Střední paleolit severní Moravy a českého Slezska – současný stav a perspektivy Middle Palaeolithic of the Northern Moravia and Silesia – An Overview and Perspectives Abstract Middle Palaeolithic in the Northern Moravia is proven mainly by cave sites „Šipka“ and „Čertova díra“. Excavations at the end of 19th century uncovered interesting demonstrations of the Neanderthal behaviour. The most known find is Neanderthal child jaw found in 1880 in „Šipka“ cave by K. J. Maška. A new project of Anthropos Institute tests possibilities of a dating of Middle Palaeolithic finds. Preliminary results will be presented as well as new perspectives of the land use pattern reconstruction in the Northern Moravia. Paleolitické bádání v Evropě zaznamenalo koncem 20. stol. intenzívní rozvoj, který se však bohužel pozitivně neodrazil ve stavu výzkumu na severní Moravě a českého Slezska. Výjimku tvoří zpracování gravettienského osídlení, reprezentovaného zejména lokalitou v Ostravě-Petřkovicích. Naše poznatky o středním paleolitu jsou ale stále velice kusé a paradoxně vycházejí stále především z výzkumů z konce 19. stol., kdy K. J. Maška zkoumal dvě jeskyně na Kotouči u Štramberka (Maška 1884, 1886a, b, 1888a). Rozvoj zaznamenal povrchový průzkum regionu, a to jak ze strany specializovaných institucí, tak zejména ze strany početných amatérských archeologů (Diviš 2003, Jelínková 2007). Chceme-li analyzovat stav poznatků o středopaleolitickém osídlení v povodí horního toku Odry a v povodí řeky Opavy, musíme se opřít o informace z širšího geografického kontextu Moravy. Vynesením známých lokalit včetně ojedinělých nálezů zjistíme, že množství středopaleolitických lokalit na Moravě je kvantitativně i kvalitativně poměrně omezené a silně disproporční při srovnání jednotlivých časových úseků (ryc. 1). Středopaleolitické osídlení Moravy, spadající do časového úseku OIS 8-6, je limitováno na desítku lokalit, z nichž pouze dvě poskytly statisticky vyhodnotitelné, stratifikované soubory (jeskyně Kůlna, vr. 14, Moravský Krumlov IV, vr. 3). Do kategorie ojedinělých nástrojů spadají i nálezy z námi sledovaného území. K dispozici máme 2 pěstní klíny, které snad můžeme spojovat s mladým acheuléenem. První z nich pochází z povrchu písků sálského glaciálu sv. od obce Bohuslavice. Časově by tedy spadal do období od sálského interglaciálu (OIS 7) po počátek viselského glaciálu. Podobná datace je pravděpodobná i pro druhý, pečlivě vypracovaný pěstní klín z katastru Polanky n. Odrou (Svoboda – Macoun – Přichystal 1991). Nejbližším analogickým kusem je pěstní klín z polské lokality Owsiszcze a Konradówka (Burdukiewicz 1999, 2006). Sídelní strategie nelze na základě takto kusých informací specifikovat. Ve všech případech se lokality nacházejí na březích dnešních řek Odry a Opavy, ale jejich původní pozice v krajině mohla být poněkud jiná. Rekonstrukce detailního členění krajiny po ústupu saalského ledovce není snadná (srov. např. Macoun et al. 1965). Za doklad úštěpových industrií v oblasti Ostravska bývají uváděny nálezy ze štěrkovny v Oldřišově u Opavy (Kerekeš 1994), které se měly nacházet ve vrstvě uložené před saalským interglaciálem (OIS 7), tj. po ústupu saalského ledovce. Analogickými kolekcemi k této lokalitě mají být nálezy z polské lokality Rozumice 3 a Rybnik-Kamien (Kozłowski 2006, 79). Kupodivu mnohem méně informací máme k dispozici o lokalitách z poslední doby meziledové (OIS 5e). Ze sledovaného území nemáme žádné jednoznačně datované nálezy do tohoto období anebo nevíme, že známé předměty spadají do tohoto období. Typickou drobnotvarou industrii taubachienu známe ze souvrství 11 v jeskyni (Valoch 1988a, b; Moncel-Neruda 2000) a z lokality pod širým nebem v Předmostí u Přerova II – Hradiska
(Svoboda et al. 1994, 1996; Moncel – Svoboda 1998, Moncel 1998). V otázce interglaciálního osídlení se musíme opřít o nepřímé doklady, například z analýzy souborů taubachienského souvrství 11 z jeskyně Kůlny (Valoch 1988a, b, Neruda 2001a, b, 2003). Zejména studium distribučních modelů poskytlo zajímavé indicie pro námi sledovanou problematiku. Mezi nejvzdálenější importované suroviny v jeskyni Kůlně patří eratické silicity, jejichž nejbližší zdroje se nacházejí v povodí Odry. Na této distribuční linii se nachází další moravská stratifikovaná lokalita Předmostí II – Hradisko, kterou snad můžeme řadit do stejného kulturního okruhu. V Polsku je k taubachienu kladen malý soubor z hrotem typu Tayac z jeskyně Biśnik (Cyrek 2002), případně nálezy z jeskyně Oblazowa (Kozłowski 2006, 86). Lze se jistě oprávněně domnívat, že se v prostoru Moravské brány případně Horního Slezska nacházejí nebo nacházely lokality spadající do tohoto časového úseku. Na řadě míst se podařilo doložit příslušné sedimenty (Koblov, Ostrava-Přívoz, Skřečoň, Dolní Lutyně, Opava-Kateřinky), ale prozatím bez archeologického kontextu. Prozatím je jesté, že tento region byl protoneandertálské populaci známý. Prozatím nejkomplexnější poznatky o středopaleolitickém osídlení máme k dispozici z mladší fáze středního paleolitu, případně z počátku mladého paleolitu. Za klíčové můžeme považovat dvě stratifikované lokality v jeskyních na vrchu Kotouči u Štramberka, který se rozkládá v podhůří Beskyd a je součástí jižního okraje Moravské brány. V kopcovité krajině v okolí se nachází i několik povrchových lokalit (Kopřivnice IV, Závišice I, Libhošť II; Diviš 2003), které snad souvisí s exploatací místních surovin (tzv. bašského rohovce nebo eratického silicitu), zpracovávaných v jeskyni Šipce. Regionální rozšíření dokládají nové povrchové lokality na levém břehu Odry a v povodí řeky Opavy. Výpovědní hodnota všech těchto povrchových lokalit je vzhledem k absenci stratifikace a datace pouze omezená. I přes limitovaný informační potencionál vstupních informací se však můžeme pokusit o charakteristiku sídelních struktur. Validita jednotlivých zdrojů se ale značně liší, takže je nutné nejprve provést jejich kritické zhodnocení (Neruda 2003, 2006). Nejznámnější severomoravskou středopaleolitickou lokalitou je jeskyně Šipka. Ta byla zkoumána K. J. Maškou v létech 