1. POSLECH LIDSKÉHO SRDCE Teorie: Srdeční činnost můžeme v lidském těle sledovat ze zevních projevů akce srdeční, přístupných jednoduchému sledování. Pohledem na hrudník hubených jedinců (lépe vstoje) a jinak většinou pohmatem sledujeme úder hrotu na hrudní stěnu v pátém mezižebří vlevo mediálně od čáry medioklavikulární. (Nejbližší hmatné žebro pod klíčkem je žebro druhé.) Srdeční hrot, lépe řečeno svalstvo komor v okolí hrotu) naráží při každé systole na stěnu hrudníku a tyto údery lze vidět u jedinců s malou vrstvou podkožního tuku a se srdcem uloženým blízko hrudní stěny a pravidelně je lze vždy hmatat. Poslechem srdce sledujeme srdeční ozvy. Normální poslechový nález je takový) že slyšíme dvě ozvy: první (systolickou) a druhou (diastolickou). Ozvám nasloucháme buď přímo, přiložením ucha na krajinu srdeční, nebo si ozvy přenášíme k uchu sluchátky s gumovými hadicemi (fonendoskopem) nebo snímáme ozvy mikrofonem a nasloucháme reproduktorem po zesílení. První ozva srdeční bývá delší a hlubší) maximálně slyšitelná v krajině srdečního hrotu. Vzniká zčásti kontrakcí svalu a napětím šlašinek) hlavně však uzavřením atrioventrikulárních chlopní) především mitrální. Druhá ozva srdeční je kratší a vyšší) maximálně slyšitelná v druhém mezižebří vlevo a vpravo od hrudní kosti. Její vznik vysvětlujeme hlavně uzavřením poloměsíčitých chlopní a vibraci krevního sloupce. Srdeční ozvy v klidu následují po sobě tak) že první a druhá jsou si blíže nežli druhá a nejbližší další první ozva. Zejména u mladistvých někdy pozorujeme za druhou ozvou ještě jeden tón, třetí ozvu. Je vyšší a krátká a její vznik se vysvětluje otevřením chlopní mezi síněmi a komorami nebo chvěním stěn komor v počátcích diastolické náplně krví. Srdeční ozvy u zdravých lidi bývají jasné, čisté, ohraničené. Někdy však i při zdravém srdci) častěji za stavů chorobných, slyšíme šelesty před srdečními ozvami nebo za nimi. Srdeční frekvence v klidu často kolísá) hlavně závislosti na dýchání (respirační arytmie) a mění se s polohou těla: nejnižší je vleže, vyšší vsedě) nejvyšší vstoje.
Obr. 2. Nákres, kam se přibližně promítají srdeční Obr. 1. Poloha srdce a bránice v projekci na hrudní stěnu.
chlopně. Nahoře poloměsíčité chlopně aortální a pulmonálni, dole chlopně trojcípá a dvojcípá.
