1. Úvod Hlavním tématem předkládané bakalářské práce je politický verš v novořecké literatuře a rozbor básní významných řeckých básníků, které byly napsány patnáctislabičným jambem. Politický verš (2.), později upřednostňován název patnáctislabičný, vzhledem k nevyřešeným otázkám ohledně původu jeho názvu, je nejobvyklejší verš řecké poezie. Zmiňuji různé teorie, které vysvětlují původ názvu politický (2.2.) a samotný původ verše (2.1.), který zkoumalo mnoho řeckých i zahraničních badatelů. Uvádím nejvýznamnější názory a výklady, které se týkají tohoto problému a podrobněji se zaměřuji na Heisenbergovu studii (2.2.1.), kde přibližuji jeho teorie a různé poznatky u byzantských básníků. O Byzantském období (3.) se zmiňuji nejen proto, že v této době je patnáctislabičný verš pojmenován politický, ale téměř celá byzantská poezie se píše tímto veršem. Uvádím jednotlivá díla a pravděpodobné domněnky, proč se téměř všichni byzantští básníci rozhodli ve svých dílech použít tzv. nejjednodušší metrum řecké poezie. Zabývám se i lidovou poezií (4.), protože patnáctislabičný jamb je považován za nejobvyklejší verš lidové písně. Uvádím stanovená pravidla verše, která se lidová píseň snažila dodržovat až na některé výjimky. V průběhu následujících období se snažilo mnoho řeckých básníků pozměnit podobu verše, proto celou následující kapitolu věnuji krétské literatuře (5.) a hlavně Kornarosovu dílu Erotokritos (5.1.), možná nejvýznamnějšímu dílu celé řecké poezie. Podrobněji rozvádím první odlišnosti od pevně daných pravidel patnáctislabičného verše, které se v tomto rozsáhlém díle objevují. Tradice krétské literatury a lidové písně se stala hlavní inspirací pro řeckého národního básníka Dionysia Solomose (6.), který se ve svých dílech snažil obohatit tento verš o nové vlastní prvky, aby verši dodal větší melodičnost a vzhledem k tomu, že jeho verše bývají považovány za nejhudebnější, svého cíle pravděpodobně dosáhl. Podrobněji rozvádím jeho báseň Kréťan (6.1.), která jak už vyplývá z názvu byla inspirována krétskou literaturou a Kornarosovým dílem. Také v Palamasově (7.) rozsáhlé epické básni Císařova flétna (7.1.), která byla ovlivněna hlavně byzantským obdobím a pádem Konstantinopole, se objevují různé podoby verše, které se vzdalují stanoveným pravidlům. Srovnávám zde podrobněji shodné (7.1.1.) a rozdílné prvky (7.1.2.) s veršem lidové písně a veršem Solomose. Krétskou tradicí a Solomosem byl ovlivněn významný řecký básník Anjelos Sikelianos (8.). Ve své básni Matka Boží (8.1.), které se věnuji důkladněji, používá známé nepravidelnosti, které byly uvedeny již před ním, ale snaží se své verše obohatit o něco vlastního a osobitého. Nemohla jsem samozřejmě opomenout i vynikajícího řeckého básníka a nositele Nobelovy ceny Jorgose Seferise (9.), jehož jediné patnáctislabičné verše se objevují v básni Milostné slovo (9.1.), která je součástí sbírky Obrat. Podle L. Politise1 jsou jeho verše dokonalé, ale také poslední, které byly napsány v rozsáhlé básni v řeckém jazyce a ukončují vývoj tohoto verše, kolem něhož se stále objevuje mnoho nezodpovězených otázek. I přesto, že jsou jeho verše považovány za poslední, neznamená to, že se tímto veršem přestalo psát úplně. Objevuje se spousta autorů, kteří jej používají pro své kratší básně i v dnešní době, ale nedokázali jej tak výrazným způsobem obohatit.
1
Vitti, M., Fthora ke logos. Athina: Estia, 1994, s. 43–44
5
2. Politický verš Politický verš (z řečtiny politikos stichos), pozdější novořecký patnáctislabičný (z řečtiny dekapentasyllavos), někdy také nazýván „národní“ řecký verš, je metrická podoba novořecké poezie. Jedná se o verš jambický, který má patnáct slabik a byl hlavním metrem tradiční populární a lidové poezie. Jeho název politikos nemá nic společného s pojmem „politika“ a nenaznačuje politický obsah básně, spíše souvisí s původním základem, od něhož je odvozen, totiž se slovem polités ve významu občan.2 Patnáctislabičný jamb je nejpoužívanějším veršem nejen lidové, ale i byzantské a novořecké poezie. Od 2. poloviny 14. století, když se začíná v poezii používat rým, se dva verše spojují do dvojverší a tato patnáctislabičná dvojverší jsou hlavní básnickou podobou krétské literatury. Je to verš se stanovenými pravidly, ale může mít mnoho různých podob. V rukou nešikovných básníků se stává nudný a monotónní, avšak vrcholoví řečtí básníci mu dali hloubku a melodii. Obzvláště jej obohatil Solomos ve svých dílech v jeho druhém básnickém období a Palamas se snažil pozměnit jeho původní podobu. Poslední zdokonalení je nám známo od Sikelianose a Seferise.3 „Přiblížil se blíže než jakýkoliv jiný rytmus vnitřní charakteristice našeho jazyka“4 tak se vyjádřil Seferis o patnáctislabičném jambu a Politis dodává: „Žádný jiný rytmus, žádný jiný verš není tak spjatý s naším jazykem a s naší poezií jako patnáctislabičný“5. Problém původu politického verše byl spojen přímo s jeho názvem. Jak k jeho původu, tak k jeho jménu se objevují různé názory. Celý problém shrnuje F. Dölger ve své studii z roku 1948 a tvrdí, že: „i když jde o nejjednodušší metrum v pozdější byzantské literatuře, původ pojmu politikos, ale i samotného metra zůstává utajen“6.
2.1.1. Původ politického verše Nejvýznamnější názory, které se týkají původu politického verše, můžeme rozdělit takto: 1. Trochejský tetrametr7 nebo jambický tetrametr8 nebo trimetr9 tvoří základ politického verše. Henrichsen jako jeden z prvních uvádí, že změna prozodického10 rytmu na přízvukový 2
Wikipedia, the free encyclopedia. Political verse [online]. [cit. 12. listopadu 2007]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Political_verse. 3 Tamtéž 4 „Πλησίασε πιο κοντά από κάθε άλλο ρυθµό το βαθύτερο κυµάτισµα της λαλιάς µας.“ Politis, L. O dekapentasyllabos tu „Erotiku logu“. In Daskalopulos, D. (eds): Isagogi stin piisi tu Seferi. Iraklion: Panepistimiakes ekdosis Kritis, 1996, s. 179 5 „Κανένας άλλος ρυθµός, κανένας άλλος στίχος δεν είναι τόσο ζυµωµένος µε τη γλώσσα µας και µε την ποίησή µας όσο ο δεκαπεντασύλλαβος.“ Tamtéž, s. 179 6 „αν και πρόκειται για το πιο κοινό µέτρο στη µεταγενέστερη βυζαντινή λογοτεχνία, η προέλευση του όρου πολιτικός και του ίδιου του µέτρου παραµένει σκοτεινή“ Symeonidis, Ch. P. I erminia tis onomasias „politikos stichos”. In Meletes ja tin elliniki glossa. Thessaloniki: Ekdotikos ikos adelfon Kyriakidi, 1982, s. 229 7 Antický čtyřstopý verš obsahující čtyři dvojstopy trochejské. Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 5. vydání, 1981, s. 787 8 Antický čtyřstopý verš obsahující čtyři dvojstopy jambické. Tamtéž, s. 787 9 Časoměrný verš o třech jambických dvojstopách. Tamtéž, s. 805 10 Rytmus, který je založen na střídání dlouhých a krátkých slabik. Tamtéž, s. 613
6
vzniká v rámci jambického trimetru a přikládá byzantské teorie, že politický verš pochází z nedokončeného jambického tetrametru. K. Krumbacher našel několik politických veršů v příslovích Ióanna Klimaka11 a Ióanna Moscha12 a v satirických písních zjevně zpívaných za císaře Maurikia (525–600), ale podotýká, že politický verš se objevuje výjimečně před 10. stoletím. Přináší názory byzantinců ohledně původu politického verše z nedokončeného trochejského tetrametru a přijímá spojení jambických a trochejských typů tetrametrů.13 Názor, že patnáctislabičný verš vznikl z antického trochejského tetrametru nebo z jambického nedokončeného tetrametru pozdějšího divadla, zastává St. Kyriakidis. Tvrdil, že tento verš byl používán nejen v tragédiích, ale i komediích ve 4. a 5. století.14 Nejpravděpodobnější teorie je, že pochází ze starších lidových popěvků, ale jeho spojitost s antickým jambickým tetrametrem katalektickým15 nemůže být vyloučena.16 2. Politický verš vznikl z latinského trochejského versus quadratus17. Tento názor vyjádřil jako první H. Gregorie a posledně byl zopakován M. Jeffreysem. Pravidla politického verše podle Gregoria mají latinské kořeny a jsou určeny k rytmickým zvoláním římských vojáků při vítězstvích, které pokračovali ve frátriích18 na koňských závodištích v Konstantinopoli.19 Bezpochyby největší badatel metrických studií P. Maas shrnuje okolnosti ohledně původu politického verše takto: „Následující století po Justinianovi bylo období, které znamenalo naprostý úpadek pro byzantskou metriku. Jediná důležitá událost, která byla představena je tzv. politický verš …díky zvoláním v literatuře“20, a Jeffreys dodává, že někteří z nejznámějších vzdělaných byzantských spisovatelů, Planudés21, Eusthatios ze Soluně22 a Ióannés Tzetzés23, užívají politický verš, aby tímto způsobem komunikovali s obvykle polovzdělanými členy císařské rodiny, o nichž se tato díla psala a kterým byla věnována.24 Mezera 900 let, která se objevuje mezi posledním plně akceptovatelným versus quadratus z 1. století a politickým veršem z 10. století, je překlenuta zvoláními a satirickými písněmi. Změna přízvuku z trochejského na jambický byla možná ovlivněna veršem s ostrým přízvukem na předposlední slabice (paroxytonon), který existuje v metrech byzantských učenců.25 3. Tento verš pochází z metrického spojení osmi a sedmislabičného verše. Baud-Bovy věří, že základní jednotkou politického verše je osmislabičný a jeho katalektická forma 11
Ióannés Klimax (asi 525–600), byzantský mystik. Ióannés Moschos (asi 550–619), byzantský hagiograf, putovní mnich a asketa. 13 Symeonidis, Ch. P. Cit. d., s. 230 14 Alexiou, M., Holton, D. The origins and development of „politikos stichos”. Mandatoforos, 9, 1974, s. 25–28 15 Verš neúplný, tedy verš s neúplnou poslední stopou. Klimeš, L. Cit. d., s. 357 16 Alexiou, M., Holton, D. Cit. d., s. 29 17 Oblíbený verš, který byl používán v písních určených císaři během velkolepých představení v Římské říši. Symeonidis, Ch. P. Cit. d., s. 231 18 Organizační jednotka rodového zřízení vzniklá rozdělením původního rodu na další rody. Klimeš. L. Cit. d., s. 203 19 Symeonidis, Ch. P. Cit. d., s. 231 20 „The centuries after Justinian were a period of utter decline for Byzantine metric. The only important event is the introduction of the so-called „politcal metre” ... from the acclamations into literature.” Jeffreys, M. J. Political verse. DOP, 28, 1974, s. 172 21 Maximos Planudés (asi 1255–1305), byzantský učenec, polyhistor a spisovatel, jeden z předchůdců západoevropského humanismu. 22 Eustathios ze Soluně (kolem 1125–1194), byzantský učený filolog, historik, reformátor mnišského života. 23 Ioannés Tzetzés (asi 1110–1180/5), byzantský gramatik, neobyčejně sečtělý polyhistor a básník. 24 Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 157 25 Symeonidis, Ch. P. Cit. d., s. 231–232 12
7
sedmislabičného.26 J. Koder považuje osmislabičný a sedmislabičný verš za základní jednotky, ze kterých politický verš vznikl a upozorňuje na tyto jednotky často ve skupinách 8+8 nebo 7+727 v dílech Symeóna Metafrasta28. Souhlasí se starším názorem L. Politise, že začátek verše není lidový. Politis tvrdil, že jádro politického verše tvoří osmislabičný, ale druhý poloverš pochází z druhého poloverše byzantského dvanáctislabičného, který měl závazný přízvuk na předposlední slabice a měl často anapestický29 charakter. 30
2.2. Původ názvu politikos Výklady, které se zabývaly slovem politikos z názvu politického verše, mohou být rozděleny do následujících obecných kategorií: 1. Většina badatelů tvrdí, že politikos31 znamená „společný, lidový, každodenní, běžný“. Krumbacher vysvětluje název politikos jako „společný, běžný“ a usuzuje, že původ metra je pravděpodobně lidový, protože byl obvyklý v lidové poezii, a všichni jej chápou a používají v rozporu s prozodickým systémem v poezii, který je přístupný pouze vzdělaným. Podle Henrichsena název politikos znamená „běžný“ a není odvozen z názvu „městský“. Z Řeků P. Vutieridis upřednostňuje název „patnáctislabičný“ než politikos (běžný), protože se domnívá, že tento název byl používán již Byzantinci, aby zabránili jeho užívání ve prospěch jiných tónických meter, i když tuto svou domněnku nemůže podložit.32 Do této kategorie můžeme zařadit i Politise, který sice tvrdil, že politický verš nemá lidový původ, ale od tohoto názoru upouští roku 1970.33 I Jeffreys navrhuje, že stálé užívání „hra“ a „hravý“ ve spojitosti s politickým veršem vede k tomu, že původ je ústní lidový.34 2. Politikos35 = konstantinopolský (městský). Podle Goara, je verš takto nazýván, protože původně pochází z Východní římské říše, tedy z Byzantské. „Přezdívka“ hlavního města říše, Konstantinopole, bylo Polis (Město). Z tohoto důvodu pojem politikos znamená též „městský, z města“ (z Konstantinopole). A podle Gregoria jméno politikos je zmiňováno v Konstantinopoli a znamená, že politický verš, tak vyjadřuje verš, který nepatří ani do literatury ani do kostela.36 3. Politikos = prozaický. Charalabos P. Symeonidis se zmiňuje ve své práci o jednom místě Frynichovy studie: „poetický, není politický“37. Je zřejmé, že politický zde má význam „prozaický“. Na základě toho došel k závěru, že „politický verš“ musí být „prozaický verš“, tzn. verš tónický, který se ztotožňuje s prózou nebo se jí velmi přibližuje, protože monotónní 26
Alexiou, M., Holton, D. Cit. d., s. 27 Objevují se i ve sbírkách lidových písní. Kyriakidis, S. P. To dimotiko tragudi. Athina, 1990, s. 113–114 28 Symeón Metafrastés (10. století), byzantský hagiograf a kronikář. 29 Anapest je původem antická metrická trojslabičná stopa složená ze dvou slabik krátkých nebo přízvučných a jedné, poslední, dlouhé nebo přízvučné. Klimeš, L. Cit. d., s. 23 30 Symeonidis, Ch. P. Cit. d., s. 232 31 Řecky πολιτικός, přízvuk je na poslední slabice. 32 Symeonidis, Ch. P. Cit. d., s. 233 33 Tamtéž, s. 242 34 Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 174–175 35 Řecky πολίτικος, přízvuk je na třetí slabice od konce. 36 Symeonidis, Ch. P., s. 233–234 37 „ποιητικόν, οὐ πολιτικόν“ Tamtéž., s. 234 27
8
rytmus slabičného verše se velmi podobá prozaickému textu. Stejného názoru je i Koder, který si všímá, že v pozdějším politickém verši se objevuje tendence pokládat přízvuk na sudé slabiky, aby verš získal pravidelnost a vyvolal monotónnost rytmu.38 K tomuto závěru, že politický verš je prozaický, došel mnohem dříve ve své práci i Heisenberg, jak uvádí v poznámce své studie, která se týká výkladu názvu. Heisenberg tedy tvrdí, že novořecký patnáctislabičný verš je pro Byzantince verš, jehož slova a myšlenky nemusely mít poetické zabarvení.39
