-
---~~~
•
<> I
/
•
•
•
\••
•
i• •
--
•
~
Uvnitř čísla •
Příhoda
v
mlýně
Karel Gott
Doly krále Salomouna
•
-
-
INDEX 4707
/ I
I
"
POMOOO C . .
JSNI E" IJVtzW?NI
V~ VVTA HL.( · ..
•
•
• •
/
,
$ '-A VA
~
VYTAH Z.AS~
JI:ZD( ! •
•
•
• • •
•
•
•
•
•
V minulém čísle jste hádali, co je na obrázku, kt erý představuje zajímavé řešení čočkového daleko hledu, odborně nazývaného refraktor - "hledaly jím komety. Dalekohled pochází z počátku mínulé ho století a byl instalován na hvězdárně ve Strasburku. Je to typ světelného přístroje s pomě rn velkým průmě rem objektivu (16,2 centimetrů ) a krátké ohniskové délky (130 centimetrů). Jedno· duchá montáž dalekohledu, který byl spojen s po· zorovací lavicí, umožnila snadné ovládání přístroj e. Jakým vývojem prošel takový "hledač komet", vl· díte na našem dnešním obrázku. Znázorňuje moderní univerzální zrcadlový dalekohled, v astrono· mii nazývaný reflektor. Opticky složitý výrobek podniku Carl Zeiss Jena v NDR je umístěn v západ ní kopuli Hvězdárny hlavního města Prahy a je o letošního jara k dispozici návštěvníkům k pozorové ní oblohy. Tento dokonalý přístroj však u i náročnější astronomická pozorování. je elektricky ovládán, průměr hlavního zrcadla j 40 centimetrů a výsledná ohnisková délka optick soustavy je 330 centimetrů. Nově . instalovaný p f lstroj v Praze patří k nejmodernějším dalekohled ům na našich hvězdárnách. •
•
V TOMTO ČISLE NASE SOUTĚŽ KONČi! .
"
Přesto n"ám napište, co je na novém, teď již posled· ním obrázku. Správné odpovědi - mohou býl i vtipné - posílejte ihned! Vylosovaní řešitelé zí kají tričko našeho časopisu. Dopis označte velkým
otazníkem.
-
•
•
-
•
•
I
,
•,
, '1
,
Kdyby býval Daník púj Č il jejich malé Hance tu šipku, o kterou v jednom kuse škemrala, nebylo by k tomu všemu došlo. Hanka by si s šipkou párkrát hodila na dveře kúlny a potom by toho stejně nechala. Ale takhle okolo nás pořád pobíhala a natahovala moldánky, protože je nejprťavější a ničemu nerozumí. "Hanko, nepleť se tady," říkal jí Daník. A ona mu na to odpověděla, že ji má hlídat a hrát si s ní a že si zatím hraje s klukama' a nechce jí pújčit šipku s peříčkama. . "Nemůžu ti ji půjčit, protože hrajeme turnaj. Vidíš? Támhle do toho kola hrajeme turnaj." Tomáš nakreslil na kůlnu kusem omítky kolo, do něho ještě jedno a doprostřed kolečko. Ani jednou se nám zatím nepodařilo zasáhnout právě to nejmenší kolečko. Nikomu z· nás, ani Daníkovi. A ten byl z toho už celý červený v obličeji. Ale nejen Daník, i já a Tom{lš taky. I když Daník byl nejčervenější, to je fakt. Asi si myslel, že bude mistrem turnaje, když přinesl tu šipku. Jak jsme byli rozvztekaní, přišla ta chvilka, kdy se Hanka dostala do blízkosti kúlny. Do té doby dával _Daník po Hance pozor. Jenomže pak ho přestal dávat, zase zčervenal a hodil. Šipka 'se prohnula do oblouku a Hanka zaječela. A už nepřestala. Místo ze středu kola trčela šipka . z Hančina kotníku. Nie ·to nebylo. Šipka v noze ani pořádně nedržela,•.jak řekl Tomáš. A krev jí nytekla také. J enom tolik, jako když se člověk píchne o špendlík. Daníkovi se udělal I)a kapesníku od Hančiny krve jen docela malý flíček. Jenže to nic neznamenalo. Hanka řvala tak, že j~me si museli stoupnout kousek od ní, abychom si rozuměli, když jsme se ch těli poradit. ' "N evšímejte si jí," řékl Daník, "ona za chvíli přestane." Tomáš to potvrdil - povídal, že je to ze všeho nejlepší způsob, jak děti přinutit, aby přestaly vřískat. S Tomášem prý to také doma dělali.
Dívali jsme se jinam a jako si tiše povídali. Aby Hanka byla zvědavá na to, co máme za tajemství a aby přestala brečet. Ale jenom jako. Proto jsme se mohli uchechtat, když si Hanka opravdu přestala prohlížet nohu a za chvíli i brečet. "Daníku, co si to šeptáte?" My jsme neodpovídali a ještě víc dali hlavy dohromady. Přilezla k nám po čtyřech, jako by byla kdovíjak raněná. Zatahala mě za bundu, protože na Daníka nedosáhla a na celý dvúr vykřikla naši
3
I
I
•
•
,
,
, největší
I
,
,
•
tajnost: "Večer na vás řeknu, že chodíte
na lokotky~' Možná, že by někdo Hance špatně roz uměl a ~eptal by se jí, co to říkala. Jenomže my se na nic ptát nemuseli, my hned věděli, co ubrečená Hanka myslí. Protože Daník musel brát Hanku vŠude s sebou, znala tím pádem i naši nejtajněj ší tajnost - lokotky. Ano, chodili jsme dolů k řece, kde byla hned u břehu velká sběrna šrotu. Měla dlouhý a vysoký plot, ale my taiTI znali jednu díru. Tou dírou sc prolezlo a za hromadama kastrolů, hrnců a starých kamen stály dvě malé lokomotivky. Neměly koleje, nikam nemohly odjet. Možná, že to byly úplně nejprvnější lokomotivy na svě tě. Jedna z nich měla v komíně malé dírky. Daník říkal. že to jsou dírky po střelách z války. Tomáš se s nim vždycky pi·el. Říkal, no jo, ale z jaké války. Prý jemu ty dírky připadají jako otvory po indiánských šípech. Protože Indiáni prý takovéhle lokomotivy nejvíce přepadávali. Nechtěli, ab}' jim lokomotivy vybíjely bizóny. kteří se pásli v prérii. Na lokotkách se zažívalo. Měly spousty všelijakých páček, za které se dalo tahat. Měly reza vé a dávno vychladlé topeniště. ale to nám nijak nevadilo. Phkládali jsme do něho chrastí a rozlámané bedny od zeleniny. jako by pod kotlem opravdu hořel oheň, a my jeli přes sběrnu ven do světa. Nejméně dvaKrát do týdne jsme tajně prošli kolem autodílen a ohrad. Pak jsme se protáhli živým plotem, kde jsme si pokaždé natrhali bílé kuliČky, které praskaly jako bublinky z 80naldů. To už byl kousek k řece a k díře v re2avém pletivu. Ani jeden z nás sem vlastně nesměl. To byla ta potíž. Proto jsme chodili na lokotky tak málo a tajně. Báli jsme se vyzrazení. Babičky a maminky nás straš ily řekou. ve které se v jednom kuse topí takové děti. jako jsme my. Také všelijací příšerní chlapi tam prý chodí po břehu a čí hají. Nebo nějaký zlý pes by nás prý mohl pokousat. Zkrátka, k řece jsme nesměli. Dar1ík nás odstrčil a celý nasupený &e postavil před Hanku, která 'pořád klečela na kolenou. "Hanko," vykřikl, rozhlédl se však po oknech a hned ztlumil hlas. "To neřekneš, rozulllís ? O lokotkách ani necekneš, nebo tě už nikam nevezmu." Ale Hanka se nedala zastrašit. Bylo jí také jasné. že je u nich na dvorku. kde může začít křičet a naráz tím křikem zotvírá všechna okna a osvobodí se. "A řeknu. a řeknu. abyste to věděli. Neměli jste si šuškat tajnosti~' "Žádný tajnosti nemáme," s nažil se Daníkovi pomoci Tomáš. "To jsme dělali jen tak. Pro legraci, rozumíš?" "To nevadí," trvala na svém Hanka. "já to na vás stejnak řeknu. Chodíte na lokotky a lezete tam dírou v plotě." Začala zase vřískat a přitom se rozhlížela po oknech, jestli už ji někdo slyší. Daník k ní skočil , popadl ji za ruku a zacpával jí pusu. Podívali jsme se, jak vypadají okna bylo to dobré. nikdo se nekoukal. Rychle jsme běželi za Daníkem, který strkal Hanku ze dvorka. Až u štěrkové cesty, vedoud k autodílnám. jsme pochopili. kam Daník miří. Tam také pustil Hanku, protože věděl. že tady se neodváží utéct. A abychom se vůbec nepletli, řekl nám: "Když nás tenhle prcek:' '\káz al palcem na Hanku. ale díval se na nás ...chce prozradit. tak
4 •
•
f. ,
,
•
• •
,-
-
•
•
,
,
" •
myslím. že by bylů dobré jít se na lokolky je I naposledy podívat." My jsme si to mysleli w' a tím se nám trochu spravila nálada. Šli jsme rychle, ale nejdříve neúmyslně. Tep l I potom, když začala Hanka ~kemrat. že ji holi nohy, jsme schválně přidávali. Ona se zase TO brečela a vyhrožovala, že to na nás večer ře klI!' Tím .JIás hrozně dožírala. "Ty buď ráda, že 11,1 tebe nepošleme nějakého vzteklého psa," pm I dal jí Daník ... Víš, co se jich tady toulá? A č ek 'II hlavně na takovéhle ukřičené holky." Hél n~ ,I zmlkla. doběhla k Daníkovi a chytla se ho lol tričko. Ten byl ale v ráži a řekl jí ještě, ab y \I snad nemyslela, že má vyhráno. "Nebo tě nI' cháme unést. Jasně, necháme tě unést něja k III chlápkem, co unáši děti." Bylo to těsně pře d I vým plotem, z kterého už Tomáš trhal kuIi C ~, a cpal si je do kapes, když Daník řekl Hanll o tom únosu. "My se osvobodíme, rozumíš? Osvobodím{; \, z každého zajetí. protože známe takové kou ;.- I(I. co ty neznáš. A tebe v zajetí necháme. Za III jaká jseš." Tohle říkal Tomáš a dupal přito m 1111 bílé kuličky. Hanka už ani nepípla, a když n II I dole u řeky překř!žil cestu pán se psem. k te I Y vůbec nevypadal na vzteklého. přimáčkl a \1 k Daníkovi, Jak nejvíce mohla. Lokotky stály na svém místě. Zrovna jsm ť. 'I domlouvali, kdo bude dneska dělat strojvedo u cího, když se ozval za našimi zády hlas našt v,l ného obra: "Vykliďte nástupiště. Přijíždí zv la .1 ní vlak, vlakodrak, ten co každého sssmete. V, kliďte nástupiště:' Kus dál, opřený o stará kali i na. stál. dědek se zrzavými kníry a smál se dll modrého hrnce. Dělalo to rámus ještě vět ší 11~' to jeho hlášení o vlaku. co každého sssme ll Když viděl. jak se na něho vyjeveně dí ván \l' , odhodil hrnec a šel nám. Scukli jsme se dtl klubka, Hanku jsme vzali mezi sebe. Mě na pad 10, že si Daník neměl zahrávat. jak říkal. že lil cháme Hanku unést. A Tomáš se také ne mll"'1 vytahovat s tím kouzlem, které pomáhá v z aJ~ II To máme teď za to. Dědek dokl až k nám . .. 1'\ rónní lístky ke kontrole předložit. prosím." III., už mu tolik neduněl, ale šla z něho stejně h nll.l .,To my nemáme, pane," řekl velice slušn ě 1),1 ník. Dědek vykulil oči. "Co to slyším? Snad IH c hcete říct. že nemáte perónní lístky? To by [II. tom znamenalo, že' se sem dostali nap ro' lel nedovoleným em r' Zvedl ukazovitť d uA to je nepřípustné!"~ .. My se sem dostali támhle tudy, páne." H a n~ .1 která se celou dobu klepala strachy, mu naJ ,d nou ukazuje díru v plotě. Teď jsme se zal llli třást strachy my. Dědek vypadal děsně. " I,lh nevím:' povídal. "jak tohle vysvětlím panu prl:d nostoví. To bude zlé. až mu řeknu, že lezell 11 I nádraží dírou v plotě." "Ale pane," odv ' žil se po dlouhé době špitno ul Tomáš, "tohle není nádraží. To je sběrna p l'," I pane." .. No jo, sběrna to je," řekl rta to dědek a Z 3 \11 1 .1 se ...Ale muže to být klidně i nádraží. J SOII lil přece lokomotivy. A každé nádraží má p rl ' svého přednostu. Tím bych mohl být já. A I. I' nechci být přednostou. Mně stačí. když IlIId" dneska topičem. Tak už se dohodnete, kdo blld Lím strojvudcem." , To byla potom jízda. běsnej ďědek 0p,.;l. dll zatopil pod kotlem. Z kůmína stoupal dým . Vy cházeJ iz těCn dírek. co o nich přesně nev l ll' jestli jsou po kulkách z války nebo po in dL l1I s kých šípech. Dědek nám říkal páni strojvůdcov é . ~ I ilit
•
.' ! j '
•
I
•
•
.
