Správní právo – dálkové studium V. Správní právo procesní, správní řízení -
vymezení pojmu správního práva procesního – viz podklad k okruhu č. I. dále se zabýváme pojmem správního řízení a jeho základními instituty
A) správní řízení správní řízení = proces → výsledkem je správní akt (akt aplikace práva) → osoby, o jejichž právech a povinnostech se jedná se podílejí na řízení a tvorbě rozhodnutí → probíhá v právních formách od zahájení až op vydání rozhodnutí případně exekuci cíl správního řízení = vydání správního aktu, který je schopen způsobit účinky v něm předvídané - založit, změnit či zrušit práva a povinnosti (akt konstitutivní) - autoritativně stvrdit existenci práva či povinnosti (akt deklaratorní) - správní řízení napomáhá kontrole - zúčastnění mohou sledovat a hodnotit úkony, které správní orgán v řízení činí - otevřenost a objektivnost správního řízení je zajištěna zejména právem na informace, právem na pomoc a poučení, právem být slyšen a dalšími povinnostmi správního orgánu - rozlišuje se správní řízení → obecné – stručně jde o správní řízení vedené podle správního řádu (níže) → zvláštní – správní řízení regulované specifickým způsobem, tj. zvláštními zákony B) prameny správního řízení (a obecně i práva procesního) - v roce 1967 byl přijat zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení – jednalo se o první úpravu správního řízení ve formě zákona (předtím pouze nařízení) - v roce 2004 byl přijat zákon č. 500/2004 Sb., správní řád s účinností od 1.1.2006-základní předpis správního řízení - celá řada zvláštních právních předpisů (zákonů) upravujících řízení před správními orgány – zejména zákon stavební, katastrální řízení (vkladové řízení, obnova operátu apod.), předpisy o vyvlastnění, zákon o přestupcích, vodní zákon, a další - nadále bude popisováno správní řízení podle správního řádu Správní řád – zákon č. 500/2004 Sb. - má 184 paragrafů a systematicky je členěn do osmi částí – Úvodní ustanovení (obsahuje předmět úpravy, základní zásady), Obecná ustanovení o správním řízení, Zvláštní ustanovení o správním řízení, Vyjádření, osvědčení a sdělení, Veřejnoprávní smlouvy, Opatření obecné povahy, Společná, přechodná a závěrečná ustanovení, Účinnost zákona - vedle správního řízení upravuje i další činnosti a postupy správního orgánu 1) Působnost správního řádu a) správní orgány - základní pravidlo - § 1 SŘ – vymezuje orgány, na jejichž postupy se vztahuje – jedná se o - orgány moci výkonné, - orgány ÚSC, - jiné orgány, - právnické osoby pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy → § 1 SŘ tak zahrnuje v podstatě všechny orgány, které mají nebo mohou mít svěřenu správní působnost
1
b) pozitivní vymezení věcné působnosti SŘ - stěžejní úprava opět § 1 SŘ – tento zákon upravuje postup orgánů (viz výše) pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy ⇒ pokud tyto orgány vykonávají působnost ve veřejné správě, použije se správní řád (výjimka viz níže) - správní řád se tak zabývá vnějšími vztahy správy – tedy vůči osobám nepodřízeným osobám správnímu orgánu - § 177 pak vymezuje zvláštní případy použitelnosti SŘ – zejména podstatné je pravidlo o použitelnosti základních zásad činnosti správního orgánu (§§ 2 až 8 SŘ) = základní zásady činnosti správních orgánů zvedené v § 2 až 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje - § 178 SŘ pak pro účely správního řízení vymezuje obecně, který orgán je nadřízený (důležité z hlediska možnosti se odvolat-tedy kdo bude rozhodovat o podaném odvolání) c) negativní vymezení věcné působnosti SŘ - § 1 odst. 3 SŘ = SŘ se nepoužije na občanskoprávní, obchodněprávní a pracovně právní úkony prováděné správními orgány (v těchto případech totiž správní orgány postupují podle soukromoprávních předpisů, neboť vystupují jako subjekty soukromého práva) - § 1 odst. 3 SŘ = SŘ se nepoužije na vztahy mezi orgány ÚSC při výkonu samostatné působnosti (řídí se obecním a krajským zřízením) - např. výslovně podle § 90 SŘ odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu ÚSC vydané v samostatné působnosti d) vztahy SŘ ke zvláštním předpisům - základem je zásada subsidiarity vyjádřená v § 1 odst. 2 SŘ = SŘ se použije, nestanoví-li zvláštní zákon jinak (vztah obecného procesního předpisu=SŘ a zvláštních procesních předpisů=např. stavební zákon, tedy