,
2. POČITÁNÍ SRDEČNÍ FREKVENCE Teorie: Srdeční frekvence u savců je do jisté míry nepřímo úměrná tělesné váze. Proto nacházíme nejvyšší frekvence u malých zvířat (myš 600, morče 240 tepů za minutu), nejmenší u největších (slon 40 tepů za minutu). U člověka klidová frekvence je průměrně 72 tepů za minutu. Frekvence srdeční je dána rytmicitou vzruchů vytvářených sinoaurikulárním uzlem a je ovlivňována nervy parasympatiku a sympatiku. Srdeční frekvence je tímto způsobem jemně regulována s ohledem na potřeby organismu. Srdeční frekvence se nejvíce a nejnápadněji mění při tělesné práci, ale i při různých vlivech, jako jsou duševní procesy – zejména emoce (zlost, strach, leknutí), změny ve startovním stavu, při představě práce a podobně. Klidová tepová frekvence může být nižší i vyšší nežli zmíněná průměrná hodnota podle převahy tonu parasympatiku nebo sympatiku. Trénovaní a vagotonici mají hodnoty nižší, kolem 60 tepů za minutu (bradykardie), netrénovaní a sympatikotonici přes 75 tepů za minutu (tachykardie). Tepová frekvence měřená v kratším časovém intervalu vykazuje kolísání, někdy velmi značná. Vyvolávají je podněty z okolního světa (hluk, mluvení), motorický neklid vyšetřovaného, představy a nejčastěji dýchání (respirační arytmie). Tepovou frekvenci proto měříme raději v kratších časových intervalech, ve sportu za 15, za 10 nebo za 5 vteřin. Násobením pak vypočteme hodnotu minutovou. Vzhledem k možnosti kolísáni měříme vždy několik hodnot takto za sebou, abychom zjistili kolísání a popřípadě odstranili jeho příčinu (motorický neklid, nepozornost). Místem, kde srdeční frekvenci počítáme, je nejlépe srdce samo: přiložením dlaně na hrudník hmatem zjišťujeme úder srdečního hrotu (zvláště dobře patrný po zatížení prací) a přiložením ucha nebo fonendoskopu srdeční ozvy. Není-li možno takto sledovat srdeční frekvenci na srdci přímo, volíme metodiku pohmatu na větších tepnách. V místech, kde tepny procházejí blízko kožního povrchu, vyhledáme a hmatáme průběh tepající artérie nejlépe třemi prsty (2. – 4. prst), lehce položenými šikmo napříč průběhu artérie. Nejčastěji hmatáme (palpujeme) tep na krku - na krkavici (art. carotis), na paži a v loketní jamce na pažní tepně (art. brachialis), na zápěstí na vřetenní tepně (art.. radialis), v tříselném ohbí na stehenní tepně (art. femoralis), na tepně zákolenní (art. poplitea) v jamce zákolenní, na nártní tepně (art. dorsalis pedis) v nártu a na spáncích na tepně spánkové (art. tempovalis).
3. MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU Teorie: Krevní tlak je pohonnou silou krevního proudu. Na jeho vzniku se účastní především srdce a odpor cévní periferie. Cévní stěna vykonává svou pružností určitý tlak na krev i v době mezi dvěma systolami. Tak vzniká stálý, byť kolísavý krevní tlak. Jeho velikost závisí na činnosti srdce (na tepovém objemu), na odporu stěn tepen a na rozvětvení cév. Krevním tlakem rozumíme krevní tlak ve velkých tepnách, konkrétně měřeno na pažní tepně (art. brachialis). Protože krevní tlak kolísá s každým tepem, měříme jeho nejvyšší hodnotu, krevní tlak maximální čili systolický (TK max.) a hodnotu nejnižší, tlak minimální čili diastolický (TK min.). Rozdíl obou tlaků je tlak pulsový (diferenční). Krevní tlak v tepnách klesá směrem k periférii cév zpočátku zvolna, a to systolický tlak více než diastolický, takže se zmenšuje pulsový tlak. Krevní tlak se mění poněkud s dýcháním (vlny II. řádu) a vykazuje také kolísání delšího rytmu (vlny III. řádu), způsobené změnami tonu vegetativního nervstva. Normální hodnoty krevního tlaku v klidu jsou: systolický 120 mm Hg, diastolický 80 mm Hg, pulsový 40 mm