky souhlasit s vlastníkem a zároveň musí být výdělečné. Dochází tak k masovému rozšíření reklamy, která tvoří velkou část mediálních příjmů, a k následné komercializaci médií. Média se dostávají do situace, kdy musí více či méně odpovídat vládní ideologii či ideologii vlastníka, být sympatizantem veřejnosti (popřípadě určité třídy) a zároveň být finančně soběstačná: výsledný produkt je tak paskvilem těchto tří oblastí. V souvislosti s komercializací médií Habermas podotýká, ţe ve 20. století dlouhodobě dochází k úpadku médií jako efektivního veřejného politického prostoru. Publikum se stává konzumentem spíše neţ aktivním občanem a divákem spíše neţ účastníkem (Habermas 2000).
3.5 Sebereflexe výzkumnice, možné limitace výzkumu V práci se mohou objevit problémy, které můţou ohrozit validitu celého výzkumu. První a zásadní problém je ten, ţe výzkumnice sama je součástí zkoumaného diskurzu. Je proto třeba, aby se snaţila o maximální sebereflexi a nadhled nad nastolovanými kategoriemi. Při analýze mediovaných symbolických významů můţe dojít k tomu, ţe autorka významy interpretuje dle vlastní ţité zkušenosti, která se však nemusí shodovat s tím, jakým způsobem významy interpretují jiní. Dalším problémem, která můţe sniţovat validitu výzkumu, je nedostatečná předchozí zkušenost autorky s metodou kritické analýzy diskurzu. Určitou limitaci při výzkumu představuje zdroj všech pouţitých textů, tedy databáze www.anopress.cz. Ta je sice snadno dostupným zdrojem novinových článků, ty jsou však vytrţeny z původního kontextu novinové strany. Poloha článku na straně, velikost titulku či povaha přiloţené fotografie můţe hrát nezanedbatelnou roli na diskurzivní praktiky, tedy na dopad textu na čtenáře. Řešením tohoto problému by bylo vyhledat analyzované články v originálních vydáních v knihovně, ovšem to vzhledem k velkému počtu článků bylo mimo časové moţnosti výzkumnice. Analýza můţe být limitována také nemoţností zjistit okamţitý kontext dané mediální organizace v době vzniku článku. Ten, pokud se budeme drţet Faircloughova třídimenzionálního schématu, je důleţitý při zakotvení textu na sociální rovině. Tento problém 16
můţe částečně vyřešit rešerše jednotlivých sledovaných médií: jejich historie, vlastnictví, politická orientace a typologie čtenářské obce. Kontext vzniku jednotlivých článků pak můţeme na základě těchto poznatků alespoň částečně, schematicky odvodit.
17
4. Mediální koncepty V této části se zaměříme na konkrétní mediální strategie, které mohly hrát roli při tvorbě analyzovaných ţurnalistických textů a významným způsobem tak formovat sledovaný diskurz.
4.1 Agenda setting Agenda setting (určování témat) podle Slovníku mediální komunikace chápeme jako proces „prosazování určitých témat do veřejného diskurzu a současně vylučování určitých témat z tohoto diskurzu“ (Reifová 2004). Nejedná se však pouze o proces produkce a reprodukce, ale i o určování pořadí priority témat a formování postoje, který konzument k danému tématu následně zaujme. Podle McQuail (2002: 388) se v mediálním diskurzu ovlivňují tři různé druhy témat: priority médií, priority veřejnosti a priority politiků. Do těchto tří hlavních témat můţe zasahovat i další faktor: osobní zkušenost autora.
4.2 Gatekeeping Pojmem „gateeping“ rozumíme procesy, jimiţ se v mediálních organizacích provádí selekce jednotlivých informací a následně se rozhoduje o jejím připuštění do veřejného zpravodajství (viz McQuail 2002§). Jako první s tímto termínem přišel Kurt Lewin v roce 1974. Gatekeeping můţe zahrnovat buď subjektivní proces rozhodování jedné konkrétní osoby (šéfredaktor, editor) nebo se jedná o internalizovaný soubor organizačních a ideologických pravidel, kterými se jednotliví členové redakce řídí. Tyto pravidla jsou především důsledkem „rutinních byrokratických postupů, ideologického vlivu k hodnotám a kulturních tlaků“ (McQuail 2002: 241).
4.3 Zpravodajské hodnoty Zpravodajskými hodnotami rozumíme kritéria, kterými se novináři řídí při výběru událostí do zpravodajství. Podle Richardsona (2007) můţeme názory na zpravodajské hodnoty rozdělit do dvou skupin. První definuje zpravodajské hodnoty na základě vlastního názoru novinářů, co by měla novinová zpráva obsahovat. Jinými slovy, novináři formulují zpravodajské hodnoty na základě vlastních předpokladů o očekávání čtenářů. Druhá skupina zpravodajských hodnot vznikla výzkumem novinových zpráv a shrnuje hodnoty, které se v nich reálně vyskytují. Harcup s O’Neillem (2001 in Richardson 2007: 92) spojili tyto dva pohledy dohromady a vytvořili obecně aplikovatelný ţebříček hodnot, které zahrnují: odkaz na mocenské elity,
18
odkaz na známé osobnosti, zábavu, překvapení, dobré zprávy, špatné zprávy, důleţitost, relevanci (kulturní blízkost nebo politická důleţitost), příběhy na pokračování a souvislost s agendou daných novin, které tyto hodnoty se dále selektují a formují dle zaměření konkrétního média.
19
5. Sledované mediální organizace Pro sociální kontext článků je důleţité znát kontext mediální organizace, ve které vznikly. V následující části si proto rozebereme jednotlivé deníky jako autonomní organizace s vlastní historií, vlastnickou strukturou a specifickou čtenářskou obcí.
5.1 MF Dnes Deník MF Dnes je s průměrným nákladem 277 143 výtisků denně a s průměrně 1 071 0003 čtenářů denně nejčtenějším nebulvárním periodikem v ČR. Co do nákladu a čtenosti jej přesahuje pouze denník Blesk, který je však bulvární povahy a mezi sledovaná média nebyl zařazen.
Vlastníkem
je
německá
společnost
Rheinisch-Bergische
Druckerei-
und
Verlagsgesellschaft (RBVG), vydavatelem MAFRA, a.s. MF Dnes je univerzálním deníkem, který se snaţí zaujmout všechny věkové skupiny. Podle výzkumů Media Projekt je 60% čtenářů ve věku 20 – 49 let, 66% čtenářů je minimálně středoškolsky vzdělaných a 57% domácností čtenářů má nadprůměrný čistý příjem 30 tisíc korun4. Takovéto publikum je vysoce ceněné mezi inzerenty – z dat Unie Vydavatelů vyplývá, ţe MF Dnes je periodikem s největším objemem inzerce v ČR5. Politicky se MF Dnes orientuje pravicově aţ konzervativně. Předchůdcem MF Dnes jsou noviny Mladá fronta, který začali roku 1945 vydávat mladí praţští intelektuálové. V roce 1953 došlo ke zestátnění všech vydavatelství a Mladá fronta se stala zařízením při ÚV ČSM (později SSM). Za socialismu byl deník ve čtenosti na čtvrtém místě po Rudém právu, Zemědělských novinách a práci. Po pádu reţimu v roce 1989 došlo ke zřízení akciové společnosti Maf, která se roku 1991 spojila se Socpresse, patřící francouzské tiskové skupině Hersant, a vznikla MaFra a.s. V roce 1995 prodali Francouzi svůj podíl akcí německému koncernu RBVG, který skoupil i menšinové podíly Čechů. Němečtí majitelé se dlouhodobě snaţí o maximalizaci zisku. Výsledkem je bulvarizace deníku: z analytické ţurnalistiky se vydal cestou infotaimentu (Vildová 2005).
5.2 Lidové noviny Noviny byly zaloţeny v Brně roku 1893. Svou nejslavnější érou si noviny prošly v období meziválečného Československa, kdy mezi přispěvovatele patřil i Josef Čapek nebo Kapel 3
V této části práce jsou veškeré údaje o čtenosti a průměrném nákladu čerpány z dat Unie vydavatelů a vztahují se k poslednímu čtvrtletí 2008 a k prvnímu čtvrtletí 2009 (www.uvdt.cz/Upload/663.pdf) 4 http://sluzby.mafra.cz/priloha/deniky.pdf. 23. 5. 2009 5 Data se vztahují k března 2009, zdrojem je Unie vydavatelů (www.udtv.cz)
20
Poláček. Po roce 1945 noviny vycházely jako Svobodné slovo a jako Lidové noviny byly obnoveny aţ v roce 1987 disidenty. Šířily se tenkrát ve fotokopiích v nákladu 400 výtisků (Čulik 2002). Roku 1994 byla část akcií noviny odprodána nizozemské společnosti Ringier, o čtyři roky později většinový podíl získává společnost Pressinvest, kterou vlastní koncert RBVG. Vydavatelem je Mafra a.s6. Lidové noviny vychází s průměrným nákladem 67 042 výtisků a jejich čtenosti se pohybuje kolem 208 000 čtenářů denně. Většina čtenářů Lidových novin je ve věku mezi 20 – 59 lety (66%), 58% čtenářů ţije v domácnostech s čistým měsíčním příjmem vyšším neţ 15 tisíc Kč a 52% čtenářů má minimálně středoškolské vzdělání. Lidové noviny jsou tradičně povaţovány za liberální pravicový tisk. Zaměřují se na čtenáře ze střední vrstvy a jejich komentáře jsou odbornější, neţ je tomu např. u MF Dnes (Čulík 2001). Na rozdíl od MF Dnes se u Lidových novin neobjevuje infotaiment ani bulvární témata, orientují se na serióznější ţurnalistiku a na umění, vědu a kulturu.
5.3 Právo Deník Právo se vyvinul z deníku Rudé právo, který byl zaloţen roku 1920 českými komunisty. Za období komunismu bylo deníkem s největším nákladem, neboť se jednalo o oficiální tisk KSČ (Čulík 2002). Po převratu se mírně pozměnilo redakční vedení, ke přejmenování z Rudého práva na Právo došlo aţ roku 1995. Politicky se Právo kloní k levé polovině spektra, jsou spíše konzervativní a sympatizují s politikou ČSSD (Čulík 2002). Vydavatelem deníku je česká firma Borgis a.s. a vlastníkem z 95% jeho šéfredaktor Zdeněk Porybný (Šmíd 2004), coţ z Práva činí jednoho ze dvou českých deníků7, který nemá zahraničního vlastníka. Zdeněk Porybný byl novinářem Rudého práva jiţ v dobách totality. Pozici šéfredaktora Rudého práva, resp. Práva zastává jiţ od roku 1990 (Čulík 2002). Noviny vychází s průměrným denním nákladem 142 786 výtisků a denně si je přečte průměrně 423 000 lidí. Více neţ polovina čtenářů Práva je ve věku 45 – 65 let a 41% čtenářů má minimálně středoškolské vzdělání8. Čtenáři Práva jsou tak v průměru výrazně starší neţ čtenáři MF Dnes i Lidových novin, a zároveň méně vzdělanější.
6
www.lidovky.cz. 23. 5. 2009. Druhým deníkem v českém vlastnictví jsou Haló noviny. Ty vydává společnost Futura, a.s., přičemţ členové představenstva i dozorčí rady této společnosti jsou členy KSČM (Vejr 2008). 8 http://pravo.novinky.cz/inzerce/profil.php. 23. 5. 2009. 7
21
6. Praktická část Analýza diskurzu je rozdělena na čtyři části. První část analyzuje texty z období bezprostředně po vniknutí skupiny Ztohoven do vysílání České televize. Druhá část se zaměřuje na období, kdy došlo k zadrţení několika členů skupiny Ztohoven. Třetí část zkoumá diskurz, který se objevuje v souvislosti s novou cenou Národní galerie NG333, kterou skupina Ztohoven získala. Poslední část se zabývá texty, které se týkají soudních procesů vedených s uměleckou skupinou. Rozčlenění analýzy souvisí se čtyřmi vlnami zájmu o dění kolem skupiny Ztohoven, které jsou patrné na následujícím grafu, který ilustruje výskyt článků ve zkoumaných periodicích v jednotlivých měsících.
20 er ve 07 ne c 20 07 Sr pe n 20 07 Zá ří 20 07 Ř íje n Li 20 st 07 op ad Pr 20 os 07 in ec 20 Le 07 de n 20 08 Ú no r 20 B 08 ře ze n 20 D 08 ub en 20 K 08 vě te n 20 Č 08 er ve n Č 20 er ve 08 ne c 20 08
Č
Č
er ve n
POČET ČLÁNKŮ
20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
OBDOBÍ
Graf 1: Počet článků týkajících se umělecké skupiny Ztohoven v jednotlivých měsících. Mediální zájem o skupinu Ztohoven bezprostředně koreluje s děním, které se v tu dobu odehrávalo. Můţeme předpokládat, ţe mediální zájem se přímo odvíjí od zpravodajských hodnot, o kterých hovoří Harcup s O’Neillem. K akci došlo 17. června 2007 a hned následující den se o ní v novinách objevily zprávy, polemiky a diskuze, které se v médiích drţely s klesavou tendencí četnosti aţ do konce června. Dalším výrazným měsícem je srpen 2007, kdy policie zatkla několik členů skupiny, čímţ došlo k obnovení mediálního zájmu o celou kauzu. Třetí zvýšenou koncentraci
22
textů, vztahujících se k tématu, můţeme pozorovat v měsíci prosinci. Způsobují jej články, které se týkají ceny NG333. Udělování ceny se datuje k 6. prosinci 2007, avšak články týkající se nominace na cenu NG333 se v médiích objevily jiţ na konci měsíce srpna. Poslední výraznější vzrůst zájmu o dění kolem skupiny Ztohoven můţeme pozorovat v březnu, kdy se konalo první soudní řízení. 6. července 2007 se ve sledovaných médiích objevuje poslední zmínka o skupině Ztohoven. Souvisí s obnovením soudního řízení, o kterém rozhodl vyšší soud, proto články z tohoto dne zařadíme do čtvrté vlny mediálního zájmu.
6.1 První vlna mediálního zájmu V první části analýzy jsou zpracovány texty, které ve sledovaných médiích vyšly v období počínaje proniknutím skupiny Ztohoven do České televize aţ do opadnutí první vlny zájmu o celou kauzu, ke kterému dochází na konci června 2007. Vzhledem k vysokému počtu článků, které v tomto období vyšly, je analýza tohoto období rozdělena na několik částí. První dva oddíly mapují dva po sobě jdoucí dny bezprostředně po proniknutí skupiny do vysílání České televize. Jedná se o velmi krátký časový úsek, ovšem s četným výskytem článků. Třetí část se věnuje analýze komentářů, které v tomto období vznikly, a poslední oddíl rozebírá články, které se objevují na závěr první vlny diskurzu.
6.1.1 Narušení vysílání České televize Skupina proniká do vysílání České televize 17. června 2007 a hned následující den o akci referují všechny celostátní deníky. Články, které byly ve sledovaných periodicích den po akci otištěny, si nyní podrobně rozebereme. V textu jsou uvedeny pouze relevantní citace, celé články jsou přiloţeny v přílohách. I. MF Dnes, 18. června 2007: „Piráti poprvé ve vysílání ČT“, autorka: Pavla Kubálková Text se nachází na druhé straně novin a rozvíjí článek z titulní strany MF Dnes s názvem „Jak piráti vyrobili atomový hřib v Krkonoších“. Ten zde rozebírat nebudeme, neboť v obou článcích dochází k repetici těch samých jevů. Článek se na první pohled se jeví jako podrobná, odbornější analýza celé akce Ztohoven. Při podrobnějším pročtení je z něj však patrná snaha o senzacechtivost. Autor si domýšlí skutečnost a prezentuje nepotvrzené domněnky jako reálná fakta.
23
V úvodu článku se dočteme, ţe proniknutí do vysílání České televize „vystrašilo několik desítek tisíc lidí. Záběry atomového výbuchu (…) totiž vypadaly velice autenticky.“ Následuje popis celého průniku mluvčím české televize, snaha o přehození zodpovědnosti za nezabezpečení vysílání na společnost Sitour a srovnání s rakouskou televizí ORF („podobný pořad vysílá už patnáct let rakouská televize ORF a nikdy se jí nic podobného nestalo“). Tato zdánlivě jen málo související zmínka se objevuje i ve článku v Lidových novinách z téhoţ dne. Význam tohoto srovnání můţeme interpretovat jako kritiku České televize, která nebyla schopna dobře zabezpečit svůj pořad a zároveň jako dichotomii východ / západ ve smyslu toho, ţe vyspělá rakouská televize / rakouská vláda / rakouské bezpečnostní sluţby by nikdy nedopustili, aby se něco takového stalo. Existuje však další moţná interpretace: nikdo nemohl očekávat, ţe se něco podobného přihodí. V následující části článku se dostává ke slovu „odborník“ – výtvarník Jiří David. Ten označuje průnik do vysílání ČT za umělecky málo sloţitý a popírá slova o autenticitě výbuchu, kdyţ říká: „To, že v Česku vybuchne bomba, vypadá nepravděpodobně.“ Ačkoli slova Jiřího Davida popírají slova autora článku, který označuje výbuch za velice autentický, obě části jsou od sebe natolik vzdáleny, ţe se nemohou při zběţném přečtení výrazněji ovlivňovat. S tímto trivializujícím rámováním se setkáme i v budoucích fázích diskurzu, kdy se mu budeme věnovat podrobněji. Jiří David v rámci článku vystupuje jako nezaujatý odborník na problematiku, avšak právě jeho umělecký akt – neonové srdce na Praţském hradě, se stal v minulosti cílem performance Ztohoven. David tak zdaleka nemusí mít na problematiku nezaujatý pohled, jak je prezentováno MF Dnes, a za jeho snahou o uměleckou dehonestaci Ztohoven se můţe skrývat osobní motivace v souvislosti s „nabouráním“ skupiny Ztohoven do vlastního díla. V závěru článku nacházíme stať, ve které promlouvá další „odborník“ – tentokrát označen za „odborníka na informační technologie“. Ačkoli explicitně neoznačuje Ztohoven za hackery („hacker proniká na dálku, to se v tomto případě nestalo“), přirovnává akci Ztohoven k případu hackerské krádeţe, kdy „lupiči chtěli vykrást sklad firmy. Na bezpečnostní kamery připojili zdroj signálu, který snímal tu místnost v době, kdy tam nebyli.“ Na závěr dodává, ţe „hackerství je podle něj velmi nebezpečné, protože sám hacker mnohokrát neví, co na internetových stránkách napáchá.“ Ačkoli mluví v kontextu internetového hackerství, nejdůleţitější část věty, tedy její začátek, kterému čtenář věnuje největší pozornost, vyznívá jasně: Ztohoven jsou hackeři, kteří můţou ohrozit společnost.
24
II. Lidové noviny, 18. června 2007: Diváky děsil „atomový hřib“, autor: Jan Martinek Titulek článku je zavádějící: explicitně se zde předpokládá, ţe celá akce reálně někoho děsila. Výraz „atomový hřib“ je v tomto případě vloţen do uvozovek, která naznačují, ţe se nejednalo o reálný jaderný hřib. První část článku obsahuje reportáţní popis průběhu akce. Průnik do České televize je označen za „hacknutí“, výraz je však vloţen do uvozovek, které naznačují nepřesnost výrazu. Ztohoven jsou označeni za „recesistickou skupinu umělců“, coţ svědčí o snaze amaterizovat. Článek z velké části čerpá ze slov mluvčího České televize Martina Krafla, ze kterých je učiněn závěr, ţe „chyba zřejmě není na straně České televize“. Slovům mluvčího ČT jsou věnovány celé dva odstavce článku, které se zabývají dvěma tématy: distanc Česká televize od akce Ztohoven a ujišťováním, ţe se pracuje na zabezpečování vysílání, aby k ničemu podobnému jiţ nemohlo dojít. Objevuje se zde zmínka o výše rozebíraném pořadu rakouské televize ORF i o trestním oznámení pro šíření poplašné zprávy, které Česká televize podává. Další část textu je věnována majitelům horských středisek. Ztohoven zde jsou nekompromisně označeni za „piráty“; následuje citace Figury: „Vytáčí mě, když si někdo dovolí zneužít službu, kterou poskytujeme široké veřejnosti“ Pouţití těchto Figurových slov v textu má za cíl posílit dichotomii „narušitel“ vs. „oběť narušení“. V následující části jsou Ztohoven označeni za „skupinu umělců“ a „studenty vysokých škol uměleckého směru“. Část článku je věnována jednomu ze členů skupiny Ztohoven, Romanu Týcovi, a jeho dvěma akcím, kdy vyměnil skla na praţských semaforech a změnil neonové srdce nad Praţským hradem na otazník. V závěru článku se objevuje označení pro celou akci za „kontroverzní happening“ a srovnání s aktivistickou skupinou Rafani a s jejich akcí, kdy se členové skupiny na protest proti vedení Národní galerie vykáleli v jejích prostorách. III. Právo, 18. června 2007: Hackeři vpašovali do vysílání ČT 2 jaderný výbuch, autor: (jp) Článek je rozdělen na dvě části: první kratší je zasazena na titulní straně novin, druhá, podrobnější a delší následuje na druhé straně. Titulek k článku obsahuje několik negativních konotací skupiny Ztohoven. Skupina je zde označena za „hackery“, jejich proniknutí do vysílání za „vpašování“ a obrazová montáţ za „jaderný výbuch“. První věta první části zní „vedení České televize zažilo v neděli ráno šok z přímého přenosu, který se jí nikdy v historii nepřihodil“ a je z ní patrná snaha o senzacechtivost. Panorama je označeno za pořad, který „přináší aktuální povětrnostní zpravodajství z Česka“, 25
Ztohoven opět za „hackerskou skupinu“ (za „hackery“ je skupina označena v rámci celého článku ještě dvakrát, ke jmenování skupiny dochází aţ na samém závěru textu). Závěrečná věta hovoří o divácích, které, „i když je jich v tento časný nedělní čas u obrazovek velmi málo, to pochopitelně vyděsilo“. Autor článku tak nepřipouští ţádné pochybnosti o svém tvrzení a prezentuje svoje domněnky, resp. domněnky České televize, za obecně platný fakt. Druhá část článku je opět z velké části poskytnuta slovům mluvčího České televize. Opět se zde objevuje jiţ známé téma: chyba nevznikla na straně televize. „Situace by nikdy nenastala, kdyby šlo o vysílání z pražských Kavčích hor, které je několikanásobně jištěné.“ Implicitně je naznačeno, ţe za vše je zodpovědná společnost Sitour. Následuje informace, ţe případem se jiţ zabývá policie ve Vrchlabí, a slova starosty Černého dolu, který popisuje, jak pravděpodobně technicky došlo k proniknutí do vysílání. Při popisu jsou uţity výrazy jako „hackeři“ nebo „vloupat se“. Na závěr článku je uvedena informace, ţe „podle Českého rozhlasu byl v záběru odkaz na uměleckou skupinu Ztohoven s tím, že fiktivní odvysílaný výbuch pocházel z Jeseníků“. To dokazuje, ţe autor článku sám obrazovou montáţ v pořadu Panorama neviděl a celý článek je tedy kompilace informací, které se autorovi dostalo od různých autorit. Poslední věta článku cituje internetové odkazy a hovoří o tom, ţe skupina přelepila reklamní plakáty v metru otazníkem. Shrnutí Hlavní aktéry v článcích představuje umělecká skupina Ztohoven, pořad Panorama, resp. Česká televize, kterou zastupuje její mluvčí Martin Krafl, společnost Sitour, která pro Českou televizi pořad Panorama produkuje, majitelé horských chat a středisek v Jeseníkách, kteří jsou mediálně reprezentováni Josefem Figurou, a diváci pořadu Panorama. Z analýzy první části diskurzu vyplývá najevo, ţe noviny celou kauzu zasadila do schématu tradiční dichotomie „my“ (v našem případě tedy stávající status quo) vs. „oni“ (narušitelé statusu quo). Tuto dichotomii snadno odhalíme pouţitím Van Dijkova nástroje „ideologického čtverce“. Důraz je kladen na utrpení „obětí statusu quo“. Mezi „narušitele“ můţeme zařadit skupinu Ztohoven, mezi „oběti“ pak všechny ostatní aktéry diskurzu. Členové umělecké skupiny Ztohoven a jejich akce je ve všech článcích jiţ v titulku nebo perexu negativně zarámována: ať uţ označením členů skupiny za „hackery“ či „(video)piráty“. Projevují se tak tzv. referenční strategie, o které mluví Reisigl a Wodak: média vybírají označení „hackeři“ na úkor jiného označení, které by bylo nositelem
26
pozitivnějšího významu (např. umělci). Ačkoli, označení „umělci“ či „umělecká skupiny“ se v textech také vyskytuje, ovšem nikdy na začátku článku, který je pro recipienta stěţejní Nejvíce negativních konotací vztahujících se přímo ke skupině se nachází v Právu: členové Ztohoven zde jsou čtyřikrát označeni za „hackery“, resp. za „hackerskou skupinu“. Ke skupině či jejich akci se ve dvou případech váţe přívlastek „kontroverzní“, který je spojen s dalšími akcemi skupiny: nikde však není explicitně řečeno, v čem ona kontroverze spočívá. Je tak důvodné předpokládat, ţe tato údajná kontroverze je z velké časti mediálním konstruktem. „Oběti narušení“ jsou ve všech textech rámovány neutrálně nebo pozitivně. Česká televize je rámována jako nevinná oběť, pořad Panorama je označován jako společensky široce přínosná sluţba, která slouţí široké veřejnosti informující o počasí a povětrnostních podmínkách. Za jedny z hlavních poškozených jsou označováni také majitelé horských středisek v Jeseníkách; tito však s postupným vývojem diskurzu jako aktéři zcela mizí, jak uvidíme později. Jako další poškozené média označují diváky, ke kterým se váţou přízviska „šokovaní“, „vystrašení“ nebo „vyděšeni“. Nutno dodat, ţe ačkoli mediální reprezentace diváků funguje s naprostou samozřejmostí, jedná se vţdy o reprezentaci zprostředkovanou. Přímo divákům, aby nějakým způsobem dokázali své údajné vystrašení, není poskytnut prostor ani v jediném článku. V souvislosti s moţným dopadem celé akce se vyskytuje modální sloveso „mohl“: „ napadení vysíláni mohlo vyděsit desetitisíce lidí“ (Lidové noviny). Pro srovnání, Právo s neomylnou jistotou referuje o tom, ţe výbuch diváky „pochopitelně“ vyděsil, článek MF Dnes zase mluví o „několika desítkách tisících vystrašených diváků“. Uţití modality, či případně její úplné vypuštění, svědčí o autorově názoru na problematiku (Simpson in Richarson 2007: 61). Autoři, kteří modalitu ve svých článcích nepouţili (Právo, MF Dnes), si jsou ve svém přesvědčení jistější neţ autor článku v Lidových novinách. Noviny navíc informace o mnoţství vyděšených diváků jen ztěţí mohli někde získat, případně ověřit; s největší pravděpodobností se tak jedná o mediální konstrukt. V Právu se zpočátku vývoje diskurzu objevuje zajímavá faktická chyba: můţeme se zde dočíst, ţe fiktivní výbuch byl zasazen do Jeseníků, ačkoli se jednalo o Krkonoše. S touto zkreslenou informaci přišel - jak Právo píše - Český rozhlas, a tisk ji jednoduše převzal, aniţ by se inkriminovanými záběry blíţe zabýval. Ve všech médiích je značný prostor věnován slovům mluvčího České televize. Naopak, skupině Ztohoven není poskytnut prostor ţádný. Ačkoli na internetových stránkách 27
www.ztohoven.cz byla k dispozici tisková zpráva, média zcela ignorují původní myšlenku celé akce. Z těchto poznatků můţeme usoudit, jakým způsobem tisk tvořil zprávy v první vlně diskurzu: celou akci interpretuje tím v danou chvíli nejjednodušším způsobem – na základě postoje České televize, případně přebíráním agendy z jiných médií. O moţném smyslu akce se neobjevuje zmínka ani v jednom z periodik. Ačkoli existence webové stránky s manifestem skupiny byla dostupná a logicky by se nabízelo její vyuţití, ţádný z autorů při psaní svého textu tak neučinil. Poskytnutím většiny mediálního prostoru České televizi, která se vůči činu skupiny Ztohoven poměrně ostře vymezuje, a ignorováním názoru opozice, dochází k delegitimizaci Ztohoven, o které mluví Chilton s Schäffnerem. Zároveň dochází k legitimizaci postoje České televize, která podává na uměleckou skupinu trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy.
