0110

Komplexní vzdělávání žen a začínajících podnikatelek k úspěšnému rozvoji vlastního podnikání. Registrační číslo CZ.04.1.03/2.2.15.3/0110

Asertivita Tento projekt je spolufinancován evropským sociálním fondem státním rozpočtem ČR.

Tento projekt je spolufinancován evropským sociální m fondem a státním rozpočtem ČR.

OBSAH

Základní typy sociálního chování............................................... 4

Asertivní lidská práva............................................................... 13

Doporučená literatura .............................................................. 18

-2-


Co dělat? 1) Praštit rukou do stolu a zařvat, že na bonton kašlu? 2) Vzdychat, potit se a zoufale si přát, ať už ta hrozná slavnostní večeře skončí? 3) Zasmát se situaci, pomyslet, že se mohly stát mnohem horší věci, že o nic vlastně nejde a zažertovat se sousedkou, sousedem u stolu? To jen jedna z mnoha situací, které se nám mohou přihodit. Ano, můžeme reagovat 1) agresivně 2) pasivně 3) asertivně Proč a jak se chovat asertivně? Na to by měl odpovědět právě tento kurz.

-3-


Základní typy sociálního jednání Pasivní jednání Účel: Vyhnout se konfliktu. „Líbit se“ Charakteristika: Pasivně jednající člověk neumí jasně sdělit svá přání a potřeby. Stejně bezradný je i vůči požadavkům druhých. Chybí mu jistota v jednání, trápí ho, že se nedovede přiměřeně uplatnit. Neodolá manipulativním trikům. Stačí, aby v projevu druhé strany byla špetka kritiky, a místo toho, aby trval na svém, začne se omlouvat, vysvětlovat, vymlouvat. Snadno se dostane do situace, kdy nejenže vůbec nedosáhne svých cílů, ale potvrdí svoji roli nemožného individua. Neúspěchy snižují i tak nepříliš silné sebevědomí. Někdy se snaží situaci zvládnout manipulací druhými, což ovšem není ve své podstatě nic jiného než rafinovaná skrytá agrese. Z toho všeho plyne, že pasivní jednání působí na lidskou psychiku značně destruktivně. Pokud se ovšem člověk rozhodne, že se vzdá vlastních cílů nebo že mu určitá věc nestojí za úsilí, které by si vyžádala, nemusí to znamenat, že jedná pasivně. Má totiž právo být k druhým velkorysý. Vždy záleží na tom, jak se při tom cítí. Někdy tím, že ustoupí, realizuje vlastně své přání a s výsledkem je spokojen. Pak si již neříká pořád dokola, co měl a neměl udělat. Obsah: „Máš pravdu.“ „Nezáleží na tom, co si myslím.“ „Nezáleží na tom, co cítím.“

Agresivní jednání Účel: Dosáhnout toho, co chci za každou cenu. Charakteristika: Agresivně jednající člověk se prosazuje na úkor jiných. Nedbá na jejich práva a oprávněné požadavky. Ponižuje a stráží sebedůvěru ostatních. Někdy sice dosáhne svého, ale lidé k němu mají rezervovaný, často záporný vztah. Oplácejí mu stejnou mincí. Agresivně jednající člověk dosáhne pouze jediného - dočasně se zbaví napětí. Mnozí, když popisují své „úspěchy“, tak barvitě líčí, jak to tomu druhému „vytmavili“. Když se však zeptáte, jak dopadli se svým požadavkem, zjistíte, že zcela neúspěšně. Ale ulevilo se jim. Nechybí jim sebevědomí či spíše pseudosebevědomí. Všechny své nezdary musí proto sami pro sebe přeměnit na úspěch. Když to už v žádném případě nejde, tak obviní okolí z toho, že mu neustále jen hází klacky pod nohy. Agrese není jen fyzické napadení či silná a hlasitá slova. Agresivně působí sarkasmus a ironizování, ale i třeba tiché, někdy až přesládlé sdělení, které není k věci, jen degraduje osobu, které je určeno. Čím „učesanější“a rafinovanější agrese je, tím méně je ochoten její nositel agresivní jednání u sebe připustit. Jenže okolí většinou vnímá velmi dobře to, co je mezi řádky. Rafinovaný agresor působí nesympaticky, nepříjemně, lidé mají tendenci z komunikace s ním uniknout. Většinou ne tím, že mu vyhoví nebo snad že by udělali o píď více, než je jejich povinnost. Spíše se snaží věci zaonačit, aby prokázali, že vyhovět nelze. Pak si dotyčný stěžuje na krajní neochotu a byrokracii na úřadech a podobně. Neuvědomuje si , že i na úřadě jsou jen lidé a ti nemají agresivní jednání rádi. Obsah: „Mám pravdu.“ „Když si myslíš něco jiného, myslíš špatně.“ „Na tvých pocitech nezáleží.“ -4-


Agresivní i pasivní jednání mají společné to, že protistrana je vždy považována za nepřítele, který nemá jiný zájem než škodit. Je tedy potřeba dávat si na ni pozor, nesdělovat, co si myslím a co cítím, jakékoliv informace poskytovat jen výběrově. Ovšem agresor preventivně útočí, kdežto pasivní člověk jakoby dával najevo, že nemá nárok prosadit své proti zlým lidem.

