1. Kapitola. Pojem náklady obětované příležitosti

1.

Kapitola

• Vzácnost a užitečnost o Statky jsou užitečné, protože uspokojují naše potřeby. • Vzácnost: o Půda: množství půdy na Zemi je omezené. o Práce: množství osob, které jsou schopné pracovat, je omezené. o Kapitálové statky, čili statky sloužící k produkci dalších statků. o Množství naprosté většiny zdrojů k produkci statků je omezené, takže zdroje jsou vzácné. Logicky jsou potom vzácné i vyprodukované statky.

• Pojem náklady obětované příležitosti o Nemůžeme realizovat vše, co bychom chtěli, musíme se rozhodovat o Vymezíme alternativy, mezi kterými se rozhodujeme. o Porovnáme a oceníme přínosy, které bychom z realizace jednotlivých alternativ získali. o Rozhodneme se pro tu alternativu, která pro nás představuje největší přínos. Ty, které jsme nezvolili, pak představují náklady na zvolenou variantu.

o Náklady obětované příležitosti – nejvyšší možný přínos z nerealizované činnosti

• Praktické situace, ve kterých se setkáváme s náklady obětované příležitosti: o Spotřebitel se rozhoduje, zda-li si k obědu dá kuře nebo vepřové maso. Rozhodne-li se pro vepřové maso, je jeho nákladem obětované příležitosti užitek z kuřete. o Pan Novák pracuje jako samostatný auditor. Pokud by se nechal zaměstnat u některé z velkých auditorských firem, měl by příjem 60 000 Kč měsíčně. Nákladem obětované příležitosti pana Nováka jako samostatného auditora je tedy příjem, který nezískává jako zaměstnanec některé z auditorských firem. o Firma Stavo vlastní pozemek, který využívá ke stavební výrobě. Kdyby tento pozemek pronajímala, mohla by za něj získat měsíční nájem 20 000 Kč. Nákladem obětované příležitosti z vlastního využívání pozemku je tedy pro firmu Stavo příjem, který nemůže získat z pronájmu. o Rozhodujete se studovat vysokou školu. Nákladem obětované příležitosti potom je příjem, který nezískáte, protože v důsledku studia vysoké školy nemůžete pracovat. o Rozhodujete se, zda-li se máte přestěhovat do bytu, který jste zdědili. Pokud se rozhodnete přestěhovat, tak ztrácíte možnost tento byt pronajmout a přicházíte tak o měsíční příjem 12 000 Kč. Tento příjem je nákladem obětované příležitosti vašeho

bydlení. Jinými slovy, skutečnost, že bydlíte ve vlastním bytě, byste si měli cenit na více než 12 000 Kč. Čili za to, že budete bydlet ve vlastním bytě, jste ochotni dávat více než 12 000 Kč měsíčně – pokud byste byli ochotni platit méně, je pro vás racionálnější abyste zděděný byt pronajali a sami si pronajali jiný byt. o Máte 50 000 Kč. Můžete je uložit do banky na 4 % úrok ročně. Dané peníze chce rovněž půjčit váš přítel. Když mu je půjčíte bezúročně, přijdete o 2 000 Kč (= 4 % z 50 000 Kč). Tyto 2 000 Kč jsou vaše náklady obětované příležitosti. o Pan Novák byl pozván na večeři zdarma. Na první pohled se jedná o výhodnou nabídku. V čas večera ale běží v televizi zajímavý hokejový zápas, který chce pan Novák vidět. Pokud přijme pozvání na večeři, tak jej neuvidí. Je-li tedy užitek ze zápasu pro pana Nováka větší než užitek z večeře, vyplatí se mu pozvání na večeři odmítnout. o Zdeněk si ze dřeva, které roste na jeho zahradě, vyřezává dvě hodiny lodičku. Vyřezávání lodičky mu tedy přinášejí užitek. Dřevo by ale mohl prodat za 1 000 Kč. Místo dvou hodin vyřezávání by mohl pracovat a vydělat 400 Kč. V takovém případě by měl mít z lodičky užitek alespoň 1 400 Kč, aby se mu vyřezávání vyplatilo. o o Náklady obětované příležitosti vyjadřují ztrátu užitku (příjmu apod.) z nejlepší nerealizované varianty, která mohla být uskutečněna místo

realizované varianty. Náklady obětované příležitosti je třeba zahrnout do našeho rozhodování. o Explicitní náklady jsou náklady, které vynakládáme ve prospěch jiných subjektů. Jsou vidět. o Implicitní náklady je jiný název pro náklady obětované příležitosti, a to právě proto, že vidět nejsou. Příklad: Honza má 100 000 PJ, které může investovat do různých činností, které přinášejí rozdílné zisky. Činnost A přinese ročně zisk 10 000 PJ, činnost B 20 000 PJ, činnost C 15 000 PJ a činnost D 18 000 PJ. Honza zvolí investování do činnosti B. Co jsou pro něj nálady obětované příležitosti?

• Co to je PPF a proč má daný tvar Hranice produkčních možností (PPF) vyjadřuje maximální množství statků, které může daný systém vyprodukovat. Nacházíme-li se na PPF, tak nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak než za cenu snížení produkce druhého statku.

Obrázek 1.2.1: Hranice produkčních možností

Důležitý pojem!!! Mezní míra transformace produktu – MRTP (zapamatovat!!!) Příklady: Předpokládejme, že MRTP firmy vyrábějící domácí spotřebiče je 4 mikrovlnné trouby ku 1 lednici. Pokud bude jedna mikrovlnná trouba 2 krát levnější než jedna lednice, kdy firma vydělá firma? Jaká bude MRTP, zvyšujeme-li produkci statku Q´2 z 15 na 31 jednotek a snižujeme-li produkci statku Q´1 z 47 na 39 jednotek?

Pojem utopené náklady o náklady vynaložené v minulosti nebo náklady, které jsou vynaloženy v přítomnosti, či v budoucnosti budou v každém případě vynaloženy, tj. nelze se těmto nákladům vyhnout. Nemá smysl se jimi zabývat při rozhodování. o Příklady:

Praktické situace, v nichž se setkáváme s utopenými náklady: o Koupili jste si lístek do kina za 100 Kč, ale po několika minutách dívání zjistíte, že film je hrozný, že se vám nelíbí. Rozhodujete se, zda vydržet do konce. Do úvahy musíte vzít pouze užitek, který budete mít z toho, že se na film podíváte do konce, a užitek z alternativní jiné činnosti, který vám nabízí nejlepší příležitost. Vynaložených 100 Kč nesmíte brát do úvahy, již je nedostanete zpátky (předpokládáme, že kino v daném případě nevrací peníze), proto s nimi nesmíte počítat. o V minulosti jste si koupili videopřehrávač za 5 000 Kč. V současné době je však většina filmů na DVD nosičích, které videopřehrávače neumožňují přehrát. Náklady na zakoupení videopřehrávače jsou utopeným nákladem, tj. nákladem, který se vám již nevrátí. Při rozhodování, zdali si koupit DVD přehrávač byste měli porovnávat pouze užitek z DVD přehrávače s náklady na tento přehrávač.

o Firma v minulosti investovala do linky vyrábějící videopřehrávače. Mezitím se ale změnila technologie a spotřebitelé poptávají DVD přehrávače. Investice do linky na videopřehrávače jsou pro firmu utopeným nákladem, nesmí je zahrnovat do svého rozhodování. Pokud se firma rozhoduje má-li investovat do linky na výrobu DVD přehrávačů, musí brát do úvahy pouze v budoucnu vynaložené náklady a porovnat tyto náklady s příjmy, které získá z prodeje DVD přehrávačů. o Rozhodujete se, zda-li máte jet do Brna autem nebo vlakem. Porovnáváte proto náklady na benzín při cestě autem a náklady na vlakovou jízdenku. U auta však neuvažujete s náklady na povinné ručení, protože to budete platit, ať už s autem budete jezdit nebo ne. o S. Anderson byl manažerem1 baseballového klubu „Detroitští tygři“ v letech 1970-1995. Na sklonku své kariéry v roce 1992 uzavřel smlouvu s jedním hráčem, přičemž ve smlouvě byl hráči stanoven plat 5 mil USD ročně. Ukázalo se však, že tento hráč není dobrý. S. Anderson jej přesto stále stavěl do hry a zdůvodňoval to tím, že hráč má vysoký plat a je tudíž lepší, když hraje. Neuvědomoval si, že daný plat je pro klub utopený náklad, a že místo tohoto hráče bude lepší najmout jiného, který více přispěje k vítězství a tím přiláká sponzory. o Možná vás zaujalo, že řada restaurací má otevřeno i když je v nich málo hostů. Ptáte se proč? Řadu nákladů spojených s provozem restaurace musí její majitel nést po určitý čas v každém případě, ať hosty má nebo nikoliv – např. náklady za pronájem, náklady na nákup sporáků, 1

Daný příklad je volně převzat z publikace Besanko a Braeutigan (2008).

nádobí apod. Tyto náklady nemůže tedy majitel při svém rozhodování brát do úvahy, bude je hradit, ať hosté přijdou nebo ne. Jsou pro něj tedy utopeným nákladem. Relevantním nákladem jsou pro něj jen náklady, jež může ovlivnit, např. náklady na nákup potravin pro přípravu jídla. Má zde smysl podotknout, že v dlouhém období může majitel ovlivnit většinu nákladů, které s provozem restaurace nese – může pronájem zrušit (pokud ji vlastní, tak může daný prostor prodat nebo pronajmout někomu jinému), sporáky a nádobí může rovněž prodat, zaměstnancům může dát výpověď apod. o Jan vyhrál v loterii 100 PJ (peněžních jednotek). Výhru si musí vyzvednout do druhého dne 17:00 v jiném městě, jinak propadá. Zpáteční jízdenka stojí 40 PJ. Vlak, kterým Jan do města jel, měl ale zpoždění a přijel na nádraží až v 16:30. Pokud chce Jan výhru získat, musí si vzít taxíka, který jej bude stát 70 PJ. Jan se rozhodl pro výhru taxíkem nejet, protože celkové náklady na vyzvednutí výhry (110 PJ = 40 + 70) by byly vyšší než vlastní výhra (100 PJ). Zachoval se Jan správně? Odpověď: nikoliv. Náklady na vlak ve výši 40 PJ jsou utopené náklady a Jan s nimi nesmí počítat. V okamžiku příjezdu na nádraží se musí Jan rozhodnout, zda-li se mu vyplatí utratit 70 PJ, aby získal 100 PJ. Protože výdej je nižší než příjem, má smysl, aby si Jan vzal taxíka. o Poker!!

o Utopené náklady jsou náklady vynaložené v minulosti nebo náklady, které v přítomnosti a v budoucnosti vždy (za všech okolností) musí být

vynaloženy. Utopené náklady nesmíme zahrnout do svého rozhodování. Efektivnost o Efektivnost (anglicky efficiency) znamená maximální využití vzácných zdrojů. Efektivnost rovněž můžeme chápat jako vztah mezi výnosy a náklady, přesněji jako poměr mezi výnosy a náklady. V tom případě lze za efektivní označit maximální poměr mezi výnosy a náklady. Chceme-li zvýšit efektivnost, musíme buď snížit náklady při zachování stejné výše výnosů (tj. minimalizujeme vstupy), nebo zvýšit výnosy při zachování úrovně nákladů (tj. maximalizujeme výstupy). Obecně je cílem dosáhnout co největší efektivnosti, zpravidla vyjádřené v podobě maximální hodnoty podílu: výnosy (příjmy) děleno náklady. o o Příklad: o Máme k dispozici jeden vstup v hodnotě 100 Kč. Tento vstup můžeme použít k produkci výstupu A v hodnotě 300 Kč, k produkci výstupu B v hodnotě 500 Kč nebo k produkci výstupu C v hodnotě 1 000 Kč. Efektivní potom je použít daný vstup k produkci výstupu C.

Pojem paretovská efektivnost

• Ekonomický systém je ve stavu paretovského optima tehdy a právě tehdy, pokud nelze zvýšit užitek kohokoli, aniž by se snížil užitek kohokoli jiného. Paretovské zlepšení je potom takové zlepšení, kdy si alespoň někteří účastníci polepší – zvýší svůj užitek, aniž by se jiným účastníkům užitek snížil. Může dokonce nastat situace, že si všichni účastníci užitek zvýší a nikdo nesníží.

Mezní veličiny Mezní (přírůstkové) veličiny Při zkoumání ekonomické reality hrají důležitou roli veličiny, které popisují změny, tj. přírůstky celkových veličin. Nazývají se mezními (přírůstkovými) veličinami. Slůvko mezní lze tedy přeložit jako přírůstkový. Mezní veličina přitom říká, o kolik se změní celková veličina, pokud vstup (tedy to, na čem celková veličina závisí) vzroste o jednotku nebo určitý počet jednotek. Příkladem mezní veličiny je mezní výstup, který popisuje nikoli celkový výstup, ale změnu celkového výstupu, tj. o kolik se změní výstup, přidáme-li na vstupu další jednotku (případně určitý počet jednotek).

Příklad 1.7.1: Předpokládejme, že na poli zvětšujeme množství hnojiva v tunách.

První tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 50 tun obilí. Celkový výstup je tedy 50 a mezní výstup (první tuny hnojiva) je rovněž 50. Druhá tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 130 tun obilí. Celkový výstup je tedy 130 a mezní výstup (druhé tuny hnojiva) je 80 (=130-50). Třetí tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 170 tun obilí. Celkový výstup je tedy 170 a mezní výstup (třetí tuny hnojiva) je 40 (=170-130). Čtvrtá tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 200 tun obilí. Celkový výstup je tedy 200 a mezní výstup (čtvrté tuny hnojiva) je 30 (=200-170). Pátá tuna hnojiva nám zajistí, že se na poli urodí celkem 210 tun obilí. Celkový výstup je tedy 210 a mezní výstup (páté tuny hnojiva) je 10 (= 210-200). Pokud bychom použili šestou tunu, tak by dokonce celkový výstup poklesl na 190 tun obilí, mezní výstup šesté tuny hnojiva by tedy byl záporný a činil by mínus 20 tun obilí (=190 – 210), pole by bylo zkrátka přehnojené. Dané závislosti lze vyjádřit v tabulce:

Q (vstup, počet jednotek)

1

2

3

4

5

6

TQ´ (výstup, počet jednotek)

50 130 170 200 210 190

MQ´ (mezní výstup, počet jednotek)

50

80

40

30

10

-20

Mezní výstup nám vyjadřuje přírůstek celkového výstupu. Pokud výstup vyjadřujeme v kusech nebo v podobných jednotkách (tunách obilí, litrech mléka apod.) hovoříme vskutku o celkovém výstupu a mezním výstupu, respektive celkovém produktu a mezním produktu - slova výstup a produkt chápeme jako synonyma. Pokud výstup vyjadřujeme v peněžních jednotkách, hovoříme spíše o výnosech (příjmech). Slova výstup a výnos (příjem) však také můžeme chápat jako synonyma.

Příklad 1.7.2: Pokračujme v zadání příkladu 1.7.1 a předpokládejme, že jednu tunu obilí lze prodat za 10 Kč. Potom můžeme spočítat celkový příjem při produkci daného množství obilí (jako součin celkového množství krát cena). Rovněž můžeme spočítat mezní příjem – tedy o kolik vzroste příjem, vzroste-li produkce statku o určitý počet jednotek. Podívejme se na tabulku.

