1. Signální ( Chinaski )

1. Signální ( Chinaski ) Emi G C Emi 1. Aţ si zejtra ráno řeknu zase jednou provţdy dost, G C Emi právem se mi budeš tiše smát. G C Emi jak omluvit si svoji slabost, nenávist a zlost, G C Emi kdyţ za všechno si můţu vlastně sám. Ami C R: Za spoustu dní moţná spoustu let, G D aţ se mi rozední budu ti vyprávět, Ami C na první signální jak jsem vobletěl svět, G D jak tě to vomámí a nepustí zpět. F Bb Dmi Jaký si to uděláš - takový to máš, F Bb Dmi jaký si to uděláš - takový to máš . G C Emi 2. Aţ se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott, G C Emi budu zpívat vampam - tydapam. G C Emi Všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod, G C Emi jak jsem si to uďál tak to mám. Ami C R: Za spoustu dní moţná spoustu let, G D aţ se mi rozední budu ti vyprávět, Ami C na první signální jak jsem vobletěl svět,

G D jak tě to vomámí a nepustí zpět. F Bb Dmi Jaký si to uděláš - takový to máš.

Amazonka ( Hop trop )

G Hmi Bmi Byly krásný naše plány, byla jsi můj celej svět Ami C G Ami Ami7 D D4 D čas je vzal a nechal rány, starší jsme jen o pár let Tenkrát byly děti malý, ale ţivot utíká uţ na „táto“ slyší jinej, i kdyţ si tak neříká G E Ami Nebe modrý zrcadlí se v řece, která všechno ví C G Ami Ami7 D D4 D stejnou barvu jako měly tvoje oči dţínový Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl „Amazonka“ říkávali, a já hrdě přisvědčil Tvoje strachy, ţe ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, ţe ti nikdo „Amazonka“ neříká Nebe modrý zrcadlí se... Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela vadil moţná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám Ami G pořád stejná, přísahám

Anděl ( Karel Kryl )

C Ami C G7 1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla C Ami C G7 C přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla, Ami C G7 díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, C Ami C G7 C tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému. C Ami C G7 R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho ţádat, C Ami C G7 aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, C Ami G7 C Ami G7(F) (G) C co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine. 2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky, do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, ţe mohou poletovat. R: 3. Kdyţ novinky mi sděloval u okna do loţnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice, a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. R:

Auto do New Yorku ( Kamelot )

E E4 E E4 1. Hlavou mi letí jeden den, E C#mi7 F#mi H7 stopli jsme auťák na New York, F#mi7 H7 ty chvíle, co jsem strávil s ní E E4 E E4 uţ odvál vítr z hor. E E4 E E4 2. Sedmnáct a o rok míň E C#mi F#mi7 H7 neplnoletých milenců F#mi7 H7 A G#mi F#mi E E7 silnice premiér a díků, zdviţených palců. A R: Ztracení v houští telegrafních sloupů E s kapsou prázdnou, A moţná, ţe s ní kam jsem došel, H D#mi7 G#mi H D#mi13 G#mi7 E E kytky neuvadnou. 3. Zůstala v městě N. a já dál se courám silnicí, snad osud si to asi přál, zůstala stejná - mlčící.

Balíček karet ( Milan Černý )

E7 A D A ... Rec: Povím vám podivný příběh z války, který mi vyprávěl T. Texas Taylor. Jeho hrdinou je voják a balíček karet. Bylo to skoro na konci války. Po mnoha bojích, vítězstvích i nezdarech se hrstka vojáků dostala konečně do města, které leţelo u hranic a kde byl také vojenský tábor. Druhý den ráno byla neděle, a tak hned ráno někteří vojáci odešli do kostela. Přišli pozdě, kázání uţ začalo. Vojáci proto vyhledali rychle volná místa, usedli a začali se modlit. Všichni, aţ na jednoho. Ten vytáhl z kapsy karty a začal je před sebou rozkládat jednu vedle druhé. Serţant, který vojáky do kostela přivedl, to spatřil a přivedl vojáka k veliteli. - Proč jste přivedl toho vojáka, serţante? - Hrál v kostele karty, pane. Velitel se udiveně podíval na vojáka. - Můţeš mi to nějak vysvětlit? - Zajisté, pane. V to doufám, protoţe jinak bych tě musel řádně potrestat. - Nuţe, pane, víte, byl jsem celý rok v první linii a s sebou jsem, neměl nic neţ tenhle balíček karet. Věřím však, ţe vás uspokojím čistotou svých myšlenek stejně, jako tyto karty uspokojily moji touhu po slově boţím. A s těmito slovy začal voják své vyprávění. - Podívám-li se na eso, vzpomenu si, ţe nad námi v nebi je jen jediný Bůh. Dvojka mi připomene, ţe bible má dvě části: Starý a Nový zákon. Trojka pak trojici Boţí. Čtyřka, to jsou Marek, Matouš, Lukáš a Jan, evangelisté, kteří hlásali víru svatou. S pětkou vzpomenu na pět panen, které vyčistily lampy své. Bylo jich vlastně deset, ale jen pět bylo moudrých, a ty byly spaseny. Šestka znamená, ţe za šest dnů

stvořil Bůh tuto zemi, a sedmička den, kdy odpočíval po své práci. Osmička mi připomene osm lidí, které Bůh zachránil, kdyţ seslal potopu na tuto zem. Byli to Noe a jeho ţena, jejich tři synové a jejich manţelky. Devítka mi připomene devět malomocných. I těch bylo deset, ale devět z nich Bohu ani nepoděkovalo. Desítka, ta má stejně bodů jako přikázání, která Bůh seslal Mojţíšovi a jeho lidu, přikázání, kterými se všichni řídíme, nebo která se aspoň snaţíme plnit. Král mi opět připomene jediného pána nebes, královna blahoslavenou Pannu Marii a spodek, pane, spodek, to je ďábel. Sečtu-li body na všech kartách, dojdu k číslu 365, stejně jako je do roka dnů. Je tu 52 karet jako do roka týdnů, 13 štychů jako týdnů za čtvrt roku, 12 obrázkových karet jako měsíců v roce a čtyři barvy jako jaro, léto, podzim a zima. Jak vidíte, pane, ten balíček karet mi poslouţil stejně dobře jako bible, motlitební kníţka i kalendář. A, přátelé, ten příběh je pravdivý. Ten voják se totiţ jmenoval T. Texas Taylor.

Bedna od whisky ( Bratři Ryvolové ) Ami C Ami E 1. Dneska uţ mně fóry ňák nejdou přes pysky, Ami C Ami E Ami stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky, C Ami E stojím s dlouhým vobojkem jak stájovej pinč, Ami C Ami E A tu kravatu, co nosím, mi navlík soudce Lynč. A D E A R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, D E A jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká D E A do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, D E Ami tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám. 2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý, postavil bych malej dům a z vokna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben. R: Tak kopni do tý bedny ... 3. Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát, moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít. R: Tak kopni do tý bedny ... 4. Kdyţ jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, nechtěl běţet, dokaváď se whisky nenapil, zatracená smůla zlá, zatracenej pech, kdyţ kůň cucá whisku jak u potoka mech. R: Tak kopni do tý bedny ...

5. Aţ kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec, a whisky ani lok. R:

Beskyde, beskyde ( Fleret )

A E A 1. Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide, D A E A [: černooký bača ovečky zatáčá. :] 2. Aj, bačo, bačo náš, černú košulku máš, [: kdo ti ju vypere, kdyţ maměnky nemáš? :] 3. Já nemám maměnku, ale mám galánku, [: ona ně vypere černú košulenku. :] 4. Ona ju vypere, ona ju vyválí, [: aţ půjdu k muzice, kaţdý ňa pochválí. :] 5. Všeci sa starajú o moju chudobu, [: a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu. :] 6. Všeci sa ţeníja, vojny sa bojíja, [: a já sa neţením, vojny sa nebojím. :]

Bláznivá Markéta ( Jaromír Nohavica )

Cmi G G7 Cmi 1. Bláznivá Markéta v podchodu těšínského nádraţí Fmi Cmi Fdim Cmi G7 Cmi G7 Cmi

zpívá, zpívá, zpívá a zametá, G G7 Cmi je to princezna zakletá, s erární metlou jen tak pod paţí, Fmi Cmi Fdim Cmi G7 Cmi G7 Cmi

kdyţ zpívá, zpívá, zpívá a zametá. Cmi G7 R: Vajglové blues, rumový song, jízdenková symfonietta, Cmi G7 pach piva z úst a oči plonk, to zpívá Markéta, D# G7 Cmi Fmi Cmi Fdim Cmi Fdim Cmi G7 Cmi bláznivá Markéta, nána nána nánanananá 2. Famózní subreta na scéně válečného šantánu byla, byla krásná k zbláznění, Líza i Rosetta, lechtivé snění zdejších plebánů, byla, byla, byla, a není. R: 3. V nádraţním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši ticho, ticho, Markéta housku jí, pak v jednom záchodu své oranţové blůzy rozvěší, já ji, já ji, a já ji pořád miluji ...

Bláznova ukolébavka ( Brontosauři )

G D C G 1. Máš, má ovečko, dávno spát, uţ píseň ptáků končí, D C G kvůli nám přestal i vítr vát, jen můra zírá zvenčí, D C já znám její zášť, tak vyhledej skrýš, A C D zas má bílej plášť a v okně je mříţ. G D R: Máš, má ovečko, dávno spát, C A a můţeš hřát, ty mě můţeš hřát, G C G C vţdyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, G C G jestli ty v mých představách uţ mizíš. 2. Máš, má ovečko, dávno spát, uţ máme půlnoc temnou, zítra budou nám bláznů lát, ţe ráda snídáš se mnou, proč měl bych jim lhát, ţe jsem tady sám, kdyţ tebe mám rád, kdyţ tebe tu mám. R:

Bratříčku, zavírej vrátka ( Karel Kryl )

Ami C 1. Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci, G E7 vţdyť uţ jsi velikej, to jsou jen vojáci, F E přijeli v hranatých ţelezných maringotkách. 2. Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách. Ami Emi Ami

Emi Ami Emi Ami Emi

R: Prší a venku se setmělo, Ami Emi Ami Emi Ami Emi Ami Emi

tato noc nebude krátká, Ami Emi F

Ami

beránka vlku se zachtělo, F Ami E bratříčku, zavřel jsi vrátka? 3. Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami, nesmíš mi vyčítat, jestliţe nedojdeme. 4. Nauč se písničku, není tak sloţitá, opři se, bratříčku, cesta je rozbitá, budeme klopýtat, zpátky uţ nemůţeme. R: Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, F

Ami F

Ami F Ami F

bratříčku, zavírej vrátka!

Ami

Zavírej vrátka!

Buráky ( KTO)

G C G 1. Kdyţ Sever válčí s Jihem a zem jde do války A7 D7 a v polích místo bavlny teď rostou bodláky, G C G ve stínu u silnice vidíš z Jihu vojáky, A7 D7 G jak se tu válej' v trávě a louskaj buráky. G C G R: Hej hou, hej hou, nač chodit do války, A7 D7 je lepší doma sedět a louskat buráky, G C G hej hou, hej hou, nač chodit do války, A7 D7 G je lepší doma sedět a louskat buráky. 2. Plukovník sedí v sedle, volá:"Yankeeové jdou!", ale muţstvo v trávě leţí, prej uţ dál nemohou, pan plukovník se otočí a koukne do dálky, vidí slavnou armádu, jak louská buráky. R: 3. Aţ tahle válka skončí a jestli budem ţít, svý milenky a ţeny pak půjdem políbit, a kdyţ se zeptaj':"Hrdino, cos' dělal za války?" "Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky." R:

Cizinec ( Greenhorns ) Ami Dmi Ami 1. Na kraji pouště sluncem spálený Dmi Ami E Ami stojí naše malý město dřevěný, Dmi Ami jednoho dne, právě čas oběda byl, Dmi Ami E Ami se na kraji města jezdec objevil. 2. Měl černý sombrero, na něm bílej prach, pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach, místo cigarety měl v ústech růţi, na stehnech pouzdra z chřestýších kůţí. F G R: Tu jeho tvář, tu kaţdý z nás poznal, F

C

na kaţdém nároţí zatykač vlál, Dmi

Ami

na něm cifra, za kterou by sis ţil, E

Ami

a přece nikdo z nás nevystřelil. 3. Pomalu projíţděl hlavní ulicí, město bylo tichý jak město spící, před saloonem zastavil a z koně slez', jeho stín šel za ním a za stínem děs. 4. Zábava u baru prudce zvadla, kdyţ vešel dovnitř s tváří u zrcadla, objednal si pití a v místnostech těch kaţdej z chlapů poslouchal jenom svůj dech. R: 5. On jenom se usmál a dopil svůj drink, mexickým dolarem o barpult cink', pak ke koni došel krokem pomalým, za chvíli zmizel jak z doutníku dým.

Čas rozchodů ( Kamelot) G D7 G 1. Večer si chystá sítě, dívej, Emi Emi/D a chytnul i nás, C Ami ještě chvíli se mnou zpívej, D7 neţ odejdu zas. 2. Z neonů proudy světel pálí a mění tvou tvář, víš to, ţe dávno nejsme malí a nenosíme svatozář. D7

G

R: Čas rozchodů, ten bolí víckrát, C

i kdyţ se tomu nevěří, Ami

lásku nedokáţeš vyhrát, D7

nemůţeš chytnout pápěří, G co vítr ke slunci uţ odvál C

a na prach jistě rozmetal, Ami

svýmu slibu taky dostál D7 G vítr, co letí někam dál. 3. Neboj se, čas, ten rány zhojí, je nejlepší fáč, pokaţdý rvát se za něj stojí, ať jsi snílek nebo rváč. 4. Ztracená víra se ti vrátí, aţ překročím práh, proud slzí zadrţet se krátí, sypou se jako z lusku hrách.

Černý muţ (?)

G 1. Černý muţ pod bičem otrokáře ţil, C G černý muţ pod bičem otrokáře ţil, H7 Emi černý muţ pod bičem otrokáře ţil, Ami D7 G kapitán John Brown to zřel. G R: Glory, glory, haleluja, C G glory, glory, haleluja, H7 Emi glory, glory, haleluja, Ami D7 G kapitán John Brown to zřel. 2. [: Sebral z Virginie černých přátel šik, :] sebral z Virginie černých přátel šik, prapor svobody pak zdvih'. R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, prapor svobody pak zdvih'. 3. [: V čele věrných město Harper's Ferry jal, :] v čele věrných město Harper's Ferry jal, právo vítězí a čest. R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, právo vítězí a čest.

4. [: Hrstka statečných však udolána jest, :] hrstka statečných však udolána jest, kapitán John Brown je jat. R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, kapitán John Brown je jat. 5. [: Zvony Charlestonu z dáli temně zní, :] zvony Charlestonu z dáli temně zní, Johnův den to poslední. R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, Johnův den to poslední. 6. [: John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, :] John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, jeho duch však kráčí dál. R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, jeho duch však kráčí dál. 7. [: Kráčí dál a v košili se třepotá, :] kráčí dál a v košili se třepotá, je mu zima veliká. R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, je mu zima veliká. 8. [: Jeho kosti byste marně hledali, :] jeho kosti byste marně hledali, černoši je seţrali. R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, černoši je seţrali.

Červená řeka ( Greenhorns )

D D7 G 1. Pod tou skálou, kde proud řeky syčí D H7 E7 A7 a kde ční červený kamení, D D7 G ţije ten, co mi jen srdce ničí, D A7 D koho já ráda mám k zbláznění. 2. Vím, ţe lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám, srdce má děravý, ale já ho chci mít, mně se líbí, bez něj ţít uţ mě dál nebaví. 3. Často k nám jezdívá s kytkou růţí, nejhezčí z kovbojů v okolí, věstu má ušitou z hadích kůţí, bitej pás, na něm pár pistolí. 4. Hned se ptá, jak se mám, jak se daří, kdy mu prý uţ to svý srdce dám, ale já odpovím, ţe čas maří, srdce blíţ Červený řeky mám. 5.=1. 6.=2. 7. Kdyţ je tma a jdu spát, noc je černá, hlavu mám bolavou závratí, ale já přesto dál budu věrná, dokud sám se zas k nám nevrátí.

Čmelák ( Divokej Bill ) D A G A Hmi D A G A Hmi D A G D 1. Ţiju si jako v pohádce, kdyţ nechci nejdu do práce A G D venku se pasou ovce, dělá si kaţdá co chce A G D Pošeptáš mi co Tě láká a to je pro čmeláka A G D co broukal si v klidu svůj part, najednou malá louka a start. 2. Tak ţijem jako v pohádce kdyţ nechcem nejdem do práce, a to nechcem nikdy venku se pasou krávy šeptáš co Tě láká to je pro čmeláka co broukal v klidu svůj part najednou malá louka a DAG D R. Start, pro všechny první třídu..... D AG D Start, pro všechny první třídu..... Hmi G A D Hmi G A Ať se propadnu jestli, nemám pravdu tak dám fant, D Hmi G A D Hmi G A slunce Ti pihy na tváře kreslí a co já? Já nic, já muzikant. 3. Poslední dobou v lese, nikdo neví kde jsme, venku se pasou kozy, dělá si taky kaţdá co chce. Pošeptáš mi co Tě láká, a to je pro čmeláka, co broukal si v klidu svůj part, najednou malá louka a Start, pro všechny první třídu... a Start, pro všechny první třídu? Ať se propadnu jestli, nemám pravdu tak dám fant. slunce ti pihy na tváře kreslí a co já ? Já nic, já muzikant... Já nic, já muzikant...

Dej mi víc své lásky ( Olympic )

Ami C 1. Vymyslel jsem spoustu napadů, aů, Ami G E co podporujou dobrou náladu, aů, Ami D Dmi hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu, Ami E Ami (G) v noci chodit strašit do hradu, aů. 2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů, v bílé plachtě chodím pozadu, aů, úplně melancholicky, s citem pro věc jako vţdycky vyrábím tu hradní záhadu, aů. C E R: Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc, Ami F C G má drahá, dej mi víc své lásky, aů, C E já nechci skoro nic, já nechci skoro nic, Ami F C E já chci jen pohladit tvé vlásky, aů. 3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů, mi dokonale zvednul náladu, aů, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky zamknu si na sedm západů, aů. R: 4.=3.

Dík, pane Foglar ( Kamelot )

G G/F# G/E G/D 1. "Lampu zhasni, uţ je pozdě, musíš spát," G G/F G/E G/D říkala máma o půlnoci tolikrát, Cmaj7 zhasnul jsem naoko, Ami7 G neţ klaply dveře, louskal stránku další. 2. Běţel jsem s Petrem první místo vyhrávat a s Ludvou do kotliny chajdu poskládat, tábor na Bobří hrázi, Rikitan - kámoš, i kdyţ starší. G C R: Tak dík, dík, pane Foglar, to se má, Ami7 D ty kníţky daly víc neţ sbor občanských nauk, G co nám ţivot natlouká, C tak dík, moţná se sejdem u tří skal, Ami7 D Ami7 D tam šumí větve stromů a do měsíce hromů G bych se hnal. 3. Volal mě přístav a honil Dvouhlavý, tajemnou Řásnovkou mi šlapal na paty, špehýrkou nakukoval a zkoušel svazek klíčů zvenčí. 4. Z Kampy jsem vybíhal pak bleskem do pátků, pod vlajkou junáků ctil Devadesátku, usínal za úsvitu, kdy dříví na oheň se tenčí. R:

Divoké koně ( Jaromír Nohavica )

Emi Ami Emi G Ami Emi 1. [: Já viděl divoké koně, běţeli soumrakem, :] Ami Emi Ami Emi Adim C vzduch těţký byl a divně voněl tabákem, Ami Emi Ami Emi H7 Emi vzduch těţký byl a divně voněl tabákem. 2. [: Běţeli, běţeli bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :] [: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :] 3. [: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :] [: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :] 4. [: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :] [: milování je divoká píseň večera. :] 5. [: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :] [: král s dvořany přijíţdí na popravu zbojníků. :] 6. [: Chtěl bych jak divoký kůň běţet, běţet, nemyslet na návrat, :] [: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :] Já viděl divoké koně ...

Dlouhej kouř ( Chinaski )

D G C D 1. Kdyţ budeš hodná naučím tě číst naučím tě číst mezi řádky G C D G C pokušení znáš tak zapomeň cestu zpátky hmm cestu zpátky D G 2. Naše noc je mladá vane jiţní vítr C D papírový křídla vzduchem víří G C D řekni co bys ráda neţ nám ráno plány zkříţí G C D 3. Půjdem nekonečně dlouhou sametově černou tmou G C Půjdem nekonečně dlouhou sametově černou D G C Pam pam tyda pam - dám si ruce do kapes D G C pam pam tyda pam - dlouhej kouř a pohoda jazz D G C pam pam tyda pam - neštěkne po mě ani pes D G C padám a nevím kam - nečekej, ţe ti zavolám 4. Kdyţ budeš hodná moje hodná holka ukáţu ti všechny svoje tajný skrýše poletíme vejš chvíli budem řvát chvíli budem tiše úplně tiše 5. Vezmu si tě celou budem se mít rádi a kdyţ ne tak se ti něco zdálo a kdyţ budem chtít šlápnem na zmizík všechno bude málo 6.=3.

Dobří holubi se vracejí ( Kamelot) D F#mi Hmi 1. Babí léto spí, noci černější neţ káva, G A4 ptám se rybářů, kam jít, A D13 D hledám chajdu nad splavem F#mi

Hmi

a má paměť ţádná sláva, G

A4 A

aspoň kousek vydrolit. Emi7

Hmi

A tak mi řeknou, ţe jsem blíţ, A4 A

neţ doopravdy hádám, Emi7

Hmi

ty dávno syna porodíš A4 A

a já si v duchu spřádám. D

Hmi

R: Ţe můj návrat oslavíš uţ dospělá a chytrá F#mi

G

D

a vlídná jako matka, co mě zachrání, Hmi

plná soucitu nejspíš, co ztrácí se mi v dálkách, G Gmi jsem do větru, to víš a ten stejně nechytíš, D13 ale víš, dobří holubi se vracejí. 2. Tak došel jsem aţ tam, v okně petrolejka svítí, někdo za záclonou hrál moji písničku z těch let, kdy natrhalas kvítí a já večer prozpíval, v tom se dveře rozletí, tak vítej, moje lásko, jsi pořád stejná v objetí, jsi tou stejnou zlatovláskou. R: Svůj návrat oslaví ..., ale víš, dobří holubi se vracejí.

Dokud se zpívá ( Jaromír Nohavica )

C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G 1. Z Těšína vyjíţdí vlaky co čtvrthodinu, C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G včera jsem nespal a ani dnes nespočinu, F G C Ami G svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo, F G F G C Emi Dmi7 G ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, ze školy dobře vím, co by se dělat mělo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 3. Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se ţivot jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 5. Z Těšína vyjíţdí vlaky aţ na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?" A z veliké dálky do uší mi zaznělo, ţe dokud se zpívá, ještě se neumřelo.hóhó ţe dokud se zpívá ještě se neumřelo

Drobná paralela ( Chinaski) C G D 1. Ta stará dobrá hra je okoukaná. C G D Nediv se brácho, kdekdo ji zná. C G D Přestaň se ptát, bylo nebylo líp. C G D Včera je včera, bohuţel bohudík. C G D D/E R. Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo. C G D D/E Nic není jako dřív, to se nám to mívávalo. C G D D/E Nic není jako dřív, ačkoliv máš všechno, co si vţdycky chtěla C G D D/E Nic není jako dřív, ačkoliv drobná paralela by tu byla. 2. Snad nevěříš na tajný znamení. Všechno to harampádí - balábile - mámení. Váţení platící, jak všeobecně ví se, včera i dneska, stále ta samá píseň. R. Ačkoliv nic není jako dřív ... C

G

*: Promlouvám k vám ústy múzy, D

D/E

vzývám tón a lehkou chůzi, C

G

vzývám zítřek nenadálý, D

D/E

odplouvám a mizím ... R. Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo. Nic není jako dřív, jó, to se nám to dlouze kouřívalo. Bohuţel bohudík je s námi, ta nenahmatatelná intimita těla. Nic není jako dřív, jen fámy, bla - bla - bla - bla et cetera. Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo, bohuţel bohudík, co myslíš ségra, je to hodně nebo málo?

