1. Funkce a význam Internetu

Studijní materiál – Aplikace techniky – INTERNET (TE1MP_ATI)

1. Funkce a význam Internetu Historie internetu Přestože se o internetu hovoří hojně v superlativech až v poslední době, jeho historie sahá zhruba o třicet let zpět do minulosti. Byla to doba studené války mezi Západem a Východem, a tedy i doba různých tajný vojenských projektů. Na straně Američanů se podobnými projekty zabývala společnost RAND, která dostala v šedesátých letech za úkol vyřešit problém, jak by si mohly vyměňovat informace jednotlivé vojenské základny, města a státní úřady po případné nukleární válce. Nebylo možné použít dosavadní principy sítě, jež se zakládaly na jednom uzlu, na který byli napojeni ostatní uživatelé. Kdyby nepřítel zničil právě tento uzel, celá síť by nefungovala. V roce 1964 zveřejnila společnost RAND na svou dobu odvážnou teorii. Navrhla síť, jež neměla žádný centrální uzel – všechny uzly byly totiž rovnocenné. Celá síť byla navržena tak, aby od samého začátku dokázala odolávat kolizím. Koncepce byla rozpracována „na papíře“ a prakticky se projektu chopila společnost ARPA, která se rozhodla jej financovat. Na podzim roku 1969 byl instalován první uzel sítě a koncem téhož roku již existovaly čtyři uzly. Tato zatím malá síť se podle svého sponzora jmenovala ARPANET. Síť byla spolehlivá a oblíbená. V roce 1971 měl ARPANET 15 uzlů. V roce 1972 jich bylo již 37. Na rozdíl Od původního záměru se ARPANET stal velmi populární sítí zejména mezi vědci a studenty, kteří kromě pracovních úkolů používali síť hlavně pro komunikaci. Během 70. let síť rostla závratným tempem a netrvalo dlouho a ARPANET přesáhl hranice Spojených států. Jednalo se již o síť mezinárodní a začalo se jí říkat INTERNET (INTER – mezinárodní, NET – sít‘). V roce 1991 vzniká World Wide Web, tedy standard pro přenos hypertextových a grafických informací. Tento krok byl „sudem se střelným prachem“, jenž doslova „odpálil“ rozšíření internetu neobyčejně explozivním způsobem. Díky WWW, tedy internetovým stránkám, se internet stal přístupný nejen pro počítačové fandy a akademickou obec, ale i pro uživatele, kteří s počítači nemají mnoho společného. V dnešní době vlastní internetový server (resp. zmíněný uzel) každá významnější firma. Na internetu se prezentuji různé organizace bez ohledu na jejich zaměření. Co jednou v internetu je, k tomu má přístup kdokoliv na světě.

Co je to internet a co nám poskytuje? Před několika lety se objevil nový pojem – internet. Z počátku se zabydloval v našich myslích jen opatrně. Dnes již snad každý ví, že se jedná o celosvětovou sít tisíců navzájem propojených počítačů. Toto propojení umožňuje, že uživatelé počítačů připojených k internetu mohou navzájem komunikovat – mezi propojenými počítači se mohou přenášet různé údaje. Internet nám v současnosti poskytuje mnoho rozličných služeb. Mezi ty dnes nejznámější a nejpoužívanější patří elektronická pošta a World Wide Web (zkráceně WWW nebo web). Elektronickou poštu, zvanou též email, používáme k podobným účelům jako poštu normální. Můžeme pomocí ní zasílat dopisy (zprávy) napsané na počítači jiným uživatelům internetu. Využívání emailu má hned několik výhod. Jednou z těch největších je rychlost doručení. Zprávy posílané elektronickou poštou jsou doručeny většinou během několika minut, maximálně několika hodin. Další výhodou je snadné udržování pořádku v korespondenci, kterou vedeme. Se zprávami, které posíláme, můžeme adresátovi poslat různé soubory, obrázky, tabulky a jiná data. Služba internetu nazvaná World Wide Web (česky se jí také říká celosvětová pavučina) nám umožňuje přístup k mnoha informacím zveřejněným na dokumentech webu. Mezi další služby internetu patří elektronické konference (což jsou „zájmové kluby“ spojující lidi se zájmem o určitou oblast lidské činnosti), News (diskusní skupiny věnované určitým tématům), FTP (nástroj pro distribuci volně šířitelných dat). Tím však výčet internetových služeb nekončí.

Jak se k internetu připojit? Abychom mohli využívat vše, co nám internet nabízí, musíme mít počítač, který je připojen do sítě, a na něm vhodné programové vybavení. -1-


Na technickou stránku počítače (hardware), který chceme pro práci s internetem používat, nejsou kladeny přísné požadavky. Pochopitelně, čím lépe vybavený počítač, tím rychlejší bude veškerá naše práce. Počítač musí mít také programové vybavení, které s internetem umí navázat spojení. Prostředí Windows NT (2000, XP), Windows 95/98 tuto programovou podporu má a obsahuje navíc program pro práci s elektronickou poštou. Pro prohlížení stránek vystavených v síti WWW budeme potřebovat specializovaný program, tzv. prohlížeč (někdy také browser). Mezi dnes nejrozšířenější patří MS Internet Explorer nebo Mozilla Firefox nebo Opera. Připojení do sítě internetu lze realizovat několika způsoby. Modemy jsou zařízení zapojovaná mezi počítač a telefonní linku. Jejich hlavní funkce spočívá v tom, že informace posílané z počítače kódují (převádějí) tak, aby je bylo možno přenášet v telefonní síti, a obráceně: informace, které k počítači přijdou po telefonní lince, upravují tak, aby s nimi mohl počítač pracovat (odborněji řečeno – modemy převádějí informace z digitálního tvaru na analogový a naopak). Modemů se vyrábí mnoho typů. Odlišují se tím, co všechno umějí, svou spolehlivostí a hlavně rychlostí. Rychlost se udává v počtech bitů přenesených za sekundu. Modemy se vyrábějí ve dvou provedeních – interní (přídavná karta, která se zasouvá dovnitř počítače) nebo externí (zařízení, které se připojuje přes příslušný konektor k počítači). Ať už si vybereme jakýkoliv modem, měl by mít osvědčení o tom, že se smí používat v české telefonní síti (tzv. homologaci). Nehomologovaný modem by mohl způsobit v telefonní síti poruchu. Pokud jsme do sítě internet připojeni tímto způsobem, tzv. vytáčenou linkou, používá se telefonní spojení pouze v době, kdy s internetem pracujeme. Dalším způsobem je připojení pomocí pevné linky, kdy je připojení trvalé. V tomto případě platíme většinou pevný měsíční paušál a za ten máme časově neomezené připojení. Často se v praxi však uplatňují limity na množství přenesených dat, při jejichž překročení následují „sankce“ například v podobě snížení rychlosti na určitou dobu (pojem FUP – fair use policy). V praxi je připojení provedeno mnoha různými způsoby. Nejpoužívanější jsou (A)DSL – digitální linka ve své podstatě vedená po telefonním vedení, bezdrátové WiFi připojení, nebo připojení přes rozvody kabelové televize. Pokud máme vše, o čem jsme doposud hovořili, musíme si ještě vybrat tzv. poskytovatele připojení (provider). Jsou to firmy, které nám za určitý poplatek umožní vstup do sítě internetu. Měly by nám poskytnout nezbytné programové vybavení, a pokud připojení neprovedou samy, sdělí nám podrobný postup, jak zařídit vše potřebné. Poskytovatelé se liší službami a samozřejmě také cenou. Rychlosti u těchto typů připojení jsou řádově vyšší než u vytáčeného spojení (běžně až v Mbps). Předpokládejme, že jsme splnili vše potřebné, a nyní můžeme vstoupit do světa internetu.

World Wide Web Nejpopulárnější službou internetu je bezesporu WWW. Na webu je vystavena spousta informací z různých oblastí lidské činnosti. Všechny jsou uloženy v dokumentech psaných speciálním jazykem HTML (Hyper Text MarkUp Language), kterým se v tomto prostředí říká stránky. Ty obsahují sdělení ve formě textu, obrázků, ale i multimediálních záznamů, tj. zvuků nebo videoklipů. Od běžných dokumentů se odlišují především tím, že jsou mezi sebou propojeny pomocí odkazů (hypertextů). Odkazy nám umožňují mezi dokumenty vystavenými kdekoliv na webu přecházet. Tomuto provázání se říká hypertext a odkazům hypertextové odkazy. Abychom k vystaveným informacím měli přístup kdykoliv, jsou uloženy na tzv. webových serverech. Jsou to počítače, které pracují neustále a na jejichž discích jsou uloženy stránky jako jednotlivé soubory. Tyto servery na základě požadavků, které jsme zadali, zasílají stránky našemu počítači, a ten je potom zobrazí.

Jak vypadá adresa stránky? V internetu pracuje mnoho serverů a na nich je uložena spousta různých dokumentů. Abychom našli ten, se kterým chceme právě pracovat, má každá stránka svou jednoznačnou adresu (URL). Adresa může vypadat například takto: http://compare.upol.cz/archive/. Je rozdělena do tří částí. První částí jsou znaky http:. Tato písmena označují jazyk (protokol – v tomto případě Hyper Text -2-


Transfer Protocol), kterým se domlouvá náš počítač se serverem (slouží pro přenos WWW stránek). Existují i jiné protokoly, např. ftp:, který se používá pro přenos souborů (File Transfer Protocol). Další část je umístěna mezi // a / (v našem případě compare.upol.cz) a nazývá se doménová adresa. Určuje server, počítač, na kterém je požadovaná stránka vystavena. V této části adresy bývá několik slov oddělených od sebe tečkou. Doménová adresa se čte odzadu. Poslední skupinka znaků označuje zemi, kde se server nachází. V naší adrese se server nachází v České republice. Pro Německo se například používá zkratka de, pro Anglii uk atp. To ale neplatí striktně. Například v USA jsou servery rozděleny podle oblasti působení, proto se v adresách zahraničních (ale i některých našich) stránek setkáme se zkratkami edu (oblast vzdělávání), gov (vládní instituce), com (komerční firmy) a jinými. Druhá část doménové adresy odzadu určuje organizaci, které server patří. V naší ukázce jde o Univerzitu Palackého. Pokud jsou před touto částí ještě nějaké zkratky, většinou odpovídají dalším organizačním celkům instituce, které server patří. V naší ukázce je to Centrum pro srovnávací kulturní studia UP. S částí URL, která je uvedena za lomítkem, se nesetkáme vždy. Pokud je uvedena, pak určuje jméno dokumentu (stránky zapsané na disku serveru) a místo na disku, kde je stránka uložena. Protože stránky jsou psány pomocí jazyka HTML, mají tyto soubory příponu htm. Pokud známe URL stránky, se kterou chceme pracovat, můžeme si ji prohlédnout. Předpokládejme, že máme na prohlížení WWW stránek nainstalován program MS Internet Explorer. Dvojitým kliknutím na ikonu nainstalovaného prohlížeče nastartujeme připojení. Po spuštění programu se objeví jeho okno a v okně se zobrazení nějaká stránka. Pokud nevidíme některou z částí okna (stavový řádek, adresní řádek, panel nástrojů standardní tlačítka), požijeme příslušné příkazy z nabídky Zobrazit.

Systém klient – server Struktura internetu se podobá pavoučí síti, anglicky je také nazývána World Wide Web = celosvětová pavučina. Tato „pavučina“obsahuje dva druhy počítačů – servery a klienty. Servery jsou počítače (systémy), které nesou nějakou informaci nebo poskytují službu v síti internet. Klienty naopak o informace žádají nebo přijímají služby, obvykle je klientem nějaký program běžící na osobním počítači, zpracovávající data poskytovaná serverem. Tento systém je nazýván jednoduše klient – server. Klienti a servery mezi sebou komunikují pomocí tzv. protokolů. Nejčastěji se setkáváme se zkratkou TPC/IP (TPC = Transmission Control Protocol IP= Internet Protocol), což je obecně uváděno jako protokol internetu. další slouží přímo jednotlivým službám internetu. Data jsou přenášena internetem v podobě tzv. parketů, každý parket nese úplnou informaci o místě svého určení, z těchto parketů se pak skládá u klienta například internetová stránka. Pohyb parketů internetem, ale i malý lokálními sítěmi usnadňují různá zařízení, například směrovače (routery). Koncovým zařízením pro připojením k internetu je modem nebo speciální karta (adaptér).

-3-


2. Internetový prohlížeč Prohlížeč a jeho ovládání Aby uživatel viděl na svém počítači WWW stránku tak, jak ji vytvořil autor, musí mít k dispozici program, který dokáže stránku správně zobrazit. Takových programů existuje celá řada. Říká se jim browsery – internetové prohlížeče a mezi nejznámější patří například Microsoft Internet Explorer, NetScape Navigator, Opera či Mozilla. Všechny internetové prohlížeče jsou si svým vzhledem a ovládáním velmi podobné. Jakmile tedy začnete jednou pracovat s internetem pomocí jednoho typu prohlížeče, určitě vám nebude činit potíže začít pracovat s druhým. Co se týká vzhledu, je prohlížeč okno, které v horní části disponuje několika málo prvky pro ovládání stránek a hlavně Adresní řádkem pro zadávání WWW adresy. Ovládání je velmi jednoduché, proto přitahuje i nepočítačovou veřejnost – stačí umět číst a klepat myší na hypertextové odkazy.

Prohlížeč Internet Explorer V následujícím textu bude popsán internetový prohlížeč Internet Explorer. Je to jeden z nejpoužívanějších, ne-li nejpoužívanější prohlížeč vůbec. Jeho popularita je způsobena zejména tím, že je dodáván s operačním systémem Windows, takže uživatelé nemusí do počítače nic dodatečně doinstalovávat. Prohlížení stránky Pro získání stránek z požadovaného serveru napište doménovou adresu takového serveru do políčka Adresa (například www.seznam.cz) a stiskněte tlačítko ENTER. Adresu není nutné psát v plném tvaru, tj. včetně http://. Prohlížeč toto předpokládá a doplní sám. Pokud je spojení s internetem funkční, měly by se po chvilce čekání objevit první informace. K načtení stránky je potřeba určitý čas. Délka načítání jedné stránky závisí na mnoha faktorech: rychlosti resp. propustnosti linky – pokud jste připojeni k internetu, záleží, jak rychlý máte modem a jak kvalitní je telefonní linka; grafické náročnosti dané stránky – pokud stránka obsahuje mnoho velkých obrázků, může její načítání trvat velmi dlouho. Na většině seriózních a profesionálních stránek převažuje text, který je decentně a vhodně doplněn obrázky. Celkový poměr grafiky (obrázků) na stránce je velmi důležitý pro budoucí rychlost načítání stránek; momentální zaneprázdněnost serveru, případně uzlu, na který je server připojen. Někdy trvá načítání internetové stránky neúměrně dlouho, i když máte „očividně“ rychlé spojení a rychlý modem. Je však třeba si uvědomit, že často stahujete informace fyzicky vzdálené i několik desítek tisíc kilometrů. Na takovou vzdálenost se může stát, že „někde na cestě“ je sít internetu „ucpaná“, a tedy částečně neprůchodná. Rovněž je možné, že z konkrétního serveru stahuje informace v jednom okamžiku příliš mnoho uživatelů, než aby tyto požadavky byl server vůbec schopen zvládnout. V takových případech rovněž záleží na době, kdy s internetem pracujete. Při práci s internetem je třeba počítat s určitými časovými prodlevami a hlavně s občasným čekáním u některých stránek. Naštěstí se budují stále výkonnější a rychlejší spoje mezi uzly a servery bývají nahrazovány výkonnějšími stroji. Poznámka: Při práci s internetovým prohlížečem obecně platí, že nejprve se načítají textové informace a až potom obrázky. Díky tornu si předběžně můžete prohlédnout ještě kompletně nenačtenou stránku a rozhodnout se, zda vás zajímá natolik, abyste čekali na načtení zbývajících obrázků. Stránka se načítá... O tom, že se internetová stránka stále načítá, informuje animace v pravé horní části okna prohlížeče. Někdy je to točící se zeměkoule, jindy hvězdná obloha nebo plápolající symbol oken Windows apod. Dokud probíhá animace, není stránka načtena celá. O stavu načítání stránky také -4-


informuje stavový řádek, který najdete ve spodní části okna prohlížeče (v šedém spodním pruhu). Stavový řádek informuje i o konkrétním souboru, který je v daném okamžiku do stránky načítán.