1879-1888. Tento středoškolský profesor zvolil na svou dobu moderní postup výzkumu, který mu umožnil nashromáždit kolekci kamenných artefaktů stratifikovanou do několika horizontů. Evidence nálezových okolností bohužel silně pokulhávala za zvoleným metodologickým systémem výzkumu, takže ne u všech artefaktů je možné určit jejich jednoznačnou stratigrafickou pozici a polohu. Stejně nedostatečná byla kresebná dokumentace nálezových situací. To by nebylo nic udivujícího, kdyby zajímavým seskupením nálezů a kamenů nevěnoval Maška ve svých denících takovou pozornost. Jejich slovní popisy naznačují velice zajímavé indicie z hlediska prostorového členění jeskyně. Je tedy s podivem, že si Maška nezaznamenal jejich polohu do případného plánku. Neexistují ani jejich náčrty a kupodivu se většině z těchto situací nevěnuje ani ve svých odborných publikacích (Maška 1885, 1886a, b, 1888a). Všechny tyto okolnosti značně znehodnocují Maškou získané poznatky a složitě se proto řeší i otázka dvou středopaleolitických horizontů, ke které se vrátíme později. Jeskyni je možné rozdělit na 3 hlavní prostory (ryc. 2). Za vstupem se rozkládá nevelká hala se zříceným stropem. K prolomení stropu došlo až na konci pleistocénu, neboť zával kryl sedimenty příslušného období (Prosová 1952, 428). Ze zmíněné prostory vybíhá doleva úzká chodba, označovaná jako „Jezevčí díra“ a využívaná neandertálci jako odpadní zóna. V ústí chodby se rozkládalo podél stěny poměrně velké ohniště, u něhož se v roce 1880 podařilo najít zlomek neandertálské dětské čelisti (Maška 1985). Z hlavní haly doprava vybíhá větší chodba, kterou na základě sintrové výzdoby nazvali „Krápníkovou chodbou“. V ní rozlišil Maška dvě ohniště, která snad můžeme spojovat se středním paleolitem. Na konci ústí chodba na povrch nevelkým oknem a podle polohy nálezů se zdá, že některé z nich se mohly do
jeskyně dostat i z prostoru nad jeskyní, odkud bohužel neznáme žádné doklady antropické činnosti. Nalezené kamenné artefakty jsou silně postižené kraogenními pochody, takže odlišit pseudoretuše od intencionálního opracování nástrojů je obtížné. Časté jsou tudíž zoubkované hrany (ať již přirozené nebo intencionální), na jejichž základě je kolekce ze Šipky tradičně klasifikována jako zoubkovaný moustérien (Valoch 1965a). Nicméně je nutné vzít v úvahu i bifaciálně retušované artefakty, mezi nimiž nechybí ani malý klínový nůž (ryc.3: 3, 4). Podle mého názoru nelze vyloučit možnou klasifikaci do micoquienu. Bohužel statisticky není bifaciální složka tak výrazná jako v jeskyni Kůlně, ale svoji úlohu sehrává i odlišná funkce lokalit. Neméně zajímavá je otázka existence kostěné industrie. V současné zachované sbírce není jediný doklad o užívání kostí jako výrobních nástrojů. Ze středopaleolitických vrstev v jeskyni Kůlně známe poměrně značné množství kostěných retušérů (Neruda 2003, Neruda – Valoch 2007), které jsou v současné době zpracovávané interdisciplinárním projektem GAČR404/07/0856.1 Přestože jsou makroskopické stopy vzniklé využitím kosti k retušování nástrojů poměrně snadno rozpoznatelné, nepodařilo se najít jediný důkaz takového užití v jeskyni Šipce. Určitá spekulace o nezachování těchto dokladů může být založena na faktu, že povrch některých kostí je silně poškozený, takže vnější vrstva kompakty je oloupaná. Stav zachování většiny kostí je ovšem velice dobrý, takže jako mnohem pravděpodobnější se jeví závěr, že v jeskyni Šipce nebyl organický materiál (kosti, parohy a zuby) dále technologicky využíván. Na absenci kostěných nástrojů upozornil již sám Maška, který obhajoval svůj názor i proti kapacitám, jakými byli prof. Jan Nepomuk Woldřich (1880a, b, 1881, 1887) nebo Karel Absolon (1932), kteří v rozlámaných kostech spatřovali doklady nástrojů. S tím Maška opakovaně nesouhlasil (Maška 1988b), přestože nevylučoval možnost, že neandertálci mohli kosti příležitostně využívat jako nástroje, ale poukazuje na to, že záměrně tvarované nástroje z organického materiálu nerozlišil. Zdá se tedy, že neandertálci ze Šipky maximálně kosti rozbíjeli v souvislosti se získáváním energeticky bohaté potravy. Nesmírně komplikovanou je otázka stratigrafického členění archeologických horizontů v jeskyni Šipce a jejich datování. Nejprve se musíme zastavit u problému existence dvou středopaleolitických horizontů III a IV, které se objevují na popiskách a které se v archeologické literatuře tradičně uvádějí jako doklady dvou oddělených fází osídlení. Při sledování tohoto problému je nejprve potřeba analyzovat slovní popisy vrstev v jednotlivých řezech a stanovit, zda se někde nachází středopaleolitické nálezy, označené vrstvou III a IV, v superpozici. Při studiu zápisů v denících si nejprve všimneme, že se středopaleolitické nálezy nacházely ve vrstvě tmavé šedohnědé jeskynní hlíny, která se ale na různých místech nachází v odlišných stratigrafických sekvencích. Maška neoznačoval tento litologický horizont stejně, ale mechanicky odpočítával vrstvy podle aktuální stratigrafické situace, takže jednou je tento horizont označený jako vrstva III a jinde jako vrstva IV. V přední části jeskyně dochází k tomuto posunu proto, že se mezi mladopaleolitický horizont II a středopaleolitický III nasouval sediment načervenalé barvy, takže Maška posunul číslování. Další indicie vychází z dochovaného osteologického materiálu. Kosterní nálezy s označením vrstvy IV pocházejí všechny až z doby výzkumu „Krápníkové chodby“; jinými slovy, před objevením této prostory nelokalizoval Maška žádné zvířecí kosti do vrstvy IV. Komplexnost problému naznačuje moderní profil, dokumentovaný F. Proškem při revizním výzkumu jeskyně (Kukla 1954). V jeho rámci bylo rozlišeno celkem 15 vrstev, přičemž s Maškovým horizontem III, případně IV můžeme snad spojovat vrstvy 6-8 (Valoch 1965a). Z 1
Projekt je zaměřený na rozlišení rýh s možným symbolickým významem od řezů, spojených se zpracováním organického materiálu, případně od stop ohryzů. Právě skupina retušérů vykazuje určité prvky standardizace ve výběru polotovaru (zlomky masívních kostí), rozměrech (délka okolo 15 cm) a umístění pracovní plochy.