[
,
, •
• •
I
•
,
..
•
.".
c
•
•
•
•
.
,
•
ILUSTRACE JIŘÍ KALOUSEK vům
o výkupné. Ale co jim říkal, to jsme neslyšeli. Jen jsme viděli zasklenou přepážkou, jak se několikrát usmál, což by podle nás (mosce dělat
má m zajet, snad na Borneo je libo? Hance povíd al, aby si dala pozor na černé pasažéry. To nevíte, jaká je to pakáž, tihle černí pasažéři, paní průvodčí! Nás trochu štvalo, že si všímá I Hanky, protože my jsme si jí nevšímali. Ale on \0 nevěděl a tak si jí všímal. Potom, když jsme loj eli někam k Žilině, jak říkal Děsnej dědek, vytáhl najednou z kapsy hodinky a podíval se IHl ně. Pak na nás a řekl: "Jak to, že nejste do ina? Je už půl sedmé~' A v tu chvíli skončila III bezvadná hra. Děsnej dědek byl zase. jako na
neměl. zařízené," řekl, když přišel. "Vaši rodiče přistoupili na všechny moje požadavky. Za každého z vás dostanu nové kecky a za Haničku navíc ještě síťku na motýly. Tu budu potřebo
.. Je to
~ač átku.
~e kli jsme mu o lokotkách a o tom, že Hanka
ni! nás všechno prozradí a že bysme tím pádem hyli raději unesený děti. Protože naši tátové 1\ maminky, až za nás zaplatí únoscům výkupné, hudou rádi, že nás mají a zapomenou, že jsme ,'hodili na lok otky. "A to je náhoda!" řekl Děsnej dědek. "J á jsem neje n topič a přednosta nádraží, já jsem i dobře luv edená firma přes únosy dětí. To je vůbec moje specialita. Pojďte se mnou, já to zařídím." ra k jsme za ním šli přes celé velké nádvoří b ě rny. Co chvíli jsme se zamotali do nějakých dr á tů nebo zakopli o pekáč nebo děravou vani čk u. Byla skoro tma, ale Děsnej dědek šel na, lsto. Odemkl dřevěný domek, rozsvítil a do ma, h kamínek nasypal brikety. "Tohle je moje Ill'adovna a zároveň doupě únosců," řekl, ale my • ho vůbec nebáli. Jenom Hanka si vzpomněla, 1 ' má hlad. Děsnej dědek nám dal dva krajíce ,'hl eba namazaného sádlem. Chleba byl zabalell ' v novinách, ale ani jednomu z nás to nevadil! I. A pak šel Děsnej dědek telefonovat Daníko-
I
I
vat, protože hned potom startuji letadlem na Borneo. A tam je motýlů jako máku." Asi nás to napadlo všechny, že řekneme Děs nému dědkovi, aby nás vzal na Borneo s sebou. ale neměli jsme na to už čas. Rozletěly se dveře a v nich stál Daníkův a Tomášův otec, každý s provazem v ruce. Vrhli se na Děsného dědka, který se ani moc nebránil. Svázali ho a do toho Hanka pi š těla. My jsme stáli u kavalce se zelenOll dekou a loučili se s Borneem. Tomášův tatínek překontroloval pouta na rukou Děsného dědka a pohrozil mu, že by příště mohl dopadnout hůř. Ve dveřích jsme se otočili, Děsnej dědek, ná š nejlepší topič, na nás mrknul a usmál se. Rezatý knír se mu roztáhl až k uším. Daník k němu skočil, po něm já, Tomáš i Hanka. Rozvázali jsme provazy, nedaly vůbec žádnou práci. A tak mě najednou napadlo, že nejen Děsnej dědek, ale i ti tátové si na únos hráli. "N a shledanou na Borneu, pane Dědek," řekl Tomáš ... My tam za vámi přijedeme, až budeme velký." Hanka dávala pozor u dveří, jestli se tátové náhodou nevrátí. Zašeptala tak, aby to slyšel Děsnej dědek a měl radost: .. Já taky přijedu, pane Dědek. A cestou si budu dávat pozor na černé pasažéry, protože je to pakáž."
5
,
Zálesá ci . Fotografoval Mirosla v Vojt ů
v
,
v
DETIDETEM Naše pionýrská skupina vyhlásila sběro vou soutěž pod názvem Mléko dětem v Chile. Nejlepších výsledků dosáhl oddíl 4. třídy, jer,ct nasbíral bezmála čtvrtinu z 1419 kilogramů papíru, který odevzdala do sběrny ZDŠ ve Staré Pace. - Děvčata z 9. třídy navštívila dě~ský domova potě šila malé děti vlastnoručně vyrobenými dárky.
~
POVlD
Í O JEŽKU LEMTOVI
Jednou jsem našel pod schody do klubíčka stoče n é ho jcz ka. Vzal jsem ho domů a dal do bedýnky, vystlané sen em, p;ojmenovali jsme ho Lemta. Psi Míša a Arnik si ježktl zvědavě prohlíželi. Pes Míša ho chtěl vynést v zubech, al E. Procházková, 15 let ježek mu tu jeho drzou tlamu popíchal. Zato pes Arnik dokázal ježka přenášet z místa na místo. Jednou vynesl t< I ježčí klubíčko na trávník a pozoroval, co z klubíčka vylez " , , Když jsme poprvé ježkovi nalili mléko, vůbec si mléku NAPSAL JSEM DOPIS nevšímal, ale kočka Amina si všimla dobře, hned je vyp ilo a chtěla ještě. Nalili jsme podruhé, kočku Aminu jsme od -. hnali. Lemta šel pomalu k misce a větřil. A najednou s Karel Šmíd, 15 let , do mlíčka pustil a nenechal ani kapičku. Ježka Lemtu jsm ' neměli dlouho, protože jsme ho pustili zpátky do přírody, v .... "" ~ Drahomír Krupička, 10 lel Napsaljsf?m dopis ránem DVE Kl STESTI zalepil odpolednem a poslal po noci J;>řišla jsem do obchodu: "Prosila bych dvě kila štěstí." Mllj dopis . I Prodavačka se stuhou ve vlasech se usmála a řekla: "Práv bude číst ranní mlha . máme novou zásilku. Přeješ si je zabalit?" "Ne, není tře b ,l , spalovat slunce Hned je použiji. Co jsem dlužna?" a máčet podvečerní dé.~ť "Dva úsměvy na řidiče autobusu, který ti neujel, a pohlaz • ní toulavého psa." UTOPIL JSEM MLHU Vzala jsem štěstí a na ulici jsem je začala rozdávat. DOSlll la je babička s oteklými klouby, té jsem věnovala št ěS I RánO jsem u studny z tancovačky z roku 1921, ušmudlaný chlapec dostal lů nabíral mlhu včerejší i s radostí z pěti vyhraných kuliček, děvčátko, kt . a byla jí plná vědra ré sedělo na okně dětského domova, dostalo štěstí z min u Vyklopil jsem ji do vody lé neděle, kdy je navštívila mal1)inka a slíbila, že si ji brl. ) abych ji utopil - " vezme domů. A nabíral jsem tak dlouho Zbytek štěstí jsem doma složila do krabice, zabalila a n I až vysvitlo slunce balík napsala adresu: Všem nešťastným a smutným z ccl a všechna mlha ho světa. A poslala jsem je hvězdnou poštou. byla dtopená Zuzana Viktoriová, 14 /('/ •
•
•
Fo tografovala Dana Hanzová, 14 let
OBAl'KA
Dostal jsem křečka a pokřtil jsem ho Lucinka. Je z dr uhll křečků zlatých, hnědá s bílým bříškem a černýma ušimll , čumáček růžový a růžový kratičký ocásek. Krasavice! Doupě má v plechové krabici na ~ně klece. Dám-li jí kOll sek jablka, snaží se ho dostat do torby. Když se jí ( ll lll nevejde, chytne sousto do zoubků a odnese je do doup I ', které má pak vystláno nejen pilinami, ale i oříšky, jabl ky, chlebem. Přinesu-li jí vodu, ihned se napije a potom mi 'kll se zbytkem převrhne. V kleci předvádí samé akrobati 'k kousky. Houpá se na houpačce, skáče z výšky, leze po m žích, dokonce i po stropě klece zády dolů. Po prospa n II I dnu pouštím Lucinku, aby se proběhla ve vaně. Klec nlll sím zavřít, jinak Lucinka po několika otočkách vynes VI' svých torbách celé doupě do rohu vany. Tam by se Lucill '\ možná líbilo víc, ale co my? Zdeněk Paroulek, 1411'/
•
,
,
PIONÝRS
ZNAMENÁNÍ
~.