Duní kláda korytem ( Hop Trop)

Hmi 1. Celý roky prachy jsem si skládal, D A Hmi nikdy svýho floka nepropil, vod lopaty měl vohnutý záda, D A Hmi paty od baráku jsem neodlepil, A Hmi nikdo neví, do čeho se někdy zamotá, D A Hmi tohle já uţ dávno pochopil. 2. Taky kdysi vydělat jsem touţil, brácha řek' mi, ţe by se mnou šel, tak jsem háky, lana, klíny koupil, a sekyru jsme svoji kaţdej doma měl, a plány veliký, jak fajn budem se mít, nikdo z nás pro holku nebrečel. G D Emi Hmi A Hmi R: Duní kláda korytem, bacha dej, hej, bacha dej! G D Emi F# S tou si, bráško, netykej, netykej ! 3. Dřevo dostat k pile, kde ho koupí, není těţký, vţdyť jsme fikaný, ten rok bylo jaro ale skoupý, a teď jsme na dně my i vory svázaný, a k tomu můţem říct jen, ţe nemáme nic, jen kus práce nedodělaný. R:

Dyţ jsem šel z Hradišťa ( Jožka Černý )

G C Ami D7 G 1. Dyţ jsem šel z Hradišťa z poţehnání, potkal jsem děvčicu znenadání. D7 G D7 G Ami D7 G /:Potkala mě, poznala mě, červené jablúčko dávala mě:/ 2. Ţe jsem byl šohajek nerozumný, vzal jsem si jablúčko z ručky její. Jak jsem zjedl, tak jsem zbledl: Uţ ťa dom, děvčico, nezavedu. 3. Neber si, synečku, co kdo dává, z takových jablúček bolí hlava. Hlava bolí, sdrce zpívá: Všecko, cos miloval, konec mívá.

Ďábel ( Kamelot )

Emi7 C G C 1. Tu zlou story, co zazpívám, mi říkal kamarád, Emi7 C13 G Cmaj7 já mu nevěřil ani podruhé, ale můţe se to stát. D C Na samotě v horách ţili táta a syn D C Ami7 osmnáct let v míru, neţ barvou jeřabin G Emi13 C13 R: Vyrudla krví zem a v jeden den se ţivot zastavil, G Emi13 C13 ţivot pro oba, ţádná náhoda, jen stín stromů je skryl. D C D Smíření navěky a bohům do oken zabušili najednou C9 H7 Emi D G C a kdo byl spokojen? Ďábel, ďábel, hó, hó ... 2. Tak jednou koně osedlal a do města se hnal, tam koupil sůl a v salónu si jednu reţnou dal. Byla tam ţenská, co mu hlavu zmámila, ţe pojede do hor s ním mu tenkrát slíbila. R: 3. Pak syn to poznal na kůţi, jak chutná ţárlivost, aţ jeden den mu povídá, mám toho, táto, dost. Zezadu vystřelil a snad by ještě ţil, jenže on žhavou hlaveň k spánku přiložil.

František ( Buty )

G C 1. Na hladinu rybníka svítí sluníčko Emi G a kolem stojí v hustém kruhu topoly, Ami Hmi které tam zasadil jeden hodný člověk, Ami D jmenoval se František Dobrota. 2. František Dobrota, rodák z blízké vesnice, měl hodně dětí a jednu starou babičku, která kdyţ umírala, tak mu řekla: Františku, teď dobře poslouchej, co máš všechno udělat. C DC R: Balabambam, balabambam, DC balabambam, balabambam, DC balabambam, balabambam, Ami D a kolem rybníka nahusto nasázet topoly 3. František udělal všechno, co mu řekla, balabambam, balabambam, a po snídani poslal děti do školy, ţebriňák s nářadím dotáhl od chalupy k rybníku, vykopal díry a zasadil topoly. 4. Od té doby vítr na hladinu nefouká, takţe je klidná jako velké zrcadlo, sluníčko tam svítí vţdycky rádo, protoţe v něm vidí Františkovu babičku.

Frenky Dlouhán ( Jan Nedvěd )

C F C 1. Kolik je smutného, kdyţ mraky černé jdou G F C lidem nad hlavou, smutnou dálavou, F C já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, G F C za čas odletěl, kaţdý zapomněl. C G R: Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán, F C po Státech toulal se jen sám, F C G7 a ţe byl veselej, tak kaţdej měl ho rád. F C Ami tam ruce k dílu mlčky přiloţí a zase jede dál, F G a kaţdý, kdo s ním chvilku byl, F G7 C ten dlouho se pak smál. 2. Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát, a kdyţ pak večer ranče tiše usínaj', Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. R: 3. Tak jednou Frenkyho vám našli, přestal ţít, jeho srdce spí, tiše smutně spí, bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. R:

Grónská písnička ( Jaromír Nohavica )

D Emi A7 D 1. Daleko na severu je Grónská zem, D Emi A7 D ţije tam Eskymačka s Eskymákem, Emi G D [: my bychom umrzli, jim není zima, Emi A7 D snídají nanuky a eskima. :] 2. Mají se bezvadně, vyspí se moc, půl roku trvá tam polární noc, [: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven, půl roku trvá tam polární den. :] 3. Kdyţ sněhu napadne nad kotníky, hrávají s medvědy na četníky, [: medvědi těţko jsou k poraţení, neboť medvědy ve sněhu vidět není. :] 4. Pokaţdé ve středu, přesně ve dvě zaklepe na íglů hlavní medvěd: [: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu? Nesu vám trochu ryb na svačinu." :] 5. V kotlíku bublá ¤aj, kamna hřejí, psi venku hlídají před zloději, [: smíchem se otřásá celé íglů, neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :] 6. Tak ţijou vesele na severu, srandu si dělají z teploměrů, [: my bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma. :]

Hej Kapitáne! ( Hop Trop )

Dmi F 1. Moře uţ se vzteká, stoţár modře bliká, C Dmi to nás právě varuje sám svatej Eliáš, F proto kaţdej smeká, na palubu kleká, C Dmi mezi zuby drtí otčenáš. Dmi C R: Hej! Kapitáne! Dmi C Dmi Jestli přeţijem, tak se nedoplatíš! C Hej! Kapitáne! Dmi C Dmi C Tenhle vrak ti rozbijem a rumu vypijem Dmi A7 D D A7 D G D A7 D sedm galónů, a ty to zaplatíš. 2. Vítr plachty ničí, lana s námi cvičí, za chvíli se briga kýlem na dno posadí, my jsme chlapi ryzí, kterejm je strach cizí, kdyţ natáhnem brka, nevadí. R:

Hejkal ( Wabi Daněk ) Ami 1. Divnej jekot po lesích se prohání, Dmi Ami F E aţ v ţilách tuhne krev a zuby cvakaj' SOS, Ami utichá aţ u potoka pod strání, Dmi Ami E Ami jó, takovýhle řvaní by nesnes ani pes. Dmi Ami Dmi Ami Ţhavý rudý oči a drápy krvavý, F E kosti chřestěj' v rytmu kastanět, Dmi Ami Dmi Ami strašidelný vytí a skřeky chraplavý, F E Ami tak to je hejkal, na to vemte jed. C F C R: U nás hej, hej, hejkal straší v lese, D7

G

jen ten, kdo něco snese, tam můţe v noci jít, C F C jeho hej, hej, hejkání se nese, F C F C kaţdej se strachy třese, k ohni nesesedneme se, F C G C E neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt. 2. Kdo z vás tady na hejkaly nevěří, ten můţe u nás přespat, aţ se zastaví, nevystrčí špičku nosu ze dveří a bude jásat, ţe se doţil rána ve zdraví. Jenom kalný oči a rysy ztrhané, kalhoty si bude muset prát, a děs a hrůza v hlase, jó, to mu zůstane, aţ koktavě bude povídat, ţe: F C G C R: + neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt, hej!

Hejna včel ( Brontosauři )

Hmi Hmi/A 1. Nějak umírá nám láska, Hmi/G Hmi/F# my jako hejna divejch včel Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F# jdeme dál. 2. Kaţdej vztah je vlastně sázka a kaţdý ráno můţe zmizet, my jdeme dál. Hmi Hmi/A R: Řekněte, kdopak za to můţe, Hmi/G Hmi/F# kdo z nás má právo něco brát, Hmi Hmi/A kdo učil lidi zlobu dýchat, Hmi/G Hmi/F# Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F# kdo na vojáky chce si hrát. 3. Uţ zase bohatejch je spousta, a čím víc peněz, lásky míň, my jdeme dál. 4. A tak nám zbývá jenom doufat, ţe uţ zítra,ţe uţ zítra snad budeme dál. R: 5. Uţ zase umírá nám láska, my jako hejna divejch včel jdeme dál...

Hlídač krav ( Jaromír Nohavica ) F G C Pam padadadam...... C 1. Kdyţ jsem byl malý, říkali mi naši: "Dobře se uč a jez chytrou kaši, F G C aţ jednou vyrosteš, budeš doktorem práv, takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," F G C já jim ale na to řek:"Chci být hlídačem krav." C R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany, mýt se v lavoře, F G C od rána po celý den zpívat si jen, FGC zpívat si: pam pam pam padadadadam ... 2. K vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich: nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy, ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, kaţdý na mě hleděl jako na pytel blech, kaţdý se mě opatrně tázal na moje zdraví. R: 3. Dnes uţ jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůţu a mnohé smím, a kdyţ je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy, s nohama kříţem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. R: ...pam padadadadam...

Ho Ho Watanay ( Žalman )

D C D 1. Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky, C G D dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej. D C D R: Ho ho Watanay, ho ho Watanay, C G D ho ho Watanay, Kiokena, Kiokena. 2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z perleti, vánek ho kolíbá, uţ usíná, uţ usíná. R: 3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. R: 4. V dlaních motýl usíná, hvězdička uţ zhasíná, vánek, co ji k tobě nes', aţ do léta ti odlétá. R: R:

Holubí dům ( Jiří Schelinger )

Ami G F Emi Ami 1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům, G F Emi Ami stával v údolí mém starý dům. CG C G C Ptáků houf zalétal ke krovům, Ami G F Emi Ami měl jsem rád holubích křídel šum. 2. Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí víří prach. Ptáci krouţí a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh. Ami A7 Dmi G C Ami R: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví, Dmi G C míval stáj roubenou, bílý štít. A7 Dmi G C Ami Kde je dům holubí a ta dívka kde spí, Dmi Emi Ami vţdyť to ví, ţe jsem chtěl jen pro ni ţít. 3. Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový, kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum. 4. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí. Můţeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí. R: Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům ...

Honolulu ( Kamelot ) A

D

ED

1. Letecká linka do ráje A

D

E

k ostrovům slunné Havaje A

D

E

nabrala kurs vlastní osy, D

E

A

tam holky plavky nenosí. 2. Na pláţi Beach Boys čekají, banány z palem padají, na runway Boeing dosedá a slunce pálí, to se má. E

D

A

R: Honolulu, ukululu, tohle mám rád, E

D

A

whisku na ex, mulatek sex si můţu přát, E

D

A

reagge, reagge, reagge, Honolulu, ukululu.

3. Mulatka záda natřela, paprsky pustím do těla, ţraloci lidi neţerou, hlídaj' je skrytou kamerou.

4. Čerňoch, co dělá zmrzlinu, zdarma ji dává kaţdýmu, vše uţ je v ceně letenky, co neplatí pro manţelky. R:

5. Všichni tu tančí reagge styl, ani jsem kolu nedopil, tři holky plavky stáhly mi, třely mě ňadry velkými. 6. Tu náhle signál budíku, vytáh mě z pláţe rovníku, šalinou za pětikačku, jedu vorazit štípačku.

Honzík ( Jan Nedvěd )

C Ami G C C G7 1. Prsty otlačený od řemínků, náplast na patách, C Ami G prach aţ pod víčkama, sluncem znavený, F čekaj na nádraţích na lavičkách, C Ami G aţ pojede jim ten správnej vlak. 2. Šátky na krku a širáky a páry těţkejch bot, podle doby název pionýr či skaut, co je po jménu, chtěj' na chvilku si vlastní ţivot do svejch rukou vzít. Ami R: Přišli zpívat jen a hrát, G F C trochu si postěţovat, ţe se jim moc stejská, Ami ţe tak strašně máme práce, G F C ţe uţ nezbývá nám na ně vůbec čas. 3. Váţný, aţ by člověk brečel, čelem do zdi naráţej', potom s natlučeným nosem zase dál, s léty mnohý člověk pochopí a radši zapomene to, co tolik chtěl. R: C Ami G C

Hopsinky ( Jan Nedvěd )

A 1. Sundej kabát, sedni si sem k nám E7 a mlč a poslouchej a vem si hopsinku, co mám, my jsme se sešli, abysme si hráli, to víš, co starostí je teď, A tak jestli chceš si s námi hrát, dej ruce na stůl a seď. A R: V kytarách zapláčou si Bílý skály a na nich pampelišek ţlutej květ, D7 přijde i kovboj, co mu bůhvíproč říkaj', ţe uţ je poslední, tak na zdraví a na umění brečet, A aby nám Montgomery zpíval dál, E7 je lepší protloukat se, neţli někde brečet, A A7 prosit o kostku cukru, co dá král. 2. Kdyţ neumíš zpívat, pískej nebo tluč, nebo si do kuchyně skoč a dvě lţíce si puč, v Rikatádu dělej třeba koně, v Panence řetízky a tak, nebo si lehni na stůl, zavři oči, spi a dělej Mrtvej vlak. R: A E7 A

Hrobař ( Premiér )

H 1. V mládí jsem se učil hrobařem, G#mi jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, E F# kopat hroby byl můj ideál. C 2. Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem, Ami s černou rakví, s bílým pomníkem, F G toho bych se nikdy nenadál. 3.=1. 4.=2. 5. Ţe do módy přijde kremace, černý hrobař bude bez práce, toho bych se nikdy nenadál. 6. Kolem projel vůz milionáře, záblesk světel pad mi do tváře, marně skřípěj' kola brzdící. 7. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám, tam se s černou rakví neshledám, sbohem, bílé město zářící. 8. Sbohem, moje město, vzpomínat budu přesto, jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč. 9. Na na na ...

Hrušky ( Pavel Dobeš ) C 1. Za našu stodolu hruška maslova G C a za ňu stoji dřevjany plot, za plotem meška rodina Bušova, G C povim vam o nich takovy hlod. 2. Raz idu ze šichty a vidim Bušku G C - kolera jasna, něvidi plot. Drape se s kyblem na našu hrušku, G C takovy je to zgyzděny rod. F R: "Pomahej Panbuh" - hned, jak ju zjavim, C červeny zlosťu ulisně pravim: "Hledatě bryle, tuš, to se bavim, G C D7 tuš to sem přišel akorat vhod," aů. G 3. Napoly mrtva pod ovocnanem D G leţela Buška - moja oběť. Všeci mysleli, ţe je s ňu amen, D G dokuď nězačla na hubě mleť. C R: Vyškantovala, pry esli sem chory, G kdyţ cely svět řeši uzemni spory mirovu cestu - no, braly mě mory D G A7 a ozval se mi v ţaludku vřed, aů.

D 4. Povidam:"Kdyby šlo enem o politiku, A D to bysme spolu popili, našli bysme si drahu putyku A D a tyděň by sme řešili. G R: Vy stě si ale popletla pojem, tu idě o hrušky a mam taky dojem, D ţe to se řeši jedině bojem A D E7 za pouţiti nasili," aů. A 5. Za našu stodolu hruška maslova E A a za ňu stoji ţelezny plot, ostnate draty, brana dubova E A a štyry dogy hlidaju vchod.

Hučka ( Michal Tučný )

G 1. Hučku svou na pozdrav smekám, Ami světla vlaků vidím plát, D tak na svůj nárazník čekám, C G uţ jsem tě měl akorát. 2. Zejtra ráno, aţ se vzbudíš, zjistíš, ţe se slehla zem a tvůj miláček ţe pláchnul půlnočním expresem. G Ami R: [: Za chvíli uţ budu v dáli, za chvíli mi bude fajn, D C G o tvý lásce, která pálí, nebudu mít ani šajn. :] 3. Nejdřív zní vlakovej zvonec, pak píšťala, je mi hej, konečně vím, ţe je konec naší lásce tutovej. 4. Z kapsy tahám harmoniku, tuláckej song budu hrát, sedím si na nárazníku a je mi tak akorát. R: R:

Hudsonské šífy ( Wabi Daněk ) Ami

C

1. Ten, kdo nezná hukot vody lopatkama vířený G

Ami

jako já, jó, jako já, G kdo hudsonský slapy nezná sírou pekla sířený, Ami

G

Ami G G# Ami

ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. 2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf kdyţ na mělčinu vjel, málo zná, málo zná, ten, kdo neměl tělo ztuhlý, aţ se nočním chladem chvěl, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. F Ami R: Ahoj, páru tam hoď, G Ami ať do pekla se dříve dohrabem, G G# Ami G G# Ami johoho, johoho. 3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků jako já, jó, jako já, ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. 4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil, málo zná, málo zná, kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. R: 5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad jako já, jó, jako já, kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk, kdo je sám, jó, jako já, kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho.

Chodím po Broadwayi (?) D (A) 1. [: Chodím po Broadwayi hladov sem a tam, :] D G chodím po Broadwayi, po Broadwayi, D A D po Broadwayi hladov sem a tam. D R: Singi jou jou jupí jupí jou, A singi jou jou jupí jupí jou, D G singi jou jou jupí, jou jou jupí, D A D singi jou jou jupí jupí jou. 2. [: Moje černé děti mají stále hlad, :] moje černé děti, černé děti, černé děti mají stále hlad. R: 3. [: Práci nedostanu, černou kůţi mám, :] práci nedostanu, nedostanu, protoţe já černou kůţi mám. R: 4. [: A já pevně věřím, ţe zas přijde den, :] a já pevně věřím, pevně věřím, ţe zas bude černoch svoboden. R:

Igelit ( Jan Nedvěd )

G D C G 1. Ukrytý v stínu lesa, igelit, to kdyby přišel k ránu déšť, D G pod hlavou boty, nůţ, tátovu bundu šitou z maskáčů, D CG k ránu se mlhy zvednou a ptáci volaj: hele, lidi, svítá, D G pak větvičky si nalámou na oheň, aby uvařili čaj. Emi D7 G CG R: A všichni se znaj, znaj, znaj a blázněj' a zpívaj' Emi D7 G Ami G a po cestách dál, dál, dál hledaj normální svět. 2. Ukrytý v stínu lesa, kvečeru znavený nohy skládaj, kytara zpívá o tom, jak dřív bylo líp, ten, kdo neví, nepochopí, nepromíjí čas nic, všechno vrátí, ta chvilka, co máš na ţivot, ti uplyne jak od ohýnku dým. R: G D C G *: Ukrytý v stínu lesa, igelit, to kdyby přišel k ránu déšť ...

Jacek ( Jaromír Nohavica )

G D 1. Na druhém břehu řeky Olše ţije Jacek, C G mám k němu stejně blízko jak on ke mně, G D máváme na sebe z říční navigace, C G dva spojenci a dvě spřátelené země, D jak malí kluci háţem z břehů ţabky, C G kdo vyhraje, má z protějšího srandu, D hlavama kroutí česko-polské babky, C G děláme prostě vlastní propagandu. 2. Na mostě přátelství se tvoří dlouhé fronty všelikých věcí za všelikou cenu, já mám však na to velmi úzké horizonty a Jacek velmi nenáročnou ţenu, týden co týden z břehů navigace na sebe řveme:"Chlapče, hlavu vzhůru!", jak je to krásné, moci vykašlat se na celní předpisy a na cenzuru, na na ... 3. Z Piastovské věţe na nás mává kníţe Měšek a směje se, aţ třepe se mu brada, ve zprávách večer běţí horký dnešek, aspoň se máme s Jackem o co hádat, on tvrdí svoje, já zas tvrdím svoje a domluvit se někdy bývá marno, tak spolu vedem pohraniční boje a v praxi demonstrujem Solidarnosc, na na ...

4. Na druhém břehu řeky Olše ţije Jacek, mám k němu stejně blízko jak on ke mně, máváme na sebe z říční navigace, dva spojenci a dvě spřátelené země [: a voda plyne, plyne, plyne dlouhé věky, řeka se kroutí jako modrá šňůrka a my dva háţem kachnám vprostřed řeky krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách. :] Na na na ...

Jarmila ( Pavel Dobeš )

G Hmi 1. Jarmila vţdycky mi radila, D7 G D7 abych pracovní dobu dodrţel, G Hmi dneska mně ale náramně D7 G táhlo domů, a tak jsem prostě šel Emi Jarmila má totiţ dneska narozeniny, D7 proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny, G

Hmi

na stole sklenice, smích slyšet z loţnice, D7

G D7

v předsíni stojí pánské střevíce. 2. Vytahuji z aktovky květiny, uvaţuji, kdo asi přijel z rodiny, tipuji nejspíše na strýce, kdo jiný měl by přístup aţ do loţnice. Kdo jiný, kdo jiný neţ strejda z dědiny, vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný, v ruce mám kytici, uţ stojím v loţnici, vidím, ţe nevymřem po přeslici.

3. Kdepak, jejda, není to strejda, Františku, ty máš boty úplně jak on, přičemţ nechávám prostor úvahám, vyhledávám optimální tón, kterým bych oba dva jednak pohanil, přitom abych nikoho slovem nezranil, takţe jsem chvíli stál, pak říkám:"Krucinál, tebe bych, soudruhu, tady nehledal." 4. Dodnes mě mrzí, ţe jsem byl drzý a ţe jsem pracovní kázeň porušil, dřív neţ o hodinu vypnul jsem mašinu, čímţ jsem rozdělanou práci přerušil. Oba si mě postavili na kobereček a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček, z nevěry nedělám závěry, mrzí mě, ţe jsem u nich pozbyl důvěry.

Jaro ( Fešáci )

Ami C G Ami 1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz, C G Ami tak strašlivou zimu nezaţil nikdo z nás, C G Ami z těţkých černých mraků se stále sypal sníh C G Ami a vánice sílí v poryvech ledových. C G Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá, Dmi G do sýpek se raději uţ nikdo nedívá, C G zvěř z okolních lesů nám stála u dveří Dmi G Ami a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíţ. 2. Jednoho dne večer, to uţ jsem skoro spal, kdyţ vystrašenej soused na okno zaklepal: "Můj synek doma leţí, v horečkách vyvádí, já do města bych zašel, doktor snad poradí." Půjčil jsem mu koně, a kdyţ sedlo zapínal, dříve, neţ se rozjel, jsem ho ještě varoval: "Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!" 3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám, na tu strašnou chvíli, kdyţ kůň se vrátil sám, trvalo to dlouho, neţ se vítr utišil, na sněhové pláně si kaţdý pospíšil. Jeli jsme tou zkratkou aţ k místu, které znám, kterým bych v té bouři nejel ani sám, a pak ho někdo spatřil, jak tam leţí pod srázem, krev nám tuhla v ţilách nad tím obrazem, já klobouk sňal. Ami C G Ami *: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...