lex generalis × lex specialis) - vztah k dosavadním právním předpisům (upravujícím řízení před správními orgány) upravuje § 179 a násl. SŘ – tzv. intertemporální ustanovení - 1. správní řízení dosud nebylo skončeno (pravomocně) – postupuje se podle dosavadních právních předpisů základ - § 179 odst. 1 SŘ - 2. řízení bylo skončeno pravomocně – při přezkumu, obnově řízení a vydání nového rozhodnutí (použití mimořádných opravných prostředků podléhá již nové úpravě) se postupuje již podle SŘ - § 179 odst. 2 SŘ - 3. výkon rozhodnutí se dokončí podle dosavadních právních předpisů - § 179 odst. 3 SŘ - §§ 180 až 182 pak upravují speciální případy, které v praxi nejsou časté - vztahy ke zvláštním přepisům jsou pak uvedeny i u konkrétních ustanovení SŘ, např. - § 171 SŘ – opatření obecné povahy (není rozhodnutím ani právním předpisem) lze vydat jen, stanoví-li tak zvláštní předpis - § 139 SŘ – poskytnout předběžnou informaci lze jen stanoví-li tak zvláštní zákon - Dále např. §§ 147, 160 odst. 5 a 161 odst. 1 SŘ 2. Základní zásady činnosti správních orgánů = odráží podstatné rysy výkonu správní působnosti (v dalších částech SŘ pak mohou být konkretizovány) význam ZZ při aplikaci SŘ: → jsou přímo aplikovatelné a jejich porušení vede k vadám postupu příp. provedených úkonů → slouží výkladu ostatních ustanovení (zajišťují tak jednotnost použití SŘ) - úprava obsažena v části první hlavě II. SŘ, konkrétně v §§ 2 až 8 SŘ
2
-
ust. §§ 2 až 8 SŘ se vztahují k zákonnosti (správního řízení) a odkazují na další principy práva
a) zásada zákonnosti (§2 odst. 1) = správní orgán je povinen postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a mezinárodními smlouvami (a to jak z hlediska materiálního tak procesního) b) zásada minimalizace zásahů (§ 2 odst. 2) = správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě svěřena a v rozsahu v jakém mu byla svěřena c) ochrana šetření práv nabytých v dobré víře (§ 2 odst. 3) = správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře jakož i oprávněné zájmy osob jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém řízení může dotknout d) zásada proporcionality (§ 2 odst. 3) = správní orgán může zasahovat do práv občanů jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu a. tzv. test proporcionality má tři základní kritéria i. vhodnost-zda použitý prostředek je schopen dosáhnout zamýšleného cíle ii. potřebnost-prostředek,který co nejméně poškozuje dotčené osoby iii. přiměřenost sama o sobě-zda újma na právech není nepřiměřená ve vztahu k cíli e) zásada souladu veřejného zájmu (§ 2 odst. 4) = správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu → správní orgán nemůže zejména měnit účel právní úpravy → nemůže nahradit veřejný zájem jiným zájmem (např. soukromým) → správní orgán pro spravedlivé vyvážení zájmu veřejného a soukromého posuzuje intenzitu veřejného zájmu (např. aby veřejnému zájmu hrozila vážná újma-§ 95 odst. 5, úkon je možné učinit jen, pokud to veřejný zájem naléhavě žádá-§85 odst. 2 a další) f) zásada přednosti smírného řešení (§ 5) = kde to povaha konkrétního případu umožňuje, má se správní orgán pokusit o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí ve věci. Dále rozvedeno ve SŘ v §§ 136 odst. 6, 149, 141 odst. 8, 161 apod. g) zásada právní jistoty (§ 2 odst. 3 a § 2 odst. 4) → součástí této zásada je jednak shora uvedený požadavek na ochraně práv nabytých v dobré víře (§ 2 odst. 3) → správní orgán rozhoduje tak, aby při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů nevznikly nedůvodné rozdíly (§ 2 odst.4) – toto ustanovení se též nazývá jako zásada materiální rovnosti nebo též oprávněného očekávání h) zásada objektivní pravdy (§3) = správní orgán postupuje tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytným předpokladem pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 -
-
tyto zásady jako přímo aplikovatelná ustanovení SŘ jsou nedílnou součástí zákonnosti správní činnosti a zákon je proto jejich výslovnou úpravou zdůraznil (důležité je i při posuzování opravných prostředků-viz níže) SŘ vede správní orgány, aby rozhodovaly podle těchto zásad – např. podle § 94 odst. 4 jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví
3
-