TQ´ (výstup, počet jednotek)

50

Celkový příjem v Kč (TR = TQ´ * P)

1 1 2 2 1 50 30 70 00 10 90 0 0 0 0 0 0

Mezní příjem (MR)

13 17 20 21 19 0 0 0 0 0

80 40 30 10 20 0 0 0 0 0

Tabulka říká, že vzroste-li produkce z 50 na 130 kusů, vzroste celkový příjem z 500 Kč na 1300 Kč. Mezní příjem potom je 800 Kč (=1300-500). Vzroste-li produkce ze 130 na 170 kusů, vzroste celkový příjem z 1300 Kč na 1700 Kč. Mezní příjem potom je 400 Kč (=1700-1300). Atd.

Obecně lze v mezních tedy přírůstkových veličinách vyjádřit: - mezní produkt: o kolik se zvětší celkový produkt, přidáme-li na vstupu (u výrobních faktorů) další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní užitek: o kolik se zvětší celkový užitek, pokud zvýšíme spotřebu statku o další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní náklady: o kolik se zvětší celkové náklady, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek).

- mezní příjmy: o kolik se zvětší celkové příjmy, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). Ekonomie uvažuje v mezních veličinách. Říká: porovnávejme přírůstek příjmu (užitku) určité varianty, tedy mezní příjem, respektive mezní užitek, s přírůstkem nákladů, tedy mezními náklady, které jsou s touto variantou spojeny. Pokud je přírůstek příjmů či užitku (mezní příjmy nebo mezní užitek) vyšší, než přírůstek nákladů (mezní náklady), vyplatí se danou variantu realizovat. Jinými slovy: nějakou variantu se vyplatí realizovat, pokud mezní příjem (užitek) z této varianty je větší nebo roven mezním nákladům spojených s danou variantou. V symbolech můžeme danou závislost vyjádřit vztahem: MR (MU) ≥ MC

Mezní veličina vyjadřuje změnu celkové veličiny, pokud se změní to, na čem celková veličina závisí.

Podívejme se na praktické příklady srovnání mezních veličin. Druhá situace zároveň říká, proč je špatné uvažovat v celkových veličinách, případně průměrných veličinách – průměrné veličiny udávají velikost příjmu, užitku, nákladů apod. na jednu jednotku. Průměrný příjem tak říká, jak veliký příjem připadá na jednotku produkce – blíže viz kapitola 3.10.

Příklad 1.7.3: Praktické příklady srovnání mezních veličin: 1. Robert se rozhoduje, zda-li poslouchat hudbu. Užitek z první hodiny poslechu hudby si cení na 200 Kč, jeho mezní užitek je tedy 200 Kč. Místo poslouchání hudby by si mohl na brigádě u svého kamaráda vydělat 150 Kč, jeho mezní náklad je tedy 150 Kč. V takovém případě se Robertovi vyplatí poslouchat hudbu. Pokud si Robert užitek z druhé hodiny poslechu hudby cení na 160 Kč, je jeho mezní užitek 160 Kč. Je-li jeho mezní náklad v podobě nákladu obětované příležitosti stále 150 Kč (tj. i za druhou hodinu brigády si může vydělat 150 Kč), vyplatí se mu i druhou hodinu poslouchat hudbu. Pokud si však užitek z třetí hodiny poslechu hudby cení pouze na 120 Kč a má stále stejný mezní náklad ve výši 150 Kč, tak se mu třetí hodinu již hudbu nevyplatí poslouchat a raději by měl jít na brigádu. 2. Podnikatel se rozhoduje, zda rozšířit produkci. Pokud jeho příjmy v důsledku rozšíření budou větší než náklady na rozšíření, tedy jeho mezní příjmy budou vyšší než mezní náklady, vyplatí se mu dané rozšíření uskutečnit, jinak se mu to ale nevyplatí. Konkrétně předpokládejme, že podnikatel vyrábí 100 výrobků, každý z nich prodává za 50 Kč. Jeho celkový příjem tak je 5 000 Kč. Předpokládejme, že náklady podnikatele (včetně nákladů obětované příležitosti) na výrobu těchto 100 výrobků činí 2 000 Kč, celkový zisk potom je 3 000 Kč (5 000-2 000). Předpokládejme dále, že se podnikatel rozhoduje, zda zvýšit produkci o 20

výrobků, které by stále mohl prodat za 50 Kč, jeho mezní příjem tak bude činit 1 000 Kč a celkový příjem bude 6 000 Kč. Náklady na zvýšení produkce o 20 výrobků (ze 100 na 120), tedy mezní náklady, však činí 1 500 Kč. V daném případě se tedy rozšíření nevyplatí. Všimněme si ale, že v celkových nákladech jsou u produkce 120 statků celkové příjmy (6 000 Kč) stále vyšší než celkové náklady (3500 Kč = 2000+1500). Na první pohled se tedy i produkce 120 kusů vyplatí, podnikatel při ní dosahuje zisku. Při daném množství však podnikatel nemaximalizuje svůj zisk. Z pohledu ekonomické teorie se tak nechová racionálně. Příklady Dopočtěte chybějící hodnoty MQ´, jestliže pro Q1 je TQ´ 18, pro Q2 TQ´ 25, pro Q3 TQ´ 27, pro Q4 TQ´ 28. Pro produkci 2 jednotek Q´ jsou MC 8 a MR 17, pro 3 Q´ MC 9 a MR 15, pro 4 Q´ MC 10 a MR 13, pro 5 Q´ MC 11 a MR 11, pro 6 Q´ MC 12 a MR 9, pro 7 Q´ MC 13 a MR 7, pro 8 Q´ MC 14 a MR 5, pro 9 Q´ MC 15 a MR 3. Pro kolik jednotek Q´ nastává rovnováha firmy?

Mějme následující údaje (L = počet jednotek práce, které firma poptává. MRP VF = příjem z mezního produktu příslušné jednotky práce. MC = mezní náklady spojené se zaměstnáním dané jednotky práce). L 1, MRP VF 1280 MC 120

L 2, L3, L 4, L 5,

MRP VF MRP VF MRP VF MRP VF

780 530 230 60

MC 120 MC 120 MC 120 MC 120

Kolik jednotek práce (zaměstnanců) bude firma maximálně zaměstnávat?

Zákon klesajícího MU a klesajících MQ´ včetně toho proč platí. Zákon klesajících mezních výnosů říká, že pokud zvětšujeme množství jednoho vstupu, dříve nebo později začne přírůstek výstupu klesat. Tento zákon platí, i pokud zvyšujeme všechny jednotky vstupu. V takovém případě hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu. Zákon klesajícího mezního užitku říká, že pokud v odpovídajícím časovém intervalu zvětšujeme spotřebu určitého statku, tak dříve nebo později mezní užitek z další jednotky statku začne klesat. (1. Gossenův zákon)

Obrázek: Vztah mezi celkovým a mezním užitkem

Teorie chování spotřebitele Měření užitku Kardinalistická teorie užitku předpokládá, že užitek je přímo měřitelný, že jej lze vyjádřit nějakou konkrétní hodnotou. Ordinalistická teorie užitku se domnívá, že užitek nelze přímo změřit. Spotřebitel ale může porovnat jednotlivé varianty a mezi nimi vybrat tu, která mu přináší nejvyšší užitek.

Obrázek: Indiferenční křivka

Indiferenční křivka vyjadřuje všechny kombinace dvou statků, které spotřebiteli přinášejí stejný užitek. Proto je indiferentní (lhostejný) k tomu, kterou konkrétní kombinaci dvou statků spotřebuje.

Obrázek: Co se stane, pokud se posuneme po indiferenční křivce?

Důležitý pojem: mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC)!!!

Obrázek: Zvýšení spotřeby jednoho a snížení spotřeby druhého statku

Příklad 2.2.2: Spočítejme mezní míru substituce, pro situaci vyjádřenou v levé části obrázku 2.2.7. Zde spotřebitel snižuje spotřebu statku Q´2 z 9 na 6 jednotek, tedy o 3 jednotky, a zároveň zvyšuje spotřebu statku Q´1 z 2 na 3 jednotky. MRSC tedy je:

Zároveň se můžeme na tuto substituci dívat tak, že cenou za získání 1 jednotky statku Q´1 je obětování 3 jednotek statku Q´2.

Mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC) udává, o kolik jednotek se musí zvýšit spotřeba určitého statku, pokud se spotřeba jiného statku snižuje o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby spotřebitelský užitek zůstal zachován. Obrázek: Tečna a mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC)

Obrázek: Indiferenční mapa

Substituty a komplementy Obrázek: Indiferenční křivka v případě dokonalého substitutu

Dokonalé substituty jsou statky, které spotřebitel za všech okolností směňuje ve stejném poměru.

Obrázek: Indiferenční křivka v případě dokonalého komplementu

Dokonalými komplementy jsou statky, které nemohou být spotřebovávány jeden bez druhého – musí se spotřebovávat současně v určitém poměru. (levá a pravá bota)

Optimum spotřebitele Obrázek: Křivka rozpočtového omezení (linie rozpočtu) konkrétního spotřebitele

Linie rozpočtu (BL) znázorňuje maximální možné kombinace statků, které si spotřebitel při svém rozpočtu může dovolit.

Obrázek: Optimum spotřebitele

Optimum spotřebitele leží tam, kde se dotýkají linie rozpočtu daného spotřebitele a jeho indiferenční křivka. V tomto bodě spotřebitel za peníze, jež má k dispozici, maximalizuje svůj užitek - spotřebovává maximální možné množství obou statků.

Obrázek: Změna příjmu a posun linie rozpočtu

Obrázek: Změna ceny jednoho ze statků, linie rozpočtu a optimum spotřebitele

o Mění-lili se spotřebitelův příjem, posouvá se celá linie rozpočtu. o Pokud se mění cena jednoho statku, mění se sklon linie rozpočtu.

Podívejme se ještě na vyjádření optima spotřebitele matematicky. Mezní míra substituce ve spotřebě (za předpokladu, že zvyšujeme spotřebu statku Q´2, pokud snižujeme množství statku Q´1) máá vzorec:

Sklon linie rozpočtu je (za předpokladu, že se přesouváme z maximálního množství statku Q´1, jež lze spotřebovat (tedy z bodu Q´1max) do bodu maximálního množství statku Q´2, jež lze spotřebovat (tedy do bodu Q´2max)): Q´2max/Q´1max. Výše jsme si ukázali, že tento sklon je roven poměru cen prvního a druhého statku, tedy platí pro něj P1/ P2. V bodě optima spotřebitele, tedy v bodě, kde se linie rozpočtu dotýká indiferenční křivky (tj. linie rozpočtu je tečnou indiferenční křivky), lze vyjádřit mezní míru substituce

ve spotřebě pomocí sklonu tečny v daném bodě2. Touto tečnou je právě linie rozpočtu. Mezní míra substituce ve spotřebě je tedy v bodě optima spotřebitele rovna poměru cen statků. Matematicky platí:

Zároveň však platí (jsme zároveň na indiferenční křivce):

Po dosazení dostáváme:

= (zákon o vyrovnání mezních užitků, 2. Gossenův zákon)

2

Blíže viz subkapitola 2.2.

Odvození individuální poptávkové křivky prostřednictvím indiferenční křivky a linie rozpočtu

Substituční a důchodový efekt: o Substituční efekt: Pokud se sníží cena pouze jednoho statku, budeme jeho spotřebu zvyšovat a naopak budeme snižovat spotřebu jiných statků, u nichž zůstává cena stejná. Samozřejmě za předpokladu, že se jedná o substituty. o Důchodový efekt: Při poklesu ceny jednoho statku nám vzroste reálný příjem. Budeme si moci pořídit více statků, a to jak zlevněného tak i ostatních statků, u kterých se cena nezměnila, protože nám zbývá po zlevnění prvního statku více peněz na pořízení i ostatních statků.

Teorie firmy Zisk je rozdíl mezi příjmy a náklady, kdy náklady jsou vstupy firmy, a příjmy výstupy firmy. Částka, kterou firma získá prodejem svých výstupů, se nazývá celkové příjmy. Částka, kterou firma zaplatí za nákup vstupů, se nazývá celkové náklady. Zisk firmy je tedy roven rozdílu: celkové příjmy – celkové náklady. Matematicky platí: EP = TR – TC, kde: EP = ekonomický zisk (anglicky: economic profit), TR = celkový příjem (anglicky: total revenue), TC = celkové náklady (anglicky: total cost) Zdůrazněme, že hovoříme o ekonomickém zisku, tedy o zisku, kdy náklady zahrnují i náklady obětované příležitosti. Pokud budeme používat samotné slovo zisk, vždy budeme myslet, neuvedeme-li jinak, ekonomický zisk. V další analýze předpokládáme, že firma maximalizuje svůj zisk.

Firma je jakýkoliv samostatný subjekt, který se zabývá produkcí. Ekonomický zisk (EP) je rozdíl mezi celkovými příjmy (TR) a celkovými náklady (TC). V TC jsou zahrnuty jak explicitní náklady (mzdy, náklady na materiál, nájemné …), tak náklady obětované příležitosti (OPC, implicitní náklady).

Produkční funkce Vstupy: práce, půda, kapitál (L, La, K) Příklad 3.2.1: Firma Alfa vlastní restauraci. Množství kapitálových statků (sporáků, nádobí apod.) je v krátkém období dané, ke zvýšení produkce může firma pouze zaměstnávat další a další kuchaře. Pokud firma zaměstná jednoho kuchaře, uvaří za 8 hodin 40 jídel. Zaměstná-li dva kuchaře, uvaří za 8 hodin 100 jídel. 3 kuchaři uvaří za 8 hodin 200 jídel. Prozatím se projevují výhody ze specializace, možnost uskutečňovat dělbu práce (každý kuchař vaří ty jídla, v nichž má komparativní výhodu, tedy ty, které umí nejlépe). Se zaměstnáním čtvrtého kuchaře ale produkce vzroste pouze na 250 jídel, pátého kuchaře na 280 jídel, šestého kuchaře na 285 jídel, při zaměstnání sedmého kuchaře dokonce klesne na 270 jídel. Důvody tohoto poklesu jsou zřejmé: projevuje se zákon klesajících výnosů, jednotliví kuchaři si vzájemně začínají překážet, danému počtu kuchařů neodpovídá množství kapitálových statků, dodatečně zaměstnaní kuchaři již nejsou tak šikovní jako prvně zaměstnaní kuchaři.

Při rozboru produkční funkce se můžeme setkat s pojmy celkový, průměrný a mezní produkt. Celkový produkt (TQ´) u produkční funkce uvádí celkovou výši produkce při daném množství vstupů. Průměrný produkt (AQ´) uvádí, kolik

jednotek výstupu připadá na jednu jednotku vstupu (např. kolik jídel připadá na jednoho kuchaře). Mezní produkt (MQ´) uvádí, o kolik se zvýší celkový produkt, pokud se množství vstupu zvýší o určitý počet jednotek.

Příklad 3.2.2: Spočítejme celkový, průměrný a mezní produkt pro údaje uvedené v příkladu 3.2.1.

Q (kuchaři)

1

2

3

4

5

6

7

TQ´(jídla)

40

100

200

250

280

285

270

AQ´ = (TQ´/Q)

40

50

MQ´

40

60

66,66 100

62,5 50

56 47,5 30

5

38,57 -15

Obrázek: Vztah průměrného a mezního produktu

Izokvanty a izokosty Obrázek: Izokvanta

Izokvanta je křivka stejné produkce, znázorňuje veškeré kombinace (dvou) výrobních faktorů, které vedou k produkci stejného množství výstupu. Mezní míra technické substituce (MRTS (MRTS)) udává, o kolik jednotek musíme zvětšit množství jednoho výrobního faktoru, pokud snižujeme množství jiného výrobního faktoru o jednotku jednotku nebo určitý počet jednotek, aby úroveň produkce zůstala zachována.