Jaro ( Jan Nedvěd )

Ami G 1. Přišlo se jaro ptát, co dělám a která se mi líbí, Ami G jestli jsem pod rozkvetlým stromem uţ pusu dal, C D7 G řek jsem mu o tobě, a ono přikývlo, jako ţe príma, C D7 G do vůně zrození o našem chození jsem mu hrál. G F# F E A7 D7 G R: Mám rád, mám rád, co víc si můţu přát, F# F E A7 D7 mám rád, mám rád, co víc si můţu, A7 D7 A7 D7 G co víc si můţu, co víc si můţu přát. 2. Přišlo se jaro ptát, jestli, kdyţ umím brát, umím i dávat, jestli jsem hodnej, něţnej, milej, jak mám bejt, řek' jsem mu o tobě, a ono přikývlo, jako ţe príma, do vůně zrození o našem chození jsem mu hrál. R:

Jasný jak facka ( Hop Trop )

Emi D C 1. Tak uţ to vře a chlapi vostrý jsou jak meče G D G a ţe maj' vztek, tak pijou, co jen trochu teče, D Ami H7 na lodi jak by měla přijít velká bouře, Emi D C Emi to, co se děje, skoro podobá se vzpouře. 2. Začal si kapitán, co hrozný tvrdil věci, za který drţet by ho měli v pevný kleci, říkal, ţe svět je vlastně velikánská koule, a nikdo nevěřil mu ani na půl coule. Emi G D R: Jasný jak facka, země je placka Ami G a kolem dokola jen oceán, Emi A do tisíc láter, tvrdil to páter, C F D a to je víc neţ kapitán, G D ten kdyţ si nahne, hned ho to táhne Ami G pořád na západ do Indie, Emi A po zlatě prahne, skončí na ráhně C G a dýl neţ tejden nepřeţije. 3. Bylo by snadnější neţ jeho tvrdou hlavu přesvědčit vorvaně anebo mořskou krávu, ţe kdo se jednou vydal do neznámejch proudů, dostal se zaručeně k poslednímu soudu. R:

Jdem zpátky do lesů ( Žalman )

Ami7 D G CG 1. Sedím na kolejích, které nikam nevedou, Ami7 D GCG koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou, Ami7 D G Emi mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu, Ami7 D GD jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já tě dostanu? G Emi R: Z ráje, my vyhnaní z ráje, Ami7 C7 G D kde není uţ místa, prej něco se chystá, G Emi z ráje nablýskaných plesů Ami7 C7 G jdem zpátky do lesů za nějaký čas. 2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe, málo jsi se snaţil, málo šel jsi do sebe, šel jsi vlastní cestou, a to se zrovna nenosí, i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. R: Z ráje... 3. Uţ tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou, a jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou, zabalíme všechny, co si dávaj' rande za branou, v ráji není místa, moţná v pekle se nás zastanou. R: Z ráje...

Je statisticky dokázáno ( Svěrák/Uhlíř )

C 1. Je statisticky dokázáno, Ami ţe slunce vyjde kaţdé ráno, C a i kdyţ je tma jako v ranci, Ami noc nemá celkem ţádnou šanci. F G R:Statistika nuda je, C Ami má však cenné údaje, F G neklesejte na mysli, F C ona vám to vyčíslí. R:Statistika nuda je... 2. Kdyţ drak si z nosu síru pouští a Honza na něj číhá v houští, tak statistika předpovídá, ţe nestvůra uţ neposnídá. R:Statistika nuda je... R:Statistika nuda je... 3. Tak vyřiďte té ctěné sani, ţe záleţí to čistě na ní, kdyţ nepustí ji choutky dračí, tak bude o hlavičky kratší. R:Statistika nuda je... R:Statistika nuda je...

Jedem do Afriky ( Yo Yo Band)

F Dmi B C F Dmi B C F 1. Jedem do Afriky, Dmi jedeme do Zimbabwe, B jedem na hostinu, C špatně to nedopadne. F To co je před náma, Dmi lechtá nás u pupku, B mám strach ţe skončím, C F něčemu v ţaludku ó jé. Dmi B C F Dmi B C 2. Krokodýl zelený fláká se po pláţi, lehce se usmívá vo něčem přemýšlí. Krokodýl zelený fláká se po pláţi, co asi vymyslel ţe na nás doráţí. 3. Jedem do Afriky jedeme do Zimbabwe, jedem na hostinu špatně to nedopadne. To co je před náma lechtá nás u pupku, mám strach ţe skončím něčemu v ţaludku 4. Zebry a ţirafy nemaj co na práci, honěj se se lvama maj z toho legraci. Kdyţ je lvi dohoněj tak je pak seţerou, oni se nezloběj souhlasej s přírodou.

5. Jedem do Afriky jedeme do Zimbabwe, jedem na hostinu špatně to nedopadne. To co je před náma lechtá nás u pupku, mám strach ţe skončím někomu v ţaludku. 6. Náčelník Bokassa chytne tě do lasa, nacpe do lednice masa jak u rasa. President Francie tam taky večeřel, kdyţ slyšel co tam je div z toho neumřel. 7. Jedem do Afriky jedeme do Zimbabwe, jedem na hostinu špatně to nedopadne. To co je před náma lechtá nás u pupku, mám strach ţe skončím někomu v ţaludku. 8. Jedem do Afriky jedem do Afriky jedem do Afriky jedem do Afriky

jedem do Afriky, jedem do Afriky, jedem do Afriky, jedem do Afriky.

9. Jedem do Afriky jedeme do Zimbabwe, Jedem na hostinu špatně to nedopadne, To co je před náma lechtá nás u pupku.

Jedeme za Sluncem ( Roháči )

E G# A E 1. Naši paní domácí, tu můţe trefit šlak, H7 E H7 kdyţ v sobotu odpoledne začne houkat vlak, E G# aţ se jí ty nakynutý buchty připečou, A E H7 E pak jí cestou na nádraţí spustíme tu svou: E G# R: Jedeme za Sluncem a holky mávaj', A E jedeme za Sluncem o kousek blíţ, H7 E E7 A jedeme za Sluncem, no to je nával, H7 E kdo umí, pozdraví, třeba "těpic!" 2. Od pondělka do soboty neumí se smát průvodčí, co léta říká:"Nemám trampy rád," kdyţ to kluci rozbalí a spustí kontrabas, zapomene štípat lístky, chytá druhej hlas. R: Jedeme za Sluncem 3. Obloha se zamračila, moţná bude lejt, nejsme přece z marcipánu ani ţádnej prejt, známe pana hospodskýho, co je hrozně rád, kdyţ zaplatíme, odcházíme a začínáme hrát. H7 E R: + nebo "ahoj!"

Jesse James ( Greenhorns )

G C G 1. Jesse James chlapík byl, hodně lidí odpravil, D7 vlaky přepadával rád, G C G boháčům uměl brát, chudákům dával zas, D7 G přál bych vám, aby jste ho mohli znát.

C G R: Jó Jesse ţenu svou tady nechal ubohou D7 a tři děcka, říkám vám, G C G ale tenhle přítel hadí, ten vám Jesse zradí, D7 G já vím tenkrát v noci prásk ho sám. 2. Jednou vám byla noc, měsíc tenkrát svítil moc, kdyţ tu vláček zůstal stát, kdekdo ví, ţe ten vlak přepad James kabrňák, Jesse sám se svým bráchou akorát. R: 3. Jedenkrát Jesse James sedí doma za stolem a svým dětem vypráví, Robert Ford v nočních tmách připlíţí se jako vrah a on vám Jesse Jamese odpraví. R:

Jiţní kříţ ( Jan Nedvěd )

D 1. Spí Jiţní kříţ, Hmi A jak říkali jsme hvězdám kdysi v mládí, Emi to na studený zemi D Hmi A ještě uměli jsme milovat a spát. 2. Dál, však to znáš, světem protloukal ses, jak ten ţivot pádí, dneska písničky třeba vod Červánku dojmou tě, jak vrátil bys' to rád. Emi D R: Zase toulal by ses Foglarovým rájem Hmi A a stavěl Bobří hráz, Emi se smečkou vlků čekal na jaro, D Hmi A jak stejská se, aţ po zádech jde mráz. 3. Spí Jiţní kříţ, vidí všechna místa, kde jsi někdy byl, to kdyţ, naplněnej smutkem, jsi plakal, plakal nebo snil. R:

Joţin z baţin ( Ivan Mládek ) Ami E Ami 1. Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu, E Ami spěchám proto, riskuji, projíţdím přes Moravu. G7

C

G7

CE

Řádí tam to strašidlo, vystupuje z baţin, Ami

E

Ami G7

ţere hlavně Praţáky, jmenuje se Joţin. C

G7

R: Joţin z baţin močálem se plíţí, C

Joţin z baţin k vesnici se blíţí, G7

Joţin z baţin uţ si zuby brousí, C

Joţin z baţin kouše, saje, rdousí. F

C

G

C

Na Joţina z baţin, koho by to napadlo, F

C

G

CE

platí jen a pouze práškovací letadlo. 2. Projíţděl jsem dědinou cestou na Vizovice, přivítal mě předseda, řek' mi u slivovice: 'Ţivého či mrtvého Joţina kdo přivede, tomu já dám za ţenu dceru a půl JZD!' R:

3. Říkám:'Dej mi, předsedo, letadlo a prášek, Joţina ti přivedu, nevidím v tom háček.' Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl, na Joţina z letadla prášek pěkně klesl. R: Joţin z baţin uţ je celý bílý, Joţin z baţin z močálu ven pílí, Joţin z baţin dostal se na kámen, Joţin z baţin - tady je s ním amen! Joţina jsem dostal, uţ ho drţím, johoho, dobré kaţdé lóve, prodám já ho do ZOO.

Kamínky ( Jan Nedvěd )

D G D A7 1. Bláznivý rána a bez hříchů noc D G A7 a den, co se zdá jako sen, D G D a pořád se zpívá a vypráví jen A7 D a přezdívky zní místo jmen. 2. A ohýnky k ránu a k obědu zas a věčně se jí, co kdo vzal, pak uklidit trávu a sbalit a jít, kouknout se o kousek dál. G D A7 D 3. Bláznivý rána a bez hříchů noc a říčky a útesy skal a na stráni chajda a pod chajdou břeh, kde kamínek z vody sis vzal.

Kdyby tady byla taková panenka ( Žalman )

C 1. : Kdyby tady byla taková panenka, G7 C která by mě chtěla, : F C : která by mi chtěla syna vychovati, G7 C přitom pannou býti. : 2. : Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti, : : ty by jsi mi musel kolíbku dělati, do dřeva netíti. : 3. : Kdybych já ti musel kolíbku dělati, do dřeva netíti, : : ty bys mi musela košiličku šíti bez jehly a nití. : 4. : Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehly a nití, : : ty by jsi mně musel ţebřík udělati aţ k nebeské výši. : 5. : Kdybych já ti musel ţebřík udělati aţ k nebeské výši, : : lezli bysme spolu, spadli bysme dolů, (Ami) byl by konec všemu. :

Kdyţ mě brali za vojáka ( Jaromír Nohavica ) Ami C G C 1. Kdyţ mě brali za vojáka, stříhali mě dohola, Dmi Ami vypadal jsem jako blbec, E F G C G jak i všichni dokola, -la, -la, -la, Ami E Ami jak i všichni dokola. 2. Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti, jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti, -ti, -ti, -ti, a svou zemi chrániti. 3. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil, vzpomněl jsem si na svou milou, krásně jsem si zabulil, -lil, -lil, -lil, krásně jsem si zabulil. 4. Kdyţ přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic, po chodbě furt někdo chodil, tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic, tak nebylo z toho nic. 5. Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla, protoţe mladá holka lásku potřebuje, tak si k lásce pomohla, -hla, -hla, -hla, tak si k lásce pomohla. 6. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala, řek' jí, ţe má zrovna volnej kvartýr, tak se sbalit nechala, -la, -la, -la, tak se sbalit nechala. 7. Co je komu do vojáčka, kdyţ ho holka zradila, nashledanou, pane Fráňo Šrámku, písnička uţ skončila, -la, -la, -la, jakpak se vám líbila, -la, -la, -la? No nic moc extra nebyla.

Kdyţ se zamiluje kůň ( Svěrák/Uhlíř ) C

1. Kdyţ se zamiluje kůň G

tam někde v pastvinách láskou hlubokou jak tůň C

tam někde v pastvinách. Kdyţ se zamiluje kůň F

koňskou láskou C

zpívejte písničku G

pro jeho klisničku C

nechte ho jít. G

R:Nejkrásnější zvíře F

zvíře pro rytíře C

jmenuje se kůň G

Vaţte si ho, lidé, F

ať nám jich pár zbyde C

Ami

jmenuje se kůň G

jmenuje se kůň. 2.Slečna s bílou lysinkou tam někde v pastvinách bude brzy maminkou tam někde v pastvinách. Vţdyť se zamiloval kůň, koňskou láskou hřívu si navlnil, aby ji oslnil, a cválá k ní.

Kluci to taky nemaj lehký (Antiptáčata) ( Wabi Daněk ) A

1. Na kytaru hrála a zpívala moc krásně, ţe prý holky těţší to maj', já poslouchal a koukal a říkal si: no jasně, je to krása, ještě mi hraj, D

a na lásku jsem myslel a na podobný věci, A

já v hudbě jako po vodě plul, H7

a potom mi to došlo a já jsem zařval: kecy, E

to, co zpíváš, pravdy je půl! D7

A

R: Víš, muţský to taky nemaj' lehký, H7 E

kříţ je občas s holkama ţít, D7

A

víš, muţský to váţně nemaj' lehký, H7 E

A

spíš je to tak, ţe jsme si kvit. 2. Pak sbalili jsme bágly a vyrazili spolu a táhli spolu hromadu let a cejtili se vobčas na pomocnou školu, to jak se s náma vobracel svět, v týhle naší písni změnili jsme větu, takţe trochu jinak teď zní, nehrajeme sami, šli jsme do duetu, zpívá se mnou a já pak s ní, a vona zpívá: R: Víš, muţský to váţně nemaj' lehký, kříţ je s náma holkama ţít, a já na to: víš, ale holky, ty to taky nemaj' lehký, spíš je to tak, ţe jsme si kvit, a teď ten duet: D7

A

víš, nikdo to vlastně nemá lehký, H7 E

A

víš, asi tak musí to být.

Kometa ( Jaromír Nohavica )

Ami 1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, Dmi G7 zmizela jako laň u lesa v remízku, C E7 v očích mi zbylo jen pár ţlutých penízků. 2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, aţ příště přiletí, my uţ tu nebudem, my uţ tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat. Ami Dmi R: O vodě, o trávě, o lese, G7 C o smrti, se kterou smířit nejde se, Ami Dmi o lásce, o zradě, o světě E E7 Ami a o všech lidech, co kdy ţili na téhle planetě. 3. Na hvězdném nádraţí cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, aţ nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. 4. Velká a odvěká tajemství přírody, ţe jenom z člověka člověk se narodí, ţe kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje. R: Na na na ...

5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který uţ neţije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. 6. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, aţ příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my uţ tu nebudem, ale jiný jí zazpívá. R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě ...

Kozel ( Jaromír Nohavica )

G C 1. Byl jeden pán, ten kozla měl, D G velice si s ním rozuměl, C měl ho moc rád, opravdu moc, D G hladil mu fous na dobrou noc. 2. Jednoho dne se kozel splet', rudé tričko pánovi sněd', kdyţ to pán zřel, zařval "jéjé", svázal kozla na koleje. 3. Zapískal vlak, kozel se lek': "to je má smrt", mečel "mek, mek", jak tak mečel, vykašlal pak rudé tričko, čímţ stopnul vlak.

Krtci ( Pavel Dobeš )

G D 1. Chtěl bych poděkovať docentovi z Frydku, C G D ţe třicet korun shrabnul za jednu radu, G D ţe bezvadně mi pomoh', co se tyče krtku, C G D G dodněška jich mam plnu zahradu, caramba. 2. Předloni sem tvrdil bravkovi do oči, ţe mu dam kobzoli denně štyry hrnce, ta sviňa uţ se ke mně slušně předkem něotoči, bo z cele sadby vylezly mi akorat krtince, caramba. 3. Onehdy sem dostal chuť na polsky jidelniček a nastrkal sem do hliny hrubo fazoli, to misto přesně pamatuju podle prazdnych tyček, ale do včilška mě z fazoli břucho něboli, caramba. 4. Předloni to byly ty něšťastne kobzole a na ţvance rozhryzeny telefonni kabl, loni metrak ţita a všecky fazole, kdybysem měl bilancovať, tak bysem ho zabil, caramba. 5. Včera mi od něho přišla jasna zprava: historicky pohled pry krtkum zaručuje na mojich pozemkach dosavadni prava, pry puda patři tomu, kdo na ni pracuje, caramba. 6. Chtěl bych touto cestou vřele poděkovať, pane docent z Frydku, ale čert vas vem, a tych třicet korun si dejtě zaramovať, v ramci dobrych vztahu se soudruţskym pozdravem, caramba.

Kříţek ( Jan Nedvěd )

D Dmaj7 D7 G Emi H7 Emi A7 D Dmaj7 1. Neptej se mě na nic, kdyţ tě blízko mám, D7 G nestačí jen být, jen být, Emi H7 Emi kdyby ţivot náš byl jenom dým a klam, A7 tak ty jsi to, v co uvěřím. 2. Víš, jak člověk někdy bývá strašně sám, smutnej ze svých vlastních vin, s tebou vţdycky pocit, ţe i ţiju, mám, ţe nejím, jenom spím a bdím. D D/C# D/H R: Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam, D/A D/G D/F# jsi můj rým, já verše další vţdycky u sebe mám, Emi A7 co zapadnou, kdyţ napadnou. 3. Udělám ti kříţek palcem na čelo, jak dělávala bába nám, aby ţádný pokušení nesmělo přes práh dveří nikdy k nám. 4. Aby bída, co se o svět pokouší, s kosou chodí duše brát, utekla, a nikdy ať to nezkouší, miluješ mě, mám tě rád. R: D D/C# D/H D/A D/G D/F# Emi A7 R: Dmaj7

Kytka ( Jan Nedvěd )

D G D 1. Otvírám lásku na stránce "rád", A D přišel jsem, milá má, něco ti dát, G D zeptat se, co děláš a jakej byl den, A D pohladit tvář, tu kytku si vem. D G D R: Ty jsi tak jiná, tak jiná, kdo ví, A D jestli má touha tě neporaní, G D ty jsi tak jiná, pojď, ruku mi dej, A D s tebou je celej svět jak vyměněnej. 2. Sedíme tu spolu a slova si jdou, propletený prsty leţí na kolenou, oči jako čert a malinkej nos, ze všech je nejhezčí, tiše, uţ dost. R:

Lachtani ( Jaromír Nohavica ) C F C Ami GC R: Lach, lach, jéé lach, lach jéé : C F C 1. Jedna lachtaní rodina Ami G C rozhodla se, ţe si vyjde do kina, F C jeli lodí, metrem, vlakem a pak tramvají Ami G C a teď u kina Vesmír lachtají, G C lachtaní úspory dali dohromady, G C G koupili si lístky do první řady, C F C táta lachtan řekl:"Nebudem třít bídu" Ami G C a pro kaţdého koupil pytlík arašidů, ó. R: Lach, lach, jéé lach, lach, jéé : 2. Na jiţním pólu je nehezky a tak lachtani si vyjeli na grotesky, těšili se, jak bude veselo, kdyţ zazněl gong a v sále se setmělo, co to ale vidí jejich lachtaní zraky: sníh a mráz a sněhové mraky, pro veliký úspěch změna programu, dnes dáváme film ze ţivota lachtanů, ó. R: Lach, lach, jéé lach, lach, jéé : 3. Táta lachtan vyskočil ze sedadla nevídaná zlost ho popadla: "Proto jsem se netrmácel přes celý svět, abych tady v kině mrznul jako turecký med, tady zima, doma zima, všude jen chlad,

kde má chudák lachtan relaxovat?" Nedivte se té lachtaní rodině, ţe pak rozšlapala arašidy po kině, jé. R: Lach, lach, jéé lach, lach, jéé : C F C 4. Tahle lachtaní rodina Ami G C od té doby nechodí uţ do kina, jé. R: Lach, lach, jéé lach, lach, jéé :

Lilie ( Jaromír Nohavica ) Emi

H7

1. Noční stíny lekaly nás, Emi

H7

kdejaká sůva letící tmou, C

G

zlámaný větve, moţná, ţe laň, Ami

H7

my pomalu dál táhli, dál. 2. Aţ někdo zahlíd' světlo v dálce, tlumený zpívání vítr tmou zanes' aţ k nám, no konečně hrál, někdo tam hrál, písničku hrál. Emi Hmi Emi R: Zazpívej, já k ohni si dám nohy blíţ, Hmi

Emi

povídej, no, koho si potkal a kde tu spíš. 3. u ohně parta v pískovejch blůzách, na krku šátky, lilie, lámou mi palce a já zmůţu se jen: no zaplaťpámbu, ţe uţ. R: Emi H7 Emi H7 C G Ami H7

Louisiana ( Hop Trop )

Emi 1. Ten, kdo by jednou chtěl bejt vopravdickej chlap G D Emi a na šífu kříţit svět ho neleká, teď příleţitost má a stačí, aby se jí drap', G D Emi ať na tu chvíli dlouho nečeká. Emi G D GD G D A Emi R: Louisiana, Louisiana zná uţ dálky modravý, GD GD G D bílá Louisiana, jako víra pevná loď, Emi Hmi Emi podepiš a s náma pojď, taky hned si z bečky nahni na zdraví. 2. Jó, tady kaţdej z nás má ruku k ruce blíţ, kdyţ to musí bejt, i do vohně ji dá, proti nám je pracháč i kostelní myš, nám stačí dejchat volně akorát. R: 3. Aţ budem někde dál, kde není vidět zem, dvě hnáty kříţem vzhůru vyletí, zas bude Černej Jack smát se nad mořem, co je hrobem jeho obětí. R:

Malý bobr ( Jan Vodňanský )

D A G A 1. Kdyţ jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát, D A G D tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád, A G A postaví se na zadní, na zadní, na zadní, D A G D jenom, bobře, nespadni, jenom nespadni. A R1: Prosím vás, buďte tak dobří, dělejte to jako ti bobři, D A D A raději hned po dobrém následujte za bobrem. 2. Kdyţ jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát, dobré jídlo jídá rád, jídá rád, jídá rád, pije mléko, glo-glo-glo, glo-glo-glo, glo-glo-glo, aby mu to pomohlo, dělá glo-glo-glo. R1: 3. Kdyţ jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát, tak si uši myje rád, myje rád, myje rád, vyčistí si pravý zub, levý zub, dupy-dup, a uţ spinká jako dub, spinká jako dub. R2: Prosím vás, buďte tak hodní, dělejte to jak bobři vodní, stejně Jana jako Jan pochodujte do hajan. 4.=1. R1:

Manitou ( Jan Nedvěd )

E 1. Měsíc trpělivě poslouchal to, A čemu ještě včera říkali jsme zpívání, H7 uţ nás zůstalo tak na trojhlas E a ptáci oznámili, ţe brzy přijde svítání. 2. Ještě do ţhavýho přidej trochu jehličí, ať naposled to zavoní, a na hodinky nekoukej, spát půjdeme, aţ zvony ze vsi zazvoní. E7 R: A pěkně podle starých zvyků, A i kdyţ je skoro ráno, dobrou noc si popřejem H7 a poděkujem k východu, E ţe Manitu nám dopřál ještě jeden den. 3. Spousta obyčejnejch věcí tady kolem ještě dovede nás za srdce vzít, starý pádlo, bůhví odkud, a bílej šátek holky, co hledala v řece klid. 4. A ranní slunce, kdyţ se korunami stromů v mlze mezi kmeny prodírá, a šerif, ţe nemůţe spát, tak vezme kytaru a něco naschvál zazpívá. R: R:

Mašinka (?)

D G D R: Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, Em A G D : jede, jede do dáli, veze samý voţralý. : 1. Neusínej, nechoď spát, neusínej, nechoď spát , : aţ do rána bílýho, my budem zpívat a budem hrát. : 2. Lásko má, jsi jediná, do třinácti nevinná, : vyhrnu si rukávy, praštím s tebou do trávy. : R: Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, ... 3. Přijde ke mně průvodčí, kleštičkama zatočí, : lístky prosím - nemám prosím, jak to prosím? to máte tak. : 4. Jel jsem jednou tramvají, pod sedačkou potají, : přistoupila starší dáma, přisedla mi dařbujána. : R: Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, ... R: Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka, ...