2.2.1. Heisenbergova studie a její prameny Heisenbergova studie, která se týká i názvu politikos, zmiňuje výklady, které nám nabízejí byzantští teoretikové. Heisenberg si všímá v díle Tisíce (Chiliades) od Ióanna Tzétza, že politické verše se vymykají básnické tvorbě a nedodržují základy souměrného rytmu a neodpovídají žádným dvoustopým a třístopým veršům a pravidlům metriky.40 Další dvě svědectví pochází od Eustathia ze Soluně a Maxima Planuda. Eusthatios podává poznámky o synizesi41 ve svém prvním díle Iliady a vysvětluje, že samohlásky -εω ve slově Πηληϊάδεω (Péléiadeó)42 jsou stlačeny dohromady a vyslovovány a chápány jako jedna. Pokračuje: Tohle také (tedy jeho názor ohledně synizese) zjevně oznamují lidové verše, které ačkoliv byly zapisovány v kvantitativním trochejském metru, jak ukazuje i Aischylos v díle Peršané (Persai), byly nazvány politické. Jejich metrický limit je patnáct slabik, ale mnohé verše mají sedmnáct nebo dokonce i víc. Tyto slabiky — ty, které jsou nad limit patnácti — jestli jsou oddělené souhláskami ve výslovnosti, jsou jak nerytmické a směšné, tak příliš dlouhé pro metrum. Jestli je jimi mluveno jen s oddělenými samohláskami, jejich délka navíc je skryta rychlým spojením samohlásek ve výslovnosti a trochejský rytmus zůstává zachován.43
Heisenberg si všímá, že výraz „mnohé“ (hoi polloi) ve výše zmíněné citaci, má důležitý význam pro tvorbu a vývoj politického verše a zdá se, že nám naznačuje, že politický verš má lidový původ a pak jej přijali vzdělaní.44 Příslušné místo od Maxima Planuda je následující: Tvoří verše, které nazývají politické, všechny kvantitativní metra v nich vypadají směšně, ale dodržují dva přízvuky, jeden uprostřed a druhý na konci. Poté říkají, že verš je správný. Dávají přízvuky, ó Země a Slunce, místo slabik dlouhých a krátkých. Podle jejich názoru, tímto tvoří své metrum — jako kdybychom psali přízvukem a nikoliv slovy. Nyní se tento hřích stal 38
Tamtéž, s. 234 Tamtéž, s. 236 40 Tamtéž, s. 237 41 Jednoslabičná výslovnost dvou po sobě následujících samohlásek. Stavros, T. Neoelliniki metriki. Thessaloniki: Instituto neoellinikon spudon, 2004, s. 28 42 Peleovec, z rodu Peleů. 43 „Καί δηλοῦσι τοῦτο [δηλ. τή γνώμη του γιά τή συνίζηση] φανερῶς καί οἱ δημοτικοί στίχοι, οἱ τό παλαιόν μέν τροχαϊκῶς ποδιζόμενοι, καθά καί Αἰσχύλος ἐν Πέρσαις δηλοῖ, ἄρτι δέ πολιτικοί ὀνομαζόμενοι. Μέτρον μέν γάρ αὐτοῖς πεντεκαίδεκα συλλαβαί. οἰ δέ πολλοί καί εἰς ἑπτακαίδεκα ἤ καί πλείονας αὐτούς ποτε παρεκτείνουσι συλλαβάς, αἵ τινες, αἱ πλείονες δηλαδή τῶν πεντεκαίδεκα, εἰ μέν μετά συμφώνων λαλοῦνται, γελῶνται ὡς ἄρρυθμοι καί σκώπτονται ὡς πολύποδες. εἰ δέ μόνοις ἐκφωνοῦνται καθαροῖς φωνήεσι, λανθάνον τό πολύπουν ἔχουσι τῆ ταχείᾳ συνεκφωνήσει τῶν φωνηέντων καί σώζεται ὁ τροχαϊκός ρυθμός.” Symeonidis, Ch. P. Cit. d., s. 237 44 Tamtéž, s. 237–238 39
9
obvyklým v praxi. Jestli by se někdo vysmíval jeho přijetí, mohl by být nařčen, že urazil zvyk žen z Jónských ostrovů, protože v tomto metru truchlí nad mrtvými na pohřbech.45
Verše, které byly v byzantském období nazvány politickými, byly určitě někdy užívány autory tragédií a Aristofanem. Ale oni je neužívali bez kvantitativních meter: autoři tragédií je užívali v trochejském a Aristofanes také v jambickém metru. Všechny je napsali v rámci tetrametru katalektického.46
45
„They compose verses which they call political, regarding all quantitative meter in them as foolish, but observing two stress-accents, one in the middle and one at the end. Then they say that the line is right. Stress-accents, oh Earth and Sun, instead of syllables, long and short. With these again they make up their meter — as if we wrote with stress-accents, and not with letters. Yet now this evil practise has become general. If one were to mock their undertaking, one could say that they filched such a practice from Ionian women. For this is the meter in which they mourn over the corpes of the dead at funerals.“ Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 144 46 Tamtéž, s. 145 10
3. Byzantská literatura Nejobvyklejším veršem byzantské poezie je patnáctislabičný přízvučný jamb, který se používá ve skladbách psaných jazykem bližším živé mluvené řeči. Byzantští teoretikové jej označili termínem „politický verš“. Jak tvrdí většina badatelů, jedná se o verš lidový, který pravděpodobně dříve než byl zaznamenán písemně, existoval již v ústním folklóru. Nacházíme jej jako verš lidových popěvků, možná i verš vojenských písní a písní, které byly součástí byzantského dvorského ceremoniálu.47 Lidová poezie pozdějších let a v období turecké nadvlády je téměř celá napsána výhradně v politickém verši. Tento verš nastoupil v budoucnu na místo dvanáctislabičného. Je to verš, který má vždy cézuru48 po osmé slabice a přízvuk je vždy kladen na předposlední čtrnáctou slabiku, třináctá a patnáctá jsou bez přízvuku. Rozdělování zbylých metrických přízvuků se obměňuje, ale dva nejobvyklejší typy jsou tyto:49 U-XXX-UU // U-U-U-U -UXXXUU- // -UU-U-U
3.1. Teologická literatura Jednou z nejvýznamnějších postav v celém vývoji byzantské mystiky je Symeón Nový (Mladší) Teolog (949–1022). Jeho sbírkou veršovaných skladeb Lásky božích hymnů (Tón theión hymnón hoi erótes) se zabývalo mnoho badatelů při zkoumání původu politického verše. Jeho oddaný žák Nikétas Stéthatos50 se ve své biografii, která je věnována ctěnému mistru, zmiňuje, že Symeón: „Vytvořil Lásky božích Hymnů napsané v metru, které není metrum”51. Myslí tím, že jeho hymny byly napsány bez ohledu na množství, v politickém verši a dalších rytmických metrech.52 Symeón napsal neskutečně mnoho básní v tomto verši, ale je těžké ho považovat za jeho tvůrce, protože neprojevuje žádnou citlivost k tomuto a dalším metrům. Jeho politický verš obsahuje spoustu chyb kvůli vkládání a vynechávání slabik speciálně tam, kde Symeón dává dohromady dva osmislabičné nebo dva sedmislabičné verše místo pravidelného vzoru 8+7 slabik. Víc než jedna báseň sklouzává z jednoho metra do druhého, čímž vzniká dojem, že Symeón nemá metrické znalosti a vytváří své verše v jakékoliv podobě, kterou vyřkne. Proto je pravděpodobné, že i když Symeónovy práce jsou nejranější, které se nám dochovaly, psalo se tímto veršem již dávno předtím.53 Johannes Koder zkoumal poprvé důkladně metriku Symeóna z důvodu kritického vydání Hymnů a dochází k následujícím závěrům: Patnáctislabičný verš Symeóna, který je ve většině případech založen na přízvuku a má obvykle cézuru po osmé slabice, obsahuje 60% proparoxytonických, 40% oxytonických a téměř skoro nikdy paroxytonických zakončení v prvním poloverši. Poloverš můžeme rozlišovat 47
Dostálová, R. Byzantská vzdělanost. Praha: Vyšehrad, 2003, 2. vydání, s. 106–107 Dříve psáno caesura. Je to přerývka ve verši způsobená tím, že slovo končí uprostřed stopy. Stavros, T. Cit. d., s. 38 49 Hunger, H. Vyzantini logotechnia, tomos Β΄. Athina: Morfotiko idryma Ethnikis Trapezis, 1997, s. 492 50 Nikétas Stéthatos (kolem 1000–?), byzantský teolog a mystik. 51 „Τῶν θείων ὕμνων τοὺς ἔρωτας ἐν ἀμέτρῳ μέτρῳ συνέταττε.“ Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 166 52 Tamtéž, s. 166 53 Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 167 48
11
obdobně rozdělením přízvuků šesti způsoby, ze kterých nejčastější (U–U–U–UU) tvoří 42% z celku 5 355 veršů. Druhý poloverš, pokud dodržuje stanovenou podobu tří posledních slabik (U–U), představuje pouze tři alternativy, ve kterých převládá obvyklá podoba (U–U–U–U) v poměru 55%. Některé obvyklosti v párování typů dvou poloveršů není možné upřesnit. Hlavní zájem představují, ale nesprávné verše (3,5%) a verše, které se odchylují od předem zmíněných možností (3%). Chybou je následné střídání dvou přízvučných slabik, nedůsledné dodržení počtu slabik (celkově 32 veršů s větším počtem slabik, 30 veršů s menším počtem slabik) a párování dvou poloveršů, kde se každý skládá z osmi (12 případů) nebo sedmi slabik (11 případů). Tento jev vede k omylu, že Symeón chápe patnáctislabičný verš podle základu jako distichon (dvojverší). K tomu přispívá i fakt, že v jeho díle se objevují i osamocené poloverše.54
A Herbert Hunger dodává: Některé nepravidelnosti nás vedou k omylu, že v případě Symeóna máme co dělat s jedním předčasným stádiem vývoje politického verše. Tak nacházíme šest oxytonických a tři proparoxytonické zakončení veršů, které se vyskytují velmi málo v rozsáhlém souboru Hymnů a také i několik chybných paroxytonických zakončení v prvním poloverši. Zvláštní případ tvoří první poloverše typu: –UU– –UU– , které Symeón musel považovat za nesprávné, ale od Theodóra Prodroma byly používány záměrně jako prvek stylu. Pozdější opisovatelé jeho sbírky měli sklon rytmizovat a srovnávat verše.55
I v dílech Symeóna Překladatele (10. století), byzantského hagiografa a kronikáře, se setkáváme s politickým veršem. Podílel se na kompilátorském a encyklopedickém úsilí císaře Kónstantina Porfyrogennéta sestavením nového ménologia56. Ze 148 legend, jež Symeón zpracoval, jen dvanáct ponechal v nezměněné podobě, ostatní jsou literární parafrází vzorů, které původně byly bližší lidové tvorbě.57
54
„Ο δεκαπεντασύλλαβος του Συµεών, στηριζόµενος εξολοκλήρου στον µετρικό τόνο, παρουσιάζει κανονική τοµή µετά την όγδοη συλλαβή, 60% προπαροξύτονη, 40% οξύτονη και σχεδόν ποτέ παροξύτονη απόληξη στο πρώτο ηµιστίχιο. Του ηµιστιχίου αυτού µπορούµε να διακρίνουµε ανάλογα µε την κατανοµή των τόνων έξι µορφές, από τις οποίες η συχνότερη (U-U-U-UU) αποτελεί το 42% του συνόλου των 5 355 στίχων. Το δεύτερο ηµιστίχιο, αν ληφθεί υπόψη η σταθερή µορφή των τριών τελευταίων συλλαβών (U-U), παρουσιάζει µόνο τρεις παραλλαγές, στις οποίες κυριαρχεί η κανονική µορφή (U-U-U-U) µε αναλογία 55%. Κάποιες κανονικότητες στο συνδυασµό των τύπων των δύο ηµιστιχίων δεν είναι δυνατόν να εξακριβωθούν. Ιδιαίτερο ενδιαφέρον παρουσιάζουν όµως εσφαλµένοι στίχοι (3,5%) και στίχοι που αποκλίνουν από τις προαναφερθείσες δυνατότητες (3%). Στα σφάλµατα ανήκουν η αλλεπάλληλη διαδοχή δύο τονιζόµενων συλλαβών, η µη συνεπής τήρηση του αριθµού των συλλαβών (συνολικά 32 στίχοι µε πλεονάζουσες συλλαβές, 30 στίχοι µε λιγότερες συλλαβές) και ο συνδυασµός δύο ηµιστιχίων πού το καθένα αποτελείται από 8 (12 περιπτώσεις) ή 7 συλλαβές (11 περιπτώσεις). Το φαινόµενο αυτό οδηγεί στο συµπέρασµα ότι ο Συµεών αντιλαµβανόταν τον δεκαπεντασύλλαβο κατά βάση ως δίστιχο. Σ’ αυτό συνηγορεί και το γεγονός ότι στο κείµενο του παραδίδονται και µεµονωµένα ηµιστίχια.“ Hunger, H. Cit. d., s. 493 55 „Κάποιες ανωµαλίες µας οδηγούν στο συµπέρασµα ότι σητν περίπτωση του Συµεών έχουµε να κάνουµε µε ένα πρώιµο στάδιο εξέλιξης του πολιτικού στίχου. Έτσι βρίσκουµε έξι οξύτονες και τρεις προπαροξύτονες απολήξεις στίχων —οπωσδήποτε πολύ λίγες µέσα στο εκτεταµένο corpus των Ύµνων!— καθώς επίσης και κάµποσες εσφαλµένες παροξύτονες απολήξεις στο πρώτο ηµιστίχιο. Ιδιαίτερη περίπτωση αποτελούν πρώτα ηµιστίχια του τύπου: –UU–UU–, τα οποία στον Συµεών πρέπει να θεωρηθούν εσφαλµένα, αλλά από τον Θεόδωρο Πρόδροµο χρησιµοποιήθηκαν εσκεµµένα ως στοιχείο ύφους. Η ιστορία της παράδοσης του κείµενου του Συµεών µας διδάσκει επίσης ότι µεταγενέστεροι αντιγραφείς χειρογράφων είχαν την τάση να ρυθµίζουν και να εξοµαλύνουν τους στίχους,.“ Tamtéž, s. 493 56 Sbírky životů svatých, uspořádané podle měsíců a dnů církevního roku, který začínal 1. září. Dostálová, R. Cit. d., s. 170–171 57 Tamtéž, s. 170–171 12
3.2. Didaktická poezie Michaél Psellos (1018–1078 nebo 1096/97), byzantský učenec a literát, adresoval svému žákovi, mladému císaři Michaélu VII., Přehled zákonů (Synópsin tón nómon), který byl utvořený ve školním stylu. Jednalo se o shrnutí základních pravidel právnictví přibližně v 1 400 patnáctislabičných verších s jedním vysvětlením starověkých právnických termínů na konci.58 Jeho úvodní práce k předmětům, které vyučoval (rétorika, právo, gramatika a náboženství), byly napsány také v politickém verši. Používá mnoho příslovcí zdůrazňujících srozumitelnost, aby jeho jazyk byl pochopitelný a přijatelný pro členy císařské rodiny. Píše didaktickým tónem a užívá císařský vokativ (5. pád): ἄναξ, αὐτοκράτωρ, στεφηφόρε59. Říká, že píše: „v jednoduchém a triviálním (venkovském) jazyce“60 a jeho jazyk je: „rychle pochopitelný a srozumitelný“61. Ve 12. století se několik autorů pokouší psát lidovým jazykem, ale je nutné zdůraznit, že všechno bylo napsáno politickým veršem na pokyn císařského dvora. Za vlády císaře Manuéla I. Komnéna (1143–1180), který byl známý tím, že měl největší slabost pro astrologii, nám Kónstantinos Manassés (asi 1130–asi 1187), byzantský spisovatel, předal dvě větší didaktické básně astrologického obsahu v 593 patnáctislabičných verších, které byly vymezeny k učení o silách a působení planet na zemi a na lidský život.62 Rady otce synovi (Spaneas) je anonymní didaktická báseň složená patnáctislabičným veršem lidové poezie. O oblíbenosti díla svědčí i to, že se zachovalo v téměř dvaceti rukopisech. Text této básně kolísá tak volně, zvláště v jeho zásadním prvním verši, že pravděpodobně nebude nikdy jisté, kdo je původním autorem a adresátem jeho moudré rady. Většina rukopisů naznačuje, že se jedná o Ióanna II. Komnéna a jeho nejstaršího syna Alexia. Ale objevuje se i další názor, že nominativ Spaneas byl sekundárně utvořen ke genitivu slova spanios = vzácný, a označení autorství v jednom z rukopisů slovy sofú spaniú by znamenalo jen dílo vzácného mudrce.63
3.3. Satira Čtyři básně známé jako Ptóchoprodromika jsou příklady satirického žánru 12. století. Předpokládaným autorem byl Theodóros Prodromos (asi 1098–1166), významný byzantský básník a vzdělanec byzantské literární renesance. Prodromos na začátku své první básně podotýká, že politické verše byly nějak speciálně vhodné v básních adresovaných členům císařské rodiny. V první básni vypravěč — chudý učitel a žák — žádá finanční pomoc od císaře za to, že v básni vynechá stížnosti jeho otravné ženy a ponížení, kterému jej vystavuje. V druhé žádá o finanční pomoc císaře za to, že mu pomůže z jeho chudoby. Ve třetí popisuje a porovnává živobytí vzdělaného učitele s nevzdělanými sousedy, kteří pracují na svých pokorných obchodech. Vypravěč naříká nad svým osudem a odvolává se na to, jak naivně věřil radám svého otce, který ho ujistil v tom, že vzdělaní zbohatnou. Ve čtvrté a zároveň poslední básni vypravěč — nyní chudý mnich — zesměšňuje přepychový životní styl 58