6.1.2 Den druhý Téma trestního oznámení se v textech naplno rozvine aţ třetí den po akci, tedy 19. června. Tisk se celou akcí začíná víc zabývat a přestává pouze bezezbytku přebírat postoje České televize. Články, které se ve sledovaných médiích objevují dne 19. června, mapuje další část analýzy. Všechny jsou opět umístěny v přílohách práce. I. Právo, 19. června 2007: Česká televize vyčísluje škody po virtuální explozi a podává trestní oznámení, autor: (jp) Titulek tohoto článku je zavádějící, neboť explicitně předpokládá v existenci škody, kterou mělo způsobit proniknutí Ztohoven do vysílání televize, aniţ by v době vzniku článku bylo reálné způsobení jakékoli škody prokázáno. V perexu se čtenář jiţ dozvídá přesnější informaci:„Česká televize zkoumá, zda jí pirátským vysíláním (…) vznikla škoda.“ Následuje popis celé akce, ve kterém jsou členové Ztohoven označení za „hackery z umělecké skupiny Ztohoven“. Další část textu se věnuje sporu České televize a společnosti Sitour: je zde poskytnut prostor mluvčímu ČT Kraflovi, který říká, ţe případnou škodu bude televize poţadovat od společnosti Sitour, a řediteli společnosti Sitour, který zatím nedokáţe říci, „jak bude na požadavek ČT k úhradě škody reagovat.“ Nutno dodat, ţe ačkoli se v textu neustále opakuje téma škody způsobené proniknutím Ztohoven do vysílání, nikde není přesně řečeno, o jakou škodu se jedná. V následujícím odstavci se ke slovu dostává nový aktér diskurzu, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. „Podle jejího předsedy Václava Žáka by mohla České televizi hrozit i pokuta,“ uvádí článek. Můţeme se domnívat, ţe právě tato pokuta má představovat škodu, 28
která České televizi můţe vzniknout. V článku je zmíněna i Rada České televize, ta však nehraje podstatnější roli v rámci celého diskurzu a v jiných denících zmíněna není. V textu se dále mluví o podání trestního oznámení a o policejním vyšetřování celé akce. Závěr článku je věnován odstavci, ve kterém je veřejnost ujišťována, ţe Česká televize pracuje na zabezpečení kamer, „aby se situace nemohla opakovat“. Prostor je opět poskytnut mluvčímu ČT Kraflovi. II. Právo, 19. června 2007: K atomovému výbuchu nás inspiroval Rumburak, autor: Hynek Paštěka Jedná se o rozhovor s jedním ze členů skupiny Ztohoven, jehoţ jméno je skryto pod pseudonymem Leopold Korecký. Zveřejnění tohoto textu můţeme interpretovat jako snahu deníku o vyváţené zpravodajství: rozhovor není veden z perspektivy Ztohoven jako „rovnoprávného aktéra diskurzu“, ale z perspektivy Ztohoven jako „narušitele“. Jinak řečeno, stanovíme-li si osu „my“ vs. „oni“, rozhovor veden jako promluva „nás“ s „nimi“. Titulek článku můţe vyvolávat recesistické či triviální konotace (ačkoli je pravda, ţe Korecký sám o inspiraci Rumburakem hovoří). Rozhovor sám je dost strohý, Korecký je v odpovědích jen málo sdílný, nezabíhá do podrobností a dvakrát odmítne o něčem mluvit, coţ utvrzuje obraz o skupině Ztohoven jako o nějakém uzavřeném sdruţení hackerů či přímo o gangu. Tento dojem umocňuje i fakt, ţe Korecký vystupuje pod pseudonymem. III. MF Dnes, 19. června 2007: Vyděšeným k smrti se omlouváme, autor: Ondřej Šťastný První věta článku začíná citací z tiskového prohlášení skupiny Ztohoven, které zní: „Nejsme žádná teroristická skupina, účelem není jakkoli společnost zastrašit.“ V úvodu textu však zároveň chybí jakékoli objasnění toho, co Ztohoven tedy vlastně je. Následuje popis akce, ve kterém se vyskytují výrazy s negativními konotacemi: „nabourat“ či „ jaderná bomba“. Popis toho, co je skupina Ztohoven a jaké jsou její cíle, se nachází aţ o několik odstavců dále, a to pouze nepřímo, v útrţcích a náznacích. Poměrně neutrální popis struktury a činnosti skupiny se nachází aţ v závěrečném odstavci. V druhém odstavci je prvně věnován prostor mluvčímu Ztohoven, Zdeňkovi Dostálovi. „Těm, které vysílání k smrti vyděsilo, se omlouváme,' řekl včera mluvčí skupiny, performer Zdeněk Dostál. V podobných akcích však chtějí Ztohoven pokračovat. A podle všeho bude další akce opět nepřehlédnutelná. 'Skupina vznikla na principu, že každá akce musí být větší než ta předešlá,' vysvětlil zakladatel Ztohoven, výtvarník Roman Týc.“
29
Větou „těm, které vysílání k smrti vyděsilo, se omlouváme“ je inspirován samotný titulek článku. Tato Dostálova citace se objevuje i v jiných článcích a všude je – podobně jako v námi analyzovaném článku - uţita v takovém kontextu, ţe vyznívá jako doznání ze strany Ztohoven, ţe celá akce veřejnost opravdu vyděsila. To dokazuje uţití částice „však“ v tomto článku MF Dnes, která staví Dostálova slova do rozporu. Nemáme k dispozici původní záznam Dostálových slov, ovšem můţeme se domnívat, ţe v původním kontextu měla jeho slova spíše ironický podtext, který měl za cíl vyjádřit to, ţe celý čin nemohl nikoho reálně vyděsit. Další věta je ukázkou mediálního konstruktu: akce je „nepřehlédnutelná“, protoţe ji MF Dnes označuje za nepřehlédnutelnou. Závěrečná věta Romana Týce ve čtenáři vyvolává nejistotu, čeho se od Ztohoven dočká příště. V další části je uvedeno několik vět z tiskového prohlášení, které mají vysvětlit účel průniku Ztohoven do televizního vysílání. Nicméně, je tak učiněno za pomoci vět vloţených do nepůvodního kontextu, takţe konečné vyznění je nejasné a pro nezasvěcenou veřejnost jen velmi málo pochopitelné. Následující odstavec se zabývá trestním oznámením. Je zde zmíněn „umělecký záměr“, který je vloţen do ironických uvozovek. V textu je uvedeno, ţe skupině hrozí „až pět let vězení“: automaticky je tedy uvedena nejvyšší trestní sazba. S tímto jevem se v analyzovaných textech z pozdějšího období ještě setkáme. Autor článku píše, ţe „Česká televize (…) plánuje podat trestní oznámení pro čtyři delikty, které měli umělci nabouráním se do vysílání spáchat“. Uţitá modalita opět svědčí o autorově přesvědčení o pravdivosti: v tomto případě zdá se zcela neztotoţňuje s postojem České televize. Prostor je věnován jak mluvčímu Ztohoven, tak mluvčímu České televize. „Všechno má své hranice. Ať to pachatelé odůvodňují jakkoli, jejich čin mohl zbytečně vyděsit desítky tisíc diváků. Naše divácké středisko zaznamenalo nejrůznější zmatené telefonáty.“ Členové Ztohoven jsou označeni za „pachatele“ a můţeme zde zaznamenat uţití modality, kdyţ Krafl mluví o vyděšení desítek tisíc diváků, ačkoli k ničemu takovému nedošlo. Jediný důkaz, kterým je argument o moţném vystrašením veřejnosti podepřen, je zde nekonkrétní zmínka o „nejrůznějších zmatených telefonátech“. Text pokračuje krátkým odstavcem, ve kterém se rozebírá moţná vina společnosti Sitour. Uzavírá jej věta pronesená mluvčím České televize, která má veřejnost ujistit, ţe televize pracuje na zabezpečování svého vysílání. Poslední
část
textu
je
věnována
popisu
skupiny
Ztohoven.
Skupina
je
„undergroundového charakteru“, jejímiţ členy jsou podle tvrzení mluvčího skupiny Dostála „umělci z různých oborů, ale (…) i zaměstnanci reklamních agentur, podnikatelé, studenti 30
nebo nezaměstnaní.“ Tato slova mají pravděpodobně za cíl přiblíţit skupinu Ztohoven širší veřejnosti. IV. Lidové noviny, 19. června 2007: Televize hledá viníka „výbuchu“, autor: (tin) V titulku je výraz „výbuch“ vloţen do uvozovek, coţ má za cíl čtenáři naznačit, ţe se nejedná o ţádný reálný výbuch, ale fingovanou akci skupiny Ztohoven. Avšak čtenář neznalý kontextu mohl být po přečtení titulku mírně zmatený. Stejný jev, tedy vloţení výrazu „atomový výbuch“ do uvozovek, které mají naznačovat nadsázku ze strany novin, se objevuje i v perexu. Skupina Ztohoven je tu označena za „recesistickou skupinu“. V dalším odstavci se čtenář dozvídá informace o trestním oznámení a o tom, ţe televize bude chtít finanční odškodnění jako po „Ztohovenu“, tak po společnosti Sitour. Opět je zde poskytnut prostor mluvčímu ČT a jeho slovům, ţe „rozhodně došlo k pochybení z jejich strany [ze strany Sitouru]“. Uţití výrazu „rozhodně“ svědčí o naprostém přesvědčení o bezúhonnosti České televize: jak Krafla , který tato slova pronesl, tak autora Lidových novin, který se rozhodli zrovna tato slova publikovat. O tom svědčí i odvolávání na právní moc, které se objevuje v další větě („Podle smlouvy se společnost zavázala, že ochrání vysílání a signál,' uvedl Krafl.“). Následuje část věnovaná RRTV, která bude „na svém jednání 26. června zkoumat i to, zda nedošlo k pochybení také ze strany České televize, která je za vysílání odpovědná“. Aţ rozhodnutí RRTV je tedy v rámci diskurzu zodpovědné za určení viníka. Závěrečná stať je věnována skupině Ztohoven, o které je zde řečeno, ţe je tvořena představiteli „pouličního umění“ a „studenty vysokých škol uměleckého směru“. Označení členů skupiny za studenty můţe mít dvojí interpretaci: můţe se jednat o výraz s určitými pozitivními konotacemi, nebo také s konotacemi zlehčujícími (ve smyslu „jsou to pouze neškodní studenti“). V textu je dále parafrázováno tiskové prohlášení a je zde uvedena jeho první věta („Nejsme žádná teroristická ani politická skupina, účelem není jakkoli společnost strašit či manipulovat.“) Shrnutí Druhý den po průniku se v médiích objevuje hlavní téma, které je obsaţeno ve všech třech sledovaných denících: Česká televize podává spolu se společností Sitour trestní oznámení na skupinu Ztohoven. Tisk také konečně poskytuje – alespoň částečně - prostor straně
31
„narušitelů“, tedy skupině Ztohoven. Tisk čerpá z tiskového prohlášení, které je dostupné na webových stránkách skupiny (viz přílohy9) a má slouţit k objasnění smyslu jejich akce. Přesto se však jejich myšlenka v periodicích nesetkává s přílišnou snahou o pochopení. Poskytnutou tiskovou zprávu tisk buď zcela ignoruje (Právo), nebo se zaměřuje jen některé její části vytrţené z kontextu (Lidové noviny, MF Dnes). Skupinu Ztohoven zastupuje tiskový mluvčí Zdeněk Dostál, prostor mu však poskytuje pouze MF Dnes, jejíţ článek tak můţeme povaţovat co do mnoţství prostoru věnovanému mluvčímu České televize a mluvčímu Ztohoven za nejvyváţenější. Média stále udrţují jiţ nakročenou dichotomii „narušitelé statusu quo“ (skupina Ztohoven) vs. „oběti narušení“ (Česká televize, diváci pořadu Panorama). Majitelé horských středisek jako aktér mizí. Ačkoli rámování Ztohoven jiţ začíná být vyváţenější, stále se kromě označení „umělecká skupina“ objevují označení „hackeři“ a „piráty“. Souběţně s těmito negativními označeními se menšinově objevují označení, která mají za cíl trivializovat či amaterizovat skupinu Ztohoven. Nejčastěji se v kontextu Ztohoven uţívá označení „recesistická skupina“. Zlehčující konotace také můţe obsahovat označení členů skupiny za „studenty“, jak jsme tomu svědky ve článku v Lidových novinách. Zlehčující rámování můţe svědčit o tom, ţe tisk nechce rámovat skupinu silně negativně, tedy tak, jak je to předkládáno Českou televizí, ale zároveň nemůţe – z důvodu stability mediální hegemonie, které je součástí – rámovat akci na tak, jak k tomu vybízí prohlášení skupiny Ztohoven. Volí si tak vlastní rámování, pomocí kterého se snaţí diskurzivně prosadit chápání celé akce jako recese. Takovéto rámování je pro média výhodné i z jiného důvodu: studentská recese nemůţe představovat ohroţení její hegemonní pozice.
6.1.3 Komentáře v první vlně mediálního zájmu Ve dnech následujících po celé akci se v médiích objevují první tematické komentáře, které se v první vlně mediálního zájmu vyznačují největší četností v rámci celé kauzy. Zařadíme je do zvláštní kapitoly, neboť se liší od klasických novinových zpráv, tzv. hard-news, jak je označuje Fairclough (Fairclough 1995: 72). Zatímco novinová zpráva se prezentuje jako zdroj objektivních, nestranných faktů, v komentářích je stěţejní vlastní názor autora. Klasické tisková zpráva je svázána určitou formou: nejpodstatnější informace se nacházejí v perexu a tělo článku tyto informace dále rozvíjí. Tato forma v případě komentáře není důleţitá. 9
V přílohách je přiloţeno tiskové prohlášení, které je dostupné na oficiálních stránkách skupiny Ztohoven (www.ztohoven.com, 18. 4. 2009).
32
I. Lidové noviny, 19. června 2007: Ztohoven České televize, autor: Martin Zvěřina Tento komentář předchází v Lidových novinách článek z téhoţ dne, který je analyzovaný v předchozí části práce. Ztohoven jsou označováni za „uměleckou skupinu“ a „performery“, pořad Panorama za „vysílání 'ze zajímavých míst Česka', rozuměj těch, které si zaplatí“. Zpřísnění bezpečnostních opatření u vysílání České televize, aby bylo zabráněno opakování akce je rámováno jako „protipokutová prevence“. Akce Ztohoven je pozitivně kvitována („televizní fiktivní výbuch v režii Ztohoven však byl navzdory 'desítkám vyděšených diváků' užitečný a nejen z pohledu umělců úspěšný“), trestní stíhání členů Ztohoven odmítnuto. Uţitím tvaru 1. osoby mnoţného čísla se autor staví do pozice mluvčího větší skupiny lidí: čtenářů, potaţmo veřejnosti jako celku („doufejme, že autoři provokace, která nikoho nepoškodila, neskončí ve vězení“). Kritizuje Českou televizi z finančního prospěchářství a tvrdí, ţe “lze nalézt celou řadu jejích pořadů, které (…) konzumenty nejen manipulují, ale i poškozují“. Problematizaci původního diskurzu České televizi značí i vloţení údaje o „desítkách tisíc vyděšených diváků“ do uvozovek. II. MF Dnes, 19. června 2007: Ztohoven místo Lamberta!, autor: Martin Komárek Skupina Ztohoven je v tomto komentáři vyuţita jako prostředníka ke kritice zkostnatělosti České televize. V komentáři je ironicky nadsazena skutečnost, kdyţ tvrdí, ţe ředitel České televize by neměl skupinu členy skupiny Ztohoven ţalovat, „nýbrž přizvat k tvorbě pořadů, zejména politických“. Skupina je označena za „rozpustilé žertéře“ i za „piráty“, toto označení je však vloţeno do uvozovek, které naznačují nadsázku. Myšlenka akce Ztohoven je záměrně dezinterpretována: text tvrdí, ţe skupina pronikla do vysílání proto, ţe se jim pořad Panorama zdál nudný. Autor tak učinil pravděpodobně proto, aby získal oporu ve své kritice. III. Lidové noviny, 20. června 2007: Rumburaci v televizi, autor: Miloš Čermák V tomto obsáhlém komentáři Miloše Čermáka je skupina Ztohoven označena rozporně za „videopiráty“ i za „uměleckou skupinu“ (ačkoli tento výraz je v jednom případě vloţen do ironických uvozovek). Akce Ztohoven je rámování jako „provokativní“, „nepolitická“ i „neumělecká“, pořad Panorama jako „placená reklama“. Opět dochází k dezinterpretaci tiskové zprávy, kdyţ je v textu řečeno, ţe Ztohoven sami označují celou akci za „recesistický happening bez politického pozadí“: toto tvrzení však není nikde doloţeno, jedná se tak pravděpodobně o Čermákovu interpretaci tiskové zprávy, kde však není recese zmíněna ani v náznacích. Čermák dále označuje tiskovou zprávu 33
Ztohoven, ve které se zmiňují o moţné záměně mediálního reality za skutečnost za „plané žvásty“. Technické provedení akce je označeno za ve skutečnosti ne tak autentické, „jak tvrdí novinové články“, zároveň však celá akce „nesplňuje ani kritéria pro šíření poplašné zprávy, kvůli kterému budou její autoři asi trestně stíháni“. V druhé části článku jsou popisovány podobné průniky do vysílání, ke kterým došlo v zahraničí, resp. v USA. Akce Ztohoven je tu označena za „zajímavou“ v rámci celosvětového měřítka. Nicméně na závěr článku je uvedeno, ţe „bezpochyby jde o trestný čin, podobný třeba krádeži: když nic jiného, tak může způsobit konkrétní finanční ztráty a ohrožovat tak podnikání televizních společností. Ve Spojených státech proto pro pachatele těchto činů platí od konce osmdesátých let poměrně vysoké tresty (…)“. Autor tak s naprostou jistotou označuje média jako společnosti, jejíţ hlavním cílem je nikoli informovanost veřejnosti, vyváţenost zpravodajství, nestrannost apod., ale finanční zisk. Uţití příkladu ze Spojených států, jeţ pro většinu české veřejnosti představují velmi významnou autoritu a často bývají chápany jako vzor správné demokracie, má slouţit jako podpůrný argument Čermákova tvrzení. Jeho slova delegimitují čin Ztohoven a legitimují postup České televize. IV. Lidové noviny, 22. června 2007: O tom, jak z toho ven, autor: Ondřej August V komentáři je akce označena za „pirátské vlomení“ a „vizuální atrapu atomového výbuchu“. Představa „mediálni reality“, tak jak ji chápou Ztohoven, je kritizována. Autor staví komunikaci skrz média na stejnou rovinu jako komunikaci tváří v tvář a označuje existenci „mediálního světa“ jako paralelu ke „světu reálnému“ za „v tuzemsku poměrně rozšířený konstrukt“. „Čteme-li noviny nebo sledujeme televizi, je to v podstatě totéž, jako bychom s někým mluvili, jen vzdálenost je delší. Pořád ale jde o komunikaci lidí – v tomto případě novináře na jedné straně a čtenáře či diváka na straně druhé“. Pokud tato slova aplikujeme na mediální teorie, autor se zde snaţí vyvolat dojem, ţe mezi dvoustranným komunikačním typem „tváří v tvář“ a Thompsonovou „mediovanou kvaziinterakcí“ není ţádný rozdíl. Akce Ztohoven je kritizována i z profesionálního hlediska, kdyţ se v textu objevuje věta: „Kdyby byl akt Ztohoven uměním, vybrala by si skupina k útoku na všemožné domnělé manipulace hlavní vysílací čas, do něhož pirátsky se dostat je skutečné umění.“ V. Lidové noviny, 27. června 2007: Do toho, Ztohoven!, autor: Tomáš Baldýnský Tento komentář je veden ve značně ironickém duchu a obratně pracuje s hyperbolou i metaforou. Skupina mluví jako o „uměleckých teroristech“ a zpochybňuje celou akci pro nedostatečnou propracovanost. Zapracování atomového výbuchu do přímého přenosu je 34
označeno za „oldskůlové“ a jako symbol mediální manipulace jako „retro, bezzubé a úplně mimo“. Akce jako umělecká výpověď je označena za „vtip“. Tvrdí, ţe „naše mediální sféra přece není manipulována takto neohrabaně, dnes už nikdo události nevymýšlí a neznásilňuje média, aby přenášela lži. Věci se však dějí ve správný čas, jsou postrkávány, přiživovány a promyšleně vykládány tím správným způsobem. Nemanipuluje se tudíž s fakty, ale s těmi, kdo s fakty zacházejí.“ Ironicky nabízí jiné, lepší varianty, kterými by šlo fungování médií zpochybnit. Shrnutí V komentářích dochází k rozvíjení témat, na které v klasickém formátu novinové zprávy není prostor. Aktéři diskurzu zůstávají stejní, ovšem mizí jejich striktní dělení na ose „narušitelé statusu quo“ vs. „oběti“. Začíná se rýsovat nová osa „narušitelé statusu quo“ vs. „status quo“. Status quo představuje Česká televize, narušiteli je skupina Ztohoven. Některé komentáře se staví na stranu „statusu quo“, jiné na stranu „narušitelů“, a de facto se tak prezentují jako odpůrci stávající mediální hegemonie. Na první pohled se zdá, ţe rámování v jednotlivých komentářích nezáleţí na obecném stanovisku dané mediální organizace. Můţeme tak usoudit dle komentářů v Lidových novinách: během několika dnů vycházejí celkem čtyři, přičemţ první z nich se jednoznačně přiklání k „narušitelům“, zbylé tři však obhajují stávající status quo a snaţí se podpořit legitimitu moci médií, která je „narušiteli“ zpochybňována. Jev vyskytující se Lidových novinách můţeme interpretovat na rovině sociální praxe mediální organizace. Článek výrazně pozitivně rámující Ztohoven vyšel hned druhý den po akci, tedy v době, kdy mediální organizace, tedy Lidové noviny, ještě nezvládla diskurz dostatečně zpracovat tak, aby jednotně prezentoval politiku redakce. K tomuto dochází aţ později a výsledkem jsou tři další komentáře na první pohled působící liberálně, ovšem při podrobnější analýze podporující stávající mediální hegemonii.
6.1.4 Vývoj v druhé polovině první vlny mediálního zájmu V druhé polovině června 2007 začíná zájem médií o kauzu Ztohoven opadat. V MF Dnes vychází článek ještě 20. června, později se jiţ sledovanému tématu nevěnuje. V Právu a v Lidových novinách vychází do konce června ještě dva články. V následující části práce nejprve rozebereme článek z MF Dnes, a následně se budeme zabývat články z Práva a z Lidových novin.
35
I. MF Dnes, 20. června 2007: Výbuch chystali 3 roky, autoři: Jakub Pokorný, Petr Švec Podtitulek článku zní „Skupině Ztohoven za pirátské narušení vysílání ČT hrozí pokuta 10 milionů“. Podtitulek se váţe k jedné z částí článku, která říká: „I když za pirátské vysílání hrozí pokuta až 10 milionů, v praxi ji ještě nikdo nedostal.“ Můţeme si opět všimnout snahy o senzacechtivost, která je z podtitulku patrná. Autoři opět automaticky uvádí nejvyšší moţnou částku, ačkoli se jedná pouze o spekulaci. Akce je označena jako „virtuální ‚jaderný útok na Českou televizi‘“ a „malý šot s atomovým výbuchem, tedy typickým kouřovým ‚hřibem‘ stoupajícím mezi svahy“. Zvláště u druhého označení se objevuje snaha o přesné popsání celé situace, které se v předchozích textech neobjevuje. V prvním případě se jedná o metaforu, která má zvýšit atraktivnost článku pro čtenáře, ovšem obsahuje negativní rámování. První část textu hovoří o tom, ţe „nedělní virtuální 'jaderný útok na Českou televizi' nebyl prvním pokusem skupiny Ztohoven, jak takto narušit vysílání stanice.“ Jedna z moţných interpretací zmiňování druhého pokusu o narušení vysílání je, ţe se jedná o snahu MF Dnes o zveličení celé kauzy a vyvolání určitého pocitu veřejného ohroţení, které hrozí ze strany Ztohoven. Článek poskytuje dost prostoru mluvčímu Ztohoven Dostálovi. Ten se vyjadřuje k pohnutkám, které skupinu k narušení vysílání vedly, a k délce příprav na akci. Je uvedeno, ţe Dostál „ani s odstupem několika dnů nelituje uskutečnění akce“. MF Dnes tak explicitně vyjadřuje předpoklad, ţe by členové Ztohoven mohli z určitých důvodů svého činu litovat. V textu se opakuje jiţ známá znejišťující teze o tom, ţe příští akce dle filozofie skupiny intenzitou překoná tu předchozí. Pro připomenutí, obsahově stejné sdělení se objevuje v článku MF Dnes i předchozí den. Zmíněna je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a prostor je poskytnutý i slovům Martina Krafla o podání trestního oznámení. Na rozdíl od předchozího diskurzu se zde objevují slova, ţe ţádné škody proniknutím do vysílání vzniknout nemusely. Následuje tvrzení, ţe „pokud by však ČT dostala od rady pokutu, jistě by ji po 'pirátech' požadovala“. Předposlední část textu se obsahuje slova Petra Pospíchala, jednoho ze členů rady, který hovoří o moţných pokutách, které rada můţe udělit za pirátské vysílání. Závěr článku je věnován rekapitulaci celé akce a zmínce o Romanu Týcovi a jeho nám jiţ známé výměně skel praţských semaforů. Tato zmínka je uvedena slovy: „‘Hřib‘ není jediný vtip, který může vyjít performery draho.“ Dochází tak k označení obou akcí za „vtip“.
36
II. Právo, 21. června 2007: Další pokus hackerům nevyšel, autor: (ČTK, jp) V tomto textu Právo krom rekapitulace všech předchozích událostí, které se v kauze Ztohoven udály, zmiňuje – podobně jako MF Dnes v článku předchozí den – druhý pokus o „vniknutí do pořadu Panorama“. III. Právo, 29. června 2007: ČT hrozí pokuta 10 miliónů za nabourání vysílání Panoramy, autorka: Jana Perglerová Se zpoţděním Právo zmiňuje pokutu, která má být udělena České televizi a skupině Ztohoven. Tato zpráva se objevuje v článku v MF Dnes jiţ 20. června. Perex říká, ţe „České televizi hrozí pokuta až deset milionů korun kvůli pirátské akci skupiny Ztohoven. (…) Skupinu Ztohoven může přijít jejich 'legrace' až na pět miliónů korun pokuty.“ Takovýto text jakoby čtenáři říkal, ţe „nebohá“ Česká televize se stala obětí „pirátů“ a kvůli nim teď bude muset platit obrovskou sumu peněz. Slovo „legrace“, které je uţito jako označení pro akci Ztohoven, je zde vloţeno do uvozovek. Tuto lingvistickou praktiku můţeme interpretovat následovně: text chce naznačit, ţe Ztohoven chápou svoji performance jako legraci, ale dopady akce jsou takové, ţe celá akce jiţ nelze být povaţována za legraci. V tom samém článku se níţe dozvídáme, ţe pokuta pro Českou televizi můţe být v rozmezí 20 tisíc aţ 10 milionů korun, autor však na začátku článku automaticky uvádí nejvyšší hranici. To samé se děje v případě pokuty pro Ztohoven, kde se můţe postih pohybovat v rozmezí od 50 tisíc korun aţ do 5 milionů. Opět se tak objevuje snaha po senzacechtivost, která má zvýšit atraktivnost článku a je typická pro bulvární tisk. IV. Lidové noviny, 21. června: Falešný výbuch pomohl odhalit zbytečnou dotaci, autorka: Martina Jelínková Tento článek otevírá nové téma: odhalení dvojí financování společnosti Sitour10. Lidové noviny se v souvislosti se skupinou Ztohoven zabývají tímto tématem aţ do konce června, a zmínky o něm se zde objevují po celý zbytek trvání mediálního zájmu o skupinu Ztohoven. Téma je pro nás zajímavé hlavně z důvodu, ţe ţádné z dalších sledovaných periodik se o něm ani v náznaku nezmiňuje. První věta článku zní: „Desítky milionů korun by mohl ušetřit stát díky falešnému atomovému výbuchu, který minulý týden odvysílala Česká televize v pořadu Panorama. Akce skupiny Ztohoven totiž upozornila na pro stát nevýhodnou smlouvu mezi dodavatelem pořadu, 10
Ministerstvo pro místí rozvoj platilo společnosti Sitour paušální částku 20 milionů korun ročně na provozování pořadu Panorama, ale navíc byl Sitour financován i ze soukromých prostředků některých destinací.
