1) Určitá skupina lidí v podniku TOP MANAGEMENT, vrcholová skupina pracovníků řídících podnik, manažeři, realizují manažerské funkce

Přednášky Management

Ing. Dana Přívratská

Management

Vysvětlení pojmu management

Management - tomuto pojmu v češtině odpovídá termín řízení Management jako takový je chápán s podnikovým řízením Management je obratné zacházení, správa, řízení, vedení lidí V podnikové oblasti užívá anglická literatura i název control, který v českém překladu chápeme především ve smyslu řízení výrobního procesu. Dále supervision ve smyslu dohledu a vedení, admistration ve smyslu správy. Pojem management se stal výrazem, který má již mezinárodní platnost. Aniž by byl překládán, užívá se v řadě světových jazyků. Pojem management označuje nejen funkci, ale také lidi, kteří ji vykonávají. Označuje nejen sociální postavení ale i jeho stupeň ale také odbornou disciplínu a obor studia. Pojem management má tyto významy 1) Určitá skupina lidí v podniku – TOP MANAGEMENT, vrcholová skupina pracovníků řídících podnik, manažeři, realizují manažerské funkce 2) Určitý způsob vedení lidí - teoretické i praktické poznatky v řízení podniku Činnosti, které manažer neprovádí sám, ale vykonává je prostřednictvím jiných lidí. 3) Odborná disciplína, vědní obor – management jako oblast studia, věnuje se stanovení postupů, jak co nejlépe dosáhnout cíle. Teorie řízení jako věda, soubor přístupů, názorů, doporučení, principů, technik, metod, kterých využívají manažeři k zvládnutí manažerských funkcí. Některé definice managementu: Ve světové i české manažerské literatuře lze nalézt mnoho definic pojmu management.

1



Různým definicím je zpravidla společné, že zdůrazňují orientaci na zabezpečení cílů organizace. „Management je ucelený soubor ověřených přístupů, názorů, zkušeností, doporučení atd., které vedoucí pracovníci (manažeři) užívají k zvládnutí specifických činností (manažerských funkcí), které jsou nezbytné k dosažení podnikových cílů.“ „Managementem rozumíme proces systematického provádění všech manažerských funkcí a efektivního užití všech zdrojů podniku ke stanovení a dosažení podnikových cílů.“ Manažerskými funkcemi budeme rozumět plánování, organizování, řízení lidských zdrojů, vedení, kontrolování a rozhodování.“ „Management je vykonávání věcí prostřednictvím ostatních lidí.“ „Management je věda zabývající se řízením lidí“ „Management je umění dosáhnout toho, aby lidé dělali, co je třeba“

Management je věda nebo umění? Management je mladý vědní obor, který patří mezi společenské vědy. Management jako věda o řízení přinesl řadu více či méně ucelených teorií, poznatků a názorů. Část poznatků je odpozorována z praxe. Management – to je „dělat ve světle skutečné situace“. Využívá poznatků z různých vědních oborů. Na rozdíl od ostatních věd není tak exaktní a v současných podmínkách je to hlavně umění, kterému se lze naučit. Odborníci tvrdí, že správně řídit se dá z 30 % naučit – tedy využít teoretické poznatky managementu jako vědy a zbývajících 70 % je individuální umění každého jednotlivého manažera, tedy tvůrčí a jedinečný proces.

Manažer a podnikatel Jaký je vztah manažer a podnikatel? Většina lidí tyto dva pojmy od sebe výrazně nerozlišuje. Kdo je podnikatel, je i manažer a naopak. Platí to především u menších firem, kdy vlastník firmy je současně i jejím ředitelem a sám firmu řídí. Je však více případů, kdy je třeba tyto pojmy odlišit V případech středního a nižšího managementu – tedy vedoucích jednotlivých útvarů firmy nacházíme veškeré charakteristiky manažerů, jak je budeme rozebírat v následujících kapitolách. Nesplňují však zároveň atributy dané podnikatelům.