Základní ovládací prvky prohlížeče Ovládání internetového prohlížeče je velmi snadné. K základnímu procházení internetem stačí znát prakticky pouze čtyři tlačítka. Pro „profesionálnější“ práci s internetem ale stojí za to naučit se alespoň základní zbývající funkce Exploreru – určitě se budou hodit. Pozastavení načítání stránky V závislosti na rychlosti sítě, serverů a připojení se stránka může načítat různě dlouho. Někdy již po prvních načtených informacích víte, že na načtení zbytku stránky nemá smysl čekat – je třeba načítání pozastavit. K tomu slouží tlačítko Zastavit. Po jeho stisknutí prohlížeč přestane komunikovat se serverem a na obrazovce zůstane nekompletní stránka. Nyní je možné pracovat s prohlížečem běžným způsobem, tzn. například napsat další adresu. Zpět Hypertextové odkazy vás mohou snadno přemístit na jinou stránku kamkoliv na jiný server na světě. Často se takto můžete „proklikat“ až k úplně jinému tématu a snadno ztratíte přehled o tom, jaká stránka vlastně byla původní. Pro návrat na předchozí stránku proto slouží tlačítko Zpět. Každé další klepnutí vás vrátí zpět o jednu stránku, kterou jste od zapnutí prohlížeče navštívili. Všimněte si malé šipky směřující dolů u pravé části tlačítka Zpět. Klepnete-li na ni, prohlížeč zobrazí nabídku všech stránek, které jste od jeho spuštění navštívili. Pouhým klepnutím na některou z nich ji přímo aktivujete. Snadno se tak můžete dostat zpět například o deset stránek a „ušetříte“ mnohonásobné klepání na Zpět. Vpřed Pokud jste použili tlačítko Zpět (viz předchozí odstavec) a chcete se znovu podívat na stránku, ze které jste se vrátili tlačítkem Zpět, použijete k tomu tlačítko Vpřed. Rovněž u tlačítka Vpřed si všimněte malé šipky směřující dolů. Klepnete-li na ni, prohlížeč zobrazí nabídku všech stránek, ze kterých jste byli vráceni tlačítkem Zpět. Pouhým klepnutím na některou z nabídnutých adres ji přímo aktivujete. Snadno se tak můžete dostat na již navštívené stránky, ze kterých jste „odešli“ tlačítkem Zpět. Poznámka: Prostřednictvím tlačítek Zpět a Vpřed se můžete libovolně pohybovat po stránkách, které jste již navštívili. Těmito tlačítky se nikdy nedostanete na nové nebo dosud nenavštívené stránky. Vždy se s nimi lze pohybovat pouze na stránkách, které jste navštívili od posledního spuštění prohlížeče. Aktualizovat (Reload) Mají-li být stránky užitečné, musí být průběžně aktualizovány. Je jasné, že prezentační stránku určité firmy stačí aktualizovat jednou za měsíc, zatímco některé elektronické noviny na internetu jsou aktualizovány každých deset minut. Pokud nějakou stránku načtete z internetu, zůstane její načtená podoba v prohlížeči tak dlouho, dokud buď nenačtete jinou stránku, nebo dokud prohlížeč nezavřete. Pokud ovšem prohlížíte nějakou stránku, o které víte, že se během prohlížení změnil její obsah (např. stránky obsahující obrázky z webové kamery), je potřeba ji načíst znovu. K tomu je určeno tlačítko Obnovit (někdy nazvané Reload). Způsobí, že prohlížeč znovu a aktuálně načte a zobrazí celou stránku včetně obrázků a dalších prvků. Chcete-li mít stoprocentní jistotu, že stránka, kterou prohlížíte, je skutečně poslední aktuální verzí, klepněte na Obnovit (Reload). Tip: Pokud se znovu podíváte na jednu a tutéž stránku v krátkém časovém intervalu (například za hodinu nebo na druhý den), zjistíte, že se stránka načte podstatně rychleji, než když jste na ní byli poprvé. Je to proto, že po načtení se textové informace a některé obrázky každé načtené stránky nějakou dobu uchovává v počítači v takzvané cash paměti (v podstatě je to jeden adresář na disku). -5-


Tato služba má sloužit k tomu, abyste stále nenačítali do počítače jedna a tatáž data (obrázky a texty) ze stránek, které navštěvujete často – načítat se budou vždy pouze změněné informace. Jednou za určitou dobu (např. 14 dní) se však celá „paměť‘ smaže a veškeré informace se stejně musí načíst znovu (dobu je možno nastavit). Domů V prohlížeči lze nastavit jednu stránku, která je takzvaně „domovská“ nebo chcete-li výchozí. Obvykle se jedná o vlastní stránku uživatele, o nějaký vyhledávač nebo prostě o oblíbenou či často navštěvovanou stránku. Stránka, která byla v prohlížeči označena jako „domovská“, se začne načítat okamžitě po spuštění prohlížeče a zároveň se přiřadí k tlačítku Domů. Pokud kdykoliv v průběhu práce s prohlížečem klepnete na tlačítko Domů, začne prohlížeč načítat a zobrazovat tuto „domovskou“ stránku. Toto tlačítko má význam hlavně u intranetových sítí, kde administrátor nastaví, aby každý uživatel po spuštění prohlížeče viděl stránku školy nebo „své“ organizace (například s horkými novinkami apod.). Jak se „domovská“ internetová stránka nastavuje, se dozvíte v části o nastavení internetového prohlížeče. Tisk Častým požadavkem na stránku staženou z internetu je možnost jejího vytištění. Pro tisk aktuální stránky není nic jednoduššího než stisknout tlačítko Tisk. Aktuální zobrazená stránka bude vytištěna na výchozí nastavenou tiskárnu. Pokud před tiskem potřebujete nastavit parametry tiskárny nebo přesněji nadefinovat způsob tisku, je výhodnější klepnout na položku Soubor v hlavní nabídce prohlížeče a následně na položku Tisk. Poznámka: Mnoho stránek na internetu se skládá z takzvaných rámů (frames). Rám (frame, čti ‚frejm‘) je vodorovná nebo svislá část stránky která je určitým způsobem oddělena od zbytku stránky. Vizuálně je rám těžko odhadnutelný – často se vyskytuje na stránkách, kde například v levé části jsou odkazy (připomínající nabídku) a ve zbývající části stránky je hlavní náplň stránky. V souvislosti s tiskem jsou rámy nepohodlné proto, že je nelze všechny dohromady snadno vytisknout. Jinými slovy – to, co vidíte na obrazovce, zřejmě nebude přesně tak vypadat na papíře.

-6-


3. Vyhledávání v Internetu Odhad adresy První cestou, jak na internetu najít požadované stránky, je odhadnout jejich internetovou adresu. Pravidla, podle kterých se řídí tvorba internetových adres, již známe, takže jen pro zopakování: Na začátek adresy přijde tradiční www, doprostřed název toho, co hledáme a nakonec vrcholová doména, nejčastěji. cz nebo. com. Nesmíme zapomenout, že internetové adresy jsou bez českých znaků (bez diakritických znamének) a bez mezer. Takto utvořenou adresu vepíšeme do adresního řádku a stiskneme klávesu Enter. Příklady: www.hrad.cz – adresa pražského hradu (sídla prezidenta) www.telecom.cz – adresa Českého telecomu www.auto.cz – adresa serveru specializovaného na motoristické informace www.ford.com – adresa automobilky Ford ve Spojených státech (jakou adresu by měla v ČR?) www.ferrari.it – adresa oficiálních stránek o vozech Ferrari www.champagne.fr – adresa stránek o šampaňském (o celé vinařské oblasti ve Francii) www.mercedes-benz.de – adresa stránek o koncernu Mercedes

Vyhledávací centrály Může se stát, že na odvozené adrese není to, co hledáme, nebo že jsme vytvořili neexistující adresu. Pak je třeba využít speciální servery, tzv. Vyhledávací centrály. Příklady některých českých a celosvětových vyhledávačů www.seznam.cz www.atlas.cz www.centrum.cz najdi.to www.quick.cz www.redbox.cz www.yahoo.com www.altavista.com www.excite.com www.lycos.com www.footboot.com GoTo.com Příklady některých regionálních vyhledávačů www.yahoo.de www.yahoo.fr Na těchto centrálách můžeme vyhledávat dvěma základními způsoby. Ukážeme si to například na serveru Centrum.cz, který je jedním z nejmladších českých vyhledávačů. Když si na monitoru zobrazíme hlavní stránku Centra (www.centrum.cz), uvidíme pod názvem centrály a reklamním proužkem vyhledávací políčko a pod ním katalog.

Vyhledávání pomocí katalogu Tento katalog obsahuje jednotlivé internetové stránky roztříděné podle obsahu do kategorií. Kategorie můžeme využít v případě, že hledáme internetové stránky stejného nebo podobného obsahu. Potom postupujeme od obecné kategorie do konkrétních podsekcí, až dostaneme seznam odkazů na stránky, které odpovídají požadovanému obsahu.

-7-


Vyhledávání pomocí klíčových slov Druhým způsobem vyhledávání na centrálách a také na Centru je zadání klíčového slova. Klíčové slovo se zadává do vyhledávacího políčka, které má každá centrála v horní části stránky. Do hledacího políčka napíšeme výraz, který pokud možno co nejvíce vystihuje podstatu hledaných informací. Může to být i více slov nebo slovní spojení. Mezi jednotlivá slova můžeme vkládat spojovací znaky - operátory, o jejichž přesném použití se lze dočíst v nápovědě každého vyhledávače. Většina vyhledávacích centrál, ať už se jedná o české, které prohledávají primárně český internet, nebo celosvětové, umožňuje oba dva způsoby vyhledávání, obsahuje katalog a zároveň lze prohledávat databázi zadáváním dotazů. Pro úplnost je třeba centrály rozdělit na dva základní typy, a to na katalogy a centrály databázového typu. V katalogových vyhledávačích nalézáme informace již roztříděné do kategorií, které usnadňují pohyb a orientaci. Majitelé stránek si je musí do těchto katalogů zaregistrovat pomocí formuláře a sami určí katalog, o které stránky zařazeny spolu s popisným textem. Protože však nikdo nedokáže zaregistrovat své stránky na všechny vyhledávače, mohou nám jednotlivé centrály poskytnout různé výsledky vyhledávání. Druhou variantou jsou centrály databázového typu. Do nich se není třeba registrovat, protože prohledávají internet samy pomocí tzv. robotů, které postupně procházejí nové stránky a ukládají si o nich potřebné údaje do databáze (indexují je). I zde však existuje možnost, jak centrálu navést na vaše stránky pomocí zadání URL. V těchto centrálách nejsou údaje o jednotlivých stránkách tříděny do kategorií, hledá se pomocí klíčového slova, centrála prohledá celou svoji databázi stránek slovo od slova a zobrazí výsledek. Nevýhodou může být obrovské množství vyhledaných stránek, např. stovky tisíců, které není nikdo schopen prohlédnout. V tomto případě je vhodnější zadat složitější dotaz. Pro režim složených dotazů se používají různé operátory, např. AND (a současně), OR (nebo), NOT (ne), dále závorky nebo uvozovky, někdy také operátor NEAR (podobného významu). Vždy však záleží na tom, zda daná centrála operátory podporuje, a v tom pomůže nápověda.

Pět příkladů použití českých vyhledávacích centrál Prvních pět příkladů ukazuje použití centrály Centrum.cz v několika situacích z běžného života. Centrálu Centrum.cz najdeme na internetové adrese www.centrum.cz. Dotaz č. 1: Najděte pronájem bytu v Praze a okolí. Začneme tím, že do vyhledávacího políčka vypíšeme dotaz: Pronájem bytu Praha a okolí – dotaz můžeme zadávat s českými znaky a mezerami, protože centrála hledá klíčová slova v českých dokumentech, na českých stránkách. Klikneme na tlačítko Hledat a dostaneme seznam výsledků vyhledávání. Zvolíme třeba Atlas reality nebo 1. Profi reality a podíváme se na aktuální nabídky pronájmů podle námi zadaných požadavků. Dotaz č. 2: Najděte stavební firmu na úpravu domku. Zde zvolíme kategorii Obchody a služby, sekce stavebnictví a dále budeme postupovat do podsekce Stavební firmy. V horní části vidíme cestu, kterou jsme prošli až k této podsekci a v odkazech se zobrazí dlouhý seznam firem, ze kterých si vybereme tu, jejíž nabídka nejlépe odpovídá našim požadavkům. Dotaz č. 3: Devizové kurzy. Zkusíme do vyhledávacího políčka zadat dotaz: Devizové kurzy. Výsledkem vyhledávání je nejdříve seznam pěti různých kategorií, kde se vyskytuje klíčové slovo kurzy, odpovídající je samozřejmě kategorie Finance a bankovnictví. Můžeme se ale rovnou podívat níže do odkazů, ke už se nám nabízí několik možných stránek s aktuálními kurzy. Asi nejvhodnější bude zvolit stránky České národní banky. Kliknutím na odkaz se dostaneme na hlavní stránku ČNB, na internetové adrese www.cnb.cz. Vpravo již vidíme volbu: Kurzy devizového trhu – aktuální (archiv). -8-


Dotaz č. 4: Mapy (Praha, Brno, Ostrava). Potřebujeme-li mapu některého konkrétního města, můžeme zadat jako klíčová slova mapa a požadované město. Pokud ovšem potřebujeme rychle mapu Prahy, Brna čí celé ČR, je zde nejrychlejší cestou úvaha – adresa bude jistě www.mapy.cz. Druhou možností je podívat se do kategorií. Mapy nalezneme v kategorii Cestování – Atlasy a mapy. Zde jsou však nejen mapy internetové, ale i nabídky map a atlasů v tištěné podobě. Dotaz č. 5: Koupě auta Rozhodneme-li se pro koupi auta, můžeme si nejdříve na internetu vybrat či porovnat různé nabídky a pak si teprve vůz koupit nebo objednat. Jednou z možností je navštívit stránky autorizovaných dealerů jednotlivých značek: www.ford.cz, www.renault.cz, www.honda.cz, www.peugeot.cz, www.tatra.cz, www.mercedesbenz.cz, www.audi.cz, www.bmw.cz, www.porsche.cz, a mnohé další. Své stránky má samozřejmě i česká Škoda – www.skoda-auto.cz, kde jsou nejen informace, ale také obchod s novými i ojetými vozy a další speciální nabídky. Pokud bychom chtěli nalézt opravdu všechno, co je o autech na českém internetu, stačí použít jednoduché klíčové slovo – auto. Dostaneme více než tisíc odkazů v pěti kategoriích. To je velmi mnoho odkazů, proto je vhodné dotaz zpřesnit, přidat např. značku, popřípadě typové označení vozu. Pokud je vámi hledaná informace na internetu k dispozici, centrály nám ji pomohou nalézt.

Pět příkladů vyhledávání na světovém internetu Použijeme centrálu Yahoo.com na adrese www.yahoo.com Dotaz č. 1: Jaké bude počasí na dovolené ve Španělsku. Nejdříve si musíme uvědomit, že budeme používat americkou vyhledávací centrálu, takže je vhodné ji nepoužívat pro prohledávání českého internetu, ale celosvětově. S tím souvisí zadávání dotazů – nejrozšířenější komunikačním jazykem internetu je angličtina, a proto budeme používat převážně anglické výrazy. Počasí je anglicky Weather, můžeme toto slovo použít jako klíčové, ale dostali bychom příliš mnoho výsledků vyhledávání, slovo počasí je velmi obecné. Když se však podíváme na vstupní stránku Yahoo, vidíme pod vyhledávacím okénkem tři řádky odkazů. Jedním z nich je Weather – speciální stránky Yahoo věnované počasí na celé Zemi. Klikneme na tento odkaz a dostaneme se na samostatnou sekci o počasí. Nyní si musíme vybrat oblast, jejíž počasí nás zajímá. Španělsko je v Evropě, první krok bude Evropa (Europe), dále zvolíme Španělsko (Spain). Ve Španělsku jistě pojedeme do určitého místa, například do Barcelony. Zvolíme odkaz Barcelona a okamžitě vidíme počasí, jaké tam bude dnes a jaké je předpovídáno na další dny. Yahoo Weather nabízí také satelitní snímky s předpověďmi počasí na vzdálenější období, sněhové podmínky a podobně. Dotaz č. 2: Život a dílo W. Shakespeara. V tomto případě bude nejrychlejší cestou zvolit klíčové slovo: Shakespeare. Centrála Yahoo najde celou řadu odpovídajících odkazů. Nejdříve však zobrazí možné kategorie na výběr. První kategorie nás zavede do podsekcí Literatura – Autoři. Tento odkaz zvolíme a opět získáme celou řadu podsekcí i seznam nejnavštěvovanějších stránek. Stránka pod názvem Shakespeare Web může být naším cílem. Kliknutí na odkaz nás zavede na stránky na adrese www. shakespeare. com, kde je mnoho informací o tomto autorovi, jeho životě a díle.

-9-


Dotaz č. 3: Objednávka pokoje v hotelu v Marseille V tomto případě můžeme použít buď americké Yahoo, nebo Yahoo francouzské na adrese www.yahoo.fr. Ukážeme si vyhledání hotelu přes Yahoo.com. I zde bude nejjednodušší použít klíčová slova: accommodation Marseille. Kategorie Lodging nám nabídne pouze tři hotely, podíváme se tedy na další webovské odkazy – tlačítko Go To Web Pages Matches. Nyní máme na výběr 1620 odkazů, bude třeba projít více odkazů, než najdeme vhodný hotel. Můžeme začít od prvního odkazu, ale například druhý vypadá zajímavě. Na tomto serveru jsou některé vybrané hotely. Podobně další odkazy povedou na seznamy hotelů v různých cenových úrovních. Dotaz č. 4: Výsledky NHL Tento úkol by měl být jednoduchý. Opět stačí prostá úvaha: NHL má jistě své oficiální stránky na snadno zapamatovatelné adrese, takže www.nhl.com. Pro zjištění aktuálních výsledků jednotlivých divizí použijeme odkaz Standings vlevo nahoře v navigačním menu a zobrazí se tabulka s výsledky. Dotaz č. 5: Kdy bude příští zatmění Měsíce? Opět budeme potřebovat klíčová slova v angličtině. Pokud nedokážeme přeložit slovo „zatmění“, může nám pomoci slovník na internetu, například na centrále Atlas: slovnik.atlas.cz. Hledané slovo je „zatmění“, použitý slovník česko-anglický a výsledkem je slovo „eclipse“, zatmění měsíce potom „lunar eclipse“. Klíčová slova vepíšeme do vyhledávacího políčka na Yahoo a dáme Search. Zobrazí se dlouhý seznam kategorií a odkazů, jak je na Yahoo obvyklé. Většina odkazů vede na zatmění Měsíce, ke kterým již došlo, ale ne některých stránkách bude i prognóza do budoucna. V sekci věnované zatměním Měsíce je jeden vhodný odkaz. Podíváme se na stránky podrobně popisující zatmění v lednu 2000. Tyto stránky jsou pod patronací NASA, jejich údaje můžeme považovat za spolehlivé. při pozorném čtení objevíme také kalendář budoucích zatmění.