37
firmou Sitour, a ministerstvem pro místní rozvoj.“ Hned v úvodu tedy dochází k připsání pozitivního přínosu skupině Ztohoven na odhalení celé aféry. Toto rámování je umocněno uţitím výrazu „díky“ a „upozornila“. Členové skupiny jsou však stále označováni za „hackery“. Mění se rámování pořadu Panorama, který je označen jako „prezentace pro města a rekreační oblasti“. V textu se objevuje zpráva, ţe ministerstvo pro místní rozvoj chce od smlouvy se Sitourem odstoupit a podat trestní oznámení. Následuje dodatek: „Zlobí se ale i města“. Noviny tak explicitně tvrdí, ţe se ministerstvo na společnost Sitour „zlobí“. Zpráva o dvojím financování Sitouru je označena za „alarmující“. V. Lidové noviny, 22. června 2007: Činnost Sitouru prošetří police, autor: (jel) Tato zpráva je jen krátkým shrnutím článku z předchozího dne. Je zde zdůrazněno – jak je patrné jiţ ze samotného titulku – trestní oznámení podané na společnost Sitour. Shrnutí Vývoj diskurzu během posledního období první vlny zájmu se vyznačuje úpadkem atraktivnosti kauzy. MF Dnes mu v tomto období věnuje pouze jediný článek, určitý sporadický zájem můţeme zpozorovat pouze v Právu a v Lidových novinách. V této fázi do diskurzu vstupuje nový aktér, kterým je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ačkoli se zmínky o ní objevovali uţ v předchozí fázi, aţ nyní se stává plnou součástí diskurzu. RRTV představuje autoritu vycházející ze statusu quo, která rozhodne o tom, jestli Česká televize udělala chybu a špatně zabezpečila své vysílání. V první fází první vlny mediálního zájmu všechna sledovaná periodika rámují celou událost na základě pohledu, který se jim dostává od České televize, coţ můţeme usoudit dle mnoţství prostoru věnovanému mluvčímu České televize v prvotních článcích. Dle uţitého rámování je moţné na základě označování jednotlivých aktérů vytvořit dichotomii „narušitel statusu quo“ vs. „oběti narušení“. S postupem času však většina periodik zjišťuje, ţe původní rozdělení jiţ není dostačující a začínají jej měnit. Ačkoli, některá média (Právo) jsou zkostnatělá a i s postupným vývojem diskurzu se drţí původního rozdělení. Svými texty prohlubují nastolenou dichotomii „narušitelé statusu quo“ vs. „oběti narušení“ a činí tak i ke konci první vlny mediálního zájmu. Naproti tomu u MF Dnes i Lidové noviny můţeme zpozorovat tendenci vlastního rámování. U MF Dnes se projevuje například poskytnutím prostoru mluvčímu skupiny 38
Ztohoven, kterého ve svých článcích staví na rovnocennou pozici k mluvčímu České televize. Ačkoli, u MF Dnes také můţeme vysledovat častou snahu o senzacechtivost, která vyuţívá akci Ztohoven jako cíl ke zveličení, které můţe vést ke zvýšení prodeje. Lidové noviny jako jediné v rámci celé kauzy zmiňují dvojí financování firmy Sitour, díky kterému dochází k pozitivnímu rámování akce skupiny Ztohoven. Označení „narušitel statusu quo“ se tak přesouvá ze skupiny Ztohoven na společnost Sitour. Akce skupiny Ztohoven je označena jako klíčová pro odhalení této defraudace a jejich pozice se tak na ose „narušitel statusu quo“ vs. „status quo“ přechyluje spíše na stranu „statusu quo“. V ostatních sledovaných médiích se téma dvojího financování Sitouru neobjevuje ani ve zmínkách: nejspíše je tomu tak proto, ţe v danou chvíli není pro udrţení legitimity mediální hegemonie ţádoucí výrazně pozitivní rámování skupiny. Pokud by téma ostatní média převzala a psala o něm podobným stylem, jako je tomu u Lidových novin, mohlo snadno dojít k legitimizaci činu Ztohoven a tím pádem k ohroţení stávající pozice médií. Přebrání agendy se však v tomto případě neděje, k legitimizaci Ztohoven v rámci diskurzu nedochází a téma zaniká mezi celou řadou jiných témat. Pro naši práci je klíčový poznatek, ţe v článcích se neobjevuje informace o skutečném záměru celé akce a jádro problému je přesunuto jinam (na trestní oznámení a jiné postihy, dvojí financování společnosti Sitour apod.). Tento poznatek dokazuje, ţe tisk se problémem, na který chtěla skupina Ztohoven svým činem poukázat, ve skutečnosti odmítá zabývat. Tento postoj vychází z logiky média jako ekonomického subjektu. Podle Gramsciho hegemonie stojí na dobrovolném přijetí dominance těmi, nad kterými je vykonávána. V případě médií je hegemonie vykonávána na veřejnosti, která konzumací mediálních produktů zajišťuje mediálním organizacím ekonomickou prosperitu a zároveň legitimuje jejich hegemonii. Pokud by média přiznala, ţe mediální realita tak, jak ji kritizují Ztohoven, je skutečným problémem, ohrozila by svoji vlastní existenci.
6.2 Druhá vlna mediálního zájmu: Zadržení členů skupiny Ztohoven Druhá vlna mediálního zájmu o skupinu Ztohoven je spojena se zadrţením několika členů skupiny Ztohoven. Tato vlna je mnohem méně intenzivní neţ vlna první. Její začátek a zároveň kulminaci můţeme datovat k 9. srpnu 2007, kdy se zpráva o obvinění členů skupiny objevuje ve všech sledovaných médiích. Většina článků je krátká a stručná, delší text vydávají pouze Lidové noviny. Zde také vychází komentář a rozhovor s jedním ze členů Ztohoven. V následující analýze jednotlivé texty postupně rozebereme.
39
I. Právo, 9. srpna 2007: Obviněni dva členové skupiny Ztohoven, autor: (ČTK) V tomto článku jsou Ztohoven označeni za „uměleckou skupinu“, akce je označena za „propašování záběrů jaderného výbuchu“. Policisté jsou označeni za „kriminalisty“, coţ vzbuzuje zdání, ţe se zabývají opravdu závaţným trestným činem. Jako zdroj informací je uveden zpravodajský server Aktuálně.cz. V další části textu dochází k negativnímu rámování skupiny uţitím věty: „Čin je klasifikován podle přísnějších paragrafů, protože k šíření poplašné zprávy využili sdělovací prostředky.“ Ačkoli vina skupiny v šíření poplašné zprávy prozatím nebyla prokázána, je zde bez respektování presumpce neviny čtenářovi předkládána jako fakt. II. MF Dnes, 9. srpna 2007: Policie obvinila aktéry „výbuchu“ v Krkonoších, autor: (ku) V MF Dnes toho dne vychází dva články se stejným názvem a autorem. První, delší, který v novinách najdeme na straně dvě, představuje pouhé rozšíření druhého, který je umístěn na čtvrté straně. V analýze se proto budeme zabývat delší verzí článku. Článek je uveden větou: „Smyšlený atomový výbuch v Krkonoších, který v České televizi v pořadu Panorama viděly tisíce lidí, má konkrétní viníky.“ Čin je tak nepřesně označen za „smyšlený atomový výbuch“ a důraz je kladen na informaci, ţe jej „viděly tisíce lidí“. Citována jsou slova Petra Číţka, šéfa kriminální policie Okresního policejního ředitelství v Trutnově: „Trestní stíhání se zřejmě rozšíří o další lidi a bude se týkat i starších podobných útoků.“ Číţek zde označuje performance Ztohoven za „útoky“ a jiţ dopředu je kriminalizuje moţným trestním stíháním. V závěru se objevuje informace, ţe „pokud jim soud prokáže vinu, hrozí jim trest v rozmezí od půl roku do tří let vězení.“ Při srovnání s článkem v Právu si v tomto textu povšimnout správného uţití presumpce neviny. III. Lidové noviny, 9. srpna 2007: Umělce obvinili za fiktivní jaderný výbuch v televizi, autor: čtk, dom Text v Lidových novinách je v označování znatelně opatrnější. Píše, ţe „za trestný čin šíření poplašné zprávy policie považuje akci, kdy (…)“ Trestní oznámení tak není označeno za všeobecně platný fakt, ale za konstrukt policie. Článek dále obsahuje rekapitulaci událostí, které se kolem skupiny Ztohoven udály. Závěrečný odstavec je věnován rekapitulaci problematiky dvojího financování společnosti Sitour. Stejně jako v předchozích článcích v Lidových novinách týkajících se aféry Sitouru, je zde připisován pozitivní přínos akci skupině Ztohoven. 40
V. Lidové noviny, 10. srpna 2007: Ztohoobviněníven, autor: Zbyněk Petráček Tento komentář vystupuje proti obvinění umělecké skupiny z šíření poplašné zprávy. Akce je označena za „partyzánský průnik do veřejnoprávní televize“, přičemţ pojem partyzán má v českém kontextu pozitivní konotace jiţ z dob 2. světové války. Autor se staví do mluvčího větší skupiny lidí a hovoří za ty, „kteří se zajímají o dění ve veřejném prostoru“. Text kritizuje pojem „poplašné zprávy“ a zdůrazňuje obtíţnost její definice. Odmítá moţnost jaderné paniky v českém kontextu, kdyţ tvrdí, ţe „v Česku se jaderných zbraní de facto nikdo nebál, ani když za normalizace byly kousek za Prahou“. Na závěr článku je akce srovnávána s filmovou fabulací Český sen. VI. Lidové noviny, 10. srpna 2007: Věřím, ţe nikoho z nás nezatknou, autorka: Renata Kalenská Rozhovor převáţně o průběhu výslechů ve věznici na Bartolomějské je veden s jedním ze stíhaných členů skupiny s pseudonymem Eman Cipace. Představuje velmi výjimečný případ mezi texty v celém diskurzu, neboť jako jeden z mála je zaměřen na perspektivu členů skupiny Ztohoven. Perex článku obsahuje útrţek ze slov dotazovaného, jenţ tvrdí, ţe „rozhodně jsme [skupina Ztohoven] neměli v úmyslu vykonat trestný čin.“ Celý rozhovor pracuje s dichotomií „my“ vs. „oni“, přičemţ jako „my“ jsou v tomto případě označení členové Ztohoven a jako „oni“ je označena policie, potaţmo celý status quo. Článek je psán z pozice „my“, coţ dokazují např. autorčina slova v otázce, kterou klade respondentovi: „Mluvila jsem o tom s několika právníky. Nereagujete vlastně hystericky? Advokát Václav Vlk říká, že to celé je 'blbost'“. S označení trestního oznámení za „blbost“ se sama autorka ztotoţňuje a toto rámování má podpořit i autorita právníka. Shrnutí V této fázi diskurzu do něj výrazněji vstupuje nový aktér, kterým je policie. Ta vystupuje z pozice legální moci, tedy statusu quo. Předchozí rozdělení aktérů na ose „narušitelé statusu quo“ vs. „oběti narušení“ přestává být na diskurz aplikovatelná, neboť pozornost diskurzu se z „obětí narušení“ přesouvá na samotný „status quo“ a na to, jakým způsobem se se svým narušitelem vypořádá. Jako nejvhodnější se tedy jeví rozdělení na ose „status quo“ vs. „narušitel statusu quo“. „Status quo“ je reprezentován policií, Českou televizí, RRTV, případně soudní mocí, „narušitelem“ ve většině textů zůstává skupina Ztohoven. 41
Média se povětšinou tohoto rozdělení drţí a uzpůsobují mu rámování ve svých článcích. Výjimkou jsou Lidové noviny: ty se v této část diskurzu profilují jako sympatizanti skupiny Ztohoven. V období druhé vlny mediálního zájmu, kdy se ostatní sledovaná média tématem zabývají pouze v jediném článku, věnují skupině Ztohoven tři články. Zpráva z 9. srpna klade důraz na dvojí financování Sitouru a drţí se tak dichotomie naznačené v předchozí části analýzy. V komentáři je negativně rámováno trestní stíhání skupiny a postoj České televize. V rozhovoru s jedním ze členů skupiny se objevuje vlastní dichotomie aktérů, které se doposud v celém diskurzu ani náznakem neobjevilo. Aktéři jsou tu rozděleni na ose „my“ vs. „oni“, kde „my“ představuje skupinu Ztohoven a „oni“ policii, potaţmo celý status quo. Tento rozhovor je v této části diskurzu jediným, který se snaţí o rozebrání původní myšlenky subverze.
6.3 Třetí vlna mediálního zájmu Třetí vlna mediálního zájmu souvisí s NG333 – novým oceněním Národní galerie a společnosti ČEZ, která je určena pro umělce do 33 let. Tato vlna zahrnuje delší období neţ předchozí období: její počátek můţeme umístit na konec srpna 2007 a konec k závěru prosince 2007. Kulminace je zapříčiněna udělením ceny skupině Ztohoven, ke které dochází 6. prosince 2007. Některé jevy se nyní jiţ v diskurzu opakují, proto budeme analyzovat pouze nové prvky, které se v diskurzu doposud neobjevovaly. Opakujícími prvky se budeme podrobněji zabývat pouze v případě, ţe se mění jejich role, případně hrají význam pro doplnění kontextu.
6.3.1 Nominace na cenu NG333 První články o nominaci skupiny Ztohoven na cenu NG333 vycházejí 23. srpna 2007 v Lidových novinách a v Právu, MF Dnes zprávu o nominaci zcela ignoruje. Texty zanalyzujeme v následující části práce. V obou případech se jedná o krátké zmínky, které zaujímají některou ze zadních stran periodika. I. Právo, 23. srpna 2007: Ztohoven: nominace na cenu za vpád do vysílání ČT, autor: (ČTK, zaj) Ztohoven jsou označeni jako „umělecká skupina“, jejich akce jako „intervence do vysílání do České televize“. V článku je popsán pravý záměr celé akce, který vychází z tiskového prohlášení, který Ztohoven vydali. V tomto kontextu je akce označena za „oceňovanou i některými dalšími umělci, kurátory a teoretiky současného umění i médií.“ Tyto umělecké
42
autority slouţí k podpoře legitimizace činu Ztohoven, resp. její nominaci na cenu. K podpoře nominace slouţí i konkrétní jmenování autority, která Ztohoven na cenu jmenovala: „kurátor sbírky fotografií Uměleckoprůmyslového muzea Jan Mlčoch“. II. Lidové noviny, 24. srpna 2007: Skupina Ztohoven je nominována na cenu, autor: čtk V článku se objevuje autorita Jiřího Mlčocha, který je stejně jako v Právu označen za „kurátora sbírky fotografií Uměleckoprůmyslového muzea“. Podmínky soutěţe jsou označeny jako „nijak nelimitující dílo, které bude přihlášeno, nepožadují, aby třeba vykazovalo inovativní přístup či splňovalo umělecké, společenské či jiné nároky“. Noviny tak explicitně jmenují spektrum charakteristik, které mohou být veřejností povaţovány za vlastnosti uměleckého díla, a vyjadřují, ţe nominace na cenu NG333 neznamená, ţe akce Ztohoven některé z těchto vlastností obsahuje. Dále je řečeno, ţe „Mlčoch se rozhodl akci Ztohoven nominovat proto, že autoři zůstávají v anonymitě.“ Tento výrok v kombinaci s výše analyzovaným tvrzením, které se v textu nachází jen o pár řádků výše, vyznívá, jako by anonymita byla jediným důvodem nominace Ztohoven. Shrnutí V těchto prvních dvou článcích, které referují o nominaci skupiny Ztohoven na cenu NG333, se mění referenční strategie – z hackerského vniknutí (popřípadě studentské recese) se stává umělecké dílo. V Právu, které v předchozích textech rámovalo Ztohoven negativně, je tato změna výraznější neţ v Lidových novinách, kde si můţeme povšimnout tendence zpochybňovat reálnou uměleckou hodnotu díla. V Právu je také narozdíl od Lidových novin zmíněn původní koncept díla. Uznání skupiny Ztohoven za „umělce“ legitimní autoritou, kterou Národní galerie představuje, pro ni znamená změnu rámování a tím pádem i odsunutí celé osy „narušitel statusu quo“ vs. „status quo“ do pozadí. Pozornost se z narušení mediální hegemonie a jeho důsledků přenáší na umělecký rozměr díla na jeho hodnotu a narušitelé statusu quo se nenápadně stávají jeho součástí. Umělci představují v českém kontextu zvláštní skupinu lidí. Ačkoli nemohou být chápání jako typická odborná veřejnost co se vlivu na veřejné mínění týče, můţeme je označit jako jednu ze společenských elit. Důleţitým znakem je u umělců to, ţe je u nich tolerován určitý typ chování, který je v jiných společenských skupinách nepřijatelný, např. můţeme mluvit o vyšší míře tolerance vůči provokativnímu jednání. 43
6.3.2 Udělení ceny skupině Ztohoven K udělení ceny NG333 skupině Ztohoven dochází 6. prosince 2007. Následující den o tomto referují Lidové noviny i deník Právo, MF Dnes vydává článek o vítězství Ztohoven s jednodenním zpoţděním. Celkem bylo o ocenění ve sledovaných médiích vydáno pět článků, z čehoţ – jako jiţ tradičně – nejvíce v Lidových novinách. I. Lidové noviny, 7. prosince 2007: Ocenění za „výbuch“ na obrazovce, autor: kul. čtk Jedná se pouze o několik vět, ve kterých je stručně informováno o udělení ceny NG333. Akce je označena jako „výbuch“ (v titulku) a „projekt Mediální realita“, její průběh za „propašování do pořadu České televize“ a skupina Ztohoven za „tvůrce“. II. Právo, 7. prosince 2007: Za atomový hřib na ČT cena Národní galerie, autor: (far) Akce je označena jako „atomový hřib na ČT“ (v titulku) a „pirátské vysílání“. Pořad Panorama je zarámován jako „ranní meteorologická relace z Krkonoš“. Udělení ceny skupině je označeno za „velké překvapení“. Toto označení se vyskytuje pouze v Právu Na závěr je zveřejněno, na jaký problém chtěla skupina svojí akcí poukázat. III. Lidové noviny, 8. prosince 2007: Atomový hřib dostal cenu. ČT protestuje, autor: bek Tento článek je pouze krátkou zprávou na úvodní straně odkazující k podrobnějšímu článku, který se v novinách objevuje na straně čtvrté. V této krátké zprávě je akce je označena za „atomový hřib“ (v titulku), průběh akce jako „propašování [atomového hřibu] do živého vysílání ČT“. Prostor je poskytnut slovům nového mluvčího České televize Ladislava Štichy: „Podle nás je velmi diskutabilní, co je dnes označováno za umění“. Zveřejněním těchto slov můţeme odhalit snahu o vyvolání pochybností legitimity udělení ceny NG333 skupině Ztohoven. IV. Lidové noviny, 8. prosince 2007: Televize je proti ocenění Ztohoven, autor: Bedřich Kratochvíl Podtitulek článku zní „České televizi kvůli umělecké skupině stále hrozí pětimilionová pokuta“. Dochází tak opět k obnovení dichotomie „narušitel“ vs. „oběť narušení“ a skupina Ztohoven je zdůrazněna jako viník, kdeţto Česká televize jako nevinná oběť, které kvůli „narušitelům“ hrozí pokuta.
44
Prostor je poskytnut mluvčímu České televize Štichovi a jeho slovům, která jsou analyzována v rámci předchozího článku. Nadto tvrdí, ţe „Národní galerie z našeho hlediska vyslala svým rozhodnutím velmi špatný signál do společnosti, protože porušování zákonů této země bylo povýšeno na umění a dokonce bylo dekorováno.“ Dochází tak k ignoraci presumpce neviny: o překračování zákonů vţdy rozhoduje soud, který do této chvíle ještě neproběhl, proto nemůţe být jasné, jestli Ztohoven zákon opravdu porušili nebo ne. Dále se ve článku do hry opět vrací pokuta, která hrozí České televizi od RRTV. Působnost pokuty je tentokrát přenesena na veřejnost, resp. na televizní poplatníky, kdyţ je zmíněna věta, ţe „počin skupiny Ztohoven může televizní poplatníky stát až pět milionů korun.“ Na závěr článku jsou umístěna Štichova slova, ve kterých přirovnává práci Ztohoven k apokalyptickým obrazům. Uţitím metafory, ironie a nadsázky pří přirovnání se článek snaţí dosáhnout negativního rámování skupiny Ztohoven. Na úplném závěru je prezentována myšlenka Štichy, potaţmo celé České televize: „Myslíme si, že ocenit tuto skupinu je právo galerie, ale na druhou stranu by měla spíše veřejnost posoudit, co je umění a co už ne.“ Tato věta nám otevírá nové téma diskurzu: „moderní umění“ vs. „tradiční umění“. Kdo má pravomoc označovat určité věci za umění? Kde je hranice, která odděluje umění od neumění? Šticha slova tuto pravomoc populisticky přenáší na veřejnost. V. MF Dnes, 10. prosince 2007: Národní galerie ocenila fingovaný výbuch v televizi, autor: (bum) MF Dnes přináší zprávu o vítězství Ztohoven o tři, respektive dva dny později neţ ostatní periodika. Ztohoven jsou zpočátku článku označeni za „sdružení umělců, jež se pohybuje na tenké hranici mezi uměním a zákonem“. Akce je označena jako „dílo nazvané Mediální realita“, její průběh jako „nabourání do vysílání České televize a zfingování atomového výbuchu“. V textu se objevuje zmínka o původním záměru celé akce. V článku se také vyskytuje pozitivní rámování ceny NG333 jako podpory mladých umělců. Shrnutí Z analýzy diskurzu kolem udělení Ceny NG333 vyplývá nesporný přínos udělení ceny pro legitimizaci činu skupiny Ztohoven a jejich uznání jako umělecké autority. Referenční strategie zůstává stabilní, akce je většinou označena za „dílo“ (případně „projekt“) a skupina jako „umělecká.
45
Některá média (MF Dnes, Právo) zmiňují původní záměr celé akce, ovšem jedná se pouze o zmínky. Hlavní pozornost je přenesena na Cenu NG333. Rozdělení aktérů na ose „narušitel“ vs. „status quo“ v této časti zůstává odsunuté do pozadí, patrné je pouze v článcích Lidových novin z 8. prosince. To je způsobeno tím, ţe jako jediné poskytují prostor mluvčímu ČT. V Lidových novinách můţeme vysledovat snahu o dehonestaci Ceny NG333: deník si je pravděpodobně vědom toho, jaký vliv můţe mít udělení umělecké ceny na legitimizaci skupiny Ztohoven mezi veřejností. V ostatních médiích se tato tendence explicitně neobjevuje.
6.3.3 Komentáře ve třetí vlně mediálního zájmu V této podkapitole se opět zaměříme na komentáře, kterých v této fázi diskurzu, po udělení ceny NG333, můţeme zpozorovat zvýšený výskyt. Komentáře týkající se udělení ceny se objevují ve všech sledovaných novinách kromě Lidových novin (zde také – jak bylo řečeno v předchozí části – dochází k negativnímu rámování Ztohoven). I. MF Dnes, 8. prosince 2007: Cesty, jak z toho ven: zánik a cena, autor: Josef Chuchma Tento komentář se zabývá politikou a o Ceně NG333 se zmiňuje aţ v samotném závěru. Udělení ceny skupině Ztohoven je zde rámováno jako promyšlený tah, který má za cíl zvýšit povědomí o ceně a co do mediálního zájmu „porazit“ konkurenční Cenu Jindřicha Chalupeckého. II. Právo, 8. prosince 2007: Jak z toho ven?, autor: Kateřina Farná V komentáři je „Mediální realita“ označena za „fórek“ (v uvozovkách) a za „dílo sporné hodnoty a kvality“ a fiktivní atomový výbuch je spojován s výbuchy, ke kterým došlo v New Yorku 11. září 2001. Pořad Panorama je označen za „meteorologickou relaci“. Prostor je poskytnut slovům Milana Kniţáka, který hovoří o tom, ţe udělení Ceny NG333 legitimizovalo skupinu Ztohoven. Dále se v textu objevují slova, ţe„ ‚normální‘ výtvarník se za poctivou uměleckou řemeslnost do 'síně slávy' NG nejspíš jen tak nedostane“. Ačkoli je tu pojem „normální“ vloţen do uvozovek, které značí nejednoznačnost tohoto výrazu, v textu označuje „poctivou uměleckou řemeslnost“. Dílo „Mediální realita“ je tak postaveno mimo normu a explicitně označeno za něco sporného, nenormálního, kontroverzního. Opět se tedy dostáváme ke sporu
46
„moderní umění“ vs. „tradiční umění“, kdy tradičnímu umění je připisována větší hodnota, neţ umění modernímu. III. MF Dnes, 15. prosince 2007: Klacek z veřejnosti. Nekvalitní kvalita, autor: Josef Chuchma Komentář reaguje na slova mluvčího ČT, která byla uveřejněna v Lidových novinách. Štichovo prohlášení o tom, ţe o umění by měla rozhodovat veřejnost, je označeno za populistické a zpochybněno slovy: „(…) Měla by se snad konat referenda o tom, co ještě je umění, a co už ne? (…) Měli by ze zákona veřejnost prezentovat volení zástupci 'přes umění' a ti pak posuzovat umění? (…) V podstatě tu však běží o starý známý postoj - zkusme si veřejnost vyměnit za lid a hned to vidíme zřetelněji: ano, lid ví nejlépe, co umění je, a co nikoliv, a ne nějací elitáři z porot, kteří jistě sledují své bezuzdné cíle!“ Shrnutí V komentářích jsou rozvíjena témata, která jsou naznačena ve článcích, které o události informují. Můţeme si zde povšimnout snahy o delegitimizaci udělení Ceny NG333 skupině Ztohoven, ke které dochází dvěma způsoby: buď je vítězství Ztohoven označeno za snahu o pouhé mediální zviditelnění (MF Dnes), nebo je zpochybňována umělecká hodnota díla (Právo). Takovýto diskurz odpovídá postoji České televize; ten je naopak zpochybňován v druhém komentáři MF Dnes. Komentáře nejsou jednotné a kaţdý se zabývá jinou rovinou tématu, proto je velmi těţké aktéry v nich rozdělit na nějaké jednotné ose. Jasná dichotomie je patrná pouze´v Právu, kdy dochází k vytvoření osy „(nekvalitní, špatné) moderní umění“ vs. „(kvalitní, dobré) tradiční umění“. Osa představuje paralelu k předchozí ose narušitelé“ vs. „status quo“, kdy „narušitelé“ představují „moderního umění“ a „status quo“ zastupuje „tradiční umění“.
6.4 Čtvrtá vlna mediálního zájmu V této části práce se zaměříme na analýzu textů, které se zabývají soudními procesy vedené se skupinou Ztohoven a přidruţenými tématy. Jedná se o období od počátku ledna roku 2008 aţ do počátku června roku 2008, kdy se objevují čtyři výrazná, mediálně atraktivní témata: obţaloba Ztohoven v lednu, petice proti obţalobě na začátku března, soud se členy skupiny na konci března a zrušení zprošťujícího rozsudku soudu v červenci.