Hg. Poněkud se liší hodnoty u mužů a u žen, s věkem krevní tlak stoupá. Měření krevního tlaku provádíme v principu tak, že stlačíme manžetou končetinu (paži) a měříme tlak potřebný k tomu, abychom zastavili proud krve v tepnách v končetině pod místem stlačení. Gumová nafukovací manžeta je obtočena kolem paže nad loketním ohbím a spojena hadicí se rtuťovým manometrem. Nafouknutou manžetu zvolna vypouštíme a v okamžiku, kdy krev prochází v době maximálního tlaku pod místo stlačené manžetou, odečteme systolický krevní tlak na rtuťovém manometru v milimetrech rtuťového sloupce. Krevní tlak měříme zásadně na pravé paži těmito metodami: 1. Metoda pohmatová - palpační (Riva-Rocci) stanoví pohmatem maximální tlak v okamžiku, kdy se puls objeví nad art. radia1is. Manžetu nahustíme tak, aby puls nebyl hmatný. Měření se provádí na pažní tepně pravé ruky. Pohmatem (nejlépe dvěma prsty - ukazovákem a prostředníkem) vyhledejte na zápěstí vřetenní tepnu. Manžetu přiložte na paži nad loketním ohbím a plátěný pruh, na kterém je nafukovací manžeta, obtočte kolem paže a konec zastrčte. Přitom levou rukou kontroluje tep na zápěstí (na vřetenní tepně). Do pravé ruky uchopte balónek spojený hadičkou s manžetou a stlačováním balónku vhánějte vzduch do manžety tak dlouho, až rtuťový sloupec vystoupí o něco výše nad hodnotu předpokládaného systolického tlaku. Tento okamžik poznáte tak, že tep na vřetenní tepně vymizí. Pak povolováním šroubku pomalu vypouštějte vzduch z manžety a soustřeďte se na pohmat vřetenní tepny. Očima sledujte klesání rtuťového sloupce a v okamžiku, kdy ucítíte pod prsty tep, odečtěte hodnotu na stupnici tonometru. Zjištěná hodnota představuje systolický tlak. 2. Metoda poslechová - auskultační (Korotkovova) je daleko přesnější a stanovíme jí krevní tlak maximální i minimální. Vyhmátneme nejdřív tepnu v ohbí loketním, na ni přiložíme fonendoskop, pak nahustíme manžetu nad předpokládaný tlak. Zvolna vypouštíme vzduch a v okamžiku, kdy slyšíme první šelesty soudobé s tepem, odečteme na manometru maximální krevní tlak. Při dalším poklesu tlaku v manžetě se šelest dále zesiluje k maximu, pak slábne nejprve zvolna, potom rychle, až vymizí. Náhlý pokles odpovídá minimálnímu tlaku. Slyšené šelesty vyvolá krev; prodírající se stlačenou tepnou pod manžetou. Chcete-li znát obě hodnoty krevního tlaku, což je obvyklé, použijte metodu poslechovou. V tomto případě je nutno použít fonendoskop, jehož snímací část přiložíte do loketního ohbí v místě průchodu pažní tepny. Po nahuštění manžety tonometru opět zvolna vypouštějte vzduch; v okamžiku, kdy uslyšíte ve'sluchátkách zvuky, odečtěte hodnotu systolického krevního tlaku. Při dalším poklesu tlaku v manžetě zvuky pokračují, pak zeslábnou, až vymizí. V tomto okamžiku odečtěte hodnotu diastolického tlaku. Tato metoda je založena na skutečnosti, že v okamžiku, kdy stlačení pažní tepny povolí, začne krev protékat stlačeným místem a v tomto místě začnou vznikat víry. Tlak vzduchu v manžetě se tedy rovná nejvyššímu tlaku v tepně (systolický tlak). Další snižování tlaku vypouštěním vzduchu z manžety pak trvá až do vyrovnání s nejnižším tlakem v tepně (tlak diastolický), kdy krev již protéká plynule a víření, které vyvolalo zvukové jevy, vymizelo. 3. Metoda oscilometrická (oscilografická, Pachonova) převádí výkyvy tepové vlny pod manžetou na oscilační manometr. Této metody se užívá méně k měření tlaku a spíše k pozorování velikosti oscilací. Srovnáváme je pak např. na levé a na pravé končetině ve stejné výši. Při menší průchodnosti cév pozorujeme na jedné z nich nápadné zmenšení oscilací.
Obr. 3. Měření krevního tlaku metodou auskultační a palpační.