Mayovky ( Jan Nedvěd )

Dmi 1. Dávno uţ v polích ztichnul pokřik vran, měsíční záře, vločky poletují tu a tam, Gmi to jednou večer přišla paní Zima Dmi Ami Dmi pozeptat se, co a jak se mám. 2. Dřevěný teplo voní po trámech, nechal jsem vodu ohřát na čaj, na grog na kamnech, pak v rohu u skleničky začal jsem si zpívat o tom, jak dřív bylo líp. Dmi F R: Asi uţ stárnu nebo hloupnu snad, C Gmi já jsem měl mayovky a Wolkera rád, Dmi F a neţ jsem šel s holkou, řek' jsem stokrát snad, C Gmi A jak je mi milá, něţná, hezká, a jak bych chtěl ji mít rád. 3. Najednou všechno se to zvrtlo tak, na pramen ţába sedla a na helmy černej pták, a já si myslím, ţe na tenhle podivnej svět asi nepatřím. 4. Jen ta má Sázava mi občas vrátí chuť se smát, někdy se zastaví tam přítel, děvče, kamarád, pak v rohu u skleničky zpíváme si o tom, jak dřív bylo líp. R: 5.=1.

Medvědi nevědí ( Ivan Mládek ) Ami Dmi Ami E 1. Medvědi nevědí, ţe tůristi nemaj' zbraně, Ami Dmi Ami E Ami E Ami aţ jednou procitnou, počíhají si někde na ně. 2. Výpravě v doubravě malý grizly ukáţe se, tůristé zajisté rozutíkají se po lese. G C R: Na pěšině zbydou po nich tranzistoráky G C a dívčí dřeváky a drahé foťáky, G C C7 medvědi je v městě vymění za zlaťáky, F Fdim C Ami Dmi G C za ty si koupí maliny, med, a slané buráky.

Metro pro krtky ( Jaromír Nohavica ) G C D GCD 1. Prvá, druhá, třetí, čtvrtá, G C D GCD na zahradě krtek vrtá, Emi C G drápy má jak vývrtky, ohoho, Ami C D GCD vrtá metro pro krtky, ohoho. 2. Rrr ... 3. Kaţdý, kdo si zaplatí, ohoho, smí se projet po trati, ohoho, od okurek po macešky, jé, dál uţ musí kaţdý pěšky, jé. CDGCDGCDGCDGCDG 4.=2.

Modrá ( Žlutý pes )

G D C D 1. Modrá je planeta, kde můţete ţít, G D C D modrá je voda, kterou musíme pít. G D C D Modrá je obloha, kdyţ odejde mrak, F C G modrá je dobrá - uţ je to tak. 2. Modrá je Milka, ta naše kráva, modrá je prej v Americe tráva. Modrá údajně je polární liška senzačně modrá je i moje vojenská kníţka. C G R: Jako nálada, kdyţ zahrajou poslední kus F C F G Modrá je naděje, láska i moje blues C G Jako barva, kterou mám prostě rád F C G Modrá je dobrá - uţ je to tak 3. Modrá je Raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka. Velká rána je modrej přeliv, modrý oko má i černej šerif. R: Jako nálada...

Modlitba vodáka ( Jaroslav „Samson“ Lenk )

C Ami F G 1. Ať jsou šlajsny plný vody, ať jsou vlny mohutný, C Ami F G aby naše něţný lodi nedrncaly vo šutry, C Ami F G ať mě peřej prudce vcucne, ať tam vlítnu s kuráţí, C Ami F G C aţ mý tělo v noci usne, ať ho nechaj' komáři. Ami F G R: Vţdyť je toho, Boţe, málo, vod tebe chci jen, C F G C aby nás tvý slunce hřálo tenhle letní den. 2. Ať je kaţdej z naší bandy samej smích a pohoda, ať uţijem spoustu srandy, ať se kudlou nebodá, ať se všichni kamarádi, co se sejdou na vodě, naučí hrát na kytary, ať to frčí v hospodě. R: 3. Ať mám holku-kamaráda, ať se liší vod husy, ať mě má ta holka ráda, pádlovat uţ nemusí, pojedu s ní, kam si přeje, aţ na hříšný Tahiti, ať se na mě hezky směje a nedělá "ty-ty-ty". F G C R: + [: [: [: tenhle letní den ... :] :] :]

Mokrý duše ( Hop Trop )

Ami Emi Ami 1. My seděli to zamračený ráno Emi D u řeky, jen kousek za městem, F C Ami G na obrácený lodi, u grogu, jak to chodí, Dmi G E7 se vysmívali všedním starostem. 2. Ta kytara, co dal mi s sebou brácha, kterej říkal:"Moc ji nevomlať!", za všechny prachy stála, hlavně, ţe trochu hrála, ta překliţková hrůza, laď jak laď! F Bb F R: Partu cvoků, co maj' duši mokrou, Dmi C G ţivot jednou do cesty mi dal, F C [: jsem rád, ţe to tak bylo, to se mu podařilo, Dmi G C C7 E7 sám bych si snad líp nevybral. :] 3. Na břehu kalný spěchající vody, kolem který vede stará trať, my zpívali a hráli jen vo tom, co jsme znali, a i kdyţ trochu falešně, tak ať! F Bb F R: + partu cvoků, co maj' duši mokrou ...

Morituri te salutant ( Karel Kryl )

Emi D Ami Emi 1. Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína G Ami D7 G a šedé šmouhy kreslí do vlasů Ami D G H : a z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná, Emi D Emi D Emi D(-) a pírka touhy z křídel Pegasů. : 2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma, má v ruce štítky, v pase staniol, : a z očí chtíč jí plá, kdyţ háţe do neznáma dvě křehké snítky rudých gladiol. : D R: Serţante, písek je bílý jak paţe Daniely, Emi počkejte chvíli! Mé oči uviděly D7 tu strašně dávnou vteřinu zapomnění, Emi D7 serţante! Mávnou, a budem zasvěceni! Emi D Emi D Emi H7(-) Morituri te salutant, morituri te salutant! 3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá a písek víří křídlo holubí, : a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá a zvedá chmýří, které zahubí. : 4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína, mosazná včelka od vlkodlaka, : rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína a děsně velká bílá oblaka. : R:

Moţná, ţe se mýlím ( Jaromír Nohavica )

C Fadd9 1. Mám rozestláno na posteli pro hosty, C Fadd9 zuby si čistím cizím zubním kartáčkem, C Emi já, snůška zděděných vlastností F Dmi G a obyvatel planety Zem, F C bláznivé Markétě zpívám druhý hlas, Dmi F C jsem tady na světě na krátký víkend na cestovní pas. 2. Pan farář nabízel mi věčný ţivot, říkal: musíš, chlapče, přece v něco věřit, a já si dal nalačno jedno pivo a spatřil anděly, jimţ pelichá peří, bláznivé Markétě zpívám druhý hlas, jsem tady na světě, dokud nevyprší můj čas. C FC FC R: Moţná, ţe se mýlím, moţná se mýlím, Emi F C snad mi to dojde léty, snad mi to dojde léty, FC FC mám na to jenom chvíli, dojít od startu k cíli, Emi F C a tak si zpívám, a tak se dívám, a tak si dávám do trumpety. 3. Jsou prý věci mezi nebem a zemí, já o nich nevím a moţná měl bych vědět, já nikdy nikomu jak Jeţíš nohy nemyl, já nechtěl nikdy na trůnu sedět, bláznivé Markétě zpívám druhý hlas, jsem tady na světě, dokud nevyprší můj čas.

4. Vy, náčelníci dobrých mravů, líbezní darmopilové a marnojedky, proutkaři pohlaví a aranţéři davů, vy jste mi nebyli na svatbě za svědky, bláznivá Markéta, ta mi svědčila, ţe kdo vchází do světa, jako bys' vypustil motýla. C FC FC R: Moţná, ţe se mýlím, moţná se mýlím, Emi F C snad mi to dojde léty, snad mi to dojde léty, FC FC mám na to jenom chvíli, dojít od startu k cíli, Emi F C Fadd9 C Fadd9 a tak si zpívám, a tak se dívám, a tak si dávám do trumpety. 5. V pokoji, kde jsem včera spal, vypnuli topení a topila krása, měli jsme na sobě jen flaušový šál a já jsem křičel, ţe láska je zásah, bláznivá Markéta ať nám zapěje, ţe aţ sejdem ze světa, čáry máry fuk, nic se neděje, nic se neděje, nic se neděje ...

Můj pes ( Jaromír Nohavica ) A E F#mi E D E A E F#mi E D E A E A E

F#mi E

1. Můj pes je gróf mezi psy, A

Hmi

E

co chlup, to skvost, co zub, to hrouda zlata, A

E

F#mi E

ocasem dělá D

elipsy,

E

AE

kdyţ vrčí na štěňata. 2. Můj pes je psem z Anglie, po otci lord, po mámě lady, hodný na hodné lidi je a zlý je na obejdy. D

E

A

D

E

A

R: Můj pes má duši, čtyři nohy, ocas a uši, D E

A

H

E

chlupaté tělo, krásné, chytré, ale tvrdohlavé čelo, D

E

A

D

E

A

jí jenom maso a kosti, kouše debilní hosti, D

E

A

Hmi

E

A

jinak se chová vhodně, já ho miluji hodně. 3. Můj pes je psí prototyp, on modelem být mohl psímu sousoší, od pondělí do soboty prolenoší. 4. Můj pes je rek - hrdina, běda lumpovi, jenţ by na práh šláp', slupnut by byl jako malina, á, ten chlap. R: Můj pes má sílu, jak se má k jídlu, tak i k dílu, pelech má u kredence, vysoké je inteligence, jí jenom maso a kosti, kouše debilní hosti, jinak se chová vhodně, já ho miluji hodně. A E F#mi E A *: My dog is dog number one yeah ...

Na kameni kámen ( Jan Nedvěd ) C

1. Jako suchej,starej strom, Fmaj7

jako všeničící hrom, C

jak v poli tráva Fmaj7

připadá mi ten náš svět, plnej řečí, Ami

G

C

a čím víc, tím líp se mám. Fmaj7

R: Budem o něco se rvát, Ami

G

aţ tu nezůstane stát C

na kameni kámen, Fmaj7

a jestli není ţádnej Bůh, Ami

G

tak nás vezme země - vzduch, C

no, a potom amen. 2. A to všechno proto jen, ţe pár pánů chce mít den bohatší králů, přes všechna slova, co z nich jdou, hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou. R:

3. Moţná jen se mi to zdá, a po těţký noci přijde, přijde hezký ráno, jaký bude, nevím sám, taky jsem si zvyk' na všechno kolem nás. R:

C Fmaj7 Ami G C Laj la laj ...

Na pranýři ( Pavel Dobeš ) C G7 C 1. V hospodě Na pranýři dneska vůbec nezapadá slunce F G7 C a zavírá se o hodinu dýl F G7 C Ami na počest traktoristy Šulce, D7 G G7 co se včera znovu narodil. 2. Sedíme, a je uţ po půlnoci a číšník nese další rundu s kofolou, posloucháme, jaký je to pocit, kdyţ se člověk nechtě stane mrtvolou. 3. Je to, jako kdyţ vám pole pod traktorem někam uhne a pluh nemůţe brázdu zachytit, blbý na tom je, ţe člověk ztuhne a nemůţe to nijak ovlivnit. 4. Pak vás dají do společné šatny, zhasnou světla a zapnou chlazení, norkový koţich by nebyl špatný, a něco od Rettigové ke čtení. 5. Po městě pendluje černý stejšn, jednoho dne pro vás přihasí, neuslyšíte congratulation, odveze vás v kaţdém počasí. 6. V očích máte smrt a na tacháči deset nebo dvacet a stuha s tím, jak měli vás rádi, příjemně šimrá pod nosem, kdyţ uţ si ten úřad s kosou na vás zased', ukryje vás nejlíp černozem. 7. Jen černé turistické značky vaši cestu nyní měří a nepomůţe uţ ţádné snaţení, pomůţe jen to, v co člověk věřil, dokud ještě chodil po zemi.

8. Všechny nás to pomyšlení zebe, jedni se bojí a druzí strachují, my nevěříme v peklo ani nebe a natoţ v lidi, co nás sledují. 9. Vytvořili jsme si svoje vlastní báje, my nechcem mezi ţádný čerty rohatý, pojedem do březového háje a rozptýlit se dáme děvčaty. 10. Aţ to na nás přijde, tak ať muzika hraje, dechovka ať stojí před vraty, pojedem do březového háje G7 C a rozptýlit se dáme děvčaty.

Nad Sázavou ( Jan Nedvěd )

Emi 1. Do noci před tunelem zahouká Ami poslední vlak, co veze opoţděný nádraţáky domů spát, H7 zhasni tu písničku a napít mi dej, Emi Emi/D Emi/C Emi/H před spaním chci si ještě přečíst pár hvězd, Ami ta řeka je jak pohádka, H7 Emi co vyprávěli naši v chajdě, kde byl klid. 2. Mravenčí skála plná našich jmen a praţce plný hřebů, z kterých jsi si letopočet přečíst moh', viadukt, kam ses chodil učit bát, jak strašně duní, kdyţ projíţdí vlak, a táta s mámou, co foukali nám rány, kdyţ chodili jsme domů spát. E7 Ami D7 G C R: Nad Sázavou, nad Sázavou, občas vzpomene si člověk asi Ami H7 Emi na ty časy krásný, kdy zpívali jsme Brontosaury, Spirituál. 3. Do noci před tunelem zahouká poslední vlak, co veze opoţděný nádraţáky domů spát, u trati ostruţiny vykvetly zas, v Sázavě zase prej je hromada ryb, a dokonce prý indiánský teepee se tu objevilo, bude líp. R:

Nad stádem koní ( Buty ) D

A

1. Nad stádem koní Em

G

podkovy zvoní, zvoní, D

A

černý vůz vlečou Em

G

a slzy tečou a já volám: 2. Tak neplač můj kamaráde, náhoda je blbec, kdyţ krade, je tuhý jak veka a řeka ho splaví, máme ho rádi. C

G

A

*: No tak co, tak co, tak co. 3. Vţdycky si přál, aţ bude popel, i s kytarou, vodou ať plavou, jen ţádný hotel s kříţkem nad hlavou. 4. Aţ najdeš místo, kde je ten pramen a kámen, co praská, budeš mít jisto, patří sem popel a kaţdá láska. *: No tak co, tak co, tak co. 5. Nad stádem koní podkovy zvoní, zvoní, černý vůz vlečou a slzy tečou a já šeptám: D

A

R1: Vysyp ten popel, kamaráde, Em

G

do bílé vody, vody, D

A

vyhasnul kotel a náhoda je Em

GDGDG

štěstí od podkovy.

G D A G R2: Vysyp ten popel, kamaráde, G D A G do bílé vody, vody-y, G D A vyhasnul kotel a náhoda je Em GDGDG štěstí od podkovy. R2: Vysyp ten popel, kamaráde, ... R2: Vysyp ten popel, kamaráde, ...

Narozeninová ( Svěrák/Uhlíř )

G G7 1. Guláţ má narozeniny, C my máme přání jediný, D7 G C štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, G D7 G hlavně to zdraví. 2. Dobré je ţe jsi na světě, koukni jak rádi máme tě, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví. D7 G R: Zvedněte číše do velké výše, D7 G je tady moštu jak pro celý pluk, a proto: D7 G ťukneme jednou, ťukneme dvakrát, D7 G D7 G ťukneme třikrát, víc uţ ani ťuk. 3. Lokni si jako krokodýl, budeš tu s námi o to dýl, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví. 4. Kdyţ uţ se člověk narodí, dej Bůh, ať málo marodí, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví. R: Zvedněte číše ... 5.=1.

Něco o lásce ( Pavel Dobeš )

C F C 1. Za ledovou horou a černými lesy F C je stříbrná řeka a za ní kdesi F C Dmi G stojí domek bez adresy a bez dechu, F C bydlí v něm - nechci říkat 'víla', F C ale co na tom, i kdyby byla, F C před lidmi se trošku skryla Dmi G C a víme o ní hlavně z doslechu. Dmi G R: Ţe lidi rozumné blbnout nutí C C/H Ami a není na ni nejmenší spolehnutí, Dmi G C C/H Ami co ji zrovna napadne, co udělá: Dmi G z puberťáků chlapy a z chlapů puberťáky, C C/H Ami o ţenských nemluvím, tam to platí taky, Dmi G C a uráţlivá je a hořkosladkokyselá. Dmi G C C/H Ami R: Genetičtí inţenýři lámou její kód, Dmi G C C/H Ami po Praze se o nich šíří, ţe jezdí tramvají, Dmi G C C/H Ami strkají hlavy pod vodovod Dmi G C a pak i oni nakonec podléhají.

R: A holubicím dál rostou křídla dravců, druţstevním rolníkům touha mořeplavců a lásce, té potvoře, sebevědomí, ţe jednou bude vládnout světem, tedy i nám a po nás našim dětem, které na tom budou stejně špatně jako my. R: Kdyţ chlap zmagoří láskou, utíká za ní, platí i s úroky a napočítá s daní, u ţenských je to přímo námět na horor, papuče letí pod pohovku, nákupní tašky padaj' na vozovku, ať si tramvaj zvoní, ať se zblázní semafor. 2. Aţ vám ta potvora zastoupí cestu, sedněte na zadek a seďte jak z trestu, jen ať si táhne, jak to dělají vandráci, láska se totiţ, i kdyţ je prevít, nikomu dvakrát nemůţe zjevit, láska se totiţ, i kdyţ je prevít, nevrací. 3. A nesmí vám to nikdy přijít líto, kupte si auto a cucejte Chito, odreagujte se psychicky, protoţe jestli byste na ni měli myslet, to radši vstaňte a jděte za ní ihned, utíkejte, neţ vám zmizí navţdycky. R: Převrhněte stůl, opusťte dům, fíkusy rozdejte sousedům, nechte vanu vanou, ať si přeteče, na světě není větší víra, pro ţádnou z nich se tolik neumírá ani v ţádné jiné zemi na světě. R: Hm hm hm ...

Není nutno ( Svěrák/Uhlíř )

A Hmi 1. Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, E7 A E(-) hlavně nesmí býti smutno, natoţ aby se brečelo. 2. Chceš-li, trap se, ţe ti v kapse zlaté mince nechřestí, nemít ţádné kamarády, tomu já říkám neštěstí. F#mi A F#mi A R: Nemít prachy - nevadí, nemít srdce - vadí, F#mi A F#mi D E zaţít krachy - nevadí, zaţít nudu - to vadí. 3.=1. 4.=1.

Nevadí ( Wabi Daněk ) A E 1. Napůl jako hrou a napolovic váţně, D A čerstvou maturitou zmuţnělý, E chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlaţně D AE na tvý bubnování nesmělý, A E hlavu plnou věd a nadějí svý mámy, G D AE zkoušky přijímací, potom pád, A E znalosti jsi měl, cos neměl, byli známí, D A takţe litujeme, za rok snad, Hmi F#+ Hmi7 E A a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola, čekáš předvolání kaţdej den, předvolání máš, a na něm: vlast tě volá, takţe za dva roky s úsměvem, dva roky vzal čert, a za nějakej týden stojíš na radnici s holkou svou, bylo to s ní fajn, tys věřil, ţe to vyjde, kde tvý nebetyčný plány jsou, a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy, prej, ţe ve dvou se to táhne líp, jenţe uţ jste tři, a máma s dvěma bráchy, starej dvoupokoják - špatnej vtip, tak jste ţili rok v tý supertěsný kleci, vzteky vysušení jako troud, potom jeden den si ţena vzala věci, další připomínky řešil soud, a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

4. Uţ jsi dlouho sám a věci, co se stanou, se tě nedotýkaj', byl jsi bit, všechno uţ jsi vzdal a postavil se stranou, vzal sis dovolenou, chceš mít klid, osamělý dům u rychlíkové trati, oči za záclonou zapranou, vlaky jedou dál a málokdy se vrátí, ţivot nemá brzdu záchrannou, tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...

Niagára (?) D A7 1.Na břehu Niagary, stojí tulák starý, D na svou první lásku vzpomíná. A7 Jak tam stáli spolu, dívali se dolů, D aţ jim půlnoc spadla do klína. A7 D R.Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci, D7 G D A7 D /:komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci:/ 2.Střemhlav do propasti padá proud, na něm vidím tebe děvče plout, /:škoda ţe ten přelud krásný nelze obejmout:/ R. 3.Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí i ten nejkrásnější jara květ i ten kvítek jara vzala Niagára a nevrátí jej nikdy zpět. R.

Novorozeně ( Jaromír Nohavica )

Emi D 1. Novorozeně nic neví o jméně D7 G H7 a nezná důvody, prostě se jednou narodí, Emi D a pak je naţivu v nekonečném údivu, D7 G H7 nahý uzlík z postele, neví, ţe cejch má na čele, Emi D hvězdu nebo kříţ, to se tak rychle nedozvíš, D7 G H7 jako kůzle na seně spí novorozeně. 2. A pak se ţivot rozběhne, jako kdyţ tráva polehne, z máminy loktuše je vidět srpek Venuše, planetu naděje, ţe kdyţ dneska špatně je, tak třeba zítra nebude, zastav svá kola, osude, osud se ale nedívá, supí jak lokomotiva, špalírem fáborů směrem nahoru. 3. A pak před branou dlouhé fronty nastanou, doleva-doprava, k tomu muzika vyhrává písně veselé a černí andělé nám svítí na čelo, tak fidlej, kapelo, a hrej nám do tance, jenom ať vlajou monstrance, nepoznačení budou spaseni ...

Obluda ( Jaroslav „Samson“ Lenk ) Ami 1. Jó, dvěstě nás tam bylo na brize do Číny C

E

a furt se jenom pilo, aţ tuhly ledviny, F

G

C

E

a kdyţ uţ bylo k ránu a všichni pod vobraz, Ami

C

G

křik plavčík na stoţáru, a hlásek se mu třás: C

F

C

F

R: Já tady nebudu, já vidím vobludu, C

F

C

G

já vocaď pryč pudu, jímá mě strach, C

F

C

F

chyťte tu vobludu, seţere palubu, C

F

C

E

Ami

tohle je vo hubu, ach, ich, och, ach. 2. Má vocas dvěstě sáhů a ploutev přes hektar a zubů plnou hubu, a rozcvičuje spár a rozčileně mrká svým vokem jediným, a páchne, řve a krká a z tlamy pouští dým. R:

3. Rum kapitánem hází, chce pálit z kanónu, zapomněl, ţe ho v září prochlastal v Kantonu, kdyţ uviděl tu bídu, hned zpotil se jak myš, poklekl k komínu, pěl: K tobě, Boţe, blíţ. R:

4. Náš kormidelník chrabrý je drsná povaha, zalehl u zábradlí a házel flaškama, kdyţ na vobludě bouchl kanystr vod ginu, tu přízrak vztekle houkl a vlítl na brigu. R:

5. Tři stěţně rozlámala na naší kocábce, však ztuhla jako skála, kdyţ čuchla k posádce, pak démon alkoholu ji srazil v oceán, my slezli zase dolů a chlastali jsme dál. R:

Okoř (?) G 1. Na Okoř je cesta jako ţádná ze sta, D7 G vroubená je stromama, kdyţ jdu po ní v létě, samoten na světě, D7 G G7 sotva pletu nohama, C G A7 D7 na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad, G tam zapadli trampi, hladoví a sešlí, D7 G začli sobě notovat. G D7 R: Na hradě Okoři světla uţ nehoří, G D7 G bílá paní šla uţ dávno spát, D7 ta měla ve zvyku podle svého budíku G D7 G G7 o půlnoci chodit strašívat, C G od těch dob, co jsou tam trampové, A7 D7 nesmí z hradu pryč, G D7 a tak dole v podhradí se šerifem dovádí, G D7 G on jí sebral od komůrky klíč. 2. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva, ţe byl Okoř vykraden. nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes', nikdo nebyl dopaden, šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici, místo, aby hlídal, vášnivě jí líbal, dostal z toho zimnici.