47
6.4.1 Obžaloba Ztohoven Na začátku ledna 2008 podává okresní státní zastupitelství obţalobu proti šesti11 členům skupiny Ztohoven za trestný čin šíření poplašné zprávy. Články o této události vychází 3. ledna 2008 v Právu, MF Dnes i Lidových novinách. Všechny články si postupně rozebereme. I. Právo, 3. ledna 2008: Obţalovali Ztohoven, autor: ČTK Ztohoven jsou označeni jako „umělecká skupina“. Do diskurzu V článku je uţita modalita, kdyţ autor píše, ţe „[Ztohoven] se měli dopustit trestného činu šíření poplašné zprávy“. V závěru se objevuje stanovisko Ztohoven, kdyţ autor píše, ţe „členové skupiny se brání, že nechtěli vyvolat paniku ani poškodit vysílání veřejnoprávního kanálu. Chtěli prý jen upozornit na sílu médií a jejich možnosti“. Uţití částice „prý“ svědčí o tendenci vymezovat se vůči tomuto prohlášení. II. Lidové noviny, 3. ledna 2008: Skupina Ztohoven půjde před soud, autor: dom Skupina je opět označena jako „umělecká“ a – stejně jako v článku v Právu – se zde objevuje modalita ve větě „umělci se měli dopustit trestného činu šíření poplašné zprávy“. V článku si je moţné povšimnou účinku legitimizace, kterou způsobila Cena NG333, kdyţ se zde objevuje text, ţe „umělecká skupina Ztohoven přitom právě s touto 'performancí' [Mediální realita] loni v prosinci zvítězila v prvním ročníku nových cen pro mladé umělce, které pod názvem Cena NG 333 poprvé vyhlásila Národní galerie v Praze.“ V závěru článku je opět poskytnut prostor stanovisku Ztohoven a proklamaci cíle celé akce, přičemţ se zde vyskytuje stejný jev jako v Právu, jen částice „prý“ je nahrazena slovem „údajně“. III. MF Dnes, 3. ledna 2008: Skupinu Ztohoven čeká za výbuch soud, autor: (iDNES.cz) Stejně jako v předchozích článcích jsou zde Ztohoven označeni za „uměleckou skupinu“. Titulek k článku zní „Skupinu Ztohoven čeká za výbuch soud“: význam takovéhoto textu je zkreslený a implikuje negativní konotace ke skupině. V textu se dále objevuje věta „Činu se podle obžaloby dopustili [Ztohoven] 17. června tím, že se nabourali do televizního systému (…)“. Ve srovnání se článkem v Lidových novinách či v Právu se zde neobjevuje modalita, ale odvolání na obţalobu.
11
Obţalováno je celkem sedm členů skupiny, ovšem jeden z nich pobývá dlouhodobě v zahraničí, proto je jeho případ odloţen do samostatného řízení.
48
IV. Právo, 31. ledna 2008: Volte Václava Švejnara!, autor: Jakub Šofar V komentáři je skupina Ztohoven opět označena za „uměleckou“ a ţaloba na ni jako „jeden z nejhrozivějších útoků na občanskou svobodu v České republice“. Shrnutí Všechny články se drţí referenční strategie, kdy označují skupinu Ztohoven za „uměleckou“. Označení za „hackery“ či „piráty“, která se – s menší či větší frekvencí - vyskytovala v předchozích fázích diskurzu, jiţ definitivně mizí. Ustálení referenční strategie je způsobeno udělením umělecké ceny NG333. Tato cena je explicitně jmenována pouze v článku v Lidových novinách, kde slouţí jako protiargument k obţalobě Ztohoven. I přes ustálení referenční strategie, která Ztohoven označuje pozitivně, se opět objevuje znatelné rozdělení aktérů na ose „narušitel statusu quo“ vs. „status quo“. „Status quo“ je reprezentován státním zastupitelství, policií, soudem a Českou televizí, „narušitelé statusu quo“ jsou opět pouze Ztohoven. Koncept celé akce zmiňuje pouze Právo a v Lidové noviny. Oba deníky konceptu věnují jedinou větu, která je umístěna na konec článku, a uţívají výrazu „prý“, respektive „údajně“, kterým se vůči konceptu vymezují. Nicméně, i negativní reference znamenají určitý pokrok oproti dřívějšímu diskurzu, který myšlenku akce vůbec povětšinou vůbec nezmiňoval.
6.4.2 Organizace petice proti obžalobě Ztohoven S vývojem celé kauzy dochází ke vstupu nového aktéra do diskurzu, kterým je petice proti obţalobě skupiny Ztohoven. Petice se šíří převáţně po internetu a během několika měsíců ji podepíše několik tisíc lidí. Zpráva o petici se objevuje 5. března 2008 v Lidových novinách a o dva dny později v Právu. I. Lidové noviny, 5. března 2008: Petice: Odpusťte Ztohoven!, autor: Jana Machálková Skupina Ztohoven je označena jako „umělecká“, signatáři petice, kterých jsou dle textu „tři tisícovky“ jako „vysokoškolští pedagogové Filozofické fakulty Univerzity Karlovy“. Text dále obsahuje dodatek, ţe petici podepsaly jak populární osobnosti (jmenovitě „výtvarník Jiří David, zpěvák Aleš Brichta, modelka Agáta Hanychová“), tak „studenti, učitelé, právníci, důchodci či podnikatelé“. Označení „vysokoškolský pedagog“ má v českém kontextu vysokou hodnotu: jedná se o váţenou pozici, která můţe mít určující vliv na veřejné mínění, stejně jako jmenování populární osobnosti či zdůraznění širokého spektra veřejnosti. Zajímavé je, ţe ve článku je mezi signatáři petice jmenován Jiří David, kterého si zpočátku diskurzu vybrala 49
MF Dnes jako hlas ze strany odborné veřejnosti. Pro připomenutí, jeho slova rámovala akci Ztohoven jako málo autentickou. V textu je poměrně podrobně zmíněn cíl celé akce. Na konci článku je jmenován Milan Kniţák a označen jako „ředitel Národní galerie“ a „jeden z těch, kteří Ztohoven podporují“. II. Právo, 7. března 2008: Ţádají milost pro skupinu, autor: (znk) Signatáři jsou označeni jako „pracovníci Ústavu informačních studií a knihovnictví (ÚISK) FF UK“. Označení „pracovník Ústavu (…)“ má méně pozitivní konotace neţ označení „vysokoškolský pedagog“, kterého je uţito ve článku v Lidových novinách. Uţití zkratek můţe být matoucí a běţný čtenář můţe v jejich změti jednoduše ztratit význam. Právo cíl akce explicitně nezmiňuje. Shrnutí Petice na podporu Ztohoven hraje v celém diskurzu zajímavou roli. Osa „narušitel“ vs. „status quo“ se zde přesouvá opět do pozadí. Dochází k tomu, ţe část veřejnosti se staví za Ztohoven, tedy za „narušitele“. Takovýto názor, který navíc je navíc iniciovaný vzdělaností elitou, můţe ovlivnit zbytek veřejnosti a nemusí tak být v mediální sféře příliš ţádoucí. Pravděpodobně proto se média o petici příliš nezmiňují: věnovány jsou jí pouze dva krátké články v Lidových novinách a v Právu. Můţeme si povšimnout, ţe oba deníky se liší v rámování signatářů petice. Lidové noviny je rámují pozitivně, a to z toho důvodu, ţe petice vychází z vysokoškolského prostředí, tedy z té části veřejnosti, která je preferovanou cílovou skupinou liberálních Lidových novin. Právo, které se primárně zaměřuje na jiné čtenáře, je ve výběru označovaných mnohem střídmější.
6.4.3 První soudní líčení Na konci března dochází k soudu, který zprošťuje Ztohoven obţaloby. Články o něm vychází 26. března ve všech sledovaných denících. Stejného dne vychází také dva komentáře: jeden v MF Dnes, druhý v Lidových novinách. Komentáře v tomto případě zařadíme do stejné podkapitoly jako klasické zprávy.
50
I. Právo, 26. března 2008: Skupina Ztohoven za výbuch osvobozena, autor: Vladislav Prouza Článek začíná větou „členové umělecké skupiny Ztohoven, kteří se v polovině června loňského roku nabourali do vysílání České televize (…), se ničím neprovinili“. Bez jakékoli modality či odkazu na autoritu tak dochází k uznání beztrestnosti skupiny. Odkaz na autoritu je uveden aţ v další větě, ve které je zmíněno, ţe o tomto rozhodl soud. V textu jsou uvedena slova obhájců skupiny, která proklamují, ţe „nešlo o poplašnou zprávu, nýbrž o umělecké dílo mající upozornit na nedokonalost vysílání České televize“. Dále je zveřejněno, ţe jeden označil celou akci „spíše za klukovinu“, a názor psychologa. Prostor je poskytnut slovům soudkyně Suchánkové: „Soud nemá důvod pochybovat o tom, že se obžalovaní skutků dopustili. Obraz výbuchu ale nebyl schopen způsobit znepokojení obyvatelstva.“ Následuje stať retrospektivně popisující celou akci, kdy je akce Ztohoven označena za „nevídané dílo“ a za „výbuch jaderné bomby na televizní obrazovce“. Zmíněna je Cena NG333. Na závěr je poskytnut prostor slovům mluvčího ČT Štichy, který tvrdí, ţe „ČT neměla nikdy za primární cíl exemplární potrestání mladých umělců. Chtěli jsme jen upozornit na to, že došlo k flagrantnímu porušení jednoho z pilířů demokratického státu porušení jednoho z pilířů demokratického státu, a to nedotknutelnosti majetkových práv“. II. MF Dnes, 26. března 2008: Soud: Vymyslet si jaderný výbuch není trestné, autor: Ivan Truhlička V titulku dochází k nepřesnému označení akce za „vymyšlený jaderný výbuch“. V textu samotném je akce označena za „pirátské připojení do vysílání“. Následující odstavec začíná slovy: „Podle včerejšího rozhodnutí soudu v Trutnově však žádný zákon neporušili, (…)“. Uţití výrazu však svědčí o tom, ţe deník akci povaţuje za trestnou. Následují stejná slova soudkyně Suchánkové, jako v předchozím článku, a slova obţalovaných, kteří „zdůrazňovali, že jejich cílem nebylo někoho vystrašit“. Tomuto odpovídá i uveřejnění promluvy Prokopa Bartoníčka, jednoho z obţalovaných, který říká: „Animaci jsme záměrně vybrali tak, aby nepůsobila realisticky“. Proklamace cíle akce se v tomto textu nevyskytuje. Na závěr je opět poskytnut prostor České televizi, která se podle deníku „cítí poškozena“. Zveřejněna jsou ta stejná Štichova slova o flagrantním porušení základních práv, která se objevují toho samého dne v Právu.
51
III. MF Dnes, 26, března 2008: Odpalujte si atomovku, ale pořádně, autor: Jan Jandourek V tomto komentáři je „Mediální realita“ označena za „barevný pšouk“ a „přihlouplý obrázek“, skupina Ztohoven za „šarlatány, kteří by zřejmě nedokázali technicky dokonale nakreslit ani kočku, ale nečiní jim problém obrátit záchodovou mísu dnem nahoru a prohlašovat takový ‚artefakt‘ za umělecké dílo“. Autor dále uvádí, ţe „pokud se tito lidé živí uměním a vrcholem jejich tvorby je trutnovský výbuch, jde zřejmě o sociální případy žijící na hranici krajní chudoby“. Myšlenka díla je označena je kritizována a označena za „nepromyšlenou“ a „unikající“, výrok skupiny, ţe svým dílem nechtěli nikoho vyděsit, je implicitně označen za alibistický. Prohlášení, ţe: „Na možnost manipulace by upozornili právě tím, že by někoho tak přihlouplým obrázkem vyděsili. Bez vyděšení však kýžený účinek nenastává“, popírá myšlenku celé akce. IV. Lidové noviny, 26. března 2008: Soud: Ztohoven pobavili. Jsou volní, autor: Petr Kučera Podtitulek článku zní „fingovaný atomový výbuch v Krkonoších nemohl nikoho znepokojit. Soud v Trutnově proto zprostil obžaloby skupinu Ztohoven za pirátské vysílání v České televizi“. Opět tedy dochází k uznání nevinny skupiny Ztohoven, i kdyţ tentokrát je ve větě uţita modalita. Ztohoven jsou označeni za „uměleckou skupinu“ i za „piráty“ (v uvozovkách). V textu je opět poskytnut prostor soudkyni Suchánkové, slovům obhájcům, i Štichův argument o flagrantním poškození základních lidských práv. Ke slovu se dostávají i právníci Ztohoven a jejich slova, ţe „muselo být na první pohled jasné, že jde o amatérsky udělané video, nikoli o skutečný výbuch“. Ve článku je zmíněna petice proti obţalobě Ztohoven. Za její signatáře jsou označeni sami členové skupiny, kteří „sebrali téměř 14 000 podpisů“. Objevuje se i zmínka o udělení Ceny NG333. V. Lidové noviny, 26. března 2008: Ztohoven jsou z toho venku, autor: Zbyněk Petráček V komentáři, který se nachází na první straně deníku, je velmi pozitivně rámováno rozhodnutí soudu. Ačkoli „Mediálni realita“ je označena za „pirátské televizní vysílání“, podezření z šíření poplašné zprávy je striktně odmítnuto. Rozsudek soudu je označen za „banální“ a je o něm tvrzeno, ţe „kultivuje cit pro spravedlnost“.
52
Shrnutí Všechna sledovaná média referují o proběhlém soudu poměrně jednotně: zveřejňují stejná slova stejných lidí a podobně rámují hlavní aktéry. Osa „narušitel“ vs. „status quo“ v této části splývá a dochází k tomu, ţe „narušitelé“ se stávají součástí „statusu quo“. Významná legitimizující instituce (soud) rozhodla, ţe se členové Ztohoven vůči statusu quo ničím neprovinili. Média pak plně uznávají autoritu soudu a respektují jeho rozhodnutí. V textech se objevuje triviální rámování celého činu, kterého je dosaţeno hojným poskytováním prostoru jak obhájcům skupiny Ztohoven, kteří rámují čin triviálně v zájmu svých klientů, tak soudkyni Suchánkové. Dochází tak ke zkreslenému referování původního konceptu akce. Triviální rámování je pro média nesmírně výhodně: zmenšuje moţnost ohroţení jejich hegemonie, pro kterou neškodný vtip nepředstavuje větší nebezpečí. Ve článcích přestává být kladen důraz na postoj České televize. V předchozích fázích diskurzu byla slovům mluvčího připisována velká důleţitost, některé články – zvláště v první vlně mediálního zájmu - čerpali výhradně z jeho projevů. Nyní jsou slova mluvčího ČT umístěna aţ na samém konci textu. Tento jev je pravděpodobně způsoben tím, ţe soudní moc je pro média mnohem větší autoritou, neţ Česká televize, která postupně ztrácí na autoritě. Jednotnému rámování v této části diskurzu se vymykají pouze komentáře. Ten v Lidových novinách pozitivní rámováním proběhlého soudu odpovídá liberálnímu zaměření deníku. Komentář v MF Dnes je naopak silně negativní: negativně označuje celou akci Ztohoven i rozsudek soudu. Kritikou myšlenky díla popírá existenci mediální manipulace, čímţ legitimizuje stávající mediální hegemonii.
6.4.4 Zrušení rozsudku soudu Na počátku července všechna sledovaná periodika přinášejí zprávu, ţe Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozsudek Okresního soudu v Trutnově o beztrestnosti Ztohoven. Jedná se o poslední zmínku o skupině Ztohoven a aţ do konce února 2009, kdy byly články týkající se tématu sesbírány, se toto téma ve sledovaných médiích jiţ neobjevuje. I. MF Dnes, 8. července 2008: Atomový hřib se vrací k soudu, autor: (iDNES.cz). Jedná se o krátkou zprávu na druhé straně novin. Skupina Ztohoven je označena za „uměleckou“, akce je označena za „odvysílání záběrů atomového výbuch v České televizi“. Jako odůvodnění k návratu soudního procesu je uvedeno, ţe „[soud vyšší instance] údajně shledal nedostatky v dokazování“. Výraz „údajně“ svědčí o autorově ztotoţnění s tvrzením.
53
II. Lidové noviny, 8. července 2008: Soud zrušil zprošťující rozsudek, autor: čtk V tomto článku jsou členové Ztohoven označena za „uměleckou skupinu“ a „mladé umělce“. Opět se objevuje zpráva, ţe „odvolací komisi vadilo neúplné dokazování a trutnovský soud by měl vyslechnout další svědky“, jako zdroj informací je uvedena Česká televize. III. Právo, 8. července: Soud zrušil zprošťující rozsudek pro Ztohoven, autor: (ČTK) V Právu jsou Ztohoven – stejně jako v Lidových novinách – označeni za „uměleckou skupinu“ a „mladé umělce“. Tato shoda tak svědčí o tom, ţe toto rámování pochází jiţ z článku ČTK, ze kterého oba dva deníky vycházejí. Shodně podané je i zdůvodnění návratu případu před soud a uvedení zdroje této informace, tedy České televize. Na rozdíl od Lidových novin i MF Dnes se však v Právu vyskytuje zmínka o původním záměru skupiny. Shrnutí V této části diskurzu osa „narušitel“ vs. „status quo“ opět splývá. Ztohoven jsou rámování jako „umělci“ a soudním zproštěním obţaloby se stali součástí statusu quo. Odvoláním vzniká určitá pochybnost o tomto rozhodnutí, coţ podporuje i zdůvodnění odvolání, které zdůrazňuje moţné chyby v legitimizačním procesu. Je však patrné, ţe mediální diskurz se s odvoláním státního zástupce prozatím neztotoţňuje. Svědčí o tom uţití výrazu „údajně“ v prvním článku a odvolání na Českou televizi v dalších článcích.
7. Shrnutí analýzy V této části se postupně pokusíme najít v analýze odpovědi na nastolené výzkumné otázky a dospět tak k závěrům, které z analýzy plynou. Legitimizaci akci skupiny Ztohoven a vývoj diskurzu můţeme vysvětlit zároveň, neboť spolu korelují. Odchylkami v diskurzu v jednotlivých denících a jejich příčinou se budeme zabývat posléze. Legitimizace akce skupiny Ztohoven probíhala na třech úrovních a souvisela s vymezující se osou „my“ vs. „oni“, která se po celý sledovaný diskurz v různých variacích střídavě vynořovala a zase ztrácela. V první fázi diskurzu, tedy bezprostředné po vniknutí skupiny, měla osa podobu „narušitel“ vs. „oběti narušení“ a byla velmi výrazná. Média vyuţívala referenčních strategií, pomocí kterých se snaţila o dehonestaci celé akce, aby posílila nastolenou dichotomii. Toto silné vymezování vůči činu mělo jasného původce: Českou televizi. Ta si byla vědoma moţného ohroţení svojí hegemonie a tento negativní diskurz od ní přebíral tisk, pro kterého představovala autoritu. Naopak, Ztohoven dostali k dispozici jen minimum mediálního prostoru.
54
V další fází docházelo k postupnému vyvaţování a poměr mezi prostorem pro slova České televize a Ztohoven se vyrovnává. Přesto však byla osa „narušitel“ vs. „status quo“ stále patrná. Ke změně došlo aţ při udělení Ceny NG333. Dichotomie splynula, neboť státní instituce Národní galerie, která je součástí statusu quo, ocenila Ztohoven. Došlo k legitimizaci celé akce, z „hackerů“ se stali „umělci“. Obţalováním skupiny Ztohoven došlo k obnovení osy „narušitel“ vs. „status quo“. Autorita státního zastupitelství má větší hodnotu legitimizační moc Národní galerie: legalita je pro legitimitu více určující neţ umění. Ke splynutí osy opět došlo ve článcích o organizaci petice proti obţalobě Ztohoven. Část veřejnosti, která je zároveň konzumentem mediálních produktů, se veřejně Ztohoven zastala. Média nemohou vystupovat proti veřejnosti: vystupovala by proti části svého publika, čímţ by o něj mohla přijít a jako ekonomické subjekty by v konečném důsledku přišla o zisk. Došlo tak k tomu, ţe tisk psal o Ztohoven smířlivě a dichotomii „narušitel“ vs. „status quo“ nezdůrazňoval. Zde se pak projevily rozdíly v konkrétních denících a jejich zaměření, které rozebereme později. K definitivnímu splynutí dichotomie, k legitimizace akce Ztohoven a tedy jejímu zařazení do statusu quo, došlo po soudím řízení, které členy skupiny uznalo nevinnými. Média však – jak jiţ bylo řečeno v samotné analýze – nemohla uznat oprávněnost celého činu Ztohoven, kterýţto koncept varuje před manipulaci veřejnosti skrz média. Pro smysl celé akce tak vybrala vlastní referenční strategii a označila celou akci za nevinný ţert či studentský vtip. Cílem třetí výzkumné otázky bylo vysledovat moţné odchylky v diskurzech jednotlivých sledovaných periodik a případně vysvětlit jejich příčinu. Analýza prokázala, ţe mediální diskurz kauzy Ztohoven se skutečně neprojevil jako jednotná diskurzivní formace ve foucaltovském slova smyslu, nýbrţ jako oddělené tři diskurzivní formace, které se sice vzájemně ovlivňují, ale kaţdá je zároveň předurčena jinými faktory. Pro přehlednost bude vhodně jednotlivé diskurzy stručně rekapitulovat. Diskurz v MF Dnes byl po celou dobu vyrovnaný, bez větších výkyvů v rámování. Je konformní s legitimizačními autoritami, ale jen do určité míry, aby vyvolal zdání liberálnosti. V řadě svých článků vykazoval sklony k senzacechtivosti. Tento jev souvisí s trendem popularizace zpravodajství za účelem maximalizace zisku, který se zpravodajství MF Dnes vyznačuje jiţ několik let. Lidové noviny se v rámování projevily jako poměrně nestálé, diskurz se v jednotlivých fázích často měnil. V první fázi diskurzu noviny rámovaly Ztohoven zdánlivě pozitivněji neţ ostatní deníky, ačkoli prostor mluvčímu Ztohoven neposkytly. Jako jediné se zabývaly tématem dvojího financování společnosti Sitour, které jiná média ignorovala. 55
V druhé vlně mediálního zájmu, kdy došlo k obţalobě několika členů skupiny, byly Lidové noviny co se týče rámování Ztohoven o poznání pozitivnější neţ zbylé dva deníky. Ve třetí vlně, kdy byla skupina oceněna Národní galerií se naopak začaly vůči akci Ztohoven vymezovat a rámovaly ji nejnegativněji ze všech deníků. Ve čtvrté fázi diskurzu, kdyţ se objevili zprávy o petici proti obţalobě, zarámovaly Lidové noviny signatáře petice a skupinu Ztohoven znatelně pozitivněji, neţ deník Právo. Právo se v první fázi diskurzu vyznačovalo negativním rámováním Ztohoven. S postupem času se projevila jeho tendence k většímu respektu k legitimizačním autoritám a menší snaze o vlastní, flexibilnější rámování neţ je tomu u ostatních sledovaných deníků. Tento jev se projevil velkými rozdíly v rámování v jednotlivých fázích diskurzu, které se vţdy bezprostředně odvíjely od (de)legitimizace určitou autoritou v dané fázi diskurzu. Deník se konzervativněji projevoval v komentářích, coţ odpovídá jeho zaměření na publikum ve vyšším středním věku, které je obecně povaţováno za konzervativnější.
56
8. Závěr Cílem této práce bylo odhalení diskurzivních strategií, které vybraná česká periodika vyuţila při referování o průniku aktivistické skupiny Ztohoven do vysílání veřejnoprávní České televize. Jako metoda byla zvolena kritická diskurzivní analýza, konkrétně přístup Normana Fairclougha a jeho koncept tři-dimenzionální analýzy. CDA se osvědčila jako vhodný nástroj pro zodpovězení nastolených výzkumných otázek. Jediný problém se vyskytl při zkoumání sociální roviny mediální organizace, která se ukázala dostupnými prostředky jen ztěţí interpretovatelná. V průběhu práce byly vysvětleny základní koncepty, se kterými kritická diskurzivní analýza pracuje: moc, ideologie, legitimizace. Důraz byl kladen na Gramsciho teorii hegemonie, která byla aplikována na masmediální prostředí. Při samotné analýze byly kromě kritické analýzy uplatněny i vybrané koncepty z mediálních studií. V úvodu jsme nastínili dvě hypotézy. První vycházela z konceptu hegemonie a předpokládala, ţe noviny z podstaty příslušnosti k mediální hegemonii se budou snaţit o delegitimizaci celého činu. Tato hypotéza byla potvrzena pouze částečně: k (de)legitimizaci akce skupiny Ztohoven docházelo téměř vţdy primárně závislosti na vyšší legitimizační autoritě (Česká televize, policie, Národní galerie, státní zastupitelství, soud). V závěru, kdy de facto došlo k legitimizaci akce a k jejímu zařazení do statusu quo, média odvedla pozornost od jádra subverze a zvolila vlastní referenční strategii, která nepředstavovala ohroţení pro jejich hegemonii. Druhá hypotéza se týkala předpokladu, ţe diskurz jednotlivých deníků se bude lišit stabilně po celou dobu trvání kauzy v závislosti na profilaci deníku. K potvrzení této hypotézy došlo opět pouze parciálně. Ukázalo se, ţe jednotlivé diskurzivní formace se liší nejen v závislosti na profilaci jednotlivých deníků, ale jsou z větší části proměnlivé v čase. Jediným deníkem, který projevoval poměrně stabilní diskurzivní strategii bez větších výkyvů ve vybírání referenčních strategií se, byla MF Dnes. Lidové noviny prokázaly velké výkyvy v jednotlivých fázích diskurzu, které mohly být způsobeny buď postojem konkrétních autorů, kteří stáli za vznikem jednotlivých článků, anebo vztahem deníku k legitimizační autoritě, která v jednotlivých fázích figurovala. U Práva jako tradičně konzervativního deníku byly tyto výkyvy způsobeny respektem k autoritám, jejichţ působnost je ve výsledných textech v jednotlivých fázích diskurzu patrná více neţ vlastní iniciativa deníku.
57
9. Bibliografie Pouţitá literatura BLAIL,
Michael.
2008.
Umění
jako
zločin,
zločin
jako
umění.
http://www.blisty.cz/2008/1/8/art38159.html. 23. 5. 2009. ČULÍK,
Jan.
2002.
Czech
Media:
2002.
University
of
Glasgow.
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html. 19. 5. 2009 ČULÍK, Jan. 2001. The Czech media now – a postcommunist model? University of Glasgow. http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html. 19. 5. 2009 DOGAN, Matei. 1998. „Legitimita reţimů a důvěra v instituce: od klasické typologie k novým
skutečnostem.“
Pp.
111–127
in
Politologická
revue
2/1998.
http://www.sopr.cz/politologicka_revue/Politologie%201998-2%20-%2002e%20%20Studie%20-%20Legitimita%20rezimu%20a%20duvera%20v%20instituce%20%20od%20klasicke%20typologi.pdf FAIRCLOUGH, Norman. 2003. Analysing Discourse. Textual Analys for Social Research. London: Routledge. FAIRCLOUGH, Norman. 1992. Discourse and Social Change. Cambridge: Polity Press. FAIRCLOUGH, Norman. 1995. Media Discourse. London: Hodder Arnold. FOUCAULT, Michel. 1994. „Řád diskurzu.“ Pp. 7-39 in Diskurz, autor, genealogie. Praha: Svoboda. FOUCAULT, Michel. 2000. Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin. FOUCAULT, Michel. 1999. Vůle k vědění. Dějiny sexuality I. Praha: Herrmann a synové. GEERTZ, Clifford. 2000. „Ideologie jako kulturní systém.“ Pp. 219-262 in Interpretace kultur. Praha: SLON. HABERMAS, Jürgen. 2000. Strukturální přeměna veřejnosti. Praha: Filosofia. HLOUŠEK,
Jiří.
2007.
„Kritická
diskurzivní
analýza.“
In
Revue
pro
média.
http://fss.muni.cz/rpm-blog/index.php?/archives/117-Kriticka-diskurzivni-analyza.html. 9. 12. 2007. KRSEK, Ivo. 2005. „Hegemonie.“ In Revue pro média 11/2005. NEKOLA, Martin. 2005. „Politická podpora v postojích české veřejnosti: veřejnost a elity v demokracii.“ Pp. 15- 37. in Veřejnost a elity jako aktéři modernizace. ed. by Pavol Frič, Martin Nekola, Libor Prudký. Praha: CESES FSV UK. McQUAIL, Denis. 2002. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. 58
MIESSLER, Jan. 2007. Dva konce jedné hegemonie. (Diplomová práce.) Brno: Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita. RICHARDSON, John E. 2007. Analysing Newspapers. An Approach from Critical Discourse Analysis. Oxford: Blackwell Publishers. REIFOVÁ, Irena. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál. STEJSKALOVÁ, Lucie. 2008. Mediální aktivismus: veřejný prostor. (Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita. ŠMÍD, Milan. 2004. Případová studie o vlivu vlastnictví médií na jejich nezávislost a pluralitu. Ineko: Bratislava. http://www.ineko.sk/files/konf29102004_smid.pdf. 19. 5. 2009. THOMPSON, John B. 1995. Média a modernita. Karolinum: Praha. TŘEŠŇÁK, Petr. 2005. „Kniţák: Rebel, který ochutnal moc.“ In Cs Magazín. http://www.csmagazin.com/2005-04/view.php?article=articles/cs0504116.htm. 25. 5. 2009 VAN DIJK, Theun A. 1998. Ideology: A Multidisciplinary Approach. London: Sage. VEJR,
Leopold.
