1 Kdo doopravdy jsme Úplně na začátku se pokuste zastavit se na okamžik ve svém nitru a trochu bilancovat. Uvědomte si: Kde se právě nacházím? Čeho jsem až doposud dosáhl? Kam chci směřovat?
Sedm zákonů štěstí Všichni se nacházíme na společné cestě. Ale na cestě kam? Jsme na té správné cestě? A souhlasí také náš cíl? Protože než se vydám na svou cestu, měl bych již předem znát její cíl. Tak se dostáváme k prvnímu zákonu štěstí: Nacházím se na cestě k sobě samému. Jsem v souladu se svým myšlením, se svým cílem: až dospěji k opravdovému cíli mé cesty, budu u svého Já. To nás hned přivede ke druhému zákonu štěstí: Jsem neustále u cíle. Neboť neumím opravdu nic jiného, než být sebou samým. A pokud jsem já sám svým cílem, pak jsem byl vždy u cíle, jsem u něj a vždy u svého cíle také budu. Z této skutečnosti vyplývá třetí zákon štěstí: Cesta spočívá ve skutečnosti objevit, kdo jsem. To je ten největší objev, kterého můžu v tomto 11
nebo v jiném životě dosáhnout – tedy objevit, kdo jsem. K poznávání mi slouží mé tělo, ale já tělo nejsem. Mám rozum, cit, ego… Ale toto všechno já nejsem. Pokud toto všechno ale nejsem, kdo potom jsem? Poznávám, jsem vědomí, individuum, nedílná součást onoho vědomí, které nazýváme Bůh. Z tohoto poznání pak můžeme odvodit veškerá životní poznání, všechny moudrosti. Jsem součástí oné síly, kterou nazýváme Bůh. Nemohu se ani narodit, zestárnout, ani onemocnět. Nemohu ani zemřít. Toto všechno jsou zkušenosti těla. Já ale jsem, vždy jsem byl a navždy budu. Pokud jsme to správně pochopili, pak toto všechno povede k hluboké úctě před sebou samým, tedy před tím, co doopravdy jsme. Z toho lze odvodit čtvrtý zákon štěstí: Svoji cestu si mohu vychutnat, protože ve svém vlastním cíli se nemohu nikdy zmýlit. Jestliže jsem já samotný cílem, jsem tak neustále u cíle a nemohu si splést cestu. Poté poznám také tuto skutečnost: hledající je zároveň hledaným. Toto poznání musí změnit celý můj život, neboť právě nyní rozpoznám, že všechno ostatní jsou pouze cíle domnělé. Jediným platným cílem jsem já sám. To nás zavede k pátému zákonu štěstí: Cesta vede od majetku k bytí a od zdánlivého ke skutečnému. Pokud jsme tomuto zákonu porozuměli, potom víme: všechno, co člověk může mít, ho neučiní šťastným. Nemůže ho to učinit šťastným, i když tomu stále znovu věříme.
12
Začíná to již v nejranějším věku. Už jako malé děti se domníváme: „Když přijdu poprvé do školky a budu si moci celý den hrát s ostatními dětmi, pak budu šťastný.“ Když jsme potom opravdu ve školce, pak sníme o následujícím: „Až vyrostu, tak budu chodit do školy.“ Jednoho dne jsme dostatečně velcí na to, abychom mohli jít do školy. Po několika letech si řekneme: „Až budu mít konečně jednou tuhle hloupou školu za sebou, pak teprve začne opravdový život.“ Čas plyne, školní docházka končí, jdeme studovat nebo se něčím vyučit a opět říkáme: „Až dokončím studia nebo až se vyučím, pak budu šťastný.“ Jednoho dne se nám splní i tento sen a my si myslíme: „Jakmile začnu pracovat, až budu úspěšný, to potom budu teprve šťastný.“A opět uplyne několik let; jsme v zaměstnání úspěšní a říkáme si: „Jestliže se mi teď podaří najít někoho, nějakého partnera, s nímž budu moci sdílet své úspěchy, pak budu šťastný.“ Jednoho dne si najdeme i partnera a říkáme: „Teď už nám chybí jenom dítě, něco, co vzešlo z nás dvou, pak budeme šťastni.“ A přijde jedno nebo dvě děti, které jsou stále hlasitější a hlasitější a my si myslíme: „Kdybychom teď tak měli ještě vlastní domeček, pak bychom nemuseli brát ohledy na naše sousedy, to bychom byli šťastní.“ A člověk šetří, léta plynou a člověk má svůj vlastní domeček a říká si: „Kdyby tak ty naše děti už trochu vyrostly, staly se z nich řádní lidé a my si žili zase jen sami pro sebe, to bychom byli šťastní.“ A zase uplyne několik let, 13