4. PROUD KRVE V ŽILÁCH
Teorie: Krev, která z tepen prošla vlásečnicemi (popřípadě arteriovenózními spojkami), se dostává žilami k pravému srdci tím, že se menší žíly postupně spojují ve větší. Žilní řečiště je celkově širší nežli tepenné. Žíly jsou navzájem často propojeny. Stěna žil je daleko tenčí nežli stěna tepen, a proto je také poddajnější. Žíly probíhají zčásti poblíž velkých tepen, zčásti pod kožním povrchem, kde je můžeme dobře pozorovat. Pohyb krve v žilách používá převážně jiných mechanismů nežli pohyb krve v tepnách, protože žilní krev (zejména z dolní poloviny těla) musí překonávat sloupec krve hnané proti zemské tíži k srdci. Důležitým zařízením pro usnadnění cirkulace krve v žilách jsou chlopně (tzv. kapsovité chlopně). Nacházíme je hlavně v žilách pod úrovní srdce; stojícího člověka. Mají za účel znemožnit zpětný tok krve ve směru zemské tíže Pro návrat žilní krve k pravému srdci jsou důležité některé mechanismy:
-
Svalový pohyb každá svalová kontrakce znamená stoupnutí tlaku nejen uvnitř svalů, a tím vytlačení krve do centrálnějších částí žilního oběhu, ale sval tlačí také na žíly probíhající v podkožním vazivu a vytlačuje z nich krev centrálně. Protože žíly jsou opatřeny chlopněmi, krev při ochabnutí svalu se nevrací a naopak při ochabnutí svalu se žíly znovu naplňují. Proto rytmické a pravidelné střídání stahu a ochabnutí znamená velkou pomoc k udržení stálého proudu krve k srdci. Naopak silácký výkon, spojený s výdrží, znamená zpomalení až dočasné zastavení proudu krve v žilách a městnání krve v žilní části oběhu. Rytmické zvětšování negativního nitrohrudního tlaku při dýchání nasává krev do velkých žil v hrudní dutině, a tím k pravému srdci ze všech perifernějších přilehlých žilních oblastí. Pulsace arterií, pokud probíhají vedle sebe tepna a žíla, napomáhají také udržování toku žilní krve. Pro funkci srdce je zapotřebí udržet správný proud krve v žilách: vázne-li žilní návrat krve a mění se náplň srdce, vázne i jeho činnost. Zpomalí-li se žilní návrat, dochází k většímu prostupu tekutých součástí krve do tkáňových prostorů, vznikají otoky. Zvětšená váha stagnujícího sloupce krve roztahuje žilní stěny, ty časem ztrácejí pružnost a vzniká trvalé rozšíření žil. Proud krevní je v nich nadále zhoršován nedomykavostí chlopní, jak vidíme u lidí zaměstnaných statickou prací vstoje.
Obr. 4. Městnání krve v žilách při usilovném zatnutí pěsti (statická práce).
Zdroj teoretického úvodu: Seliger - Fyziologie tělesné zátěže
Projevy srdeční činnosti: Zdroj e-learning http://ppp.mimoni.cz
Zevní projevy srdeční činnosti
Vnitřní orgány pracují tak, že si jejich činnosti nejsme vědomi. U většiny orgánů ani nelze „zvenku“ – jednoduchým pozorováním zjistit, zda fungují správně či nikoliv. Činnost srdce se navenek projevuje a lze ji zjisti poměrně jednoduchými metodami. Mezi zevní projevy srdeční činnosti patří údery srdečního hrotu, srdeční ozvy, tep, krevní tlak a elektrické projevy srdeční činnosti.
Údery srdečního hrotu Údery srdečního hrotu jsou pozorovatelné v pátém mezižebří vlevo. U dětí a osob se slabě vyvinutou hrudní svalovinou a malým množstvím podkožního tuku jsou viditelné, u ostatních osob je možné údery nahmatat. Jedná se o nárazy srdečního hrotu na stěnu hrudníku při každésystole.