Hunger, H. Cit. d., s. 520–521 králi, císaři, pane Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 164 60 „ἐν ἁπλουστέραις λέξεσιν καὶ κατημαξευμέναις“ Tamtéž, s. 164 61 „ἕτοιμον εἰς κατάληψιν καὶ πρόχειρον εἰς γνῶσιν“ Tamtéž, s. 164 62 Hunger, H. Cit. d., s. 523 63 Dostálová, R. Cit. d., s. 241 59
13
nejbohatších mnichů v klášteře, stejně tak jako jeho vlastní zvyk závidět jejich vlastnímu požitku. Ve všech čtyřech básních se podnět materiálního bohatství spojuje a odpovídá podnětu jazykového bohatství užitím lidového jazyka.64 Toto dílo ukazuje hravost v politickém verši — satirické komentáře, ze kterých se někdo může domnívat, že politický verš a jednoduchý jazyk jsou zárukou upřímnosti, a báseň sděluje všechna tajemství kláštera ve formě a jazyku zjevně vhodném pro všechny negramotné mnichy.65
3.4. Historiografie a kronikářství Cílem kronik v byzantské době bylo spíše pobavení než poučení čtenářů, a tak se zájem kronikářů soustřeďoval hlavně na zajímavé epizody a originalitu než na sledování historické souvislosti dějů. Byzantský básník, teolog a kronikář Michaél Glykas (12. století) psal v lidovém jazyce své doby. V politickém verši napsal prosebnou báseň z vězení, kam prý byl uvržen neprávem pro lživou pomluvu, jíž se obrací na císaře Manuéla I. s žádostí o milost. Další dílo, ve 124 politických verších, oslavuje rychlý diplomatický a vojenský úspěch císaře Manuéla I. proti Maďarům.66 Kónstantinos Manassés, autor kronik a historických sbírek, které byly napsány na příkaz Ireny, švagrové císaře Manuéla I. Mnohem více děl však bylo věnovaných samotnému císaři a jeho ženám. Za jeho vlády napsal Časový přehled (Chroniké sýnopsis) také nazýván Přehled historický (Sýnopsis istoriké) v 6 733 patnáctislabičných verších. Dílo dosáhlo velké popularity a objevilo se v překladech ve volné próze. Kronika začíná stvořením světa a končí odstoupením Nikéfora III. Botaneiata (1081). Těšila se velké oblibě i mezi prostým lidem, jak dokazuje překvapivě velký počet zachráněných rukopisů.67 Ióannés Tzetzés (1110–1180 nebo 1185), byzantský učenec, vyznačující se spíše dobrou pamětí a schopnostmi reprodukce než tvůrčím nadáním. Pro své práce si zvolil politický verš častěji než jakékoliv jiné respektované metrum. Vzhledem k tomu, že jeho díla měla základní obsah a byla napsána příliš jednoduchým jazykem, je pravděpodobné, že tyto prvky byly speciálně požadovány císařskou rodinou.68 Nejdůležitější z jeho mnoha prací je považována Kniha Příběhů (Biblos historión), obvykle nazývána Tisíce (chiliades, chilioi = řecky tisíc, pro obrovský rozsah veršů, celkem 12 674), která je jakousi rozsáhlou veršovanou příručkou k řecké a římské mytologii, historiím a reáliím, napsanou patnáctislabičným veršem. Tisíce jsou založeny na kolekci dopisů, které se hemží mytologickými a historickými narážkami. Tyto dopisy (celkem 107) jsou adresovány částečně fiktivním osobám a částečně největším mužům a ženám spisovatelovy doby. Obsahují značně velké množství biografických detailů.69 Zmiňuje se bez ostychu nebo omluvy, že bude psát v jasném, srozumitelném a spíše hravém jazyce. Na konci díla oznamuje čtenáři: „Všechno ti bylo vyjasněno srozumitelným jazykem, který vyjadřuje jednoduché myšlenky každodenní řeči, nikoliv příliš složitými výrazy, které jsou zvláštní a nesrozumitelné“70. 64
Lendari, T. The beginnings of greek vernacular literature. In Greece - Books and writers. Athens, 2001, s. 21 65 Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 159 66 Tamtéž,. s. 242 67 Hunger, H. Cit. d., s. 517 68 Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 154 69 Dostálová, R. Cit. d., s. 214 70 „Ἔχεις ἀναπτυχθέντα σοι πάντα σαφεῖ τῇ λέξει καὶ ταῖς τυχούσαις ἀκοαῖς τελούσῃ τῶν εὐλήπτων, οὐ καμπολακυθούσῃ δὲ καὶ ξένῃ καὶ ἀγνώστῳ.“ Jeffreys, M. J. Cit. d., s. 155
14
3.5. Akritovský cyklus Díla novořecké poezie, která vypráví o hrdinských bojích Byzantinců proti muslimům a Saracénům, vytvořila nový úplný cyklus lidových písní tzv. Akritovský cyklus. Název je odvozen od akritů — vojáků, jejichž cílem bylo chránit hranice státu. Akritovské písně (akritika tragudia) jsou hrdinská a epická poezie, která se objevila v 10. století v Byzantské říši, inspirována boji s Araby na východě Malé Asie.71 Akritovské písně byly napsány středověkou řečtinou a zabývají se hrdinskými činy hraničářů — bojovníků, kteří žili blízko arabských hranic a bojovali proti nepříteli. I přes četné boje a neustále se opakující střety s Araby, zůstává Byzantská říše stále pevným státem. To inspirovalo mnoho básníků, aby napsali příběhy o rytířství jako odpověď společnosti, která si přeje být informována o detailech, skutečných i fiktivních, které se týkají událostí při nepřátelských invazích nebo válečné udatnosti venkovanů, kteří nájezdníky vyhnali. Osud obyvatel, kteří po každém vpádu museli čelit jak ztrátě členů rodiny tak i vlastní bolesti, je také hlavním tématem básní.72 Akritovské písně se dělí do dvou kategorií: první se zabývá životem a smrtí Digenise Akrita a druhá životem a činností jiných akritů.73
3.5.1. Digenis Akritas Úspěchy akritů proti muslimům inspirovalo známý hrdinský epos Digenis74 Akritas. Veršované vypravování o Digenisi Akritovi je nejstarší psaná literární památka v lidovém středověkém řeckém jazyce a byla považována za dílo, které začíná novořeckou literaturu. Vypráví o Digenisově původu, popisuje jeho dětská léta, jeho hrdinské činy, válečné a milostné, jeho palác, který si Digenis postavil blízko Eufratu, později smrt jeho matky, Digenisovu smrt kvůli nemoci a smrt jeho ženy. Dílo bylo dokonce známé i v západní Evropě mimo Byzantskou říši.75 Báseň, která se rozkládá v tisících nerýmovaných patnáctislabičných verších, se neodchyluje od původní skladby politického verše lidové byzantské literatury. V dnešní době není možné určit původní podobu díla, na základě odlišností v různých rukopisech, ale s pravděpodobností bylo napsáno v 11. nebo 12. století. Existuje také důvod, abychom věřili, že díky dlouhým popisům a psaní v lidovém jazyce, bylo cílem autora nalákat prostý lid, kterému bylo toto dílo určeno. Pokud někdo bude zkoumat epos po částech, najde mezi nimi velké rozdíly a dojde k závěru, že na tvorbě se podílelo více autorů.76 V díle se objevují i verše, které byly s jistotou inspirované lidovou písní: Τίς μοu τὴν ρίζαν ἔκοψε τοῦδε τοῦ βίου τώρα, ποῖος τὸ φῶς μου ἔσβησεν καὶ πλέον δὲν τὸ βλέπω77 71
Wikipedia, the free encyclopedia. Acritic songs [oline]. [cit. 12. listopadu 2007]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Acritic_songs 72 Dimaras, K. Th. Istoria tis neoellinikis logotechnias. Athina: Ekdosis „Gnosi“, 2000, s. 27–28 73 Wikipedia, the free encyclopedia. Acritic songs [oline]. [cit. 12. listopadu 2007]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Acritic_songs 74 Také psáno Digenés (= pocházející ze dvou rodů). 75 Dimaras, K. Th. Cit. d., s. 28–31 76 Tamtéž, s. 29 77 Kdo mi teď utnul zdroj mého života, který mi zhasl světlo a navíc ho nevidím Tamtéž, s. 29
15
Ukazuje nám tvárnost a pocit přirozeného světa, které charakterizují lidové písně. Jeho patnáctislabičný verš, jehož druhý poloverš doplňuje smysl prvního, nás přivádí velmi blízko také k morfologii lidové písně.78
3.6. Veršovaný román Byzantský román začal své znovuzrození ve 12. století a navázal na tradici helénistického a pozdně antického řeckého erotického románu. Romány byly zpočátku psány v próze např. Příběhy o Hysmině a Hysminiovi (Tón kath’ Hysminén kai Hysminian logoi) od Eustathia Makrembolita nebo O Rhodantě a Dósikleovi (Ta kata Rhodanthén kai Dósiklea) od Theodóra Prodroma a Devět knih příběhů Drosilly a Chariklea (Tón kata Drosillan kai Chariklea biblia ennea) od Nikéta Eugeniana v jambickém hexametru a jen výjimečně v politickém verši O Aristandrovi a Kallithei (Ek tón kata Aristandron kai Kallithean) od Kónstantina Manassa napsaný kolem roku 1160.79 Nebyl dosud nalezen žádný rukopis tohoto románu, poetická romance je nám známá pouze v útržcích a nezůstaly žádné důkazy, proč byla napsána patnáctislabičným jambem.80 Romány popisují složitější zápletky a mnohem více událostí, objevuje se zde mnohem více postav, většina z nich pochází z chudších vrstev a také je kladen velký důraz na erotické scény, čímž ukazují jasné rozdíly s mladšími romány.81 Veršované romány 13. a 14. století patří mezi největší úspěchy středověké řecké literatury, které navazují na dlouhou tradici milostných příběhů. Dosud není jasné, nakolik na oblibu tohoto žánru působily vzory francouzských rytířských románů, některé z těchto románů se však bezpečně opírají o západní vzory (Flórios a Platziaflóra, Imberios a Margaróna), ale většina románů jsou původní tvorbou psané v řeckém jazyce (Kallimachos a Chrysorrhoé, Libystros a Rhodamné, Belthandros a Chrysantza). Hrdina řeckých verzí bloudí světem nedobrovolně, poháněn nepříznivým osudem jako jeho helénističtí předkové, a nevyhledává dobrodružství ve službách své dámy, jak to činí západní rytíři.82 Jedná se o díla literární elity, která pokračují v tradici výpravných příběhů psaných v lidovém jazyce. Romány jsou již psány pouze patnáctislabičným jambem a jazykem blížícím se obecné řečtině své doby, ale vliv rétoriky je tak silný a je důkazem, že autoři románů měli blízko k literární tradici klasického jazyka. Klíčovým rysem společného básnického jazyka románů je také jeho vynalézavost a zřejmý půvab při tvorbě nových složených slov.83
78
Tamtéž, s. 31 Lendari,T. Cit. d., s. 22–24 80 Jeffreys, M. Cit. d., s. 158 81 Lendari,T. Cit. d., s. 22–24 82 Tamtéž, s. 22–24 83 Tamtéž, s. 22–24 79
16
4. Lidová poezie (lidové písně) Důležité místo v novořecké poezii má lidová píseň, která vyjadřuje obdivuhodným způsobem pocity národa a ukazuje úžasný obraz vývoje jazyka. Většina lidových písní představuje jedinečnou vytříbenost ve způsobu vyjadřování, neskutečné množství obrazů, poetickou odvahu a velké emocionální bohatství.84 Neměli bychom však zapomínat, že lidová píseň není „poezie vysokého stylu“, ale je nerozlučně spojena s hudbou, proto se vždy zpívá.85 Lidová píseň je rozsáhlá básnická forma, jejíž jazyk v 10. století byl vzdálen archaickému. Upustilo se od archaického metrického systému, který byl založen na střídání dlouhých a krátkých slabik, a převzal novou podobu ústního metra, který je založen na důrazovém přízvuku. Tento verš, v podobě patnáctislabičného, začínal pomalu převažovat v byzantské literatuře. V byzantském období, kromě poezie akritovského cyklu s ústřední podobou písní o Digenisovi Akritovi, se začaly tvořit i další druhy lidových písní, balady a obdivuhodná milostná poezie.86 Metrikou lidových písní se zabývalo mnoho badatelů, i když většinu z nich přitahoval jen patnáctislabičný verš a jeho původ, ale Al. R. Rangavis87 se jí věnoval podrobněji a dochází k závěru, že: „základy dnešní metriky se vůbec neliší od základů metriky archaické“88. Tento průzkum také obohatil Aravantinos, který se pokusil najít archaická metra v lidové poezii.89 Patnáctislabičný verš je nejobvyklejší v řecké lidové poezii, stejně tak jako v rané literatuře a umělecké poezii. Verš je složen ze dvou poloveršů a po prvním následuje cézura. První poloverš obsahuje osm slabik a má závazný přízvuk na šesté nebo osmé slabice a druhý poloverš má sedm slabik se závazným přízvukem na čtrnácté slabice. Verš je jambický, proto přízvuky mohou být volně na sudých slabikách a na lichých pouze na první a deváté.90
4.1. Typické znaky verše lidové písně 1) Tento verš se původně skládal ze čtyř dvojstop jambů, z nichž poslední je katalektická. Cézura je na obvyklém místě, tedy po osmé slabice. Podoba verše je následující: U-U-/U-U- // U-U-/U-.U Takhle se v celku dochoval i dodnes, ale je pravda, že už v 19. století se povoluje značná volnost k těmto pravidlům, která samozřejmě umožňuje větší různorodost, ale ve dvou znacích se vychýlení netoleruje. První případ se týká odejmutí poslední slabiky u poslední
84
I Elliniki elevtheri enkyklopedia. Piisi [online]. [cit. 26. července 2006]. Dostupné z: http://www.live-pedia.gr/index.php/ 85 Politis, L. Istoria tis veoellinikis logotechnias. Athina: Morfotiko idryma Ethnikis Trapezis, 1998, s. 116 86 Wikipedia, the free encyclopedia. Greek folk music [oline]. [cit. 30. ledna 2008]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Greek_folk_music 87 Alexandros Rizos Rangavis (1809–1892), novořecký romantický básník, prozaik, politik, diplomat, jeden z předních fanariotských vzdělanců své doby. 88 „αι βάσεις της καθ’ ηµάς µετρικής ουδόλως διαφέρουσι των βάσεων της αρχαίας“ Kyriakidis, S. P. Cit. d., s. 111 89 Tamtéž, s. 111 90 Wikipedia, the free encyclopedia. Political verse [oline]. [cit. 12. listopadu 2007] Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Political_verse.
17
stopy, takže verš končí jako paroxytonon, a druhý případ stálé cézury po druhé dvojstopě, takže po osmé slabice:91 O Όλυµπος κι o Κίσσαβος // τa δυo βουνά µαλλώνουν92 U-´UU/U-´UU // U-Ú-/U-´U
2) Přísně dodržovaná cézura po osmé slabice má vliv na to, že národ vnímá hlouběji dva poloverše, které tento verš tvoří, první osmislabičný a druhý sedmislabičný. Aby poloverše získaly nějakou nezávislost, jsou považovány za ukončené, ale nemůžou být samostatně. Z tohoto důvodu vidíme nejčastěji ve sbírkách písní, že někteří měli představu o metrice takovou, že zapisovali patnáctislabičný verš rozděleně:93 O Όλυµπος κι o Κίσσαβος τa δυo βουνά µαλλώvουν, γυρίζει o γέρο Όλυµπος και λέγει του Κισσάβου.94
3) Dochází i k případům, že se objevují rozdělené patnáctislabičné verše na osm a osm nebo sedm a sedm slabik, které se vzájemně rýmují: „Έναν καιρό ήµουν πουλί και µ’ αγαπούσανε πολλοί, πουλί ήµου και λαλούσα και µε χαράν πετούσα.“95
4) Dlouhý vývoj a tradice lidové písně vytvořili ustálené typické motivy, ustálené způsoby vyjadřování a výjimečný jazyk, který měl svá pravidla. Jedno z nejzákladnějších je izometrie96 neboli symetrická shoda podoby a obsahu, pravidlo, které převládá navíc ve všech podobách lidové tvorby: každá myšlenková jednota je absolutně v souladu s jednotou podoby.