2008.
Haló
noviny,
Dubček
a
komunisté.
http://www.ksm.cz/index2.php?option=com_content&task=view&id=1471&pop=1&page=20 &Itemid=73. 25. 5. 2009 VILDOVÁ, Marta. 2005. O privatizaci deníku MF Dnes (bakalářská práce). Praha: FHS. http://www.blisty.cz/art/23779.html. 19. 5. 2009. WIMMER, Jeffrey. 2007. (Gegen)Öffentlichkeit in der Mediengesellschaft. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften. Internetové odkazy Internetová databáze novinových článků Anopress (nedatováno), www.anopress.cz. 26. 2. 2009. Deník Lidové noviny (nedatováno), www.lidovky.cz. 19. 5. 2009. Mediální skupina Mafra a.s. (nedatováno), www.mafra.cz. 19. 5. 2009. Deník Právo (nedatováno), www.pravo.cz. 19. 5. 2009. Unie vydavatelů (nedatováno), www.udtv.cz. 19. 5. 2009. Umělecká skupina Ztohoven (nedatováno), www.ztohoven.com. 14. 3. 2009.
Seznam grafů Graf 1.: Počet článků týkajících se umělecké skupiny Ztohoven v jednotlivých měsících......20
59
10. Anotace Mediální aktivismus a česká tištěná média: Diskurzivní analýza průniku skupiny Ztohoven do vysílání České televize. Tématem této bakalářské práce je zkoumání postoje třech vybraných deníků (MF Dnes, Lidové noviny, Právo) k fenoménu mediálního aktivismu. Cílem je odhalení diskurzivních strategií, které jednotlivé deníky ve svých článcích vyuţily při referování konkrétního případu mediálního aktivismu v českém prostředí, tedy průniku aktivistické skupiny Ztohoven do veřejnoprávního vysílání České televize. Práce metodologicky vychází ze zásad kritické diskurzivní
analýzy,
konkrétně
z přístupu
Normana
Fairclougha.
Pro vysvětlení
masmediálního prostředí je vyuţit Gramsciho koncept hegemonie. Klíčová slova: česká tištěná média, kritická diskurzivní analýza, mediální aktivismus, mediální diskurz, mediální hegemonie, skupina Ztohoven
Media activism and Czech print media: A Discourse Analysis of the Ztohoven Group Entry into the Ceska televize Broadcasting. This thesis focuses on the three chosen daily papers (MF Dnes. Lidové noviny, Právo) and their attitude to the phenomena of media activism. The aim is to reveal discourse strategies used by individual newspapers reffering to specific case of media activism in Czech petting, that is the entry of the activist group into the public service broadcasting. The text analysis foolows Norman’s Fairclough approach in Critical discourse analysis. The explanation of masmedia is based on Gramsci’s concept of hegemony. Keyworlds: critical discourse analysis, Czech print media, media activism, media discourse, media hegemony, Ztohoven group
60
11. Přílohy Příloha 1: Manifest Ztohoven k akci „Mediální realita“ "Nejsme ţádná teroristická ani politická skupina, účelem není jakkoli společnost strašit, či manipulovat, tak jako jsme toho dennodenně svědky ve světě reálném tak mediálním. Ač uţ to jsou politické zájmy, nebo zájmy trhu, firem, nadnárodních společností skrytě manipulují, tlačí své produkty a ideje všemi moţnými cestami do podvědomí občana. Jemné narušení tohoto systému, apel na čistý rozum člověka, jeho neovlivnitelnost, si myslíme nikdy neškodí ani v demokratické zemi. Proto umělecká skupina Ztohoven před několika lety nabourala veřejný prostor hl. města Praha, zpochybnila prostor reklamy v principu, i prostor konkrétní reklamy jako takové. Dne 17.06.2007 napadla mediální prostor, prostor televize. Narušila ho, zpochybnila jeho pravdivost, uvěřitelnost. Upozornila na moţnou záměnu mediálního obrazu světa za svět jako takový, reálný. Je vše, co denně vidíme na obrazovkách televizí pravdou, realitou? Je vše, co je nám médii, novinami, televizí, internetem za pravdu předkládáno opravdu pravdou? Tuto myšlenku má náš projekt uvést, připomenout. Věříme, ţe i svobodný prostor veřejnoprávní televize takovouto akci a tedy i své vlastní zpochybnění snese, bude apelem pro budoucnost a připomínkou médiím pravdu dále presentovat. Díky za svobodná média, svobodný prostor pro společnost."
Příloha 2: Analyzované novinové články Lidové noviny, 18. června 2007: Diváky děsil "atomový hřib", autor: Jan Martinek Desítky tisíc lidí včera ráno viděly atomový výbuch v přímém přenosu České televize. Nešlo však o skutečnou jadernou katastrofu, ale o projekt umělecké skupiny. PRAHA Včerejší ranní vysílání pořadu Panorama na ČT 2 právě přenášelo obraz z východokrkonošské obce Černý důl. Aktuální povětrnostní zpravodajství v přímém přenosu náhle přerušil na obrazovce záblesk a následující obrázky rostoucího atomového hřibu. Současně se na obrazovce objevila adresa internetové stránky www.ztohoven.com. Česká televize se poprvé ve své historii stala obětí 'hacknutí', ke kterému se přihlásila recesistická skupina umělců. Chyba ale zřejmě není na straně televize. Mluvčí ČT Martin Krafl uvedl pro LN, ţe k narušení vysílání nedošlo na Kavčích horách ani v ţádném televizním studiu. 'Několik lidí, jejichţ totoţnost známe, vniklo na nezabezpečený pozemek a napojili notebook k externí kameře, která snímá panoramatické záběry krajiny,' řekl včera Krafl. Podle jeho slov je Panorama specifický pořad, který pro ČT 2 vyrábí produkční společnost Sitour. Ţádný jiný pořad České televize nevysílá přímý přenos z externích kamer, takţe podle Krafla není moţné, aby se někdo podobným způsobem 'naboural' například do hlavního večerního vysílání. Krafl nicméně upozornil, ţe podobný pořad vysílá uţ patnáct let rakouská televize ORF a nikdy se jí nic podobného nestalo. Česká televize podle svého mluvčího předala případ právníkům a bezpečnostním technikům. 'Dnes jsme podali trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy,' uvedl Krafl. Podle něj šlo o pirátské napadení vysílání, které mohlo vyděsit desetitisíce lidí. 'Samozřejmě je potřeba vylepšit bezpečnost vysílání, zajistit lepší ochranu kamer, aby se podobná věc uţ nemohla
61
stát. Naši technici uţ na tom pracují,' dodal Krafl. Piráti rozzlobili i zástupce jiného vysokohorského střediska, které za vysílání své lokality v pořadu Panorama platí. 'Vytáčí mě, kdyţ si někdo dovolí zneuţít sluţbu, kterou poskytujeme široké veřejnosti,' řekl LN Josef Figura, majitel střediska Ovčárna v Jeseníkách. Skupina umělců, která se k akci přihlásila, se jmenuje Ztohoven. Její členové si přejí zůstat v anonymitě, ale podle informací serveru aktuálně.cz se jedná například o studenty vysokých škol uměleckého směru. Jedním ze členů skupiny je mladý výtvarník Roman Týc, který na sebe upozornil uţ několikrát. O letošních Velikonocích například 'rozhýbal' světelná znamení na přechodech pro chodce. Týc vyměnil sklíčka na padesáti semaforech v Praze, takţe chodci mohli tu a tam vidět 'panáčka' na semaforu například pijícího, močícího nebo leţícího. 'Štvalo mě, jak jsou panáčci na semaforu nudní, smutní,' vysvětlil tehdy Týc své pohnutky serveru iDNES.cz. Magistrát hlavního města Týce obvinil z poškození semaforů a ohroţení chodců a podal na něj trestní oznámení. Roman Týc také zakryl půlku neonového srdce z dílny Jiřího Davida, které svítilo nad Praţským hradem v poslední rok prezidentování Václava Havla. Členové sdruţení Ztohoven nejsou jediní, kdo v minulosti provokoval kontroverzními happeningy. V roce 2004 například skupina umělců s názvem Rafani vyjádřila svůj protest proti vedení Národní galerie tak, ţe v jejích prostorách vykonala velkou potřebu. Právo, 18. června 2007: Hackeři vpašovali do vysílání ČT 2 jaderný výbuch, autor: (jp) Vedení České televize zaţilo v neděli ráno šok z přímého přenosu, který se jí nikdy v historii nepřihodil. Při vysílání ranního pořadu Panorama na ČT 2, který přináší aktuální povětrnostní zpravodajství z Česka, se nabourala do přenosu na necelou minutu hackerská skupina s obrázky fiktivního atomového výbuchu v krkonošském Černém Dole. Diváky, i kdyţ je jich v tento časný nedělní čas u obrazovek velmi málo, to pochopitelně vyděsilo. 'Situace by nikdy nenastala, kdyby šlo o vysílání z praţských Kavčích hor, které je několikanásobně jištěné,' řekl v neděli Právu mluvčí televize Martin Krafl. Podle jeho slov hackeři vstoupili do vysílání, které sleduje on-line terénní kamera v Černém Dole v Krkonoších. Zajišťuje ji společnost Sitour Praha, jeţ vysílání pro ČT dodává. 'Známe majitele internetové adresy, která můţe být s útokem na ČT spojena. Jméno si nechám zatím pro sebe, ale naši právníci jiţ podnikají veškeré kroky s tím související,' sdělil Krafl. 'Budeme je hnát k zodpovědnosti. Řeší to jak právníci, tak naši technici,' dodal. Událost vyšetřuje i obvodní oddělení policie ve Vrchlabí jako šíření poplašné zprávy dosud neznámým pachatelem. 'Netuším, jak to technicky provedli. Kamera je umístěná na nakládací věţi lanovky v černodolském lomu, odkud lanovka vozí kámen do Kunčic. Kamera je na věţi a v blízké kanceláři je další zařízení. Hackeři se tedy museli vloupat do objektu Krkonošských vápenek Kunčice,' upozornil novináře starosta Černého Dolu Zdeněk Kraus (SNK). Podle Českého rozhlasu byl v záběru odkaz na uměleckou skupinu Ztohoven s tím, ţe fiktivní odvysílaný výbuch pocházel z Jeseníků. Skupina také podle internetových odkazů přelepila v noci 2. listopadu 2003 všechny reklamní panely v metru plakáty s otazníkem. MF Dnes, 18. června 2007: Piráti poprvé ve vysílání ČT, autor: Pavla Kubálková Skupina Ztohoven odvysílala výbuch atomové bomby. Podobný případ se v Česku ještě nestal Praha - Podobné vniknutí do vysílání Česká televize ještě nepamatuje. Trvalo sice jen pár sekund, ale vystrašilo několik desítek tisíc lidí. Záběry atomového výbuchu, které se objevily v pořadu České televize Panoráma v neděli kolem osmé hodiny, totiţ vypadaly velice
62
autenticky. 'V pořadu se ţivě střídají záběry na krajinu a pohoří z několika kamer na různých místech v České republice. Po jednom ze záběrů se objevila bílá obrazovka. Pak se ukázala krajina a v té záblesk a velký atomový hřib. To trvalo několik sekund,' popsal mluvčí České televize Martin Krafl. Během atomového výbuchu byl v dolním rohu obrazovky odkaz na internetové stránky umělecké skupiny ztohoven.cz. Obrazovka poté opět zbělala a přišly záběry z Jeseníku. Kamera, na kterou se členové skupiny Ztohoven se svým notebookem napojili, je v Černém Dole v Krkonoších. Na sloupu v oploceném areálu, kam nemá veřejnost přístup. 'S koprodukční společností Sitour, která pro nás pořad vyrábí, řešíme, co udělat, aby se to v budoucnu uţ neopakovalo,' vysvětlil Krafl. Stejný pořad vysílá uţ patnáct let i rakouská televize ORF. Zatím nikdy se jim však nic podobného nestalo. 'Je to riziko přímého přenosu. Tady je ale pochybení na straně koprodukční společnosti,' dodal. Zakryté srdce a rozpohybovaný semafor Svou zkušenost se skupinou Ztohoven má i výtvarník Jiří David, autor neonového srdce, které v roce 2003 svítilo nad Praţským hradem. Několik členů část srdce zakrylo a udělali z něj otazník. Kolik je ve skupině Ztohoven členů, není jasné. 'Některé znám, ale ti, kdo tam byli například v roce 2003, uţ tam nejsou a místo nich přišli jiní,' řekl Jiří David. Duchovním otcem je umělec Roman Týc, který v dubnu na padesáti praţských semaforech 'rozpohyboval' panáčky. Podle Davida se dá odvysílaný výbuch povaţovat za umění, ale on sám by volil něco jiného neţ atomovou bombu. 'Kdyţ uţ se dokáţu nabourat do vysílání, tak by tam mělo být něco, co je na umělecký vjem mnohem sloţitější. To, ţe v Česku vybuchne bomba, vypadá nepravděpodobně,' řekl. Případem se zabývá policie v Trutnově, pod kterou Černý Důl spadá. Zatím není jasné, za jaký trestný čin by byli umělci stíháni. Hrozil by jim trest za vniknutí na cizí pozemek, ale i mnohem tvrdší za šíření poplašné zprávy. Hackeři častěji útočí na internetu Přestoţe televize podává za vniknutí do jejího pořadu na autory záznamu trestní oznámení, odborníci na informační technologie to nepovaţují přímo za hackerství. 'Hacker proniká na dálku, to se v tomto případě nestalo,' vysvětlil odborník na právo a počítače Vladimír Smejkal. Vzpomíná také na podobný případ, který se stal před několika lety: 'Lupiči chtěli vykrást sklad firmy. Na bezpečnostní kamery připojili zdroj signálu, který snímal tu místnost v době, kdy tam nebyli.' Takové případy nejsou v Česku příliš běţné. Častěji se stává, ţe se hackeři nabourají na internetové stránky. Před lety se například na internetové stránce KSČM objevila velká fotka Lenina nebo na stránce policie bylo v němčině napsáno 'Grossova bezpečnostní sluţba'. 'To je trestný čin poškození a zneuţití záznamu na nosiči informací. Jen málokdy se případ dostane před soud. Hackery se nedaří vypátrat,' řekl Smejkal. Hackerství je podle něj velmi nebezpečné, protoţe sám hacker mnohokrát neví, co na internetových stránkách napáchá. 'Můţe se dostat do počítače v nemocnici a zavře pacientům na jednotce intenzivní péče kyslík. Je třeba, aby vešel v platnost nový trestní zákon, který hackerství mnohem víc postihuje,' dodal.
63
Právo, 19. června 2007: ČT vyčísluje škody po virtuální explozi a podává trestní oznámení, autor: (jp) PRAHA - Česká televize zkoumá, zda jí pirátským vysíláním záběru jaderného výbuchu v nedělním pořadu Panorama vznikla škoda. Pokud ano, bude náhradu poţadovat po firmě Sitour, která obsah pro tuto meteorologickou relaci pro ČT dodává. Na necelou minutu se v neděli do on-line přenosu nabourali hackeři z umělecké skupiny Ztohoven, kteří při záběrech krkonošského Černého Dolu odvysílali jaderný výbuch. Podle mluvčího ČT Martina Krafla pořad sledovalo 45 tisíc diváků. 'Zkoumáme, zda došlo ke škodě, která bude případně vyčíslena a poţadována k úhradě po společnosti Sitour,' řekl včera Právu Krafl. Ředitel společnosti Sitour Milan Jurdík včera nedokázal říci, jak bude na poţadavek ČT k úhradě škody reagovat. 'Nedovedu odpovědět. Zatím ţádná škoda vyčíslena nebyla. Teprve aţ budu znát rozsah, jsem schopen odpovědět,' uvedl Jurdík. Hrozí ČT pokuta? Finanční sankce ale hrozí i ČT. Případem se bude zabývat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle jejího předsedy Václava Ţáka by mohla České televizi hrozit i pokuta. 'Muselo by se ale prokázat, ţe televize něco jednoznačně zanedbala,' dodal předseda rady. Výbuch bude mít na programu i schůze Rady ČT. 'Poţádal jsem generálního ředitele Jiřího Janečka, aby na středeční jednání rady připravil zprávu, jaká opatření televize učinila, aby se situace nemohla příště znovu stát. Budeme o tom zcela určitě diskutovat,' sdělil předseda Rady ČT Jiří Baumruk. Policie uţ případ vyšetřuje ČT a Sitour společně podávají trestní oznámení pro podezření z poškozování cizích práv, neoprávněného uţívání cizí věci, zneuţití záznamu na nosiči informací, šíření poplašné zprávy, popřípadě dalších trestných činů. Trutnovská policie jiţ vyšetřuje narušení televizního vysílání jako podezření z trestného činu šíření poplašné zprávy. Zatím v případu neobjevila ţádná nová zjištění. Nová zabezpečení kamer Včera technici pracovali na zabezpečení kamer, aby se situace nemohla opakovat. 'Posílili jsme technické zabezpečení kamer v exteriéru a provádíme úpravy hardwaru i softwaru. Společnost Sitour zároveň posiluje fyzické monitorování výstupů ze všech kamer,' řekl Krafl. Kamera v Černém Dole je uţ opět v provozu. Právo, 19. června 2007: K atomovému výbuchu nás inspiroval Rumburak, autor: Hynek Paštěka ČLEN SKUPINY ZTOHOVEN POD PSEUDONYMEM LEOPOLD KORECKÝ ŘEKL PRÁVU: * Jak vznikl nápad nabourat se do vysílání České televize? Vţdycky někoho něco napadne. V případě atomového výbuchu jsme si vzali inspiraci z Rumburaka, který chtěl skrze televizní studio ovlivňovat děti. Takové ambice my ale nemáme, to uţ dělají jiní.
64
* Jak dlouho trvala příprava této akce? Myšlenka je stará asi dva roky. Jak dlouho jsme na tom pracovali, říkat nechci. Potom přišla samotná realizace, coţ byla otázka jednoho dne. * A proč zrovna atomový výbuch? Média, a skrze ně firmy a politici, nás stále manipulují. Zvlášť televize mají ohromný vliv a my jsme chtěli vyzkoušet, jak lidé zareagují. Atomový výbuch je něco, co lidskou pozornost zaujme. * Bylo technicky sloţité se do vysílání Panoramy nabourat? O tom nechci vůbec mluvit. My víme, ţe se pohybujeme trochu na hranici a nebudeme nikomu nic dávat do ruky. * Proč jste zvolili zrovna Krkonoše? Protoţe to bylo místo, kde to šlo udělat nejsnadněji. * Jaké byly bezprostřední ohlasy na vaši akci? Lidem se to líbilo, brali to jako dobrý vtip. Taky jsme se samozřejmě báli, aby to s nějakými slabšími povahami neseklo, ale to se, pokud vím, nestalo. Rozhodně jsme nechtěli strašit nebo vyvolávat paniku. Chtěli jsme upozornit na fenomén televize a moţnosti manipulace s veřejností. Lidé by se měli zamyslet a uvědomit si, co televize dokáţe. Tohle bylo 20 vteřin v pořadu s minimální sledovaností. Firmy a politické strany, které jsou v podstatě taky komerčními subjekty, veřejnost ovlivňují v daleko sledovanějších časech. * Překvapil vás mediální zájem, který vaše akce vyvolala? Trochu ano. Ale chtěli jsme vzbudit pozornost a to se povedlo. Kdyby si toho nikdo nevšiml, tak bychom byli samozřejmě zklamaní. * Můţete říct něco bliţšího o vaší skupině? Jsme skupina kamarádů. Jádro tvoří pět lidí, ale v případě potřeby nás můţe být i padesát, kdyţ to povaha akce vyţaduje. To uţ se zapojují lidé, kterým se ta myšlenka také líbí. Pro nás všechny je ale tohle okrajová záleţitost, zabýváme se jinými věcmi. * Obáváte se nějakých sankcí? Zatím ţádné velké obavy nepanují. Uvidíme, co se stane. * Máte připraveny nějaké další akce? Zatím ţádné, a i kdyby byly, tak bych o nich nemluvil. Lidové noviny, 19. června 2009: Televize hledá viníka "výbuchu", autor: tin PRAHA Česká televize se včera začala zabývat případem 'atomového výbuchu', který nechtěně odvysílala o víkendu v přímém přenosu pořadu Panorama. Můţe za něj recesistická skupina Ztohoven, jejíţ členové se v neděli ráno napojili na externí kameru a pustili do vysílání obrazovou montáţ. ČT podala na skupinu trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy, poškozování cizích práv, zneuţití záznamu na nosiči informací a případně další trestné činy. Finanční odškodnění bude vedení televize chtít po Ztohovenu i po produkční společnosti Sitour, která pořad Panorama pro ČT zajišťuje. 'Rozhodně došlo k pochybení z jejich strany,' řekl tiskový mluvčí ČT Martin
65
Krafl. 'Podle smlouvy se společnost zavázala, ţe ochrání vysílání a signál,' dodal Krafl. Škoda podle něj ještě není přesně vyčíslena. Případem se chce zabývat i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Na svém jednání bude 26. června zkoumat i to, zda nedošlo k pochybení také ze strany České televize, která je za vysílání odpovědná. 'Vypadá to jako pirátské vysílání. Jestli se zjistí zodpovědnost ČT, to je ve hvězdách,' řekl LN předseda RRTV Václav Ţák. Skupina Ztohoven, kterou tvoří představitelé pouličního umění a studenti vysokých škol uměleckého směru, vydala včera prohlášení do médií. V něm mimo jiné píše, ţe svým činem chtěla zpochybnit pravdivost a uvěřitelnost mediálního světa. 'Nejsme ţádná teroristická ani politická skupina, účelem není jakkoli společnost strašit či manipulovat,' prohlašují členové Ztohoven. MF Dnes, 19. června 2007: Vyděšeným k smrti se omlouváme, autor: Ondřej Šťastný Praha - 'Nejsme ţádná teroristická skupina, účelem není jakkoli společnost zastrašit,' napsala včera na svých internetových stránkách skupina Ztohoven, která se v neděli nabourala do vysílání České televize. Na obrazovkách zinscenovala fiktivní výbuch jaderné bomby. Ranní program Panoráma na ČT2 v tu chvíli sledovalo 45 tisíc diváků. 'Těm, které vysílání k smrti vyděsilo, se omlouváme,' řekl včera mluvčí skupiny, performer Zdeněk Dostál. V podobných akcích však chtějí Ztohoven pokračovat. A podle všeho bude další akce opět nepřehlédnutelná. 'Skupina vznikla na principu, ţe kaţdá akce musí být větší neţ ta předešlá,' vysvětlil zakladatel Ztohoven, výtvarník Roman Týc. Proč se vlastně parta mladých umělců sloţitě nabourávala do kamery, aby poslala k televizním divákům falešné záběry? 'Skupina napadla mediální prostor, aby zpochybnila jeho pravdivost. Aby upozornila na moţnou záměnu mediálního obrazu světa za svět reálný,' stojí v prohlášení Ztohoven. Věděli, do čeho jdou Za svůj 'umělecký záměr' teď mohou členové skupiny skončit před soudem. Za šíření poplašné zprávy jim hrozí aţ pět let vězení. 'S trestním stíháním jsme smířeni, s tím vědomím jsme do toho uţ šli,' poznamenal Dostál. Podle mluvčího České televize Martina Krafla začala případ uţ včera řešit policie. Česká televize navíc plánuje v nejbliţších dnech podat trestní oznámení pro čtyři delikty, které měli umělci nabouráním se do vysílání spáchat. 'Všechno má své hranice. Ať to pachatelé odůvodňují jakkoli, jejich čin mohl zbytečně vyděsit desítky tisíc diváků. Naše divácké středisko zaznamenalo nejrůznější zmatené telefonáty,' zdůraznil Krafl. Televize také chce vymáhat finanční odškodnění za narušení vysílání. To by však neplatili Ztohoven, ale externí firma Sitour, která napadenou kameru provozuje. 'Přijímáme technická opatření, aby k podobným věcem uţ nemohlo v budoucnosti dojít,' dodal Krafl. Kdo jsou vlastně Ztohoven? Skupina nezapře svůj undergroundový charakter: nezveřejňuje jména členů ani svůj konkrétní program. Podle Dostála sdruţuje necelou stovku mladých lidí, jejichţ cílem je upozorňovat veřejnost na aktuální společenské problémy. Jako cestu k tomu si zvolili nabourávání se do veřejných prostorů. 'Jde o umělce z nejrůznějších oborů, ale ve skupině najdete i zaměstnance reklamních agentur, podnikatele, studenty nebo nezaměstnané,' vypočítal Dostál. Ztohoven se po kaţdé uskutečněné akci rozpadnou a na další se znovu individuálně svolávají. Mezitím se členové mění. Lidové noviny, 19. června 2007: Ztohoven České televize, autor: Martin Zvěřina
66
Jde o Panorama? Na Kavčích horách usilují hlavně o peníze Česká televize prý přemýšlí o tom, jak zpřísnit bezpečnostní opatření a jak zabránit opakování akce, jaká se podařila v neděli umělecké skupině Ztohoven. Napříště tak nemá být ţivé vysílání 'ze zajímavých míst Česka', rozuměj těch, které si zaplatí, narušeno ani tím, ţe si někdo před stacionární kameru stoupne a zamává babičce. Budiţ, je to kšeft ČT, tak ať si ho hlídá. V druhém plánu stimuluje činnost vysílatele hrozba pokuty od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Pokud tato shledá, ţe fiktivní výbuch byl pirátským vysíláním, dostane ČT pokutu. Potud lze chápat horečnatou aktivitu na Kavčích horách jako protipokutovou prevenci. Televizní fiktivní výbuch v reţii Ztohoven však byl navzdory 'desítkám vyděšených diváků' uţitečný a nejen z pohledu umělců úspěšný. Například se někteří z nás dověděli, ţe pořad Panorama, vysílající nevinné informační záběry, je vlastně placenou reklamou. Navíc, a to je důleţitější, vidíme, ţe management České televize jedná rychle a razantně, především kdyţ jde o peníze. Srovnáme-li aktivitu, nasazení a rychlost reakce televizního vedení s případem problematické minulosti členů nejvyššího vedení ČT, zjeví se priority jednoznačně. Doufejme, ţe autoři provokace, která nikoho nepoškodila, neskončí ve vězení. Případné trestní oznámení podnikatelů v turismu je pochopitelně bezpředmětné, protoţe s 'výbuchem' stoupla sledovanost pořadu, za který zaplatili, a nepoškozená turistická střediska si mohou kaţdé ráno potenciální cestovatelé prohlédnout. Příznačné je také to, ţe otázku po manipulaci, kterou Ztohoven vzneslo, se nepokusil v České televizi nikdo zodpovědět. Proč? Třeba se koncesionáři mohli dovědět, zda si vůbec v ČT manipulaci připouštějí a jak s ní případně pracují či bojují. Budou-li performeři Ztohoven přesto potrestáni, bude to špatná zpráva zejména pro Českou televizi. Lze totiţ nalézt celou řadu jejích pořadů, které z pohledu různých diváckých skupin konzumenty nejen manipulují, ale i poškozují. Co je horší - poškození komerčních zájmů veřejnoprávního média, nebo opakované 'oblbování' diváků? MF Dnes, 19. června 2007: Ztohoven místo Lamberta!, autor: Martin Komárek V televizi vybuchla atomová bomba. Uţ bylo načase. Pan ředitel by neměl rozpustilé ţertéře ze skupiny se zvukomalebným názvem Ztohoven ţalovat, nýbrţ přizvat k tvorbě pořadů, zejména politických. Ba měl by jim dát místo vrchního ředitele, které uprázdnil pan Lambert. 'Pirátům' se zdály nekonečně nudné záběry kamer na ranní horskou panoramu. Ano, při tom by usnul i odsouzenec pět minut před popravou. Oţivili tedy krkonošské zátiší výbuchem jaderné pumy. Pokud nakonec stanou před soudnou stolicí, budou mít skvělou obhajobu. Pustí v síni záběry z patafyzického televizního večerníčku o Trautenberkovi. Tam se nad hřebeny Krkonoš zjevuje hrozivá postava vousáče, který by mohl klidně týrat kytaru ve skupině ZZ Top, kdyby byl menší. Není taková zrůda pro nevinné dětské duše hrozivější neţ počítačomontáţ rozkvétajícího hřibu? Soudce Berka, Sovák či Roy Bean bude mít těţké rozhodování. Patrně přivolá kohortu znalců a za šestnáct let bude televize odsouzena k vrácení výpalného, o které po malých kouscích oškubává nás, své kavky. Bude tedy výhodnější Ztohoven najmout jako vrchního ředitele. Vezměme si takové Otázky Václava Moravce. Moderátor se snaţí, seč můţe, ale jak se říká, z h... bič neupleteš. Je tak svázán šílenou televizní rádobykorektností a koţenou nabubřelostí politiků, ţe nudu nezaţene,
67
byť koulí očima jako americký profesionál. Ztohoven pomůţe. Co kdyby proti Bémovi místo upachtěného pantáty Filipa posadili rovnou Lenina sršícího revolučním zápalem? Nebylo by špatné nad hlavy politiků zavěsit bubliny, které by popisovaly, co si opravdu myslí. Například: Bém říká: 'V tomto ohledu stojím jednoznačně za panem premiérem.' V bublině by bylo: 'Dohráls, valašský hňupe, já byl na Everestu první.' Nebo: Filip šišlá o tom, jak vládní reforma oţebračuje ubohé pracující, a nad hlavou mu běţí: 'Letos mi zbude z platu melounek, mám to spíš investovat do nemovitostí, nebo do cenných papírů?' Sledovanost, coţ je jméno krvelačného boţstva, kterému televize přináší lidské oběti, by byla spokojena a Telerada, coţ je jméno o něco méně ukrutného bůţka, taky. Skupina Ztohoven by mohla obstarávat i události, které Událostem, zvláště potom, co byly protaţeny, nesnesitelně chybějí. Ale to nemusí být chyba televizních redaktorů, události v Česku jako takovém jsou velmi zřídkavé a nepřátelská zaostalá cizina nás nezajímá. Mohlo se začít uţ teď. Být vedení televize méně upjaté, hned vyšle Noru Fridrichovou po stopách atomového výbuchu. Fridrichová:'Neslyšel jste něco neobvyklého?' Kosmatý horal:'No jo, teď si vzpomínám, něco tu prásklo.' V Podkrkonoší by se našlo nejedno spálené políčko, nejedna zhroucená chalupa s rozpadajícími se zemědělskými strojisky kolem - jasný důkaz výbuchu atomové bomby s omezeným dosahem. Doktor z hor by potvrdil, ţe se k němu dostavilo Heidi, děvčátko z hor, s dědouškem Konrádem s nespecifikovanými obtíţemi, které by se daly přičíst na vrub slabé radioaktivitě. Kdyby vzala televize Ztohoven váţně, jak se sluší a patří, citovala by ji CNN i BBC, atomovka je ještě lepší neţ Anička Barborka. A i kdyby nakonec vyšla pravda najevo, stejně by naše země byla slavná. Dnes je totiţ jedno, jestli jste slavný jako mimořádný chytrák, nebo jako učiněný blb. Takţe, přátelé, více výbuchů! Lidové noviny, 20. června 2007: Rumburaci v televizi, autor: Miloš Čermák Provokativní akce skupiny Ztohoven snese srovnání s těmi, které se ve světě staly legendárními Byl to dobrý vtip, anebo trestuhodná klukovina? Na tom se nemůţou shodnout ani účastníci internetových diskusí, ani seriózní novinoví komentátoři. Ale ať se na 'narušení' vysílání České televize díváme jakkoli, je nepochybné, ţe jde o událost překračující české rozměry. Ţe se videopirátům podařilo proniknout do vysílání veřejnoprávní televize (někdy nepřesně označované za 'státní') a ţe odvysílali záběry fiktivního atomového výbuchu, informovala celá řada zahraničních médií. Rozhodně tomu věnovala větší pozornost neţ jiným, nepochybně důleţitějším událostem v Česku v poslední době. První zprávy na zahraničních zpravodajských serverech zároveň obsahovaly noticku ve smyslu, ţe zatím není známo, jaký smysl či důvod akce má. To nevíme dosud, byť se k proniknutí do vysílání přihlásila umělecká skupina Ztohoven. Ta tvrdí, ţe šlo o recesistický happening bez politického pozadí. Záleţí samozřejmě na tom, jak si vysvětlíme termín 'politické pozadí'. Autoři happeningu totiţ zároveň uvádějí, ţe chtěli 'zpochybnit pravdivost mediálního prostoru'. A to uţ svým způsobem politické prohlášení je. Bylo by dobré mluvit jasnou řečí. Na celé akci opravdu není nic politického (všechna ty vzletné úvahy o 'moţné záměně mediálního obrazu za svět reálný' nejsou ničím jiným neţ planými ţvásty), ale ani uměleckého. Pokud samozřejmě nepřistoupíme na postmoderní tezi, ţe umění je vše, co za něj označíme.
