1 Hledá se předmět doličný – archa úmluvy • •
Mojžíš obdržel pokyn ke stavbě archy Archa úmluvy – Typ „Praotec úsvitu“ Teologický spor o hmotnost a obsah Co objevil Lazarus Bendavid Změna vlastnictví na běžícím pásu Mana se vyráběla strojově Potravinářská továrna při pochodu pouští Nebezpečné záření z archy úmluvy Byla archa zapomenuta, nebo uschována? Jak se dostala z Jeruzaléma do Etiopie Jak se do tohoto případu zapletl Jeremiáš Mene tekel! Rekonstrukce případu v eposu KEBRA NEGEST Královský dar Jak byl Šalamoun podveden Létající vůz rychlejší než orel na obloze Je třeba archu úmluvy hledat v okolí Jeruzaléma, nebo v Etiopii?
• •
•
• • • •
•
•
•
• • •
•
Agatha Christie, nedostižná autorka detektivních románů, odhalila kdysi v jednom interview návod na dobrou detektivku. Příběh je prý jen tehdy přitažlivý a napínavý, když je řádně doložená každá podezřelá stopa, aby mohl být na konci neotřesitelně důvodně nalezen pachatel – vyřešení zápletky může být ovšem přesvědčivé jen za předpokladu, že i po skončení příběhu zůstanou ještě nějaké pochybnosti. Agatha Christie měla na mysli samozřejmě kvalitní detektivku. Rád bych vám teď vylíčil jednu, která se odehrála ve skutečnosti – a přesto splňuje všechny požadavky, které Grand Old Lady kladla na prvotřídní krimi. Detektivka, jak je uvedena v Knize knih Pro mě osobně tahle detektivka začala při hodinách náboženství. Dověděli jsme se tam, že Bůh přikázal Mojžíšovi postavit archu. V 2. knize, 25, 10, čteme o pokynech, které Mojžíš dostal – ty však nemohly mít pouze ústní podobu, ale dokonce mu musel být předveden model archy: „Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“ (Druhá Mojžíšova, 25, 40) Tato archa v naší detektivce je předmětem doličným, a nebudeme ji proto spouštět z očí. Ačkoli se tenhle kriminální příběh odehrál ve velice vzdálené minulosti, stále se o něj odborníci přou – stejně tak, jako si i dneska večer u televizních obrazovek celá rodina kvůli domnělému pachateli v nejednom případě vjede do vlasů.
9
Druh a velikost doličného předmětu Co vlastně archa byla? Teologové, kteří v této části našeho příběhu převzali funkci vyšetřovatelů, hodnotí daný objekt velmi rozporuplně. V Piererově UniversalLexikonu (1) je archa, nazývaná též archou souručenství, popisovaná jako… „bedna z akáciového dřeva, dlouhá 1,75 m, vysoká a široká 1 m, uvnitř i zvenčí pozlacená“. Renomovaný teolog, profesor doktor Hugo Gressmann (2), pokládá schránu za značně menší, totiž „asi 1,25 m dlouhou a 0,75 m širokou a vysokou“. Jsou to přesné, ale poněkud skrovné údaje. Mnohem více se dozvíme v knize Zohar, stěžejním díle Kabaly, jejíž vyšetřovatelé byli mnohem zvědavější. Kniha Zohar přes velmi podrobná sdělení nebyla podle všeho včleněna do oficiálního podání, protože se jednalo o tajný židovský spis, který byl sepsán mezi lety130–170 n. l. Arše úmluvy však věnuje bezmála 50 (!) stran a uvádí i ty nejmenší podrobnosti, které ostatním kriminalistům unikly. Pouze na první pohled vypadá překvapivě to, že v knize Zohar je „archa úmluvy“ vedena pod spisovou značkou „praotec úsvitu“. Při zevrubnějším pohledu je ovšem zřejmé, že popis se týká archy úmluvy. Způsob, jakým je zakázka přidělena v knize Zohar, je stejný, jak ho vylíčil Mojžíš. Ten totiž obdržel od izraelského boha Jahveho pokyn, aby pro „praotce úsvitu“ zbudoval podle přesných předpisů schránu, aby ji i s oním pozoruhodným „praotcem úsvitu“ bylo možné vzít na putování pouští. Zatím je nesporné, že archa existovala, jenom její rozměry jsou udávané odlišně. Sporný je pro církevní kriminálku také účel záhadné schrány. Reiner Schmidt (3) pokládá archu za „schránku na posvátný kámen“. Tomu odporuje Martin Dibelius, který tvrdí, že se jedná o „putovní, prázdný boží trůn“ nebo o „pojízdné boží vozidlo, na němž božstvo stojí nebo sedí“. (4) Jak bychom si mohli tento doličný předmět přiblížit, když nejsme jednotní ani v názoru na jeho užití?