Portály S vyhledávacími centrálami je spojen termín portál. Co to vlastně je „portál“? Portál můžeme chápat ve smyslu vstupní brány do internetu. Aby se některá vyhledávací centrála mohla stát portálem, nestačí jen poskytovat základní vyhledávací služby. Musí rozšířit svoji nabídku a další služby pro uživatele, z nichž většina by měla být zcela zdarma. Účelem je udržet návštěvníka na stránkách serveru co nejdéle, aby si zvykl pracovat právě s danou centrálou, aby si ji uzpůsobil podle svých představ, aby se na ni vždycky vracel a z ní vždycky vstupoval na internet -tedy byla pro něj branou - a v neposlední řadě aby shlédl co nejvíce reklam. Můžeme si to ukázat třeba v případě Atlasu, na adrese www.atlas.cz. Podíváme-li se na vstupní stránku Atlasu, vidíme v pravé části vyhledávací políčko a pod ním seznam kategorií. To je ona základní vyhledávací část. Nad hledacím políčkem je nezbytný reklamní proužek, můžete si všimnout, že na jedné stránce se jich střídá několik, při dalším načtení se obvykle objeví jiný. Na horní liště jsou tři základní hesla: MujATLAS, MujWEB, MujMAIL. První odkaz vede na stránku, kde si můžeme vytvořit svoji vlastní podobu Atlasu, personalizovat si jej. Vstupní stránku si upravíme tak, aby se nám zobrazovaly námi používané kategorie, přístup k e-mailu, denní zprávy a další možnosti. K takovéto vlastní úpravě však musíme projít registrací uživatele. MujWEB je služba, kde si každý může vytvořit svoji vlastní prezentaci – internetovou stránku. Tato prezentace může být libovolně velká a nic nestojí. Zde naleznete také návod, jak na to, aby vaše stránky byly opravdu funkční. Součástí této stránky jsou i aktuální informace pro majitele osobních stránek.

- 10 -


Třetím odkazem je MujMAIL. Z názvu je jasné, že se jedná o přístup k e-mailovým schránkám. Tato e-mailová služba je webovská a bezplatná. Stačí se zaregistrovat a začít s elektronickou komunikací. Možnost zdarma si zřídit schránku elektronické pošty a vlastní webovskou prezentaci je jedním ze základních znaků portálu. Chceme-li využívat Atlas jako základ naší práce, můžeme si jej zvolit za výchozí stránku jednoduchým kliknutím na odkaz: jako domácí stránka. Nyní se podíváme vlevo na hlavní stránce na dlouhý seznam odkazů, které nám pomohou urychlit orientaci. Například hledání v mapách, inzerování na internetu nebo nákupu přes internet. Pokud by nám to ještě nestačilo, dole na stránce jsou tři řádky odkazů, které uspokojí snad každého. Zkusíme odkaz Čas: Atlas se podívá na čas vašeho počítače, na svůj nastavený čas a vypíše rozdíl. Nabídne také možnost upravit čas vašeho počítače podle jeho standardu. Nechybějí ani odkazy na další informace. Atlas tedy můžeme považovat za český portál vzhledem k rozmanitosti služeb, které uživatelům nabízí. Podobně jako Atlas začíná být portálem také Centrum, které jsme si představili mezi vyhledávači, rozsah služeb je však zatím menší a nenabízí možnost umístění vlastních stránek. Ve světovém internetu je samozřejmě také k využití řada portálů, můžeme jmenovat například Yahoo! Vedle uvedených centrál se rozvíjejí také další, zcela nové portály. Jedním z nich je QUICK. CZ, který si zde stručně představíme. Quick je opravdovým portálem, protože nabízí službu zřízení vlastní e-mailové schránky, umístění internetové prezentace a další služby, jako podrobné zpravodajství, počasí nebo trochu zábavy. Na vstupní stránce vidíme nejen klasické políčko pro rychlé hledání pomocí klíčových slov a katalog, ale také rozsáhlý systém navigace v několika úrovních. Hlavní úroveň je věnována službám WWW a Mail, Hledání, Zpravodajství a Registraci. Vytvoření poštovní schránky na Quicku je snadné a rychlé, zvolíme-li registraci, na jediné stránce vyplníme potřebné údaje a nová schránka je zřízena. Heslo nám pak slouží pro přístup i k dalším službám, například přidání vlastní webovské prezentace. Jak na to, se dozvíme v podrobné nápovědě. Druhá úroveň navigace obsahuje podrobně zpracované sekce, jako například aktuální zpravodajství. Další sekcí portálu Quick je počasí včetně předpovědi a zajímavostí. Pokud bychom chtěli někomu udělat radost prostřednictvím Internetu, i k tomu můžeme použít centrálu Quick, a to buď pro zaslání pohlednice nebo vtipu. QUICK. CZ je novým portálem, který se stále rozvíjí a připravuje další nové a zajímavé služby pro uživatele Internetu, kteří mu budou dávat přednost právě díky všestrannosti nabízených služeb.

- 11 -


4. Historie a oblíbené položky Historie Při práci s internetem se může stát, že si potřebujeme zobrazit stránku, kterou jsme si prohlíželi nedávno, ale jejíž URL jsme zapomněli. Program nám pomůže i v tomto případě. Pokud si chceme načíst stránku, jejíž URL jsme zadávali nedávno, můžeme využít seznamu, který je schován v rozbalovacím seznamu řádku Adresa. Po kliknutí na rozbalovací šipku na konci řádku Adresa se zobrazí seznam adres. Z něj si tu svou můžeme vybrat kliknutím. Prohlížeč si zaznamenává adresy stránek, které jsme navštívili, a čas, kdy jsme s nimi pracovali. Pokud si chceme zobrazit seznam, který si program vytvořil, klikneme na tlačítko Historie v panelu nástrojů. V levé části okna programu se objeví šedý pruh – panel historie. V něm jsou stránky členěny po dnech a týdnech. V seznamu kliknutím zvolíme příslušný týden, den a v něm URL stránky, se kterou chceme pracovat. Jaké časové období si program pamatuje, určíme v dialogovém okně, které se zobrazí po výběru příkazu Možnosti sítě Internet z nabídky Úpravy. V dolní části dialogového okna na kartě Obecné je textové okénko Kolik dní ponechat ve složce. Sem napíšeme počet dní pro uschování historie. Protože panel historie zabírá poměrně dost místa, schováme ho po volbě adresy dalším kliknutím na tlačítko Historie v panelu nástrojů.

Oblíbené položky Pokud budeme s internetem pracovat častěji, vytvoříme si skupinu stránek, které navštěvujeme pravidelně. Abychom si jejich adresy nemuseli pamatovat, můžeme si jejich URL přidat do skupiny Oblíbené položky. Adresy oblíbených položek si pak můžeme zobrazit v nabídce Oblíbené nebo v panelu Oblíbené, který si zobrazíme kliknutím na tlačítko Oblíbené v panelu nástrojů. Stránku, stejně jako u historie, zobrazíme kliknutím na její adresu. Aktivní stránku si mezi oblíbené položky přidáme pomocí příkazu Přidat k oblíbeným položkám, který najdeme v místní nabídce zobrazené stránky nebo v nabídce Oblíbené. V dialogovém okně necháme zvolenu první z nabízených možností, zkontrolujeme název, pod kterým stránku najdeme později v seznamu, případně zadáme nový a akci potvrdíme OK. Oblíbené stránky můžeme organizovat do složek, stejně jako organizujeme soubory na discích. Pokud chceme odkaz uložit do nějaké vhodné skupiny stránek (složky), použijeme v dialogovém okně Přidat oblíbenou položku tlačítko Vytvořit. V rozšířeném okně otevřeme kliknutím vhodnou složku a odkaz do ní přidáme tlačítkem OK. Nenalezneme-li při přidávání stránky vhodnou skupinu, ke které bychom adresu aktivní stránky přidali, můžeme si ji vytvořit kliknutím na tlačítko Nová složka. Oblíbené položky můžeme organizovat i později, použijeme-li v nabídce Oblíbené příkaz Uspořádat položky. V dialogovém okně můžeme uschované odkazy přesouvat mezi složkami, přejmenovávat je, případně nepotřebné odstraňovat podobně jako v programu Průzkumník.

- 12 -


5. Konfigurace internetového prohlížeče Nastavení Internet Exploreru V následujících odstavcích probereme konfiguraci internetového prohlížeče Internet Explorer. Je samozřejmě jasné, že ostatní internetové prohlížeče se budou konfigurovat odlišněji, ale Internet Explorer je dodáván spolu s Windows, a je tedy nejrozšířenější. Téměř veškerá konfigurace prohlížeče probíhá v okně Možnosti internetu, do kterého se dostanete klepnutím na položku Nástroje v hlavní nabídce a poté na položku Možnosti internetu v zobrazené podnabídce. V následujícím textu se samozřejmě nebudeme zabývat všemi parametry, které je možné v Explorer nakonfigurovat, ale pouze nejčastěji upravovanými položkami.

Záložka Obecné Záložka Obecné obsahuje celou řadu parametrů, z nichž nejdůležitější jsou následující. Adresa Zde můžete nastavit, jaká stránka bude pro prohlížeč výchozí (domovská). Výchozí stránkou se rozumí taková, která se aktivuje ihned po spuštění prohlížeče nebo v okamžiku, kdy v prohlížeči klepnete na ikonu domečku. Chcete-li určitou stránku nastavit jako výchozí, doplňte její adresu a dole klepněte na tlačítko Použít. Dočasné soubory Při práci s internetem si prohlížeč ukládá celou řadu informací a pomocných souborů, které pro uživatele nikde nejsou vidět. Slouží pouze pro Interní potřebu prohlížeče, například proto, aby se stále stejné obrázky na často navštěvovaných stránkách nenačítaly pořád dokola. Je jasné, že po určité době zabírají takové informace nezanedbatelné místo (i když při dnešních kapacitách HDD o nic nejde). Chcete-li takové soubory z disku odstranit, klepněte na tlačítko Odstranit soubory. Historie Veškeré Internetové adresy, které pomocí internetového prohlížeče navštívíte, se ukládají do databáze prohlížeče. To proto, že pokud si kdykoliv v budoucnu vzpomenete, že byste se potřebovali podívat na adresu, na které jste byli cca před několika dny, můžete tak učinit, aniž byste ji museu dlouho hledat. V této nabídce máte možnost zvolit, kolik dní si má prohlížeč pamatovat vaše navštívené adresy. Navíc pomocí tlačítka Vymazat historii bude kompletní databáze navštívených adres Jednorázově vymazána. Tlačítko Barvy… Umožňuje nadefinovat barvy textu a barvy hypertextových odkazů na stránkách (ten je standardně modrý a podtržený). Vřele ale doporučuji toto nastavení ponechat tak, jak je, a to z několika důvodů. Jednak tvůrci internetových stránek sami pomocí příkazů nastavují barvy na stránce, a jednak původní nastavení používá naprostá většina lidí pracujících s prohlížečem Explorer. Tlačítko Písma… Pro toto tlačítko platí v podstatě totéž jako pro barvy. Opět můžete nastavit na stránce takové základní písmo, jaké uznáte za vhodné. Ale jednak za vás tuto skutečnost udělají tvůrci stránek, kteří nastaví vlastní písmo, a jednak je nastaveno písmo Times New Roman, které je považováno za standardně výchozí u všech stránek. Záložka Zabezpečení Jak už sám název napovídá, záložka Zabezpečení je zaměřena na nastavení bezpečnosti internetového prohlížeče. To je velmi důležitá věc. Vždyť v současné době je většina internetových stránek programována ve skriptech, tedy nejsou to pouhé HTML kódy, ale obvykle složité java - 13 -


skripty (tedy v podstatě jakési podprogramy). To mimo jiné znamená, že tyto stránky jsou spuštěny a běží přímo v internetovém prohlížeči. Pokud by ale na některé stránce byl skript, který by například měl za úkol oskenovat obsah disku a poslat jej po internetu na server, nebyl by to při špatném zabezpečení problém. Samozřejmě Internet Explorer s takovou variantou počítá a má v sobě zabudované mechanismy zabezpečení, které by nic takového nedovolily, anebo dovolily pouze s výslovným souhlasem uživatele. Na záložce Zabezpečení klepněte na tlačítko Vlastní úroveň. Tím se dostanete do detailního konfiguračního okna, kde v oblasti zabezpečení můžete nastavit skutečně celou řadu parametrů do nejmenších detailů. Z celé řady ovládacích prvků, které jsou v okně Nastavení zabezpečení k dispozici, jsou důležité zejména tyto. Povolení jazyka Java – nastavuje zabezpečení jazyka Java. Pokud klepnete na Vlastní, můžete nastavit zabezpečení opravdu detailně. Ovládací prvky ActiveX – zde je důležité nastavení zejména Inicializovat a skriptovat ovládací prvky. V dalším výčtu pak doporučuji věnovat pozornost volbám Odesílat nezašifrovaná formulářová data a skriptování apletů v jazyce Java. Okno Nastavení zabezpečení obsahuje obrovské množství prvků, pomocí nichž je možné zabezpečení detailně nastavit. Abyste nemuseli procházet celou škálou prvků, můžete zvolit jednu z přednastavených úrovní zabezpečení. Okno nabízí také jednu ze tři přednastavených úrovní zabezpečení. Nemusíte tak složitě procházet spoustou nabídek – stačí zvolit jednu z nich a případně potřebné parametry dokonfigurovat.

Záložka Programy Prostřednictvím záložky Programy můžete nastavit, jaké programy se budou používat pro jednotlivé operace, a to nejen v rámci Internet Exploreru. Například pokud v Internet Exploreru klepnete pravým tlačítkem myši na internetovou stránku a v otevřené nabídce zvolíte položku Zobrazit zdrojový kód, otevře se stránka v určitém programu. Který program to bude, můžete nastavit právě zde (na obrázku je to program Poznámkový blok). Pokud používáte programový balík MS Office, doplní se do odpovídajících položek jeho produkty automaticky.

Záložka Upřesnit Záložka Upřesnit slouží především pro nastavení pracovních parametrů internetového prohlížeče Explorer, které mohou usnadnit jeho používání. Vyskytují se zde rovněž některé parametry týkající se zabezpečení. Možná je trochu nepochopitelné, proč se takové volby nachází právě zde, nebol nejeden uživatel by je čekal spíše na záložce Zabezpečení. Za zmínku stojí následující položky: Zobrazovat obrázky. Tato volba umožňuje zamezit zobrazování, a tedy i načítání obrázků. Je potřebná tehdy, pokud máte příliš pomalé připojení k internetu a obrázky pro vás momentálně nejsou důležité. Vypnutím obrázků se rychlost načítání stránky zněkolikanásobí. Podtrhávat odkazy. Je-li tato volba neaktivní, znamená to, že hypertextové odkazy na internetových stránkách nebudou podtrhávány (standardně podtrženy jsou). Důležité je rovněž nastavení v části Bezpečnost, kde doporučujeme mít zatržené volby Kontrolovat odvolání certifikátů vydavatele a Upozorňovat na neplatné certifikáty serverů.

Záložka Obsah Záložka Obsah je rozdělena na tři oblasti. První je Poradce hodnocením obsahu. Jedná se o zajímavou funkci, jež dokáže regulovat, které stránky se budou v prohlížeči zobrazovat, a které nikoliv. Lze například vytvořit seznam internetových adres, které když do prohlížeče napíšete, nebudou záměrně zobrazeny – přístup k nim bude zamítnut. Stejně tak lze vytvořit omezení na stránky týkající se násilí, sexuálních aktivit, servery se slangovými a vulgárními výrazy a podobně. Rovněž lze vytvořit seznam stránek, které se zaručeně zobrazí, ať obsahují cokoliv. Uprostřed záložky obsah je definice tzv. certifikátů. Certifikáty jsou „speciální klíče“, které můžete získat od certifikační autority. Prostřednictvím těchto klíčů je možné se dostat na stránky, - 14 -


kam by to bez certifikátů možné nebylo. Klasickým příkladem je elektronické bankovnictví. Prostřednictvím tlačítka Certifikáty lze jednotlivé certifikáty prohlížet, importovat, exportovat apod. Poslední volbou, která stojí za zmínku na záložce Obsah, je Automatické dokončování. Při práci s prohlížečem jste si možná všimli, že si pamatuje adresy, které jste již jednou napsali. Chcete-li je psát znovu, stačí napsat do dialogu Adresa pouze začátek. Prohlížeč už zbytek adresy dokončí. Bližší nastavení této funkce je možné právě po stisknutí tlačítka Automatické dokončování. Automaticky doplňovat se totiž mohou nejen názvy adres, ale i formuláře, uživatelská jména atd. Ve spodní části okna rovněž naleznete dvě tlačítka. Tlačítko Vymazat formuláře způsobí vymazání všech uložených informaci z dialogů. Tlačítkem Vymazat hesla pak vymažete automaticky uložená hesla ve formulářích. Poznámka: Z bezpečnostních důvodů doporučujeme zásadně automaticky NEukládat hesla do prohlížeče. Nikdy totiž nevíte, kdy se (byť jen náhodou) kdokoliv cizí dostane k vašemu počítači. To platí dvojnásob v případě, že pracujete u počítače v počítačové učebně či internetové kavárně. Není totiž nic jednoduššího než si sednout za počítač „plný hesel“ a brouzdat například po cizích e-mailech.

- 15 -


6. Elektronická pošta E-mail aneb internetová komunik@ce V předchozích částech kurzu byl internet představen jako významná informační superdálnice. Internet ale velmi výrazně slouží pro komunikaci, přičemž jednoznačně nejpoužívanějším komunikačním prvkem je e-mail. Význam slova e-mail lze přeložit jako elektronická pošta. Na rozdíl od běžných komunikačních prostředků (telefon, fax, pošta) je komunikace prostřednictvím e-mailu levná, rychlá a pružná. Vždyť doručit dopis do několika sekund na vzdálenost tisíce kilometrů asi žádná „papírová“ pošta nezvládne.