prostorově poměrně malého profilu je zřejmé, že postdepoziční procesy byly právě v těchto úrovních intenzívní a místy je proto nutné počítat i s možnými kontaminacemi obsahů jednotlivých horizontů (ryc. 4). Z těchto důvodů se domnívám, že nemáme doklady o superpozici Maškových vrstev III a IV, ale vzhledem ke komplexnosti popsaných struktur a struktuře Proškova profilu se asi nejednalo o jednorázové osídlení, ale spíše o palimpsest několika fází osídlení. Otázky datace středopaleolitického horizontu (horizontů) v jeskyni Šipce se nejprve dotkl sám autor výzkumu K. J. Maška, který správně srovnával nálezy z vrstev III a IV s těmi z jeskyně Le Moustier ve Francii. Z dnešního pohledu se sice jedná o poněkud hrubou dataci vzhledem k časovému rozpětí této kultury, nicméně ve své době byla taková klasifikace dosti revoluční. Další významný pokus o datování zejména středopaleolitických nálezů z obou jeskyní proběhl až v 50. letech 20. století v souvislosti s již zmíněným stratigrafickým výzkumem F. Proška (Kukla 1954). Autor publikace zdůrazňuje, že koroze vápencových bloků by odpovídala spíše interglaciálnímu klimatu. V monografickém zpracování obou jeskyní klade K.Valoch (1965a) středopaleolitické horizonty v kontextu tehdejšího stavu poznání, zejména pak podle skladby fauny (rozbor provedl R. Musil) a podle přítomnosti mladopaleolitických typů nástrojů, do tzv. interstadiálu „Pod hradem“, který byl tehdy definovaný na podkladě situace ve stejnojmenné jeskyni v Moravském krasu (Valoch 1965b). V tomto případě by se stáří středopaleolitických nálezů ze Šipky a Čertovy díry pohybovalo okolo 32 - 38 000 BP (Musil 1965). Na základě výsledků z novějších výzkumů v jeskyni Kůlně ale K. Valoch usoudil, že dvě silné půdy z jeskyně Šipky korespondují s teplými oscilacemi z počátku würmu (Valoch 1965a, 54). S takovým zařazením by mohlo korelovat i pozorování, že vápencová suť z vrstvy 8 v jeskyni Šipce (Proškovo schéma) je silně korodovaná a odpovídala by zvětrávání spíše v interglaciálních, než interstadiálních podmínkách (Kukla 1954, 122-123). V současnosti se snažíme o absolutní datování středopaleolitických nálezů ze Šipky metodou C14 a TL. Autorovi této studie se podařilo najít ve starých fondech ústavu Anthropos spálený organický i anorganický materiál, přičemž na jednom zlomku spálené kosti zůstala zachována cedulka, která kladla nález k 24. 8. 1880. Z údaje je zřejmé, že vzorek odebral Maška dva dny před nálezem tzv. „šipecké čelisti“. Navíc v srpnu roku 1880 kopal Maška pouze středopaleolitické ohniště ve vrstvě III v ústí Jezevčí díry, takže prostorová a stratigrafickýá záměna je nepravděpodobná. Lze se tedy domnívat, že zmíněný vzorek pochází z tohoto ohniště a tudíž datuje i danou archeologickou situaci. Analýzou vzorku se podařilo získat 550 datum 39 940 ± BP (nekalibrováno; GrA-29906), které však pochází pouze z alkalické 440 frakce, protože přepálením kosti došlo ke ztrátě kolagenu. Z toho vyplývá, že skutečné stáří ohniště s neandertálskou čelistí je vyšší (tab. 1). Nevíme ale, jak moc nepřítomnost kolagenu ve vzorku ovlivnila naměřené hodnoty. Zpřesnění chronologického zařazení mělo být provedeno metodou TL z přepáleného bašského rohovce, který pocházel ze stejného místa. Bohužel se ukázalo, že vzorek není pro tento účel vhodný (nedostatečné přepálení). Datace byla tedy provedena metodou OSL, přičemž předběžné datum je prozatím mladší než C14, ale stále ještě probíhá jeho analýza. Zároveň bude nutné diskutovat, zda je z metodologického hlediska možné touto metodou datovat přítomnost člověka v jeskyni na základě analýzy rohovcového valounu. Vzhledem k současným poznatkům byly z kosterního materiálu odebrány další dva vzorky s jednoznačnou lokalizací a stratigrafickou pozicí, které jsou v současné době analyzovány ve spolupráci s S. W. G. Davisem v oxfordské laboratoři. Jeden vzorek pochází z vrstvy III opět z prostoru ohniště (nalezen jeden den před objevením šipecké čelisti) a druhý pak z vrstvy IV v Krápníkové chodbě z míst, kde se našlo relativně velké množství artefaktů. Přestože prozatímní radiokarbonová datace není příliš přesná, přece jenom nám určuje časový rámec, ve kterém se osídlení jeskyně Šipky odehrávalo. Prakticky s
jistotou můžeme tvrdit, že ohniště v ústí Jezevčí díry nevzniklo později než před 40 000 lety před dneškem, spíše je starší. Časově nejbližší srovnatelné datum je 45 660 BP pro vrstvu 7a z jeskyně Kůlny, kde se váže rovněž s antropologickými pozůstatky neandertálců (Mook 1988, Valoch 1988b). Prozatím se zdá, že moustérienské osídlení jeskyně Šipky a micoquienské osídlení jeskyně Kůlny ve vrstvě 7a proběhlo přibližně ve stejné epoše. Druhá, archeologicky významná jeskyně Čertova díra bohužel již dnes neexistuje. Byla zcela zničena těžbou vápence na Kotouči. O její podobě si můžeme učinit představu pouze podle dobových zpráv. Přístup do této jeskyně byl podle Kniesovy zprávy dosti komplikovaný. Klenutý vchod byl orientován k západu až severozápadu. Původně byl široký 4 m a vysoký 1,3 m a po Maškově výzkumu 5 m vysoký a 8 m široký, což je