91
Kyriakidis, S. P. Cit. d., s. 113 Olymp a Kisavos, obě dvě hory se hádají Tamtéž, s. 113 93 Tamtéž, s. 113 94 Olymp a Kisavos obě dvě hory se hádají, vrací se děd Olymp a říká Kisavovi. Tamtéž, s. 114 95 Jednou jsem byl pták a mnozí mě milovali pták jsem byl a štěbetal a s radostí létal. Tamtéž, s. 263 96 Také isometrie. Znamená totožnost veršů nebo části veršů na základě stejného počtu časových jednotek. ABZ slovník cizích slov. Pojem izometrie [online]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/izometrie-isometrie 92
18
Jev metrického přesahu97 je v lidové písni neznámý, ale obvyklý v archaické a novější poezii vzdělaných vrstev. A protože patnáctislabičný verš se dělí na dva poloverše (osm a sedm slabik), izometrie přesně určuje vztah mezi nimi:98 Της νύχτας οι αρµατολοί // και της αυγής οι κλέφτες99
5) Ve většině veršů dochází k rozdělení prvního poloverše (4+4), takže verš se dělí na 3 části: Μάνα λωλή, / µάνα τρελή, / µάνα ξεµυαλισµένη100
6) Obvykle rozdělení dvou poloveršů doplňuje třetí celek, který tvoří celý následující verš a obnovuje tak metrickou a smysluplnou rovnováhu: Φέρνει τ’ αλάφια ζωντανά, // τ’ αγρίµια µερωµένα, φέρνει κι ένα λαφόπουλο στη σέλα του δεµένο101
7) V některých případech druhý poloverš zdůrazňuje poloverš první změnou časů sloves (minulý trvací–přítomný): µοιρολογούσαν κι έλεγαν, // µοιρολογούν και λέγουν.102
8) Objevuje se i synizese: Ένα του λεγ’ η λυγερή κι ο νιός απηλογάται.103 Θέλετε δέντρα ανθίσετε, θέλετε µαραθείτε.104
97
Také diaskelismus nebo enjambement, který znamená přesahování věty nebo menšího významového celku z jednoho verše do druhého; nesoulad veršového a skladebního, větného členění vznikající tehdy, když hranice mezi verši (veršový předěl) spadá do věty a odděluje tak od sebe slova (větné členy) mezi nimiž není jinak přestávka. Klimeš, L. Cit. d., s. 154 98 Politis, L., 1998, Cit. d., s. 114–115 99 Po nocích ozbrojenci a za svítání zloději Tamtéž, s 115 100 Máma ztřeštěná, máma bláznivá, máma zbavená rozumu Tamtéž, s. 115 101 Přináší živé jeleny, ochočenou zvěř, přináší i mládě jelena přivázané k sedlu Tamtéž, s. 115 102 věštili a říkali, věští a říkají. Tamtéž, s. 116 103 Jeden mu říká štíhlá a mládenec odpovídá. Kyriakidis, S. Cit. d., s. 43 104 Chcete rozkvetlé stromy, chcete, aby uvadly. Politis, L., 1998, Cit. d., s. 115
19
9) Hiáty jsou obecně básnický nedostatek, které vytváří nelibozvučný verš. Objevují se mezi dvěma poloverši: το τρίτο το φαρµακερό X ανάµεσα στα µάτια.105 nebo přímo v jednom z poloveršů: αργά ντυθή, X αργά αλλαχτή, X αργά να πάη το γιόµα106 Sběratelé lidových písní se hiátům snaží vyhnout vkládáním hlásky ν mezi dvě samohlásky jako v tomto případě: Πρώτη βουτιά ν οπόδωσε // έβγαλ’ αντρός κεφάλι.107
105
třetí otrávená mezi očima. Tamtéž, s. 116 106 pozdě oblečená, pozdě změněná, pozdě, aby šla na jídlo Stavros, T. Cit. d., s. 27 107 Při prvním ponoření vytáhl mužovu hlavu. Tamtéž, s. 27
20
5. Krétská literatura Rozšíření gramotnosti, vzdělání městského obyvatelstva na Krétě, organizovaný systém knižních trhů, možnost získávat kulturní zboží ze západní Evropy a růst soukromých knihoven vedlo k období, které nazýváme Zlatý věk krétské poezie a začíná koncem 16. století a končí obsazením Kréty Turky roku 1669. Slavnostně jej zahajuje idylicko-pastýřská báseň Pastýřka (Voskopula), která vede k tvorbě krétských dramat a k vrcholnému veršovanému románu Erotokritos, jehož vliv na vývoj řecké poezie byl velmi významný.108
5.1. Erotokritos Erotokritos je jedna z raných literárních památek novořecké literatury a bezpochyby mistrovské dílo své doby. Je to veršovaný román v obecném krétském nářečí 17. století, který napsal kolem roku 1600 Vitsentzos Kornaros (1553–1613). Je rozdělen na pět částí a obsahuje 10 052 patnáctislabičných katalektických dvojverší, která obohacují řeckou poezii. Vypráví příběh lásky zámožného Erotokrita a Aretusy (dcera athénského krále Hérakla).109 Poéma byla vytvořena na motivy francouzského středověkého románu Paris et Vienne od Pierre de la Cypéde, poprvé vydaný roku 1487 a přeložený do mnoha jazyků. Kornaros zjevně čerpal z italského překladu a přizpůsobil jej krétskému chápání své doby. Erotokritos obsahuje prvky rytířské literatury s renesančními motivy a prvky krétské lidové poezie. Jazyk je melodický a čistý, verš dokonalý. Autor spojil antickou a lidovou tradici. Žádná báseň nebyla tak milována a nestala se více známou u řeckého národa jako tahle. Vládne celé 18. a na začátku 19. století.110 Při vydání Erotokrita (1915) Stefanos Xanthudidis napsal k jeho úvodu: Politický verš, původem lidová tvorba, má specifický znak. Verš je rozdělen podle významu, tedy obsahuje celý význam nebo alespoň představuje ukončenou větu. K tomu nedochází v umělé poezii, umělecký básník od tohoto způsobu upouští a často vytváří přesahy, tedy neukončuje vždy význam nebo větu na konci verše, ale ještě před koncem verše nebo až po jeho ukončení, tedy na začátku nebo ve středu verše následujícího.111
5.1.1. První odlišnosti od stanovených pravidel verše Samozřejmě, že i u Erotokrita zaujímají významné místo charakteristické básnické prvky lidové poezie. Kornarův verš je ve velkém množství tradiční symetrický patnáctislabičný, obohacený o některé prvky lidové písně. Charakteristikou skladby lidového patnáctislabičného verše je izometrie jeho poloveršů, jak již bylo z míněno v předchozí 108
Trypanis, K. A., Elliniki piisi. Athina: Vivliopolion tis „Estias“ , [?], s. 298 Borecký, B., Dostálová, R. a kol., Slovník řeckých spisovatelů. Praha: Leda, 1. vydání, s. 321 110 Trypanis, K. A., Cit. d., s. 305–308 111 „Ο πολιτικός στίχος εν τη γνησία λαϊκή στιχουργία έχει το ιδιάζον χαρακτηριστικόν ότι είναι απηρτισµένος κατά την έννοιαν, ήτοι περιέχει εν εαυτώ τη διάνοιαν πάσαν ή τουλάχιστον αποτελεί τελείαν φράσιν. Τούτο όµως δεν συµβαίνει εν τη τεχνητή ποιήσει, εν η ο λόγιος στιχουργός παραβλέπει τούτο και κάµνει πολλάκις τον λεγόµενον διασκελισµόν (enjambement), ήτοι δεν τελειώνει πάντοτε την έννοιαν ή την φράσιν µε το τέλος του στίχου, αλλά και προ του τέλους ή µετά το τέλος κατά την αρχήν ή το µέσον του ακολούθου στίχου.“ Deligiannaki, N. O diaskelismos ston Erotokrito. In Bagenas, N. (eds): Neoellinika metrika. Rethymno, 1991, s. 117
109
21
kapitole, ale umělá poezie porušuje tuto samostatnost a výsledkem je narušení stanovené cézury. Verše díla Erotokritos byly složeny z izometrických poloveršů, ale u několika veršů (celkem 16) dochází k narušení cézury. U Erotokrita oslabení cézury, v různých jejích podobách, přináší i významné rozšíření, hlavně co se týká přesahů, které Kornaros často používá.112
1) Oslabení cézury u Erotokrita a) Poslední slovo prvního poloverše je podřízeno jednomu slovu nebo jedné stručné větě, která spojuje tyto dva poloverše. Příkladem je spojení substantiva a adjektiva: λίγο νερό ποτέ φωτιά / µεγάλη δεν εσβήνει, (1.116)113 nebo závislost jednoho substantiva v genitivu na druhém: νύκτα και µέρα της καρδιάς / τα µάτια συντηρούσι. (1.1082)114
b) Verš je rozdělen na tři části v případě, že stručná věta zaujme místo ve středu verše: κι ως το ’βρε, / απάνω σαν αϊτός πετά, / καβαλικεύγει. (2.2342)115
c) Jedna významová a syntaktická cézura, uvnitř prvního nebo druhého poloverše, je často ukončena pevněji než metrická. Metrická cézura může být už oslabena, jestliže sloveso a podmět nebo přívlastek, předmět nebo jiný větný člen spojují tyto dva poloverše:116 Ποτέ το χέρι στη φωτιά / µη γγίξης, γιατί καίγει· (1.221)117
Jestliže je celková myšlenka ukončena v druhém poloverši, mění se původní podoba verše. Je mnohem obvyklejší, když je první poloverš rozdělen na dvě části než poloverš druhý. Pokud se objeví významová cézura uvnitř prvního poloverše není to překvapující. Cézura, která je narušena slovním spojením nebo stručnou větou ve středu verše, je doprovázena přesahem, tak jako významová a syntaktická cézura, která se uvnitř poloverše vytváří mnohem častěji.118
112
Tamtéž, s. 117–118 trochu vody nikdy velký oheň neuhasí, Kornaros, V. Erotokritos. Athina: Vivliopolion tis „Estias“ , 1997, s. 15 114 oči srdce ochraňují ve dne v noci. Tamtéž, s. 44 115 a když to našel, letí jako orel, nasedá na koně. Tamtéž, s. 151 116 Deligiannaki, N. Cit. d., s. 119 117 Nikdy nedávej ruku do ohně, protože pálí; Kornaros, V. Cit. d., s. 18 118 Deliiannaki, N. Cit. d., s. 119
113
22
2) Přesah u Erotokrita Přesah nastává v případě, že je porušena izometrie podoby a obsahu jednoho verše, tedy, že smysl prvního poloverše zůstává otevřený a je dokončen až v poloverši druhém. Je velmi těžké s jistotou určit, kdy se jedná o přesah.119 1. Přesahy, které nejsou zjevné: a) Celý verš je podmětem: τάβλες και τράβες και καρφιά και τέχνη τω µαστόρω εξετελειώσα ό,τί ’θελεν ο αφέντης εις το φόρο· (2.99–100)120
b) První verš vypadá jako nezávislá věta, ale předměty jsou podřízené slovesu na začátku druhého verše: Το ράψιµο, τα γράµµατα και το κοντύλι, νένα, αγάπου κ’ εις ψιλότητες οι λογισµοί µου εµπαίνα. (1.987–988)121
2. Přesahy, které jsou zjevné: a) Druhá část věty prvního verše je dokončena až prvním poloveršem ve verši druhém: κ’ έρχοµαι µετά λόγου σου, δε θέλω µοναχός σου να προπατής στην ξενιτιά κ’ έπαρ’ µε συντροφό σου. (1.1277–1278)122
b) Mnohem zřetelnější je, pokud zbylá část první věty v druhém verši je kratší než osm slabik: κι ο λογισµός της Αρετής ολίγο τον αφήνει να κοιµηθή, γιατί αγρυπνά σ’ τσ’ αγάπης την οδύνη. (4.1009–1010)123 c) Pokud je na přísudku v prvním verši závislý předmět ve verši druhém, dochází k narušení izometrie: γιατί κατέχει κι αν το πη, ο ρήγας δεν αφήνει aγδίκιωτος σ’ έτοια δουλειά µεγάλη ν’ αποµείνη· (1.1987–1988)124
119
Tamtéž, s. 120 desky a trámy a hřebíky a umění mistra dokončil jsem vše, co pán chtěl na trh; Kornaros, V. Cit. d., s. 83 121 Zašívání, dopisy a tužku, chůvo, jsem milovala a mysl se povznáší vzhůru. Tamtéž, s. 42 122 a přicházím po slově tvém, nechci, abys sám v cizině kráčel a vezmi mě jako svého přítele. Tamtéž, s. 50 123 a úvaha Ctnosti, chvíli ho nechá spát, protože bdí kvůli nešťastné lásce. Tamtéž, s. 243 124 proč ovládá i když to řekl, panovník nenechá nepomstěného u takové namáhavé práce, aby zůstal; Tamtéž, s. 70 120
23
Další charakteristikou Kornarosova díla je různé umístění přízvuků, které spolu s oslabením cézury a přesahy užívá proto, aby narušil monotónnost, kterou vyvolává patnáctislabičný verš v tak rozsáhlém díle.
24
6. Dionysios Solomos Řecký básník a lyrik (1798–1857), kterého je možné považovat za zakladatele novořecké poezie, známý jako autor básně Hymnus na Svobodu (1823, Ymnos is tin Elevtherian), jejíž první dvě strofy se staly Řeckou hymnou. Ústřední postava Jónské školy D. Solomos byl a je považován za řeckého národního básníka nejen proto, že napsal Národní hymnu, ale i proto, že následuje tradici krétské literatury a lidové písně a vyzdvihuje vyjadřovací a básnickou sílu lidového jazyka. Verš jeho vrcholných děl je většinou patnáctislabičný. Jeho otec pocházel ze šlechtického rodu, zatímco jeho matka z nižší lidové vrstvy. V 10 letech odchází za studiem do Itálie. Studuje práva, píše své první básně v italštině a přichází do styku s romantismem. Roku 1818 se vrací na Zakynthos, kde se věnuje hlavně řecké poezii (krétské literatuře, lidovým písním a básním Vilarase a Christopulose). Roku 1821 proběhla řecká revoluce, která později hrála důležitou roli v jeho poezii. Od roku 1829 až do své smrti žije sám na Kerkyře, ponořený do svých studií.125 Solomos se snaží vyvíjet své vlastní básnické umění a zabývá se více lidovou poezií než většina spisovatelů. Velmi oceňoval řeckou lidovou píseň, protože ukazovala jak jazyk, kterým mluvil prostý lid, tak sílu ve vyjadřování. Solomos hluboce zkoumal lidovou poezii a použil její prvky ve své. Navíc jeho největší díla, Kréťan (1833–1834, Kritikos), Svobodní obléhaní (1834–1844, I Elevtheri poliorkimeni) a Žralok (1849, Porfyras), jsou napsána patnáctislabičným veršem, který z technického pohledu dovedl až k dokonalosti. S pomocí lidové poezie se Solomos mohl vyhnout nástrahám starověké řecké mytologie a tvořit vlastní novořeckou mytologii, založenou na boji Řeků za svobodu a nezávislost.126 Patnáctislabičný verš lidové poezie se obvykle nerýmuje, ale velká část umělé poezie byla v rýmovaných patnáctislabičných dvojverších, hlavně díla krétské renesance Erotokritos a Oběť Abrahamova (1635, Thysia tu Avraam). I Solomos použil rýmovaná dvojverší v několika z jeho prvních básní např. Plavovláska (Xanthula). Když objevoval patnáctislabičný verš několik let, znovu se vrátil k užívání rýmovaného dvojverší u Kréťana a u druhé verze Svobodní obléhaní, kde používá i více synizesí narozdíl od třetí verze a Žraloka, kde použil nerýmovaný patnáctislabičný verš, se jich tolik neobjevuje. Je obdivuhodné, že v pozdější poezii dokázal pochopit podstatu lidového verše a dosáhl své vlastní a osobité tvorby.127
6.1. Kréťan (Kritikos) Obsáhlá lyricko-epická báseň, třebaže jí chybí začátek128 patří k vrcholům Solomosovy tvorby. Báseň, kdy děj vypráví hlavní hrdina, je inspirována řeckou revolucí a myšlenkami svobody. Když Solomos psal tuto báseň, následoval živou literární tradici a byl inspirován dílem Erotokritos, obecněji krétskou poezií 16. a 17. století. V dopisech, které napsal Tertsetisovi129, se Solomos zmiňuje, že někdo musí podporovat jazyk lidové poezie, tedy jazyk národa a později jej vyzdvihnout a docílit jeho dokonalosti. 125
Wikipedia, the free encyclopedia. Dionysios Solomos [oline]. [cit. 27. března 2008]. Dostupné z: http://el.wikipedia.org/wiki/∆ιονύσιος_Σολωµός 126 Mackridge, P. Dionysios Solomos. Přeložila Aggelaki-Royk, K. Athina: Ekdosis Kastanioti, 1995, s. 44–45 127 Tamtéž, s. 97 128 P. Mackridge tvrdí, že se jedná o dokončenou báseň. Mackridge, P. Cit. d., s. 142 129 Jeorjios Tertsetis (1800–1874), novořecký lyrický básník, velký obdivovatel Solomose a fanatický obhájce dimotiki.
25
Jak v Kréťanovi, tak i ve většině svých děl Solomos vyzdvihuje vyjadřovací a básnickou sílu lidového jazyka např. ξαναφέξε πάλι, µόφαγαν τα στήθη, πόπεσαν, σαλεύει, γυρεύει, έδειχνε ανυποµονιά130. V básni vládnou slovesa, ale některé verše jako čtvrtý z první části sloveso nemá vůbec: Πολύ κοντά στην κορασιά µε βρόντηµα µεγάλο131. Navíc zde existuje velmi málo archaizujících výrazů např. ακριβή αλήθεια132. Obdiv, láska k vlasti a tajemnost je vyjádřena nejhudebnějšími verši. Patnáctislabičný verš básníka je dokonalejší ve srovnání s veršem jeho prvních básní. O verších této básně a básně Svobodní obléhaní Palamas napsal, že stojí za to, aby se národ chlubil tím, že byly napsány v řeckém jazyce.133
6.1.1. Shodné prvky s veršem lidové písně 1) Jako jeden shodný prvek je možné uvést i to, že Solomos své pozdější básně jako je Kréťan píše jambickým patnáctislabičným rýmovaným dvojverším. I přesto, že není jasné zda následuje techniku, která byla typická hlavně na ostrovech a byla bohatě rozšířena i na Jónských ostrovech v lidových písních, nebo je inspirován Erotokritem a krétskými díly, kde se rýmovaná dvojverší také objevují:134 Έτρεµε το δροσάτο φως στη θεϊκιά θωριά της, Στα µάτια της τα ολόµαυρα και στα χρυσά µαλλιά της.(3.13–14)135 Tότε από φως µεσηµερνό η νύχτα πληµµυρίζει, Κι η χτίσις έγινε ναός που ολούθε λαµπυρίζει. (4.7–8)136 Και µέσα στ’ άγριο πέλαγο τ’ αστροπελέκι σκάει, Κι η θάλασσα να καταπιή την κόρη αναζητάει, (5.11–12)137
2) Jeden charakteristický prvek patnáctislabičného verše, jak se s ním setkáváme v lidové písni a který velmi často Solomos užívá, je shoda mezi dvěma poloverši jako u Kréťana: Την κοίταζα ο βαριόµοιρος, // µ’ εκοίταζε κι εκείνη. (4.12)138
130
přinesl znovu, rozežraly mi hruď, kteří padli, bojuje, hledá, projevil netrpělivost Solomos, D. Apanda. Piimata. Ikaros, ogdoi ekdosi, 2006, s. 197–206 131 Velmi blízko dívky s velkým hromobitím Tamtéž, s. 197 132 úplná pravda Tamtéž, s. 197 133 Kriaras. E. I zoi ke to ergo tu Dionysiu Solomu. In Nea Estia 1978, tomos 104, tevchos 1 235, 1978, s. 12 134 Chatzigiakumi, E. K. Neoellinike pige tu Solomu. Athina, 1968, s. 61 135 Třáslo se příjemné světlo v její božské podobě, V jejích černočerných očích a v jejích zlatých vlasech. Solomos, D. Cit. d., s. 200 136 Tehdy světlo polední noc zaplavuje, A touha se stala chrámem, který všude září. Tamtéž, s. 200 137 A v bouřlivém moři se blesk vzteká, A moře, aby pohltilo dívku, kterou hledá, Tamtéž, s. 203 138 Díval jsem se na ni já nešťastný, dívala se na mne i ona. Tamtéž, s. 200
26
Přízvuk padá na druhou, šestou, desátou a čtrnáctou slabiku, což znamená, že vzdálenost jednoho přízvuku od druhého jsou tři slabiky a že existuje nepřízvučná slabika na konci a na začátku. Všímáme si nejen užití stejného slovesa ve dvou poloverších, ale jednoho obdobného uspořádání, tedy: zájmeno–sloveso–podstatné jméno. Výsledkem tohoto opakování je zdůraznění hlubšího vztahu mezi Kréťanem a fengarodymeni (oděná v měsíčním svitu)139 ve chvíli, kdy se na sebe dívají.140
3) V jeho verších je možné si povšimnout, že druhý poloverš rozvíjí smysl prvního: Τρία αστροπελέκια επέσανε, ένα ξοπίσω στ’ άλλο, (1.3)141 Μα τες πολλές λαβωµατιές που µόφαγαν τα στήθια, (2.2)142
4) Každý verš má ukončený smysl, tudíž nedochází k přesahu: Πιστέψετε π’ ό,τι θα πω είν’ ακριβή αλήθεια, (2.1)143
5) Solomos někdy rád rozděluje první poloverš patnáctislabičného na dvě čtyřslabičné části a někdy se dokonce rýmují, ale u díla Kréťan se s tím nesetkáváme tak často. Jedná se o tzv. vnitřní rýmy: Σαν πρώτα εγώ / την αγαπώ // και θα κριθώ µ’ αυτήνη. (2.10)144
6) Ve většině veršů se setkáváme se synizesí, která se nestává slabostí, ale přináší vynikající zvukový výsledek: Όµως κοιτάζει εδώ κι’εκεί και κάποιονε γυρεύει. (2.18)145 Σαν περιβόλι ευώδησε κι εδέχτηκε όλα τ’ άστρα· (3.4)146 Κι εδάκρυσαν τα µάτια της, κι εµοιάζαν της καλής µου. (5.2)147
139
Postava z básně Kréťan, která se Kréťanovi zjeví při mořské bouři. Mackridge, P. Cit. d., s. 96 141 Tři blesky spadly, jeden za druhým, Solomos, D. Cit. d., s. 197 142 S těmi mnohými ranami, které mi rozežraly hruď, Tamtéž, s. 197 143 Věřte, že vše, co povím, je úplná pravda, Tamtéž, s. 197 144 Já jako první ji miluji a schovám se s ní. Tamtéž, s. 198 145 Ale dívá se tady a tam a někoho hledá. Tamtéž, s. 198 146 Jako zahrádka líbezně zavoněla a přijala všechny hvězdy; Tamtéž, s. 199 147 A zaplakaly její oči a podobaly se mé milované. Tamtéž, s. 202 140
27
7) Obvyklostí jsou hiáty, které jsou většinou považovány za přijatelné a jsou následující: Πέστε, να ιδήτε το καλό X εσείς κι ό,τι σας µοιάζει. (2.8)148 Tότε από φως µεσηµερνό X η νύχτα πληµµυρίζει, (4.7)149 Στο πλέξιµο το δυνατό X ο χτύπος της καρδιάς µου— (5.21)150
6.1.2. Odlišné prvky 1) Ve většině případů Solomos dodržuje cézuru po osmé slabice, ale najdou se i výjimky, u kterých dochází k jejímu oslabení: a) Adjektivum v prvním poloverši je odděleno od substantiva v poloverši druhém, na kterém je závislé: Ησύχασε και έγινε όλο / ησυχία και πάστρα, (3.3)151 Bόηθα, Θεά, το τρυφερό / κλωνάρι µόνο νάχω· (4.37)152 b) Podmět se nachází v jiném poloverši než přísudek: Ίσως δε σώζεται στη γη / ήχος που να του µοιάζη· (5.44)153
2) V básni se objevují i osmislabičné verše: Aκόµη εβάστουνε η βροντή . . . . . . . (3.1)154 ∆εν είναι λόγια· ήχος λεπτός . . . . . . (5.45)155 Γλυκύτατοι, ανεκδιήγητοι . . . . . . . . . (5.49)156
148
Řekněte, abyste vy viděli to dobré a vše, co se vám podobá. Tamtéž, s. 198 149 Tehdy světlo polední noc zaplavuje, Tamtéž, s. 200 150 V silné zápletce tlukot mého srdce— Tamtéž, s. 204 151 Uklidnilo se a utichlo a zalesklo se, Tamtéž, s. 198 152 Pomož, Bohyně, něžnou větev jen, abych měl; Tamtéž, s. 202 153 Možná se nenachází zvuk na zemi, který se mu podobá; Tamtéž, s. 205 154 Ještě burácí...........…………... Tamtéž, s. 198 155 Není slov; Zvuk jemný............ Tamtéž, s. 205 156 Nejsladší, nepopsatelní............ Tamtéž, s. 205
28
nebo čtyřslabičné: Στην Kρήτη . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (4.35)157 Vložení veršů s jiným počtem slabik mezi patnáctislabičné vede k tomu, že báseň ztrácí svůj původní pravidelný monotónní rytmus.