E-mailová schránka a adresa Každý, kdo potřebuje komunikovat e-mailem, musí mít zřízenu svoji e-mailovou schránku. E-mailová schránka je malý prostor na disku serveru, kam se uživateli dočasně ukládá příchozí pošta a odkud uživatel posílá odchozí poštu. K této schránce pak může přistupovat z počítače přes software, který umožňuje číst a odesílat elektronickou poštu (např. Microsoft Outlook). Každá e-mailová schránka musí mít e-mailovou adresu. To proto, aby bylo možné do schránky posílat e-maily. E-mailová adresa je vlastně podobná adrese skutečné, ale namísto města, ulice, PSČ a jiných standardních údajů slouží jako identifikátor odesílatele a příjemce jeden jediný údaj, a to právě e-mailová adresa.

[email protected] E-mailová adresa je složena ze dvou částí, které rozděluje tzv. „zavináč“ @. Část vpravo od zavináče určuje server, na kterém je schránka zřízena. Máte-li například schránku na serveru post.cz, pak za zavináčem vpravo bude post.cz. Naopak část od zavináče vlevo může být jakýkoliv zatím neobsazený text, resp. vlastní název schránky. Je úplně jedno, jaký text to bude. Musí se však skládat pouze z písmen anglické abecedy, tzn. nesmí obsahovat háčky, čárky, mezery apod. Snahou každého uživatele je, aby jeho e-mailová schránka byla pokud možno co nejkratší a snadno zapamatovatelná. Většinou se názvy e-mailů (tj. text od zavináče vlevo) skládají ze jména a příjmení, případně zkratky jména, přezdívky, funkce apod. Volba adresy je pro další komunikaci velmi důležitá. Nechcete-li „strhat“ vaše přátele psaním příliš dlouhé adresy, zvažte její podobu při vytváření. Pokud by měl například pan Ing. Martin Adamec z Prahy zřídit e-mailovou schránku na serveru www.centrum.cz, má neomezené možnosti. Pouze některé jsou však vhodné. Například: [email protected] — ukázka nevhodného e-mailu, [email protected] nebo [email protected] – ukázka vhodného e-mailu. A jak to, že e-mail najde v celém obrovském internetu spolehlivě svého adresáta mezi miliony ostatních e-mailů? Princip vychází z předchozího popisu e-mailové adresy. Pokud někomu pošlete e-mail, ten „putuje“ internetem a hledá nejprve server, který je v e-mailové adrese uveden za zavináčem vpravo. Jakmile najde server, pak uvnitř něj hledá podle části od zavináče vlevo konkrétní poštovní přihrádku.

Struktura e-mailu: Každý e-mail má pevnou strukturu, která je neměnná. Díky tomu si e-mail může posílat kdokoliv s kýmkoliv bez ohledu na systém, prostředí a typ poštovního klienta. Odesílatel (Od):

[email protected]

Příjemce (Komu):

[email protected]

Kopie:

[email protected]

- 16 -

Odesílatelem se rozumí e-mailová adresa, ze které je e-mail posílán Příjemcem je myšlena e-mallová adresa uživatele, kterému e-mail dojde. Může jich být i několik. Kopií se rozumí další e-mailová adresa uživatele, kterému e-mail dojde. Adres v kopii může být i několik.

Studijní materiál – Aplikace techniky – INTERNET (TE1MP_ATI) Slepá kopie:

[email protected]

Předmět:

Výroční zpráva

Text e-mailu:

Nazdar, posílám výroční zprávu ve Wordu. Ve čtvrtek bude schůzka a tam se k tomu budete moci vyjádřit. Pavel

Důležitost:

vysoká

Přílohy:

vyrocni_zprava.doc (1,2 MB)

Slepou kopií se rozumí adresa uživatele, kterému e-mail rovněž dojde, ale ostatním uživatelům se nikde nezobrazí, že tomuto uživateli byl e-mail také poslán. Předmět stručně charakterizuje obsah zprávy. Text e-mailu může být jakkoliv dlouhý. Podle toho, komu e-mail píšete, je dobré rozmyslet,zda použít diakritiku, či nikoliv (záleží, zda je příjemce schopen tyto znaky přečíst). Důležitost e-mailu může být nízká, střední nebo vysoká. Jedná se pouze o označení zprávy, které nemá vliv na dobu doručeni, spolehlivost nebo cokoliv jiného. K e-mailu mohou být připojeny i soubory. Jejich počet není omezen, velikost omezují některé servery (např. na 2 MB), ale obecně se doporučuje posílat menši „balíky“ dat (cca kolem 500 kB / zprávu).

Způsoby práce s e-mailem Přijímání a odesílání pošty je třeba provádět v nějakém prostředí. Existují dvě metody Jak s poštou pracovat: • Prostřednictvím internetového rozhraní. Jedná se o metodu používanou zejména u veřejných serverů typu seznam.cz, atlas.cz, centrum.cz, email.cz apod. Veškeré operace s poštou se odehrávají on-line na internetových stránkách. Výhodou tohoto způsobu používáni pošty je fakt, že poštu můžete číst kdekoliv, kde je k dispozici počítač s internetovým prohlížečem a připojením k internetu. Nevýhodou je skutečnost, že poštu „nemáte pod kontrolou“. Veškeré zprávy zůstávají na serveru poskytovatele a operovat s nimi můžete, pouze pokud jste připojeni k internetu. • Prostřednictvím poštovního klienta. Tradiční a častý případ čtení pošty. Poštu si ze serveru stáhnete a veškeré její zpracování probíhá u vás na počítači. Zde navíc můžete mít k dispozici neomezenou historii poštovních zpráv a nejste omezeni místem na poštovním serveru. Bohužel nemůžete s poštou pracovat kdekoliv, kde je přístup k internetu, ale pouze na počítači, kde je klient nainstalován.

- 17 -


7. Práce se zprávou Poštovní aplikace – Microsoft Outlook Microsoft Outlook je program, který umožňuje přijímat, odesílat a uspořádávat poštu v internetu nebo v lokální počítačové síti. Poštovní služby jsou pouze jednou z oblastí, které Outlook obhospodařuje. Slouží (dle verze) i jako kalendář a plánovač času s možností upozornění. Zároveň umí uspořádat databázi adres, vést deník o provedených operacích a psát poznámky. Outlook je dvěma slovy „elektronická sekretářka“. Po spuštění aplikace Outlook jsou v levé (svislé) části zobrazeny funkční skupiny, které Outlook spravuje – Outlook dnes, Doručená pošta, Kalendář, Kontakty, Úkoly atd. Pokud klepnete na tlačítko Doručená pošta, v pravé části bude zobrazen výpis doručených zpráv. Tomu, s jakou částí Outlooku pracujete, se rovněž přizpůsobí tlačítka na panelu nástrojů. Pokud jste například v přehledu e-mailů, je jasné, že na panelu nástrojů budou zobrazeny ikony pro ovládání pošty apod.

Seznam přijatých zpráv Ve složce Doručená pošta se nachází seznam všech příchozích zpráv. Každý řádek představuje jednu zprávu. Už podle tohoto jednoho řádku je možné o e-mailu získat celou řadu informací – například datum přijetí zprávy, odesílatele, předmět zprávy, stupeň důležitosti, anebo zda zpráva obsahuje přílohu ve formě souboru. Každá zpráva – řádek obsahuje (resp. může obsahovat) několik značek, které nám o zprávě leccos napoví: • Důležitost … červený vykřičník značí vysokou důležitost, modrá šipka dolů malou důležitost, pokud není zobrazen žádný symbol, jedná se o normální (střední) důležitost. • Zavřená obálka značí dosud nepřečtený e-mail (nepřečtená zpráva je rovněž zvýrazněna tučně). Naopak otevřená obálka značí již přečtený e-mail (takto se označí jakákoli nepřečtená zpráva, která je na obrazovce monitoru zobrazena určitou dobu – ve standardním nastavení 5 sekund). • Pokud je na řádku e-mailu sponka, znamená to, že e-mail obsahuje alespoň jeden přiložený soubor. • E-mailová adresa nebo pojmenování e-mailu, ze kterého byla zpráva odeslána (odesílatel emailu). • Předmět, který vám napoví, o co ve zprávě jde ještě předtím, než ji vůbec otevřete – stručné vyjádření obsahu zprávy. • Datum a čas doručení zprávy na server. Pozor, nejedná se o datum a čas stažení zprávy ze serveru! Klepnutím na hlavičku (záhlaví) kteréhokoliv sloupce způsobíte seřazení všech e-mailů podle tohoto sloupce.

Prohlédnutí přijaté zprávy Novou zprávu prohlédnete pouhým poklepáním levým tlačítkem myší na vybranou zprávu v seznamu doručené pošty. Outlook otevře samostatné okno se zprávou. Další možností je zobrazení okna náhledu zprávy – pak stačí zprávu pouze označit a její obsah se objeví v části okna s náhledem zprávy.

Odpověď na zprávu Pokud prohlížíte přijatou zprávu v otevřeném okně, naleznete zde také tlačítko Odpovědět, kterým lze odesílateli snadno odpovědět bez psaní adresy příjemce. Po klepnutí na tlačítko povědět se provede několik činností: • Zpráva se přepne do editačního režimu. Do políčka příjemce (Komu) se automaticky doplní adresa původního odesilatele.

- 18 -

Studijní materiál – Aplikace techniky – INTERNET (TE1MP_ATI) •

Před text předmětu zprávy se automaticky doplní písmena RE: (zkr. reply), což znamená, že se jedná o odpověď. Je to uznávaný standard, pomocí kterého příjemce na první pohled pozná, že doručená zpráva je odpovědí na jeho původní zprávu. • Do textu zprávy se vloží původní zpráva, oddělená hlavičkou – s informacemi o původním e-mailu (tj. komu byl e-mail původně určen, kdy apod.). Tyto informace jsou zde proto, aby příjemce měl představu, na co vlastně dostal odpověď. Zprávu resp. odpověď můžete napsat do textové části. Vaše odpověď může být jakkoliv dlouhá a může obsahovat i přílohy. Kromě funkce Odpovědět je možné zvolit ještě funkci Odpovědět všem. Tato volba se používá v případě, že e-mail byl poslán více příjemcům a vy nyní chcete, aby odpověď přišla nejen odesílateli, ale i všem ostatním uživatelům, kterým byl e-mail rozeslán. Poznámka: Pokud mezi sebou budete delší dobu komunikovat tak, že si vždy odpovíte na příchozí poštu, pak bude již v páté odpovědi e-mail poměrně dlouhý neboť v něm bude zaznamenaná veškerá historie všech odpovědí. Tomu snadno zabráníte tak že u některé odpovědi řádky s historií před posláním mailu smažete. Další možností je nastavit Outlook tak, že nebude do vaší odpovědi zahrnovat původní text.

Přeposlání zprávy Funkce přeposlání zprávy umožní přeposlat e-mail v původním tvaru i s přílohami dalším uživatelům. Přitom do e-mailu můžete provést vlastní zásah – například dopsat vlastní poznámku, připojit další soubor apod. podobně jako při odpovědi. Přeposlání e-mailu využijete například v případě, že vám ředitel pošle důležitou zprávu a vy ji chcete (pře)poslat kolegům. K přeposlání zprávy slouží tlačítko Předat dál. Po klepnutí na něj se s e-mailem stane následující: • Do textu zprávy se vloží původní zpráva oddělená hlavičku s informacemi o původním emailu (tj. komu byl e-mail původně určen, kdy apod.). Tyto informace jsou zde proto, aby měl příjemce představu, jaký byl e-mail v původní podobě. • Zpráva se přepne do editačního režimu. Do políčka příjemce (Komu) NEBUDE doplněna adresa. Sem musíte doplnit, komu si e-mail přejete přeposlat. • Před text předmětu zprávy se automaticky doplní písmena FW (zkr. forward), což znamená, že zpráva bude přeposlána. Jedná se o uznávaný standard, pomocí kterého příjemce na první pohled pozná, že dostal přeposlanou zprávu. Je dobré vědět: Při odpovědi na e-mail se do odpovědi znovu nevkládají přílohy, které původně s e-mailem přišly. Naopak při přeposlání e-mailu se automaticky přeposílají i veškeré přílohy (tj. soubory v emailu).

Napsání nové zprávy Pro napsání a odeslání nové poštovní zprávy stačí klepnout na tlačítko Nová poštovní zpráva. Po jeho stisknutí se zobrazí prázdný formulář, ve kterém je třeba doplnit e-mailovou adresu příjemce (event. několika příjemců), předmět zprávy a samotný text zprávy. 1. Klepněte na tlačítko Nová poštovná zpráva (Nový). 2. Do dialogu Komu napište adresu příjemce. Pozor, pro napsání zavináče @ je třeba přepnout na anglickou klávesnici, použít klávesovou zkratku pravý ALT+V nebo klávesovou kombinace Alt+64! 3. Do dialogu Předmět napište krátkou charakteristiku zprávy. Právě Předmět je spolu s adresou odesílatele zobrazen v přijaté poště jako první. 4. Do velké bílé oblasti napište vlastní text zprávy. 5. Pokud si přejete ke zprávě připojit jeden nebo více souborů, můžete tak učinit klepnutím na tlačítko sponky. Outlook zobrazí okno podobné oknu při otevírání souboru. Vyberte požadovaný soubor a klepněte na OK. Tuto operaci lze opakovat a do zprávy vložit - 19 -


libovolné množství souborů. Pozor, častým jevem je omezení poštovní přihrádky na určitou velikost. 6. Po vyplnění všech potřebných údajů klepněte na tlačítko Odeslat a pošta bude odeslána. Při psaní e-mailu je možné použít i různé typy a velikosti písem, barevná pozadí, obrázky apod. Zobrazení u příjemce je podmíněno stejným poštovním serverem a prohlížečem (např. Outlookem). Proto doporučuji písma a styly raději nepoužívat.

Odstranění zprávy V seznamu došlých e-mailů můžete každou zprávu odstranit stisknutím klávesy DEL na zprávě, kterou potřebujete smazat. Smazané zprávy budou automaticky umístěny do koše aplikace Outlook a budou tam tak dlouho, dokud koš nevysypete. Pozor, uvedený koš není stejný jako centrální koš Windows – pro vymazání musíte přepnout v levém panelu Outlooku.

Struktura složek a jejich uspořádání Jak již bylo v úvodu kapitoly uvedeno, každý typ e-mailu má svoji složku. Například odeslaná pošta se řadí do složky Odeslaná pošta, příchozí pošta do složky Doručená pošta apod. Časem, zejména pokud budete komunikovat pomocí e-mailu velmi často, bude počet e-mailů v poště tak vysoký, že se v nich budete jen stěží orientovat. Proto v Outlooku existuje možnost vytvořit vlastní složky, do kterých si můžete jednotlivé e-maily uspořádávat, případně nastavit, aby se e-maily uspořádaly automaticky ihned po doručení. Tip: Nevíte-li, jakého poštovního klienta používá příjemce pošty, a chcete-li mít jistotu, že stoprocentně přečte váš e-mail, zásadně doporučujeme psát e-mail bez jakýchkoliv grafických prvků, zvýrazněných písem apod. Pokud posíláte e-mail někomu, kdo s největší pravděpodobností nebude mít na svém počítači nainstalovanou českou diakritiku (např. e-maily do zahraničí), pište text bez háčků a čárek (toto je priklad takoveho „bezhackoveho“ textu :-). Vytvoření vlastní složky V Outlooku si můžete vytvořit i libovolnou vlastní složku a do ní zkopírovat nebo přesunout libovolné množství vlastních souborů. 1. Nastavte se v Outlooku do takové skupiny, ve které si přejete vytvořit vlastní složku. Do konkrétní skupiny se přepnete klepnutím na její název (v podobě tlačítka) v levé části lišty Outlooku. Po instalaci jsou k dispozici skupiny Hlavní zástupci, Vlastní zástupci a Další zástupci. 2. V hlavní nabídce Outlooku zvolte položku Soubor. 3. V podnabídce zvolte Nový a následně klepněte na položku Složka. 4. Outlook zobrazí okno Vytvořit novou složku. Do dialogu Název napište název nové složky. 5. V rozevírací nabídce Složka obsahuje zvolte typ položek, který bude složka obsahovat. Toto nastavení je velmi důležité, protože složka bude moci obsahovat pouze takové typy objektů , které nyní zvolíte. Vyberte Položku typu Pošta. 6. Nyní ve spodní polovině okna složek vyberte umístění složky ve struktuře složek. Doporučujeme klepnout na Osobní složky. 7. Klepněte na tlačítko OK. Složka bude vytvořena. Přesunutí e-mailu do jiné složky Každý e-mail z jakékoliv složky můžete přemístit do libovolné jiné složky. 1. Přepněte se do složky, ze které chcete e-mail kopírovat nebo přesunout. Složkami můžete procházet i pomocí nabídky v levém horním rohu okna se zprávami. 2. Na e-mail, který si přejete přemístit nebo zkopírovat, klepněte jednou pravým tlačítkem myši. 3. V zobrazené nabídce zvolte položku Přesunout do složky.

- 20 -


4. Zobrazí se další okno, kde je možné procházet složkami a vybrat tu, do které si přejete email zkopírovat. Vyberte složku a klepněte na OK. Smazání složky Každou složku je možné smazat. Ovšem pozor, smazáním složky se samozřejmě smaže i veškerý její obsah. 1. Nastavte se do složky, kterou si přejete smazat. 2. V hlavní nabídce Outlooku zvolte položku Soubor. 3. Následně zvolte Složka a poté v otevřené nabídce klepněte na položku odstranit složku. 4. Budete vyzváni k potvrzení operace. 5. Složka bude odstraněna.