10
Běžná představa o přepravě archy úmluvy z jedné staré Bible
Jakýkoli komentář je zbytečný v případě názoru, kterým přispěl do diskuze v roce 1835, teolog R. Vatke (5): Archa úmluvy byla podle něho prázdná, protože v ní přebýval Bůh. – Kde uvnitř nic není, odtud se nedá nic vyndat, prohlásil Sherlock Holmes, když postavil prázdnou láhev od whisky dnem vzhůru. Co se v arše přepravovalo? Harry Torczyner (6) dospěl k názoru, že archa obsahovala protokoly, nebo přinejmenším dvě desky se zákony, spojené s osobou Mojžíše. Harry T. se tak nutně dostal do sporu se svým kolegou Martinem D. (4),
11
který nejen že klade velký otazník nad již vžitý pojem „archa úmluvy“, nýbrž zpochybňuje i to, že by Mojžíšovy desky se zákony vůbec kdy v této schráně byly. Jak těžká byla schrána? Zcela neurčité výsledky přináší vyšetřování hmotnosti tajuplné archy. Prorok Samuel, který byl také soudcem, a tudíž už z titulu této své profese byl nepochybně přesným pozorovatelem, napsal: „Nyní tedy udělejte nový vůz a přiveďte dvě krávy po otelení, na které ještě nebylo vloženo jho… Pak vezmete Hospodinovu schránu a dáte ji na vůz, zlaté předměty, které jí přinesete jako oběť za provinění, vložíte do vaku po jejím boku…“ (První Samuelova, 6, 7+8) Soudce Samuel podává zprávu i o druhém voze pro přepravu: „Vezli Boží schránu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abínádabova domu na pahorku, Uza a Achjó, synové Abínádabovi, řídili ten nový povoz.“ (Druhá Samuelova, 6, 3) S ohledem na přepravu pomocí jednoho či dvou povozů a na tažnou sílu dvou dospělých krav byla hmotnost archy stěží vyšší než 300 kg, neboť ji přenášeli a překládali levité, kněží Jahvových svatyň: „Když ti, kdo nesli Hospodinovu schránu, ušli šest kroků, obětovali býka a vykrmené dobytče.“ (Druhá Samuelova, 6, 13) Biblickým kriminalistům by se vlastně měly číst levity o jejich nejednotnosti, přesně tak, jak to učinil Mojžíš ve své 3. knize, v níž poskytl kněžskému stavu levitů příslušné předpisy. Co to ve skutečnosti Izraelité po celých dlouhých 40 let namáhavě přepravovali po poušti? Proč se nebyli s to odloučit od tohoto předmětu, když byl pro ně tak obtížný? Úspěšný kriminalista Lazarus Bendavid Pan Lazarus Bendavid (1762–1832) žil v Berlíně jako filozof a matematik, byl ředitelem Svobodné židovské školy a vůbec nezavíral oči před realitou – byl také redaktorem vážených novin Spenersche Zeitung. (7) Bendavidovi současníci o něm napsali, že je „jako učenec a filozof známý Žid“, kterému se údajně podařilo dokázat, „že posvátná schrána v Mojžíšově době obsahovala poměrně dokonalou elektrickou aparaturu, a navíc vykazovala odpovídající účinky“.