V obrázku jee MRTS:

Analogie MRTS a MRSC!! MRSC!!

Obrázek Mapa izokvant

Pro jakoukoliv izokvantu a mapu izokvant potom platí: 1. Každá izokvanta představuje všechny kombinace vstupů, které představují stejný výstup. 2. Mapa izokvant je seřazena severovýchodním směrem (doprava nahoru). Výstup je tím vyšší, čím dále od počátku se izokvanta nachází. 3. Izokvanty se neprotínají. Pokud by se protínaly, tak by to znamenalo, že prostřednictvím určité kombinace výrobních faktorů lze vyrobit dvoje odlišné množství produkce. Firma by ale logicky produkovala vyšší množství. 4. Izokvanty jsou konvexní a klesající směrem k souřadnicím.

Obrázek : Izokosta

Izokosta = linie rozpočtu firmy (analogie s budget line spotřebitele), u firmy se týká 2 výrobních faktorů Izokosta je křivkou rozpočtového omezení firmy a křivkou stejných celkových nákladů. Znázorňuje všechny maximální kombinace výrobních faktorů, které si firma při daném rozpočtu (za stejné celkové náklady – proto izokostu nazýváme křivkou stejných celkových nákladů) může pořídit (dovolit).

Obrázek : Optimální kombinace výrobních faktorů firmy

Optimum – izokosta je tečna k izokvantě v daném bodě Platí (opět analogie se spotřebitelem): MRTS = ΔQ2/ ΔQ1 = P1/ P2, Příklad: 1. Předpokládejme, že mezní míra technické substituce mezi prací a kapitálem je dvě – k tomu, abychom zachovali stejnou úroveň výstupu, musíme při snížení kapitálových statků o jednotku zvýšit počet dělníků o dvě jednotky. Nechť měsíční pronájem stroje stojí 2 000 PJ a nechť mzda jednoho dělníka je 1 000 PJ – stroj je tedy dvakrát dražší než dělník. Pokud firma sníží počet dělníků o dva, sníží se jí náklady o 2 000 PJ. Zvýší-li počet strojů o jeden, zvýší se jí náklady rovněž o 2 000 PJ. Na substituci mezi prací a kapitálem tedy firma nijak nevydělá.

2. Stále předpokládejme, že mezní míra technické substituce mezi prací a kapitálem je dvě. Nyní ale dále předpokládejme, že kapitálový statek je třikrát dražší než cena práce, poměr cen kapitálu a práce je tedy tři. V takovém případě se firmě vyplatí substituovat stroje dělníky. Za peníze, které ušetří tím, že si nekoupí (nepronajme) jeden stroj, může zaplatit až dva dělníky, kteří vyprodukují totéž co stroj. Navíc firmě zbudou peníze na zaměstnání ještě jednoho (třetího) dělníka. Je pravděpodobné, že tento dělník navíc zvýší výstup (produkci) firmy, firma se tak díky této substituci dostane na vyšší izokvantu. 3. Nyní stále předpokládejme, že mezní míra technické substituce mezi prací a kapitálem je dvě. Dále však předpokládejme, že kapitálový statek je pouze 1,5 krát dražší než cena práce (např. měsíční mzda jednoho dělníka činí 20 000 Kč, měsíční pronájem stroje stojí 30 000 Kč). V takovém případě se firmě naopak vyplatí substituovat dělníky stroji – pokud sníží počet dělníků o dva, ušetří větší částku, než jakou potřebuje k pronájmu stroje.

Obrázek: Změna rozpočtu firmy a izokosta

Obrázek: Změna ceny jednoho vstupu

Explicitní a implicitní náklady firmy Účetní zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a explicitními (účetními) náklady, tj. mezi náklady, které firmy platí svým odběratelům. Matematicky vyjádřeno pro účetní zisk platí: ACP = TR - ACC, kde: ACP = účetní zisk (anglicky: accounting profit), TR = celkový příjem (anglicky: total revenue), ACC = účetní náklady (anglicky: accounting cost)

Příklad 3.4.2: Celkový příjem firmy Alfa činí v kalendářním roce 5 000 000 Kč. Na mzdách (včetně zdravotního a sociálního pojištění) firma ročně zaplatí 3 000 000 Kč, za pronájem 250 000 Kč, za energii 300 000 Kč, za materiál 150 000 Kč a za ostatní platby externím dodavatelům 300 000 Kč. Explicitní náklady firmy Alfa tak činí 4 000 000 Kč, účetní zisk 1 000 000 Kč. Ekonomický zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a účetními náklady a náklady obětované příležitosti. Matematicky vyjádřeno pro ekonomický zisk platí: EP = TR – ACC - OPC, kde: EP = ekonomický zisk, TR = celkový příjem, ACC = účetní náklady, OPC = náklady obětované příležitosti.

Je zřejmé, že firmě se z dlouhodobého hlediska vyplatí produkovat jen tehdy, pokud je její ekonomický zisk větší než nula. V takovém případě firma v jiné oblasti podnikání (kdyby produkovala něco jiného) nedosáhne většího zisku.

Příklad 3.4.3: 1. Firma Beta má roční příjem 100 mil. Kč. Její roční účetní náklady jsou 70 mil Kč, účetní zisk tak činí 30 mil. Kč. Kdyby firma nepoužívala výrobní faktory, které má k dispozici, k tomu, co právě dělá, ale k jiné činnosti, tak by dosahovala zisku 50 mil. Kč. Náklady obětované příležitosti firmy Beta jsou tedy 50 mil. Kč. Je zřejmé, že ekonomický zisk firmy Beta je záporný, ve výši –20 mil. Kč (=100-70-50), firmě se vyplatí, je-li to možné, změnit předmět podnikání. 2. Firma Gama vyrábí housle a má roční příjem 50 mil. Kč a účetní náklady 28 mil Kč, účetní zisk firmy Gama tak činí 22 mil. Kč. Kdyby firma Gama vyráběla klavíry má roční účetní zisk 35 mil Kč; kdyby vyráběla flétny má účetní zisk 40 mil. Kč; kdyby vyráběla kytary, má roční účetní zisk 60 mil Kč. Náklady obětované příležitosti jsou rovny nejvyššímu zisku, který firma může dosáhnout, v daném případě tedy účetnímu zisku z výroby kytar, tj. 60 mil. Kč.

Absolutní a komparativní výhoda V případě absolutní výhody se jednotlivé subjekty (firmy, lidé apod.) srovnávají mezi s sebou v různých činnostech. Absolutní výhodu má ten, kdo je v dané činnosti produktivnější (vyprodukuje více, vydělá více). V případě komparativní výhody porovnávají jednotlivé subjekty sebe sama, v čem jsou nejproduktivnější, ve které činnosti mají nejmenší náklady obětované příležitosti. Činnosti s nejmenšími náklady obětované příležitosti by se lidé měli věnovat. Mějme následující tabulku, která říká, kolik času stráví dotyčné osoby danou činností:

Čas na ušití jednoho svetru

Čas na vyluxování jednoho pokoje

Pavla

15 minut

10 minut

Blanka

30 minut

60 minut

Z údajů v tabulce je zřejmé, že Pavla je produktivnější jak v šití svetrů, tak v luxování pokojů – obě činnosti vykoná za kratší dobu než Blanka, v obou má tedy absolutní výhodu. Daná skutečnost ale neznamená, že Pavla by nutně měla dělat obě činnosti a Blanka žádnou. Pokud se Pavla rozhodne pro jednu

činnost, nemůže už dělat druhou – vznikají jí náklady obětované příležitosti. Na otázku, které činnosti by se Pavla, respektive Blanka, měla věnovat, existuje výše uvedená odpověď: té, ve které má menší náklady obětované příležitosti. Podívejme se na to podrobněji. Pokud bude Pavla šít svetr, nevyluxuje 1,5 pokoje (=15/10). Pavliny náklady obětované příležitosti při šití svetru jsou tedy 1,5 pokoje (můžeme rovněž konstatovat, že pokud Pavla bude šít svetr, společnost přijde o 1,5 vyluxovaného pokoje). Pokud Blanka bude šít svetr, nevyluxuje 0,5 pokoje (=30/60). Blančiny náklady obětované příležitosti při šití svetru jsou tedy 0,5 pokoje (můžeme rovněž konstatovat, že pokud Blanka bude šít svetr, společnost přijde o 0,5 vyluxovaného pokoje). Blančiny náklady obětované příležitosti při šití svetru jsou tedy nižší než Pavliny (přijde o méně vyluxovaných pokojů), proto by nejprve svetry měla šít Blanka. Jinými slovy, Blanka má komparativní výhodu v šití svetrů. Stejnou odpověď získáme, pokud se na celou situaci podíváme z pohledu druhé činnosti: Pokud Pavla bude luxovat pokoj, neušije 0,66 svetru (= 10/15). Pavliny náklady obětované příležitosti při luxování pokoje jsou tedy 0,66 svetru (můžeme rovněž konstatovat, že pokud Pavla bude luxovat pokoj, přijde společnost o 0,66 svetru).

Pokud Blanka bude luxovat pokoj, neušije 2 svetry (=60/30). Blančiny náklady obětované příležitosti při luxování pokoje jsou tedy 2 svetry (můžeme rovněž konstatovat, že pokud Blanka bude luxovat pokoj, přijde společnost o 2 svetry). Pavla má tedy při luxování pokoje menší náklady obětované příležitosti než Blanka (přijde o méně ušitých svetrů), proto by nejprve pokoje měla luxovat Pavla. Jinými slovy, Pavla má komparativní výhodu v luxování pokojů. Upozorněme ještě, že údaje v tabulce, nemusí mít nutně podobu, jak dlouho trvá produkce určitého statku, ale kolik kusů statku vyprodukuje dotyčná osoba za jednotku času. V našem příkladě by tabulka měla následující podobu:

Počet svetrů ušitých za hodinu

Počet pokojů vyluxovaných za hodinu

Pavla

4

6

Blanka

2

1

Na výše uvedených závěrech se nic nezmění, jen musíme správně dělit, pokud zjišťujeme náklady obětované příležitosti. Např. Pavliny náklady obětované příležitosti při šití jednoho svetru jsou 1,5 (=6/4) vyluxovaného pokoje, Blančiny náklady při luxování jednoho pokoje jsou 2 (=2/1) ušité svetry.

V praxi většinou při zjišťování komparativní výhody nepoužíváme fyzické jednotky – např. jak dlouho určitá činnost trvá (kolik vstupů je potřeba k určité činnosti), respektive kolik statků za určitou dobu daný subjekt vyprodukuje. Zajímají nás peněžní jednotky – o jaký zisk daný subjekt přichází, pokud by místo toho, co právě dělá, dělal něco jiného. Daný princip jsme si ukázali v příkladu 3.4.3. Princip komparativní výhody přitom zůstává stejný. Snadno může nastat situace, kdy si jedna osoba z nějaké skupiny osob může vydělat nejvíce ve více činnostech. Neznamená to ale, že by tato osoba měla dělat všechny činnosti – ostatně to zpravidla ani není možné. Naopak, měla by se zaměřit na tu, ve které má nejmenší náklady obětované příležitosti, tedy na tu, ve které má komparativní výhodu. Podívejme se na příklad.

Příklad 3.5.2: Lukáš si může vydělat jako účetní 50 000 Kč a jako zahradník 30 000 Kč. Luděk si může vydělat jako účetní 25 000 Kč a jako zahradník 15 000 Kč. Lukáš má tedy absolutní výhodu v obou činnostech. Přesto to neznamená, že by měl dělat obě činnosti – logicky to ani není možné. Proto by se Lukáš měl věnovat činnosti, v níž má nižší náklady obětované příležitosti, tedy účetnictví.

Náklady v krátkém a dlouhém období Fixní náklady (FC) jsou náklady, které firma musí hradit bez ohledu na výši své produkce, čili je hradí, i když nevyrábí. Tyto náklady jsou pro jakékoliv množství produkce stejné (konstantní). Součástí fixních nákladů jsou i náklady obětované příležitosti. Variabilní náklady (VC) se s objemem produkce mění – pokud produkce roste, tak VC též rostou. V krátkém období tak pro celkové náklady platí, že jsou součtem fixních a variabilních nákladů, matematicky vyjádřeno: TC = FC + VC, kde: TC = celkové náklady (anglicky: total cost), FC = fixní náklady (anglicky: fixed cost), VC = variabilní náklady (anglicky: variable cost) V dlouhém období právě proto, že lze libovolně měnit množství všech výrobních faktorů, mají všechny náklady firmy variabilní charakter a závisí na konkrétním daném množství vstupů, jež firma používá ke své činnosti.

Průměrné a mezní náklady Průměrné náklady (AC) udávají výši nákladů na jednotku produkce, nebo-li kolik stojí firmu vyprodukovat jedna jednotka produktu (výrobku, statku). Průměrné náklady jsou rovny podílu celkových nákladů a množství produkce. Matematicky vyjádřeno pro průměrné náklady platí: AC = TC/Q´, kde: AC = průměrné náklady (anglicky: average cost), TC = celkové náklady (anglicky: total cost) Q´ = množství produkce (anglicky: quantity). Průměrné variabilní náklady (AVC) uvádějí variabilní náklady na jednotku produkce, neboli kolik variabilních nákladů firma používá na jednotku (výrobku, statku). Matematicky vyjádřeno pro průměrné variabilní náklady platí: AVC = VC/Q´, kde: AVC = průměrné variabilní náklady (anglicky: average variable cost)

Průměrné fixní náklady (AFC) uvádějí fixní náklady na jednotku produkce, neboli kolik fixních nákladů firma používá na jednotku (výrobku, statku). Matematicky vyjádřeno pro průměrné fixní náklady platí: AFC = FC/Q´, kde: AFC = průměrné fixní náklady (anglicky: average fixed cost). Příklad: Předpokládejme, že fixní náklady (FC) jsou 10 PJ (peněžních jednotek) bez ohledu na velikost produkce. Při produkci jednoho kusu jsou průměrné fixní náklady (AFC) rovny 10/1 = 10 PJ. Při produkci dvou kusů jsou AFC rovny: 10/2 = 5 PJ. Při produkci pěti kusů jsou AFC rovny 10/5 = 2 PJ. Při produkci sto kusů jsou AFC rovny: 10/100 = 0,1 PJ. Při produkci tisíce kusů jsou AFC rovny: 10/1000 = 0,01 PJ. A takto lze dále pokračovat. Příklad Výpočet TC, AFC, AVC, AC Podívejme se na postup při výpočtu průměrných nákladů, průměrných variabilních nákladů a průměrných fixních nákladů.

Q´

FC

VC

TC = FC+VC

AFC = FC/Q´

AVC = VC/Q´

AC = TC/Q´= AFC+AVC

0

1 000

0

1 000

1

1 000

1 100

2 100

1000

1 100

2 100

2

1 000

2 500

3 500

500

1 250

1 750

3

1 000

3 200

4 200

333

1 067

1 400

4

1 000

4 500

5 500

250

1 125

1 375

5

1 000

6 000

7 000

200

1 200

1 400

6

1 000

8 000

9 000

166

1 333

1 499

7

1 000

11 000

12 000

142

1 571

1 713

8

1 000

15 000

16 000

125

1 875

2 000

9

1000

20 000

21 000

111

2 222

2 333

10

1000

29 000

30 000

100

2 900

3 000

Mezní náklady (MC, z anglického marginal cost) udávají, o kolik se zvýší celkové náklady, pokud se produkce zvýší o nějaký počet jednotek. Mezní náklady jsou tedy přírůstkové náklady, udávají rozdíl mezi celkovými náklady při vyšším a nižším počtu vyprodukovaných jednotek statku. Zpravidla počítáme mezní náklady, pokud se produkce zvýší o jednu jednotku. Příklad 3.7.4: Spočítejme mezní náklady pro hodnoty uvedené v příkladu 3.7.2.

