1 Somatický a psychický vývoj dítěte předškolního věku
Cíle studia Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni:
charakterizovat specifika dítěte v období vývojové etapy předškolního věku,
definovat podmínky rozvoje osobnosti z pohledu somatického a psychického,
porozumět zákonitostem poznávacích procesů,
umět využít vhodné metody pro rozvoj paměťových a komunikačních schopností.
Průvodce studiem V této kapitole Vás chci především upozornit na to, že vývoj každého dítěte je celistvý proces, zahrnující složku tělesnou (somatickou), psychickou a sociální, které spolu úzce souvisí. Existují obecné zákonitosti vývoje každého jedince, ale jsou pouze rámcovým ukazatelem. Průběh vývoje konkrétního dítěte je dán genetickými dispozicemi a životními podmínkami, proto je vždy individuálně specifický a probíhá určitým tempem. Při studiu zjistíte, že vývoj dítěte předškolního věku ve všech jeho fázích probíhá jako „zrání“ v uvedených složkách.
6
Předškolní věk je označením vývojové fáze jedince mezi třetím až šestým, popřípadě sedmým rokem života. Konec této fáze není zpravidla určen pouze fyzickým věkem dítěte, ale určující je především jeho somatický a psychosociální rozvoj, který umožňuje nástup do školy.
1.1 Specifika somatického vývoje dítěte předškolního věku Základním ukazatelem tělesného vývoje je růst do výšky a přibývání tělesné hmotnosti. Mezi třetím až čtvrtým rokem je dítě ještě ve fázi „plnosti“, tělo má válcovitý tvar, končetiny jsou vůči trupu krátké, hlava je velká. V pátém až šestém roce tělo ztrácí zaoblené tvary, začínají růst končetiny, hlava se opticky vůči tělesným proporcím zmenšuje. Růst akceleruje kolem sedmého roku. V tuto dobu začíná výměna mléčného chrupu za chrup trvalý. Kvalitativní vývoj nervové soustavy včetně mozku je biologickou podmínkou rozvoje psychických a sociálních funkcí jedince. Rovněž se vyvíjí percepce prostřednictvím smyslů. Temperament dítěte, který je dán geneticky, ovlivňuje jeho způsob reakcí a chování, které je zprvu bez kontroly.
Otázky k zamyšlení Jak ovlivňuje výživa současných dětí jejich somatický vývoj? Jaké máte zkušenosti se stravovacími návyky dětí? Máte zkušenost s únavou dětí? Čemu ji přikládáte?
7
1.2 Psychický vývoj dítěte předškolního věku Psychický vývoj dítěte sledovaného věku zahrnuje poznávací procesy, vnímání, myšlení, paměť, pozornost, emoce, komunikaci, motoriku, hru a kresbu.
1.2.1 Vývoj poznávacích procesů Poznávání (kognice) dítěte je zaměřeno na nejbližší okolí a pravidla, která zde platí. Myšlení je intuitivní, opírá se o názor, je nepřesné. Nejdůležitější je pro jeho rozvoj v tomto směru porozumět souvislostem a vztahům na úrovni objektů i pojmů. Znaky myšlení předškolního dítěte:
Informace redukuje, to znamená, že ulpívá na jednom znaku, který je pro něj percepčně nápadný. Neuvažuje komplexně.
Je egocentrik, to znamená, že poznání filtruje jen přes svou osobu a není schopno pochopit, že existuje jiný názor druhého. Vidí se jako střed všeho dění.
Typickým znakem je fenomenismus, což znamená, že svět kolem má pouze viditelné znaky, které jsou pro něj vždy dané („velryba je ryba, protože plave vodě“).
Dítě žije přítomností (presentismus), je to tak, jak to v tuto chvíli vidí a jak to je. Časová perspektiva je krátkodobá: „ večer je, až bude tma“, „ráno je, až se vyspím“. Dítě ještě nechápe konečnost života.
Dítě všechno „polidšťuje“- antropomorfismus („ten stůl je zlý, protože mne uhodil“). Svět je podle nich oživen podobnými vlastnostmi jako lidé. Tento způsob myšlení vrcholí kolem 4 let věku.
Kolem čtyř let se rovněž vývoj inteligence dítěte dostává z předpojmové (symbolické) úrovně na úroveň názorně - intuitivního myšlení. Dítě se zaměřuje na to, co vidí, je vázáno na názorné představení situace. Zcela mu chybí logické uvažování, které v pozdějším věku situaci koriguje.
8
Příklad Před zrakem dítěte se nasype stejné množství kuliček do jedné vysoké a druhé široké sklenice. Na otázku, kde je kuliček víc ukáže na vysokou.