12
„A když nosiči ušli s archou Páně šest kroků…“
Lazarus Bendavid nebyl jen chytrý muž, ale značně předběhl i svou dobu. Četl si jako pravověrný Žid v knize Zohar? Nesetkal se v ní s „praotcem úsvitu“? Že by ho něčím zarazil? Nebo se nespokojil s poznatky, které si už osvojil? Bylo mu samozřejmě známo, že přístup k posvátné schráně byl povolený jen pevně stanovenému a přesně určenému okruhu osob a že ani nejvyšší kněží nesměli běžně vstoupit do posvátného prostoru. Tento posvátný prostor v sobě totiž skrýval nebezpečí! Životu nebezpečno poblíž archy! Bendavid „Podle talmudistů bylo se vší určitostí se vstupem do svatyně spojeno
13
ohrožení života. Nejvyšší kněz do ní pokaždé vstupoval s jistou bázní a vždy pokládal za šťastné znamení, když se v pořádku vrátil.“ Násilná změna vlastnictví Detektivka se začíná komplikovat. Archa úmluvy měnila vlastníky! Po vyhrané válce zkonfiskovali archu Páně Filištínští, hebrejský kmen západního původu. Všimli si, jak tajuplná aparatura je pro Izraelity důležitá, a očekávali výhody, vyplývající z jejího vlastnictví. Avšak Filištínští neobdrželi žádný návod k použití a nevěděli si s touto věcí rady. Každopádně jim zanedlouho neušlo, že onemocněli či zemřeli všichni lidé, kteří se dostali do blízkosti archy. Začali tento zrekvírovaný předmět jako nějakého zlověstného černého Petra přesouvat z místa na místo, ale všude se dělo stále totéž: Zevlouni, kteří se dostali na dosah pochybné kořisti, byli postiženi nádory, lupenkou a vypadáváním vlasů, a to ať děti, nebo dospělí – všichni byli postiženi mohutným dávením a mnozí strašlivým způsobem zemřeli. Pozoroval to i soudce Samuel: Události připomínají Hirošimu „Obeslali všechna pelištejnská knížata, shromáždili je a rozhodli: Odešlete schránu Boha Izraele zpět na její místo, ať nás a náš lid neumoří. Celé město zachvátila smrtelná hrůza. Boží ruka tam dolehla velmi těžce. Muži, kteří nezemřeli, byli raněni nádory. Volání města o pomoc stoupalo k nebesům.“ (První Samuelova, 5, 11+12) Po celých sedm měsíců Filištínští vlastnili tu prokletou věc. Pak se své kořisti chtěli už jenom zbavit. Naložili schránu na vůz, zapřáhli do něj dvě krávy a nemilosrdně poháněli řvoucí dobytčata bičem až na hranice Bét-šemeše. Když zrána přišli bét-šemeští obyvatelé do údolí, aby sklidili pšenici, spatřili vůz s archou. Okamžitě porazili krávy a pak přivolali levitské kněze, kteří jako jediní uměli s archou zacházet. Naneštěstí přišlo o život ještě 70 mladých mužů, kteří v nejmenším netušili, že je archa nebezpečná. Přiblížili se k nebezpečnému nákladu příliš blízko a „Hospodin je ranil“ (První Samuelova, 6, 19) Doličný předmět znovu u konstruktérů Nyní se tedy archa znovu ocitla ve vlastnictví svých konstruktérů a opět ji tak měli v moci, a to v obojím slova smyslu. Ale my pořád ještě nevíme, co to vlastně bylo za aparaturu.