Pálava ( Kamelot )

D A Hmi G D A Hmi G D A 1. Uţ se vracím do vinic pod Pálavou, Hmi G smutek ztrácím, den je malou oslavou, D A v duši mír i ostny bodláků, Hmi G ve čtyři ráno kouká slunce do mraků. D A A to mám rád, kdyţ se noci mění v den Hmi G vlhkou hlínu a kříţ za Mikulovem. D A Můţu stát a křídla roztáhnout, Hmi G zavřít oči, moţná letět, moţná plout. A D R: A tak vítám léto, A G je tak blízko nás, A GD další nádherný léto Emi A D je blízko mě i vás. 2. Uţ se vracím a jdu horou vysokou ke svým štacím, letí kachny oblohou, k jezerům, kde hoří láskou pár, anebo k ohni, kde kluci mlátí do kytar. Malíř den počkal na vítr co vál a Liščí kopec uţ líp nenamaloval, je tolik krás, co nejdou obejmout, zavřu oči, můţu letět, můţu plout.

Parta z ranče „Y“ ( Jaromír Nohavica )

D G D A7 1. Kaţdé ráno sjíţdí z hor ta parta z ranče Ypsilon, D G D A7 D mezi nima jede na koni ten kovboj jménem John. 2. Tam dole u řeky stojí opuštěnej srub, nedávno tam ještě bývala má plavovlasá Ruth. 3. Co asi stalo se s mojí plavovlasou Ruth, co asi stalo se, ţe opustila srub. 4. Vrátíš-li se jednou zpět, tak přijď se na mě podívat, tebe, moje plavovlasá Ruth, budu mít stále rád. 5. Tam dole u řeky stojí opuštěnej strom, nedávno se na něm oběsil ten kovboj jménem John.

Pijte vodu ( Jaromír Nohavica ) C R: : Pijte vodu, pijte pitnou vodu, G C pijte vodu a nepijte rum ! : C 1. Jeden smutný ajznboňák G C pil na pátém nástupišti ajrkoňak, C huba se mu slepila G C diesellokomotiva ho zabila. R: 2. V rodině u Becherů becherovku pijou přímo ze dţberů, proto všichni Becheři mají trable s játrama a páteří. R: 3. Pil som vodku značky Gorbačov potom povedal som všeličo a volačo, vyfásol som za to tri roky, teraz pijem chlórované patoky. R: 4. Jestes my chlopci z Warszawy, chodime pociagem za robotou do Ostravy, štery litry vodky i mnuţstvo piv, bardzo fajny kolektiv. R: 5. Jedna paní v Americe ztrapnila se převelice, vypila, na ex rum, poblila jim Bílý dům. R:

Píseň karavany ( Perpetual Vagabonds)

F Gmi F Gmi F Gmi F Gmi F Gmi F 1. Dříve neţ slunce nad údolím začne hřát Gmi Ami C GC my na cestu dlouhou se musíme dát Ami C GC Aţ k vzdáleným horám jeţ k nebesům ční F Gmi F Gmi F Gmi I kdyţ únava krutá jiţ schvátila nás 2. Naše vůle vše zlé překoná jdeme dál Nám zabloudit nedá na nebesích pán Aţ se náš sen splní najdem zlatej důl Na březích Sacramenta nás štěstí čeká Naše vůle štěstí čeká, jdeme dál , jdeme dál, jdeme dál

Píseň malých pěšáků ( Žalman ) G C D 1. Je nás víc neţ loni, G C D obyčejnejch pěšáků, Hmi C chodíme hledat víru svou, G D v dlaţbě ukrytou, jsme děti ulice. 2. Ráno bývaj smutný nádraţí, lásky odjíţděj' se vdát, na peróně stojí schoulený, s dálkou snoubený pěšáci silnice... F G R: Má svou jistou píseň, F G s košilí kdo spí drátěnou, Hmi C ó, lidé, tiše půjdem G D G do starý vrby zvolat: hallo, jdem dál, hallo. 3. Jednou zuje pěšák boty svý na šachovnici světa rád, vykouří doutník, lehne si do stoky pod širák a bude snít. 4. O malých dětech na nádraţí, co hledaj' mámy a duši svou, ptáci pod křídly je ukryjou a pak v objetí s nimi odletí. R: 3. Půlnoční vítr uţ vyhrává píseň malých pěšáků, ulicí smutkem dláţděnou, tichou dálnicí, tichou dálnicí půjdem dál...

Píseň pro Jakuba ( Jaromír Nohavica )

C F C 1. [: Naše první lásky jsou jako báby bezzubé, F C jako báby bezzubé, kdyţ olizují cukrlátka. :] F Ami G C R1: [: Proč se nám směješ, ty můj malý, nerozumný Jakube, F G ţe to snad vezmeš jiným směrem, vezmeš hopem, vezmeš C zkrátka. :] 2. [: Pejsek zaštěká, a uţ mu na nos dají náhubek, misku guláše mu podstrčí a zarýglují vrátka. :] R1: F G C R2: Jakube, Jakube, Jakube, Jakube, F G C no to jsem zvědav, jak ti bude, aţ ti roků přibude, F G C Jakube, Jakube, Jakube, Jakube, F G C věř, ţe to všechno uţ tu bylo a zase bude. 3. [: Kdyţ není co do huby, tak se bije na buben, špejle z jitrnic se předělávají na párátka. :] R1: 4. [: Tolik trubačů a hasičmajstrů dulo do trubek, aţ z té kupy moudrosti světu vyrašila bradka. :] R1: R2:

Písnička na dobrou noc ( Jan Nedvěd )

D A7 1. Kdyţ zavíráš oči, má lásko, víš, G A7 tuhle chvíli mám strašně rád, D A7 kdyţ spánek ti stoupá aţ k víčkům, G A7 na ruku mou ještě chceš svoji dát. D Emi R: Pak uţ touláš se, touláš v představách snů, A7 D a snad moţná v nich ţiju i já, Emi někde před vaším domem či u řeky snad A7 D mě vidíš s kytarou stát. 2. Kdyţ zavíráš oči, má lásko, víš, tuhle chvíli mám strašně rád, kdyţ zhasnem a oknem k nám proklouzne noc, s mými vlasy si chvilku chceš hrát. R: 3. Kdyţ zavíráš oči, má lásko, víš, tuhle chvíli mám strašně rád, kdyţ poslední pusou mi dobrou noc dáš, noční ticho nám začíná hrát. R: Pak uţ touláš se, touláš v představách snů, a snad moţná v nich ţiju i já, někde před vaším domem či u řeky snad mě vidíš na kytaru hrát. R:

Pod dubem, za dubem ( Svěrák/Uhlíř )

Ami 1. Pod dubem, za dubem - tam si na tě počíháme, E G7 pod dubem, za dubem - tam tě voškubem. C R. Loupeţníci z povolání, to jsou páni, to jsou páni, G loupeţníci z profese, nejlepší jsou v okrese. C My řekneme: "Růce vzhůru" a hned máme peněz fůru, G C E ţádné jiné řemeslo nikdy tolik neneslo. 2. Pod dubem, za dubem - tam si na tě počíháme, pod dubem, za dubem - tam tě voškubem. R. Hloupý koupí, chytrák loupí, dej sem cukr, dej sem kroupy, seď, formánku, na houni, přepadli tě vrahouni! Loupeţník je nesmlouvavý, loupení ho strašně baví, co šlohne, to nevydá, jelikoţ je nelida. 3. Pod dubem, za dubem - tam si na tě počíháme, pod dubem, za dubem - tam tě voškubem. R. Špatná věc se podařila, hrubá síla zvítězila, tak to chodí na světě, na vzdory vší osvětě. Loupeţníci z povolání, to jsou pání, to jsou páni, loupeţníci z profese, nejlepší jsou v okrese.

Podvod ( Jan Nedvěd )

Emi Ami 1. Na dlani jednu z tvých řas, do tmy se koukám, D GCG hraju si písničky tvý, co jsem ti psal, Ami Ami/C Emi je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, Ami H7 půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? 2. Pod polštář dopisů pár, co poslalas', dávám, píšeš, ţe ráda mě máš a trápí tě stesk, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? Ami R: Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou, Emi ti říct, ţe uţ ti nezavolám, Ami D pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy G H7 podved jsem všechno, o čem doma si sníš, Emi Emi/D Emi/C Emi/H Emi Emi/D Emi/C Emi/H

teď je mi to líto. 3. Kolikrát člověk můţe mít rád tak opravdu z lásky, dvakrát či třikrát - to ne, i jednou je dost, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? R: R:

Pohádka ( Karel Plíhal )

G C D G Ami G D G C D G Ami G Emi C D G Ami G D ... Rec: Takhle nějak to bylo: jedlo se, zpívalo, pilo, princezna zářila štěstím v hotelu nad náměstím, drak hlídal u dveří sálu, na krku pletenou šálu, Dědové Vševědi okolo Popelky ţvatlavě slibují šaty a kabelky, kaţdý si odnáší kousíček úsměvu, dešťový mraky se chystaly ke zpěvu, hosté se sjíţdějí k veliké veselce, paprsky luceren metají kozelce a stíny ořechů orvaných dohola pletou se latícím kočárům pod kola, cmudla si přivezl v odřeným wartburgu kámošku z dětství, prej nějakou Sněhurku, vrátný se zohýbá pro tučné spropitné a kdo mu proklouzne, tak toho nechytne, kouzelník za dvacku vykouzlí pět bonů a vítr na věţi opřel se do zvonů. Princové, Honzové, macechy, sudičky, chopí se poháru, noţe a vidličky. "Na zdraví nevěsty, na zdraví ţenicha!", dvě sousta do kapsy a jednou do břicha, náhle se za oknem objevil skřítek, rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi po očku do ucha zazpíval: G D Emi Hmi/D R: Dej mi ruku svou, studenou od okenních skel, C Hmi/D všichni tě mezi sebe zvou C D G Emi Hmi/D C G D a já jsem tu proto, abys šel.

Rec: Na plný obrátky letíme světem, všechny ty pohádky patřily dětem, dneska uţ se neplatí buchtama za skutky, sudičky sesmolí kádrový posudky, obloţen prošlými dluţními úpisy, koukám se z okna a vzpomínám na kdysi, jak se mi za oknem objevil skřítek, rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi po očku do ucha zazpíval: R: 2x

Popelky ( Karel Černoch ) C F G 1. Kolik je v řádku not a kolik nad linkou být smí? C F G Kolik je dětskejch úst co zamkneš pralinkou, kdoţ ví? A proč je, táto, v abecedě před el ká? A řekni, táto, ale váţně, byla Popelka? 2. Proč si dívky rády hrajou na velký? A pak pláčou jako malý Popelky? F G C Popel krásy, hrášek touhy, není lék, F G C F G C při tom schází jen ten pouhý oříšek. 3. Kolik je písku na poušti a kolik tou pouští vede cest? Kdyţ éro zemi opouští, co všechno s sebou musí nést? A můţe se, táto malý změnit ve velký? A řekni, táto, ale váţně, jsou teď Popelky? 4. Je to krásný hrát si věčně s otázkou, je krásný běţet dál i za láskou, věčně prát se, běţet světem, třeba sám, proto fandím dětem a všem Popelkám.

Pořekadla ( Wabi Daněk )

G H7 1. Rád bych se zeptal těch, kteří vědí, Emi C proč místo zlatem platíme mědí, G D proč nejsme bílí a proč jsme jen šedí, C D G Emi ti, co chytrou kaši jedí, C D GCG určitě mi odpovědí: C Hmi R: Ţe z nouze si ţijem a milujem z nouze, H7 Emi C zpíváme málo a kecáme dlouze G D a tváře si myjem v blátivý strouze, C D G Emi kdyţ se čistá neseţene C D GCG ani v lese u pramene. 2. Tak dlouho se dţbánem, aţ ucho upadne, jablko od stromu daleko nepadne, neţ holub na střeše, líp vrabec v hrsti - tohle mi jde proti srsti, zatraceně proti srsti. R: Z nouze si ţijem a milujem z nouze, zpíváme málo a kecáme dlouze a tváře si myjem v blátivý strouze, kdyţ se čistá neseţene, neseţene, a ne ţe ne.

3. Řekni mi, holka, čí je to vinou, ţe ty chceš jiného, on zase jinou, čím je to daný, ţe ti praví se minou, ti nepraví ţe se berou, potom se div neseţerou. R: Z nouze si ţijem a milujem z nouze, zpíváme málo a kecáme dlouze a tváře si myjem v blátivý strouze, kdyţ se čistá neseţene, je to pravda, a ne ţe ne, C D G Emi ţe cesty uţ jsou vychozené C D G Emi a uzené je vyuzené C D G Emi a pivo dobře vychlazené, C D G Emi ţádná nouze vlastně není, C D GCG tak načpak tohle pozdviţení?

Pošťák ( Hop Trop )

Ami G Ami G F 1. Psal jsem ti, brácho, a na ouřad psaní šel dát, C Dmi Ami E7 psaní vo tom, ţe jsem černej, ţe z fleku bych krad, Ami G Am G F z váčku jsem lovil pár centů a šéf mi vtom řek: C Dmi Ami E7 pošťák se nevrátil, jestli bych vzal po něm flek, Ami G Ami G F sáně mi dal, tresky v balíku pro psy a kvér, C Dmi Ami E7 brašnu, v ní lejstra, a po zádech plác mi:"Buď fér!" A D A R: Pošťák se má, za známky neplatí, D C E7 A hlavně kdyţ se s pytlem prachů někam neztratí, D A pošťák se má, a kdyţ se neztratí, D C E7 A za pět roků utopený sáně zaplatí. 2. Ten rok byl divnej, i slunce si přišlo ňák dřív, led se měl hnout, a kdyţ ne, tak to stal by se div, místo jsem našel, kde předjíţdět Kobuk měl jít, dál předák nechtěl a já nerad musel psy bít, zázrakem ţivej pak dostal se na druhej břeh bez psů a sání, a proklínal zbytečnej spěch. R: A D A D C E7 A La la la ...

Pro malou Lenku ( Jaromír Nohavica) Ami D7 G G/F# Emi 1. Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru, Ami D7 G víru, ztrácím víru, a to mě míchá, Ami D7 G G/F# Emi minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli, Ami D7 G kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá. Ami D7 R: Rána jsou smutnější neţ večer, G G/F# Emi z rozbitého nosu krev mi teče, Ami D7 G na čísle 56 109 nikdo to nebere, Ami D7 rána jsou smutnější neţ večer, G G/F# Emi na hrachu klečet, klečet, klečet, Ami D7 G opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek. Ami D7 G G/F# Emi Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji, Ami D7 G dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají: Ami D7 G Emi Ami D7 G Ami D7 G Emi Ami D7 G tú tú tú ... 2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady, vaše vnady mě nebaví a trošku baví, sudička moje byla slepá, kdyţ mi řekla to, co mi řekla, píšou mi z pekla, ţe prý mě zdraví, ţe prý mě zdraví. R:

3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, ţe čtyři roky, to jsou čtyři roky a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde, aţ umřem, říkej, ţes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky, na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde. R:

Prosba ( Jan Nedvěd )

C F9 1. Na tváři stín a pod trikem chlad, C F9 z cesty nekonečný večer na zem jsi spad, C G7 ticho ruší jenom netopýřích křídel šumot a chvat, C C7 spočítáš hvězdy sluncem pozlacený, F C jedna padá, něco můţeš si přát, D# Gmi na bolest lásku, pro lásku klid, F G C v klidu se lidi můţou na lidi smát. 2. Uzavřít kruh, uţ pochodeň plá, stesky do plamenů kaţdej tiše si dá, oheň k nebi sepne ruce, jako by prosit chtěl za tebe, za mě a snad za celej svět, ţe je hloupý čekat a stát, na bolest lásku, pro lásku klid, v klidu se lidi můţou na lidi smát. 3. Na tváři stín a pod trikem chlad, ranní slunce rozdá teplo a uţ nemůţeš spát, ptáci hlásí z korun stromů, ţe nejlepší je vyrazit hned, naposled rozhlédneš se po okolí, neţ vyjdeš, něco můţeš si přát, na bolest lásku, pro lásku klid, v klidu se lidi můţou na lidi smát.

Prouţek ( Jan Nedvěd )

E H7 AE 1. Ten mír, kdyţ za kopcem svítá, A H7 E kdyţ vystřídá se s nocí den, H7 AE a prouţek dýmu z dřeva slunce vítá, A H7 E z kytky motýl vylít ven. E AE R: Někdo škrtne sirkou, někdo zpívá, A E někdo ještě zkouší spát, H7 AE u potoka do vody se dívá A H7 E jedna holka, co mám rád. 2. Vlasy sváţe do uzlu a kouká, pak vodu dlaní rozčeří, stud jí sluší, tak jako všem holkám, co na svou krásu nevěří. R: E H7 A E A H7 E H7 A E A H7 E R: 3. Z odpadlýho kousku starý kůry srdce jsem jí udělal a večer, kdyţ uţ začly lítat můry, tajně jí ho do spacáku dal. A H7 E R: + [: jedna holka, co mám rád ... :]

Překvápko ( Hop Trop )

C Ami Dmi G7 C Ami Dmi G7 1. Zaslech jsem, ţe tutově v Praze pět na Smíchově C Ami Dmi G7 C C7 někdo střelí indiánskou loď, F C7 F C7 hned napadlo mě bleskově, ţe po důkladný opravě F C7 FG s ní překvapím svou milovanou choť. 2. Já nezaváhal chviličku, co chtěl by za tu věcičku, hned s majitelem vyjednávám sumu, říkal, ţe díky poţáru má jen tu loď a kytaru a k ní mu chybí aspoň doušek rumu. 3. Tak do nejbliţší Jednoty já začal nosit hodnoty, byly toho dvě narvaný tašky, uţ mám tě, moje kocábko, pro moji drahou překvápko mě stálo tankrát čtyřicet dvě flašky. G D7 R: Poplujem spolu tam dolů tou peřejí, G přestoţe vodákům v ČSD nepřejí, C Cmi G řeka nám píseň bude hrát, D7 G ţe lodě nechtěj nikde brát. 4. Den nato jsem pak z moskviče, co půjčujou nám rodiče, vyndal dva-tři nepotřebný díly, co neudělat pro lásku, já pro tebe, můj vobrázku, se nerozmejšlím nikdy ani chvíli. 5. Šoupnul jsem do svý aktovky dvě fungl nový mlhovky, pár součástek a taky litřík Arvy, vše vyměnil za lepidlo, pět latí, šrouby, tuţidlo a hlavně pikslu bleděmodrý barvy.

6. Uţ starodávná tradice říká, ţe právě Luţnice vodáků je kaţdoročně Mekkou, v den D u mostu v Suchdole:'No to je voda, tý vole!', my zírali nad rozvodněnou řekou. 7. Aby ti, co koukaj okolo, nám neříkali 'prďolo', my do svý lodi flegmaticky vlezli, ţe přišlo velký koupání a vo šutráky drncání, to nevadí, aspoň jsme se svezli! R: Koukáme spolu tam dolů tou peřejí na trosku lodě, co volně proud nese ji, řeka nám píseň bude hrát, zbyla nám ţíţeň akorát.

Přítel ( Jaromír Nohavica )

A E 1. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas, D E táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás, Hmi D vrabci nám jedli z ruky, ţivot šel bez záruky, A E/G# ale taky bez příkras. 2. Moţná, ţe hloupý, ale krásný byl náš svět, zdál se nám opojný jak dvacka cigaret a všechna tajná přání plnila se na počkání anebo rovnou hned. Hmi D R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli, A E F#mi kde je ti konec, můj jediný příteli, Hmi E zmizels mi, nevím kam, F#mi7 D A E/G# D/F# A E sám, sám, sám, jsem tady sám. 3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc, jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc, jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti ţeber nezůstalo příliš moc. 4. Dneska uţ nevím, jestli přiběh' by jsi zas, jak tě tak slyším, máš uţ trochu vyšší hlas a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší, no a co, vem to ďas. R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli, kde je ti konec, můj nejlepší příteli, zmizels' mi, nevím kam, sám, sám, sám, peru se teď sám.

5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok, kaţdá naše píseň měla nejmíň třicet slok a my dva jako jeden ze starých reprobeden přes moře jak přes potok. 6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní, měl pravdu, přišla potom spousta malých dní a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal, a tobě i to poslední. R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli, kde je ti konec, můj bývalý příteli, zmizels' mi, nevím kam, sám, sám, sám, zpívám tu teď sám. 7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl, jenom mi netvrď, ţe tě ţivot naučil, člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká, to uţ jsem dávno pochopil. 8. A taky vím, ţe srdce rukou nechytím, jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty, a přesto líto je mi, ţe uţ nám nad písněmi společný slunko nesvítí. R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli, kde je ti konec, můj jediný příteli, zmizels' mi, nevím kam, sám, sám, sám, jsem tady sám.

Psáno na březové kůře ( Kamelot )

Hmi G D A Hmi G D A 1. Čpěl zas kouř a prsty mě zábly přes palečnice, na jazyku souš mě trápila ţízní aţ do vesnice, Emi7 na bundě fleky starý několik let Emi A a po kapsách tabák od cigaret, co uţ nekouřím. D Hmi R: Zas píšu na kůru březovou tvůj monogram Emi7 A4 A a nevím, ţe jiný jméno máš. Zas cítím to chvění na nohou, ze sáčku sirky lovím a ty oheň rozdýcháš. Gmaj7 Jako dřív se ptej, kdyţ nejsi se mnou u skal, Hmi G D A kde to znáš. 2. Pak do hospody mě vyhostil mráz, to přituhlo víc a v dálce body, přejezd a trať kamsi do Rapotic, zas drţím ti ţidli tam u věšáků a na pivo jdou strejcové od vlaku, tak uţ pospíchej. R: Zas píšu na kůru březovou ... G D A Hmi G D A D4

Ptáčata ( Jan Nedvěd )

G 1. Na kolejích stála a za uchem květ, vlasy trávou zavázaný, C G s kytarou na zádech, strun uţ jen pět, D7 G hezký oči uplakaný. 2. Opuštěnejch ptáčat plnej je svět, hnízda hledaj, neví, co dál, vyšlápli jsme ránem a v neděli zpět, za tejden jsem u trati stál. C G R: Víš, holky těţší to maj, Ami C G víš, holky těţší to maj. 3. Říkal jsem jí "štístko zatoulaný", vţdycky smála se a začala hrát o potocích v trávě a o znamení, co lidi uměj ze zloby dát. R: 4. Na kolejích stála a za uchem květ, vlasy trávou zavázaný, s kytarou na zádech, strun uţ jen pět, hezký oči uplakaný.

Rána do palice ( Kamelot )

E A E 1. Slunko ţhavý jak pec a k vodě daleko, A E v puse jak na Sahaře a nikde ţádnej mrak, A E jsem línej a lezu jak pes, zpocený triko, A E jsem ve vlastní šťávě uvařenej knak. H A C R: Najednou vohrady pás brnkl mi do očí, E A E já zahlíd dům a dţbán s vodou po vokraj, H A C najednou chce se mi řvát, člověk se otočí, E A E je to jak sen, spatřit jednou ráj. 2. Holka na zápraţí a mně se zvednul tlak, je hezká a nahoře bez, vlasy na ramena, ta krása mě rychle sloţí, ţe letím do oblak, vědomí ztrácím, hlava je zasaţená. R: 3. Večerní chlad probudil mý tělo rozbitý, a ţádnej dům a ţádnej dţbán a ţádná krasavice, jen bahno, písek a jíl, oblaka vylitý, no kdo za to můţe, za ránu do palice, A E A E A E za ránu do palice, za ránu do palice, za ránu do palice ...