Asertivní jednání Účel: Komunikace a vzájemný respekt. Charakteristika: Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně definovat, o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Má pozitivní postoj k druhým lidem i přiměřené sebevědomí. Celou svou bytostí sděluje, že ví, že jeho požadavek je oprávněný a splnitelný a druhá strana je podle něj korektní a nemá jiný zájem než věc kladně vyřešit. Chová se přiměřeně sebejistě, umí naslouchat druhým a přistoupit na kompromis. Je schopen změnit svůj názor pod tlakem argumentů. Protože považuje ostatní lidi za „dobré“, není mu trapné požádat sám o laskavost nebo ji poskytnout. Asertivní vystupování je klidné, člověk celkově působí uvolněným dojmem - tedy jak jeho slovní, tak i mimoslovní projev je bez jakéhokoliv napětí a tenze. Mluva je přiměřeně hlasitá, srozumitelná, tempo řeči rovnoměrné. Oční kontakt je „přímý“. Asertivně jednající člověk vytváří kolem sebe pohodu. Čiší z něho jistota i proto, že se dobře orientuje v sociální situaci. Nic si nenamlouvá. Když se mu něco nepovede, neviní ze svého neúspěchu druhé ani nepřesvědčuje sebe sama, že to byl vlastně zdar. Umí rozpoznat a ubránit se manipulaci. Respektuje morální zásady do té míry, že co je nemorální, nepovažuje za „asertivní“. Obsah: „Tak vidím situaci já.“ „ Toto si myslím.“ „ Toto cítím.“ „ To chci a tohle nechci.“

Manipulace Účel: Ovládat sebe i druhé. Doslova ovládat. Charakteristika: Jednající se snaží prosadit svůj názor tím,že ovlivňuje svého kom. partnera a nutí mu svůj názor. Mnoho lidí neumí jasně sdělit co mají na srdci. Jsou však mistry v manipulování s náznaky. Manipulativní chování je protipólem asertivity. Jedním ze základních úloh asertivity je manipulativní chování rozpoznat a zastavit, což ovšem není vůbec jednoduché. Obsah: „Mám Tě ráda, když jsi tak hodný chlapeček. „Pokud nebudeš, tak ….“

-5-


1. TYPY SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ Velká úcta ke zdrojům / LIDEM Problém se řeší Přímé Čestné Otevřené Přímočaré

Naslouchání Empatická reakce Asertivní chování

ovlivňování jiných

ovlivňování jinými Agresivní Manipulativní chování

Pasivní chování

Hrubé Neslušné Pokořující Útočné

„mučedník“ „chudinka“ „oběť“ Problém se zhoršuje

Malá úcta k lidem

Malá úcta k sobě

Malá úcta ke zdrojům / LIDEM

Chování

Pasivní

Agresivní

Formulace

Mám pravdu. Máš pravdu. Ty si myslíš špatně. Nezáleží na tom, co Na tvých pocitech si myslím ani cítím. nezáleží.

Účel

Vyhnout konfliktu.

Hlas

Slabý, nejistý, Hlasitý, staccato. váhavý. Polykání Intonace – části slov a vět, sarkastická nebo pomlky. jizlivá.

se

Asertivní Takhle vidím situaci. To chci a to ne. Co ty na to?

Dosáhnout toho, co Otevřená chci za každou komunikace a cenu. vzájemný respekt. Pevný, vřelý, dobře modulovaný, dynamický, zdůrazňuje

-6-


Oční kontakt

Postoj

Výsledek

Odvrácený, dívající Přímý, otevřený, Pronikavý, chladný, se dolů nebo do poctivý, udržující nepřátelský upřený stran přerušovaný kontakt Uvolněný, Napřímeně tuhý, vyvážený, Shrbený, ochablý ukazování prstem, pevný vzpřímený hlava příliš nahoru postoj Pochybený Udržení seberespekt, Snížený a budování nutnost držet pozice seberespekt, respektu za každou cenu, nenaplnění potřeb a i seberespektu, narušené vztahy, přání, lítost. Bez dosažení cílů, dobré krátkodobá pokroku. vztahy s druhými vítězství, lidmi, výkonnost nepřátelství

POKUD NĚCO ŘÍKÁTE, MUSÍTE VZÍT V ÚVAHU, KOMU TO ŘÍKÁTE.

Manipulace – ovlivňování Styl manipulace souvisí s typem osobnosti. Někdo pak volí manipulaci předstírající bezmocnost, jiný zvolí agresivní styl. Zřejmě nejdůkladnější dělení typů manipulace je Shostormovo dělení, které nachází prvky manipulace v 9 charakteristických stylech osobnosti: DIKTÁTOR Šéf nebo otec, jehož „osobnost“ má váhu. Odvolává se na tradice a autority. Prosazuje vždy svou. CHUDÁČEK Rád by, ale nejde mu to! Zdůrazňuje své handicapy. Nejde o sebekritiku, ale o pohodlnost a začátek manipulace. Jedná se o citové vydírání. POČTÁŘ Spočítá si co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější – cukr, bič nebo nemoc. Dobře si pamatuje hříchy druhých, pro něj užitečných lidí.