děti vyrostou, vyučí se něčemu pořádnému, ožení se, jednoho dne opustí dům a my si myslíme: „Kdybychom tak už měli splacenu hypotéku, nemuseli si dělat starosti a mohli opět volně dýchat, to bychom byli šťastni.“ Opět uběhne několik let a domeček je splacen. Člověk šťastný není, pouze starý a život je pryč. Celou dobu jsme jenom čekali na to, až budeme něco mít, a když jsme to konečně měli, tak jsme zjistili, že ještě stále nejsme úplně šťastni. Spokojeni sice jsme, ale šťastni? Ne. Proto bychom měli tuto hru ukončit a měli bychom se snažit poznat, jak je člověk opravdu šťastný. Nejprve poznáním: nic z toho, co mohu mít, mě nemůže učinit šťastným. Ani partner, ani děti, ani dům, ani úspěch. Jakmile si to uvědomím, už tam své štěstí nebudu hledat. Když už tam své štěstí ale nemusím hledat, kde je potom hledat budu? A jsme opět u sebe samých. Jediný, kdo mě může v životě učinit šťastným, jsem já sám. Uvědomte si: jediné, co se počítá, je bytí. Na veškerý majetek můžete zapomenout. Neškodí něco vlastnit, pokud vy vlastníte věci, a není tomu naopak. Pokud vám majetek slouží, jestliže vám pomáhá vychutnat si cestu, pak toto vlastnictví našlo to správné místo. Na tuto skutečnost navazuje šestý zákon štěstí: Můj život je moje individuální slavnostní cesta. Ona sama mne dovede k sobě samému. Potřebuji se tedy nechat vést pouze svým vlastním životem, musím se rozpomínat na svůj život – upomenout 14
se na sebe sama a na fakt, že mám žít v souladu s tímto pravdivým sebeuvědoměním. Že mám dělat to, co je potřeba dělat. Na svůj život se tedy můžete spolehnout: „Váš život je v harmonii. Je to oblek, který vám padne jako ulitý v každé situaci, je přesný a správný, v každém okamžiku. Nemusí být pokaždé příjemný, avšak zavede vás vždycky přesně tam, kde byste být měli.“ Tak se dostáváme k sedmému zákonu štěstí: Z toho, kdo hledá, se změním na toho, kdo našel. Přestaňte hledat. Tolik lidí právě něco hledá: jedni smysl života, jiní osvícení, další nějakého mistra, téměř každý hledá něco. Hledající hledají věčně, ti, kdo nalézají, nalézají neustále. Jestliže jsem ale hledal, a to jediné, co tu k nalezení je, jsem já sám, pak je mé hledání u konce. Pak už nemusím nic hledat ani tady, neboť se tak já sám dostanu k cíli. Potřebujeme si pouze vzpomenout na tuto skutečnost. Ať už nás poznání obohacují a naplňují jakkoliv, v životě nejde jenom o poznání, jde tu také o to, postoupit od vědění k činům a od činů dospět až k samotnému bytí. Bytí pochází z pravdivého sebeuvědomění. Shrnutí sedmi zákonů štěstí 1. Nacházím se na cestě k sobě samému 2. Jsem neustále u cíle 3. Cesta spočívá ve skutečnosti objevit, kdo jsem
15