3) Zatímco patnáctislabičný verš lidové písně obsahuje obvykle jen tři, čtyři nebo pět slov, které přináší důležitý význam, Solomos naopak dokázal vměstnat i osm důležitých slov do jednoho verše:158 „Μην είδετε την οµορφιά που την Κοιλάδα αγιάζει; (2.7)159
Solomos se snaží o vytvoření vlastních odlišných prvků, které se vzdalují stanoveným pravidlům nejobvyklejšího verše lidové písně. Nepoužívá přesahy, jeho verše mají vždy ukončený smysl. Následuje Kornarose, když oslabuje cézuru v několika verších, a vkládá mezi pravidelné patnáctislabičné verše i méně slabičné, které mění rytmus básně.
157
Na Krétě ................................ Tamtéž, s. 202 158 Mackridge, P. Cit. d., s. 98 159 „Neviďte krásu, která údolí světí; Solomos, D. Cit. d., s. 198
29
7. Kostis Palamas Novořecký básník, dramatik a literární kritik, nejvýznamnější představitel řecké poezie na přelomu 19. a 20. století a přes více než 60 let nejvýraznější postava novořecké literatury. Nejvlivnější básník generace roku 1880, který byl ovlivněn parnasismem a symbolismem a zároveň se obrací k domácí lidové tradici. Navazoval na básnické dílo Solomosovo a zasloužil se o kultivaci lidového jazyka jako jazyka literárního. Kostis Palamas (1859–1943) se narodil v Patře, v dětství ztratil matku i otce a dostal se za strýcem do Mesolongi, kde již v 16 letech začal studovat práva. Později se přestěhoval do Athén, kde ho přijali na právnickou univerzitu, kterou nedokončil a začal se věnovat literatuře a poezii. I přesto, že se zabývá novořeckou literaturou a většinu svých děl napsal v dokonalém lidovém jazyce, jeho první dílo Slova lásky (1876, Eroton Epi) bylo napsáno archaizující katharévusou. Po první sbírce vlasteneckých veršů v lidovém jazyce Písně mé vlasti (1886, Tragudia tis patridos mu) vydal rozsáhlejší poému Hymnus na Athénu (1889, Ymos is tin Athinan), která patří mezi jeho nejlepší díla. Sbírka básní Oči mé duše (1892, Ta matia tis psychis mu) byla inspirována starými athénskými památkami, dějinami a filozofií. K obnoveným olympijským hrám napsal Hymna Olympijských her (1895, Ymnos ton Olympiakon agonon, č. ZJKF 6, 1964). Roku 1897 se stává tajemníkem Athénské univerzity. Tato práce mu zajistila finanční nezávislost a mohl se pohodlně věnovat své literární činnosti. Těsně před vypuknutím krétské války vydává básnickou sbírku Jamby a anapesty (1897, Iamvi ke anapesti), v niž se vrací k středověkým legendám o Byzanci. Následuje období plné inspirace a Palamas píše skladbu Pozdravy té, již zrodilo slunce (1900, I Cheretismi tis Iliojenitis), kde symbolicky zobrazil porážku krétského povstání, sbírku básní Nezviklaný život (1904, Asalevti zoi) a poému Dvanáct zpěvů cikána (1907, O dodekalogos tu jiftu), jejíž obsah je inspirován makedonskou otázkou. V široké epické skladbě Císařova flétna (1910, Flojera tu vasilia) se vrací k ideologii Megali idea160, jejíž byl horlivým zastáncem. Roku 1926 se stává členem Athénské Akademie a roku 1931 jejím předsedou.161
7.1. Císařova flétna (Flojera tu vasilia) Epická báseň, Císařova flétna, dokončená roku 1910 se týká Řecka a jeho historie, zejména boje s Bulhary o Makedonii. Děj se odehrává v předvečer dobytí Konstantinopole, kdy byzantští vojáci objevují hrob císaře, který má v ústech pastýřskou flétnu a ta se stává vypravěčem. Popisuje velikost císaře a jeho činy, díky kterým byl nazýván u Bulharů Bulharobijec (Bulgaroktonos). Podrobně je zde popisována pouť císaře přes řecké území do Athén. Centrálním motivem je modlitba císaře měnící se v prorockou řeč. Na Palamase nejvíce zapůsobilo období dobytí Konstantinopole roku 1453 a Balkánské války. Využívá prameny z různých období, velkou inspiraci našel v Iliadě od Homéra a byzantské historiografii u Michaéla Psellose, který je autorem díla Byzantské letopisy (Chronografia, vyd. Dostálová, Praha, 1982), jehož centrální myšlenkou je jednota a kontinuita řecké kultury, jazyka, národa, folkloristiky a myšlenka odpovídající tehdejšímu vývoji. Palamas tuto jednotu podporuje a využívá i další byzantské prameny — Kronika Morejská (Chronikon tés Moreas), Ilias a z krétské literatury Erotokritos.
160
Velká myšlenka, usilující o obnovení řeckého státu v hranicích Byzantské říše. Borecký, B., Dostálová, R. a kol., Cit. d., s. 402 161 Vatavalis, P. A. Kostis Palamas [online]. [cit. 28. srpna 2007]. Dostupné z: http://www.romios.bravehost.com/logotexnia/palamas.html
30
Báseň sama o sobě je velmi rozsáhlé dílo, proto bylo potřeba použít i bohaté slovní zásoby než v jakémkoliv jeho jiném díle. Výrazy čerpal z různých období vývoje řeckého jazyka, z biblického slovníku a lyrické slovní zásoby. Palamas si uvědomuje při psaní básně Císařova flétna, která je velmi rozsáhlá, 4 225 patnáctislabičných veršů, že by zněla velmi monotónně a nerytmicky, kdyby se nepokusil o vylepšení a určité změny při psaní tímto veršem. I přesto, že se stále řídí pravidly verše lidové písně, setkáváme se v této básni s častými nezvyklostmi.
7.1.1. Shodné prvky s veršem lidové písně a veršem Solomose 1) Některé slovo nebo slova prvního poloverše se opakují v poloverši druhém, protože je na ně kladen důraz: τον ξέρουν, τόνε µελετάν // και τόνε καρτεράνε, (1.10)162 nebo slovní spojení: Κ’ εδώ είµαι κι αναπαύοµαι // κ’ εδώ είµαι και κοιµάµαι. (1.111)163
2) Palamas rozděluje první poloverš na dvě části (4+4): Τι θέτε εδώ, / ξεφαντωτές; // Πατά το πόδι απάνου (1.55)164 µε το ρηγλί, / µε το ψηφί, // µε το µαργαριτάρι, (1.59)165 και αφόρµισµα, /και φάγοσσα, // κ’ έπαιρνε από τα χέρια (2.122)166 για το πιοτί, / για το φιλί, // για της αγάπης όλα (2.229)167 některé se dokonce i rýmují: σ’ απάντησα, / βασίλισσα, // και σύντυχα µ’ εσένα. (2.248)168 Πως άλλαξε! / Πως τράνεψε! // Πως πήρε τη θωριά µου, (8.61)169
162
znají ho, studují ho a očekávají ho, Palamas, K. I Flojera tu vasilia. Athina: Idryma Kosta ke Elenis Urani, 1989, s. 47 163 I tady jsem a odpočívám i tady jsem a spím. Tamtéž, s. 50 164 Co tu chcete, hodovníci; Nohou došlapuje na zem Tamtéž, s. 48 165 se skálou, s kamínkem, s perlou, Tamtéž, s. 49 166 a podráždění a zranění, a bral z rukou Tamtéž, s. 60 167 za nápoj, za polibek, za lásku všechno Tamtéž, s. 63 168 odpověděl jsem ti, královno a náhodou jsem tě potkal. Tamtéž, s. 64 169 Jak se změnil! Jak dospěl! Jak je na mě podobný, Tamtéž, s. 129
31
3) Hodně často rozvíjí význam prvního poloverše v poloverši následujícím: H Πόλη να την! Πέρα εκεί στον Κάµπο. Και ειν’ ο Κάµπος, (1.26)170 στους κόρφους και στους Βόσπορους και σ’ όλα τα ακρογιάλια (1.63)171 τα ξεχνάς όλα· τη ζωή, τη δύναµη, τη νιότη,(2.182)172
4) Palamas používá téměř v každém verši synizesi, aby dodržel přesný počet patnácti slabik. Synizese se v každém verši objevuje na jiné slabice, v celé básni vystřídala snad všechny slabiky, jak uvádím v několika z následujících příkladů: a) na první, šesté a čtrnácté slabice: µα ήρθε και τάλιωσε ο Καιρός Κοπρώνυµος, σα να είταν (1.60)173 b) na druhé, čtvrté a desáté slabice: Κ’ εδώ είµαι κι αναπαύοµαι κ’ εδώ είµαι και κοιµάµαι. (1.111)174 c) na třetí a třinácté slabice: Τί θέτε εδώ, ξεφαντωτές; Πατά το πόδι απάνου (1.55)175
5) Hiáty nejsou pro tuto báseň obvyklé: Ήµαρτον, Κύριε! X Ας γενή κατά το θέληµά σου.— (11.456)176 6) Vytváří časté verše bez slovesa177, aby narušil klasickou skladbu verše. Snaží se o vytvoření nové podoby, která vyvolává nepravidelný rytmus a verš se stává výraznější: κακόσορτοι, παντέρηµοι, βασανισµένοι απ’ όλα, (2.80)178
170
Hleď, město! Támhle v Nížině. A je to Nížina, Tamtéž, s. 48 171 v náručích a na Bosporu a na všech březích Tamtéž, s. 49 172 to vše zapomínáš; život, sílu, mládí, Tamtéž, s. 62 173 ale přišel a dokončil Kairos Kopronymos, jako kdyby byl Tamtéž, s. 49 174 I tady jsem a odpočívám i tady jsem a spím. Tamtéž, s. 50 175 Co tu chcete, hodovníci; Nohou došlapuje na zem Tamtéž, s. 48 176 Odpusť, Pane! Ať stane se vůle tvá.— Tamtéž, s. 176 177 V lidové písni a u Solomose nejsou tak časté jako u Palamase. 178 nemající štěstí, stále osamělí, zmučení ze všeho, Tamtéž, s. 58
32
jen adjektiva: µισόγυµνο, γονατιστό, σκισµένο, σκεβρωµένο, (2.104)179 jen substantiva: το δαρµό, το βασάνισµα, το πλήγιασµα, την τύφλα. (2.124)180 Ξεφαντωτής, κυνηγητής, ξενύχτης, καβαλλάρης (2.228)181 jen příslovečná určení místa: στα Βοδενά, στο Σκούταρι, στα Σκόπια, στο Μπεράτι, (3.3)182
7.1.2. Shodné prvky s veršem Erotokrita Podle mého názoru Palamas záměrně oslabuje stanovenou cézuru po osmé slabice, aby se nejen přesahy, jehož příklady uvedu níže, ale i porušením tohoto pravidla vyvaroval monotónnosti básně.