Do krásného sálu pražského Valdnejvíce sebekritický a pak, musí Itejnského paláce bylj 23. dubna být dochvilný. Nejde přece chtít n zváni předsedou CUV SSM M. na dětech, aby přišly na schůzku včas a sám to neumětr' Tak odpoI) oč kalem nejlepší pionýři a piověděla velice pohotově a rázně lIýrští vedoucí všech okresů a krapionýrská vedoucí z ~Iadna Věra Ili. Čtyřicet devět pionýrů bylo za ú p ěchy v hnutí smělých pionýr- - Doušová. A Fratišek Zižka z Mirovic spolu s Miladou . Poutníko\kých činů, vyhlášeném v loňském loce na počest XV. sjezdu KSČ, vou z Pelhřimova dodávají: "Také obětavost je důležitá vlastnost pro vyz nemanáno čestnými odznaky vedoucího. Umět dát dětem svůj PO I. stupně. Pionýrští vedoucí volný čas je také kus obětavosti. I,ase obdrželi z rukou s. Dočkala To ale u mnoha z nás záleží na di plomy ČÚV SSM. ostatních členech rodiny. Jejich Po slavnostním předání vyznamenání se besedovalo, dívalo na kulpochopení je důležité. Ovšem nej, lurní program Ustředního domu lepší je, když také pomáhají, jako pi o nýrů a mlád eže Julia Fučíka, ti naši. Pak je to bez problémů. \ povídalo, kde se dalo ... A víte, co je pro vedoucího tou Položili jsme třem pionýrským venejvětší odměnou? Když některý do ucím jednu jedinou otázku. z odrostlejších pionýrů přijde a řekne: "Rád bych pomáhal vést laké vlastnosti především potře malé Jiskryr' buje pionýrský vedoucí? " P ř edevším
se musí umět dokonale scbeovládat, musí být k sobě co
''''1
I fl. '. ~ J: . , I
A my držíme palce, aby podobných pionýrů bylo co nejvíce!
I
•
ICE Pi o nýři
oddílů
"Mladých strážců hranic" z Píště, Sudic, Hatě a Šilh eřovic se sešli na oddělení ochrany státních hranic v Píšti. Jeho pří \Iušníci připravili pro pionýry nál1l ě tovou brannou hru: Zadržte nalušitele státní l)ranice! Po vyhlášenr hesl<\ PIONYR - HRANICE se př e sunuly pionýrské hlídky do ohrožených úseků, kde společně \ p říslušníky kontrolovali osoby 1\ motorová vozidla. Měli odhalit II známou osobu, která hodlala Ilře kročit hranici. Štěstí přálo tří-
NAŠE KŘÍŽOVKA
Linoryt M. Procházky, 15 let •
členné
hlídce ze Sudic, ktera zpozorovala neznám é ho muže, jak jde k státní hranici. Na místo byl vyslán psovod se služebním psem a ti sledovali pachovou stopu bezprostředně až k státní hranici. Tam muže zadrželi a za spolupráce pionýrů byl předveden na oddělení ochrany státních hranic. Hra skončila, příslušníci a členové pomocné stráže pak besedovali s pionýry o ochraně státních hranic. ZA O OSH Píšť Emil Kovalík •
Pomůcka: •
tajenka vám opět prozradí. v kterém státě nosí pioI/ ýři odznak, zakreslený v obrazci křížovky. Je to jedliti z nejstarších pionýrských organizací, byla založe" IlfI již v roce 1 9 2 5 . 1 Vodorovně: I. Nádoba u studny - souprava nářadí 2. Nauka o změnách v lidském organismu - 3. ~rmsky 49 - plavecký styl - autoznačka Nitry - 4. lov ky - vysoká karta - 5. Plošná míra - předlož-
I lpa n -
dělník
v kamenolomu - dovednost - 8. . ?? - 9. Vodácký pozdrav - onemocnění rtů. 'visle: A. Stejnopis - roční období - B. Usazená lota - sovětský šachista - zkratka odborné IlI"ga nizace - C. Autoznačka Ostravy - slovenské IlIu žské křestní jméno - chemická značka nobelia I). Jednoduché plavidlo - chemický vzorec jodidu t rbrnatého - E. Solmizační slabika - autoznačka os tu - F. Francouzská mince - chemicky' vzorec ~ ys l ičníku hlinatého - G. Chemická značka stříbra město nad Sázavou - autoznačka Somálska - H. ~ k ra tka pro označení citlivosti fotomateriálů - solIIl i l.ač ní slabika - pobřežní město na Kamčatce - I. I II Qč ka našich starých aut - bůžek lásky -
A
POZDRAV ZE ZBÝŠOVA Založili jsme pět nových pionýrských oddílů, a tím rozšířili naši skupinu o osmdesát členů. Pomáháme ZDŠ I. při budování síně tradic. Na fond solidarity jsme věno vali 400 Kčs. V okolí klubovny jsme vysázeli 30 okrasných stromů. Na přístavbě klubovny a úpravě jejího okolí jsme odpracovali 2657 hodin (závazek byl 2500). Pionýři
z PS Zbýšov u Brna
D. AgJ - F. Sou.
c D E F G
-ba-
I
2 4 5 6 Jt T
8' 9
•
7
•
,
•
•
Podle H. G. WELLSE
-
~
I
•
\
•
-
•
Začalo to pfed šesti lety, k!lv
se planeta Mars blížila OpOl1< I Astronom Javelle z Jávy zač al II telegrafni slti, určené 8stroll mlckým zprávám, vysilat otu mujíci hlášenř: na Marsu se od hrál obrovský výbuch rozžh dv ných plynO, asi o pOlnoei z 12 " 13. března 1894. Podle spekl. skopu zjistil, že se masa rozv . cených ,plynů bližl fantastick rychlosti k Zemi. Tak se to jevito na první pohl Ve skutečnosti se však dělo n daleko závažnijšlho, něco , jsme si dosud ani představit.
Neni snad tfeba připomín at. planeta Mars obíhá kolem SILI ce v prOměrné vzdálenosti čtyřicet miliónlÍ mil a dostáva něj sotva polovični světlo a lotu než nalie Země. Pokud pravdivá mlhovinová teorie ku planet. musi být Mars st než Země - vychladl tedy d ko dl'lve na stupeň, na jakém možnv život. Až do konce dl. v tenáctého stoleti si vliak lide své samolibosti nedovedli stavřt, že žřvot je i někde než ns jejich Zemi. dalo se, že na Marsu mohl Vlili nout život - i když k tomu minky byly - a že dokonce m být jeitě dál než na Zemi. Postupné chladnutí, kterému vystavena i Země, pokročil o Marsu ul hrozivě daleko. VilU že v rovnlkové oblasti Marsu J ' tepelné podminky podobné 1\ šim polárním. Ovzduši je dat řidlil než naše, oceány a pokrývaji už jen sotva povrchu. Podnebné podminky tedy staly pro obyvatele M neřešitelným problémem. Neni divu, že jejich zrak padl naši planetu, daleko přizni v život - teplou a živoucí zalidněná, nehrálo v I MarťanlÍ velkou roli: se Pozemšfané zmocňují pralesa, nijak se nad tim, že jej berou o A nemusime zacházet tak ko: vzpomeňme jen, jak t o padlo s indiánskými kn v obou Amerikách, Marťané si cestu na zem vy čltaJi s naprostou přesnosti . bychom měli dOkonalejší p ři je. nebyl by vědcOm ušel • 8 shon, který na Marsu od I doby panoval. Takto vlak , pohybové jevy nedaly Zvtáštni: Mars ta - byla odedávna za planetu války. A z ni tak Ale nepledblhejme. Po Javellově hlášení se skoro nic. Žádné noviny, Vyl Daily Telegraphu, se nezlll •
,
• •
•
••
o výbuchu plynů na Marsu . Svět tfl dy nic nevědělo existenci jedIloho z nejvažnějších nebezpeči, I ké kdy lidstvo ohrozilo. Ani já který jsem se ujal vyprávěni O těchto událostech bych o t om nic nevěděl, kdybych se nesetkal v Ottershaw se známým astronomem a svým přítelem Ogilvym . Velioe mě zprava o vý buchu na Marsu zaujala . Přijal I ,em OgilWho pozvání, abych se ním večer zúčastnil pozorování (;ervené planety. r oho večera znovu na Marsu vyt ryskl proud plynů . Viděl jsem to na vlastni očl. Bylo to jako blesk s narudlými okraji a s ně kolika zášlehy na konci . Chronometr ukazoval přesně půlnoc . Aekl jsem to Ogilvymu. Stoupl si na mé misto u dalekohledu a při s p atřeni plynné čáry, I
Il"
It ll opačné straně. Stěží začínal
.. hápat, co by to mohlo znamen il , když se náhle černý bod pounul viditelně asi o tři centímetry Rozbřesklo se mu: válec je u mě lé těleso ~ ploché a jech n jeho konec se otevírá!