2



Manažer

Podnikatel

Nese riziko podnikání

Nese riziko podnikání

Při krachu podniku příjde o místo

Při krachu podniku ztrácí své peníze

U top managementu – tedy nejvyšších řídících pracovníků firem je situace jiná, protože v současné době je běžnou praxí, že tito vedoucí jsou zároveň majetkově zainteresováni ve firmě, např. vlastnictvím akcií. Role manažera a podnikatele u nich do jisté míry splývá. Druhým případem je situace, kdy vlastník – podnikatel je zcela mimo řídící proces ve firmě a znalosti a umění managementu vůbec nepotřebuje. Tento vlastník se plně vydává všanc kvalitnímu nebo nekvalitnímu managementu firmy, který mu peníze přinese nebo naopak ho o peníze připraví. Manažerské funkce Manažerské funkce jsou typické úlohy, které vedoucí pracovník v procesu své řídící práce řeší. Je více pohledů dle jednotlivých autorů na výčet manažerských funkcí. Nejužívanější členění manažerských funkcí: Vycházíme z procesního pojetí managementu jako souboru činností (funkcí), které musí zajišťovat manažer jako nositel managementu. A) Sekvenční manažerské funkce: postupně se realizující v uvedené posloupnosti 1) plánování 2) organizování 3) personalistika - výběr a rozmístění pracovníků 4) vedení lidí 5) kontrola B) Průřezové manažerské funkce prolínají se celým cyklem řízení, setkáme se s nimi ve všech uvedených sekvenčních funkcích 3



1) Analýza řešených problémů 2) Rozhodování 3) Implementace – koordinace při realizaci

analyzování rozhodování realizace

plánování x x x

organizování x x x

personalistika x x x

vedení x x x

kontrola x x x

Úrovně a zaměření manažerů Manažer je řídící pracovník, který má podřízené V teorii se uvádí většinou jen jedno dělení manažerů a to na tři stupně. Manažeři tak představují určitou pyramidu.

Top management Střední management

Nejnižší management

Nejnižší manažeři - manažeři první linie, lower management, operativní zajištění výkonu každodenních činností, jsou nadřízeni pouze výkonným pracovníkům příklad: mistři, vedoucí dílen, vedoucí závodní jídelny, nejpočetnější skupina Střední management - manažeři druhé linie, middle management, taktický management, největší podíl jejich práce tvoří poskytování a získávání informací cca ze 40 % příklad: velmi početná a rozmanitá skupina, manažeři závodů a vedoucí různých útvarů vedoucí nákupu, vedoucí prodeje, vedoucí kontroly jakosti, Vrcholový management – nejvyšší stupeň, top management, formuluje dlouhodobé strategie, nasměrování podniku, usměrňuje všechny činnosti a vytváří hospodářskou politiku firmy, přebírají na sebe zodpovědnost vlastníků, velmi úzká a nepočetná skupina, nejlépe placených a pro firmu velmi důležitých lidí příklad: ředitel podniku, prezident společnosti, V praxi je však toto dělení podrobnější, záleží na oboru výroby 4



1. Manažeři první linie většina řídících pracovníku u menších a středních podniků 1. jsou zodpovědní za: a) přidělování úkolů zaměstnancům b) dohlížení na jejich průběžné plnění c) jsou představenými zaměstnancům 2. získávají informace od zaměstnanců a plní úlohu „zpětné vazby“: a) přijímání stížností (chytají rány z první ruky) b) vysvětlování a řešení stížností c) přicházet s iniciativou, o jejímž využití rozhodují střední manažeři 2. Střední manažeři (jen u větších podniků) Přijímají roli prostředníků mezi manažery 1. linie a TOP manažery. Jejich podřízení mohou být zaměstnanci nebo manažeři 1. linie 3. TOP manažeři ( nejvyšší, vrcholový) Uplatňují se jako podnikatelé a přebírají na sebe odpovědnost za vlastníky (akcionáře). Rozdíly mezi manažery jsou dány dovednostmi, aktivitami, schopnostmi pro výkon funkce na určité úrovni hierarchie řízení. Řídící pyramida a poměr operativní a koncepční řídící práce

Čím je manažer v řídící hierarchii umístěn níže, tím víc potřebuje specifické odborné znalosti, zejména technické. Manažerské znalosti a zkušenosti se dají přenášet z jedné výrobní jednotky do druhé, z podniku do podniku, z oblasti do oblasti. Platí, že čím je manažer v hierarchii postaven výše, tím víc jsou příbuzné i požadavky nezávislé na druhu podnikání, vedoucí pracovníci mají lehký přechod z jednoho oboru do druhého. Systémový přístup k managementu Každá firma, podnik, existuje ve svém vnějším prostředí. Vždy je součástí většího, vyššího systému, například odvětví do kterého patří. Zde obdrží určité vstupy a přemění je na výstupy, které posílá do vnějšího prostředí. 5