1) Oslabení cézury a) Stanovená cézura má být mezi adjektivem a substantivem, které jsou na sobě závislé: µα ήρθε και τάλιωσε ο Καιρός / Κοπρώνυµος, σα να είταν (1.60)183 —Παρακαλώ σε, ο πόνος µου / βαθύς, δεν υποφέρνω (11.1)184 b) Adjektivum prvního poloverše je závislé na substantivu druhého poloverše: πότε από κει στα βυθινά / βουνά και στ’ ακρογιάλια (2.46)185 Μιλήστε µε του χορού σας το βαρύ / τσάκισµα: Κύριε ελέησον! (2.110)186 179
napůl nahý, klečící, oddělený, ohnutý, Tamtéž, s. 59 180 žal, muka, ránu, slepotu. Tamtéž, s. 60 181 Lovec, pronásledovatel, ponocovatel, kavalerista, Tamtéž, s. 63 182 ve Vodenu, ve Skutari, ve Skopji, v Berati, Tamtéž, s. 69 183 ale přišel a dokončil Kairos Kopronymos, jako kdyby byl Tamtéž, s. 49 184 —Prosím tě, moje hluboká bolest, nesnesu Tamtéž, s. 162 185 kdy odtamtud do bithýnských hor a na pobřeží Tamtéž, s. 57 186 Mluvte vaším tancem těžké roztříštění: Kriste smiluj se! Tamtéž, s. 59
33
d) Objevují se i dva přívlastky v prvním poloverši a třetí v druhém, které jsou závislé na podmětu v druhém poloverši: παθητικές κι αχόρταγες / αγάπες µεθυσµένες (2.52)187 e) Substantivum druhého poloverše je závislé na slovesu prvního poloverše: Και το όνοµά του γιόµιζε / την ιστορία. Μιλήστε (2.109)188 f) Rozděluje verš na tři rozdílné části (4+6+5): Τα ωραία νησιά, / τα τραγικά νησιά, / τα εννιά ερµονήσια. (2.1)189 stejné je to i v tomto případě (6+5+4): Στα τραγικά νησιά, / στα ωραία νησάκια, / στα ερµονήσια. (2.140)190
2) Přesah Oslabení cézury je často doprovázeno přesahem, který ani v této básni není výjimkou. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlou báseň, která by jinak zněla nerytmicky, snaží se i Palamas narušit monotónnost básně různými druhy přesahů, které jsou dosti časté a odvážné. 1. Zjevné přesahy a) Význam druhého poloverše v prvním verši zůstává otevřený a je dokončen ve verši následujícím: Σέρνεται στην ακρογιαλιά, κ’ είναι σαν ξέρα, και είναι σα µαύρη λάµια του γιαλού. Μακριά, µακριά, µακριά! (2.147–148)191 κι όποιος κι αν είσαι, ασκητευτής ή χαροκόπος, ό,τι, τα ξεχνάς όλα· τη ζωή, τη δύναµη, τη νιότη, (2.181–182)192 στο µοναστήρι ζωντανή την έθαψα. Και κείνες τις χάρες αδερφάδες µου τις πολυαγαπηµένες, (2.260–261)193 187
vášnivé a nenasytné lásky opilé Tamtéž, s. 57 188 Svým jménem vyplňoval historii. Mluvte Tamtéž, s. 59 189 Hezké ostrovy, tragické ostrovy, devět Hermových ostrovů. Tamtéž, s. 56 190 Na tragických ostrovech, na hezkých ostrůvkách, na Hermových ostrovech. Tamtéž, s. 60 191 Je vlečen po pobřeží a je jako suchý a je jako černý nenasytný člověk pobřežní. Daleko, daleko, daleko! Tamtéž, s. 60 192 ať jsi kdokoliv, asketou nebo hodovníkem, všechno to zapomeneš; život, sílu, mládí, Tamtéž, s. 62 193 v klášteře živou jsem ji pochoval. A ony moje veselé sestry velmi milované, Tamtéž, s. 64
34
Τρέχει φωνάζει ο Γούµενος: —Σκάφτε, παιδιά µου, ανοίχτε το µνήµα. Θάµα! Κύριε, µεγάλη η δύναµή σου! (8.325–326)194 b) Smysl celého verše je ukončen v druhém verši: Ποιος µε το κεροµάστιχο θα πάη να θεµελιώση τη ζωγραφιά σου αντάξια, ποια φλογέρα θα γιοµίση (2.154–155)195 Ποιος θα µπορέση αθάµπωτος το υπέρλευκο το κρίνο να µυριστή, και πίνοντας τη δυνατή ευωδιά του, (2.157–158)196 κρατώντας µές’ στην άβυσσο της αγκαλιάς τους όλα τα πλάσµατα που ειν’ άξια να ζουν, και δεν πεθαίνουν, (2.170–171)197 c) První verš není dokončen významově ani syntakticky: Κοντάρι µακροκόνταρο, στο χέρι µου κανένας ασάλευτο και απόλεµο δεν ξάνοιξεν εσένα. (1.114–115)198 d) Smysl verše se rozvíjí nejen v druhém poloverši, ale i v druhém verši: Και οι βασιλιάδες είναι τρεις, ο Ραγγαβές, και ο γόης Λεκαπηνός, κι ο ασύγκριτος ο Ρωµανός ∆ιογένης. (2.87–88)199
2. Přesahy, které nejsou zjevné a) Přívlastek neshodný na začátku druhého verše je závislý na podmětu v prvním verši: και γίναν ίσκιοι και γυρνάν τις νύχτες, και είναι αγρίµια του κάτου κόσµου, κ’ οι άτροµοι ταράζονται σα λάφια. (2.82–83)200
194
Běží křičí Představený: —Kopejte, děti moje, otevřete hrob. Zázrak! Pane, tvoje velká moc! Tamtéž, s. 137 195 Kdo se směsí vosku a pryskyřice, půjde tvořit tvůj vhodný popis, která flétna vyplní Tamtéž, s. 61 196 Kdo zaslepený by mohl k nadměrně bílé lilii přivonět a pít její mocnou líbeznou vůni, Tamtéž, s. 61 197 když drží uvnitř propasti v objetí všechny výtvory, které mají cenu života, a neumírají, Tamtéž, s. 61 198 Oštěpe dlouhý, v mé ruce nikdo nehybného a nebojujícího, tě neviděl. Tamtéž, s. 50 199 Králové jsou tři, Rangavis a krasavec Lekapinos a jedinečný Říman Diogenis. Tamtéž, s. 58–59 200 a stali se stíny a bloudí po nocích a jsou divokou zvěří dolního světa a beze strachu se lekají jako laně. Tamtéž, s. 58
35
να χαίρεται το αγκάλιασµα τ’ άχανο του πελάγου και τ’ ουρανού· κι αγνάντια της λαµποκοπά και πάντα (2.71–72)201 b) Adjektiva jsou závislá na substantivu ve verši prvním: από τ’ ασώπαστα πουλιά κι από τα περιγιάλια τα θρακικά, τα µουσικά και ακοίµητα, που ο γήλιος (2.53–54)202 c) Adjektiva v druhém verši jsou závislá na předchozím: για το πιοτί, για το φιλί, για της αγάπης όλα τα ζαχαρένια, τα τρελλά, τα λαµπερά, τα κούφια. (2.229–230)203
7.1.3. Palamasovy inovace 1) Oslabení cézury a) Odděluje předložku která se váže ke slovu v druhém poloverši: τα δασά του Όλυµπου, κι από / το µέγα µοναστήρι (2.99)204 ποια φλογέρα θα γιοµίση µε το τραγούδι σου, χωρίς / να συντριφτή από κείνο; (2.156)205
b) Substantivum v druhém poloverši je závislé na zájmenu v poloverši prvním: τη ζωγραφιά σου αντάξια, ποια / φλογέρα θα γιοµίση (2.155)206 c) Je možné sem zařadit i tento případ, kdy je oddělena pomocná částice να od slovesa: τα πλάσµατα που ειν’ άξια να / ζούν, και δεν πεθαίνουν, (2.171)207
201
aby se radovala z rozsáhlého objetí moře a nebe; a naproti ní se leskne a vždycky Tamtéž, s. 58 202 od neutichajících ptáků a od pobřeží thráckých, hudebních a nespících, kde slunce Tamtéž, s. 57 203 za nápoj, za polibek, za lásku všechno sladké, bláznivé, zářivé, marnivé. Tamtéž, s. 63 204 lesy na Olympu, a z velkého kláštera Tamtéž, s. 59 205 která flétna vyplní s tvou písní bez toho, aby tím byla zraněna; Tamtéž, s. 61 206 tvůj vhodný popis, která flétna vyplní Tamtéž, s. 61 207 výtvory, které mají cenu života a neumírají, Tamtéž, s. 61
36
2) Zrušení cézury po 8. slabice Na místě, kde má být pravidelná cézura, tedy po osmé slabice se v několika případech objevuje celé slovo. Cézura se ruší a vzniká v prvním poloverši: Κ’ ένα σάλεµα // στα ολό/βαθα του νου τους (1.119)208 nebo v druhém: πελεκητοί πιο φροντισµέ/να // κι από τα παλάτια, (1.104)209 µελαχροινά τα ροσµαρί/νια, // ολόξανθα τα σπάρτα, (2.49)210 καλογέροι και ρασοφό/ροι // κ’ ερηµίτες, µαύρα (2.95)211 καθώς γυρνούσα απο την Πρού/σα, // στη χρυσή γαλέρα (2.257)212 και είτε στον κόσµο τον απά/νου, // είτε στους ίσκιους µέσα, (2.348)213
3) Mezi jeho inovace patří i užití tzv. uvolněných veršů, které dodávají básni rytmus. Jedná se o verše, které v této básni dodržují metriku jambu, ale mají různý počet slabik, tedy nedodržují isosylabismus214. Můžeme je nazvat verši, které předchází volnému verši, ke kterému Palamas nikdy nedošel. V básni se jich nachází celkem 48, proto uvádím jen některé příklady: Της γης οι στρίγλες τρέµουνε και του νερού οι γοργόνες τη µαγιή φωτιά. (4.3–4)215 Χαίρε, απάντρευτη νύφη!— (4.435)216
208
A jedno kymácení v největších hlubinách jejich mysli Tamtéž, s. 51 209 opracovaní více opatrovaní a z paláců, Tamtéž, s. 50 210 tmavé rozmarýny, blonďaté kručinky, Tamtéž, s. 57 211 mniši a faráři a poustevníci, černé Tamtéž, s. 59 212 jak jsem se vrátil z Prusy, ve zlaté galéře Tamtéž, s. 64 213 a i na světě toho vyššího, i uvnitř stínů, Tamtéž, s. 67 214 Dělení verše na rytmické jednotky se stejným počtem slabik. Ve veršových systémech, založených na isosylabismu, je měřítkem verše jistý, ve všech jednotkách stejný počet slabik se závazným přízvukem na poslední nebo předposlední slabice. Ottova encyklopedie. Isosylabismus [online]. Dostupné z: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/412279-isosylabismus 215 Čarodějnice na zemi a mořské pany ve vodě třesou magickým světlem. Palamas, K. Cit. d.,s. 79 216 Zdravím, neprovdaná nevěsto!— Tamtéž, s. 93
37
—Σε µια πλαγιά της Λιάκουρας µιαν εκκλησία χτισµένη, µιαν εκκλησία κλεισµένη. (5.196–197)217 —Καλώς τα παλληκάρια! (5.359)218
Palamas ve své básni používá hodně často podoby verše, které byly již uvedeny Kornarosem a Solomosem, ale je nutné zdůraznit, že jeho vlastní odlišné prvky jsou mnohem výraznější. Zásadním způsobem mění skladbu verše a báseň ztrácí svůj pravidelný rytmus např. když oslabuje cézuru a odděluje předložku od slova v druhém poloverši nebo když ji ruší tím, že se na jejím místě objevuje celé slovo, a vkládáním uvolněných veršů mezi patnáctislabičné.
217
—Na jednom svahu Liakury jeden kostel postavený, jeden kostel zavřený. Tamtéž, s. 100 218 —Dobře chlapci! Tamtéž, s. 105
38
8. Anjelos Sikelianos Novořecký básník a dramatik, jeden z největších řeckých lyriků 20. století, který byl dvakrát nominován na Nobelovu cenu. Byl ovlivněn starověkými mystérii, nádhernou řeckou přírodou a slavnou minulostí. Věřil, že staré antické hodnoty mohou nabídnout východisko i dnešní moderní civilizaci. Roku 1901, kdy začíná být vydáván časopis „Dionysos“, se zaměřuje na severské a německé autory své doby. Byl posledním pokračovatelem, i když vzdáleně, Jónské školy a její osobité tradice. Znal dokonale lidový jazyk, ústní tradici, krétskou literaturu (Erotokritos) a Solomose, který jej také ovlivnil. Anjelos Sikelianos (1884–1951) se narodil na Lefkádě a pocházel ze vzdělané rodiny. Po střední škole odešel do Athén, aby studoval práva, která však nedokončil, protože jej upoutala poezie. Začal publikovat své první verše jak v časopise „Dionysos“ tak i v týdeníku „Numas“, později mu vyšla jeho prvotina, sbírka básní Člověk lehkého stínu tj. podivín (1909, Alafroiskiotos), jejíž název pochází z jednoho verše Svobodní obléhaní od Solomose. Vletech 1915–1917 uveřejnil Sikelianos čtyři knihy básní pod společným názvem Prolog k životu (Svědomí mé země, Svědomí mého národa, Svědomí ženy, Svědomí víry), kde utopicky sní o starém Řecku. V roce 1947 připojil pátou knihu s názvem Svědomí mé tvorby. Následuje další typická báseň Matka Boží (1917, Mitir theu) a sbírka básní Řecké Velikonoce (1922, Pascha ton Ellinon). Sikelianos se zapletl též do politiky a v souvislosti s bezvýchodnou situací na maloasijské frontě napsal Otevřený dopis Jeho Veličenstvu (1922, Anichto Ypomnima sti Megaliotita tu). Jako první uvedl volný verš, což inspirovalo mladší autory, ale on sám se po určité době vrátil k tradičnímu metru. Později jej zaujala „delfská myšlenka“. Navrhoval, aby se Delfy staly duchovním střediskem světa a propagoval myšlenku zřízení delfské univerzity. Sikelianos postavil svou pozdější činnost do služeb delfské myšlenky, ale nepodařilo se mu uskutečnit celou jeho představu. Psal hlavně lyrické divadelní hry pro delfské festivaly — Poslední orfický dithyramb neboli Dithyramb růže (1932, O televteos orfikos dithyramvos i O ,dithyramvos tu rodu), Daidalos na Krétě (1943, O Dedalos stin Kriti), Sibylla (1945, S.), Kristus v Římě (1946, O Christos stin Romi), Smrt Digenise (1947, O thanatos tu Digeni).219 Už od mládí se věnuje umění lyrismu. Jeho první verše ukazují od začátku obdivuhodné uvolnění, zralost, sílu a citelné osvojení Solomosovy tradice: Πέτρα που ανάβρυσες νερό και γλυκοµουρµουρίζεις.220 Je třeba si povšimnout u těchto prvopočátků užití tradičních podob patnáctislabičného verše: hojná vyjádření podřízená přísným pravidlům podoby verše.221
8.1. Matka Boží (Mitir Theu) Od roku 1917 začal Sikelianos zveřejňovat útržky své básně Matka Boží v časopise „Logos“, který byl vydáván nepravidelně. Nejhudebnější řecká báseň od dob Solomose, která zde poukazuje na jónskou tradici. Zdá se, že Sikelianos užívá i Palamasův epický prvek, který se 219
Borecký, B., Dostálová, R. a kol., Cit. d., s. 483–484 Kámen z kterého vyvěrá voda a sladce si šeptáš. Dimaras, K. T. Cit. d., s. 564 221 Tamtéž, s. 566 220
39
objevuje v jeho rozsáhlé básni Císařova flétna.222 Hlavním pramenem básnické inspirace jsou řecké lidové smuteční písně, které se zpívají na pohřbech (miroloja), protože se jedná s o lyrický žalozpěv nad smrtí jeho sestry Penelope. Báseň je napsána patnáctislabičným rýmovaným dvojverším, čímž připomíná Solomosovo dílo Kritikos a krétskou literaturu.
8.1.1. Shodné prvky s veršem lidové písně 1) Druhý poloverš rozvíjí význam prvního, ale není to moc časté: ανθίζει η νιά σου δύναµη µια γλύκα, µιά συµπόνια, (2.97)223
2) Rozdělení prvního poloverše (3+5): Ζη ο σπόρος,/ ζη του αθάνατου, / και µέσα µου έχει µείνει! (1.40)224 nebo (5+3): κι άφοβα δίπλα, / τα πουλιά που βόσκουν, / σταµατάνε, (2.109)225 αργά µια πύρα, / µέσα σου, / µε τη σιωπή, ν’ ανοίγη (2.113)226
3) Synizese πού πια είναι τ’ άστρο τ’ ορθρινό κι ο λύχνος στο σκοτάδι (1.11)227 κι έκλαψα, όπως δεν έκλαψε κανέις, την ώρα εκείνη... (2.24)228
4) V básni se objevují i hiáty, ale nejsou tak časté jako synizese: στης γης αν ευωδάγανε τα X ευλογυµένα πλάγια· (2.10)229 στα χρυσοπράσινα έλατα X αν ο ήλιος, σε µια στάλα, (2.11)230 222
Letsios, V. The life and Afterlife of Political Verse. In Constantidis, S. E. (eds): Journal of modern Greek studies. Ohio: The Johns Hopkins University Press, 2005, s. 295 223 rozkvétá tvá mladá moc sladká, soucit, Sikelianos, A. Mitir Theu. In Politis, L. Piitiki anthologia, vivlio ebdomo. Athina: Ekdosis „Dodoni“, 1989, s. 58 224 Žije plod, žije nesmrtelného a uvnitř mne zůstal! Tamtéž, s. 54 225 i vedle nebojácní, ptáčci, kteří pasou, přestávají, Tamtéž, s. 59 226 pozdě žár, uvnitř tebe, v tichosti, aby otvíral Tamtéž, s. 59 227 kde už je ta hvězda ranní a přenosná svítilna ve tmě Tamtéž, s. 53 228 a zaplakal jsem jako neplakal nikdo v tu hodinu … Tamtéž, s. 55 229 na zemi i kdyby zavoněli líbezně požehnané strany; Tamtéž, s. 55 230 na zlatozelených jedlích, jestli slunce, v jedné kapce, Tamtéž, s. 55
40
8.1.2. Shodné prvky s veršem Palamase v díle Císařova flétna 1) Oslabení cézury a) Adjektivum v prvním poloverši je závislé na substantivu v druhém poloverši: σα µπουµπουκιάζουν σε γλυκιά / κατάχνια µέσα οι κλώνοι, (2.88)231 να διώχνω τον ατέλειωτο / χαµόν απάνωθέ µου. (2.132)232 Σαν τα γοργά µιλητικά / νερά, µαζί εκινούσα’ (2.63)233 b) Adjektivum, které je závislé na substantivu v prvním poloverši se nachází až v druhém: — η γη, που πίνει τη βροχή / γλυκά, δε µου είναι ξένη, (2.75)234 σαν άστρο µέσα µου έτρεµε / µικρό, το Εν τούτω Νίκα! (2.92)235 c) Sloveso, které se váže k substantivu prvního poloverše se objevuje až v druhém: Κάθε του ανέµου ρίπισµα / µουρµούριζε: „Κοιµάσαι, (2.93)236 d) Ve středu verše se nachází samostatná věta a verš je rozdělen na tři části (4+7+4): όλο χρυσό, / που πια δεν είναι ρόδον, / είναι αστέρι· (1.10)237 Pokud se stanovená cézura objevuje mezi slovy ve výrazu δεν είναι238 je jasné, že politický verš již nemá svou původní podobu. e) Odděluje předložku od podstatného jména se členem: κι όλα να τ’ άκουα σαν και πριν / το µισηµένο αιώνα, (2.35)239
231
jak klíčí větve uvnitř ve sladké mlze, Tamtéž, s. 58 232 odháním od sebe nekončící záhubu. Tamtéž, s. 60 233 Jako rychlé zaplavující vody, spolu s těmi Tamtéž, s. 57 234 země, která pije sladký déšť, mi není cizí, Tamtéž, s. 57 235 jako hvězda malá se ve mně třepe, In hoc signo vinces! Tamtéž, s. 58 236 Každé zavanutí větru, šeptalo: „ Spíš, Tamtéž, s. 58 237 celá stříbrná je hvězda, která už není cestou; Tamtéž, s. 52 238 není 239 a všechno i kdybych slyšel jako i před nenáviděným stoletím, Tamtéž, s. 56
41
2) Zrušení cézury po 8. slabice Osmá slabika není poslední slabikou slova. Tento zmíněný způsob není pro báseň obvyklý, objevuje se pouze v první části (celkem 5): τη νύχτα ανοίγει και µπουµπού/κι σφίγγει την ηµέρα! (1.14)240 κι ως το πουλί π’ αποκοιµιέ/ται πίσω απ’ τα φτερά του! (1.24)241 στις στέγες κάνει να τρεµο/πετάν τα περιστέρια...(1.44)242 σφίγγοντας, ωσά νέο λιοντά/ρι, το µονογενή Της! (1.52)243 να πάρη του γιου Της, που απ’ το σκέπασ/µα περσεύει, το ποδάρι. (1.56)244
3) Přesah και πάλι πισωδρόµισε γοργό, σα για να πάρη χλωµάδα µεγαλύτερην απ’ το µαργαριτάρι... (2.19–20)245 Και ωσάν η πρωτοστέφανη γυναίκα, που γνωρίση τον πρώτο χτύπο του καρπού βαθιά να λαχταρίση, (2.39–40)246 Μα εµένα ο νους απλώνονταν απ’ άκρη σ’ άκρη, σάµπως σε στάχυα φλώρα, ωκεανού σα σπρώχνει κύµα ο κάµπος. (2.57–58)247 Κι η ώρα βαθιά µου, σαν πηγή βουνίσια, π’ ως την κόψη στόµα, βυθίζει ολάκερη σε ορτούς αφρούς την όψη. (2.59–60)248
240
noc přichází a květina pučí přes den! Tamtéž, s. 53 241 a jako pták, který usíná pod svými křídly! Tamtéž, s. 53 242 na střechách dělá, aby se třepotali holubi… Tamtéž, s. 54 243 když tiskne, jako mladého lvíčka, Jejího jednorodého! Tamtéž,, s. 54 244 aby vzal Jejímu synovi, který od pokrývky roste, nohu. Tamtéž, s. 54 245 a znovu se vrátil zpět rychle, jakoby pobledl víc než perla… Tamtéž, s. 55 246 A jako žena prvně vdaná, která pozná hluboce první tlukot plodu, aby zatoužila, Tamtéž, s. 56 247 Ale mě se rozum roztahuje ze strany na stranu, jako ve stéblech trávy, jak tlačí nížina vlnu oceánu. Tamtéž, s. 57 248 A má hluboká hodina, jako pramen horský, který jako ostrá ústa, noří celou tvář do dmoucí mořské pěny. Tamtéž, s. 57
42
8.1.3. Sikelianosovy inovace 1) Nejvýznamnější Sikelianosova inovace se týká cézury, kterou v těchto následujících případech ruší sám básník tím, že někdy odděluje podstatné jméno od členu:249 να µου φωλιάση φτάνει των / αισθήσεων το καµίνι, (1.16)250 γιατί, αν κρατήσω µέσα στις / δυο φούχτες το κεφάλι, (1.38)251 σα σπάθα που µπορεί και την / καρδιά στα δυο να κόψη. (1.48)252 στης γης αν ευωδάγανε τα / ευλογηµένα πλάγια· (2.10)253
2) Snaží se narušit monotónnost básně různými způsoby, když vytváří větší pomlky přímo uprostřed poloverše (celkem 1): Και ιδές... Ανθοί ανεπάντεχοι, δαφνόδεντρα και βάγια (2.9)254 nebo na konci celého verše, které jsou mnohem častější: σα για να πάρη χλωµάδα µεγαλύτερην απ’ το µαργαριτάρι... (2.20)255 κι έκλαψα, όπως δεν έκλαψε κανείς, την ώρα εκείνη... (2.24)256
Sikelianos následuje tradici lidové písně, Erotokrita a Solomose. V jeho básni se objevují různé podoby verše, které byly zavedeny hlavně Palamasem a vzdalují se klasické skladbě patnáctislabičného jambu. Jeho verše jsou považovány za osobité a originální, i když nepoužívá tak často své vlastní inovace jako je zrušení cézury po 8. slabice, kdy odděluje člen od podstatného jména, a vytvoření větší pomlky uvnitř poloverše nebo na konci verše, které narušují pravidelný rytmus.