68
Ale akce Ztohoven nesplňuje ani kritéria pro šíření poplašné zprávy, kvůli kterému budou její autoři asi trestně stíháni. Se svým atomovým hřibem nevstoupili do zpravodajské relace, ale do pořadu, který vysílá pro výletníky záběry kamer z turistických lokalit. A který je - jak se mnozí zřejmě vůbec poprvé dozvěděli - fakticky placenou reklamou. Nevíme, jestli se státním zástupcům či právníkům České televize podaří sehnat diváky, kteří odsvědčí, ţe kvůli dotyčným několikavteřinovým záběrům prodělali šok a byli 'smrtelně vyděšeni'. Ale pokud ano, tak riskují zesměšnění. Jak se lze přesvědčit na internetu, ony záběry (http://www.youtube. com/watch?v=PdVbjXmjEBA) nejsou ve skutečnosti tak autentické, jak tvrdí novinové články. Navíc byly vysílány zároveň s webovou adresou zmíněné 'umělecké skupiny'. A pak, ţijeme v informačním věku. Průměrně inteligentní člověk ani nemusí přerušit pití ranní kávy a s pouţitím dálkového ovladače se během pár vteřin přesvědčí, ţe v Krkonoších opravdu ţádná atomová válka nezačala. Max nebo Kapitán Půlnoc V Česku ilegální vstup do vysílání proslavil pohádkový Rumburak. Ale podobné incidenty se dějí i v realitě, byť jsou poměrně ojedinělé. O těch nejzajímavějších ve světovém měřítku se píše mimo jiné i v hesle anglicky psané internetové encyklopedie Wikipedia. Detaily o 'atomovém hřibu' v Krkonoších se zde objevily ještě v neděli, tedy pár hodin po odvysílání záběrů. Dokazuje to dvě věci: jak dobře tato encyklopedie tvořená internetovými uţivateli funguje (informace o incidentu jsou zcela korektní a věcné) a jak zajímavá věc se lidem ze Ztohovenu podařila. Snese srovnání s jinými, dřívějšími incidenty, které se staly uţ svým způsobem legendami a o kterých uţ byly například i natočeny filmy. Asi nejznámější se stal 22. listopadu 1987 v Chicagu. Hackeři nejprve vstoupili do vysílání lokální komerční stanice (během sportovní relace v rámci hlavních večerních zpráv po deváté večer) a pak, zhruba o dvě hodiny později, do vysílání veřejnoprávního kanálu PBS (při vysílání britského seriálu Dr. Who). Diváci mohli vidět záběry (http://www.youtube.com/watch? v=OnDYssFcNxc), na kterých byl muţ v masce Maxe Headrooma, v té době populární kyberpunkové postavy známé z britské i americké televize. Muţ pronesl pár obscénních poznámek, pak si stáhl kalhoty a jeho společník mu naplácal na zadek. Případ vyšetřovala FBI, pachatele se však nikdy nepodařilo odhalit. Větší smůlu měl v tomto ohledu hacker, kterému se 26. dubna 1986 podařilo vstoupit do vysílání stanice HBO, lépe řečeno jejího vysílání na americkém východním pobřeţí. Na obrazovce se téměř na pět minut objevil vzkaz protestující proti výši měsíčního předplatného zmíněného kanálu. Obsahoval zároveň výhrůţku, ţe útok mohou očekávat i další dva televizní kanály, a byl podepsán pseudonymem 'Kapitán Půlnoc'. Policii se později podařilo zjistit, ţe útočníkem byl John R. MacDougall, technik a majitel obchodu s televizní technikou. Jeho pohnutky byly čistě praktické: jak tvrdil, vysoké ceny předplatného mu působily obchodní ztráty, protoţe ohroţovaly prodej satelitních antén. MacDougall byl nakonec odsouzen k pokutě 5000 dolarů a roční podmínce. Zmíněné incidenty mnoho nespojuje: kaţdý byl technicky proveden jinak a jejich aktéři měli zcela jinou motivaci. Jediným společným jmenovatelem je 'únos televizního signálu'. Bezpochyby jde o trestný čin, podobný třeba krádeţi: kdyţ nic jiného, tak můţe způsobit konkrétní finanční ztráty a ohroţovat tak podnikání televizních společností. Ve Spojených státech proto pro pachatele těchto činů platí od konce osmdesátých let poměrně vysoké tresty: pokuta do čtvrt milionu dolarů a aţ desetileté vězení. S postihem musí počítat i lidé ze Ztohovenu. Ale uznejme jim i to, ţe v jistém smyslu byla
69
jejich akce zásluţná. Objevili díru, kterou teď Česká televize můţe zalepit. Uvidíme také, jak jsou na podobný incident připraveny české zákony a trestní orgány. A co se týče spravedlnosti? Podobné trestné činy přímo volají po zavedení institutu 'veřejných prací'. Parky a prostranství kolem televizních budov na Kavčích horách by jistě na pár měsíců skupinku šikovných 'umělců' skvěle zaměstnaly. MF Dnes, 20. června 2007: Výbuch chystali 3 roky, autoři: Jakub Pokorný, Petr Švec Skupině Ztohoven za pirátské narušení vysílání ČT hrozí pokuta 10 milionů Černý Důl, Praha - Nedělní virtuální 'jaderný útok na Českou televizi' nebyl prvním pokusem skupiny Ztohoven, jak takto narušit vysílání stanice. Jeden předchozí však ztroskotal. Skupina performerů se o víkendu připojila do ranního vysílání Panoráma na ČT2 a mezi záběry na krkonošské horské středisko vloţila malý šot s atomovým výbuchem, tedy typickým kouřovým 'hřibem' stoupajícím mezi svahy. 'Mohu potvrdit, ţe jsme to zkoušeli uţ jednou předtím, ale nepovedlo se to. Objevily se technické potíţe,' řekl včera mluvčí umělců Zdeněk Dostál. Šot vytvořili performeři v počítači v grafickém programu překrytím dvou záběrů, které měli k dispozici z dřívějška. Příprava akce však podle Dostála trvala tři roky. 'Kdyţ jsme jednou viděli ten ranní pořad, napadlo nás, ţe to je nejslabší článek vysílání televize, který se dá napadnout. Hledali jsme také dlouho nejvhodnější místo,' popisuje přípravy Dostál. Ten ani s odstupem několika dnů nelituje uskutečnění akce. Kolik stála, nechtěl prozradit. 'Byli jsme jen překvapeni vyvolaným zájmem,' doplnil Dostál. Podobné kousky připravují lidé ze Ztohoven i do budoucna a jejich filozofií je, ţe kaţdá akce musí intenzitou překonat tu předchozí. V minulosti třeba z neonového srdce výtvarníka Jiřího Davida nad Prahou vytvořili otazník. Česká televize včera odeslala Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která ji kontroluje, zprávu o nedělní události. 'Během hodin nebo dnů odešleme trestní oznámení na lidi, kteří se připojili do našeho vysílání,' uvedl včera mluvčí České televize Martin Krafl. Performeři se budou muset bránit hned na několika frontách. Televize na ně podá trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy, ale také pro neoprávněné uţívání cizí věci a poškozování cizích práv. Problematické také je, ţe při připojování vnikli v Krkonoších na cizí pozemek. Veřejnoprávní televize podle Krafla stále počítá, jaké škody jí vysílání způsobilo, i kdyţ ani ţádné vzniknout nemusely. Pokud by však ČT dostala od rady pokutu, jistě by ji po 'pirátech' poţadovala. Zdeněk Dostál se k otázkám, zda na zaplacení mají, nechtěl vyjadřovat. Rada podrobí událost vlastní analýze a podle místopředsedy Petra Pospíchala se jí bude věnovat moţná na zasedání příští týden. I kdyţ za pirátské vysílání hrozí pokuta aţ 10 milionů, v praxi ji ještě nikdo nedostal. 'Pokuty jsme zatím udělovali zanedbatelné ve srovnání s touto částkou,' sdělil Pospíchal. Nemohl si vzpomenout na výši, ale odhadl, ţe mohly činit asi sto tisíc korun. Policie, která věc začala sama vyšetřovat, zatím performery nevyslechla. 'V této fázi se nedá nic nového říci,' řekl mluvčí trutnovské policie Radek Schovánek. Simulaci atomového výbuchu v televizi sledovalo v neděli ráno v 8:16 asi 45 tisíc lidí. Skupina Ztohoven se s notebookem připojila na jednu z kamer, která sleduje nepřetrţitě krajinu v krkonošském Černém Dole. Prostě na chvíli vyměnili kabel. Z kamery šel signál do pořadu Panoráma. Pořad nevyrábí přímo Česká televize, ale firma Sitour, která po performanci posílila ostrahu kamer. Záznam trval pár sekund. Pod hřibem si mohli diváci navíc přečíst v tomto kontextu hodně provokativní nápis 'ţivě'. 'Hřib' není jediný vtip, který můţe vyjít performery draho. Dnes uţ bývalý člen Ztohoven Roman Týc v dubnu vyměnil skla na praţských semaforech za vlastní, takţe to vypadalo, ţe
70
panáčci na nich se pohybují. Praţský magistrát je musel vyměnit zpět a od Týce chce za tuto nápravu sto tisíc korun. Právo, 21. června 2007: Další pokus hackerům nevyšel, autor: (ČTK, jp) PRAHA - Česká televize (ČT) zaznamenala v neděli dva pokusy o vniknutí do pořadu Panorama. Druhý pirátský pokus byl ale neúspěšný. Členy Rady ČT o tom ve středu informoval ředitel techniky ČT Rudolf Pop. Umělecká skupina Ztohoven se napojila na kameru, vysílající záběry z Černého dolu v Krkonoších, a odvysílala záběry fiktivního jaderného výbuchu v krajině. 'Byla připravena další lokalita, na ní se to však nepovedlo té skupině lidí uskutečnit a vysílání narušeno nebylo,' uvedl Pop. Neupřesnil ale místo, o které se mělo jednat. 'Přijali jsme potřebná bezpečnostní opatření a podali i trestní oznámení,' řekl šéf ČT Jiří Janeček. Lidové noviny, 21. června 2007: Falešný výbuch pomohl odhalit zbytečnou dotaci, autor: Martina Jelínková PRAHA Desítky milionů korun by mohl ušetřit stát díky falešnému atomovému výbuchu, který minulý týden odvysílala Česká televize v pořadu Panorama. Akce skupiny Ztohoven totiţ upozornila na pro stát nevýhodnou smlouvu mezi dodavatelem pořadu, firmou Sitour, a ministerstvem pro místní rozvoj. Pořad Panorama vysílá ČT od roku 1998 a slouţí jako prezentace pro města a rekreační oblasti. Ty také po celou dobu platily Sitouru za vysílání na ČT 2 stovky tisíc ročně. Loni na jaře vstoupilo do hry ministerstvo pro místní rozvoj. A rozhodlo se, ţe v rámci podpory cestovního ruchu bude platit Sitouru za výrobu pořadu Panorama, a tedy i vysílání záběrů v České televizi. Po odvysílání smyšleného atomového výbuchu se ale média o pořad začala zajímat. Provozovatel střediska na Pradědu Josef Figura kritizoval útok na vysílání ČT s tím, ţe za kamery a vysílání platí 'strašně moc peněz.' To úředníky ministerstva překvapilo, protoţe předpokládali, ţe rekreační oblasti uţ za vysílání neplatí. Tím vyšlo najevo, ţe Sitour za odvysílání záběrů dostává zaplaceno dvakrát. Jenom ministerstvo pro místní rozvoj firmě za loňský rok vyplatilo dvacet milionů korun. Ministerstvo teď chce od smlouvy odstoupit a také podat trestní oznámení. Zlobí se ale i města. Kdyţ úředníci ministerstva sledovali nedělní zprávy, které informovaly o 'atomovém výbuchu', nestačili se divit. Provozovatel areálu na Pradědu se cítil poškozený akcí hackerů, protoţe za kamery platí 'strašně moc peněz'. 'To nás nenapadlo, ţe platí i ty lokality, které máme ve smlouvě. Kdyţ jsme se ale podívali zrovna na Praděd, tak ho máme v tom seznamu a platíme za ně. Zpráva o tom, ţe lokality platí 600 tisíc korun, je pro mě alarmující.' řekl náměstek ministerstva pro místní rozvoj Daniel Toušek. Stejně překvapení jsou i starostové některých obcí. Ti se Sitourem podepsali smlouvy na pronájem kamer a zajištění vysílání na ČT 2. 'My jsme si je zaplatili jen na zimní sezonu, na letní uţ jsme neměli peníze. Rozhodně si to zjistím,' řekl starosta Vítkovic v Krkonoších Milan Rychtr, které platí Sitouru 320 tisíc ročně. Stejně zaskočená byla starostka Pasek nad Jizerou Hana Růţičková: 'To je smutné, určitě mi to nedá spát a poptám se v okolních městech.' Obě města jsou na seznamu lokalit, za které ministerstvo pro místní rozvoj platí. Je však několik měst, se kterými Sitour uzavřel smlouvu aţ poté, co získal na ministerstvu zmíněnou zakázku. Ta neplatí za sluţbu ani korunu. Majitel firmy Sitour Milan Jurdík odmítá, ţe by firma inkasovala dvakrát. Tvrdí, ţe vysílání v České televizi byl bonus, který poskytují ministerstvu zdarma. Proč však některá
71
města platí a jiná ne, nedokázal vysvětlit. 'Tam se zvolil jiný princip,' řekl pouze Jurdík. Ministerstvo nemá pochybnosti jenom kolem plateb. Nechalo si také vypracovat právní rozbory a tvrdí: Smlouva je pro stát nevýhodná. Pozastavuje se i nad tím, proč ji podepisoval tehdejší ředitel odboru komunikace, kdyţ jde o cestovní ruch. Výhrady přitom měli uţ zaměstnanci, kteří nastoupili na ministerstvo za ministra Petra Gandaloviče (ODS). 'Rozhodně jsme se nad tou smlouvou pozastavili a přišla nám velmi neefektivní,' řekl jeden z bývalých zaměstnanců. Lidové noviny, 22: června 2007: Činnost Sitouru prošetří policie, autor: jel PRAHA Ministerstvo pro místní rozvoj podalo trestní oznámení na společnost Sitour, která vyrábí pořad na ČT 2 Panorama. A pracuje uţ také na rozvázání této smlouvy. O celé věci včera informovaly LN. Úředníky na nevýhodnou smlouvu upozornil aţ falešný atomový výbuch, kterým se do vysílání ČT nabourala skupina Ztohoven. Po ataku se totiţ ozval provozovatel areálu na Pradědu a rozčiloval se nad akcí hackerů. Tvrdil, ţe za kamery a vysílání záběrů platí 'strašně moc peněz', za rok 600 tisíc korun. To úředníky zaskočilo. Od roku 2006 totiţ mělo uzavřenou smlouvu se Sitourem a za vysílání těchto záběrů platilo nemalé částky, ročně dvacet milionů korun. Jak zjistily LN, Sitour skutečně inkasoval od měst a rekreačních oblastí, za které stát platí. Lidové noviny, 22: června 2007: O tom, jak z toho ven, autor: Ondřej August Tak do toho (i kdyţ uţ titulek je jen dalším marným pokusem, jak z názvu skupiny Ztohoven a její aktuální akce vytřískat něco ještě vtipnějšího): pirátské vlomení se do programu ČT 2 s vizuální atrapou atomového výbuchu opomenout nelze. Uţ pondělní vydání deníků, které o nedělně-ranní fiktivní explozi v Krkonoších referovaly, četlo o stovky tisíc víc lidí, neţ z něj mohlo zaţít nefalšovaný údiv či dokonce šok. Těm několika málo desítkám tisíc diváků, kteří byli v neděli vzhůru u zapnutého televizoru, proto můţeme jen závidět. Většina z nás, co jsme se o něm dozvěděli ex post, měla záţitek z něj upravený podle toho, odkud jsme o něm dozvěděli. A protoţe o stejné události vţdycky vznikne tolik popisů, kolik je u ní svědků. apel Ztohoven se poněkud minul účinkem. 'Nejsme ţádná teroristická ani politická skupina, účelem není jakkoli společnost strašit či manipulovat tak, jak jsme toho dennodenně svědky ve světě reálném, tak mediálním. Ať uţ to jsou politické zájmy, nebo zájmy trhu, firem, nadnárodních společností, skrytě manipulují, tlačí své produkty a ideje všemi moţnými cestami do podvědomí občana. Jemné narušení tohoto systému, apel na čistý rozum člověka, jeho neovlivnitelnost, si myslíme nikdy neškodí ani v demokratické zemi,' píší trochu kostrbatě na své webu naši spoluobčané. Polemizovat se dá hned třeba s předpokladem, ţe existuje nějaký 'svět reálný' a vedle něj jiný 'svět mediální'. V tuzemsku je to poměrně rozšířený konstrukt. 'Média' jsou - uţ z podstaty svého názvu 'prostředky' či 'prostředníci', například v komunikaci. Čteme-li noviny nebo sledujeme televizi, je to v podstatě totéţ, jako bychom s někým mluvili, jen vzdálenost je delší. Pořád ale jde o komunikaci lidí - v tomto případě novináře na jedné straně a čtenáře či diváka na straně druhé. Samozřejmě, čím je trasa, kterou musí informace urazit, delší - třeba právě ve srovnání osobního rozhovoru a televizního vysílání -, tím více zkreslená můţe být. Ale vţdy ji tvoří novinář, který je zcela skutečný a ve zcela reálné ţivotní situaci, a stejně tak ji přijímá a pracuje s ní čtenář či divák na druhé straně. Podle logiky Ztohoven by tedy svět, v němţ tváří v tvář s někým mluvíme, musel být stejně neskutečný jako svět, v němţ spolu 'mluvíme' přes média. Nezní to pravděpodobně. Reklama moţná manipuluje, ale stejných manipulací se denně dočkáme i od všech lidí kolem sebe,
72
kteří k nám v rozhovoru tváří v tvář podávají informace ze svého pohledu, něco zamlčují, mlţí nebo zveličují, čili 'tlačí ideje všemi moţnými cestami do našeho podvědomí'. Kdyby byl akt Ztohoven uměním, vybrala by si skupina k útoku na všemoţné domnělé manipulace hlavní vysílací čas, do něhoţ pirátsky se dostat je skutečné umění. Jde to však. A Ztohoven promarnili příleţitost alespoň se vyrovnat mnohem podařenějšímu pirátskému vysílání z Vánoc 2000, kdy sice nebouchalo v Krkonoších, ale z obrazovky mrkala Dušica Zimová. Šok, který tehdy ono neautorizované vysílání způsobilo, zavinil, ţe se na Václavském náměstí sešly tisíce lidí. Opakovaně. Nikdo se za to zatím neomluvil a dodnes nevíme, jak z toho ven. Lidové noviny, 27. června 2007: Do toho, Ztohoven!, autor: Tomáš Baldýnský Jedním z našich hospodských a nikdy nerealizovaných nápadů byl 'Nejlevnější film', ţivě natočený a zároveň odvysílaný kamerami pořadu Panorama České televize. Plánovali jsme nastudovat pořadí, v němţ jsou jednotlivé turistické lokality nastříhávány na sebe, rozmístit po horách a dolech dvojice shodně oblečených statistů, kteří by představovali ústřední postavy, a pak rozehrát velkolepý příběh zrady, lásky a nenávisti řízený vysílačkou a vedoucí - nepamatuji se přesně - k vraţdě z vilnosti či skandálnímu zneuţití ovce. Proto mě tak trochu zabolelo, ţe umělečtí teroristé z formace Ztohoven svůj nápad do konce dotáhli, navíc tak kvalitně (ten čtyřicetisekundový záběr podsunutý do vysílání ČT 2 byl hezky a s rozmyslem zreţírován, nešlo jen o prostý pohled na atomový výbuch v Černém dole, tvůrci do záţitku zapojili i setrvačnost pohybu kamery a výsledek působí skutečně vyjemněle) a za takové mediální pozornosti. Protoţe zatímco hospodský fór vymyslí kaţdý, fór uskutečněný je to, co se jediné počítá. V čem jsou však Ztohoven u nás skutečnými průkopníky, je dovedení vtipu do dalšího stadia: předloţit jej jako uměleckou výpověď. Atomový výbuch v přímém přenosu je motiv natolik oldskůlový (typický zejména pro 50. léta), ţe jako symbol mediální manipulace působí retro, bezzubě a úplně mimo. Naše mediální sféra přece není manipulována takto neohrabaně, dnes uţ nikdo události nevymýšlí a neznásilňuje média, aby přenášela lţi. Věci se však dějí ve správný čas, jsou postrkávány, přiţivovány a promyšleně vykládány tím správným způsobem. Nemanipuluje se tudíţ s fakty, ale s těmi, kdo s fakty zacházejí. Pokud by tedy Ztohoven skutečně chtěli připoutat naši pozornost k tomu, jak s námi televize a média vořou, měli nastudovat Kubiceho zprávu, Kořistkův úplatek či Parkanové píseň. A jistě by našli nespočet způsobů, jak uměleckým skandálem upozornit na metody, které jsou k práci s médii a veřejností pouţívány. Mohli padělat svazek spolupracovníka StB, podvrhnout jej správným místům a sledovat, ke komu z médií se dostane exkluzivně jako první a jak ho dotyčný pouţije. Mohli zinscenovat falešnou havárii chemičky, pozvat k ní média a zjistit, jestli novinářům stačí rozhovor od kohokoli v protichemickém obleku, a nebo zda si někdo opravdu něco ověří. Mohli vyuţít nějakou běţící kauzu a začít ji kreativně dotvářet -předhazovat médiím falešné svědky a falešné stopy a postupně je dovést k publikování zcela šílených hypotéz. Coţ uţ někdo zjevně dělá, léta a úspěšně (a doufejme, ţe umělec). Ale atomový výbuch u Trutnova? To je přece vyslyšené přání diváků bizarně supernudné Panoramy, ne rozzlobená reakce na lţi kolem nás. Takový by byl i 'Nejlevnější film', o němţ bychom pak mohli tvrdit, ţe svým uměleckým vyjádřením pokořuje samotný prostor, ironicky pojmenovává chudobou hnanou kreativitu domácích filmařů a v obecnější rovině napadá podstatu filmového vyprávění jako podvod, jehoţ autoři předkládají publiku střípky natočené v různých místech a časech k uvěření coby celistvý příběh, a promítat ho na festivalech. Ale nebyl. Nikdy jsme se nedokopali k tomu sledovat Panoramu déle neţ pět minut, bylo léto a voda jako kafe. Takţe nám to celé přišlo jako zbytečně moc práce na jeden fór...