14
Detektivka pokračuje, ale řešení se už rýsuje. Neboť: Roku 1978 vyšla v Londýně kniha THE MANNA-MACHINE (8), společná práce přírodovědce George Sassoona a inženýra Rodneyho Dalea. Britští vědci se přidržovali velmi přesného popisu „praotce úsvitu“ v knize Zohar, který interpretovali a rekonstruovali podle současných technických a biologických poznatků. Zjistili, že se v případě archy úmluvy jednalo ve skutečnosti o technickou aparaturu – jak ostatně předpokládal i Bendavid –, která Izraelity při jejich pochodu pouští zásobovala bílkovinnou potravinou – manou. Pokrok ve vyšetřování! Teď už vyšetřování pokročilo o obrovský krok kupředu: Archa úmluvy = praotec úsvitu = stroj na manu. Vychází to stejně bezvadně jako malá násobilka! Protože technika nepatří zrovna ke zvláštním zálibám teologů, mohli bychom ji nyní kriminalistickému týmu odebrat. V této chvíli je tedy zřejmé, že: – archa úmluvy nebyla v žádném případě svatyně, nýbrž schránka na stroj, který vyráběl potraviny, – do její blízkosti směli vstoupit pouze „vyvolení“, totiž ti, kteří se vyznali v její obsluze, – nepovolaní se nakazili, onemocněli nebo umírali, protože stroj vydával silné radioaktivní záření. Podle získaných poznatků vypadá „Případ archa úmluvy“ takto: Mimozemšťané měli z nám neznámých důvodů zájem na tom, aby určitou skupinu lidí odloučili od ostatního světa a na více než dvě generace zamezili jakémukoli kontaktu se „zbytkem lidstva“. Přes svého prostředníka – proroka – nařídili vyvolené skupině odchod z civilizace. Mojžíš – mohl to klidně být i jiný vyvolený – vedl Izraelity přes poušť. Mimozemšťané zpočátku drželi putujícímu národu nepřátele od těla – Egypťané, kteří je pronásledovali, byli doslova utopeni: „Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný.“ (Exodus, Druhá Mojžíšova, 14, 28) Logika nebešťanů FBI, stejně jako jakýkoli jiný kvalifikovaný vyšetřovací úřad, by teologická východiska, která byl použitá při vysvětlování tohoto jevu, odmítla
15
jako protiřečící zdravému lidskému rozumu. Argumentuje se tu totiž tím, že Izraelci pochodovali při odlivu po šelfu nebo po mělčině a Egypťané, kteří je pronásledovali, byli zaskočení přílivem. Vyvolenému národu jistě přiznáme určité zvláštní nadání, ale zároveň nemůžeme podsouvat Egypťanům, kteří jako první rozdělili rok na 365 dní, k čemuž došli pozorováním pravidelných nilských záplav, že by neměli o přílivu a odlivu alespoň stejné znalosti jako Izraelité. Ne, Egypťané se neřítili jako slepí do záhuby! Byli záměrně klamáni tajuplnými „anděly“ – a to ohnivým sloupem: Směr pochodu: Ohnivý sloup! „Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc, po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili.“ (Druhá Mojžíšova, 14, 19+20) Tento oblak nebyl, jak by se také dalo uvažovat, náhodným meteorologickým úkazem. Mojžíš doslova zaznamenal, že „oblakový sloup“ byl pro Izraelce vůdčím signálem: „Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak jim svítil, že mohli jíž ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci.“ (Druhá Mojžíšova, 13, 21+22) Náhodné meteorologické úkazy jsou zpravidla vidět chvilku, pár minut, pro mě za mě třeba i hodin, ale ne měsíce a řadu let. Toto vysvětlení prostě ve zkoušce neobstojí. Vzhledem k tomu, že nesledujeme stopu jednoho či několika Izraelců, máme to poměrně jednodušší než kriminalisté, kteří musejí vždy odhalit jen nepatrnou stopu. Před námi se rozprostírá rozsáhlá cesta obrovského tažení, které se jen zvolna pohybovalo pouští. Nepřátelé byli zničení, cesta byla volná. Přesto to byla neslýchaná opovážlivost, vést tisíce lidí – ženy, děti, starce, muže a mládež – krajinou, v níž se nemohli živit ani divoce rostoucí plody, ani zvěřinou. Kvůli nedostatečnému zásobování ztroskotala nejednou i moderní vojska! Čím se živil putující národ? V horkých pouštích s jejich životu nepříznivým prostředím kolísají teploty mezi +580 a –10 0C. Roční srážky dosahují v průměru sotva 10 cm. Příroda
16
neposkytla živnou půdu ničemu, co by mohlo utišit hlad obrovského „vojska“. Přesto vůdce Mojžíš našel odvahu k pochodu se svým národem nekonečnou rozpálenou pouští. Kdo zásoboval izraelský národ potravou?
