Lip?--
X
^^^
m8
pmP ^H ^P ^^m2^^
^ 8 ^K
^4
\
Presented
to the
UBRkKY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO from the estate of
MR. AND MRS. G. V. KELTON
Josefa
Koenského v
-v
CESTY PO SVTE,
VŠECKA PRÁVA VYHRAZE,NA.
Tiskem eské
grafické spoleiwsli »Unie« r Prare.
-
Josefa
Koenskeho
Cesty po
svt.
Plavba do Nového Svta. Amerika.
VYDANÍ PRO MLÁDEŽ.
S mnohými obrázky
a
NAKLADATELSTVÍ
barvotiskovými pílohami.
J.
OTTY
V PRAZE.
rtcJ^YW
©Q^ilTlSIfi
1 cd anrbo nikdy více!
Ta slova víila mi stále v hlav, když Amerika, chtj íc památku odvážného moíeplavce Krištofa Kolumba, pipravovala roku 1893 svtovou výstavu pi bezích jezera uctiti
Michiganského (vyslov: hosty k
návštv
Mne touha
Mišigenského)
více než
nesla
kdy
a vybízela
zámoské
jindy.
v zámoí Nového Svta.
vidl jsem ped sebou v duchu vznešené obrazy kýžených krajin a národ, a nedokav toužil jsem po nich jako I
po rajském ovoci.
A
perut zmohutnly, dále odvažuje vroucn jsem si toho žádal, abych, až poznám divLiplné zem americké, mohl zaletti v kraje árného vvxhodu asijského, kde pne se vysoko do oblak posvátná hora Fuži, a napájeti hrud vonným dechem tropického rostlinstva na sopeném souostroví Havajském, na smaragdové Jáv. rubínovém Cejlonu, prodlévati u nebetyných Himálaj, se
v
jako opeenec, jehož
letu,
tak
i
já
i
jejichž slávu
nevylíí ani sto božských
vk,
pokoiti
se
ped
JOSEF
KOEXSKÝ
výtvory slavného umní staroindického a zadívati se vlastníma oima v rozvaliny a památníky zaniklé slávy pod egyptským nebem, zkrátka, ukoniti své dosavadní vycházky a výlety cestou kolem svta. navraceli se v naše kraje opeení pvci poali v luzích klokotati, chystal jsem již své skrovné vci cestovní a oekával jsem chvíli, kdy velé tužby a pání poaly se naplovati.
Když jarem
z jihu a slavíci
Pvabná
,,Havola", chlouba Severonmeckého lloydu, dne 23. kvtna 1893 opt nastoupiti cestu z Brém do Nového svta.
mla
Již
ped
dávno
svta plány
lodí,
tím pinášela mi pošta ze všech konin všeliké prospekty a prvodní knihy, týkající
již pedem pibývalo zkušesvrchovan potebných na dalekou pou kolem naší planety. Dne 20. máje hodina odjezdu odbila. Hlouek pátel
se
rznýcli zemí a moí, a tak
ností,
vyprovázel
káe
mne
z Kbelnice,
Upímn
a
mého soudruha,
p.
Karla
ezníka,
na nádraží. dliti jsem ruku všem, od nichž ml as. V šumu parního stroje zanikla slova
m
tiskl
oceán na delší louení.
stat-
Za veerního šera pozdravil jsem opt milé Drážany, nevím již po kobkáté, za tmavé noci zase Lipsko. Ve snách vynoovala se mii dávná a tklivá povst o památné líp slovanské: Od
té lípy
Lipska jméno
místo tomu udleno z
vdnosti
Od se
té lípy i
a k památce. Lipským zvalo
jeho plemeno,
za znak rodu
si
ji
vzalo,
dMxtví,' za vno. A když kesCanství zá vzešla, lípa ta v erb hrabat pešla dnes. z Míšn, kde se zi za
i
Jana Kollár^
,
.Slávy dcera".
Ari-WriCKYM OCliAXEM.
Nmecku
doléhaly na mne sourodé mysl pišla mi slova: zvuky našeho jazyka. Na I
cestou po
další
Kde Kde
jste se octly,
jsou národové
Samo jméno
milé zde bydli vších národy Slávu? ti, jejich kde knížata, msta]. .
.
;
parolodi ,,Havoly", po níž jsem^mél odplouti
za oceán, pipomínalo mi neblahý osud zaniklého Slovanstva a zaplašovalo
zem
radostné
chvíle
pi vzpomínce na zámoské '^
a jejich pírodu."
Reka
Spiévu vnímá a^u Vrbna v Labi asem v ,, Havel", ale slovanského
Havola,[^jež do sebe
se rozplývá,
zamnila
se
pvodu
svého pece zapíti nemže, tak jako ,,Havelluch", úrodný kraj pi bezích Havoliných, uvádný kdysi v knihách jako Havolský luh.
Tam hostn a usazen byl již ped tisícem let slovanský kmen Wletv, zvaný Havolané nebo Stodorané, z kteréžto zem pišla prý do Cech knžna Drahomi. Za tmavé noci minul vlak starobylý Dvín neboli Magdejiž v šestém století proti polabským Slovanm, rána projíždl široširým vesovištm, jež ruka lidská snaží se promovati v kraje a lány úrodnjší, a nežli jsem se nadál, vítal mne a mého soudruha v hotelu staroslavného msta
burg, založený z
Brém zástupce peplavního jednatelství ,,Kareš a Stocký", aby nám vydal peplavní lístk}' do Nového svta. Rychlolodi Severonmeckého lloydu byly za svtové výstavy v Chicagu (vyslov: Sikegu) stále peplnny, i bylo teba zamluviti si kabinu již nkolik nedl naped a pojistiti si závdavkem dobré místo na lodi.
Ceny kaj utni ídí se podle polohy a velikosti kabiny, i podle roního období a podle parolodi, po níž míníme
jakož
cestu nastoupiti.
Z té píiny vyžádal jsem si ped cestou agentury píslušné cenníky a plány parolodi.
u peplavní
Ze 76 parolodi, jež náležejí Severonmeckému lloydu, jest Ty plují po linii Bremy-New York (ti: ís^i Jork).
II rychlolodi.
JOSEF
KOENSKÝ
Piložená tabulka udává jména plujících tch palác a kolik cestujících mohou v sebe jednotlivé
oznauje zárove, rychlolodi pojati.
Jméno
lodi
1.
.Elbe<
'
Werra* .Fulda<
i
Eider< >Ems«
tída
II.
tída
i
tída
III.
179
142
796
190
144
868
190 194
146
865
134
876
194
134
660
Aller«
224
90
660
.Travé*
2i4
9o
660
224
90
660
224
104
600
274
148
384
274
148
384
Saale*
.Lahn«
'•
Spreec >HaveU
Nejdražší místa jsou na ,,Havole" a sesterské ,,Sprév". osoby jest goo 1500 marek. t. j. Cena jedné kabiny pro
—
dv
540
— 900 Ob
zl.
Severonmeckého lloydu Každá má síly za 12.500 koní
ty lodi
nejrychlejší.
hodinu 19-6 námoské míle, že I
námoská
míle jest
Slovo lloyd jest
pes
název
t. j.
i'8
asi
jsou nejsilnjší a a
mže
uraziti za
35 kilometr, poítáme-h,
km.
paroplavebního podnikatelst\a.
Rakouský lloyd udržuje paroplavební spojení v Adrii, Levant, erném a Rudém moi a ve vodách indických, ínskvch a žaponskych. Hlavním sídlem podnikatelstva jest v
Terst.
Jinv spolek jišování korábu
jest
Byl založen pro poneliodám a škodám zpsobeným na
Lloyd londýnský.
}:>roti
moi. Pojistné
proti
škodán.
na
moi
platí\ali
si
londvnští
navzájem již ped mnoha lety, když kavárn, jejíž majitelem byl pan Lloyd. Ze soukromé té spolenosti utvoil se pozdji pojišovací spolek veejný a pojmenoval se na památku eeného kavárníka jeho jménem.
kupci
v
jisté
scházívali se
ATLANTICKÝM OCEÁNEM.
Scvonanccký
llovd vzal
poátek
o rok pozdji uvidli akcionái své dílo
sviij
v letech 1856, a
uskutenné.
S dobrou potázala se bremská })aroplavební spolenost, že
poala zaizovati vedle obyejných parník
i
rychlolodi.
První rychlolod nazývala se ,,Líibe".
Úspchy
docílené
zavedením
rychlolodi dopadly
nade osmi moeplavci na piid
vše oekávání, a doba peplavní zkrátila se znamenit.
V
dnech a nkolika hodinách ociovali se Nového svta. Pednosti rychlolodi bremských zvlášt však vynikly,
když roku 1891 zaízena byla na nich námoská pošta se zvláštním poštovním úadem na parolodi samé, kde zásylky a listy tídí se
úedníky nmeckými
a americkými.
A nyní již k vábné ,, Ha vole", jež nás daleko u výtoku Vesery oekává ve vší své spanilosti. Poznámku na peplavním lístku, že zvláštní vlak odveze nás dne 23. kvtna ped osmou hodinou ranní z Brém do Bremerhavenu, dobe si zapamatujeme a dostavíme se v pravý as se svými zavazadly na místo. Zavazadel nepotebujeme mnoho ani na cestu kolem svta. soudruh nevzali jsme jich alespo více, nežli je teba Já a na nkolikadenní pobyt do nkterých eských lázní.
mj
Vléci s sebou od samého poátku nkolikerý lehký oblek, svrchovan potebný v krajinách horkých, nebylo by moudré. Na to dosti asu v tropech samých, kde všudybyl krejí ían pi prvním vstoupení do hotelu, nech v Žaponsku, Šanghaji. Hongkonku, Singaporu nebo v Batavii, upomene picházejícího hosta na povinnosti v tropické pírod a obslouží
ho ve tyiadvacíti hodinách žádoucím oblekem. Nezbytná ovšem bude znalost jazyka anglického a poukázka, svdící bankám tch vtších mst, jimiž na cest kolem svta budeme se ubírati. Za podpis vyplatí nám vyjmenované banky libovolné sumy, které ovšem nesmjí pevyšovati obnos vytknutý v poukázce.
JOSEF
KOEXSKÝ
svobodného pístavu jejich mohou ca mohutné koráby, ale námoský obr, jakým ,,Havola", nemže se tam pece ješt odvážiti.
Do Brém samých sice pi^ijíždti jest
se
i
Ješt nežU se hnul vlak úhledn upravená listina,
z nádraží
bremského, rozdávala
sob seznam
obsahující v
kajut-
ních pasažér, sestavený dle abecedního poádku.
Jaká to smsice jmen,
nmecký, brzy židovský a
švédský,
jejichž ráz prozrazoval brzy
dánský,
anglický,
ruský,
pvod polský,
j.
Cíl naší
železniní jízdy brzy se ukázal, ale po ,,Havole'*
nikde ani památky.
Chápeme
se
svých skrovných
vak
a
vstupujeme na
chvíli na parník, jehož nmecké jméno znlo v pekladu ,,Sastnv navra*. Ten dopraví nás k zámoskému obru, kotvícímu na rozhraní vod Veseiných a Severního moe.
Nedokav Již víla.
V
a ostýchav blížíme se
již
k toužené ,,Havole".
blostné tlo z hlubiny jako nkolika minutách budeme jejími hosty.
vynouje
se její
moská
,,Havola" vypadá jako obrnnec. Vzbuzuje v nás báze svými rozmry. Ale ím více se k ní blížíme, tím lépe vynikají ušlechtilé její obrysy. z ní
do výše.
Zvuky touhu býti
Již
Tri ocelové stožáry vypínají se
lodní kapely zaléhají už v uši a rozncují v nás již
na širém moi.
Hudební fanfáry znjí na ,,Havole" mocnji a hlunji. padá mstek, po nmž za nedlouho pejde asi tisíc duší
a ukryje se v prostorách ,,Havoliných".
nepohnut v hlubinách klidného maliko ponouje své tlo níže pod hladinu.
Ale ,,Havola" stojí stále zálivu a jen o
Což je tch nkolik set mravenc proti útrobám obrovského korábu, jemuž svujeme životy! Ped nkolika hodinami pohltil do sebe námoský ten kolos již kus uhelných dol, v okrouhlém ísle asi 20.000 m^trii^kýcli cent. Spotebuj e denn uhlí asi 22 vagóny. 10
ATÍ-ANT.CKÝM OCEÁNEM.
Kapitán
roku 1892 svou stou plavbu a dstojníci u vchodu rozestaveni vítají hosty, kteí po vyslovení ísla své kabiny a tídy ubírají se z
Jíingst, jenž slavil
Brém do New Yorku,
za
prvodu
sluh na
lodních
pravici nebo na levici.
V kabin
vikládá každý pasažér své vaky, prohledá spšn vyzdobený hedvábím a malbami, ch-ipe se dopis, telegram a posledních pozdrav, zasianých jemu pímo na samou lo, seznamuje se s polohou všelikých chodeb a zákoutí, a za chvíli vyhlíží s paluby do vodní plán.
salon
se
Mine hodina první, dnihá, a hosté a zavazadla vyloují poád a poád z pevozních parník na ,,Havolu".
Na palub
etné stolice a lenošky. Pronado Nového svta za poplatek ty marek, Každá lenoška opatena jest již jménem
rozestavují se
jímají se cestujícím
t. j. asi 2 zl. 40 kr. nájemcovýrn, jenž v prázdné chvíli bude se s ní sthovati po palub od výsluní k výsluní, od místa k místu jako šnek se svou skoápkou. Nkolik sedadel na ,,Havole" upevnných nestailo by pro pltetího sta pasažér první tídy.
Kdyby se všickni pasažéi objevili na palub, sotva by na ni vešli. Z té píiny není dovolen pístup hostm druhé tídy na palubu prvé tídy.
se
a se
Skvlostí a souladem ,,Hav()la" nás oslnila. žádnou jinou na cestu do Nového svta! ,,Havola" jest v nejkrásnjším
vku
Jenom
s
ní
spanilá od hlavy do
paty a vyšperkovaná všemi skvosty lodaského umní. Však stál ten mazánek Severonmeckého lloydu nkolik milion marek. Jen sesterská ,,vSpreva" mže se jí hrd postaviti po bok.
Ve své sláv též
hodn
nádhee potebuje ,,Havola" Pltetího sta lidí ošetuje její po-
a královské
služebnictva.
vrch a nitro.
Jak chudobn proti
ní
vypadal
asi
staromodní ,,Savannah"!
po prvé nastupoval cestu pes Atlantický oceán z New Yorku do Liverpoolu (ti: Livrpúlu). To bylo ovšem již roku 1819.^
Tak jmenoval
se parník, jenž
11
ATL.\NTICKÝM OCEAXRM
,,Savann;ili" nedopliil.
jílul
mu
kus cesty ponechal se
hm
pliil,
i
Pára doíla
již
ani
a
ti nedle
za
cíle
(jstatní
vtrm.
Po ptadvacíti dnech pirazil ,,Savannah" teprve ke beevropským. Chudák! Paroh )di
doby byly ovšem kolové,
té
tím chtl slavný, ale nešastný náš Ressel slov Tersanii moe šroubem provrtati.
—
nili
s\'éli(')
po osniná( tid(mní plavb, a
mu
sami opatrní úadové,
a
již
— dle
dávno
ped
uštpaných
V tom však brázapovdvše mu užívati svto-
vého vynálezu. všecky ostatní zámoské parolodi Severonmeckého lloydu pohybují se Resslovou vrtulí neboli šroubem. Ohromné stroje o síle 12.500 koní otáejí obrovskou vrtulí, zhotovenou z pepevné slitiny bronzové, jako dtskou hrakou. A pece mohutný ocelový hídel její v délce ..Havola"
a
mí
tém
50
metr
a
prmr
vrtule
tém
7
metr.
Obraty toho obra jsou tak rychlé, že kídla jeho
oima
se
ped
jen míhají.
potebnou ke hnaní veškerých stroj, pipravuje na ,,Havole" 10 kotl. Divadlo, jež se odehrává ve 48 plamenných pecech, není mén píšerné nežli vypadaly výhn vybájených kyklop. Co nejdíve sestoupíme také do dsného toho pedpeklí, jen až ,,Havola" vyprostí se z tsných pout prlivu a brázditi si bude cestu v širém oceánu. Páru,
K
polednímu zaznl tikrát souladný akkord parních
píšal.
Za hlaholu Wagnerova pochodu louíme se s lidmi a Nespatíme jí díve, až teprve když s pevninou evropskou. novou Vesnou pitáhnou také ptáci z teplého jihu do našich kraj. Obrovská kotva o váze 28 metrických cent již dávno byla vyzdvižena z hlubin. ujali se
Kapitán, dstojníci a lodní zízenci svých tžkých povinností, a již víil šroub v kalných
vodách pi výtoku
eky
Vesery.
Ostrovní behy, lemující nejzazší obzor, neopustí nás ani dnes. ani zítra.
13
KOENSKV
JOSEF
Zvuný
hlas
gongu hlaholí
již
po
celé
lodi
a svolává
etnou spolenost k poledním hodm.
Ph
hodech uplyne na ,,Havole*' mnoho asu.
Poádek v jídeln
jest následující:
rána oteveš máš ped sebou
Sotva
oi
a vykoupáš se v moské lázni na lodi, aj, kávu nebo okoládu s erstvým peivem.
z
Lodní peka neustává ve svém umní po celý týden a s lodním cukráem. Nahlížeti do veejných dílen jejich jest pravou rozkoší. Tak je tam vše isto a spojde ruku v ruce
ádáno.
Od hodiny osmé dává
snídan masitá,
se
rovnající se
našemu obdu.
O jedné hodin vyzvání gong ke spolené snídani druhé, zvané lunch (vyslov: lan). Ten rovná se slavnostní hostin. Jídelní lístek, tištný
v lodní tiskárn a vy krášlený vkusn
krajináskými výjevy, obsahuje
O tvrté hodin
vše, co hrdlo ráí.
roznáší se káva po
palub nebo ped-
kládá se v salon pro kuáky.
O
šesté
hodin pichází panstvo do
pistrojené a zasedá optn nmž pokrmm není konce^
Z kru nad námi
jídelny jako do plesu k nádhernému posvícení, pi
se vznášejícího rozléhají se
zvuky smy-
cového orkestru a perušují chvílemi živý hovor, jenž se zatím rozproudil pi znamenitém apetytu a výborném vín rýnském.
O
deváté veer aje a
Limonády
zákusk opt do
sytosti.
a krupovka roznášejí se podle
pání v každou
jinou chvíli.
Námoskv
ten plovoucí hotel zásoben jest všemi
potebnými k vezdejšímu
lahdky
vcmi sob
životu, a spíže a sklepy tají v
a nápoje všeho druhu.
Co hosté na jediné zámoské té cest spotebují, jest úžasné. Z lidí, vynikajících jindy stídmostí, stávají se za nk»
moské plavby
praví nenasytové a jedlíci.
14
ATLANTICKÝM OCí-ANEM.
Z potravin jako
jest
A pece
nápoj, jimiž opatruje se zámoský kolos nezbývá po ukonení plavby mnoho.
a
..Havola",
ped
obsííhoval
odplutím
asi:
2.500
,,
1.200
,,
masa erstvého, nasoleného masa hovzího, nasoleného masa vepového,
,,
slaniny,
3.000 kg
500 3.000
280 250 150
500 400
konservovaného masa hovzího a skopového, uzených kýt kg rozliných salám erstvých ryb, ,, uzených ryb, kus drbeže, ,,
,,
10.000 krabic všelikVxh konserv,
3.500 kg
zelí,
kapusty a p./
4.000
,,
luštnin,
2.000
,.
rýže,
30.000
,,
mouky, erstvého chleba a suchar,
3.500
,,
cukru,
,,
pražené kávy,
2.500 3.600
bank
22.000 kg
mléka a smetany,
brambor,
4.500
,,
másla,
1.500
,.
soli,
4.800 vajec, 2.500 kg sušeného ovoce, 1.600
,,
sýra,
30.000
,,
ledu (na nových lodích
1.800 lahví vína 3.200
,,
2.500
,,
umle vyrábného),
šampaského,
vína erveného a bílého,
vína rýnského a moselského,
1.700
,,
lihovin,
7.000
,,
vod minerálních,
22.000
,,
piva
krompiva ze sud erstv epovaného. mohou rýnské z velikých lahví, pi-
Ctitelé vína okoušeti
nášených na tabuli dle cenníku po
=
60 krejcar).
15
2 až
po
5
markách
(i
marka
a
3
ATLANÍICKÝM OCEÁNEM.
Milovníci piva^navštíví tiídy druhé, kde baví se
jx)
slavné tabuli víícrní jídelnu
mnohem
nenuceneji, popíjejíce z po-
hár plnných pímo
od epu. Lodní kapela baví obecenstvo drahé tídy teprve potom, když vyerpala tištný program v salone tídy prvé. Rozjauje veselejším tónem spolenost tam shromáždnou a k tanci zhusta naladnou. Mnozí z nich dali se již beztoho do tance na palub, jakmile poprvé zahrála se skoná, a neustávají v americkém valíku, dokud nezaniknou poslední zvuky dechových nástroj. Osobní známosti šíí a množí se den ode dne, a nežli uplyne den drahý a tetí, ví se již o každém, kdo je, kam se ubírá a za
jakým úelem.
Paluba ,.Havolina" upravena jest na veliký prospch obecenstva v pohodlnou promenádu. Rozmry toho obra, jenž má v délce pes 141 metr, v šíce asi 16 metr a ve výšce asi 11 metr, znázoruje nejlépe piložený diagram, pedstavující ,,Havolu" u pirovnání s vltavským parníkem, s nejmenší parolodí z floty neboli
Severonmeckého lloydu a s korábem Kolumbovým. Za koncertu, provozovaného každého poledne na palub
lodstva
,,Havoh'",
pipadáme
Nkteí
býti jako ve
si
velkomstském parku.
pasažér tou piln z knih, jichž poskytuje v hojnosti lodní knihovna. Jiní piln zaznamenávají do svého denníku dojmy z cest a ukracují si dalekou plavbu hrou na piano, nebo prožijí všecky ostatní chvíle v samých hrách, z
jako jsou šach, domino,
dáma
a
j.
V hodech, zábav a he propaseme cestou mnohý maják, zajímavý stavbou a pekážkami, které se pi zbudování jeho vyškytaly.
Tak na píklad
mnohým
svtlárna, postavená za Veserou v širém moi na^dutém válci železném (kesonu), jenž byl zapuštn po velikém namáhání do písené výspy až 14 metr hluboko. Josefa
ušla
Koenského: Cesty po
svt 17
2
JOSEF
KOENSKÝ
Jasné svtlo toho majáku, záící daleko po pláni moské jako hvzda první velikosti, ukazuje již po více než deset let bezpenou cestu ze širého moe do Vesery. Píšerné zvuky zvonu, vyzvánné na majáku jako pohební hrana, bývají jediným znamením pro zbloudilé moeplavce, když boue zuí a hustá mlha zakrývá celý obzor.
Jsou majáky pravými dobrodinci lidstva. Paprsky jejich, kmitající se ve tmách námoského života, rozehívají srdce zoufalých, oživují nadje tonoucích a dodávají síly a zmužikdyž potácí
losti,
se
koráb v teskutém vlnobití.
po dnes jako ke hvzd spásy. Tak ped naším letopotem, když proslulý maják neboli farus aleksandrinský, zbudovaný prý nádhern z bílého mramoru do ohromné výše, vyzaoval za noci jasné svtlo do veliké dáli. Za dne svítil jako padlý sníh b-
K
bývalo
majáku již
asi
pohlíží se
ti sta
let
lostným svým tlem mramorovým. uctívané tehdy jako div svta, zaniklo již ped pltisíciletím, ale památka jeho žije posud, a ecké jeho jméno pharus obráží se posud v jazycích živoucích, znjíc
Slavné to
dílo,
brzy pkare, brzy faro. vlaštin a španlštin.
Tak zove
se
maják ve francouzštin,
peslavný obr na Rhodu, jehož nohy dotýkaly prý se obou výbžk starobylého mola pístavního, dlouho tímal v pravici pochode svtla, až jej zniilo zemtesení po samé I
základy.
památnými staly se majáky doby nynjší. Na penz vydává se na jejich zízení a zachovávání, ale
Nemén milliony
zachrauje, a na tisíce korábu, jichž cena jde do milliard, šastn dochází kýženého pístavu. Služba na majáku, postaveném mnohdy uprosted boulivého moe, bývá ovšem krušná a plna strádání a zodpovdPostaí okamžik, a z nedbalosti strážcovy vyplyne nosti. zkáza a záhuba sterým životm. Strážce majáku ošetovati
také na
tisíce lidí jimi se
musí proto svtlo jako oko v hlav.
žádný maják neujde, a každý tam má jich jenom samo Sti-edozemní oznaení, své místeko a
Námoské
map
a
18
ATL.\NTICKÝM OCEÁNEM
nuúc
(Adrii a
erné
nioír v tu poítajíc)
má hodné
pies 900,
moe s piléhajícím Švédskem, Norskem Dánskem pes 500, Britanie s Irskem pes 600, pobeží francouzské pes 300, španlské a portugalské pes 200, pobeží Spojených stát severoamerických asi 500, Amerika stední Baltické a Severní
a
a
Západní
Indie
v Tichém
oceán
asi
90,
asi 50,
Brasilie
Žaponsko
asi
asi 80,
40,
ína
ili
svt
Peru
Ohnivá pobeží afri-
zem, kde pestává jihoamerický svt, toliko 2, cká asi 80, Austrálie, Tasmánie a Nový Zéland asi
V
a
asi 70,
80.
plane a plápolá za každé noci asi na plvedle jedenácti tisíc menších vtších a bezpen ídí cesty moeplavc, kteí znají jejich podobu, postavu, barvu jejich pruh za dne a barvu jejich svitu za tmy.
celém
tvrta
oh
tisíce
Všecky vdomosti o nich chová v sob spis Ludolphv ,,0 majácích a svtlech celého svta". Té knihy moeplavec nikdy se nespouští a ošetuje ji peliv jako lodní kompas.
Druhého dne
z
rána
ukázaly se
již
malebné skály an-
glického pobeží, zvané Doverské.
Po nkolika letech spatil jsem kídové ty stny po druhé. Tehdy dailo se mi v prlivu zle. Po prvé okoušel jsem tam následky moské nemoci. Tentokrát však
jest
Dover
a jeho pevnost,
postavená
v krkolomné výši, samá poesie-
Také v líbezném ostrov Wightu (ti Uajtu), kde vavín, myrta, cypiš a cesmína puí, a kde stromovité íuchsie ukrV'vají v bohatých svých kvtech a ratolestech útulné letohrádky, poznal jsem starého svého známého.
Na
blízku ostrova ,.Havola" zakotvila.
Nkolik námoských mil v pozadí vynívaly vže Southamptonu. ,,Havola" oekávala tam ješt pasažéry, dopravované z Londýna. Malý parníek piveze je k zakotvené ..Havole".
19
'.afei
i
ATLANTICKÝM OCEANhM.
Zaznly opt
zviikv lodní kapely, a
])osl('(lní
Iwropané
piekrocují nuistek.
Pejde z
mlkých
nkolik minut, a ,,Havola" tsných vod.
jen a
vy})r()stí
se zase
Zkušený lodivoda nás doprovází. Doprovodí ,,Havolu" až k Jehlám, k osamlým skaliskm na nejzazším západ ostrova Wightu. Za hodinu poplujeme blízko nich. Jehly trí již ped námi a vábí k sob zrak všech zvplavba v širém oceánu. davc. Jsme u mety, od níž se
mí
bok
Do buší,
Jehel složen3/ch z vápence vlny prudce
šedých jeí a za sykotu se pní.
dlouho odolávají tvrdá ta .skaliska vlnobití, ale osudu Sama jsou již jenom troskami a zaniknou v hlubinách rozboueného moe. Díve poítalo se jich nkolik. Dnes vidti lze na tom míst ješt ti skaliska, podobná spíše ostrým Již
neujdou.
dlátm nežli jehlám. Na jednom z nich
vysoký maják. Vyzauje Plavba pi Jehlách jest velmi nebezpená. postaven
jest
svtlo ervené, chvílemi perývané. za
rozboueného
A tmi tají
se
moe
pi níž houfy rack chechmusí ubírati se zámoské koráby a hledati zkázyplné soutsce mezi ostrovem Wightem
místy života a smrti,
a kvílí,
prchod ve a pobežím anglickým.
ak
prošel
druhý
a schylovalo
plavb boku
(od Jehel poítajíce)
lodi
v^-hlíželi
v tu stranu, kde blá
se
se
den.
k ve-
eru. Po šestihodinné jsme všickni z pravoproslulý
maják Eddy-
stonský.
Za tmavé noci rozlévala
se
po
moi
elektrická
záe svt-
láren Lizardských, a naposledy zaplanul paprslek na skalna-
tých Scillech.
Tam
bouí divoce
vlnobití
majákem jako kyvadlem.
I
a
pohrává vysokým
srdnatá m\'sl otužilých strážc na
majáku usazených podléhá tam rozilení. Také na ,,Havole" planou ti pedležitá svtla a svítí tam od západu slunce až do východu. Na pedním stožáru vztyena jest svítilna se svtlem bílým a vydává paprsky do dálky asi 5 námoských mil. t. j. asi 9 km. Na píd lodi záí po pravici svtlo zelené, po levici svtlo ervené. Zjeví-li se proti,
vyhne
se
Svítí
do dálky
významná
ta
asi 2
námoských
mil.
ti svtla korábu plujícíma na-
na právo.
irá tma a mlha, ila všecka rozjímání.
jež se
po pláni
moské
rozhostila,
ukon-
ATLANTICKÝM OClvAM.M.
Chvílemi zaznívaly ješt mlhové signály z ,,Havoly" vydávané. Ale od jiné parolodi nebyly optovány. Je Atlantický oceán piíliš široký, než aby locí s lodí astéji se potkávala. Nicmén znjí výstražné sirény za husté mlhy každých pt minut, a píšerné jejich zvuky zaléhají k nám až do ložnice, v níž nás plouhání vln ukolébá ve tvrdý spánek. Již tvoíme svt pro sebe a v odlouení od svta starého nového jsme ponecháni sami sob. Nikdo již nás nevidí a neslyší. Po sedm dní a sedm nocí náležeti budeme širo-
i
širému oceánu.
Jenom na lilubokém dn oceánu spojuje se Evropa a mžikem šíí se jejich myšlenky od behu ke behu. Asi tucet podmoských kabel položeno jest v hlubinách Atlantického oceánu a pipomínají svtu slavné jméno velikého dobrodince lidstva Morsea, jenž spojil svty silou elektros
Amerikou,
magnetickou a uinil mrtvé dráty živými nervy.
Osm tch podmoských nerv
vodí myšlenky mezi Velkou Dva vycházejí z Francie, dva
Britanií a Severní Amerikou.
spojují Portugaly a
behy
Pešla noc první
jihoamerické.
Za
a druhá.
té
plavby okusila vtšina
moské nemoci a nejsou z ní ješt vyhojeni, jakkoli jsme námoské boue ješt ani nepoznali. Hejna vodních opeenc opustila nás již u ostrova Wightu. Na širém moi objevují se již obyejn jenom po párku. Torej bílý, veliký jako husa, byl nám ješt vera vren, ze spolucestujících
ale také ten již zmizel s oí.
Pro svou neohrabanost nastu-
puje brzy cestu k pevnin, kdež hnízdí v etné spolenosti a za chze své sotva se batolí. Nmetí rybái dali mu vhodné
jméno ulpas. Dále
šel s
námi blostný racek típrstý a
ve víru lodního obecný, nejmenší
šroubu.
vodní
sbíral
odpadky
buák
Nejdále vyprovází nás ptáe, o malinko jen vtší 23
nežli
KOENSKÝ
JOSEF
Nžné
jeho nožky míhají se za letu po hladin tak rychle, že se zdá, jakoby po vlnách bhal. Perut jeho tak
vrabec.
se tepetají, že
zdá
se býti. spíše
motýlem
nežli
ptákem.
Také buák šedý, jehož mládata nasolují si Islandané na zimu, zabloudil z polárních krajin až v tento zempás a mísí se v družinu svých píbuzných.
Vtších moských živoich, jako
jest
mnohdy houfn koráb diváky k sob vábí, objevovalo
šviucha obecná,
která doprovází
a svižnými kotrmelci
vdné
se málo.
Ješt vzácnji zjevovala Po velryb a vorvani
se plískavice.
marn
napínal jsem zrak.
moe
Jako nedozírná pouš vypadalo Zdálo
jitra.
se,
že život z
nho
zmizel.
za pochniurného
A pece
jest
oceán
pln život posud nevyzpytovaných a vynášených jen ob z velikých hlubin na denní svtlo.
okem všecky moské divy, jevící hlubokého oceánu, ješt se nepodailo^
Postihnouti
mém dn
se
na
as sa-
Bílý pedmt hozený do moe ztrácí se zraku našemu již ve hloubce asi 30 metr a jen v pevzácném pípad postižen byl ješt ve hlubin 59 metr.
Že však slunení svtlo; vniká
mnohem
dectví dává fotografická plotna, která
metr svtlem valn Ale což
se
je to proti
i
tom svve vodní hlubin 550 dále, o
zmnila.
prmrné
hloubce Atlantického oceánu,
odhadované na 3600 metr, a což proti 'moským propastem, jejichž nejvtší hlubiny odhadují se daleko nad Sooo metr!
A nad tmito
propastmi vznáší se naše ,,Havola" a necelého Atlantu jsou devtkrát rozspousty vodní zbloudí, tolik plochy jako celý lehlejší nežli Evropa a zajímají
a
tém
starý svt.
Pochopujeme odvahu i starosti Kolumbových moeplavc, když ubírali se tou bezmrnou plání a k neznámým krajm Santa Maídili plachty památných karavel, jejichž jména ,,
ria",
,,
Pinta" a ,,Nina" vyslovují se 24
s
úctou.
ATI.A.\TJCKYM OCKAXLM.
Nejvtší z nich byla Santa Maria". Mla v délce asi Poprvé ona projela napí neznámým oceánem, hned po této plavb vzala již za své, a všecky podoby pedvádné obrazem jsou jenom tušené. ,,
23 metry. ale její
Jako
vnost
Kolumbovým moeplavcm onch jichž bylo teba k dosažení behu
zdálo se
42 dní skutené plavb3^ tím nikdy nevídaných.
ped
My však dostijineme svého cíle po sedmidenní plavb od Jehel poítajíce, jiné pak rychlolodi o dvou vrtulích a dvakrát silnjších nežli má ,,Havola" dokonce již za pt dní a nkolik málo hodin. Jaké triumfy slaví tu Ressel mezi dvojicí dvtipného Watta, jenž stroj parou oživil, a šastného Fultona, jenž vidl za velikého jásotu lidu svou parolo po ece Hudsonu uhánti.
Mužové tí národností pomáhali budovati Iran a Cech.
dílo nesmrtelné
sláv v: Skot,
Den a
úinky páry pinese zprávu, o kolik násvé pouti do Nového svta.
co den bedliv sledujeme na ,,Havoie"
vítáme
nedokav
chvíli,
moských mil jsme blíže O dvanácté hodin
jež
polední ustanovují lodní dstojníci
zempisnou polohu a vypoítávají uraženou dráhu za prošlých 24 hodin. Chvíli na to ukonejšuje veejná zpráva naši zvdavost. U erného prkna pi schodišti zavšeného je hotová tlaenice. Každý nahlíží do plavecké zprávy a poznamenává si
vrn
do svého denníku:
Severonmecký
lloyd.
Parník ,;Havola". Kapitán Júngst. .
Ve tvrtek dne šíky a
49^54' severní
25.
máje 1893.
ii^io' západní délky.
Uražená dráha: od Jehel 381 námoských V širém moi: o den 21 hodin. 25
mil.
KOEXSKÝ
JOSEF
V
pátek dne
49^20'
V
s.
26. máje.
22^35'
a
š.
V
sobotu dne
47O46'
s.
moi:
širém
V 45014'
33^43'
28.
máje.
43^25'
a
š.
moi:
širém
V
s.
mil.
53^9'
Uražená dráha: 446
V
širém
V 41^20'
moi: 4
s.
63O4'
a
š.
moi:
s.
z.
d.
mil.
5 dní 21 hodin.
Ve stedu dne a
š.
31.
máje.
74^35'
Uražená dráha: 480
V
d.
uter v dne 30. máje.
sirém
40O34'
z.
mil.
dni 21 hodin.
Uražená dráha: 450
V
d.
29. máje.
a
š.
z.
3 dni 21 hodin.
pondlí dne
42^44'
d.
2 dni 21 hodin.
nedli dne s.
7,.
mil.
Uražená dráha: 429
V
d.
27. máje.
a
š.
Uražená dráha: 452
V
z.
Uražená dráha: 445 mil. širém moi: i den 21 hodin.
z-
d-
mil.
moi: 6 dní 21 hodin. Do Sandy Hooku (u New Yorku) ješt 14 mil. Z Bremerhavenu až do New Yorku poítá se 3600 širém
6660 km. Uražená dráha 480 mil byla nejvtší, sáhla ,,Havola" na cest do Nového svta. t.
j.
Ke
stanovení této dráhy slouží
Starý
log,
vynalezený
již
jíž
mil.
do-
log.
roku 1607, ustoupil
již
dávno
novjšímu.
Nynjší
log, užívaný na všech velikých parolodích. opašroubovými kídly. Kídla logu do moe hozeného otáejí se ve vod a oznaují ])ohyb ten pomocí šry na
ten
jest
mosazném poitadle. 26
JOSEF KORENSKÝ
Oekávané
jež udává uraženou dráhu, poskytuje k sázkám.
íslo,
nejlepší píležitosti
Na ,,Havole" nemohlo býti jinak. Horlivý sbratel vždycky sežene deset osob, které by si vsadily po dolaru na nkteré Oznamuj e-li zpráva uraženou dráhu z ísel o. I, 2, 3 až 9. vsadil na íslo 2. kdo ten, vyhrává na p. 432,
Smr neboli kurs, kterým se ,,Havola" ubírala, nebývá v každou roní dobu stejný. Za léta, když plují od Labradoru mnohé ledovce, zaboují parolodi hodn jižn, od msíce srpna a po celou zimu pidržují se parolodi kursu severnjšího. Ledovce unášené proudem Golfickým dávno již tou dobou roztály, a ovzduší bývá jasné. Dráha letního kursu má v délce 3150 námoských mil, dráha zimního jest mnohem kratší, to jest asi 3056 mil od Jehel do Sandy Hooku. Chlad, jaký vanul ze studených konin Labradorských a Novofundlandských, pociovali jsme zvlášt pi 50. 55. poledníku. Z mrazivého vtru, jenž nás náhle zarazil, bylo patrno, že jsme na blízku plujících ledovc, s nimiž koráby nerady se utkav ají. Ledovce takové valí se proudem moským jako obrovské hory. Ale jen skrovnjší ást jich vynouje se nad hladinu. Mnohem vtší díl, víc než osmeronásobný, ukryt jest v hlu-
—
binách.
A pece k jejichž
nezídka potkávají moeplavci ledové hory, temenu bývá od hladiny moské více nežli sto metr.
za dnem plynul na širém moi v jednotvárnosti. když zbloudilé ptáe piletlo na palubu a hledalo v laJen noví odpoinku a spasení, vyrušilo se panstvo z klidu a spchalo se podívat na zachránného opeence jako na div svta. Jednou piletla na stožár unavená vlaštovice, po druhé nkolik motýl otakárk.
Den
28
ATL.\XT1CKÝM OCEAXEM.
Ziveji bylo na ,,Havole", když roznesla se zpráva, že daleko na obzoru ukazuje se lo(T.
Všecko pádí na palubu, každý ozbroj ujc se sklem, rozeznává již barvu komín a vlajku, a vyslovuje jméno spolenosti, již koráb náleží.
Komíny žluté vští lo Severonmeckého erné s pruhem bílým oznaují paroplavební Ve vlajkách umjí zkušení moeplavci
komíny
lloydu, linii
Inmanovu.
ísti jako v kni-
hách a mohou se dáti z daleka do ilého hovoru. iny opatuje se každá lod vlajkami všeho druhu, poteb}^ vztyují.
Z
té
pí-
jež se dle
jsme mohli postehnouti za plavby širým Atlantem na dalekém obzoru, bylo mén nežli je prst na ruce. Toliko jediná mohla býti tikráte pozdravena vztyením vlajky. Po nkolika dnech uvidli jsme na širém moi tepeLodí,
které
znak Severonmeckého lloydu, modrou kotvu s klíem na kíž položeným, a vzdali jsme navzájem' est blízkému tati se
parníku.
Otoe, jež mohutná vrtule ,,Havolina" na celé té plavb v širém oceán bez pestání vykonává, jdou do statisíc. Nežli uzíme Nový svt, bude jich více nežli sedm set tisíc. Služba lodních dstojník jest sice krušná, ale odmna pimená. Kapitán ,,Havoly" na p. má 7000 marek roního služného, krom toho pak dostává za každé penechání své vlastní kabinv 600 marek odmnv. také
Nedle,
již
jednou, pinesla
Ješt než
se
palub velebný
jsme cestou do Nového svta toliko rána svátení náladu.
zažili již z'
panstvo probudilo ze sna, vytruboval chorál.
Hymnus
jeho
znl slavn
a
se
na
blažen
rozechvíval nás v polosnní.
Vstáváme pozdji, než kdy dlní šat jako všichni ostatní. 20
jind3^ a
oblékáme
se
v ne-
JOSEF
KOEXSKV
Procházka na palub odkládá
na pozdjší
se
chvíli než
v jiné dny.
Plavíci splachují palubu, smyí každv koutek, stírají se zábradlí solné vrstvy, usazené z vlhkého ovzduší, leští mosazné kliky a omšenou kuklu, za níž skrývá se kompas na kruzích zavšený, a rozestavují lenošky na vvsluní. Slunce prokmitá jen chvílemi, a chlad provádí nás celou cestu.
A na
pece choulí se každý Ukazuj e teplomr jen v poledne asi v ranní a odpolední dob pouze asi lo ^ C.
lodi
i6^ C,
schyluje se
již
ke konci máje,
v teplý pléd.
Mlha, jež vznášela se z rána nad
moskou
plání, již se
rozptyluje a vští zase klidnou plavbu.
Avšak ticátý den msíce kvtna pinesl plavbu pohnumnoho hostí s veejného jevišt. Jen skrovná jich ást dostavila se do salonu, ostatní snášeli trýzn rozboueného moe ve svých kabinách. tjší a odehnal
Toho dne kymácela se ,,Havola" divoce, víila vrtule ve vzduchu vysoko nad vlnami.
a nejednou za-
V jídeln pistroj ovah' se zatím stol}' vším. ím by se pedešlo poškození píbor. Tomu odpomáhá se lištami upevovanými na pokraj tabule. Jiné lišty jdou s nimi rovnobžn, napí i na dél, a vytvoují tak pihrádky, do nichž se vkládají píbory. Lodní léka
nemocné
ml
toho dne
mnoho
více slovy nežli lékem.
starostí a léil
Proti smrti a
etné
moské
ne-
moci není posud léku.
Nemocní na lodi mají sice právo na léení zdarma, avšak léka pece nepichází pi tom zkrátka a žádá k výslovnému dotazu vdného pacienta prvé tídy odmnu velmi slušnou, Nového svta. Deset nebo jakáž jest obvyklá toliko na
pd
dvacet lékae.
dolaru, to jest 25 až
Za boulivé
50 zlatých
plavby tiskly lístky v samém zlat. Sch3dovala té
30
— zní odpovd mladého
tiskárn jídelní naše plavba do Nového
se v lodní se
ATLANTICKÝM OCEÁNEM.
svta ke svému
konci,
nádherou a skvostnými
a
poslední
jídly
Lodní cukrái- budoval
hostina
mla
pekonati
všecky dosavadní hody.
dílo ze všech sladkostí a chystal
lampiky do prsvitného ledu a zmrzliny. A v pravd byly hody jmenovaného dne nádherné. Šampaské teklo proudem na oslavu pouti zdárn skonené.
Hluný potlesk a intrády rozlehly se po salon, když po náhlém zhasnutí elektrických lamp vyítili se všickni íšníci ze dvou stran jídelny, a držíce v rukou ozáenou zmrzlinu,
tm
míhali se ve
jako skítkové.
samou ochotou nohy ubhati a lodní kapela vyplovala pání všech jednotlivc. Vždy kolovala toho veera listina, na níž hosté upisují zpropitné sluhm a odmnu hudebníkm. Nkteí upisují po lo, jiní po íšníci a sluhové mohli
si
20 markách. ani na lázeského, jenž nám pipravoval bedliv láze a oznamoval poad klepáním na
Nezapomeneme každého
dvée
jitra
kabiny.
Ostatek slavnosti skonil na palub. Tam již sršela svtla elektrických žárovek a lampión, a kde kdo byl, zaradoval se v prvod. V jeho ele stál sám starý kapitán ,,Havoly", aby zahájil ples a tanení rej, jenž potrval dlouho do noci.
Msíc
záil na jasném nebi jako rybí oko, a svit jeho
vykouzloval stíbrné pruhy na rozeené hladin. K dovršení arovné té noci peletl oblohou oslující meteor a zaplál sterými jiskrami jako raketa vržená ze samého nebe na širý oceán.
Tak skonil
Dne
poslední den plavby po širém
msíce kvtna,
moi.
nad krajem, utuchly na chvíli parní stroje v innosti, aby ,,Havola" mohla pijati na velitelský mstek zkušeného lodivodu. žil
31.
nežli slunce
x^zešlo
Lodivoda kižoval moem zajisté již po nkolik dní a snapostihnouti na obzoru oceánu parolod orlím zrakem
se
31
JOSEF KO RENSKÝ
Odplutí lodi z Evropy bylo již v New Yorku dávno oznámeno. Tím okamžikem vyplul od beh Nového svta také nejeden lodivoda, pluje se svým lunem
a nejostejšími skly.
vstíc ohlášenému korábu a
slíditi
bude po vzácné a vydatné
koisti.
Kdo na
nm
zlatých.
z
se
lodivod nejprve k parníku pirazí zmocní, ten
a velitelství
má nároky na odmnu nkolika
Takových lodivod
jest 24.
set
Nadmutá plachta lunu
oznamuje již z daleka lodivodovo íslo. Tato ísla poskytují opt nejlepší píležitost k sázkám. Zase najde se nkdo, jenž vyhotoví 24 los s íslováním od I do 24 a postará se, aby je rozprodal. Losy jsou mžikem rozebrány. V\^hrává ten, jenž má íslo lodivody vstupujícího na parolod. Bývá to podívaná, když lodivoda letí s napjatými plachtami své bárky k parnímu kolosu a objeví se náhle na palub mezi zvdavým obecenstvem. Všecky jeho kaps}^ nadité novinami všeho druhu, pojednou se vyprázdní, a novináské zprávy jdou potom z úst do úst, z ruky do ruky. Píchodem lodivody na velitelský mstek zbavuje se kapitán svých tžkých povinností a odevzdává velení v ruce muže, jenž zná v tch krajinách každou výspu a každý vrak pochovaný na mlin. Kdo na ,,Havole" si pivstal, mohl vidti asn z rána první svtlo, jež na Nového svta zaplálo. Svtlo to vydává maják postavený na malém ostrov. Potom zazelenaly se i behy na obzoru, a všickni pociovali jsme radosti, jako b3'chom vidli z arch}^ Noemovy holubici, pinášející nám svží ratolest olivovou. Slunce, jež se vzneslo nad krajinou, osvítilo slavn behy americké, a my, jásajíce jako kdysi moeplavci na karavele Kolumbov^, volali jsme v duchu: Zem, zem!
pd
Vážeme s
spšn
cestovní
vrchním íšníkem, kupujeme 32
raneky, vyrovnáváme úty na památku mapu, znázor-
si
Veliký vodopád v Yellowstonském
Josefa
Koenského íslo
,,
Cesty po svté 2.
kaonu.