Q´ TC = FC+VC

MC = TC n+1 - TCn

0

1 000

1

2 100

1 100

2

3 500

1 400

3

4 200

700

4

5 500

1 300

5

7 000

1 500

6

9 000

2 000

7

12 000

3 000

8

16 000

4 000

9

21 000

5 000

10

30 000

9 000

Mezní náklady (MC) udávají přírůstek celkových nákladů, pokud se produkce (výstup) zvýší o jednotku nebo určitý počet jednotek.

Obrázek 3.8.1: Standardní tvary křivek průměrných, průměrných variabilních, průměrných fixních a mezních nákladů

Příklad 3.8.1: Předpokládejme, že jediným variabilním nákladem firmy Alfa je mzda kuchaře, přičemž každý kuchař dostává stejnou mzdu ve výši 15 000 Kč. Dále předpokládejme, že fixní náklady firmy jsou 50 000 Kč. Můžeme tedy pro celkový produkt (množství statků, které vyprodukuje daný počet kuchařů) spočítat celkové, průměrné i průměrné variabilní náklady firmy Alfa. Výpočet je uveden v tabulce:

Počet vstupů (Q) = kuchařů (L) Počet vyprodukovaných statků/jídel (Q´)

1

2

3

4

5

6

7

40

100

200

250

280

285

270

40

60

100

50

30

5

-15

50 000

50 000

50 000

50 000

50 000

50 000

50 000

15 000

30 000

45 000

60 000

75 000

90 000

105 000

65 000

80 000

95 000

110 000 125 000

140 000

155 000

15 000

15 000

15 000

15 000

15 000

1625

800

475

440

446,42

491,22

574,07

375

300

225

240

267,85

315,78

388,88

1250

500

250

200

178,57

175,43

185,18

Přírůstek produkce (MQ´) Fixní náklady (FC) Variabilní náklady (VC) Celkové náklady (TC = FC+VC) Mezní náklady 15 000

(MC) Průměrné náklady (AC = TC/Q´) Průměrné variabilní náklady (AVC = VC/Q´) Průměrné fixní náklady (AFC = FC/Q´)

Standardní tvar křivky MC je následující: tato křivka nejprve klesá, potom roste. Při tomto tvaru křivka MC protíná křivky AVC a AC v jejich minimu.

Rovnováha firmy: MC = MR Příklad 3.10.2: Mějme následujícího producenta/firmu s údaji uvedenými v tabulce. Kolik jednotek má firma produkovat? Q´

P

FC

VC

TC

MC

AFC

AVC

AC

MR= AR

TR

EP

0

58

60

0

60

0

0

0

0

0

0

-60

1

58

60

28

88

28

60

28

88

58

58

-30

2

58

60

47

107

19

30

23,5

53,5

116

58

9

3

58

60

60

120

13

20

20

40

174

58

54

4

58

60

87

147

27

15

21,8

36,8

232

58

85

5

58

60

126

186

39

12

25,2

37,2

290

58

104

6

58

60

186

246

60

10

31

41

348

58

102

7

58

60

270

330

84

38,6

47,1

406

58

76

8

58

60

371

431

101

46,4

53,9

464

58

33

9

58

60

504

564

133

56

62,6

522

58

-42

8,57 7,5

6,66

Z tabulky je zřejmé, že producent maximalizuje zisk při 5 jednotkách.

Obrázek 3.10.1: Rovnováha firmy

Obrázek 3.11.1: Odvození individuální nabídkové křivky

Individuální nabídková křivka udává závislost, jaké množství bude firma produkovat při různých úrovních ceny. Individuální nabídková křivka je totožná s rostoucí části křivky mezních nákladů (MC) firmy. EP (celkový ekonomický zisk) = TR - TC

Ekonomický zisk na jednotku produkce je roven rozdílu průměrných příjmů (AR) mínus průměrné náklady (AC). EP/Q´ = AR - AC

Obrázek 3.11.3: Firma dosahuje kladného ekonomického zisku

Krátkodobý ekonomický zisk: SREP = TR -VC kde SREP = krátkodobý ekonomický zisk firmy3 (ekonomický zisk firmy v krátkém období), TR = celkové příjmy, VC = variabilní náklady

3

Zkratka SREP pochází z anglického short run economic profit (krátkodobý ekonomický zisk).

Obrázek 3.11.4: Rovnováha firmy kdy průměrné příjmy jsou nižší než průměrné náklady, ale vyšší než průměrné variabilní náklady

Platí: SREP/Q´= AR – AVC (krátkodobý ekonomický zisk na jednotku produkce) V krátkém období mají pro firmu fixní náklady povahu utopených nákladů a firma je nesmí brát do úvahy. V krátkém období tedy firmu zajímá tzv. krátkodobý ekonomický zisk firmy (SREP) daný jako rozdíl celkových příjmů (TR) a variabilních nákladů (VC). Je-li v bodě rovnováhy firmy tento rozdíl kladný, vyplatí se firmě krátkodobě produkovat.

Vedle krátkodobého zisku (SREP) lze v krátkém období rovněž spočítat tzv. krátkodobý ekonomický zisk na jednotku. Krátkodobý ekonomický zisk firmy na jednotku (SREP/Q´) je rozdíl průměrných příjmů (AR) a průměrných variabilních nákladů (AVC). Je-li v bodě rovnováhy firmy tento rozdíl kladný, vyplatí se firmě krátkodobě produkovat. Platí: Je-li ekonomický zisk (EP) kladný (záporný, roven 0), musí být kladný (záporný, roven 0) i ekonomický zisk na jednotku (EP/Q´) . Je-li krátkodobý ekonomický zisk (SREP) kladný (záporný, roven 0), musí být kladný (záporný, roven 0) i krátkodobý ekonomický zisk na jednotku (SREP/Q´).

Obrázek 3.11.5: Průměrné příjmy jsou nižší než průměrné náklady i průměrné variabilní náklady

Pokud jsou v krátkém období pro jakýkoliv objem produkce celkové příjmy nižší než variabilní náklady (respektive průměrné příjmy nižší než průměrné variabilní náklady), vyplatí se firmě zastavit produkci.

Obrázek 3.11.6: Bod uzavření firmy a bod zvratu

Bod zvratu značí situaci, kdy při dané ceně je ekonomický zisk (EP) firmy roven nule. Pokud cena roste, je EP kladný, pokud cena klesá, je EP záporný. Bod uzavření firmy značí situaci, kdy se firmě vyplatí ukončit produkci. V bodě uzavření firmy je krátkodobý ekonomický zisk (SREP) firmy roven 0. Pokud cena roste, je SREP kladný, pokud cena klesá, je SREP záporný.

Souhrnné příklady Otázka 20:Doplňte údaje, víte-li, že P = 17, Q´ = 3, FC = 5, VC = 24. Výsledky zaokrouhlete na dvě desetinná místa. TC AFC AVC AC AR TR EP SREP Pro produkci 2 jednotek Q´ jsou MC 11 a MR 21, pro 3 Q´ MC 12 a MR 21, pro 4 Q´ MC 14 a MR 21, pro 5 Q´ MC 17 a MR 21, pro 6 Q´ MC 21 a MR 21, pro 7 Q´ MC 26 a MR 21, pro 8 Q´ MC 39 a MR 21, pro 9 Q´ MC 47 a MR 21, pro 10 Q´ MC 56 MR 21. Pro kolik jednotek Q´ nastává rovnováha firmy?

Nabídka, poptávka a tržní rovnováha Příklad 4.1.1: Předpokládejme, že daný statek poptávají pouze 3 spotřebitelé. Tabulka udává, kolik kusů daného statku budou tito spotřebitelé poptávat při různých cenách. Tržní poptávkovou křivku potom dostaneme spojením bodů, které vyjadřují součet poptávaného množství při daných cenách.

Poptávané Poptávané Poptávané Tržní množství množství množství Cena (P) poptávané spotřebitele spotřebitele spotřebitele množství A B C 9

2

3

4

9

6

3

4

5

12

3

4

6

8

18

Příklad 4.1.2: Předpokládejme, že daný statek nabízejí pouze 3 firmy. Tabulka udává, kolik kusů daného statku budou tyto firmy nabízet při různých cenách. Tržní nabídkovou křivku potom dostaneme jako spojení bodů, které vyjadřují součet nabízeného množství při daných cenách.

Cena (P)

Nabízené množství firmy X

Nabízené množství firmy Y

Nabízené množství firmy Z

Tržní nabízené množství

3

2

3

5

10

6

4

5

6

15

9

5

6

7

18

Grafické vyjádření tržní poptávkové křivky a tržní nabídkové křivky z příkladů 4.1.1 a 4.1.2 je na obrázku 4.1.1. a obrázku 4.1.2.

Obrázek 4.1.1: Odvození tržní poptávkové křivky

dcA = poptávková křivka spotřebitele A, dcB = poptávková křivka spotřebitele B, dcC = poptávková křivka spotřebitele C, D (= dcA + dcB + dcC) = tržní poptávková křivka Obrázek 4.1.2: Odvození tržní nabídkové křivky

sX = nabídková křivka firmy X, sY = nabídková křivka firmy Y, sZ = nabídková křivka firmy Z, S (= sX + sY + sZ ) = tržní nabídková křivka

Tržní poptávková křivka je klesající, a vznikne jako součet individuálních poptávkových křivek (sčítá se poptávané množství při dané ceně). Tržní nabídková křivka je rostoucí, a vznikne jako součet individuálních nabídkových křivek (sčítá se nabízené množství při dané ceně). s poklesem ceny určitého statku: - poroste počet spotřebitelů, kteří si budou moci tento statek dovolit v důsledku růstu jejich reálného příjmu. Bude se tedy projevovat důchodový efekt. - pro stále větší počet spotřebitelů bude daný statek relativně levnější než jiné statky, takže statek s klesající cenou budou upřednostňovat. Bude se tedy projevovat substituční efekt. s růstem ceny určitého statku4: - bude stále více firem schopno krýt náklady spojené s produkcí daného statku. Tomuto jevu se říká produkční efekt. - stále více firem bude mít vyšší náklady obětované příležitosti, pokud budou vyrábět jiný statek. Tomuto jevu se říká efekt nákladů obětovaných příležitostí.

4

Viz rovněž kapitola 3.11.

Tržní rovnováha Obrázek 4.2.1: Grafické znázornění tržní rovnováhy ve složitém a zjednodušeném tvaru

D = tržní poptávková křivka, S = tržní nabídková křivka, P = cena, Q´ = poptávané či nabízené množství, P0 = rovnovážná cena, Q´0 = rovnovážné množství, E = bod rovnováhy Tržní rovnováha nastává v bodě, kde se protíná nabídková a poptávková křivka. V tomto bodě je nabízeno a poptáváno rovnovážné množství za rovnovážnou cenu. Přebytek a nedostatek na trhu statků Krátkodobě (než se vytvoří tržní rovnováha), příp. je-li nějakým způsobem (např. státní regulací cen) omezeno působení trhu, může na trhu určitého statku vzniknout: - přebytek: cena je vyšší než rovnovážná, je nabízeno více statků, než je poptáváno,

- nedostatek: cena je nižší než rovnovážná, poptáváno je více statků, než je nabízeno. Obrázek 4.3.1: Přebytek a nedostatek na trhu statků

P = cena statku, Q´ = množství statku, P0 = rovnovážná cena, P1= cena, která je vyšší než rovnovážná, P2= cena, která je nižší než rovnovážná, Q´0 = rovnovážné množství statku

Obrázek 4.4.1: Přebytek výrobce a přebytek spotřebitele

Spotřebitelský přebytek vyjadřuje rozdíl mezi cenou, kterou je spotřebitel ochoten za danou jednotku statku zaplatit, a cenou, kterou platí. Výrobcův (producentův) přebytek vyjadřuje rozdíl mezi cenou, za kterou producent (prodejce) danou jednotku statku prodává, a cenou, za kterou je producent (prodejce) ochoten ji prodat.

Posuny poptávkové křivky Poptávková křivka D se přitom může posunout ze své původní polohy D1 buď směrem severovýchodním (nahoru doprava) do polohy D2, nebo jihozápadním směrem (dolů doleva) do polohy D3 (viz obrázek 4.5.2). Přitom: - Posun severovýchodním směrem znamená, že se posouvá bod rovnováhy z E1 do E2 a je tedy prodáváno větší množství statku za vyšší cenu. - Posun jihozápadním směrem znamená, že se posouvá bod rovnováhy z E1 do E3 a je tedy prodáváno menší množství statku za nižší cenu. Tyto skutečnosti platí jak pro posun individuální poptávkové křivky, tak pro posun tržní poptávkové křivky. Obrázek 4.5.2: Posuny poptávkové křivky

Z hlediska toho, kterým směrem se poptávková křivka posouvá, platí následující závislosti: - růst příjmu (zpravidla) vede k růstu poptávaného množství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst počtu spotřebitelů (zpravidla) vede k růstu poptávaného množství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - zvýšení preferencí vede k růstu poptávaného množství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst ceny substitutu k danému statku vede k růstu poptávaného množství po daném statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst ceny komplementu k danému statku vede k poklesu poptávaného množství po daném statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doleva dolů (jihozápadně). Příklad: Pokud vzroste cena substitutu k danému statku, tak se křivka poptávky po daném statku posune jihovýchodně křivka poptávky po daném statku posune jihozápadně křivka poptávky po daném statku posune severovýchodně křivka poptávky po daném statku posune severozápadně

Proč? Příklad 4.5.1: Mějme následující situace: 1. Noviny uveřejní informaci, že jablka jsou zdravá, a že působí preventivně proti nachlazení. V takovém případě lidé pravděpodobně začnou kupovat více jablek, ať už je cena jablek jakákoliv, poptávková křivka po jablkách se posune doprava nahoru (severovýchodně). 2. Vynález DVD přehrávačů sníží poptávku po videopřehrávačích při jakékoliv úrovni ceny. Poptávková křivka po videopřehrávačích se posune doleva dolů (jihozápadně). 3. Zvýšení příjmů obyvatel, může zvýšit poptávku obyvatel po dovolené (při jakékoliv úrovni ceny). Poptávková křivka po dovolené se posune severovýchodně. 4. Vysoká porodnost povede k posunu křivky poptávky po hračkách severovýchodním směrem. 5. Film Snowboarďáci může vést k posunu křivky poptávky po snowboardech severovýchodním směrem, a k posunu křivky poptávky po sjezdových lyžích jihozápadním směrem – snowboardy začnou být populárnější než sjezdové lyže. 6. Výrazné zvýšení cen benzínu může vést k posunu křivky poptávky po automobilech jihozápadním směrem. Pokud se mění cena, pohybujeme se po poptávkové křivce. Mění-li se jiný faktor než cena, posouvá se celá poptávková křivka.