Britští přírodovědci George Sassoon a Rodney Dále rekonstruovali „Praotce dnů“ podle popisů v knize Zohar. Vznikl stroj, který umožňoval produkovat z ozářených zelených řas bílkovinovou potravinu značky mana
17
Vypomohli mimozemšťané a Mojžíš si toho byl vědom. Neboť „Hospodin“, který se mu zjevil v „hořícím trnovém keři“, mu předvedl aparaturu, která po celá léta putování měla odstranit starosti s potravou. Byl to podivuhodný stroj. Akumuloval vodu z noční rosy, smísil ji s mikroskopicky miniaturní zelenou řasou Chlorella a produkoval potravu v libovolném potřebném množství. Vznikly pravděpodobně potíže se stále stejným jídelním lístkem, ale hladem nemusel nikdo trpět. Na to mohl Mojžíš poukázat, když se lidé bouřili. Potravní syntéza z rosy a zelených řas se dařila pomocí ozáření. Ozařování vyžaduje energii. Odkud se měla v nehostinné liduprázdné pouští vzít? Jaký to asi byl zdroj energie, který nevyschl po celých dlouhých 40 let? V současnosti můžeme tyto otazníky škrtnout. Podle našich znalostí soudobých technických možností to mohl být jen jaderný minireaktor. Reaktory tohoto druhu existují, už dávno se používají v praxi. Oficiálně to víme od února 1978. V Kanadě se zřítil minireaktor… Ruský špionážní satelit „ Kosmos 954“ se zřítil v Kanadě v oblasti Velkého Otročího jezera. Velitelství strategického letectví US-Air-Force vyhlásilo poplach. Ponorkám operujícím ve světových mořích byla odeslána zašifrovaná hlášení a rozkazy. Osádky raketových stanovišť vyhlásily 1. stupeň poplachu. Červené telefony spojenců NATO byly rozžhavené doběla. „Kosmos 954“ měl na palubě přes 45 kg radioaktivního uranu 235, zdroj energie, který podle názoru odborníků může zářit a zamořovat krajinu i obyvatelstvo radioaktivními oblaky 1000 a více let. Při zříceni „Kosmosu 954“ se reaktor roztavil třením v atmosféře a jeho smrtící náklad se rozpadl. Politikové si přátelsky potřásli rukama a stupeň ohrožení byl zrušený. Potřesením rukou ovšem neodstranili radioaktivní záření, pouze utlumili politicky výbušnou situaci. V Himálajích byl namontovaný minireaktor! Jen zakrátko poté oznámila indická vláda, že americká CIA již před lety pověřila vysoce kvalifikované horolezce, aby v Himálajích nainstalovali minireaktor jako nikdy nevysychající zdroj energie pro přístroje, jejichž úkolem bylo nepřetržitě odposlouchávat Čínu. Minireaktory uvolňují energii pomocí rozpadu plutonia a energie záření se bezprostředně přeměňuje na elektřinu – je to tedy odlišný postup od velkých atomových elektráren, které používají těžkou vodu a palivové tyče. Minireaktor vydává záření. Je sice nebezpečný, ale nemá smrtelné
18