Rána v trávě ( Žalman )

Ami G Ami G R: Kaţdý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě, Ami G Ami Emi Ami ţe se lidi mají rádi, doufal, a procitli právě. Ami G Ami G Kaţdy ráno dlouze zíval, utřel čelo do rukávu, Ami G Ami Emi Ami a při chůzi tělem sem-tam kýval, před sebou sta sáhů. C G F C 1. Poznal Moravěnku krásnou Ami G C a vínečko ze zlata, G F C v Čechách slávu muzikantů Ami Emi Ami umazanou od bláta. R: 2. Touţil najít studánečku a do ní se podívat, by mu řekla: proč, holečku, musíš světem chodívat. 3. Studánečka promluvila: to ses' musel nachodit, abych já ti pravdu řekla, měl ses' jindy narodit. Ami Emi Ami R: + [: před sebou sta sáhů ... :]

Rodné údolí ( Jan Nedvěd )

G C 1. Cesta má přede mnou v dáli mizí, G D kaţdý krok v srdci mém zabolí, G C zakrátko bude mi všechno cizí, G D G nespatřím své rodné údolí. G C R: Já volám: nashledanou, nashledanou, G D G nashledanou, rodné údolí, C já volám: nashledanou, nashledanou, G D G při vzpomínce srdce zabolí. 2. Oči mé nevidí, jak se stmívá, nevidí, co jsem měl tolik rád, jediné, co mi teď ještě zbývá: rodnému údolí sbohem dát. R: 3. Proč se den za kaţdou nocí vrací, proč se čas na chvíli nezastaví, nemusel bych ti své sbohem dáti, kdyby dnešní den navěky byl. R:

Rosa na kolejích ( Wabi Daněk )

C F6 F#6 G6 C 1. Tak, jako jazyk stále naráţí na vylomený zub, F6 F#6 G6 C tak se vracím k svýmu nádraţí, abych šel zas dál, F6 G6 Ami Cdim přede mnou stíny se dlouţí a nad krajinou krouţí F6 F#6 G6 C podivnej pták, pták nebo mrak. F6 G6 F6 C R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa, F6 G6 F6 C vzít do dlaně dálku zase jednou zkus, F6 G6 F6 C telegrafní dráty hrajou ti uţ léta F6 F#6 G6 F#6 F6 C to nekonečně dlouhý monotónní blues, F6 F#6 G6 F6 F#6 C je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích. 2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj, co si radši počkaj, aţ se stmí, a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí celej svůj dům, deku a rum. C F6 F#6 G6 F6 F#6 C R: + nohama stíráš rosu na kolejích ...

Rovnou, tady rovnou ( Greenhorns )

G G7 1. Tak uţ jsem ti teda fouk, C G prsten si dej za klobouk, C D7 G Emi nechci tě znát a neměl jsem tě rád, G D7 G to ti říkám rovnou. R: Rovnou, jo, tady rovnou, rovnou, jo, tady rovnou, prostě těpic a nehledej mě víc, to ti říkám rovnou. 2. Z Kentucky do Tennesee přes hory a přes lesy, z potoků vodou já smejval stopu svou, to ti říkám rovnou. R:

Růţe z papíru ( Jan Nedvěd )

Dmi E7 Gmi 1. Do tvých očí jsem se zbláznil a teď nemám, nemám klid, Ami Dmi hlava třeští, asi tě mám rád, E7 Gmi stále někdo říká: vzbuď se, věčně trhá nit, Ami Dmi studenou sprchu měl bych si dát. D7 Gmi R: Na pouti jsem vystřelil růţi z papíru, C7 F A7 dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě já, Dmi Gmi v tomhle smutným světě jsi má naděj na víru, Ami Dmi ţe nebe modrý ještě smysl má. 2. Přines jsem ti kytku, no co koukáš, to se má, tak jsem asi jinej, teď to víš, moţná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať, třeba z ní mou lásku vytušíš. R: Dmi E7 Gmi Ami Dmi E7 Gmi Ami Dmi R:

Říkal mi brácho ( Hop Trop )

C F Ami 1. Slunce rozpálilo střechy kodrcáku, Emi G špinavej plech nám záda hřál, C F Ami kolejí spojky počítaly kola vlaku, G D G jelo se dál, vagón to vodkejval. 2. V kapse jenom tupej zavírák a lţíci, nic, vo co člověk by se bál, nikdy jsme nebyli váţení cestujícín co znamenaj pro dráhu kapitál. Ami Emi R: Říkal mi brácho, a já měl ho proto rád, Gmi C a naše jména byly zkrátka vedlejší, Ami Emi oba jsme měli víc, neţ moh by si kdo přát: Gmi G společný nebe, dny a cesty včerejší. 3. Aţ zas jeho vlasy větrem rozevlátý poznám na dálku za tratí, přečtu si na zarostlý tváři rozesmátý, ţe dobrej chlap se prostě neztratí. R: Dmi G C 4.=3. + ţe dobrej chlap se prostě neztratí ...

Sarajevo ( Jaromír Nohavica )

Emi Ami D7/F G H7 Emi Ami H7 Emi hmhmhm..... Emi Ami/F# 1. Přes haličské pláně vane vítr zlý, H7 Emi to málo, co jsme měli, nám vody sebraly, Ami/F# jako taţní ptáci, jako rorýsi H7 Emi letíme nad zemí, dva modré dopisy. Emi Ami R: Ještě hoří oheň a praská dřevo, D7/F# G H7 ale uţ je čas jít spát, Emi Ami tamhle za kopcem je Sarajevo, H7 Emi tam budeme se zítra ráno brát. 2. Farář v kostele nás sváţe navěky, věnec tamaryšku pak hodí do řeky, voda popluje zpátky do moře, my dva tady dole a nebe nahoře. R: 3. Postavím ti dům z bílého kamení, dubovými prkny on bude roubený, aby kaţdý věděl, ţe jsem tě měl rád, postavím ho pevný, navěky bude stát. R: Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale uţ je čas jít spát, tamhle za kopcem je Sarajevo, tam zítra budeme se, lásko, brát ...

Sbohem galánečko ( Vlasta Redl )

G Emi Ami D G A7 1. Sbohem, galánečko, já uţ musím jíti, D Hmi Emi A D D4sus sbohem, galánečko, já uţ musím jíti, Ami D G Ami D G Ami D G kyselé vínečko, kyselé vínečko podalas mně k pití, Ami D G C D7 G Emi Ami D7 G kyselé vínečko, kyselé vínečko podalas mně k pití. 2. [: Sbohem, galánečko, rozlučme sa v pánu, :] [: [: kyselé vínečko :] podalas' mně v dţbánu. :] 3. [: Ač bylo kyselé, přecaj sem sa opil, :] [: [: eště včil sa stydím, :] co sem všecko tropil. :] 4. [: Ale sa něhněvám, ţes' mňa ošidila, :] [: [: to ta moja ţízeň, :] ta to zavinila. :]

Sedm dostavníků ( Waldemar Matuška )

Emi A G F# Emi A G F# Emi Emi D 1. Plání se blíţí sedm dostavníků, Emi D stačí jen mávnout, a jeden zastaví, Emi C D Emi sveze tě dál za pár dobrejch slov a díků C D Emi D Emi D Emi ten kočí, co má modrý oči laskavý. Emi D Emi R: Heja heja hou, dlouhá bude cesta, D Emi dlouhá jako píseň, co mě napadá, D Emi heja heja hou, sám kdyţ někdy stojím, C D Emi sám proti slunci, který právě zapadá. 2. Vím, ţe se dneska hvězdy nerozsvítí, neklidní ptáci maj hlasy laskavý, vyprahlá tráva uţ velký deště vítá, ty deště, co i moje stopy zahladí. R:

Severní vítr ( Jaroslav Uhlíř )

C Ami 1. Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, F C jsem chudý, jsem sláb, nemocen Ami hlava mně pálí a v modravé dáli F G7 C se leskne a třpytí můj sen. 2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát, sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já nechám si tisíckrát zdát. C C7 F C G7 R: Severní vítr je krutý, počítej, lásko má, s tím, C C7 F C G7 C k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím. 3. Tak zarůstám vousem a vlci uţ jdou sem, uţ slyším je výt blíţ a blíţ, uţ mají mou stopu, uţ větří, ţe kopu svůj hrob, a ţe stloukám si kříţ. 4. Zde leţí ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář, má plechovej hrnek, v něm pár zlatej zrnek a nad hrobem polární zář. R:

Skládanka ( Jan Nedvěd )

A Hmi A 1. Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, kdyţ pusu ti dávám, Hmi A jak otáčíš hlavu, všechno uţ víš, to, co bych chtěl, E snad se mi zdáš, nebo nechápu nic, F#mi D snad jsem jen blázen, co chtěl bych víc, A Hmi E ty můj vánku, skládanko hezká z kouzelnejch chvil. 2. Do závěsů nutí se den a my máme půlnoc, cítím tvůj dech a trochu se bráním hladit tě víc, poprvé blízko, blízko tě mám a tvoje tvář je plná stop mých, začnu se bát, jestli to moje rád ti neublíţí. 3. A uţ se mi stýská, pitomej čas, uţ musíš jít, uklidím okurky, polštáře, naposled pusu ti dám, ruce si chvíli nebudu mít, pel z tvojí kůţe nechci si vzít, tak zase zítra, ty můj vánku milovaný. A 4.=1. + milovaná ...

Skupinové foto ( Pavel Dobeš )

C G7 C 1. Kdyby mi kdosi řeknul, ţe postavi metr piv, G7 C C7 abych se mu za to postavil před objektiv, F G prvně bych si řeknul, ţe ho dlabu, C C7 a potom bych ho roztrhnul jak ţabu, F C Ami vim, ţe by se mi to vymstilo, C G CG ale na take vtipy mě nikdy něuţilo. 2. Moţna vam to bude připadat banalně, ale ja sem ztratil odvahu a malem sem se octnul v pakarně, odvahu sem ztratil a kaj sem se hnul, furt mě kusek chybělo, furt mě bylo pul, bo bez odvahy se těţko cosi robi, nic tak jak odvaha chlapa něozdobi. 3. Dva dni sem ju hledal, dva dni byla k nenalezeni, zlomeny šel sem hlasit ztratu na odděleni, křiţem-kraţem probirali, kde sem všude byl, s kym sem se tam potkal, ja sem jim to vyklopil, připadu se chytli fachmani, za devět hodin bylo ukončeno patrani. 4. Za devět hodin bych tak maximalně poryl zahradu, kolikrat eště dele čekam, neţ ryba zhltně navnadu, kdyţ za devět hodin na vysoke peci zrobime tři odpichy, tak zpoceni sme všeci, motorista za tu dobu nězarobi na blatnik a mala ručička neoběhne cifernik.

5. Posledni dvě hodiny uţ sem enom čekal v čekarně na dřevěne lavici jak v prvotřidni vinarně, v rohu seděla banda s huslami, chovali se spontanně, jak by tam byli sami, předstiral sem čteni v Kulturnim měsičniku, ale pamatuju enom tolik, ţe basa tvrdi muziku. 6. Za devět hodin byla odvaha zpatky na světě, ten, co mi ju předaval, pravi: dobře si ju schovejtě, dejtě si ju pod dva anebo pod tři zamky, ja mu na to pravim: co tak do švycarske banky, tam by mi ju zamkli a ja bysem měl svaty klid a zitra rano bych se s ňu moh' naposledy nechat vyfotit. F C Ami *: Jó, komu se to hodi a kdo ma čas, ten moţe přijit, C G C sraz je zitra rano v osm, jdem se nechat vyfotit.

Slavíci z Madridu ( Waldemar Matuška )

Dmi Ami E Ami Dmi Ami E Ami Ami E Ami 1. Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře, E Ami horko a sváteční šaty, vřava a zpocený tváře, E Ami vím, co se bude dít, býk uţ se v ohradě vzpíná, E Ami kdo chce, ten můţe jít, já si dám sklenici vína. Dmi Ami R: Ţízeň je veliká, ţivot mi utíká, E Ami A7 nechte mě příjemně snít, Dmi Ami ve stínu pod fíky poslouchat slavíky, E Ami A7 zpívat si s nima a pít. 2. Ţeny jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla, oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla, dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína, někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína. R: 3. Nebe je modrý a zlatý, ţeny krásný a cudný, mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny, zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná, kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína. R:

Slunovrat ( Jan Nedvěd )

Ami Ami/G H7 Emi Ami 1. Stíny nad obzorem pomalu jdou, noc se snáší, Ami/C Ami Emi paseky osvítí zář z borovejch klád zapálenejch. Ami C G Dmi R: Sešli se zapomenout a zvednout hlavu, to stačí, Ami Emi Ami jen trochu popadnout dech, neţ půjdou zas dál. 2. Ohnutý lţíce a nůţ, dům z igelitu, lístek zpátky, boudy na zastávkách, kde potkáváš lidi, co potkat jsi chtěl. R: 3. Stíny nad obzorem pomalu jdou, právě svítá, šlápoty, ohniště, klid, smutnej je kemp opuštěnej. R:

Spinkej ( Spirituál kvintet )

G C 1. Uţ se končí den, uţ je čas k spánku, G C zdi se barví od červánků, G Emi D hleď, uţ lampář světla rozsvěcí, G C tak si dočti stránku, zavři kníţku, G C honem hupky do pelíšku, G Emi D koťata uţ dávno vrní za pecí. G C R: Tak spinkej, ať ve tvých snech G C růţe kvetou, voní mech, G Emi D princeznu si Honza bude brát, G C aţ půlnoc prostře sítě, G C na vlásky políbí tě, G Hmi D vţdyť i tvá máma musí spát. 2. Západ rudou barvu ztrácí, od řeky se táta vrací, musím jít, je jistě hladový, aţ se usměje, tak na chvilenku očí si mu všimni, synku, snad jednou budeš taky takový. R:

Stánky ( Jan Nedvěd )

D G 1. U stánků na levnou krásu D Edim postávaj a smějou se času, D A D s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít. 2. Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den jak večerní zprávy, neuměj ţít a bouřej se a neposlouchaj. D7 G A R: Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky, D Gmi tak málo je, málo je lásky, D A D ztracená víra hrozny z vinic neposbírá. 3. U stánků na levnou krásu postávaj, a ze slov a hlasů poznávám, jak málo jsme jim stačili dát. R: R:

Stará archa ( Spirituál kvintet )

D7 G D7 G R: [: Já mám kocábku náram-, náram-, náram-, D7 G kocábku náram-, náramnou. :] 3x G 1. Pršelo a blejskalo se sedm neděl, D7 G kocábku náram-, náramnou, Noe nebyl překvapenej, on to věděl, D7 G kocábku náram-, náramnou. R:

G *: Archa má cíl, jé, archa má směr, jé, D7 G plaví se k Araratu na sever. R:

2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní, kocábku náram-, náramnou, Noe je zavolal ještě před povodní, kocábku náram-, náramnou. 3. Kázal jim uloţiti ptáky, savce, kocábku náram-, náramnou, 'ryby nechte, zachrání se samy hladce,' kocábku náram-, náramnou. R:

*: Archa má cíl,... R:

4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla, kocábku náram-, náramnou, tu přilétla holubice, snítku nesla, kocábku náram-, náramnou.

5. Na břehu pak vyloţili náklad celý, kocábku náram-, náramnou, ještě ţe tu starou dobrou archu měli, kocábku náram-, náramnou. R: *: Archa má cíl,... R: 3x

Starý muţ ( Jaromír Nohavica )

G Hmi Emi 1. Aţ budu starým muţem, budu staré knihy číst C D a mladé víno lisovat, G Hmi Emi aţ budu starým muţem, budu si konečně jist C D tím, koho chci milovat, G Hmi koupím si pergamen a štětec a tuš Emi D a jako čínský mudrc sednu na břeh řeky G Hmi Emi C D G Hmi Emi C D a budu starý muţ, starý muţ. 2. Aţ budu starým muţem, pořídím si starý byt a jedno staré rádio, aţ budu starým muţem, budu svoje místo mít u okna kavárny Avion, koupím si pergamen, štětec a tuš a budu pozorovat lidi, kam jdou asi, a budu starý muţ, a budu starý muţ. C C/H Ami C/H C C/H Ami C/H C C/H Ami C/H C C/H D R: Na na na ... 3. Aţ budu starým muţem, budu černý oblek mít a šedou vázanku, aţ budu starým muţem, budu místo vody pít lahodné víno ze dţbánku, koupím si pergamen, štětec a tuš a budu mlčet, jako mlčí ti, kdo vědí uţ, starý muţ, starý muţ.

Škrábej ( Hop Trop )

Emi 1. Trojstěţníku plachty k rozervání napnutý, G třináctej den je to s náma nějaký nahnutý, D Emi smůlu táhnem za kormidlem s sebou po vlnách, my lodníci jsme na tom nejhůř, vím to na tuty, G pískovcovou cihlu v ruce, záda vohnutý, D Emi bocman vříská, nejradši bych po krku mu sáh. Emi C R: Hej, hej! Škrábej ty prkna, ať jsou bílý! Emi C Hej, hej! Škrábej, ty prkna musej bejt! Emi C Hej, hej! Říkej si klidně kaţdou chvíli: Emi D Emi D Emi D Emi nebudem spílat, ruce spínat, ţalmy zpívat, hou! 2. Bez vody jsme všichni skoro ţízní leknutý, nikomu z nás nevadí, ţe spíme vobutý, stejně kaţdej den jeden z nás končí na marách, čert aby vzal bocmana a s ním i drhnutí, ze kterýho máme teď ty záda vohnutý, chcem bejt rovný, aţ do pekla překročíme práh. R:

Šlapej dál ( Greenhorns )

F(G A) C7(D7 E7) 1. Hej, nandej na sebe modrý dţíny, F(G A) vlak houká, v kopci je pomalej, C7(D7 E7) tak vstávej z tý udusaný hlíny, F(G A) hej, tuláku, uţ je ráno, a tak oči otvírej. F(G A) C7(D7 E7) R: Šlapej dál a táhni ke všem čertům, F(G A) tohleto je město proklatý, C7(D7 E7) a šerif náš, ten nerozumí ţertům, F(G A) a tak tohle ráno mohlo by bejt pro tebe dost zlý. 2. Hej, plandej uţ dál, jak vede cesta, a koukej si chytit nějakej vlak, šerif náš je z pepřenýho těsta a jak zmerčí tuláka, tak začne řádit jako drak. R: 3. Hej, nandej na sebe modrý dţíny, vlak houká, v kopci je pomalej, jeď dál, kam povedou tě šíny, a k našemu městu uţ se nikdy víckrát nevracej. R:

Šnečí blues ( Jaromír Nohavica )

G C7 G D/F# G C G D7 1. Jednou jeden šnek šíleně se lek, G G7 C Cmi nikdo uţ dnes neví, z čeho se tak zjevil, G C7 D7 G D7 ţe se dal hned na útěk. 2. Přes les a mýtinu rychlostí půl metru za hodinu, z ulity pára, ohnivá čára, měl cihlu na plynu. 3. Ale v jedné zatáčce, tam v mechu u svlačce, udělal šnek chybu, nevyhnul se hřibu, nevyhnul se bouračce. 4. Hned seběhl se celý les a dali šneka pod pařez, tam v tom lesním stínu, jestli nezahynul, tak leţí ještě dnes. 5. A kdyby pouţil vůz anebo autobus, [: nebylo by nutné zpívat tohle smutné, smutné šnečí blues. :]

Švorcák ( Hop Trop )

Dmi Bb A7 1. S partou kluků v koutě na perónu Dmi Bb C A7 tejrali jsme jednou struny kytar lacinejch, Dmi Bb A7 vo pár kroků dál se na nás díval Dmi Bb C Dmi starej pán, uţ vod pohledu trošku podivnej. 2. Hned se vecpal s náma do vagónu, kdyţ zahoukal k vodjezdu ten ocelovej krám, na kytaru na mým klíně koukal a za chvíli ptal se, jestli mu ji neprodám. F Gmi R: Nezdálo se, ţe je ňákej švorcák, F Gmi A co by neměl prachy, který dal by za novou, F Gmi A měl podivnej hlas a divný voči, Dmi Bb C Dmi říkal, ţe měl kdysi dávno taky takovou. 3. 'To vomlácený dřevo není k mání, patří mojí máti a je starší neţli já, je to dárek od někoho z mládí, a ten jistě nikomu a nikdy neprodá.' R: 4. Kdyţ jsem večer v neděli svý mámě řek', ţe ňákej cizí chlap se hrozně zajímá o věc, která cenu má jen pro ni, divil jsem se, co ji na tom tolik dojímá ...

Tam blízko Little Big Hornu ( Greenhorns ) Ami 1. Tam, kde leţí Little Big Horn, je indiánská zem, Dmi tam přijíţdí generál Custer se svým praporem, Ami Dmi modrý kabáty jezdců, stíny dlouhejch karabin, Ami A a z indiánskejch signálů po nebi letí dým. A E7 R: Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen, A pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem, D kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, E7 A Ami proč Custer neposlouchá ta slova varovná? 2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer s sedmou kavalerií, marně mu stopař Bridger radí: zpátky povel dej, jedinou moţnost ještě máš, ţivot si zachovej. R:

3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní, výstřely z karabin, límce modrejch kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. R: Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, proč Custer neposlouchal ta slova varovná? 4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní nad krajem, v oblaku prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leţí i generál. R:

Tata ( Buty )

Gmi 1. Musíme zajet na chatu. Dmi Musím se podívat na tatu. Cmi Chtěl bych se za ním podívat, Gmi tralalalalala ... Gmi Dmi Cmi Gmi Gmi Dmi Cmi Gmi Bb Dmi Cmi R: Tata, tata, tata tata tata tata. Bb Dmi Cmi Tata, tata, tata tata tata tata. 2. Dneska ho stáhnem na pivo. Jenom se rýpe do hlíny, má tam ty svoje okurky, tralalalalala ... 3. Nasadí staré tepláky, všecko co umím je od taty, musíme zajet na chatu za mojim tatu. 4. Musíme zajet na chatu, musím se podívat na tatu, chtěl bych se za ním podívat, tralalalálálálalala ... 5. Nasadí staré tepláky, všecko co umím je od taty, musíme zajet na chatu, za mojim tatu. R:

Táta ( Jan Nedvěd ) G Rec: Často vrací se mí dětství, to jak stárnu, je to tak, Emi časy prázdnin kdesi na Sázavě, ohýnek a vlak, C a písničky, co naučil mě táta, na to si vţdycky našel čas, G D7 a máma věčně ustaraná, šedivá, to z ás, G a tóny levnejch kytar, pár akordů, nic moc, Emi a rozzářený dětský oči, jaký tajemství dovede bejt noc, C a mexikánský hranice a indiánská čest G D7 a na kaţdý, kaţdý bezpráví výstřel nebo pěst. G 1. A jen fotek pár a letmý dotyk mládí, A to kdyţ z beden vyndám rekvizity snů, C co uţ nevrátěj se, jen tak mile hladí, G vracej myšlenky mý zpátky, D7 G kamsi na osadu do šťastnejch dětskejch dnů. 2. A je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat, holek, kluků, na něţ nikdo nemá čas, přes den učej' se a večer jenom stárnou, aspoň v Boha věřit nebo v lásku, v lásku k národu, či milovat svou vlast. 3. Ale kdyţ v době mizej, mizej kdesi cíle a mnozí zvykaj si uţ na zpáteční vlak, tak nikdo neví nic, jen přeţít tyhle chvíle, to pak se stejská všem, nejen ptáčatům, a kaţdej čeká na nějakej zázrak. 4.=1.

Telátko oblíbené ( Jaromír Nohavica )

G C R: Telátko oblíbené, telátko baculaté, G C telátko nasycené, telátko moje zlaté, G C telátko na pastvině, telátko u kravičky, G C telátko na mém klíně, telátko z mé písničky. G C 1. Ach, jak je milé, hebké a hladké, G C má dlouhé nohy a uši krátké, F C jak na mě hledí vřele a sladko, G C telátko moje, moje telátko. R: 2. Kdybych ho neměl, ţalem bych skonal, nic kloudného bych v ţití svém nevykonal, jste pro mě všecko, otče i matko, však nejvíc je mi moje telátko. R: R: Pam pam ... 3.=2. R: Telátko PC, telátko DC, telátko AT3, telátko na B3, telátko milostné, telátko radostné, telátko dajné a nepoddajné. 4. Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje, sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje.