Srdeční ozvy Srdeční ozvy jsou zvuky, které vznikají při práci srdečního svalu a uzavírání srdečních chlopní. Jsou slyšitelné uchem, lépe fonendoskopem. Nejzřetelněji jsou slyšet při poslechu v oblasti druhého až pátého mezižebří vlevo. Ozvy u zdravého srdce jsou obvykle slyšitelné jako 2 jasně ohraničené po sobě rychle následující zvuky, po nichž následuje pauza. Tyto zvuky a pauzy se pravidelně rytmicky opakují. První ozva – systolická – je zvuk při uzavření cípatých chlopní. Je v porovnání s druhou ozvou tišší, měkčí, tlumenější. Druhá ozva – diastolická – je zvuk způsobený uzavřením poloměsíčitých chlopní. Je v porovnání s první ozvou ostřejší, silnější a vyšší. Pozn. Při některých při vadách chlopní jsou místo jasně ohraničených ozev slyšet tzv. šelesty.
Tep – puls Tep je projevem srdeční činnosti v tepnách na periferii těla. Krev vypuzená při srdečním stahu pod tlakem do aorty vytváří tlakovou vlnu, která se síří tepnami na periferii. Tato vlna roztahuje stěny tepen. Po průchodu vlny se průsvit cév opět původního stavu. V místech, kde jsou tepny uložené blízko pod kůží lze rozšíření tepen způsobené tlakovou vlnou nahmatat jako tep = puls. Tep se nejčastěji hmatá navřetenní tepně (na palcové straně zápěstí), ale také např. na pažní tepně na vnitřní straně loketní jamky, či na krkavici. Počet tepů odpovídá frekvenci srdečních stahů u průměrného člověka v klidu asi 72 stahů/min a při porovnání s údery srdečního hrotu se projeví určité zpoždění. Zpoždění je výraznější na vzdálenějších místech v periferii těla (položíme-li pravou ruku na hrudník tak, abychom cítili údery srdečního hrotu a levou rukou si na pravém zápěstí nahmátneme tep na vřetenní tepně, ucítíme zpoždění tepu oproti úderům srdečního hrotu velmi zřetelně).
Krevní tlak Při pravidelných srdečních stazích – systolách, vhání srdce do velkých tepen určitý objem krve. Stěny tepen kladou odpor, napínají se. Toto napětí pružných stěn tepen je měřitelné jako tzv. krevní tlak. Protože krev do tepen je pumpována pod tlakem a systoly následují v krátkých intervalech rychle za sebou nestačí krev plynule odtékat kapilárami do žilní části oběhu, takže se v tepnách hromadí a vytváří stálý tlak na jejich stěny. Hodnota tohoto tlaku však není vyrovnaná, v závislosti na srdečním rytmu kolísá. Nejvyšší hodnota je při systole komor –systolický tlak, nejnižší je v diastole – diastolický tlak. Pozn. rozdíl mezi těmito krajními hodnotami je nejvýraznější ve velkých tepnách, při průchodu krve tepnami na periferii se zmenšuje, již v tepénkách dochází k výraznému poklesu tlaku krve a ve vlásečnicích tlak již prakticky nekolísá. Velmi nízký tlak krve je v žílách, při ústí žil do srdce jsou jeho hodnoty dokonce záporné (podtlak). Tlak krve slouží jako pohonná síla krevního oběhu. Tlaková vlna při systole roztáhne stěny tepen, jejich ochabnutím při diastole se cévy zpět zužují a tak stlačují krev obsaženou uvnitř, čímž jí posunují v krevním řečišti dál. Velikost krevního tlaku závisí na: Systolickém objemu – čím vyšší je objem krve vypuzený při systole, tím vyšší je hodnota systolického krevního tlaku. Odporu stěn cév – v menších tepnách je větší odpor, tlak krve v nich výrazně klesá. Celkovém množství krve v oběhu – při ztrátě krve (např. krvácení) výrazně klesají hodnoty krevního tlaku. Pozn. Při příliš vysokém tlaku