All.ANTiCKVM OCKANHM.
ující naši plavbu širým oceánem,
a
oekáváme
parník, jenž vylodí poštu z ,,Havoly", aby
ped
ke
behm
s ní
poštovní
spchal na-
Nového svta.
Poštovním parníkem pijíždjí vstíc také mnozí svým oek-ávaným pátelm, a poštovní úedník podluje pasažéry novinami, dopisy a telegramy, adresovanými na ,,Havohi".
Socha Svobodv v
New
Yorku.
Pozdji nežli pošta piijíždí zdravotní léka, pijímá bedniku, naplnnou rýnským nektarem, jako milý dárek od kapitána, pijímá i zprávu lékae lodního o zdravotním stavu cestujících prvé a druhé kajuty. Potom poíná písnjší prohlídka mezipalubníku. fo?efa
Koenského: Cesty po svt.
33
3
JOSIiF
Konené
KOKHXSKV
dostaví se na ,,Havoli' také celníci, zasedají
ke solu a zaznamenávají na zvláštní archy naše jména, obanství, cíl jízdy, poet zavazadel a obsah jejich. Pravdivost
svých slov potvrzujeme podpisem na místo písahy. Prošlo nkolik hodin, nežli zakotvená ,,Havola" nabyla zase volnosti, aby propluvši mezi dvma ostrovy brázdila si
Brooklynský most v
cestu V
tch
Svobody
místech zálivu,
z
New
Yorku.
nhož vypíná
se proslulá
na prahu a osvcující za noci elektrickou pochodní brána, Nového svta. (Liberty), pozdravující cizince
socha
New Yorku jež
vede do
Již vidíme vznášeti se me,zi nebem a zemí Brooklynský most, nazývaný divem svta. Již hemží se tipytná hladina luny, bárkami, jachtami, lodmi plachetními i zámoskými ko-
ráby všech národu a všech zemí. a mezi nimi ]u-oplótá 34
se
ATL-\NT1CKÝM OCEAXKM.
,,Hav()lci"
rané
a zabDÓLije v ústí
obuLi stran
s
smsicí
mohutné eky Hudsonovy, svía budov a vroubené lesem
dom
stožáru.
Po mnohých pípravách zarachotila zase kotev ,,Havolina", na niž spustil se déš vonných kytic a kvt, a když pešli jsme za hluného ruchu mstek a dotekli se poprvé pd\' Nového svta, nebylo objímání ani konce. Pátelé padali si v náru, radostí se smáli i plakali, a zaroseny zrak posvcoval dvrné svazky obapolných stran.
Pevozní
V
led.
podobné obrovskému mraveništi, kupí se zatím naše zavazadla u písmene, jimž zaíná naše jméno. r Na požádání ubírá se se mnou celník k písmeni K, a v okamžiku jsme s prohlídkou zavazadel hotovi. celnici,
Vaky odevzdávám ihned komisionái, o jejich
dopravu
jenž
se
postará
do hotelu.
Veejných posluh, jako má na p. Praha, za moem není. Tam nepracuje každý na svj vrub, ale jest lenem spoledopjavu zavazadel nechápe posluha tžkých
nosti expresní, podniku, jenž zprostedkuje
a
zásvlek do celého svta.
Tam 35
se
JOSiF
KOENSKÝ:
ATL.-VNTICKÝM OCEÁNEM.
beden a kufr, aby je vlekl v potu tvái na svém hbete jako soumar po rozlehlém mst, ale ukládá je na povoz úeln zbudovaný a rozváží vci komi od hotelu k hotelu, od domu k domu.
Odmna za donášku poítá se dle kus a vzdálenosti. iní obyejn asi 50 cent za kus.*) Každé zavazadlo odevzdané expresu opatuje se hned plechovou známkou, uvazovanou za pomoci chek (vysl. cek), jehož íslovaný duplikát
emínku a zvanou dobe uschováme.
Odevzdáme-li zavazadla sluhovi, jsme zase volni jako pták a opouštíme pístavišt.
Ješt zastoupí nám cestu agent telegrafické spolenosti kabelové, pedkládá nám formulá a cenník, z nhož patrno, že každé slovo poslané do Prahy platí se 34 centy, t. j. asi 85 krejcary, a nkolik minut po tom etli již naši pátelé ve
Evrop struný kabelogram: ,,Na zdar!" Z pístavišt máme ješt kousek cesty k pevozní lodi (jevyihoa), která dopraví nás pes eku Hudsonovu do vlast-
staré
ního msta. Zkusíme poprvé jízdu na povýšené dráze novojde nám hlava kolem od samého víru vkého Babelu, v hosty milých našich krajan newjiž života, a veerem jsme
nmž
yorských. *)
Americký dolar dlí
se ve loo
cent
a
platí asi 2
zl.
50 kr.
New York ed
jindy a nyní.
huely kolem nás rozpoutané vlny moské, a sotva dotekly se nohy naše pdy svta Nového, bouí již zase ze všech stran hluný oceán života. Proud\^ lidí valí se 1
ped námi
chvílí
nmž
jako dravý píboj, v
všecko slabé zaniká
a hyne.
V tom
burácejícím živlu, v jehož víru udižuje se na po-
vrchu jen lovk nezdolné vle, povznesl se New York na pední obchodního svta a stal se ohniskem duševního života celé Unie (Spojených stát).
msto
Ale jinak bývalo v
tch
ped temi
místech Nového svta
sty lety, když je navštívil anglický plavec
Hudson
(ti Hodsn),
tehdy ve službách holandské východoindické spolenosti. Pátraje s lodí, jejíž jméno Plmsíc" bylo, po kratší cest do Tichého oceánu, objevil Hudson náhodou veletok, na památku jeho jménem zvaný, a získal pro své budoucí zámry ostrovní pdu, za niž vyplatil rudochm zboží v cen nkolika dolar. ,,
Osad té íkalo se od píchodu Holanan Nový Amsterdam, území pak nov získané mlo jméno Nové Nizozemsko. Osadu jmenovanou odali potom Holananm Angliané a nazvali ji k uctní vévody Jakuba z Yorku New Yorkem. Jak roku 1617 holandská York,
asi
ta osada, nyní
vypadala, ukazuje obrázek. 37
velemsto New
JOSEF KOREXSKY
U prosted vidíme praný, na Jevo náspy pevnostní, za nimi guvernérovu residenci, vedle kostel. Kolem pevnosti vystavny byly domky o pízemku neb o jednom poschodí. Té doby
mlo eené
místo
asi
1500 obyvatel.
A kdo jest tvrcem této památné rytiny, zobrazující Nový Amsterdam sedm let ped nešastnou porážkou Holanan? eský chybn
vysthovalec Augustin Heman, jenž byl nepopdu Nového svta.
první z Cech, který vstoupil na
Té doby mnozí Cechové dobrovoln utíkali se do vyaby uhájili víru svou a našli pohostinství ve svobodnjší zemi holandské nebo mezi Švédy a jinde.
linanství,
Jak vypadal
New York
r.
1657.
Dle souasné kresby eského vystchovalce Augustina Hcímana.
Tak vysvtliti si lze, že i Augustin Heman ocitl se v Americe, kterou roku 1633 poprvé spatil, náležeje mládím té dob, kdy slouti Cechem bylo chloubou a pýchou.
A takovým zakladatel
,,
eského
Heman
ve své druhé vlasti jako panství", zachovávaje eské vdomí až
ostal
i
po samý hrob, nad nímž postaviti si dal památník s nápisem: Heman, Cech". Na nápisu bylo i eské , abv ,, Augustin eský pvod jeho byl patrný na první pohled.
z
Jméno tohoto eského vysthovalce, pocházejícího snad hrabcího rodu, objevuje se dosti asto ve starých holand-
ských listinách, jež mluví o kolonisaci Ameriky. Ze všeho jde na jevo, že Augustin Heman byl mužem na slovo brávanvm pro svou výmluvnost, uenost obchodní prozíravost. i
NKVV VO.^K JINDY A
Byl
on také jedním
z
onch
,,
NYNÍ.
devíti" (radu), kteí v prvé
radé rozhodovali o zvelebení osady, starajíce se o })ovz nesení
nové kolonie.
Hemanovo jméno poselstvech vždy na
dvma
sty lety snil
vyskytuje
ml eku
sáhlým panstvím a spojovati moiskvm.
Augustin první
se ve
zprávách o všelikých
prvém míst. On to byl, jenž již pede o prplavu, který ml vésti jeho rozDelaware
se
zálivem
Heman,
eský vy sthová lec v
Americe.
V
písemných památkách historik amerických dává se Hemanovi toto lichotivé vysvdeni: Vynikal mezi prvními holandskými osadníky výborným vzdláním. Nadáni své prokázal jako inženýr mnohými kresbami a malbou." ,,
Podrobných zpráv o život
Hemanov
v Americe za-
chovalo se dost, bližších zpráv však není za jeho života v Ho-
landsku po vysthování
z
Cech.
Obchodní podniky se dle všeho Hemanovi na pustých místech ostrova Manhattanu nedaily, a proto, poznav úrod39
JOSaF korenskv
njší pdu nedalekého Marylandu, uinil lordu Baltimore vi nabídku, že vyhotoví za pi-imenou odmnu mapu jeho kraje. Lord Baltimore pijal nabídku Hermanovu, a tak vyšla z eské ruky první mapa eeného území. Jeden výtisk mají též v Britském museu v Londýn. Za vyhotovení této mapy, jejíž provedení stálo mnoho
asu, penz a namáhání pro etné pekážky se stranv divokých Indián, dostal Heman pozemky a zárove patent na založení tak
eeného eského .,
panství" v Marylandu.
Jiným patentem, vyhotoveným téhož dne
a roku, stal se
Heman
majitelem panství zvaného ,,Malá Cechie". v I letech potomních vzrstal majetek Hemanv vúihled. Heman sám pak byl povýšen na lorda, požívaje veškerých výsad panských. Chtje míti pozemské záležitosti uspoádané a rodinu zaopatenou, uinil 8. listopadu 1665 poslední vli. obsahující slova: ,,Peji si, ab^^ch pochován byl na eském manství ve své zahrad vedle své choti Johanky ..." Rozsáhlé sady Hemanovy prostíraly se nkolik kiloústím romantické eky Bohemie, kde kotvíval kd\'si pevozní lun. V tchto koninách najde poutník pamtní desku s nápisem: Augustin Heiman, Cech, první zakladatel osadník eského manství a roka t66i.
metr nad
,
<
,
Tento vzácný kámen, snad nejstarší památník v Marylandu, byl zhotoven v Londýn. Penášen byv s místa na místo ocitl se na statku pí. Bayardové, kdež jej naši baltimorští krajané ped osmi lety nalezli. Vhlasný rod amerických Bayardu. spíznný s Hemanem, sídlí posud na bývalém eském panství.
Od
té
doby. co pitáhl Washington, ,.otec
vlasti,
pední
v boji, první v míru a první v srdci svého národa,** jako QV
NhW YORK JINDY
New Yorku a msto mrou
vítz do
vlasti své
stalo
netušenou,
A NYNÍ.
svobodu a volnost a
obyvatelstvo,
dal,
vzr-
kterého
tam poítalo pied sto lety asi 43 tisí(\ rozmnožilo se jako písek v moi. Nyní má New York pes 1V2 milionu lidí, a pipoítáme-li k tomu obyvatelstvo tch míst, jež piléhají k vlastníma se
i
tsn jako naše pedmstí ku Praze, obdržíme okrouhlé íslo 3 milion duší. Byl jsem vru rád, když jsem konen pronikl dravým
mestL[ asi tak
proudem hluného života newyorského a našel písteší v tichém salon svého hotelu, v nmž hned poznává lovk nicotu našich penz: za nocleh 2 dolary, t. j. 5 zl., za skrovnou veei pldruhého dolaru a pod. Však to bylo po prvé a naposled, co okusil jsem tch hotel, v nichž
žije a platí se
V každém pípad
žije se
podle
,,
plánu evropského".
výhodnji v
hotelích zaízených
plánu amerického". V tch platívá se denn za celé ,, opatení i s bytem 3 5 dolar, v hotelích druhé tídy mén. V sum té obsažena jsou již veškerá vydání, jež u nás zvlášt se útují, jako svtlo, posluha a p. podle
—
i
nov
do hotelu, zapisuje své jméno do rejstíku, vyptá se na cenu, za niž bude v hotelu žíti, bére z rukou správce domu, úadujícího za pultem, klí pokoje, vykázaného mu za obyt snad ve dvanáctém nebo tináctém poschodí, a vznese se po zdvihadle neboli elevatoru s ernochem do svého píbytku. Elevator bývá v innosti nkolik. Elektrický signál mžikem obstará nám elevator z kteréhokoli místa do každého poschodí, a sotva drátné dvée propadlišt se otevely, již se zase zavírají, a bez hluku a šumu jde každý za svým cílem, pronášeje toliko krátká slova první, druhé, tvrté, desáté Host, picházející
v
úadovn
(poschodí).
V úadovn
Tam
mají své místo také knihkupec, prodava novin a fotografií, telegrafista a dámy s psacími stroji. Hosté picházejí a odcházejí jako na veejné ulici. Zasedajíce ke stolm tam rozestavenvm chápají se novin, nebo vyizují písemné své záležitosti. je živo.
41
KOENSKÝ
JOSEF
Psacího papíru a obálek velká zásoba.
Každý
mže
s
titulem hotelu bývá na stolích
užiti
psacích
tch poteb darmo.
Podnikatelstva železniní a paroplavební vyrovnávají tam každou chvíli své jízdní ády bohat ilustrované, provázené
amerických a složené v úhledné píPouhým slovem lze si jejíž knihovnu, cena šla by u nás do veturistickou poíditi likých penz. Úadovna amerického hotelu je zárove veejnou hovornou a dostaveníkem pátel, kteí v pilehlé restauraci neboh baru V3ÍZUJÍ stoje své obchodní záležitosti, sahajíce po rozliných zákuscích na stole v3dožených a každému hostu darmo nabízených. V baru platí se jen za objednané nápoje.
mapami veškerých
runí knížkv.
tratí
Také
ty se rozdávají.
Hosté užívají v baru pohodlí jejich
poínání
zdají se býti
byste vidti, jak se pravý
mrou
Evropanu
Amerian
ve
Zpsoby neslušnými. Mli
vrchovatou. až
stolici,
podobné po-
hovce, roztahuje a naparuje. Vychrtlé své noh}' klade on
na celou délku širokvch podpr, žvýká nezb^-tnou gumu, kterou za našich dnu kouše celá Amerika, a plije s velikou jistotou do veliké dálky.
K
baru piléhá prostorná sí toaletní s vodou stále teDeset, dvacet i více umývadel, zaízených dle nejnovjších pokrok, je tam ustavin a v nejlepším poádku upraveno. O runíky, vymované stále za isté, jakož i c dobrá mvdla nebývá v toaletní síni amerických hotel nikd\' nouze.
koucí.
ernoši, kteí jsou tam zamstnáni cídním a leštním bot, obskakují hosta
ipern
a
pružn, jako by
byli z
kauuku.
na niž pi ištní obuvi zasedáme, je v\soká nejpohodlnji zaízená. Stojí na malém pódiu jako malý trn, jehož vládce, na nkolik minut tam dosazený, krátí si Stolice,
a co
tením no\in. ernoch zatím v\kasává svému zákazníku spodky,
chvíli
opra-
nejvNhlášenjším mazadlem a dodává bot leštním a dýcháním skvlého lesku u nás nevídaného. Potom zase odskoí, aby pohladil a upravil ješt klobouk svého
šuje obuv, potírá
ji
42
M.W VOUK JINDY A NYNÍ
hosta,
a
pijímá
poplatek lo
()bv\'klý
cent
za
vykonanou
práci.
V
sousedství
sín
toaletní
má svj
salon
holi,
jinde
obuvník, tak že host mže vypraviti se z hotelu do svta jako z brusu nový módní žurnál, aniž udlá krok na ulici. Že v každém vtším hotelu americkém lze koupiti i jízdní
v hotelu krejí
i
na kteroukoli dráhu tamjší neb na tu neb onu linii paroplavební, rozumí se samo sebou, vždy nebývá to již ani
lístky
Evrop
u nás v
nic podi\'ahodného.
picházejí do styku s pány v úadovn zídka kdy. Pi plánech amerického hotelu bylo již na to pamatováno, aby vykázal se ženskému pohlaví zvláštní vchod. Za zmínný poplatek denní má host, ubytovaný v hotelu
Dámy
amerického plánu", nárok\^ na troje stravování denn, ráno, o jedné hodin v poledne a veer. Jídelna zavírá se, jakmile as k jídlu ustanovený vypršel. Hosté zasedají k jednotlivým stolm. Místa k nim vykazuje vrchní íšník, k^-noucí nám mlky rukou, sotva že jsme
dle
,,
do jídelny vkroili. Obsluhu v jídeln mají na starosti ernoši. Všickni odni
odv. takovým úkolm
jsou v bílý
K s
úsmvem
na tvái
ím
ernoch jako stvoen a snáší na oích vidí. Radosti v jeho tvái
jest
vše, co
Bez optání pináší zelevybranou, pes všecku na nému" cizinci nová a malou nadji, že dostane zpropitné, v Americe sice neobvyklé, ale pece nikdy nezamítané. Zeleným cizincem nazývá se v Americe každý cizinec neznalý tamjších objxej. Ale pochybuji, že by naši amerití krajané chtli vymniti eskou kuchyni za americkou. Lákav znjí sice slova národního popvku amerického, velebícího všecky pednosti pibývá,
lépe hosti
chutná.
nová
Amerianovy:
Dm tam
,,
jídla
jeho vždycky oteven, nejlepší
vždy mošt
jest.
Stl koláem vždy ozdoben, a vítán
každý host 43
jest;
KOEXSKV
JOSEF
ale
po chuti nebude
dýn chuti
a zázvoru,
nám
ani proslavený
nebudou nám ani mnohá
v deseti nebo
i
V Americe
kolá
z \'ajec,
náruživ pojídaný od mladých
i
mléka,
starých.
Po
ped
nás
jiná jídla, kladená
více talíkách najednou.
mnoho. Snídan americká pekonává obd, obsahujíc pravideln dvoje pokrmy
jídá se
náš nejvydatnjší
masité vedle aje, vajec, všelikých za\-aenin ovocnvch. lívanc polévaných syrupem, vaené kukuice a syrových jablíek
oban
rajských, pro žaludek
To
vše zapíjí se v
zenou za stul.
léta
Nového svta jako stvoených. americkém hotelu jenom vodou, chla-
vždycky ledem.
Podle vína a jiných lihovin, pedkládán vch na jídelní poznává se píchozí z Evropy na první pohled. Z tohoto mravu vymyká se však Amerian toliko v jí-
deln, u baru pak dohoní vše, co ped tím zanedbal a co pokládal ve veejné spolenosti za všeliké pohoršení proti slušnosti.
Za horkých
msíc
iní
všeliké ventilátory, jimiž i
nám pobyt
zpsobuje
^'
jídeln snesitelným prvan v salonu
se stále
baru.
msíci ervenci pálí slunce v Xew Yorku nemilosrdn, salon ukazuje teplomr Fahrenheitiiv zhusta 90 stup, pes 32^ C, mnohdy až 100^, ba až iio^ F., což jest více \'
a v t.
j.
než 370 a 43^ C.
Místy kladou
se ventilátory
na jednotlivé stoly salonu.
pivádjí se nataženým Zahánjí tak od hosta dotravé mouchy,
Skládají se ze stojanu, jehož kídla
pérem do pohybu.
jimiž bv\-ají americká
msta hojn
obdarowána.
Drahý hotel zamnil jsem hned druhého dne za ^•vhodnjší pensionát s týdenním platem asi 10 dolaru (25 zL). a pi pohostinném stolu našeho mistra Dvoáka pipíjeli jsme si na zdraví v Novém svt. Té doby skonen byl opt školní rok konservatoe, a tehdejší editel její. náš mistr Dvoák, chystal se na letní pob\-t do Spihilhi. eské to osad\- \e stát lov (ti: Ajov), 41
M:\\
^()KK
|1\1)S
A N\-.\í.
Xcw Yorku
asi tak jako je z Prahy na pokraj americké tedy na nkolik mkonservatoe Sibie. Umén\' síc utiichl}', a bylo dopáno vidti jen prázdné sín skrovného domu, do nhož slavné jméno Dvoákovo pivedlo
vzdálené
z
mn
eského mistra žila,
za editele.
jfj
Slovutná paní Thurberová to byla, která všecko vynaloaby povýšila hudební ten ústav na vrchol umlecké do-
konalosti a zjednala
mu
cest a
píze
celé Unie.
Paní Thurberové záleželo mnoho na tom, aby v elo ústavu postaven byl skladatel jména svtového, jenž b\' dovedl získati škole pátel a nadšených šel
Dvoák
píznivc. Z osudí vy-
jako vyvolenec a psobil v
Jak Amerika dovede dati lesku a slávy
odmovati
podnikm,
vysvítá
Novém
svt dv
léta.
osoby, které mají doz toho,
ron
že
Dvoákovi
za ízení konservatoe dvakrát tolik, co za své služby nejvyšší správce království eského. platilo se
Pro
nováka
je
v
New Yorku
má
všecko nové, všecko za-
jímavé a zvláštní. Zrak utkví brzy na vozích neboli kárách dráhy lanové neboli kabelové, elektrické, koské, brzy na motanici drátu telegrafických a telefonických, opádajících domy a ulice jako tisíceré pletivo pavuinové. Oto hlavu v stranu jinou a uvidíš velikolepé bazár\',
naplnné všelikým zbožím od pízemku
do patnáctého poschodí, kam svolává a láká se obecenstvo tureckou muzikou, majíc píležitost koupiti si tam všecky vci, poínajíc od špendlíku a jehly až ke skvostné ekvipáži a k nádhernému nábytku, hodícímu se pro nejskvlejší domácnost. Podivíme se, vidouce vypínati se do oblak železné kostry budoucích domu a vží, podobné obrovským klecím, které v málo dnech vyplní se od pat}' do hlavy malými cihlami, ab}' nesly všecku 'tíhu obrovského paláce na svých bedrách na
míst
silnvch zdí k^^ádrov\'ch. 45
až
JOSEF KOkENSKÝ: XEVV YORK JINDY A NYNÍ.
Pozastavíme
erem
se
nad
tím, až
ohnivé hranice na veejné
uzíme uHci,
planouti za dne a ve-
na
nž
nájemníci
domu
Uká/ka ncbetvnvch staveb v New Yorku.
vynášejí všecky odpadk\-, hadry ztrávil a zniil. 46
a
shimníky. aby
je
požár
JOSEF KOREXSKÝ
Užasneme, až poprvé objeví se ped námi prvod smšn uniformovaných lidiek s praporem, bubnem a talíi, za nimiž následují ženy a muži sešlého zevnjšku, aby šíili emi a zpvem slova ,, armády spás\'" a pivádli opilce na cestu ctnosti.
Kolem nás míhají
se
C3'klisté
jako
mouchy
a
rozvážejí
o závod zprávy, pro nž nestauje telefon a telegraf. Zrak náš spoine také na chodníku, jehož železné plotny propouštjí sklennými okami svtlo do podzemních dílen.
s
vtrem
Troubení, zvonní, pískání, s\'kot páry nad hlavou
nohama rozechvívá cizince každým krokem. K tomu mísí se ješt poplach požáru a divoká
i
pcd
jízda ha-
siského sboru konajícího pravé divy, jakmile zazní signál v požární stanici. Na toto znamení opouštjí v3'Xviení kon sami stáje podráždni jako elektrickou jiskrou, sami staví se pod emení, jež se ve vzduchu vznáší a dvtipným zpsobem na padá a samo je upíná. V témž okamžiku vrhají se hasii shora do pízemku. Padají zvláštním propadlištm, a nežli napoítáš pt, vysýlá se již ze stanice pomoc tam, kde zuí požár. Ani vozatajové ímských arén nemohli rychleji spti za
n
bhouni
cílem, nežli ujíždjí
požární stanice ulicemi Xe\v
z
Yorku, na njž každého dne pipadá asi 9 požár, t. j. ron asi 3000 oh, hašenvch armádou hasi o 1000 mužích.
K
hašení
ohn
se stran}'
vodní slouží požární lod, vy-
strojená všemi aparáty hasiského
Divíme
se
dále,
spatíme-li,
umní. že
noviny
a
listy,
nestaují, klade lid na schránky.
když Klade
schránky poštovní již tam beze vší obav}-, že se ztratí. Nepovolaný vcí tch malá krádež tresce se v Americe nikoli se netkne, protože
je
i
hodinami a dny,
ale roky.
Podivení naše roste, nahlédneme-li do vnit poštovního paláce, zamstnávajícího asi pl tetího tisíce úedník, jeasi 1200 milion list a zásylek. jichž rukama prochází
ron
tedv mnohem více v pouhém New Yorku, nežli jest pt)et veškerých list a zásylek v celé íši Rakouskouherské s Bosi
nou
a Hercej:<() vinou. is
NEW YORK
JINDY A NVNÍ.
Jako
\'
pošt mají dámy vchody
tak
liotelídi
i
na
své zvláštní
a okénka, u nicliž \\
rizují záležitosti poštovní.
Ženy vzbuzují
morem
za
nejvtší respekt u všech mžu, kteí nosí za zhusta i není hivata na nikou, je opatrují, hejkají a vodí. Vyjdou-li si ženy do parku na procházku,
n
mužové
zastávají
jejich službu,
chvám.
jaká písluší u nás
Tato zvláštní úcta k dámám odvozuje se ješt z tch dob, kdy bývala v Novém svte o ženy veliká nouze. Také pozastavíme se nad rázem newyorských domu. inžovní vyObyejný
dm
myká
tam
z pravidel u nás obvyklých, ale vyniká prakti-
se
ckým a pohodlným zaízením nad jiné tak, že pán jeho právem mže íci o nm: ,,i\Ij domeek, mj zámeek.'* Sloh amerických dom je smsice všecli sloh. Z nejnákladnjších staveb jsou ovšem
domy ve
a paláce
vyhlášené
tíd.kdejestusazena americká
šlechtabohá. Mnozí Architektura
domu
ulici
v
Xew
Yorku.
z
odvozují
slavný
nich
svj rodo-
kmen od té doby, co podailo se prvnímu pedku nahromaditi miliony dolar za pilulky, za patentované knoflíky nebo maJosefa
Koenského: Cesty po svtí
40
JOSEF KOKEXSKV:
XEW YORK
JIXDV A XVXl
zadlo na obuv a podobné vynálezy.
bohái aby
z lidu tak, že
mén zámožní
zakládají pro sebe
A pece vyluují i
se lito
kostely a nedopouštjí,
usazovali se v jejich sousedství.
Všedního dne bývá v americk3^ch kostelích hostem jenom cizinec, domácí vyznavai uchylují se tam k Pánu Bohu jenom v nedli.
zvdavý
Velmožní rodové zpanštlých zlatokop, železniných podnikatel a uhelných knížat pijíždjí ke dveím chrámovým v nádherných ekvipážích a jako milionái ve zlat zahrabaní rozpomínají
se
konen,
že
mají také duši, a rádi
zaplatí do kí)stela dolar vstupného.
Kazatelé pedních chrám mívají roního platu více než t. j. 25.000 zl.
11.000 dolar,
Pes všecku rozlehlost New Yorku obeznámí se cizinec ve všech dílech tohoto velkomsta velmi snadno. Plány New Yorku, rozdávané ve všech hotelích, usnadují hledání. ují
Po americkém zpsobu, všude v Unii zavedeném, oznase ulice a tídy íslicemi: první, drahá, tetí, desátá, sto-
padesátá.
Ve velemst tak rozlehlém chodí bližších ulic.
krátce
konce
cl
Do
zvaná.
New
se
pšky
jen do nej-
vzdálenjšícli zaveze nás dráha vyvýšená,
Za
pt cent
lze
jeti
i
do nejodlehlejšího
Yorku.
tymi
nejživjšími tídami, založena jsouc na železných nosiích. Ty dosahují místy do prvého ve výšce více poschodí piléhajících dom, místy však Železnice
ta
jde
mí
metr. Ke stanicím
než 20
znázornné na piloženém obrázku, pichází se po schodišti. Z jedné strany vstupuje Po sciiodišti do voz jedoucích nahoru do msta. se V3'vvšcné
dráhy,
drahé strany vstupuje se do vlaku jezdícího po zvláštní ko1l'Jí do msta dolejšího.
Maky
vyvýšené dráhy jezdí v pestávkách nkolika minut v noci. ve dne Ranní a veerní dobou bývají poj)lnny. Té chvíle podobá se vz ítárn. Mlky vstupuje každý do vozu, jehož branka na okamžik se otvírá a hned zase zavírá, zasedá na 50
\
yxýšená dráha
\-
Xcw
Y(,ika.
JOSIZF
KOENSKÝ
nehled ani v právo ani v levo, podo nejnovjších zpráv novináských.
místo, chápe se novin, a
nouje
se zcela
Jen chvílemi, když vlak se cpét hnul, slyšeti lze \ olání konduktérovo, jenž píští stanici oznamuje strunými slovy: osmá, trnáctá, padesátá, stopétapadesátá (ulice). A vlak šumí zase dále, aby opt stanul na nejbližší stanici, vzdálené asi kilometr cesty.
Cím jest Londýnu železnice podzemní, tím jest vyvýšená dráha velemstu pri Hudsonu, rozvážejíc do roka asi 200 milion osob. Má vozy toliko o tíd jediné. ^ ^'M ^ Školní mládež, nemohouc výhodn užiti mnohdy ani dráhy vyvvšené ani koské, lanové a elektrické, sváží se do školy a
rozváží
se
dom
v
omnibusech, sloužících
školním
tm
úelm. Mezi sterými povozy neujdou nám ani takové, v nichž rozvážejí se v\'sthovalci, nápadní s/ým oznaením. Anglicky neumjí a nesnadno by se smluvili, kde jejich cíl jest. Z té píin v zavšují se jim na prsa tabulky s celou adresou a dopravují se dále jako zboží.
Každým krokem nask\'tají se cizinci vstupujícímu na pdu New Yorku zjevy nové. V^diování všeho toho mohlo by vyplniti velikou knihu, avšak má a proto zavadím jen o vci nkteré.
cesta po
svt
je daleká,,
Jakožto ,, zelení" mli jsme oi na vrch hlav, když vrný náš prvodí, pítel \\'einfurt z Plzn, jemuž byl New York do nedávná drahým domovem, zavedl nás na hlavní tídu, zvanou Broadway (ti: Brádvej).
Kdo
tou tídou projde, pozná žilobití velemsta, v
obráží se duch celé Ameriky. vŠiioká ta cesta
dnes v
bou
—
-
tak zní peklad toho jména
New Yorku
vlna po
není
nejširší, ale zvuné jméno její jest chloudjiny její jsou djinami Ameriky. Kdo na popluje proudem lidí ostatních, valících se jako.
celé Unie, a
ní se ocitne,
—
nmž
cel v den.
52
NEW VORK JIXDV A
Na a tep
osni
její
od
kiloinctni
zaniká az teprve
NVXÍ.
Baterie
bu>í
l>road\vayc,
tej)na
pii roniantickéni [)arka.
Zabo
z Broadwayc na právo nebo na levo, všudy na bankovní domy a penžní závody. Nkteré z tch razíš na budov pnou se do vysoká jako pyramidy egyptské a host ve svých zdech tolik bdí jako malé msteko. Tam uschovány jsou cenné papíry, jejichž sumy jdou do set milionu
do tchto iistav má každý cizinec pístup. Nám zdálo nevcházíme do ústavu penžního, ale do podzemní se, tvrze a žalái^-e. Vchody jsou samé nedobytné míže a závory, otvírající se na umluvené heslo. Za mížemi leskne se ocel ohnivzdorných pokladen, malých i velkých. Kapitalisté ukládají do nich movité své jmní za roní poplatek nkolika set dolaru k bezpenému pechovávání. I
že
Na
vkroíme
potom do Agenti kupí se tam kolem eliptiného zábradlí, jehož vnitek, urený za plivátko, posypán jest pilinami. Jako posedlí a rozumu zbavení kií, pískají, \olají. olejní,
chvíli
plodinové a
skáou, dupají, prskají S
jiných
stran
také do bursy penžní,
jiné.
a plivají a rozhodují o cenách zboží.
znjí
telefony,
signály, a bursovní zprávy jdou tím
telegrafy
a
elektrické
samým okamžikem
již
do svta. Zpravodajové pracují tam nohama obma rukama. Píší rukou levou a telegrafují rukou druhou, podobajíce se i
více
strojm
nežli lidem.
Veliké žurnály pinášejí o
všem obchodním, politickém denn. Jediné íslo
a sociálním hnutí erstvé zprávy tikráte
takového denníku, prodávaného po i, 2 nebo 3 centech, vydá tolik, jako malá kniha. Vycviené pluky novináských hoch starají se o rozšiování tisku mezi všemi vrstvami lidu.
Novináské paláce pekvapují
cizince
svvm vnitním
ízením. Vším právem mže podnikatelstvo mluviti o svého svtového závodu.
,,
za-
divech"
Nazývají-li se novináské paláce divy svta, jak nazvati
Brooklynský (ti: Bruklinský) most^
Brooklynský most. spojující New York s protjším mstem Brooklvnem již od více než desíti let. vznáší se v závratné
JOSEF
KOENSKÝ
výši nad hladinou zálivu a jest podnes dílem úžasu, projevo-
vaného ode všech
lidí.
Tímto divem svta ubírá se rok co rok tolik duší, co za den asi má celá íše Rakouskouherská, a sto tisíc. Vtšina z nich nastupuje cestu pes most kabelovou drahou. Toliko desátý díl osob pechází most pšky.
prmrn
jich
Brooklynského mostu, pod nímž kižuje ohromná flota námoských lodí, lun a pevozních koráb, unášejících i celé železniní vlaky ku protjším behm, jest úchvatný. Pohled
s
v kteroukoli stranu velemsta pi Hudsonu, všudy znjí nám slova významného hesla Abrahama Lincolna, jimiž piodn jest památník, postavený jemu na skvlém námstí: ,,Bez ohled v ped!" To jest životním heslem Amerian v celé Unii.
Nech pohlédneme
Ale pi vší honb za dolarem jsou mezi Ameriany velmožové, kteí zapomínajíce v dobré chvíli na mamon, povznášejí se svými šlechetnými odkazy na veliké lidumily a zachovávají
si
vdnou pamt
celého národa.
New York má takových lidumil nkolik, a odkazy jejich vnované na založení knihoven, sirotinc, škol, nemocnic a j. jdou do milion
zlatýcli.
Bohat jest nadána veejná knihovna Asiorova, založená amerikanisovaným Nmcem Janem Astorem. Jako podnikavý kožišník vysýlal Astor daleké výpravy za kožešinami na americkv severozápad a získal jmní 20 milion dolar. Po nazývá se též msteko Astoria. Knihovna Astorova ítá nyní skoro 250.000 svazk.
nm
Pi jmén
Astor pipadá mi na mysl jméno pražského rodáka Fr. V. Vlasáka, jenž nahromadil se svým spoleníkem Astorem miliony dolar.
Kožišník Vlasák nezapíral svého pvodu eského a mluse pro snazší výslovnost anglickou psal Lasak. Ale šlechetnosti nemel prý pi sob ani za mák. To
vil
plynn esky,
a
54
NEW YORK
JINDY A NYNÍ.
t;iké slovy pronesenými eskému kazateli, jcnz ho v nádherné ville jeho kdysi navštívil: ,,A se eši uí anglicky a stanou se co nejdív Ameriany." Vlasák zemel na poátku bezna 1889. Jak rozhodl o jeho pozstalosti soud, nevím. ,,2e by byl dobroinným ústavm nco odkázal jako jeho spoleník Astor, to, bohu-zel, íci nemžeme," psaly americké noviny.
osvdil
Osada newyorských
Cech ítá
nyní zajisté
hodn pes
20.000 duší.
Mezi pedními Cechy, kteí po roce osm a tyicátém pišli, byli Vojta Náprstek a František ervený, hotovitel hudebních nástroj v Králové Hradci.
do
New Yorku
Náprstek vydlával si tam chléb v potu tvái, zamstnán dlník v továrn na obálky. Potom chopil se kamenictví a emesla truhláského. Chtje pispívati radou i skutkem novým pisthovalcm z eských kraj, založil Náprstek v New Yorku roku 1850 ,, První Ceskoslovanský spolek v Americe".
jsa jakožto
neml dlouhého trvání, nebo zanikl má tam eská osada nkolik jednot, pstelecké, sokolské, tlocviné a j. V každé
První ten spolek již
r.
1856.
Nyní
vecké, divadelní,
pstují se zvláštní choutky spoleenského života. Nkteré spolky peují o to, aby dostalo se dtem píležitosti nauiti se ve škole správné mateštin. Cech, kteí usazeni jsou \ lepších dílech msta, jest velmi málo. Vlastní eská osada bydlí hlavn v 70. ulici. Tam, vidoucím eské nápisy a slyšícím eský hovor, zdá se, že jsou mezi svými ve své vlasti. Mnoho z našich krajan usazených v New Yorku zamstnává se dláním doutník, prací, kterou ješt nejsnáze zastanou, když si jiné emeslné zrunosti z domova nepinesli. Mnohý, jenž šel za štstím až do Ameriky, živil se po dlouhou dobu doutníkástvím. Ped tím byl snad uitelem nebo profesorem, spisovatelem, dstojníkem, hudebníkem, poklad55
JOSEF KOKEXSKV
níkem a
j.
Nejednomu krajanu našemu pomohlo douíníkáství
tak na nohy, že se stal samostatným továrníkem.
Delším pobytem v Americe osvojili si naši krajané výrazy anglické, kterých pak v eském hovoru, mnohdy znetvoené, užívají, íkajíce místo vz kára, místo strážník vaman, spíc, místo krám stor, místo arovati trytovati atd. místo
e
Také svá píšíce
vlastní
jména pizpsobují anglické výslovnosti,
na p. Mashek místo Mašek.
Brooklynský most u poroMiát?'^
Z eské tvrti do proslulého Centralparku. jejž by nikdo v samém stedu velemsta ani netušil, máme jenom nkolik set krok. ^ -^i >^ Tam, kde ped tyicíti léty boila se bažinatá pda pod nohama ídkého chodce, vyarováno jest jevišt s nádhernou .-:
i
j
pírodou, v níž stídají se skaliska, úvaly, rokle a žleby s háji, luinami a skupinami vzácného rostlinstva, kaskálesy, dami, alejemi, houštím, fontánami, restauranty, jezery, vyVšak vydalo se také na zaízení a zvelebení Centralparku 40 milion zlatých.
hlídkami, pšinami a cestami.
tém
peetného ptactva, hcjkaného od obecenstva, zní den. Nejetnjším z pvc je sthovavý kos. vlastí jest celá severní Amerika. Na podzim sdružuje
Ševel
tam po jehož
celý
houfy a nastapaje poa az do Západní Indie a stední Ameriky, ba zalétává z No\ ého svta az do Evropy. se u veliké
vokk
m:\v
jind\
aby vedl život jako píbuzní tento druh kosíi jakožto
\
nnm
(l!v)Z(li.
V Amciice znám
jest
robili.
Uprosted parku založeny
jsou vodojemy, jež zásobují
New York pitnou vodou, pivádnou do msta z veliké dálky. V parku samém založen jest také zvéiinec, museum umlecké a
pírodovdecké.
Vedle musea vypíná se s návrší také Kleopatina jehla. Pivezli ji tam z daleké zem egyptské.
nedoká v drsném podnebí Nového svta, nebo
Jehle newyorského parku nedaí se valn, a jisté se
dlouhého trvání
puká a trhá
se již nyní.
n císae Františka v Praze.
Za vycházek po newyorském Centralparku svedla mé náhoda s pítelem, jemuž jsem byl vele doporuen již ped
svým píchodem do New Yorku. Dávný soudruh z mladších let, Robert Pitte, nyní notá v Chicagu, uinil pro mne vše, aby se mi v Novém svt líbilo.
Také redakce a dopisovatelé eských list amerických vnovali mé procházce kolem svta zvláštní pozornost a pipravovali mi pdu píštích cest radou i skutkem.
Nedlní
opt do
parného dne msíce ervna košatých jilm.
klid vylákal nás za
stinných
alejí
Hovoili jsme živ a hlasit, když pojednou zastoupí nám kdosi je-li
cestu
nkdo
se z
slovy:
,.
Dovolte,
vás snad Koenský.
redaktor Newvorskvch list." 57
pánové,
abycli
Mé jméno
se
otázal,
jest Vojtíšek,
JOSEF
KOENSKÝ
Nový pítel pišel jako na zavolanou, a den na to provádl mé již neúnavn new\'orskými školami všeho druhu *
Mládež americká dává
*
se z pravidla velmi
záhy na
cest}'
praktického zamstnání a dopluje své vdomosti ve školách
pokraovacích. list
Knihami z veejných knihoven a horlivým tením denních rozhojuje a upevuje základy, nabyté ve školách
obecných.
Pednáškami poskytovanými darmo ze všech obor lidského vdní postihuje Amerian vci ped tím mén pochopované, a tak podle své chuti a vle prochází rznými školami beze všech okolk a pipravuje si pdu pro žádoucí blahobyt. Americký jinoch nabývá praktického ducha již od svého
mládí a dospívá samostatného života již v tom vku, kd}^ mládež u nás zasedává ješt ve školních lavicích. Rodie zbavují se tak brzy starostí, a dti jejich, vstupující v život veejný, pomáhají zvelebovati domácí blahobyt a za-
asn
hánti bídu, jež jest nejvtším škdcem národa. ídí se pi tom bezdky podle slov Ciceronových: Chudoba jest lidskému štstí nejvtším nepítelem, nií svobodu a rdousí v lovku všecky dobré vlastnosti. Cím díve dovede americká škola žáka k samostatnosti, tím lepší jest. Ameriané sami po jiné ani netouží a obhajují ji asi takto: Kdo dovede ísti a nauí se rozumti tištnému slovu, má vyhhdku do nekoneného snažení a mže probouzeti všecky síly v sob dímající. Náš tisk jest pedním a nejmocnjším prostedkem, kterým otvírají se brány do íše duševní. Naše knihovny jsou nám tím, ím byly universit}' starým. Amerika mže se honositi, že v\'chovává muže samostatné, a má právo ukazovati ku pednostem svých škol. Na školy pamatovalo se v Americe již zákonem v^-danýni dávno ped sto lety. V každém stát nov založeném vyhradil se zvláštní pozemek, jehož \vnosu užih) se na zizování a vxdržování Škol. 58
NEW YORK
n
JINDY A NYNÍ
Tyto pozemky školní slují sekce skulili. Prodlením dob\- školní pozemky se prodaly, a peníze za utržené tvoí fond školní, jež spravuje a zúrokuje sám stát. Ostatní náklad na školy obecné hradí se píspvkem
státním a školní pirážkou. Veškeré vyuování na školách obecných udílí se darmo. Vyuování svuje se v amerických školách hlavn ui-
Uitelé utíkají se k úadu tomu jen z nouze, a to pokud nenahodí se jim zamstnání výnosnjší. Ústava zaruuje obanstvu, že se bude ve školách veejných šetiti úplné svobody vyznání. Proto se ve školách
telkám.
jen na tu dobu,
státních
neuí žádnému náboženství.
O vyuování
náboženství postaráno jest v kostele a ve
školách nedlních.
Školy newyorské
líbih' se
mi pro svou výstavnost a vhodné
zaízení.
Po skoneném vyuování ubírá se žactvo za pochodu odehrávaného na pian k domovu. Bosých dtí ve školách amerických nikdy jsem nevidl.
/
th .
-4.E
Na ece Hudsonu.
eka
se v Americe zhusta malebnvm Je prý historická jako posvátný Nil. Bohatstvím vod oplývá jako hhiboká Temže.
Hudson nazývá
Rýnem Nového svta.
Sláva památce srdnatého moeplavce, jehož jméno Henry Hudson! Okusiv strastí polárního moe, kam ho holandští kupci dvakrát za obchodními cestami vyslali, piplavil se také fio
NA
Í<ECE
HUDSONU.
k východním biehúin americkým a \nikl daleko proti proudu eky, nyní jeho jménem nazývané.
nri
sever
Plmsíc" jméno vaki se lod, kterou unášely vtry témr ped temi sty lety k neznámým nitrozemním krajm ame,,
již
rickvm. Ale na výzkumech tch neml odvážný Anglian dosti novou výpravu do severních konin, jež oznanastupoval a eny jsou na mapách Labradoru jako Hudsonv záliv. Tam však za vzpour}- svého mužstva uvržen b^d Hudson i se svým synem a se sedmi nemocnými plavci do vetché bárky a hozen rozbouenému vlnobití na pospas .
.
Jménem svým
žije
.
Henry Hudson na mnohých místech
zemkoule. Za našich dnu plují po Hudsonu nádherné parolo di a ukonují svou pou na severu v mst Albany, vzdáleném od Xew
Yorku 240 km. Obrázkový prvodce objasuje nováku první jeho plavbu po Hudsonu.
,,New York" a
,,
Albany" jsou jména tch plovacích hosi cestu ve vodách Hud-
tel, které, vyjímajíc nedli, brázdí
sonu den co den.
skvlé zaízení lodi a nežli seznámíme se s turistickými spisy v knihkupectví lodním vyloženými, mizí v dáli moe newyorských dom i s nebetynými World", paláci a se zlatou kupolí, pod níž tiskne se asopis Svt, a koráb blíží se k malebným a strmým behm t. j. ediovým, jimiž vrouben jest Hudson na nkolik hodin cesty. Zelené chlumy zakrývají svahy a boky, upomínající na pískovNežli prohlédneme
si
,,
cové
stny
u
Henska
v Cechách.
""^
—
tak nazemzpytcovo poznává v Palisádách psobení nkdejších sil ohnzývá se ediový ten hbet rodých, jež daly vznik mohutným hranolm,^ nakupeným tam do výše až pldruhého sta metr. Podobají se skuteným
Ale oko
—
palisádám.
»
Xa úpatí rozprosteny jsou villy, obklopené palouk}^ zádumivým tisem, jasanem, košatými platány, akáty a j. Gl
JOSEF KORENSKÝ
ediové
Potom
otevírá
se
Palisády
pi
daleká
icce
Hudsonu.
\'yhlídka,
zakonená obiysy
m()dra\'ého horstva.
Chvílemi šumjí po obou stranách Hudsonu parostroje železniních linií, ch\-ílemi etné parolcnli. mající ve vleku i-etéz ()2
NA
ftECE
HUDSOXU.
Krajina pri ece Hudsonu.
bárek. Po tyhodinné plavb vidíme nad Hudsonem železný most, spojující oba breh\' a koleje obou železných drah. PoH<7hkccpsic,
ská.
to
cíl
mé plavby.