- 21 -


8. Přístup k elektronické poště Přijímání a odesílání pošty je třeba provádět v nějakém prostředí. Existují dvě metody Jak s poštou pracovat: • Prostřednictvím internetového rozhraní. Jedná se o metodu používanou zejména u veřejných serverů typu seznam.cz, atlas.cz, centrum.cz, email.cz apod. Veškeré operace s poštou se odehrávají on-line na internetových stránkách. Výhodou tohoto způsobu používáni pošty je fakt, že poštu můžete číst kdekoliv, kde je k dispozici počítač s internetovým prohlížečem a připojením k internetu. Nevýhodou je skutečnost, že poštu „nemáte pod kontrolou“. Veškeré zprávy zůstávají na serveru poskytovatele a operovat s nimi můžete, pouze pokud jste připojeni k internetu. • Prostřednictvím poštovního klienta. Tradiční a častý případ čtení pošty. Poštu si ze serveru stáhnete a veškeré její zpracování probíhá u vás na počítači. Zde navíc můžete mít k dispozici neomezenou historii poštovních zpráv a nejste omezeni místem na poštovním serveru. Bohužel nemůžete s poštou pracovat kdekoliv, kde je přístup k internetu, ale pouze na počítači, kde je klient nainstalován.

Freemailové servery (www.centrum.cz) Pokud z nějakého důvodu nemáte možnost mít zřízenu e-mailovou schránku na řádném serveru, můžete si vytvořit e-mailovou schránku na volně přístupných serverech. Jedná se o servery, které umožňují zřídit e-mailovou schránku, kdykoliv k ní přistupovat, posílat a přijímat e-maily a posílat a přijímat připojené soubory. Těmto serverům se říká freemailové servery (free – volná, mail – pošta). Přístup k takovým typům serverů je obvykle přes webové rozhraní – internetový prohlížeč. Přihlášení do vlastní schránky, příjem a odesílání pošty stejně jako nastaveni poštovní schránky, to vše se odehrává přes internetový prohlížeč. Mnoho freemailových serverů již umožňuje napojit se ke své e-mailové schránce přes Outlook, prostřednictvím tzv. POP3 serveru. Stačí v Outlooku správně nakonfigurovat server s příchozí poštou a server pro odchozí poštu. Klasickým příkladem populárního mezinárodního freemailového serveru je www.hotmail.com. V České republice je mnoho serverů, které nabízí zřízení poštovní přihrádky zdarma. Jedná se například o www.seznam.cz, www.centrum.cz, www.atlas.cz, www.email.cz, www.post.cz atd. V mnoha případech jsou to servery, které tuto službu nabízí spolu s další službou. Například www.seznam.cz, www.atlas.cz a mnoho dalších serverů slouží zároveň jako vyhledávače.

Příklad registrace e-mailu na serveru Centrum.cz V následujícím textu si ukážeme bezplatnou registraci (resp. bezplatné zřízení) e-mailové schránky na serveru www.centrum.cz. Jak již bylo uvedeno, ke všem operacím s poštovní přihrádkou postačí pouze internetový prohlížeč a aktivní připojení k internetu. Registrací se vytvoří e-mailová schránka (tzn. i související e-mailová adresa), uživatelské jméno a heslo. Tyto údaje, které si samozřejmě musíte zapamatovat, postačí pro jakékoliv pozdější používání e-mailu prostřednictvím freemailových serverů. Do obrazovky pro registraci e-mailu se na serveru centrum.cz dostanete tak, že na hlavní stránce www.centrum.cz klepnete na odkaz e-mail (obálka s křídly). Poznámka: Přesný postup registrace e-mailu a práce s ním se pochopitelně na každém freemailovém serveru trochu liší; a to zejména v grafickém uživatelském rozhraní. Principy a možnosti práce se schránkou jsou ale u většiny serverů velmi podobné, ne-li přímo shodné.

- 22 -


1. Centrum.cz zobrazí stránku s formulářem, kam se mohou přihlásit stávající uživatelé, nebo kde mohou zahájit registraci uživatelé noví. V tomto okamžiku nás zajímá druhá varianta, proto klepněte ve spodní části na odkaz Založit nový e-mail. 2. Centrum.cz zobrazí okno s formulářem, který je nutné vyplnit. Jedná se o údaje potřebné pro vytvořeni e-mailové schránky, tj. uživatelské jméno, heslo (opakovaně pro kontrolu překlepnutí), jméno a příjmení (tj. název schránky). Dobře si zapamatujte hlavně uživatelské jméno a heslo. Tyto údaje budete potřebovat vždy při vstupu do vaší schránky. 3. Po vyplnění všech údajů klepněte na tlačítko Pokračovat. Ovšem pozor, může se vám stát, že uživatelské jméno, které jste zadali, již existuje. V tom případě vás o tom bude server informovat a bude nutné zadat nové jméno. Poznámka: Čím používanější jméno zadáte, tím je pravděpodobnější že již bude existovat. Například jména pepa.novak, franta, martin apod. již nepochybně budou zaregistrována. Zvažte ovšem i varianty jmen, například p.novak, penovak pepanovak apod. 4. Zobrazí se další okno, kde se opět objevuje formulář. Tentokrát se jeho vyplnění týká výhradně e-mailové schránky, a to zejména bezpečnostních údajů. Jednak můžete vyplnit oslovení, tj. jak vám bude server říkat např. v případě, že budete mít novou poštu apod. Důležité jsou ale především další údaje, a to zejména kontrolní otázka. Ta je zde pro případ, že byste zapomněli heslo. V takovém případě budete dotázáni kontrolní otázkou, a pokud odpovíte přesně podle odpovědi, kterou jste si sami nastavili, bude vám heslo sděleno a můžete se do své schránky opět dostat. Nyní tedy ještě z obrázku opište bezpečnostní kód a poté znovu klepněte na tlačítko Pokračovat. 5. Po vyplnění údajů opět klepněte na tlačítko Pokračovat. 6. Zobrazí se další stránka, jejíž vyplnění není povinné. Zde jste pouze dotazováni, o jaké zpravodajství máte zájem a jaký typ informací mají autoři serveru zasílat automaticky do vaší schránky. Zatržení každé z položek si dobře promyslete, protože časem možná nebudete nadšeni z toho, že vám do schránky denně přichází x e-mailů se zprávami. Opět klepněte na tlačítko Dokončit. Tím bude schránka vytvořena. 7. Centrum.cz v následujícím okně zobrazí souhrn všech údajů, které jste zadali. Nyní stačí klepnout na tlačítko Vstoupit do e-mailu a dostanete se přímo do vaší e-mailové schránky.

Příjem pošty (e-mailu) na Centrum.cz 1. Do systému se lze pohodlně přihlásit z hlavní stránky www.centrum.cz. Stačí pouze v sekci e-mail napsat správné přihlašovací jméno a heslo a klepnout na tlačítko Přihlásit. 2. Po zadání údajů a jejich potvrzení vstoupíte do své e-mailové schránky. 3. Pro přechod do složky s doručenou poštou klepněte na horní liště na záložku Doručená pošta. 4. Veškerá došlá pošta je zobrazena formou řádků pod sebou. Na první pohled je tak podobně jako v klasickém poštovním programu (např. Outlook) vidět odesílatel, předmět zprávy a datum doručení pošty. Navíc vpravo je u každého řádku několik ikon, které umožňují provést se zprávou okamžitou operaci – odpovědět na ni, smazat ji a přidat ji na spamlist. Klepnutím na jméno odesílatele u každé zprávy otevřete samotný obsah zprávy a můžete jej číst. 5. Obsah zprávy je možné číst stejně snadno jako v jakémkoliv jiném programu pro správu elektronické pošty. Stejně tak je možné s poštou velmi snadno dál manipulovat, tj. přepískat ji dalšímu adresátovi, odpovědět na ni původnímu odesílateli, uložit soubory z pošty (přílohy) atd. K veškerým úkonům slouží tlačítka v horní nebo dolní liště.

- 23 -


Odeslání e-mailu z www.centrum.cz Odeslání e-mailu ze serveru www.centrum.cz je velmi jednoduché. V horním panelu (liště) stačí klepnout na záložku Napsat zprávu. 1. Centrum.cz zobrazí okno s formulářem pro psaní zpráv. 2. Do dialogu Komu napište kompletní e-mailovou adresu příjemce. 3. Je-li nutné zprávu poslat více uživatelům najednou, stačí jejich adresy dopsat do dialogu Kopie a oddělit je čárkou. 4. Do dialogu Předmět napište stručný obsah zprávy. 5. Do bílého pole můžete začít psát text zprávy. Všimněte si, že můžete použít různé typy písem a několik možností zarovnání. Tyto nastavené varianty písem ale uvidí pouze ti příjemci, kteří daný formát zprávy podporují. Ostatním se formátování písma neprojeví – uvidí zprávu bez jakýchkoliv úprav. 6. Je-li zpráva kompletní, stačí klepnout na tlačítko Odeslat zprávu a e-mail bude odeslán. Připojení přílohy k odesílanému e-mailu I prostřednictvím e-mailů zřízených na serverech typu Centrum.cz, Seznam.cz apod. je možné posílat spolu s e-mailem přílohy. Pamatujte: Obvykle je tu ale jeden zásadní háček. Schránka na uvedených serverech je velmi často omezena svou kapacitou (obvykle cca 10 – 20 MB). To znamená, že v součtu veškerá data ve schránce (přijatá a odeslaná pošta a pošta čekající na odeslání) nesmí tuto kapacitu přesáhnout. Proto nikdy nemůžete odeslat e-mail, který je velikostně větší než aktuální volná kapacita schránky. Některé servery (např. Seznam.cz) dokonce velikost odesílaných souborů limitují i bez ohledu na to, kolik místa ve schránce máte. Centrum.cz je v tomto ohledu benevolentnější. Ve spodní části formuláře pro posílání e-mailu jsou tři řádky s možností zadání cesty k souborům. 1. Po klepnutí na tlačítko Procházet se zobrazí stromová struktura disku vašeho počítače, kde máte možnost vybrat soubor, který bude připojen k e-mailu. 2. Najednou můžete standardně poslat až tři soubory. Pokud vám toto množství nestačí, stačí klepnout na tlačítko Připojit více příloh, které počet možných připojených souborů zvýší. 3. Po zadání cest a vyplnění adres příjemce, odesílatele a předmětu zprávy (viz postup výše) můžete klepnout na tlačítko Odeslat zprávu a e-mail se odešle. Ovšem pozor, v případě velikostně větších souborů a menší propustnosti linky (např. jste-li připojeni modemem) potrvá určitý čas, než se soubory na server načtou! Poznámka: Většina freemailových serverů dnes nabízí velkou škálu služeb a možností, které je možné s poštovní zprávou provádět. Můžete například vytvořit vlastní seznam příjemců. Při psaní zprávy pouze vyhledat konkrétní osobu (odpadá stálé psaní e-mailové adresy). Můžete vytvářet různé složky do kterých lze zprávy třídit, nastavit automatické odpovědi, „načasovat“ odeslání zprávy a mnoho dalších. Po prvních krocích s poštovní přihrádkou se tyto funkce jistě naučíte používat velmi rychle.

Souhrnně o freemailových serverech •

•

Obrovskou výhodou je skutečnost, že přijímat a odesílat e-mailovou poštu mohou i uživatelé, kteří nemají běžně přístup k internetu nebo nemají možnost využívat e-mailové schránky „řádného“ serveru. Výhoda „volných“ e-mailových serverů spočívá i v tom, že přístup k poštovní přihrádce je možný doslova z jakéhokoliv počítače na světě připojeného k internetu. Stačí znát jen uživatelské jméno a heslo a poštu můžete číst z dovolené v Egyptě či Španělsku. To je za určitých okolností samozřejmě možné i u klasického e-mailu, ale tato volba obvykle nebývá administrátorem serveru nastavena a povolena. - 24 -

Studijní materiál – Aplikace techniky – INTERNET (TE1MP_ATI) •

•

•

Možná nevýhoda takových typů serverů spočívá v určitém riziku nediskrétnosti vaší pošty. Nikdy nemáte jistotu, že administrátor nebo jiný technicky oprávněný uživatel poštu nečte. Lidé (a není jich málo), kteří se starají o chod serveru, mají dostatečná přístupová práva k tomu, aby mohli číst vaši poštu tak snadno jako v otevřené knize. Freemailové servery jsou téměř vždy vlastnictvím komerční organizace. Ta má určité obchodní záměry, marketingové plány apod. Nikdy tak nemůžete vědět, zda schránka nebude zrušena, nebo zda se majitelé serveru nerozhodnou celou službu například z ekonomických důvodů zrušit. Je ale fakt, že k takovým situacím dochází jen velmi zřídka. Před zřízením poštovní schránky je proto nutné vybírat takové servery, u kterých lze předpokládat dlouhodobou perspektivu. V určitých dnech a hodinách se na jeden poštovní server připojuje (v porovnání s jinými časy) extrémně mnoho uživatelů. Občas se proto u některých serverů (slovo některých je nutné zdůraznit) stává, že bezplatné poštovní servery jsou v důsledku přetížení pomalé a práce s poštovní přihrádkou nepružná. Velké společnosti provozující „velké“ servery ale mají kapacitu linek a serverů dostatečně naddimenzovanou, takže takové riziko nehrozí.

Další konfigurace schránky na freemailových serverech Většina serverů nabízí kromě standardního přijímání a posílání e-mailů i více či méně konfiguračních nástrojů. Můžete si například nastavit, aby vám chodilo upozornění na každou došlou zprávu na mobilní telefon, můžete si nechat zprávy automaticky přeposílat na jinou schránku, lze nastavit automatickou odpověď anebo automatické mazání zpráv od nechtěných uživatelů apod. Možností je skutečně mnoho a nemá smysl zde popisovat nastavení u jednoho serveru, protože míra možností a jejich vizuální podoba je u každého serveru výrazně odlišnější než klasické přijímáni a odesílání e-mailů. Takovéto nastavení hledejte obvykle v sekci (resp. klepnutím na tlačítko či záložku) Nastavení.

E-mailování v praxi I při tak jednoduché operaci, jako je e-mailování, je dobré dodržovat určitá pravidla a nepsané zásady. Mnohdy tak sami sobě nebo někomu dalšímu usnadníte život. Dobré mravy při e-mailování • Na konci e-mailu bývá dobrým zvykem uvést svůj podpis a připojit minimálně zpáteční email (zejména je-li odlišný od e-mailu, ze kterého zprávu posíláte). Rovněž u objednávek nebo jiných závazných aktů je vhodné připojit svou skutečnou poštovní adresu. • Pokud si nejste jisti, že příjemce dokáže spolehlivě přečíst e-mail napsaný s diakritikou, pošlete mu první e-mail raději bez háčků a čárek. Poté se v další korespondenci dohodněte, zda češtinu budete, nebo nebudete používat. • Neposílejte e-mailem přespříliš velké přílohy (cca nad 6 MB). Mějte na paměti, že mnoho uživatelů má své e-mailové schránky na freemailových serverech a velikost jejich schránek je obvykle omezena. Také stahování příliš velké pošty může způsobit uživatelům, kteří jsou připojeni modemem, potíže. Například 5 MB mohou stahovat i půl až jednu hodinu! • Posíláte-li jeden e-mail více lidem najednou a uvedete-li všechny e-mailové adresy do dialogu „Komu…“, nebo „Kopie…“, uvidí každý příjemce všechny ostatní e-mailové adresy. V některých případech to nemusí být žádoucí. Proč by ostatní uživatelé měli znát emailové adresy vašich obchodních partnerů nebo kamarádů? V takovém případě se používá dialog „Slepá kopie…“, který není standardně ve formuláři zobrazen. V Outlooku jej zobrazíte klepnutím na Zobrazit a poté volbou položky Pole → Slepá. • Nerozesílejte zbytečně hromadné a nevyžádané e-maily (spamy). To, co se vám může zdát zajímavé nebo co chcete nabídnout ostatním, nemusí ostatní nutně zajímat. Navíc rozesílání takových hromadných mailů (tj. rozeslání jednoho mailu většímu počtu účastníků) je regulováno zákonem.

- 25 -


Možné chyby při e-mailování Při e-mailování může vzniknout spousta chyb. Jejich vinou nemusí být e-mail doručen, nebo je doručen ve špatném stavu. Nejčastější chyby jsou následující: E-mail nedojde Pošlete-li e-mail, může se stát, že adresátovi vůbec nedojde. To může mít několik příčin: • Špatná adresa … Jde o „banální“, ale bohužel poměrně častou chybu. E-mailovou adresu je nutné napsat naprosto přesně a správně. E-mail se vám vrátí s tím, že nemohl být doručen. • Příliš velký e-mail … Pokud spolu se zprávou posíláte i přiložený soubor, může se stát, že celková velikost e-mailu je větší než kapacita schránky příjemce. Tuto skutečnost je nutné brát v úvahu zejména tehdy, má-li příjemce zřízenu schránku na některém z volných serverů. Schránka je obyčejně velikostně omezena na cca 10 MB. E-mail se vám vrátí s tím, že nemohl být doručen. Pokud i přesto potřebujete větší množství dat poslat, rozdělte soubory na několik menších (např. komprimačními programy ZIP nebo RAR) a pošlete je v několika e-mailech za sebou. Špatná čeština v přijatém e-mailu Problém je aktuální v zemích, kde se používají jiné znaky než běžné znaky anglické klávesnice (např. diakritika ěščřžý). Napíšete-li e-mail s diakritikou, může se snadno stát, že příjemce obdrží email, v němž místo písmen s háčky a čárkami budou čtverečky nebo text bude jinak nečitelný. Je to dáno tím, že poštovní server na straně odesílatele zpracovává e-maily v jiném kódováni jazyka než poštovní server na straně příjemce. Snadno je tak možné, že vaše korespondence bude s některými uživateli probíhat bez problémů s háčky a čárkami, zatímco s jinými uživateli to nebude možné. V praxi ovšem dnes jednoznačně většina poštovních serverů v České republice podporuje českou diakritiku (česká písmena ěščřžý). Pokud ovšem komunikujete e-mailem se zahraničím v češtině (trošku netradiční, ale např. český kamarád na brigádě), pak raději komunikujte bez hacku a carek. E-mail se vrátí zpět – z různých důvodů Jestliže se e-mail vrátí zpět do vaší přijaté pošty, znamená to, že při přenosu došlo k chybě. Možných příčin existuje celá řada – neexistující adresa, momentálně odpojený server, velký objem posílaných dat apod. Ve vráceném e-mailu ale většinou naleznete textový popis, proč se tak stalo. Určitou formou „štěstí v neštěstí“ je u e-mailování skutečnost, že u většiny neobdržených e-mailů dostanete chybovou zprávu, že e-mail nebyl z nějakého důvodu doručen. Nemusíte tak žít v domnění, že adresát již e-mail prohlíží, zatímco on zprávu vůbec neobdržel.