4. Svoji cestuji mohu vychutnat, protože ve svém vlastním cíli se nemohu nikdy zmýlit 5. Cesta vede od majetku k bytí a od zdánlivého ke skutečnému 6. Můj život je moje individuální slavnostní cesta 7. Z toho, kdo hledá, se změním na toho, kdo našel Žít šťastně není vůbec nic složitého. A já vám nyní tajemství štěstí rád prozradím. Spočívá v tom, že budete svůj život přijímat takový, jaký je. V okamžiku, kdy tak učiníte, budete doopravdy šťastní. To ale neznamená, že život už takový musí zůstat. Můžete jej přece každým okamžikem měnit. Ale nejdříve byste ho měli bezvýhradně přijmout. V každém okamžiku. Právě tehdy jste našli štěstí. To, co člověk může mít, jsou pouze hrátky života. Bez nich jste na tento svět přišli, a bez nich z něj také odejdete. Všechno zde zůstane pro další hráče, kteří vstoupí do hry života. Pokud si to tedy můžete dovolit, pak jezděte výhradně první třídou, protože vaši dědici to tak budou dělat určitě. Žijte prvotřídní život – a vychutnávejte si ho! Kdopak to tu mluví? Kdopak to tu vnímá? Udělejte si jeden takový malý experiment. Vyšetřete si pro sebe trochu času a pokuste se vnímat svoje tělo. Nic neměňte! Pouze si uvědomte: jak právě sedím? V jaké pozici se nacházím? Jak se cítí moje tělo? Cítím se dobře, tedy ve své kůži? 16
Je tato pozice dobrá? Potom zkuste tuto polohu změnit. Snažte se ji sladit se svým cítěním, tedy vnímejte: Jak mi bude tato nová poloha vyhovovat? Jak bych se cítil nejpříjemněji a nejpohodlněji? Zůstaňte u tohoto vědomí a vnímejte celé svoje tělo. Nebolí vás něco? Necítíte se nějak nepříjemně? Nejste napjatí? Možná to budete schopni změnit a uvést do pořádku. Pokud jste své tělo vnímali, dávejte pozor na své pocity, snažte se vnímat přesně: Co cítím právě v tomto okamžiku? Uvědomte si své pocity. Neobjevuje se tu někde nějaký strach, rozčilení, nebo nějaký podnět? Nebo cítíte naopak spokojenost a klid? A jak to vypadá v oblasti žaludku? Jak se cítíte zde? Co cítíte v srdci? Co vnímá hlava? Když jste se už ocitli u hlavy, vnímejte také svoje myšlenky. Zkrátka a dobře svoje myšlenky následujte. Nic na nich neměňte, jen si je uvědomte. „Co si právě teď myslím?“ Naše tělo přemýšlí neustále, ale my si nejsme tohoto přemýšlení vždy vědomi. A protože myšlenky určují velkou část našeho osudu, měli bychom si je také správně uvědomovat. Poté existuje také takzvaný vnitřní hovor, to se v nás samotných odehrávají různé rozhovory. Většinou nejsme vůbec schopni rozpoznat, kdo to tu s kým mluví, ale takovýto rozhovor uvnitř nás tu je neustále. Zkuste tedy také tomuto rozhovoru jednou naslouchat. Kdo tady komu co říká? Jednoduše se pouze zapněte, nijak nezasahujte a chvilku tento rozhovor pozorně poslouchejte. 17
Položte si nyní následující otázky: Kdo tu nyní učinil tento experiment? Kdopak tu cítil svoje tělo? Kdo si tu uvědomoval své pocity a sledoval své myšlenky? To bylo přece něco jiného než tělo, něco většího než váš rozum. To jste byli vy sami. Vidíte, uvědomovat si sebe samé je takto jednoduché. Cílem této knihy tedy není zmnožit vaše vědomosti – těch jste získali již dost. Ani vědomosti, které mohou obohatit váš život, nejsou tím nejdůležitějším. Daleko podstatnější je ukázat cestu, po níž člověk znovu dojde k sobě samému, díky níž dospěje k vědomí. Můžeme přestat neustále zvyšovat naše množství vědomostí, dělat něco pro sebe, dokonce možná i předávat tyto moudrosti dál. Naopak bychom měli začít prožívat to, co jsme zhodnotili jako dobré, ihned také prakticky – stejně tak, jako jste to právě učinili ve vašem malém experimentu. Nemuseli jste se nic učit; nepracovali jste na sobě, ani jste se o nic nesnažili; jen jste zkrátka nové vědomosti ihned převedli do praxe. Jaké by to bylo, kdybyste od teď zůstali právě v tomto vědomí? Kdybyste ihned všechno získané použili? Pokuste se, abyste si již více neříkali: „Ano, to je dobrý nápad, to jednou udělám.“ Přeměňte naopak dobrou myšlenku ihned ve skutek.
18