"Spravedlivé nebe'" vykřikl Ogilvy, "uvnitř je aspoň jeden člověk! Napůl uhořelý! Snaží se uniknout'" A okamžik nato si v mysli spojil předmět a blesk z Marsu . Pomyšlení na to, že je uvnitř za vřen nějaky tvor, byla pro Ogilvyho tak nesnesitelné, že okamžitě úplně zapomněl na horko a zami řil k válci, aby podal pomocnou ruku . Naštěstí ho sálání přinutil.o zastavit se, ještě než si popálil ruce dotekem s dosud rozpále ným kovem . Chvili zůstal nerozhodně stát. Pak se na mistě obrátil. vyšplhal se na kopec a tryskem se pustil k Wokingu. Bylo asi šest hod ln ráno . Potkal vozku, kterému se pokoušel vysvětlit, co viděl. Ale to, co říkal , i jeho vzhled byly tak podivné, že vozka bez řečí pokračoval ve své cestě . Ogilvy pak uviděl londýn ského novináře Hendersona. Byl na zahradě . Zavolal na něj přes živý plot. "Hendersone, viděl jste dnes v noci padat tu hvězdu?" "Ano,. co má být?" zeptal se Henderson. "Je v lomu'" "Páni'" vydechl Henderson . "Meteorit' Jedinečná zpráva'" "Jenže .. . je to něco jiného než meteorit. Je to válec, umělý vá lec, příteli. A něco je uvnitř . " Ogílvy mu vyprávěl všechno, co viděl. Henderson potřeboval pár minut k pochopeni. Pak odhodil mofyčku, oblékl sako a vyrazil na cestu. Oba muži běželi k válci v lomu. Byl stále v téže poloze . Ale zvuky zevnitř ustaly a pod poklopem válce byl znát slabši pruh třpytivého kovu. Dovnitř či ven se dral vzduch se slabým hvizdáním . Poslouchali a ťukali hůlkou na válec. Nepříšla žádná odpověď. Usoudili, že člověk nebo lidé uvnitř jsou mrt.vi nebo v bezvě domí. Sami dva ovšem nezmohou nic Pronesli pár povzbudi-
vých slov, příslíbili pomoc a vrá tili se k městu pro posilu. Dove deme si představit, jak vypadali, pokryti pískem, nabiti vzrušenim, máchali při řeči rukama, i když běželi uličkou, kde zrovna obchodníci vytahovali rolety krámků a lidé otevírali okna ložnic. Henderson- běžel rovnou na nádraži telegrafovat zprávu do Londýna . Články v jeho novinách připravily čtenáře na podobnou možnost. K osmé se vydal na cestu zá stup chlapců a mužů - mířili k lomu, prohlédnout si "mrtvé Marťany" . V této podobě se t otiž zpráva roznesla . Já se ji dozvě děl ve čtvrt na deset, když jsem si šel pro Daily Chronicle. Chvíli nato jsem byl na cestě k pískovému lomu. Když jsem tam dorazil, tvořila skupina lidí temnou skvrnu. Mohlo jich být asi dvě stě . Ozývaly se hlasy a zdálo se mi, že na okraji srázu, vytvořeného válcem, je n ějaká tlačenice. Dav stále rostl. Nějaký chlapec se dal na útěk . "Odkrývá se to," řekl mi v běhu . "Pořád se to rozšroubo vává . Nelíbí se mi to. Já jdu domů'"
Vmisil jsem se do davu. Lokty a rameny se lidé drali blíž. "Spadl do jámy'" vykřikl někdo . "Jděte stranou'" volaly jiné hla sy. Dav se trochu stáhl. Využil jsem toho a přiblížil se. Spatřil jsem mládence - zdálo se mi, že je to jeden prodavač z Wokingu - , stál na válci a snažil se vyškrábat z jámy, kam ho dav srazil. Víko válce se stále zevnitř odsouvalo . Bylo už vidět asi šedesát centi metrů závitů lesklého kovu . Na jednou bylo otvírání ukončeno . Víko válce s dutým zvukem odpadlo na štěrk. Myslím, že všichni očekávali, že z válce vystoupí člověk - pravděpodobně tvor trochu odlišný
9 •
(
•
•
, , "
od Pozemšťana, ale zhruba podobný. Já také. Když jsem se ale pozorně zadíval, víděl jsem, jak se v šeru něco pohybuje, jak se tam něco šedého vlní. Pak jsem rozeznal dva zářívé kotouče po dobné očím . Nakonec se nějaký tvor, podobný jako hůl tlustému hadu, oddělíl od kruhovité hmoty a houpavě zamířil ke mně. Další jej následoval. Rázem mi přeběhl po celém těle třas . Za mnou pronikavě vykřikla nějaká žena . Nepřestával jsem upřeně pozorovat válec, z něhož teď vylézala další chapadla - začal jsem ustupovat od okraje jámy. Viděl jsem, jak se na tvářích kolem začínal úžas měnit v hrůzu . Zůstal jsem tam jako zkamenělý a díval se s oči ma dokořán. Obrovské našedlé tělo, velké jako medvěd, se pomalu a ztěžka soukalo z válce . Když mu o povrch těla zavadil sluneční paprsek, leskl se jako zmáčená kůže. Dvě velké tmavé oči na mě upře ně ziraly. Celek byl kulatý a měl ... dejme tomu ... tvář . Měl něco jako ústa pod očima, jejichž koutky se třásly a vytéka la z nich slina. Tělo oddychovalo 11 křečovitě se chvělo . Dlouhý chapadl ovitý výrůstek se zachytil
-
,.
,
.
•
•
okraje válce, další se míhal vzdu chem . Hnědá olejnatá kůže při ponímala houbu a podivný řád pohybů měl v sobě něco nevýslovně příšerného .
Obluda náhle zmizela . Zakymá cela se na okraji válce a dopadla do jámy s tupým zvukem jako balik kůží. Uslyšel jsem zvláštní drsný výkřik a v tmavém otvoru se hne.d objevil další podobný tvor. V té chvíli pominulo mé ochromení. Obrátil jsem se na patě a jako šílený se rozběhl k hájku asi sto metrů odtud . Jakmile jsem doběhl mezi borovice a křoví. zastavil jsem se, zprudka oddychoval a čekal, co bude dál. Všichni byli jako já strnulí hrůzou, dívali se na ty tvory anebo spíš na hromadu štěrku na samém okraji jámy. Pak jsem uviděl a to byla ještě větší hrůza - kulatou černou věc kte. ' ra se hýbala . Objevila se u kraje otvoru a zase zmizela . Byla to hlava chlapce z obchodu, který do jámy spadl, ale ve světle za padajícího s~unce vypadala jako malá černá koule . Podařilo se mu vylézt z jámy až po ramena . Pak sklouzl zpátky - jen hlavu bylo ješ!ě chvili vidět. Nakonec úplně zmizel a byl bych přísahal , že Jsem zaslechl slabý vý křik .
, •
, •
•
I
, <
Smrtící paprsek . Zatímco se smrákalo, v pí s ~' vém lomu s.e stále něco hýb al , a p ohyb se zdál o to ž ivější, (,~ větší klid vládl kolem válce . I' . dvou nebo po třech se pliz"y tmavé stíny podlouhlého tvaru, zastavovaly se, střetly a pak za sunuly dál. Postupně se rozví jely do útvaru podobného nepraví delnému půlměsíci, jehož rohy jako by se na druhé straně jámy měly spojít. Začal jsem také p o tupovat, když jsem viděl, jak od Horsellu přichází skupína lidí kráčeli v sevřeném zástupu a první z nich mával bilým pra pn rem. Byla to deputace. Po spe Šn . poradě a vzhledem k tomu, (' Marťané bez ohledu na SVll) odpudívý vzhled byli patrně inta ligentní bytosti, bylo rozhodmJl o přátelsky jim naznačit, že i my jsme obdařeni inteligencí. Byl jsem příliš daleko, abych mohl rozpoznat lidi ze skupin ~ y. ale pQzději jsem se dozvěděl, Zl' mezi těmi , kdo se pokusili vLpl ve spojení s bytostmi z válce , hyl astronom Ogilvy, můj p ři III Stent a londýnský novinář Hsn derson. Náhle se zablesklo a z jámy vy stoupil zářivý zelenavý dým Objevil se ve třech jasně vidit I ných zákrutech, které jeden po druhém stoupaly kolmo vzhůru Dým - pokud to ovšem nebyl plamen, což by byl přiléhavěJ .I výraz - tak zářil, že tmavomo dr nebe nad našimi hlavami, vře " o viště, které se táhlo k Cherts 'Y i borovice jako by náhle poter" něly, než se ty zářivé zákruty r Ol ptýlily. V té chvíli jsem zasl er.hl jakési slabé syčení. U jámy se úr žela menší skupina diváků vpředu byla deputace s prapu rem . Stáli jako hrstka tmavýc II vzpřimených bodů . Jejich tvirt' plály bledě zeleným světlem , I I tímco stoupal dým. Pak se syčení pomalu prom ěn l 10 ve hvizdot, potom v temný nI ust ávajíci hřmot. Z jámy vyst ou pti obloukovítý útvar, který jak \. by vydával nepravidelnou zelo nou záři . Vtom se mezi sku plII kou shromážděných lidi náhlt obj evily záblesky jasných pl am . nů a začaly přeskakovat z j edlll. ho na druhého. Neviditelný I šleh vždy vyrazil a přeměnil v po chodeň jednoho člověka . Ví I I jsem, jak se potácejí a padají , I tímco ti, kdo je doprovázel i, .fI obrátili zpátky a s křikem prch oll Zůstal jsem na mistě a jen ' díval, nechápal jsem dosud , ' to: co v tom hloučku přeskak,,)~ z Jednoho na druhého. je Sntrl (PokraéovJlIIII
'.
•
10
,
,
,
,
,
,
-
•
.,
/ SOUROZENCI ODS'I'ŘÍB É .ŽELVY
•
•
.
....
....
I I BEL . Píše MILOSLAV ŠVANDRLÍK KreslíNEPRAKTA Důchodce Šošolák z domu U šňupavé stonožky vlastnil dogu Kordulu, o které se tra dovalo, že je největším psem ve střední Evropě . Její vzhled sk utečně naháněl hrůzu každému, kdo ' ji spatřil, ale o žádného krvelačného tvora tady rozhodně nešlo. Kordula byla mírné, dobromyslné zvíře a ani ve snu ji nenapadlo oh rožovat někoho svými mohutnými tesáky . Důchodce Šošolák s ní neměl problémy až do dne, kdy obdržel pozvánku na sjezd rodáků jakéhosi jihomoravského městeč ka. " Tak rád bych se té slávy zú častnil," říkal kudy chodil, " ale co si počít s Kordulou? Př ece ji nemohu nechat přes so botu a neděli samotnou v bytě! Mohla by znervóznět a probourat se zdí na ulici!" " Kdybyste ji za soumraku vydával za tele, " navrhoval pan Vlnásek, "třeba by vám ji vzali na jatkách a ještě by do bře zaplatili !" Je ho rada nebyla vzata na v ě domí. Zato udělala ne ťa stnému důchodci radost paní Vařečková, správcová domu U stříbrné želvy . "Kordu la je mírné, ušlechtilé psisko, " pravila , "které nedá mn oho práce. Na ty dva dny vám ji pohlídám . Ve dne si ní budou hrát děti na dvor-
•
ku a na noc ji strčím do pnstěn ku." První část předpokladu se 0pravdu splnila . Důchodce Šošolák odejel za svými kra jany a na dvoře domu U stří brné želvy se odehrávalo uči něné rodeo. Filip, . Klárka, Tonda Vařečka i Herbert Pekáček si vymýšleli stále nové hry. Doga Kordula účinkovala nejprve jako arabský hřebec, na kterém se s úspěchem producírovala krasojezdkyně Klára, pak se proměnila v medvěda grizzlyho, s nímž zápolili všichni přítomní muži a nakonec byla prohlášena za posvátnou indickou krávu. To se jí zamlouvalo ze všeho nejvíc, protože se procházela majestátně po dvoře a oli zovala ,všem přítomným obli• • cele. Zato s nadcházejícím veče rem se vše změnilo . Doga za čala silně toužit po důchodci Šošolákovi a rozhodně 'odmítala vábení paní Vařečkové , která jí nabízela útulný pelíšek v přístěnku . Násílí nepři padalo v úvahu a tak bylo nutno smířit se s tím , že se pes bude celou noc potulovat volně po dvoře. Jenomže Kordula neměla na nějaké potulování ani pomyšlení. Posadila se doprostřed dvorku, zvedla hlavu k obloze a počala zběsile výt . Hl asivky měla mimořádně vyvinuté a povahy byla vytrvalé . Po dvou hodinách nepřetržitého koncertování všichni nájem níci pochopili, že se jim této a následující noci stěží poda ří usnout. Z okolních domů přicházely deputace s návrhy, jak zlikvidovat příliš hluč né zvíře. Uzenářka Mazlíčko vá s drogistou BejŠ(NCem hodlali věnovat na dobrou věc věnec otrávených vuřtů a hajný Pižura, který byl na odpočinku u dcery, tvrdil, že má stále pevnou ruku a trefil by prchajícího divočáka, na tož pak sedící dogu. "To je vyloučeno /,' odmítala naléhání sousedů pa ní Va řečková , " představte sí , co by tomu řekl chudák Šošo lák! Vždyť má na celém světě jen tu dogu a kloubový rev matismus!"