-7-


BŘEČŤAN Visí na druhých. Parazituje na silnějších jedincích, předstírá neschopnost stát na vlastních nohách. DRSŇÁK Okolí překřičí, má patent na rozum. OBĚTAVEC Nechce nic pro sebe, vše dělá jen pro dobro druhých. Obětuje se, ale zároveň vybírá „daň“ za tuto oběť. Hladí až do úplného vyhlazení. Nemáte srdce ho odmítnout. POSLEDNÍ SPRAVEDLIVÝ Neustále kontroluje, kritizuje a vyvolává pocity viny, nedostatečnosti, on sám však je bez chyb. TÁTA - MÁMA „Chrání své děti a jedná za ně“ - takto je to nejlepší! MAFIÁN „Jsem tvá ochrana, udělám pro tebe vše, ale ty nesmíš udělat nic, s čím nesouhlasím, jinak tě smetu“.

Empatická asertivita - teoretická část: Když se dnes řekne asertivita, spoustě lidí málem naskočí „husí kůže“. Vybaví si třeba neodbytného podomního obchodníka, chladně profesionálního mladíka na telefonních reklamacích nebo neméně chladně profesionální "technický" úsměv prodavačky v butiku. Někomu vadí, že jde o americký import (ale tenhle problém zde neřeším). A navíc je to téma "profláknuté", diskutované tak často, až se skoro celé vyprázdnilo a z původní - celkem duchaplné a užitečné - koncepce toho zbylo pramálo. Asertivita (coby způsob komunikace či v širším smyslu způsob jednání) se zrodila před asi 50 lety ve Spojených Státech a jejím krédem bylo: "neříkejte ano, když chcete říci ne." Program se časem rozšiřoval a dnes se v rámci nácviku asertivního jednání učí kromě odmítání např. vznášet požadavky, chválit a kritizovat druhého a rovněž komplimenty a kritiku přijímat. Někdy je asertivita mylně chápána jako jednoznačný návod, který člověk buď přijme, nebo nepřijme (a podle toho pak jedná, nebo nejedná asertivně). Jenomže i tady platí, že pro každého jednotlivce je jiná cesta tou správnou, a jde spíše o to sladit zásady asertivního jednání s vlastní jedinečností. Vštípit si pár frází a postupů a pak je automaticky používat se učí v jakýchsi rychlokurzech třeba pojišťovaní agenti nebo telefonní operátoři, ale z vlastní zkušenosti zná asi každý, že jejich projev většinou postrádá opravdovost, nebo možná přesněji - lidskost. Výsledkem správně pochopených a zevnitř vycházejících způsobů asertivního jednání je zdravý (přímý, nemanipulativní) a čitelný přístup k druhým lidem. Takový člověk zpracovává veškeré dění v souladu se svojí povahou a bez ohledu na to, zda v nějakém problematickém momentu uspěje nebo ne, si zachovává sebeúctu. Sebeúctě totiž stačí vědomí, že člověk udělal všechno, co mohl. Pokud ani přesto neuspěl, je to sice mrzuté, ale bere to tak, víc v daný moment udělat nemohl. (Samozřejmě ale sebeúcta utrpí v případě, kdy dotyčný ví, že všechny možnosti -8-


nevyčerpal.) Příkladně jednáme-li s někým, kdo se s námi dohodnout prostě nechce, nemáme legální prostředek, kterým bychom ho přinutili ke konstruktivní diskusi. Zde si však není co vyčítat. „Assert" znamená prosazovat, tvrdit nebo uplatňovat. Asertivita je o prosazení se, byť ne pouze o tom. Lidé citlivějších a jemnějších povah mají často problém vzít si, co jim právem náleží - to se netýká (jen) hmotných věcí, ale hlavně např. schopnosti říct si o pomoc, podporu, pochvalu, klid, prosadit si, na co by se chtěli dívat v televizi a podobně. Ustupovat a vyhovovat druhým je jistě chvályhodné a do jisté míry nutné, ale ve vystupňované podobě hrozí dotyčnému člověku depresivní stavy a nespokojenost se sebou samým. Jednat asertivně znamená pohybovat se v určitém pásmu mezi plachostí a druhým extrémem - agresivitou; jinými slovy - neponižovat se, neškemrat, netrpět, nýbrž umět se uplatnit, a to neagresivně, s ohledem na druhé. Být asertivní se nejlépe naučíme být v raném dětství - tehdy to jde "samo", ale pouze za určitých výchovných podmínek. Poměrně často se lze setkat s výchovou typu: "drž se zpátky, dospělí mají vždycky pravdu (a když náhodou ne, v žádném případě jim to nesmíš říct), pýcha předchází pád." Pak nezbývá, než to dohnat později, kdy to již vyžaduje jisté úsilí (většinou značné). Následuje výčet součástí umění asertivního jednání. Zvládnout asertivní techniky jako takové je docela jednoduché, nicméně je tu jedno podstatné "ale" - nezbytným podkladem asertivního jednání je přiměřená sebedůvěra a s ní související realistický obraz o vlastních schopnostech (i neschopnostech). Je ovšem pravda, že asertivitě se může naučit i člověk trpící pocity méněcennosti a přijít tak k sebedůvěře jaksi z druhé strany - napomohou mu k ní jeho nové techniky komunikace. V rámci nácviku asertivity se učí těmto schopnostem: ☼ Umět pochválit Obecně se v naší kultuře chválí minimálně, přitom z psychologie je známo, že ocenění druhého je většinou mnohem přínosnější, než jeho kritika. Nejde o to za každou cenu a příliš často hledat něco chvályhodného - to působí nepřirozeně, ale upřímně myšlený kompliment vyřčený ve vhodný okamžik druhého potěší a povzbudí. ☼ Přijímat chválu Protože se málo chválí, dělá lidem problémy se s nenadálým komplimentem vypořádat. Buď to zahraje do ztracena, bagatelizuje ("to nic nebylo"), nebo se kroutí a neví, co si počít. Přitom úplně stačí říct třeba: "To mám radost, díky“. ☼ Kritizování Tam, kde to situace vyžaduje, je dobré přednést své připomínky. Kritika má být konstruktivní tedy ne nějaké plané prskání a litování se. Měla by obsahovat, co se nám nelíbí ("přišel jsi o dvě hodiny později, než jsi říkal"), jaké pocity to ve nás vyvolává ("dělám si pak o tebe starosti") a jaké navrhujeme řešení ("když příště uvidíš, že nestihneš přijít včas, zavolej"). Pokud se poslední jeden nebo dva body vynechají, je výsledkem neproduktivní vyčítání a nulový přínos do budoucna. ☼ Příjem kritiky

-9-


Vždycky pomůže nereagovat okamžitě, dát si chvilku na zhodnocení, zda je kritika oprávněná či nikoli. Pokud ji vyhodnotíme jako neoprávněnou, je namístě slušně, ale jasně názor druhého odmítnout. Jde-li o kritiku oprávněnou, nemá smysl vylítnout, případně se začít omlouvat a ponižovat; nejefektivnější je přijmout jistá opatření do budoucna (a druhé straně toto sdělit). ☼ Afektivní útok To je situace, když např. někdo přijde domů a druhý začne ječet a on vůbec neví, co vlastně ten druhý chce. Nejpohodlnější, ale zároveň nejtvrdší řešení je prostě odejít. Pokud ale stojíme o zachování dobrých vztahů, je tohle prostor pro užití techniky otevřených dveří. Ten napadající se jakoby pokouší vyrazit tyto hypotetické dveře a když mu je někdo otevře, vezme mu překážku, která měla sloužit na odreagování nějaké té frustrace. To otevření dveří se děje následovně: Když ten druhý řve něco o blbcích, výši výplaty nebo hrozné tchýni, reagujeme stylem "možná máš pravdu; vidím, že tě štvu" apod. Je to mimořádně účinné; jediné krmivo pro zlost jsou totiž protiargumenty (zavřené dveře). Řešení problému, kvůli kterému afektivní útok vznikl, je třeba odložit na dobu, kdy budou oba (všichni) v klidu a připravení konstruktivně o tom debatovat. ☼ Požadování Za své legální požadavky není potřeba se omlouvat a složitě vysvětlovat jejich důvody. Doporučuje se zřetelně požadavek formulovat ("vypni prosím to rádio") a případně jednoduše zdůvodnit ("nemůžu se soustředit na práci"). Je třeba být důsledný, tj. trvat na daném požadavku a nenechat se zavléct do diskuse, která od původního tématu odvede pozornost. ☼ Odmítnutí neoprávněného požadavku Opět platí - zřetelnost a důslednost. Vysvětlit důvody je dobré někomu blízkému, ale už třeba ne podomnímu obchodníkovi, jemuž to poskytne "šťávu" pro další přesvědčování. "Nechci" je nejsilnějším argumentem, proto když na něj druhý neslyší, už není kam sáhnout a nezbývá, než toto slůvko opakovat. To je ona technika poškrábané desky - stále opakovat (s menšími obměnami či bez nich) totéž, dokud to tomu druhému nedojde. Tady je namístě určitá opatrnost, pokud jde o užití této techniky vůči někomu, kdo nám je blízký a stojíme o dobré vztahy s ním i nadále. Pomoci může empatické vysvětlení nebo navržení kompromisu. Kompromis není aritmetický průměr - když nás třeba žebrák požádá o stovku a my mu nechceme dát nic, není kompromisním řešením padesátikoruna. V praxi to funguje třeba tak, že bojím-li se někomu půjčit svoje auto, ale přesto mu chci pomoct, nabídnu mu, že odvezu, kam potřebuje. (Mimochodem - u těch žebráků lze vysledovat jeden zajímavý fakt - lidé, od kterých něco dostane tvoří dvě skupiny - jedni, kteří mu chtěli pomoci, a druzí, kteří pomoci nechtěli, ale nedokázali odmítnout.) Při vaření polévky (která má být chutná) musíme dát do hrnce kupříkladu: vývar, zeleninu, nudle, sůl, pepř, ... Když se rozhodneme dát tam jenom něco - třeba nudle, pepř a zeleninu, nebude to k jídlu. S asertivitou je to stejné - pokud budeme užívat je techniku poškrábané desky a mechanicky kývat na protiargumenty druhého, stane se z asertivity pro druhou stranu cosi nestravitelného. Asertivita je podle mě více než jen komunikační technika, je to celý komplex myšlení a chování zahrnující přiměřenou sebedůvěru, komunikační dovednosti i zájem o čitelné a zdravé mezilidské vztahy. Z toho vyplývá jeden zásadní fakt - asertivita není jen o naučení se určitému typu chování, musí zalézt pod kůži. Člověk jedná více či méně na základě toho, jak vnitřně prožívá a tak - aby se nemusel příliš stylizovat a jít proti svému založení – musí se naučit (také) asertivně myslet.

-10-


Cvičení TEST: Jste asertivní? 1. Rozčiluje mě, když vidím chyby druhých lidí. 2. Dokážu příteli připomenout, aby mi vrátil dluh. 3. Tu a tam si trochu zalžu. 4. Dovedu se sám o sebe dobře postarat. 5. Stalo se mi, že jsem jel dopravním prostředkem bez lístku. 6. Soutěžení je lepší než spolupráce. 7. Často se trápím pro maličkost. 8. Jsem samostatný člověk, který netrpí nerozhodností. 9. Mám rád všechny lidi, které znám. 10. Věřím si. Mám dost sil, abych běžné problémy zvládl. 11. Nedá se nic dělat, člověk musí být ve střehu, aby obhájil své zájmy. 12. Nikdy jsem se nezasmál neslušnému vtipu. 13. Respektuji a obdivuji autority. 14. Rozhodně na sobě nenechám dříví štípat. Ohradím se. 15. Podporuji každou dobrou věc. 16. Nikdy nelžu. 17. Jsem praktický člověk. 18. Už jen možnost, že bych mohl mít smůlu, mě rozčiluje. 19. Souhlasím s rčením „Pomocnou ruku hledej nejdříve u vlastního ramene“. 20. Přátelé na mě mají velký vliv. 21. Vždycky mám pravdu, i když si to lidé někdy nemyslí.

ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne -11-


22. Souhlasím s názorem „Není nutno zvítězit, ale zúčastnit se“. 23. Když chci něco prosadit, pečlivě si promyslím, co tomu lidé řeknou. 24. Nikdy jsem nikomu nic nezáviděl.

ano ne ano ne ano ne

Odpovědi Nyní sečtěte počet odpovědí ano u otázek: 1,6,7,11,13,18,20,23 Součet A = ……………

2,4,8,10,14,17,19,22 Součet B = ………….…

3,5,9,12,15,16,21,24 Součet C = ……………

Interpretace testu: Nejvyšší hodnoty jste získali u součtu A: O asertivitě již něco víte, ale v životě ji příliš neužíváte. Mnohdy vás to mrzí a zlobíte se na sebe i na okolí. Nejvyšší hodnoty jste získali u součtu B: Jste na dobré cestě asertivitu velmi dobře ovládnout. V zásadě tak dokážete jednat již nyní. Vaše pokusy o asertivitu někdy připomínají trošku agresivitu. Nevadí. Žádný učený z nebe nespadl. Nejvyšší hodnoty jste získali u součtu C: Bez ohledu na vaše výsledky v předchozích dvou součtech máte velmi dobré šance ovládnout asertivitu. Nechybí vám totiž náhled na sebe a na své chování, hodnotíte se realisticky a to je dobrý základ pro osvojení si kterékoliv dovednosti v mezilidském vztahu. Nejnižší hodnoty jste získali u součtu A: Asertivitě se dá naučit. Jak to řekl S.J.Lec: “Trénink je všechno, i květák je jen dobře vycepované zelí.“ Nejnižší hodnoty jste získali u součtu B: To, že se vám mnohé životní šance občas vyhýbají, není tragédie. Důležité je umět žít sám se sebou v míru a mít co dělat. Ze studia asertivity můžete mít dvojí užitek. Buď si osvojíte asertivitu, nebo se budete mít raději takoví, jací jste. Nejnižší hodnoty jste získali u součtu C: Je tu problém Přeceňujete se a nejste tak docela upřímní. Ne že byste lhali, ale vidíte se v trošku lepším světle… Hlubší zamyšlení nad sebou samým by bylo na místě. Nedíváme se očima, ale mozkem. Neposloucháme ušima, ale pamětí. Reinhard K.

-12-


Asertivní lidská práva Asertivita vyžaduje, aby se člověk rozhodoval sám za sebe a za svoje rozhodnutí nesl plnou zodpovědnost. K tomu by měl znát a respektovat určité zásady, pro něž je užíván termín „asertivní lidská práva“. Vycházejí ze zásady, že nikdo s námi nemůže úspěšně manipulovat, pokud mu to sami nedovolíme. Zde je jejich výčet: I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X.

Máme právo sami posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky sami zodpovědnost. (každý má právo být rozhodčím ve vlastních životních rozhodnutích) Máme právo nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující naše chování. Máme právo sami posoudit, zda a nakolik jsme odpovědni za problémy druhých lidí. (ten kdo chce nést zodpovědnost za „problémy celého světa“, nakonec nepomůže nikomu...) Máme právo změnit svůj názor. (pokud se změnou názoru dostaneme blíže k pravdě, ale i proto, že se nám nějaká věc jednoduše přestala líbit) Máme právo dělat chyby a být za ně odpovědni. (kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také nic nevytvoří) Máme právo říct „já nevím“. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních. (nejde se zavděčit všem) Máme právo dělat nelogická rozhodnutí. Máme právo říci „já ti nerozumím“. (není naší povinností číst druhým jejich přání přímo z očí a nevyřčené představy plnit na počkání) Máme právo říct „je mi to jedno“. (tzn. máme právo nebýt perfektní podle definic někoho jiného)