Veřejná správa definována jako služba veřejnosti (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a § 4 odst. 1 SŘ) předpokládá součinnost s těmi, v jejichž prospěch je vykonávána. Z uvedeného požadavku pak vyplývá úprava dalších ZZ ve SŘ:
ch) správní orgán umožní osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy (§ 4 odst. 3) → každý má právo se obrátit se svou záležitostí na správní orgán → správní orgán je povinen s dostatečným předstihem uvědomit osoby o úkonu, který učiní, je-li potřebné k hájení jejich práv i) právo podávat stížnosti → každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc (§ 4 odst.1) → každý má právo obracet na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování pracovníků správních orgánů nebo proti postupu správního orgánu a o vyřízení musí být stěžovatel do 60 dnů od podání vyrozuměn (§ 175 SŘ) → byla-li stížnost shledána důvodnou, je správní orgán povinen přijmout opatření k nápravě → není-li stěžovatel spokojen s vyřízením jeho stížnosti, může požádat nadřízený správní orgán o přešetření způsobu vyřízení stížnosti (§ 175 odst.7) j) právo na informace z veřejné správy (čl. 17 LPS) - ve SŘ není výslovně upravena, proto se vychází z čl. 17 LPS a současně úpravy ve zvláštních zákonech zejména z.č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím k) povinnost poskytnou přiměřené poučení o právech a povinnostech (§4 odst.2) - správní orgán realizací této povinnosti především může zabránit újmě, která by účastníkovi neznalému správního řízení mohla hrozit l) zásada procesní rovnosti (čl. 37 odst. 3 LPS, § 7 SŘ) - správní orgán postupuje vůči všem osobám nestranně a pokud vyžaduje na dotčených osobách plnění povinností, pak vždy rovnou měrou - dotčené osoby mají při uplatňování svých práv rovné postavení m) zásada rychlosti a hospodárnosti řízení (§ 6) → správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. → nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80) → správní orgán postupuje tak, aby nikomu (jak státu tak dotčeným osobám) nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje → podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit n) zásada spolupráce správních orgánů (§ 8) → správní orgány dbají vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby → správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy 3. Základní instituty správního řízení - správní řízení jako takové je upraveno: - v části druhé SŘ - obecná ustanovení o správním řízení - v části třetí SŘ - zvláštní ustanovení o správním řízení Subjekty správního řízení - správní orgán - účastníci řízení
4
-
další (zvláštní) subjekty správního řízení osoby zúčastněné na řízení
a) správní orgán - řízení vede věcně a místně příslušný správní orgán - při určení příslušnosti rozhodují skutečnosti, které tu byly době zahájení řízení = tzv. zásada perpetuatio fori = řízení dokončí ten orgán, který byl věcně a místně příslušný v době zahájení řízení (§ 132 SŘ) → věcná příslušnost (§ 10 SŘ) - určuje - který orgán má v dané věci u hlediska hmotného práva působnost (tj.vztahy, v nichž je povolán plnit své úkoly) a pravomoc (oprávnění vydávat rozhodnutí) - současně určuje, který orgán rozhoduje v první instanci => zvláštní zákony tak obvykle určují působnost a pravomoc správního orgánu a současně určují orgán prvního stupně (např. § 52 přestupkového zákona) -
-
nelze-li podle zvláštních právních předpisů určit tuto věcnou příslušnost, pak řízení provede v prvním stupni ústřední správní úřad, do jeho působnosti věc patří (§ 133 odst.) s věcnou příslušností souvisí i tzv. kompetenční spory - kladný kompetenční spor = více správních orgánů se považuje za věcně příslušné orgány. O věcně příslušném správním orgánu rozhodne společně nadřízený správní orgán (§ 133 odst.2) - negativní kompetenční spor = žádný ze správních orgánů se nepovažuje za věcně příslušný. O věcně příslušném správním orgánu rozhodne Nejvyšší správní soud na základě žaloby účastníka nebo správního orgánu (§ 133 odst. 4) součástí věcné příslušnosti je i tzv. funkční příslušnost (§ 130) = vyjadřuje otázku, který orgán v rámci organizační struktury toho kterého správního orgánu bude o věci rozhodovat. - proto pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak je funkčně příslušným obecní úřad, krajský úřad, u dalších veřejnoprávních korporací rozhoduje výkonný orgán se všeobecnou působností a u právnických osob její statutární orgán
→ místní příslušnost (§ 11 SŘ) - určuje, který správní orgán z hlediska místní působnosti bude věc rozhodovat - pro její určení SŘ upravuje několik kritérií – místní příslušnost se tak určí místem, kde nachází nemovitost (týká-li se předmět řízení nemovitosti), místem činnosti (je-li předmětem řízení činnost účastníka řízení), místem podnikání (u ostatních řízení týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení), místem trvalého pobytu nebo sídla - v případě sporu o místní příslušnost - se správní orgány dohodnou - nedohodnou-li se, pak - řízení provede ten správní orgán, u něhož byla podána žádost jako u prvního nebo ten, který ve věci z moci úřední učinil první úkon - nelze-li takto postupovat, rozhodne společně nadřízený správní orgán → věc ovšem podle SŘ může (musí) projednat jiný než příslušný orgán - z důvodu vhodnosti lze postoupit věc na jiný správní orgán (např. změna bydliště účastníka) - nadřízený správní orgán může věc převzít namísto nečinného správního orgánu (na žádost účastníka nebo podnět správního orgánu - § 80 odst. 4 písm. b) SŘ)
5
-
nadřízený správní orgán může věcí pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu (pro nečinnost správního orgánu nebo za účelem vedení společného řízení) dále např. může být pověřen vyřízením věci jiný správní orgán z důvodu vyloučení úředních osob
-
úkony správního orgánu mohou činit pouze oprávněné úřední osoby podle vnitřního předpisu
-
úřední osoba je vyloučena z projednávání a rozhodování věci z důvodu pochybností o její nepodjatosti nebo pokud se účastnila řízení v téže věci ale na jiném stupni
b) účastníci řízení → způsobilost být účastníkem řízení = procesní subjektivita = každý kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, tj. kdo je subjektem podle práva hmotného (vzniká narozením) a dále ten komu ji zákon přiznává (např. přípravný výbor při vzniku politických stran) →způsobilost procesní = schopnost vlastními úkony nabývat práva a povinnosti v řízení. - u fyzických osob je vázána na způsobilost k právním úkonům (vzniká dosažením zletilosti – 18.roku života). - procesní způsobilost - vůbec nemají osoby, které byly zbaveny soudem způsobilosti k právním úkonů, - mají omezenu osoby, jejichž způsobilost k právním úkonům byla soudem omezena, a to v rozsahu tohoto omezení - právnické osoby mají procesní způsobilost v plném rozsahu - zvláštní zákony mohou obsahovat vlastní výčet účastníků řízení - pokud zvláštní zákony nestanoví účastníky v dané věci, pak je bude nutné určit podle pravidel SŘ c zde je pak rozhodující možnost, že by se osoby jako možného účastníka mohlo ve správním řízení vydané rozhodnutí dotýkat - účastníkem správního řízení je: a) v řízení zahájeném na žádost navrhovatel (a v řízení sporném dále odpůrce) a v řízení zahájeném z moci úřední osoba, o jejichž právech a povinnostech chce správní orgán rozhodnout b) ten jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčena (týká se řízení návrhového a řízení zahájeného z moci úřední) - žadatel je povinen označit všechny známé účastníky - správní orgán je povinen vyhledávat všechny možné účastníky c) ten, kdo tvrdí, že o jeho právech a povinnostech má být rozhodováno, nebo jehož práva a povinnosti mohou být rozhodnutím dotčena, dokud se neprokáže opak - správní orgán musí usnesením deklarovat, zda taková je či není účastníkem řízení d) ten, komu zvláštní právní předpis postavení účastníka přizná -
pravidla a) až d) kombinují procesní vymezení účastníků (bez vztahu k hmotnému právu) s odvozováním jejich postavení z hmotného práva mezi nejvýznamnější práva účastníků patří právo podat návrh na zahájení řízení ( a právo jej vzít zpět), na poučení od správního orgánu, namítat podjatost úřední osoby, na tlumočníka, na zastoupení, nahlížet do spisu, podávat návrhy a být slyšen, být vyrozuměn o zahájení řízení a o ústním jednání a o provádění úkonů mimo ústní jednání, na oznámení rozhodnutí, podat žádost v případě nečinnosti správního orgánu, podat odvolání a rozklad a další práva
6
-
-
mezi hlavní povinnosti účastníků řízení patří především povinnost poskytnout součinnost, označit důkazy, prokázat totožnost, jako žadatel označit jemu známé účastníky, nahradit náklady řízení zastoupení účastníka řízení - zmocněncem, a to jen pro určitý úkon nebo pro celé řízení - zákonným zástupcem, pokud účastník řízení nemá procesní způsobilost - opatrovníkem nemá-li zákonného zástupce v případech, kdy jej musí mít
Zahájení a průběh řízení - při zahajování řízení se uplatňují dvě hlavní zásady a) -
zásada dispoziční = řízení se zahajuje na návrh účastníka předmět řízení vymezuje žadatel žadatel disponuje s řízením, může vzít zpět návrh má právo na poučení při potížích s vymezením předmětu řízení
b) zásada oficiality = řízení zahajuje správní orgán z úřední povinnosti - předmět řízení vymezuje správní orgán v oznámení o zahájení řízení - ze zásady ne bis in idem vyplývají dvě překážky řízení - litispendence = v téže věci nelze zahájit správní řízení u jiného nebo stejného správního orgánu - rei iudicata = v jiném řízení ohledně téže věci již bylo vydáno pravomocné rozhodnutí a další rozhodnutí o stejné věci již nelze vydat - správní řízení je většinou písemné, ústní jednání se nařizuje pokud to předepisuje zákon a jeli to nezbytné - o každé věci se vede spis – obsahuje podání, protokoly, záznamy, - každý účastník má právo nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisy a opisy vydávání rozhodnutí - základní zásada = zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (viz výše) - v řízení zahájeném z moci úřední správní orgán zjišťuje všechny skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu mají být uloženy práva a povinnosti - podklady pro rozhodnutí = návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti a další (§ 50 SŘ – výčet je demonstrativní) - podklady opatřuje správní orgán za součinnosti účastníků (povinnost účastníků řízení – viz výše) - zásada slyšení účastníků = účastníci řízení mají právo vyjádřit své stanovisko a současně jim musí být dána možnost se vyjádřit před rozhodnutím ve věci ke všem podkladům - zásada jednotnosti řízení = řízení až do vydání tvoří jeden celek→účastníci mohou kdykoliv v průběhu řízení do vydání rozhodnutí doplňovat svá tvrzení a důkazní návrhy - důkazní prostředky = jako důkazy lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány v rozporu se zákony (SŘ příkladmo vyjmenovává některé z nich-důkazy listinou, ohledáním, svědeckou výpovědí apod.) - správní orgán je povinen obstarávat důkazy - vždy provede důkazy, které jsou potřební ke zjištění stavu věci - není vázán důkazními návrhy účastníků – v rozhodnutí se však musí vypořádat s tzv. opomenutými důkazy (navržené ale neprovedené důkazy)
7
-
-
-
-
-
správní orgán provádí důkazy zásadně při jednání – o provádění důkazů mimo ústní jednání však účastníci musí být vyrozuměni včas - zásada volného hodnocení důkazů = správní orgány hodnotí důkazy, aniž by byly vázány formálními pravidly, žádný z důkazů nemá v zákoně jinou právní či faktickou sílu, je na správním orgánu jakou váhu dle své úvahy přisoudí tomu kterému důkazu správní rozhodnutí musí být zákonné a správné - správní řízení je vedeno zásadou vyšetřovací = to bez ohledu na způsob zahájení, nedostatek součinnosti ze strany účastníka řízení nemohou vést k ospravedlnění případné nezákonnosti řízení. současně správní orgán je povinen vyhledat všechny skutečnosti nezbytné pro správné a zákonné rozhodnutí placení nákladů řízení – náklady, které vznikly správnímu orgánu nese tento orgán, náklady vzniklé účastníkovi nese účastník sám - výjimky - řízení bylo vyvoláno porušením povinnosti účastníka → sprání orgán mu paušální částkou uloží povinnost k náhradě nákladů řízení - povinnost nahradit náklady řízené té osobě, která jejich vznik zavinila - ve sporném řízení může náklady řízení hradit procesně neúspěšný účastník řízení - náklady exekuce hradí vždy povinný fáze řízení - zahájení - dnem, kdy návrh na zahájení došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu (je-li řízení zahajováno na návrh) - dnem, kdy správní orgán oznámil účastníkovi zahájení řízení (řízení zahajováno z moci úřední) zahájení, opatřování podkladů, ústní jednání, dokazování, hodnocení důkazů, podávání vyjádření, písemné vyhotovení rozhodnutí a jeho vydání lhůty pro vydání rozhodnutí – běží ode dne zahájení řízení - rozhodnutí musí být vydáno bezodkladně je-li to možné - není-li možné rozhodnout bezodkladně, pak platí lhůta 30-ti dnů - do uvedené doby se počítají i doby např. na obstarávání důkazů, nařízení ústního jednání apod.
Rozhodnutí - obsahuje rozhodnutí věci samé a dále rozhodnutí o dalších otázkách včetně procesních - jednotlivé části rozhodnutí jsou: - výrok – autoritativně řeší danou věc. Zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti nebo prohlašuje, že určité právo je či není - je-li uložena povinnost, pak se určí lhůta pro její provedení - obsahuje právní ustanovení, podle kterých byl výrok učiněn - obsahuje i výrok o nákladech řízení - může obsahovat další ustanovení, např. bližší podmínky realizace oprávnění, časové omezení (klasicky u stavebních povolení) apod. odůvodnění – obsahuje důvody, které správní orgán vedly k rozhodnutí - výčet podkladů rozhodnutí, vyjádření k námitkám účastníků, úvahy, kterými se řídl při hodnocení podkladů a právních ustanovení - nemusí být v rozhodnutí obsaženo, pokud správní orgán zcela vyhoví návrhu účastníka poučení – zda je proti rozhodnutí přípustný řádný opravný prostředek a pokud, pak v jaké lhůtě a u kterého orgánu jej lze podat a který orgán o něm rozhoduje - forma rozhodnutí=zásadně písemná
8
-
zřejmé nesprávnosti rozhodnutí (písařské chyby apod.) správní orgán opraví i bez návrhu (chyby ve výroku se opraví opravným rozhodnutím a jiné chyby např. v odůvodnění opravným usnesením) - rozhodnutí je vydáno dnem jeho předání k doručení, pokud se však účastník vzdal nároku na písemné vyhotovení rozhodnutí, pak se za okamžik jeho vydání považuje jeho vyhlášení - oznámení rozhodnutí-doručením písemného vyhotovení do vlastních rukou - ústním vyhlášením (pokud se účastník vzdal práva na doručení písemného vyhotovení) - doručením veřejnou vyhláškou - právní moc rozhodnutí = rozhodnutí již bylo oznámeno a nelze proti němu podat odvolání nebo rozklad → formální stránka právní moci = konečné rozhodnutí již nelze napadnout řádným opravným prostředkem → materiální stránka právní moci = rozhodnutí je závazné a neměnitelné → rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení a všechny správní orgány, pro jiné osoby je rozhodnutí závazné, stanoví-li tak zákon - vykonatelnost rozhodnutí = uskutečnitelnost rozhodnutí, schopnost vyvolat důsledky v něm předpokládané - nastává právní mocí rozhodnutí nebo pozdějším dnem (je uvedeno v rozhodnutí) - obecně se jedná o vlastnost všech rozhodnutí - oprávnění lze využít ale rozhodnutí může být i nevykonáno - rozhodnutí jsou zásadně vykonávána dobrovolným splněním, v opačném případě jsou vykonatelná marným uplynutím lhůty a v tomto případě nastává nucený výkon rozhodnutí (vykonatelnost=možnost provést nucený výkon rozhodnutí) - formy rozhodnutí - pojem rozhodnutí je ve SŘ používán ve dvojím významu - jako individuální správní akt, tedy jakékoliv rozhodnutí o právech a povinnostech osob - rozhodnutí jako forma odlišná od jiných forem rozhodnutí zejména usnesení - rozhodnutí = přijímá se o věci samé a v písemném vyhotovení je označeno jako „rozhodnutí“ (zvláštní zákony pro něj mohou mít jiný název – koncese, povolení, autorizace a jiné) - usnesení = touto formou rozhodnutí rozhoduje správní orgán pokud tak stanoví zákon (především v otázkách vedení řízení) - odvolání proti usnesení obecně nemá odkladný účinek - další zvláštní formy rozhodnutí jsou schválení smíru (§ 141 odst. 8 SŘ), rozhodnutí na místě (§ 143 odst. 2 SŘ), příkaz (§ 150 SŘ), příkaz na místě (§ 150 odst. 5 SŘ), vydání dokladu místo rozhodnutí (§ 151 SŘ), uzavření veřejnoprávní smlouvy místo rozhodnutí (§ 161 a 162 SŘ) Opravné prostředky - základní členění = opravné prostředky řádné × mimořádné - správní řád vychází ze zásady dvojí instance 1) Odvolání - může podat účastník řízení proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nestanoví-li zákon jinak - obecně jej lze podat do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí tomu orgánu, který jej vydal - lze napadnou celý výrok (odvolání pouze do odůvodnění rozhodnutí bez toho aniž by se napadal výrok rozhodnutí je zásadně nepřípustné) nebo jen některou část výroku → zákon
9
-
-
-
-