"Ale my jsme pracující lidé!" křičel kominík Hašple . "A když se nevyspíme, může to šeredně dopadnout! Usnu za pravého poledne na hř.e benu střechy, skutálím se na náměstí a z mých ' dětí budou si rotci!" Kdoví, jak by neplánovaná schůze občanů dopadla, kdyby se na scéně neobjevil Filip s Klárkou ve slušivých pyžamech . "Jestli chcete," vykřikl Fi lip, "odvedeme Kordulu do sklepa. Místa je tam spousta a i když bude výt, nebude to ta k slyš,et!" Návrh to byl znamenitý, což všichni přítomní uznali. Mnozí sice pochybovali, že doga bude děti následovat do podzemí, ale jejich obavy se nesplnily. Kordula patrně předpokládala nějakou novou legraci a celkem ochotně se nechala uvěznit ve staro bylých historických prostorách . Hned začala šmejdit ve sklepení a s nadšeným ště kotem se vrhala za prchající mi krysami . Paní Vařečková uzamkla dveře, děti vyslechly mnoho pochvalných slova všichni se spokojeně odebrali na lože. Noc byla opravdu klidná a pokud se vůbec Kordula nějak výrazněji hlasitě projevovala, neproniklo její vytí bytelnou románskou klenbou starého domu . . Nové problémy nastaly až ráno. Paní Vařečková sešla do sklepa s pekáčem plným psích pochutin a očekávala, že se jí doga vrhne v ústrety. Nedočkala se. Volala, bubnovala klackem na rozličné předměty, vábila psa všemi moznyml I nemoznyml zpusoby, ale Kordulu jakoby pohl tila země . "Na tohle jsme vůbec nepomysleli," bědovala správcová, "a . přitom nás to mohlo napadnout! V tomhle obrovském sklepě se nikdo nevyzná a říká se, že odtud vedou chodby do spousty míst po celé Praze! Je prý možné se odtud dostat i pod Vltavou na Malou S,tranu! Cožpak je možné najít v takovém labyrintu psa? A kdo by ho vůbe c šel hledat?" v
••
•
.."
.
o
11 I
,
,
jména nezletilým osob ám. "Všechno se spiklo proti nám," zlobil se Filip, "a z jména proti Kordule . Jak t vypadá, už jí není pomoci!" Jenomže doga o jejich po· moc nijak zvlášť nestála. Byl jí v podzemí dobře a brzy o sobě dala vědět . Vnikla d několika sklepů, kde roztah a· la, co se roztahat dalo, sežra la veškeré poživatiny, dů m y sině chráněné před potka ny, a vyděsila k smrti několik li dí. Jistý pekař Lodyha, který šel do sklepa pró uhlí, dokon ce přestal koktat, ačkoliv m ě l vadu řeči od šesti let, kdy spadl z věže kostela do val ní· ku plného zelí. Stará Pra h byla záhy posedlá hrůzou . Hovořilo se o netvorovi v ět · slm nez nosorozec a pocet lidských obětí byl .odhadován . na několik desítek. Lidé s respektem ' přistupovali ke ka· nálovým mřížím a nasloucha· li, jestli se zdůli neozve typ ic ké vytí zdivočelého netvo ra , Ze všech knihoven zmizel Pe baskervillský a všechny skl e· py byly pečlivě ' uzamče ny, nebo dO,k~nce zabedněny . Veřejná bezpečnost byl mnohokrát denně · důra zn dotazována, proč proti vyj ící mu ďáblovi dosud nezasá hl a nepřijala patřičná opatř enI. Požárníci navázali spoj eni s vodárnami a připravo v a l se, ž~ v nejhorším příp ad krvavou bestii (počet o b ě tl mezitím vzrostl na něk olik ..... set) utopí, nebo alespoň vy plaví na světlo, kde budl snazší ji zneškodnit. Paní Vařečkovou navštívi l redaktor Večerní Prahy a ž dal podrobnosti, Odešel vš k s nepořízenou, neboť pan Vařečka měl hlad a donutil ženu k vaření bramborovýc h Y
,
,
Odvážlivci se našli takřka okamžitě, ale byli rázně odmítnuti a vykázáni do patřičných mezL "To tak!" odbyla Klárku s Filipem paní Vařečková (Tonda se ani neodvážil muknout). "dost na tom, že se ztratila doga, ještě budeme hledat vás!" "Ale co se stane s Kordu lou?" ptala se Klárka . "Počkáme na Šošo'láka," rozhodla paní správcová, "on už si ji nějak přivolá!" Ale nepřivolal. Místo dů chodce přinesla doručovatel ka telegram, v němž stálo, že starý pán onemocněl chřip kou a vrátí se do Prahy až za týden . "No, to je malér!" děsila se správcová. "Za tu dobu Kordula buď hlady zahyne, nebo zdivočí a někoho rozsá pe! " "Třeba čističe stok," přidal se pan Vlnásek, "copak se člověk takovému dravci ubrání? Myslím, že víc obětí za ten týden nebude. I když je doga bůhvíjak žravá, jeden člověk jí vystačí na kolik dní!" "To bych si nadosmrti vyčítala," naříkala správcová,
12
"přece
jen jsme ji měli ne chat raději na dvorku! Třeba by se uklidnila!" Zádné nářky ovšem Kordu lu zpátky nepřivolaly. Sklep zel prázdnotou a spokojené
-
pištění
potkanů že nepřítel
~vědčilo
o tom, není na blízku, , Filip s Klárkou byli hluboce nešťastni . "Takový nádherný pes," vzdychl Filip, "a my ho l1"áme na svědomí! Kdoví, kde teď bloudí!" "Možná přímo pod V.lta vou," hádala Klárka, "a kdo ví, jestli se neprokouše, nebo neprohrabe do některé stanice metra!" "Doga není krtekl" upozornil ji bratr. "Já se spíš obávám, že o ubohé Kordule už ni kdy neuslyší me." "Měli bychom ji hledat!" navrhla Klárka . "Je to naše povinnost!" přikývl Filip. "Uspořádáme tajnou výpravu do podzemí!" Plán se zrodil velice rychle, ale jeho uskutečnění zabránila geniální předvídavost paní Vařečkové. Tato dáma uzamkla dveře dvěma bytelnými zámky a se vší rozhodností prohlásila, že vstup do sklepa přísně zakazujE! a to ze-
•
...
""
...
knedlíků.
"Jak to tak vypadá ," t vrd li pak Vlnásek, "odvol ám! koncert, protože doga byl spatřena ve sklepě Sme ťa n vy síně . A kdoví, jestli bu d II hrát divadla." "Slyšel jsem," řekl pOSli novač Linda, "že teď bud! každý jezdit metrem pOU lil na vlastní nebezpečí. Bll deš-li sežrán, od nikoho ni nevysoudíš!"
•
•
, •
•
-
\
•
•
,
\
Ve chvíli, kdy panika nabyla katastrofálních rozměrů, p ři šla spása v podobě uzdra veného důchodce Šošoláka. "Kordula je krotká jako beránek!" tvrdil optimisticky, " a nikoho by nekousla i kdyby žila pod Prahou deset let! Uvidíte, jak ke mně hned při bě hne!"
"Nevím, nevím, pane Šo šo lák!" strachovala se správcová. "Z takové tmy se pomine člověk, natožpak pes!" Nicmén.ě . pravdu měl optimistický důchodce. Sotva se še l do sklepení a zavolal dv ěstěkrát nebo tři sta krát: "Kordulko, ty můj pejsku ma lej!" ozval se kdesi v koutě př íšerný rachot a obrovská ch lupatá koule skočila na milovaného gána · s takovou rasa ncí, že Sošolák skončil na ze mi mezi nahnilou zeleninou. Ale bylo mu tam dobře, ne boť stále dojatě opakoval: " Kordulko, ty můj pejsku malej!" Ale pak zčistajasna vyk ř ikl: "Co to máš, Kordulo, v hubě?" Když se přikodrcala paní Va řečková s lampou, bylo vše jasné. Doga držela mezi zu by zlatý pohár .
"No tohlel" vydechl dů chodce. "Kdes to, potvoro, vzala ?" Ale Kordula pouze radostně kňučela. "To mě, lidi,
podržte!" ža sla správcová. "Kd o by to byl řekl, že se tady povalujou ta kové věci? l;ined na to zavo lám nějakou komisi!" Přišli pánové z muzea a byl í celí u vytrž~ní. ' . "Nesmírně vzácný objev!" liboval si jeden z nich, nějaký profesor Oleandr Šprdlička . "Nelze pochybovat o tom, že pes nalezl vzácný benediktinský poklad, který jsme pova žovali za ztracený! Jde o zlaté a stříbrné předměty, zcela mimořádné umělecké hodnoty!" "A to, co ' objevila doga," přidal se druhý, doktor Arpád Vosáhlo, "objevíme my taky. Prolezeme všechny chodby pod starou Prahou a obohatíme naše sbírky!" . I pro f esor. " A " A no.I'" Jasa to vše díky tomuto psu! Vezmeme si otisk jeho pravé packy a uložíme jej vedle po kladu !" Důchodce Šošolák se na dýmal, jako by všechny
chodby prolezl sám a správcová Vařečková drbala dogu mezi ušima, stěží potlačujíc slzy. Kordula sekala ohonem jako při nějakém šermířském souboji. Opodál stáli Filip s Klárkou a cítili, že jsou nespravedlivě odsunuti do pozadí. "Kdyby nebylo nás," šeptal Filip, "zůstala by Kordula na dvoře a celý týden by vyla!" "A nejspíš by ji otrávili nebo zastřelili!" přidala se Klárka. "Poklad by nikdy nebyl objeven" hučel Filip, "a dů chodce- Šošolál< by si koupil pudla, kterého by s sebou mohl vozit na jižní Moravu!" "Třeba si na nás vzpome nou po létech!" těšila se Klárka, "jako na Kryštofa Kolumba! Ten objevil Ameriku a celá desetiletí mll jeho zásluhy upírali!" Filip smutně pokýval hlavou. "Co se dá dělat!" vzdychl. "Snad nás aspoň , pustí zadarmo do muzeá, abychom se mohli podívat "a otisk Korduliny packy!" .