- 26 -


9. Poštovní klient Nastavení Outlooku Program Microsoft Outlook je – jak již bylo řečeno – primárně určen pro příjímání a odesílání elektronické pošty, i když okruh jeho služeb je pochopitelně mnohem širší. Aby bylo možné s Outlookem poštu vůbec odesílat a přijímat, je nutné nastavit jej tak, aby komunikoval se serverem, na kterém máte zřízen poštovní účet, resp. e-mailovou schránku. Outlook tak vlastně slouží pouze jako jakýsi zprostředkovatel pošty se schránkou. Často vzniká mylná představa, že schránka jako taková je umístěna přímo ve vašem počítači a že pokud vám někdo pošle e-mail, posílá ho přímo do počítače. To samozřejmě není pravda. Jak již bylo vysvětleno, e-mail dojde na poštovní server a tam čeká tak dlouho, dokud si jej nevyzvedneme. To, jestli vyzvednutí proběhne prostřednictvím Outlooku nebo jiného obdobného programu, je už další věc. Pro komunikaci s poštovními servery existuje několik standardů – protokolů, které komunikaci zajišťuji. Jedná se o protokol SMTP, sloužící k odesíláni e-mailů, a POP3, sloužící k přijímání emailů. Protokolů pochopitelně existuje ještě celá řada, ale uvedené jsou nejpoužívanější – staly se jakýmisi standardy (i když nutno podotknout, že například protokol SMTP je vzhledem k dávné době svého vzniku již značně zastaralý a svým způsobem neefektivní).

Svázání uživatelského účtu na serveru s Outlookem 1. V hlavní nabídce programu Outlook klepněte na položku Nástroje a následně v zobrazené podnabídce na Účty. 2. Outlook zobrazí okno se seznamem uživatelských účtů. Pokud jste dosud žádný účet nevytvořili, bude seznam prázdný. 3. Klepněte na tlačítko Přidat a v následně zobrazené nabídce pak na položku Pošta. 4. Outlook zobrazí první okno průvodce. Zde do dialogu Zobrazované jméno vepište takové jméno, které se má příjemci objevovat po obdržení vašeho e-mailu. Je možné sem napsat prakticky jakýkoliv text. Následně klepněte na tlačítko Další. 5. Dostanete se do dalšího okna průvodce. Zde je nutné napsat přesnou e-mailovou adresu vašeho účtu, tj. tu, kterou jste si zřídili například na serveru centrum.cz. Poté opět klepněte na tlačítko Další. 6. Nyní se zobrazí okno, ve kterém je nutné zadat názvy serverů příchozí a odchozí pošty. Tyto údaje jsou velmi důležité a zprostředkují vám komunikaci se serverem. Je proto nutné zadat je naprosto přesně a správně. Údaje by měl dát k dispozici správce serveru, ke kterému se chcete připojit. Údaj Server příchozí pošty určuje adresu, ze které bude po ověření hesla stahována příchozí pošta. Ta u většiny serverů bývá ve tvaru pop3.server.cz (tj. například pop3.seznam.cz apod.). U serveru centrum.cz je to skutečně pop3.centrum.cz. Jsou ale i výjimky, a proto nejste-li si jisti, podívejte se do nápovědy serveru, nebo kontaktujte technickou podporu vašeho serveru. Údaj Server odesílané pošty naopak určuje, přes který server se pošta bude odesílat. Zde je situace o malinko komplikovanější. Na rozdíl od POP3 serveru, který musí mít zaručeně každý poskytovatel internetu a který podle výše uvedeného pravidla lze většinou odvodit, SMTP server každý poskytovatel pošty mít zpřístupněný nemusí. Navíc jeho nastavení ovlivňuje provider (poskytovatel), přes kterého jste připojeni modemem (jste-li modemem připojeni). Adresa bývá obvykle smtp.server.cz (tj. např. smtp.seznam.cz). Pokud jste ale připojeni modemem přes jiného poskytovatele internetu, než je poskytovatel pošty (jinými slovy, pokud jste připojeni například přes volny.cz a poštu máte u centrum.cz), pak jako SMTP server nastavte server poskytovatele, tj. smtp.volny.cz. Tato skutečnost má své technické důvody, jež jsou nad rámec této publikace. Po nastavení POP3 a SMTP serverů opět klepněte na tlačítko Další. - 27 -


7. Nyní budete vyzváni k zadání Názvu účtu a Hesla. Názvem účtu je zde myšleno uživatelské jméno a heslo je takové, které jste nastavili při vytváření schránky pro přístup do schránky. Oba tyto údaje musíte opět zadat naprosto přesně a správně (včetně velkých a malých písmen), protože podle nich proběhne autorizace tak, aby se do vaší schránky nemohla dostat nepovolaná osoba. Označíte-li navíc zatržítko Zapamatovat heslo, nebudete při každém stahování pošty vyzýváni k zadávání hesla. Tato volba nepochybně ušetří spoustu času, ale na druhé straně je to určitý ústupek vzhledem k bezpečnosti. Po zadání jména a hesla klepněte na tlačítko Další. 8. Nyní budete Outlookem vyzváni k nastavení způsobu připojení. Jste-li připojeni pomocí modemu a telefonní linky, zvolte položku Připojení pomocí telefonní linky. V takovém případě bude následovat ještě jeden krok s tím, že budete nuceni vybrat odpovídající připojení. Pokud jste k internetu připojeni pomocí počítačové sítě, zvolte možnost Připojení pomocí místní sítě. 9. Po klepnutí na tlačítko Další Outlook zobrazí poslední obrazovku s gratulací a tím je účet nastaven. Nyní si můžete klepnutím na tlačítko Odeslat a přijmout vyzkoušet synchronizaci, tj. stažení všech zpráv z e-mailové přihrádky ze serveru do Outlooku, a naopak odeslání všech nových zpráv na server, odkud se ihned pošlou k příjemci. Upozornění: V případě, že Outlook spouštíte vůbec poprvé, nebudete se zřejmě moci do Outlooku jako takového dostat. Outlook totiž při prvním spuštění aktivuje takzvaného průvodce, který vám má pomoci s vytvořením účtu. V podstatě se jedná o obdobného průvodce, jako jsme si právě ukázali, ale s tím rozdílem, že na začátku budete Outlookem vyzváni k zadání způsobu připojení. Ostatní parametry můžete doplnit podle předchozího postupu.

Nastavení intervalu synchronizace V souvislosti se synchronizací Outlooku a serveru, na kterém máte zřízenu schránku, je dobré vhodně nastavit tzv. interval synchronizace. Toto nastavení se týká pouze těch uživatelů, kteří jsou k internetu připojeni on-line, tj. nepřetržitě 24 hodin denně. Jedná se o to, že pokud již jste připojeni nepřetržitě k internetu, určitě chcete, aby vám e-maily přišly do vašeho počítače (do Outlooku) ihned, jakmile dojdou na server. To je možné jenom díky tornu, že se server bude v pravidelných intervalech, například cca po 15 minutách, dotazovat serveru, není-li nějaká nová pošta. Pokud bude, pak ji stáhne. Tím pádem tak dostanete svou zprávu zpožděnou v nejhorším případě o 15 minut. Chcete-li nastavit interval pro automatické zjišťování nových e-mailů, postupujte následovně. 1. V hlavní nabídce Outlooku zvolte v hlavním menu Nástroje a poté v otevřené nabídce klepněte na položku Možnosti. 2. V zobrazeném okně klepněte na záložku Doručení pošty. Na záložce zatrhněte položku Interval pro doručení zpráv a hned vedle nastavte časový interval, v jakém budou nové zprávy zjišťovány. Doporučujeme nastavit interval podle toho, kolik e-mailů vám denně přijde. Pokud je to cca 10 e-mailů, nemá asi smysl nastavovat interval menší než 30 minut. Naopak pokud vám denně dojdou desítky až stovky e-mailů, klidně nastavte interval pro zjišťování nových zpráv na 5 – 10 minut.

Nastavení výmazu zpráv na serveru Poté, co se zpráva ze serveru stáhne do počítače, bude ze serveru automaticky vymazána. Je ale možné z určitých důvodů nastavit, aby zpráva na serveru i po stažení do počítače (do Outlooku) zůstala. To provedete následovně: 1. V hlavní nabídce Outlooku zvolte položku Nástroje a v otevřené podnabídce Účty.

- 28 -


2. Dostanete se do okna se seznamem nastavených e-mailových účtů. Zde by měl figurovat účet, který jste nastavili pro připojení k internetu. Klepněte na něj a vpravo klepněte na tlačítko Vlastnosti. 3. Outlook zobrazí okno pro konfiguraci daného účtu se čtyřmi záložkami. Zde vyberte záložku Upřesnit. 4. Ve spodní části záložky je část Doručování. Chcete-li nastavit, aby e-maily zůstaly i po stažení na serveru, zatrhněte Zachovat na serveru kopii zprávy. Zároveň se aktivují i další zatržítka, ve kterých můžete určit, po jakou dobu se zprávy mají na serveru nechat uloženy. 5. Klepnutím na tlačítko OK nastavení potvrdíte.

- 29 -


10. Bezpečnost a etika při práci s Internetem Základní pravidla Internet je otevřenou a tedy nepříliš bezpečnou sítí. Mohlo by se zdát, že internet je zcela anonymní a o jeho uživatelích nelze nic zjistit. Ve skutečnosti za sebou všude na stránkách a v síti zanecháváme stopy. Provozovatel serveru snadno zjistí nejen název a IP adresu našeho počítače, ale také jaký používáme operační systém a prohlížeč, kdy jsme tam byli, z jaké IP adresy jsme přišli, co jsme tam dělali. Na zjišťování těchto údajů jsou mimo jiné závislé statistiky návštěvnosti internetových stránek. Uživatel by měl přistupovat i informacím z internetu s jistým rozmyslem, nepovažovat vše, co se dočte, za bernou minci. Internetové stránky tvoří zase jen lidé a někdy mohou vědomě či nevědomě přivádět běžného návštěvníka v omyl. Proto je užitečné informace třídit a také si zjistit jejich zdroj. Obdobná pravidla platí také v případě stahování souboru z internetu, ať již přímo s webovských stránek, nebo pomocí služby FTP. Renomované firmy se obvykle zaručují za to, že jimi poskytované soubory a programy jsou bez virů. U soukromých stránek, které často nabízejí také nelegální software, si nikdo nemůže být jistý čistotou stahovaných souborů. Pro takové případy je vhodné si nainstalovat antivirový program, který poskytne alespoň částečnou ochranu před viry. Samostatnou kapitolou bezpečnosti je elektronická pošta. Vlastní schránka e-mailu jistě vyvolává pocit bezpečí a soukromí pošty. Ve skutečnosti je posílání e-mailových zpráv jako posílání pohlednic. Je sice jasně daný adresát i odesílatel, ale během poštovní přepravy si ji může každý přečíst. V internetu není obtížné zachytit a přečíst cizí zprávu, a dokonce i po doručení tam po ní zůstává stopa. Jedinou radou je neposílat zprávy, které mají příliš soukromý nebo tajný charakter a které by mohly být zneužity. Zřejmě největším nebezpečím je posílání příloh. Je obecně známo, že celá řada virů se šíří právě touto formou. Do schránky přijde nová zpráva, která nemá žádný text ani předmět, obsahuje pouze nějaký soubor s příponou. exe, která představuje program. Pokud nevíte, kdo vám takový soubor poslal a za jakým účelem, nikdy jej neotevírejte bez kontroly antivirovým programem. V případě, že je to neškodný nebo dokonce zábavný prográmek, nic se nestane, m pokud je to vir, mohl by se spuštěním nainstalovat na počítač a způsobit značné škody.

Nevyžádaná pošta – SPAM Častým problémem e-mailu je nevyžádaná korespondence, tzv. spam. Do soukromé nebo firemní e-mailové schránky přicházejí zprávy především reklamního charakteru, které nebyly vyžádány a které pouze zabírají místo. Většinu těchto zpráv rovnou ze schránky odstraníme, aniž bychom je četli, přesto jich chodí stále větší množství. Nevyžádaná pošta je často důsledkem zneužití e-mailové adresy, proto je vhodné například při různých registracích přes internet uvádět zástupnou adresu do schránky, kterou jsme si zřídili právě k tomuto účelu. Naše hlavní schránka je pak uchráněna spamu. Druhá testovací schránka se může hodit v mnoha případech.

Poplašné zprávy – HOAX Jedná se o poplašné zprávy, které uživatele „informují“ např. o zavirování počítače. Taková zpráva má většinou podobný text: „Pozor! Váš počítač obsahuje soubor calc.exe, který je uložen v adresáři Windows. Soubor je napaden velmi nebezpečným virem, který formátuje pevný disk a ničí tak veškerá data na něm uložená! Proto jej co nejrychleji smažte a informujte o viru co nejvíce známých, kamarádů a přátel.“ Nezkušený uživatel provede vše, co mu zpráva doporučuje a není podstatě schopen odhalit, že se jedná o HOAX. Zkušenější uživatel ale ví, že soubor calc.exe je opravdu aplikace, která je uložena v systémové složce Windows, jenže je to neškodný a velmi užitečný prográmek obyčejné Kalkulačky pod Windows. Tudíž jeho smazání bude mít za výsledek nefunkčnost kalkulačky a navíc – pokud zprávu rozešlete dál, dopouštíte se podstatě trestného činu šíření poplašné zprávy.

- 30 -


Kódování, elektronický podpis Je-li třeba zajistit opravdovou bezpečnost obsahu zpráv posílaných e-mailem, můžeme zvolit některý z osvědčených způsobů kódování. jedním z hojně používaných programů je PGP =Pretty Good Privacy. Tento program umožňuje jak kódování zpráv, tak jejich elektronické podepsání. Jak spolu tyto dvě funkce souvisí? V obou případech se jedná o šifru založenou na stejném základním principu, kombinaci tzv. symetrického a asymetrického šifrování což je v dnešních podmínkách a při dodržení určitých pravidel bezpečné a neprolomitelné zajištění. Elektronický podpis má své opodstatnění. Klasickým vlastnoručním podpisem, ať již je na papíře nebo v elektronické zprávě, můžeme podepsat i prázdný list papíru nebo jej můžeme lehce zkopírovat. U elektronického podpisu to není možné. Elektronický podpis nemůže existovat bez textu, bez vlastní zprávy. To znamená, že nelze elektronicky podepsat zcela prázdnou zprávu. Když elektronicky podepisujete zprávu, vytvoří se ne jejím konci zašifrovaný řádek textu, který vychází z části podepisovaného textu a z údajů o vaší osobě tak, jak je máte nastavené v klíči pro elektronický podpis. Je tedy zřejmé, že pokud jeden člověk elektronicky podepíše dvě různé zprávy, bude mít elektronický podpis vždy jinou podobu. Odesílatel má pro kódování zpráv a používání elektronického podpisu dva tzv. klíče – veřejný a soukromý. Soukromý klíč má pouze jeho majitel a ten by si jej měl pečlivě ohlídat. Je chráněn heslem a slouží právě k elektronickému podepisování a zakódování zpráv. Na druhé straně umožňuje dekódovat přijaté zprávy a ověřit elektronické podpisy jiných lidí. Veřejný klíč mají k dispozici lidé, kterým jsou určeny zakódované či podepsané zprávy. Takže pokud dostanete od někoho zašifrovanou zprávu, odesílatel potřeboval váš veřejný klíč, aby vám ji mohl poslat, a vy si ji můžete dekódovat až s pomocí svého soukromého klíče. Elektronický podpis dává příjemci jistotu, že zprávu opravdu poslal ten, jehož jméno se ve zprávě uvádí. Elektronicky podepisovat můžeme nejen e-maily, ale také například webovské stránky. Pokud bychom měli pochybnosti o autorovi článku, stačí se jen podívat, zda připojený elektronický podpis opravdu náleží tomu, jehož jméno je pod článkem uvedeno. Pokusí-li se někdo změnit již podepsaný dokument, bude to okamžitě patrné. Při ověřování podpisu se zobrazí informace, že text byl neoprávněně změněn. Například podpis za touto částí textu by vypadal následovně: -----BEGIN PGP SIGNATURE----Version: PGPfreeware 6. 0. 2i IQA/AwUBOaogbGPalmanEXS9EQI17AcgnnwSWyF/7rJBYNKy55VqooROxEEAn3JcJ7Jhgvsz S4rZivihPeQyWkbG =f5iu -----END PGP SIGNATURE----Z podpisu se dozvíme, že byl vytvořen programem PGP, verze 6. 0. 2i a je označen začátek a konec podpisu (begin, end). Program PGP si lze lehce nainstalovat na počítač. Je možné ho bezplatně získat na internetové adrese www.pgp.cz, kde jsou ke stažení různé verze. Instalace je snadná, dále je třeba vytvořit vlastní pár klíčů, tedy soukromý a veřejný. Průvodce pro vytvoření klíčů se spustí automaticky pří spuštění PGP po restartu počítače. Pří tvoření klíčů vepíšeme do formuláře své základní údaje, jako jméno a e-mail. Program sám pozná našeho klienta pro elektronickou poštu a vloží funkce pro kódování a podepisování do základní nabídky. Na obrázku jsou základní možnosti práce s PGP. Encrypt znamená zakódovat, Sign je elektronicky podepsat. Můžeme akci provést ihned (now), nebo až v okamžiku odesílání (on send). Volba Preferences… umožňuje provést různá nastavení, například automatické kódování a dekódování. Jakmile několikařádkovou zprávu zašifrujeme, příjemce obdrží souvislý blok znaků bez zjevného smyslu, a dokud nepoužije dekódovací funkci, nedozví se, co je obsahem zprávy. Veřejné klíče si lidé navzájem vyměňují a shromažďují se v souboru, kterému se říká Keyring (kroužek klíčů). Veřejné klíče jsou také dostupné v celosvětové databázi uživatelů PGP. Používání kódování je snadný způsob, jak ochránit zprávy, a elektronický podpis se brzy stane nezbytnou součástí především obchodní a oficiální e-mailové korespondence. - 31 -