73
Právo, 29. června 2007: ČT hrozí pokuta 10 miliónů za nabourání vysílání Panorámy, autor: Jana Perglerová České televizi hrozí pokuta aţ deset miliónů korun kvůli pirátské akci skupiny Ztohoven, která se v neděli 17. června ráno nabourala do vysílání meteorologické relace Panoráma na programu ČT 2 a odvysílala fiktivní výbuch jaderné bomby v krajině Černý důl na Krkonošsku. Skupinu Ztohoven můţe přijít jejich 'legrace' aţ na pět miliónů korun pokuty. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání totiţ zahájila ve čtvrtek s ČT a také s neznámým pachatelem správní řízení. Mediální rada bude během řízení zkoumat, zda ČT výslednou podobou pořadu Panorama neporušila zákonnou povinnost provozovat vysílání vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů. Za to hrozí podle mediálního zákona televizi pokuta v rozmezí od 20 tisíc do deseti miliónů korun. Rada zároveň zahájila další správní řízení s neznámým pachatelem. Zákon totiţ říká, ţe rada můţe udělit pokutu od 50 tisíc Kč do pěti miliónů tomu, kdo zasahuje do obsahu programu provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání a poruší povinnosti týkající se výroby nebo vysílání pořadů. 'Zároveň ţádáme policii o součinnost v této věci,' informoval předseda vysílací rady Václav Ţák. Právo, 9. srpna 2007: Obviněni dva členové skupiny Ztohoven, autor: (ČTK) Policie včera obvinila dva členy umělecké skupiny Ztohoven z trestného činu šíření poplašné zprávy. Skupina v červnu do přímého přenosu pořadu Panorama na ČT 2 propašovala záběry fiktivního jaderného výbuchu v krajině. Kriminalisté zatkli několik jejích členů v úterý odpoledne. Uvedl to zpravodajský server Aktuálně.cz. Petr Číţek z trutnovské policie sdělil, ţe dvěma ze tří předvedených členů skupiny bylo sděleno obvinění z trestného činu šíření poplašné zprávy. Čin je klasifikován podle přísnějších paragrafů, protoţe k šíření poplašné zprávy vyuţili sdělovací prostředky. Třetí umělec nebyl zatím obviněn, protoţe nebyl přítomen jeho advokát. MF Dnes, 9. srpna 2007: Policie obvinila aktéry "výbuchu" v Krkonoších, autor: Trutnov - Smyšlený atomový výbuch v Krkonoších, který v České televizi v pořadu Panorama viděly tisíce lidí, má konkrétní viníky. Trutnovští policisté obvinili z trestného činu šíření poplašené zprávy dva muţe ve věku mezi pětadvaceti a třiceti lety z Prahy. 'Zadrţeli jsme je v Praze, kde mají trvalé bydliště. Trestní stíhání se zřejmě rozšíří o další lidi a bude se týkat i starších podobných útoků. Souvisí to s uměleckou skupinou s názvem Ztohoven,' potvrdil šéf kriminální policie Okresního policejního ředitelství v Trutnově Petr Číţek. Pokud jim soud prokáţe vinu, hrozí jim trest v rozmezí od půl roku do tří let vězení. V červnu skupina Ztohoven pozměnila vysílání televize - počítačovou technikou tak lidé viděli v 'přímém přenosu' atomový hřib. Lidové noviny, 9. srpna 2007: Umělce obvinili za fiktivní jaderný výbuch v televizi, autor: čtk, dom PRAHA Za trestný čin šíření poplašné zprávy povaţuje policie akci, kdy diváci sledující ţivé vysílání Panoramy na ČT 2 mohli mezi běţnými záběry na české hory vidět nejdříve oslnivý
74
záblesk a poté charakteristický hřib atomového výbuchu. Policisté proto včera obvinili dva členy umělecké skupiny Ztohoven. Jak však dále informoval server Aktuálně.cz, další lidé, kteří se napojení na kameru vysílající záběry z Černého dolu v Krkonoších zúčastnili, nadále zůstávají neodhaleni. 'Dne 17. června napadla skupina mediální prostor. Narušila ho, zpochybnila jeho pravdivost, uvěřitelnost. Upozornila na moţnou záměnu mediálního obrazu světa za svět jako takový, reálný,' uvedla tehdy skupina Ztohoven. Příprava na vniknutí do pořadu Panorama trvala skupině podle jednoho z členů několik let. Skupina Ztohoven v prohlášení k akci také uvedla, ţe není teroristická ani politická skupina a nebylo účelem společnost jakkoli zastrašit či manipulovat. Díky této pirátské akci se zjistilo, ţe za zajišťování Panoramy dostává firma Sitour zaplaceno dvakrát. Pořad slouţí jako prezentace pro města a rekreační oblasti. Ty platí Sitouru za vysílání stovky tisíc ročně. Po ataku se ozval provozovatel areálu na Pradědu a rozčiloval se nad akcí hackerů. Tvrdil, ţe za kamery a vysílání záběrů platí 'strašně moc peněz', za rok 600 tisíc korun. To následně zaskočilo úředníky ministerstva pro místní rozvoj. Od roku 2006 totiţ mělo uzavřenou smlouvu se Sitourem a za vysílání těchto záběrů platilo nemalé částky, ročně dvacet milionů korun. Lidové noviny, 10. srpna 2007: Ztohoobviněníven, autor: Zbyněk Petráček Škodí víc atomová fabulace, nebo zpráva o ptačí chřipce? Jak definovat poplašnou zprávu? Stačí, kdyţ někoho poplaší tak, ţe dotyčný třeba nevěřícně zírá? Nebo musí utrpět nějakou upřesněnou újmu? Podle policie je šířením poplašné zprávy partyzánský průnik do veřejnoprávní televize. Vţdyť jaderný hřib v poklidných Krkonoších mohl vyvolat paniku. Skupina Ztohoven má dva měsíce poté na krku obvinění a my, kteří se zajímáme o dění ve veřejném prostoru, zase pozoruhodnou debatu. Jaká je vlastně společenská nebezpečnost atomové fabulace? Záleţí na okolnostech, kontextu, na času a prostoru. Představme si, ţe ţijeme v Jiţní Koreji, píše se podzim 2006 a tamní skupina Ztohoven provede své 'reality show'. Co by následovalo v době, kdy Severní Korea vyzkoušela svou jadernou zbraň? Jak by se chovali lidé při vědomí, ţe jih poloostrova je prošpikován jaderným arzenálem Američanů? Člověk nemusí být znalcem Koreje, aby mu došla společenská nebezpečnost takové mediální provokace. Jenţe v Česku se jaderných zbraní de facto nikdo nebál, ani kdyţ za normalizace byly kousek za Prahou. Slyšel snad tehdy někdo o nějaké panice? Přitom zbytky sovětské raketové základny jsou dodnes vidět pod vrchem Čihadlo, kousek od autobusu linky 173. Plaší to někoho? Představme si však, ţe ţijeme v Česku a někdo do televize propašuje mystifikaci o ptačí chřipce v sousední vesnici. Co by následovalo? Tady není třeba velké fantazie k obrazu paniky. Vţdyť samotná zpráva -ne aţ zjištěna diagnóza - vţdy vede k vybíjení celých chovů drůbeţe. S tímhle si u nás není radno zahrávat. Jistě, v debatě o hranicích mezi nadsázkou a poplašnou zprávou se vţdy pohybujeme tak trochu po tenkém ledě, ale... Filmaři Remunda a Klusák posbírali za svou fabulaci Český sen ocenění v Jihlavě, Krakově, Lublani či Arhusu, místo aby čelili obvinění. Přitom o újmě skuhral kdekdo. A neměl by uţ dávno sedět za katrem takový Petr Čtvrtníček? Nechme si raději prostor pro nadsázku a fabulaci, vţdyť ho potřebují i politici. Není vlastně šířením poplašné zprávy daňový návrh Mirka Topolánka? Vţdyť pokud by navýšil rozpočtový schodek, a EU by nám v rámci následné pokuty zarazila čerpání bruselských fondů, to by teprve byla panika.
75
Lidové noviny, 17. srpna 2007: Věřím, ţe nikoho z nás nezavřou, autor: Renata Kalenská Rozhodně jsme neměli v úmyslu vykonat trestný čin, říká o pirátském vstupu do vysílání ČT a falešném atomovém výbuchu na její obrazovce člen skupiny Ztohoven, který svou identitu skrývá pod pseudonymem Eman Cipace (24). * LN Uţ byli obviněni tři členové skupiny Ztohoven, vy zatím ne... Dva měsíce bylo ticho. V té době jsme sledovali diskusi ve společnosti. Čekali jsme menší, ale zato obsahově důleţitější debatu. Mysleli jsme, ţe se bude hlavně řešit, zda jsou média opravdu adekvátně ochráněna. Jestli na to, jak jsou vlivná, nejsou příliš křehká. * LN Vy jste vůbec nepočítali s tím, ţe se tím bude zabývat policie? Počítali. Ale my jsme tu věc absolutně nedělali s pocitem, ţe konáme trestný čin. Nepouţili jsme rukavice, nepouţili jsme jiné mobilní telefony, neházeli jsme je nikam do vody, neměnili jsme si čísla. Nezměnili jsme svůj normální reţim. * LN Kdyţ ty zmíněné dva měsíce ticha skončily, tak... Čekali jsme, ţe nám přijde doporučené psaní a ţe si půjdeme někam popovídat. Pokaţdé, kdyţ jsem v té době šel na poštu, byl jsem napjatý. Dva měsíce po akci mě v sedm ráno probudilo bouchání pěstmi do dveří a zvonění. V kukátku jsem uviděl odznak a ozvalo se 'kriminální policie'. Byl jsem poţádán, abych šel podat vysvětlení do Bartolomějské. * LN A šel jste? Řekl jsem těm pánům: 'Ihned s vámi rozhodně nikam, protoţe toho dneska mám moc.' A vzhledem k tomu, ţe to byli normální komunikativní lidé, tak pochopili, ţe 'toho mám opravdu moc' a dohodli jsme se, ţe na stanici přijdu aţ ve dvanáct. Tam na mě pak nastoupili s tím, ţe jistě vím, o co se jedná. Tak jsem pana vyšetřovatele přerušil a upozornil ho na to, ţe přesto, jak málo času jsem měl, stačil jsem kontaktovat svého právníka. A ţe nebudu vypovídat, dokud se s ním neporadím. Bylo mi řečeno, ţe na to nemám nárok. Tak jsem ihned volal panu doktorovi a ten mě uklidnil, ţe vyšetřovatel nemluví pravdu. Nakonec jsem tedy přišel znovu, o něco později a vyuţil jsem svého práva nevypovídat. Nechtěl jsem prostě ohrozit ostatní členy naší skupiny. Chtěl jsem získat čas. * LN Potkal jste v těch dvanáct hodin v Bartolomějské i další členy Ztohoven? Na chodbě byli úplně všichni. Bylo zvláštní, ţe se policajtům podařilo nás sehnat všechny v jeden okamţik - vzhledem k tomu, ţe jsou prázdniny a všichni jsme odněkud přijeli nebo měli někam jet. Oni nechtěli, abychom se stihli domluvit. * LN Co vám podle vašeho advokáta hrozí? Myslím, ţe jsme se dotkli věci, která není zákonem přesně charakterizovatelná, tudíţ variant samozřejmě zaznívá spousta. * LN Mluvila jsem o tom s několika právníky. Nereagujete vlastně hystericky? Advokát Václav Vlk říká, ţe to celé je 'blbost'. 'Nebyla naplněna skutková podstata. Po formální stránce sice ano, ale po obsahové ne. Nemůţe to být definováno jako jednoznačné šíření poplašné zprávy, protoţe ty reakce na to takové vlastně nebyly. Skupině nic nehrozí.' Můj advokát na to má obdobný názor jako pan doktor Vlk. * LN Ptal jste se ho, co se bude dít v případě, ţe se ozve třeba nějaký starý člověk z vesnice s
76
tím, ţe tomu výbuchu skutečně uvěřil a byl vyděšen? Myslím, ţe nám cokoliv takového můţe ublíţit, ale věřím, ţe se ţádný takový starý člověk neozve, protoţe se rozhodně ţádný takový starý člověk nevyděsil. Věřím v to. * LN Také se můţe cítit vyděšen samotný ředitel České televize. Tak to chápu - vzhledem k tomu, ţe pravděpodobně ČT podcenila bezpečí svého mediálního prostoru. Popravdě řečeno ten signál, který byl odeslán do okruhu kamer, jde vlastně do ČT skrz jejich reţii. A ČT ho ještě doplňuje o hudbu a grafiku. Sedí tam lidé, kteří nad tím mají moc a můţou zasáhnout. Nehledě na to, ţe ten signál jde s několikavteřinovým zpoţděním i u nich. ČT měla čas zasáhnout. * LN Tomáš Sokol říká, ţe jednou z polehčujících okolností by pro vás mohlo být, ţe jste odhalili nečisté praktiky firmy Sitour, která si za vysílání Panoramatu nechala platit dvakrát. Doslova prohlásil: 'Vypálili atomovku, ale zjistili defraudaci.' Odkryli jsme daleko horší věci, neţ jsme tušili. Pokud člověk strčí prst intuitivně do něčeho, o čem tuší, ţe je podezřelé, a ukáţe se to být ještě horší... Na médiích nám vadí jejich zjednodušování informací, odsekávání kontextů. My se tímhle činem ptáme: 'Je to, co vidíte denně v televizi jako skutečnost, opravdu skutečností? Nejste líní hledat souvislosti sami?' My máme strach, ţe lidi přestanou o věcech přemýšlet, kdyţ je budou dostávat vysublimované v nějakých kostičkách tak, jak je někdo zpracoval. * LN Setkali jste se s tím i v případě referování o vaší kauze? Jedna rozhlasová stanice uvedla: 'ČT sčítá škody po atomovém výbuchu.' Není spíš tohle šíření poplašné zprávy? Tohle je daleko víc matoucí neţ celá naše naivně vypadající animace, která měla pod sebou odkaz na vše vysvětlující manifest. Byla to videokompozice, nepokoušeli jsme se vytvářet realistickou scénu. Naším cílem nebylo strašit lidi. * LN Zeptal jste se uţ svého advokáta, co vám hrozí? Média hovoří o půl roku aţ třech letech. Sokol říká, ţe moţná podmínečný trest, spíš ale jen peněţitý... Bojím se toho půl roku aţ třech let. Ale věřím, ţe to bude zdravým rozumem hodnoceno a ţe nikoho z nás nezavřou. Je ale dost moţné, ţe dostaneme podmínku. My jsme s tím smíření. Nejsme delikventi, nejsme nebezpeční ţivlové, nejsme recidivisti. Jsme studenti umění, kterým jde o dobrou věc. A ta podmínka? Nemám problém být dva roky hodný. Já se s nikým neperu. * LN Sokol ale říká, ţe vám podmínka můţe přinést potíţe: 'Odteď nesmí jejich performance jakkoli kolidovat se zákonem, protoţe oni uţ to mají ,vybrané'.' S tím souhlasím. Je čas, aby něco udělala i jiná umělecká skupina. * LN Máte strach? Mám. Z toho, aby mě nevyhodili ze školy. * LN A vědí to vaši rodiče? Vědí. * LN Věděli to i ve chvíli, kdy se objevila zpráva o vaší akci? Ne. Řekl jsem jim to aţ potom. Jsou to rozumní lidi, kteří mě vychovali. Mám jejich morální podporu. * LN Změnil se od onoho pirátského vstupu váš názor na ČT?
77
Je na čase opravdu jí nevěřit. Moţná se teď ČT dotknu, ale já se ptám: 'Jak je moţný, ţe státní médium v hlavním zpravodajském čase vysílá téměř desetiminutovou srdceryvnou reportáţ o tom, ţe se v okresním městě otevřel obchod pro leváky? Jak je moţný, ţe se ČT pouští do sprintu se soukromými televizemi a snaţí se jim konkurovat ve sledovanosti bizarními pořady, za které dostává od lidí poplatky? ČT by přece měla formovat společnost, aby neupadala. Ve světě se přece dějou daleko podstatnější věci, neţ je obchod pro leváky. ČT funguje na základech, které byly vybudovány ještě za totality. A takovýhle mameluk se snaţí konkurovat komerčním médiím. Ano, někdo to můţe chápat tak, ţe je hodně lidí, kterým se estrády líbí. Ale to bychom za chvíli všichni skončili ve stejném podprůměru. Právo, 23. srpna 2007: Ztohoven: nominace na cenu za vpád do vysílání ČT, autor: (ČTK, zaj) Umělecká skupina Ztohoven, která v červnu intervenovala do vysílání České televize s fiktivními záběry jaderného výbuchu v Jeseníku a dnes ji za to stíhá policie, je nominována na novou cenu pro mladé umělce, kterou vyhlásila Národní galerie a ČEZ. Členové skupiny chtěli svou akcí narušit veřejný a mediální prostor a upozornit na to, ţe mediální obraz světa nemusí být pravým zrcadlem toho reálného. To na akci oceňovali i někteří další umělci, kurátoři či teoretici současného umění i médií. Skupinu Ztohoven na cenu nominoval kurátor sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového muzea Jan Mlčoch. Některé lidi ale výstup pobouřil a ČT na ně poslala policii. Dnes policie stíhá jiţ sedm lidí, podle ní s akcí spojených. Hrozí jim šest měsíců aţ tři roky vězení či peněţitý trest. Cena pro umělce do 33 let má uzávěrku 3. září. Lidové noviny, 24. srpna 2007: Skupina Ztohoven je nominována na cenu, autor: čtk PRAHA Skupina Ztohoven, která v červnu pronikla do vysílání České televize a dnes ji za to stíhá policie, je nominována na novou cenu pro mladé umělce do 33 let, kterou vyhlásila Národní galerie a ČEZ. Ztohoven na cenu nominoval kurátor sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového muzea Jan Mlčoch. Podmínky soutěţe nijak nelimitují dílo, které bude přihlášeno, nepoţadují, aby třeba vykazovalo inovativní přístup či splňovalo umělecké, společenské či jiné nároky. Podmínkou je jedině to, aby dílo nebylo starší tří let. Není ani známé, kdo bude díla hodnotit, stanovy zmiňují 'devítičlennou porotu z ČR a ze SR'. Mlčoch se rozhodl akci Ztohoven nominovat sám proto, ţe autoři zůstávají v anonymitě. 'Toto samostatné dílo bylo prokazatelně vytvořeno v posledních třech letech, vyuţívá nejnovější média výtvarného umění a oslovuje nejširší vrstvy společnosti,' uvedl Mlčoch, který se sám v mladších letech zabýval konceptuálním uměním. Lidové noviny, 7. prosince 2007: Ocenění za "výbuch" na obrazovce, autor: kul, čtk PRAHA Právní zástupce skupiny Ztohoven (vpravo) převzal včera v Praze od ředitele Národní galerie Milana Kniţáka cenu pro mladé umělce. Porota ocenila projekt Mediální realita. Jeho těţištěm byla letos v červnu akce, při níţ skupina propašovala do pořadu České televize Panorama záběry atomového výbuchu. Galerie má nyní od tvůrců dílo odkoupit za 333 000 korun a umístit je do svých sbírek. Právo, 7. prosince 2007: Za atomový hřib na ČT cena Národní galerie, autor: (far) Skupina Ztohoven se letos v červnu postarala svým pirátským vysíláním na České televizi o mediální poprask. O to větší překvapení způsobila včera svým rozhodnutím Národní galerie v
78
Praze. Vítězem prvního ročníku Ceny NG 333 a Skupiny ČEZ se stala právě tato skupina. Ocenění je spojené s částkou 333 tisíc korun. Skupina v přímém přenosu nabourala vysílání ranní meteorologické relace z Krkonoš, kam propašovala obraz fiktivního atomového výbuchu. 'Média, a skrze ně firmy a politici, nás stále manipulují. Zvlášť televize mají ohromný vliv a my jsme chtěli vyzkoušet, jak lidé zareagují. Atomový výbuch je něco, co lidskou pozornost zaujme,' řekl Právu jeden člen skupiny. Lidové noviny, 8. prosince 2007: Atomový hřib dostal cenu. ČT protestuje, autor: bek PRAHA Česká televize je pobouřena tím, ţe skupina Ztohoven, která v červnu propašovala do ţivého vysílání ČT atomový hřib, dostala cenu Národní galerie pro mladé umělce. 'Podle nás je velmi diskutabilní, co je dnes označováno za umění,' řekl mluvčí ČT Ladislav Šticha. Skupina ČEZ, která je partnerem galerie, udělení ceny vítá. 'Je radostné, ţe cenu získala tato skupina,' řekl mluvčí firmy Ladislav Kříţ. MF Dnes, 8. prosince 2007: Cesty, jak z toho ven: zánik a cena, autor: Josefa Chuchma (…) Obratně, velmi obratně rozhodla porota nové výtvarné soutěţe Ceny NG 333 pro mladé umělce, organizované Národní galerií: udělila ji skupině Ztohoven za to, ţe se nabourala do ţivého pořadu ČT2 Panorama a odvysílala simulaci jaderného výbuchu. Konkurenční, jiţ zavedená Cena Jindřicha Chalupeckého je co do mediální dráţdivosti laureáta pro tento rok poraţena na lopatky. Takhle se to dělá. Právo, 8. prosince 2007: Jak Z toho ven?, autor: Kateřina Farná Mediální realita je mnohdy na hony vzdálená té skutečné. Posouvá se kontext, manipuluje se s vyjádřeními i fotografiemi. Letos v červnu skupina Ztohoven nabourala vysílání České televize a do meteorologické relace propašovala fiktivní obrázek atomového výbuchu. Po zkušenosti z 11. září však jejich 'fórek' zvedl z křesel nejednoho diváka. Trestní oznámení pak pro ně musela být velkým překvapením. Praţská Národní galerie to však vidí jinak. Její generální ředitel Milan Kniţák k předání nové Ceny NG 333 a Skupiny ČEZ určené mladým umělcům ve čtvrtek řekl: 'To, co jsme udělali, legitimizuje skupinu Ztohoven Tímto rozhodnutím jsme nastolili morální parametry proti kriminalizujícím.' Komise jejich projekt Mediální realita ocenila i částkou 333 tisíc korun za to, ţe tím radikálně vstoupili do veřejného prostoru a navázali tak na umění 60. let. Národní galerie svým konstatováním však provedla radikální řez do duše mladého umělce. Vítězství díla sporné hodnoty a kvality vysílá do světa umění jasný signál. 'Normální' výtvarník se za poctivou uměleckou řemeslnost do 'síně slávy' NG nejspíš jen tak nedostane. Překvapí hned příští ročník ? Podporovat mladé umělce si dává za cíl i renomovanější Cena Jindřicha Chalupeckého. Za poslední tři roky ji získaly tři ţeny, a to za projekty, v nichţ zkoumaly, komunikovaly nebo pozorovaly veřejný, či naopak velmi osobní prostor. Milan Kniţák si také posteskl, ţe je u nás málo cen, 'ţe bychom měli být zemí cen'. Souhlasím. Ale jak spolu můţe soutěţit 'atomová intervence' do televizního vysílání se sochou obrovského zvířete? Je dnes klasický obraz nuda? Je to trend nebo manipulace? Lidové noviny, 8. prosince 2007: Televize je proti ocenění Ztohoven, autor: Bedřich Kratochvíl
79
České televizi kvůli umělecké skupině stále hrozí pětimilionová pokuta PRAHA České televizi se nelíbí, ţe umělecká skupina Ztohoven, která se v červnu nabourala do ţivého vysílání fingovaným atomovým výbuchem, dostala novou cenu Národní galerie pro mladé umělce. LN to včera řekl její mluvčí Ladislav Šticha. 'Česká televize tuto informaci přijala s velkými rozpaky. Podle našeho soudu je velmi diskutabilní, co je dnes označováno za umění,' řekl Šticha. Naopak energetická skupina ČEZ, která spolupracuje s Národní galerií, toto rozhodnutí vítá. 'Myslím si, ţe je to poměrně radostné, ţe v této souvislosti získala tuto cenu právě skupina Ztohoven,' řekl mluvčí ČEZ Ladislav Kříţ. Podle České televize je ale udělení ceny skupině Ztohoven velmi kontroverzní a nemyslí si, ţe by se měla udělovat umělcům, kteří porušují zákon. 'Národní galerie z našeho hlediska vyslala svým rozhodnutím velmi špatný signál do společnosti, protoţe porušování zákonů této země bylo povýšeno na umění a dokonce bylo dekorováno,' prohlásil Šticha. Počin skupiny Ztohoven můţe televizní poplatníky stát aţ pět milionů korun. 'Taková pokuta televizi hrozí od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,' sdělil Šticha. ČT na skupinu Ztohoven podala v souvislosti s fingovaným atomovým výbuchem trestní oznámení. Policie členy skupiny obvinila ze šíření poplašné zprávy, za coţ jim hrozí aţ tříletý pobyt ve vězení. 'Vyšetřování nadále pokračuje,' řekla mluvčí praţské policie Eva Broţová. O odvolání trestního oznámení na skupinu Ztohoven televize neuvaţuje. 'Vzhledem k hrozící pokutě vůbec nepřemýšlíme o tom, ţe bychom ţalobu na tuto skupinu stáhli,' dodal Šticha. Mluvčí Šticha dokonce přirovnává umělecké aktivity Ztohoven k apokalyptickým obrazům. 'Z uměleckého hlediska by bylo velmi mimořádné zapálení Praţského hradu. Takové apokalyptické obrazy by jistě obletěly celý svět a fotografové, kteří by to zachytili, by jistě dostali mnoho ocenění, ' řekl mluvčí. 'Myslíme si, ţe ocenit tuto skupinu je právo galerie, ale na druhou stranu by měla spíše veřejnost posoudit, co je umění a co uţ ne,' dodal Ladislav Šticha. MF Dnes, 10. prosince 2007: Národní galerie ocenila fingovaný výbuch v televizi, autor: (bum) Praha - První ročník ceny NG333 a skupiny ČEZ získalo sdruţení umělců Ztohoven, jeţ se pohybuje na tenké hranici mezi uměním a zákonem. Oceněné dílo nazvané Mediální realita se stalo výměnou za šek na tři sta třiatřicet tisíc korun součástí sbírky Národní galerie. Do povědomí se vítězné dílo dostalo letos v červnu. Tehdy se skupina Ztohoven nabourala do vysílání České televize a zfingovala atomový výbuch v Krkonoších. V souvislosti s touto akcí byli někteří její členové obviněni z trestného činu šíření poplašné zprávy. Podle zjednodušeného vyjádření Ztohoven neměl fingovaný výbuch lidi strašit, ale jen upozornit na to, ţe realita, jak ji prezentují média, je zkreslená. Cena NG 333 a skupiny ČEZ je v Česku druhá, jeţ podporuje mladé české a slovenské umělce, a podobně jako Cena Jindřicha Chalupeckého je věkově omezena do 33 let. 'Byli bychom ještě radši, kdyby bylo u nás ještě více cen pro mladé,' odpověděl ředitel NG Milan Kniţák na otázku, zda se snaţí konkurovat jiţ zaběhlé ceně. Pro mladé umělce existují ceny dvě, pro etablovanou střední generaci ani jedna. 'Ceny pro mladé umělce jsou důleţité, protoţe pomáhají překonat přechod do normálního ţivota. Jejich ocenění i finanční podpora by však měly vycházet zejména ze soukromých zdrojů a iniciativ. Cena pro mladé by neměla být hlavní a jedinou cenou Národní galerie,' míní praţský galerista Jiří Švestka.