je namáháno srdce, při příliš nízkém tlaku hrozí nedostatečné prokrvení některých orgánů (zejména mozku). Proto je výše krevního tlaku řízena v návaznosti na aktuální potřeby organismu. Ve velkých tepnách jsou čidla (baroreceptory) zaznamenávající skutečnou aktuální hodnotu krevního tlaku. Z čidel jsou informace vedeny do kardiovaskulárního centra v prodloužené míše. Odtud je při nízkém tlaku vyslán signál pro zvýšení srdeční činnosti a zúžení cév; při vysokém tlaku naopak (princip negativní zpětné vazby). Měření krevního tlaku, hodnoty krevního tlaku Tlak se měří tlakoměrem (dříve nejčastěji rtuťovým, dnes spíše digitálním) a udává se ve formátu dvou číselných údajů oddělených lomítkem jde systolický tlak / diastolický tlak. Rozdíl těchto hodnot se označuje jako tlak pulzový. Obvyklou jednotkou v níž se hodnoty udávají je jednotka mmHg (torry). Méně často se užívají kPa. Pozn. Krevní tlak se měří obvykle na pažní tepně. Paže se ováže nafukovací manžetou nad loktem. Nafouknutím manžety dojde k zaškrcení paže do níž přestane proudit krev. Tlak vzduchu který na paži vyvíjíme odečítáme na stupnici tonomoetru. Postupným upouštěním vzduchu se krevní oběh obnovuje. Poslechem zvukových jevů v oblasti loketní jamky (fonendoskopem) zjistíme hodnoty krevního tlaku. V okamžiku kdy začnou být fonendoskopem slyšitelné zvuky – rytmické zvuky odpovídající srdeční akci vyrovnala se hodnota vnějšího tlaku s tlakem systolickým
(obnovil se tedy oběh v paži) – odečítáme hodnotu systolického tlaku. V okamžiku, kdy zvuky proudění krve přestávají být slyšitelné, odečítáme hodnotu diastolického tlaku. Při měření digitálním tonometrem se postupuje stejným způsobem, ale hodnoty se nezjišťují poslechem. Obě hodnoty ve tvaru lomeného čísla se objeví na displeji tonometru. Hodnoty krevního tlaku: Normální hodnota TK je 120/80 mm Hg (torrů) = 16/10,7 kPa Vysoký krevní tlak (hypertenze) – hodnoty vyšší než 160/90 mm Hg Nízký krevní tlak (hypotenze)- hodnoty nižší než 90/60 mm Hg Pozn. Vysoký krevní tlak (trpí jím asi 20 % dospělé populace) působí velmi nepříznivě na srdce, mozkové cévy i další orgány; je zvlášť nebezpečný v kombinaci se zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi a kouřením. Muži mají hodnoty tlaku o něco vyšší než ženy. Ve vyšším věku obvykle roste hodnota systolického tlaku (stěny tepen ztrácejí pružnost), ale hodnota diastolického tlaku se příliš nemění. Tím se zvyšuje také hodnota pulzového tlaku. Hodnoty krevního tlaku stoupají také při fyzické zátěži, emočních hnutích, působením řady látek (např. kofein, alkohol) apod.
Elektrické projevy srdeční činnosti Při činnosti srdce vznikají elektrické potenciály, které nezůstávají omezeny pouze na srdce. Okolní tkáně jsou dobře vodivé, takže vlny elektrického potenciálu dosahují až ke kůži, kde je lze pomocí elektrod snímat, zaznamenat a zesílit – k tomu slouží speciální přístroj =elektrokardiograf; přístroj zaznamená křivku srdeční činnosti, tzv. elektrokardiogram (EKG). Změnami potenciálu vzniká křivka charakteristického tvaru, která se popisuje pomocí písmen P, Q, R, S, T, označujících její jednotlivé charakteristické úseky. Podle tvaru jednotlivých úseků – vln a jejich vzdáleností vyhodnotí lékař pravidelnost srdeční akce i to, zda je činnost srdce fyziologická, či se objevují nějaké odchylky – patologie.