Posuny nabídkové křivky Pokud se mění cena, pohybujeme se po nabídkové křivce. Mění-li se jiný faktor než cena, posouvá se celá nabídková křivka. Nabídková křivka S se přitom může posunout z původní polohy S1 buď směrem severozápadním - do polohy vyjádřené křivkou S3, nebo jihovýchodním - do polohy vyjádřené křivkou S2 (viz obrázek 4.6.2), přitom: - Při posunu nabídkové křivky jihovýchodním směrem se posouvá bod rovnováhy E1 po poptávkové křivce do bodu E2. Souřadnice bodu E2 nám pak říkají, že se prodá více daného statku za nižší cenu. - Při posunu nabídkové křivky severozápadním směrem se posouvá bod rovnováhy E1 po poptávkové křivce do bodu E3. Souřadnice bodu E3 nám pak říkají, že se prodá méně daného statku za vyšší cenu. Tyto skutečnosti platí jak pro posun individuální nabídkové křivky, tak pro posun tržní nabídkové křivky.

Obrázek 4.6.2: Posuny nabídkové křivky

Z hlediska toho, kterým směrem se nabídková křivka posouvá, platí následující závislosti: - růst ceny vstupů (nákladů), respektive neúroda apod. vede k poklesu nabízeného množství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky severozápadním směrem. Důvodem je, že se snižuje množství vstupů, které mohou mít producenti k dispozici. Při dané ceně se bude prodávat méně, resp. stejné množství se prodá za vyšší cenu. - technologické inovace vedou k růstu nabízeného množství a k posunu nabídkové křivky jihovýchodním směrem. Při dané ceně se bude prodávat více, resp. stejné množství se prodá za nižší cenu.

- kladný ekonomický zisk v daném odvětví způsobí, pokud lze do odvětví vstoupit, že do odvětví vskutku začnou vstupovat další firmy, takže se křivka nabídky posune jihovýchodně (a v jiných odvětvích, odkud budou firmy odcházet severozápadně). - růst ceny substitutu k danému statku může vést k poklesu nabízeného množství daného statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky severozápadním směrem. Důvodem je, že producenti raději začnou nabízet substitut než daný statek. - růst ceny komplementu k danému statku může vést k růstu nabízeného množství daného statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky jihovýchodním směrem. Důvodem je, že producenti očekávají, že daný statek bude potřeba ke komplementu. Opět zdůrazněme, že se příslušným směrem posouvá jak individuální nabídková křivka – jednotliví producenti na základě příslušné změny produkují více nebo méně statků, tak tržní nabídková křivka. Tržní nabídková křivka se posouvá právě proto, že se posouvají individuální nabídkové křivky. Stejně jako u poptávkové křivky, i v případě nabídkové křivky dělají studentům posuny této křivky určité potíže. Podívejme se proto na příklad 4.6.1, který nám pomůže vysvětlit, kdy se nabídková křivka posouvá kterým směrem.

Příklad 4.6.1: Mějme následující situace: 1. Objev nového, výkonnějšího mikroprocesoru sníží náklady firem na výrobu počítačů a povede k posunu křivky nabídky počítačů jihovýchodním směrem. Bude se produkovat více počítačů za nižší ceny. 2. Očekávání vysokých zisků v určitém odvětví povede k tomu, že do tohoto odvětví budou vstupovat další výrobci a křivka nabídky se posune jihovýchodním směrem. V odvětví se bude produkovat více statků za nižší ceny. 3. Špatné počasí povede k neúrodě vína a posune křivku nabídky vína severozápadním směrem. Bude se produkovat méně vína za vyšší ceny. 4. Zemětřesení na Taiwanu, který se významně podílí na celosvětové výrobě mikroprocesorů, vedlo ke zničení některých kapacit a posunu nabídkové křivky severozápadně. Bude se produkovat méně počítačů za vyšší ceny. 5. Daňové úlevy v určitém odvětví povedou k tomu, že do tohoto odvětví budou vstupovat další výrobci a křivka nabídky se posune jihovýchodním směrem. 6. Růst ceny bytů povede k tomu, že některé stavební firmy, které stavěly jiné stavby než byty, začnou stavět byty. Do odvětví výstavby bytů budou tedy vstupovat další producenti a křivka nabídky se posune jihovýchodním směrem.

Cenová elasticita

Cenová elasticita (e) =

procentuální změna poptávaného (nabízeného) množství (nabízeného) procentuální změna ceny

Matematicky přitom platí: Procentuální změna je změna dělena aritmetickým průměrem příslušných veličin (buď množství Q´ nebo ceny P). ). Tj. pro procentuální změnu množství platí výraz: procentuální změna množství Pro procentuální změnu ceny potom platí výraz: procentuální změna ceny kde:

a

a Δ = znak pro změnu

Příklad 4.9.1: Předpokládejme, že se cena změnila z 20 na 30 Kč. Pokud bychom jako výchozí vzali hodnotu 20 Kč, činila by hodnota 30 Kč 150 % z původní hodnoty (=30/20*100) a mohli bychom tvrdit, že se cena změnila o 50 %. Jinými slovy, změna o 10 Kč takto znamená změnu o 50 %. Pokud bychom ale naopak vzali za výchozí novou cenu 30 Kč, tak by 20 Kč činilo 66 % výchozí ceny5 (=20/30*100) a mohli bychom říci, že se cena změnila o 34 % (=100 - 66), respektive, že vzhledem k nové ceně se jedná o třetinovou (o 34 %) změnu. Jinými slovy, změna o 10 Kč takto znamená změnu o 34 %. Aby daný rozpor byl vyřešen, vyřešen, vzala se samotná změna (v našem příkladě 10 Kč), která se porovnává k součtu původní a nové hodnoty, jenž je vydělen dvěma. Tento součet původní a nové hodnoty dělený dvěma zaručí, že ani původní ani nová hodnota není rozhodující. Výše uvedený vzorec vzorec cenové elasticity nabídky či poptávky lze potom matematicky vyjádřit následujícím výrazem výrazem:

Změnu množství Q´ a změnu ceny P vyjadřujeme v absolutních hodnotách, protože koeficient elasticity bereme jako kladné číslo - zajímá nás jen absolutní hodnota rozdílu příslušných veličin. Podle hodnoty elasticity můžeme rozlišit nabídkové či poptávkové křivky (viz tabulka): 5

Zaokrouhlujeme na celá čísla dolů. Přesněji je 20 Kč z 30 Kč 66,66 % a procentuální změna ceny je pokles o 33,33 %.

Absolutně elastická křivka

e=∞

Změna ceny vede k nekonečně velké změně poptávaného či nabízeného množství.

Elastická křivka

e>1

Procentní změna ceny vede k vyšší než procentní změně poptávaného či nabízeného množství.

Křivka s jednotkovou elasticitou

e=1

Procentní změna ceny vede právě k procentní změně poptávaného či nabízeného množství.

Neelastická křivka

e<1

Procentní změna ceny vede k menší než procentní změně poptávaného či nabízeného množství.

Absolutně neelastická křivka

e=0

Procentní změna ceny nevede k žádné změně množství.

Cenová elasticita poptávky udává, o kolik vzroste poptávané množství, pokud cena klesne o jedno procento, respektive o kolik klesne poptávané množství, pokud cena vzroste o jedno procento.

Obrázek 4.10.1: Neelastická a elastická poptávková křivka

V levé části obrázku 4.10.1 změna ceny z 50 PJ na 45 PJ vedla ke změně poptávaného množství z 20 na 22 jednotek statku Q´1. Poptávková křivka je málo elastická (neelastická), konkrétně elasticita činí: e =((22-20)/(1/2*(22+20))/((5045)/(1/2*(50+45)) = 0,904. V pravé části obrázku naopak stejná změna ceny z 50 PJ na 45 PJ způsobila změnu poptávaného množství z 5 na 20 jednotek statku Q´2. Poptávková křivka je elastická, konkrétně elasticita činí: e =((20-5)/(1/2*(20+5))/((50-45)/(1/2*(50+45) = 11,40.

POZOR!!! Elasticita se mění podél poptávkové křivky – viz. Příklad 4.10.1. Učebnice!!! Cenová elasticita poptávky závisí zejména na následujícím: - Čím je statek více nezbytný, tím je poptávka po něm méně elastická. Tj. poptávka po tzv. nezbytných (základních) statcích (základní potraviny, základní bydlení, nutné léky apod.) bude spíše neelastická, poptávka po luxusních statcích bývá naopak spíše elastická. Je to dáno tím, že spotřebu základních statků nelze prudce omezit ani v situaci, kdy jejich cena výrazně vzroste. Naopak, pokud cena základních statků klesne, spotřebitel získá dodatečný důchod, který využije i na nákup jiných než základních statků. - Pokud má statek blízké substituty a lze jej tedy nahradit, bude poptávka po něm velmi elastická. Na růst ceny

mohou spotřebitelé snadno reagovat snížením poptávaného množství. - Pokud u statku lze volit různé množství či úroveň spotřeby daného statku (u statků typu dovolené apod.) bude poptávka po něm více elastická. I zde platí, že na růst ceny mohou spotřebitelé snadno reagovat snížením poptávaného množství. - Časový faktor: v krátkém období je poptávka méně elastická než v dlouhém období, důvodem je skutečnost, že změna preferencí spotřebitele, nalezení substitutu apod. chvíli trvá – je spojena s náklady (např. na vyhledání substitutu). Cenová elasticita nabídky Cenová elasticita nabídky udává, o kolik se zvýší nabízené množství, pokud cena vzroste o jedno procento, respektive o kolik poklesne nabízené množství, poklesne-li cena o jedno procento.

Cenová elasticita nabídky závisí zejména na následujícím: - Pokud jsou náklady na vstup do odvětví produkující příslušný statek vysoké, je nabídka méně elastická. I vysoká cena statku nemusí v takovém případě krýt náklady spojené s jeho produkcí (se vstupem do odvětví) a firmy nebudou v případě růstu ceny produkci zvyšovat. Mnohdy značné zvýšení produkce ani není možné, protože firmy nemají

k dispozici vhodné výrobní faktory k produkci daného statku. - Pokud existují různá omezení vstupu do odvětví produkující příslušný statek, je nabídka méně elastická. I zde, v důsledku omezení vstupu do odvětví, růst ceny nevede k výraznému růstu nabízeného množství. - Pokud lze v daném odvětví vytvářet zásoby daného statku s menšími náklady, je nabídka více elastická než v případě, kdy produkt nelze uchovávat, či kdy jeho skladování vyžaduje značné náklady. - Pokud lze technologii používanou v daném odvětví použít i k výrobě jiných statků, bývá nabídka více elastická. Pokud lze technologie snadno převádět, mohou být snadno použity v odvětvích s vysokou poptávkou, čili při růstu ceny lze snadno zvýšit nabízené množství. Časový faktor: v krátkém období je změna nabídky méně elastická než v dlouhém období. V krátkém období firmy nedisponují dostatečným množstvím vhodných výrobních faktorů, aby při růstu ceny mohly rozšířit produkci. Naopak, při poklesu ceny se firmám nemusí vyplatit omezovat produkci, protože při snížení produkce by krátkodobě dosahovaly větší ztráty, než jaké jsou jejich fixní náklady. Příklad učebnice 4.11.1.

Obrázek 4.11.1: Absolutně neelastická nabídková křivka a velký růst ceny při posunu poptávkové křivky

Obrázek 4.11.2: Velmi elastická nabídková křivka a malý růst ceny při posunu poptávkové křivky

Kapitola 5 Dokonale konkurenční prostředí Dokonale konkurenční tržní prostředí můžeme charakterizovat jako prostředí, ve kterém producent není schopen ovlivnit cenu, za kterou prodává své statky. V dokonalé konkurenci je tedy firma příjemcem tržní ceny (cenovým příjemcem), musí akceptovat tržní cenu, tedy cenu, která se vytvoří na trhu. V dokonalé konkurenci je možný volný vstup do odvětví a volný výstup z odvětví. Podmínky a charakteristiky dokonalé konkurence: • • • • • • •

volný vstup do odvětví a volný výstup z odvětví absolutní elasticita poptávky Velké množství prodávajících a kupujících Volný vstup výrobců do odvětví a volný výstup z odvětví Homogenní produkt Dokonalá informovanost kupujících Nulové náklady na změnu dodavatele

Obrázek 5.2.1: Rovnováha firmy v dokonale konkurenčním prostředí

Obrázek 5.2.2: Krátkodobá rovnováha firmy v dokonalé konkurenci, kdy firma dosahuje ekonomického zisku

Obrázek 5.2.3: Vstup dalších výrobců do odvětví, pokud v dokonalé konkurenci firmy v bodě své rovnováhy dosahují zisku

Obrázek 5.2.4: Odchod některých výrobců z odvětví, pokud v dokonalé konkurenci firmy v bodě své rovnováhy dosahují ztráty

Obrázek 5.2.5: Paretovská optimálnost dokonalé konkurence a dlouhodobá rovnováha firmy i odvětví v dokonalé konkurenci

V dokonalé konkurenci jsou ve stavu dlouhodobé rovnováhy uspokojeni všichni spotřebitelé, kteří jsou ochotni zaplatit tržní cenu. Nevyplatí se přitom produkovat žádné dodatečné statky, protože mezní náklady spojené s touto produkcí by byly vyšší než mezní užitek, které by tyto dodatečné statky přinesly spotřebitelům.

Příklad Mějme následující údaje firmy v dokonalé konkurenci (v PJ). Q´

P

MC

FC

1

10

10

10

2

10

8

10

3

10

6

10

4

10

4

10

5

10

2

10

6

10

4

10

7

10

6

10

8

10

8

10

9

10

10

10

10

10

12

10

a) Pro jednotlivá množství spočítejte následující hodnoty: TR, MR, AR, VC, TC, AC, AVC, AFC, EP, EP/Q´. b) Najděte bod optima firmy. c) Bude v bodě optima firmy mít firma kladný nebo záporný ekonomický zisk na jednotku? • Namalujte rovnováha firmy na základě hodnot uvedených v příkladu 2. • Co se v příkladu 2 stane, pokud: a) cena statku vzroste na 20 PJ, b) cena statku klesne na 8 PJ, c) cena statku

klesne na 5 PJ, d) fixní náklady klesnou na 5 PJ, e) fixní náklady vzrostou na 20 PJ? • Pokud by se firma nacházela v dokonale konkurenčním prostředí, a při prodeji 20 kusů výrobků mohla cenu udržet na 100 PJ za kus, za jakou cenu za kus by mohla prodat 40 kusů výrobků?

Kapitola 6 Nedokonalá konkurence V nedokonale konkurenčním prostředí je firma tvůrcem ceny – firma může ovlivnit množství statků, které bude produkovat a prodávat, změnou ceny. Jinými slovy, ceny statků, které budou firmy stanovovat, aby prodaly svoji produkci, závisí na rozsahu produkce této firmy. • Konkrétní produkty nejsou homogenní • Neexistují nulové náklady na změnu dodavatele • Neexistuje dokonalá informovanost ani prodávajících ani kupujících • V řadě odvětví je relativně malý počet producentů • Neexistuje volný vstup do odvětví Příklad 6.1.5: Mějme následujícího producenta, který může prodat rozdílné množství statků při rozdílných cenách – viz tabulka (údaje v tabulce např. říkají, že při ceně 71 PJ je producent schopen vyprodukovat 4 jednotky statku. K tomu, aby byl schopen prodat 5. jednotku statku, musí snížit cenu na 68 Kč). Předpokládejme přitom, že tento producent zlevní cenu všech jednotek, nejen dodatečné jednotky. Kolik statků bude tento producent produkovat?

Q´

0

1

P

2

3

4

5

6

7

8

9

80

77

74

71

68

65

62

59

56

FC

40

40

40

40

40

40

40

40

40

40

VC

0

40

80

120

170

230

300

400

550

780

TC

40

80

120

160

210

270

340

440

590

820

MC

40

40

40

50

60

70

100

150

230

AFC

40

20

13,33

10

8

6,66

5,71

5

4,44

AVC

40

40

40

42,5

46

50

57,14

68,75

86,66

AC

80

60

53,33

52,5

54

56,66

62,85

73,75

91,1

MR

80

74

68

62

56

50

44

38

32

AR

80

77

74

71

68

65

62

59

56

TR

80

154

222

284

340

390

434

472

504

0

34

62

74

70

50

-6

-118

-316

EP

-40

Je zřejmé, že maximálního zisku dosahuje tento producent při produkci 4 jednotek statku. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že pro toto množství naposledy platí, že mezní příjmy (MR) jsou vyšší než mezní náklady (MC).

Obrázek 6.2.1: Krátkodobá rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci

Obrázek 6.3.1: Mrtvá ztráta v nedokonalé konkurenci

Mrtvá ztráta představuje nevytvořený a nerealizovaný přebytek spotřebitele a výrobce. V důsledku mrtvé ztráty není nedokonalá konkurence paretooptimální – šlo by zvýšit užitek spotřebitelů, aniž by se snížil příjem výrobce. Dlouhodobá rovnováha v nedokonalé konkurenci – volný vstup do odvětví Vstup dalších firem na daný trh křivka tržní nabídky se posune jihovýchodním směrem

snížení poptávky – posud křivky poptávky jihozápadně je-li to možné, tak producenti budou do daného odvětví vstupovat tak dlouho, dokud ekonomický zisk neklesne na nulu

Obrázek 6.4.1: Vstup dalších firem do odvětví nedokonalé konkurence

Obrázek 6.4.2: Dlouhodobá rovnováha firmy v odvětví nedokonalé konkurence za předpokladu, že vstup do odvětví je volný

- firma na nedokonalém trhu prodává za cenu, která je vyšší než mezní náklady, - firma na nedokonalém trhu nevyrábí v minimu průměrných nákladů. Dané skutečnosti jsou interpretovány jako neefektivnost nedokonalé konkurence. Obrázek 6.4.3: Dlouhodobá rovnováha v nedokonalé konkurenci za situace omezeného vstupu do odvětví

Obrázek 6.4.4: Odchod firem z odvětví pokud v nedokonalé konkurenci dosahují v bodě své rovnováhy ekonomické ztráty (záporného ekonomického zisku)

Nedokonalá konkurence – 3 druhy • Monopolistická konkurence • Oligopol • Monopol Monopolistickou konkurenci můžeme definovat jako trh určitého odvětví, na kterém působí řada firem, které však nabízejí poněkud diferencovaný produkt. V odvětví monopolistické konkurence je snadný vstup firem do odvětví. Jednotlivé firmy nabízejí ale diferencovaný produkt (přinejmenším tak, že jej nabízejí na odlišných místech), přičemž náklady na změnu dodavatele jsou pro spotřebitele nenulové.

Oligopol můžeme definovat jako tržní odvětví, ve kterém působí málo firem z důvodu vysokých vstupních nákladů na tento trh (do tohoto odvětví). Příklady Pokud chce firma prodat 20 kusů výrobku, může jít na trh s cenou 100 PJ za kus. Pokud chce prodat 30 výrobků, musí cenu snížit na 80 PJ za kus. Pokud by jich chtěla prodat 40, musela by cenu dále snížit na 60 PJ. Co můžeme říci o prostředí, v němž se firma nachází? Zakreslete křivku poptávky po produkci dané firmy. Zakreslete křivku mezního příjmu firmy. Mějme následující údaje v tabulce (P, FC a VC jsou v PJ): Q´

P

FC

MC

0

90

10

1

80

10

9

2

70

10

7

3

60

10

5

4

50

10

11

5

40

10

15

6

30

10

20

7

20

10

25

8

10

10

36

9

0

10

40

Pro jednotlivá množství spočítejte následující hodnoty: VC, TC, AC, AFC, AVC, TR, AR, MR, EP, EP/Q´. Najděte bod optima firmy.

Kapitola 7 Monopol Pojmem monopol se označuje situace, kdy na určitém trhu působí jediná firma (producent, výrobce). Monopol může vzniknout z několika důvodů, mezi kterými je dobré rozlišovat: • monopol v důsledku vlastnictví jedinečného výrobního faktoru Monopol z důvodu jedinečného výrobního faktoru vzniká jen tehdy, pokud zboží produkované vlastníkem daného výrobního faktoru nemá nějaký blízký substitut, a pokud vstup do odvětví, ve kterém je faktor používán, není volný. Renta v důsledku monopolu jedinečného výrobního faktoru je rovna rozdílu mezi příjmem, který vlastník daného výrobního faktoru dostává, a nejlepším dalším možným příjmem (tedy náklady obětované příležitosti).

o Firma Alfa je vlastníkem jediného naleziště černého uhlí, které se nachází v dané zemi. Firmu Alfa potom můžeme označit za monopolistu. o Firma Beta objevila recept na výrobu limonády. V takovém případě firma Beta vlastní jedinečný výrobní faktor v podobě znalosti receptu. Nelze však vyloučit, že daný recept objeví i jiné firmy, a že firma Beta tedy ztratí své monopolní postavení.

• monopol vytvořený na základě státní regulace (Česká pošta) • monopol v důsledku ekonomické výhodnosti - je ekonomicky výhodné, aby v daném odvětví existoval jediný výrobce. S přirozeným monopolem se setkáme zejména v síťových odvětvích, kde jsou vysoké náklady na vybudování sítí (rozvody elektřiny, plynu, tepla, vody), kapacita těchto sítí je ale prakticky neomezená. Přirozený monopol vzniká v situaci, kdy je výhodné aby na trhu působila jediná firma. Přirozený monopol má neustále klesající křivky průměrných nákladů (AC) i mezních nákladů (MC), přičemž křivka MC klesá rychleji než křivka AC. • dočasné monopoly v důsledku inovace. Monopol na základě inovace vzniká, pokud nějaká firma díky inovaci přijde jako jediná na daném trhu s něčím novým. Monopol na základě inovace trvá obvykle jen přechodnou dobu.

Kapitola 8 Teorie výrobních faktorů a rozdělování Výrobní faktory – vzácné statky sloužící k produkci statků Práce, půda, kapitál prvotní výrobní faktory – půda, práce (schopnost pracovat) druhotné výrobní faktory – fyzický kapitál, lidský kapitál (vzdělání, dovednosti….) nově rovněž: sociální kapitál (kontakty) Výrobním faktorem je vše, co slouží k produkci finálních statků. Obrázek 8.2.1: Grafické vyjádření základního schématu rozdělování (Clarkův graf)

1. VF – fixní 2. VF – klesá mezní výnos z tohoto VF Maximální cena, která bude majitelům druhého výrobního faktoru zaplacena za použití tohoto výrobního faktoru, je za předpokladu použití všech disponibilních jednotek výrobního faktoru rovna meznímu výnosu z poslední jednotky druhého výrobního faktoru, kterou lze použít (zaměstnat). Příklad 8.2.1: Majitel půdy poptává dělníky, přičemž chce zaměstnat tři osoby. Mezní výnos prvního dělníka je 40 000 Kč měsíčně, mezní výnos druhého dělníka je 30 000 Kč měsíčně, mezní výnos třetího dělníka je 18 000 Kč měsíčně. Dělníci jsou z pohledu majitele půdy zaměnitelní, takže odměna každého ze tří dělníků bude činit 18 000 Kč. Příjem z mezního produktu výrobního faktoru (MRPVF) říká, o kolik se firmě změní příjem, zvýší-li množství nějakého výrobního faktoru o jednotku (určitý počet jednotek). Toto zvýšení výrobního faktoru vede ke změně celkového produktu. MRPVF = MQ´* P Příklad 8.2.4: Mějme dokonale konkurenční trh. Majitel půdy (jejíž množství je alespoň v krátkém období fixní) hledá zemědělské dělníky.

Předpokládejme, že cena obilí činí 5 000 Kč za tunu – tuto cenu není firma schopna ovlivnit. Běžná mzda zemědělského dělníka činí 80 000 Kč ročně – za tuto mzdu se dělníci nechají zaměstnat. Majitel půdy potom porovnává peněžní příjem z ročního mezního produktu dodatečného dělníka s mezními náklady, které jsou rovny mzdě dělníka (pro jednoduchost předpokládáme, že se zaměstnáváním dodatečných dělníků nejsou spojeny žádné další náklady kromě mzdy).

Počet Celkový zemědělský produkt ch dělníků (tun obilí) Q´ L

Mezní produkt práce

Cena za tunu P

MQ´L

Celkový příjem TR

Příjem z mezního produktu výrobního faktoru MRPVF

Mzda MC

(= MQ´*P) 1

50

50

5 000

250 000

250 000

80 000

2

80

30

5 000

400 000

150 000

80 000

3

100

20

5 000

500 000

100 000

80 000

4

110

10

5 000

550 000

50 000

80 000

5

115

5

5 000

575 000

25 000

80 000

Kolik dělníků bude firma zaměstnávat?

Firma rozšiřuje svou produkci tehdy, pokud příjem z mezního produktu dodatečné jednotky výrobního faktoru je vyšší než mezní náklady spojené s použitím této dodatečné jednotky.

Matematicky platí: MCVF = PVF kde: PVF = cena za jednotku výrobního faktoru, MCVF = mezní náklady spojené s použitím (např. zaměstnáním) výrobního faktoru Pokud tyto mezní náklady spojené s dodatečnou jednotkou výrobního faktoru zahrnují i další náklady než je cena výrobního faktoru, můžeme je vyjádřit jako: MCVF = PVF + OMCVF, kde: OMCVF,= ostatní mezní náklady spojené se zaměstnáním dodatečné jednotky (dodatečných jednotek) výrobního faktoru (např. náklady na materiál).

Příklad 8.2.5: Příjem z mezního produktu při zaměstnání pátého dělníka ve firmě Beta je 25 000 Kč měsíčně. Dělník dostává mzdu 15 000 Kč měsíčně. V důsledku zaměstnání pátého dělníka vzrostly náklady na materiál a další náklady firmy Beta o 7 000 Kč měsíčně. Příjem z mezního produktu dodatečného (pátého) dělníka (MRPVF = 25 000 Kč) je tedy vyšší než součet ceny za zaměstnání tohoto dělníka (PVF = 15 000 Kč) a ostatních mezních nákladů spojených se zaměstnáním tohoto dělníka (OMCVF = 7 000 Kč), dělníka se tedy vyplatí zaměstnat. Pokud by ale ostatní mezní náklady spojené se zaměstnáním pátého

dělníka nečily 7 000 Kč, ale 12 000 Kč, tak by se firmě Beta pátého dělníka nevyplatilo zaměstnat. Příklad 8.2.7: Mějme následujícího producenta, který může zvýšit množství prodávaných produktů tím, že snižuje jejich ceny, přičemž při zvýšení produkce musí snížit cenu všech jednotek. Daný počet jednotek statku je producent schopen vyprodukovat s množstvím výrobního faktoru (práce) uvedeným v tabulce, tj. s uvedeným počtem zaměstnanců. Pro jednoduchost předpokládáme, že se zaměstnáváním dodatečných osob nejsou spojeny žádné další náklady než mzda, která činí 12 000 Kč měsíčně.

Počet zaměstnanců L

20

21

22

23

24

Celkový produkt všech pracovníků Q´

100

150

180

200

210

50

30

20

10

480

470

450

430

Mezní produkt dodatečného pracovníka MPL Cena za jednotku (vztahuje se ke všem vyprodukovaným jednotkám) P Celkový příjem TR Příjem z mezního produktu (jedné) jednotky výrobního faktoru (zde z práce) MRPL

500

50 000 72 000 84 600 90 000 90 300

22 000 12 600

5 400

300

Příjem z průměrného produktu práce ARPL= TR/L Mzda w = MCL

2 500

3 429

3 678

3 750

3 612

12 000 12 000 12 000 12 000 12 000

Je zřejmé, že producent bude zaměstnávat 22 pracovníků. Kdyby jich zaměstnal 23, tak by jeho náklad na mzdu dodatečného pracovníka (tj. mezní náklad) byl vyšší než producentův příjem z mezního produktu tohoto dodatečného pracovníka. matematicky platí, že bude použito maximálně tolik jednotek výrobního faktoru, pro něž platí: MRPVF = MCVF. Výrobní faktor poptávají ti, kdo jej nevlastní. Daná jednotka výrobního faktoru bude poptávána tehdy, pokud mezní náklady spojené s jejím použitím (ve výši ceny za danou jednotku a ostatních mezních nákladů) budou nižší nebo rovny příjmu (případně užitku) z mezního produktu této jednotky.

Obrázek 8.2.2: Individuální poptávková křivka po výrobním faktoru

Nabídka VF – reprodukční náklady

Obrázek 8.3.1: Reprodukční náklady na trhu výrobních faktorů

Obrázek 8.3.2: Náklady obětované příležitosti na trhu výrobních faktorů

Náklady obětované příležitosti každé jednotky výrobního faktoru jsou 5 PJ (tj. předpokládáme, že všechny jednotky výrobního faktoru mají stejné OPC). 12. jednotka (např. 12. zaměstnanec) vydělá svému zaměstnavateli jen 2,8 PJ. Tento zaměstnanec tedy nemůže dostat vyšší mzdu než 2,8 PJ. Jeho náklady obětované příležitosti jsou ale 5 PJ. Tomuto zaměstnanci se nevyplatí nechat se daným způsobem zaměstnat.

Obrázek 8.3.3: Křivka nabídky výrobního faktoru

Individuální nabídková křivka výrobního faktoru bude obecně rostoucí. To je způsobeno následujícími faktory: - čím větší je cena, tím existuje méně jiných příležitostí (tj. obětovaných příležitostí), jak danou jednotku použít; - při vyšší ceně může majitel výrobního faktoru nabídnout i ty jednotky, jejichž použití je spojeno s vysokými reprodukčními náklady (v případě půdy např. s náklady na rekultivaci). Nabídka výrobního faktoru (ochota vlastníků jednotek výrobního faktoru nechat použít tuto jednotku určitým způsobem) závisí na jejich nákladech obětované příležitosti. Čím vyšší je cena, tím méně existuje jiných příležitostí, jak si danou cenu (odměnu) vydělat jinde, a proto se nabízené množství jednotek výrobního faktoru v dané oblasti bude zvyšovat. Křivka nabídky výrobního faktoru je proto rostoucí.

Individuální nabídková křivka udává ochotu jednotlivých vlastníků výrobního faktoru nechat výrobní faktor, jenž vlastní, zaměstnat (použít) určitým způsobem. Tržní nabídkovou křivku po výrobních faktorech dostaneme jako součet jednotlivých individuálních nabídkových křivek – při dané ceně výrobního faktoru sčítáme individuální nabízená množství. Pokud se mění cena výrobního faktoru, pohybujeme se po nabídkové křivce. Pokud se mění něco jiného, dochází k posunu celé nabídkové křivky výrobních faktorů. Posouvá se jak individuální nabídková křivka výrobního faktoru – jednotlivý vlastník nabízí více jednotek svého výrobního faktoru, tak tržní nabídková křivka (jež vzniká součtem individuálních nabídkových křivek – pokud se posouvají tyto individuální křivky, musí se posunout i jejich součet). V textu si rozebereme posuny tržní nabídkové křivky výrobních faktorů. Podívejme se na příklad. Příklad 8.3.5: 1. V důsledku migrace do dané země se tržní křivka nabídky práce posouvá doprava dolů (jihovýchodně) – protože je v dané zemi více osob, bude též logicky více osob nabízet (hledat) práci. 2. Pokud vzrostou náklady obětované příležitosti (např. ve městě se otevře nová továrna, která nabízí vysokou mzdu), tak v jiných profesích dojde ke snížení nabízeného množství práce – tržní křivka nabídky práce

se v těchto jiných profesích posune doleva nahoru (severozápadně). Obrázek 8.3.4: Posuny tržní křivky nabídky výrobního faktoru

Na obrázku 8.3.4 vidíme posun tržní nabídkové křivky výrobního faktoru: 1. jihovýchodně (z polohy SVF0 do polohy SVF1 ) – např. v důsledku růstu množství výrobních faktorů, jež jsou na daném trhu k dispozici. 2. severozápadně (z polohy SVF0 do polohy SVF2 ) – např. v důsledku růstu nákladů obětované příležitosti: místo dané aktivity (tj. toho, k čemu jsou používány) si mohou dané jednotky výrobních faktorů vydělat více jinde.