Poughkeepsie (vyslov Pukipsi) Indiáni popustili území to
dvma
st\'
létv a
šli
b\-la
novvm kolonistm 63
kdysi osada holand-
Holananm tém pede s
cest\\
Dnes není
JOSEF
tam po nich zkomolené. to msto v
KOEXSKV: XA ECE Hl DSONL'.
památky.
ani
Apo-kip-sin^,
ei
t.
Zbylo pouhé jméno a to hodné j. bezpený pístav, jmenovalo se
indiánské.
Jméno Poughkeepsie známo
jest
v Americe každé
dám,
výše, aby dosíci
veejnými studiemi co nejmohla hodnosti bakaláské nebo doktorské.
A
poskytuje v};soká škola v Poughkeepsi, na-
jež
si
vzala za úkol povznésti se
té píležitosti
zvaná
kolej Vassarova.
Tramwayový
vz
s
nápisem
.,
Vassarova kolej" oekával
parolod u pístavišt. Bez okolku a všelikého ptaní zasedl jsem do vozu.
Za ti tvrti
hodin\' stanul jsem
ped samým vchodem
proslulé ženské koleje, snad nejsLr.njŠí ze všech amerických. se ve velikém parku. Uprosted rozložen universitní jest palác. Kolem míhají pírody bujné Daly výhost kuchyni, vaece a jehle, se dosplé dívky. a drží se zuby nehty vdy a umní. Rok co rok studuje tam pes tyi sta dívek. Pemnohé z nich žijí v samém ústav, platíce za veškeré opatení roní 400 dolar, t. j. 1000 zl., vedle zvláštních poplatk za vyuování v kreslení a malíství (250 zl.), za V3'uování zpvu a na piano (250 zl.) a za vyuování na varhany (250 zl.). Bylo to ruchu ve škole! Blížil se výroní den, kd\^ pilné studentky ml}' vzíti za odmnu estné vyznamenání, veejnou hodnost, jakéž mže ústav posk^-tnouti. Mnohá mohla se od toho dne podepisovati jako doktorka filosofie, bakaláka hudby nebo umní a podobn.
Procházím vchodem a ociuji
A
zakladatelem proslulé koleje Vassarovy? Sládek Matj Vasar, jenž pišel jako hošík se svým otcem z Xorfolku (v Anglii) do Poughkeepsie a stav se samostatným, nastádal tolik jméní, že mohl roku 1S61 vnovati asi milion zlatvch na založení památné té vysoké školy ženské.
kdo
jest
Americké
železnice.
Zpátení cestu z Poughkeepsie mžeme nastoupiti železpo levém bfehu Hudsonu. V Poughkeepsie poznal jsem poprvé, jak americké železnice vypadají. Vypadají jinak nežli evropské. Mají své pedn<.»sti vady. Na nádraží bylo tak pusto a smutno, jako kdyby se rychlík ani neekal. Co je u nás bhání, vyhlížení a šukání nicí
i
V Americe rychlík náhle stane v nádraží a mžikem zase odjíždí, aniž mnohdy správce stanice s personálem u kolejí se objeví. Bez pískání je vlak opt ten tam. Zaslechneme toliko konduktérovo ,, hotovo", a již zní zvonec na lokomotiv zavšený. Varuje povozy, jež by chtly pejeti tra. Výstrahy jako ,, Pozor na vlak!'' anebo šraky jsou tam úkazem i^ídkým. U nás obvyklé nápisy ,,Xenahýbejte se z okna!" ve vozích amerických železnic se ped píchodem
rychlíku!
nenacházejí. Voz\', do nichž vstupujeme, jsou dlouhé. Mohou pojmouti v sebe pres 60 osob. Stedem vozu se prochází. Po stranách jsou sedadla pro dv osoby s pohyblivým lenochem, jenž však je tak nízký, že nelze hlav\' opíti. Všecky vlaky mají vozy toliko o jedné tíd. Nkterý vz vyhrazen jest
o
pro
kuáky. Umyvadlo
a
nádržka
s
ledovou vodou k
pití
ve voze nikdy
nechybí.
Místo záslon mají americké voz}- žaluzie. Josí-fa
Koenského
:
Cesty po svét*. 6.5
5
JOSEF
Pobožní
lidé
KOENSKÝ
mají píležitost krátiti
si
chvíli
tením
Biblická spolenost americká dodává takové knihy
bible.
darmo do
zvláštních schránek vozu.
Po odjezdu
nádraží prochází konduktér ve všem pohodlí vozy, odebírá lístek, zamní jej za jiný a zastrí jej za pásku vašeho klobouku. z
Chvílemi prochází vlakem zvláštní prodava. vin}^ knih}', doutníky, ovoce a gumu ke žvýkání.
prchodní
je
jako
dm.
Vnitek
Kdo
Nabízí no-
Vz
železninílio \ozu.
chce cestovati pohodlnji, piplatí snad dolar a koupí
opravuje jeti ve voze salonTen vystrojen jest otáivými sedadly a vším pohodlím, jakým bývají vyzdobeny jen salony knížecí. Patrno, že velebená rovnost mizí ve vozích amerických železnic všemožným si
za dne zvláštní lístek, jenž
ním.
dolarem víc a
více.
Salony takové neboli parlory bývají obyejn majetkem zvláštních podnikatelských spoleností. Mezi tmi stala se nad jiné Droslulou sool^nost Dalácovvch voz PullmanovVxh. 66
NMEKUKÉ
ZEIKZNICI-.
Vozy takuvó,
lUizý váné po jich zaklad
K vlakm, spací, které
jež nastupuji cestu
promují
se
veerem v
noní, pipojují
se
vozy
ložnice.
Jídelna restauraního \ozu.
K- doplnní
vlaku náleží
vz
cent, za
obd
75
všeho amerického pohodlí pi železniním restauraní. Za snídani platí se obyejn a
veei
po dolaru.
Piložené obrázky znázorují takovou úpravu vozu Pull-
manových. Rychlost, jakou americké vlaky jezdívají, neliší se od evropských, panuje o nich to veejné mínní, že jenom
a
lítají.
Ba ekl bych
o nich, že jezdí pomalu. 67
5*
JOSEF
KOENSKÝ
Drobnjší zavazadla dopravují se po amerických železZa odevzdané vaky vydává vám úedník tolik plechových známek, kolik zavazadel od nás pijal. Duplikáty
nicích darmo.
\'nitfck spacího vozu Pullmanova.
íslovaných tch ,,eku" upevuje emínkem na vaky, a nežh napoítáš pt, máš záležitost svých zavazadel vyízenu. Asi dv stanice ped píjezdem do velkého msta prochází vlakem agent nkteré spolenosti pro dopravu zava68
I
ami.kk
ki:
zadel, oznaimijr se xoláníin a
Zki.hznkk.
cinkáním svýcii plískú a nabízí
Za odevzdané ceky železniní odevzdá nám se ke službám. ceky podnikatelstva, jemuž slouží, pijímá za každé zavazadlo asi 25 centu a dopraví vše v poádku na žádané místo. l^
nás staví se železnice, když jich obyvatelstvo stále
rostoucí
víc
a
více
potebuje. V Americe však budují se opuštnýcii lánech z té píiny, aby tam
dráh\' na širokých a osady a msta mohly vznikati. V Evrop upravují se chodník}', až když VNrostla ada nov postavených a obydlených dom ze zem a hlásí se ke svému právu. V Americe zakládají se ulice a chodníky, vodovody, sady, zahrádky, tramvaje a j., aby prázdné pozemky tím díve mohly býti zastaveny a nesly podnikatelm úrok}'. Jindy bylo teba pl roku asu. nežli projel tžkopádný vz se zapraženými voly na Novým svtem. Dnes projede vlak od jednoho oceánu ke druhému asi za pt dní. Zvon na lokomotiv zavšený nevyžvaní již v nedozírných prériích, aby plašil s kolejí vymírající americké buvoly. S nimi rychle jdou vstíc svému vymení také nkdejší vládcové Nového svta, rudoši. Tm, kteí byli kd3-si pán\' celého zemdílu, nedopává se dnes ani místeka u\nit železniního vozu. Jako vyvrhel kriti se musejí pede dvemi vagónu ujíždjícího prériemi a jako psanci táboiti smjí jen
pi
v dáli za
A pitel,
mstem.
Velký duch, oekávaný v bájích Indiánu jako nepichází .
.
,
\ykii-
K Dnové
americkým Athénám.
veselého pob\lu v
New Yorku
schylovali se ke
konci.
Než se rozlouím s velemstem pi Hudsonu, navštívím ješt americké Athény. Proto vstupuji za vlahého veera msíce ervna na mohutnou locT, jejíž jméno ,,Connecticut".
Ti paluby mohutného toho korábu plnily se obecenstvem. Žádný zámoský parník nemže se miti s tímto obrem ve výšce. Vše pipadá mi na nm zvláštní: gigantická kola. píšerné komíny, dlouhoramenná vahadla, kolébající se nad nejvyšší palubou v zdánlivém stenání, rozlehlé salony a chodby, jichž konc nelze ani dohlédnouti, nádherné restaurace a steré kajuty, opatené vším pohodlím k penocování a j. a j. Lodí tou odjíždl jsem veer do msta Providence. Za tmy tonul New York v záplav svtel, až \' mlze zanikl. Jen na blízko bylo vidti v ped. Výstražné signálv huely po celou noc. z rána zakotvil koráb v Providenci a za pt tvrt hodiny železniní jízd}' hostil nás za denní poplatek 3 dolar pkn}^ hotel v amerických Athénách, to jest \- Bostone.
asn
Bostonští
obané umjí
si
sami
lichotiti.
Pes
všecku
mst
kupení, jaké se zraí v každým krokem, chlubí se Boston estnou pezdívkou, která jej iní klassickým alespo podle jména. Bostonští kupci pokládáni bývali za chytráky ji/, ode dá\'na a eho oni se ucliopí, pro\'ádjí podnes se zdarem. 70
I
K .\mi:kickvm athenAm.
Se zduiTin potkaly se
mstu
\'
Bostone
i
vxiiiklu za krátko
siuih}- literární a
umé-
nad Xevv York.
Bostonskému orchestru není prý v Americe rovno. Nkolik Cechu z pražské konservatoie pispívá k jeho dobré povsti. Z klikatých uliek brz}' se cizinec vyprošuje a zajde si radji do nádherných park. K nim piiléhají paláce pokryté samým bietanem a vroubené skupinami ciz(jkrajného rostlinst\'a. Bostonské parky vytvoen}' byly z nkdejších pustin, leck',
jimiž
moál
i
a jezírek.
Za pltetího sta
co poloostrov, na
nmž
Boston msta na pl milionu. Tam, kde r. 1704 tiskly se první novinv \- nkolika výtiscích, tiskne se nyní asopis ,, Herald" ve více rozložen,
byl
let,
kolonisován,
vzrostlo
exemplár denn. Ke sláv Bostonu pomáhali
jest
ob3'vatelstvo
nežli 100.000
básníci,
umlci,
badatelé
kteí z Bostonu uinili soupee, jenž závodí o pedáctví s New Yorkem. V ohledu obchodním písluší pístavu Bostonskému prvé místo po velemstu pi Hudsonu. Po Bostonu následuje tea
j.,
prve Filadelfie a Baltimore, a druží se ke tv-eru nejpednjpístav, jakéž vykazují Spojené státy pi Atlantickém oceánu. ších
*
*
K nkdejšímu psobišti slavného básníka Longíellowa, do Cambridge (ti: Kembrie), volil jsem cestu útulným mstem, jehož jméno Somerville.
Maje po ruce adresu našeho krajana usedlého v Somerod mnohých let, došel jsem ve spolenosti milé jeho
villu již
rodiny svého cíle. Také dozorce tamjších škol, Mr. Meleny, vynaložil vše, aby se mi v Somervillských školách, jeho dozoru svených, líbilo. Veejným zkouškám, poádaným k vli vzácnému hosti z Evropy, nebylo konce.
Do Cambridge
bylo
již
jen
nkolik
set kroku.
Tam
stala
slavnou v\soká škola Harvardova, z nejpednjších ze všech amerických. Skrovouký odkaz zakladatelv rozhojnil se
71
JOSEF KO RENSKÝ
se
potomními dary
:
|
K AMERICKÝM ATHÉNÁM.
tak, že škola ta jako nejstarší náleží
mezi
nejbohatší. se tam naukám a vdám, hláuitel. saným tém od 300 Botanickou zahradu university Harvardovy zveleboval po dlouhá léta náš krajan Vojtch Manda, jenž pak po zkušenostech tam nabytých stal se spoleníkem veliké obchodní
Na 3000 student oddává
firm}^
Uprosted rozsáhlých sad,
jež
obklopují
vysokou tu
blažený život básník, pro njž bila kdysi srdce Longfellow. Jako uitel krásného písemnictví na universit Harvardov získal si lásky všech. Svátek jeho svtívali s ním všickni jeho ctitelé amerití a všickni stavové a všecky kraje Nového svta pinášeli a posýlali hold školu,
všech
žil
Amerian
—
velebnému kmetu, básníku z milosti Boží. Zpátení cestu z Bostonu podnikl jsem jiným smrem. Mohutný koráb ,,Pilgrim" (Poutník) pojal nás v pístavišti ve své útroby a spl za husté mlhy vodami moského zálivu. Ale tentokráte plížil se obrovský Poutník" pomalu jako ,,
Pro samou mlhu nebylo vidti dále nežli na ti Signály ,, Poutníka" znly jako ev domnlé obludy.
hlemýž. kroky.
V
dsné zvuky mnohých
jiných koráb, podobné brzy chrapotu a lkáni, brz}^ kvílení, hukotu a skuení zkázonosné vichice. Zdálo se, že se blíží soudný den. to mísily se
Noc probdl jsem v polosnní a strachu. Ješt po osmé hodin ranní tonulo i nejbližší okolí v neproniknutelné mlze a koráb stanul na delší dobu každou chvíli.
Obas rozevel se jako na povel výhled do dáli, a my vidli se obklopeny koráby a luny všech tvar a velikostí. Oi naše vidly, jaké nebezpeí by hrozilo, kdyby parolo zajela plnou parou do boku námoského obra, jí tak blízkého. Ale ve chvíli spadl zase mlhavý závoj a parní stroj opt Opozdili jsme se tak sice o nkolik hodin, jsme pece svého pístavišt ve velemst pi Hud-
utuchl v innosti. ale stihli
sonii beze vší nehod}'.
Téhož protjším s
obzoru.
dne
odpoledne
behm
a
pevážela
New York
nás
zmizel
pievozní
nám
lod
ke
pro celý život
z New Yorku do
Filadelfie,
Baltimoru
a Washingtonu.
Dne
15.
ervna
vyjel jsem
vlakem do msta
,,
bratrské
lásky", do Filadelfie, k níž základy položil lidumilný Penn.
Penn kráel pevn v šlépjích pvodce náboženské sekt\' kvaker. Tím b^i Fox, jenž jal se rozjímati o vcech náboženských po zkušenostech, nabytých pi pastv bravu a v uení u ševcovského mistra. Když Fox vytasil se s novvm uením, pibývalo pívrženc vihled. horli vcem
byl
lesnatý kraj
pi
Takov\>m stoupencem a hlídl
si
pro
své
Podle Penna a
zámry
lesa,
jenž
slov latinsky
Penn, jenž vy-
i
ece Delawaru.
sylva,
dostalo se ce-
lému kraji názvu Pennsylvanie. Jako v zemi, kde stála kolébka uení kvakerského. tak i za moem hlásaly se ústy Pennovými mravní zásady nové sekty.
Kvakei
zavrhovali válku, zatracovali otroctví, nestíd-
most, tanec, divadlo, hudbu, hýení a bezbožnost. si
tykali a se napomínali, aniž se pozdravovali a
smekali.
ujímal se
Ale konec
Indián
a
konc
Navzájem
ped jiným
že výmluvný Penn, jenž tolik utlaovaných ernoch, zemel v samém b}-^!,
podezívání a sklamání roku 1718.
Vdná
Filadelfie zachovává v uctivosti jeho pamt a chce vztyiti obrovskou sochu jeho až na temeno ohromné budovy,
která
pekonává výškou
faraón.
Vždy poítá
se
nebetyné pyramidy egyptských k její Špice 155 metr, tedy o poi
73
JOSEF KORENSKV
mí
loviku více, nežli stará vž Svatovítská. A v tch výšinách bude se vznášeti bronzová socha Pennova. Palác ten, jenž pohltil
v
sumu
asi
50 milionu zlatých, hostí
sob všecky úad}' mstské a státní. Zmínná socha oekává osud svj
žulového paláce,
ped nímž
prozatím v nádvoí kupí se lidé jako drobné loutk}^
Msto
Filadelfie jest velmi rozlehlé. Táhne se od severu do délky až 40 kilometru a do šíky až 15 kilometr. To jest v délce více nežli A'zdálenost z Prah}- do eského
na
jih
Brodu.
dom
Jakkoli ani Filadelfie nemže býti bez obrovských inžovních, pece liší se od jiných mst amerických pe\'ahou domu nápadn menších, ladn zbudovaných a obývanvch toliko ani ne 6 osobami, kdežto v New Yorku vypadá na ob3^vatel skoro tikráte tolik.
prmrn
dm
Nyní ítá
Filadelfie
pes
i
milion duší.
Po svtové výstav, která tam uspoádána byla r. 1876 na staletou památku prohlášení neodvislosti Spojen3>ch stát severoamerických, stala se Filadelfie i v Evrop známjší a vydob3da
si
chváh^ a slávy.
Dva dobrodjné ústavy
vábily
m
ke dvoudennímu po-
bvtu do Filadelfie: kolej Girardova a škola Drexlova. Procházím nejpknjší ulicí Kaštanovou. Pi ní zvolil jsem i útulný hotel za denní poplatek tí a pl dolaru. V té ulici má své místo také mincovna, nejstarší ze všech ostatních ve Spojených státech založených.
V
ulici
tak živé a
hluné vystavuje americký humbug odb-
za výkladní skíní lákadla, jež mají získati co nejvíce
osvdené vodice
pro vzrst vlas": nkolik dam, dávají se za sklem veejn dosahujícími, zemi s vlasy až na esati. Kiklouni, rozestaveni ped výkladní skíní, vychvalují zázranou vodiku až do nebe a vodika jde na draku.
ratel
,,
Kaštanové odbouji potom do nejširší tídy, založené již samým Pennem, a brz}- potom stanu ped branou, jež vede do koleje Girardovy, dobrodjného to ústavu, z nejbohatších z celé Ameriky. Nesmrtelnou památku zstavil si
Z
v
ulice
nm jeho zakladatel Girard (ti: 74
Žirár).
z
Kdo
byl
Xámoiník
(i
NKW VOKKU DO
MI.ADKI FIE.
nard?
a kupec, jak
Narodil se ve Francii
sám
se pudpisu\al.
1750. Jakožto nioiepkivec a po-
r.
tomní kupec získal obchodem tolik jméní, že mohl vnov^ati na založení sirotince pro hochy dva miliony dolar. Odkaz ten pak \'zrostl i)rodlením doby a zdražením pozemku asi na 40 milionu zlatých. V sirotinci tom \\cho\'á\á se na 1600 sirotku. Propouštjí se do veejného života ozbrojení všemi potebnými vdomostmi a v\''cviení \'e zrunostech emeslnvch. i
Ke
Girardov druží se ve Filadellii nejmladší z lidumilenskych ústav. Jest nazván podle samého zakladatele ústavem Drexlovým. Asi 2700 chovanc nabývá tam ron odborného vzdlání v umní, vdách a prmxslu. Dobrodj Drexel odkázal na zízení školy té tém koleji
4 milion\' zlatvch.
Z
Filadelfie do
Baltimoru
máme
železnicí
pouze
asi
dv
hodin}- cest}'.
Rady vlaku oekávají cestující. Železné zábradlí dlí je od obecenstva. Nápisy na štítech oznaují smry vlak. Zasedáme. Doba odjezdu vypršela a \'lak hne se bez pískání a volání z nádraží. V\jede tak zticha, jako by jel toliko za humna, a pojede snad až takový kus svta, jako je z Prahy do Londýna. Vrb}', topole, javory, dub erven}>, bez a jedlé kaštan}-
pi trati. Každou chvíli zamihne
míhají se
v dáli obrovský se též \- blízku reklamu podnikavého pilulkáe, vyrabitele všelikých beek, žvýká vé gumy a jiných pochoutek v Americe i
nápis, vštící
obvyklých.
Pátelé Baltimorští
m
u\ítali
m
jako svého krajana
upímn.
mého soudruha, jak jen mohli. Cech je tam nyní hodn pes 10.000. Roku 1814 neb\lo v Baltimoru ani jediného echa, r. 1880 poítalo se jich 2500, Pohostili
r.
1880
i
asi 10.000.
75
JOSEF
Pes
tisíc
KOENSKÝ
našich krajanu vystavlo
si
v Baltimoru své
dopomáhá jim k vlastnímu majetku, pijímaje od svých lenu asi 50.000 dolaru (125.000 zl.) roních splátek.
vlastní
domky.
eských
,,
Stavitelský spolek"
spolku jest v Baltimoru mnoho.
vzrostly v Baltimoru
etn
I
ženské spolk\-
a rychle jako houb\- po dešti.
Baltimore není místem, jež by mohlo upoutati cizince k delšímu pobytu, pes všecky pednosti, jež má do sebe znamenitý jeho záliv. Pes padesát svtel ozauje za tmy vjezd do tohoto fjordu. Na jedné z tamjších svtláren ídí osudy moeplavcu náš eský rodák a rozsvcuje svtla na Baltimorském majáku již po nkolik let. Jen zkušení lodivodové mohou vésti zámoský koráb mezi etnými výspami zálivu. Ale mliny rozervaných tch beh, napájených etnými
ek a potoku, jsou nejlepším útoištm ústic. "Osticové parky baltimorské nejsou pekonány jinými vydatnjšími. Na miliony krabic s konservovanými ústicemi vyváží
pítoky
se
odtud do svta.
Ruce eských dlnic mají pi této práci nemalý podíl. Zvlášt etn zamstnávají se baltimorští Cechové úpravou ovoce a luštnin, pivážených z okolí do msta u velikém množství.
•
Z rozlehlého msta nepoznal jsem mnoho. Dusno, jaké trýznilo nás za teploty 36^ C, nelákalo lovka k vycházkám.
Veer dne
19. msíce ervna pibyl jsem do Washingtonu (ti: Uošingtonu). Jízda z Baltimoru trvala asi hodinu. Ve voze dýchalo se volnji, jen kd3'ž vtík za^•anul do oteveného okna. Ješt o šesté hodin veerní ukazoval teplove stínu 30^ C. Že okeji ve svžím vzduchu rozlehlých sad klidného Washingtonu, marn jsem se tšil.
mr
O sedmé hodin stanul V potu tvái odnáším a
ve
zavazadlo až do nejskvlejší
svým soudruhem do vozu kabelo\'é h\í]i stojíme již ped svým novvm b\'dlištm.
tídy msta, vstupuji tramvaje
vlak v nádraží. si
se
76
z
Krpje nebude prv
A
NEW YOUKU DO
potu iiuou
se
nám
FlI^DELFIK.
stále ješté s ela.
Ani
\-
noci
lépe, ujišoxíili nás v liotelu.
mluvili pravdu,
nebo den na
to
mám
ve svém zá-
pisníku zaznamenanou teplotu loo" dle stupnice Fahrenheitovy, to jest
V much
377"
C.
dusnému ovzduší ješt houfy ernoch dobu, pokud budeme veeeti. Již staví ped
hotelu piidružily se k
a moskytu, od nichž zbavuje nás milosrdný
alespo po tu
natahuje pružné jeho péro, ukryté ve stojanu, pohyb dv široká ramena. Rázem prchají dvoukídlí dotravci a vrhnou se na zbytky od veee, až jen péro dojde. irá tma zakryla pohled na majestátný Kapitol, založený nás muší
véjír.
a pivádí jím v
záily myriády svtluopt v jeho haluze. Palivé jitro vštilo nesnesitelné vedro nového dne. V úpalu slunením obcházíme Kapitol a ukrýváme se na chvíli ve stínu košatých lip, dub a platán, k nimž druží se v sadech betan, tis, vavín, zimostráz a j. Hejna vrabc poletují v sad tak voln, jako by tam byli od jakživa. Nový svt jest jim však novou vlastí teprve asi dvacet pt let. Poátek uinili s \^-abci v Centralparku new3'orském. Amerianm líbil se nový pisthovalec pro svou výbojnost a pítulnost. O své rozšíení a získání domácího práva v ame-
uprosted rozsáhlého sadu. Za
šek a jako
jiskr\' sršely z
koví
to však
a zapadaly
pírod
postarah se potom vrabci již sami. Dnes však mhní v Americe o vrabcích jinak, nežli tehdy, když poprvé hejkali je jako vzácné hosty v sadech. Stejn znjí i žalob\- hospodá australských. Ale nevyrické
hladitelnv i
rod
vrabc má
již
budoucnost v
celé
Americe
Austrálii zajištnou. *
Co
]e
*
Kapitol:
Kapitol je velikolepá stavba z blostného dovaná. Vzor\' k tomu slavnému dílu vybral z klassického ecka. Podobn poínali si i 77
mramoru zbusi jeho tvrce jiní
stavitelé
JOSEF
KOEXSKÝ
palác ve Washingtone a penesli vzor\' hellenskéhu umní na pdu Nového svta v míe takové, že snad ani celé ecko nemlo tolik sloupení, co jich má nyní Washington. Chrám Minervin, Thesev, proslulý Parthenon, propyleje a íímské pantheony
nov
zakonena
jest
druží se
obživly ve Washingtone. Imposantní kupole obrovskou sochou Svobody. Rozmrv svými ke slavné kupoli dómu Isakova v Petrohrad, basi-
]3n
j,m jt(,íHíjr5
Kapitol ve Washingtone
liky
a
Svatopetrské
dómu paížské
v
ím.
chrámu sw
Pavla
v
Londvn
Invalidovu}'.
Za naší návštvy bylo ve Washingtone jako po v\'mení. Živji tam bývá, kd3'ž zástupcové stát sjíždjí se k zasedání kongresu. President Spojených stát sveroamerických má své sídlo v paláci, jenž slov ,,Bílý dm". Tam pijímá asi dvakráte v týdnu návštvy a podává ruku všem osobám, jež pišly k audienci. Veliká ada president v\'stídala se již v komnatách Bílého domu, propjovaného jim za obyt po dobu jejich vladaení. 78
z
NEW YORKU DO
President americké Unie
má
PlLADBLFiE.
roene 50. ooo dolaru
Vicepresident p()ží\á roních 8000 dolaru.
Tolikéž
sliižiu-lio.
má každv
osmi ministr, jmeno\aných presidentem. V sousedství presidentovy residence, obklopené lým sadem, pozvedají se paláce ministerstev. z
rozsáli-
má na starosti jenom asi 28 tisíc dstojníky naproti rakouskouherské
Ministerstvo vojenství
najatých vojín
s
21
armád, ítající v dob míru pres 383 tisíce muž, a naproti nmecké, ítající více nežli 500 tisíc mužstva a dstojnictva. Msto Washington uctívá památku svého jmenovce, po
nmž jest nazván, mnohými zvnilo svého miláka
pomníky. Ped samým Kapitolem na jejíž podstavci umístn
sochou,
ze tí stran nápis: Pr\'ní v míru, první v boji, pr\'ní v srdci svých krajan. Ale nade všecky pomníky posvcené prvnímu presidentu Washingtonovi trí vysoko k nebi obeHsk. Je zbudován
jest
kvádr
mramoru, maje ve výšce 159 metr, asi o povž Svatovítská. Jehlancovitá špika obelisku pokryta jest plechem aluminiovým. Zlaté litery, vyryté do mramorových stn obelisku, vští jména stát a spoleností, které dodaly kvádry ke stavb. Schody v obelisku založené vedou až k jeho vrcholku. Hosté mohou se k nmu vznésti v 8 minutách po zvláštním vy taho vadle. z
lovici
bílého
vyšší nežli
a Národní museum Vvjevy ze života americké zve znázornny jsou tam malebnými skupinami, jež prozraRodina zuji v každém záhybu bystroduchého vycpav^ae. pevzácného a již vymírajícího tura pižmového, zápasícího o život v napodobeném snhu, jest dílo mistrovské, z nhož pírodozpytec sotva oi spouští. Trosky památného toho
Pírodovdecký ústav Smithsonv
nezklamal}/
mne v oekávání.
rodu dokonávají zbytek svého života v zaváté vlasti Esk}a zanechají po sob jen skrovné a drahé ukázky své podoby v nkolika málo museích svta. Jak dávno asi tomu, co kopyta tura pižmového tepala i pdu staré Evropy a zstavila hnáty po sob i v našich blinách a náplavech?
mák
79
JOSLF KORENSKV
bohaté sbírky pírodnické poutají tam naši pozornost zvláštnostmi americké pevniny. Výsledk}' vdeckého badání na poli piírodnickém uveejují se v objemných knihách ústavu Smithsonova. Podivná vc! Muž, jenž prý za svého živobytí nikdy Nového svta ani nezavadil, pojednou stal se velikoniny o kým dobrodjem Amerik}' a položil základ k nejpednjšímu ústavu vdeckému, jímž se mohou Ameriané pochlubiti. Byl to Anglian, Smithson, který odkázal ve své závti Washingtonu skoro 1^2 milionu zlatých. Jako chemik a f}-sik pál si, aby pírodní vd\' razily si rychle cestu svtem, ozaovaly rozum lovenstva a zapuzovaly bludy lidí, zaslepovaných chytráky, kteí tyjí z nevdomosti jiných. Mravní zásady svobodné Ameriky líbily se Smithsonovi tak, že vyhlédl si k šíení pírodních nauk nikoli svou vlast, ale SpoI
jiné
jené státy severoamerické.
Z píin rodinných opustil Smithson Anglii a usadil se Janov, kdež také roku 1829 zemel. \>liké své jmní odkázal svému synovci s tou podmínkou, aby, ume-li posléze v
bezdtek, postoupil veškeré ddictví vSpojen3>m státm severo-
americkým k založení pírodovdeckého ústavu. Synovec skuten dtí nezstavil, a roku 1846 zaal
Smithsonv ústav svou innost. \
Podobnou inností, americké
vlasti blaho pinášející, ho-
Washingtone ústav r3'báský, založený pro zvelebení tohoto znamenitého zídla národohospodáského. Z rybáského ústavu ve Washingtone v\^sýlají se darmo do všech \i)á americké Unie na miliony vajíek a potru, aby osadily se jezera, rybníky, eky, ba i zátoky moské ústicemi a novvmi druhy ryb. Vláda, uznávajíc obecný prospch z pokusného toho ústavu plynoucí, pispívá k rozšiování jeho záslužné innosti. Zvláštní železniní vozy rozvážejí materiál od jednoho oceánu ke druhému. Nerad opouštl jsem místo tolikerého pouení. Východištm další mé cesty byla opt Filadelfie. Z ní vydal jsem se na další cestu do Chicaga. nosí se ve
80
K vodopádm
Niagarským.
Nežli spatíme Metropoli pi jezee Michinganském, prodlíme nkolik dní u boulivé Niagary.
Z
Filadelfie k
cesty, asi tolik, jako
Niagarským vodopádm jest hodný kus poítáme z Prahy do Lvova.
Vlak projíždí za parného dne zeleným krajem. Po pole-
dnách dostoupila rtu v píruním teplomru svého vrcholu Takovou teplotu poznamenal jsem v zápisníku dne 22. ervna. a ukazovala 34^ Celsia.
Po dvouhodinné jízd jsme na
stanici Bethlehem.
Co tu vzpomínek ozývá se v slov Betlém a jeho nkdejší minulosti! Je on útoištm rozptýleného stáda eských bratí, kteí opouštjíce svou vlast jako psanci vyhledávali kvženého pokoje daleko za moem.
Svdné povsti o zámoské zemi volnosti, v níž nebylo tehdy ani válek ani hladu, vzrušily i eské bratry. Toužili oni ve svém náboženském zápalu po velikých inech pokládajíce se za jedinou, pravou a vyvolenou církev, jíž sveno jest spasitelské dílo na vinici Pán. Obtovati se pohanskému rudochu, pinésti mu kíž Ježíšv a oddati se zcela dílu apoštolskému, to stalo se tužbou a heslem celé obce bratrské.
Malý hlouek sto šedesáti lety hojnil se
od
té
vyznava
církve eskobratrské, jenž
poprvé vstoupil na
doby
Josefa Koenskóho: Cesty po
tak, že
ítá
pdu
Nového svta,
více než 10.000
roz-
souvrc.
svt. 81
ped
6
JOSEF
KOEXSKY
S vyznavai uení eskobratrského pišlo tehdy do Ame-
mnoho Cech. Vysvítá to z vrohodných pramen, až na dnešní asy dochovaných a nkterými badateh na svtlo vydaných. V seznamech tehdejších pisthovalc teme mezi jinými i tato jména: Brábek, Buda, Bulíek, Brož, Balík, Blízký. Havel, Hlaváek, Janáek, Kmoch, Král, Kokeš, Matjek, Stárek, Smrka, Vítek a j. eský jich ráz lze z nich vyísti pes všecko znetvoení, jemuž jména ta podlehla pi poan-
riky
gliení a
ponmení.
pennsylvanském Betlém podnes upomíná poutníka leccos na potomky eských vj^stho válc. Jdouce ulicí, tete jména eská. Kamenné desky náhrobní vští, že tam dímá sen Cech, Moravan, Lužian, Slezan. V knihovn památného Betléma najdete ady eských a jiných knih, týkajících se Jednoty eských bratí. Je betlémská knihovna v tom ohledu nejbohatší ve Spojených státech. Mezi Moravskými bratry, kteí život na americké dokonali, získal si velikých zásluh o rozkvt mladé církve Matj Stach, a to jako misioná grónských Eskymák. Vším právem mže se nazývati Stach apoštolem Esk\'mák. Matj Stach narodil se roku 1711 na Morav. Pocházel Jsa povahy vzntlivé a výbojné, z rodiny eskobratrské. prchl z domova a pipravoval se v Nmcích k misionáství. V srdci ohnivého mladíka vznikla touha, kázati slovo Boží v Grónsku, a tak vidíme brzy na to odjíždti Matje Stacha daleko na sever. Roku 1733 vsedl na lod, za šest nedl piplavil se ke behm grcnským a spatil kraj snhem a ledem
V
vný
pd
zapadlý.
V
nehostinné zemi nauil se Stach jazyku eskymáckému, naklonil si domorodce, žil s nimi jako jejich druh a snášel v krajinách svého apoštolování mrazy krutého severu. V Grónsku pob}'! Stach 40 let. Maje pes 60 let svého té
Severní Karoliny v Americe, kde roku 1787 jeho smrti postavili mu v Karolín pomník po zemel. Sto let a oznaili jej nápisem: Matj Stach. první moravskv misioná v Grónsku.
vku, pišel do
S2
K \()D()PAdÚM miacarskym.
K vodopádm Po tyry dny
Niagarským pibyli jsme za asného jitra. rozechvním naslou-
byli jsme hosty jejich a s
jsme odvkému chorálu rozkaceného živlu, valícího se mohutných jezer. Jména tch jezer jsou: do propasti ze Superior, Michingan, Huron a Erie. Rudoši, v^^dšení úchvatným zjevem mocného živlu, dali vodopádm jméno Najagara, chali
ty
t.
s
j.
boue
vodstva.
Dobe byli jsme ve s\tovém tom djišti uschováni. tžkým srdcem opouštli jsme velikolepé divadlo.
Jen
Výborný hotel Kaltenbachv (denn 4 dolary) dovršoval luzný souzvuk tla i duše. Poskytoval všeho, eho bývá potebí k spokojenosti turistické. V pokoe blížíme se k místu, odkud hukot a boue se šíí a mysl omamuje.
zastínné korunami jedlých kaštan, lip a dub, a my, spjíce stezkami vábného parku a pekroujíce most, budeme na ostrvku eeném Ostrov kozí a zadíváme se poprvé v život do vodopád Niagarských. Vodopády Niagarské dotýkají se s jedné strany území Spojených stát severoamerických, s druhé strany území Kanadského. Stojíme posud na ,, americké", vyhlížíme ku protjším kanadským a upínáme zrak na rozpnné spousty zelenavé vody, jež se vrhají z pirozeného jezu do propasti hluboké asi 48 metr. Jez ten vytvouje kivku skoro kilometr dlouhou a podkov podobnou. Odtud jméno toho vodopádu: Podkovový. Ale nežli vody, spjící ze jmenovaných jezer, dojdou pokraje jezu, rozvtvují se ve dva proudy, zrychlují potom náhle svj tok a lámou a tíští se v divokých peejích, známých jako Kanadské peeje. Proudy vodstva druhého ramene vytvoují vodopády Již voní jehlinaté mlází,
pd
behm
ty
eené
Americké.
Úžasné jest množství vody, která vrhá se ze širokého koryta do hlubin zúženého žlebu, seveného vysokými behy. Nejvtší spousta vody ítí se ovšem vodopádem Podkovovým neboli Kanadským. Toliko desátý díl vody odtéká vodopádem Americkým. Bylo vypoítáno, že za jedinou vteinu vylévá se Niagarskými vodopády pes 70.000 hektolitr vody. 83
JOSEF KORENSKY
Nad vodopády
rozlévá se voda do šíky asi 1500
metr,
spokojiti se musí korytem, jež má v šíce pátý díl rozlehlosti hoejší, doleji pak dokonce pouze asi díl dvacátý. Smaragdová zele vodstva pádícího do propasti prom-
pod vodopády však toliko
asi
rázem v blostnou lavinu. M3TÍady krpjí rozptylují se v mlhavé ovzduší a zakrývají celé okolí jako arovný závoj. Jen chvílemi, kdj^ž nový náraz zanese mlhu jinam, zjeví se na okamžik erné nitro vodní propasti. rozléhá se píšerný hukot u Niagary. Divoké Od vlny buší na stny pirozeného jezu, jenž dlí hladinu blízkého jezera Erijského od vodní plán nedalekého Ontaria. V zim
uje
se
vk
prez krajiny pi Niagae. = vápenec, br. = bidlice, pis. = pískovec.
Zemznalecký váp.
V lét, jako od vnosti, huí vodopády majestátní Niagary vždycky stejn velebn. Moc a sláva vznešené Niagar}' nezvýší se ani prtrží mraen a nesníží se, ani když slunce parného léta jiné eky vysušuje a jejich eišt obnažuje. Zloba nepohody nedotýká
i
se
Niagary.
zmn
svta a podlehne A pece i tento kolos podléhá jednou docela, až pirozené prahy jeho vymelou se vodou a splynou v jednu hladinu. Podobá se pravd, že ubývá každý rok o hodný kus eišt, poítajíc od kraje slapu proti proudu. V divokém toku unikají dále vody vržené do propasti. Zakonují jako hrozné drama po krutém utrpení teprve tam, kde pojme
je
v sebe tišina jezera Ontarijského. 84
K
A
vodopAdOm niagarským.
toho utišení dojdou, budou se sícené spousty vod}' ješt dlouho vzpírati, do vysoká budou se dmouti ve skalní soutsce a budou rušiti nitro skalních bokíi silným pínežli
bojem.
Nz
do tchto míst záhuby a nebezpeenství odvažuje lehkém parníku, vydává se proti vlnobití, pena se lovk konává peeje za sykotu a šumu, blíží se, zahalen jsa v nepromokavý odv, až k samým mrakm mlhovin a zdráv a šasten vyvázne z jeivých vír. i
Také my neopominuli jsme spustiti se železnicí k dolejším peejm, abychom zasedli na palubu lodi, pojmenované poeticky ,,Víla mlhovin". Parník ten razil si plnou silou cestu v teskutém vlnobití, bez úrazu kroužil v peejích a pistál s námi u pístavišt na bezích kanadských.
Ve
chvíli na to procházeli jsme se v rozlehlém parku, a jsme nad novými scénami velikolepého díla pírodního, jejž ruka lidská oslavila památnými stavbami visutých most, vznášejících se nad dravými proudy jako výtvor upedený z pavuin. Dva z nich slouží také úelm železniním. žasli
Horliví turisté podnikají také vycházku klikatým zábrad-
lím pod samé peeje, aby
vody,
spouštjící
se
ped
tam naslouchali hukotu nimi
burácející
shora jako opona ze sma-
ragdu V3'bájená. Elektrická tramway, založená na kanadské stran, usnaduje turistovi podívati se dále podél proud až k proslulým peejm, jejichž vody vtsnati se musí pojednou do prlivu <^o metr širokého, takže hladina vodní dme se uprosted koryta asi 7 metr výše, nežli jest hladina na kraji.
Nyní jsou Niagarské vodopády známy celému svtu, prahy jejich staly se dostaveníkem všech národ. První, jenž slovy vylíil slávu pírodního toho divu,
a
b}'!
Hennepin, úastník výpravy La Sallov}^, jenž ped více než sty lety poprvé vydal se s lodí ,,Griffon" na výzkumnou cestu k jezerm americkým. Msto Niagara Falls piléhá tsn k levému behu eky Niagar\', která, odvedši vody všech jezer do Ontaria, plyne dále jako eka sv. Vavince územím Kanadským. Po-
dvma
ty
85
JOSEF
KOENSKÝ
do oceánu Atlantického. Bohatstvím vody pedí Niagaru pouze jihoamerický veletok Maraon. V dotravosti niagarských kramá a jejich náhoních není msto Xiagara pekonáno žádným jiným. V bazarech
tom vylévá
se
m
etné exempláe snžních sov, vycpanou zví zajímaly los a vapit, nejmohutnjších to parohá ze všech jelen. Výrobky a vci indiánské, a již dýmk}' nebo falešné skalpy, lebky, tomahak, mokasíny a jiné tretky, prodávají se tam ve všech krámech. Podivuhodnou zvláštností b}^ však pro nás pevn okovaný sud s nápisem: ,,Jan Halík, cukrá z Chicaga, spustil se v tomto sud roku 1891 do vodopád Niagarských." Mys
Cech Halík neb3^1 první ani poslední. Msto Niagara Falls zdá se míti skvlou budoucnost. Nyní má toliko 6000 duší. Za naší návštvy budovaly se tam ze žulových kvádr vodojemy a náhony, a mly pohltiti v sebe spousty vod z hoejšího toku Niagary, aby se odvádly obrovským tunelem, ústícím pod vodopády do Niagary. Mohutné té síly vodní využitkuje se v kolosálních turbinách ke hnaní elektrických stroj. Elektina v3'vozená tímto zpsobem mže se rozvádti do veliké dálky za laciný peníz. Výletem po elektrické dráze kanadské k holavým pramenm sirovodíkový-m byl náš pob^-t u Niagarských vodoslím, že
pád
ukonen.
Po polednách objevila se již ped námi nedozírná plá Vlak železniní trati unáší nás stále pi jižním behu jeho. V nkolika hodinách opustí území státu New-Yorského, pojede nedlouho cípem státu Pennsylvanského a ujíždti bude na to státem, jehož jméno Ohio.
jezera Eriejského.
prokmitá chvílemi jetelišt, v mokinách pryskyník a sítin}^ v plotech thuje, jinde divizny, ohnivé hlie, na paloucích ržokvté vrbky, v sadech ovocné stromy, na polích jemen, žito a lány kukuicové, místy rozsáhlé vinice Však toho s proslulým ohijským vínem khetobou [cataicha). moku okusíme co nejdíve, až jen po osmihodinné jízd do-
Pi
trati
8;..
K VODOPAdCM MALíAKSKVM.
stihneme Clcvelandu a zasedneme ke stolu dávného pítele z mladých let, Václava Snajdra, jenž svou ,,Dennicí novovku" hlásá nejvtší svobodu a volnost rozumu. Zvuky eského jazyka rozléhaly se každým krokem naším v Cleveland, zvlášt na Broadwayi. Vždy poet našich krajan tam usedlých rovná se již zajisté Cechm velemsta i
Hudsonu. eské osady ke Clevelandu piléhající jsou. Zižkov, Trocnov, Praha, Vyšehrad, Husinec a j. Není tomu ani sto let, co msto Cleveland poalo vznikati, a nyní hostí již ve svých 43.000 domích pes 260.000 lidí. Za jediný rok 1892 bylo tam postaveno pes 4360 budov. Z nitra msta jsme pospíchali do lákavjších zátiší. Našli jsme je v proslulém stromoadí javorovém, známém po vší Americe jako tída Euklidova. V ní usadili se nejpednjší pri
bohái msta. Dne 29. ervna uzeli jsme pozd na veer tichou dinu jezera Michinganského, a
dvée svého pti
letech
pozd v
noci klepal jsem na
nastávajícího hostitele v Chicagu.
objímám své milé pátely.
hla-
Po dvaceti
v Robert
Pitle,
Chicagu.
188—190 W, 2oth
Tak znla adresa
Street.
pítele, jehož obydlí neboli
,,
residence"
nám po nkolik nedl druhým domovem. Zátiší této ulice ani nám nepipomínalo, že jsme v mst životního ruchu, jehož záchvvy pociují se na všech stranách
stala se
svta, a již v sídlech staré vzdlanosti evropské, nebo na bezích Tichého oceánu. Jako zázrakem a pes noc objevilo
se
Chicago na djišti
svtovém. Djiny jiných mst poítají se již od letopotu Kristova, ale djiny královny Michinganského moe takka od nkolika dní. Nebo což jest šedesáte let proti dvma tisí-
cm?
Což minulost pj^šného michinganské? Praví-li se o
ím,
íma
proti
djinám metropole
vystavn, mže se tch, kteí k nmu a jeho povýšení ze skrovné samot}^ a pastže nebyl za den
íci o Chicagu, že vyrostlo
ped oima
základy položili viny na velemsto svta se doekali. Ba Chicago pozvedlo se z trosek a popelu za jediný den, kd^-ž je požár zasáhl a skoro dvacet tisíc budov se zemí srovnal.
tém
pd
Tam, kde n5mí míhá se pes milion lidí na velemsta, bloudila ped sto lety jenom noha rudochova. Snad nazývalo se to místo v ei tehdejšího kmene indiánských Tamar Esikago, Sakaga nebo Šekaga. Takový jest asi pvod nynjšího jména Chicago (ti Šikago). .^8
JOSKl
Jisto však jest, že
KoKKNSKV: V CHiCAGU.
tam ped
šedesáti lety žilo toliko asi
v té osad 550 obyvatel, a první veejný list, odebíraný od 120 peplatí telú, tlumoil zájmy malé osady, povýšené roku 1837 na msto.
dvanáct rodin.
Roku 1833 poítalo
se
Rok 1860 vykazuje v Chicagu pes 100.000
obyvateli!, a
na to udává sítání lidu v Chicagu již pes million duší. Ted páí se tam obyvatelstva asi na 1V3 millionu. ticet
let
Tehdejší jediný list rozmnožen jest asi 500 asopisy novvmi, z nichž jest asi 34 denník vedle 300 novin týdenních a mnohých msíních a tvrtletních.
Co radostí bylo v Chicagu, když tam ped tyiceti lety zahájena byla první jízda po krátké železnici! Nyní sousteduje se pi metropoli michinganské asi padesatero drah, a vedou do msta ze všech konin Nového svta.