Výkonní manažeři budou pravidelně sledovat vnější prostředí. Vzhledem k tomu, že ho mohou měnit velmi málo nebo vůbec, pak nemají jinou možnost než na ně reagovat a přizpůsobit se. Úkolem manažerů je zabezpečit a využít vstupy do podniku k jejich přeměně s ohledem na vnější proměnné, na výstupy. Rozhodující faktory úspěšné práce manažera

Znamená koncentrovat pozornost vedoucích pracovníků na ty stránky jejich práce, které pro ně mají zásadní význam. V manažerské literatuře existuje více variant i různých interpretací těchto faktorů, nejvíce se rozšířily dvě koncepce: První koncepce: Koncepce „7S“: Tato koncepce byla vypracovaná konsultační skupinou americké firmy McKinsey. Jde o stanovení sedmi významných faktorů v manažerské činnosti, které mají vliv na její úspěšnost Strategie (nějaký dlouhodobý cíl) Struktura (nějaké vztahy podřízenosti, nadřízenosti; propojení informačních kanálů) Spolupracovníci (kvalifikace, vzájemné vztahy) Systémy řízení (postupy, metody, znalosti, zkušenosti podporované technickými prostředky) Sdílené hodnoty (poslání organizace – sociální, hospodářské a kulturní) Styl manažerské práce (způsob jednání vedoucích pracovníků při řízení) Schopnosti (dovednosti, návyky, zvyky, znalosti) Druhá koncepce: „Kritické faktory úspěchu“ – faktory, které ovlivňují prosperitu firmy: Strategie Lidské zdroje Operační systém – souhrn přístupů, metod, prostředků, které lidem pomáhají zajištovat efektivní výsledky Sociální odpovědnost manažerů ochota a morální i kvalifikační připravenost vedoucích pracovníků nést důsledky svého jednání vůči vnitřnímu a vnějšímu pracovnímu prostředí a respektovat jeho potřeby. Jde o

6



chování, které nejde dát jen do obvyklého zaměření na prosperitu jimi řízené organizační jednotky, ale má širší společenské poslání. Na jedné straně se od manažerů žádá pochopení pro sociální potřeby společnosti a na druhé straně uvážlivé hospodaření s omezenými zdroji. Nelze vždy poskytovat plnou zaměstnanost, ustupovat vůči sociálním tlakům ve mzdové oblasti, vyžaduje šetření se zdroji určenými na ekologické opatření firmy. Jde o umění nalezení míry v konkrétních podmínkách, snaha vyhnou se škodlivým následkům konfliktů a přitom zachovat prosperitu organizace. Manažerská etika Sociálně zodpovědné jednání manažerů má vazbu na etiku manažerské práce. Etikou manažerské práce se rozumí soubor zásada doporučení, které určují, co je správné a co je nesprávné, dále pak co je morální povinností či závazkem. Etické chování manažerů předpokládá dodržovat určité, v dané komunitě obecně uznávané normy jednání. • v písemné formě např. Ústava České republiky, některé zákony, Listina základních práv a svobod • nepsaná pravidla např. morálka, slušnost vůči lidem, takt, korektní vztahy při soutěži o funkční postup Etika manažerské práce v současnosti vyžaduje značnou sebekázeň a péči samotných vedoucích pracovníků o morální bezúhonnost své osoby. Jejich funkce jim nabízí řadu možností k osobnímu prospěchu. Etické normy chování jsou podmíněny místními podmínkami. Některé organizace se snaží vypracovat vlastní specifická etická pravidla chování svých zaměstnanců, popř. vedoucích pracovníků. Bývají označovány jako etický kodex. Cílevědomý a náročný manažer nebývá svým okolím za své jednání často chválen. Může však dosáhnout toho, aby si ho spolupracovníci vážili a pod jeho vedením dosahoval kolektiv dobrých výsledků při zachování etiky manažerské práce.