Těšinská ( Jaromír Nohavica ) Ami Dmi FE Ami Dmi F E Ami 1. Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě, Dmi F E Ami Dmi F E Ami u Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě, C Dmi moje nevěsta by byla dcera ševcova F C z domu Kamiňskich odněkud ze Lvova, Dmi FE Ami Dmi F E Ami kochał bym ją i pieśćił chyba lat dwieśćie 2. Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u ţida Kohna, nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona, mluvila by polsky a trochu česky, pár slov německy, a smála by se hezky, jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná. 3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih, u Prohazků dělal bych od pěti do pěti, a sedm zlatek za to bral bych, měl bych krásnou ţenu a tři děti, zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti, celý dlouhý ţivot před sebou, celé krásné dvacáté století. 4. Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době, u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě, tramvaj by jezdila přes řeku nahoru, slunce by zvedalo hraniční závoru a z oken voněl by sváteční oběd. 5. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká, bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka, vidím to jako dnes: šťastného sebe, ţenu a děti a těšínské nebe, ještě ţe člověk nikdy neví, co ho čeká, Ami Dmi F E Ami Dmi F E Ami na na na ...

Tipperary ( Taxmeni )

G F# D7 1. Uţ se ztrácí Londýn v mlze, volám na pozdrav G F# D7 dneska ţiju zítra kdo ví, snad zůstanu zdráv G Emi sbohem Winstone, sbohem krásky - čeká kamion A7 D nasazuji khaki baret - sbohem Albion G D G R: It's a long way to Tipperary C G It's a long way to go D G It's a long way to little Mary A7 D To the sweetest girl I know G D G Good bye Piccadilly C H7 Farewell Leicester Square G A7 CG It's a long long way to Tipperary D7 D G But my heart's right there Tanky děla vše burácí, naši kluci jdou kříţe rostou u Dunkerque dnem i noční tmou bude jaro v české zemi, svobodni chcem ţít aby píseň Tipperary mohla volně znít R:

Tisíc mil ( Spirituál kvintet )

G Emi 1. V nohách mám uţ tisíc mil, Ami C stopy déšť a vítr smyl Ami D GD a můj kůň i já jsme cestou znaveni. 2. Těch tisíc mil, těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl, jeden cíl, to malý bílý stavení. 3. Je tam stráň a příkrej sráz, modrá tůň a bobří hráz, táta s mámou, kteří věřej' dětskejm snům. 4. Těch tisíc mil, těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl, jeden cíl, ten starej známej bílej dům. 5. V nohách mám uţ tisíc mil, teď mi zbejvá jen pár chvil, cestu znám, a ta se k nám dál nemění. 6.=2. 7. Kousek dál, a já to vím, uvidím uţ stoupat dým, šikmej štít střechy čnít k nebesům. Emi Ami D G 8.=4. + [: jeden cíl, ten starej známej bílej dům ... :]

Tonka ( Wabi Daněk )

C F C 1. Tak pojďte, kluci a holky, blíţ, ať je nás tu víc, D7 G pojďte sem, kdo bude dál, ten neuslyší nic, C F C tu podivnou historku vo Tonce a vo jednom pánovi, G C kdo nebude poslouchat do konce, ten se nic nedoví. C F C R: Proboha, Tonka, jo, to je kus zlatem kovanej, D7 G vostrej jazyk a vostrej nůţ má v botě schovanej, C F C jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou G C a kdyţ se šuntá po štatlu, vrţe jí v kolenou. 2. Sype si to takhle Tonka ulicí a vrazí do chlápka, co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka, říká jí:"Pardon, madame, asi jsem do vás trop, a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob." R: 3. Chodili spolu aţ do rána lipovou alejí a potom si Bob začal stěţovat:"Mě nohy bolejí," "a já je mám zase jak dřevěný," jo, Tonka vodpoví a rukou zaťuká lehounce na dřevo dubový. R: 4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu, a ţe to byl chlápek jízlivej, řek':"Já vám pomohu," a Tonka, ta se ani nehejbá a kouká jako šus, a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus.

C F C R: Proboha, Tonka, jo, to je kus zlatem kovanej, D7 G vostrej jazyk a vostrej nůţ má v botě schovanej, C F C jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou G C a kdyţ se šuntá po štatlu, vrţe jí v kolenou. 5. Kdyţ viděl Bob ten hroznej knajf, dal ruce nad hlavu a stojí a je z toho celej štajf, Tonka má zábavu, a potom se najednou začne smát a tiše řekne jí: "Račte se, madame, podívat, kdepak to stojejí!" R: 6. A potom se tiše votočí a klidně vodchází a ruce má v kapsách a píská si a nic mu neschází, a Tonka, ta se za ním voţene a leţí na zemi a vidí dvě nohy dřevěný v kanále vraţený. R: 7. Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále a přitom se celá zpotila a měla namále, a najednou se vám poloţí a uţ nedýchá, jenom ta poslední nadávka zazněla do ticha. R: Proboha, Tonka, jo, to byl kus, a uţ je pod hroudou, a jí zpívám to svý blues a roky, ty zatím jdou, měla vám funus tutovej a rakev na míru, a Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru.

Toulám se ( Jan Nedvěd )

G F C G 1. Toulám se klínem skal s tou rukou tvou a s kytarou, F C G písně, co jsem ti hrál, zní údolím ozvěnou. D7 G R: Ty chvíle mám rád, kdyţ jde den, den uţ spát, D7 G stín tuláků, ohňů dým, D7 E7 C pláč stromů na stráních, kdyţ je vítr ohýbá, G D7 G D7 G D7 G jako nás divná doba bláznivá. 2. Mávám ti, lásko má, zbývá uţ jen, jen pár chvil, na kámen teď napíšem pár řádek kdo, kdo tu byl. R:

Toulavej ( Roháči )

Ami G 1. Někdo z vás, kdo chutnal dálku, Ami E jeden z těch, co rozuměj, Ami G ať vám poví, proč mi říkaj, F Ami proč mi říkaj Toulavej. 2. Kdo mě zná a v sále sedí, kdo si myslí: je mu hej, tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej. F G R: Sobotní ráno mě neuvidí C u cesty s klukama stát, F G na půdě celta se prachem stydí F G a starý songy jsem zapomněl hrát, Ami zapomněl hrát. 3. Někdy v noci je mi smutno, často bejvám doma zlej, malá daň za vaše "umí", kterou splácí Toulavej. 4. Kaţdej měsíc jiná štace, čekáš, kam tě uloţej, je to fajn, vţdyť přece zpívá, třeba smutně, Toulavej. R:

5. Vím, ţe jednou někdo přijde, tiše pískne: no tak jdem, známí kluci ruku stisknou, řeknou: vítej, Toulavej. 6. Budou hvězdy jako tenkrát, aţ tě v očích zabolej, celou noc jim bude zpívat jeden blázen - Toulavej. R: Sobotní ráno nám poletí vstříc, budeme u cesty stát, vypráším celtu a můţu vám říct, ţe na starý songy si vzpomenu rád, vzpomenu rád. Ami G 7. Někdo z vás, kdo chutnal dálku, Ami E jeden z těch, co rozuměj, Ami G FE Ami ať vám poví, proč mi říkaj Toulavej ...

Tramp ( Jaromír Nohavica ) C G F C 1. Poněvadţ nemám kanady a neznám písně z pamp, F C G C G hóhóhó, a neznám písně z pamp, C G F C vyloučili mě z osady, ţe prý jsem houby tramp, F C G C hóhóhó, ţe prý jsem houby tramp. 2. Napsali si do cancáků, jen ať to kaţdej ví, hóhóhó, jen ať to kaţdej ví, vyloučený z řad čundráků ten frajer libový, hóhóhó, ten frajer libový.

C G Ami F C R: Já jsem ostuda traperů, já mám rád operu, G C G já mám rád jazz (folk), rock, C G Ami F C chodím po světě bez noţe, to prý se nemoţe, G C C7 to prý jsem cvok, F C D7 já jsem nikdy neplul na šífu, a všem šerifům G jsem říkal:'Bane, pane,' C G Ami F C já jsem ostuda trampů, já kdyţ chlempu, G C tak v autokempu. 3. A povídal mi frajer Joe:'Jen ţádný legrácky, hóhóhó, jen ţádný legrácky, jinak chytneš na bendţo, čestný čundrácký, hóhóhó, čestný čundrácký.' 4. Ţe prý se můţu vrátit zpět, aţ dám se do cajku, hóhóhó, aţ dám se do cajku a vodříkám jim nazpaměť akordy na Vlajku, hóhóhó, akordy na Vlajku. R: 5. A tak teď chodím po světě a mám zaracha, hóhóhó, a mám zaracha, na vandr jezdím k Markétě a dávám si bacha, hóhóhó, a dávám si bacha. 6. Dokud se trampské úřady nepoučí z chyb, hóhóhó, nepoučí z chyb, zpívám si to svý 'nevadí a zase bude líp,' hóhóhó,'a zase bude líp.' G C R: + v tempu.

Tři čuníci ( Jaromír Nohavica )

C 1. V řadě za sebou tři čuníci jdou, Ami ťápají si v blátě cestou-necestou, Dmi G kufry nemají, cestu neznají, Dmi G vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ... 2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem, tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem, ušima bimbají, ţito křoupají, vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ... 3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - uţ!, tři čuníci jdou, jdou jako jeden muţ, lidé zírají, důvod neznají, proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí ... 4. Kdyţ kopýtka pálí, kdyţ jim dojde dech, sednou ke studánce na vysoký břeh, ušima bimbají, kopýtka máchají, chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí ... 5. Kdyţ se spustí déšť, roztrhne se mrak, k sobě přitisknou se čumák na čumák, blesky bleskají, kapky pleskají, oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí ... 6. Za tu spoustu let, co je světem svět, přešli zeměkouli třikrát tam a zpět v řadě za sebou, hele, támhle jdou, pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí ...

Tři kříţe ( Hop Trop )

Dmi C Ami 1. Dávám sbohem všem břehům proklatejm, Dmi Ami Dmi který v drápech má ďábel sám, C Ami bílou přídí šalupa "My Grave" Dmi Ami Dmi míří k útesům, který znám. F C Ami R: Jen tři kříţe z bílýho kamení Dmi Ami Dmi někdo do písku poskládal, F C Ami slzy v očích měl a v ruce, znavený, Dmi Ami Dmi lodní deník, co sám do něj psal. 2. První kříţ má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen, chřestot noţů, při kterým přejde smích, srdce-kámen a jméno Stan. R: 3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl, kdyţ jsem se smál, druhej kříţ mám a spím pod zemí, ţe jsem falešný karty hrál. R: 4. Třetí kříţ snad vyvolá jen vztek, Fatty Rogers těm dvoum ţivot vzal, svědomí měl, vedle nich si klek' ... Rec: Snad se chtěl modlit: "Vím, trestat je lidský, ale odpouštět boţský, snad mi tedy Bůh odpustí ..."

R: Jen tři kříţe z bílýho kamení jsem jim do písku poskládal, slzy v očích měl a v ruce, znavený, lodní deník,a v něm, co jsem psal ...

Tulácký ráno ( Jan Nedvěd )

Dmi 1. Posvátný je mi kaţdý ráno, Ami Dmi kdyţ ze sna budí šumící les a kdyţ se zvedám s písničkou známou Ami Dmi a přezky chřestí o skalnatou mez. Dmi R: Tulácký ráno na kemp se snáší, Bb C F za chvíli půjdem toulat se dál, Dmi a vodou z říčky oheň se zháší, Bb C Dmi tak zase půjdem toulat se dál. 2. Posvátný je můj kaţdý večer, kdyţ oči k ohni vţdy vrací se zpět, tam mnohý z pánů měl by se kouknout a hned by věděl, jakej chcem svět. R: 3. Posvátný je mi kaţdý slovo, kdyţ lesní moudrost a přírodu zná, bobříků sílu a odvahu touhy, kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá? R: R:

Ukolébavka ( Jaromír Nohavica )

G G/F G/E G/F G 1. Den uţ se sešeřil, uţ jste si dost uţili, Ami Ami/G Ami/F# Ami/G Ami tak hajdy do peřin, a ne, abyste tam moc řádili, G G/F G/E G/F G zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo, Ami Ami/G Ami/F# Ami/G Ami přejme si hezký sen, a kéţ by se nám to splnilo, G Emi Hmi Emi Ami D7 na na na ..., aby hůř nebylo, to by nám stačilo. G C G D7 G R: Hajduly, dajduly, aby víčka sklapnuly, C G D7 G hajduly dajdy, kaţdý svou peřinu najdi, D7 G D7 G hajajajajajajaja, Kuba, Lenka, máma a já, C G zítra, dřív neţ slunce začne hřát ..., D7 G dobrou noc a spát. 2. V noci někdy chodí strach, srdce náhle dělá buch-buchy, nebojte, já spím na dosah, kdyţ mě zavoláte, zbiju zlé duchy, zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo, přejme si hezký sen, a kéţ by se nám to splnilo, na na na ..., aby hůř nebylo, to by nám stačilo. D7 G D7 G R: + a spát, a spát ...

Uspávanka ( Jindra Kejak )

G C D 1. Usínej s mou rukou pod hlavou a nech si něco hezkýho zdát, G C D ve snu totiţ všechny děti dostanou, všechny hračky, co můţou si přát.

Emi Hmi C D R: Pusu mi dej a zavři uţ víčka, ty můj korálku pro štěstí, Emi Hmi C

D

ze sna se směj, jsi má ţivota svíčka, tak dobrou, všechny děti uţ spí.

2. I princezny uţ leţí v postýlkách, všichni draci uţ jsou dávno pryč, tak se uveleb ve svejch peřinkách, zamykám ústa a schovávám klíč .

Emi Hmi C D R: Pusu mi dej a zavři uţ víčka, ty můj korálku pro štěstí, Emi Hmi C

D

ze sna se směj, jsi má ţivota svíčka, tak dobrou, všechny děti uţ spí.

G C D 3. Usínej s mou rukou pod hlavou a nech si něco hezkýho zdát, G C D ve snu totiţ všechny děti dostanou, všechny hračky, co můţou si přát.

Emi Hmi C D R: Pusu mi dej a zavři uţ víčka, ty můj korálku pro štěstí, Emi Hmi C

D

ze sna se směj, jsi má ţivota svíčka, tak dobrou, všechny děti uţ spí.

V dáli za horama (?)

G (C) G (C) D G 1. /:V dáli za horama stojí chajda malá, :/ C G D G G7 /:pod ní teče řeka, za ní černá skála. :/ 2. /:Přišla velká voda, vzala chajdu malou, :/ /:ti dva kamarádi nemaj' si kam lehnout. :/ 3. /:Smutně bloudí světem, hledaj chajdu svoji, :/ /:tam, kde chajda stála, černá skála stojí. :/ 4. /:Neplač, kamaráde, pro tu chajdu malou, :/ /:dřív neţ jaro přijde, postavíme novou. :/

V jednym dumku ( Jaromír Nohavica ) C G 1. V jednym dumku na Zarubku G7 C mjal raz chlopek švarnu robku G G7 C a ta robka toho chlopka rada nemjala. G Bo ten jeji chlopek dobrotisko byl, G7 C on tej svoji robce všicko porobil, G čepani ji pomyl, bravku dával ţrat, G7 C děcka musel kolibat. 2. Robil všecko, choval děcko, taky to byl dobrotisko, ale robka toho chlopka rada nemjala. Štvero novych šatu, štvero střevice, do kostela nešla, enem k muzice, same šminkovani, sama parada, chlopka nemjala rada. 3. A chlopisku - dobrotisku slze kanu po fusisku, jak to vidí, jak to slyší, jaka robka je. Doţralo to chlopka, ţe tak hlupy byl, do hospody zašel, vyplatu prepil, a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil, a tu svoju robku zbil. 4. Včil ma robka rada chlopka, jak on píská, ona hopka, Hanysku sem, Hanysku tam, ja tě rada mam. Věřte mi, luďkově, ţe to tak ma byť, raz za čas třa robce koţuch vyprášiť a pak je hodna tak jako ovečka a ma rada chlopečka.

V moři je místa dost ( Jaromír Nohavica )

C Dmi G7 R: V moři je místa dost, v moři je místa dost, C Ami7 Dmi G7 C v moři je místa, místa, ach, místa, v moři je místa dost. C 1. Podmořský koník kluše s nákladem mořské pěny, F G7 cesta je velmi mokrá, koník je popletený, C F za první vlnou vlevo okolo mořských patníků, G7 za rohem v Golfském proudu uţ vidí Afriku. R: 2. Medúzy průhledné jak výkladní skříň, čím blíţ jsou k hladině, tím vidět jsou míň, na vlnách houpají se a kdyţ je nikdo nevidí, šťouchají do lehátek, strkají do lidí. R: 3. V chaluhách pod hladinou perou se chobotnice, na kaţdém chapadle boxerská rukavice, perou se, melou se, padají, vstávají a všechny ryby kolem ploutvemi pleskají. R: 4. Rejnoci placatí jak kuchyňské utěrky šestého kaţdý měsíc dobijou baterky, na mořských křiţovatkách blikají světlama, aby se nesrazily ryby s rybama. R:

Valčíček ( Jan Nedvěd )

C G7 R: Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát, C ať ti kaţdej den připomíná C7 F C [: toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád, G7 C ať ti kaţdej den připomíná. :] 1. Kluka jako ty hledám uţ spoustu let, takový trošku trhlý mý já. Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět, i kdyţ obrovskou práci to dá. R: 2. Fakt mi nevadí, ţe nos jak bambulku máš, ani já nejsem ţádný ideál, hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš, to je pouto, co vede nás dál. R:

Valčík na rozloučenou ( Taxmeni ) G Emi Am D 1. Končí ten čas, jenţ byl plný, G Ami D nejhezčích nocí a dní, G Emi Ami D poslouchej jak tichý valčík, G Emi G na rozloučenou nám zní. 2. Den končí nám a my jdeme vstříc, těţkému loučení. A blízko kouzelný valčík, na rozloučenou nám zní. 3. Tak zas valčík tančíme spolu, však divně nám zní tentokrát. A přece stopy našeho bolu, ty nesmí na nás býti znát 4. Zítřek nás dva rozdělí, povede nás Buh ví kam. Dnes poslední tichý valčík, na rozloučenou zní nám. 5. Kaţdá pohádka končívá, je uţ már né se ptát. Proč dnes musí tichý valčík, na rozloučenou nám hrát?

Včelka Mája ( Karel Gott)

A E D# D 1. Učení páni zkušení, A já rád bych k vám teď podotknul. A E D# D Nikdo z vás nemá tušení, D A ţe v dálce stojí malý úl. E A Hmi R: Z něj kaţdé ráno vyletá ta včelka Mája, E A naše kamarádka včelka Mája E Máme ji co závidět, A E E/F# E/G# výšku z které vidí svět. E A Hmi A o tom vypráví nám potom včelka Mája, E F#mi H malá uličnice včelka Mája. A DH Mávne křídly Včelka Mája A Mája, Mája D/H Mája, Mája A E A Mája zas míří mezi nás.

Večerníček ( Karel Černoch ) C 1. Dříve, neţ nám klesnou víčka těsně před spaním, uvidíme Večerníčka, jak se uklání, F C F C pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc, G C zamává čepičkou, F C F C z kouzelných hromádek hází lístky pohádek G C maličkou ručičkou. 2. Neţli Brouček sloţí krovky, neţ by řekl "smím?", z televizní obracovky krokem Rumcajzím loupeţník vykročí, s kaţdým pánem zatočí, Manku má copatou, zahvízdá, zapíská, vţdycky najde Cipíska bradu má vousatou. 3. Červená se muchomůrka, letí motýlek, v trávě sedí Vochomůrka, vedle Křemílek, zkoumají pravidla, jak se vaří povidla, vařečkou míchají, kdopak dřív uteče, neţ jim hrnec přeteče, to se nás neptají. 4. Stěţoval si kapříkovi vodník Česílko, ţe mu v noci někdo odnes vodní křesílko, strašlivý kocour Fous Pištu Fištu rád by kous, pořád prý smůlu má. Všechno zná Všeználek,všecho zkazí Neználek chytřejší vyhrává. 5. Méďa Béďa honí v lese vlka-zloděje, Míček Flíček rozbil okno, nic se neděje, opičák Hup a Hop řídí loď a barví strop, najedou na útes, všechno zná, všechno ví, všechno zdárně vyřeší chytrý pes maxipes-Fík. 6.=1.

Veď mě dál, cesto má (?)

G Emi 1. Někde v dálce cesty končí, D C G kaţdá prý však cíl svůj skrývá, Emi někde v dálce kaţdá má svůj cíl, D C G ať je pár mil dlouhá, nebo tisíc mil. G D Emi C R: Veď mě dál, cesto má, veď mě dál, vţdyť i já G D C G tam, kde končíš, chtěl bych dojít, veď mě dál, cesto má. 2. Chodím dlouho po všech cestách, všechny znám je, jen ta má mi zbývá, je jak dívky, co jsem měl tak rád, plná ţáru bývá, hned zas samý chlad. R: Emi D G *: Pak na patník poslední napíšu křídou C G D jméno své, a pod něj, ţe jsem ţil hrozně rád, Emi F písně své, co mi v kapsách zbydou, C G D D7 dám si bandou cvrčků hrát a půjdu spát, půjdu spát. R:

Velká rybí škola ( Wabi Daněk ) G G/F# Emi 1. Jaro uţ to rozjelo a na řece je veselo, Ami D G CD na vodě dělají se kola, G G/F# Emi v tůni proti dubině šupina na šupině, Ami D G začíná velká rybí škola, H7 Emi7 A7 D uţ vidím pana učitele: kapřisko jako malé tele, G G/F# Emi pomalu k lesu pluje, dneska se nesupluje, Ami D G CDGCDG dneska to odučíme celé. 2. Povídá: vyzkoušíme třetí C - karasy a plotice, a pak se vrhnem na sekavce, ţe nejsem lhostejný, mrknu se i na cejny, jestli se doučili dravce, taková vydra nebo štika udělá z ryby neboţtíka, být kapr, to je věda, kdo si teď bacha nedá, ten ať si potom nenaříká. 3. Tahle škola ve vodě zdá se býti v pohodě, ryby v ní sedí, i kdyţ plují, jenom jelci, jeseni vzdělání si necení, ocasem líně pošťuchují, učitel začíná se mračit: tak uţ by snad mohlo stačit, uţ ţádné dohady a seřaďte se do řady, poplujem pod rybáře svačit. 4. Ještě pár zatáček, a tam uţ sedí Dvořáček, přinesl čtyři kila hrachu, mládeţi, bacha tu, aţ půjde zpátky na chatu, dáme si hrachu beze strachu, a kdo má chutě na bramboru, popluje se mnou pod Gregoru, jako šle napnutý čumí jenom na pruty, mějte se před ním na pozoru.

5. Kdo z vás mi nevěří, ať posadí se pod keři, rozhodí chleba po hladině, v létě či na jaře ryby hledaj' rybáře a dělají to kvůli psině, svině, ţe ryba němá je a plachá, kdo tohle tvrdí, pustě tlachá, aţ jednu chytíte, zeptejte se, zjistíte, ţe ve škole nedávala bacha, Ami D G CDGCDGDG ţe prostě ve škole nedávala bacha.