Však
jest rozloha
Chicaga také úžasná.
cesty b3'lo by
nám
severu na
držíce se toliko
jih,
vykonati, nežli
bychom
beh
Asi deset hodin prošli
Chicago od
Michingansk^/ch.
Jak nepatrnou jest rozloha naší Prahy proti kolosu Chicagskému! Vždy jen jediná tída Halstedská má v délce tolik kilometr, kolik jest asi z Prahy do Karlštejna.
Než kde nabrati místa k vylíení cizince k
sob
tolika zvláštností, jež
poutají?
Jen letmo ukáži tu k
vcem
nejpednjším.
Mají pravdu, kdo tvrdí, že nejvtším divem Nového svta Náhle vyrostlo a stále ješt roste a rozšiuje se do netušené dáli. Do nedávná nevdli ani na chicagské radnici, jak veliké je msto, které spravují. Teprv asi ped rokem vyzval úetní Ackermann editele mapového odboru,
jest Chicago.
aby
mu
obstaral
pesná ísla
o pravé rozloze Chicaga.
dlo se, že Chicago zaujímá asi 480 km'^. tverec, do bychom chtli Chicago vtsnati, musel by míti stranu
Zvnhož
asi
22
kilometry dlouhou. pohlížeti jako k byPosuzujíce Chicago, budeme k tosti, která ješt nedospla svého rozvoje a které pes noc
nmu
89
JOSEF
KOEXSKV
narstají nové a nové údy. Prodlením jediného roku vznikají tam nové sít ulic, nová jména tíd a ulic, a rozhojují se ísla dom, jichž co nejdíve bude se poítati asi sto tisíc.
Jen v Chicagu mohou v3'pravovati žert trochu pravd nepodobný. Kdosi ulehl prý veer na prérii a usnul. Jaké však bylo jeho pekvapení, když druhého dne z rána vidl se v ložnici nádherného hotelu, jenž za jedinou noc byl nad
ním postaven. Chicago není ješt hotovo, ale za nedlouho budou se vydrahocenými plotnami pínati nebetyné paláce, obložené polodrahých kamen, i tam, kde ješt bažinatá pda pod nohama se propadá, kde bídné chýže a devné baráky adí se v pusté ulice, v nichž teprve nkolikeré požáry lepší ád pivodí a zanedbané kouty msta na elegantní tídy povznesou.
Jen štstím b3^1o pro staré Chicago, že plameny hrozného 18.000 domv, požáru roku 1871 zniity ve tech dnech nebo za krátký as vj^puelo z nkdejšího spáleništ na kamenných. Poítá se, že od té doby pibývá tisíce v Chicagu rok co rok asi pt tisíc stavení, tedy každým všedním dnem asi trnáct nových dom. Ba v nkterých dnech roku 1891, kdy obyvatelstva pirostlo asi stodvacet tisíc, pibývalo denn dokonce až po 35 nových domech. A z tch ítaly mnohé patnáct i více poschodí, K ne-
tém
dom
prmrn
uvení!
Ohe v
obrovského toho požáru v\'pukl veer dne
eském dom. Lampa, pevržená kravou pi
8.
íjna
dojení, byla
pochodní, od níž vzplanulo celé msto.
Po strašli\'é té události probudilo se obanstvo k nadšeným podnikm, jež pinesly mstu užitek a blahobyt. Ulice, ped tím v moálech založené, navážely se o dva až ti metry nad dívjší úrove. Dom}', v nich již postavené, zvedaly se
dmyslnými stroji, Tím zpsobem úzké
a základy jejich
souasn
ulice se regulovaly a
se zvyšovaly.
pošinováním
dcm
se rozšiovaly.
v tísni chicagského obyvatelstva tehdy tak znamenit se osvdily, neustávají podnes v práci své a zvedají a pevážejí domy jako jindy. Za jediný rok bylo poslední Stroje, které
90
\
CHICAGU
dobou pevezeno a zdviženo pes 1700
adu
dom
tch
stavení byly
menné
až o
o délce asi tí hodin cest}'.
domy devné,
tyech
ale
by tvoila Ovšem, valná vtšina
stavení, jež
mnohé byly
také ka-
poschodích.
V bíd a ponížení pomáhala Chicagu hlavn dv msta, Boston a New York. Netušila ovšem, že ubohé a jimi pi život zachovávané Chicago vyroste jim v nebezpeného soka, jemuž i sám New York podlehl, když rozhodovalo se o djišt svtové výstavy. Chicago nejen že již dávno upokojilo své vitele, ale spekuluje vlastním kapitálem, soutžíc v železnictví, hornictví a ve všech odvtvích prmyslu a obchodu. Železnice, jež sbíhají se v Chicagu jako mohutné tepny, pinesly mstu život a pojistil}^ obru slavnou budoucnost. Již dávno mlo Chicago více železnic než kterékoli velemsto, a pece nebylo ješt soupeem mohutných obcí, jako jsou New York, Boston, Filadelfie a j. Tehdy ovšem nádraží železnic k Chicagu toliko piléhala, ale nežli pešlo nkolik málo let, obklopily je domy ze všech stran, a tak ústí železnice v samém stedu Chicaga, a koleje hlavních
Den
kižují nejživjšími ulicemi. co den pijíždí do metropole michinganské a vyjíždí
linií
asi dvanáct set vlak, neboli sto ticet tisíc kilometr tyicet. železnic, to jest asi pátý díl všech železných drah svta, rozhojuje píjem msta Chicaga, a vydání a píjmy jejich jsou takové, jako shledáváme jen pi velikých státech. A není divu, povážíme-li, že jediná spolenost jisté dráhy má ve své správ asi 12.000 kilometr železnic, jiná asi deset tisíc kilometr atd. ísla, jež z rozlehlosti tchto drah vyplývají, jdou nade všechen pomysl našich domácích pomr, a Chicago objevuje se v nich tím patrnji jakožto nedostižitelný obr. Jedna železniní spolenost užívá ke svým úelm asi tisíc parostroj a ticet tisíc voz železniních a denn vysýlá z
ní
ke všem stranám svta
každou hodinu
po své
Tém
asi
trati asi
pt
set
vlak osobních
a
osm
set
vlak
ná-
JOSEF KOKEXSKV
kladních.
A
váží nebo
z
ze všech
nho
tch voz každý nco
jinam
nco
do Chicaga pi-
dopravuje.
Trefné jest pirovnání, že Chicago podobá se pavouku, jenž uprosted své sít sedí a koistí z nejodlehlejších prérií.
Pochopujeme, že jde cizinci v Chicagu hlava kolem, když pijde v místa, kde sbíhají se železnice, nebo kde kižují a rozbíhají se dráhy pouliní. I tmi je Chicago opedeno, a délka veškeré sít tramwají elektrických, kabelových a koopt svého vrcholu, nebo obnáší asi ských dostupuje v Yorku asi New km, v 590 km, v Bostonu 530 km, ve Fi640 ladelfii asi 520 km.
nm
Drátné
lano kabelových drah, pod zemí položené a
sil-
stroji jako transmise psobící, rachotí a chestí ulicemi po celý rok ve dne v noci a ochromuje šumem svým ivy mimo jdoucích. Ale jinak osvdují se kabelové pouliní ty dráhy znamenit a zatlaují dráhy koské do ulic poboních, mnohými pednostmi. Ujíždjí rjxhleji a V3'nikajíce nad mohou dopravovati nkolik voz najednou. Položení ocelového kabelu jest ovšem nákladné, nebo teba jest pro zbudovati zvláštní tunel a položiti krom dvou kolejí ješt železné pasy uprosted. Mezera mezi obma pasy, vzdálenými od sebe jen asi dva centimetry, slouží k tomu, aby
nými
n
upevnné, mohlo jí voln probíhati se kabelu. Nekonené lano, zachytnouti skipce a pomocí vodorovn položené, pivádí se do pohybu silnými stroji a pivádí do vleku také vz, jakmile se ho skipec konduktérem ízený zachytne. Poslední dobou zaizují se kabelové dráhy také v Evrop, a to v Anglii. železné rameno, k vozu
Jména chicagských
v nichž železniní ruch a lomoz nikd}^ neutuchuje, jsou: State, Clark, Madison, La Salle a j. ulic,
92
v CHICAGU.
Na kižovatkách tam
tam
o život.
Pravými dobrodinci jsou
kteí pevádjí nžné pohlaví co nejzdvoileji hmotného bludišt na druhou stranu ulice jako
policisté,
víru a
z
jde
Útlé dti dokonce i penášejí v náruí. Zdá k tomu iielu na vlekají tak blostné rukaviky. Zrak pozorovatelv utkví zajisté také na nkteré budov, jež se chce výškou svou došplhati až samého nebe. Takových budov má Chicago mnoho. V New Yorku vznikly, v Chicagu strážní andlé. se,
se
že jen
hlavn
ujaly.
Ale i v samém vrcholku nebetyných zeny jsou salony k pohodlnému obývání.
tch stavení zaíetná zdvihadla
každou minutu nahoru a spouvýšin do pízemí, aby vypouštly z drátných paobecenstvo do všech pater. Ani na ,, pražském most"
neboli elevatory vznášejí se
štjí se
dák
nemže domem
s
Za jediný den procházívá takovým pt, deset, dvacet tisíc lidí, ve mnohém pak má své bydlišt i nkolik tisíc duší. Nkteré z tch budov slouží jenom za úadovny a kanceláe rozliných podnikatel, architekt, notá, agent, v jiných spojeno jest divadlo zárove s
býti ruch živjší. až
hotelem.
Takovým
jest palác
pi jezee Michiganském, nazvaný
Auditorium a zbudovaný ped pti lety nákladem asi dvanácti million zlatých. Osmnácté jeho poschodí pne se jen o deset
metr
níže, nežli je
Svatovítská
vž
v Praze,
t.
j.
devadesát
metr. Dvanáct elevator rozváží hosty do desíti poschodí, sloužících za salony hostinské, bájenou nádherou vyšperkované. Co výše jest, jsou vtšinou ložnice, oznaené íslem I 400, ba snad ješt více. Pronajímají se s celým zaopatením za denních pt dolar, t. j. asi dvanáct a pl zlatého. Kuchyn hotelu a jídelna umístny jsou v devátém pcj-
—
schodí.
Asi sto
Jiný
díl
Auditoria
vnován
tyicet závod má tam své
trech jsou
úadovny
jest
rzným obchodm. V nejvyšších pa-
sídlo.
státní a stanice meteorologická.
Uprosted ohromné té budovy založeno jest divadlo pro tyry tisíce divák. Jest z nejvtších na svt. K velikým
schzkám a tak
všemu
lidu
nabývá
propjuje se
se divadlo Auditoria
místa pro druhé
tyry
i
s
tisíce lidí.
druží se ješt prostorná dvorana koncertní.
jevištm,
K
tomu
rkázka nebetyciiých butlov
\-
(.
Iiicatíu.
lOSEF KOr<EXSKV; V Cli:CAGU.
Ký
div, že
k vystavení a zaízení paláce tak ohromného
teba asi sedmnácti million cihel, šedesáti tisíc metrických cent ocele a železa, dvou a pl million metrických cent žuly, patnácti set oken, dvou tisíc dveí, deseti tisí( bylo
elektrických svtel, asi tí set sedmdesáti kilometr elektri-
ckých drát a tyiceti kilometr rour na vedení vody a plynu. Rychlost, jakou velkolepé to dílo se provedlo, jest úžasná. V beznu r. 1887 poalo se stavti a za jedenáct msíc byl palác pod stechou.
Podobných mamutích budov má Chicago nkolik. Jakkoli elevatory tch budov konají službu rychle, pece zasedá Chicagan, dlající všecko ve chvatu, do zdvihadla nejrychlejšího. Ví dobe, který z nich je ,, rychlíkem", jedoucím bez zastávky až do hoejších poschodí, a který jest ,, lokálním", zastavujícím na stanici každého poschodí.
Nápis}^
pi
jednot-
zejm
k tomu ukazují, oznamujíce na p.; ,,Tento elevator zastavuje toliko u desátého poschodí a výše." Aby zjevno bylo, ve kterém poschodí elevator práv se nalézá a do kterého se ubírá, opaten jest každý vchod, vedoucí k elevatorové šacht, sklennou rourou. Nádoba ta, podobná tlakomru, rozdlena jest na tolik dílc, kolik ítá poschodí. Pohybuj e-li se elevator nahoru, stoupá také sloupec zbarvené kapaliny, jíž jest roura naplnna. Ukazuj e-li hladina sloupce na pt, stanul také elevator v poschodí pátém. Klesá-li hladina sloupce, padá také elevator. Zkušený lovk, chtje vznésti se po elevatoru, ubírá se k tomu vchodu, kde sloupec vodní padá nejníže. Ví, že zdvihadlo vznese se s ním do výše co nejdíve, a že mu nebude teba maiti as dloulivých elevatorech
dm
hým ekáním. Nebetyných budov pibývá v Chicagu každým rokem nkolik. Za jediný rok 1801 pibylo jich jedenadvacet a ítaly dohrcmady dv st ticet poschodí. Prostory jejich byly již pronajaty, nežli stavba se ukonila. Ale íslo nkolika tch budov ostává pece velmi nepatrným, povážíme-li, že téhož roku vystavno bylo v Chicagu pes jedenáct tisíc budov jiných.
s>5
JOSEF KOkENSKÝ
Zpsob, jakým v Americe domy
U
jiný.
nás
b}^
se podnikatelé
se stavjí, jest
mam
pokoušeli
ovšem zcela
nco
tako-
vého napodobiti. Stavební rád u nás obv3'klý nedovoluje nco podobného stavti.
Kamene
užívá se ku provedení obrovských palác velmi málo. Poslední dobou nahrazují se i žulové základy ocelovými rošty a cementem. Na takových základech buduje se pak
obrovská kostra z pevného železa. Železné kostry dodávají k titanským tm stavbám hlavn proslulé železárn}^ Pittsburské, kde se každý pilí a každá traversa zkouší a ísluje. Uznaná jakost jednotlivých kus, íslem znamenaných, zapisuje se do zvláštních knih. Stavitelé, dozorcové a železárny
mohou klidn
spáti,
vdouce,
že materiál ke
stavb dodaný
jest spolehlivý.
Sotva že se železná kostra povznese nad zemi, již vyse kvádry žulovými, výše cihlami, nejvýše pak obkládá se terakotou nebo štukem. Podlaha bývá parketová, astji však z ohnivzdorné mosaiky. Píky stavjí se z cihel dutých. Za takové stavby pokrauje se v montování ocelové kostry mnohem rychleji nežli v dolejší ásti domu, a železná kostra vynívá nade všecko okolí jako nebetyná klec nebo lešení.
pluje
Deva
mamutích palác
užívají stavitelé
posud žádný
z
tch kolos
Jakkoli tyto divy
co
nejmén. Až
prorážejí až nebesa,
pece stavba
nepodlehl požáru.
svta
málo vadí okolí. Široká lešení, která se stavebním materiálem zabírají u nás celou ulici a pekážejí komunikaci, vypadala by v Novém svt smšn. Amerití zedníci pipadali mi jako termiti, kteí, budujíce podivuhodné své stavby, zvtšují je z vnitku na venek. A budov^a roste ped oima pozorovatelovýma a hýbe se jako živá. Ale tvrce sám se neukáže a pracuje rako krtek v úkrytu. jejich
Potebuj e-li mamutí palác ke zbudování nkolika málo msíc, staí k postavení obyejného domu nkolik nedl, a nová budova osazuje se nájemníky. Rozpoty na stavbu domu vyhotovují se v hodin. Prahy, dvée, okna, podlahv a jiné poteby truhláské jsou ve všech dílnách toho druhu na sklad, a podnikatel
mže
si je
96
odvážeti na staveništ
pi
v CHICAGU,
samém
objednání.
A
tak jest
i
píi
jiných pracích enieshiých.
Truhlá
po našem vzoru v Americe ani není Samostatný zaáteník nehmoždí se tam runím hoblíkem, aby si pipravil v potu tvái desku a nohy ke zhotovení stolu, ale kupuje obé v továrn a jednotlivé ásti toliko skližuje. Stroje všeho druhu usnadují tam práci, iní ji ušlechtilejší, úhlednjší a lacinjší, a zapuzují každý pokus nahrazovati výrobky sírojní prací runí. Dlení práce nejeví se nikde tak nápadn jako za moem. Jsou dílnv, v nich/ výhradn vyrábí se školní nábytek, v jiných pouze stcly, jinde stolice nebo skládací postele. Jsou krejové, kteí šijí výhradn kabáty, jiní jenom vesty nebo spodky, aby je dodávali do módních závod (,,štor"), zaujímajících mnohdy celou budovu o nkolika poschodích Se správkou njakého výrobku neví si cizinec rady. Nebyl jsem z jiných a marn ohlížel jsem se po díln, v níž b\' mi spravili deštník. ,, Kupte si nový, nebude státi mnohem více nežli správka." Tak poradili mi pátelé chicagští. Píštipkái ševcovští projíždjí ob as ulice, zastavují se se svou dílnou, umístnou na voze, ped domy a vyizují objednávky. Mnohé z velezávod chicagských pijímají do svých služeb zvláštní kreslíce a vtipné veršotepce, jichž úkolem jest obstarati pro novináskou reklamu lákavé illustrace a pozo-
ruhodná oznámení.
Chicagu písluší nejenom nejpednjší místo v železnictví svta, ale ono vzbuzuje podivení i svým lostvem, jež pistává až k samým skladištím chicagských dom obchodních. A pec má Chicago k Atlantickému oceánu zajisté asi patnáct set kilometr a k Tichému moi asi 2V2 krát tolik. Na mysl nejde, jak msto, protékané pouze bídnou ekou, mohlo povznésti se na místo s takovým ruchem obchodním, asi tyi sta koráb. Než jediný pohled na zempisné položení Chicaga objasuje vyslovené údaje. Michigan a ostatní jezera s ním sou-
že
má samo
Josefa Koenského; Cesty po
svt-
7
97
JOSEF
KOENSKÝ:
v Chicagu náhradou za moe. Rozlehlostí jezerních vod pojištna byla slavná budoucnost msta. Obrovské koráby kižují ve vodách severoamerických jezer a zprostedkují dopravu po vod až do Chicaga, spojeného pomocí prplavu s jezerem Michiganským a s ekou Illinois, jež vylévá visící jsou
se do veletoku Mississippského.
Blízky jsou
Vdli
sob prameny eky
tom rudoši
Illinois a
eky
Chicaga.
v dobách dívjších a snadno mohli piplouti z Michiganu až k Mississippi, jen když, opustivše hoejší tok eky Chicaga, odnesli si své kocábk\' po suché zemi až k vrchovišti Illinoisu. V tch místech založen jest prplav již od mnoha let. Na tisíce koráb nastupuje po cestu a ustává v plavb teprv, když jeho vody zamrzají, to jest od prosince až do polovice dubna. N^mí v\'sýlají paroplavební spolenosti, kterých je v Chicagu trnáct, své parolodi k ece svatého Vavince, tedy až k samým hranicím Kanadským (pes dva tisíce kilometr), což jest vzdálenost mnohem vtší, nežli jest nejvtší délka celé íše Rakouskouherské. Rozlohou svou pekonává jezero Michiganské celé kráo
již
nm
lovství
S
eské, zajímajíc
ekou svou
Ba opáili
i
její
tém
60.000
km
.
zatoili Chicagští obané, jak jen chtli.
tok.
Chicagoriver nev3^1évá se dnes do Mi-
chiganu, ale vody jezerní tekou do Chicagské
eky
a
prli-
vem do Mississippi. Otáivé mosty a nkolik tunel pod ekou založených, spojují díly msta, rozdleného na ást východní [E), západní {W) a severní (iV). Blidlem tím jsou íní ramena, nad nimiž pne se celkem tiapadesát most. Z tch každou chvíli nkterý se otvírá a zavírá, aby propustil koráby, které jenom zvolna mohou se ubírati stísnnou ekou, zanesenou bahnem, otravujícím jedovatým puchem celé okolí. Bda obyvatelm, kteí musí voliti Illinoiským
obydlí blízko smrdutého toho bahniska! Sirovodíkové plyny a kyselé výpary, jimiž je tam všechen vzduch pesycen, po-
draždovaly naše plíce tak, že hrozily 98
nám
zalknutím.
Stíbro-
v CHICAGU,
ped
e bn
cluílí
tam
i^riiK^seriL'
rázin hridne
a
erná
jako v
lu-
O
Jak odclchnou si \' Chicagu, až jen zba\í se jedovatého bahna pt)ni()cí stok nove zizovaných! Pruphiv, roku 1892 poatý, rozmnoží optn sla\'nou povst Chicaga a uiní je pístupným nejvtším námoským korábm. Již nyní mohou lodi pijíždti z Atlantického oceánu do veletoku svatého Vavince a jezery a prplavy až do Chicaga,
dopravujíce tak zboží o polovici lacinji, nežli je
mohou rozvážeti železnice. mého a rychlého spojení Mexickým pomocí
Chicagu však je teba také píMichiganského se zálivem
jezera
Mississippi.
Rozpoet veleobce Chicagské
rok
inil za jediný z posledních
pes všecky ty ohromné million zlatých dluh. Xa 34 opatování vody vydává Chicago ron asi 7 million zlatých, na osvtlení msta asi 2V2 million, na policii o 2500 mužích pes 5 million, k hasiským úelm pes 2V2 million atd. Hasiský sbor chicagský pedstihuje prý i newyorský. Moc a význam jeho v^^svítají z ísel, pro obdiv zde podany'ch. Nejvyššímu veliteli neboli maršálu chicagského hasistva pidleno jest k ruce 41 úedník, 56 dstojník a 820 muž. Asi na 100 stanicích, ve kterých se oznamuje denn asi 12 požár, stojí stále pohotov 72 parních stíkaek vedle 22 jiných. Asi 500 jest výhradn ve službách hasiských. O vodu vbec jest v Chicagu dobe postaráno, ne však tak o pitnou. Ta pivádí se do msta z jezera Michiganského asi
60 million zlatých.
poteby má msto jenom
Ale
asi
ko
beze všeho filtrování.
Velmožné panstvo má své nádherné residence daleko od páchnoucí eky, zvlášt v nádherné tíd eené Michiganské a Drexlov, potom pi proslulých parcích, jakými jsou Washingtonúv, Humholdtúv, Garfieldúv a Jacksoiiiív, zajímajících celkem rozlohu asi šestkráte vtší, nežli jest ohrazený park Bubeneský. 99
?
JOSEF
KOENSKÝ
Stromoadí nkterých tíd chicagských nahrazují mstu ohromném polokruhu, dlouhém
háje a lesy, obrubujíce je v asi
75 kilometr.
Ale
pes všecku
rozlehlost
jsou
park}-
chicagské jako
malá oasa na široširé poušti, k níž bychom mohli zastavnou plochu velemsta pirovnati. Poítá se, že délka všech chicagských ulic a tíd iní asi 3600 kilometr, co je asi tolik, jako vzdálenost mezi Londýnem a Uralem, nebo tok Volhy od prameništ až po moe Kaspické. Nové domy v Chicagu stále se rojí. Rok 1892 pekonal pedešlý, nebo vykazuje dokonce pírstek 13.200 z brus nových stavení v úhrnné délce asi jednoho sta kilometr, zbudovaných nákladem asi 200 million zlatých. Pirostlo tedy prmrn za jediný všední den pes 40 nových dom, a každých dvacet minut rozhojnno b3'lo íslo všech chicagských budov o jedno stavení.
Chicago jest nejen babylonem dom a ulic, ale také babylonem národ a jazyk. Smícháme-li prý všecko americké obyvatelstvo, jež má Cincinnati, všecky Nmce z Hamburku, všecky Irany z Dublina, veškeré Cechy z Plzn a blízkého okolí, veškeré obyvatelstvo Krakova, všeck}^ Švédy z Malmo, všecky Nory z deštivých Berg, všeck}^ Anglian}^ z Oxfordu, asi tetinu Skot, co jich má Leith, všeck}- Francouze z Vichy, Rusy z Roštová, Vlachy ze San Rema, tolikéž Kanadami, Slovák, Dány z Helsingoru a k tomu ješt notnou dávku Hollandan, Švýcar, Rumun, ernoch, ían, trochu Portugalc, ek, Španl, Malajc, Polynes a Indián, máme
národopisnou smíšeninu veleobce Chicagské.
Vrch jsou
drží v ní
rodilí
Nmci potem
Ameriané potem
asi 400.000, za
asi
300.000,
nimi teprve
tetí místo
za-
ujímají vysthovaci zeleného Erinu asi o 200.000 duší, tvrté místo písluší našim krajanm, jichž poítá se nyní asi 70.000,
menším íslem zastoupeni
jsou
v Chicagu polští
nichž teprve následují Švédos^é, Norové atd. 100
židé,
po
v CHICAGU.
Vtšina tch národu hájí své zájmy zvláštními asopisy, ba nechybí tam ani Hst hebrejský. Pemnozí ídí se heslem ,,svúj k svému", a tak narazíme na svých pochzkách v Chicagu brzy na tvrt eskou, brz}- na slováckou, polskou, jinde na nmeckou, irskou, ínskou. V takových okresích rozléhá se obyejn jen jazyk mateský, a nápisy na štítech uvádjí
Residence chicagského velmože.
nás v duchu spíše do nkterého msta polského, irského nebo eského, nežli na pdu americkou. Mnozí pisthovalci starší mluvívají tam svou mateštinou až do své smrti, a nejeden z nich nepochytil za všecku dobu svého pebývání v Novém
svt
ani jediného slova anglického. Ale jinak jest u dtí tam zrozených. Jen vzácný jsou výjimk}^, že mládež osvojuje si tam jazyk svých rodi tou 101
JOSEF
mrou, aby
se
mohla
s
KOENSKÝ
rodinou dokonale srozumti. Pekrote a poznáte, že nedostává se a že jest se jim uchylovati
dtmi práh domácí konversace, jim výraz z jazyka mateského, s
k angliin, která
jest jejich
vyuovacím jazykem ve
Pes všecky pokusy, jakéž tam mnozí
z
školách.
vlasteneckého
nadšení a z úcty ke své matešin podnikají, není nadje, tam rzné národnosti zachovaly i do vzdálenjší bu-
že b}^ se
doucnosti. Jist rozptynou se v mohutném živlu angloamerickém, a mateský jazyk jejich bude udržován jen na tak dlouho, pokud nové pokolení posilováno bude erstvými proud}' pisthovalc. Dnes, kdy starý kmen oživován jest ješt stále pisthovalci novými, by již jenom v míe skrovnjší nežli ped lety, vidíme bujeti jednotlivé národnosti ješt v plné síle, ale vidíme starý jejich pe chadnouti tam, kde proudy, jež díve jej sílily a omlazovaly, náhle se zarazily.
První krajané eští pišli do Chicaga r. 1853. Ti eské denníky utužují nyní politické jeijch pesvdení, obhajované v Americe peasto slov}', nad nimiž my trneme a ruce spínáme. Tch našich krajan, kteí povoláni byli volbou obanstva na dležitjší místa politického a spoleenského jevišt, jest Z nejpednjších mezi americkými za moem poskrovnu. Cechy byl do nedávná Karel Jonáš, nakladatel a majitel asopisu
,,
Slavie".
Za vlády demokratického presidenta Clevelanda poslán byl Jonáš do Prah}- jakožto konsul Spojených stát severoamerických, ale navrátil se zase do svého bydlišt v Racin. když ujal se presidentství republikánský Harrison. Když pak došlo k volb guvernérova námstka ve stát Wisconsinském, dostalo se toho místa Jonášovi pátelskou náklonností jak se strany demokratické tak i republikánské. Karel Jonáš byl prvním Cechem v Americe, jenž hodnosti takové dosáhl. Námstek guvernérv, zastávaje úad, má prá\'0 odpouštti zloincm trest smrti a udl(>\'ati milost \-/.um, kdy/ si byli ást trestu odpykali. 102
v CHlCAÍiU.
Po nových volbách
1893 stal se Cleveland opét presidentem, a Jonášovi sven úad generálního konsula v Petrolirade. Tam však Jonáš dlouho nepobyl. Nepestávaje tour.
po Praze, chtl si V3'meniti místo s tehdejším konsulem Ame^rický konsul Karel pesthoval se do PetroKarlem. p. hradu a Jonáš usadil se zase v Praze. Ale když potvrzení v tomto jeho od vlády rakouské nepicházelo, pijal Crefeld. Jonáš uprázdnné místo konsula v nmeckém Událost ta rozrušila jeho mysl tou mrou, že skonil tam nešastný život svj náhlou smrtí r. 1896. Mrtvola jeho byla pevezena do Prahy. Odpoívá tedy v té zemi, kterou Jonáš žiti
úad
mst
nevýslovn miloval. Praktickým smrem svého listu Slavie" pispl Jonáš znamenit ke vzdlání našich krajan v Novém svt a pracemi svými rozhojnil estn literární díla na americké vydaná. Jsou to zvlášt: Úplný slovník anglickoeský s doko,,
pd
nalou výslovností anglickou a Slovník eskoanglický. Vedle toho etné jsou jeho lánky hospodáské a j. Chicagští Cechové vzpomínají své staré vlasti s horoucím srdcem a neodpírají jí nikdy své štdré ruky, kdjdvoli jde o záchranu eské mládeže ped záplavou cizího živlu. I v Americe usilovn vedou o to péi, aby jich dtem vštpoval se jaz}'k mateský ve školách eských, zakládaných s velikými obtmi. na americké
pd
Péí doktora
Jirky, kdysi zástupce ve školní
byla také jedna
cagské,
z
rad
chi-
okresních škol angloamerických
nazvána jménem velikého Amosa, a jméno jeho stkví se ve zlatých literách a v plné své eskosti na krásné budov, mající
nápis
Komenský
School.
V
Chicagu má své ústední sídlo výbor jednoty, jež jest nejmohutnjší, kterou si naši krajané v Novém svt založili.
Jmenuje
se Cesko-slovanský
podprný spolek, zkrácen C.
S. P. S.
Spolek ten byl založen dne 4. bezna 1854 v St. Louis ve stát Missourském, ale živoil bídn asi osm let. Potom však vzkvétal a prospívá nyní co nejzdárnji, maje asi 10.000 len a
pes pl C.
na
S.
život.
millionu zlatých jmní. P. S. vytkl
si
za hlavní
úel pojišovati
své
leny
Zeme-li len spolku, vyplácí spolek pozstalým 103
JOSEF
KOEXSKÝ
1000 dolar, zeme-li manželka jeho, tedy 250 dolar. Za nemoci dostává len týdn 6 dolar podpory. Za jedin}^ rok vyplatí spolek úmrtného asi 100.000 dolar, to jest asi 250.000 zlatých, nemocným pak asi pes 50.000 zl. Pi tom však nezapomíná spolek ani na podporu posýlanou v as poteby do staré vlasti. Roku 1890 zaslal spolek do Cech pes 3000 zl., r.
1891
asi
2700
zl.
V každém
stát má C. S. P. S. své odbory, oznaené íslem a jménem. Tak na p. v Jižní Dakot jest odbor . 152 a zove se Jeroným Pražský, v Severní Dakot . 156 August Heman, v Illinoisu , 13 Praha, . 20 Jungmann, . 24 JiH Podbradský, . 121 Nová vlast, . 141 Cechové na kižovatce, . 146 Karel mladší ze Zerotina, . 148 Bratí svobody, v Jow
. 84 Poslední Táborita, . 122 Karel Jonáš, . 134 Vzbuzení ducha skalního, ve stát Massachusettském . ^y Vojta Náprstek, . 85 Brati, ku pedu, v Minnesot . 72 Edvard Grégr, v Nebrasce
.
19 Palacký,
.
167 Ratolest mladoechu a
p.
Podivuhodných zvláštností má Chicago mnoho a mnoho. jen na chvilku k památným elevatorm, ale nikoliv k takovým, jimiž opaten jest každý mamutí palác americký. Míním tu elevatory obilné, obrovské to sýpky, do nichž sváží se úroda ze všech stát amerických, aby se penechal pe-
Zajdme
bytek polního požehnání staré Evrop. Obilné elevatory vypadají šeredn. Není ošklivjších budov nad tyto sýpky. Ctyry pevysoké zdi o nízké steše a nkolika ohyzdných oknech, dále obrovský nápis v závratné výšin, a popis zevnjšku je skoro hotov. K elevatoru vedou kolejnice všech železnic. Krom nich mohou i koráby zajíždti až k samé obilnici, jejíž parní stroj, mající sílu jako tisíc koní, skládá, nakládá a rozváží obilí do všech poschodí budovy, mnohdy až 60 metr vysoké. Den co den pijíždí tam na sta voz a zbavují se nákladu. Vlak s pšenicí, žitem, jemenem, ovsem bývá mžikem vyprázdnn. Pater noster dopraví jeho obsah hrav do útrob obilného toho kolosa, steženého peliv vodovody proti požáru. Za pldruhé hodiny 104
v CHICAGU,
složilo se z
moské
takového elevatoru 2600 hektolitru do nitra zá-
lodi!
Obrovských tch sýpek má Chicago asi ticet, a na zmar nepijde ani jedinké zrnko obilné. Dmyslné pístroje nedovolují, aby se njaké ztratilo skládáním a nakládáním. Roku 1891 pivezeno bylo do Chicaga 278.000 vagón obilí, vedle 422 koráb, jež tam pipluly s obilím v prplavech. Obilí, do sýpky pivezené, ukládá se do komor, a majiteli zboží vydává se po zvážení potvrzení, jež má na obilní burse takovou hodnotu, jako cenné papíry. Dle obilních vzork na burse vyložených uzavírají se pak obchody. Podobn poíná si již u nás v Praze bursa plodinová". ,,
K divm
Chicaga náležejí ovšem také jatky, jež obsahují v sob ohrady pro dobytek, dobytkáskou bursu, stáje, továrny na zpracování a konservování masa, tuku, slaniny, stev, kozí, chlup, srsti, šttin, klihu, využitkování odpadk a pod. Kdo by se nadál, že tam, kde ped málo lety bývala hospoda se štítem ,,U hlavy starého vola", vzejde jednou veliká tvrt, vnovaná výhradn ku krveprolévání zvíat a obchodu s tím souvisícímu. Na milliony padne jich tam za eznickému noži, a asi dvacet železniních spoleností piváží tam ze všech amerických prérií nové a nové pluky vep, bravu a hovzího dobytka. Ped tyiceti lety poal tam spekulovati podnikatel Sherman a zídil na zakoupených pozemcích tržišt a jatky. Pedpovídali mu špatnou budoucnost, ale nyní nestauje již podnikm ani rozloha, jež zaujímá tam o polovici vtší plochu, nežli jest naše ohrazená Stromovka. Tam provádí nyní krvavé emeslo nkolik podnikatel a zamstnávají ve svých závodech na tisíce lidí. Jediná firma Armour a spolek má ve svých službách skoro 8000 lidí. Ona sama prodala za jediný rok zboží v cen asi 165 million zlatých! Pouze v tomto závod bylo poraženo 1^4 million vep, 712 tisíc kus hovzího dobytka a pes 400 tisíc skopc,. a to za jediný rok. Ve všech závodech poráží se dohromady tolik kus dobytka, že dáváme íslm sotva víru. Poslední
ob
tm
tm
Í05
JOSEF
dobou dováží milliony
dva až
se
KOENSKÝ
do chicagských jatek
ron
asi
ti až tyry
kus hovzího dobytka, osm až devt minion vep, ti milhony kus bravu, loo tisíc ko. Cenu toho
všeho páiti lze na 600 milhon zlatých. Z jmenovaného dobvtka koní na chicagských jatkách asi ^3 ^'4-
—
Ve všech závodech chicagských jatek zamstnáno jest asi asi 25.000 lidí, a cena vyvezeného zboží iní zajisté 370 million zlatých. K dovážení živého dobytka potebuje
ron
ron asi 312.000 velikých vagón, a najednou mže býti v ohradách umístno as 21 tisíc kus hovzího dob3'tka, a ve v ovínech asi 22 tisíc ovec, v chlévech 75 tisíc Asi 2300 vrat, vrátek a dveí vede do ohrad stájích 200 a stáj. Veškerá koryta a jesle pro krmení mají v délce 80 kilometr a pro vodu asi 32 kilometr. Elektrická svtla osvcují jatky za noci. Kdo by projíti chtl všemi cestami mezi ohradami, poteboval by k tomu asi 20 hodin asu. se
vep
ko.
> Dobytkáská bursa, spojená s úadem poštovním a telegrafem postavena byla vedle obrovských tch dílen ped desíti lety. K ní piléhá veliký hotel, zaízený pro 600 hostí, potom tiskárna, osobní nádraží, veliká skladišt pro seno a vodárenská vž oves, potom jízdárna pro vyzkoušení a j. istá a zdravá voda erpá se pro jatky ze šesti studnic, hlubokých asi 400 metr. K opatrování a pijímání dobytka je na jatkách asi 700 lidí krom tch, kteí s dobytkem pijeli.
ko,
Vlastníkem a podnikatelem dobytího trhu jest obchodní spolenost, jejíž správcem jest díve zmínný Sherman. Spolenost vybírá z místa poplatek, obstarává dle pání prodej dobytka, dává na zálohy a vyplácí hlavn železniní dovozné. Pro tvto vci zídila si zvláštní banku. Pi tch velkoobchodech farmái chudnou, avšak podnikatelé na jatkách stávají se millionái.
Takovvm boháem stal se hlavní spoleník firmy Armour Zaal skrovn. Porážel vlastnorun prasata a a spolek. vydlal si denn nkolik dolar. Nyní zván jest ..praseím králem" (pork-king). Milliony povýšily ho na mocného pána, váženého a ctného ve všech salonech chicagských, nebo v Chicagu ídí se každý heslem: emeslo cti netratí. A tak i
1")0
v CHXAGU.
pomoc nik iív.nickv Arniour zíisedá tam nkdejší chasník estn vedle uence, presidenta, generála. Jen v Americe jest možné, aby nkdejší tesa Halí stal se vhlasným observátorem hvzdárny Washingtonské, když ho jeho žena, nkdejší uitelka, nauila poátkm matematickým. ii
Vábným místem
chicagské jatk\' nejsou.
Kdo
byl v nich
jednou ze zvdavosti, více po nich již nezatouží a bude se vyhýbati hnusnému ovzduší, jež objímá tam celé okolí. Slepé rameno íní otráveno je tam hnisem. Puch jeho žene jižní vítr podražuje k dávení. až do msta a lovka slabých U samého zídla odporného toho puchu, v njž mísí se ješt hnusnjší zápach z \'ýmsku v\'praných stev, prožijí dlníci pl svého života. Mnozí z nich jsou našimi krajan\'. K nejhnusnjší však práci odsouzen jest ten, jenž zamstnán jest vyprazdováním a ištním stev. Ale i k této práci hlásí se dost pracovníku a pjdou prý k vli penzm i za ertem.
iv
Naše návštva v Armourov závod byla velmi krátká. Odporem puzeni toužili jsme vyprostiti se z ovzduší, ve kterém bitký nuž vykonává krvavé dílo od Božího rána do pozdního veera, ab}^ novým jitrem pokraoval v krvavé Pemnozí z divák omdlévají pouhým pohledem na práci. katovské
to
poínání.
Již
vizme tedy!
Jdeme mezi ohradami. Se všech stran rozléhá se buení Kousek dále beí stáda ovec. S devného lešení, podobného mostu, spatujeme ohrady a jatky v celé jich rozlehlosti. Most vznáší se nad nkolika ohradami. Je na spadnutí. Pipomíná to i zetelný nápis u vchodu: ,,Za neštstí na tomto most nebereme zodpovdnost." Branky v ohradách skotu.
se
práv otvírají. Vhání se do nich nové stádo vol, piveped chvílí z prérií. Honci na koních je objíždjí.
zených
Sedí ve v\'sokém sedle tak
pevn, jako kentaur. Klobouk
se
širokým okrajem zastiuje jejich osmahlou tvá a vyzáblý obliej. Široké spodky, krátký živtek a ušlechtilé držení tla inily je vysoce zajímavými.
Jdme dále. Již dávno slyšíme škvikot a kuení vep, kteí vyhánjí se zrovna na popravišt. Jako zbsilí pádí úzkou ohradou, zpátkv však již nikdy nepijdou. Za hodinu 107
JOSEF
KOENSKÝ
uvidíme roztvrcená tla jejich již v sudech naložená nebo pipravená na uzené kýty. Sestupujeme s naklonného lešení a vcházíme do úadovny. Požádáme za dovolení, abychom smli navštíviti velezávod. Nejsme samojediní, kteí picházíme do officu. Na sta divák vystídá se denn v jatkách Armourových. Ve chvíli jest nás již tolik, že stojíme za to, abychom dostali zvláštního vdce. Ten provede nás po celém závod. Na památku dostaneme illustrovanou knížku, zobrazující ukrutné to drama, jež odehrává se nkolik krok od nás. Vdce otvírá dvée. Slyšíme výkiky jako volání za pomoc. Ve chvíli pechází již náek ve smrtelný chrapot. Teseme se na celém tle, obrátíme-li oi tam, kde lovk vykonává krvelané dílo. Nad ním vznášejí se živí vepi, obrácení hlavou dol. Úpnliv kuí, chrochtají a škvií, jak by tušili blízké vraždní. Pochopové uvázali je ve vedlejší místnosti za zadní nohu a zavsili je na etz, jenž se pošinuje
vodorovn ku pedu. Již blíží se ada živých obtí, keovit se svíjejících a sebou trhajících. Hlava ubohého tvora dotýká se již skoro hrudi popravího mistra, který jediným obratem zasazuje mu nožem jistou ránu do hrdla. Krev stíká z tepen na všecky strany a zasáhne také tlo katovo. Ten však již dá\Tio celý krví zbrocený vráží bitký nž do vepe druhého, tetího,
tvrtého. Nemá ani okamžik asu všímati si vcí jiných, ne bo pochopové nepestávají u všení a posýlají mu nové a koní tam život za jediný den jenové obti. Na sta dinou rukou. Vepi na smrt píchnutí ješt chrochtají a prozrazují posledními pohyby ješt život, ale v tom již padají do vaící
vep
lázn, v níž zaniká poslední jiskra jejich života. Do krvavá vepe ve tech minutách. Opaených tl chápe se lopata pohybovaná strojem a odváží a klade je na stl. Tam pedávají se tla jiným stro-
zbarví se vroucí voda a opaí
jm,
které zbavují
vepe
všech šttin.
Opt
chápou se stroje opaených tl a dopravují je armád eznických pomocník, kteí rozdlují se o poslední práce, na konec pak svážejí maso do lednic, aby je tam 1
08
v CHICAGU,
nebo jinak konservovali. Každý hledí odezuje paznehty, druhý naiezává k stažení, tetí stahuje jenom nohy pední,
rozvšovali, nasolovali si
jen své práce: jeden
kži
a
tvrtý
pipravuje ji jenom nohy
zadní,
jiní
vepe
vykuchávají,
roz-
sekávají atd.
Podobným zpsobem
poráží se dobytek hovzí. Hrozne vykonává kulka z runice do hlavy vystelená nebo palice do lebky dobytete zasazená. Na tu porážku vodí stáda rohatých svých soudruh vycviený vl a ukazuje jim od mnoho let cestu k záhub a smrti. On sám však životem vždycky vyvázne. to dílo
Za tynedlního pobytu Chicagu poznali jsme velemsto alespo v hlavních jeho rysech. Z obvyklých návštv a památností zbývala nám ješt vyjíždka do Pullman City, \'
Pullmanova msta. Za ti tvrti hodiny b3di jsme v Pullmanov mst. Stáli jsme na pd, jejíž každá pí jest majetkem jediného lovka. Ku krásnému parku piléhá na sta dom a domk jako na sloupku. Jsou jen nkolikátou ástí onch 2000 domek, jež slouží za obydlí dlníkm. Záhonky kvítí se zeleným pat.
j.
žitem
Na
je obrubují.
Uprosted
osad\' leskne se hladina jezerní.
majetkem Pullmanovým. Ke škole nkolik krok. Chodí do ní asi 1200 dtí. I ta náleží Pullmanovi. Zajdete-li na zotavenou do tamjší restaurace nebo hotelu, dovíte se, že majitelem jeho jest Pullman. blízku vypíná se kostel.
I
ten jest
náiní, jež propjuje hostm Pullman. Najímáte v hotelu salon a lžko, a jste nájemníky Pullmanovými. Vymujete si peníze v bance, založené a vydržované Pullmanem. Veer zatoužíte po divadle. Vzte, že i to jest majetkem Pullmanovým práv tak, jako skvlá knihovna o nkolika tisících svazk, jako tržnice, obchodní závody a krámy, jako znamenitý sbor hudebník, požívající zaslouženého uznání v celé Americe, a jako každá pšina a cesta a vše, na jen váš zrak utkví, vyjímajíc oblohu. Vezmte do ruky illustrovanou knihu, která vyliuje všecku slávu zakladatele a Jíte a pijete z
nádobí a
z
em
109
JOSEF KOKEXSKY
vydržovatele
msta
tak památného, a zvíte o
nm ze 250 strá-
nek všeck}' podrobnosti. Pullman Cit}^ vzdáleno jest nyní doposud asi 22 kilometr od Chicaga, t. j. asi šest hodin cesty od stedu msta. Ale neuplyne mnoho asu, a velemsto pohltí do sebe také msto Pullmanovo, poítané beztoho již od njaké doby k Chicagu. Díve bylo docela samosprávné a nezávislé na jiné obci. Ale nyní zachovává si skoro ve všech vcech samostatnost. i Nejvyšší hlava jeho jest chlebodárcem asi 15.000 lidí, vedouc o
n
zení,
péi beze všech mstských úad, bez soud, bez vbez policie. Všemocný Pullman, celého msta pán, sám
osadu tu založil, vystavl, zvelebil a proslulou uinil na celé zemkouli. Spravuje obyvatelstvo jeho neobmezen a živí je svými podniky. Nkdejší truhláský pomocník stal se v krátké dob majitelem msta, jehož budovy a zaízení odhadují se asi na 20 million zlatých. Takového domácího pána, jenž b\' mohl dáti výpovd najednou 12.000 lidem, není pece nikde na
svt.
Zakladatel a duše nynjšího závodu, Pullman, zapoal život krušn. Byl tetím díttem z desítilenné chudé rodiny. 14. roce vnoval se v malém venkovském mst obchodu. Pozdji truhlail se svým bratrem. Za stavb}' erijského prplavu vzal si Pullman na starost pevážeti devné dom\' Pi podniku tom pos míst, kud}' ml býti veden prplav. chodil dobe, nebo za krátko V3'získal nkolik tisíc dolar. Tmi zaal spekulovat na západ, kde se mohlo oekávati lepší štstí. Mezi jin3/m zabýval se mj-šlenkou, jak by ze dvou osobních sedadel ve voze železniním sestrojil pohodlné lžko.