stav, který se více blíží podobě z dob středopaleolitického osídlení. Celková délka jeskyně nepřesahovala podle plánku příliš přes 20 m (ryc. 5). Z podrobného popisu tvaru jeskyně, který uveřejnila M. Prosová (1952), vyplývá, že Čertova díra byla morfologicky rozdělena na dvě části. Vstupní část měla při levé stěně výrazný výklenek a v zadní části této prostory se ve vzdálenosti 11 m od vchodu nacházel komín o průměru 5 m a výšce 10 m, označovaný jako „Vížka“. Za ním, tj. 16 m od vchodu, se strop výrazně snížil až na 90 cm (ve středním paleolitu byl pravděpodobně vyšší) a za tímto místem se rozkládala druhá část jeskyně opět s výrazným výklenkem v pravé stěně v zadní části prostory. Jeskyni Čertovu díru zkoumal Maška střídavě v letech 1879-1881 a 1887, přičemž zde testoval své badatelské postupy, takže informace jsou mnohdy ještě nepřesnější než ty z jeskyně Šipky. Z hlediska prostorových struktur rozlišil 2 ohniště, které můžeme pravděpodobně spojovat s moustérienskými nálezy. Jedno se nacházelo ve výklenku v levé části vchodu a druhé při pravé stěně v zadní části jeskyně. Toto druhé ohniště mělo být vymezeno kameny, které byly uloženy plochou stranou nahoru. Vedle bohatého osteologického materiálu se zde nacházela kamenná industrie, ovšem mnohem méně početná než v jeskyni Šipce. Asi nejzajímavější nález představuje porcelanitové jádro a několik úštěpů, které je možné přiložit (podle zápisů v denících se zdá, že byl Maška první, kdo v Evropě prováděl zpětné skládání artefaktů). Podle profilu ze dne 17. 4. 1880 se zdá, že se středopaleolitické artefakty v této jeskyni nacházely ve dvou stratigrafických horizontech IV a V (Valoch 1965a, 10). Mnohem nesnadnější je datování nálezů z Čertovy díry. Prozatím se vycházelo z paleontologického materiálu a z analogií ve štípané industrii. Na jejich základě usuzujeme, že se stáří neandertálských návštěv v obou jeskyních příliš neliší. Jistým pokusem o zpřesnění časového rámce bylo opět využití spálených kůstek, které se našly v jedné krabičce v kontextu materiálu z Čertovy díry. Na víčku byl vzorek lokalizován do této jeskyně, nicméně přesnější údaj chybí. I v případě tohoto vzorku bylo možné datovat pouze alkalickou frakci, takže 200 skutečné stáří bude vyšší (tab. 1). Získané datum 29 430 ± BP (nekalibrováno, GrA180 29904) je tedy nutné ještě posunout, proto je pravděpodobné, že ohniště, ze kterého pochází odebraný vzorek, je výsledkem lidské návštěvy před 30 000 lety a odpovídá tak počátku mladého paleolitu, který datujeme rámcově mezi 40 - 30 000 let BP. Osídlení této jeskyně by pak bylo mladší než osídlení v Šipce.Můžeme si tedy položit otázku, s kterou kulturou spojovat takové datum. V jeskynní výplni se nenašly žádné artefakty, které bychom mohli jednoznačně spojovat s jednou ze tří časně mladopaleolitických kultur. Vzhledem ke korekci data nemůžeme spojovat vzorek ani s gravettienským osídlením, které není na Moravě doloženo z období před 30 000 lety. Zdá se tudíž, že toto datum můžeme spojovat nejspíš s artefakty, které morfologicky odpovídají střednímu paleolitu. To by ovšem znamenalo, že
neandertálci přežívali v prostoru severní Moravy i v průběhu mladší fáze mladého paleolitu. Takový závěr nemusí být překvapivý, vezmeme-li do úvahy evropské doklady regionálního přežívání neandertálská populace, která koexistovala s populací anatomicky moderních lidí. I na Moravě předpokládáme takový jev, a to v souvislosti se szeletienem, který byl pravděpodobně nesen neandertálci a který je vlastně jenom projevem pozdní fáze micoquienu (k problému cf. Neruda 2008). V případě Čertovy díry se asi nejedná o szeletien, který není ještě spolehlivě doložen v povodí horního toku Odry.2 Pro seriózní zpracování tohoto tématu nemáme kvalitní vstupní informace. Hlavním problémem je nemožnost korelovat vzorek spálené kosti s konkrétním ohništěm, s konkrétní vrstvou, a tudíž s konkrétní industrií. Podle dochované stratigrafie víme, že ve střední části jeskyně se dochovala superpozice 2 středopaleolitických vrstev. Je samozřejmě možné, že níže uložený horizont je starší.3 Prozatím je jisté, že se člověk objevil v Čertově díře mezi 40 - 30 000 lety a využil ji nějakým způsobem, zřejmě v souvislosti s loveckými praktikami na Kotouči a v okolí. Podle mého názoru musíme předpokládat existenci dalších středopaleolitických stanic v tomto regionu. Technologický rozbor z obou štramberských jeskyní ukazuje, že k základní přípravě suroviny docházelo již na primárních zdrojích. Z toho důvodu se povrchové průzkumy zaměřily na výchozy bašských rohovců např. na Bílé hoře u Štramberka. V tomto prostoru se podařilo najít pouze nepříliš výrazné kolekce, které by však mohly technologicky spadat do středního paleolitu (Štramberk IV, Diviš 1993, 2003). Podobný metodologický proces rekonstrukce sídelního regionu můžeme uplatnit i na další suroviny, určené v jeskyni Šipce a Čertově díře (ryc. 6). Nejkvalitnější surovinou v oblasti severní Moravy je eratický silicit. Na pravém břehu Odry se podařilo najít dvě povrchové lokality, které by rovněž mohly spadat do období středního