hovoří o tzv. rozsahu odvolání = vymezení toho, proti jakým výrokům rozhodnutí je odvolání směřováno (není-li rozsah podaného odvolání vymezen, pak platí, že odvolání směřuje proti celému výroku, proti všem jeho částem) účinky odvolání → suspenzivní (odkladný) = do vyřízení odvolání rozhodnutí nemůže nabýt právní moci ani vykonatelnosti - tento účinek může ve zvláštních případech být vyloučen přímo zákonem nebo rozhodnutím správního orgánu (rozhodnutí je třeba ihned realizovat apod.) → devolutivní = rozhodnutí o odvolání náleží odvolacímu orgánu, jímž je nejblíže nadřízený správní orgán výjimka = autoremedura (§ 87 SŘ) = správní orgán, který o věci rozhodoval v prvním stupni může o podaném odvolání sám rozhodnout (rozhodnutí změní nebo jej zruší). Základní podmínka = podanému odvolání musí plně vyhovět. Rozhodnutí vydané v rámci autoremedury je rozhodnutím prvoinstančním a lze se proti němu dále odvolat. přezkum napadeného rozhodnutí odvolacím správním orgánem a jeho rozsah - soulad napadeného rozhodnutí a řízení s právními předpisy přezkoumává z úřední povinnosti (tj. i kdyby nebylo namítáno v odvolání) - základní zásada = úplná revize zákonnosti rozhodnutí (i z pohledu procesních norem) - pokud odvolání napadá pouze některé výroky rozhodnutí, pak odvolací orgán musí posoudit, zda odvoláním nedotčené výroky obstojí, tj. zda mohou nabýt právní moci - obecně je na veškerá prvoinstanční řízení vztažena zásada koncentrace řízení = k novým skutečnostem a návrhům na provedení důkazů, uvedených v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, lze přihlédnout jen tehdy, pokud je účastník nemohl uplatnit dříve - omezení této zásady spočívá v tom, že správní orgán může opatřovat další podklady a provádět další důkazy - tato zásada se neuplatní v těch případech, kdy odvolatel v podaném odvolání navrhuje nové skutečnosti a důkazy k namítané nezákonnosti rozhodnutí nebo nezákonnosti řízení - odvolací orgán je totiž vázán zásadou úplné revize zákonnosti odvolací správní orgán dále přezkoumává správnost rozhodnutí = to ale pouze v rozsahu odvolacích námitek (výjimečně nad tento rozsah, pokud to vyžaduje veřejný zájem)
-
rozhodování o odvolání je vybudováno na zásadě apelační = dojde-li odvolací správní orgán k závěru, že rozhodnutí je nezákonné nebo nesprávné nebo že došlo k podstatným vadám řízení (řízení je nezákonné), pak: - napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví (vady rozhodnutí jsou takové, že v řízení nelze pokračovat vůbec) - napadené rozhodnutí změní, zde je odvolací správní orgán omezen několika principy - zákaz reformationis in peius=rozhodnutí nelze změnit v neprospěch odvolatele - zákaz překvapivých rozhodnutí=např. odvolací orgán zcela změní právní kvalifikaci apod. - zákaz změn rozhodnutí orgánů ÚSC vydaných v jejich samostatné působnosti - napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k novému projednání a rozhodnutí ve věci orgánu, který napadené rozhodnutí vydal - tento orgán je pak vázán právním názorem odvolacího orgánu (vady řízení a rozhodnutí jsou takové, že je nelze odstranit v řízení před odvolacím orgánem) → v rámci zásady apelační tak odvolací správní orgán není v podstatě omezen při svém rozhodování o podaném odvolání ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí (opakem je zásada
10
kasační=odvolací orgán má možnost pouze odvolání zamítnout nebo mu vyhovět a v tom případě napadené rozhodnutí zcela zruší, nemůže tedy napadené rozhodnutí změnit) - odvolací orgán může odvolání zamítnout z důvodů - věcných-odvolání je nedůvodné (rozhodnutí je potvrzeno) - formálních-odvolání je podáno opožděně, odvolání je nepřípustné, - odvolací řízení lze zastavit, pokud účastník vezme své odvolání zpět - proti rozhodnutí odvolacího orgánu se již nelze dále odvolat 2) Rozklad = řádný opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému ústředním správním úřadem, ministrem apod. - o rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního orgánu na návrh rozkladové komise - při rozhodování o rozkladu se uplatní obecná ustanovení o odvolání (pokud to neodporuje povaze rozkladu) a současně o autoremeduře→rozklad nemá devolutivní účinek - na základě podaného rozkladu se