Návod k práci PC - Základní ukazatele srdeční činnosti a krevního oběhu Projevy srdeční činnosti Počítání srdeční frekvence Měření krevního tlaku Proud krve v žilách Úkoly vypracujte s použitím teoretických podkladů 1. Prokrvení periferie těla Provedení: Sedni si na židli, vzpaž jednu paži (nech vzpaženo cca 1 min, druhá paže volně připažená). Potom polož vedle sebe obě ruce a pozoruj jejich zbarvení. Co pozoruješ? Vysvětli. 2. Pozorování úderů srdečního hrotu na stěnu hrudníku Provedení: Vybraný student se svlékne do půl těla, stojí. Ostatní pozorují na jeho těle údery srdečního hrotu. Oblékne se a doběhne chodbou na konec a zpět a opět se svlékne do půl těla :-)), zbytek skupiny znovu pozoruje na jeho těle údery srdečního hrotu. Popiš, ve kterém místě jsou údery viditelné. Jak se změní výraznost úderů před a po zátěži? 3. Poslech lidského srdce Pracujte ve dvojicích, poslechněte srdce na různých místech hrudníku - na prsou i na zádech, vlevo, vpravo. Charakterizujte a vysvětlete ozvy srdeční. Slovně popište, na kterých mistech jsou/nejsou ozvy dobře/hůře slyšet; jaký rytmus mají, jaký je váš subjektivní vjem ozev. 4. Tep, tepová frekvence (práce ve dvojicích) Zjisti pohmatem tep na několika místech svého těla (krkavice, tepna pažní, tepna vřetenní event. jiné). Ověř si zpoždění tepů na vzdálenějších místech těla (jednu ruku polož na srdce, druhou rukou nahmátni tepnu vřetenní). Vysvětli tento jev. Zjistěte svoji klidovou TF - opakovaným měřením. Po uklidnění (3 min) vsedě nebo vleže měř opakovaně v různých intervalech a na různých místech. Vyplň tabulku naměřených hodnot. Z jednotlivých měření vždy přepočítej TF/min. Výslednou TF vypočti jako aritmetický průměr jednotlivých měření: čas Naměřená hodnota TF/min Výsledná TF 30s 15s 10s 5s Průměrnou TF zaznamenejte opět do tabulky. Proveďte test: měřená osoba začne prohloubeně dýchat. Po 3 minutách prohloubeného dýchání měříme tep (měřený v prohloubeném dýchání pokračuje) v pěti 15 s intervalech. 1. 2. 3. 4. 5. Průměrná měření měřění měření měření měření TF Porovnej průměrnou TF při prohloubeném dýchání s klidovou TF. Jsou podstatné rozdíly? Vysvětli. Proveďte test: měřená osoba vyběhne po schodech do 2. patra a seběhne zpět. Měříme TF ihned po zátěži (10 s) a následně vždy každou minutu, než se TF přiblíží klidové hodnotě. Za kolik minut se TF dostane na klidovou hodnotu? Je rozdíl mezi trénovaným a netrénovaným organismem? Jaký? Porovnejte hodnoty klidové TF, TF po prohloubeném dýchání a TF po zážteži u členů všech pracovní skupiny (dvojice, trojice). 5. Měření krevního tlaku Vyšetřete hodnotu krevního tlaku pohmatem a poslechem (dle návodu). Poté proveďte kontrolní měření na digitálním tonometru. Hodnotu krevního tlaku změřte třikrát a spočítejte průměrnou hodnotu u systolického i diastolického tlaku. Liší se hodnoty naměřené poslechovou metodou a hodnoty získané z digitálního přístroje? Je váš krevní tlak normální? Hodnoty TK měřené digitálně (průměrné hodnoty) opět porovnejte. Hodnoty uvádějte se správnými jednotkami. 6. Změny na cévách zápěstí Zatněte pěst a zacvičte paží v loketním kloubu. Vysvětlete změny na cévách předloktí.
Pozn. V závěru zhodnoťte získané hodnoty činnosti své oběhové soustavy – porovnejte se vzájemně ve dvojici či trojici. Lze zjistit nějaké korelace mezi hodnotami tepové frekvence a krevního tlaku? Jak souvisí hodnoty TF, TK s životním stylem? Domnívte se, že vám v budoucnu hrozí onemocnění spojená s oběhovou soustavou? Proč?