Dezinformace, kriminalita a hackeři na internetu Internet je médium, do kterého může bez větších problémů publikovat prakticky kdokoliv téměř cokoliv. Je proto přirozené, že vedle ohromného množství cenných informací, tipů, triků, návodů, katalogů, nabídek a dalších se objevují i stránky, jejichž cílem je záměrná dezinformace uživatelů. Někdy je velmi obtížné rozpoznat Od sebe stránky seriózní a bulvární. Obecnou zárukou jsou solidní servery, které by na svých stránkách dezinformace nestrpěly. Těžko by asi server ČTK přinášel záměrně nepravdivé zprávy. Na internetu se také nachází stránky, které by se zde vyskytovat neměly. Jedná se například o různé návody na výrobu výbušnin, virtuální obchody s kradeným zbožím, stránky např. s pornografií a další nelegální informace. Problém internetu jako otevřeného média spočívá v praktické nepostižitelnosti konkrétního jedince. Jak potrestat člověka, který například zveřejňováním informací porušil zákon ČR, ale přitom se fyzicky nachází (a svou nelegální činnost páchá někde pod palmou, na vyhřáté pláži s notebookem v ruce) tisíce kilometrů od domova? Mezi uživatele internetu nepatří pouze lidé dychtiví po informacích nebo programátoři. Bohužel se zde vyskytují také takzvaní hackeři a crackeři. Jsou to škodolibí programátoři, kteří se snaží nabourat cizí stránky a servery pro vlastní potěšení nebo s vidinou tučného zisku (z prodeje informací, které nelegálně získají). Žádný server připojený do internetu není stoprocentně chráněn proti nabourání, ale pokud je této problematice věnována pozornost, sníží se riziko vlomení hackera na minimum. Problematika kriminality na internetu se stává stále závažnějším problémem, o kterém se začíná diskutovat i na mezinárodních kongresech.

- 32 -


11. Počítačové viry a Internet Počítačové viry Ti, kteří si pod pojmem počítačový vir představují zákeřnou bakterii okusující mikroprocesor, budou zklamáni. Počítačový vir není nic jiného než „pouhý“ program. Na rozdíl od většiny programů, které se snaží uživatelům zjednodušovat a ulehčovat práci, počítačový vir se snaží o opak – zmást uživatele, způsobit nefunkčnost vybraných programů a v tom nejhorším případě smazat cenná data nebo rovnou celý disk.

Historie virů Historie počítačových virů začíná na počátku osmdesátých let, což je ve výpočetní technice poměrně dávná minulost. V roce 1983 sestrojil Dr. Frederick Cohen první samomnožící program, který se začal označovat jako vir. Jednalo se o neškodný kód, jenž se uměl pouze sám množit. První „škodlivý“ vir s názvem Bram naprogramovali v roce 1986 bratři Basid a Amjad Farooq Alvi. Tím odstartovali boom nepopulárních programů – počítačových virů. Bram byl oproti některým dnešním virům pouhým pohlazením, protože autoři virů znají a předávají si mezi sebou moderní techniky, které umožňují virům měnit svůj vlastní kód, ukrývají se před antivirovými programy a disponují spoustou dalších „triků“. Počítačový vir je program, který je schopen se bez vědomí uživatele množit a provádět nežádoucí operace. Protože z každého zavirovaného programu může být nakaženo mnoho dalších programů, připomíná množení viru řetězovou reakci. Každý vir, ať už se jedná o jakýkoliv typ, je svým způsobem nebezpečný a pochopitelně v počítači nežádoucí. K jeho zlikvidování existují takzvané antivirové programy, které vir dokáží vyhledat a odstranit. Je jasné, že žádný antivirový program není a ani nemůže být dokonalý tak, aby nalezl všechny viry, které v daném okamžiku existují. Každý antivirový program je za novými viry pozadu, protože aby mohla existovat antivirová ochrana, musí vir nejprve vzniknout a rozšířit se. V současné době lze říci, že zatím na každý vir byla nalezena metoda jak jej odstranit.

Jak se viry šíří Pro své šíření potřebuje vir jednak prostředí, které zná – operační systém – a pak takové typy souborů, které mu šíření dovolují – většinou spustitelné programy. Viry se mohou šířit prostřednictvím následujících souborů: Spustitelné soubory (programy) – bezesporu jeden z nejčastějších případů šířeni virů. Vir se při spuštění programu nahraje do paměti a poté provádí svou „nekalou“ činnost (šiří se a ničí). Nákaza hrozí u souborů s koncovkou EXE, COM, SYS. Dokumenty – v poslední době bohužel zažívá velký rozmach relativně nová oblast virů – makroviry. Vir se uloží přímo do dokumentu, který může obsahovat makra (např. Word nebo Excel). Elektronická pošta (e-mail) – velmi moderní a v poslední době bohužel častý případ virových „invazí‘. Vir je přenášen jako samospustitelná příloha e-mailu, takže jakmile dojde nová zpráva, stačí ji pouze otevřít a vir se aktivuje. Systémové oblasti – cílem viru v tomto případě je bootsektor nebo partition tabulka. Jedná se o oblasti, do kterých za normálních okolností nemá uživatel přístup a které slouží pouze systému.

Typy virů Podle toho, jakým způsobem viry pracují a jak se projevují, je lze rozčlenit na bootviry, souborové viry, multipartitní viry a makroviry. Souborové viry Souborové viry napadají pouze soubory. Jedná se o kapitolu virů, které se projevují nejrozmanitějším způsobem. Podle toho se dále dělí:

- 33 -

Studijní materiál – Aplikace techniky – INTERNET (TE1MP_ATI) • • •

• • •

• •

• •

Přepisující vir – přepíše část programu, který napadl vlastním kódem. Díky tomu je velmi nápadný, a proto nemá mnoho šancí se rozmnožit. Link vir – „přilepí“ se (přilinkuje) k napadenému souboru, což umožní chod programu a zároveň činnost viru. Doprovodný vir – zkopíruje napadený soubor do souboru se stejným jménem, ale typu COM, a k tomu se připojí (vzniknou dva soubory, kde COM je nakažený). Vir využívá vlastnosti OS MS-DOS, jenž nejprve spouští COM soubory. Vir přímě akce – provede destrukční akci a tím skončí. Například smaže celý disk a tím „zabije“ sám sebe. Rezidentní vir – načte se a drží v paměti a tím snadno napadne soubory, se kterými se pracuje. Stealth vir – vir s touto vlastností se umí načíst do paměti a kontroluje činnost systému. Pokud antivirový program kontroluje zavirovaný soubor, pak mu vir s touto vlastností vrátí kód před infekcí. Pro antivirové programy, jež nejsou vybaveny anti-stealth kontrolou, je vir prakticky nezjistitelný. Zakódovaný vir – je zakódován určitým proměnným algoritmem, takže jeho tělo je pokaždé jiné. Stejná je pouze dekódovací instrukce. Polymorfní vir – podobný jako předchozí. Pro každý napadený soubor se kóduje jinak a vytváří i jinou dekódovací funkci. Takový vir nemá v žádném okamžiku v žádném z napadených souborů stejnou sekvenci svého kódu. Fast infektor – šíří se extrémně rychle díky tornu, že napadá soubory při spuštění i při jakékoliv manipulaci s nimi. Snadno se rozšíří a tím na sebe upozorní. Slow infektor – na rozdíl od předchozího se šíří velmi pomalu a opatrně.

Bootviry Jak již sám název kategorie virů napovídá, jedná se o viry, které mají spojitost se zaváděním systému (bootováním). Vir napadne bootsektor nebo partition tabulku pevného disku či diskety. Při zavádění systému je pak pohodlně aktivován a převezme kontrolu nad funkcemi systému. Jestliže vir obsadil partition tabulku, následně její obsah bezpečně uloží a vzhledem k systému, resp. požadavkům softwaru se partition tabulka jeví v pořádku. Vir se šíří prostřednictvím bootsektoru disket. Aby byl počítač takovým virem napaden, musí se z nakažené diskety nabootovat (např. necháme-li v disketové mechanice nakaženou disketu a počítač spustíme). Multipartitní viry Bootviry se aktivují ihned při zavádění systému, ale k infekci se musí nabootovat z nakažené diskety, což jejich šířeni omezuje. Souborové viry se šíří prostřednictvím souborů, což je pro jejich šíření výhodné, ale potřebují být aktivovány spuštěním. Kombinací a výhod obou typů virů využívají tzv. multipartitní viry. Infikují partition tabulku i soubory. Makroviry Makroviry se objevily až s příchodem makrojazyků především v textových editorech a tabulkových procesorech. Zákeřnost makroviru spočívá vtom, že vir je přenášen a uložen v dokumentu. Opatrní uživatelé mohou omezeně kopírovat soubory a programy a dávat pozor na diskety. Kopírovat dokumenty je ale nucen téměř každý. Nebezpečí makroviru spočívá vtom, že ovládne program i šablony a poté při určité operaci (například uložení souboru) bude spuštěno makro s destrukčními účinky (např. vymazání dokumentů). Zatímco s masovým příchodem operačního systému Windows ubývá rezidentních a souborových virů, makroviry představují v oblasti virů nastupující hrozbu.

Jak se viry prakticky projevují Počítačový vir je program a jako takový se projevuje podle toho, jak byl naprogramován. Existují stovky způsobů, jak se viry projevují, počínaje výpisem nejrůznějších humorných hlášení - 34 -


na obrazovku (např.“chybí olej v procesoru“) až po destrukční viry. Obecně můžeme projevy virů rozdělit na: Obtěžující Příznaky obtěžujících virů spočívají například ve výpisech nesmyslných hlášení na obrazovku, která se zpočátku mohou zdát humorná, ale pokud každých 5 minut počítač napíše, že je unavený, pak uživatel asi dlouho s nervy nevydrží. Viry mohou obtěžovat také záměnou kláves na klávesnici, takže něco jiného píšete a něco jiného se zobrazuje na obrazovce. Některé obtěžující viry zjistí, že je k počítači připojen modem, a klidně zavolají třeba na číslo 906… Při placení účtu se nepřestanete divit. Fantazie programátorů takových typů virů je prakticky neomezená. Destrukční Destrukční viry vzbuzují určitý respekt již při vyslovení této kategorie. Základním úkolem takových virů je zlikvidovat data. Chytré viry pracují tak, že nezničí všechna data na disku, ale postupně zaměňují pouze určité byty nebo řetězce. Uživatel takový vir těžko odhalí a při dlouhodobém působení nakazí i záložní kopie. Jednoduché viry zničí okamžitě po napadení například obsah disku a tím vlastně zničí samy sebe. Destrukční viry, stejně jako obtěžující, mohou být naprogramovány na určitou dobu (například pátek třináctého) nebo v souvislosti s určitou akcí v počítači. Ostatní Sem se řadí ostatní typy virů. Často se stává, že viry nejsou kvalitně napsané a že se dostávají do kolizí s jinými programy. Pak se z původně neškodného viru klidně může stát destrukční – a to vlastně náhodou.

Antivirové programy Proti virům je třeba se bránit. V dnešní době si již nemůže být jistý žádný uživatel počítače, který datově komunikuje alespoň částečně se svým okolím. Kromě opatrnosti jsou silným prostředkem proti virům antivirové programy. Dokáží nejen najít vir, ale většinou i „vyléčit nakažený soubor tak, že po zásahu antivirového programu funguje správně a nemusí být celý smazán. Na softwarovém poli působí poměrně velké množství antivirových programů. V České republice se mezi nejznámější řadí AVG, AVP, AVAST nebo F-PROT. Antivirový program by měl používat každý, kdo je alespoň částečně nucen komunikovat prostřednictvím disket nebo jiného typu média s daty na jiných počítačích. Antivirovou kontrolu by měl uživatel provádět v pravidelných intervalech. Důležitá je také aktualizace virové databáze – načtení nově zjištěných virů do databáze antivirového programu je nutné proto, aby antivirový program byl schopen nové viry identifikovat a odstranit. Aktualizace se provádí většinou přes internet, může být však ještě realizována pomocí disket nebo CD.

Jak pracují antivirové programy Současné antivirové programy používají různé techniky. Asi nejstarší a nejznámější je technika vyhledávání prostřednictvím vyhledávací sekvence. Většina virů má určitou specifickou sekvenci, podle které lze vir jednoznačně specifikovat (Al 00 10 85 C2 00). Vir prohledává celý disk a soubory s takovou instrukcí označí za napadené. Při tvorbě antivirových programů je velmi obtížné najít takovou sekvenci viru, která zároveň není obsažena v žádném programu v počítači, protože by docházelo k falešným odhalením – antivirový program by mohl „falešně“ považovat čistý program za vir. Bohužel, programátoři virů znají antivirové techniky a snaží se vyhledávací metodu obejít. Velmi obtížné je hledání tzv. polymorfního viru, který mění svůj vlastní kód. První polymorfní viry se samy kódovaly, ale měly alespoň krátkou dekódovací instrukci, podle níž je bylo možné vyhledávací metodou odstranit. Dnešní polymorfní viry již umí průběžně měnit i dekódovací instrukci, takže jejich tělo může být v počítači několikrát, ale pokaždé vypadají jinak. Takové viry jsou pak prostřednictvím vyhledávací instrukce nezjistitelně. I tuto lest programátoři antivirových - 35 -


programů zvládli. Antivirový program v sobě obsahuje emulátor strojového kódu, který dokáže rozbalit zakódovaný vir. Naprogramovat takovou instrukci je velmi obtížné, zvlášť když je vir pokaždé zakryptován jinak. Každým rokem na světě vzniknou stovky nových virů. Od vzniku viru po vydání aktuálního antivirového programu uběhne poměrně dlouhá cesta – vir se musí rozšířit, tvůrci antivirového programu jej musí analyzovat a začlenit do nové verze, ta musí být vyrobena a distribuována k zákazníkům, zákazníci ji musí nainstalovat a teprve v tomto okamžiku ji použijí. Od vzniku viru uběhla spousta času a v okamžiku instalace již mohou existovat desítky dalších nových virů. Proto antivirové programy disponují funkcí tzv. heuristické analýzy. Na rozdíl od pouhé detekce viru heuristická analýza sleduje programy tak, že emuluje (nahrazuje) instrukce programu, resp. zjišťuje, co sledovaný program s počítačem provádí, a na základě zjištění vyhodnotí, zda je to v pořádku, či nikoliv (,‚spustí program pod svou kontrolou“). Napsat takový emulátor je velmi obtížné, ale pokud je naprogramován skutečně dobře, dokáže najít 70% nových neznámých virů. Jednou z dalších technik antivirových programů je tzv. kontrola integrity. Antivirový program s testem integrity hlídá změny v systému, adresářích a systémových oblastech disku a na základě změn detekuje vir. Tato metoda je velmi spolehlivá, ale neumí zjistit konkrétní vir, pouze změnu v systému. Každá technika má své silné a slabé stránky. Antivirové programy proto většinou používají kombinaci technik a tím zvyšují svou účinnost. Zajímavost: Několikrát se stalo, že autor viru jej záměrně nechal nenápadně rozšířit a záhy nato začal prodávat antivirový program, kterým si finančně významně přilepšil – fantazie virových pisatelů je skutečně neomezená.

Internet – nový druh virového nebezpečí V souvislosti s největší počítačovou sítí na světě – internetem – je možné obávat se napadení virem dvěma způsoby: Stáhnutím nakaženého programu či souboru Internet je kromě obrovské spousty informací i velkým zdrojem virů. Nikdy nemůžete vědět, zda program nebo soubor uložený na internetu není nakažen virem. Pokud stahujete z internetu program, před spuštěním jej v každém případě zkontrolujte antivirovým programem. Před stahováním zejména programů do počítače je dobré ověřit, z jakého serveru je soubor stahován. Je pochopitelné, že servery velkých a „ověřených“ firem si těžko dovolí dát na své stránky zavirovaný soubor. Naopak neznámé a freewarové servery se obvykle viry jen hemží. Infikovaný e-mail Bohužel, v poslední době se forma nakažených e-mailů stává jedním z nejnebezpečnějších typů virů vůbec. „Kvalitní“ e-mailový vir je zákeřný v tom, že ani nemusíte vědět, kdy a že vůbec jste jej dostali. Přijde „zabalený“ v běžné zprávě (e-mailu) a už pouhým otevřením takové zprávy dojde k aktivací viru a infikaci počítače. Problém je v tom, že nemáte možnost poznat, zda je právě tato zpráva zavirovaná, či nikoliv, protože jediným vodítkem je odesílatel a předmět zprávy. Obvykle když zprávu otevřete, abyste zjistili její obsah, pak – pokud se jedná o vir – je okamžitě po otevření rozeslán na všechny další adresy, které nalezl v seznamu adres (například v Outlooku) – tím nechtěně zavirujete e-maily i všem, se kterými jste dosud komunikovali elektronickou poštou. Reklamní a nevyžádané e-maily Pokud budete v budoucnu alespoň trochu používat e-mail, zcela jistě se setkáte s nevyžádanými e-maily. Jedná se většinou o e-maily nabízející určitý produkt nebo reklamu na nějaké internetové stránky. Takové e-maily vám přišly, i když jste si je nevyžádali a chodit vám budou i nadále. Je velmi pravděpodobné, že pokud takových e-mailů budete dostávat týdně či dokonce denně několik, budou vás časem určitě obtěžovat. - 36 -


Jak bojovat proti virům • • • • • • • •

Každou neznámou disketu, kterou vkládáte do svého počítače, nejprve otestujte antivirovým programem. Nepouštějte ke svému počítači žádnou cizí osobu, zvláště pak ne náruživého hráče s balíčkem disket v ruce. Pravidelně zálohujte svá data. Pokud totiž vir zlikviduje celý disk, nic až tak vážného se nestane, jestliže máte důležitá data zálohována. Používejte antivirové programy. Pokud používáte antivirové programy, pravidelně je aktualizujte, protože stárnou rychleji než kterýkoliv jiný software. Buďte obezřetní. Většina virů se nějak projevuje. Ať je to delším zaváděním systému, podezřelým padáním programů, nebo jiným „neobvyklým“ chováním. Soubory stažené z internetu před spuštěním zkontrolujte antivirovým programem. Podezřelou či nevyžádanou e-mailovou poštu z internetu ani neotevírejte a ihned mažte. Otevřete-li e-mail a zjistíte, že obsahuje soubor, který by tam být neměl nebo má „divný“ název či koncovku, zavřete tento e-mail a smažte jej.