paleolitu (Závišice II, Libhošť I; Diviš 2003, Jelínková 2007). Další lokality pak můžeme předpokládat v oblasti flyšového pásma Západních Karpat. Z této oblasti pocházejí zřejmě rohovce, které tvoří doplňkovou surovinu ve štramberských inventářích. V tomto směru je zajímavou indícií přítomnost radiolaritu ve středopaleolitickém souboru z jeskyně Čertovy díry (ryc. 3: 10). Tato surovina se mohla na lokalitu dostat přímo ze slovenské strany z oblasti Pováží nebo ji mohli neandertálci přinést nějakou trasou po západním okraji Západních Karpat. V inventáři z jeskyně Čertovy díry se nachází i porcelanit. Nejbližší zdroj je znám z oblasti mezi Novým Jičínem a Hranicemi. V této souvislosti by mohl být zajímavý malý soubor z Hlavicovy jeskyně, který ale v současné době není dostupný a jeskyně sama je již zničena těžbou kamenolomu. Podle vyobrazených předmětů, zejména jednoho bifaciálně opracovaného artefaktu (Skutil 1955), by kamenná industrie mohla spadat na konec středního nebo na počátek mladého paleolitu (szeletien) (Neruda 2003). Povrchové výzkumy přinesly cenné poznatky i ke středopaleolitickému osídlení levého břehu Odry a povodí Opavy, tj. oblasti, která je charakteristická výskytem eratického silicitu ve fluvioglaciálních sedimentech. Nejblíže zmíněným jeskyním se nachází malá lokalita Bílov, kterou lze typologicky spojovat se středním paleolitem. Jistě není bez zajímavosti, že se tato lokalita nachází na zdroji křišťálu dostatečně velkých rozměrů. Prozatím se nepodařilo doložit jeho zpracování, ale i tak se jedná o zajímavý příspěvek k řešení problému provenience křišťálu a záhnědy ve středopaleolitickém souvrství v jeskyni Kůlně (Přichystal 1989, Valoch 2004). Z technologického hlediska je střednímu paleolitu blízká i lokalita Velké Albrachtice – U silnice, která obsahuje diskoidní jádra, místně retušované úštěpy a pravděpodobně široký 2
K szeletienu jsou řazeny kolekce z Otic u Opavy, Třebomi nebo Hněvošic (např. Svoboda 2002, 151) ve Slezsku, ale listovité hroty zde nejsou doloženy. Nejbližší kolekce se nacházejí na střední Moravě a v Polsku v okolí Dzierżyslawi (Fajer et al. 2005). 3 Ze středopaleolitického horizontu byly rovněž odebrány vzorky kostí s jasnou stratigrafickou pozicí na datování metodou AMS.
moustérienský hrot či hrotité drasadlo (distální část je odlomena) (Jelínková 2007, obr. 28, 29). Další kolekce v oblasti levého břehu Odry vykazují různý podíl středopaleolitických a aurignacoidních prvků (Velké Albrachtice – Na Butovickém, Velké Albrachtice - Jamník), přičemž je obtížné rozhodnout, do jaké míry se jedná o směs několika horizontů či o specifickou skupinu, spadající pravděpodobně do časné fáze mladého paleolitu. V tomto směru je jistě zajímavé, že se s tímto jevem setkáváme na řadě lokalit i v prostoru Opavska. Nejznámnější lokalita, kterou podle mého názoru můžeme srovnávat se středním paleolitem, se nachází na katastru obce Otice u Opavy (Klíma 1974). Dlouholetými sběry se podařilo nashromáždit kolekci kamenných artefaktů, převážně z eratického silicitu. Dominují různá drasadla (ryc. 7:2, 4, 6) a místní retuše, méně jsou zastoupeny zlomky čepelí (ryc. 7-8) a v jednom případě je doložno i vysoké škrabadlo. Jádra vykazují paralelní sbíjení (ryc. 7:1). Původní zpracování spojuje tuto industrii s pozdní fází středního paleolitu, přičemž je zajímavý zejména bifaciální kus, který připomíná micoquienské klínové nože (ryc. 7:5). Druhá, poměrně výrazná kolekce se nachází v Hošťálkovicích I u Ostravy, nedaleko soutoku Odry a Opavy (Neruda 1997). Z polohy na Dubečku pochází poměrně početná kolekce štípané industrie, v níž kromě gravettienské komponenty (samostatná poloha) dominují dvě složky. Středopaleolitická složka je zastoupena zejména levalloiským jádrem pro preferenční úštěp (ryc. 7: 9) a několika úštěpy s fasetovanou patkou (ryc. 7:10-11), dále pak různými variantami drasadel (ryc. 7:15-17). Mladopaleolitická složka obsahuje vedle gravettienských typů rydel, které asi pocházejí z omezené koncentrace, kterou se podařilo vyčlenit novými povrchovými sběry, i značnou část aurignacoidních prvků, zejména v podobě vysokých škrabadel (jader) s lamelární retuší (ryc. 7: 13-14) a možná některých čepelových jader (ryc. 7: 12). Bohužel se nepodařilo najít tuto industrii in situ, takže nemáme představu o její stratigrafické pozici a hlavně nejsme schopni určit, kolik paleolitických horizontů se na této lokalitě nacházelo. Zdá se pravděpodobné, že se jedná o druhotně smíchané horizonty (v případě gravettienské komponenty je jisté, že v rámci sběrů došlo ke smíchání), ale vzhledem k tomu, že se tento jev opakuje na řadě lokalit ve sledované oblasti, nemůžeme vyloučit i možnou existenci specifické industrie z přechodu středního a mladého paleolitu. Závěr Naše poznatky o středopaleolitickém osídlení severní Moravy a Horního Slezska nejsou prozatím uspokojivé. Na rozdíl od polské strany máme naprostý nedostatek stratifikovaných a datovaných lokalit. To značně znesnadňuje rekonstrukci sídelní strategie. Na druhou stranu nové poznatky naznačují možnosti dalšího