Velrybářská výprava ( Pacifik ) E A H7 E 1. Jednou plác mě přes rameno Johny zvanej Knecht: C#mi F#mi H7 E "Mám pro tebe, hochu, v pácu moc fajnovej kšeft!" A H7 E Objednal hned litr rumu a pak něţně řval: C#mi F#mi H7 E "Sbal se, jedem na velryby, prej aţ za polár." E A H7 E R: [: Výprava velrybářská kolem Grónska nezdařila se, C#mi F#mi H7 E protoţe nejeli jsme na velryby, ale na mroţe. :] 2. Briga zvaná Malá Kitty kotví v zátoce, nakládaj se sudy s rumem, maso, ovoce, vypluli jsme časně zrána, směr severní pól, dřív, neţ přístav zmizel z očí, kaţdej byl namol. R: 3. Na loď padla jinovatka, s ní třeskutej mráz, hoň velryby v kupách ledu, to ti zlomí vaz, na pobřeţí místo ţenskejch mávaj' tučňáci, v tomhle kraji beztak nemáš jinou legraci. R: 4. Kdyţ jsme domů připluli, uţ psal se příští rok, starej rejdař povídá, ţe nedá ani flok: "Místo velryb v Grónským moři zajímal vás grog, tuhle práci zaplatil by asi jenom cvok." R: 5. Tohleto nám neměl říkat, teď to dobře ví, stáhli jsme mu kůţi z těla, tomu hadovi, z paluby pak slanej vítr jeho tělo smet', chachacha, máme velryb plný zuby, na to vezmi jed. R:

Vítr to ví ( Ivo Fišer )

C F C 1. Míle a míle jsou cest, které znám, F G jdou trávou i úbočím skal, C F C Ami jsou cesty zpátky a jsou cesty tam, C F G a já na všech s vámi stál, C F C proč ale blátem nás kázali vést F G a špínou si třísnili šat? F G C Ami R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás, F G C ten vítr, co začal právě vát. 2. Míle a míle se táhnou těch cest a dál po nich zástupy jdou, kříţe jsou bílé a lampičky hvězd jen váhavě svítí tmou, Bůh ví, co růţí, jenţ dál mohly kvést, spí v špíně těch práchnivých blat? R: 3. Dejte mi stéblo a já budu rád, i stéblo je záchranný pás, dejte mi flétnu a já budu hrát a zpívat a ptát se vás, proč jen se úděl tak rád mění v bič a proč ţe se má člověk bát? R:

Vlajka ( Jenda Korda )

Ami E 1. Vše tone v snách a ţivot kolem ztich. E7 Ami jen dole v tmách kol ohně slyšet smích, A Dmi tam srdce všem jen spokojeně zabuší, Ami E7 A z písniček známých vše jistě vytuší. A D E7 A R: Vlajka vzhůru letí k radosti svých dětí, C# D hned se s mráčky snoubí, A E7 vlát bude zas, aţ mládí čas A opustí nás. 2. Po létech sám aţ zabloudíš v ten kraj a staneš tam, kde býval kdys' tvůj ráj, vzpomeneš chvil těch, kterés' míval tolik rád, tak jako kdysi ozvěnou slyšíš hrát. R:

Vlaštovko leť ( Jaromír Nohavica )

C Ami 1. Vlaštovko, leť přes Čínskou zeď, F G přes písek pouště Gobi, C Ami oblétni zem, vyleť aţ sem, F G jen ať se císař zlobí. Emi Ami Dnes v noci zdál se mi sen, F G ţe ti zrní nasypal Ludwig van Beethoven, C Ami FGC vlaštovko, leť, nás, chudé, veď. 2. Zeptej se ryb, kde je jim líp, zeptej se plameňáků, kdo závidí, nic nevidí z té krásy zpod oblaků. Aţ spatříš nad sebou stín, věz, ţe ti mává sám pan Jurij Gagarin, vlaštovko, leť, nás, chudé, veď. 3. Vlaštovko, leť rychle a teď, nesu tři zlaté groše, první je můj, druhý je tvůj, třetí pro světlonoše. Aţ budeš unavená, pírka ti pofouká Máří Magdaléna, C Ami FGC vlaštovko, leť, nás, chudé, veď, Ami vlaštovko, leť, nás, chudé, veď, C vlaštovko, leť ...

Vodácká holka ( Hop Trop )

D Emi G A 1. Kdyţ vlny se valí a peřeje řvou D Emi GA a šutry z nich civí jak sůvy, D Emi G A loď praská a umrlčí zvon bije tmou, D Emi AD tak řekni, kdo pomoct ti umí. Hmi F#mi G D *: Kdo pádlem jen kmitne a převrátí loď, Hmi F#mi AD pak ječí jak staţenej z kůţe, Hmi F#mi G D ţe ty jseš ta atrapa, ty jseš ten cvok, E A co za kaţdý cvaknutí můţe. 2. Je pěkná jak ráno a voní jak les, kdyţ na dřevo u ohně hrává, je zrádná jak kočka a věrná jak pes, ta holka, co při tobě spává. G Hm A D R: Tu vodáckou holku si navěky nech, G Hmi A D netop ji, nezaháněj, Emi Hmi F#mi Hmi svou víru, svou sílu, svý štěstí i pech, Emi D E A svý strachy, svý prachy, svůj poslední dech D Emi A jí poctivě odevzdávej D Emi GAD a lásku za lásku dávej.

3. Kdo připálí rejţi a přesolí čaj, kdo sůl nechá v posledním kempu, kdo ráj změní v peklo a peklo zas v ráj, kdo zná všechny písničky trempů. *: Kdo přeje ti štěstí a kope ti hrob, kdo sladce hned šeptá, hned vříská, a koho bys roztrh' a praštil a kop' a po kom se celej den stýská. 4. Aţ vlasy nám odbarví nebeskej král a vrásky nám počmáraj' kůţi, svý holce dej pusu a řekni "jdem dál" a na pádlo poloţ jí růţi. R:

Vodácká odborná ( Hop Trop) *: Mezi proudy, mezi proudy, naše dlouhý lodi bloudí, v loubí poutník roubí vor, v poutech touhy oči poulí, jak ty dlouhý lodi bloudí, G7 poslouchá náš rozhovor: C Ami 1. Loďák, zabalák, vracák, hák, bevarex, bagáţ, líh, C D7 G zavírák, votvírák, táborák, epoxyd, laminát, klíh, Ami E Ami C G C kontra, porcelán, traverz, bort, ve šlajsně nesraz vaz, G C G7 spáchá zabalák mokrej mord na tom, kdo nezabral včas. 2. Koňadra, kolejda, komínky, špricky, kanystr, flastr, šprajc, sekera, pilka, sirky, třísky, na břehu kouká zajc, citera, niněra, bendţo, bum, basa a kytary hlas, kofola, rokola, budvar, rum, západ a zrzavej vlas. 3. Peřeje, kurděje, leje, zle je, koleje, voleje, les, singl, debl, triangl, bágl, mělčina, svačina, jez, zátoky, potoky, slapy, chlapi, léto se nevrací, oheň, povodeň, mraky, prachy, "vemte mě, vodáci!" D G *: Kdo tu píseň nedovede, tomu to holt nepojede, E A ať se stydí v hospodě a zdálky mává na lodě, F# H kdo se vyzná v tomto hitu, ten bude mít autoritu, C F G C G C tomu věnec budiţ dán, ten je vody pán!

Všechno nejlepší ( Jan Nedvěd )

E 1. Hádej, proč přišel jsem dneska k vám, A proč za záda schovávám květ, E dvakrát jsem dneska si ruce myl, H7 E abych popřál ti k věnečku let. 2. Nastav pusu a do vázy kytku dej, postav na kafe, dva cukry mám rád, koupil jsem "Člověče, nezlob se", budem do rána bláznit a hrát. A R: Tak všechno nejlepší, zdraví a tak, E H7 ať všechno ti jde tak, jak chceš, E sám nejlíp víš, co se má ti přát, H7 E a nám stačí, ţe ţiješ, ţe jseš. 3. Hele, neděkuj, kytka není aţ zas tak moc, to, co uvnitř mám, neumím říct, jako kostky je ţivot, jak den a noc, věčně střídá se mít-nemít nic. R: E A H7 E R: R: R:

Vyznavači ohňů ( Kamelot)

Cmi G# B Eb G# Fmi7 G4 G13 1. Ujel jim vlak a bylo jim míň snad o deset neţli mně. Hlavu pro muziku, ale nebylo to tím, ţe spala mu na klíně G# Eb G# Fmi7 Gmi7 G# Půjčenej battldress a prachy od táty, co ji uţ tak dávno neviděl. Za tratí, kde je ves hrál vítr sonáty a já jim tajně záviděl Ami Fmaj7 R: Vagabundům upsaní jak řádu mnich C Dmi Ami E4 E a nadosmrti rozpůlený konce prstů Ami Dmi7 Vyznavači ohňů na všech nádraţích C13 Dmi13 čekají zelenou, neţ pojedou Ami E7 neţ je dálky seberou 2. Tichá noc se vetřela k nim stejně jako tehdy k nám. On ji políbil a sáhl do strun a hrál hity, které znám o koních v ohradách, co nemají tu zlost ţe mě aţ v zádech zamrazí. Ten pocit uţ dobre znám, je jako cizí host, kdyţ tě tvůj blízkej podrazí. R:

Zafúkané ( Fleret )

Ami Aadd9 Ami Aadd9 1. Větr sněh zanésl z hor do polí, Ami C G Ami já idu přes kopce, přes údolí, C G C idu k tvej dědině zatúlanej, F C E Ami Fmaj7 Ami E4sus cestičky sněhem sú zafúkané. Ami C G C R: [: Zafúkané, zafúkané, F C(Dmi) Dmi(E) E(Ami) kolem mňa všecko je zafúkané. :] 2. Uţ vašu chalupu z dálky vidím, srdce sa ozvalo, bit ho slyším, snáď enom pár kroků mi zostává, a budu u tvého okénka stát. R: [: Ale(-) zafúkané, zafúkané, okénko k tobě je zafúkané. :] 3. Od tvého okna sa smutný vracám, v závějoch zpátky dom cestu hledám, spadl sněh na srdce zatúlané, aj na mé stopy - sú zafúkané. R: [: Zafúkané, zafúkané, mé stopy k tobě sú zafúkané. :]

Zahrada ticha ( Pavel Roth )

A7 D Emi 1. Je tam brána zdobená, cestu otevírá, C G D zahradu zelenou všechno připomíná. 2. Jako dým závojů mlhou opředených, vstupuješ do ticha cestou vyvolených. 3. Je to březový háj, je to borový les, je to anglický park, je to hluboký vřes. 4. Je to samota dnů, kdy jsi pomalu zrál, v zahradě zelený, kde sis na dětství hrál. 5. Kolik chceš, tolik máš očí otevřených, tam venku za branou leţí studený sníh. 6. Zpočátku uslyšíš vítr a ptačí hlas, v zahradě zelený přejdou do ticha zas. 7. Světlo připomíná rána slunečných dnů, v zahradě zelený, v zahradě beze snů. 8. Uprostřed závratí sluncem prosvícených, vstupuješ do ticha cestou vyvolených.

Zahradník ( Pavel Dobeš) C G7 C 1. S jedním rumem na kuráţ jsem přepad zahradníka G7 C a pozval jsem ho na guláš do Podvodníka, E F D7 povídám:'Pochop, ţe svým karfiolem neokouzlíš dívky, C G7 C ten si můţeš strčit maximálně do polívky. G7 C Však to, co já mám na zahradě pod okny své vily, G7 C nikdy tvoje kalné oči ještě nespatřily: G7 C 2. Sukulenty od El Pasa, z Konga banány, G7 C kokosy, ţe srdce jásá, třtina z Havany, E F D7 borůvky aţ z Ontaria, jedna váţí přes půl kila, C G7 C z Bretaně mám révu a je mi do zpěvu, G7 C z Caracasu ananas a palma z Guayany, G7 C sasanky a mořská řasa - vhodné do vany, C G7 C pestík nebo blizna, kdopak se v tom vyzná, G7 C metalizovanou jedli oxidi mi včera snědli, E F D7 ţe mám doma moruši, bourec vůbec netuší, C G7 C v loţnici mám pět lian, spouštím se z nich na divan, G7 C americké brambory, těch mám plné komory, G7 C z Hokkaidó sakuru, takovou mám náturu.

G7

C

3. Bavlnu mám z Colorada, kdyţ se doma sehnat nedá, G7

C

tabák z Portorika mám přes Pepka-námořníka G7

C

a historickou jabloň aţ z Garden Paradise. G7

C

Tupě hleděl do guláše, lezlo mi to na nervy, G7

C

vypadal, jako kdyţ doma jedí z konzervy, E

F

D7

povídám: Zalov ve své paměti a střel nějaké jméno, C

G7

C

a kdyţ to nemám na zahradě, tak seţeru seno, E

F

D7

znáš-li navíc jeden strom, tak v momentě sem s ním, C

G7

C

rád se něco přiučím, bude-li však čím. G7

C

4. Povídá: Ţe se něco doučíš, tak tomu, mladej, nevěř, G7

C

hodně stromů sice znáš, ale všechny ani téměř, E

F

D7

to by tě z tvé zahrady milenci rychle hnali, C

G7

C

chybí ti tam kousek břízy, kde by se milovali, G7

C

a zapomněl jsi na lípu, symbol naší vlasti, G7

C

po jediném včelím mejdanu má včelař plné plásty, E

F

D7

modřín je zas elegantní a, kdyţ se přelakuje, C

G7

C

nevoják i pacifista před ním salutuje. G7

C

5. Smrček sice nepřispívá chutným ovocem, G7

C

bez něj by však nebyly vůbec ţádné Vánoce, E

F

D7

a kdyţ uţ jsme u svátků ze všech největších, C

G7

C

zapomněl jsi na šeřík, takovej jseš sklerotik. G7

C

Čapka se mi svezla z hlavy před jeho fenoménem, G7

C

beru klíče od zahrady a jdu se nacpat senem.

Zachraňte koně ( Kamelot )

Emi Ami7 1. Peklo byl ráj, kdyţ hořela stáj, příteli, C D G C H7 věř mi, koně pláčou, povídám, Emi Ami7 to byla půlnoc, v tom křik o pomoc, uţ letěly C H7 Emi hejna kohoutů, a bůhví kam. G Hmi C R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát, G Hmi C ţil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát, Ami C neţ přišla chvíle, kdy hřívy bílé Ami H7 (D7) pročesal plamen, spálil na troud. 2. Ohrady a stáj, a v plamenech kraj uţ nedýchal, já viděl, jak to hříbě umírá, klisna u něj a smuteční děj se odbývá, jak tiše pláče, oči přivírá. R: G Hmi C R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát, G Hmi C ţil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát, G Hmi C zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát, Emi zachraňte koně ...

Zajatci ( Kamelot )

E 1. Jsme jako zajatci, kameny pod nohama, A řemeny, kůţe v zápěstí, H A E H7 prastará cikánka z ruky nám hádala jen štěstí. Jenomţe na věčnost netrvá nic a taky měníš se s dobou, se světem, C#m H trhnem se od sebe jako ty mraky a s úsměvem. D E R: Hřebeny kopců přejdem uţ bez šerpů a otěţí, D E jako dva slepí k slunci se necháme vést, D C#m dvojice skopců, co po tom všem uţ nikam neběţí H A /: C#m H A :/ a nemá sílu svou zlobu ze stolu smést. 2. Vztekem se obiju a vezmu starou křídu, srdce tvý na zeď načmárám, roztočím peníze, letenky do Madridu rozprodám. To potom zabolí a vlastně je to jedno, kdy se z té války utíká, a to, ţe nás oba dva daleký nedohledno zatýká.

Zapomenutý trumf ( Pavel Dobeš )

ADEA A D A 1. Z uhla prach a kašel i kdybys farať kaj šel, E7 A E7 A E7 tu vţdycky trpi pajšel, to kaţdy haviř vi, A D A tuţ vylezli zme z ďury, shodili mundury E7 A E7 A a kvuli fyzkultury zme turu podnikli. D A Hrnul sem se přikladem, bo sem nětušil, D E7 ţe se budě losovať, aby přehled byl, A D A kdo s kym zrobi dvojicu, aby v červencovym hicu E7 A E7 ADEA z Vitkovic na Ostravicu do cila dorazil. 2. Štajger vypsal ceny - dvě kuţe z hyeny, aby muh' byt odměněny ten nejzdatnějši tym, něvim, jak to přindě, štěsti stalo kajsik indě, něchalo mě po krk v bryndě, jesli uhodnětě s kym: Bořivoja Lupeňa, mladeho kluka, vytahnula moja ruka přimo z klobuka, pozdravil: 'Tu mě matě, mam tenisky od Batě,' od teplakuv měl gatě, latu na latě. 3. Po startu hned jak v lize dostal se do krize, pry ponoţka ho hryze a od hladu je mu mdlo, nic něbylo z te tury, bo nas předjiţďaly fury, šlapaly po nim kury - no hrozne divadlo. Jela kolem saňitka a uţ se hrnul k ni, esli pomoc potřebuješ, enom si řekni, nabral sem vzduch do ňader a kopnul ho do hader, řeku přidej, gizdě, zaber, bo zme posledni.

4. Brzo rezignoval, uţ sem ho něprovokoval, psychicky něštengroval k rychlosti větši, stejně noha mině nohu, a tak se modlim k Bohu, to jako bezpartijni mohu, ale nic to něřeši. Posledni eso sem ale v kapsi měl, sam sem o něm do včilejška ani něvěděl, byl sem tak smiřeny s tim, ţe pozbuděme ceny, ty koţuchy z hyeny, ţe sem si něvzpomněl. 5. Dal sem mu chleba a kus špeku a ze sameho vzteku sem ţuchlal enem veku, no co sem měl robiť, taky peň se těţko hleda, co idě rano bez oběda, ani plan se podlezť něda, musi se překročiť. Na šachtě su take hromske zakony, ţe jak něni špeku, tak něsu vykony, ja, kdybysem byl dájny, hned, jak sme vyšli z lajny, muh' sem ten cizokrajny koţuch dneska ponosiť.

Zas prší do ulic ( Kamelot ) D 1. Zas prší do ulic, Hmi je doba kapucí a svetrů pod bundou, D máš kříţky náušnic Hmi a sedm prstenů, co nosíš na rukou, G seš pokorná a máš to na dveřích D a zveš mě klidně dál, G tak se schází kdysi velcí trapeři, Hmi A G co ţivot rozfoukal.

2. Zas prší do ulic, do oken obýváku nízko pod střechou, ty piješ trochu víc, proklínáš Tomáše, proč chodí za Květou, a já nevím, co se říká, co se má, kdyţ smutek útočí, kdyţ je láska jako sirka spálená, co celá dohoří. Hmi D Hmi D Hmi D Hmi D R: Hádej, kde jsem všude byl a kde všude zpíval, Hmi D Hmi D Hmi D Hmi D hádej, kde jsem pivo pil a na co se díval, G Em7 je to styl, co těţko měním a mám lidi, které cením, G A4 mám milión, co nemám a pořád něco čekám, D /: tjů dů dů dů dů dů dů :/ 3. Zas prší do ulic a ty mi říkáš, ty se máš, ty prachy máš, kdyţ hraješ líp a víc, je to pak jasný, ţe si balík vyděláš, říkat pravdu, to je házet na zeď hrách kdyţ stárneš, závidíš, je to smutné, ale lidské, je to tak, uţ nebudem si blíţ.

Zatanči ( Jaromír Nohavica )

Emi G D Emi 1. Zatanči, má milá, zatanči pro mé oči, G D Emi zatanči a vetkni nůţ do mých zad, G D Emi ať tvůj šat, má milá, ať tvůj šat na zemi skončí, G D Emi ať tvůj šat, má milá, rázem je sňat. Emi G D Emi R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí, G D Emi zatanči jako na vodě loď, G D Emi zatanči jako to slunce mezi pomeranči, G D Emi zatanči, a pak ke mně pojď. 2. Poloţ dlaň, má milá, poloţ dlaň na má prsa, poloţ dlaň nestoudně na moji hruď, obejmi, má milá, obejmi moje bedra, obejmi je pevně a mojí buď. R: 3. Nový den neţ začne, má milá, neţli začne, nový den neţ začne, nasyť můj hlad, zatanči, má milá, pro moje oči lačné, zatanči a já budu ti hrát. R: R:

Zatracenej ţivot ( Greenhorns ) G C G 1. To bylo v Dakotě po vejplatě, D whisky jsem tam pašoval, G C G a ţe jsem byl sám jako kůl v plotě, D G s holkou jsem tam špásoval. 2. Šel jsem s ní nocí, jak vede stezka, okolo červených skal, neţ jsem jí stačil řict, ţe je hezká, zpěněnej býk se k nám hnal. G C G R: Povídám: jupí, čerte, jdi radši dál, D pak jsem ho za rohy vzal, G C G udělal přemet a jako tur řval, D G do dáli upaloval. 3. To bylo v Dawsonu tam v saloonu a já jsem zase přebral, všechny svý prachy jsem měl v talonu, na ţivot jsem nadával. 4. Zatracenej ţivot, čert aby to spral, do nebe jsem se rouhal, neţ jsem se u baru vzpamatoval, Belzebub vedle mě stál. R: 5. Jó, rychle oplácí tenhleten svět, neţ bys napočítal pět, Ďáblovým kaňonem musel jsem jet, kdyţ jsem se navracel zpět.

6. Jak se tak kolíbám, uzdu v pěsti, schylovalo se k dešti, Belzebub s partou stál vprostřed cesty, zavětřil jsem neštěstí. R: Povídá: jupí, čerte, jdi radši dál, potom mě za nohy vzal, udělal jsem přemet, jako tur řval, do dáli upaloval.

Zrození hvězd ( Kamelot ) G C 1. Zrození hvězd čas vykřesá kvapem Emi Hmi a můţou mě vézt, aţ vyryju drápem C Emi D staré medvědice do skály větrů tvůj obličej. 2. Kraj otěhotněl jak prvnička v máji tou padlou tmou a někde ve stáji se splaší koně a přiklušou blíţ, ke mně blíţ. C Emi D R: A (ţe) březí klisna má oči jako ty a sedlo z něhy, C Emi D moţná se jí stýská, moţná je zraněná a moţná je ty, C G všechno moţná, všechno moţná bude lepší neţ dřív. 3. Tahleta létavice mně do uší zpívá píseň panice, co z tváře ti slíbá tvůj vodopád slz a měsíční prach, co ty víš. 4. Kraj Indiánů mě úsvitem vítá a ranní déšť mou rytinu smývá, jsi vzdálená víc, co můţu ti říct, můţu říct, jen to. R: 2x

Zvedněte kotvy ( Plavci )

D 1. Uţ vyplouvá loď John B., uţ vyplouvá loď John B., A okamţik malý jen, neţ poplujem dál, D nechte mě plout, tak nechte mě plout, G Gmi nechte mě plout, tak nechte mě plout, D A D sil uţ málo mám, tak nechte mě plout. 2. Nejdřív jsem se napil, na zdraví všem připil, vím, ţe cesta má konec uţ má, tak nechte mě plout, tak nechte mě plout, nechte mě plout, tak nechte mě plout, sil uţ málo mám, tak nechte mě plout. 3. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne byl, okovy na ruce dal a pistole vzal šerif John Stone, ó, šerif John Stone, šerif John Stone, ó, šerif John Stone, moji svobodu vzal šerif John Stone. D A D 4.=1. + sil uţ málo mám, tak nechte mě plout ...

Ţelva ( Olympic )

D G D G DGDG 1. Ne moc snadno se ţelva po dně honí, D G D G DGD velmi radno je plavat na dno za ní, A Hmi potom počkej, aţ se zeptá na to, co tě v mozku lechtá, D G D G DGDG nic se neboj a vem si něco od ní. 2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou, ţelví nervy od ţelvy schovám stranou, jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe, víš, má drahá, a zbytek je pod vanou. D A G D A G D R: Kdyţ si někdo pozor nedá, jak se vlastně ţelva hledá, G AG A ona ho na něco nachytá, i kdyţ si to později vyčítá. 3. Ne moc lehce se ţelva po dně honí, ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní, jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí, má se nebát ţelv a spousty vodní. R: