1. Hrubý domácí produkt 1.1 Definice Hrubý domácí produkt (HDP) je základním makroekonomickým ukazatelem. Můžeme jej definovat jako tržní hodnotu nových finálních statků vyrobených v ekonomice daného území za určité časové období. Co tím chceme říci? Rozeberme si jednotlivé části definice: - nové finální statky: do HDP zahrnujeme pouze nové a finální statky, tj. statky, které byly v daném období vyprodukovány a které bezprostředně slouží k uspokojování potřeb. Nezahrnujeme tam statky, které byly vyprodukovány v minulosti (mimo námi zvolené časové období), ani statky, které bezprostředně neslouží k uspokojování potřeb. Zejména se do HDP nezahrnuje materiál, polotovary apod., který je při produkci finálního statku zcela spotřebován. Důvodem proč nejsou meziprodukty a materiál do HDP započítán je prostý: pokud by jejich hodnota započítána byla, byl by tato HDP započítána několikrát, což by HDP nadhodnocovalo. Příklad 1.1: Rolník vypěstuje obilí prodá jej za 1000 Kč. Pekař z obilí umele mouku, prodá ji za 1200 Kč. V této ceně mouky je již započítána hodnota obilí. Pokud bychom HDP počítali tak, že bychom sečetli cenu mouky a cenu obilí, tak bychom vlastně hodnotu (cenu) obilí započítali dvakrát. Určitou výjimkou z pravidla finálních statků představují investice, tj. (zejména) kapitálové statky (jako stroje, budovy apod.), které sice bezprostředně neuspokojují lidské potřeby – zpravidla jsou používány k produkci finálních statků, přesto se do HDP zahrnují. Proč? Hodnota investice by se nepochybně projevila v HDP prostřednictvím hodnoty finálních statků, které jsou díky dané investici vyrobeny. Protože však investice má dlouhodobý charakter, předpokládá se, že bude sloužit řadu let, byla by hodnota investice rozložena do HDP řady období, což by měření HDP stěžovalo a komplikovalo. - tržní hodnota: pokud měříme HDP, tak vlastně sčítáme dohromady vyprodukované jablka a hrušky, auta a lokomotivy, prací prášky a zubní pasty, tj. všechny (finální) statky, jež ekonomika v daném časovém období vyprodukuje. Je zřejmé, že tyto statky musíme převést na nějakého společného jmenovatele. Tímto jmenovatelem je hodnota jednotlivých statků. Hodnotu každého statku získáme tak, že počet kusů daného produktu vyrobeného v daném časovém období vynásobíme (nějakou1) cenou tohoto statku. Je třeba zdůraznit, že v reálu se HDP nepočítá způsobem, že vezmeme všechny statky, které se v dané ekonomice za dané období vyprodukují, a že tyto statky vynásobíme nějakou cenou. Tento postup je modelový a uvádíme je zde pro jeho názornost. K výpočtu HDP se používají jiné metody (viz subkapitola 1.2). - na určitém území: HDP měříme zpravidla za jednotlivé státy, eventuelně vyšší celky (typu EU). Teoreticky bychom si ale mohli představit výpočet HDP Jihočeského kraje, Prahy, Třebíče apod. Pokud hovoříme o HDP, máme na mysli produkt vyprodukovaný subjekty, jež mají sídlo nebo bydliště na daném území (např. České republiky)2. Je třeba zdůraznit, že tyto statky mohou být spotřebovány subjekty, jež
1
viz subkapitola 1.3. V minulosti se k měření používal ukazatel hrubý národní produkt – ten zahrnoval finální statky vyprodukované subjekty, jež byli ve vlastnictví osob dané země. Protože však v posledních letech je vlastnictví řady osob 2
11
-
mají sídlo či bydliště mimo dané území (tedy v zahraničí). Jinými slovy statky, které jsou vyprodukovány na daném území, mohou být z tohoto území vyvezeny – exportovány. za určité časové období: HDP je vlastně tokem statků, které přibudou za daný čas. Časovým obdobím je zpravidla kalendářní čtvrtletí nebo kalendářní rok, lze si ale představit i jiná časová období.
Důvod proč se makroekonomie zabývá HDP a jeho růstem, proč je tento ukazatel pro makroekonomii tím klíčovým ukazatelem jsme zmínili niž v úvodu: HDP vyjadřuje bohatství celé společnosti/země/státu. Pokud má dané území/společenství vysoký HDP, respektive vysoký HDP na obyvatele, lze předpokládat, že většina obyvatel dané země bude vskutku bohatých. 1.2 Používané metody měření HDP HDP lze měřit/zjistit různými metodami (způsoby). Podrobněji si je rozebereme: 1.2.1 Metoda přidané hodnoty HDP pomocí této metody vyjadřujeme jako součet přidaných hodnot v procesu produkce. Příklad 1.2 Mějme tři podnikatele A, B a C, kteří se postupně podílejí na produkci určitého statku. Vstupy a výstupy jednotlivých podnikatelů znázorňuje obrázek – vstupy i výstupy jsou uvedeny v Kč.: 30
50 20
A
120 30
B
80 250
60
C
400 40
Obrázek 1.1: Výpočet HDP metodou přidané hodnoty Přidaná hodnota podnikatele A (přidanou hodnotu lze označit VA) je 20 (=120-(30+20+50)), přidaná hodnota podnikatele B je 40 (=250-(120+30+60), přidaná hodnota podnikatele C je 30 (=400-(250+80+40). Součet přidaných hodnot je 90 Kč. Z příkladu 1.2 plyne, že přidané hodnoty spočítáme tak, že od výstupů odečteme vstupy. Přidané hodnoty jednotlivých producentů potom sečteme, výsledný součet dá hrubý domácí produkt. Příklad 1.3: Jak postupovat, pokud produkce je zahrnuta do různých časových období? Odpověď: do daného časového období zahrneme pouze ty přidané hodnoty, které vskutku byly v daném časovém období vytvořeny. Tj. pokud určitý statek byl produkován v prosinci a v lednu, tak do HDP jednoho kalendářního roku zahrneme přidané hodnoty vyprodukované v prosinci a do HDP druhého kalendářního roku zahrneme přidané hodnoty vyprodukované v lednu.. Příklad 1.4:
proměnlivé a obtížně definovatelné (čí je kupř. společnost ve vlastnictví občanů z ČR, Německa a USA?), přešlo se na ukazatel HDP.
12
Jak postupovat, pokud by poslední producent statek, který vytvoří, dále neprodával, ale ponechal si ho pro svoji potřebu? Odpověď: HDP by v takovém případě byl tvořen součtem přidaných hodnot těch producentů, kteří výsledky své produkce vskutku předávají dále. Přidaná hodnota tedy zahrnuje hodnotu produkce sníženou o vstupy, které byly firmou zakoupeny od jiných producentů. Přidaná hodnota, jak už plyne z názvu, by tedy měla zahrnovat nově vytvořenou hodnotu. Ve skutečnosti je však také součástí přidané hodnoty spotřeba fixního kapitálu (CFC), která zahrnuje opotřebení kapitálových statků, jejichž užití je ve výrobním procesu rozloženo do vícero období. Metodicky správně bychom tedy měly hovořit o hrubé přidané hodnotě (GVA), tedy o přidané hodnotě včetně opotřebení fixního kapitálu – toto opotřebení nejčastěji vyjadřujeme prostřednictvím odpisů. Skutečnou přidanou hodnotu, tj. skutečně vytvořenou novou hodnotu, bychom potom měli označovat jako čistou přidanou hodnotu (NVA), pro kterou platí: NVA = GVA-CFC, (R1.1) kde: NVA = čistá přidaná hodnota, GVA = hrubá přidaná hodnota, CFC = spotřeba fixního kapitálu. Problematice odpisů se věnujeme v dalších částech této kapitoly. V praxi je výpočet HDP pomocí metody přidané hodnoty relativně nejméně užívaný, zejména z důvodu, že se obtížně zjišťují přidané hodnoty všech producentů, kteří v dané ekonomice vskutku působí. Jakkoliv by výpočet mohlo usnadňovat, že většina producentů jsou plátci daně z přidané hodnoty (DPH), nesmíme zapomínat, že někteří producenti plátci této nejsou, jiní jsou od daně částečně či úplně osvobozeni. Dané skutečnosti tedy naopak výpočet HDP pomocí metody přidané hodnoty komplikují. Komplikace způsobuje i skutečnost, že součástí hrubé přidané hodnoty nejsou daně, které se při produkci platí (zejména právě daň z přidané hodnoty, ale i spotřební daně apod.), ani dotace, které jednotliví producenti při výrobě obdrží. Pokud bychom už chtěli počítat HDP metodou přidané hodnoty, museli bychom k sumě hrubých přidaných hodnot připočíst sumu čistých daní z produkce, tedy daní zaplacených z produkce a dotací, které producenti obdrží. Čisté daně z produkce můžeme označit jako NTP, vzorec pro výpočet HDP metodou přidané hodnoty má potom tvar: HDP = ∑GVA +∑NTP, (R1.2) Kde: NTP = čisté daně z produkce, tedy rozdíl: daně z produkce – dotace na produkci
Tabulka 1.1: HDP v ČR měřený výrobní metodou (běžné ceny) mil. Kč Název
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Produkce
3500407
3950839
4377215
4763578
4886168
5378966
5874003
6033167
6385402
7042977
7460976
Mezispotřeba
2174181
2432143
2735661
2950747
3006499
3395520
3741635
3793085
4042347
4547001
4798772
Hrubá přidaná hodnota
1326226
1518696
1641554
1812831
1879669
1983446
2132368
2240082
2343055
2495976
2662204
Daně z produktů
166962
190385
196973
206756
227048
234163
244938
253575
271743
319149
340805
Dotace na produkty (-)
-26666
-25793
-27433
-23104
-25920
-28440
-25092
-29225
-37688
-34065
-32748
1466522
1683288
1811094
1996483
2080797
2189169
2352214
2464432
2577110
2781060
2970261
Hrubý
13
domácí produkt
Pramen: Český statistický úřad, 2006, www.czso.cz
1.2.2 Výdajová metoda Při této metodě hrubý domácí produkt spočítáme jako součet všech výdajů na finální statky (včetně kapitálových statků), které byly uskutečněny v ekonomice daného území za určité časové období. Proč tak činíme? Nezapomínejme, že tyto výdaje slouží na nákup finálních statků, za tyto výdaje lidé nakupují finální statky, tj. platí za jejich hodnotu. Souhrn všech výdajů za určité období nám tedy dá hodnotu všech finálních statků vyprodukovaných v daném období. Jaké jsou jednotlivé výdaje? Odpověď dává rovnice: Y = C+I+G+NX, (R1.3) Co znamenají jednotlivé symboly? Y = hrubý domácí produkt (Většina zahraničních učebnic značí HDP symbolem Y, této symboliky se budeme v dalším držet i my, zkratku HDP budeme používat v textu). Má smysl rovněž uvést, že jako synonyma výrazu HDP budeme v našem textu používat výrazy důchod, produkt a výstup. C = spotřební výdaje, tj. výdaje domácností na nákup statků konečné spotřeby (zahrnuje veškeré spotřební výdaje domácností3, např. za potraviny, bydlení - nájemné, televizory, auta apod.) I = investiční výdaje, tj. výdaje firem4 do budov, strojů apod., nebo-li do statků dlouhodobé potřeby (tj. do fyzického kapitálu), které slouží k produkci dalších statků. V položce investice se z hlediska měření HDP též skrývá zamýšlené i nezamýšlené zvýšení zásob. Pod zamýšleným zvýšením zásob rozumíme situaci, kdy firma chce zvýšit zásoby svých výrobků a předpokládá, že je prodá v následujících obdobích. Nezamýšlené zvýšení zásob je situace, kdy firma vyrobí nějaké statky, předpokládá, že je prodá v aktuálním období (v období, v němž je vyrobila), k tomu prodeji ale nedošlo – zejména z důvodu, že po vyprodukovaných statcích nebyla poptávka. Příklad 1.5: Pokud by třeba automobilka za kalendářní rok vyrobila 100 tisíc automobilů a žádný neprodala, tak by tyto automobily z hlediska měření HDP byly zahrnuty v položce investice. Příklad 1.6: Mějme automobilku, který v kalendářním roce vyrobila 100 tisíc automobilů. Předpokládala, že jich prodá 90 tisíc, ve skutečnosti jich však prodala pouze 60 tisíc. Potom 10 tisíc (10000090000) činí zamýšlené/plánované zvýšení zásob, 30 tisíc automobilů (90000-60000) nezamýšlené zvýšení zásob. Jak zamýšlené, tak nezamýšlené zvýšení zásob se z hlediska měření HDP objeví v položce investiční výdaje. Investice můžeme dělit z řady hledisek. Jedno z nich je výše uvedené na investice do statků dlouhodobé spotřeby, které slouží k produkci dalších statků, tedy investice do fixního kapitálu, a na investice do zásob. Další hledisko je dělení na veškeré (hrubé) investice, obnovovací investice a na čisté investice. Hrubé investice (Ib) zahrnují veškeré investice, které firmy v daném kalendářním 3
Pod pojem domácnost spadají i jednotlivci, tedy domácnosti složené z jednoho člověka. Pod pojem firma spadají i jednotlivci, tedy osoby samostatně výdělečné činné, respektive další firmy, které se skládají pouze z jednoho člověka. 4
14
období vynaložily. Obnovovací investice (Ir) se rovnají opotřebení/odpisům fixního kapitálu firem za dané časové období a vyjadřují to, že jsou nahrazovány opotřebené kapitálové statky, neboli, že se zásoba kapitálových statků nesnižuje. Čisté investice (In) jsou potom rovny rozdílu mezi hrubými investicemi a obnovovacími investicemi. Matematicky tedy platí: In = Ib-Ir, (R1.4) Příklad 1.7: Firma v kalendářním roce vynaložila na investičních výdajích 100 mil. Kč, její odpisy činily 80 mil. Kč. Čisté investice firmy tak byly 20 mil. Kč (=100-80). Poznámka: teoreticky lze investice počítat i v kusech, čisté investice by v takovém případě byly rozdíl mezi počtem pořízených a vyřazených strojů, budov apod. Problémem však zůstává, že by se v tomto případě často srovnávalo nesrovnatelné – nový stroj může být kvalitnější než vyřazený, nová budova může být větší než zbouraná apod. Proto se investice počítají v peněžních jednotkách. G = vládní výdaje. Pod pojmem vládní výdaje rozumíme výdaje všech součástí státu (tj. nikoliv jen vlády/jednotlivých ministerstev, ale i výdaje územně samosprávných celků – obcí a krajů, výdaje státních fondů apod.) na statky, tj. výdaje, za které vláda obdrží protihodnotu. Vládním výdajem tak je kupř. výdaj za postavení silnice, nakoupení tanku, odměna učitelů nebo jiných státních zaměstnanců (protihodnotou je zde jejich práce). Vládní výdaje nezahrnují transfery, tj. dávky (např. sociální dávky), za něž vláda protihodnotu neobdrží. Rovněž tak nezahrnují úroky z veřejného dluhu. Vládní výdaje opět můžeme dělit z několika hledisek, obvyklé je dělení na vládní výdaje spotřebního charakteru (Gc) a investičního charakteru (Gi), či podle oblasti, do které vládní výdaje směřují (obrana, doprava apod.). Toto dělení však není jednoznačné, ne vždy je kupř. možné rozhodnout, má-li vládní výdaj investiční či spotřební charakter. NX = čistý vývoz. NX je definován jako vývoz do zahraničí mínus dovoz ze zahraničí (v symbolech: NX = X-M). Pokud si zahraniční subjekty koupí tuzemské statky, je to stejné, jako kdyby si jej koupili tuzemské subjekty (v podobě spotřeby či investic), čili je to výdaj, který zvyšuje náš HDP. Naopak, pokud si tuzemské subjekty koupí zahraniční statky, již nemohou utracené peníze použít na nákup domácích statků, takže se tím HDP dané země snižuje. Výdajová metoda měření HDP bývá při praktickém výpočtu HDP používána relativně často. Je to zejména proto, že lze, byť s určitými nepřesnostmi, zjistit (spočítat/sečíst), kolik jednotlivé subjekty v daném roce vynaložily na svých výdajích vynaložily.
Tabulka 1.2: HDP v ČR měřený výdajovou metodou (běžné ceny) mil. Kč Název
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Výdaje na konečnou spotřebu
1052305
1214584
1353080
1451318
1541324
1610173
1716983
1811849
1935645
2032998
2136745
Domácnosti
736087
862228
960337
1037219
1086828
1134714
1206935
1248084
1317440
1391123
1454357
Vládní instituce
306326
340409
379316
399710
440620
460933
496667
549494
603175
624182
663097
15
NISD
9892
11947
13427
14389
13876
14526
13381
14271
15030
17693
19291
Tvorba hrubého kapitálu
477684
567017
551858
566896
563774
645116
694045
703957
700262
764020
776613
Tvorba hrubého fixního kapitálu
461825
540352
542142
562408
562260
612469
659288
677787
687468
729332
740898
Změna zásob
13732
24236
7211
1828
-1175
29740
32499
22360
7430
31404
33152
Čisté pořízení cenností
2127
2429
2505
2660
2689
2907
2258
3810
5364
3284
2563
Hrubé domácí konečné výdaje
1529989
1781601
1904938
2018214
2105098
2255289
2411028
2515806
2635907
2797018
2913358
Vývoz zboží a služeb
744094
823597
943460
1082581
1153918
1387370
1537208
1484101
1592168
1974854
2130625
Dovoz zboží a služeb
807561
921910
1037304
1104312
1178219
1453490
1596022
1535475
1650965
1990812
2073722
Hrubý domácí produkt
1466522
1683288
1811094
1996483
2080797
2189169
2352214
2464432
2577110
2781060
2970261
Pramen: Český statistický úřad, 2006, www.czso.cz
Tabulka 1.3: HDP v ČR měřený výdajovou metodou (ceny roku 2000) mil. Kč Název
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Výdaje na konečnou spotřebu
1443212
1525917
1562868
1546883
1592707
1610173
1651638
1709342
1817625
1832424
1873847
Domácnosti
991628
1075262
1098825
1089877
1120296
1134714
1161328
1187163
1258158
1290086
1326376
Vládní instituce
439393
435655
448609
441532
457873
460933
477612
509591
545999
528767
534005
13753
14904
15397
15357
14556
14526
12698
12586
13362
14576
15104
Tvorba hrubého kapitálu
604206
674302
617667
604683
583315
645116
688011
720002
709600
768013
780361
Tvorba hrubého fixního kapitálu odvětvová struktura (ceny roku 2000)
586347
644409
607936
602649
582997
612469
652851
686128
689117
721822
731246
14836
26689
6770
-821
-2441
29740
32985
30435
15642
43266
46734
NISD
Změna
16
zásob Čisté pořízení cenností
3023
3204
2961
2855
2759
2907
2175
3439
4841
2925
2381
Hrubé domácí konečné výdaje
2048314
2203240
2180718
2151594
2176071
2255289
2339649
2429177
2530181
2600641
2654792
Vývoz zboží a služeb
894328
943330
1022942
1129452
1190408
1387370
1542535
1575248
1688521
2044081
2256857
Dovoz zboží a služeb
917790
1028519
1099470
1191195
1250137
1453490
1639241
1721655
1859063
2196941
2301518
Saldo dovozu a vývozu
-23462
-85189
-76528
-61743
-59729
-66120
-96706
-146407
-170542
-152860
-44661
2033699
2115605
2100143
2084203
2112121
2189169
2242943
2285488
2367818
2467615
2617608
Hrubý domácí produkt
Pramen: Český statistický úřad, 2006, www.czso.cz 1.2.3 Důchodová metoda Při použití důchodové metody se sčítají jednotlivé důchody (tj. příjmy), které v daném časovém období obdrží vlastníci výrobních faktorů, kteří mají bydliště nebo sídlo na území dané země. Proč? Nezapomínejme, že každý výdaj je zároveň důchodem určitého vlastníka výrobního faktoru, který přispěl k produkci daného statku. Příklad 1.8: Jdete do obchodu a koupíte si limonádu za 25 Kč. Těchto 25 Kč majitel obchodu rozdělí – určitý podíl se objeví ve mzdě jeho zaměstnanců, další podíl dostanou jednotliví dodavatelé, kteří tento podíl opět rozdělí mezi vlastníky výrobních faktorů, atd. I v situaci, kdy jsou některé statky vyprodukovány a neprodány – tedy v situaci zamýšleného či nezamýšleného zvýšení zásob, jsou tyto statky u výdajové metody do HDP zahrnuty. V případě měření HDP důchodovou metodou nesmime zapomínat, že vlastníci výrobních faktorů, kteří tyto statky produkovali, dostávali důchody (mzdy apod.). Proto můžeme HDP měřit jako součet jednotlivých důchodů. V důchodové metodě tedy sčítáme (hrubé) mzdy, příjmy ze sebezaměstnání, nájemné (vlastníků kapitálu a půdy), úroky, dividendy a eventuelně další příjmy/důchody. Nesmíme zapomenout připočíst daně, které firmy odvádějí (v podobě daní ze spotřeby, tj. daně z přidané hodnoty a spotřebních daní), platby zdravotního, sociálního a eventuelně dalších pojištění, které odvádějí zaměstnavatelů za zaměstnance (nad rámec zaměstnancovy mzdy) – důvodem je skutečnost, že firmy tyto daně a pojištění kalkulují do cen za svoji produkci, tj. při použití výdajové metody jsou jednotlivé výdaje vyjádřeny v cenách, které zahrnují daně, zdravotní a sociální pojištění apod. Naopak musíme v důchodové metodě odečíst subvence poskytnuté firmám na produkci statků. Z hlediska výdajové metody se jedná o transfery, které nejsou započítávány do výdajů na vytvořený HDP. Pokud chceme, aby spolu jednotlivé metody korespondovaly, nesmíme tyto transfery započítávat ani v důchodové metodě.
17
Rovněž musíme k výše uvedeným důchodům přičíst tzv. hrubé úspory firem (GBS). Tyto hrubé úspory firem totiž v sobě zahrnují dvě položky – nerozdělené zisky a odpisy (opotřebení kapitálu). Nerozdělené zisky je část důchodu, který si nevyplatili vlastníci firem. Nejsou tedy příjmem těchto vlastníků, obecně jsou ale důchodem a při výpočtu důchodové metody je musíme zahrnout. Odpisy jsou potom peněžním vyjádřením opotřebování hmotného i nehmotného majetku, jsou jednou z nákladových položek, kterou podnik získává prostřednictvím tržeb, za předpokladu, že trh uznává cenu výrobků nebo poskytovaných služeb minimálně na úrovni nákladů, které jsou skutečně potřebné k jejich produkci. Prostřednictvím odpisů získávají vlastníci kapitálu zdroje k obnově kapitálových statků, odpisy tak nejsou bezprostředně důchodem. Z mikroekonomického hlediska vyjadřují odpisy reprodukční náklady na pořízení kapitálových statků. Pokud ale vynakládáme nějaký výdaj (např. spotřební) za určitý statek, tak v hodnotě tohoto výdaje je i část odpisu. Pokud bychom tedy odpisy k důchodům, které zahrnujeme při měření HDP do důchodové metody, nepřiřadily, tak by se lišila výdajová a důchodová metoda měření HDP. Jak již bylo uvedeno výše, kapitálové statky mají sice dlouhodobý charakter - jsou používány po několik časových období. V průběhu tohoto období se ale opotřebovávají a postupně je nutno tyto statky (např. konkrétní soustruh) nahradit novými statky nebo tyto statky (např. konkrétní budovu) opravit, aby mohly dále sloužit. Prostřednictvím odpisů potom firmy získávají zdroje na nákup či opravy (rekonstrukce, modernizace apod.) kapitálových statků.
Tabulka 1.4 HDP v ČR měřený důchodovou metodou (běžné ceny) mil. Kč Název
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Náhrady zaměstnancům
630430
737775
796321
840353
868608
917939
994681
1064404
1128979
1202859
1282417
Mzdy a platy
483434
566381
607219
639187
659927
693577
754837
804769
853345
907968
968158
Sociální příspěvky zaměstnavatelů
146996
171394
189102
201166
208681
224362
239844
259635
275634
294891
314259
Čisté daně z výroby a dovozu
137808
163054
159489
160960
179161
186908
192595
211465
218729
270127
284162
Daně z výroby a z dovozu
179731
203608
208764
218865
240262
247881
257990
268028
286929
334300
356226
Dotace (-)
-41923
-40554
-49275
-57905
-61101
-60973
-65395
-56563
-68200
-64173
-72064
Hrubý provozní přebytek a smíšený důchod
698284
782459
855284
995170
1033028
1084322
1164938
1188563
1229402
1308074
1403682
Spotřeba fixního kapitálu
296410
324588
364011
396481
421863
451454
477428
491562
508676
537217
554257
Čistý provozní přebytek a smíšený důchod
401874
457871
491273
598689
611165
632868
687510
697001
720726
770857
849425
18
Hrubý domácí produkt
1466522
1683288
1811094
1996483
2080797
2189169
2352214
2464432
2577110
2781060
2970261
Pramen: Český statistický úřad, 2006, www.czso.cz
1.3 Nominální a reálný produkt Uvedli jsme, že HDP lze modelově rovněž vypočítat tak, že vynásobíme u každého finálního a kapitálového statku vyprodukované množství tohoto statku jeho cenou. Příklad 1.9: Předpokládejme, že v na daném území se produkují pouze 2 statky – mobilní telefony a diskety. Mějme potom následující údaje (Q značí vyprodukované množství statku v daném časovém období/roce, P značí cenu, za který se tento statek prodává): Rok 1 Rok 2 Rok 3 O1 P1 Q2 P2 Q3 P3 Mobilní telefony 1000 2000 1500 2500 2000 3000 Diskety 100000 20 200000 30 300000 30 Můžeme potom spočítat HDP v jednotlivých letech: HDPnom1 = 1000*2000 + 100000*20 = 4000000 PJ (peněžních jednotek) HDPnom2 = 1500*2500 + 200000*30 = 9750000 PJ HDPnom3 = 2000*3000 + 300000*30 = 12000000 PJ Z příkladu 1.9 je na první pohled zřejmé, že HDP v jednotlivých letech roste ze dvou důvodů – jednak proto, že se zvyšuje počet vyrobených statků, jednak proto, že rostou ceny těchto statků. Danou situaci můžeme zobecnit: pokud měříme HDP za jednotlivá období aktuálními (v odborné terminologii běžnými) cenami (tj. cenami, za které jsou dané statky v daném období vskutku prodávány) – tak změna těchto běžných cen má vliv na změnu HDP. Pokud HDP měříme prostřednictvím cen běžného období, tak hovoříme o tzv. nominálním HDP. Teoreticky si lze představit situaci, kdy se suma vyrobených statků v jednotlivých období vůbec nemění, mění se však běžné ceny těchto statků (např. stále rostou) a v důsledku toho se mění (např. roste) HDP. HDP je však, i když se měří prostřednictví cen, ukazatel produkce, primárně je zaměřen na počet vyrobených statků. Změna cen může vývoj HDP zkreslovat. Změnu cen si lze představit tak, že se vlastně se mění měřítko, kterým HDP měříme. Analogicky si lze představit situaci s metrem, který by najednou neměl 100 cm, ale třeba 50 cm nebo 200 cm. Naměřené vzdálenosti v metrech by byly odlišné, ačkoliv reálně by se nic nezměnilo. Změna měřítka, kterým jsou v případě HDP ceny, nutně způsobuje zmatek. Proto se při měření HDP používají spíše stálé ceny – což jsou ceny nějakého základního období: v příkladě 1.9 by to mohly být např. ceny roku 1, v současné české realitě to jsou ceny roku 1995, či roku 2000). Tabulky 1.1, 1.2 a 1.4 obsahují údaje za českou ekonomiku v běžných cenách, tabulka 1.4 ve stálých cenách. Stálé ceny zaručují, že měřítko bude stálé, že se nebude měnit a že jednotlivé naměřené výsledky budou porovnatelné. HDP se potom spočítá tak, že se produkce běžného období vynásobí cenami základního období – tzv. stálými cenami. Takto vypočtený HDP se nazývá reálný HDP. Příklad 1.10: Pokračujme v příkladě 1.9 a spočítejme reálný HDP v druhém a třetím roce (jako stálé/základní ceny použijme ceny prvního roku): HDPreal2 = 1500*2000 + 200000*20 = 7000000 HDPreal3 = 2000*2000 + 300000*20 = 10000000
19
Ačkoliv reálný HDP, tedy HDP vyjádřený ve stálých cenách odstraňuje problémy, které vznikají při změně měřítka, ani on není bez problémů. Stálé ceny nedokáží reagovat na skutečnost, že se neustále objevují nové a nové statky, které se v základním období neprodukovali – typickým současným příkladem jsou mobilní telefony, které v roce 1995 v ČR prakticky neexistovaly. Stálé ceny rovněž neodrážejí, že v průběhu doby se mění kvalita statků, jednotlivé statky jsou dokonalejší, uspokojují více potřeb apod., čili, že se postavení spotřebitelů zlepšuje. Jinými slovy díky lepší kvalitě statků bohatství spotřebitelů roste, stálé ceny ale růst tohoto bohatství nezachycují. Jak si ukážeme v kapitole 8.1, podobné problémy jako při měření HDP ve stálých cenách, vznikají i při měření inflace. Je dobré připomenout, co už jsme částečně uvedli v kapitole 1.1, v realitě se nominální či reálný HDP neměří tak, že bychom vynásobili počet statků vyprodukovaných v dané ekonomice za dané časové období nějakou cenou. Příklady 1.9, 1.10 zde uvádíme pro jejich názornost. V realitě se nejčastěji HDP měří pomocí výdajové nebo důchodové metody. Pokud měříme nominální HDP, tak: - do výdajové metody zahrnujeme nominální výdaje (např. nominální spotřební výdaje). Tyto nominální výdaje se v jednotlivých obdobích mohou měnit i proto, že v těchto obdobích došlo k inflaci (např. inflace v následujícím kalendářním období byla 10 % a proto nominální výdaje oproti předcházejícímu kalendářnímu období vzrostly o 10 %, reálně se tedy nic nezměnilo. - do důchodové metody zahrnujeme nominální důchody. Tyto důchody mohou růst proto, že roste inflace a nikoliv proto, že by vlastníci výrobních faktorů a příjemci důchodů byli produktivnější a vytvářeli reálně více statků. Pokud měříme reálný HDP pomocí výdajové nebo důchodové metody, tak jej používáme výdaje či důchody očištěné nějakým způsobem (např. pomocí deflátoru HDP – viz dále, či indexu spotřebitelských cen – viz kapitola 8.1) o míru inflace. Podíl nominálního a reálného HDP daného období se nazývá deflátor HDP. Již teď můžeme prozradit, že deflátor HDP je jedním z možných způsobů měření inflace, a to dokonce způsobem nejvíce reprezentativním, vždyť zahrnuje ceny všech finálních statků. Ale právě skutečnost, že deflátor zahrnuje ceny všech finálních statků, činí je použití velmi problematické – v praxi jsou ceny všech finálních statků vyprodukovaných na daném území obtížně zjistitelné, vždyť se nejedná o dvě ceny jako v našem případě, ale (deseti)tisíce cen. Matematicky lze deflátor HDP vyjádřit jako: Deflátor HDP = nominální HDP daného období/reálný HDP daného období , (R1.4) V závěru této subkapitoly má smysl zdůraznit, že obecně musíme veličiny, které vyjadřujeme prostřednictvím peněz a cen rozlišovat na: - nominálními veličinami: tyto veličiny se mohou měnit i proto, že rostou ceny. Dochází-li přitom k růstu všech cen, hovoříme o růstu cenové hladiny. Růst cenové hladiny tedy znamená, že rostou, jak ceny výstupů, tak ceny vstupů – např. výrobních faktorů, např. mezd, meziproduktů apod. Jak si dále ukážeme hlavní příčinou růstu cenové hladiny je růst peněz v oběhu, tedy nominální veličiny rostou, pokud roste množství peněz v oběhu. Jak jsme uvedli výše změna cenové hladiny znamená, že se mění měřítko, které se používá k měření nominálních veličin. - reálné veličiny, které se mění z jiného důvodu než v důsledku změny cenové hladiny, respektive množství peněz v oběhu. Vedle reálného HDP, kdy se mění množství vyprodukovaných statků, můžeme hovořit o reálné nabídce a poptávce po penězích, reálné úrokové míře apod. Pokud u těchto veličin dochází ke změnám, dochází k nim
20
nikoliv proto, že se změní cenová hladina/množství peněz v oběhu, ale že se mění množství (eventuelně jiná hodnota) dané veličiny. Tabulka 1.5: Deflátor HDP ČR %, meziroční změna 1996 1997 1998 1999 2000 2001 10,3 8,4 11,1 2,8 1,5 4,9
2002 2,8,
2003 0,9
2004 3,5
2005 0,7
1.4 Co v HDP nenajdeme Ačkoliv je HDP komplexní, agregovaný ukazatel, přesto nezahrnuje všechny položky. Co konkrétně? - volný čas. V současné době pracují lidé (zejména ve vyspělých zemích) mnohem kratší dobu než v minulosti. Získaný volný čas se však v ukazateli HDP neobjeví – množství vyprodukovaných statků, které procházejí HDP, se nijak nemění. Nicméně užitek lidí, kteří mají více volného času, se zvyšuje – mohou se věnovat svým koníčkům apod. - mimotržní ekonomické činnosti. HDP nezahrnuje neplacené práce, práce dobrovolníků apod. Příklad 1.11: 1. Pokud posečete vašemu sousedovi zahradu a on vám zryje záhon, aniž byste si vzájemně za tyto aktivity zaplatili, tak se dané činnosti v HDP nezobrazí. 2. Pokud někdo pracuje jako dobrovolník (např. pomáhá starým lidem), tak za tyto aktivity nedostává žádné peníze a jeho činnost se neobjeví v HDP. Dobrovolné mimotržní aktivity mohou být v realitě poměrně značně zastoupeny, lidé mohou preferovat vzájemnou naturální (tzv. barterovou směnu) před směnou prostřednictvím trhu, která se v HDP zachycuje. Poznámka: jedním z důvodu vysokého růstu HDP v 50. a 60. letech 20. století v řadě zemí mohlo být zvýšení zaměstnanosti žen a s tím související zvýšení úhrad za domácí práce, které dříve vykonávaly ženy a tudíž se dříve do HDP nezapočítávaly. - šedá a černá ekonomika. Do HDP se nezapočítávají aktivity, které neprocházejí trhem z důvodu daňových úniků, aktivity, které jsou nelegální apod. Šedá ekonomika zahrnuje aktivity, které samy o sobě jsou legální, nelegální pouze je, že jejich příjem není započítat mezi oficiální příjmy vlastníka příslušného výrobního faktoru. Pokud tedy Vám např. řemeslník nedá účtenku za opravu vodovodního kohoutku a nezapočítá si tento příjem pro účely výpočtu daní, neobjeví se ani při měření HDP. (Toto je typický příklad šedé ekonomiky). Šedá ekonomika roste, pokud vlády vytváří překážky podnikání – krajní, ale typickou situací byl socialismus, kdy v řadě socialistických zemí bylo soukromé podnikání nelegální, na druhou stranu státní podniky nebyly schopny uspokojit všechny potřeby osob. To vedlo k melouchům, kdy schopní řemeslníci apod. pracovali „našedo“, tj. odměnu dostávali přímo do kapsy. Složitá a nepřehledná daňová soustava, vysoká míra zdanění, nutnost splnit přísné zkoušky, které jsou podmínkou pro legální podnikání apod., však i v zemích s tržní ekonomikou mohou vést k rozvoji šedé ekonomiky a k tomu, že řada aktivit nebude do HDP započítávána. Zjednodušení daňové soustavy, které povede k tomu, že se lidé přestanou vyhýbat placení daní, je proto jednou z typických forem jak zvýšit HDP. Černá ekonomika jsou aktivity, které jsou trestné. Např.prodej drog apod. Tyto aktivity nutně logicky nejsou zahrnuty v HDP. Nicméně i na tyto aktivity někteří lidé
21
-
-
-
vydávají nějaké výdaje a jiní lidé z nich mají příjmy/důchody, tyto výdaje či důchody se však neobjeví ve výdajové, respektive důchodové metodě měření HDP. kvalita životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů. Při tvorbě HDP může být poškozováno životní prostředí. Toto poškození má často podobu negativní externality (škůdce za škodu neplatí). Snížení kvality životního prostředí se ovšem v HDP neobjeví, v žádné metodě měření HDP neexistuje položka, která by dokázala toto snížení zachytit. Dokonce může docházet k paradoxnímu jevu, že HDP poroste v důsledku růstu výdajů vynakládaných na ochranu životního prostředí. Na jedné straně tedy někdo (např. firma) životní prostředí poškozuje (např. jej znečisťuje), což se v HDP neprojeví, na druhou stranu někdo jiný (např. stát) se snaží následky znečištění zmírnit či odstranit, přičemž tyto výdaje na odstranění znečištění se v HDP objeví. Neměly bychom přitom zapomínat, slovy Frederica Bastiata5, na to „co je a co není vidět“: pokud použijeme nějaké výdaje na ochranu životního prostředí, již je nemůžeme použít na nic jiného. Jinými slovy: kdyby nedocházelo k ničení životního prostředí, mohly by peníze, které jdou na jeho ochranu, být použity např. na výstavbu škol, nemocnic apod. Společnost by tedy mohla být bohatší. Pokud dáváme peníze na ochranu životního prostředí, tak sice roste HDP, ale společnost nebohatne – pouze se snaží vracet do původního stavu to, co je znečišťováním životního prostředí poškozeno. HDP rovněž nezahrnuje vyčerpání přírodních zdrojů – pokud jsou některé zdroje použity, už nemohou být použity v budoucnu. V budoucnu bychom přitom mohli být schopni tyto zdroje využít efektivněji (např. vyrobit z tuny uhlí větší množství energie než v současnosti). Má smysl zdůraznit, že hlavní proud ekonomické teorie odmítá teorii o vyčerpání zdrojů, tj. odmítá existenci situace, kdy na Zemi nebudou žádné zdroje. Ekonomická teorie nepopírá, že zdroje jsou vzácné, tvrdí však, že vzácnost se nutně musí projevit v cenách daného zdroje – čím vzácnější zdroj bude, tím vyšší bude jeho cena. Snadno tak může dojít k tomu, že cena určitého zdroje bude natolik vysoká, že se lidem nevyplatí jeho dosavadní použití a přestanou tento zdroj používat. Pokud bude např. málo ropy, vzroste její cena natolik,že se ji nevyplatí používat jako palivo do aut, letadel atd. Lidé potom budou takto vzácný zdroj substituovat jinými zdroji. Historie potvrdila, že k těmto substitucím v praxi dochází. pozitivní externality: v HDP se neobjevuje řada pozitivních externalit, tedy statků, které způsobují prospěch, příjemci tohoto prospěchu za něj ale neplatí. Příklad 1.12: Les může být typickým příkladem pozitivní externality. Vlastník lesa získává peníze za prodej dřeva. Tento jeho důchod, respektive výdaje, které subjekty vynakládají na koupi dřeva jsou zahrnuty v HDP. Les ale poskytuje řadu dalších užitků, za které majitel lesa nedostává zaplaceno: spousta lidí si do něj chodí odpočinout, prostřednictvím fotosyntézy se les podílí na tvorbě kyslíků, může sloužit jako ochrana před povodněmi, erozí půdy apod. Všechny tyto užitky v HDP zahrnuty nejsou. kvalita života: tento pojem zahrnuje řadu oblastí jako např. nízká kriminalita, malé dopravní zácpy, ale i možnost svobodně se sdružovat, projevovat názory apod. I tyto složky nejsou v HDP zahrnuty. Existují země s poměrně vysokým HDP (na obyvatele), některé občanské a politické svobody jsou v nich však omezeny (za příklad lze uvést Singapore). Byť toto omezení některých svobod může snižovat transakční náklady, tedy přispívat k tomu, aby firmy produkovaly více statků a na
5
Bastiat Frederic (1801-1850), francouzský novinář a ekonom, zastánce liberálních přístupů v ekonomice, odpůrce nadměrných regulací a státních zásahů.
22
-
základě této skutečnosti HDP rostl, je otázkou, zda vysoký HDP je tou správnou cenou, kterou musí lidé za dané omezení zaplatit. chudoba a ekonomická nerovnost. Země může mít vysoký HDP, disponibilní příjem (tj. to, co mají jednotliví obyvatelé k dispozici) a bohatství však mohou být mezi jednotlivé subjekty velmi nerovnoměrně rozděleny. Jinými slovy lze si přestavit třeba zemí, kde z vysokého HDP těží pouze úzká skupina obyvatelstva, většina obyvatel ale žije v chudobě, či v bídě. Jako orientační příklad lze uvést některé země těžící ropu. Lidé přitom mají tendenci porovnávat své postavení s postavením druhých a pokud je relativně horší, mohou být nespokojeni. Danou nespokojenost, nerovnosti v rozdělení bohatství a příjmů ukazatel HDP není schopen nikterak zachytit a změřit.
Přes všechny výše uvedené výhrady je nutno konstatovat, že HDP souvisí s ekonomickým blahobytem. Země s vysokým HDP si mohou dovolit dávat více peněz do zdravotnictví, sociálního zabezpečení, na ochranu přírody apod. Existuje poměrně jednoznačná korelace mezi nízkým HDP a vysokou úmrtností, kratší délkou života, počtem chorob, mírou gramotnosti, větším a pohodlnějším bydlením, větším množstvím jídla, oblečení, zábavy apod. Co se týče skutečnosti, že při tvorbě HDP dochází k poškozování životního prostředí či se jinak snižuje kvalita života – ekonomická teorie říká, že je nutno porovnat náklady a prospěch z jednotlivých možností: pokud je čistší životní prostředí pro lidi cennější než (eventuelní a zpravidla dočasné) zvýšení nezaměstnanosti a snížení HDP v důsledku šetření životního prostředí, má smysl omezovat činnosti, které sice přispívají k růstu HDP, na druhou stranu však poškozují životní prostředí. Ukazuje se též, že země s vysokým HDP na obyvatele si mohou dovolit vynakládat více peněz na ochranu životního prostředí a na zlepšování kvality života. Křivka poškozování životního prostředí a zhoršování kvality života tak může mít následující průběh: s růstem HDP se životní prostředí a kvalita života nejprve zhoršuje, od určitého bodu však dochází ke zlomu a ke zlepšování kvality života i životního prostředí – hovoříme někdy o tzv. J či V křivce (křivka připomíná tvar těchto písmen). 1.5 Hrubý domácí produkt na obyvatele Jednotlivé země (obecně jednotlivá území) se budou lišit ve velikosti svého HDP. Pro srovnání těchto zemí se samotný HDP jeví jako nevhodný ukazatel, protože dané země se rovněž mohou lišit v počtu obyvatelstva, kapitálových statků apod. Absolutní hodnota HDP tak nemusí být příliš vypovídající. Jako mnohem vhodnější se potom jeví ukazatel HDP na jednoho obyvatele, tedy podíl HDP/POP, kde POP = počet obyvatel daného území. Tento ukazatel je logicky přesnější než pouhý ukazatel HDP – logicky platí, že více obyvatel by mělo vyprodukovat větší HDP. Teprve ukazatel HDP na obyvatele nám říká, jak velký HDP připadá na jednoho člověka a umožňuje jednotlivé země/území, které mají rozdílný počet obyvatel, porovnávat. Jak jsme ovšem zdůraznily výše ani tento podíl nemusí být vypovídající. Uvedli jsme, že si lze přestavit země, kde z vysokého HDP těží pouze úzká skupina obyvatelstva, většina obyvatel ale žije v chudobě, či v bídě. 1.6 Potenciální produkt Potenciální produkt je maximální možné množství statků, které je schopna ekonomika daného území vyprodukovat za dané časové období při plném využití všech výrobních faktorů (vstupů), které jsou v daném období k dispozici, a použití v dané době nejlepších možných
23
technologií. Pokud se ekonomika nachází na úrovni potenciálního produktu6, tak jsou tedy využity veškeré její kapacity, respektive všechny výrobní faktory apod. Z daného plyne, že, odpovídá-li výše skutečného produktu úrovni potenciálního produktu, tak se ekonomika daného území, nachází ve stavu plné zaměstnanosti, respektive na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti (viz kapitola 7.4.2) Je-li ekonomika na nebo těsně nad úrovní potenciálního produktu, tak již tedy nelze zvyšovat produkci, na eventuelní vyšší poptávku mohou firmy reagovat jedině tím, že zvýší ceny, pokud tak udělají všechny firmy, tak na agregátní úrovni roste cenová hladina. V realitě je ekonomiky spíše pod úrovní potenciálního produktu – obvyklejší je, že existují nějaké nevyužité kapacity apod. Proto řada aktivit v oblasti hospodářské politiky, může alespoň krátkodobě dostat aktuální úroveň HDP na úroveň potenciálního produktu. Rozdílu mezi skutečným HDP a potenciálním HDP tvoří tzv. produkční mezera (GAP), pro kterou platí: GAP = Y – Y*, (R1.5) Kde GAP = produkční mezera, Y* = potenciální produkt. Pokud je produkční mezera kladná, znamená to, že ekonomika je nad úrovni potenciálního produktu, je-li produkční mezera záporná, je ekonomika pod úrovní potenciálního produktu. Problém poněkud spočívá ve stanovení výše potenciálního produktu, která je počítána na základě odhadů a expertních metod. Zbývá dodat, že hodnota potenciálního produktu zpravidla v čase roste – a to buď proto, že roste množství výrobních faktorů, které lze použít k produkci (v takovém případě hovoříme o extenzivním růstu), respektive proto, že se zvyšuje intenzita těchto výrobních faktorů – stejné množství výrobních faktorů je schopno vyprodukovat větší množství výstupu (v takovém případě hovoříme o intenzivním růstu). 1.7 Základní makroekonomické vztahy (identity) Identita je vztah, který platí vždy, tj. za všech okolností. Makroekonomické identity se týkají tvorby a užití hrubého domácího produktu. Pomáhají nám objasnit vazby mezi jednotlivými složkami HDP. Jaké jsou základní makroekonomické vztahy? První identita již byla uvedena a vyjadřuje nám jeden ze způsobů měření HDP. Y = C+I+G+NX, (viz R1.3), kde: C = spotřební výdaje/spotřeba, I = investiční výdaje/investice G = vládní výdaje, NX = čistý vývoz Vlastníci jednotlivých výrobních faktorů (práce, půdy, kapitálu), které vytvářejí HDP, dostávají disponibilní důchod (YD), který můžeme vypočítat jako: YD = Y-TA-GBS+TR, (R1.6), kde YD = disponibilní důchod, tj. suma všech důchodů jednotlivých obyvatel, domácností, které tito obyvatelé, domácnosti získali za dané kalendářní období a vskutku jej mohou použít/utratit – vskutku tyto peníze mají k dispozici. TA = daně, TA = TAa +t*Y TAa = autonomní daně (daně nezávislé na výstupu, daně, které musíme platit, ač je náš důchod/příjem jakýkoliv, v ČR kupř. majetkové daně), t*Y = složka daní, které závisí na výstupu: při růstu výstupu, tyto daně rostou, při poklesu klesají - např. daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, spotřební daň), ukazatel/symbol t můžeme chápat jako daňovou sazbu, či jako podíl daňových příjmů na HDP, 6
Jako určitou analogii pojmu potenciální produkt lze na mikroúrovni použít pojem hranice produkčních možností – k tomu, aby byla vyrobena dodatečná jednotka určitého statku, se musí za situace, kdy je ekonomika na úrovni potenciálního produktu, snížit produkce jiného statku.
24
TR = transfery, tj., jak jsme si řekli, dávky, které vlastníci výrobních faktorů/domácnosti dostávají od státu, aniž by státu za tyto dávky poskytli jakoukoliv protihodnotu. GBS = hrubé úspory firem (zahrnují opotřebení kapitálu a zadržené nerozdělené zisky). Disponibilní důchod můžeme tedy na makroekonomické úrovni definovat jako souhrn všech důchodů/příjmů, které za určité časové období vskutku dostanou všichni obyvatelé daného území, kteří mají sídlo na tomto území, tedy jako souhrn příjmů, které tito obyvatelé skutečně mají k dispozici. Proč při výpočtu disponibilního důchodu připočítáváme transfery, odečítáme daně a hrubé úspory firem? Tj. proč má identita disponibilního důchodu daný tvar? Transfery (různé dávky od vlády a dalších institucí, za které vláda nedostává žádnou protihodnotu) připočítáváme proto, že zvyšují jednotlivým osobám jejich disponibilní důchod (tedy důchod, který mají vlastníci výrobních faktorů vskutku k dispozici). Nutně musí docházet i k růstu disponibilního důchodu na agregátní úrovni. Daně naopak disponibilní důchod jednotlivých vlastníků výrobních faktorů snižují. Nutně potom musí klesat disponibilní důchod i na agregátní úrovni. Rovněž hrubé úspory firem snižují disponibilní důchod. Zadržené zisky snižují disponibilní naprosto pochopitelně, jsou to ty důchody, kteří si majitelé firem rozhodnou nevyplatit a použít v budoucnu pro podnikání. Z hlediska opotřebení kapitálu pak platí, to, co bylo uvedeno u důchodové metody: toto opotřebení je rovno odpisům. Firmy, když kupují nějaké kapitálové statky, které jim slouží delší dobu (několik let), tak sice v okamžiku koupě zaplatí zpravidla celou hodnotu statku, tuto hodnotu/cenu, ale rozpouštějí v nákladech po celou dobu životnosti statku. Odpisy pak vyjadřují, že trh v cenách statků, které firmy vyrobí, prostřednictvím odepisovaného kapitálového statku, uznává náklady na výrobu těchto statků. Odpisy/opotřebení tak nepředstavuje příjem/důchod některého z vlastníků výrobních faktorů, ale pouze příjem, kterým se uhrazuje minulý náklad (na zakoupení kapitálového statku). Tento náklad v minulosti fakticky disponibilní důchod snížil, účetně ale nikoliv. Proto nyní odpis nemůže být zahrnut do disponibilního důchodu. Z hlediska užití lze disponibilní důchod rozdělit na spotřebu domácností (C ) a úspory domácností (PS), tj. na peníze, které domácnosti utratí a které jim/zbydou/si ponechají/uspoří. Matematicky: YD = C+PS, (R1.7) Z identity R1.6 a z identity R1.7 plyne: Y-TA-GBS+TR = C+PS, (R1.8) Za Y dosadíme z rovnice 1.3 výraz C+I+G+NX a identitu R1.8 můžeme napsat ve tvaru: C+I+G+NX-TA-GBS+TR = C+PS, (R1.9) Tuto identitu/rovnici lze upravit: PS+GBS-I = (G+TR-TA) + NX, (R1.10) Interpretace identity: - Pokud úspory domácností a firem jsou menší než domácí investice, tj. pokud platí (PS+GBS)
Problematice čistého vývozu, čistých zahraničních investic, včetně vztahu mezi čistým vývozem a čistými zahraničními investicemi jsou rozebrány v kapitole 5.2.
25
-
-
Výraz G+TR-TA představuje saldo státního rozpočtu. Pozor!! Vzhledem ke konstrukci výrazu (od výdajů (G+TR) se odečítají příjmy TA) platí, že kladná hodnota výrazu značí rozpočtový deficit, záporná rozpočtový přebytek!! Pokud dochází k rozpočtovému deficitu, tak daný deficit musí být nějak uhrazen. Vláda si může půjčit: -- buď od domácností a firem a v takovém případě úspory domácností a firem (PS+GBS) musí být větší než domácí investice I -- nebo ze zahraničí a v takovém případě čistý vývoz NX musí být záporný. Vzhledem k tomu, že z dlouhodobého hlediska platí rovnost NX=-NFI (čisté zahraniční investice, viz kapitola 5.2), jsou v případě půjčky ze zahraničí čisté zahraniční investice kladné. Často se hovoří o dvojím deficitu – zároveň dochází k deficitu státního rozpočtu a zahraničního obchodu (platební bilance). Tento dvojí deficit je ale přirozený, je forma řešení deficitu státního rozpočtu: pokud jsou státní (veřejné) deficity záporné a pokud si stát půjčuje ze zahraničí, bude záporné i saldo čistého vývozu.
Poznámka8: Stejný význam jako identita R1.10 má i identita: I + (X-M) = PS+GBS+BS, (R1.11) Kde: BS = rozpočtové saldo. K této identitě dospějeme následujícím způsobem: Na jedné straně máme výdajovou identitu HDP, která charakterizuje vytvořený HDP: Y = C+I+G+NX (viz R1.3). Na druhou stranu si položíme otázku, jak je tento vytvořený HDP použit. Obecná odpověď zní, že je spotřebován a uspořen. Y = C+S, (R1.12) kde S = úspory (tj. ta část HDP, která není spotřebována). Úspory můžeme rozdělit na osobní úspory domácností (PS), hrubé úspory firem (GBS) a na čisté daně, které vzniknou jako rozdíl daní a transferů: NT = TA-TR (R1.9), kde NT = čisté daně. Pro úspory tedy platí: S = PS+GBS+NT (R1.13) Z hlediska veřejných/státních výdajů však nesmíme zapomínat, že vedle transferových plateb existují i vládní výdaje na nákup zboží a služeb (G), rozpočtové saldo má tedy tvar: BS = TA-TR-G, (R1.14). Je zřejmé, že identita R1.3 a identita R1.12 se musí rovnat. Můžeme potom psát: C+I+G+NX = C+PS+GBS+NT (R1.15) Matematickými úpravami této identity dostaneme: I+NX = PS+GBS+NT-G I+ (X-M) = PS+GBS+TA-TR-G. Jak bylo uvedeno výše identita je interpretačně shodná s identitou, proto ji nebudeme dále rozebírat.
8
Text až do konce kapitoly může být nad rámec bakalářského studia.
26