Ve
Nápad svj
snažil se odbýti v Chicagu, ale tehdy nezdálo takové pohodlí na železnicích potebným. Teprve za nkolik let podailo se mu zhotoviti na ukázku spací vz. jejž si Pullman cenil na 18.000 dolar, t. j, asi 45.000 zl. editelství jisté dráhy bylo první, jež pyšnilo se r. 1865 tou se
býti
novinkou. První vz Pullmanv zahájil slavnou budoucnost smutným aktem. Odvážel mrtvolu zavraždného presidenta Lincolna Illiz Washingtonu do Springfieldu, sídla to státních noiských. Tam mezi korunami strom a kvítím vypíná se nad
úad
110
v CHICAGU,
rovem Abrahama Lincolna skvlý památník, /l)ucl(n-aný nákladem asi pl millionii zlatých. Pulhnanovy vozy, zkrátka Pullmany z\'anc', šl}' brzy jako na draku. Zákazníkm nemohlo se ani vyhovti. Továrna se zvtltšovala. Ale pozemky již nestaovaly na její rozšiování. Pullman hledal pozemky lacinjší nežli byly v samém mst. V3'hlédl si okolí pii jezee Kalumetském. Pozemky, tehdy ješt opuštné, koupil Pullman za babku. Roku 1880 pojal myšlenku založiti v místech, od msta tak vzdálených, samostatnou obec. V krátkosti dodal k tomu plány newyorský architekt, a nežli se kdo nadál, vybíralo se již bahno z jezera Kalumetského, pda jezerní se vyhlubovala a posk3^tla milliony cihel jakožto náhradu za jiné stavivo. Za nkolik msíc stálo již zdivo asi dvou tisíc dom, chystaných dlníkm za obyt. K tomu úelu kázal Pullman postaviti tesaské díln}'. v nichž se poizovaly další stavitelské poteby. Jen drobnjší práce zadány byly do Chicaga. K ozdob osady založil a upravil park, sad3% zahrady a zahrádky, divadlo, kostel, tržnice, a roku 1881 bylo msto v}arováno. Dne 2. dubna zmínného roku mlo nastávající msto tyry obyvatele, ale o deset msíc pozdji již 2084, r. 1884 pes 8000 a nyní ítá asi 12.000 duší. Dlnické byty vypadaly lákav a pracovník picházelo více, nežli bylo teba. Pi všem tom lidumilenství tžil z podniku Pullman nejvíce.
Výkal
svého
msta
užil
ke hnojení polí a uinil z nich
výnosnou farmu. Led z jezera Kalumetského do Chicaga dodával Pullman. Za léta dával Pullman páliti cihly z jezerního bahna a bohatl vihled. Ale jak dlnictvo do Pullmanova msta spchalo, tak rádo je zase opouští, nebo touží po život svobodnjším. Málo je tch, kteí tam v práci vydrží nkolik let. Stávky železniních zízenc, jež roku 1894 v Americe propukly, vzaly poátek v Pullman City.
Pehnané zásad}' stídmosti neboli temperencláství, jemuž musí se všecko v mst podrobiti, nutí dlnictvo, aby si pochutnávalo na sklenici piva za obvodem Pullmanova msta. 111
JOSEF
KO RENSKÝ
Výepny v blízkém okolí dlají znamenité obchody tém ped oima^samého PuUmana. Stávky a boue pracovního lidu dosáhly zmínného roku svého vrcholu, nebo nabyly takových rozmr, jako nikdy ped tím. Vyplynuly z nedorozumní mezi dlnictvem a Pullmanem,
jenž ve
svém závod nepestával snižovati mzdu.
Pullman v poínání svém nepovoloval, a 6000 dlník u nho zamstnaných vypovdlo mu službu. Vydatné spojence mli v tisícerých zízencích železniních, kteí konají službu v palácových vozích, jezdících po celé Americe. Není Pullman jenom vyrabitelem železniních voz, ale jest i podnikatelem, který palácové a spací vozy pronajímá železniním spolenostem za smluvený poplatek, nebo platí železninímu podnikatelstvu paušál za propjování trati a parní síly, a sám vybírá jízdné za použití voz spacích a salonních skrze své zízence. Také ti pojednou zpovali se dopravovati Pullmany, kterých roku 1893 jezdilo po Americe 2512, poítajíc v to vozy spací, salony jídelní a parlory. Mezi spacími vozy jsou
nkteré prostji zaízené a pronajímají
se
turistm za
mírnjší poplatek.
Výkazy
udávají,
v palácových vozích
že za jediný
z
posledních
rok
bylo
dopraveno více než 5V4 millionu
ce-
stujících.
Pokrm
bylo v jídelních salonech prodáno za 4V4 millionu.
Za jediný rok urazily Pullmanovy vozy kilometr, tedy kolem slunce.
asi
tetinu
celé dráhy, kterou
Nejdelší dráha, kterou Pulhnanv byla dlouhá skoro 7000 kilometr.
Za jediný rok zhotovilo
se
voz
vz
asi
300 millionu
vykonává
nepetržit
v továrn
zem
urazil,
PuUmanov
asi
voz nákladních, 313 Všecky dohromady spojeny tvoily by vlak pouliních. 939 v délce asi 170 kilometr, to jest asi tolik, jako je z Prahy do eské Tebové. 12.500
Roní spoteba deva ních vozích.
spacích, 626 kar osobních a
zaujala by vlak asi o 5000 nákladmla by v délce asi 55 kilom.
Délka toho vlaku
iiJ
v
c
HiCA r,r.
Pullmanovíi dcera, Miss FlGrence, V3inýšlí jména i)r() j).iJako lokomotisy a koráby, tak Pullmany ozna-
lácovc vozy.
ují
i
se zvláštními
názvw
Evrop prodlévala slena Florence Pnllmanová také v Praze a navštívila Náprstkovo museum. K cizincm vždy peochotný Náprstek dobe vdl, co jméno Pullman znamená v prmyslovém svt. Mezitím, co Miss Pullmanová prohlížela si musejní sbírk}^ snášel vševda Náprstek Na svých
cestách po
týkající se života a práce proslulého Pullmana. Ve rozloženy byly na stolích slovníky a brožury psané v rozliných jazycích, podobizny, pohledy, diagramy a vŠe,
údaje, chvíli
co vztahovalo se k jeho osob.
Jak žasla Miss Florence, vidouc pojednou podobizny svého otce a pohledy na jich sv~ tový závod. Ani ve snách nepipadlo jí na mysl, jak zaznamenána jest innost jejího otce v odlehlé eské Praze. Z novin doetl jsem se, že proslavený Pullman zemel r. 1806.
V ohromném parku pi azurové hladin jezera Michiganského bylo za našeho pobytu v Chicagu živo a hluno, jako ješt nikdy. Ze všech díl svta sjíždli se tam hosté, aby spatili dílo vybájené na oslavu památky muže, jenž již ped
tymi
sty lety tušil daleko za
beh jeho
šastn
Dlouho trval
mla
se stkvíti
oceánem nový svta
díl
a
se doplavil,
boj, nežli bylo
rozhodnuto
svtová výstava. New York
o
míst, na nmž s Chicagem.
zápasil
Ale královna Michiganu slavila vítzství nad soupeem.
Kon-
pekonali New York obtavostí. Jacksonv park (ti: Džeksonv), vyhlédnutý za výstavišt, zveleben byl nákladem asi 9 million ?latých. Zátoky Michiganského jezera s luznými ostrovy mly zvýšiti gress dal Chicagu pednost, a Chicagští
pvaby
a kouzla
Kolumbovy výstavy. Ameriané
strojili se
vyarovati svým dmyslem a svou podnikavostí výstavu, jež posud nemla míti ve svt rovné. A v pravd pekonala Kolumbova výstava v Chicagu mnohé jiné, ve mnohém však také zkušené cizince zklamala. Míním jí vnovati jen krátkou
upomínku Josefa
a ukáži jen k
její rozlehlosti.
Kocnského: Cesty po svt.
8 113
JOSEF
V
KOEXSKY
výstava pekonána žádnou paížské výstavy r. 1889 mohly býti na její na svt. ploše rozložen3\ Zaujímalo totiž výstavišt as 2787 hektar, což jest asi 24krát vtší rozloha, nežli obsahuje ohrazená Královská obora neboli Stromovka v Praze. Vše, co které výstavy pokládaly za díla nejpodivuhodnjší, mlo býti na výstav Kolumbov piedstihnuto a odvážným provedením rozlehlosti nebyla Chicagská
Dv
zastínno.
Jak neml se obdivovati lovk výtvorm amerických stavitel, kteí troufali si zbudovati palác prmyslový v takových rozmrech, že k jeho obejití bylo teba asi pl hodiny asu! Proslulá strojovna výstav\- Paížské mohla hrav projeti jeho prostorami, kteréž byly s to pojati v sebe asi deset takových prmyslových palác, jakým chlubili jsme se na jubilejní výstav Pražské. Uvažujme jen o rozmrech prmyslového paláce Chicagské výstavy: délka 514 metr, šíka 240 metr, výška skoro 80 metr. Dvakrát tak velké plochy jako zaujímá Karlovo námstí v Praze bylo by teba, aby mohl býti na ni vnesen prmyslový palác svtové výstava Chicagské, v jehož rozptí vrcholilo všecko umní
my
strojnické.
dvma
událostmi muže so Chicagská výstava znázornním pokroku žen a za slavným zvlášt druhé mezinárodním snmem náboženstev svta. Jako Kolumbus objevil Ameriku, tak výstava Kolumbova objevila ženu v novém rouše svtovj^ch názor. Poprvé sdružily se tam ženy v mocný pluk a ukázaly svtu sílu svého ducha. Presidentka ženského oddlení, paní Potter Palm-
Avšak
honositi-
rová,
aby
ídíc
nkdo
skému
se
heslem
,,
vlastní
pomoc'*,
nepipustila
ani,
jenom žena, vymyslila plány k ženMiss Sophia Haydenová, která jako
jiný, nežli zase
paláci.
Byla
to
nkdejší posluchaka technické školy Bostonské a architekt na slovo vzatý v37dobyla si první ceny za plány pedložené porot a skvlv palác na výstavišti postavila.
Co bylo již v svt náboženských koncil, synod a generálních shromáždní, v nichž knží a vvznavai jedné církve 11
v CHICAGU.
zájmech svého vyznání. Ale parlament nkolika náboženstev souasn zasedal až posud jenom jednou, ('hicago bylo místem této svtové události. |i|j|j* radili se o
.,
>
jij
,
O
%
jednotu v náboženství pokoušel se již ped 2400 lety mocná Asoka v Indii, jenž z vroucího pesvdení dal mravouná slova velikého Buddhy v kamenné desky vyrývati a po své zemi rozšiovati. Nad to pak, aby slova osvíceného mistra a tvrce buddhismu po vší zemi národm stejn byla V3^kládána, svolal snm buddhistických knží do slavný
msta Patmy. Tam mli
se
apoštolov Buddhova uení raditi založené nkdejším princem sedm msíc a utvrdil shodu
o šíení a jednot mravouky, Sidhártou. A snm radil se po náboženství tehdy po celé Asii neboli sektám byl tak uinn
Na
snm
lického, pišli
rozšiovaného. na as konec.
Odštpencm j^
Chicagský pišli zástupcové náboženství kato-
vyznavai pravoslavní,
hammedáni, brahmíni,
protestante, židé,
dostavili se vyslancové
buddhismu
oismu, pibyli poslové víry Konfuciovy, Zoroastrovy znání šintského a indického. Pišli ze všech díl svta
mou míru v ruce, Francie, z Nmec,
i
mui
ta-
vy-
s pal-
Švédska, Švýcarska, ze svaté Rusi, Turecka, ecka, Egypta, Sýrie, Indie, Zaponska, Cíny, Cejlonu, z Kanady, ze Spojez
Anglie,
Skotska,
ných stát severoamerických, z Brasilie, Haity, Siamu i z Nového Zélandu. Je vedlo heslo: sjednocení všech náboženství proti bezbožnosti.
Podnt k tomuto svtovému snmu náboženstev president
svtových kongressv, poádaných u
zavdal
píležitosti
Chicagské výstavy, evangelický pastor chicagský, dr. Barrows, jenž stal se také pedsedou snmu náboženstev a provedl všecky pípravy. Komitét, k tomu úelu utvoený, skládal se ze šestnácti rzných vyznání. Pípravy komitétu trvaly plná
dv
léta.
Krom
výboru starala
se
o
uskutenní snmu
velká rada o 3000 lenech všech díl svta. slalo se
v nkolika
tisících
Rzná vyznání mla svorn
tírala,
proti
po všem vzdlaném
Provolání roze-
svt.
náboženská, která jindy navzájem se požíti a raditi se o prostedcích
vedle sebe
neznabohm. 115
8*
KOENSKÝ
JOSEF
Za shromáždišt byla zvolena sí zvaná Kolumbova.
pltvrta
bylo místo pro sledního,
sta tisíc osob.
nebo netrplivého
a
V
ní
Obsadila se do po-
nedokavého obecenstva
sešlo-
se velmi mnoh.^.
urená za rokování, b\'la co nejprostji poínádhee ani památky, jako by zástupcové církví Po zena. chtli íci: Chudoba jest naší ctí. Nkolik poprsí a prapory Tribuna,
všech
národ
zdobily
stny
a strop.
Za velikého ticha vstoupili na pódium zástupci rzných vyznání, celkem asi ticet osob.
Pestrý to obraz
odv, kroj
Kardinál v purpuru, ínský tao-tai v modrém šat erveným knoflíkem na apce, žaponský veleknz uení šintského s krátkou zahnutou berlou v ruce, v bílém vlnném rouše s ervenou podšívkou, s nízkým kvadrátkem, knží
a tváí. s
holenými hlavami, v širokých ornátech, s vjív ruce, uený brahmin v ásnatém bílém rouše lnném, pravoslavní a etí duchovní ve vysokých erných epicích, buddhistití
s
em s
berlami
ezanými umle
ze slonovin}', paní Potter
v hedvábných šatech mnivé barvy
V tom
a
j.
Každý povstává
zazní varhan}-.
Palmrová
a
pje spole-
pod nebesy". Potom pedstoupil kardinál ímskokatolické církve a modlil se, nežli poaly se
nou hymnu: pednášeti
,,Vše, co bydlí
ei
jednotlivých
len
náboženského snmu.
Ped ukonením zpíval pvecký klub ,,Alleluja" z Haydnova Mesiáše, shromáždní zaplo americkou hymnu, židovsk3> rabín vykonal závrení modlitbu, americký biskup dal lidu požehnání, a uený pastor pozvednuv ruce k nebi, zakonil " parlament slovy: Pokoj lidem na zemi ,,
svá pojednání písemn. Na snm byl laurem vnený anglický básník Tennyson, kdyby ho smrt nebyla pekvapila. Byl však pítomen alespo básní, kterou poslal na snm ješt za svého života.
Mnozí
by
poslali
snmu
se jist dostavil
Na jednom míst pje
se v ní:
.
že
.
.
Snil jsem,
kámen po kameni skládám k svatému
dílu:
byl chrám to. ne pagoda, ne mešita. ni kostel,
lUi
v CHICAGU.
však vznešenjší, prostší, stále oteven
každému dechu i
láska
s
s
nebes, a spravedlnost, mír
pravdou dovnit vcházely.
Vznešenými slovy oznail kýžené cíle snému náboženstev eník Protap Cunder Mozumdar: ,, Jednoho dne, až
indický tento
snm doká lovkem
se toho,
východu
po
em
touží, spojí se
lovk
zá-
budou se vzájemné podporovati v tom, v em jsou silni, a budou si vzájemn pomáhati ve svých slabostech. Potom uskutení se onen požehnaný soupadu
s
a
lad lidského jednání, který pedpovídali všichni proroci, a po
nmž
toužily všecky zbožné duše/*
Pobežím
jezera Michiganského.
Ochromeni vírem velkomstského života a zmámeni sadíváním, pookáli jsme zase, kdykoli vyvázli jsme z ovzduší svtové metropole a uchýlili se na njaký den do volné pírody u beh Michiganských. Navštívili jsme proslulý závod hodináský Elginu (ti: Eldžinu), jenž leží od Chicaga asi 56 hm, a ujíždli jsme nejbližším vlakem do Al^onquimii. Venkovské to zátiší rozkládá se malebn v hlubokém úvalu mezi stromovím. Tam pijali jsme srdené pohostinství z rukou našich krajanu. Malé zahrádky se záhonky kvtin ozdobují domky eských osadník. Velkomstští pátelé prodlévají u pich rádi na letním bytr. Ale nejvzácnjším spoleníkem ze všech, kteí za našeho pobytu v Algonquinu život nám zpíjemnili, byl nžný opeen ec, pišlý z dalekého jihu horké Ameriky. Jako muška míhal se v ovzduší, udiven pozastavoval se nad vcmi tam
mým
ješt nevídanými, jiskil ernýma okama ve své zvdavosti, modrých šalomounk, co nejjemnji prudce zalétal ku vkládal dlouhý zobáek až na samé dno korunek, jako by to lehký motýl sesákem po sladké šáv slídil, zamíil stelhbit k velkokvtému zvonku a na to k astrám a ve svém perychlém chvní a tepetání zdál se býti nehybným a ke kvtu jako pipjatým. Skvlé jeho peí plálo v zái slunení a odráželo bronzovou zele jeho peútlého tílka a ernavého chvostu, bílým okrajem zdobeného. Byl to první živý kolibík,
kvtm
118
.I()si:i'
KOKivxsKv
1'()iuši:;^(m
ji-zhra michiganskkuo.
jsem \o svém život spatil. Každé jeho linutí sled()\al s nevýslovnou radostí a se zápalem dtské obrazotvornosti. S odletem nžného toho opeence, jenž snesl se s nebes mezi kvty jako hizná báje, odletlo na chvíli štstí mého ži\-(»ta. 're{)rve po r(^re zadíwil jsem se v obraz jeho, kd\'ž nahlížel jsem do piírodo vdeckého díla o kolibících V3:daného. Poznal jsem, že touha moje nesla se za prostým druhem, jehož jméno Trochilus colihvis a jenž na svých V3>letech z Mexika a z kraj Mississippských odvažuje se až daleko na sever k 6i. stupni (severnji nežli leží Christianie, Stokholm nebo Petrohrad), tedy do chladnvch konin Kanadských. Tam jej vidl za léta již kapitán Kotzebue a událost tak zajímavou poznamenal. Téhož dne spatili jsme za svitu luny lesknouti se jezerní hladinu ve vábném kraji. Chlumnaté strán do vysoká pnou se od jezera a vytvoují skvostnou perlu, zasazenou na pokraji západních mohutného Michiganu. Ženevské jezero jest jméno osady, jež po delším pebývání v Chicagu zdála se nám býti rájem na zemi. jejž
jsem
beh
Jindy uinili jsme svým cílem Racine, od Chicaga
asi
100 kilometr vzdálený, oplatili jsme Jonášovi jeho návštvu v redakci, z níž po tolik let v\'3ýlal americkým krajanm nejstarší eský týdenník. Kd^-ž tam roku 1859 pišli první Cechové, poal jim psáti nestor eských Koízck, první asopis. Listem tím byl
noviná
za
moem,
Americký". ,, Slovan Vznikl v témž roce jako ,, Národní Noviny" v St. Louis. Oba ty hsty však brzy slouily se v jediný list .Slavii", které ujal ,
pd
horliv Karel Jonáš, když se byl po delším pobytu na francouzské a v Londýn do Racina pesthoval. V bratru svém Bedichovi našeL dobrého pomocníka. povznesl se vynalézavostí Z Cech usazených v Raci svou ke znamenitému blahobytu zvlášt M. Zika, jenž však nepíše se již jinak nežli Secor. Na svdomí má to nkdejší se
n
jeho uitelka, která používajíc pravopisu anglického, zapsala
Ziku jako Secor. 119
KOEN SKÝ
JOSEF
I
jiní Z
našich
krajan usnadují
Amerianm
výslovnost
svých jmen a píší se pravopisem anglickým. Z Maska stal se Mashek, z Hromádky Romadka, z Vlasáka Lasak, z Novotného a z Nováka Mr. New, z Koláe Collar. Ten zpsob odvoduje se z praktických píin, nebo Amerian vyslovil by slovo apek jako Khejpek, Mikeš jako Majks, Novák jako Novejk a p. Zika dostal se do Ameriky jako chudý hošík. Samostatn zaal zhotovovati cestovní kufr\^ již roku 1861, a maje v sobe životní energii pravého Ameriana, zvelebil svj závod tak. že továrna Zikova jest nejvtší ze všech toho druhu. N3mí zamstnáno jest v tom závod asi dv sté dlník a píruích, vtšinou Cech. Zika zastával v Racine lili
úad
starosty nkolikrát a chvá-
ho.
Majitelem druhého závodu
jest náš
krajan Palice.
Že se nám v racinských sadech líbilo, o tom doetli jsme hned druhého dne v racinských novinách. Akcionái racinského nového hotelu užili naší pochvaly k reklam svého podniku a postarali se, aby slova naše byla veejným tiskem co
se
nejvíce rozšíena.
Na cest k severním
behm
jezera Michiganského po-
jsme nejvtší msto státu Wisconsinského, Milwaukee Z Racine je tam asi 37 kilometr. Ped šedenevdl. Dnes Milwaukee jest sáti lety nikdo ješt o respektováno od celé Ameriky. Nmci mohou se svým dílem chlubiti. Zásluhou jejich b3Ío msto povzneseno a slavným se stalo, co pivo milwaucké proklestilo si vývozní cestu do nejodlehlejších konin severoamerické Unie. Jména PabstSchlitz a Blatz zvun znjí všem ctitelm chmeloviny, a velezávody jejich náležejí zajisté mezi nejvtší pivovary svta. znali
(ti: Milvoky).
nm
Jediný závod Pabstv uvail roku 1892 asi 1V4 millionu hektolitr piva, tedy asi ptinu toho, co uvailo se za ten rok ve všech 731 pivovarech království eského. Pouze pln120
POBl'<EŽlM JliZliRA MICHIG.VNSKÉild
ním
a
cídním
láhví
zamstnává
400 silných koní slouží
úelm
Pabsta pivovarským. se u
asi
800
lidí.
Asi
Mezi druhy piv, která se vaí v Pabstov pivovare, uvádí se na pedním míst ,, Bohemian", to jest eské, se tam vaí, jako v Americe vbec, hlavn z rýže, kukuice a
a
z
jemene.
se, že mezi milwauckými dvma sty tisíci obydobrá polovice Ale i našich krajan žije tam pospolit nkolik tisíc. Z eských závod vyniká hlavn továrna na kufry. Náleží bratím Hromádkm.
Poítá
Nmc.
vateli jest
zalátal jsem v dobu, kdy tam Vojta Náprstek knihkupectví a s nadšením šíil mezi obyvatelstvem zakládal vzdlání a zásady lidské svobody. S knihkupectvím spojil i pjovnu knih a hudebnin, sám jsa hudby ctitelem velikým. Proto pojal do svého obchodu také sklad hudebních nástroV.'
duchu
které mu tam z Cech zasýlali. Jeho krám ml všeho dosti na vybranou. Nechybly ani jehly, ani sídla, nžky, nit a jiné poteb}' domácí. Po dva roky v\'dával tam list psaný ja-
j,
zykem nmeckým
plamennými slovy jal se k nmeckým spoluobanm, aby jich získal pro své mluviti náhledy. Spoleným psobením mohl tam založiti i tiskárnu a horliti na meetingách (ti: mítingách) pro Fremonta, jenž byl v letech 1856 navržen za presidenta republiky. Takovou schzí byl tábor eskoamerický, po prvé svolaný dne 2. listopadu 1856 do lesní mýtiny blíže Manitowoku. Bylo na také usneseno založiti eský list pro americké Cechy. Ve všem tom poínání byl Náprstek jasným svtlem, jsa dobrým rádcem a vdcem, kdykoli šlo o vc dobrou a ducha lidského ušlechující. Byl i veejným notáem, tlumoníkem eí (,,Flugblátter") a
i
nm
i lenem výpravy, vyslané tehdy od vlády k Indiánm, v jejichž ei on Napoštaa slul. Náprstek byl tehdy ve svém živlu, z nhož lovil a hojnost památek národopisných získal od rudoch i od peetných svých pátel a amerických píznivc. Sbírky ty jsou uloženy v eském museu.
slovanských, porotcem, ba
121
JOSEF
Stanice Fort ších,
které jsme
KOEXSKV
Howard nebo Green Bay byla z nejsevernjpi Michiganu chtli navštíviti. Z Milwaukee
tam pes loo kilometr cest}'. Za pt hodin byli jsme u cíle. Poplatek za jízdu v druhé tíd obyejného vlaku inil 3.80 dolar, t. j. asi 10 zl. 50 kr.,
je
tedy kilometr jízdy asi 9.5 kr. Tra vede krajem mírn zvlnným. Behy Michiganu pozvedají se k severu víc a více a krajina pechází v hornatinu. Lindy, olše, dub}^ <Jsyky, vrby, cukrové javory, americké jasany a jilmy jsou její ozdobou. Obilné žn chýlí se ku konci. Je 19. ervence. Žita se již odvážejí. Na jemeny a pšenici již dochází. V pasekách vypíná se štíhlá divizna s uzardlou vrbkou, na lukách žloutne se komonice, na jetelišti plní se paliky semínkem, na polích zrají brambor}', jež roku 1896 slavily tistaleté jubileum, co je po prvé v Evrop (v Lon-
dýn) poali okoušeti. John Gerard vypstoval je již tehdy jako Batata virginiana ve své zahrad, ale teprve Parmentierovi, lékárníku v invalidovn paížské, podailo se šíiti brambory po Evrop v letech 1783. Rostlina ta, jejíž vlastí jest Chili, uinila nynjším domovem svým celý svt. Anglické jméno její potato podnes upomíná na španlský a portugalský výraz batata. Jménem tím oznaovala se každá jedlá hlíza. O polednách stanul vlak na stanici Howard. Xa protjším behu Michiganského zálivu, eeného Green Ba}', rozložena jest také osada téhož jména.
Z Green Baye do Keivaunee (ti: Kyvony) jsou asi dv hodiny cest}' odbonou železnicí. Nedávno bujel v tchto místech ješt hustý prales. Mnohá thuje, oblíbená pro trvanlivé devo a zvaná obyejn cedr, podává o tom svdectví svými mohutnými rozmry. Ale takových jest již jenom po skrovnu. Nemilosrdná klunice ukonuje i tam své zkázonosné dílo a spokojuje se již jenom lesním podrostem. Sekee usnadují práci požáry. Bývalo tak ode dávna. Píše o tom již náš básník Sládek. Zuhelnatlí velikáni vynívají k nebi jako zasmušilé stín v. Chvílemi \'\'šlehuje ješt plamen, zasrší zá122
POBKŽÍM JHZERA MICHIGANSKÉHO.
plava jisker a \ta kotouem dýmu.
po život.
Ani havran nczakrouži nad
Jak tšil jsem se, že uvidím v odlehlejších koninách pi bezích Michinganských americk}'' prales, jeho neproniknutelné
nmž obas mizejí postavy indiánjsem v duchu ješt v Evrop, jak po IMichiganu míhají se bárk}' a koráby plachetní i parní, odvážejíce bohatství prales kíž na kíž po jezerní pláni. Vždy etl jsem: Kdo nesnil nikdy o bájeném pralese americkém, kdo neponooval se v mysli v praskot stovkých kmen a vtví obepínaných cizopasným rostlinstvem, životy velikán rdousícím? Kdo nevm3'slil se v noní chvíli pralesa, v nmž zálesák strojí si pi plamenné hranici veerní hody? Nelze vylíiti slovy spoustu, kde život a smrt, mládí a staroba spoluzápasí. Vniknouti do starých tch hvozd hluboko a bez kompasu bylo by odvážné a nebezpené hustiny a posvátné šero, v ské!
Snil
.
.
.
Vznešené pralesy Michiganské zmizety. Totéž slunce vychází nad jezerem, zái a odleskem plane po hladin jako ped tvrt stoletím, když tam básník Skiváncích písní" porážel drva a pekládal Longfellowa. Ale ,, množství koráb, vozících po jiskící pláni jezerní cedrové devo ze severních na jih", valn se ztenilo. Jednou nebo dvakrát denn rozeuje tam paroloci zátoku Michiganu, mizí v dáli, a ticho rozhošuje se pi bezích Kewaunských jako v hrob. Jako pelud zmizel}' pedstavy o domnlých pvabech amerického pralesa, kd3'ž ukázala se nám neblahá skutenost. ,,
beh
Ale naši krajané mají se v Kewaunee jak náleží k svtu. Energický Mašek je tam všude v popedí, v bance i nkolikerých podnicích jako spoleník. Vrch tam mají Cechové, by se i psali Hamacek místo Hamáek, Hlawacek místo Hlaváek a pod. ,,Kewaunské Listy" vycházejí tam již od
mnoho
V
let.
residenci
Maškov
je radost prodlévati.
Zahrádka
oše-
tovaná péí domácí paní jako oko v hlav, byla nám náhradou za ubohý stav okolních hvozd. Ve stínu štíhlých bíz vyprazdovali jsme pohár za pohárem, plnný pravým nektarem Korbelový révy a v myšlénkách pedstihovah jsme 123
JOSEF
již
KOENSKÝ: POBEŽÍM JEZERA MICHIGANSKÉHO.
naši cestu do zlaté Kalifornie a do požehnanýcii vinic,
oplývajících úrodou jako
zem
Kananejská.
Vyjíždkou do okolních farem, jejichž majitelé pomáhají si pilné práce, byl náš pobyt v Kewaunee ukonen. Veliká lod, jež odvážela veliký náklad ,, vídeské" mouky,
vzájemn v as
mleté v
eském mlýn,
Veer
byli
odvážela také nás.
jsme v Manitowoku.
Pelaskavý pan
Salák,
spolumajitel velikého obchodu, vítal nás již v samém pístavišti a odvedl si nás, sotva že jsme pístavišt Kewaunské opustili. Pátelé za moem umjí se starati o svého hosta nade všecko pomyšlení. Tam ješt platí slova: Host do domu, do domu. My alespo šli jsme v Americe z ruk}^ pán do ruk3^ eská osada jest v Manitowoku velmi silná. nevýslovn, když zoil jsem V Algonoquinu blažilo poprvé v život poletovati kolibíka, v Manitowoku zaplál mj 2rak radostí, když jsem mohl v samé pírod pozorovati žiBramboišt b\'lo votní vývoj mandelinky bramborové. škodlivým tím hm^-zem obsypáno. Živoišné mé sbírky byly tak nov obohaceny. Lihové preparáty tchto škdc pipomínají mi milý pobyt v útulném Manitowoku, y jehož sadech a luzích prozpvuje zpvné ptactvo v úžasném potu.
Bh
m
Na hoejším Cestou na
toku Mississippi.
pi
americké Unie spatil}^ naše oi také romantický veleproud, jenž pekonává délkou svého toku všecky eky svta, nevyjímajíc ani veletok Amazonský. Má v délce na 7000 km. Z Chicaga mli jsme k Mississippi drahou asi 755 km. Jízda trvala 14 hodin. Msto Saint Paul mlo býti východištm naší další pouti po Pacifické dráze Severní. I v St. Paulu byli jsme opt mezi svými. Inženýr Nepil byl by s námi duši rozdlil, a musikus Straka, muž sbhlv celého svta, strojil nám ve své restauraci nejlepší hody. eská osada v St. Paulu vrn lne k víe katolické a postavila si krásný kostel, jenž prý jest z nejhezích mezi eskými kostely celé Ameriky. Toužil jsem vidti veletok, jehož zvuné jméno protkává tolik zkazek a povstí o americkém severu. Mississippi nazývá se zhusta ,, Otcem proud" a pináší požehnání zemi jako posvátný Nil. Rozlévaje se v široké bažiny, zaniká v zálivu Mexickém. Pohled na kraj, svlažovaný tím veletokem, jest ze St. Paula velikolepý. Vysoko zvedá se tam zvlášt jeho levý beh, rychle plynou jeho zelené vody v hlubokém údolí a odnášejí odtud obrovské parolodi, až k samému moi spjící. Pacifické dráhy protínají Unii od východu na západ, eka Mississippi vybrázdila si eišt od severu na jih, pijímajíc na pomoc vydatný pítok Missouri. 125
,/fZr'r'O .^firfr
frrsA:
JOSEF
KOENSKÝ: NA HOEJŠÍM TOKU
Jako jméno Mississippi tak za název státu, jehož nejvtším
couzský pravoi)is
t(
i
MISSISSIPPI.
jméno Missouri pijalo bylo
mstem
ho jména ukazuje
jest St. Louis.
zejm
Fran-
k národnosti
tehdejších osadníku.
Dlouho byly Mississippské kraje domovem jenom ruNoha blochova se jim vyhýbala. Dnes opanoval Evropan celý tok od prameništ až po jeho výlev do moe a zaplašil rudokožce na území, výhradn pro vykázané. Kdož by tušil v malé íce, jež plyne z horských jezírek, povýšených nad hladinu moe asi 467 metr, budoucí majestát, vévodící všem veleproudm svta? Tam v Minnesot
doch.
n
ve chladných výšinách jest kolébka Mississippi, napájeného vodami, jež v jezee I taška se sbírají a dále k jihu plynou,
náruí Mexického zálivu do moe propustí. Deset tisíc jezírek a jezer obstupuje v Minnesot kolébku veleproudu Mississippského. Tak zní alespo legenda. Zempisec spokoj uje se se 7000 jezery, v nichž shlížejí se stíny jedlových prales s nebeskou oblohou. Nadarmo nenazývá se ten kraj Minnesotou. Dakotští Indiáni oznaují slovem mmne vodu. Sota nebo šote znamená modrý, blankytný. St. Paul jest hlavním mstem vodnatého toho kraje. Misionái ádu Ježíšova poali tam své apoštolské dílo již roku 1680, ale teprve ped tyiceti lety povýšena byla osada na msto. K uctní francouzského knze bylo msto nazváno jeho jménem roku 184 1. Jen málo let prošlo, a rudoši ustoupili blochu docela. Zídka kdy picházejí ješt do msta a pinášejí na prodej košíky s jahodami, nebo jedlé žáby, njakou zvinu a kytiky lesního kvítí. Pocházejí z kmene kdysi mohutného, jehož náelníci pochováni jsou v mohylách, navezených na beaž je rostlinstvo tropického rázu obejme a z
zích Mississippských.
Úzko jest rozjímati v tch místech památných hrob indiánských o slavné minulosti a pesmutné pítomnosti tch, kteí jako bludné duše putují od místa k místu bez vlasti, bez domova a zapuzeni do vymení od bílých nepátel, jimž útlocitná královna jejich tak asto pímluvou svou život za127
JOSEF
KOEXSKÝ
ped
chovala a majetek zachránila
rozlícenými tlupami rudo-
kožc. Indiáni chtli jen z ásti splatiti zlé za zlé, od bloch tak asto na nich páchané. Ale v tom nerovném boji podlehl vlastní pán zem. Ani ostatky nkdejších vládc nenašl}* odpoinku v mohylách pnoucích se na blízku msta k nebi. Byly zneuctny rukou ziskuchtivou, rozkopány, prohledány a vyloupeny.
Šachty, založené do jich nitra, zejí jako krátery
sopek. Jen ást tch památek, V3'stavených v mstském museu, zobrazuje minulost kmene, jemuž do nedávná vládla královna.
Kolem indiánských mohyl šelestí koruny doubc, hluboko na šumjí vody Mississippi a zanikají v moi tak, jako mizejí poslední tlupy rudoch pi jeho vrchovišti.
úpatí píkré strán
ob
druhé dvoje ze sesterských mst ameDráha železná elektrická tramway sluuje msta, vzdálená od sebe asi i6 km. Za ti tvrti hodinky
bylí
jsme ve výstavné
Minneapolis
jest
rického západu.
i
obci, jež
pedstihla lidnatostí
i
St. Paul.
nejvtším mstem ve stát Minnesotském, majíc asi o tvrtinu více duší nežli St. Paul, ale je zárove nejvtší mounou tržnicí na celém svt. Ve chvíli stáli jsme již u bouJest nejen
livých
vodopád
Tam eišt vrhají se
sv.
Antonína.
Mississippi náhle se láme, a
kolmo do propasti
asi
15
metr
vody veletoku
hluboké.
Vodopádu toho využitkoval lovk a žene jím svtoznámé mlýny, z nichž toliko jediný je s to, aby umlel za tyiadvacet hodin asi 7000 sud mouky. Vedle tchto závod iní tam pravé div}' pily. Jejich stroje nepoínají si jinak nežli jako rozumné bytosti. Jeden z
nich chápe se klády, V3rhoupne
ji
a posadí
bevno ped
Ta pone kládu ezati naped v krajin}', potom nebo ve fošny lat a podává je jinému stroji. Ten pak je
samou
pilu.
ohobluje a podle jakosti tídí a skládá. Krajiny jsou však již dávno rozezán}^ ve špalík}', urené k topení, a nakládají se na vz, nebo byly spracovány v jemné hobliny, hodící se
k zabalov^ání zboží. 128
NA HOftEjSiM TUKl
MISSISSIPPI.
Nápisy a návští, na mlýnech a pilách umístnr, jsou psány zhusta ve tech jazycích: anglicky, nmecky a švédsk\' nebo norsky. Žije v St. Paulu i v Minneapoli mnoho Skandinávc. Kraje pi hoejším toku Mississippi jsou bohatý vláhou a
nejúrodnjším prériím amerického severu. Rychle byl}' zvelebeny pes všecky nesnáze s divokými kmeny indiánskými, pro nž byla Minnesota ješt ped t^nicíti lety pravým rejdištm loveckého života. Nyní zbyly z tamjŠích Indián jen trosky. Že bloši zatlaí a vyhubí tam rudochy, oekávalo se, a vyplnilo se tak vidní, které ml domnlý spasitel Indián Hiavata, an dí: náležejí k
Vidl jsem
to ve vidní,
lo
jsem
shlédl
vidl národ vousatý ten
devném
okídlenou,
bílou tváí,
s
lid
jsem vidl
plout na korábu
z kraj rána nejzazšího. Ve snách tch jsem také vidl
tajemnosti
as
Vidl jsem,
píštích.
jak od západu
picházejí ve zástupích
kmen celé roje. zem byla plna
cizích
Všechna
bezklidného toho lidu
v
stálé práci, lopocení,
mnohou eí. Lesem topor rozléhal se, mluvícího
v každéiTi dolu kouila
msta
jejich
se
neobsáhlá,
po ekách a po jezerech kížily
se,
míhaly se
jejich lodi hímající.
Potom ješt pízrak
jiný,
tmavjší a dsivjší, vlekl se jak
Vidl jsem
noní mrana. kmeny
ty naše
širým krajem rozptýleny, výstrah proti
mých
sob
už nedbající,
bojující.
Zel jsem zbytky svého lidu hnané v západ divné smsi, cár jak mraku bouí hnaný, jako listí podzimkové. Jožefa
Koenského: Cesty po svt.
129
ri
Severní pacifickou drahou Ted se
na
vydávati
je hej
pi Ameriky k Ti-
chému oceánu. Ze St. Paula mže býti lovk v Portlandé, v pístave Tichomoském, asi za pltvrta dne, a je tam notný kousek cesty, v '-okrouhlém ísle eeno pes 3000 km.
Dobe, že nevydali jsme se tam tak asi ped dvacíti
Bison americký.
pti
lety.
bychom
jeli
msíc,
nežli
Byli
plných šest
by
byla
zjevila
plá
Pacifiku.
se
nám
nedozírná S
vol-
ským potahem nemohlo ovšem pedu.
to
jíti
rychleji
ku
Slovo Pacifik odvozeno jest od latinského pax = tichc a = dlám. Portugalec Fernao Magalháes proplul tehdy neznámými tmi vodami poprvé, a to za nejklidnjšího
ze sleva facio
moe,
jež z té
píiny nazval Oceano Pacifico. zamiti ke behm Tichomoským, máme
Dnes, chtj íce
na vybranou patero železnic.
Jedna
z
nich jmenuje se Se-
verní.
editelství Severní pacifické dráhy v St. Paulu dovede svou tra hodn pasažér. Prvodní knihy jsou
získati pro
130
JOSEF KOíENSKV
skvle
.
SEVERNÍ PACiFXKOU D.ÍAHOU.
\kiisne
illustrowiiu' a
uj)ia\('iu'.
Rozdáxají se všem
žadatelm zadarmo. Obsahují v sobe líení jimiž
eená
linie
železniní V3'niká nad
všelikých
jiné.
pvab,
Památný park
svt jenom jediný, a s trati Severní tam j^oiihý skok krátkou odbokou. Zástupce jmenované dráhy vydá mi jakožto zpravodaji
Yellovvstonský jest na pacifické dráhy je
cizozemských list beze všech okolk volný lístek železniní v cen 60 dolar (150 zl.) až do Livingstonu a jest ochotný ke všem dalším službám. Do Livingstonu poítá se ze St. Paula pes 1600 km.
Budeme tam
asi za
50 hodin.
Paulu opatíme se lístkem, jenž opravuje majitele užívati v Yellowstonském území povozu a býti zaopatenu v tamjších hotelích a restauracích po 6 dní a nocí. Za lístek takový teba složiti sumu 40 dolar neboli asi 100 zlatých. Vydávají se zárove u editelství drah}' v St. Paulu. Již v
St.
Veer dne
nastoupni jsme cestu na ,, daleký západ". V Chicagu a v New Yorku mluví o tom území asi tak posmšn, jako my u nás o kraji, v nmž dávají lišky dobrou noc. Poprvé vstupujeme do vozu Pullmanova. Zvláštní poplatek za jeho užití až do Livingstonu iní asi 11 zlatých. 5.
srpna
Nkolik takových voz pipjato jest k rychlovlaku, jímž pojedeme. Dozor na sven jest zvláštnímu personálu, v nmž nemže ovšem ch\'bti nkolik ernoch. písluší peovati ve spacích vozích o meteni, úpravu lžka na noc, umyvadla a runík\' v toaletním salon, cídní obuvi,
n
odvu si
Tm
a pod.
Zvláštní konduktori, obleení v železniní kroj, dávají pedkládati poukázky na spací vz, jiní dozírají, zdali každý,
jenž jede ve voze Pullmanov, opaten jest také lístkem, opravujícím k doprav po trati Severní pacifické dráhy. Dv rzné pokladn\' zabývají se v nádraží vydáváním jízd-
ních lístk, sloužíce
d\'ma rzným podnikm. \Z\
9*
W^'
a. "^
JOSEF
KOENSKÝ
:
SEVERNÍ PACIFICKOU DXAHOU
nitro Pullmana tak, jak jest zobrazenu na Za složený poplatek má host nároky na dvojzasedá host druh3^ násobné sedadlo. Proti Veerem upravuje ernoch sedadla v lžka. Ze sedadel složí se lžko dolejší. Nad tím upraví se lžko hoejší z desek za dne složených. Tžké hedvábné záslony zakrývají každé lžko. Pro turisty, kteí chtjí vidti kraje americké lacin, zaídil Pullman spací vozy jednodušší a za mírnjší poplatek. Náruživí lovci vydávají se do odlehlých revír ve zvláštních vlacích loveckých. Dávno šuml vlak již v širé prérii, když ervánky zapadajícího slunce rozlily svou zái pc vyprahlém travisku, a
Za dne vypadá
stránce 68.
nmu
když jasná veernice zaplála jediná z hvzd na jasném Slovo prérie odvozeno jest z francouzského prairie,
nebi. t.
j.
louka. luh.
Noc pešla v samém lomcování. asn smýváme se sebe mour a prach,
kotec a
míe
vnikal do ložnice
sítí,
z
rána opouštíme
jenž v tak hojné
kterou vkládá ernoch k vli
v-
na noc do oken. Zase jen široká
trání
prérie. Osady nepatrné a vzácné. Jedeme nkolik hodin, nežli objeví se druhá. Kolem farmy pasou se kon, skot, brav. Obas zamihne se kostra padlého dobytete, od dešt jako sníh \ ybílená, jinde lebka, hnáty, rohy. Chvílemi objevují se v dáli jezírka. Houfy vodního ptactva, jako rackové a kachny je oživují. Jinde blá se prérie povlakem jako snhem erstv napadl vm. Jsou to solné vrstvy
vyprahlé pdy, do nedávná ješt bažinaté. bují rdesno s nachovými kvty, rákosí a vznášejí se
mrana sthovavých kos
vynoují
se z
ídký
ob
tam zanesl
košatého trí
již
pi
Nad nimi
a zapadají jako
stela
i
se ty strom}^ v
jiske,
místech vlhkých
sítiny.
etné želvy svj úkr\-t mají. Topole prérie zídka kdy. Ješt vzácnji druží
v jezerním houští, kde a vrby
V
háj.
trati jen
Tla
jejich
vtšinou
^itr z lokomotivy.
píšerná mumie. 133
již
Ze
padla za
pn
kdvs
JOSEF KOKEXSKÝ: SEVERXÍ PACiFXKOU DRAHOU.
ernoch opt
prochází všemi vozy a svolává hosty k snína vybranou kávu nebo aj, nco masitého a jiné zákusk}'. Voda je od ledu. Bez té b\^ Amerian nemohl obstáti ani na cestách. Za to vše platí se 75 cent, t. j. asi Obd a veee jsou po I zl. 80 kr., na jiných tratích i dolar. dolaru, t. j. 2 zl. 50 kr. Velká láhev piva stojí 40 cent (i zl.), malá 20 cent, velká láhev vína 75 cent, malá láhev 50 cent, láhev vody sodové 25 centu.
Máme
daní.
Celý druhý den naší jízdy pražilo slunce nemilosrdné. Teplomr ukazoval o polednách ve voze 35^ C. Stechy kar
byly tak vyhátý, že bylo teba polévati je na stanicích voCo tam železniních voz od žhavV^ch jisker chytne a shoí, jest úžasné. Požáry v prériích nezanikají po celé léto. Plamen}' jejich vyšlehují píšern za tmavé noci, a celý širý lán zdá se býti jako ohnivé moe, rozvlnné tisícerými pochodnmi, jež vzncují se brzy tu, brzy onde v dáli i na blízku pi samé trati a hrozí zkázou pražcm, nádraží i vlaku. dou.
Farmái pro
chrání se
nž nemže Smutno
se
v
ped takovým požárem
ohe
širokV-mi
píkopy,
dále šíiti.
Jako nedozírná beze všeho hodin nikde stanice, nikde života a beze lidské osady, nikde ptáete hlas, nikde zotavení pro umdlévající oko., Bez konce vyprahlá poušl jest
a jednotvárná
kraji,
jímž vlak projíždí.
plá oceánu jeví zmny. Po mnoho
se
nám
prérie
i
Prérijního života náhle pibylo, když
nou, z níž pozvedá se na tisíce
vlak ujíždl rovi-
kopek, kopc,
homolí, skal-
ních trosek a ssutin, vytvoujících bludišt, sícenin
kými roklemi, stržemi
tch
vrcholcích a
hrady
hlubo-
a bašty.
Divoké t\^ kraje zove Amerian BaJ území špatné a neschdné.
V tch ])oprvé
s
Zdá se, že na sterých temenech horských jsou zbudovány pevné a sráznými beky.
líiiufs.
což
znaí
místech, zhusta travou porostlých, spatil jsem
panákovati ve volné pírod peetný rod psounu
stcpních, o nichž již Presl píše, že
iny pojmenoval
ten druh
s\iš 134
,,
jaksi štkají".
syslcm
šf,''karý)}i.
Z
té
pí-
JOSEK
A vru,
mem
KOENSKÝ
parních stroj
již
hodn
štata. Jsou stálvm
Ba udiven staví se na zasvj zrak na rušitele jich mírumilov-
Každá kupa
zemin\',
spoleenskými
tmi
tvorv
/.budovaná, oživena jest nkolika len^- pokrevního rodu. se,
že
patriarcha
šu-
ostíleni a nelekají se valní,
jejich osadami.
a upírají jiskrný
ného života.