Asertivní zásady Nejen asertivní práva, ale i asertivní zásady jsou důležité při komunikaci, tady jsou některé z nich: · Učme se kontrolovat své emoce · Respektujme i osobní práva druhého · Stručně a upřímně vyjadřujme své pocity · Snažme se vidět sebe i druhého reálně · Pokusme se poznat i stanovisko druhého · Važme si názorů druhých -13-


· Nemějme navrch za každou cenu · Přiznejme omyl a napravme ho · Nacházejme kompromisy

Cvičení Vyberte, které výroky jsou správné. Asertivní jednání Č. výrok 1 je přirozené jednání 2 je velmi vstřícné jednání 3 jeho cílem je pochopit druhého 4 je snadno zvládnutelné 5 nezná kompromisy 6 umožní porozumět a respektovat názory , postoje a potřeby druhého, zároveň však uchovat respekt k sobě samotnému, k vlastním názorům a potřebám, k vlastním zájmům 7 dokáže vyřešit každou situaci 8 umožní dát průchod emocím 9 manipuluje partnerem v komunikaci 10 vždy dovolí prosadit vlastní názor

ano

ne

Odpovědi Správně: 2,3,6.

-14-


ASERTIVNÍ TECHNIKY Poškrábaná gramodeska, aneb jak se asertivně domáhat svého Tato technika se dá použít všude tam, kde chceme prosadit svůj oprávněný požadavek. Musí však jít o něco, na co máme nezadatelné právo, nejlépe pokud jsou naše práva definována formálně zákonem či jiným předpisem. Principem techniky poškrábané gramodesky je to, že jasně a jednoznačně definujeme a sdělujeme svůj požadavek. Ať protistrana říká, co chce, my opakujeme stále svůj požadavek - tak jako jehla, přeskakující na poškozené gramodesce. Nedáme se odvést od „našeho problému“, nebráníme se, nezdůvodňujeme, že nejsme tak nemožní a špatní a problém jsme nezavinili. Souhlasíme však se vším, co je buď obecnou pravdou, nebo je alespoň pravděpodobné. Ať protistrana tvrdí jakékoliv faktické nehoráznosti, říkáme „máte pravdu, mohlo by to tak být“. Jediné na čem trváme je náš požadavek. Souhlasíme se vším, co je v dané chvíli podružné a jen v takové „maličkosti“ jakou je náš požadavek vedeme stále svou. Při prosazování svého požadavku se však chováme důsledně asertivně. To znamená, že jednáme jako někdo, kdo ví, že právo je na jeho straně, považuje protistranu za slušného a znalého člověka. Taková osoba nemá jinou motivaci, než co nejrychleji uvést věci do pořádku. Dáváme jasně najevo, že jsme přišli domluvit jen takovou samozřejmou maličkost. Jsme klidní, uvolnění, protože proč se bát či bubnovat do boje, když o nic vlastně nejde. Výsledek je předem daný faktickým stavem věci. Po celou „hru“ nesmíme mít strach. Pak totiž v mimoslovním doprovodu sklouzneme k pasivitě, nebo agresivitě. Pokud je náš partner sociálně zdatný, začne reagovat na to, co sdělujeme tělem a ne slovy. Zde je začátek konce našich nadějí. Když dosáhneme svého, tak dotyčnému neřekneme „ale trvalo vám to...“, nýbrž slušně poděkujeme. Umění odmítnout - říci „ne“ bez pocitu viny Pokud neumíme říkat ne, lidé nás brzy dotlačí tam, kde nás budou chtít mít. Budeme dělat věci, které nechceme, a nedělat věci, které chceme. Necháme si vnutit něco, co nepotřebujeme jen abychom se snad někoho nedotkli. Technika odmítání je zrcadlovým obrazem techniky prosazování oprávněných požadavků. Opět jasně konstatujeme své „ne (děkuji), nechci“. Nevysvětlujeme důvody, neomlouváme, nechováme se nejistě a úzkostně. Nenapadáme žádajícího, že si dovoluje něco takového vůbec chtít. V klidu opakujeme své „ne“. Můžeme dát najevo, že chápeme stanovisko druhé strany a uznáváme je, ale pro nás je nepřijatelné. Říkáme „ne“, aniž by z nás čišelo, že máme pocit viny. Nesmíme vypadat jako vztekající se negativistické tříleté dítě. Říkáme-li „ne“, můžeme si vybrat mezi prostou asertivitou, tj. stojíme si na svém bez jakéhokoliv vysvětlování, nebo empatickou asertivitou. V té můžeme dát najevo, že chápeme partnera a otevřít se natolik, že sdělíme své pravé důvody, proč to či ono nechceme. Umění požádat druhé o laskavost Východiskem je názor, že člověk nemá čekat, až mu jeho přání ostatní přečtou z očí. Má umět poprosit, nemít pocit, že si tím zbytečně zadává. Intonace musí odpovídat prosbě, ne rozkazu nebo výčitce. Mezi řádky prosby můžeme formulovat přesvědčení, že náš protějšek je slušný člověk, který rád pomáhá a tudíž nemá nejmenší důvod nám nevyhovět. Je-li nám vyhověno, pak poděkujeme a dáme najevo radost. Pokud nám vyhověno není, bereme to sportovně a máme radost z toho, že jsme to alespoň zkusili. S variantou odmítnutí počítáme předem.

-15-


Odmítnutí není důvod, proč se cítit uražený, naštvaný, otrávený a zklamaný. Ještě horší je přemítat, jak se nejlépe pomstíme. Platí stejné základní zásady jako u prosazování oprávněného požadavku. Tj. svoje přání definujeme jasně a srozumitelně. Zejména je důležité netvářit se jako poslední z posledních, který vůbec nemá ani naději, natož nárok, aby jeho prosbě bylo vyhověno. Pokud budeme očekávat, že partner nevyhoví, zvyšujeme pravděpodobnost toho, že se to stane. To proto, že se do našeho projevu vloudí úzkost a nejistota.

Přijatelný kompromis = asertivní mistrovství Dosažení konsensu v tom, že obě strany získají „své“ hodnoty, je jedním z hlavních cílů nácviku asertivity. Zvláště v kontaktu s lidmi, kteří nám nejsou lhostejní je lépe se domluvit k oboustranné spokojenosti, než prosadit svou. Ve většině situací mají svou pravdu obě strany. Člověk by měl umět druhému také naslouchat, respektovat jeho oprávněné požadavky. Někdy náš protějšek vymyslí třetí a pro obě strany výhodnější verzi řešení problému. Pokud nejde o zásadní věc, nebo pokud v průběhu rozhovoru akceptujeme část pravdy našeho protějšku, můžeme přistoupit na nabídku (nebo sami nabídnout) kompromisu. Snažíme se vyřešit problém, ne druhého porazit, prosadit svou za každou cenu. Člověk však ani při nejlepší vůli nemůže dobře vycházet se všemi. Vždy je však vhodné zkusit to po dobrém. Mnozí lidé rozehrávají komunikaci agresivně. Často to jsou úzkostní jedinci, bojící se sociálního kontaktu, někdy s malou sebedůvěrou. Když se k nim chováme přátelsky, dáme najevo svůj klid a jistotu, většinou se rychle zklidní a dobře spolupracují. Jak na kritiku Kritika je považována za nejúčinnější manipulátor. Manipulovat s druhými se dá nejsnáze vyvoláme-li v nich pocit viny. To se uplatňuje například v tom, že slušnému člověku dělá potíže odmítnout prosbu či nabídku. Ještě horší je, když nás druzí kritizují. Pokud nám nejsou lhostejní, cítíme se ohroženi nejen pošramocením svého obrazu, ale také nebezpečím ztráty pro nás důležitých hodnot (budeme vyhozeni z práce, atd.). Kritiku prožíváme subjektivně často jako napadení. Zejména tehdy, když kritik nepoukazuje na nějaké naše omyly nebo chyby proto, že chce věci napravit, ale proto, že se sám cítí bídně. Má sice podvědomou, ale intenzivní chuť předat druhému kousek negativního emočního náboje, který sám v sobě těžko snese. Když nejsme nejlépe naladěni, uleví se nám agresivním činem. Někdo ze vzteku rozbíjí předměty, jiný si zakritizuje. Cítíme-li se napadeni a ohroženi, bráníme se. Nejčastější spontánní reakce na kritiku je obrana agresí, tj. odpovídáme stejně razantní kritikou partnera. Druhou rovněž dosti častou variantou je, že se začneme různě vymlouvat, zdůvodňovat, hledat objektivní překážky. To je obrana pasivní, sdělující, že „jsem červ, ale dělám co můžu, nezašlapávejte mne“. Asertivní přístup v prvé řadě rozlišuje, zda jde o kritiku oprávněnou, či nikoliv. Jak reagovat na oprávněnou kritiku Asertivně jednající člověk kritika odzbrojuje tím, že s oprávněnou kritikou souhlasí, věc nerozpitvává a orientuje se na to, jak věc napravit. Chybovati je totiž lidské a chyba není nic víc a nic míň než chyba. Asertivní reakce tedy vypadá asi takto: 1. Souhlasíme s kritikou. 2. Stručně se omluvíme. 3. Navrhneme a co nejdříve realizujeme nápravu. To předpokládá, že co nejrychleji uzavřeme diskusi o problému našeho prohřešku a dáme se do práce na nápravě. -16-


4. Nehroutíme se, protože víme, že nejsme dokonalí a trochu nedokonalosti velkoryse tolerujeme i druhé straně. Chápeme, že se někdy může člověk i pro banalitu velmi rozzlobit. Předem mu odpustíme výroky, kterých se vůči nám dopustí. Na tyto výroky na naši adresu nereagujeme a důsledně se držíme svého, tj. jak řešit problém, o který opravdu jde. Jak reagovat na neoprávněnou kritiku Na světě neexistuje nikdo, koho bychom nemohli za něco zkritizovat Přinejmenším proto, že na nějakou věc máme jiný názor než on. Na neoprávněnou kritiku je nejlépe reagovat technikou „otevřených dveří“. Název technika otevřených dveří je symbolickým vyjádřením situace, kdy se kritik rozběhne, aby silou vyrazil zamčené dveře. Když k nim přiběhne, proletí jimi, neboť jsou proti jeho očekávání otevřené. Prvním krokem je snaha oddělit ve sdělení kritika to, co je faktem a to, co je jeho subjektivním, často morálním hodnocením dané skutečnosti. Poté souhlasíme s každou pravdou či jen pravděpodobností nebo dokonce s tím, co by vůbec bylo na světě možné. Na hodnocení a různé náznaky o naší zkaženosti zásadně nereagujeme. Důsledně se držíme pravdivého popisu našeho chování a s tím vyjadřujeme zásadní souhlas. Zásadně se nebráníme ani útokem (agresivně), ani únikem (pasivně). Dále se dotazujeme a zjišťujeme, co je vlastně na našem chování tak špatného - někdy se nám tak podaří partnera vybídnout k tomu, aby nám řekl, co opravdu chce. Důležité je zůstat stále v klidu. Ať bude kritik říkat sebevětší nehoráznosti, musíme se soustředit jen na to, co má v sobě zrnko pravdy a s tím souhlasit. To by mělo kritika dříve nebo později umlčet. Dotazování na negativa Jedná se vlastně o rozvinutí techniky otevřených dveří. Dotazováním na negativa se můžeme leccos o sobě dozvědět a najít pravý důvod partnerovy kritiky. Kritizovaný využije situace a pokusí se rozhovor, který hrozí destruktivní hádkou, zvrátit v konstruktivní povídání. Cílem je kritikovi naopak ústa otevřít. Často totiž kritik kritizuje jen proto, že chce něco na našich vztazích změnit. Dělá to ovšem ve vleku negativních emocí. Pokud nám na dotyčném záleží, pokoušíme se touto technikou dostat z něho negativní náboj a přimět ho k věcnému a konstruktivnímu dialogu. Učíme ho tím vlastně asertivitě. Zapište svoje zkušenosti s využitím zmíněných asertivních technik

-17-


Asertivita a duševní hygiena Asertivní je obhájit svá práva, ale na druhé straně „nechat brouka žít“. Nevstupovat druhým do života, pokud to oni sami nechtějí . Přijmout, že to, co je jiné, ještě není samo od sebe horší. V životě je často problém rozhodnout se, kterou asertivní techniku zvolit. Někdy se nám nepodaří zvolit tu pravou techniku, jindy zase nejsme dostatečně sebejistí a silní a necháme se vmanipulovat někam kam jsme původně vůbec nechtěli. Nicméně již fakt, že s asertivními technikami v životě experimentujeme je velmi cenný. Jednáme-li totiž ve většině situací asertivně, jsme schopni se zdravě sebeprosadit a nenecháme si vnutit o co nestojíme. Jsme schopni bez pocitů viny říci ne, na kritiku umíme reagovat s klidem a konstruktivně. Asertivní přístup nám ušetří hodně nervů a stresů v každodenním životě a navíc pročistí komunikaci, neboť jednat asertivně znamená jednat na rovinu. Pokud nás dosud charakterizoval spíše pasivní přístup k řešení problémů, dá se říct, že díky asertivnímu přístupu se již nenecháme tolik využívat čí dokonce zneužívat a nikomu již nedovolíme, aby v nás vyvolal pocity viny, které nejsou na místě. Pokud nás dosud charakterizoval spíše agresivní styl, díky asertivnímu přístupu budeme zraňovat méně lidí a snad získáme i více přátel, kteří se nebudou bát nám říct na rovinu holou pravdu. Z hlediska duševní hygieny je asertivita jako způsob zdravého sebeprosazování velmi přínosná. Dodržováním zásad asertivity člověk zvýší své sebevědomí, uvědomí si svou pravou cenu a nezávislost na druhých, bude sám sebe vnímat jako hodnotného člověka nehledě na to co se mu kdo snaží vsugerovat. Člověk je tedy otevřenější, vyrovnanější a má pozitivnější přístup k sobě, svému okolí a vůbec k životu.

Závěr – klady a zápory asertivity Jsou mezi námi jedinci, kteří jsou schopni obsah techniky asertivity pochopit relativně snadno, dokonce i bez bariér a zkreslení ji používají v praxi. Ostatním zájemcům nezbývá jiná šance, než se seznámit s touto problematikou prostřednictvím trenéra. Lze totiž potkat i takové jedince - samouky, kteří vše dělají pouze pro rozšíření své osobní moci. A v tomto je velká hrozba nejen asertivity, ale i ostatních psychologických technik. Nedokonalým studiem, zkreslením či špatným vyložením faktů mohou tito lidé způsobovat ještě větší nenapravitelné škody než agresivní nebo pasivní jedinci. Přesto nelze pominout pozitiva – asertivita preferuje nemanipulativní chování, napomáhá rozvíjet zdravé sebevědomí, prohlubuje mezilidské vztahy, jejich otevřenost, jasnost a přímost a hlavně umožňuje být sám sebou. Na závěr jedno z asertivních práv, o kterém jsme se zatím nezmínili: Mám právo sám se rozhodnout, zda budu jednat asertivně nebo ne. Dříve, než se však rozhodnete chovat asertivně, nezapomeňte zvážit především: KDY asertivitu použít vůči KOMU ji použít jakou FORMU použít jaké to bude mít NÁSLEDKY Snad Vám tento seminář napomohl k tomuto rozhodnutí.

-18-


-19-

0110

Recommend Documents