Kultura firmy Pro úspěch práce manažera i jím vedeného kolektivu je důležité to, v jakém prostředí společně pracují, co je spojuje, jaké hodnoty a cíle sdílejí. Podnikovou kulturu (corporate culture) vytvářejí sdílené názory a uznávaná pravidla chování a z toho vyplývající vztahy v „podnikové rodině“. Kulturu firmy popisujeme více typickými znaky. Kulturu firmy tvoří především: 7



 typické znaky projevu firmy - objekty, symboly a další výrazné charakteristiky, které zachytí oko cizího návštěvníka  sdílené hodnoty-tradice poslání, dlouhodobé cíle, tolerance k jiným názorům a skupinám spolupracovníků  nepsané obecně přijímané předpoklady chování uvnitř firmy - chování vůči podřízeným spolupracovníkům  jiné prvky kultury individuální pro různé organizace Hodnotovým zázemím je ovlivňován i způsob myšlení a jednání zaměstnanců, a to jak vedoucích tak i podřízených. Jde o určitou představu zakotvení ve firmě, které se projevuje mírou loajality k firmě, uznáním jeho poslání, hrdosti na příslušnost k jejímu kolektivu. Manažeři svým chováním atmosféru práce svých podřízených výrazně ovlivňují. Vliv manažerů na podmínky práce, myšlení a jednání spolupracovníků, vzájemné vztahy i uznávané hodnoty se označují jako kultura manažerské práce, resp. manažerská kultura Kultura manažerské práce, je chápána jako neoddělitelná součást podnikové kultury nebo-li kultury firmy. Manažerské vlastnosti Úlohou manažera je přimět pracovníky k dosažení vytýčených cílů. Na kvalitě manažerů závisí z velké části úspěch podniku. Jaké jsou vlastnosti ideálního manažera? Jak poznat, že se na práci, kterou vykonává skutečně hodí? Kvality rozhodné pro úspěch manažerů je možné v zásadě vyjádřit na vrozené a získané výchovou a vzděláním. VROZENÉ: Potřeba řídit, schopnost řídit lidi Potřeba mít moc – dobří manažeři musí mít vliv na své podřízené. Nemohou spoléhat proto jen na svou autoritu, ale i na své špičkové znalosti, zkušenosti Potřeba vcítit se do druhých (spolupracovníků), cit a pochopení pro své protihráče, vědět si rady s emocionálními reakcemi svých podřízených Temperament Inteligence Přirozená autorita… ZÍSKANÉ Ekonomické znalosti a kvalifikace Teorie a praxe z podnikání Vyjadřovací schopnosti Znalost daného oboru Psychologické znalosti Fyzická kondice 8



Duševní kondice… atd. Manažera charakterizují čtyři rysy • přebírá odpovědnost za výsledky jiných • plní řídící činnost • čím je výše, tím více je univerzální • zejména na nejvyšších místech musí mít specifické vlastnosti vrozené a získané studiem Tři předpoklady úspěchu manažera:  předpoklady pro řídící činnost na dané úrovni  temperament  inteligence (schopnost objevovat a řešit problémy, komunikace, představivost, zdravý úsudek). Manažerské dovednosti můžeme rozdělit do 3 úrovní: • Technické - souvisejí s technickými znalostmi a vzděláním, znalosti řízených útvarů nejdůležitější na nižší úrovni, nebývají převoditelné mezi odvětvími • Lidské - schopnost spolupráce a vlivu na ostatní, motivovat, pochopit ostatní tvoří obsah řídící práce na každé úrovni – manažeři provádějí svou činnost pomocí ostatních pracovníků • Koncepční - má koordinovat a integrovat aktivitu a zájmy organizace, má vidět podnik jako celek. pochopit jak na sobě závisí její jednotlivé části a jak se navzájem ovlivňují

Role manažera Formální autorita manažera je postavena na třech skupinách manažerských rolí: Jsou přítomny v práci všech manažerů bez ohledu na druh podniku, liší se v proporcích dle profesí a úrovně • interpersonální role – reprezentant, vedoucí – odpovědnost za chod podniku, koordinátor – jedná s lidmi mimo podnik • informační role – jako mluvčí - zajišťuje informace, přenáší informace od nadřízených dále, jedná, vysvětluje, • rozhodovací role – reaguje na vzniklé situace, jak budou využity omezené lidské zdroje, vyjednává, jako záchrance reaguje na krize, jako alokátor hospodaří se zdroji, jako vyjednavač přivádí různé názorové skupiny ke kompromisům… Rozměr manažerské práce je vícerozměrná, protože musí reagovat na různé vzniklé situace: l) konfliktnost cílů- snaha kompromisů 2) práce s nejistotou s rizikem- rozhodování 3) odpovědnost za výsledky 9