- 37 -


12. Další služby Internetu INTERNETOVÉ OBCHODY Internetový obchod je svým způsobem velmi podobný běžnému ‚kamennému“ obchodu. Rozdíl je vtom, že se celý nákup odehrává ve virtuálním prostředí – na internetových stránkách. V internetovém obchodě si zboží vyberete a můžete o něm získat detailní informace prostřednictvím připojeného textu a obrázků. Pokud jste rozhodnuti zboží zakoupit, stačí stisknout příslušné tlačítko, vyplnit vaši adresu a zbytek už zařídí obchodník. Obchodní transakce probíhá obvykle tak, že obchodník zboží pošle na dobírku, takže vy platíte za zboží, které skutečně máte, a obchodník má jistotu, že za své odeslané zboží dostane zaplaceno ihned. Jsou ale i další možnosti platby (platební kartou, fakturou, internetovým bankovnictvím apod.). Prodávané komodity (zboží) na internetu Přes internet nelze v běžné praxi pochopitelně prodávat a nakupovat vše. Například s pečivem by asi nebylo vhodné obchodovat, protože od objednání do doručení zákazníkovi by výrazně „ztvrdlo“. Na druhou stranu je mnoho druhů výrobků, které se pro obchodování na internetu hodí. Klasickým příkladem jsou hudební nosiče, videokazety, knihy, software, hardware, spotřební materiál pro kancelářskou techniku a podobně.

ELEKTRONICKÉ (RESP. INTERNETOVÉ) BANKOVNICTVÍ Velký rozmach v oblasti internetových služeb prožívá i internetové bankovnictví. Základním předpokladem používání internetového bankovnictví je pochopitelně zřízený účet v bance. Musí to být taková banka, která služby internetového bankovnictví poskytuje (v současné době všechny významné banky). Internetové bankovnictví umožňuje kompletně spravovat a řídit váš bankovní účet z jakékoliv stanice připojené na internet. S účtem je možné (kromě vytvoření a zrušení) provádět všechny standardní operace, jako kdybyste byli v samotné bance. Představa, že můžete na dovolené v Řecku zkontrolovat svůj bankovní účet je velmi příjemná. Zároveň však vzniká obava, zda stejně snadno nemůže kdokoliv jiný (prakticky z celého světa) „nabourat“ vaše konto. Stejný problém řešili programátoři takového systému i v bankách, a proto přístup ke „kontu“ přes internet může mít pouze takový uživatel, který splní několik bezpečnostních kritérií: musí znát své uživatelské jméno a tajné uživatelské heslo komunikuje s bankou přes některý z kryptografických systémů, například systémem veřejného klíče, kdy banka poskytne uživateli jednu polovinu klíče a druhou (vygenerovanou) komunikuje uživatel s bankou přenos dat, a tedy i vše, co s tím souvisí (např. heslo, jméno, data o zůstatcích), musí putovat internetem zakódované. Celá správa a obsluha bankovního konta se odehrává v prostředí internetového prohlížeče. Napíšete adresu banky a následně budete dotázáni na uživatelské jméno a heslo. Poté již budete mít k dispozici kompletní operace s účtem. Veškeré tyto informace se budou odehrávat v okně internetového prohlížeče. Jakmile se odpojíte od internetu, informace nenávratně zmizí z obrazovky. Ve většině případů takovéto komunikace s bankou přes internetový prohlížeč je nutné mít v prohlížeči nainstalovaný tzv. bezpečnostní certifikát, který si ve spolupráci s bankou musíte vygenerovat. Jeho instalace a přenos do jiných počítačů je však velmi jednoduchá.

INTERNET V MOBILU O tom, že se internet dostává všude, není třeba dlouze diskutovat. Dočkali se i majitelé mobilních telefonů, kteří mohou na svých displejích brouzdat sítí. Nutno podotknout, že na rozdíl od klasického prohlížeče v počítači je procházení internetem pomocí mobilu poměrně nekomfortní, ale potřebujete-li informace, jde komfort stranou.

- 38 -


WAP je protokol pro přenos dat z/do mobilního telefonu (či jiného bezdrátového zařízení). WAP znamená Wireless Access Protocol. Prostřednictvím WAPu je možné mimo jiné připojit se z mobilního telefonu k internetu a na displeji mobilního telefonu prohlížet internetové stránky a internetem procházet (pochopitelně ve velmi omezené a značně graficky nekomfortní kvalitě). Bohužel, celý proces připojení k internetu z mobilního telefonu není až tak jednoduchý. Aby bylo možné pracovat s internetem pomocí mobilního telefonu v systému WAP je nutné splnit určité technické podmínky: • mobilní telefon musí podporovat funkci WAP • telefon musí podporovat datový přenos • operátor musí podporovat komunikaci v systému WAP (musí mít tzv. WAP bránu) • internetová stránka, kterou budete prohlížet, musí být pro WAP vytvořena (toto je jeden z velmi limitujících faktorů, protože zatím většina stránek na internetu pro provoz ve WAP režimu připravena není).

FTP Prostřednictvím služby FTP je možné připojit se k danému serveru a prohlížet jeho obsah formou stromové struktury, resp. procházet přístupnými adresáři a podadresáři serveru. FTP umožňuje stáhnout soubory ze vzdáleného serveru do svého počítače a naopak na server soubory nakopírovat. Prostřednictvím FTP často probíhá vzdálená obnova WWW stránek uživatelů, kteří stránku vytvoří „doma“ a během krátké doby ji pomocí FTP nakopírují na server. Služba FTP používá vlastní příkazy, které je nutné pro použití znát.

TELNET Použitím služby TELNET získá uživatel konzolu vzdáleného počítače. Znamená to, že se přihlásí do systému a bude pracovat v prostředí, v jakém by pracoval přímo na konzole serveru. Prostřednictvím Telnetu však není možné stáhnout ze vzdáleného serveru soubor k sobě na počítač a naopak. Pro použití FTP a TELNETU je nutné, aby server dané služby podporoval a povoloval. Na většinu ftp serverů se po aktivaci některé ze služeb může uživatel přihlásit pod uživatelským jménem „anonymous“ nebo ftp“, který má přístup k základním adresářům. Pro provádění specifických operací (obnova stránek) je třeba speciální oprávnění – prostřednictvím vlastního uživatelského účtu.

ICQ ICQ je vhodné používat tam, kde je uživatel připojen k internetu nepřetržitě – tzn. on-line. Jedná se o něco podobného jako klasický telefon. Každý uživatel má své jednoznačné číslo a u sebe na počítači nainstalovaný speciální program – tzv. ICQ klient. Princip komunikace je rovněž velmi podobný klasickému telefonování. Pokud chce například jeden uživatel komunikovat s druhým, vytočí jeho číslo a druhý uživatel je pomocí zprávy na obrazovce informován o tom, že jej někdo „vytáčí‘. Pak si může vybrat, zda s ním komunikovat bude, či nikoli (tj. zda hovor přijme, nebo ne). Na rozdíl od chatu, kde je možné komunikovat pouze prostřednictvím textových zpráv, umožňuje ICQ v reálném čase i přenos souborů, telefonování a jiné audiovizuální způsoby komunikace. Veškeré další informace o ICQ (včetně instalace) jsou k dispozici na stránce http://www.icq.com.

MUD, MUSH APOD. Internet je i prostředím pro počítačové hry. Princip spočívá vtom, že na veřejně přístupných serverech běží program (například simulující virtuální realitu, resp. imaginární svět). Hráč stáhne část hry (jádro) do svého počítače a poté podle potřeby „donačítá“ zbývající data.

- 39 -


Praktické využití internetu Zpravodajství U nás – každodenní zdroje nových informací, klasická periodika na internetu, elektronické deníky: www.ceskenoviny.cz, www.novinky.cz, www.mfdnes.cz, www.lidovenoviny.cz, www.zive.cz, www.lupa.cz, www.hokej.cz, www.fotbal.cz, pes.eunet.cz, www.idnes.cz. Ve světě – zpravodajské agentury, televizní stanice: http://www.ccn.com, http://www.bbc.co.uk, http://www.foxnews.com. Obchod U nás – výhody a nevýhody nákupů přes internet, zkušenosti z praxe: www.shop.cz, www.knihy.cz, www.dym.cz, www.vltava.cz. Ve světě – větší zkušenosti, více obchodů s různorodým sortimentem: http://www.amazon.com, http://www.wal-mart.com, http://www.cduniverse.com, http://www.direct.ibm.com. Podnikání U nás – internet jako zdroj informací o podnikatelské sféře, bankovnictví na internetu, možnost vstupu na kapitálový trh, obchod, reklamní činnost, pracovní příležitosti: www.ebanka.cz, www.finance.cz, www.e-komerce.cz, www.dane.cz, www.ucetnictvi.cz, www.akcie.cz, www.reality.cz, www.jobs.cz, www.profese.cz. Ve světě – rozvoj bezpečných forem placení přes internet apod. : http://www.ipo.com, http://www.visa.com, http://www.imex.com. Vzdělávání U nás – školy a úřady, stránky vysokých škol, informace pro žáky, studenty, ale i pedagogy a rodiče, stránky jednotlivých škol: www.cuni.cz, www.vse.cz, www.skoly.cz. Ve světě – univerzitní stránky, stránky knihoven, archivy, vědecké ústavy, vládní organizace pro výzkum a vývoj a další: http://www.nasa.gov, http://www.scientificamerican.com, http://www.healthy.net/library/search/medline. htm. Zábava U nás – nové technologie na internetu, přenos zvuku a videa umožnil vstup rádií a tvorbu internetových TV, ukázky filmů, reportáže, přímé přenosy utkání, také hry a konverzace on-line (chat), zajímavosti ze všech oborů lidské činnosti: www.rozhlas.cz, www.tvi.cz, www.evropa2.cz, www.auto.cz, www.radiocity.cz, www.skoda-auto.cz, www.czech-tv.cz, www.xchat.cz, www.seznamka.cz. Ve světě – stránky pro děti i pro dospělé: http://www.disney.com, http://www.shockrave.com, http://www.imdb.com. Počítače U nás – pomoc při počítačových potížích, počítačové časopisy, specializované stránky o internetu, pořady o internetu: www.cw.cz, www.mobil.cz, www.svetnamodro.cz, www.archiv.czech.net, www.slunecnice.cz, www.czech-tv.cz/zavinac. Ve světě – například: www.windrivers.com, www.softseek.com, www.emwac.cz, www.tucows.com, www.download.com. Praktické informace Stránky, které usnadňují každodenní práci a mohou nahradit hledání v papírových katalozích či mapách: www.iol.cz – telefonní seznam, www.infocar.cz, www.annonce.cz, www.obce.cz, www.justice.cz, www.mapy.cz, www.info.mfcr.cz/ares, www.jizdnirady.cz. Na stránkách centrál Quick.cz, Centrum.cz nebo Atlas.cz – počasí, přesný čas, slovníky, televizní program a další. Tento přehled užitečných stránek je jen návodem ke hledání dalších zajímavých možností na internetu. Věříme, že naše příručka napomůže výuce a poslouží všem jako návod a pomocník pro orientaci na internetu. - 40 -

Studijní materiál – Aplikace techniky – INTERNET (TE1MP_ATI) 1.

Funkce a význam Internetu ...................................................................................................................................... 1 Historie internetu.................................................................................................................................................... 1 Co je to internet a co nám poskytuje?..................................................................................................................... 1 Jak se k internetu připojit? ..................................................................................................................................... 1 World Wide Web ..................................................................................................................................................... 2 Jak vypadá adresa stránky?.................................................................................................................................... 2 Systém klient – server ............................................................................................................................................. 3 2. Internetový prohlížeč ................................................................................................................................................ 4 Prohlížeč a jeho ovládání ....................................................................................................................................... 4 Prohlížeč Internet Explorer .................................................................................................................................... 4 Základní ovládací prvky prohlížeče ........................................................................................................................ 5 3. Vyhledávání v Internetu ........................................................................................................................................... 7 Odhad adresy.......................................................................................................................................................... 7 Vyhledávací centrály............................................................................................................................................... 7 Vyhledávání pomocí katalogu................................................................................................................................. 7 Vyhledávání pomocí klíčových slov ........................................................................................................................ 8 Pět příkladů použití českých vyhledávacích centrál ............................................................................................... 8 Pět příkladů vyhledávání na světovém internetu .................................................................................................... 9 Portály .................................................................................................................................................................. 10 4. Historie a oblíbené položky..................................................................................................................................... 12 Historie ................................................................................................................................................................. 12 Oblíbené položky .................................................................................................................................................. 12 5. Konfigurace internetového prohlížeče ................................................................................................................... 13 Nastavení Internet Exploreru................................................................................................................................ 13 Záložka Obecné .................................................................................................................................................... 13 Záložka Programy ................................................................................................................................................ 14 Záložka Upřesnit................................................................................................................................................... 14 Záložka Obsah ...................................................................................................................................................... 14 6. Elektronická pošta................................................................................................................................................... 16 E-mail aneb internetová komunik@ce.................................................................................................................. 16 E-mailová schránka a adresa ............................................................................................................................... 16 Struktura e-mailu:................................................................................................................................................. 16 Způsoby práce s e-mailem .................................................................................................................................... 17 7. Práce se zprávou ...................................................................................................................................................... 18 Poštovní aplikace – Microsoft Outlook................................................................................................................. 18 Seznam přijatých zpráv......................................................................................................................................... 18 Prohlédnutí přijaté zprávy .................................................................................................................................... 18 Odpověď na zprávu............................................................................................................................................... 18 Přeposlání zprávy ................................................................................................................................................. 19 Napsání nové zprávy............................................................................................................................................. 19 Odstranění zprávy................................................................................................................................................. 20 Struktura složek a jejich uspořádání..................................................................................................................... 20 8. Přístup k elektronické poště ................................................................................................................................... 22 Freemailové servery (www.centrum.cz)................................................................................................................ 22 Příklad registrace e-mailu na serveru Centrum.cz ............................................................................................... 22 Příjem pošty (e-mailu) na Centrum.cz .................................................................................................................. 23 Odeslání e-mailu z www.centrum.cz..................................................................................................................... 24 Souhrnně o freemailových serverech .................................................................................................................... 24 Další konfigurace schránky na freemailových serverech ..................................................................................... 25 E-mailování v praxi .............................................................................................................................................. 25 9. Poštovní klient.......................................................................................................................................................... 27 Nastavení Outlooku .............................................................................................................................................. 27 Svázání uživatelského účtu na serveru s Outlookem............................................................................................. 27 Nastavení intervalu synchronizace ....................................................................................................................... 28 Nastavení výmazu zpráv na serveru...................................................................................................................... 28 10. Bezpečnost a etika při práci s Internetem ............................................................................................................. 30 Základní pravidla.................................................................................................................................................. 30 Nevyžádaná pošta – SPAM ................................................................................................................................... 30 Poplašné zprávy – HOAX ..................................................................................................................................... 30 Kódování, elektronický podpis.............................................................................................................................. 31 Dezinformace, kriminalita a hackeři na internetu ................................................................................................ 32

Studijní materiál – Aplikace techniky – INTERNET (TE1MP_ATI) 11. Počítačové viry a Internet ....................................................................................................................................... 33 Počítačové viry ..................................................................................................................................................... 33 Historie virů.......................................................................................................................................................... 33 Jak se viry šíří....................................................................................................................................................... 33 Typy virů ............................................................................................................................................................... 33 Jak se viry prakticky projevují .............................................................................................................................. 34 Antivirové programy ............................................................................................................................................. 35 Jak pracují antivirové programy .......................................................................................................................... 35 Internet – nový druh virového nebezpečí .............................................................................................................. 36 Jak bojovat proti virům......................................................................................................................................... 37 12. Další služby Internetu ............................................................................................................................................. 38 INTERNETOVÉ OBCHODY ................................................................................................................................ 38 ELEKTRONICKÉ (RESP. INTERNETOVÉ) BANKOVNICTVÍ ........................................................................... 38 WAP, ANEB INTERNET V MOBILU ................................................................................................................... 38 FTP ....................................................................................................................................................................... 39 TELNET ................................................................................................................................................................ 39 ICQ ....................................................................................................................................................................... 39 MUD, MUSH APOD............................................................................................................................................. 39 Praktické využití internetu .................................................................................................................................... 40

1. Funkce a význam Internetu

Recommend Documents