80
Nezbývá neţ doufat, ţe Národní galerie najde další soukromé finance a bude iniciovat ocenění i pro etablované umělce, kteří by doplnili národní sbírky. MF Dnes, 15. prosince 2007: Klacek z veřejnosti. Nekvalitní kvalita, autor: Josef Chuchma Česká televize nesouhlasně reagovala na udělení nové výtvarné ceny Národní galerie pro mladé umělce. Porota ji přiřkla, jak uţ známo, skupině Ztohoven za nabourání se do pořadu ČT2 Panorama a odvysílání záběrů simulovaného atomového výbuchu. 'Myslíme si, ţe ocenit tuto skupinu je právo galerie, ale na druhou stranu by měla spíše veřejnost posoudit, co je umění, a co uţ ne,' pravil mluvčí Kavčích hor Ladislav Šticha. Nemíním polemizovat, zda Ztohoven měli, či neměli být vyhlášeni za laureáty Ceny NG 333 a Skupiny ČEZ, ale za pozornost a polemiku stojí Štichova argumentace. Posuzovat umění má podle něho veřejnost. Koho přesně tím mluvčí myslí? - to by měl promptně a bez vytáček vysvětlit. Měla by se snad konat referenda o tom, co ještě je umění, a co uţ ne? Měly by být organizovány celonárodní ankety nejen o popularitě herců či zpěvaček, ale i o míře uměleckosti a neuměleckosti toho či onoho - kupříkladu výtvarného - díla? Měli by ze zákona veřejnost prezentovat volení zástupci 'přes umění' a ti pak posuzovat umění? Šticha se zřejmě do své sluţby veřejnoprávnosti v barvách České televize natolik ponořil, ţe jediným arbitrem pro veškeré lidské konání je mu 'veřejnost'. V podstatě tu však běţí o starý známý postoj - zkusme si veřejnost vyměnit za lid a hned to vidíme zřetelněji: ano, lid ví nejlépe, co umění je, a co nikoliv, a ne nějací elitáři z porot, kteří jistě sledují své bezuzdné cíle! Moderní umění, zejména to výtvarné, je více neţ často obtíţně čitelné, sofistikované, provokující, obtěţující, rušivé, 'nehezké'. Populistickým odvoláváním se na blíţe neurčenou veřejnost se ničemu nepomůţe. Vedení České televize, za něţ Ladislav Šticha tak snaţivě přemýšlí, a zejména to vedení, které odpovídá za program ČT, by měla daleko více neţ jedna cena pro Ztohoven znepokojovat skutečnost, ţe Kavčí hory neprodukují ţádný otevřený diskusní kritický pořad na témata související s kulturou a s uměním. Někdejší Katovnu a Síto sprovodila ČT ze světa a ţádnou další hubatou 'veš do koţichu' si uţ nepustila. Ţe by v zájmu veřejnosti? Výpisek z četby. Z knihy krátkých úvah filmového reţiséra Davida Lynche Velká ryba, kterou nedávno vydalo nakladatelství Dokořán: 'Lidé si někdy stěţují, ţe mají potíţe některým filmům porozumět, mám ale dojem, ţe ve skutečnosti jim rozumějí víc, neţ si sami uvědomují. Jsme totiţ od přírody obdařeni intuicí a umíme věci dobře odhadnout.' Prezidentský kandidát Jan Švejnar má reálnou šanci se rozdvojit. Na akce, kde nebude nutné mluvit o ekonomice, a nejlépe, kde nebude třeba mluvit vůbec, by za sebe v nastalé kampani mohl posílat televizního sportovního komentátora Petra Vichnara. Základní podoba by tu byla, maskéři a stylisti by s tím ani nemuseli mít moc práce. Věty, které se v poslední době ujaly vlády při fotbalových přenosech či v článcích o kopané: Má kvalitu. Ukázali kvalitu. Na jejich straně je kvalita. Disponují kvalitou. Prokázal kvalitu. Slovem kvalita je tak zřejmě řečeno a osvětleno vše -kdo je majitelem kvality, vítězí. Arzenály fotbalových činností a dovedností se scvrkávají do jediného slova - kvalita. Pestrost hry a jejích popisů se redukuje do zaříkávadla jménem kvalita. Naduţívání slova kvalita v tomto případě paradoxně obnaţuje nekvalitní pouţívání jazyka. Zimní fotbalová přestávka, která tento týden v Česku začala, by měla vést k nabytí nových sil hráčů, ale mohla by přinést i umírněnější a přesnější pouţívání výrazu kvalita. Právo, 3. ledna 2008: Obţalovali Ztohoven!, autor: ČTK
81
Okresní státní zastupitelství v Trutnově podalo k trutnovskému soudu obţalobu šesti členů umělecké skupiny Ztohoven, kteří se měli dopustit trestného činu šíření poplašné zprávy. Skupina se loni v červnu nabourala do vysílání České televize a v pořadu ČT2 Panorama odvysílala simulovaný výbuch atomové bomby. 'V případě prokázání viny hrozí všem obţalovaným aţ tři roky vězení, hlavní líčení v případu nebylo dosud nařízeno, očekávám jej přibliţně do měsíce,' řekl včera státní zástupce Dušan Ondráček. Policie obvinila celkem sedm členů skupiny, jeden z nich však pobýval dlouhodobě v zahraničí a státní zástupce proto jeho případ vyloučil do samostatného řízení a obţalobu podá později. Členové skupiny se brání, ţe nechtěli vyvolat paniku ani poškodit vysílání veřejnoprávního kanálu. Chtěli prý jen upozornit na sílu médií a jejich moţnosti. ( Lidové noviny, 3. ledna 2008: Skupina Ztohoven půjde před soud, autor: dom PRAHA Šest členů umělecké skupiny Ztohoven, kteří se v polovině června loňského roku nabourali do vysílání České televize a v pořadu ČT 2 Panorama odvysílali simulovaný výbuch atomové bomby, půjde před soud. Okresní státní zastupitelství v Trutnově včera podalo k trutnovskému soudu obţalobu. Umělci se měli dopustit trestného činu šíření poplašné zprávy. 'V případě prokázání viny hrozí všem obţalovaným aţ tři roky vězení, hlavní líčení v případu nebylo dosud nařízeno, očekávám to přibliţně do měsíce,' řekl státní zástupce Dušan Ondráček. Umělecká skupina Ztohoven přitom právě s touto 'performancí' loni v prosinci zvítězila v prvním ročníku nových cen pro mladé umělce, které pod názvem Cena NG 333 poprvé vyhlásila Národní galerie v Praze. Galerie od tvůrců odkoupí za 333 tisíc vítězné dílo nazvané Mediální realita a umístí je do svých sbírek. Skupina svým činem údajně chtěla poukázat na moţnou manipulaci v médiích. MF Dnes, 3. ledna 2008: Skupinu Ztohoven čeká za výbuch soud, autor: (iDNES.cz) Praha - Uměleckou skupinu Ztohoven čeká soud. Včera státní zástupce obvinil její členy ze šíření poplašné zprávy. Činu se podle obţaloby dopustili 17. června tím, ţe se nabourali do televizního systému a namísto záběrů na Černý důl v Podkrkonoší nechali odvysílat v pořadu České televize Panorama jaderný výbuch. Hrozí jim za to tři roky vězení. Právo, 31. ledna 2008: Volte Václava Švejnara!, autor: Jakub Šofar Dějí se důleţitější věci neţ tohle umělé pěnění odstátého piva. 17. června 2007 napadla umělecká skupina Ztohoven fiktivním nukleárním výbuchem vysílání České televize (Panorama na ČT2). Zkazila všem, platičům i neplatičům veřejné sluţby, radost z pracích prášků, blikotání pophvězdiček, syntetických emocí, zvířátek a poctivé psiny. Narušila klid na práci i odpočinek, trávení a spaní. Nevíme sice, co je to mediální realita, ale víme, ţe je to dobrá věc. Za nás za všechny podalo Okresní státní zastupitelství v Trutnově k trutnovskému soudu ţalobu na sedm členů skupiny podle paragrafu 199 - trestný čin šíření poplašné zprávy (v případě prokázání viny sazba aţ tři roky). Uţ samotné podání této ţaloby je jedním z nejhrozivějších útoků na občanskou svobodu v České republice. A taktéţ naší další ostudou v cizině. Kdybych podal u soudu trestní oznámení na prezidenta za šíření poplašné zprávy v jeho letošním novoročním projevu tvrzení, ţe dnes asi ţijeme v nejlepším období naší země - byl bych nejspíše prohlášen za
82
nesvéprávného. Král je mrtev, ať ţije Václav Švejnar! Lidové noviny, 5. března 2008: Petice: Odpusťte Ztohoven!, autor: Jana Machálková Tři tisícovky signatářů ţádají, aby umělecká skupina Ztohoven nebyla souzena za fiktivní televizní výbuch. PRAHA Někoho ta akce pobavila, někoho na okamţik vyděsila, někoho pobouřila. Uměleckou skupinu Ztohoven v kaţdém případě čeká jiţ za pár týdnů soud za to, ţe se loni nabourala do ţivého vysílání pořadu České televize Panorama. V něm do poklidné podkrkonošské krajiny promítla falešný jaderný výbuch. Ztohoven tak chtěla upozornit na to, ţe média dokáţou manipulovat s realitou a veřejným míněním. Sedm členů skupiny Ztohoven je obviněno za šíření poplašné zprávy a hrozí jim aţ tři roky vězení. Na internetu se před pár dny objevila petice, kterou organizuje pětice vysokoškolských pedagogů z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Organizátoři ţádají, aby byli členové umělecké skupiny omilostněni. 'Plně uznáváme, ţe členové uskupení Ztohoven neoprávněně nakládali s majetkem České televize. Svým činem ale nechtěli poškodit zájmy této veřejné instituce ani šířit poplašnou zprávu,' píší organizátoři na internetových stránkách petice. Tu do včerejšího večera podepsalo více neţ 2800 lidí, mezi nimi například výtvarník Jiří David, zpěvák Aleš Brichta, modelka Agáta Hanychová. Kromě umělců jsou mezi signatáři také studenti, učitelé, právníci, důchodci či podnikatelé. Apelují na prezidenta Václava Klause, který má moţnost skupině v případě odsouzení udělit milost. Podle českého práva však prezident smí také nařídit, aby soud určité líčení vůbec nezahajoval. Skupina Ztohoven sama sebe označuje za performery. Mezi jejich dřívější akce patří zakrytí poloviny neonového srdce nad Hradem v roce 2003, kdy Václavu Havlovi končil prezidentský mandát. Nad Hradem tehdy zářilo obří červené srdce, připomínka Havlovy 'tradiční' značky, kterou připojoval ke svému podpisu. Ztohoven srdce zakryli tak, ţe vypadalo jako otazník. Jejich druhou známou akcí je výměna krytů na praţských přechodech pro chodce. Jindy 'strnulí' panáčci tak po 'zásahu' Ztohoven pili alkohol, tančili a pochodovali. Jedním z těch, kteří Ztohoven podporují, je i ředitel Národní galerie Milan Kniţák. Ten skupině před časem předal ocenění Národní galerie. Právo, 7. března 2008: Ţádají milost pro skupinu, autor: (znk) Pracovníci Ústavu informačních studií a knihovnictví (ÚISK) FF UK připravili petici, kterou prezidenta Václava Klause ţádají o milost pro členy skupiny Ztohoven. Ta loni v červnu narušila televizní vysílání ČT obrazem jaderného výbuchu. 'Domníváme se, ţe je tento čin chybně interpretován jako trestný,' uvedla vedoucí oboru Studia nových médií ÚISK Petra Jedličková. 'Pokud nasbíráme dostatečné mnoţství podpisů, vystoupíme s peticí na tiskové konferenci a budeme pokračovat v krocích vedoucích k omilostnění umělecké skupiny Ztohoven,' dodala. Skupina je obviněna z šíření poplašné zprávy a členům hrozí trest odnětí svobody aţ na tři roky. MF Dnes, 26. března 2008: Odpalujte si atomovku, ale pořádně, autor: Jan Jandourek U Trutnovského soudu se projednával případ seskupení, které samo sebe nazývá Ztohoven. To jsou ti jedinci, kteří se vlámali do vysílání České televize a v pořadu Panorama před zraky sotva probuzených diváků vymodelovali atomový výbuch. Nakonec byli osvobozeni.
83
Členové skupiny dnes tvrdí: 'To, co jsme udělali, byla jen určitá forma uměleckého díla. Naším cílem nebylo v nikom vyvolat dojem skutečného výbuchu a ani ho vyděsit.' To vypadá dost jako účelový ţvást. 1. Technické provedení bylo dost ubohé. Barevný pšouk, který předvedli, by si s atomovým výbuchem spletl zřejmě jen nějaký vyslouţilý školitel civilní obrany postiţený oční chorobou a ztrátou úsudku. Jiţ drahnou dobu jsme obětí šarlatánů, kteří by zřejmě nedokázali technicky dokonale nakreslit ani kočku, ale nečiní jim problém obrátit záchodovou mísu dnem nahoru a prohlašovat takový 'artefakt' za umělecké dílo. (A kdo tomu nerozumí, tak je omezenec a zajatec tradičních a překonaných forem.) Občané ze Ztohoven by se měli nejdříve snaţit, aby se naučili techniku a pak teprve lezli se svým dílem na veřejnost. Kdyţ Orson Welles provozoval v říjnu 1938 v rádiu hru Válka světů podle textu H. G. Wellse, tak lidé pod dojmem slyšeného prchali v hrůze, protoţe si mysleli, ţe Marťané uţ jsou tady. Takhle se to dělá. Šmíra v provedení Ztohoven si zaslouţí jen pohrdání, v nejlepším případě lítost. Takhle nelze provozovat ani besídka v mateřské škole. 2. Od umění očekáváme, ţe za prvním plánem je ještě přinejmenším druhý. Tady nám myšlenka jaksi uniká. Chtěli snad autoři naznačit, ţe je snadné manipulovat prostřednictvím televize lid? Tak to se moc nepovedlo, protoţe není známo, ţe by někdo kvůli jejich virtuálnímu vybledlému plamínku propadl panice. Český občan, pokud uvidí na obrazovce plamenný hříbeček, spíše zakleje, ţe došlo asi k poruše. A ţe pokud je na jeho přijímači, tak neví, kam zaloţil záručák. Členové skupiny dnes tvrdí, ţe nechtěli nikoho vyděsit. Jen prý hodlali upozornit na moţnost manipulace veřejným míněním. V tom protiřečí sami sobě. Na moţnost manipulace by upozornili právě tím, ţe by tak přihlouplým obrázkem někoho vyděsili. Bez vyděšení však kýţený účinek nenastává. Pokud nechtěli děsit, upozornit nemohli, pokud chtěli děsit, tak ať nelţou. Umělec by lhát neměl, přinejmenším pokud jde o věci veřejné. Poslední moţnost je, ţe to neměli moc promyšlené, coţ by jejich chaotickému pojetí umění v podstatě odpovídalo. Tak nějak to zkusili, teď se o nich mluví a i jakousi cenu dostali. Stačí jim to? 3. Před soudem vypovídal i starosta obce Černý Důl, který potvrdil, ţe odvysílání záběrů nezpůsobilo v obci paniku. Kvůli tomu museli tahat k soudu nebohého starostu a odvádět ho od práce pro blaho občanů? Představte si, ţe jste občanem obce Černý Důl a na obrazovce vidíte, ţe u vaší vesnice bouchla atomovka. Co uděláte? Půjdete se podívat z okna a řeknete: 'Hele, mámo, to bude nějaká blbost. Tady asi ţádná atomovka nebouchla. Zavolej ještě Jírovi z Maršova, jak je u nich. A pro jistotu zatím nepouštěj slepice ven.' 4. Akademici sepsali petici, ve které ţádají prezidenta republiky o udělení milosti pro dotyčné tvůrce. To je potřeba brát váţně. Pokud se tito lidé ţiví uměním a vrcholem jejich tvorby je trutnovský výbuch, jde zřejmě o sociální případy ţijící na hranici krajní chudoby. I po jejich osvobození je třeba se ptát, jak takovým lidem pomoci. Soud jejich čin povaţuje za neškodný. Můţe se snad tvůrce o svém díle dozvědět něco strašnějšího? Právo, 26. března 2008: Skupina Ztohoven za výbuch osvobozena, autor: Vladislav Prouza Členové umělecké skupiny Ztohoven, kteří se v polovině června loňského roku nabourali do vysílání České televize a v pořadu ČT 2 Panorama odvysílali simulovaný výbuch atomové bomby v oblasti Krkonoš, se ničím neprovinili. Rozhodl o tom včera Okresní soud v Trutnově a sedmičku studentů vysokých uměleckých škol zprostil obţaloby. Státní zastupitelství je vinilo z šíření poplašné zprávy, hrozily jim aţ tři roky vězení nebo pokuta. Soud vyslyšel argumenty expertů a obhájců obţalovaných o neopodstatněnosti obţaloby.
84
'Nešlo o poplašnou zprávu, nýbrţ umělecké dílo mající upozornit na nedokonalost vysílání České televize. Chtěli lidem bez promyšleného úmyslu někomu uškodit sdělit, ţe se na to nedá koukat, a upozornit, jak jednoduché je zneuţití mediálního prostoru,' argumentovali obhájci, z nichţ jeden označil tzv. umělecký počin spíše za klukovinu. Nebezpečnost poplašné zprávy nepotvrdil ani psycholog uvádějící téměř ţádný dopad na obyvatele. Připustil však, ţe někdo mohl atomovému výbuchu v televizi uvěřit. 'Soud nemá důvod pochybovat o tom, ţe se obţalovaní skutků dopustili. Obraz výbuchu ale nebyl schopen způsobit znepokojení obyvatelstva, lidé byli spíše pobaveni, jak je snadné vysílání narušit,' zdůvodnila rozsudek soudkyně Stanislava Suchánková. Loni sedmnáctého června v osm hodin, šestnáct minut a jednačtyřicet vteřin vybuchla na televizní obrazovce v krkonošském Černém dole jaderná bomba. Členové skupiny Ztohoven museli při realizaci nevídaného díla neoprávněně vniknout do areálu vápencového lomu v Černém Dole a do objektu vybaveného televizní technikou přenášející ţivé záběry kamery. Kousek podobného charakteru skupině den předtím nevyšel na Pradědu. Výstřelek z Černého dolu připravovaný dlouho dopředu studentům nakonec přinesl cenu Národní galerie a trvalé místo v uměleckých sbírkách. Podle mluvčího České televize Ladislava Štichy ČT neměla nikdy za primární cíl exemplární potrestání mladých umělců. 'Chtěli jsme jen upozornit na to, ţe došlo k flagrantnímu porušení jednoho z pilířů demokratického státu, a to nedotknutelnosti majetkových práv - v tomto případě zásahu do signálu ČT,' řekl ČTK Šticha. Dodal, ţe ČT se jen připojila k trestnímu oznámení společnosti Sitour, která systém kamer provozuje. Rozsudek není pravomocný, státní zástupkyně si ponechala lhůtu na odvolání, členové skupiny se práva na odvolání vzdali. MF Dnes, 26. března 2008: Soud: Vymyslet si jaderný výbuch není trestné, autor: Ivan Truhlička Trutnov - Členové umělecké skupiny Ztohoven se loni v polovině června pirátsky připojili do vysílání druhého programu České televize a v pořadu Panorama odvysílali fiktivní výbuch atomové bomby. Podle včerejšího rozhodnutí soudu v Trutnově však ţádný zákon neporušili, okresní soud všech sedm mladých umělců zprostil obţaloby z trestného činu šíření poplašné zprávy. 'Obraz výbuchu nebyl schopen způsobit znepokojení obyvatelstva. Mezi lidmi vyvolal spíš pobavení a údiv nad tím, jak snadno lze do televizního vysílání vstoupit,' zdůvodnila rozsudek soudkyně Stanislava Suchánková. Všichni obţalovaní vyuţili svého práva před soudem nevypovídat a pouze zdůrazňovali, ţe jejich cílem nebylo někoho vystrašit. 'Animaci jsme záměrně vybrali tak, aby nepůsobila realisticky. Chtěli jsme varovat veřejnost, nikoli spáchat trestný čin,' uvedl jeden z obţalovaných, Prokop Bartoníček, student Vysoké školy umělecko-průmyslové. Obţaloba neuspěla ani proto, ţe se jí nepodařilo najít jediného člověka, kterého by odvysílaná animace vystrašila. Dopad záběrů na psychiku diváků zpochybnil i soudní znalec Jan Lašek: 'Současné zprávy jsou plné podobných obrázků a diváci jsou uţ vůči tomu dost otupení. Nemyslím si, ţe to mohlo vyvolat nějaké větší zděšení,' uvedl. Za šíření poplašné zprávy hrozila umělcům pokuta, nebo aţ tři roky vězení. Verdikt soudu není pravomocný, protoţe státní zástupkyně si ponechala právo na odvolání. Česká televize se však cítí poškozena. 'Z našeho pohledu došlo k flagrantnímu porušení jednoho ze základních práv demokratického státu, kterým je nedotknutelnost majetku - v tomto případě vysílacího signálu České televize. Počkáme, aţ dostaneme písemnou podobu rozsudku, a potom zváţíme další postup,' uvedl mluvčí České televize Ladislav Šticha.
85
Lidové noviny, 26. března 2008: Soud: Ztohoven pobavili. Jsou volní, autor: Petr Kučera Fingovaný atomový výbuch v Krkonoších nemohl nikoho znepokojit. Soud v Trutnově proto zprostil obţaloby skupinu Ztohoven za pirátské vysílání v České televizi. TRUTNOV Dvě stě hodin veřejných prací nebo aţ tři roky vězení hrozily sedmi členům umělecké skupiny Ztohoven za červnové narušení vysílání České televize. Soudkyně Okresního soudu v Trutnově Stanislava Suchánková je ale včera obţaloby z trestného činu šíření poplašné zprávy zprostila. Ztohoven vyrobili krátký snímek simulující v krkonošské krajině výbuch atomové bomby. Loni v půlce června ho pirátsky odvysílali v ranním pořadu ČT 2 Panorama. Společnost Sitour, která provozuje kamerový systém, jehoţ záběry Panorama vysílá, 'piráty' zaţalovala. Česká televize se následně k ţalobě připojila. 'Soud nemá důvod pochybovat o tom, ţe se obţalovaní skutků dopustili. Obraz výbuchu ale nebyl schopen způsobit znepokojení obyvatelstva,' odůvodnila osvobozující verdikt soudkyně Suchánková. Podle názoru soudu veřejnost spíše pobavilo, jak snadno je moţné vysílání České televize narušit. Obţaloba ţádala pro členy skupiny trest veřejných prací. Obhájci namítali, ţe úmyslem umělců nebylo spáchat trestný čin a znepokojit veřejnost, ale prostřednictvím uměleckého díla upozornit na moţnou záměnu mediálního obrazu světa za svět skutečný. Podle právníků muselo být na první pohled jasné, ţe jde o amatérsky udělané video, nikoliv o skutečný výbuch. Příznivci skupiny Ztohoven ocenili rozhodnutí soudu přímo v soudní síni potleskem. V internetové petici sebrali téměř 14 000 podpisů lidí, kteří ţádali pro členy skupiny milost. Ztohoven také vyhráli první ročník cen pro mladé umělce Cena NG 333 vyhlášený Národní galerií Praha. Mluvčí České televize Ladislav Šticha pro agenturu ČTK prohlásil, ţe Česká televize nechtěla umělce exemplárně potrestat. 'Chtěli jsme pouze zřetelně upozornit, ţe došlo k flagrantnímu porušení jednoho z pilířů demokratického státu, a to nedotknutelnosti majetkových práv. V tomto případě zásahu do televizního signálu,' řekl Šticha. Osvobozující rozsudek ještě není pravomocný. Zatímco členové umělecké skupiny se práva na odvolání na místě vzdali, státní zástupkyně si ponechala lhůtu na rozmyšlenou. Lidové noviny, 26. března 2008: Ztohoven jsou z toho venku, autor: Zbyněk Petráček Ve strohé řeči paragrafů ta slova nenajdeme, ale stát - a jeho soudní moc - má pěstovat v občanech cit pro spravedlnost. Jak při tom postupovat? Jasnými a obecně srozumitelnými rozsudky, nevyţadujícími znalost trestního zákoníku. Třeba takovými, jaký padl včera v Trutnově. Je fabulace s jaderným hřibem trestná? Je, ale jen jako pirátské televizní vysílání skupiny Ztohoven. Šíření poplašné zprávy soud neprokázal a je to dobře. Jak vlastně definovat poplašnou zprávu? Ţe ji tak prostě nazveme? Či jako vývěvu v pamětnickém filmu -kdyţ se tam dá myš, tak chcípne? Ne. Aby mohla poplašná zpráva fungovat jako nástroj v rukou justice, musí opravdu děsit lidi. Jenţe jak řekla trutnovská soudkyně Suchánková, 'lidé byli spíše pobaveni, jak je snadné vysílání narušit'. Pro leckoho moţná banální rozsudek, ale kultivuje cit pro spravedlnost. Právě tak jako nedávný verdikt Nejvyššího soudu, který odmítl trestnost pěstování konopí pro vlastní léčebnou potřebu.
86
MF Dnes, 7. července 2008: Atomový hřib Ztohoven se vrací k soudu, autor: (iDNES.cz) Praha - Členové umělecké skupiny Ztohoven budou znovu před soudem kvůli odvysílání záběrů atomového výbuchu v České televizi. Případ vrátil k projednání soud vyšší instance. Údajně shledal nedostatky v dokazování. Obţaloba vinila sedm členů skupiny z šíření poplašné zprávy. Trutnovská soudkyně je v březnu obţaloby zprostila. Lidové noviny, 8. července 2008: Soud zrušil zprošťující rozsudek, autor: čtk HRADEC KRÁLOVÉ Krajský soud v Hradci Králové minulý týden v neveřejném zasedání zrušil rozsudek Okresního soudu v Trutnově, který letos v březnu zprostil obţaloby členy umělecké skupiny Ztohoven. Mladí umělci se vloni v červnu nabourali do vysílání České televize a v pořadu Panorama odvysílali simulovaný výbuch atomové bomby. Podle informací České televize odvolací komisi vadilo neúplné dokazování a trutnovský soud by měl vyslechnout další svědky. Okresní soud v Trutnově členy skupiny zprostil obţaloby s tím, ţe svým jednáním nezpůsobili znepokojení obyvatelstva. Proti verdiktu se odvolal státní zástupce. Členům skupiny Ztohoven v případě prokázání viny hrozily za šíření poplašné zprávy aţ tři roky vězení nebo pokuta. Právo, 8. července 2008: Soud zrušil zprošťující rozsudek pro Ztohoven, autor: (ČTK) Krajský soud v Hradci Králové minulý týden v neveřejném zasedání zrušil rozsudek Okresního soudu v Trutnově, který v březnu zprostil obţaloby členy umělecké skupiny Ztohoven. Mladí umělci se loni v červnu nabourali do vysílání České televize a v pořadu Panorama odvysílali simulovaný výbuch atomové bomby. Případ se vrací k trutnovskému soudu k novému projednání. Podle informací ČT odvolací komisi vadilo neúplné dokazování, trutnovský soud by měl vyslechnout další svědky. Soud členy skupiny zprostil obţaloby s tím, ţe svým jednáním nezpůsobili znepokojení obyvatelstva. Proti verdiktu se odvolal státní zástupce. Členům skupiny Ztohoven v případě prokázání viny hrozily za šíření poplašné zprávy tři roky vězení nebo pokuta. Většina z obţalovaných před soudem odmítla vypovídat a odkázala na manifest skupiny Ztohoven. V něm je uvedeno, ţe svým činem chtěli upozornit na moţnou záměnu mediálního obrazu světa za svět jako takový. Členové také uvedli, ţe nechtěli vyvolat paniku ani poškodit televizní vysílání.
87
12. Jmenný rejstřík Bartoníček, Prokop, 51
Krafl, Martin, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 36
Cipace, Eman, 41
Lewin, Kurt, 18
Čapek, Josef, 20
McQuail, Dennis, 18
Číţek, Petr, 40
Mlčoch, Jiří, 43
David, Jiří, 24, 49
Nekola, Martin, 10
Dogan, Matei, 9
O‘Neill, Deidre, 18, 22
Dostál, Zdeněk, 29, 30, 36
Picasso, Pablo, 4
Fairclough, Norman, 3, 8, 10, 12, 13, 16,
Poláček, Karel, 20
32, 57
Porybný, Zdeněk, 21
Figura, Josef, 25
Reisigl, Martin, 14, 26
Foucault, Michel, 6, 10, 11, 55
Richardson, John E., 12, 14, 18
Geertz, Clifford, 7
Schäffner, Christina, 28
Gramsci, Antonio, 2, 8, 39, 57
Suchánková, Stanislava, 51, 52, 53
Habermas, Jürgen, 16
Šticha, Ladislav, 44, 51
Harcup, Tony, 18, 22
Thompson, John B., 7, 15, 34
Havel, Václav, 5
Týc, Roman, 5, 25, 29, 36
Chilton, Paul, 28
Van Dijk, Theun, 11, 12, 26
Kniţák, Milan, 5, 46, 50
Wimmer, Jeffrey, 4
Korecký, Leopold, 29
Wodak, Ruth, 14, 26
88