•
,
•
,
•
I
, •
•
•
-
•
.-
,
•
•
•
• •
,
13
, • , , ,
-
,
JEDNOU ODPOLEDN EjSM E PŘ [šli do hodin nepovinné ruštiny a dozvěděli jsme se, že byl náš uči tel povolán na frontu. Zastupoval ho profesor Souček. Vyvolal mě prvního k tabuli, napsal na ni ruské přísloví a vyzval mě, abych je pře ložil. - I na naší ulici bude svátek. překládal jsem. Pak jsem tu větu říkal doma tatínkovi, a on s úsměvem pokyvoval: - Ano, i u nás bude jednou svátek, i u nás se všechno změní jako v Rusku! Pak jsme jeli - bylo to 14. října do Prahy,na šermířs!<ý turnaj a po cestě nám náš vedoucí opět profesor Souček, potvrdil tatínkova slova:
........./
znázorněn ve chvíli, kdy ho posel-
10/
stvo povolává na knížecí stolec. Přede mnou v první lavici seděl chovanec kapucínského kláštera, který po mých slovech vyskočil: - To je lež! Ve znojemské hradní kapli není vymalován Přemysl Oráč, ale svatý Isidor. Vedle něho stojí andělé, přiletěli z nebe a nabízejí mu, že za něj zorají pole, ať jde do kostela na mši! Tak i jinak na mne po celou před nášku pokřikovali i jiní klášterníci, budoucí dominikáni, minorité, augustiáni. Profesor Souček se na mne usmíval a když jsem skončil, pochválil mě. Kapucín vyběhl na chodbu a vyhrožoval: - Ihned povím panu biskupskému
,
Kreslí KAREL VILG LJ ,
Napsal JAROSLAV FREY
I"
radovi, že se dnes Přemysl Nov rouhal svatému Isidorovi! Profesor Souček jen mávl ru k II Řekl mi: - Včera 28. října byla v PrO/1 provolána Československá replIl lika. Školník vyvěsil na naší školní bll dovu prapor. Profesor Souče k rll dil na chodbě silnější studenty dll oddílů, rozděloval jim pušky i II boje, ukazoval, jak s nimi za h zet. Než přijdou z fronty naši lid , je třeba vytvořit ozbrojené oddll, Také já se dvěma jinými stud <;,nl\ jsme dostali úkol. Hlídat na Zltl tém kopci radiovou bezdrá t v III stanici. Byla umístěna pod skáloll nazvanou Helgoland. Měli jsme republiku, lidé svrhli
•
•
- Rakousko prohrává, zanedlouho se vzdá trůnu i císař, budeme mít republiku. Všude v lesích je plno zběhů rakouské armády, vytvořili "Zelené kádry"! Na turnaj jsme se už nedostali. Ulice přeplnili demonstranti, nesli vysoko nad hlavou tr,ansRarenty: SOCIALISTICKY NAROD CHCE MÍR! Profesor Souček nás odvedl zpátky na nádraží a tam jsme čekali na vlak několik hodin, protože železničáři se přidali k průvodu demonstrantů. Ve vlaku si povzdechl jeden z dělníků: - Kdepak revoluce! Nic se nestalo, císař vládne dál ve Vídni, Ra kousko nepadlo, generálové ženou lidi na smrt ... V Rusku vyhlásil Lenin mír a svržení cara. My však nemáme žádného Lenina ... Po návratu z Prahy konečně nadešel den, na který jsem se připravo val: měl jsem přednést v hodin'ě češtiny své řečnické cvičení. Začal jsem o založení znojemské rotundy v roce 1134, mluvil jsem o malbě na zdech a na stropě, o Přemyslu Oráčovi, který je tam
14
(
,
14. Hjna jsme jeli na lumaj do Prahy, len se nekonal - problhala demo/lslrace. jsme ťekal na nádrali Generdlollé dále hnali lidi nll smrt, , . •
d řevěného "rytíř e
ve zbrani", zpívali hymny a Hej, Slované!, ale jinak - jinak se mnoho nezm ě nilo ...
Pro vás je už první světová válka velmi vzdá lena, pPekrývají ji události další války. o které už víte trochu víc. Vyprávějí vám o ní babičky a dědečkové. zažili ji. A to. co člověk na vlastní kůži prož(je, nezapomíná. Tak ijá jsem vám chtěl po vědět n ěco o těch starých dobách. o časech četníků s kohoutími chocholy. o časec h revolucionám (( čestných lidí, kleN vN ili v socialismus. •
KONEC
•
Zajímá vás ještě, jak se psalo tajným písmem Josefa Hybeše? Stručně vám to vysvětlím. Základem je tabulka, kterou přetiskujeme z Hybešových "Zajímavých vzpomínek". Dále si musíme urč it slovo, které bude klíčem, a které nám zprávu pomůže př evést do tajného písma (zašifrovat ji). Dejme tomu, že klíče m je slovo OKNO a do tajného písma chceme převést jméno JOSEF HYBEŠ. Nejdříve si nad toto jméno nadepíšeme opakov.ané klíčové slovo. Pak si v prvním svislém sloupci tabulky najdeme O a postupujeme v řádku (vezměte si na pomoc trojúhelník), až narazíme na písmeno J (první písmeno slova JOSEF). Od to hoto J pak stoupáme kolmo vzhůru, až skončíme u písmene T. Toto první písmeno tajné zprávy si 'zaznam enáme a začneme převádět druhé písmeno. Když zašifrování s končíme, vznikne nám taková to trojřádka:
O KNOOKNOOK JOSEF HYBEŠ T DEP RUTMPI V posledním řádku je tedy tajný nápis, kterému porozumí jen náš společník, který má tabulku a zná klíčo vé slovo. (Tabulka má některé nedostatky. Tvrdé Y musíte nahradit m ě kký m. místo Č použijete C a pod. S amozřejmě, mů že te si vyrobit i svou tabulku a doplni t ji.) Ja k bude tajnou zprávu číst náš společník, je celkem už jasné. Poněvad ž zná klíč, najde si v prvním svislém sloupci O. V prvním vodorovném řádku vyhledá písme no ze zprávy T. A tam, kde se řádky protnou, nalezne utajené písmeno J. A za chvíli už všemu rozumí.
i -i -i
C==a=:b= c=d:== . ==ii'==:' f =:h=:= i =:j=;"' k =:l=m = n.= o =p= l' =;t ~ -ě t! II - ; a b c d e ě f h i j k I mno p r t 8 Str II ., t .1 a ! b c d e ě r hi j k I mn o p r t s A t (ll v, t . b l c d e ~ r h i j k t mn o p r t s 9 t (ll v, t . b c ; ě t hi j k I mn o p r t 09 t (u v, t . b c e ě Chi j k ImooprtoS t ( u v , t a b c d . ě l h i j k l m o o p r t . 9 t tuv,tahcde ě r 'h i j k I m o o p r t s A I f u v z tab c II e 6 f h i j k I mn op r t s 9 t t u v z t . h c de ě fh i j k I mo o p r t s 9 I t u v z tab c rl e ~ f hi j klmooprtsAI tuvztahcdeěrhij k lmooprt 8 A I t QvztabcdeěC hi j k 1 R1.0 O P r t s A I t Q v z tab c d e ě ( h I j k 1 m o op r f 8 6 t t Q T Z t . b c d e ě f hi J k 1 m D oprtsA Ituvltabcdeěfhiji Imo o p r t s A I t u v, t a II c d e ě fh i j k I m no p r t , 6 I t u v z tab c de ě C II i j k I m no p r t o A I t II V , 1 • h c ti e ě I h i j k I mno ·p r
d.
dl
t sAltuvltabcdeěfhiiklmnoprt s A I tuv I t a b c d e ěfh i j klmnoprts A l t u v z tabedeě Ihi j k l m n o p r t l a I t a T z t a b c d e ě f · h i j k I mno p r t s A t
t u T I t a b cd. ě f h i j k 1 mn o p r t .9 I t U T I I . b c deěCh i jkl moop r t . Altu ' Itahedeěfhij k l m n o p r t s s t t u t , tabedeěf hi j k Imnopr t s Sl (UT' t a b c d e ě r h i j k I mo o p r t s A t tu v, t
-_.-
N rUA A PANTAGRUEL
.~
Kresba GUSTAV DORÉ
Gargantua a Pantagruel jsou obfi_ Jejich rodokmen sahá až k praotci Noemovi a mezi pfedky mají starověké hrdiny jako Atlase a Goliá!e. Francois Rabelais. slavný francouzský renesanční spisovatel a humanista. jejich duchovní otec, je ve své knize (vy~la v polovině 16. stoletf) obdařil skvělými vlastnostmi - du~evními i tělesnými. Především byli velicí - když se Gargantuovi zachtělo pověsit své kobyle na krk jako rolničky zvony z pařížského chrámu Notre Dame, stačilo mu jen se trochu natáhnout. Přestože měli ukrutnou silu a veliké bohatství a moc, nezneuživali toho. Už Gargantutlv otec byl starý dobrák. Gargantua byl navíc vzdělaný a moudrý a Panlagruel se také proslavil učeností. Dobré skutky a ušlechtilé myšlenky ovšem k životu nestači, proto se Gargantua po příjezdu do Paříže zajímá nejen o to. kteří učenci jsou právě ve městě, ale i o to, co se tam jí a pije. A on jedl hodně a všechno bohatě zaléval vlnem. I ruce si umýval čerstvým vinem a zuby si čistil vepřovou nožičkou_ Mezi jídly studoval vědy a uměn!. cvičil si tělo a bavil se hrou. Panství Gargantuova otce Grandgousiera ohrozila válka. Měla, jak už to bývá. malichernou přičinu - preclíky_ Stalo se. že preclikáf'i ze sousednlho panství odmltli Grandgousierovrm vinařtlm prodat dostali výprask. a jejich pán. Picrocholos. měl záminku souseda napadnout a zmocnit se jeho bohatství. Vojenští rádci připravili Picrocholovi skvělé plány_ Polovinou vojska potáhnou na jih a ovládnou svět až k Malé Asii. druhou polovinou potáhnou na sever a dobudou Británii. zbytek Evropy, Skandinávii i Rusko. Jen výčet zemi. které si podmaní ve válce, započaté pro preclíky. zabírá v knize celé dvě stránky. Moudrý Grandgousier chtěl raději zaplatit preclfkál'tlm odškodné, než by táhl do války. Gargantua se vrátil z Pafiže otci na pomoc. Cestou si snadno opatl'íl kopl - vytrhl strom - a porazil Picrochola. ještě než začalo jeho světové taženI- Pak potrestal podněcovate le války tim. že je nechal pracovat u tiskařských lisO a se svými lidmi se vrátil domO_ Nejstateč nějšímu členu svého vojska. udatnému mnichovi, věnoval thelémskou zemi při Laite, aby v ni založil opatstvf svobodných lidi. kam by neměli přístup pokrytci. lichváři a lakomci- Theléma měla heslo "Dělej co chceš". Všechno. co Gargantua a později i Pantagruel podnikaji. je bláznivé i moudré. skutečné i utopické. Kniha "Gargantua a Panta~ruel" je satira na pi'ežfvajici středověkou Franců, na nesmyslnost náboženských dogmat. soudnictví i válek.