4) práce se všemi svěřenými zdroji a odpovědnost za příležitosti i neúspěchy 5) práce prostřednictvím druhých lidí Řízení jako umění V řízení existuje velký vliv samotného člověka. Uvádí se, že řízení je z 20 - 30% věda a 80 – 70 % umění. Vznik profese manažera v organizaci Existuje několik etap vývoje profese manažera I. fáze V prvotním malém podniku, kde vlastník je jediným zaměstnancem, splývá role zaměstnance, manažera i vlastníka. II. fáze Tak jak se podniky zvětšovaly, dochází k vydělení profese manažera, vlastníka a zaměstnanců Velké firmy byly vedeny jedinou osobou často majitelem (Baťa, Ford) Velká závislost na majiteli byla nevýhodou v době nemoci, ve stáří – úpadek podniku III. fáze Dochází k postupnému oddělování vlastníků a manažerů. Vzniká samostatná profese manažera, kterého si najímá vlastník nebo vlastníci, aby pro ně vedl podnik. Přebírá na sebe zodpovědnost vlastníků. Tento proces však přinášel problémy, jak se podnik rozrůstal, a narůstala moc manažerů. Postupně dochází k vytvoření samosprávné firmy – manažer vlastník i zaměstnanec mají určitý podíl na rozhodování zisku i vlastnictví – formou participace – tj. vlastnění části akcí v a.s. V procesu tohoto vývoje a s dalším přibíráním zaměstnanců dochází k rozčlenění manažerů dle hierarchie. Uvedeno v kapitole úrovně a zaměření manažerů Téma na cvičení: Profil a osobnost manažera Charakterizujte a definujte základní manažerské funkce Chyby manažerů Co má umět a dělat manažer Podnikání a vnější prostředí Dlouhodobá prosperita podniku je podmíněna podnikatelským chováním - vlastní aktivita v nalézání příležitostí pro podnikání podnikavost- schopnost nacházet nebo vytvářet a využívat příležitosti pro zabezpečení prosperity podnikového subjektu, je nutně spojena s rizikem, které musí podnikatelský subjekt podstupovat, výše odměny musí vyjadřovat i ochotu podnikatele toto riziko podstoupit

10



Podnikavost je nezbytnou podmínkou úspěšného fungování velmi rozdílných typů organizací. . vnější podnikavost - schopnost objevovat nebo záměrně vytvářet a využívat příležitosti v součinnosti s okolním světem, využívá trhu a je zaměřena na rozvoj vztahů s obchodními partnery . vnitřní podnikavost - principy podnikání se uplatňují i uvnitř podniku, vznikají organizační systémy, pracující na principech zisku vnitropodnikových útvarů, efektivní využívání vnitropodnikových příležitostí pro zlepšení plnění poslání a cílů organizace Obojí se překrývá a vzájemně doplňuje. Vhodné propojení vnější a vnitřní podnikavosti vede k nadprůměrné podnikatelské úspěšnosti. Význam vnější podnikavosti roste v současném náročném ekonomickém prostředí. podnik a vnější okolí- jak se podnik chová, záleží na mnoha faktorech - sociální, etické, ekonomické, technologické, politické a legislativní Základní manažerské přístupy k podnikání Jsou definovány z hlediska postojů k podnikatelské činnosti: • vnější podnikavost – schopnost objevit a využít příležitosti, které podnikatelskému subjektu vznikají z aktivní součinnosti s okolním světem, trhem, zákazníky úkolem je zhodnotit lidské zdroje, materiální, úvěrové zdroje… • vnitřní podnikavost – využití vnitropodnikových příležitostí pro zlepšení plnění poslání a cílů (např. racionalizace, inovace) Obecně se pro úspěšné podnikání doporučuje: Téma na cvičení: Podnikání x podnikavost Co je podnikání? Co je podnik? Kde je pojem podnikání definován? Co je důležité pro úspěšné podnikání? Zdroje: Veber a kol.: Základy managementu pro střední školy, Fortuna, 1996 Vodáček, Vodáčková: Moderní management v teorii a praxi, Management Press, 2006 Buchta, Siegl: Základy managementu, Univerzita Pardubice, 2000 Švarcová a kol.: Ekonomie stručný přehled, CEED 2008 http://images.google.com/obrázky

11

1) Určitá skupina lidí v podniku TOP MANAGEMENT, vrcholová skupina pracovníků řídících podnik, manažeři, realizují manažerské funkce

Recommend Documents