přezkoumává - zákonnost rozhodnutí a řízení vždy - nesprávnost rozhodnutí v rozsahu odvolacích námitek – těm lze buď plně vyhovět (a napadené rozhodnutí zcela zrušit) nebo je zamítnout 3) Odpor = řádný opravný prostředek proti vydanému příkazu - na jeho základě se nepřezkoumává napadený příkaz, ale podaným odporem se příkaz ex lege (ze zákona) ruší - jediný účinek odporu=příkaz se ruší a v řízení se pokračuje Navrácení v předešlý stav - lze žádat v případě zmeškání procesního úkonu nebo úředního jednání - o prominutí zmeškání lhůty pro určitý úkon může účastník žádat do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka – s podanou žádostí musí vždy spojit zmeškaný úkon - správní orgán zmeškání lhůty promine, pokud navrhovatel prokáže, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění - zmeškání však nepromine, pokud by tím hrozila závažná újma Nové rozhodnutí - nové řízení lze zahájit vždy na žádost (a to i když původní řízení bylo zahájeno z moci úřední) - nabytím právní moci nového rozhodnutí se původní rozhodnutí neruší, jeho obsah však brání určitým účinkům původního rozhodnutí, např. pokud byla novým rozhodnutím prodloužena lhůta k plnění, pak účinnost původního rozhodnutí tím není dotčena, ale pouze se posouvá lhůta k jeho splnění Obnova řízení = mimořádný opravný prostředek = umožňuje překonat překážku rei iudicata (věci rozhodnuté) a ve věci znovu rozhodnout - podmínky = právní moc rozhodnutí ve věci samé, tímto rozhodnutím věc byla skončena, návrh účastníka (na obnovu) nebo nařízení obnovy správním orgánem, důvody obnovy a zachování lhůt pro podání návrhu na obnovu - důvody obnovy řízení jsou v zákoně vymezeny taxativně=návrh lze podat pouze z důvodů v zákoně výslovně uvedených, jejichž výčet v zákoně je úplný a) nové skutečnosti nebo důkazy
11
-
-
-
= skutková zjištění, která v době rozhodování nemohla být v řízení uplatněna bez zavinění účastníka = existovaly v době řízení, ale účastník je nemohl použít nebo je neznal vůbec - řízením se myslí celé řízení v obou stupních (pokud tvrzený důvod obnovy existovala v době odvolacího řízení, pak se nejedná o novou skutečnost jako důvod obnovy řízení ale např. by šlo o důvod pro vydání nového rozhodnutí – viz výše) - novou skutečností jako důvod obnovy není ani skutečnost, která nastala až po pravomocném skončení věci b) důkazy, které se ukázaly nepravdivými důkaz neodpovídá zcela nebo zčásti skutečnosti (např. nepravdivá svědecká výpověď) musí jít o důkaz, o který se rozhodnutí opírá (tedy ne o jakýkoliv důkaz) c) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno d) rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení - subjektivní = návrh lze podat nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se účastník o důvodu obnovy řízení dozvěděl - objektivní = návrh lze podat nejpozději do tří let od právní moci rozhodnutí (tato lhůta je nepřekročitelná, pokud by účastník podal návrh po jejím plynutí, pak takový návrh bude vždy bez dalšího zamítnut) o návrhu vždy rozhoduje orgán, který ve věci rozhodoval v posledním stupni předmětem řízení je zkoumání je, zda jsou dány podmínky obnovy řízení rozhodnutí o povolení obnovy nebo o zamítnutí návrhu na obnovu je rozhodnutím prvoinstančním, a proto se lze proti němu odvolat původní a obnovené řízení tvoří jeden celek nové pravomocné rozhodnutí vydané po povolení obnovy ruší původní rozhodnutí rozhodnutí vydané po povolení obnovy je rozhodnutím prvoinstančním a lze se proti němu odvolat
Přezkumné řízení = umožňuje zasáhnout do pravomocného rozhodnutí a případně vést k jeho změně nebo zrušení s cílem napravit jeho nezákonnost = dozorčí nástroj správních orgánů uplatňovaný z moci úřední = nejedná se o mimořádný opravný prostředek→účastníci mohou pouze učinit podnět k zahájení přezkumného řízení - SŘ dále stanoví podrobné podmínky pro uplatnění tohoto nástroje Uspokojení účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví = umožňuje správnímu orgánu, uzná-li výhrady proti svému úkonu, zjednat nápravu ještě předtím, než soud ve správním soudnictvím o podané žalobě rozhodne
12