Pojem příčina – následek je ještě pro dítě předškolního věku vzdálený. Při setkávání s věcmi uvažuje pouze o účelu: „jablíčko – to se jí“, „míč - do toho kopu“, „pejsek – s tím si hraji“… Zkušenost s okolním světem vzrůstá, dítě je neúnavně činné a je vedeno velkým zájmem o vše kolem. Od dospělých přejímají slova, ale významu často nerozumí, proto je používají špatně, vznikají z toho humorné situace. Myšlení se prolíná s fantasií. Dítě tohoto věku přehání své zážitky, zveličuje, je přesvědčeno, že něco umí (např. plavat) nebo že zvládne nějakou činnost. Obsah vyprávění a pohádek vztahuje k vlastním prožitkům a situacím, fabuluje. Nepoučeným dospělým se to může jevit jako lež. Pozor: nejedná se o morální přestupek, dítě nemá v úmyslu klamat a podvádět, samo svým slovům věří. V tomto vývojovém období je jedinec vysoce sugestibilní. Přejímá výroky jiných dětí nebo dospělých, je důvěřivé, lehkomyslně splní pokyn nebo se dá snadno zastrašit.
Příklad Jedno dítě řekne, že má žízeň či hlad nebo že ho bolí bříško nebo je mu smutno a vzápětí se ozvou další se stejným požadavkem či potřebou.
9
Předškolní dítě uvažuje kauzálně, což znamená, že poznání příčinných souvislostí mu pomáhá zapamatování. Proto se stále ptá „proč“ a „jak“ a důsledně vyžaduje odpověď. Má sklon hledat jednoznačné příčiny dění, odmítá náhodu.
Příklad Dítě řekne: „Dnes jdeme na výlet, proto je krásně“. Příště, když náhodou prší, tak je nespokojené. Nebo: Dítě jede s babičkou poprvé vlakem a je náhodou prázdné kupé, což se mu líbí a spojí si to s cestováním. Když pak jede příště a vlak je plný cestujících, nelíbí se mu to a je nespokojené a stěží potlačuje pláč. Chtělo, aby situace byla stejná, jako ji zažilo poprvé. Nechápe, že je to také možný (a nejčastější) způsob cestování. Navíc je velmi konzervativní. Děti toho období nedovedou plánovat, to nastupuje až po šestém roce života a souvisí to s rozvojem pozornosti a situační paměti, což je důležitá podmínka plnění školních úkolů. Ale i v toto školní období jsou závislé při přípravě (aktovky, úkolů, oblečení atd.) na pomoci dospělých. Někdy to trvá dva i více let, než se požadované chování zvnitřní.
Otázky k zamyšlení Uveďte, na základě své zkušenosti, příklady k některým výše uvedeným znakům myšlení dítěte.
10
1.2.2 Vývoj paměti Vývoj paměti v předškolním věku závisí na zrání příslušných nervových struktur, na dědičnosti a na zkušenosti. Rozvoji paměti prospívají různé paměťové hry. Vágnerová (2005) uvádí, že pokud bychom měřili počet jednotek (slov, číslic), které si po našem vyslovení zapamatuje a zopakuje tříleté dítě, tak jsou to 2 jednotky. A každým rokem přibývá (při normálním vývoji dítěte) jedna jednotka. To znamená, že pětileté dítě si pamatuje řadu 4 čísel nebo slov. Avšak pokud sdělíme smysluplnou větu (a ne nahodilá slova), zapamatuje si i více slov. Na příklad „Maminka mi dnes koupila plyšového medvěda“. V toto vývojové období jsou dětem zcela vzdáleny paměťové strategie, které napomáhají a usnadňují zapamatování, to začnou užívat až s rozvojem logického myšlení. Epizodická situační paměť uchovává v paměti zážitky, které v pozdějším věku patří do vzpomínek. Trvalejší osobní vzpomínky se u většiny lidí vztahují k věku 4 let. Pouze velmi silný citový zážitek se může vztahovat k mladšímu věku (pokud není ovlivněn vyprávěním rodičů nebo jiných příbuzných). Epizodická paměť se zpravidla váže na interakci s druhými lidmi. Rodiče učí děti vyprávět o tom, co zažily, a tím podporují nejen paměť, ale i rozvoj příslušných pojmů. Interpretace prožitého je u dítěte vázána na to, co ho nejvíc zaujalo. Často je zcela odlišné od stejného prožitku a interpretace dospělého. Podstatu pohádky nebo příběhu ve filmu dovedou v základní osnově převyprávět zpravidla až šestileté děti. Pro dítě je typická implicitní paměť, to je paměť v souvislosti se situací (pro dospělého třeba skrytou).
Otázky k zamyšlení Pokuste se vzpomenout na svůj nejranější zážitek z dětství a odůvodněte, proč si právě toto v paměti vybavujete.
11