-V_ K_-
15
Q.:
•
.)... ~ 'VJ
)Q: .~
!-I.l ..,:;;: '(,J
, •
•
,
,
•
-• .
•
. '.
.
2.
Pochodovalí jsme podle tohoto úhlu po polnich cestách, přes malé lesíky, až jsme se dostali do údoJí a podél potoka jsme šli moc kílometrů . Odpoledne přecházelo pomalu v podvečer .
5.
Nějaký účinek ten hluk přece je-
nom měl. Naproti za potokem bylo sta ré stavení. Z něho vyšel mladý muž a zavolal na nás : "Co se děje? Co tam hledáte?" Zašli jsme k němu.
I
Fandovi říkáme Profesor, protože je zapomnětlivý. Samozřejmě, nechal doma busolu! Pochodový úhel k cili jsme si tedy určili pomoc' hodinek a slunce, které se dalo spíš tušit než vi ..
1.
dět.
16
8.
Mlynářův syn nás provedl mlýnem .
Moc se nám líbilo, že všechno bylo ještě v původním stavu. Kdyby se voda pustila na mlýnské kolo, už se mohlo mlít.
,
• •
,
•
• •
•
•
•
\
•
,
•
•
•
-
.
•
.' •
•
,
•
\
•
,
4.
3. Velký Martin, vedouci
Ale nebyla to "ona". Chata byla zamčená, nápis prozrazoval, že jde o pracovni základnu jeskyňářů a nikde ani živá dušička . Marně jsme křičeli a bušili na dveře. Nikdo se neozval.
naší družiny, konečně objevil nějakou chatu na druhé straně údoli. "To je určitě onal" vy· křikl. Pádili jsme k ni, protože jsme už měli dost bloudění.
J
•
6.
Vyličili jsme mu naše těžkosti. On se zamyslel a řekl : "Tak mám dojem, že jste si azimut špatně určili. Tady není žádná chata, kam by pionýři chodilí." •
•
7 . To bylo nadělení! Ale ten člověk byl "dobrej". Pozval nás k sobě. "Tenhle starý mlýn patří tátovi. Ale už se tu dávno nemele a my bydlíme v městečku za kopcem ."
•
•
9.
Pak nás ten muž zavedl do světnice a řekl: "Večer je na krku, přece vás ne· vyženu ven . Zůstaňte si tady přes noc. Já musím domů, ale ráno zase přijdu. Jen tu nic nezničte a nezapalte."
1 O.
To jsme si oddechlí. O nocleh bylo postaráno. Najedlí jsme se a při pravili ke spaní. Ctyři jsme mohli spát na postelích, dva na pecí. Tam se usídli· li oba Martínové .
•
•
•
t7
,
I
I
•
11. Maly Martm. neboli Martinek, vy
12;
hrál jednou v $Outěii časopisu Pionýr žlute tričko. Strašně si na něm zakládá a pořád ho má na sobě Však mu také řikáme ,nosítelžluteho trikotu'
My na postelích jsme usnulí hned. Ale na peci se spalo hůř. A tak oba Martinové najednou uslyšeli šramot a tiché hlasy. Zi'ejmé se někdo do· býval do mlýnice a na půdll
13.
14.
I
• Velký Martin nas všechny vzbu . Kdo to přišel? Mlynař sotva. Roz· hodli jsme s~. že vetřelce obhledneme. Vylezli jsme opatrně po schodech . a kOukali, co se děfe.na půdě .
•
•
•
•
Spatřtl~ Jsme dvě postavy, které
ve světle baterky něco přehrabovaly v koutě . Peptk v rozrušení šláj:)1 Fandovi oa nohu, ten lBsykt a obOl chlapici se polqkaO'ě otočili.
I
,
.,
•
•
.
1 5.
•
16. .,Netopýl'i.,tQ jsou takové lelapcl
Brzy se však Yzpamatovali. .,Co tady děláté? My jsme zoolegové. Zkoumjme iivót netopýrů na starých pudách. Mlynář -{lám to dovolil." A I'tned o netopýrech začali zertovat.
•
myši," smál se jeden. _Tak jděte zase. hajat. My jdeme o dům dál." Vyprovo díli jsme badatele za vrata. oni tam na· sedli na motorku ll< zmizeli ve tmě. •
• •
•
\
•
18
,
•
I I
•
•
I
•
•
I
, •
•
,
Vrátili jsme se do světnice, ale velký Martin byl ně jaký zamyšlený: "Kluci, mně se to nějak nechce Ií- . bit." Tím popíchl Martínka, který vyhrkl: Já si to .t aké říkám. Tuhle jsem četl něco o netopýrech, a tak se mi zdá, že to žádní badatelé nebyli ... "
•
•
A TEĎ PŘE.STAŇTE NA CHVILKU ČíST. Dokázali byste noční vetřelce usvědčit, že toho o netopýrech moc nevědí? Pokuste se. Teprve potom pokračujte v četbě. •
-
"Jsi pašák, Martínku," řekl Martin. "Škoda, že nám ujeli. Zřejmě tady hledali nějaké starožitnosti. Ráno o té návštěvě povíme mlynáři."
17.
0. 0 -...
•
-
•
Jenomže tím to neskončílo. Martinek totiž sbírá všechno možné, a taky si do svého notýsku zapisuje čísla motorových vozidel. Představte si, on si zapamatoval a, napsal i číslo té motorky!
18.
,
• •••••••••••••••••••••••••••••••• •
A TO JE DOBA, KDY SE PŘIPRAVUJE NQVÝ ROČNíK PIONÝRA.
co V NĚM NAI AR
ETE? •
Na obálkách budou veselé obrázky malíře Jaroslava Maláka. Doprostřed časopisu se přestěhoval Bořík s kamarády a pochopitelně i se svými lapáliemi, které dosud prožíval na stránkách Ohníčku.
Na moře a mezí piráty vás zavede -Patnáctiletý. korzár. Tuto povídku na pokračování ilustruje Zdeněk Burian. V novém 24. ročníku naleznete ještě po•
vídky Miloslava Šimka a Jiřího Grossmana, nové vyprávění Miloslava Švandrlíka a na poslední straně budou opět Tarzanovy příhody "Návštěva z pralesa". . Jestliže chcete Pionýra dostávat domů, napište si objednávku a odevzdejte ji na nejbližší poště u okénka Poštovní novinové služby. Na objednávce uveďte text: Přihla šuji s.e k od~ěru 24. ročníku časopisu Pionýr. Dále uveďte jméno, adresu a objednávku dejte podepsat tatínkovi nebo mamince, aby PNS věděla, že rodiče s objednávkou souhlasí. .
19 -
~--~------~--_.-.
"
-,
"
"
,J; ,
IMIR JANOVIC
•
I
I
"
,
ov
,
Celý svět se zdá být dneska jiný, Filip s Terezkou jedou na prázdniny. Těší se na brněnského strýčka, který nosí pruhovaná trička. Strýček Kamil nezahálí ani chvíli, se zelenou síťkou chodí na"motýly. Když je chytí, tak si s nimi hraje, ptává se jich na daleké kraje. N a nádraží v Brně čeká pán. Přes rameno síťku, zadumán. - Vítejte, děti vzdychne strýček Kamil - dneska mám smutek, ani jsem se nemyl. A když vidí překvapen,9u Terku, mávne rukou směrem ke Spilberku. - Uletěl mi, zradil mě můj nejmilejší Emil, dar výpravčího Dušátka z drahých rodných - ., Semil. - Jen se neboj, strýčku, já ho vyslídím. Motýl není pára, motýl není dým. Stopy nechá lupič, nechá je i zb ěh . velkou lupu, pak mě jednat nech. Z Filipa se rázem stává detektiv, . strýček pookřívá, zas je jako d řív, ale to už všichni sedí doma při čaji , mládeneckém pokoji a plány spřádají. která z výkr:,esů má vždycky jedničku, maluje si kopec Spilberk, stromy, travičku, Filip hryže konec tužky, ale nelen , vymýšlí plán obklíčení: převzal velen . Strýček Kamil povzbuzuje svalstvo činkami, ráz-dva na-má-havá cesta leží před námi.