Pro individuální i tržní nabídkovou křivku po výrobním faktoru platí: Pokud se mění cena výrobního faktoru, pohybujeme se po nabídkové křivce. Mění-li se jiný faktor, posouvá se celá nabídková křivka. Obrázek 8.4.1: Přebytek a nedostatek na trhu výrobních faktorů

Trh práce Obrázek 8.5.1: Tržní nabídková a poptávková křivka na trhu práce

Nabídka práce se nejdříve chová jako běžná nabídková křivka - čím vyšší mzda (w), tím je větší nabídka, tj. ochota více pracovat. Křivka nabídky práce bude rostoucí – čím vyšší je mzda, tím mají lidé méně obětovaných příležitostí, jak se živit jinak než prací, a získávat příjem jinak než v podobě mzdy. Od určitého momentu v horní části obrázku však vykazuje nabídková křivka určitou anomálii - čím vyšší mzda, tím menší ochota pracovat. Je to dáno tím, že od určité výše mzdy mezní užitek z příjmu začíná být menší než mezní užitek z volného času. Možná jednodušeji řečeno: při určité výši mzdy si člověk

začne vážit volného času více než peněz. Rovněž tak působí i to, že při vyšším příjmu může být zaměstnáno menší množství členů domácnosti, a přesto má domácnost dostatek příjmů. Rozebereme si tuto situaci ještě jinak: jedním z nákladů obětované příležitosti osob, které pracují, je volný čas, respektive cena volného času. Stejně jako v jiných případech i zde působí substituční efekt – zvýšení mzdy znamená pro volný čas vyšší náklady obětované příležitosti, takže lidé budou substituovat volný čas prací. Mzda je zároveň ale též důchodem. Když mzda vzroste, vzroste též důchod pracujících, a ti si mohou dopřát více statků včetně volného času. Důchodový efekt tak říká, že zvýšení důchodu motivuje člověka, aby kupoval více statků včetně volného času, tedy aby méně pracoval. Empirická šetření ukazují, že důchodový efekt vskutku působí, a to od vysokých hodnot mezd. Substituční vs. Důchodový efekt Posuny poptávkové křivky po práci Příklad 8.5.2: 1. Pokud vzroste počet statků, jež potřebují nějaký druh počítačového programu, vzroste poptávka po programátorech – tržní křivka poptávky po práci se posunula severovýchodním směrem. 2. Vynález automobilu a pokles poptávky po přepravě formou dostavníku snížil poptávku po kočích – tržní křivka poptávky po práci kočího se posunula jihozápadním směrem.

3. Zvýšení nákladů při výrobě elektřiny z uhlí vedlo k poklesu poptávky po hornících – tržní křivka poptávky po práci horníka se posunula jihozápadním směrem. V severních Čechách a na severní Moravě potom vzrostl počet nezaměstnanosti horníků, kteří se navíc obtížně rekvalifikovali. 4. Zpřísnění požadavku bezpečnosti práce zdražilo cenu práce, takže poptávka po práci klesla – tržní křivka poptávky po práci se posunula jihozápadním směrem. 5. Inovace vedly k růstu produktivity práce, takže stejný nebo dokonce nižší počet zaměstnanců vyrábí více. Firmy tak mohou zvýšit zaměstnancům mzdy, a to pro jakýkoliv počet zaměstnanců – tržní křivka poptávky po práci se posouvá severovýchodním směrem.

Kapitola 9 – Kapitálový trh Na kapitálovém trhu se nabízejí a poptávají investiční prostředky (zpravidla peníze) a investiční příležitosti (jak tyto peníze zhodnotit). Kapitálový trh má v realitě řadu podob např. - bankovní trh, kdy banky hledají investiční prostředky a nabízejí za vklad investiční příležitosti. Subjekty, které do bank uloží, potom nabízejí bankám investiční prostředky a sami hledají investiční příležitosti. - akciový trh, kdy firmy hledají investiční prostředky prostřednictvím emisí akcií a zároveň nabízejí investiční příležitosti. - dluhopisový trh, kdy firmy hledají investiční prostředky prostřednictvím emisí dluhopisů a zároveň nabízejí investiční příležitosti. - trh podílových, investičních, penzijních fondů, kde příslušné fondy hledají investiční prostředky např. prostřednictvím emise podílových listů, a investorům nabízejí investiční příležitosti. - trh stavebního spoření, kde stavební spořitelny nabízejí účastníkům stavebního spoření investiční příležitosti a samy poptávají investiční prostředky. Zájemci o úvěr ze stavebního spoření potom poptávají investiční prostředky (pro nemovitostní účely) a nabízejí stavebním spořitelnám investiční příležitosti v podobě úroků, které za úvěr musí platit.

Obrázek 9.2.1: Fisherův graf

- V bodě A bychom všechen současný příjem spotřebovali. - Pokud investujeme AB našeho současného příjmu, získáme budoucí příjem BX. - Pokud investujeme AC našeho současného příjmu, získáme budoucí příjem CY. - V bodě 0 se vzdáváme veškerého současného příjmu a získáváme budoucí příjem ve výši 0Z.

Křivka investičních příležitostí zobrazuje výnos (budoucí), který může nějaký subjekt získat, pokud investuje nějakou část svého současného příjmu. Tato křivka má konkávní tvar, protože se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů – dříve nebo později budou mít dodatečné investice daného subjektu nižší výnos než předcházející investice. Obrázek 9.2.2: Indiferenční křivky, znázorňující veškeré kombinace současné a budoucí spotřeby, jež přinášejí stejný užitek

Indiferenční křivka současného a budoucího příjmu (spotřeby), je křivka, která v případě konkrétního spotřebitele znázorňuje jeho veškeré kombinace současného a budoucího příjmu, jež mu přináší stejný užitek.

Obrázek 9.2.3: Optimum současné a budoucí spotřeby

Úspory představují nabídku investičních prostředků. Cenou úspor je úrok. Křivka úspor je rostoucí – čím vyšší úrok, tím více jsou lidé ochotni spořit. Investice představují poptávku po investičních prostředcích. Cenou investic je rovněž úrok. Křivka investic je klesající – čím vyšší úrok, tím méně investičních prostředků subjekty poptávají. Obrázek 9.3.1: Křivky úspor a investic a rovnováha na trhu úspor a investic

Obrázek 9.3.2: Nerovnováha na trhu úspor a investic

V bodě, kde se protínají tržní křivky úspor a investic, je nabízeno a poptáváno rovnovážné množství investičních prostředků za rovnovážnou cenu. Cenou je tržní úroková míra. Vybrané faktory, které vedou k posunu tržních křivek úspor nebo investic: 1. Vyšší zdanění způsobuje, že lidé mají méně disponibilních prostředků, takže méně spoří. Křivka úspor se posouvá severozápadně. 2. Rozšíření nových spořících produktů (např. vkladů s možností okamžitého vybrání uložených peněz bez sankčních poplatků) může vést k vyšší ochotě lidí spořit. V takovém případě se křivka úspor posouvá jihovýchodně.

3. Pokud roste industrializace dané země, roste i poptávka po investičních prostředcích. Křivka investic se posouvá severovýchodně. 4. Snížení množství firem na daném trhu (např. na českém trhu) způsobuje i pokles poptávky po investičních prostředcích. Křivka investic se posouvá jihozápadně. Obrázek 9.3.3: Posun tržní křivky úspor (nabídky investičních prostředků)

Na obrázku 9.3.3 se tržní křivka (soukromých) úspor posunula: - jihovýchodně (z polohy S1 do polohy S2) - např. z důvodu toho, že daný trh nabízí větší úrokovou míru než

zahraniční, takže na tento trh přicházejí zahraniční subjekty, které by zde rády půjčovaly peníze. - severozápadně (z polohy S1 do polohy S3) - např. proto, že se zvýšil deficit veřejných rozpočtů. Ten je třeba nějak pokrýt, pokud jsou na krytí deficitu použity soukromé úspory (úspory domácností a firem), posouvá se křivka úspor uvedeným směrem. Obrázek 9.3.4: Posun tržní křivky investic (poptávky po investičních prostředcích)

Na obrázku 9.3.4 se tržní křivka investic se posunula: - severovýchodně (z polohy I1 do polohy I2) - např. díky technologickému pokroku. Technologický pokrok zvyšuje výnosy firem, takže si mohou libovolnou částku půjčovat za vyšší úrokovou míru, což vede k danému posunu křivky investic.

- jihozápadně (z polohy I1 do polohy I3) - např. z důvodu politické nestability. Ta snižuje ochotu subjektů půjčovat si, takže křivka investic se posouvá uvedeným směrem. Pokud se mění úroková míra, pohybujeme se po křivce úspor nebo investic. Mění-li se něco jiného, posouvají se celé tyto křivky.

Kapitola 10 – Všeobecná rovnováha

Model všeobecné rovnováhy zkoumá rovnováhu na všech trzích. Model řeší problematiku rovnováhy pomocí dvou statků, dvou vstupů (výrobních faktorů), dvou firem (výrobců) a dvou spotřebitelů. (Model 2x2x2x2). • Je možné v ekonomice vyprodukovat takové množství statků, aby nešlo zvýšit produkci jednoho statku jinak než za cenu snížení produkce druhého statku? Jinak řečeno: lze alokovat (rozdělit) výrobní faktory tak, že jejich přerozdělením nezvýšíme produkci žádného statku jinak než snížením produkce jiného statku? • Lze vyprodukované statky rozdělit mezi spotřebitele tak, aby jakékoliv jiné přerozdělení vždy snižovalo užitek některého ze spotřebitelů? Jinými slovy: lze najít takové rozdělení vyprodukovaných statků, kdy nelze zvýšit užitek jednoho ze spotřebitelů jinak než za cenu snížení užitku jiného spotřebitele? Model všeobecné rovnováhy zkoumá rovnováhu na všech trzích. Model řeší problematiku rovnováhy pomocí dvou statků, dvou vstupů (výrobních faktorů), dvou firem (výrobců) a dvou spotřebitelů.

Rovnováha ve výrobě Obrázek 10.2.1: Rozdělení výrobních faktorů na produkci dvou statků

Obrázek 10.2.2: Izokvanty prvního a druhého statku v krabicovém diagramu rovnováhy ve výrobě (produkci)

Obrázek 10.2.3: Rovnováha ve výrobě

Obrázek 10.2.4: Smluvní křivka v krabicovém diagramu rovnováhy ve výrobě (produkci)

Nutnou a dostatečnou podmínkou dosažení rovnováhy ve výrobě je, že se mezní míra technické substituce při výrobě obou spotřebních statků rovná. Matematicky vyjádřeno, musí platit: MRTS1 = MRTS2 kde: MRTS1 = mezní míra technické substituce při výrobě prvního statku, MRTS2 = mezní míra technické substituce při výrobě druhého statku

Obrázek 10.2.6: Odvození hranice produkčních možností (PPF) ze smluvní křivky (CC) ve výrobě Smluvní křivka (CC) ve výrobě

Hranice produkčních možnosti (PPF)

Mezní míra transformace produktu (MRTP) udává, o kolik se při zvyšování produkce jednoho statku o jednotku (nebo určitý počet jednotek) snižuje produkce druhého (zbývajícího) statku. Producent bude indiferentní, jakou kombinaci statků bude produkovat, pokud se mezní míra transformace produktu bude rovnat cenovému poměru daných statků. Pokud má být alokace (umístnění) zdrojů v případě 2 firmy, 2 výstupy paretovsky efektivní, musí být mezní míra transformace výstupu u obou firem stejná. Matematicky vyjádřeno musí platit: MRTP1 = MRTP2, kde: MRTP1 = mezní míra transformace u statků produkovaných první firmou, MRTP2 = mezní míra transformace u statků produkovaných druhou firmou. Aby daný systém maximalizoval produkci všech statků, musí být MRTP všech producentů shodné. Jen tehdy nelze zvýšit produkci nějakého statku, aniž by se snížila produkce jiného statku, takže daný ekonomický systém se nachází ve stavu paretovské efektivnosti.

Rovnováha ve spotřebě Obrázek 10.3.1: Rozdělení dvou statků mezi dva spotřebitele

Obrázek 10.3.2: Indiferenční křivky prvního a druhého spotřebitele v krabicovém diagramu rovnováhy ve spotřebě

Obrázek 10.3.3: Rovnováha ve spotřebě

nelze zvýšit užitek jednoho spotřebitele jinak než za cenu snížení užitku druhého spotřebitele – paretovské optimum Jen v bodech dotyku jsou vyprodukované statky alokovány (rozděleny mezi spotřebitele) optimálně – je dosaženo paretovské efektivnosti. Na obrázku 10.3.4 je potom znázorněno několik indiferenčních křivek prvního i druhého spotřebitele, které se dotýkají. Pokud všechny body dotyku spojíme, dostaneme tzv. smluvní křivku (CC, z anglického „contract curve“).