SEVERNÍ PACIFICKOU DRAHOU.
že psouni štkají jako
když projíždí vlak
deek
:
toho
pokolení
u vchodu a rozhlíží se po kraji, stále
Zdá
na stráži. Panákuje pohrávaje si krátkým ocásje
kem nahoru pozdviženým.
Ostatní z jeho družin\' voln obchásvou moh\'lu, okusují klásky trav a mizejí na chvíli v noe svého brlohu. Ukládají tam pro zimní spánek zásob3\ jež odnášejí v lícních torbách. V téže noe rádi vídají u sebe návštvou jedovatého chestýše nebo njakou sovu a žijí s nimi v nejlepší zejí
shod a pátelství práv tak, jako tigr ve volné pírod s divokým pávem, pštros s antilopami a zebrami, termiti s larvami nkterých brouk a s nkterými ještry. Chestýš je za to pohostinství štkavých psoun uznalý a žádného z nich nikdy nezadáví.
pelechu
i
iní nepoch^-bn tak
z nutnosti,
aby
se
mohl v
jich
na dále ohívati.
Cestou prériemi marn napínal jsem zrak po stádech jak tam za moem amerického amerických bison. Po buíalu nebude pomalu ani památky. Dnové posledzubra nazývají ních tch mohikán na rozlehlých prériích jsou již seteni. Za nedlouho bude divoký ten druh náležeti jenom minulosti. Xa vj^mení! zní jeho osud. Záhubu toho rodu, jindy tak etného jako písek v moi, nemá však na svdomí divoký rudoch. nelovil, aby zachoval si život nýbrž surový Evropan, jenž vraždním bison se hromadným ale aby koistí získanou, potšil a pobavil. Jen málo je tomu let, co amerití zubi žili pospolit ve stádech až o 20.000 hlavách a jako píval zaplavovali prérie. V tch dobách projíždly lovecké vlaky stále prériemi, a ve chvíli hynulo tam na sta bison stelnou zbraní zbsilých nimrod. Takový výje\- pedstaven jest obrázkem na stránce 137.
—
—
zv
130
JOSEF KOKEXSKV: SEVERXI PACIFICKOJ DXAHOU.
Zastelený zubr nestál tehd\' více nežli dolar. Dnes žádá jedinou v\xpanou hlavu nkolik set zlatých. Vejdte vycpavae, jenž usadil se se^svým zbožím na stanici krámu do Livingstonské, a dovíte se z cenníku, za prodává ostatk}" vymírajícího zubra. Velká hlava zubí stojí asi 750 zl., prostední 500 zl., malá 350 zl. Nám, kteí po mnoho hodin ekati jsme musili na širé prérii, až postaví se ped námi most, požárem práv zniený, bylo spokojiti se toliko šlépjemi, které ostaly po zubrech v mkké pd. Jiní rozplývali se samým štstím, že našli na prérii za nucené té zastávky alespo zubí roh nebo chestidlo z chestýše, nebo že vyplašili z trávy tetívka. Nov jsme se vzrušili, když vlak jel rozlehlým územím, se za
vykázaným výhradn Indiánm
má
za obyt. Indiánská ta reservace
v délce a šíce nkolik dní cesty.
tam nad poínáním nkolika
tisíc
Vojenská posádka bdí
rudokožc.
Mezi kovím a ve stínu košatých strom prokmitaly stany indiánského toho tábora. Muži prohánli kon, ženy a dti shrabovaly na lukách seno.
Ve vzpomínkách na lární zái, jež zjevila se
prérijní život a
na velikolepou po-
druhou noc na nebi a jako asnatá
opona vznášela se nad hlavami, v\'dávajíc ze sebe všecky barevné paprsky, dorazili jsme pozd veer beze všech jiných nehod do Livingstonu. Stanice ta bývá- východiskem náruživých lovc do kraj, bohatých ješt obrovskvmi losy, jeleny a antilopami.
Indiáni severoamerití.
v
Yellowstonském parku.
Ráno dne 8. srpna opustili jsme Livingston a odjíždli jsme do Yellowstonského parku. Vlakem železniní odbok}" lze se dostati až do Cinnaharu. Dostihneme ho asi za dv hodiny.
Ve vlaku rozdávají se cenníky vycpavae, usazeného v Livingstonu piH samém nádraží, dále informaní lístky, z nichž dovídá se cizinec, že Livingston je msto asi se 4000 obyvateli, že tam v^xházejí trojí novin}', že má msto ti školy, šest kostel a ti hotely, v nichž žije prý se tak pohodln jako málo kde v Americe. Dostavuje
oznamovatel
se
jinv.
Chestí
Je to agent.
Již rozumíme a odevzdáváme mu íslované ,,eky" železniní, aby nám je vymnil za ísla svého podniku. Platíme za každý vak 50 cent, a již máme po starosti, jak
a cinká plíšky.
dopraviti
zavazadla
hotelu, stojícího na
Mineme nkolik
ze
Cinnabarské do vzdáleného
stanice
pd Yellowstonského stanic.
parku.
Jedna skrovnjší a smutnjší nežli
druhá.
Reka Yellowstonc ukazuje Rokle
stranách
vypínají
zele
dávno
již
s
rázná nich zmizela.
se
thuje, borovice a drobné keíky. je
piroze-^^on coítu d^
parku.
samém behu reky. Xa ubuu úboí hlubokého údolí. Svží
se zužuje, a vlak jede pii
málo utšenv. 140
^lístv
v\'rstají
mohutné
Pohled na horský ten kraj
•w^
JOSEF
K0EX5KÝ
Otvírám radji mapy a sleduji smr naší túry píštího dne. Pomcek na tu cestu je hojnost. Rozdávají se na požádání. Nártek výlet po Yellowstonském parku znázoruje piložená mapa. Vlak zastavil na konené stanici. Ve jménu jejím ozvvá se název rumlk\'' neboli cinobru. A v pravd, skály Cinnabarské, vystupující jako dva mohutné valy ze strán, ervenají se barvou rumlce podobnou. Ale rumlku tam marn hledali.
V
potu Namakali
Cinnabaru oekával etné host}^ kteí toho roku v
tak hojném do Yellowstonu se hrnuli, omnibus.
ko
tryskem nás do nho jako slanek\', a dvoje speže í unášelo nás na pdu, zastenou do nedávná ješt rouškou tajemství. a píke stoupá. Kotoue prachu Poítáme chvíle, až budeme si moci oddychnouti volnji v istém ovzduší Yellowstonského pralesa.
Cesta
je
neutšená
obklopují povoz.
Již
ovit
vidíme
ped
sebou blostné
teras}',
vystupující stup-
jako obrovské schodišt.
Jsou jako z cukru. na rovné pláni. Rychle otáí se povoz a stane ped hotelem. Pro dnešek bylo již jízdy dosti.
Podivná vc!
Novv svta
díl
znám
byl
již
Jsme
již
Mamutím
déle nežli
pltvrta sta let, ale o Yellowstonském území neml nikdo ani tušení. V3'slovují se domnnky, že v ta místa pišel z bloch poprvé jistý lovec a pinesl roku 1806 z tch kraj zprávy takové, že jim nikdo nechtl ani viti. Pravilo se, že kraj ten je hotové peklo. Povsti takové vedly k vážnému prozkoumání území, tehdy ješt málo povdomého. Výpravu ídil americký zemzpytec Hayden. K jeho návrhu usnesl se snm roku iSy2, aby Yellowstonské území bylo zachováno na vné asy ve své pvodní neporušenosti jako památka, jež by upomínala se všemi svými zjev}^ pírodními na pradávný svt americký. Uzemí to zapsáno jest jako majetek celé íše a dáno mu jméno Ycllowstonc National Park, to jest Yelhnvstonskv nán^dní jnirk. 11
\-
vi;u.o\\st().\ski':m
parku.
Zvláštní pi";i\idhi usian(»vují, jak zachoxati se
pi
])1(j1i1í-
Mezi jiným zakázáno jrst poškozovati kráznešvaiovati je všelikými nápisy, otloukati
žení toho j)aikii. tery
gejseru.
usazené horniny, porážeti stromy, stíleti z\'r a
p.
Zvláštní posádka vojenská vede o to péi, aby se veškerá písn zachovávala.
nai:ízení
však všeho dohhdati na území, jež zaujímá pvodní plochu asi 8500 tvereních kilometru, to jest asi jako šestý díl královst\'í eského. Pozdji zvtšeno bylo území Yellowstonské o veliký hvozd, a tak pib}lo parku nové pud\ Nyní zaujímá Yellowstonský národní park celkem asi 13.620 tvereních kilomett, to jest asi tvrtý díl celých Cech, nebo
Téžko
se
.
skoro tolik jako celé království Saské.
Od
doby
pístupen Yellowstonský park každému až do i. íjna. Zvláštní spolenost postarala se tam o založení hotel, jiná rozváží výletníky ve zvláštních povozech po obvyklé okružní cest, z níž se hosté asi po šesti dnech navracejí do Mamutího hotelu.
lovku
té
a to
od
jest
i.
ervna
Mnozí z Amerian vydávají se tam se svým spežením povozem, a táboí ve svých stanech pod širým nebem po nkolik nedl. a
*
*
V Mamutím hotelu Yellowstonském žije se V nm má také podnikatelstvo své sídlo.
ve všem po-
hodlí.
400
Hostinec ten je tak ohromný, že pojati Teplá voda vede se dc lázní pímo
hostí.
mže z
v sebe až
gejser.
když opustili jsme chladné sín hotelu. blostným usazeninám sraženého vápence, jejž
Slunce pálilo, Blížíme se k
tam usadily vody horkých vídel ze svého roztoku v podob obrovských stup a schod. Asi sedmdesát gejser rozhojuje stupn, jichž poítá se nyní celý tucet. Stupe nejV3'šší leží asi
60
metr nad
úpatím terasy.
Slunce svit opírá
vápencové stny, a odražené paprsk}- oslují divákv Rádi obracíme se na chvíli v zele jehlinatého lesa, jenž tam obrstá terasy po obou stranách. Mnohé kmeny byly již
se o
zrak.
1!3
JOSEF KOKENSKÝ
zasaženy velou vodou, která z peplnných koryt obrovských teras petéká, a pokryly se vápencovým tufera. Haluze stromu brzy potom povadly, odumely, a tla jejich zblela. X\'ní vynívají z tch usazenin jako píšerní kostlivci.
I.
Jízda do Yellowstonskélio parku.
2.
Hotel na pokraji parku.
Z dáli vypadají Mamutí terasy jako ledovec. Z blízka tonou boky jednotlivých stup ve všech barvách, v žluté jako listi podzimku, hndé jako kra sousedních borovic, v nachu jako ervánky, v modré jako kvty hoc pi terasách kvetoucích. 14Í
v YIÍLLOWSTONSKÉM PARKU.
\'
zelena\''
živoí.
;i
šedr jako jx^lynrk, klcrv tam na l)lí/ku bídné
Malíi-o\-a
paleta ncniolda
1)\'
míti prstícjsírdi odstínn.
Stálým vyvíráním horké vody berou na se vrstvy novon novou podobu. Vidíme tu nžné krajky a hebké tkanivo, útlé krápníky jako z tragantu, tam již obrovské stalaktity, krášlící terasu jako rampouchy, jinde drobné kuliky a hrášky, podobné barevným pihUkám. Pejasná voda modrá se v korytech jako nebeský azur, a lom svtla vyvádí v irém tom a
živlu di\'y jako v jeskyni na ()str()\' ('apri.
Vstupujeme nejvýše a stojíme na rozpukaném hbetu tch jež se tam klenou jako tlo vybájeného slona. Obrazotvornost naše poznává jeho hlavu a dává za pravdu prvodci, jenž velikolepý ten útvar nazývá Bílým slonem". Hluboko pod námi huely podzemní prameny, vely a šumly, a unášely mysl mou ve vybájený Hades starých ek. Ovzduší tam páchne sirným výparem, a celý kraj zavání usazenin,
i
,,
peklem. Z gejser, jež tam kd\'si bouily, ustal již nejeden v innosti, utuchl na dobro, zkamenl a zstavil po sob jenom kráter. Nejvtší kráter je t| metr v\'soký. *
* *
Dne C). srpna vyjeli jsme z rána do parku. Vykonáme obvyklou okružní jízdu územím Yellowstonským, jak jest na piložené mapce naznaena. Dva omnibusy sotva staily pojati v sebe všecky výletníky. Pojedeme asi g hodin, máme-li uraziti toho dne cestu 67 km dlouhou. Silnice stoupá. Vede roklí, v níž burácí bystina. Strán pokryty jsou místy svžím lesem Místy trí z rozvalin ohnrodných hornin mumie spáleného hvozdu. Požáry zuívají hrozn v Yellowstonském parku. Oekával jsem tajemný prales s neproniknutelným houštím, a zatím spatuji jen zpustošené
smrí
s
ídkým
podrostem.
Každým krokem unikají pes cestu drobné veveice, mrštn peskakují kameny, vichrem povalené, a pozvedají rozJosefa
Koenského: Cesty po svt-
jO 1-15
ti '*í^ífA
IS^
i
i
JOSEF
KOnNSKÝ; V YE'XOWSTONSKít M PAKKl
epejený svj chvost, ab\' rychle ukr}!}' se ve skulin ])aezu. Vedou život skoro jako sysel, jenom že odvažují se také na stromy, ab\' v\bíraly semena ze šišek. Nepochybn mají hluboko pod pahýlem svou noru, kam ukládají zásoby na dlouhou zimu. Odnášejí je tam v torbách, jichž pravé veverky nemají. Povahou svých zoubk rovnají se ovšem veverce. Jsou mnohem menší nežli veverka les našich. Myslím, že asi o celou tetinu. Vypadají roztomile. Kožíšek mají krátký, na hbet erným pruhem ozdobený. Jiné dva svtlejší pruhy dovršují jejich spanilost. Já domníval se vidti v každém tom pitvorném stvoeníku svého nkdejšího chovance, burunduka, oplakávanou deku, jež mi pldruhého roku hopkovala v okn na výsluní, daleko jsouc od své vlasti. Tam v zemi sibiských Osak, v hustém pralese mohutných limb, lovil jsem deky poprvé a jednu z nich, mlád nejútlejšího vku, pivezl jsem šastné dom. Burundukem nazývají deku domorodci sibiští, pírodopisci Tamias striaUis. Americká deka náleží druhu jinému, jenž slov Tamias Lysteri.
Vjíždíme do skalního prchodu, nazývaného ,, Zlatá brána". Se strany pravé zvedá se kolmá stna skalní. Pod ní vine se krkolomná cesta. Trámce, na palisady položené, usnadují pechod. Každý balvan pochovaný pod strmninou, jakož i celá skalní plocha žloutne se povlakem lišejníkovým. Odtud nepo-
chybn jméno
brány.
Po levici ernají se chlumy, nkolik krok ped námi lámou se vody horské bystiny a vytvoují malebné vodopády a peeje. Jsme si vdomi, že jedeme kaonem. Slovo kaon jest španlské a znaí na esko rouru. V Americe
nazývají tím jménem hluboké rokle. Nápisy tu onde umístné uvádjí na mysl tyto zákazy;
Nepište po skalách!
Smutno
Nestílejte!
je cestou,
kudy
nikde se posud neozývá.
se
Uhasnte rozdlaný ohe! povoz ubírá. Ptáete hlas
Sbor zpvavých
opeenc vyhýbá 10*
147
JOSEF KOKliNSKV
sc niístiin.
V
Vi;i.I
nich/. xládiKMi
\-
tcin. (liiiuníin
..
OWSTONSKÉM PAKKU.
holioxt' pekla, prozi azujíci' s\k(j-
dvíncin jxtd/cnmí
dílnw
>\<''
em
O
snil jsem za dtských let, to spatiti jsem mel ve skutenosti na území Yellowstonského parku. Ci ne-
n\'ní
slýehali jsme
pohádky
bájený pták jednou brousil, a
takového
o
sklenném
za rok,
aby
vku konen
se
sklenná hora zmizela? Sklenná hora na svt skuten
šením
vrchu, k si
jeho
o
nmuž
pilétal
temeno zobák
samvm
doekal, že
brou-
i
Zíti
jest.
muže každý, bychom druhí»u ji
kdo zavítá v Yellowstonský park. Marn hledali jí podobnou nkde jinde na zemkouli. Je ona jedinou na naší planet, a svdkem podzemního žáru, dávno již v nitru sklenného toho vrchu utuchlého. Trí tam jen hora zkamenlá a chladná jako \'ody blízkého jezírka Bobího. Ale jinak bylo, když se hora zrodila. Roztopené sklo, z níž jest ona složena, dralo se ze žhavých útrob na povrch zem, kupilo se výš a výše, roztkalo se po pláni, chladlo a tuhlo v pevnou lesklou hmotu, podobnou erné smle. Hbet té sklenné hory povznesl se asi tikráte výše, nežli jest o tyech poschodích. Má v déli asi šest set krok. Obsidian jest jméno toho pírodního skla. Znal jej již povídavý íman Plinius. Tvrzení jeho jsou ovšem nkdy velmi
dm
smšná, z z
ale
co
teme tam
o
pírodním
skle,
eeném
obsius
pravdou. Dnes je obsidian znám rozliných konin svta, z Vesuvu, z ostrov Lipparských, Ethiopie, srovnává se
ze Santorinu, Islandu,
s
Mexika a odjinud.
Sopené
kraje jsou
jeho nalezištm.
Odrdou
obsidianu jest
i
náš zelenavý moldaril, užívanv
poslední dobou zhusta za laciný
kámen do šperku
a poklá-
daný od mnohých pírodovdc za sklo umle dlané. Zastávka u sklenného vrchu v parku Yellowstonském ostane v mysli zemzp}'tcov vždycky památnou. Nedokavé vyhlížel jsem tam, kde tušiti bylo podle
až to
mapv
\
zácné divadlo
Kola našeho povozu rozmlují již kousky skla, hrozn skípá a šustí. Jsme na úpatí sklenné skál\'.
geologické.
149
JOSEF KO RENSKÝ
hory mírn schylují se v úval, vodami svlažovaný. Tu a onde rozeznati lze zeteln hranolovité tvary, upomínající na hranoly ediové. Mnohé z nich dávno rozpadly se již v trosky, zvtraly, rozpukaly se v kusy, štrk a sklenný písek, a z úboí, jindy sklenného, vyrstají smrky a borovice. Také na samém hbet šumí vtve erného lesa a zakrývají s houštím pohled do sklenných útrob obsidia-
Stny sklenné
té
nové hory. I na další cest budou se boiti kola povozu ve sklenném písku. Plukovník Norris, maje tam stavti cestu, kázal šttovati ji balvany obsidianovými. Pi práci té užil s výhodou ohn a vody a dával veliké balvany žárem rozpalovati a studenou vodou polévati. Kameny rozpadávaly se pak hrav v kusy menší a hodily se k štrkování.
K
obsidianové
bobích rodin
žije
hoe piléhá tsn tam
vitelské jejich innosti nikdo vají svého vrozeného
5o6r' jezero.
až posud v svatém pokoji.
umní
Nkolik Ze
sta-
tam nevyrušuje. Bobi užístavjí si pod sklennou horou
jich
a
residence uprosted chladného živlu, zdobeného listy a
kvty
leknínovými.
Vedle nkolika ,, hrad", podobných kupám sena, rozeznati lze také hráze a ,,jezy". Bobí osada jmenovaného jezera zdá se býti etná. Jednotlivci nestaili by V3^vádti stavby tak veliké a spokopístupnými. Tak jili by se jen podzemními norami, z vody bobr, žijíce tu v tom kteí evropských to bývá alespo u dílu svta jen jako na památku v potu nejskrovnjším a ojedinle, netroufají si ani opevnné osady zakládati. I v Norsku, Švédsku a Rusku jest již bobr zjevem vzácným. Ješt ideji vídá se pi Labi mezi Magdeburkem a Wittenberkem,
pi Havole, Ode
a
Visle.
Kde
jsou
ty
asy,
ve Švábsku tak etní, že msto Biberach pojalo jich obraz ve svj znakí^ Dnes tam není po etných osadách bobích ani památky. Peliví otcové msta, chtjíce
kdy bobi
byli
150
v VELLOWSTONSKÉM PARKU.
pipomenouti s\vm spoluobanm ])u\()(l ji( rodnrho mésta, dali pinésti v památný jubilejní rok založení J-5iberachu alespo bobra vycpaného, protože se shánéli po ži\én"i bobru li
v se,
Evrop marn. V Bobím jezee
postaveno jest te nkolik ,, hradu". Zdá založeny jsou na devném roštu. Vynívají z jezerní že
pldruhého metru. Za stavivo užili jezerní ti obyVnitek hostiti mže v sob nkolik bobích rodin, jež ukládají si spolen hojné zásoby zákusk do dolejší ásti svého hradu, vodou zatopené. Mezi tmi budou jist také koeny leknínu a stulíku jako pochoutka hladiny
asi
vatelé vtví, bláta, písku a hlíny.
bobrm
Za
zvlášt milá.
Bobím
jezerem snižuje se silnice. Jedeme rozlehlou zvedá se zalesnná strá. Pi samé cest vznášejí se již vysoké sloupy horké páry jako z parních ventil. Blížíme se až k samým jícnm vroucích gejser, z nichž vyráží místy jen sirný dým a pára. Dech jejich jest krátký. slyší se již z daleka. Mnohé kráter\' vznikly Puf, puf, puf nedávno, jiné stále se tvoí a zanechávají po sob veliké druzy drobných krystal sírových'. Více asu zbude nám k pozorování prvních tch gejser, až jen opustíme povoz v restauraci, jejíž jméno Norris hotel. Restaurace ta vypadá jako vojenské ležení. Ctyry plachty ohraniují stany z postavené. Ve stanu oekává vyhladovlé výletníky vydatná snídan. Pipravovala se na stl Telegrafy a telefony zprajiž dávno ped naším píchodem. vily již naped restauratéra, že tolik a tolik hladovvch turist pibude k druhé snídani do Norrisova hotelu. Naším pívalem oživla restaurace. Všecko bylo na nohou. Jedni dávali si oprašovati odv, jiní smývali se sebe prach, jenž promnil každého výletníka v hastroše, a ve chvatu zasedal každý k tabuli. ajem nebo kávou splachovali jsme útroby zanesené prachem. kotlinou.
Po
levici
—
kl
Jízda Yellowstonským parkem není píjemná. puchují, nos nabíhá,
chíp
se
151
zanicují,
Tváe
na-
rty se rozpryskují,
JOSEF KOKENSKÝ
pokožka celého oblieje výparu,
dýmá
se slupuje a pálí a
bolí
od sirného
a prachu.
Zastávka v Xorrisov hotelu není dlouhá. Za dv hodiny pojedeme novým spežením po rozlehlé pánvi, v níž \vbuchuje a v krátkých pausách si oddechuje na sta malých, vtších velikých gejser. Kotoue dýmu a páry vznášejí se nad krajem, jako když mraky táhnou. Uvidíme je, až opustíme restauraci i
a
pedejdeme povoz pšky. Spežení dohoní
peetné
gejsery
a
nás, jícny,
až
se
již
nabažíme pohled na
naplnné velou vodou,
sirou
a
pestrobarevným bahnem. Procházíme lesním prsekem a obracíme oi v tu stranu, kde to dvmá, prská, bublá, soptí, víí, huí, šumí a v podzemí duní. V tch místech lze tušiti spíše fabriní msto a hut, zahalené kouem. Zdá se, že tam v útrobách zemských pracuje na sta parních stroj a že vydychují puklinami zem
horkou páru a sirovodíkové dýmy. Blavé vrstvy sraženého tufu obrubují okraje gejser a splývají v jediný snhobílý povlak, jenž puká a praská pod námi jako ledová kra, a chvílemi i
s
námi
se
boí
a strachu
nám
nahání.
Tak
si
mohli staí
pedstavovati cestu do podsvtí.
Jména všelikých tch gejser sotva staíme si zaznamenávati. Tu erná se jícen mumlala, tam skuí a piští zase jiný a vaí bláto a bahno. Páry, inoucí se ze zem, pozvedají kusy pestrého bahna, vymršují je za stálého mlaskotu nad velého bláta podivuhodné tvary, zvonciun a kalíškm. brzy brzy liliím, podobné
ostatní hladinu a modelují z
V blátivém tom gejser vaí se kaše bílá jako hašené vápno, žlutá jako gumiguta, oranžová jako krokus, rudá jako rumlka, s odstínem ržovým, žlutavým, fialo\'ým. I z tohoto kráteru zaznívají stále zvuk\- puf, puf. puf.
vodou irou a do modra hrající rozkládají se opodál. Na sedm set seskupilo se jich v okoH hotelu, v nmž pespíme prvou noc. Hostinec ten slov ,,U fontány". \\\ stavn jest na pokraji hlubokého hvozdu a na úpatí kemiiGejsery
s
tých teras, na jejichž nejvyšším stupni bouí m(»hutný gejser jako fontána každé dv hodiny. Sloupy velé \-od\- \\tryskují 152
v VE.LOVVSTU\SlvliM l'AKK
nho
podobo rozcuchaných snopu za xchkcho na})j('tí podzemních par do vehké výše. V kaskádách ine se pak spadlá voda níže po stupních, rychk' se vypauje v chhidném ovzduší a jako mlha snáší se zase k zemi. Minerální sraženiny Z
\'
zasahují r()stlinst\() a pokrývají je
kemiitým
pokryjí celou louku zrnitými vrstvami istého
náletem, až
kemene.
Dvakráte byli jsme svdky výbuchu a vzácného divadla, tam každých dvacet minut odehrává. Teplé vody gejseru užijeme v lázních tamjšího hotelu a zbaveni štiplavého prachu vstoupím? s chutí do jídelny, osvtlené elektrickými lampami. jež se
První den našeho pobytu na pud Yellowstonského parku .skonen byl \' Mamutím hotelu, druhý den v hostinci u Fontány. Tetí den naší projížky Národním parkem v3'kazoval tento program: Snídan u Fontány. Odjezd v 8 hodin ráno. Veee a nocleh opt v hotelu u Fontány. Probouzíme se asn, abychom zastihli Fontánu \- innosti za
východu
slunce.
Teseme
O
6.
hodin
se
Rtu
chladem.
pi
ranní stála ješt
v teplomru klesla k nule. 2^ dle
škály Celsiov}-.
A pece
bylo teprve 10. srpna.
Není ani jediného msíce v roce, aby v Yellowstonském parku neukazovala hladina sloupce rtuového na nulu. Rozdíly nejvyšší a nejnižší teploty jsou tam kiklavé, až 80 stup.
Snad jsou píinou, že tam gejsery nedodržují pesn asu, jež jim pehledná tabulka tam vyvšená písemn wmuje. Výška
Jména gejser
Pestávka
vytrysklé
Trvání výbuchu
vody
Excelsior
Old Faithful
Bee Hive
'90 !
45
metr
60
,,
Giantess
30
,,
Artemisia
45
,,
,,
|
Giant
7S
Splendid
60
Lene
23
Star
:
',
,
,,
]
:VA
nepravidelná 65 minut
,,
I
|
10
—
30 hodin
28 minut 4 8
minuty minut hodin
14 dni
12
nepravidelná
minut 90 minut 8 minut 10 minut
'6
dní
'3 hod. ob den 30 minut
10
KOEXSKÝ
JOSKF
Bunsenv výklad
o gejserech ostává po dnes v platnosti. horké páry mají hluboko pod zemí vyšší teplotu a že výše k povrchu zemskému rychleji kapalní. Jícny naplují se v brzku horkou vodou a ucpávají prchody napjaté páry, jejíž silou bývají vodní sloupy nad povrch zemský vyZajisté, že
vrhovány.
Pánve Yellowštonských gejser povýšeny jsou nad hladinu more až pres 2200 m, a tlak vzduchu je tam skrovnjší nežli v nížinách, tak že voda v gejserech Yellowštonských
vaí
se již za teploty asi 93^ C.
Proslulý gejser Excelsior, jenž vrhal vaící vodu do výše asi 90 metr, nepracuje již po nkolik let. Poslední jeho výbuch neboli erupce zaznamenána jest r. 1890. Ale trvala jen
na krátko.
Výbuchy ped tím skoneny byly
Excelsioru podobá se jezeru,
r.
1888.
Jícen
vyplnnému tmavým azurem.
Jen chvílemi, když vtík zavane, ukáže se irá jeho plá, vroubená kemiitými usazeninami. Okraj jejich vypíná se nad hladinu velé vody asi pt metr. Mnohá sídla a vážky, které píliš blízko poza živa. Na letovaly nad vroucím jezerem, uvaily se v pokraji kráteru. sta mrtvol toho hmyzu povaluje se tam na Dále od nho zvedá se strá, borem porostlá. Odvký klid
Horké páry zakrývají
rozlehlý jeho povrch.
nm
tam sykot velé vody. Pi cest zejí z nitra zemského krátery každým krokem. Nkteré z nich mají tvary kalich a kvt. Jeden podobá se
ruší
svlaci.
Po dvouhodinné jízd zastavuje^vz ped hotelem, pi bouí asi 40 gejser. Vybuchují tam stídav každou Celá pánev obstoupena jest erným lesem. Nevíme, chvíli. kam díve zamiti. Nahoe, dole, v právo, v levo, všudy vznášejí se do výše vytrysklé proudy velé vod\' a teskotem lámou se na pokraji kráter.
nmž
Na rychlo stíráme s odvu prach a zaboujeme nejdíve k Starému Vrnému. Old Faithful jest jeho anglické jméno. Se svým umním nedlá on nikdy drahotu a nezklame zvdavého cizince nikdy v nadji. Každou hodinu jest ke službám a provádí divadlo, jež stojí za podívanou. 154
v
Pudil pod
iiáini
YliLI
heje
se sykot a bublání.
OWSTONSKÉM PAKKU.
Z otxoni
a pálí ()l)n\-.
sanirlio
ozývá
Nahlížíni opatrné do jícnu, jenž plní se
znenáhla velou vodou a hotuje se k výbuchu. Již to huí a vody vynáší se rázem napjatými parami do výšky asi 50 metru. Paprsky vi:-elé vody vystelují postupné výše, klesají a hned na to dostihují dvojnásobné výšky. Potom mísí se s obláky a kotoui velých par a splývají v jediný šedý sloup, jenž asi po tyech minutách znenáhla opadává a mizí v dutin hlubokého jícnu. Pak slyšeti jest zase jenom sykot a bublání. duní, a sloup
Výbuch Starého Vrného pedstaven
jest
barevnou pí-
lohou.
Pestávky jiných gejser
trvají
nestejn dlouho, u
n-
kterého nkolik hodin, u jiného nkolik dní. byli jsme práv hozvon svolával hosty ke druhé snídani. Po polednách byla nastoupena zpátení cesta do hotelu u Fontány.
S
výzkumy nejpednjších gejser
tovi, kd^^ž
Oblieje všech výletník dávno již oprýskaly od sirného výparu a prachu. Mnozí z našich pátel krváceli z nosu.
Ped západem s celou
slunce blížíme se
svou vznešeností
opt bouí
opt
k Fontán, jež vody v kas-
a rozlévá své
kádách.
Však pi samém hotelu na pokraji lesa hýbe se cosi erného a obrací k sob pozornost všech výletník. Medvdi
Medvd! Vozka potvrdil naše tušení. Kde kdo je, seskakuje s vozu. Všickni o pekot pádíme k lesu. Vzácná jest pro nás událost, pozorovati divokého ského parku. Již
medvda
jsme u samého
huáe
Drvoštp tam zamstnaný v vidti na oích, že
Medvd
nám
ve volné
a
pírod
dodáváme
Yellowston-
si
kuráži nás posiloval.
chce íci: Nebojte
srdnatosti.
Bylo
mu
se!
zatím svého zamstnání. Jjochází tam pravideln dvakráte, k snídani a veei. Hoduje za hotelem, kam pohazují se kosti a kuchyské odpadky. Neubližuje ani lidem, ani skotu, jenž se na blízku pase, a odchází v pokoji
hledl
si
zase do hlubokého hvozdu. 155
JOSEF KOKEXSKV
V kamnech jejich rozehríval
salonu a hovorné praskala polena, a plamen i
spokojenou naši mysl, když zasedli jsme
k veerní tabuli. Program píštího
dne (tvrtého) oznamoval: Snídan Odjezd k západní zátoce jezera Yellowstonského v 7 hodin ráno. Obéd pii bezích jezerních. O 3. hodin odpoledne odjezd do hotelu pi jezee Yellowstonském. Veere. u Fontány.
Nocleh.
Pkná pohoda provází nás i tvrtý den naší okružní cesty Yellowstonsk< m parkem. Ranní chlad iní nám kotoue prachu, jež se pi voze zvedají, trochu snesitelnjšími, nežli bude za parného poledne. Z poátku jedeme kus po cest verejší. Potom odbouje povoz na právo. Jedle, smrky, borovice a jalovec ohraniují vozovou cestu.
prseky
Chvílemi prokmitá lesními
jezero,
v mokinách leknínu, na
se poupata stulíku, blají se kvty vlhkých luinách bují parnasie, pi samé cest modrá
rozevírají
troušen vedle
len,
vyrstá
jinde
etnvch hoc,
štíhlý
v písité
pud
omj
s
fialovými
se roz-
kvty
žloutne se lupinus a
je-
stábník. O polednách zaplála ped námi hladina jezera, jež slov Yellowstonské. Rozprostírá se asi 2360 metr nad moem. Malv parník oekával hosty již v pístavišti, aby je provezl po vodní pláni za poplatek tí dolar, t. j. asi 7V2 zlatého. Chvatn okusíme pi druhé snídani moských rak. masa, pemikenu, sardinek a marmelád jahodových, pomoran<^^ových a merukových, a hotujeme se k plavb po jezee. Kucha taméjší restaurace odchází s námi, aby nám ukázal div svta.
Chápe
se udice,
zastavuje se na
samém
pokraji
kuželovitého gejseru, v nmž vaí se voda klokotem, hází vnadidlo do chladného živlu jezerního. ve chvíli vytahuje chyceného pstruha a mávnutím udice na opanou stranu ponouje ubohou koist do vaící lázn gejserové. Posledn rozjel se tam pstruh, vychrlil ze svých útrob všecken obsah požité potravy, a mžikem bylo veta po jeho živote. S odporem c»d156
v VKLI
\'i;u-íin{^
hodnrho.
s\'()ii
l\'ái"
\''ýjc\'
ten
OWSTONSKÉM
od jodnání ])í('dst.i\iij('
t;ik
PARKL'.
iiclidskJ^ho
jako
))()di\-u-
obiá/ck na trto stránce. asi tak veliké jako jezero
Jozcro Yellowstonské jest Gardské. Hluboké jeho zálivy iní jeho pobeží tak dlouhým, že by bylo teba asi tyrycíti liodin rasu, nežli by se jezero obešlo. Nejvtší pnnnér jelio niií asi sedni hodin cesty. Ctyr}^ veliké jeh(. choboty propjují Yellovvstonskému jezeru podobu ruky s nataženými temi prstv a palcem. Reka téhož
Kráter vroucího gejseru vedle studeného jezera.
Kucha
chytá pstruhy, aby
je
uvail v
gejseru.
jména protéká je od jihu na sever, ab}', až z jezera se vyleje, náhlým skokem vrhla se do propasti a pádila stísnným korytem vhlasného kaonu Yellowstonského. Však jej zítejšího dne uvidíme. Bylo nás všeho všud\ pt, kteí jsme nastoupili plavbu do jihovýchodní zátoky jezerní. Šum parolodi vyplašil brzy párek pelikán. Za ním v dáli veslovali po vodní pláni jiní. Jsou jen zbytkem z houfu, který ped chvílí pelétl jezero a zapadl do tráv\- malého ostrvku. 157
JOSEF
K0EX5KÝ
Po pelikánech vzlétli do výše rohái a rackové. Divoké husy usadily se na bezích východních. etné jejich pluk}pásly se na travnatém pobeží, zeleném jako brál.
Veerem
pistála
nás chladnem
lo
zmoené do
ke
behm
severním, a hotel pijal
svého náruí.
Ráz pírody valn se nezmnil ani pátého dne naší cesty po parku. Poínáme býti nevrlí. Vidli bychom se rádi již u konce své jízdy. Nejvíce tšili jsme se ješt na divokou zvanou Grand caon (ti: kaon). severních 4 hoDo rokle té poítá se od jezerních dmy jízdy. Cesta vede podél eky Yellowstonské. Grand caon jest zaarovaným koutem, kde pipomíná si lovk po trampotné jízd jenom pítomnost plnou slávy a nádhery, a kde klesá v prach ped vznešeností pírody, rovrokli
beh
nž
tak velebné jako kruté a nelítostné. Šum dravého proudu, svíjejícího se na
dn
rokle jako
stíbrný had, sotva zalétá ke krkolomnému úskalí, s nhož vyhlížíme do propasti. Píšern zeje pod námi rokle a strmé její skalní stny, rozvaliny, trosk}^ hebeny a hroty skvjí se barvami všech odstín. Na samém vrcholku skalních hrot kvílí v hnízd nedosplí opeenci rodu královského, obletovaní stídav orlem a orlicí, kteí panství drží nad zakletou roklí.
Z puklin
a trhlin
ohnrodých tch
nebo stromek. Stián
skal
vyrstá poídku
ke
kaon jsou
hotovou pouští, v níž život rostlinstva zanikl a vymizel. Slunce je rozpaluje, voda a mráz je trhají a pochovávají v hlubinách nesíslné jejich trosky a úlomky, rozpadlé ve štrk a písek a unášené dravým tokem níž a níže.
Pi samém dn které gejsery, a
rokle, kterou
eka
bží, dýmají ješt
n-
kotoue velé páry zakrývají rozbouenou
hladinu.
158
v YELLOWSTOVSKÉM PARKU.
Hluboko pod
iiámi Inirí
\'clk\>
vodopád.
Dostaneme
se
k ni^mu sráznou stezkou. Již
ped
tím,
když
vyhlíželi jsme v
malebný kaííon
z úskalí,
bylo lze pozorovati odvážný jeho skok do propasti, ale nyní
jsme
mu
na blízku.
Vyvaluje
se
rozpoutaný ze skalní brány,
peletí jako stela okraj kamenného koryta a ítí se kolmo do rokle 95 metr hluboké. Tam tíští se v nkolik vodních
nárazem do výše jako živy a svlažují mechu. Zadíváme-li se do té propasti, uvidíme, že tam eka v pirozené pánvi skalní náhle se zaráží, krouží a víí, v soutsce se láme a ve žlebu mizí. Za tmy vystupovali jsme zase na plá. Za veselého tance skonen byl den ve Velkém kaonu Yellowstonském. Od žlutavých jeho skal vzala eka i území své jméno. Znaí anglické slovo yellow žlutý a stone kámen. sloup,
stny
jež zvedají se
skalní, porostlé vrstvami
*
Šestý den zdravujeme se
vnován
*
*
byl zpátení cest.
O
polednách po-
bodrým hostitelem v Norrisov restauraci a pibudem veer do Mamutího hotelu. V lázních smýváme se sebe také všecku nevrlost, která s
po nkolikadenní cest u každého se dostavuje, a chvály ubírá pírodním úkazm Yellowstonským. Po stádech divokých zubr, jichž v sob hostí Yellowstonský park asi 500, marn jsme se ohlíželi. *
*
*
Sedmého dne po našem píchodu do parku Yellowstonského spatili jsme zase Livingston. Nejpednjší jeho hotel zatím shoel. Železniní spolenost Severní dráhy postarala Dala se však o ubytování i stravování etných výletník. dopraviti na nádraží spací vz i s jídelním salonem a poskytovala za peníze všeho pohodlí. V Livingston rozjela se tlupa našich pátel do všech stran svta: Jeden na Kavkaz, druhý do Petrohradu, tetí do Saska, tvrtý do Bahie, pátý do Buffala, šestý do Floridy, my pak oklikami k Tichému moi.
Helena, královna zlatých a stíbrných dol.
Veer dne
14.
srpna
jsme po
odjíždli
Severní
dráze
pacifické dále na americký západ. Chtli jsme vidti královnu zlatých a stíbrných dol. Helena jest její jméno.
Z Livingstonu šumavského Brodu,
je
k ní
asi
tak daleko, jako
to jest asi 200
z
Prahy do
km.
Tríi náhle stoupá. Vniká výše do hor, ozaíowaných za noci slabým svitem srpku msíního. Strmniny skalní vypadají jako píšery. Srázn svírají soutsku a vytvoují malebný kauon, jenž pekypuje divokou scenerií. Jsme v pásmu hor, jež vyboilv z hlavního etzu, zvaného Skalní hory.
Ped plnocí
prochází všemi vozy agent dopravní spc-
lenosti, a prodává po 50 centech poukázk}' na povoz z nádraží do Heleny.
V
hotelu Grand Central usínám se vzpomínkami na ty doby, když roku 1864 pibylo v tamjší kraje asi tyrycet dobrodružných zlatokop a v samém zoufání pišli na vydatná ložiska žlutého kovu.
Ve dvou
letech stali se ze žebráku vel-
moži.
V tch dobách poala vznikati csada a piodila se klasickým jménem trojské Heleny. Zlatokopové táhli pak houln do okolních hor, rozkopávali každou strá, vyhlubovali údolí a jako krtkové trávili život více pod zemí nežli na i výšiny, zemi. V krátké dob bylo tam asi 3000 zlatých dol oteveno. i
100
JOSIÍF
KOJENSKV:
Hl-I l-XA.
KrAi
f)V.\A
ZLATÝCH A STÍBRNÝCH DOL.
Nálezy tuk \'ychitnými zbohatlo mst(; velice ii žilo v peZlatem platily se umlecké síly, a dobrodružní kovz radovánek. Opevní nevycházeli se dvanácti sty kopové sedadel byl místem denní zábavy. pychu.
dm
V tch
dobách slávy pišel do Heleny také náš krajan Rynda. Ujal se podniku zlatokopeckého. Hotel, v nmž jsme
mu náležel, a stíbrné doly nesly mu znamenitý výtžek. Kam kdo zakopl, tam prý zlato se ukázalo. Pohádky a báchork}^ nemohou zníti vábnji, nežli znjí povsti o romantickém odkrývání zlatých dol a kutiš helenských.
se ubytovali, kdysi
helenských millionáí býval za zimy eledínem. zim uhospodail, a sám a sám zakládal si štolu v tvrdém kameni. Moil se tak nkolik let, až pišel na bohatý couk zlata. Potom štolu prodal. Dostal za ni na hotovosti šest millionu zlatých.
Jeden
V lét
žil z
z
toho, co v
Jiný z helenských velmož pišel z Nevady do tamjších hor jako trhan. Jen krátký as kopal a vyzískával potom pl millionu zlatých.
ron
Dnes dolehly na Helenu
as}^ Helenské doly stíbrné na mizinu, a poet ob^^vatelstva klesl o nkolik tisíc. jsou nyní opuštny.
mli
Na
zlé
sta lidí pišlo nízkou cenou stíbra
Helen
asy. V\>kladní skín, skvle zaízené a bohatstvím drahokam záící, mohly by býti ozdobou nejpednjších mst svta. Klenotníci
kdysi v
zlaté
Majitel takového závodu upozornil a
granáty,
jež
se
m na
poslední dobou ryžují
safíry,
pi ece
rubíny
Missouri
nedaleko Heleny. Bylo umluveno safírové ty rýžovny navštíviti. Náš krajan Rynda ujal se vedení.
Dne 1 6. srpna najali jsme za 6 dolar povoz. K ryžovnám zmínných drahých kamen máme asi 6 hodin cest\'. Pan Rynda ídil kon. Jeho odv také podle toho vypadal. Mohli jsme mysliti, že práv opustil kutišt, aby zasedl v rozedraném odvu na kozlík. Josefa
Koenského: Cesty po svt.
161
11
JOSEF
Tak vypadají
i
KOEXSKV
zlatokope! helenští.
jiní
Nikdo by v nich
maj etniky bohatých dol. Mnohý z nich neliší se valn od nejsešlejšího pobudy, ujímá-li se svého zlatonosného díla. netušil
tam vdom, že práce lovka nehanobí. Zlatokop Rynda sám si kon zapahal a odpahal, je naUvykl tžké a krušné práci od pájel a povoz namazával. mladosti a nevymyká se z ní ani v pozdním vku. Brzy za mstem otevela se širá prérie, zvlnná pahrbky, vršky a dále horskými hbety. Zídka kde vidti lze ve vyfarmu, do daleka plotem ohrazenou. Dobytek prahlé hovzí najde tam jen stží potravu. Vybílené lebky a hnáty padlých hovad ukazují se na všech stranách pustého kraje.
Každý
je si
pd
Ve vlhích údolích usazeni jsou ínští zelinástvím vydobyli
si
zahradníci.
Svým
v okolí Heleny nejlepší povsti.
Kižovatky, vedoucí zvlnnou a liduprázdnou prérií, pivedly nás na scestí. Marn ohlížíme se po živé duši. Jenom vyplašené hrdliky vedeto valy ped námi ob as z kovinatých
pelyk, šedých, jako je celé okolí. Na zdabh zaboujeme do hluboké
v níž uschována S dobrou jsme se potázali a nastupujeme cestu
jest farma.
rokle,
pravou.
Hladina horního toku Missouri a rozsáhlé nánosy štrku, nakupené na pobeží eky, vštily kýžené rýžovny.
Všudy jako po vymení. Ztracený to iní jej vábným. Nás táhla tam zvdavost.
eka
Missouri brázdí
Strmé strán
je
Pevezeme
behu
Jen
mamon
v tch horách hluboké koryto.
ohraniují. sebe
naší strany.
se práci
si
kraj.
i
vz
po prámu, uvázaném náhodou na
Sami pomáháme
si
ku pedu
a
zauujeme
pevoznické.
Šastn
pirazili jsme ke druhému behu. Procházeli jsme nánosu. Proudy kalné vody vedly nás štrkového roklemi k vlastním rýžovnám. Pan Ha ven jest jejich editelem a soutží tam v práci s nkolika dlníky. Již slyšíme sykot vody, vystikující z pohyblivé roury. Silný její proud opírá se o hlinitý
štrk, tíští a drobí jeho ástice a valí je s sebou po naklonných korytech, VNdožených devnými špalíky. Ve skulinách 162
HELENA, KRÁLOVNA ZLATÝCH A STÍBRNÝCH
DOL.
pak tžký zlatý kov zárove s diahými smíšenými s malými úlomky krevele. Voda svádí se k tm úelm s výšin dalekého okolí, a plechové rour}^ vytvoující vodovod asi patnáct kilometr dlouh}^ sestupují brzy do údolí a brzy zase k výšinám se zvedají a pirozeným tlakem rozvádjí vodu po rýžovnách. Týden co týden vypírá se tím zpsobem asi lo kilogram jejich zachycuje se
safíry a rubíny,
safír.
Hrst safír, z nichž vtšina zachovala na sob ješt ráz pravidelných krystal korundových, odnesl jsem si z domácnosti laskavého pana Havena na památku, aby vzaly na se v proslulé brusírn pana Šlechty v Turnov všecky
dom
pednosti drahého kamene.