výzkumu a lze očekávat, že v případě cíleného zájmu specializovaných pracovišť můžeme očekávat kvalitativní posun našich poznatků. Summary Evidence of OIS 8-6 occupation of the Northern Moravia and Moravian Silesia is not satisfactory. Warthe glacier covered majority of this region and new possibilities were reopened since the end of OIS 8 or the beginning OIS 7. Oldřišov open-air site yielded probable artefacts (retouched blanks and cores in stratigraphical position (Kerekeš 1994). Two handaxes from Bohuslavice and Polanka n. Odrou are usually related to the Upper phase of Acheulean but it is difficult to date them by the stratigraphy. Geomorphological situation shows that maximal age of these artefacts may be Saalian (Polanka n. Odrou), or rather Saale/Warthe Interglacial (Bohuslavice) (Svoboda et al. 1991, 374), but their feasible chronological position falls till the Lower phase of the last glacial. There is no evidence of OIS 5e site in this region but raw material analysis of the Kůlna cave Taubachian layer 11 shows that Protoneanderthals of the last Interglacial known the region of the Northern Moravia with erratic silicites. There is one open-air stratified site of Předmostí II
– Hradisko with Taubachian assemblage between the Kůlna cave and the region of erratic flint source. Taubachian sites are noted in Poland too. The best information we can analyse for the time of upper phase of Middle Palaeolithic. There are two caves excavated at the end of 19th century by K. J. Maška. First one is the Šipka cave (ryc. 2) with the lithics (ryc. 3) classified as denticulated Mousterian (Valoch 1965a) but several bifacial pieces (ryc. 3: 3-4) enable to correlate this industry with the Micoquian (Neruda 2006). Very important lower Neanderthal jaw was found near the one of the four Middle Palaeolithic hearths (ryc. 3: 8). Author of this paper chosen sample of burnt bone to date this Neanderthal occupation. Advantage of this sample is right stratigraphic and spatial position and according the date of the finding is obvious that Maška preserved this bone two days before Neanderthal jaw uncovering. The sample has got a less of the collagen and 550 therefore the date 39,940 ± uncal BP (GrA-29906) must be older (tab. 1). OSL sample is 440 still in progress as well as two new bone samples from the Middle Palaeolithic layers. Second cave – Čertova díra – was destroyed by modern limestone quarry (ryc. 5). Only small collection of lithics is preserved but both typology and technology show Middle Palaeolithic features (ryc. 3: 9-12). 14C sample from the burnt bone must be also older because of the low 200 degree of collagen. The date 29,430 ± uncal BP (GrA-29904) indicates the occupation 180 of cave around 30 kyr uncal BP (tab. 1). Lithics prove the Gravettian occupation but the date is too old. We have got no evidence of EUP cultures in this cave and it means we must take into account the persistence of Neanderthal population in this region during the EUP time range. New 14C data are still in progress (Oxford lab). New approach of the settlement reconstruction is based on the raw material analysis. Raw material structures in both caves show that Neanderthals used mainly local chert of „baškaformation“ and first preparation of cores was made out of caves. Recently we found one surface site – Kopřivnice IV – morphologically near the Middle Palaeolithic. Similarly there are two surface sites (Závišice II, LibhošťI) on the erratic silicite source of the right bank of Odra river (Diviš 2003). Small surface site Bílov, dated probably to the Middle Palaeolithic, proposes interesting advantage to the research of the rock crystal sources. Other Middle Palaeolithic settlement unit is situated in the Opava river. The assemblage of Otice u Opavy contains Middle Palaeolithic side scrapers (ryc. 7: 2, 4, 6) and several cores with the parallel exploitation (ryc. 7: 1). Several fragments of blades (ryc. 7: 7-8) and one aurignacian-like end scraper were found. The classification to the Mousterian (Klíma 1974) or Micoquian is proposed. Second site Hošťálkovice I – Dubeček is situated on the left bank of the Opava river near the confluence with the Odra river. Detailed surface prospecting distinguished the Gravettian component contaminated the older occupation (occupations) represented by the Middle Palaeolithic like artefacts with typical side scrapers (ryc. 7: 16-17) and Levallois core (ryc 7: 9) and flakes with faceted striking platforms (ryc. 7: 10-11). Such artefacts are appended by aurignacoid end scrapers (cores) with the lamellar retouch (ryc. 7: 13-14) and by the blade cores (ryc. 7:12). Unfortunately we have no evidence of finds stratigraphical position (Neruda 1997) and therefore it is difficult to decide if this situation is the result of layer mixing or specific cultural group in the Northern Moravia. It must be stressed similar sites are documented also in the left bank of the Odra river. Článek byl připraven v rámci grantového projektu 404/07/0856 Grantové agentury České republiky.