249
Letsios, V. Cit. d., s. 293 aby mi k uhnízdění stačila pec pocitů, Sikelianos, A. Cit. d., s. 53 251 proč, jestliže držím v dlaních hlavu, Tamtéž, s. 54 252 jako velký meč, který může srdce na dvě půlky přeseknout. Tamtéž, s. 54 253 na zemi i kdyby zavoněly líbezně požehnané strany; Tamtéž, s. 55 254 A viděl jsi… Neočekávané květy, vavřínové stromy a palmové Tamtéž, s. 55 255 pobledl víc než perla… Tamtéž, s. 55 256 a zaplakal jsem jako neplakal nikdo v tu hodinu … Tamtéž, s. 55 250
43
9. Jorgos Seferis Řecký básník, esejista a diplomat, který kromě mnoha ocenění a vyznamenání získal jako první Řek Nobelovu cenu za literaturu roku 1963. Seferis je považován za vynikajícího řeckého básníka generace 30. let a je jedním z hlavních představitelů řeckého symbolismu a surrealismu. Strávil většinu svého života mimo Řecko v diplomatických službách, proto je opakujícím se tématem v jeho poezii exil a touha po návratu. Jeho rodná Smyrna jako jedno z antických měst, které bylo považováno za rodiště Homéra, se také stalo hlavním pramenem inspirace jeho básnické činnosti. Ve své práci kombinoval jazyk každodenní mluvy s tradičními básnickými formami a rytmy.257 Jorgos Seferis (1900–1971), původním jménem Jorgos Seferiadis se narodil v Izmiru (dnešní Smyrna) v Malé Asii (dnešní Turecko). Jeho otec byl právník a jeho matka dcerou prosperujícího velkostatkáře. Ve 14 letech se s rodiči odstěhoval do Athén, kde dokončil gymnasium a začal studovat práva, která dokončil roku 1924 na Sorboně v Paříži. Po ukončení studií se vrátil zpět do Athén a stal se úředníkem na řeckém ministerstvu zahraničí. Začala jeho dlouhá a úspěšná diplomatická kariéra. Při své práci se dostal na místa po celém světě. Ve 30. letech byl řeckým vyslancem v Londýně a v albánské Korči. Po německém vpádu do Řecka roku 1941 odešel s vládou svobodného Řecka na Krétu, do Alexandrie, Jižní Afriky, Itálie a na Blízký východ. Byl vyslaneckým radou v Ankaře, v Londýně a Bejrútu.258 Své první verše Seferis napsal již ve 14 letech. S francouzskou básnickou tvorbou se seznámil při svém studiu ve Francii, zvláště s poezii Mallarmého a Valéryho, a v Londýně s poezií T. S. Eliota, jehož styl ho velmi ovlivnil. Do poezie vstoupil sbírkou básní Obrat (1931, Strofi), která se objevila v soukromé edici. V této sbírce zavrhl svůj předchozí dominantní rétorický tón a použil promyšlené rýmy a obrazy. Byla napsána tradičním veršem, stejně jako další lyrické alegorie Milostné Slovo (1931, Erotikos logos) a Studna (1932, I Sterna). V následujících sbírkách Seferis zanechal lyričnosti a přizpůsobil svá díla tomu, co se naučil od Kavafise, Eliota a Ezra Pounda. V Legendě (1935, Mythistorima) se pokusil o moderní výraz ve volném verši a dosáhl stylu, který velmi ovlivnil vývoj řeckého verše, ale také spojil mezeru mezi tradičním a moderním vyjádřením. Během let 1940–1955 napsal třídílnou sbírku Palubní deník (Imerolojo katastromatos), jejíž třetí díl vyšel nejdříve samostatně a byl věnován lidem na Kypru.259
9.1. Milostné slovo (Erotikos logos) Sbírka Obrat (Strofi) nás ihned přivádí do prostředí absolutně rozdílného od prostředí úpadku a rozvratu charakteristické pro generaci 30. let, které bylo monotónní a bez originality.260 Už u první básně, která nese stejný název jako sbírka, byl rozdíl zjevný — odlišný obsah a hlavně jazyk. U básní v první části této sbírky je nějakým způsobem slyšet i verš patnáctislabičný, např. Στην πέτρα της υποµονής κάθισες προς το βράδι — και αλλού261, ale zatím není úplný.262 Nejvýznamnější báseň, která je uvedena slovy Pindara v klasické řečtině a tvoří druhou část této sbírky, je Milostné slovo. Patří k nejlyričtějším ze Seferisovy tvorby a jako jediná je 257
Borecký, B., Dostálová, R. a kol., Cit. d., s. 476–477 Tamtéž, s. 476–477 259 Tamtéž, s. 476–477 260 Politis, L., 1977, Cit. d., s. 282 261 V kameni trpělivosti jsi seděl až do večera — a jinde Politis, L., 1996, Cit. d., s. 179 262 Tamtéž, s. 179 258
44
napsána patnáctislabičným čtyřverším. I když se při psaní této básně inspiroval dílem Erotokritos a verši Solomose a Sikelianose, jeho silné osobní vyjádření dává veršům zvláštní melodickou linii a jsou dokladem, že je možné vyzdvihnout lidovou tradici na vyšší úrovně vyjadřovaní.263 G. Theotokas napsal, že verše básně Milostné slovo: „jsou tak dokonalé, tak upřímné, tak éterické, že se osvobozují od klasické monotónnosti patnáctislabičného verše“264. Zjištění L. Politise o patnáctislabičném verši básně se týká i celkového díla: „patnáctislabičné verše básně Milostné slovo jsou poslední, které byly napsány v našem jazyce. Historie verše se uzavřela — jak se často stává — jedním z nejzářivějších příkladů.“265
9.1.1. Shodné prvky s veršem lidové písně 1) Podoba patnáctislabičného verše, kterou Seferis následuje, je klasická (obecně následuje verš Solomose a Erotokrita) s pravidelnými přízvuky (tzn. na šesté nebo osmé slabice a na čtrnácté slabice) a pevnou cézurou po osmé slabice: ο κόσµος ήταν εύκολος· // ένας απλός παλµός. (1.8)266 να πλέξουνε τα δάχτυλα // και να διαβούν δυο µοίρες (2.19)267 nebo Έτσι γεννιούνται οι οµορφιές // που µας χαρίζει η φύση (4.15)268
2) Časté jsou i synizese: κι ήταν ωραίο το πρόσταγµα που δέχτηκες να δώσεις (1.3)269 µέρες ν’ ανοίγουνται ώριµες , οι αγκάλες τ’ ουρανού, (2.10)270
263
Vitti, M. Cit. d., s. 41 „είναι τόσο άρτιοι, τόσο άδολοι, τόσο αιθέριοι, πού λυτρώνονται από την τροµερή µονοτονία του δεκαπεντασύλλαβου” Gkreku, A. I kathari piisi stin Ellada; Apo ton Solomo os ton Seferi: 1833–1933. Athina: Ekdosis Alexandria, 2000, s. 219 265 „Οι δεκαπεντασύλλαβοι του „Ερωτικού λόγου” είναι οι τελευταίοι που γράφτηκαν στη γλώσσα µας. Η ιστορία του στίχου έκλεισε — όπως συµβαίνει συχνά — µ’ ένα από τα λαµπρότερα παραδείγµατα.“ Vitti, M. Cit. d., s. 43–44 266 svět byl snadný; jeden lehký záchvěv. Seferis, J. Piimata, Ikaros, 2004, s. 27 267 aby zapletl prsty a aby překročily dva osudy Tamtéž, s. 28 268 Tak vznikají krásy, které nám daruje příroda Tamtéž, s. 31 269 a bylo to hezké nařízení, které jsi přijal, abys dal Tamtéž, s. 27 270 přichází zralé dny, objetí nebe, Tamtéž, s. 28
264
45
9.1.2. Shodné prvky s veršem Palamase a Sikelianose 1) Oslabení cézury O narušení cézury se snaží různými způsoby, aby dodal verši nepravidelný rytmus. Jsou to typické příklady, které se objevují i u dřívějších básníků: a) Substantivum prvního poloverše je závislé na slovesu druhého: το χέρι απλώθη κι η κλωστή / δείχνει και σε οδηγεί... (2.6)271 nebo obráceně: Η νύχτα να ’ ταν που έκλεισε / τα µάτια; Μένει αθάλη, (2.13)272 b) Přívlastek neshodný v druhém poloverši je závislý na podmětu v prvním: τριαντάφυλλα... Ρόδο άλικο / του ανέµου και της µοίρας, (5.9)273 c) Sloveso je odděleno od pomocného slovesa: Ρόδο της µοίρας, γύρευες / να βρεις να µας πληγώσεις (1.1)274 d) V ojedinělých případech odděluje předložku od podstatného jména: σήκωσε το κεφάλι από / τα χέρια τα καµπύλα (3.3)275
2) Zrušení cézury po 8. slabice a) Na místě, kde má být cézura, se objevuje celé slovo a proto vzniká v prvním poloverši: τα λόγια που άγγιζαν // και σµί/γαν το αίµα σαν αγκάλη· (3.5)276 κλώθει, πληθαίνει, στρίβει, // απλώ/νει κρίκους στο κορµί (4.6)277
271
ruka je natažená a příze ukazuje a vede tě... Tamtéž, s. 28 272 Noc, aby byla ta, která zavřela oči. Zůstává uvadlá, Tamtéž, s. 28 273 růže… Jasně červená cesta větru a osudu, Tamtéž, s. 32 274 Cestu osudu jsi hledal, abys našel a nás, abys zranil Tamtéž, s. 27 275 zvedni hlavu z pokrčených rukou Tamtéž, s. 29 276 slova, která se dotýkala a míchala krev jako náruč; Tamtéž, s. 29 277 přede, množí se, ovinuje, rozprostírá letokruhy na těle Tamtéž, s. 31
46
nebo v poloverši druhém: αντίχτυποι ξεχωρισµέ/νοι, ολόκληροι, // µια σµίλη (4.11)278 b) V osmé slabice dochází k synizesi a cézura se ruší: κι είναι η σιγή τάσι αργυρό ό/που πέφτουν οι στιγµές (4.10)279 c) Odděluje člen od podstatného jména: και να µας πληµµυράει µε των / µαλλιών σου τη σπατάλη (3.7)280
3) Přesah Samozřejmě v jeho básni nechybí ani přesahy jako u předchozích autorů, ale nejsou tak časté jako u Palamase, přece jenom se nejedná o tak rozsáhlou báseň jako byla Císařova flétna. αντίχτυποι ξεχωρισµένοι, ολόκληροι, µια σµίλη προσεχτική που δέχουνται πελεκητές γραµµές... (4.11–4.12)281 Používá i dosti odvážné přesahy, kdy poslední verš čtyřverší přesahuje do následujícího, kde je jeho smysl ukončen: Ώ µην ταράξεις... πρόσεξε ν’ ακούσεις τ’ αλαφρό ξεκίνηµά της... τ’ άγγιξες το δέντρο µε τα µήλα (2.4–2.5)282 το θέληµά σου να γενεί και να µου ξαναπείς τα λόγια που άγγιζαν και σµίγαν το αίµα σαν αγκάλη· (3.4–3.5)283 Χαµήλωναν τα µάτια σου. Του φεγγαριού τ’ αγκάθι βλάστησε και φοβήθηκες τους ίσκιους του βουνού. (3.31–3.32)284
278
ozvěny oddělené, celé, jedno dláto Tamtéž, s. 31 279 a je ticho, stříbrný pohár, kam padají chvíle Tamtéž, s. 31 280 a aby nás zaplavilo tvými vlasy mrhání Tamtéž, s. 29 281 ozvěny rozdělené, celé, jedno dláto pozorné, které přijímají vyrytá písmena… Tamtéž, s. 31 282 Ó nezneklidňuj se… dávej pozor, abys slyšel lehký začátek její… dotkl ses stromu s jablky Tamtéž, s. 28 283 tvůj chtíč, aby se zrodil a abys mi znovu řekl slova, která se dotýkala a míchala krev jako náruč; Tamtéž, s. 29 284 Zavřeli se oči tvé. Srpek měsíce se zvětšil a lekl ses stínů hory. Tamtéž, s. 30
47
9.1.3. Seferisovy inovace 1) I sám Seferis ví, že se v některých případech vzdaluje stanoveným pravidlům verše, povoluje někdy určité odchylky, které byly uvedeny hlavně Palamasem. Dokonce se setkáváme, ale velmi málo, s přízvučnou třetí nebo jedenáctou slabikou:285 µακρινός κι αξεδιάλυτος του κόσµου ο θρήνος (3.22)286 να µου χαρίσεις γέρνοντας την απέραντη λύτρωση (3.27)287
2) Seferis se snaží o úplné narušení monotónnosti patnáctislabičného verše v básni tím, že používá i jiný počet slabik. V každé části básně Milostné slovo je každý druhý verš čtrnáctislabičný jambický oxytonon (patnáctislabičnému verši chybí poslední slabika), kromě části třetí, kde každý druhý verš čtrnáctislabičný se objevuje pouze v posledních dvou čtyřverších: Ρόδο της µοίρας, γύρευες να βρεις να µας πληγώσεις µα έσκυβες σαν το µυστικό που πάει να λυτρωθεί κι ήταν ωραίο το πρόσταγµα που δέχτηκες να δώσεις κι ήταν το χαµογέλιο σου σαν έτοιµο σπαθί.(1.1–1.4)288 Τα µυστικά της θάλασσας ξεχνιούνται στ’ ακρογιάλια η σκοτεινάγρα του βυθού ξεχνιέται στον αφρό· λάµπουνε ξάφνου πορφυρά της µνήµης τα κοράλλια... Ώ µην ταράξεις... πρόσεξε ν’ακούσεις τ’ αλαφρό (2.1–2.4)289 Το ραγισµένο ηλιόγερµα λιγόστεψε κι εχάθη κι έµοιαζε πλάνη να ζητάς τα δώρα τ’ ουρανού. Χαµήλωναν τα µάτια σου. Του φεγγαριού τ’αγκάθι βλάστησε και φοβήθηκες τους ίσκιους του βουνού. (3.29–3.32)290
285
Politis, L., 1996, Cit. d., s. 183 vzdálený a nevysvětlené neštěstí světa Seferis, J. Cit. d., s. 30 287 abys mi daroval, když stárneš, nekonečné vysvobození Tamtéž, s. 30 288 Cestu osudu jsi hledal, abys našel a nás, abys zranil ale sklonil ses jako záhada, která kráčí, aby byla osvobozena a bylo to hezké nařízení, které jsi přijal, abys dal a byl to tvůj úsměv jako připravený meč. Tamtéž, s. 27 289 Záhady moře jsou zapomenuty na pobřeží temnota hlubiny se ztrácí v pěně; svítí náhle purpurové korály paměti… Ó nezneklidňuj se… dávej pozor, abys slyšel lehký Tamtéž, s. 28 290 Popraskaný západ slunce se zmenšuje a je ztracen a podobal se svůdné, aby hledal dary nebe. Zavřeli se oči tvé. Srpek měsíce se zvětšil a lekl ses stínů hory. Tamtéž, s. 30 286
48
∆υο φίδια ωραία κι αλαργινά, του χωρισµού πλοκάµια σέρνουνται και γυρεύουνται στη νύχτα των δεντρών, για µιαν αγάπη µυστική σ’ ανεύρετα θολάµια ακοίµητα γυρεύουνται δεν πίνουν και δεν τρών. (4.1–4.4)291 Πού πήγε η µέρα η δίκοπη πού είχε τα πάντα αλλάξει; ∆ε θα βρεθεί ένας ποταµός να ΄ναι για µας πλωτός; ∆ε θα βρεθεί ένας ουρανός τη δρόσο να σταλάξει για την ψυχή που νάρκωσε κι ανάθρεψε ο λωτός; (5.1–5.4)292
3) Pokud naopak k poslední slabice patnáctislabičného verše je připojena další slabika, stává se z něj jambický šestnáctislabičný paroxytonon. Týká se to některých čtyřverší ve třetí části básně, kdy každý první verš je již zmíněný šestnáctislabičný a každý druhý třináctislabičný: „Είναι το πέρασµα του χρόνου σιγαλό κι απόκοσµο κι ο πόνος απαλά µες στην ψυχή µου λάµνει χαράζει η αυγή τον ουρανό, τ’ όνειρο µένει απόντιστο κι είναι σα να διαβαίνουν µυρωµένοι θάµνοι. (3.13–3.16)293
4) Uvádím i některé podoby veršů, které narušují pravidelný rytmus básně. Objevily se už i u Sikelianose, ale Seferis je používá mnohem častěji:294 Ώ µην ταράξεις... πρόσεξε ν’ ακούσεις τ’ αλαφρό (2.4)295 ξεκίνηµά της... τ’ άγγιξες το δέντρο µε τα µήλα (2.5)296 το χέρι απλώθη κι η κλωστή δείχνει και σε οδηγεί... (2.6)297 αγνή η ψυχή να γράφεται σαν το τραγούδι αυλού... (2.12)298 291
Dva pěkní hadi a vzdálení, chapadla rozdělená se táhnou a hledají se v noci mezi stromy, pro jednu záhadnou lásku v nenalezených doupatech nespící se hledají, nepijí a nejí. Tamtéž, s. 31 292 Kam zmizel dvousečný den, který všechno změnil; Nenajde se jedna řeka, aby pro nás byla splavná; Nenajde se jedno nebe z kterého rosa by stekla pro duši, která je uspaná a adoptovala lotos; Tamtéž, s. 32 293 „Je to přechod roku tichý a osamocený a bolest jemně do duše mé přichází vytyčuje svítání nebe, sen zůstává nepotopený a jsou jako zašpiněné keře, aby překračovali. Tamtéž, s. 29 294 Politis, L., 1996, Cit. d., s. 184 295 Ó nezneklidňuj se… dávej pozor, abys slyšel lehký Seferis, J. Cit. d., s. 28 296 její začátek… dotkl ses stromu s jablky Tamtéž, s. 28 297 ruka je natažená a příze ukazuje a vede tě... Tamtéž, s. 28 298 čistá duše, aby byla napsána jako píseň flétny… Tamtéž, s. 28
49
Seferis nejvíce obohatil patnáctislabičný verš a zasloužil se o jeho dokonalou podobu, nejen užitím zavedených prvků jako je oslabení či zrušení cézury a přesah, ale i narušením pravidelného rytmu verše přímo uvnitř poloverše nebo na konci verše. Setkáváme se i s verši s jiným počtem slabik (třináctislabičné, čtrnáctislabičné a šestnáctislabičné), které se pravidelně střídají s patnáctislabičnými verši, a s přízvuky na třetí a jedenácté slabice. Narušil klasickou monotónnost verše a dodal mu výraznější rytmus, proto nezní pro čtenáře tak jednotvárně.
50
10. Závěr Snažila jsem se přiblížit možné teorie, které se pokouší vysvětlit původ politického verše a jeho názvu. Teorie se různí a badatelé se nemůžou shodnout na jednotném závěru. Proto se k tomuto problému vztahuje neustále mnoho otázek, které pravděpodobně nikdy nebudou zodpovězeny. Badatelé se shodují, že tento verš byl v některých případech používán nesprávně byzantskými autory, někdy se dokonce úplně vymyká stanoveným pravidlům, ale to nemění nic na tom, že se jedná o nejpoužívanější metrum byzantské poezie. Není náhodné, že díla napsaná v tomto verši, který je považován za jednoduchý a nejvíce srozumitelný, byla určena polovzdělaným členům císařské rodiny. Kromě byzantské poezie byla i lidová psána tímto veršem nejčastěji, už jenom proto, že patnáctislabičný jamb není považován za složitý, ale za velmi jednoduchý verš a proto byl blízký prostému lidu, který lidové písně tvořil. Jazyk písní obsahoval výrazy, které se běžně objevují v každodenní řeči, proto byl snadno zapamatovatelný pro lid, který si písně předával z generace na generaci. Lidová poezie stanovená pravidla verše dodržuje, naopak v umělé poezii se začínají objevovat první odchylky od pevně daných pravidel. Jako první básník se o ně pokusil Kornaros ve svém díle Erotokritos. Nejednalo se o časté změny, vzhledem k rozsáhlosti díla, ale dosti výrazné. Jeho dílo považuji za počátek snahy o narušení monotónnosti verše, který následují i další významní básníci řecké literatury — Solomos, Palamas, Sikelianos a Seferis, kterým se věnuji důkladněji. I přesto, že následovali klasickou podobu patnáctislabičného verše, jak ji vidíme v lidové písni a použili první odlišnosti jako je oslabení cézury a přesahy, které byly uvedeny v Kornarosově díle, jejich hlavním cílem bylo výrazněji narušit nebo úplně změnit původní podobu verše, protože v rozsáhlejších básních zněl velmi monotónně a únavně. Každý ze zmíněných básníků dokázal obohatit verš osobitým způsobem, počínaje Solomosem, který následuje tradici lidové písně a krétské literatury a píše svou báseň Kréťan rýmovaným patnáctislabičným dvojverším. Začíná používat i verše bez slovesa a vkládá i méně slabičné verše mezi pravidelné, čímž vytváří větší melodičnost básně. Palamas, který následuje jak Kornarose, tak i Solomose, uvedl asi nejvíce inovací ve své rozsáhlé básni Císařova flétna, které jsou velmi časté. Aby vyvolal větší rytmičnost básně, snaží se oslabit cézuru, když odděluje předložku od následujícího slova, nebo ji úplně zrušit v případě, že osmá slabika není konečnou slabikou slova a cézura vzniká po jiné slabice. Jako první vkládá mezi pravidelné verše tzv. uvolněné, které sice dodržují rytmus jambu, ale mají různý počet slabik. I když jsou jeho verše pokládány za propracované a zářivé, čtenářům mohou i nadále připadat únavné. Sikelianosovy verše v básni Matka Boží, které jsou inspirované řeckými lidovými smutečními písněmi, následují klasickou podobu, ale objevují se v nich i změny zavedené hlavně Palamasem. Jeho vlastní inovace jako je oslabení cézury, kdy odděluje člen od podstatného jména, nejsou tak časté, ale i přesto jsou jeho verše považovány za nejhudebnější od dob Solomose. Podle mého názoru nejvýrazněji obohatil tento verš Seferis, který také použil již zavedené rozdíly ve své básni Milostné slovo, ale uvádí i své vlastní. Při psaní patnáctislabičným veršem používá i verše s jiným počtem slabik, což je z básnického hlediska povoleno, protože se nejedná o jiné druhy veršů. Jeho jediné patnáctislabičné verše se asi nejvíce vzdalují původní skladbě a vyvolávají nepravidelný rytmus a mnohem více upoutají, protože se při čtení nestávají monotónní. I přesto, že Seferisovy verše jsou považovány za dokonalé, docházím k závěru, že patnáctislabičný jamb není vhodné používat v rozsáhlejších básních. Právem je považován za 51
nejobvyklejší verš lidové písně, protože se zpívají a ve většině případů se na ně tančí, proto se monotónnost, kterou vyvolává recitace básně, při hudbě a tanci ztrácí.
52
11. Resumé /Περίληψη Κύριο θέµα της εργασίας µου είναι να βοηθήσω τον αναγνώστη να κατανοήσει την εξέλιξη του πιο συνηθισµένου ελληνικού στίχου, του ιαµβικού δεκαπεντασύλλαβου. Αναλύω πιο λεπτοµερώς ποιήµατα των Eλλήνων ποιητών, που ήταν γραµµένα σε αυτόν το στίχο και προσπαθώ να βρω διαφορές σε σχέση µε την κλασσική δοµή του στίχου. Το πρώτο κεφάλαιο αποτελεί µία σύντοµη εισαγωγή στην εργασία µου. Το δεύτερο χαρακτηρίζει συνοπτικά τον πολιτικό στίχο και αναφέρει τις σηµαντικότερες απόψεις των Ελλήνων και ξένων ερευνητών σχετικά µε την προέλευση του ονόµατος του πολιτικού στίχου, αλλά και την προέλευση του ίδιου του στίχου. Παρουσιάζεται αναλυτικά η εργασία του Heisenberg, στην οποία εκτίθενται σηµαντικές γνώσεις των Βυζαντινών ποιητών. Στο τρίτο κεφάλαιο παρουσιάζονται η βυζαντινή εποχή, τα εξέχοντα έργα των ποιητών που γράφτηκαν σε πολιτικούς στίχους και άποψεις σχετικά µε τα αίτια της συχνότερης χρήσης του δεκαπεντασύλλαβου σε σχέση µε τα άλλα µέτρα. Στο επόµενο κεφάλαιο αναφέροµαι στην λαϊκή ποίηση, δεδοµένου ότι τα δηµοτικά τραγούδια γράφονταν συχνότατα σε δεκαπεντασύλλαβο ιαµβικό στίχο. Αναφέρω τους κανόνες του στίχου, που η λαϊκή ποίηση τηρεί πιστά, µε ελάχιστες µόνο εξαιρέσεις . Την περίοδο που ακολουθεί, πολλοί γνωστοί Έλληνες ποιητές προσπαθούν να καταργήσουν ή να αλλάξουν στοιχειώδεις κανόνες. Αλλά ήδη στην εποχή αυτή η έντεχνη ποίηση στην Κρήτη προσπαθεί να αποµακρυνθεί από την χαρακτηριστική δοµή του δηµοτικού δεκαπεντασύλλαβου. Για το λόγο αυτό, το πέµπτο κεφάλαιο αναφέρεται ιδιαίτερα στο έργο του Κορνάρου, τον «Ερωτόκριτο», το σηµαντικότερο ίσως έργο της ελληνικής ποίησης, όπου και εµφανίζονται οι πρώτες διαφορές στη µορφή του δεκαπεντασύλλαβου, όπως η αποδυνάµωση της τοµής και ο διασκελισµός. Το ακόλουθο κεφάλαιο το αφιερώνω στον Έλληνα εθνικό ποιητή ∆ιονύσιο Σολωµό, πού ήταν επηρεασµένος από την λαϊκή ποίηση και, ειδικά στο ποίηµά του «Κρητικός», από την κρητική ποίηση, κυρίως από τον «Ερωτόκριτο». Το ποίηµα είναι γραµµένο σε δεκαπεντασύλλαβα οµοιοκατάληκτα δίστιχα και ακολουθεί την κλασσική µορφή του στίχου, αλλά περιοδικά καταργεί την ισοµετρία των ηµιστιχίων, βάζει στίχους που έχουν λιγότερες συλλαβές και ταράζεται η αρµονία του ρυθµού. Το κάθε ένα από τα τρία τελευταία κεφάλαια είναι αντίστοιχα αφιερωµένο σε ένα εκ των τριών σηµαντικότατων ποιητών της ελληνικής λογοτεχνίας, οι οποίοι εµπλούτισαν µε καθοριστικό τρόπο τη µορφή του στίχου. Στον έτερο µεγάλο Έλληνα ποιητή Κωστή Παλαµά, ο οποίος ήταν επηρεασµένος από την βυζαντινή εποχή και από την Άλωση αφιερώνω όλο το έβδοµο κεφάλαιο. Εκτενώς εξετάζω το µεγάλο του ποίηµα «Η Φλογέρα του Βασιλιά», όπου ο ποιητής δοκιµάζει να ξεπεράσει την κανονική µορφή του δεκαπεντασύλλαβου. Για να επιβάλει την αναµονή της αρµονικής κατάληξης καταργεί πολλές φορές τη µεσαία τοµή, χρησιµοποιεί συχνά τολµηρούς διασκελισµούς και ελευθερωµένους στίχους. Στο ακόλουθο κεφάλαιο παρουσιάζεται εκτενέστερα το ποίηµα «Μήτηρ Θεού», γραµµένο σε ζευγαρωτούς δεκαπεντασύλλαβους, του εξαιρετικού ποιητή Αγγέλου Σικελιανού. Οι στίχοι του ποιήµατος ακολουθούν την έµπνευση του λαϊκού τραγουδιού, του Σολωµού και του Παλαµά, και παρόλο που δεν εισήγαγε πολλές καινοτοµίες, οι στίχοι θεωρούνται ιδιότυποι. Στο τελευταίο κεφάλαιο δε θα µπορούσα να µην µνηµονεύσω τον κορυφαίο ποιητή της ελληνικής λογοτεχνίας, τον Γιώργο Σεφέρη, του οποίου ο δεκαπεντασύλλαβος στον «Ερωτικό λόγο» δένεται σε κανονικές τετράστιχες στροφές, µε την εναλλαγή των δεκαπεντασύλλαβων στους άρτιους στίχους και µε πλεχτή οµοιοκαταληξία. Ακολουθεί τη βασική µορφή του στίχου, αλλά περιστασιακά παραβιάζεται ο νόµος της µεσαίας τοµής, του 53
τονισµού και επιτρέπει πότε πότε τις ελευθερίες που εισήγαγε κυρίως ο Παλαµάς, όπως τους τολµηρούς διασκελισµούς. Οι στίχοι του υιοθετούνται ως τέλειοι και επίσης ως οι τελευταίοι, οι οποίοι ολοκληρώνουν την εξέλιξη του δεκαπεντασύλλαβου ιαµβικού στίχου.
54
12. Bibliografie Primární prameny: Kornaros, V. Erotokritos. Athina: Vivliopolion tis „Estias“, 1997. Palamas, K. I Flojera tu vasilia. Athina: Idryma Kosta ke Elenis Urani, 1989. Seferis, J. Piimata, Ikaros, 2004. Sikelianos, A. Mitir Theu. In Politis, L. Piitiki anthologia, vivlio ebdomo. Athina: Ekdosis „Dodoni“, 1977. Solomos, D. Apanda. Piimata. Ikaros, ogdoi ekdosi, 2006.
Sekundární literatura: Alexiou, M., Holton, D. The origins and development of „politikos stichos”. Mandatoforos, 9, 1974. Borecký, B., Dostálová, R. a kol, Slovník řeckých spisovatelů. Praha: Leda, 1. vydání, 2006. Deligiannaki, N. O diaskelismos ston Erotokrito. In Bagenas, N. (eds): Neoellinika metrika. Rethymno, 1991. Dimaras, K. Th. Istoria tis neoellinikis logotechnias. Athina: Ekdosis „Gnosi“, 2000. Dostálová, R. Byzantská vzdělanost. Praha: Vyšehrad, 2. vydání, 2003. Gkreku, A. I kathari piisi stin Ellada; Apo ton Solomo os ton Seferi: 1833–1933. Athina, 2000. Hunger, H. Vyzantini logotechnia, tomos Β΄. Athina, 1992. Chatzigiakumi, E. K. Neoellinike pige tu Solomu. Athina, 1968. Jeffreys, M. J. Political verse. DOP, 28, 1974. Klimeš, L. Slovník cizích slov. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 5. vydání, 1981. Kriaras. E. I zoi ke to ergo tu Dionysiu Solomu. In Nea Estia 1978, tomos 104, tevchos 1 235, 1978. Kyriakidis, S. P. To dimotiko tragudi. Athina, 1990. Lendari, T. The beginnings of greek vernacular literature. In Greece - Books and writers. Athens, 2001.
55
Letsios, V. The life and Afterlife of Political Verse. In Constantidis, S. E. (eds): Journal of modern Greek studies. Ohio: The Johns Hopkins University Press, 2005. Mackridge, P. Dionysios Solomos. Přeložila Aggelaki-Royk, K. Athina: Ekdosis Kastanioti, 1995. Politis, L. Istoria tis veoellinikis logotechnias. Athina, 1985. Politis, L. O dekapentasyllabos tu „Erotiku logu“. In Daskalopulos, D. (eds): Isagogi stin piisi tu Seferi. Iraklion: Panepistimiakes ekdosis Kritis, 1996. Stavros, T. Neoelliniki metriki. Thessaloniki: Instituto neoellinikon spudon, 2004. Symeonidis, Ch. P. I erminia tis onomasias „politikos stichos”. In Meletes ja tin elliniki glossa. Thessaloniki: Ekdotikos ikos adelfon Kyriakidi, 1982. Trypanis, K. A., Elliniki piisi. Athina , [?].
Internetové zdroje: ABZ slovník cizích slov. Pojem izometrie [online]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/izometrie-isometrie I Elliniki elevtheri enkyklopedia. Poiisi [online]. [cit. 26. července 2006]. Dostupné z: http://www.live-pedia.gr/index.php/ Ottova encyklopedie. Isosylabismus [online]. Dostupné z: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/412279-isosylabismus Vatavalis, P. A. Kostis Palamas [online]. [cit. 28. srpna 2007]. Dostupné z: http://www.romios.bravehost.com/logotexnia/palamas.html Wikipedia, the free encyclopedia. Acritic songs [oline]. [cit. 12. listopadu 2007]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Acritic_songs Wikipedia, the free encyclopedia. Dionysios Solomos [oline]. [cit. 27. března 2008]. Dostupné z: http://el.wikipedia.org/wiki/∆ιονύσιος_Σολωµός Wikipedia, the free encyclopedia. Greek folk music [oline]. [cit. 30. ledna 2008]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Greek_folk_music Wikipedia, the free encyclopedia. Political verse [oline]. [cit. 12. listopadu 2007] Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Political_verse
56
57