V Helen
usazeno jest krom pana Ryndy ješt nkolik Picházeli jeden za druhým do hotelu, aby nás navštívili, jakmile zvdli z domácích žurnálu o našem píchode. Z nejstarších tch osadník v Helen jsou zajisté bratí Horští. Znají Helenu, když byla ješt v plenkách a k svtu nepodobná. Horští vytžili v Helen tolik, že jednomu našich krajan.
z nich náleží tam ada dom. Bratí Marešové ujali se tam horliv eznictví a zvelebili svou živnost znamenit. Z nkdejšího pep^xhu obyvatelstva msta Heleny vypuely ohromné lázn, zvané Natatorimn, napájené horkým pramenem. V kolosální koupeln, ukryté ve výstavním paláci, koupá vá se nkolik set osob obého pohlaví najednou.
103
11*
Oklikou do Denveru po pacifické dráze Union. Z Heleny do Denveru bylo zase
notný kus cesty. sebou cestu 1736 km, to jest asi tak dalekou, jako je vzdušná ára z Prahy do Madridu. Dne 17. srpna z rána opustili jsme Helenu. Tra vede horským krajem. Žulové balvany kupí se tam místy v malebné shluky. Z jich slují a trhlin vyrstají kivolaké borovice a vznášejí se nad propastmi, pod nimiž valí se kalné vody Zvon, na lokomotiv zavšený, stále z okolních rýžoven. zvoní ve skalních záezech, a zvuky jeho rozléhají se v dlouhém tunelu jako pohební hrana. Kam jen zrak obrátíme, vidíme samá kutišt na zlato, stíbro a md. Asi tyicet tisíc lidí hledalo tam pod zemí svou výživu. Ted se jich poet ovšem valn ztenil. Stediskem hornického toho života jest Butte. Neutšená jest píroda, jež ho obklopuje, ale bohaté jsou jeti
Máme ped
jeho stíbrné žíly, jež prostupují
strán
i
kotlinu.
srpna pibyli jsme ráno do msta Ogdenu, ústedního sídla nkolika železnic. Široké ulice, oživované elektrickými kárami a zaízené po velkomstsku, rozlehlé sady a parky zdobí spoádané to msto, svírané se všech stran vy-
Dne
18.
sokými vrchy.
Ogdenu do Denveru velikou oklikou. nkolik hcdin jízdy. Opuštny stojí Pednosta stanice žije tam jako ve V3^hnan-
Železniní tra vede
Od
z
stanice ke stanici je
v široširé
prérii.
Do vtší
má
snad celý den cesty.
Lidé umírají tam bez náboženské útchy. Nod hrobem jejich noha duchovního se nezastaví, na rove kvítí nevvpuí. Ctyry pražce ství.
osad}'
104
JOSEF KORliXSKV; OKLIKOU
IH)
DKWEKIJ PO
PACIFICKl':
DRÁZK UNIOV.
ohrazují hroby zesnulých a kolem nulvé ticho, leda že vichr
V
neštstí pomoci se tam nedovoláš, nedokáš. Ale tam velebn jako na širém moi a rudým plaobrubuje obzor. Potom zaplanou ostatní tlesa ne-
zaburácí.
slunce zapadá
menem
i
beská, rozlejí svou zái nad nedozírnou plání a vznášejí se
v istém ovzduší tak blízko nad hlavami, že bezdky vztahujeme po nich ruce. Kdy zalidní se i tyto pusté kraje dalekého západu amerického? žené
Na další cest mli jsme ped sebou hebeny Skalných hor. Nepehledná vysoina, na
stále
na ocích osn-
Denver se rozkládá, jest do tchto nov odkrytých proudy ko vkopu, a tam, kde ješt
proslulá stíbrnými poklady.
níž
1
dol valily se svého asu ped ticíti léty táboili jenom rudoši, pozvedla se z plán knžka vysoin, vládnoucí celému západu americkému. Roku 1859 osedlý blochy.
byl na Denverské pláni toliko jediný srub
Na tyi
tisíce
Ale roku 1880 ítala osada
pl
již
Indián skoro 40
byli jejich sousedé. tisíc
duší a
te
asi
druhého sta tisíc obyvatel. Kabelová dráha projíždí tam nyní všemi výstavnými ulicemi, a zvláštní podnikatelstvo osvcuje všecky závody a paláce svtlem elektrickým a vytápí dokonce oarními rourami adv dom a ulic.
Drahou Rio Grande do Solného msta. Colorado Sprin^s (ti: Koloredo) zná v Americe každý souchotiná. Kdyby byla vysoká plá toho léebného místa blíže Evropy, posýlali by tam lékai, kteí vidí v klimatických výšinách vysvobození od tuberkulosy, všecky své pacient}-. Leži Colorado Springs ješt asi o ti sta metr výše nežli doporuovaný Davos ve vŠvýcarsku, t. j. pes 1800 m, a pece vídá se tam sníh velmi zídka. Z Denveru poítá se do Colorada 120 km. Z nádraží zamili jsme topolovou alejí do Antlerova hotelu. Nemžeme se mu ani vyhnouti a nebudeme toho litovati. Za 4 dolary denního platu opaten je tam host vším nejlepším. Jen s tží najde se prázdné místo pro nové píchozí. V Coloradu oekávali jsme každým krokem sad a kvt, ale zatím zvedá se ped námi jen prach a zahání nás pod písteší. Dráty elektrické tramwaye jdou nkolika ulicemi. Vozy jezdí zídka. Veerem jsou prázdny ulice i námstí. Tanení zábav}- jsou z veselých radovánek v3doueny. Vládne tam klid a ticho jako na širé prérii, jež se pimyká k mstu. V pozadí zakonuje obzor vysoká hora Pike's Peak fvj-slov Pajks Pík). Tak pedstaveno jest msto na obrázku. Jméno Colorado Springs ukazuje sice svým pekladem*) k pramenm, jež b}- v dle toho mly vj^vírati, ale ve skutenosti osada sama nemá žádných. Léivé prameny vyrážejí v nedalekém údolí, v nmž leží osada Manitou, vyhledávaná rovnž od etných hostí, trpících plicními neduhy.
mst
*)
Anglické spring
=
pramen, zídlo. 166
JOSI-I-
KORi:.\SKÝ:
KiO
GRANDK DO SOLNÉHO
jméno indiánské.
M.'initi)u jest
kého ducha, jenž skalními, za své
DRAHOU
zv<,lil
sídl(;.
oznaují tak Veliposetý divokými útvary téže po\sti vzalo své jméno také
ten
Od
MfiSTA.
Riidoí^i
kraj,
Manilo ba v Kriuad. Fantastické podoby pískovcových skalin byly píinou, že jednm b^d dán název Lotova žena, druhým Kovadlina, jiným Kolonáda, Katedrála a pod. Do Manitou jest asi lo hn cesty. Vede t;im železnice elektrická ,,tram", t. j. tramway. i Potom ti-eba jíti asi pl hodiny, nežli dostaneme se na úpatí Pikes Peaku, kde oekává výletníkv vlak horské ozujezero
bené dráh}^
Ozubená
má v
ta dráha
délce asi 14
km
na samý vrcholek hory, vysoké 4310 m. Za lístek nahoru a zpt platí se 5 dolar, t. j. 12 Y2 ^1Asi na padesát osob zasedlo do pohodlného vozu, a lokomotiva šplhala se k temeni hory. Obrovské balvany žulových trosek lemují tra z obou stran. Nad nimi vyrstají místy borovice, smrí neb osyky. Mezi rozvalinami zvtralé žuly kvetou
a
vede
až
vrbky.
Pozdji
pestává
všecka vegetace. Horský chlad proniká skulinami zaveného vozu.
Všecko
zahaluje se v teplé plášt. Dámy
Pískovcové útvarv
z okolí
Manitou.
167
oblékají na se kožichy.
JOSEF
KOENSKÝ
Kolkolem, ped námi na úboích rozmetán}- jsou v divé smsi jenom žulové trosky, podobné alpským nánosm ledovcovým neboli moenám. Zemtesení nemohlo bv utvoiti ze skal divoejší trosky, nežli nahloueny jsou na stráních i
a
roklích Pike's Peaku.
Na poloviní cest zastavuje chvíli parostroj a plní se vodou. Výletníci zahívají se zatím douškem aje v restauraci.
železnice \'edoucí na Pikc's Peak.
Jízdou uplynula malá hodinka. Ješt tolik máme k samému temeni velehory, zakonenému meteorologickou stanicí.
Mezi jízdou rozdávají se formuláe telegrafické spoleNa blanketu teme: Telegrafujte svým pátelm z nejvyšší stanice na svt." Jiný agent rozdává noviny, Na temeni hory rozptylují se výletníci na všecky strany a seskakují s kamene na kámen. Ve stínu skrývá se tu onde troška snhu, jinde zamrzlá kalužina. Jen lišejníky uhostily se v té výši a obrstají žulové balvany. Na slunení stran rozvíjel se pi samé zemi kxítek, podobnv naší cluidobince.
nosti.
,,
168
DKAHOf
Nkolik ervených
Klu
(,K.\M)1-:
])l()štic
DU hULM-Hu
^(iilo
se
Mf-STA.
koistí
iiu'
shrratclskr
horlivosti.
a
Xad horou v dáli skvly
klenulo se nebe, se
\'
ino(li('
jako na sladkém jilm,
záii poledního slunce hiebcny vysokého
horstva.
S prochladl vm tclem
a s
chladnou m\
slí
vracíme
se
s
ka-
menného moe.
Xa temeni
Pike's Peaku.
Název svj od\'ozuje hora ta od kapitána Pika, jenž ji objevil roku 1806. Anglické jméno peak (v\'slov pík) znamená na esko
vrcholek, špiák. *
*
*
Z Colorada
odjeli
jsme do Puebla,
jež jest
vzdáleno pes
72 km. Za pt tvrtí hodin uvidíme opt kus nové pírod}', Pospolité ale téhož rázu jako díve na horských prériích. stavby štkavých psoun objevují se pi trati velmi hojn.
Msto lidí.
Pueblo
Projde-li
leží
cizinec
nm
ve výši 1422 m. Žije v hlavní jeho tídu, vidl 169
asi
24.000
vše.
Vedle
JO?EF
KOEXSKY
nádherné budovy uvidí bídné chýše kaluže, bažiny a
hromady
a
baráky na spadnutí,
smetí, které teprv lijavec jinam
odplaví.
Dlouhá byla veerní chvíle v Pueblu strávená. Hojné ropuchy, jež za soumraku vyrojily se ze svého úkrytu, v\'skákaly až na samv ochoz hotelu a horliv vymršovaly lepkavý svj jazyk, aby jím ulovily hmyz, jenž. popáliv si kídla pi-i elektrických lampách, padal zmrzaelý k zemi a
mohl býti ropuchami snadno uloven.
eka
Arkansas,
pi
níž
Pueblo
jest
založeno,
plyne
bystrým tokem s výšin, k nimž se vydáme zítejšího dne, a spje daleko na v vchod, až vyleje se do mocného Mississippi-
jízdu 155 km dlouhou dospl výše 2148 m aby Vlak stále stoupá, na stanici zvané Salida. Pojedeme asi 13 kilometr proslulými kaony Arkansaskými. V jich soutsce bouí eka Arkansas. Pi jejím behu vinou se klikat železniní koleje, a šum parostroje ohlušován jest jekotem eky. Xad hlavami zeje propast, kterou modrá obloha jen prokmitá. Žulové stny strmí nad eku až osm set metr vysoko. Míst}' seskupily se balvany a zarážejí tok reky, vytvoujíce etné peeje. Ze Salid\' šplhají se k výšinám dv lokomotivy. Mají vleku ve všeho všudy pt voz. Železnice jest jenom úzkokolejná horská dráha. Xkolikervmi oklikami ocitneme se konen v prsmyku zvaném Marshall pass (ti: ]\Iaršal). Jest z nejvyšších (3300 m), kterým lze se dostati pes Skalné hory. Snhové vánice iní prsmyk ten neschdným. Mlází a jednotlivé stromy dosahují až k samému prsmyku. Na Alpách by taková vegetace v tch výšinách již dávno
Dne
a plnou
pestala.
23.
srpna
mli jsme ped sebou
úžas.
My
zempisné šíce, Athény a Smyrna,
však, nalézajíce se asi v takové
jako mají jižní kraje španlské nebo
Sicílie,
vidíme bujeti v horských tch krajích ervenv bez. smrkv, HUe, vrbku, emeici a j. Na stanici Gunnison byl již vlak asi o tisíc metr níže. Vyhlídkový vuz, z nákladního vagónu chud zízen v a zcela odkrytý, pojal v sebe všeckv zvdavce. 170
SOLNÍ-
Kou, dvm
Ml": STO:
a nioury, z piirostrojc
zanášené, znesnadují
vyhlídku. Toho okamžiku užívá knihkupec, bez
nhož nemže
v Americe žádný vlak obejíti, a nabízí panstvu ochranné Ve i^livíli vidíme kolem sebe jen brejlaté nadšence. brejle.
se
Solné mésto.
Dne
26.
srpna 1893 stálo slunce jsme se po hlavním
již
vysoko nad krajem,
když mst Mormonu. Za iré plnoci vstoupili jsme na pdu Solného msta. Povinnostem svého tla dostáli jsme v lázních svého hotelu co nejlépe a po trampotné cest železniní vkroili jsme zase jako znovuzrozeni na nejživjší tídu. Spofádanost prohledá na všech stranách msta. Širokými rýhami proudí po ulicích istá voda. V alejích vydávají stín košaté topole a mohutné akát}'. etné letohrádky obklopeny jsou cizokrajným bylinstvem. rozhlíželi
Na
hlavní
tíd
je živo.
Bank\' a bazary zaujaly tam místy
ve výstavných palácích.
K
srázným kopcm,
jež sklánjí se
k
mstu
se
strany
jenom nkolik krok. Ostatek jest rovná vysoina s rozlehlou hladinou Solného jezera. Co dále oko vidí, jest neutšená solná pouš. Takým místem bylo i území nynjšího msta pi Solném jezee; ale horlivá ruka blouznivých vyznava mormonských vyarovala z pustiny lahodnou oasu, zkypila její pdu a vytvoila z božího vnuknutí biblický ráj, v nmž bylo i druhé Mrtvé moe, druhý posvátný Jordán, Nový Jerusalem a Brigham Young jeho prorokem. Ped padesáti lety byl kraj kolem Solného Jezera liduprázdný. I bojovný kmen Utah býval tam jen hostem. Z bloch zabloudil tam málo kdo a vypravoval, že tam lze žízní zahynouti. Tehdy náležela krajina ješt k Mexiku. Ale domnlý vyvolenec boží, mormonský Mojžíš, udeil v skálu, a vyprýštil pramen vody nejistší. severní a východní, jest
171
lO.^LF
i;OLLX5KV
Brigham Young sám snad nevdl, kam se vydává, kd\ž roku 1848 nastoupil cestu na západ. Ale nebeské vidní zámry jeho usnadnilo. Vidl prý ve snách kuželo vitou skálu u samého kraje velikého
Nový
Jerusalem,
Pi
jezera.
nm ml
založiti
Nový
Sión.
Jako vzácný chytrák piekonal Brigham Young samého zakladatele
mormonské
církve, Josefa Smitha, jenž tvrdil, že
^lormonskv chrám
v noci 21. záí 1823 zjevil
se
\-
Solném
mu
mCst
tikrát
andl
..Moroni" a
mnoho pouoval. Na tom zjevení neml však Smith dosti, nebo po tom pinesl prý mu andl ten písmo tajemné,
jej
ve zlatých deskách vyryté.
ctyry roky starobylé,
K
rozluštní toho písma dostal Smith dva prhledné kameny, jimiž bxlo m(>žno známk\- peísti jako njakými brejlemi. Smith písni) rozluštil, nazval
knihu tu
,,
biblí
zlatou"
a
povdl
jenž knih'i tiskem \\dal.
172
obsah
její
svému
S(uidruhu.
soLMi
1
íi
s\clk()\r
..Prohlašujcunc
pinesl desk\'
a íi
\yj)()\í(lali o pr
sírízlix.
})()l()žil
Mf:siu.
andl
že
boží,
t\rzcní Smilhoxa:
sestoupiv
s nebe, pied naše oi, abychom spatili a vidli,
r\tbu na nich."
dvrný
pítel Smithv písahaje tvrdil: ,,Smith mi ponhým výmyslem, ale když již jednon dostal blázny na lep, že mnsí v té švand vytrvati." Zlatá bible obsahnje v sob sbírku nkolika rozliných knih. Psali prý je proroci rzných vk. Sloh její zní staroAle
pravil, že je vše
byle a neohraban. Povídá se v ní o nejstarších osadách v Americe, jichž osadníci pišli z Judska, o Kristu, jenž vstav z mrtvých, hlásal evangelium v Novém svt, o Mormonovi, nábožném to kesanu, který jal se v Americe rozšiovati
pravou víru kesanskou, o jeho sj^nu Moronim, jenž, zddiv od svého otce zmínné desky, mormonskou bibli šastn dokonal a tajemným písmem do zlata vyryl. Ale legenda ta jejím jest Spalding. se
má
šejdíské pozadí.
Neml
Pravým spisovatelem
štstí v románech, a proto uchopil
nové myšlenky. Odevzdal do tiskárny spis nový, v amerití rudoši jsou potomci židv.
nmž
tvrdí, že
Opis té knihy dostal se
Na základ toho Rigdon vydatn
z
tiskárny do rukou Smithových.
Smith nové uení. Druhý podvodník pomáhal, a nová církev rostla hled.
založil
mu
vi
Ale Mormoni nebyli všudy uvítáni pátelsky. Nejlépe dailo se jim ve stát Illinoiském. Osada ta vzrostla brzy v msto, a Smith s Rigdonem stali se neobmezenými pány.
V tch
dobrých asích pemluvil Smith nkolik žen, aby Pohoršení to rozneslo se mezi ostatní pohromad. žily s ním souvrce i jinovrce, že i soud nucen byl zakroiti. Za takového shluknu roku 1844 byl pvodce mormonské církve ve vzení pepaden a bez okolk zastelen. Vrahové byli bez viny shledáni a propuštni.
Mormon byly v Illinoisu brzy zrušeny, a blouzpívrženci ohlíželi se po bezpeném zátiší. Privileje
niví
n
pedseda dvanácti apoštol, tehdy" Takové našel pro Brigham Young, svého emesla tesa, jenž po smrti Smithov stal se vdcem ^Mormon. 173
JOSEF
KOENSKÝ
Bhgham Young vydai se proto roku 1846 s nkolika pionýry na výzkumy k Solnému jezeru. Ale Young daleko nedošel a vrátil se. Teprve roku 1847 tam dorazil a za treti cestv roku 1848 své vrné stádo k Solnému jezeru zavedl.
f"-*.^;;:^
Lázn
v Solném jezee, zvané Saltair.
Cesta byla samé strádání a utrpení. Mormonm bxlo uraziti asi 2900 kin. V jednotlivých karavanách táhli mužové, ženy, dti, jeli ve vozích, na oslích, na trakaiích, šli po neschdných pouštích pšky, v lijavci, v úpalu slunením i za mrazu. ale
pece
trpliv. Koínky byly že od sthování židu z Egypta
táhli jen zmužile, vytrvale,
zhusta jejich potravou. Praví se, djepis nic podobného nepoznal. 74
SOLNÉ M£ŠTO.
Jcdiiolu) clii,
kchž
ninoiio / \Oií(ích podlclilo
již
útrapám
a zahynulo na cest, ukázala se hladina jezerní a kuželu vité
pedhoí, jež Bh zjevil ve snách s\ému vyvolenci. Brigham Young stal se potom sxého lidu nejen prorokem a vdcem, ale
mocným
i
K
vládcem.
ruce jeho b\
li
apoštolov, proroci,
biskupové, knží, kazatelé a uitelé.
Mnoho pívrženc získala mormonská církev z lidí nevdomých a chudých, pišlých zvlášt z Anglie, Irska, Švédska, Norska,
Nmec
a Švýcarska.
Tehdy stál Brigham Young na vrcholku své slávy a moci, neobmezeným pánem duší tl vncích, kteí bvli jeho dlužníky, kupujíce z jeho skladu vše potebné k živobytí. On tžil z pd}^ kterou Mormoni zdlávali, upravoval ceny jsa
i
i
tržní,
uroval a vybíral
jmní
šlo
cla a bohatl
nesmírn.
Jeho vlastní
do millicnú.
Brigham Young ml, co hrdlo ráilo. Pro rozmnožení svých radovánek vymyslil nový kousek. Jedné noci ml zase vidní. Patriarchové vnuknuli prý mu, ab\- zavedl mnohoženství.
Zjevení uinil Youn.^: skutkem a podle toho domácí krb si
zaídil.
Po dlouhém váhání uinila vláda vSpojených stát konec mormonskému mnohoženství, ale nikoli mormcnství vbec, kterého samo sebou ubývá. Ale mohutný památník podnes vští slávu a moc uení mormonského. Je to nevkusný chrám, vystavný ze žuly nákladem asi desíti million zlatých. Obrovská socha mormon-
ského andla korunuje
dílo.
Druhým jediné té
mže
hožistém jest taberndkul. Má obrys eliptiný. Do sín, proslulé znamenitou akustikou daleko široko,
se vejíti až
jednom,
slyší
se
jest hlavní osa
76
dvanáct
tisíc hdí.
zeteln každé 7n
Zašeptá-li kdo na konci
slovo na konci druhém,
a
dlouhá.
mormonského zízení jest, že není mezi nimi kteí by trpli hlad a nouzi. Z výtžku obchodního opatují se chudí potravinami, odvem a vším, eho teba k uhájení živobytí. Zvláštností
lidí,
173
JOSEF
KOENSKV
k rudochum chovají se Mormoni milosrdn a neskrblí almužnou. Oplácejí tak dobré dobrým, nebo za jejich sthování nezkhvili Indiáni Mormonm ani vlasu na hlav. Za I
území Illinoiského až do zem nkdejších Utah neklesl ani jeden Mormon šípem rudochovým, nevyšla ani jedna rána, kterou by byl Mormon vypálil na rudocha. Hlavní zamstnání Mormon jest polní hospodáství.
celého
tažení
z
Behy
Solné
msto
Antilopího ostrova v Sohiem jezee.
lázn v Solném Byly postaveny nákladem asi pl
není veliké, ale jeho blízké
jezee jsou velikolepé. millionu zlatých. Vlaky vyjždjí k jezeru každou hodinu, asi otevené jejich vozy sotva jsou s to pojati v sebe všecky lázeské hostv. Tak alespo bylo za našeho výletu. Snad zavdal k tomu píinu koncert, jejž pvecký sbor Mormon chystal
lázeským hostm.
Lázn zbudovány
jsou na pilotách. Kolkolem v dáli tpytí jezera. Píkrá úskalí pobežní poSolného mrtvá hladina vznášejí se z jeho hlubin, dosahujících nanejvýše asi ii metru.
se
17(i
Výbuch Yellowstonského geyseru
Josefa
Koenského
,,
Cesta kolem svta".
eeného
Old
Faithful.
SOLNK
Jako
in\-
i
stiachn
Hv/.v
hlubin.
tak
jini.
zkusili jšmc, jak cliiitná j(v.(M-ní
\rhali
jest
\'o(la
Mí-SrO.
se
iiiuža'
kažclv
do
láze.
jczeniích tcch
lak hustá, ze se v ní trio lidské
nemže
potopiti.
Marn
jsme
se
sna/.ili
})onoriti
vytlanje nás hustý roztok do povrehu, aniž
pod \()du. Vší silou xoda nese nás na svém
se
\'ýše. a
]')luj(Mue.
Vzdn.šný pelud na Solném jezee.
Rozborx"
v sobe 24 díl
\'()d\'
ze
Solného jezera ukazují, že obsahuje
soli.
Solné jezero jest asi dvanáetkrát vetší nežli Bodamské.
R\by se
k
a
hmyzové v
nmu
kán.
nm
nežijí,
al^ \-odního
ptactva sletuje
a na jeho bfehy dost a dost, zvlášt
rack
tam malými ráky (Artcmia fcrtilis), kteí objevují v myriádách na jezerní hladin. Ostatní potravu ptactvo zajisté v nedalekém jezee sladko vodním.
Živí se
se za léta
hledá Josefa
si
a peli-
Ko( ntkého:
Cesty po
svt.
12 177
JOSEF KOKEXSKV
Do Solného jezera vylévá se Jordán a nkolik menších íek, ale odtoku jezero nemá. Stálým vvparem nahrazuje se jeho výlev.
Opouštjíce lázn Solného jezera, splachujeme solné vrstvy s tla vodou íní, do koupelen vedenou. Dbali jsme dobré rady, ab\- voda jezerní nevnikla nám do oí. nebo i
zpsobuje nebezpené zánty pozena.
V
a také bolesti
v jícnu, byla-li
dávno shromáždil se mormonských sbor. Pišli páni a dámy, ab}' ped svou cestou na svtovou výstavu Chicagskou rozlouili se s obyvatelstvem Solného msta, uspoádavše mu na rozchodnou slavnv koncert. koncertní síni zatím
již
pvc
Zpívaly se skladby pro sbor mužský i ženský. Boue potlesku a nadšení rozlehla se sálem po mistrovském provedení skladeb. Pvecký sbor Mormon mohl se i v Chicagu pochlubiti svvm
umním
a vejíti
v zápas pi hudebních turnajích.
Tancem konila mormonská zábava. Sám prorok Brigham Young byl ctitelem tance a divadla, nechávaje vystupovati své etné dcery na jevišti jako hereky tanenice. i
Cestou do Kalifornie. Dne 27. srpna vydali jsme se do zlaté Kalifornie. Po tiaticítihodinné jízd se nám zjeviti Tichý oceán. Zase notný kus cesty, asi tak veliký, jako je z Prahy k horstvu
ml
Pyrenejskému. Ze Solného
msta
do San Franciska poítají se 1273 km. vz 15 zlatvch. tedv
Lístek stojí 78 zlatých, poukázka na spací
celkem o
asi 93 zl.
Vlak je hodn zpoždný. Tomu se nikdo tom roznesou brzy po mst telefony. 178
nediví.
Zprávu
CESTOU DO KALIFORNIE.
Vyjíždíme po polcdnách.
Pelyky, strništ, kupy sena místa zelenají se luhem. až do \laku/^
Xa pobeží blá a stohy se
s
ním
se solný nálet.
Vlhí
stídají.
Sevel ptactva zaléhá k
nám
nho
z
V Ogdenu pestoupíme do vlaku vedoucího píimo do odboujeme brzy na západ. Potom vjede vlak na Velikou pouš americkou, jež pipojuje se k západním behm Friska a
Solného jezera. Již dávno tomu, co kryly ji jezerní vody, zstaví vše po sob pudu solí prosáklou. Týž osud stihne zajisté i nynjší Solné jezero, jež kdysi souviselo s Tichým oceánem. I na další cest uvidíme hojn solných jezer. Všecka prozrazují moský svj pvod. Voda jejich jest slanohoká. O vodu pitnou je místy veliká nouze. Nákladní vlaky vozí si ji s sebou ve zvláštních vozech, aby mohly napájeti parostroj. Stanice jsou ídké. Málokterá ukrývá se ve stínu nkolika
topol jakožto vzácná oasa uprosted poušt, na jen pelyk}^
K samým nené
valy
hromadily
s obou stran nekoplechových krabic, step a papíru. Najako odpadky, které cestující z voz
kolejím železnice piléhají
z lahví,
se
níž rostou
pi
té
áe
odhazují.
Pozdji tra stoupá, až dostoupí samého prúsm\'ku, vysokého 2138 metr nad moem, chránna jsouc proti snhovým vánicím devnými galeriemi. Pohled na rozervané pohoí Nevadské jest velikolepý. Každým krokem, co níže spjeme po západním svahu jeho, pibývá vegetaních pvab, a stromoví pásem horských ustupuje hájm listnatým. Velkolisté stromy katalpy a pavlovnie, magnolie, pinie, cypiše, olivy, oranže a vavín vští kraje s vlahým ovzduším. V nkolika minutách unášena jest mysl pozorovatelova z mrazivých výšin v luzný ráj. Chvílemi vine se vlak nad propastmi, stržemi a kaony. Pozorovateli otvírá se nový rozhled po pustých stráních, skrz naskrz rozkopaných, rozrytých, vodovody proniklvch a
od zlatokop stále a stále prohledávaných. etné ryžovnv a sejpy, vyplachované silným proudem vodním, vidti lze na 12
179
i=
JOSEF KOKENSKV: CESIOU DO KAI.IIOKME.
všech Úboích.
TakoNv xvkon pedstaven
stránce 184. Nev\'cházíiuc ani Francisku.
jest
obiázkem na
úžasu a s radostí bližínie se k San liKniijícím cestám po jednotvárných prériích amez
již na vždy konec. Také pátelé z našeho spacího vozu bhžší jsou již svého cíle. Ruský inženýr R ubírá se do sibiského Vladivostoku, ])aní Rio Krizukoxá navracuje se z Chicagské výstavy do žaponské své vlasti a zve nás již naped do s^'éh() salonu \- Tokiu. Kdo by z nás ])oz\'ání
rických jest
.
nepijal?^
Za tm\- stane \lak u moské zátoky, d(-pra\'uje se po ohromném parním prámu neboli trajektu ke druhému behu San Frantichomoského zálivu a o pul noci stojíme na ciska. Pkný hotel pijal nás za dolar pod písteší.
pd
v
San Francisku a
okolí.
Xežli jsme se nadali, byla naše zavazadla již dávno penesena do domu rakouského konsula, p. Františka Korbela, a útulná jeho domácnost zapuzovala všecku touhu po vlastním domov. Pelaskavá hostitelka i hostitel, jakož i milí naši pátelé Antonín a Josef Korbel postarali se s etnými letorostv svého rodu o to, aby se nám mezi nimi nezastesklo.
Živ mám
ješt
ped
jež jako
naše
Píkopy dlí msto ve
ulici,
sebou ruch, jaký za vládá v hlavní
dv
ásti.
Tam
kižovatka kabelových drah, vedoucích ke všem do ulic nejpíkejších až k samé horské i na níž rozložena jest osada kalifornských velmož.
jest hlavní
koncm msta, pláni,
Chápeme, pro panstvo zvolilo ty výšin\^ za své b\'dlišt. Vyhlídka do zálivu, zvaného Zlatá hrána, a na nedozírnou hladinu Tichého oceánu
jest
úch\atná.
San Francisko (krátce Frisko) má nádhernou poluhu. Leží na ostrožn, která smývána jest se strany západní vodami Pacifiku, na severu a na východ vodami hlubokého zálivu.
Spoádanost msta prohledá
ze všech ulic, bílým pleobydlených. Roku 1848 mla osada jenom 500 obyvatel, n\ní však jich má asi ti sta tisíc.
menem
Nkdejší
zlaté
asy minuly
již
i
ve zlatém Frisku.
Bájené
lidí rozmailce a marnojednotkou mincovní bvvala tam tehd>' pade-
nálezy zlata uinily z dobrodružných tratník}^
Bžnou
sátka (dolar).
tvrt dolaru
neplatil více nežli
182
j)ul
centu. I)a\y
JOSliF
lidí
KOKHXSKV:
\'
SAN
IKAM
ISKl
valily se do zhitrho kriijc kiíždvm
A OKOI.I.
dnem.
Nkteí
pišli
vysíleni cestou po Amerirki- poušti, jiní nelekali se ani obtížné plavby prlivem Magellanovým americké pevniny. Mnozí zahxnuli zaslíbenou zemi. Horeka po zlat pišli do Kalifornie. O hospodáství
nikdo.
I
a podél západních
beh
útrapami, nežli spatili
lomco\ala všemi, kteí
nechtl
se starati
bylo dost zlata a penz, ale málo potravin.
Pi všem
bohatství vznikla bída a hlad.
polní
Nemoci
dostavil}' se v záptí,
Požáry a loupeže dovršily zoufalství lidu, jenž uhajoval živobytí s revolverem v ruce. Loti tžili z toho sta\u nejvíce a byli by opanovali djišt, kdyby se nebyl ujal lepšího ádu ,,bdivý komitét", jenž posýlal lupie bez milosti na onen svt. Dnes mže bvti lovk hostn a ubytován i v nejslavnjším hotelu San Franciska za denní poplatek 4 dolaru. na starosti obsluhu Armáda asi set ernoch má v hostí, kteí mají na vybranou nkterý z dvanácti set pokoj nebo salon. a úmrtnost byla neslýchaná.
nm
ty
Více než cokoli jiného v kolik úskalí na
západ
mst
zajímá pírodozpytce
n-
ostrožny.
Na píkré stn skalnatého vvbžku vznáší se restaurace. Odtud vyhlížíme na Tichý oceán. Žádný koráb neoživuje nepod námi rozléhá se ev a mísí se Na sta obrovských Ivoun v\ráží tam z hrdel skeky. Jiní vrhají se v moské hlubiny, vynoují prsa nad vodu jako moské panny a šplhají se po hladkých stnách skalnatých ostrvk. Lín se povalujíce vyhívají se na výsluní ve spolenosti pelikán, rack a kormorán, kteí na temeni bradel se usadili a bílým trusem je pokryli. Lovc nemusí se vzácná spolenost Ivoun obávati. Sama vláda postarala se o to, aby jim nelívlo ubližováno. Mezinárodní zákon chrání je ped hubením.
konenou jeho plá, v šum roztíštnvch
ale
vln.
183
Rvžováni
zla
Kalifori
JOSEF KOkENSKY
jsme v ínském mst. do ínské tvrtil" íkávalo se jindy. Nevím, ,, Nechote varuj e-li kdo cizince takovými slovy ješt dnes. Jisto však Volí jest, že žádný neopomíná ínské to zákoutí navštíviti. k tomu pozdní noc, kd}' pravý rej zaíná. Ale ani za dne neutuchuje tam ruch a šum. Asi ticet tisíc íanu vtsnáno jest do nkolika málo Bydlí ve sklepích, na pdách, chodbách, na nádvoí, ulic. nade dvemi a pi samém strop. Po žebících lezou do jimi obydlený podobá se vosímu svých kotc a brloh. hnízdu, místy holubníku. Ale pi všem tom pece nodostává bytu a lžek. Mnozí se na ložnici stídají. Po se pro spánku tí- nebo tyhodinném pichází spá druhý, tetí. Zdá se, že žluté to plém nemá ani nervu. Syn nebeské íše usíná ve všech polohách, nech uléhá tebas hlavou dolu
Jeden veer
prožili
Dm
n
a
nohama nahoru.
domw Název kurník lépe by jim Neopatrným krokem muže lovk slett do nádvoí. kahancového plamene ozauje nám ínskou peleš. Za
Procházíme rozliné slušel.
Svit
svvm prvodím jdeme v noclehárn. na holé zemi.
V
jako za bludikou, jež náhle mizí malé jizb rozložena jest ada spá. Spjí
Psí rod lepšího
užívá pohodlí.
Puchem
m-
žeme se zalknouti. Zápach ten proniká celvm ínskvm mstem. Poznáme jej zase, až budeme v samé vlast' ían. Ostatn totéž tvrdí ían o nás. Vvpar l'^\ropanu jest mu ro\nž tak protivný.
V
Pod ní míhá se stín lovka. Je to špehý. Již zmizel v úzké chodb. Stál na stráži ped hernou. Závory d\eí zapadly, a hrái jsou v bezpenosti
slepé ulici kmitá se s\ítilna.
ped domnlým
Veseleji
\'ypadá
policistou.
ínská
Nkolik lampiónu,
restaurace.
opatených ínskými nápisy, ukazují vchod.
V prvém
poschodí jsou salony.
orkestru vítají hosty.
Porouíme
si
Vrzavé zvuky ínského
aj
a
k
nmu
zákusky.
Jizba vypadá více po evropsku nežli po ínsku. Sluha klade na náš stl píbor ajovv a asi tucet misek. Na každé jest jiný
zákusek:
ínské
v cukru
zavaený
zázvor,
inelony.
hrozinky,
Švestk\- (plod\- z dvojslíváku lahodného), suchary a p. 186
v SA\ IKA.NtlSKl
A OKOl.í
Avšak zvláštních tch pochoutek málo (Ibáinc a xšíinánic dje kolem. Ve tech výklencích \ujy\ si tri copatí hosté jako na ložnici. Pii každém plápolá malv kahanec. Z rohové krabiky \\bírá host konsícek (^pia (ut\rdlé šávy makovicové), nabodává jej zvláštní jehlicí, zahívá nad plamenem a vpravuje napálenou kidiku do malého diilku hlinné dýmky. Pii tom knrák stále kouí, všelijak se natahuje si
radji, cu se
až pak
a povaluje, i)l\
txrd
usíná
a
\-
blažených snech
se roz-
\a.
Amerika bez íanu obejíti. Pacifické dráhy zbudovány byly jejich rukama. Bez ínských pracovník neobstál}' by mnohé závody americké ješt dnes. Svým
Díve nemohla
neúmorným
se
životem, skromností
šetrností \-\tlaují
a
íané
v Americe každého blocha v soutži. Jejich zrunost v to-
várnách na doutníky jest podivuhodná. íané jsou znamenitými zahradníky, dobrými kuchai na pevnin na lodích, dovednými ševci i krejími, poslušnými sluhv, kteí úzkostliv plní naízení, umjí práti a žehliti jako nikdo jiný, pracují ve dne v noci bez oddechu a spokoj ují se malým výdlkem. Ale pednosti íanu jsou píinou, že se jich .bloši poínají obávati, a proto se jich Amerika chce zhostiti stj i
co stj.
ían
však také na svj tr\alý pobyt
pomýšlí, ba
nemá tam
Americe ani nenepeje si ani Nového svta a dá\á pevážeti
ani vlastní ženy.
\'
ían
po smrti odpoívati na pud mrtvoly svých píbuzných do asijské vlasti. Aby pe\'ážení takové se usnadnilo, pochovávají se mrtvoly \- Americe jen na as do zem. Pc njaké dob se vykopávají, kosti jejich se vypírají, v kotlích vyvarují a ist oškrabují. Tak upravené vkládají se do silných rakví a posýlají po Ticliém oceánu do Cíny. *
*
ínské tvrti konívá \' ínském di\adle. Nezmeškáme, pijdeme-li tebas až po pl noci. V tu dobu bývá prý hra nejzajímavjší. Jako cizinci zaujali jsme místa na Pob\'t v
187
JOSEF KORE.NSKV
samém
jevišti,
zemek
hiedišté
hned vedle herc
skípavého orkestru. PíSkrovný poet žen usadil se na galerii. Mezi hrou roznáší se aj a klade se na stoly v hledišti rozestavené. Diváci pozorují vvznamnjší scény uprenýni zrakem a jen chvilkami srkají doušky aje, kouí a mávají vjíi. Tak budou se baviti dlouho pes pl noc. Konec bývá až z rána. Vysoké tony malinkvch skipek, podobných dtské hrace, potom svištní píšal a huení tamtamu vyhnaly nás brzy s jevišt. v\'hrazen je
a
pro muže.
Pr\'ní dny msíce záí prožili jsme v Saji José (ti: San Hosé) a okolí a dále na jihu pi zálivu Montereyském. Ze San Franciska do San José poítá se po železné dráze 80 km. Cestou vidli jsme rsti fíky, mandlo vniky, oranže, broskve, olivy, blaho viníky, vjínaté žumary, agáve, pozdji do konce i bambusové houští, cesmíny a j. Rozsáhlé sady ovocné prozrazoval}', že jsme již v požehnaném údolí S a Jita Clara (ti: Santa Klára). Údolí to rozevírá se tam široce a požehnáno jest bohatou úrodou jako zem Kananejská. S hotelem v San José byli jsme zcela spokojeni. Z adresáe vyhledal jsem ihned píbytek eského krajana a odjíždli jsme do jeho y\\\\\
našeho pítele Vostro\ského obklopena jest samou fík}' a hruškami. \q kvtnici poletují chvílemi nžní kolibíci a jako motýlové tepetají se nad korunkami pestrobarevných bylin. V rodin Vostrovského žili jsme brzy jako doma a n.i pobyt u nho rádi si ^•zpomínáme. Rozsáhlé sady v okolí jsou samý nízkv strmek a obsypány plody ^•zácné velikosti, Zvláštní ovoca chuti. náská spolenost peuje o \'ý\-oz nepekonaného toho ovoce, rozestavuje na všech nádražích skín a ukazuje svtu nejpednjší plodiny požehnaného údolí Santa Clara. Villa
révou, broskvemi, švestkami,
vn
188
JOSEF KOKHX.sKÝ
Však nosti.
teba také
je
aby štpnice
zíravosti,
Pdu
velikého stala se
piinní, obezelosti zídlem blahobytu
a
a pro-
zámož-
dlužno zdlávati, okopávati, kypiti a mrviti jako
Trávník nemže se na ní nikdy zazelenati. v sadech kalifornských neuvidíš. O zvelebení ovocnáského obchodu v San José a okolí peuje krom ovocnáské komor\' ješt jedna jednota. Spoleenské sušárn}' pijímají syrové ovoce ode všech Za sušárny lenu, a správa sušáren vyplácí za peníze. aby se na volí se rozlehlé lány, mohh- klásti lísk\' s ovocem. Ped sušením (na slunci) ponouje se koš s naesanými švestkami do vaící vody a hned na to do studené. Tou zmnou teploty švestky popraskají a snáze se suší. Broskve ežou se run na poloviky, hrušky na tvrtk\' nebo plk}'. Aby kížah' broskvové nabyly svtlé barvy, síí se. pole.
Hlída
n n
Když se
na
bývá asi za pt dní, tídí vodou, aby zbavily se prachu a
se švestk}- usušily, což
stroji,
oplachují se
získaly lesku, a dávají se do bedniek.
Zajímavá byla návštva jiného závodu ovocnáského, jenž zamstnává ve svých prostorách na 900 osob. Den co den odesýlá se z nho do svta 50 až 60 tisíc krabic konservovaného ovoce a to jako povidla nebo ovoce celistv zavaené. Krom toho vyváží se na tisíce beden a bedniek s kížalami broskvovými, se sušenými švestkami a pod.
Dne
záí podnikli jsme výlet do háje mamutích strom. Ze San José poítá se tam 120 km. Na stanici zvané na esko Veliké stromy Santa Cruzské vystoupíme. S námi vystupuje z vozu i malý hlouek cizinc, nkteí až z Nového Seelandu. Všickni pišli, aby se pokoili ped pamtníky prastarých asu. Na vymení stojí tam asi ticet kolos a staví na odiv svou starobu i sílu odvkou. Tisíce let pelétlo hlavy jejich. Vichice boue zmítaly jimi jako stožárem lodi na moi. Klunice nelítostn smetla tam s povrchu zemského jejich soudruh}' a zstavila píštím 4.
i
asm
190
v SAX FRANCISKi: A OKOLÍ.
lilouk
jen
i^ií^aiit
paniátnv háj ni;inuitích
txoiících n\ ní
ii.
stromu.
Zaphilíni lo cent (25 kr.) vstupného, olx házíme mohutná jejich thi a })r()hlížíme si jehHí, upomínajíeí níi nitotisové.
lesti
Pozastavujeme
se
pied
Obrei/i a
Šestnácti osob je teba, aby 21
metr.
míme ol-)jem
objaly.
jej
Neschází mnoho, a jeho
vysoko nad zemi, jako
je
špika
\
jeho trupu.
má
Pimiýr
\'
ol:)\'()dii
rcholek \ypne se tak
S\'atovítské
vže
naší
\'
Praze.
Vedle tiiceti strom, jichž vky mii se tisíciletími, vypíná se v posvátném tom háji a v jeho okolí na sta jiných a^témuž pokolení náležejících, ale stáí jejich jest nepatrné.
Z
pemnohých
p(juhé
paezy
ostaly
a ernají
se jako
mumie. Xa
nom
nich postavena
jest
z
besídka.
náct osob
•
Asi
mže
jed-
tr-
se v ní
usaditi.
H^K
I^bí^k"^^BB W^É^^' H|p^ ^^^^H B^^ ^^
*
^^^^^R
Sh^^^»'''^
HH^^Íh Wm ^^^^^^^^^B^^v
''
^^Hh pi^w^B LK."'
Tunel vedený
-m
sek\-oji
l^^HI
obroxskon v
Maripcském.
h;
Ale
toho
což
paezu
paezu,
jejž
plocha
proti ploše
pedstavuje
obrázek na stránce 180! Pes padesát lidí muže se rozestaviti na jeho
obvodu.
jméno Botanické mamutích strom ;est sckvojc
neb wellinotonie.
Ameriané íkají tomu stromu
Jméno
ervené
devo. pí-
sekvoje bylo
jmení nkdejšího náelníka indiánského z kmene Cerokýz, který, mi-
mochodein 191
je
povdno,
JOSEF
KOENSKÝ
vynašel pro jazyk svého lidu zvláštní pí^mr* o 68 znaménkách.
Památnými
a proslulými místy,
kde
odvké
sekvoje obrov-
ské vyrstají a bedlivé se zachovávají, jsou zvlášt Salaverský
Maviposký háj a j. Kalaverský háj mamutích strom rozkládá se od San Franciska na severovýchod asi ti dni cest}'. Pes sto obrovských sekvojí, menších i vtších, vypíná K vrcholm nejv\'šší sekvoje poítá se se tam k nebesm. háj,
90 96
metr. Objem
m
a v
34 metr v.
Ml
vici více nežli
Dti,
mí
její
méí
objemu 18 m.
13.7 ;;/. Matka lesa má ve výši Vyvrácený Otec lesa má v objemu
prý ve výšce
asi
150 metr, to
jest o polo-
Svatovítská vž.
ve výši 75
w
Jiné tamjší sekvoje, zvané a více. tch obr jest 30 až
Kra
35 centimetr silná. Háj Mariposký ítá v sob
tolik sekvojí obrovských, co vede živou vykotlanou sekvojí jako njakým tunelem, jenž má ve výšce a šíce po tech metrech. Nkteré z tchto sekvojí mají ve výši až 82 m a v objemu až 27 m. Devo sekvojové jest barv}' naervenalé, mkké, trvanlivé a snadno pijímá polituru. Mili a spoítali vk obrovských tch tvor. Ukázalo se, že kolosové ti bujeli již v dobách, když vedl Mojžíš židy do zaslíbené zem, když moudrý Šalamoun budoval chrám Jerusalemský a když pyramidy egyptských faraón v\Tstaly ze základ. Stáí obrovských sekvojí odhaduje se na 3400 let. Vrohodné to íslo potvrzují léta spoítaná na prezu kmene. je
dní do roka.