Reference: Absolon K., 1932, O pravé podstatě paleolithických industrií ze Šipky a Čertovy díry na Moravě, „Anthropologie“, 10,s. 253-269. Burdukiewicz J. M., 1999, Pięściak aszelski z Owsiszcz, gm. Krzyżanowice, Ślaskie Sprawozdania Archeologiczne, 41, s. 7–21 Burdukiewicz J. M., 2006, Pięściaki aszelskie na Górnym Śląsku, Archeologia Żywa, nr 3, s. 3–7. Cyrek K., 2002, Rekonstrukcja zasiedlenia Jaskini Biśnik, (w:) Cyrek K. ed., Jaskinia Biśnik. Rekonstrukcja zasiedlenia jaskini na tle zmian środowiska przyrodniczego, Toruń, s. 9-142. Diviš J., 1993, Nové nálezy kamenné štípané industrie z Kopřivnice, okr. Nový Jičín (z. roku 1993), „Informační zpravodaj, srpen, Česká archeologická společnost – pobočka pro severní Moravu a Slezsko.“, s. Diviš J., 2003, Osídlení širšího okolí Příbora od pravěku do raného středověku. Nový Jičín. Fajer M. – Foltyn E. – Kozłowski J. K. – Pawełczyk W. – Waga J. M., 2005, The multhilayer Palaeolithic site of Dzierżysław I (Upper Silesia, Poland) and its environmental contex, Přehled výzkumů 46, s. 13-33. Foltyn E. M. – Kozłowski J. K. – Waga J. M., sous press, Human settlement on the periphery of the Lower Saalian ice-sheet (Oder stage, OIS-8) in Upper Silesia (Poland), „Geoarcheology“, ... Jelínková R., 2007, Paleolitické nálezy z území bývalých soudních okresů Bílovec, Fulnek a Klimkovice. Unpublished thesis. Opava. Kerekeš A., 1994, Staropaleolitické nálezy z okrajové linie kontinentálního zalednění - Oldřišov I, Informační zpravodaj prosinec 1994, Česká archeologická společnost – pobočka pro severní Moravu a Slezsko, s. 74-100. Klíma B., 1974, Paleolitické nálezy z Otic u Opavy. Archeologický sborník, Ostrava, s. 9-21. Kozłowski J. K., 2006, Les Néanderaliens en Europe centrale, (w:) Demarsin B. – Otte M. (dir.), Neanderthals in Europe. Proceedings of the International Conference held in the Gallo-Roman Museum un Tongeren 17-19th 2004, „ERAUL“ 117 – „Tongeren ATVATVCA“ 2, s. 77-90. Kukla J., 1954, Složení pleistocénních sedimetnů v kontrolním profilu v Šipce z roku 1950, „Přírodovědecký sborník ostravského kraje“, 15-1, 105-124. Macoun J. – Šibrava V. – Tyráček J. – Kneblová-Vodičková V., 1965, Kvartér Ostravska a Moravské brány, Praha. Maška K. J., 1884, Pravěké nálezy ve Štramberka, „Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci“, I, s. 15-22, 64-69, 152-159. Maška K. J., 1885, Čelist předpotopního člověka nalezená v Šipce u Štramberka. „Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci“, II, s. 27-35. Maška K. J., 1886a, Pravěké nálezy ve Štramberka. „Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci“, III, s. 57-65, 119-123, 163-174. Maška K. J., 1886b, Der diluviale Mensch in Mähren. Ein Beitrag zur Urgeschichte Mährens. Programm der mähr. Landes-Oberrrealschule in Neutitschein. Neutitschein. Maška K. J., 1888a, Nové výzkumy v jeskyních štramberských. „Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci“, V, s. 121-124. Maška K. J., 1988b, O kostěných výrobcích diluviálních z jeskyň štramberských. „Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci“, V, s. 88-89. Moncel M.-H., 1998, The Eemian lithic Assemblages from Předmostí II. Technical Behaviours from a Middle Palaeolithic Microlithic Industry, „Přehled výzkumů“, 40 (1997-1998), Brno, s. 13-34. Moncel M.-H. – Neruda P., 2000, The Kůlna Level 11: some observations on the debitage rules and aims. The originality of a middle Palaeolithic Microlithic Assemblage (Kůlna cave, Czech Republic), „Anthropologie“ XXXVIII/3, s. 219-248. Moncel M.-H. – svoboda J., 1998, L´industrie lithique des niveaux Eemiens de Předmosti II (Brno, République Tchèque). Fouilles de 1989-1992, „Préhistoire Européenne“, volume 12, s. 11-48. Mook W. G., 1988, Radiocarbon-Daten aus der Kůlna-Höhle. In: VALOCH K. 1988b: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961-1976. „Anthropos“, 24, N.S. 16, Brno, s. 285-286. Musil R., 1965, Zhodnocení dřívějších paleontologických nálezů ze Šipky. (w:) Valoch K., Jeskyně Šipka a Čertova díra u Štramberku. „Anthropos“, č. 17, N.S. 9, Brno, s. 127-134. Neruda P., 1997, Paleolitická stanice na "Dubečku" v Ostravě-Hošťálkovicích, „Acta Musei Moraviae“, sci.soc. 82, s. 87-116. Neruda P., 2001a, Využití surovin v taubachienu z jeskyně Kůlny (vrstva 11). „Acta Musei Moraviae“, sci.soc. 86, s. 3-25. Neruda P., 2001b, La distribution des matières premières au Taubachien à la grotte Kůlna, (w:) „Préhistoire et approche expérimentale, Préhistoires“, 5, Montagnac, s. 349-362.