Obrázek 10.3.4: Smluvní křivka v krabicovém diagramu rovnováhy ve spotřebě

Z výše uvedeného plyne, že nutnou a dostatečnou podmínkou dosažení rovnováhy ve spotřebě (směně) je, že se mezní míra substituce ve spotřebě u obou spotřebitelů rovná. Matematicky vyjádřeno: MRSC1 = MRSC2 , kde MRSC1 = mezní míra substituce prvního spotřebitele, MRSC2 = mezní míra substituce druhého spotřebitele Pokud se MRSC jednotlivých spotřebitelů nerovnají, vždy lze směnou zvýšit užitek jednoho spotřebitele, aniž by se snížil

užitek druhého spotřebitele, čili lze dosáhnout paretovského zlepšení. Aby nastal stav všeobecné rovnováhy, musí platit, že mezní míra substituce ve spotřebě se rovná mezní míře transformace produktu a obě tyto míry se rovnají cenovému poměru daných statků. Jen v této situaci nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak než za cenu snížení produkce jiného statku a nelze zvýšit užitek jednoho spotřebitele jinak než za cenu snížení užitku jiného spotřebitele. Dále jen v této situaci nevzniká na žádném trhu statků přebytek, respektive nedostatek. Tedy platí: 2 výrobní faktory: MRTS1 = MRTS2 2 spotřebitelé: MRSC1 = MRSC2 2 výrobci: MRTP1 = MRTP2 2 výrobky: P1 = P2

Obrázek 10.4.3: Vytváření výrobně-spotřební rovnováhy

Kapitola 11 - Mikroekonomická politika státu Prostřednictvím veřejného sektoru a státu prochází ve standardních ekonomikách třetina až dvě třetiny veškerého vytvořeného produktu (u nás je to kolem 40 %). Každý konkrétní problém v oblasti ekonomiky veřejného sektoru či související s rolí státu řešíme takto: 1. Identifikujeme příčiny, proč tržní mechanismus neumožňuje řešení problému v rámci všeobecné ekonomické rovnováhy. 2. Hledáme cestu paretovských zlepšení – to je nejvýznamnější, ale také nejsložitější úkol. 3. Teprve pokud neznáme jak cestou paretovských zlepšení k řešení problému dojít, uplatníme normativní pohled. Pozitivní pohled v ekonomii rozebírá „co je“ - jaká je ekonomická realita, případně co se stane - „jaká bude ekonomická realita“ pokud se uskuteční nějaká činnost. Normativní pohled v ekonomii říká, jaká by ekonomická realita měla být, co je správné a co nesprávné. Mikroekonomické funkce státu: • Funkce alokační: veřejný sektor umožňuje, aby na základě veřejné volby byly pořízeny takové statky, které zvyšují užitek ekonomických subjektů, a které by v důsledku působení samotného tržního mechanismu pořízeny nebyly, příp. byly pořízeny v menším či větším rozsahu, než odpovídá principu optima. Ekonomická

teorie v případě alokační funkce hovoří o tržních selháních – některé statky nejsou produkovány v optimálním množství, respektive za optimální cenu. • Funkce redistribuční: nazývaná též funkce solidární, tj. kdy jsou na základě ekonomické volby přerozdělovány zdroje tak, aby se část obyvatelstva neocitla ve stavu krajní nouze a aby byly zabezpečeny důstojné podmínky pro život každého, kdo by se v tíživé situaci ocitl. • Funkce stabilizační: v makroekonomickém smyslu, tj. funkce, při které jde o tlumení ekonomických cyklů, o stabilizaci ukazatelů typu hrubý domácí produkt, míra nezaměstnanosti, míra inflace atd.; touto funkcí veřejného sektoru se zabývá makroekonomie. • Funkce legislativní a regulační: stát vytváří pravidla správného chování, stanoví, co je dovoleno a co nikoliv. I díky existenci těchto pravidel může existovat a fungovat trh, jednotlivé subjekty mohou vstupovat do vzájemných tržních interakcí. Pravidla dávají šanci, že strany, které do jednotlivých interakcí vstupují s nepoctivým úmyslem, s cílem někoho poškodit apod., budou sankcionovány, čili že se jim nepoctivé jednání nevyplatí. Při neexistenci pravidel se naopak nepoctivé jednání může vyplácet, daná skutečnost však bude zabraňovat rozvoji tržního mechanismu.

Tržní mechanismus – konkurence, platba za spotřebu. Lze uplatnit jen u statku s plně dělitelnou spotřebou (rivalitní statky). Plně dělitelný (rivalitní) statek může spotřebovávat pouze právě jeden spotřebitel. Nedělitelný statek může najednou spotřebovávat více spotřebitelů. Poptávková křivka po nedělitelném statku vzniká jako součet užitků (cen, jež jsou ochotni platit) jednotlivých spotřebitelů pro danou jednotku statku. Příklad 11.3.2: 1. Předpokládejme, že měsíční náklady na výstavbu a údržbu veřejného osvětlení v jisté ulici činí 9 000 Kč (tyto náklady vznikly náklady na výstavbu a údržbu děleno předpokládanou dobou životnosti osvětlení). V ulici žijí dva občané – pan Králík a pan Sýkora. Pan Králík by byl ochoten za to, že je ulice osvětlena, platit měsíčně 12 000 Kč, pan Sýkora 4 000 Kč. V takovém případě stačí, aby náklady hradil pan Králík. Pan Sýkora může osvětlení užívat, aniž by za něj platil, bude se tedy chovat jako černý pasažér. 2. Nyní předpokládejme, že měsíční náklady na výstavbu a údržbu veřejného osvětlení v jiné ulici činí 15 000 Kč. V ulici žijí tři občané – pan Hrnčíř, Prokeš a Černý. Pan Hrnčíř by byl ochoten platit za to, že je ulice osvětlena, 10 000 Kč měsíčně, pan Prokeš 8 000 Kč, a pan Černý 5 000 Kč. Pokud chtějí mít veřejné osvětlení ve své ulici, musí se pánové nějak domluvit na tom, jak jej budou platit, tj. musí proběhnout veřejná volba. Jednou z možností je, že na základě domluvy budou všichni

pánové platit 5 000 Kč měsíčně (v takovém případě pánové Hrnčíř a Prokeš budou realizovat spotřebitelský přebytek, pan Hrnčíř ve výši 5 000 Kč (= 10 000 Kč – 5 000 Kč) a pan Prokeš ve výši 3 000 Kč (= 8 000 Kč – 5 000 Kč). Další možností je, že se dohodnou pouze pánové Hrnčíř a Prokeš, přičemž pan Hrnčíř bude platit 10 000 Kč, pan Prokeš 5 000 Kč (pan Prokeš zároveň bude realizovat spotřebitelský přebytek 3 000 Kč). Pan Černý nebude platit nic, nicméně osvětlení bude užívat, bude se tedy chovat jako „černý pasažér“. Veřejný statek je statek, jehož spotřeba je nerivalitní (nedělitelná) – statek může najednou spotřebovávat více osob, a nevylučitelná - ze spotřeby nelze vyloučit ty osoby, které za spotřebu nejsou ochotny či schopny platit. Skutečnost, že firmy nedostávají za veřejné statky zaplaceno, vede k tomu, že tyto statky nejsou firmami produkovány. Mají-li být veřejné statky produkovány, musí je produkovat stát (veřejný sektor). Z hlediska typologie jednotlivých statků můžeme rozlišit následující případy, které shrnují dosavadní výklad (viz tabulka): Vylučitelné statky Ano Rivalitní (plně dělitelné statky)

Ne

Ano

(1) (čisté) soukromé statky

(2) statky kolektivní spotřeby

Ne

(3) smíšené statky

(4) (čisté) veřejné statky

První skupina zahrnuje většinu statků, které člověk produkuje, tj. statky u nichž lze ze spotřeby vyloučit ty, kteří za jejich spotřebu nejsou schopni nebo ochotni platit, a které jsou rivalitní, tj. může je spotřebovávat pouze jeden člověk či malá skupina lidí. Jako příklad lze uvést: rohlík, auto, židle atd. V druhé skupině jsou rivalitní statky, čili statky, které může spotřebovávat jeden člověk nebo malá skupina lidí, ale statky nevylučitelné ze spotřeby, čili statky, kde nelze ze spotřeby vyloučit ty, kteří za spotřebu nejsou schopni nebo ochotni platit, respektive toto vyloučení by bylo spojeno s příliš vysokými náklady. Typickými příklady jsou volně dostupné přírodní zdroje a živočichové volně žijící v přírodě. U volně žijícího živočicha či rostliny platí, že je může spotřebovat prakticky kdokoliv, spotřeba je ale nepochybně rivalitní. Ve třetí skupině se nacházejí statky vylučitelné ze spotřeby, ale nerivalitní, čili statky, které může najednou spotřebovávat prakticky neomezený počet osob (tj. plně nedělitelné statky). Typickým příkladem je školství (školní hodina, přednáška), kultura (divadelní představení, koncert). Zajímavou vlastností u řady těchto statků je, že, pokud počet spotřebitelů překročí určitou hranici, tak kvalita spotřeby klesá. Někdy je tato hranice relativně nízká - typickým příkladem je jazykové vyučování, jindy může být poměrně vysoká – jako příklad lze uvést koncert, fotbalový zápas apod. Ve čtvrté skupině se nachází statky nevylučitelné ze spotřeby: nelze vyloučit ze spotřeby ty, kteří nejsou schopni nebo

ochotni platit, respektive toto vyloučení by bylo spojeno s příliš velkými náklady. Pro tyto statky rovněž platí, že jsou nerivalitní ve spotřebě: daný statek může najednou spotřebovávat prakticky neomezený počet osob. Tyto statky se nazývají veřejnými statky. Jako klasický příklad veřejného statku se uvádí veřejné osvětlení či maják, pokud se ale nad danou charakteristikou podrobněji zamyslíme, zjistíme, že daná kritéria splňují, a tudíž k veřejným statkům patří, rovněž policie, armáda, silnice apod. Pokud racionální spotřebitel může využívat nějaký statek zadarmo, bude tak činit i když by byl schopen a ochoten za jeho spotřebu platit – užíváním takového statku zadarmo ušetří, a za ušetřené peníze si může koupit další statky, čili zvýší svůj užitek. V důsledku nevylučitelnosti ze spotřeby tak většina spotřebitelů nebude za svoji spotřebu veřejných statků platit, jinými slovy, spotřebitelé se budou chovat jako černí pasažéři. Pokud by soukromí producenti takové statky produkovali, nedostanou za ně od spotřebitelů zaplaceno, takže nepokryjí ani své náklady – tento jev je nazýván efektem černého pasažéra. Nevylučitelnost ze spotřeby je tak hlavním důvodem, proč soukromí producenti neprodukují veřejné statky. Roli soukromých producentů musí, mají-li nevylučitelné statky být produkovány, zastoupit stát. V takovém případě však potřebuje příjmy na to, aby dané statky mohl produkovat. Tyto veřejné příjmy nemůže stát získat jinak než z daní a dalších druhů příjmů.

Externality • Pozitivní • Negativní Pozitivní externalitu lze definovat jako prospěch (užitek), za který příjemce prospěchu (užitku) neplatí. Příklady. Les, vzdělání, zdravotnictví, kultura a sport… Stát může otázku pozitivních externalit řešit různými způsoby: • sám bude statky přinášející pozitivní externalitu produkovat • objedná si tyto statky od soukromých producentů, zaplatí za ně, obyvatelům je potom bude poskytovat zdarma • poskytne dotaci producentům těchto statků, aby statků s pozitivní externalitou produkovali více • přikáže producentům, aby se chovali určitým způsobem (např. aby nekáceli les) Negativní externality Negativní externalitu lze definovat jako škodu nebo náklad, který ten, kdo danou škodu (náklad) způsobí, nemusí hradit. Učebnicovým příkladem negativních externalit je znečištění životního prostředí, kdy např. v důsledku exhalací vypouštěných do ovzduší chemickou továrnou je zemědělcům

v okolí této továrny způsobována škoda – mají nižší úrodu, vyšší náklady apod., chemička však za tuto škodu neplatí. I negativních externalit je v realitě mnohem více. Zde jsou některé příklady: • Kouření: Kouření v restauracích nebo v jiných společných prostorách: kouř poškozuje nekuřáky, obecně lidi, kteří kouřit nechtějí. Tato škoda, která je nekuřákům způsobena, je jednou z příčin, proč jsou přijímány zákony omezující kouření. • Hluk: Hluk je nepochybně negativní externalitou, poškozuje ty, respektive snižuje užitek těch, kteří mu jsou nedobrovolně vystaveni. Opět existence negativní externality a snaha o její omezení je jedním z důvodů, proč jsou přijímány zákony omezující hluk. • Alkohol: Nadměrnou spotřebu alkoholu můžeme označit za negativní externalitu. Nadměrnou spotřebou je poškozován nejen alkoholik, ale též jeho okolí. Při nadměrné spotřebě vzrůstá riziko zločinnosti (je nutné získat peníze na alkohol), vandalství, riziko, že společnost bude nucena se o alkoholiky postarat apod. • Vysoká rychlost na silnicích: Osoba jedoucí na silnici vysokou rychlostí může poškodit nejen sebe ale i druhé řidiče. Proto existují pravidla silničního provozu. • Nevhodná výstavba: Pokud je postaven nevhodný objekt, může být zhoršeno panoráma města, zastíněn jiný objekt apod., jiným osobám je tedy způsobena škoda, kterou však ten, kdo objekt postavil, nehradí. Proto existují stavební, památkové a obdobné zákony.

Transakční náklady jsou náklady spojené s vyjednáváním, uzavíráním a dodržováním smluv (kontraktů, transakcí). Poručnické a obecně prospěšné statky Poručnické statky jsou statky, jejichž spotřeba je povinná. Obecně prospěšné statky jsou statky, které jsou poskytovány za nižší než tržní cenu. Je tomu tak proto, že stát se domnívá, že spotřeba těchto statků je pro spotřebitele užitečná, a že při tržní ceně by spotřebitelé nespotřebovávali pro ně optimální množství statků. Redistribuční funkce státu • Výdaje na vzdělání: Individuální návratnosti se dosahuje formou zvýšeného příjmu těch, kterým je vzdělání poskytováno. Státní financování vzdělání (zejména vyššího) neplní solidární funkci, ale odstraňuje selhání, resp. nevyvinutost kapitálového trhu, v tom smyslu, že odstraňuje bariéru rozpočtového omezení domácnosti při investování do vzdělání svých členů - v případě dokonale fungujícího kapitálového trhu by tato bariéra neexistovala. • Výdaje na populační politiku. Náklady na pořízení dítěte jsou v současnosti vysoké, ať už se jedná o explicitní náklady rodin s dětmi (např. náklady na výživu dítěte, hračky atd.), nebo o náklady obětované příležitosti – místo starání se o děti mohou rodiče dělat něco jiného. Výdaje na populační politiku tak odstraňují selhání trhu,

které spočívá v tom, že trh nedokáže objektivně ocenit osoby, které se rozhodly pořídit si děti. • Sociální dávky v nezaměstnanosti a na rekvalifikace. Pokud by byl trh práce rozvinutý, tak by na něm nezaměstnaní nacházeli práci, respektive by byli stimulováni k tomu, aby se rekvalifikovali, získávali nové schopnosti, dovednosti apod. V důsledku nerozvinutosti k těmto jevům nedochází, naopak existuje nezaměstnanost, jejíž důsledky jsou zmírňovány sociálními dávkami. Při redistribuci dochází k přerozdělování příjmu a bohatství – některým osobám je jejich příjem a bohatství, které plyne z jejich vlastnictví výrobních faktorů a produktivity těchto faktorů, odebrán a poskytnut jiným subjektům. Redistribuce se provádí za účelem srovnání majetkových (příjmových) rozdílů apod. Legislativní role vlády Slabší smluvní strana je subjekt, který při uzavírání kontraktů apod. disponuje menším množstvím informací, znalostí apod., přičemž daná skutečnost může být ostatními subjekty zneužita v neprospěch slabší smluvní strany. Příklad 11.8.2: V průběhu 90. let 20. století v ČR zkrachovala řada bank, družstevních záložen, investičních fondů a dalších finančních institucí. Mnohdy se tak stalo v důsledku podvodného jednání představitelů těchto institucí, kteří však tímto podvodným

jednáním dosáhli zisku (přičemž ne vždy bylo toto jednání potrestáno). Krachy finančních institucí vedly k nedůvěře obyvatelstva ve finanční trh, k nedůvěře, která se obtížně a postupně překonává, k nedůvěře, jež je jednou (zdůrazňujeme nikoliv jedinou) z příčin nerozvinutosti kapitálového trhu v ČR. MUSÍME UTÉCI PRÁVNÍKUM, MUSÍME NA 5 MINUT ZHASNOUT!!!! Tento neblahý liberální experiment potvrdil, že legislativní funkce státu je nezastupitelná!!! Stalo se tak za cenu mnoha osobních tragédií a velmi silně poškozené ekonomiky státu. Neviditelná ruka trhu zkrátka nesrovná úplně všechno – anebo to srovná z jedné vody načisto :-/ Viz. Naomi Kleinová: Šoková doktrína – Milton Friedman a Chicagská škola v praxi Podstatou legislativní funkce státu je tvorba pravidel, kterými se při svém jednání lidé musí řídit. Regulační funkce státu spočívá v kontrole, zda-li se tak vskutku děje. Instituce jsou formální a neformální pravidla (normy), které ovlivňují lidské chování.