Cesta k
nmu
Ze stanice Vdkýe-h stromu vydávají se výletníci k samým Tichého oceánu a navštvují moské lázn Santa Cruzské (ti: Santa Kruzské). Uinili jsme totéž. Vzdálenost obnáší asi o km. Povoz, objednaný telefonicky již z hotelu v San José, odvážel nás z mamutího háje za iré tmy divokým údolím, v nmž huí bystina San Lorenzo.
behm
192
v SAX FRANCISKU A OKOLI
Dorazili jsme do
delna hotelu se
msteka
zavírala.
již
zbytk od veee. hostm mimo obyklý as.
trochu
Santa
Jen
z
("ruz
hodn pozd.
milosti dostalo se
Jí-
nám
Služebnict\'o není povinno sloužiti
Hotel leží pi samé zátoce moské. Hosté užívají moského píboje na písitém pobeží, za chladnjší pak doby koupají se v obrovském vodojemu, vyhátém. Ješt po desáté v noci b^^lo ve vodojemu veselo. Štbetání, šplíchání a smích lázeských hostí obého pohlaví pivábily nás do vnitku, elektrickou záí osvtleného. Koupání nebralo konce ani o hodin jedenácté.
pimen
Ze Santa Cruzu vede železná dráha dále moskvm po jih, a to pi zálivu Montere3^ském. Koneným cílem výletu bývá v celém svt proslavený Hotel del Monte (4 dolary), položený uprosted nádheryplné flory. Ze Santa Cruzu je tam asi 67 km.
bezím na
Po dvou a plhodinné jízd zjeví se zátoka Montere3'ská. Vysoké duny z jemného písku ji obrubují. Husté koví zakoeny a utužuje behy. Nikdo by pouští v nanesené netušil, že v písitém tom kraji skrývá se vyarovaný ráj. Opouštíme stanici Del Monte a procházíme poetickým hvozdem. Vkovité duby porostlé betanem rozkládají nad svžím
pd
trávníkem mohutná svá ramena. S nimi stídají se stinné pinie zádumivých cypiš. Vedle nich seskupili
a druží se k aleji
mohutné rodiny rostlin nopálovitých. Nejeden z nich perstá ostatní o nkolik metr a rozvtvuje se jako starobylý strom. Stoleté agavy kvetou tu pod širým nebem jako ve své vlasti jižní Ameriky. Aloe z pedhoí Dobré nadje a z úskalí Sokotorského a nádherné exempláe z rodu Yucca (ti: Juka) s devnatými kmeny a bílými kvty jako lilie ohrazují v parku nžnjší bylinstvo, jež svým rázem unáší diváka do kraj rovníkových. Banán\s cykasy, vjínaté i speené palmy, myrt}^ stromovité kapradiny a na sta jiných rod a druh sneseno je v Tichomoské zákoutí Monterej-ské. se vynikající
lenové
Josefa Koenského: Cesty po
z
svt.'
\\\
lí)3
JOSEI" KOKIiXSKV: V
Z bujné
SAX TKANCISKr A OKOLÍ.
pírody, udržované velikým nákladem ve stálé svžesti, zeleni a nevídané kráse, povznáší se líbezný hotel, jako z blostného cukru postavenv a svatebním šatem píité
odný. Ve skvlý cli
jeho salonech, blajících se jako padl v
sníh. prožijí hosté blažené chvíle a vyhlížejí
\'
pestré
kvty,
v nichž kolibíci se tiepetají, laškují, sviští, s planoucíma oima na vtvicích se houpají a k jiným stelhbit mí i. Rozkoší, prožitých za ranného jitra v pírod tak aro\né, nemohu slovy vylíiti. Pochopujeme, že sjíždí se sem v msíci únoru nkolik set hostí najednou. Hotel má pro 500 pokoj. Z hotelu del Monte je malý kousek cest}' do msteka Moiitcreyc, ostatek to nkdejší španlské osady. Tam, kde stával misijní klášter, pne se skrovný kostelík ímskokatolické církve. Služby Boží konají se v jednou za rok.
kvtm
i-
n
nm
Podél zálivu Montereyského vede k moským lázním Lázeské vil}- založeny jsou dílem v jehlinatém háji, dílem na svahu žulového behu. Mnozí z lázeských hostí žijí ve stanech, opatených skrovnou domácností. tram.
Mezi balvany a v úskalí, píbojem
moským smývaném,
moských sasanek, zelených jako brál, jinde skupin}' obrovských ježk a hvzdýš. Dále od lázeských hostí zabývají se lovem pelikáni. Ob as vymrští usazen}' jsou
se
etné
kolonie
nad hladinu také tule nebo Ivoun.
Zdá se, že velryba nkdy v beží vidl jsem povalovati se její i
ta místa zabloudí.
obratle.
Na
Kostí obrovských
elistí a žeber užívají osadníci k ohrazení svých zahrad.
rybí elist
poVel-
tvoívá tam v plot zahradní vchod jako njaký
gotický portál.
Na sobotu pipadla vyjížcTka na Lickovu hvézdárnu. Zvláštní podnikatelstvo vysýlá tam každé soboty hus (t. j. ovamhus). Ze San José vyjíždí se o polednách. Jede se asi sedm hodin. Lístek
tam
i
zpt
stojí 3 dolar}'.
13* 195
JOSEF
Do
,,busi' zasedly
KOEXSKÝ
tyn' dámy.
Byli jsme v menšin.
a vdám. Mužm Americké paní rády oddávají se zbývá) pro nevýnosné to zamstnání málo asu a dopávají vdecké zábavy své druhé polovici. V dáli ped námi blá se v3'soko na Hamiltonové vrchu Lickova hvzdárna. Na chvíli mizí, když vjíždí vz ve hluboký úval, ale brz}' se zase ukáže, jen co povoz výše se povznese.
umním
Lickova hvzdárna na
Kam
lioie
Hamilioiio\ v
Kalifornii.
samý sad, a za námi v širokém stromoví. ovocného údolí celé moe Cesta k výšin Hamiltonové vine se klikat. \i\z spje brzy dol, brzy zvolna stoupá po nové serpentine. Projede tolika
jen zrak obrátíme, všude
oklikami,
co
má
v
sob
rok
dní.
Kon
asto
se
stídají.
O sedmé hodin veer
ped
portálem Lickovy hvzdárny. V šatn odkládáme odv a splachujeme prach s oblieje. Slunce mizelo s oí a stáplo se v tušeném oceán. V dolinách proskakovala znenáhla svtla, a elektrické svítilny záily v San José, vzdáleném od hory Hamiltonov\- asi 41 km, jako nebeská svtla na obloze. Hvzdy dotýkaly se zdánliv vrcholku \\ov\, vznášely se takka nad samou hlavou pozorostáli
106
jsme
v SAN FRANCISKU A OKOLÍ.
vatelovou
ii
\'ydávaly kouzelný svit, že
cítil
se clovek býti
samého nebe. Hrobové ticho rozhostilo se veerem, a obloha plála myriádami hoících a ozáen vch svét, o nichž blízko
duše naše nemá ani zdání.
Na chodbách hvzdárny objasují všeliké obrazy tajností nebeského divadla. Pohledy na komety, msíné hory, Maršový prplavy, slunení výbuchy a skvrn}/ prozrazují, že jsme duchem spíše na nebi nežli na zemi. Hvzdái z Lickovy observatoe šukají zatím po chodbách, a jako skítkové míhají se v noním šeru pi svitu svého kahance. Je tu sám editel Holden, astronom Bernard a jiní, aby ochotn ujímali se hostí a provodili je v nkolika minutách po koninách svtu, jichž tajemství pivésti mže myslitele k nadšení i k zoufání. Se zatajeným dechem vstupujeme ve hrobku, v níž •
vný
dímá
sen
Lick (ti:
sám šlechetný Džems Lik).
zakladatel proslulé
hvzdárny James
Za života prával si Lick, aby pochován byl na blízku velebného díla, až bude dokoneno. Pání jeho se vyplnilo. Listina do hrobu vložená hlásá: ,,Zde odpoívá tlo Jakuba Licka. zesnulého v San Francisku dne i. íjna 1876. Za naší pítomnosti pohben jest v základech Velikého teleskopu. Tento dalekohled jest nejvtší, jenž byl kdy na svt zhotoven."
Ješt vtší dalekohled dal postaviti pozdji bohatý Yerks nedaleko Chicaga. dávno obklopila Hamiltonovu horu irá tma. Jen skuImou ve steše hvzdám}' bylo vidti do hvzdnatého nebe. Sluhové rozeveli ped chvílí stechu hvzdárny, a výmluvný hvzdá chápal se pístroj, aby namíil Lickv dalekohled na mlénou dráhu. Host za hostem sestupoval s galerie k dalekohledu neboli teleskopu a s posvátnou myslí upíral zrak svj v kouzelné sklo, jímž odhaluje se tajemství nebe. Svtelní paprskové pronikají zázraným sklem a osvcují oko Již
i
rozum.
Blavý závoj mléné dráhy pojednou jeví se býti samá Kdo pohlíží ve svty mléné dráh\', pohlíží nej-
hvzda.
odlehlejší místa všehomíra.
\-
Co za 197
ní jest,
nikdo p:)sud nevidl.
JOSEF
Mléná
KOEXSK^
cesta jest hranice, k níž oko
mže
vtším sklem, postihujíc ješt myriády hlouených jako prach. A pece jsou
proniknouti nej-
nejzazších
samé
to
a
svtu
na-
nesetné
soustavy slunení.
Pohlédneme do jiných konin všehomíra. Hvzdái observatoe Lickovy namíili pak dalekohled k jedné z etnvch
A
mlhovin nebeských.
hvzdiek, let,
aby došel až na
Lickv
ze svtlé skvrn}'
opt
prokmitl
roj
nichž prý potebuje paprsek nkolik million
z
naši zemi.*)
obecnému pouení kííždou
teleskop slouží lidu k
Nebeské to pedstavení konívá obyejn po desáté Xoní dobou nastupuje se pak zpátení jízda do
sobotu.
hodin. San José.
Jméno Lickovo z pamti žádného diváka nevymizí. nou vzpomínku zachováme i my na velikého dobrodje
Vda lidu-
mila Jakuba Licka.
a varhan. Krušn poal Roku 1820 ml obchod ve Filadelfii. ve státech na východ na západ Ame-
James Lick byl zhotovitelem pian se
svt
ve
Dobe rik}'
protloukati.
dailo
jižní,
se
mu konen i
až se
i
r.
1847
ocitl
v
Kalifornii.
Jmní
kupováním pozemk, a Lick pojal myšlénku zvniti svou památku stavbou ohromné pyramidy z mramoru. Mla pesahovati svými rozmr} samu p}ramidu Cheopsovu. Avšak od toho plánu Lick upustil a odkázal dobroinným jeho rostlo
i
úelm
celkem ti milliony dolar,
t.
j.
asi
7V2 million
zlatých.
Slova posledního poízení Lickova, vztahující se k zalo-
hvzdárny, znjí asi takto: ,,Za tetí odkazuji sedm set dolar na zakoupení pozemku a na založení hvzdárny dalekohledem, jenž b}- pekonal všeck}- jiné posavade se-
žení
tisíc s
strojené.
Observatorium
to
má
se
jmeno\ati:
Lickova
zdárna, založená k šíení pírodnícli nauk." *)
Paprsek
z
našeho slunce dostihne
r.)8
zem
asi za osni
minut.
hv-
v SAX I-KAXCISKI
A O KULÍ.
Vykonavatelé poslední \ iile Lickovy v\'hlédli za nejvhodnjší místo pro hvzdárnu \r( h Hamiltoniv. nad nímž obloha jen
zídka
Aby
se zachmiiiiije.
\-rr]i()lek
lior\'
stal
})íístupn\ in, b\lo
se
teba
zalo-
Se stavbou hvzdárny zaalo se roku 1879. Postavením Lickova dalekohledu ni hoe Ilamiltonov odkrývají se stále a stále nová tajemst\'í nebeská a pekvapují všecky astronomy. Takovým pekvapením bylo na p. objevení pátého msíce Jupiterova. Astronom Bernard zachytil jej Lickovým dalekohledem v noci dne 9. záí 1892. Družice ta objevila se jako malý lesklý bod ve svtlém okruží planety, o níž b3'lo do té dob}- známo, že kolem ní obíhají toliko tyry msíce. Bernard tušil hned, že to nepochybné nový msíc. Dalším pozorováním domnní jeho ukázalo se býti pravdou. Opusme hvzdnaté nebe a spjme dále za s\ým cílem. O pl druhé s plnoci zastavil povoz ped naším píbytkem v San José, a o polednách tiskli jsme pravici píteli Vostrovskému. Slza zarosila jeho zrak, když uslyšel od svých kražiti s
velikými pekážkami horskou
jan, navracujících
se
do jeho
sihiici.
vlasti,
poslední:
S Bohem!
Dne
5. záí zastavili jsme na stanici Palo Alto, vzdálené od San José 28 km. Pro vdu nadšená slena Klára Vostrovská b\'la naším
prvodím. památnou od nkolika málo tam universitu k uctní
Stanice Palo Alto stala se
Velmožný Leland Stanford památky jediného svého syna
let.
založil
a nazval
ji
universitou Stan-
f Drdovou.
Ohromný jest odkaz, jejž vnoval Stanford k založení vysoké školy. Obnáší asi 75 million zlatých. Od otevení (roku 1891) té univerist}^ americké uplynulo sice jen málo let, ale ústav má již pes 1200 žák obého pohlaví. Za mé návštvy vykazovala škola pes 100 dívek. Slena 19S
KOENSKÝ: V SAN FRANCISKU A
JOSEF
OKOLÍ.
Klára Vostrovská byla jediná eška, jež na universit
Stan-
fordov studovala.
Dne
7.
zái podnikli jsme výlet do vinorodého kraje
Sonomského. Byli jsme žádostiví spatiti rozsáhlé vinice milvch našich pátel, bratí Korbel. Stanice,
k níž jsme
se ubírali,
Vinice rozkládají se
slov Korbel.
pi samé
stanici,
ležící
severn od
Kolonie eských vina je zdlává. Krajané naši mají tam svou ítárnu s výbrem pedních eský-ch denník list Friska.
i
obrázkových. Xa Korbelových vinicích pstuje se réva francouzská, rýnská, uherská i eská, z Mlníka a Žernosek tam penesená. Za naší návštv}' bylo vinobraní již za dvemi. Každý ke byl obsypán nevídaným požehnáním. Sto hroznu na jediném kei není tam žádnou vzácností. Ochutnávali jsme všeck}' druhy, jež se na vinicích rodí: misionáské, rislink}-, muškát}^ burgundské a j. V rozsáhlých sklepích klepali jsme na všecky obrovské sudy a okoušeli jsme výborné vlastnosti starvch roník. O zavedení révy do Kalifornie mají pední zásluhu španlští misionái. Pivezli ji tam z Evropy. Po nich zove se doposud jistý druh rév}^ a vína misionáským. V sousedství vinic bratí Korbel založil si rozsáhlé sady olivové doktor Prosek, léka v San Francisku. Podniku svého nelituje a rozmnožuje znamenitým výtžkem z plantáží své bohatství. *
*
*
Ped samým
odjezdem
Ameriky došel nás ješt
list od nadšeného vlastence Vostrovského: ,, Ostanete nám všem v pamti po celou dobu našeho života. Zdar vaší cest! Až bude skonena pou Vaše a Vy objímati budete své pátele ve své rodné zemi, vzpomete si na rodinu od Vás velice vzdálenouja od ostatních Cech zapomenutou, na rodinu.
z
200
—
í*^.
JOSEF
KOEXSKÝ: V SAK FRAKCISKU A
která, žijíc život u
prosted
cizího živlu,
OKOLÍ.
pece
neodcizila se
a nikdy se neodcizí. Vroucí pozdravení všem, kteí pikládají
horliv ruce k národnímu dílu a pomáhají rozvinovati prapory osvty a svobody na všech chýších eského lidu. Xech zavlají i na všech vžích naší slovanské matiky Prahy. K odplutí Vašemu žehnají upímní pátelé ..."
k
mnou se zavíral. Cárný v^xhod svta Stasob všemi svými pvaby jako zaslíbená
její
brzy poznám, až jen pepluji široširý Tichý
Nový svt rého lákal
m
zem. Kouzla
za
oceán a pistanu na
pd nejzazšího východu asijského.
/
.• -r...,in,TrTi:
nu
1
1
ii:
ml,
iTiiT i;!ll
;i
!
',,'i.i l.ilKUl', ill,.
-ymm
TlCHYAvOcBANB/A
K Havajským ostrovm dnové našeho putování po zlaté Kaliu konce. Dne 12. záí r. 1893 mla ,,Cína" odplouti ze San Franciska do Jokoham}' a to pes
Jažení
fornii byli
Honolulu.
Byl již svrchovaný na lodi. Dostal jsem
as ji
se
pojistiti si
skoro jako z milosti. Cena, za kterou jsem
valn
kabinu
svým soudruhem ji
vykoupil, po-
mj
mšec. Vizte jízdní ád Tichomoské paroplavební spolenosti americké a uvidíte erné na bílém, že peplavní lístek prvé tídy ze San Franciska do Jokohamy stojí 500 zlatých, místo v palubí pro Evropana nebo Žaponce 213 zl. a pro íana škodila
128
zl.
Pes Honolulu za msíc.
eená
spolenost lodi jenom jednou Cesta do tohoto pístavního msta trvá asi týden,
do Jokohamy asi
vysýlá
i/jf—
16 dní.
,,Cína" jest ze všech lodí této spolenosti nejmohutnjší.
Stála 2V2 millionu zlatých.
záí b}^© na „ín" živo. Na sta copatých syn nebeské íše opouštlo San Francisco a odnášelo své úspor}' do rodné zem. Na sta známých a píbuzných je vyprovázelo. Vtší však pozornost budila družina, jež kupila se kolem nkdejšího vyslance ínského. Uený ten pán, jménem Sui Kuo Jin, vracel se z Ameriky dom s celou rodinou. Koáry
Dne
12.
20^
JOSEF KOftENSKÝ: K HAVAJSKÝM OSIKOVÚM.
sjíždly se se všech stran. Pivážely vysoké hodnostáe ínské osady, kteí pišli se ješt jednou pokoit nkdejšímu vyslanci.
Milý pan Sui Kuo Jin bhal zatím vesele po palub a v náruí svého mazánka, hošíka asi jednoletého, jehož mohl samou láskou umakati.
nosil
Nemenší však byla deputace, jež vyprovázela nás. Kde kdo byl z rodin}^ bratí Korbel, pišel, aby nám podal naposled ruku.
Tímajíce v pravici americký prapor, pešli jsme lodní mstek. V tom okamžiku vyzvednuta byla lávka, a led hnula se z
pístavu.
,, Zlatou branou", obrátili jsme zrak svých ješt jednou ke skalnatým ostrvkm, jež jsou bezpeným útulkem sterých Ivoun, a rozlouili jsme se navždy s Novým
Propluli jsme
svtem. Teprve m'ní mohli jsme srovnávati ve své kabin bedny znamenitého vína kalifornského, jímž nás bratí Korbelové tak
bohat
obdaili.
Lodivoda, jenž vyvedl ,,Cínu" z prlivu, již dávno nás opustil, a koráb, jakoby kídla ml, lehce brázdil si cestu v klidné hladin.
Zatím vyzvánlo
se
k veerní hostin.
Pevážná vtšina
Na
sto hostí za-
Ameriané.
Žaponky, pišly k tabuli vlasti, výstavy do své vracejíce se z chicagské v malebném kroji národním. Budily obdiv na celé lodi.
sedalo k tabuli.
Se zásobami vína
jím celý náš
stul,
byli
nevdli jsme kudy kam.
I
hostili
jsme
obsluhovaný samými syny nebeské íše.
Paluba hemžila se samými Cían3^ Pídu palubní zaujali Žaponci, nechtj íce míti se spíznnými ínskými sousedy nic vyšinuli se spoleného. Pijavše prvotní kulturu od svt. íané svým celý umním pekvapili nad a záhv zvyk pedstarobylých naproti tomu, držíce se houževnat stavují posud v pítomnosti tisícivkou minulost.
ían,
n
205
JOSEF
KOEXSKV
Zábavy na palub ,,íny".
Novým rali
vali
jitrem obletu\ali náš koráb etní rackové a sbí-
odpadky vyhozené z ,,Cíny" do moe. Z poátku obletonás houfn, pozdji však provázeli nás jen jednotliv. Vítr vanul pízniv a všecky placht\- dmuly se jeho silou,
tak že urazili jsme za druhý den 372 námoské míle. Ale zbýval ješt notný kus cesty. Pocítá se ze San
Franciska do Honolulu 2080 námoských mil. do Jokohamy pak dokonce 4880 mil (i míle 1-85 km).
=
200
K HAVAJSKÝM
C)STK()\
UM.
Koupelna na palub ,,íny"
pibývalo víc a více. Den ode dne byli jsme k obratníku raka, a odv tmavý zamoval každý za blostný odv tropický. Také bílé plátné stevíce opanovaly promenádu. V jídeln zavšovala se již pimka a pivádla se do pohybu, jakmile zavznl píjemný zvuk gongu, jímž hosté svolávali se k tabuli. Pohybem punk}^ pi strop zavšené vane píjemný vánek, a pobyt iní se tak v salon Teplot}'
blíže
snesitelným.
JOSEF
Na
KOENSKÝ: K HAVAJSKÝM OTROVM.
cest k Havajským ostrovm ukazoval teplomr v kabinách a v salon nejvýše 30^ dle stupnice Celsiovy. Veerem nebývala teplota valn nižší, tak že mnozí pespávali tiché noci na palub. O 5. hodin ranní b\'lo již na palub živo. Kapitán zavdil se všem pánm velice, postarav se o upravení velikého vodojemu, zhotoveného z nepromokavého plátna a naplovaného stále moskou vodou. V tom chladném živlu provádlo panstvo nejveselejší kousky plavecké. Za sluneního svitu pozvedaly se z hlubin létací r^^by a poletovaly houfn po nedozírné moské pláni, do níž zapadaly teprve asi za pl minuty, dotýkajíce se svými dlouhými ploutvemi samé hladin3\ Létací ryby povznášejí se zhusta i výše, a nejednou se pihodilo, že zalétly až na palubu lodi. Dne 18. záí o 6. hodin ranní ukázaly se poprvé luzné behy kýžených ostrov Havajských neboli Sandwiských. Sandwiskými byh' nazvány za Cooka (ti: Kka) ke cti lorda Sandwicha (ti: Senduie). té
v
souostroví Havajském.
r
j^T"--'
i
vytržení byli všickni, když rozlétla se za ranního jitra picradostná zpráva, že se ukazují na obzoru behy Havajských ostrov.
Kde kdo
každýzmoiské koupelny a bžel, jak ho pán Búh stvoil, k príd lodi, aby zvolati mohl s Kolumbem: ,,Zem! Zem!" Bylo dne i8. záí. Nádherný východ slunce vstil krásnou ^
^'
Teplomr ukazoval
pohodu.
byl, VA-^mršoval se
26^ C.
Vyzírajíce z pravoboku lodi k severozápadu, vidli jsme
vypínati se vysoko k nebi malebné horstvo ostrova Oahii.
piloženou mapu Havajského souostroví.)
(Viz
Zamnivše pravobok za levý, spatili jsme nízké beh\' trudného Molokaic, na nmž nešastníci stížení malomocenstvím oekávají smrt.
Tetím ostrovem Havajského souostroví jest Mtiui, tvrtým Lauai, pátým Kahoolave, šestvm a nejvtším Havai, sed-
mvm
Kaiiai a
osmvm
Niihau.
Úžasné jsou propasti moské, jež tam byly zmenv. 1 velehora evropská Mont Blanc a kavkazskv Elbrus ukryly by se v hlubinách tajuplného Pacifiku. Jeho dno odhaduje se \- okolí Havajského souostroví na 6000 metr, pi ostrovech žaponských dokonce až na pl devátá tisíce.
tém
v tchto hlubinách, tmavých jako erná noc. záívají svtla a míhají se jako svtlušky v našem ovzduší. Mnohé ryby, jež výhraKln žijí v bezednvch ju-opastech moAle
i
Joicfa Knr<
!i,k(-lio:
C<>sf\'
po
s\r-tr.
20í>
1 i
josiíF koki<:nsk\
ských a hynou na mélinách, vydávají ob
as
svtlo
z vlast-
svým zvdavé obtí. Tak postaráno
ního tla, osvcují píšerné okolí a vábí svitem
živoichy, kteí stávají se potom jejich
tmách
tchto vyšších tvoru, kteí osvtlujíce vyzaují svtlo mnohdy (clvm povrchem svého tla, jindv úst v nebo žabrami.
jest ve
moské
o bytí
hlubiny,
Hluboko ponoují se píkré behy ostrovu Havajských, vysoko nad hladinu pnou se jejich vrcholky, as od
ale také
asu ohe
soptící.
Takovým velikánem
jest
na Havaji
Mauna
temenem pes 4000 metru vysokým, z nhož r. 1832 vyšlehovaly krvavé plameny po dvacet dní a dvacet nocí.
Loa
s
i\.si
tyicet sopek
zrodilo se z hlubin Tichého
daly vznik nynjší íši Havajské. vají
ješt v hrozné innosti
Ale toliko ti
z
oceánu
a
nich neustá-
své.
Jak asi vypadalo ohnivé divadlo, když poalo v dávných dobách zkázonosné dílo!
tolik
živých sopek
Hrozný obraz toho pozemského pekla vidti však lze v Havajském souostroví až po dnes. Dsným tím jevištm jest vulkán Kilauea na Havaji s ohnivým jezerem zvaným Halemaumau.
Ke vzácnému tomu
zjevu vysýlají se ted zvláštní výletní Honolulu, a za 125 zl. mžeš piblížiti se až k samé výhni zemské planety a zírati v ohnivé podsvtí, kde roztopená láva v širé jezero rozlitá se vaí, syí, \\n\, bouí, s praskotem do výše se vrhá a v krvavých kaskádách s výše lodi z
osmnácti metr opt v žhavý jícen se vrací, o behy jak(> píboj moský se rozráží a pekelné fontán se podobá, majíc brzo barvu rudou jako noní záplava požáru, brzy fialovou a žlutou, pecházející do všech odstínu v koui a páe, jež se nad ohnivým moem vznáší. I zmužilí diváci strachy jsou jati a malomocni duchem i skleslí na mysli unikají z místa hrzy a dsu. Takový výjev pedstavuje barevná naše píloha.
O tch f;ech
úkazech vypravovali
nám mnozí
na lodi jako
o vc-
známých všem lidem na svt,, nebo proputovali 210
již
v SOrOSTK()\'í HAVAISKF-M
k;i/Alý
kout naší /cmr a iU'\\-dá\
na cestn kobMii
ají se
sxT-ta
|)()prvc.
Xa
v širém occané sejdeš se s lidmi, ktcri niln\ o Samojských ostrovech tak skromn, jako hrd mluvíme m\ o výlet na ^^nmavu, kteí nastupují cestu kolem svta již po lodi
í
jako na skok pies Alašku a luzné Japonsko k ostrovu Jezu mezi \ymírající Ainy, potom na Koreu a pres Hongkong do Sydneje, do Tasmánie, na Nový Zéland /.pt k domo\'n Buh \i ku(l\', jsouce více na moi nežli na
šesté, ubírajíce se jen
.1
^Sopk a
^blíže' Honolulu,
i
j
zemi, více v cizin nežli u domácího krbu a mluvíce o ko-
rábech celého svta s takovou podrobností jako my o své domácnosti. Jim neujde, kdy a kde jaký koráb nov b}'! postaven, jakou silou jeho šroub se popohání, jaká jest kuchyn,
jaký kapitán, kde ve svt nejlepší hotel a pod. a píkrých strání Lahodná zele divoce rozervaných ostrova Oahu mile cizince dojímá. V trhlinách, slujích a pro-
beh
pastech bují husté kapradiny, nejníže pak vzt^xují své koruny ztepilé kokoso vniky
hosta z dalekých kraj, jenž oddává se ^
pandánv a pohledem na
kou tu výstavu nejluznjším snm. Modravé vlny Tichého oceánu odrážely
lové útesy, jimiž jest ostrov
mv
tšili se,
pi samém behu
s
vítají
tropí
se o nízké korá-
Oahu v tch místech vrouben,
až spustí se lávka, jež
pe\nin\'.
11
a
nás dlila od ostrovní
li
JOSEF KOKEXSKV
i8. záí 1893 o 10. hodin dopolední vstoupili jsme život na pdu souostroví tichomoského. Hlava v poprvé nám šla na novo kolem, když vidli jsme vci i osoby, ^vznaující ostrovní ty konin}' svta. Již s korábu mohli jsme
Dne
se obdivovati plavecký^m
kouskm,
které ostrované provádjí
za malé zpropitné, ponoujíce se stelhbit za vrženvm pe-
vítzn
nízkem a
jej z modravých hlubin pes obtí žraloku.
vynášejíce
všecken strach, že stanou
se
Nábeží oživeno bylo etnými Havajany Havajankami. Havajanky domorodé pišly v bílé košili. Dosahovala jim od krku až po kotníky. Hlavu mly ovnenu oranžovými kvt\'. Blostné zuby jejich leskly se jako perle, ohnivý žár plál jim z erných oí, ple tpytila se jako tlo bronzové, vlasy i
iakoby
ebenu byly.
z
Muži byli odni po e\ropsku. Nkteí mli na nahém tle jenom pouhý opasek. Slamnv klobouk jejich vnila páska z
pávího peí.
pístavišt. Vnce šíje. Ale pvabnjší je neuinily. Pvaby mladosti zmizely dávno s jejich tváí. Vrásky vštily, jak rychle mizí mladost v tropech.
Prodavak}' k^^tin usadih"
V
domorodc,
tváiích
se blízko
erné
ze žlutého kvítí zdobily jejich
vlasy a
kteií šlovou Kanakové, zraila se
dobrosrdenost a veselá nálada. Zejména Kanaanky bývají den co den sváten rozjaené a skotaivé, zvlášt když koupají se
anebo
v
Moc
a
zpnných
ro
\'\'jíždjí
si
vlnách
pi útesech korálovvch.
do pírod\- na malvch konících.
vládu nad Havajskou íší mají v rukou Ameriané.
Ale vlastní práci hmotnou vykonávají tam íané a Žaponci jako hledaní dlníci pi pracích plantážních. Vždy poítá se. že ze \'šeho ()b\\'attílstva souostro\'í
ného na 90.000
duší.
])once
tisíce
asi
12^/0
Ha\'ajského. odhadoxa-
vypadá na (.íany \"edlc
35
tisíc
i^^/o
na ŽaKanaku.
tisíce,
\ymírající(ii
Koráb ,,Cína" ml ()(lj)l()uti do Jokohamy po zastávce nkolikahodinné. ale j^ro množst\'í Žaponc. kteií \- Honolulu vstoupili na lod, \racejíce se z plantáží ttino\vcii do své \lasti.
skou
mohl
pou
v\'dati se k naší veliké radosti na další
tepr\-(^
až druhého diie.
21:
námo-
\'
il.W .\1M\I M.
S(JU«)Sl K(>\(
Pes všechen
pn\'íil ii()\ pibylých c(^stují(í( li je v píhonolnlském ticho ii poádek. sta\'išti Píchodem lodi od behu kalifornskví h iieb od pe\niii\ .'lustrálské íi od ostro\ii žaponských vítá každý lía\'ajan nedokavé poštu, která jediné spojuje Havajské souostroví ^v vzdálenými s\tv, ježto podmoský kabel telegrai(1<ý posud
tam nevede. ])o
residenního
])šk\'. ubírá
jí(H^
msta
íše Ha\'ajské nastoupíme (cslu
se ]K"'knou ulicí.
Havajské kvtináky.
Ta má hezké kamenné budo\\' s etnými krám\' zaiízenvmi po americku. V nkterých mají své sídlo bank\' a agentur}'.
Láva a lulu
korále, lámané a* blízkých útesech, jsou \ Honostavebním a dlažebním kamenem. Z obou hornin délá se
hodn
prachu.
Brzy pecházíme železnou
kolej,
po níž jezdí honolulská
tramwa\'.
Honolulské panstvo vyjíždí si na proc.házk\- \e \lastním nebo na vlastním koni. Konati delší procházky pešky nebv\á tam zvykem. Teplota 32^ C. nehodí se k tomu. Nejteplejší mésíc \' Honolulu je srpen, nejstudenjší leden. Koné, jichž Havajané užívají, nejsou pvodu domácího Pivezeni tam byli ped sto let\- tak jako skot, jemuž domo\()ze
218
JOSEF KORENSKV
Kanakové íkali
rodí
z
poátku puaá-pcpeé-aúhaó,
t.
j.
prasata
velikýma rohama. Vep byl Kanakum znám ode dávných as, a minulost jeho je tam nepochybn tak stará, jako jest obydlení Havajského souostroví nynjším západomalajským plemenem. Jako jiní. kteí s ,. ínou" pijeli do Honolulu, tak i my ídili jsme své kroky k poštovní budov, abychom z residence liavajské Polynesie poslali písemné pozdravení do vlasti. s
se
k
Pošta byla v pravém smyslu slova obležena. Cizinci cpali oknm, aby rozhojnili své sbírky poštovních známek,
domácí pak zvdav ekali na erstvé zprávy, pinesené ,. ínou" do hlavního msta íše Havajské. Z pošt\^ spchali jsme do ulice, kde jest cukráská firma Hartova. Majitelem jejím jest náš krajan Steiner, pocházejírí od Plzn. Za ženu má Pražanku, K nim pidružuje se v Honolulu tetí náš krajan Ambler z Merklína. Fouká staten d<» pozounu a pispívá svým nástrojem k obveselení mysli honolulského obanstva, pro nž vydržuje se v hudební
mst
sbor.
Kapelníkem hudebního sboru honolulského je Xémcc Jemu podaihj se vychovati Kanaky za dobré hudel)níky, z nichž tamjší kapela skoro \-eskrze se skládá. ítá asi Berger.
40
muž. Kanako\''é
baví
mandolinou nebo
se
hudbou
rádi.
Zpv
svj
provázejí
k\'tarou.
Kanaku mizejí v Havajském souProudy vzdlanosti zasáhly sem teprxe asi ped sto lety, když kapitán (\)()k (ti: Kúk) cestu k souostroví tomu ukázal. Z poátku byl pokládán Cook od ostrovan za bytost nadpirozenou, ale za tu krátkou dobu pozmnili se tu kraj lid mrou úžasnou, a .,perly tichomoské" uchopila se hrabivá ruka plemene bílého. Dávno již zatlaeno je tu kesfanst\ím starobylé náboženství havajské a pestalo obtování lidí, kteí k ukonejšení rozhnvané bohyn Pélc, jež vládla v jícnech sopený<^li. b\ Dávné
(jstroví
zv\''ky
starých
víc a více.
i
•2\'^
\
Alej
královských
SOUOSTROVÍ HA\ \|ski;m
j):ileni
(
OreoJX
i
regUi) v Honolulu.
žhavých kráter, Dávno zanikl zvyk pohbíkrál v žhavém jícnu vulkánu Kilauea. V kesanských kostelích a školách odstraují se poslední zbytky starohavajských zvyk a mrav pohanských. Honolulu samo má osm pkných kostel, obklopených nádhernou pírodou. vali vrháni do
i
j
vati srdce zesnulých
*
*
Více nežli všecky lionolulské budov\' zajímají pírodot\'azpytce arokrásné zjevy vegetaní, uchvacující barvou i
rem celou naši mvsl. •21.
;i-:i-
A
jak
b\-
K()KK.\SK\
lovk
:
v M)l OSTK()\"(
H.WaISKI.M.
vida aleje
nežísl,
pekrásných palem
královských, penesených tam z ostrova Kuby.
královským pojí se tam estn ztepilé kokopnoucí se do výše až ticíti metr. Poskytují ostrovanm všeho užitku jako palma datlová a banán. Za pochoutku z\'lášt milou slouží Kanaanum aronoxitá
K palmám
so vniky,
rostlina taro.
msto, utkví oko tvé na plantánichž amerití osadníci viuMhled bo-
Zajdeš-li jen irochu za
ttiny cukrové,
žích
z
hatnou. Jinde uvidíš pole rýžová, zdlávaná výhradné Cíanw a pokocháš se pohledem na chlebo vniky, oranže, kávovník, pandan}', lobelie, cykasy, lantany, tamarind}', jasmín, perské
rže
a
j.
kvtu takového bylinstva odpoívá na honohbitov také nkolik našich rodák. Tam pod koru-
Ve
stínu a
lulském nami královských palem pochován jest daleko od své rodné
pdy v mládí zesnulý Hloušek z fregaty ,, Dunaj". Šum a hukot tichomoských vln zaléhá až k hrobu jeho a zaplašuje v mysli naší veselou náladu.
Z
rozkošn3''Ch
tch sad
se vracejíce
staneme na chvilku
v národní škole, v níž havajská mládež zasvcuje se do taj-
základ mateského jazN^ka havajského. zaízeny jsou podle vzoru amerického. Za pestávky hopkují dti v háji palmovém, jenž obklopuje školu. anqliin^' na
ností
Uebny
S další prohlídkou residence v Havajské íši budeme již brzy hotovi. Nahlédneme do veejné ítárny s výbrem vše-
asopis, do královského paláce, vezmeme na vdomí, pírodovdecké museum a opera, zajdeme na rybí trh, kde objednávají si kuchai a kuchaky vše telefonicky, a zasedneme veer pod košaté tamarindy. ab3xhom v zái elektrického svtla, jímž celé msto jest likých
že je v Honolulu též
opateno, naslouchali cítili
v pozemském
ráji
zvukm
koncertní kapely a šastni se
ostrovní íše Havajské.
Ve své blaženosti zapomínriue, že neblahý jest osud domorodých Havajan. Asi ped sto lety poítalo se jich jeŠt tyi sta tisíc, nyní však hlouek jejich klesl na desítinu. Zhoubné malomocenství urychlí konec pvodního obyvatelst\a na ostrovech Havajských. 216
v S()lC)MKO\'l HAVAJ SK KM.
Jakkoli nékterí inoíeplavci š[)anlští pibyli k trmto ticho-
moíským ostrovm
již na poátku i6. století, pece pronikly podrobnjší až tehd\', kd}/ k nim pistál statený Brit Cook r. 1778. Havajané pijali ho jako bytost nadzemskou a koili se mu jako bohu. Ale z bludu toho byli vyvedeni, když vidli, že jeden z bloch umel, jako umírají jiní pozemšane. \^ír\- \' nadpiirozíMu' poslání blochu iiálil<
o nich zpráv}'
Cook v pimátník na ostrov Havaji.
když Cook kázal niiti devné bžky si mohl jeho lid jimi zatopiti pi vaení pokrm. Marn varovali Cooka knží od nerozvážného jednání. Cook povolil, ale bjdo již pozd. Pokora ostrovan zvrhla se v nenávist k blochm. Cook v pravou chvíli odplul od beh. Domácí lid jásal radostí, že zhostil se cizinc. Ale za námosk boue zlomil se stožár na Cookov lodi, a bylo teba nastoupiti cestu k ostrovu. Cook, aby získal nových potravin, vymoval je za železné dýky. Ty rozhodly nad osudem stateného kapitána. Za toho pobytu došlo k nové ubylo, a
rozhoení
nim Havaj an, aby proti
rostlo,
219
JOSKi
vzpoue.
Když pak Cook
KOEN SK
jal se lidu
svému
veleti,
byl dýkou
zasažen a skonil život ve vlnách.
Tlo Cookovo spálili a kosti téže cílilo
vati
odnesli
Kanakové do chrámu, maso jeho Jen po nových bojích áo-
noci uschovali.
mužstvo Cookovo toho, že ve vší poestnosti pochomohlo alespo trochu kostí svého velitele. Po Cookovi navštívil Havajské ostrovy jiný kapitán
anglický, spátelil se
vech užitené
s
rostlin}',
domácím vladaem
z
Amerik v,
na ostro-
skot a brav.
Na poátku našeho misionái
a zavedl
století
založili
pišli na
Havajské ostrovy
tiskárnu a uili
lid
ísti a psáti.
Neveliké jest území, jež všecky Havajské ostrovy zaují-
kde jinde na svt seskupilo se tolik mohutných vulkán jako v archipelagu Havajském. Xa tyrycet sopek podjalo se v oceánu ohnrodého díla a zbudovalo nynjší souostroví Sandwiské. Kdo vylíí nám kroniky sopené innosti ostrov Havajských? Jen domysl zemzpytc zejmé objasuje nkdejší ohnivé jevišt u prosted Tichého oceánu, z jehož hlubin pojednou vyvstaly nebetyné hor}- se žhavými jícny, chrlíce roztopenou lávu a edi a pivádjíce moe do mají, ale sotva
rozpnného varu
a sykotu.
Ze všech tyrycíti sopek, z nichž asi trnáct náleží mezi xulkány prvého ádu, pouze ti v dsném díle svém ješt neustaly. Ostatní dosoptily a doburácely již \- nepamtných dobách. Vymclx', \yhasly. Zdali na \ždy?
Dva z hrozivých vulkán zaujaly místo v jižní ásti ostrova Havaje. Jmenují se Mauna Loa a Kilauea. Udává se, že ohnrodé dílo provozuje na naší planet skoro ješt tolik sopek, kolik je do roka dní. Ze ^•šech tch živých sopek jsou jmenované dva \-ulkáuy
()stro\-a
Havaje
nejmohutnjší. Nejstarší historické zprávy o
pocházejí
z
let
soptní vulkánu Kilauea
1790.
Tehdy táboilo na blízku jícnu vojsko, zahladil \elik()u ást jeho.
pený výbuch
220
ale
nenadálý
so-
v SOUOSIKOVÍ IIAVATSKI^:>r.
Od
i"()kii
i/i)0 a/
laueje zaznamenáno.
j)()
l(''ta
Ale ve
i(S2j
nviú nirclm o
zmínném ase
s()})lcní
Ki-
naplnil se kráter
žhavou lávou, a pekelné fontány i^lehaly z ohnixélio jezera do výše až i6 metru. 1 ze samého lávového jezera \yslupo\aly nové kužele a \ycnívaly nad poxreh roztopené Ivy až 35 metr vysoko. Pára, dým, jiskry a prska\k\ sršel\- z nich za ostrého sykotu na všecky strany, jako by kužeh^ laketami b\'ly naplnny. Roku 1840 vychrlilo se roztopené kamení z jícnu širokým pr(uideiu a ve tech dnecdi \\Jilo se až do samého moie. vzdáleného od kráteru asi 18 km. Moská voda zahála se žhavým tím proudem tak, že r\'b\- lekaly do dáli až ^]2 km. Pnnidem tím zachváceny byly též lesy. Po výbuchu tom podoba jícnu nápadné se zmnila. Zbyld po ném veliké žhavé jezero, zvané Haleinauinaii. vSopená pda ostrov Havajských jest velice úrodná. Amerití pisthovalci poali na ní záhy pstovati ttinu cukrovou a tží z ní velice. Z výnosného toho hospodáství polního zbohatl tam zvlášt jakýsi Spreckel, pvodem Nmec, nazývaný obecn ,, králem cukrovým". Psobením pisthovalc stalo se. že byla domorcdá královna ostrov Havajských s trnu sesazena, a nkdejší íše Havajská ke Spojeným státm severoamerickým pipojena.
K žaponským behm. hodin ranní ml náš koráb ,,Cína" odplouti dále k žaponským behm. Tak oznamovalo se nápisem na erném prkn. Dne
Jako
19.
záí
o g.
ped píchodem,
zase v pístavišti živo.
tak
i
ped
Dostavila se
odjezdem ,,Cíny" bylo i
honohilská kapela a
hrála písn na rozlouenou. Dokud byl na živ král Havaj an, nedávno zesnulý veselý Kalakaua, nescházela ani jeho osobnost pi odplutí cizích parolodi.
Tikráte zaskuel v ovzduší pískot píšerné sirény
lodní,
a ,,Cína'* hnula se z pístavu.
Po všechen as
naší plavby
Tichým oceánem bylo
moe
nm
tak pokojné, jako bylo za tch dávných dob, když se po plavil Fernao de Magalhaes. Z kruté boue, jež za jeho plavb\Atlantským oceánem stále^zuila, ocitl se on pojednou v no-
vých neznámých vodách, po nichž koráby jeho tiše mohh plouti. I nazváno jest moe to Tichým oceánem. Co opustili jsme Havajské souostroví, pibývalo teplot \.
Teplomr ukazoval ráno o 9. hod. 2if C. po 10. hod. 31^ C. v salon však ješt o nkolik stup více. vystoupil na 32^ ( ..
;i
Tropické bylo vedro, tropický byl také jídelní lístek. Ságové nákyp3', kokosové koláe, zavaený zázvor, datle a j){'])rné omáky hlásily se ke svému právu. Víc a více blížila se ,,Cína" ke stoosmdcsátému poledníku. Mluvilo se jen o tom, že budeme za nedlouho ])sáti \c -v«'-m
denníku
p(^ 22.
záí hned
24. záí.
JOSEF KOftCKSKÝ: K ŽAPOXSKVM HKIHÚM.
O
polednách dne
22.
záí dovdli jsme
za prošlých 24 hodin 371 nám. mil, .1
phjyS^
18'
Veerem jsme
se
z.
])lnjír
se,
že
lo
])rá\ pi 25^
urazila 4' s, š.
d.
prošla ,,(.ína" 180. jjolcdník, a když j)robudili
píštího rána, nemli jsme po |)átku sobotu, ale ne-
Hasiské cviení na palub ,,u\y".
dli.
Pípravy,
jež se
dly v hudebním salon
k nedlní po-
byly nejlepším dokladem k památné té události. teba objasovati ji mnohým makav, zvlášt když jeden ze soudruh poal naíkati, že pišel o výroní den svých narozenin a utopil památný di'n svého života v Tichém božnosti, I
bylo
oceánu. 223
JOSEF KOKEXSKV: K Ž\POXSKÝM
BHHÚM.
Ta nehoda stihla také již soudruhy Magalháesovy, kteí obepluvše mys Dobré nadje, šastné se navrátili s první cesty kolem svéta dne 6. záí 1522 do Evropy. Ale jak se podivili, kd^ž v pístave evropském psalo se dne 7. záí, kdežto oni psali ve svém denníku teprv 6. záí! Domnívali se, že zapomnli jeden den poznamenati. Benátský vyslanec u španlského dvora píinu toho zjevu dobe vysvtlil, ale výklad jeho nebjd ode všech pochopen. Nedle prošla slavnostn ráno i odpoledne. Z bible, položené na rozprosteném praporu americkém, ítaly se píslušné texty, a zpv hymn, prozpvovaných horliv vŠemi misionái, misionákami a dstojnictvem, rozléhal se po širém moi. Pobožnost byla zakonena penžitými sbírkami na anglikánské misie. O svatém tom dni utuchly na lodi všecky hry a radovánky. Svátení klid panoval v každém koutku. Jinak bude zej tra a ve dnech potomních. Na rozchodnou a na trvalou upomínku poádaly se každého veera tanení zábavy na palub, jichž si dstojníci více hledli nežli ízení korábu. To však dlužno chváliti, že kapitán dával ob as vyrukovati mužstvu na palubu, aby konalo cviení pro pípad všelikých nehod námoských. Výjev takový podávám tu na piloženém obrázku.
Dne
záí 1893 byli jsme duchem ve své vlasti. Vzpomínali jsme na ty, kteí o svatém Václave zasedají práv ke slavným hodm, pipraveným v eské kuchyni. Z rána dne 29. záí ukázaly se na moi první luny r\ 28.
bá, v mlze zanikaly dýmy živého vulkánu, a brzy na to pozdravovali jsme všickni s jásotem pevninu žaponskou. Xase plavba tichvm oceánem b\'la u konce.
^/"^
^1^^^ i ^É gv s^^s ^(^^%^M s^^^^ d 1^p B\ i ^p 9\ ^%/
^\
j^/
>^
^3^
^ ^8 ^ ^ ^^ m im X I s ^^>^í
i^^/^^.
^^S
^^5^^ /
^^^^r^<
W: j^c^^^i^
^--^^\
^^^ ^
S
5^8
^^
^^>^^^^/
8 3S ^?^*^^^^\
7^\
/X^O^^^
^8W ^M €^^i3m ^8
^^/^^/
^/^!>^/^,i^É/^/^/ -Jí 5*\