Neruda P., 2003, Střední paleolit v moravských jeskyních. Middle Palaeolithic in Moravian caves. Unpublished dissertation. Brno. Neruda P., 2005, Technologie micoquienu v jeskyni Kůlně. Micoquian Technology from Kůlna Cave (Sloup, South Moravia). „Acta Musei Moraviae“, sci. soc. 90, s. 23-78. Neruda P., 2006, Neandertálci na Kotouči u Štramberka. „Archeologické památky střední Moravy“, Svazek 12, Olomouc. Neruda P., 2008, Moravia during the OIS 3: Cultural Relations, „Prehistoria“, in press. Neruda P. – Valoch K., 2007, Palaeolithic People and Moravian Caves, „Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun.“, Vol. 35 (2005), Geology, Brno, 65-76. Prosová M., 1952, Štramberský kras. „Přírodovědecký sborník ostravského kraje“, XIII-3/4, s. 417-446. Přichystal A. 1989, Zdroje křišťálové suroviny v pravěku na Moravě, „Geologický průzkum“, 31, č. 3., s. 86-87. Skutil J. 1955, Příspěvek k poznání paleolitika Moravské brány. „Anthropozoikum“ 4, s. 447-468. Svoboda J. – Havlíček P. – Ložek V. – Macoun J. – Musil R. – Přichystal A. – Svobodová H. – Vlček E., 2002, Paleolit Moravy a Slezska. 2. aktualizované vydání, „Dolnověstonické studie“, svazek 8, Archeologický ústav AVČR Brno. Svoboda J. – Ložek V. – Svobodová H. – Škrdla P., 1994, Předmostí after 110 years. „Journal of Field Archaeology“, 21, s. 457-472. Svoboda J. – Macoun J. – Přichystal A., 1991, Acheulian finds from Silesia, „Archeologické rozhledy“, 43, s. 371-375. Svoboda J. – Škrdla P. – Ložek V. – Svobodová H. – Frechen M., 1996, Předmostí II, excavations 1989-1992, (w:) J. Svoboda ed., Palaeolithic in the Middle Danube Region, „Spisy Archeologického ústavu AVČR“, svazek 5, Archeologický ústav AV ČR, Brno, s. 147-171. Valoch K., 1965a, Jeskyně Šipka a Čertova díra u Štramberku. „Anthropos“, č. 17 (N.S. 9). Brno. Valoch K., 1965b, Die altsteinzeitlichen Begehungen der Höhle Pod hradem, (w:) Die Erforschung der Höhle Pod hradem 1956-1958, „Anthropos“, 18, N.S. 10, s. 93-106. Valoch K., 1988a, Le Taubachien et le Micoquien de la grotte Kůlna en Moravie (Tchécoslovaquie), (w:) L´homme de Néanderthal, vol. 4, La Technique, „ERAUL“, 31, Liège, s. 205-207. Valoch K., 1988b, Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961-1976, „Anthropos“, 24, N.S. 16, Brno. Valoch K., 1996a, Le Paléolithique en Tchéquie et en Slovaquie, Collection l´Homme des origines, Série „Préhistoire d´Europe“, n° 3, Jérôme Millon, Grenoble. Valoch K., 2004, Křišťály jako surovina štípané industrie, „Acta Musei Moraviae“, Sci.soc. 89, s. 129-166. Weninger B. - Jöris O. - Danzeglocke U., 2007, CalPal-2007, Cologne Radiocarbon Calibration & Palaeoclimate Research Package. http://www.calpal.de Woldřich J. N., 1880a, Beiträge zur diluvialen Fauna der mährischen Höhlen (Čertova díra, Výpustek), „Verh. dgRA“, s. 284-287. Woldřich J. N., 1880b, Über bearbeitete Tierknochen aus der Diluvialzeit, „MAG“, 9, s. 169-202. Woldřich J. N., 1881, Nachtrag zur Fauna der "Čertova díra" in Mähren II., „Verh.dgRA“, s. 122. Woldřich J. N., 1887, Kde nutno hledati původní nástroje kostěné, „Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci“, 6, s. 31-34.
Lab.Number 14C-Age STD Cal Age p(95%) Cal Age p(95%) [BP] [BP] calBC/AD cal BP(0=AD 1950) Micoquian/Mousterian GrA-29904 29430 ± 200 32440 -31320 34390 -33270 GrA-29906 39940 ± 550 42760 -40520 44710 -42470
Cal Age p(68%)
Cal Age p(68%)
cal BC/AD
[calBP(0=AD1950)]
31880 ± 41640 ±
280 560
33830 ± 43590 ±
Site
Reference
280 Čertova díra cave Neruda 2006 560 Šipka cave Neruda 2006
Rycunki: Ryc. 1: Moravské středopaleolitické lokality (Moravian Middle Palaeolithic sites). 1 – Bohuslavice, 2 – Polanka n. Odrou, 3 – Šipka, 4 – Čertova díra, 5 – Otice u Opavy, 6 – Hošťálkovice I – Dubeček, 7 – Předmostí II – Hradisko, 8 – Kůlna, 9 – Moravský Krumlov IV. Ryc. 2: Půdorys jeskyně Šipky s vyznačenými prostorovými strukturami (Plan of the Šipka cave with spatial structures). Ryc. 3: Kamenná štípaná industrie z jeskyně Šipky (1-7) a z Čertovy díry (9-12). Kopie neandertálské čelisti (8). Lithic from caves of Šipka (1-7) and Čertova díra (9-12). Replica of the neanderthal child jaw (8). Ryc. 4: Profil sedimenty v jeskyni Šipce (Kukla 1954) a jejich korelace s původním rozlišením vrstev od K. J. Mašky. Cross-section throught sediments of the Šipka cave and their relation to the Maška’s determination. Ryc. 5: Půdorys jeskyně Čertovy díry podle M. Prosové (1952) s vyznačenými prostorovými strukturami. Plan of the Šipka cave with spatial structures (after Prosová 1952). Ryc. 6: Korelace lokalit a surovinových zdrojů využívaných neandertálci z jeskyně Šipky a Čertovy díry (Correlation of sites and raw material sources used by Neandethals from the caves of Šipka and Čertova díra). 1 – Závišice I, Libhošť II Ryc. 7: 1 – 8 štípaná industrie z lokality Otice u Opavy (dle Klíma 1974); 9-17 Hošťálkovice I – Dubeček (dle Neruda 1997). Tab: Tab. 1: Kalibrace dat z jeskyně Šipky a Čertovy díry (CalPal 2007, Weninger - Jöris - Danzeglocke 2007). Callibration of data from the caves of Šipka a Čertova díra díry (CalPal 2007, Weninger - Jöris Danzeglocke 2007).