•
•
•
Zatímco si Emil hoví někde na květu, ti tři jako malé vojsko strojí odvetu. Co vzít s sebou na tažení proti Spilberku? Lupu, síťku na motýly, čistou zástěrku, dále mapu, kompas, šumák, láhev na vodu, aby mužstvo nežíznilo na svém pochodu. Do tlumoku kromě chleba vajíčka a sůl, pro strýčka pak navíc ještě sukovitou hůl. Také na déšť pamatují, berou perelínu. Vojsko by se prozradilo, kdyby mělo rýmu. Konečně jsou připraveni. Filip velí: Jdem! Bez fanfár a bubnování husím pochodem! -Plán je jasný, musí zběha v kruhu obklíčit. Jenže ouha! Svah je prudký, všichni chtějí pí V láhvi ale ani kapka. Co to znamená? Filípkovi klesne brada, svěsí ramena. - Na vodu jsme zapomněli. Prach a - strýček kleje. - -Co nám zbývá, než se vrátit? Emil se .. "" -" Jlste smeje. Sluníčko úž zacházelo za vrcholky stromů, když pěšáci uondanídorazili domů. Ale co to? Je to přelud, nebo skutečnost? Na knihovně sedí motýl, asi cizí host. Kdepak cizí! Je to Emil, prohlíží si mapu. Chápu, Když je spatří, zarazí se, potom řekne: mysleli jste, že jsem prchl, má čest byla v sázce. hm ... dole JI pařeništi byl jsem na -procházce. jásá strýček Kamil já ti vždycky - Kdepak v
•
•
věřil. Vždyť
jsi dárek od Dušátka z drahých rodných Semil. - Třikrát hurá! volá Terka až si odpočinem trochu, čeká na nás dobrodružství, vyrazíme na Macochu. -
•
•
•
•
• •
.. 1. Král Salomoun byl - podle pověsti - nejmoudřejši a nejbohatši člověk své doby. Oboji je hodno závisti, ale lidé se vždy více zajímali o to, jak získat bohatstvi, než jak nabýt moudrosti. Odkud pocházelo zlato, které zdobilo chrám v Jeruzalémě, a zla~o, kterým král okouzlil krá-
-""'"
--
•
lovnu ze Sáby? Máme věřit tomu, co tvrdi jeden anglický autor, že "doly krále Salomouna" byly v Africe? Třeba nebudeme daleko od pravdy. Anebo se pravdě přiblížime jen částečně? 2. Král Salomoun patrně měl ně kolik zdrojů přijmů. Je zcela na mistě předpokládat, že to byl muž se smyslem pro obchod. Jeho královstvim vedly všechny stezky karavan v této části světa: pevnosti a zastávková města chránily stezky a oázy a poskytovaly kupcům ochranu zboži. Něk teří obchodníci platili v naturáliich, zbožim, jiní platili ochranu zlatem. 3. Vime rovněž, že podnikavý panovnik se věnoval výnosnému obchodu s koňmi. Dovídáme se, že z Egypta dovážel vozy a koně a prodával je dále králům Sýrie a Hetitům, jejichž územi ležela vedle jeho řiše. Tento obchod jistě nesl daleko vice než vysilání lodi s posádkami k zlatým dolům vzdáleným několik tisic kilometrů. Tento do očí bijící fakt nemohl rozhodně ujit člověku Salomounova formátu. 4. Zajímavé je že velká část nákladů, které Šalomoun vynaložil na hoštěni a ubytováni návštěv, stejně jako pracovní síly, které
•
VEL TA E STVÍ .INULOSTI •
22 •
stavěly obdivované stavby v t éto říši, nestály krále ani groš. Každý z dvanácti krajů řiše měl za povinnost živit dvůr během jednoho
roku. Každý poddaný musel pra covat při porážení a dopravě stavebniho dřeva z Libanonu, v kamenných lomech a stavět chrámy a paláce. 5. Byly i dalši zdroje příjmů. Král Salomoun posilal z přistavu v Rudém moři lodi na tříleto u plavbu do země Ophiru. Vracely se s nákladem zlata, střibra, slonoviny, vzácného dřeva a exotických zvířat. Někdy přivážely i lidi s černou pletí. Dozvídáme se také o přátelstvi, které vázalo krále Salomouna a krále Hirama z Tvru v zemi Féničanů. O národu Féničanů, který vynikal v moře plavectví stejně jako v obcho dě , je dobře známo, že jeho lodí brázdily moře za nejrůznějši mi obchodními účely. Pro Salomouna byl postaven velký přistav Ezeon-Gebeth (Eilath) a v něm měďné hutě, které zpracovávaly nejen surovinu z Salomounovy řiše, ale i měď dováženou z Tharsisu ve Spanělsku. Hiram dodal Salomounovi také posádky lodí. V Ezeonu-Gebethl,l byly také továrny na výrobu provaznického zboží a. látek, které
•
•
•
n ámořníci
prodávali v Ophiru Kde ležela ta tajemná země? Pa t rně někde v Indii nebo v Africe - dovážela se totiž odtud slonovma. 6. Doba plavby - tři roky - ve d la k domněnce, že Ophir musel ležet dál. Nezapomeňme však, že Fé ni č an é obvykle dělali dlou hodobé zastávky, běh e m kterych •
SIli a skllzell oblit - JejIch obzlvu na dlouhych plavbách . Ophir bychom mohli umistit tedy do Afriky : je známo, že se Féničané za obchodem jezdili ještě dlouho po Šalomounově době . Jedna jejich výprava dokonce obeplula celý africký kontinent. Na východním pobřeží Afriky jsou sto py po zaniklých m ěs t e ch _
7. Tato d o mn ěnka le ve shodě s dalšlm zvykem Feničanů : zakl ádat obchodní střediska . V nich robíhal obchod s vnitrozemskými kmeny. Féničané kupovali za měď a další zboži, které přivá ž e li, zlato vytěžené domorodci. Toto zlato nejspíše pocházelo z řek anebo ze zlatonosných pohoří. Daleko spíše než z pochybných dolů . Kdyby existovaly ně jaké výnosné doly, nebylo by se také mohlo stát, že po smrtí krále Šalomouna se jeho syn ocitl po krk v dluzích. 8. Každá legendární postava je o pře dena mnoha zkazkami. Z pověstí o moudrosti krále Šalomouna si poslechněte tuto: Král byl nejen nejvyšším pánem, ale I nejvyšším soudcem ve své zemi. Jednou se k němu dostavily dvě ženy a přinesly jedno ditě. O b ě tvrdily, že jsou matkami ta druhá je podvodnice a zloděj ka d ě ti . Jak spor rozhodnout? Král pře mýšlel, pak uchopil dítě do jedné ruky, do druhé meč a navrhl ~ Dobrá, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, podělím vás. Žádná se dítěte nechcete vzdát. dám vám tedy každé půl. Vtom jedna z žen padla na kolena a zoufale se rozplakala a prosila krale, aby dltě dal t é druhé.
ale celé. To s t ač i , řek l kra!. Pod le toho poznávám. že ty jsi pravá matka. Vezmi si své dítě, ženo . Legendu o .. Šalomounově sou du" zpracovala i moderní lítara tura - ' její základ je námětem hry Bertolda Brechta Dobrý člo věk ze S·Čchuanu. 9. Blahobyt na Šalomounově dvoře byl také jednou z věci. kte ré se dostaly do pohádek. Každý den se tu prý snědlo tucet tuč ných volů. dvacet volů přímo z pastvin a sto ovci, ne počítaje zvěřinu a drůbež. Král samozřej mě nevečeřel sám : k hostinám zasedalo obrovské množství osob. kromě osazenstva dvora vyslanci a návštěvy z cizích zemí. guvernéři provincií. jejich služeb níci a další a další hosté. 10. Moudrý soudce. štědrý hosti tel Šalomoun byl prý také významným stavítelem. V jeho říši vyrostly pevnosti a celá !Jově za ložená města . Říše se zvětšovala o sousedni území, Šalomoun si bez skrupulí bral i co mu nepatři lo. Jeho nejznámějšim stavitel ským dílem je velký chrám v Jerm: al é mě. ktef\j stál uprostřed skvělých staveb. které byly rov něž postaveny na králův rozkaz. Při st a vb ě chrámu byl použit vlácný materi ál. tes aný kámen,
•
•
,
•
,
•
•
,
23
•.
poddaní mohli daně a poplat y platit jen v naturáliích, nejča s! II v ovcích? 14. V Palestíně se níkdy nena: . nějaké podstatné množství zl at I Odkud vycházel pramen toh o. I žlutého kovu? Dočítáme se, (I z přístavu vyplouvaly lodi na tf I letou plavbu po. Rudém mon Směřovaly k Ophiru. Tajem I I země Opbir nebyla nikdy pře sl " určena, mělo se však za to, leží někde na jihu Arábie. Mis' ), kde ležely legendárni doly kr I Salomouna, stejně jako rozlusl ni všech tajemstvi okolo pov ě t ného Salomounova bohats! 'I. patří k velkým záhadám minulo, ti. •
• • • . • ,• i
,
,
,
•
. .::>
VELKJ TA E ST INULOSTI
cypřišové
•
•
a cedrové dřevo z Libanonu. Zevnit1 byl chrám téměř zcela pokryt.čistým zlatem. Velky oltáf byl z cedrového dře va, pokrytého zlatem. Dvě obrovské sochy byly rovněž zabaleny do zlata: Na oltáři uvnitř bylo všechno náčini, lampy, svicny, ohniště - ze zlata. Před chrámem stála obrovská nádrž s vodou na omýváni. Chrám se stavěl celých sedm let. Když byl dokončen, král jej o.tevřel uspořádánim slavnostniho ·pro.cesí. Pak následovalo sedm dní oslav pro všechen lid. V chrámu se potom tři krát ročně obětovalo. 11. Další pozoruhodnou události z obdobi Salomounovy vlády je návštěva královny ze Sáby. Země zvaná Sába ležela patrně na Úlemí dnešního Jemenu v jihozápadní Arábii. Královna, kterou do Salomounovy přilákaly pověsti o nevšedním panovníkovi, dorazila do města s celou karavanou naloženou vzácnými dary. Velbloudi královny vezli Salomounovi zlato, kořeaí a drahokamy. Oba monarchové se svým bohatstvlm oslníii navzájem. 12. Když se dozvidáme, jak ště dře Salomoun královskou návštěvnici pří jejím odjezdu, znovu nám vyvstane otázka: odkud bylo všechno to bohatství? Palestín{l je přece chudá země a svým obyvatelúm nemůže pOSkytnout o mnoho vlc než pastvíny pro jejich ovce. 13. A přesto prý králSalomoun v jednom roce ziskal 666 talentú zlata. (Talent byla váha odpovídající 150 kg.) Jak se mohl dostat k takovému bohatství král. jehož
24
<
•
,
,
•
•
•
• (
,
•
•
,0"0' ,
ou
,
.,
~
SKO
PHONSKA PŘEDMĚTY:
-
, ,
MODESKOVÁ
Malé desky Velké desky. Výtvarná výchova. Dílny. Dějepis. Aktuality. Exkurze. Tiskoviny ,
;
Tak tohleto je Mozarteum, jedno z nahrávacích studií Supraphonu. Je menší než dejvické studio, takže se hodí spíše k nahrávání malých kapel. Skleněná tabulka, která vybízí k tichu, je zhasnutá, můžeme tedy bez obav vejít. Ty kukaně paravany při nahrávání oddělují hráče, aby se zvuk nástrojů nemísil jinde než na mixážním stole, který je támhle za sklem v režii, Nad ním právě stojí muzikanti, kteří se podílejí na dnešní nahrávce, a poslouchají z velikých stereo "beden" to, co právě před chvílí nahráli, Zvukový režisér Jiří Brabec je nespokojen, a tak se písnička vrací zpátky. Zvukový technik Karel Hoder ví, o co jde a na kterém místě magnetofonového pásku udělá střih. Nůžky jsou mosazné proto, aby se pásek neodmagnetoval. Hledání toho pravého místa pro střih vyžaduje velikou zkušenost, sluch a cit. Naše studio je vybaveno nejmodernějším zaříze ním, Základní magnetofon má šestnáct stop, což je šestnáct míst, na která nahrávají sólové nástroje, kapela, sbory i sólisté, Všechno do hromady smíchá zvukový režisér, spolu s technickými pracovníky, hudebním režisérem, který be dlivě sleduje partituru Ue to mimochodem autor mnoha písní Jan Spálený) a kapelníkem, který má o svém snímku konečnou předsta vu.
Obracím se na hudebního režiséra Jiřího Brabce s několik dotazy. Jiří, prosím tě, kolik muziky denn ě naposlechneš? "Muziky málo, zvuku hodně." To bys všem křivdil, ne? .. Přicházejí lidé, kteří jsou připra veni takovým způsobem, že 'by to člověk od člověka snad ani neče kal - někdy tady sedíme, všichni se snažíme a výsledek pořád žádný. V poslední době jsme však točili na příklad LP desku Karla Zicha a právě s ním jsme spolupracovali, jak bych si představoval. Karel Zich, který byl autorem všech melodií, přišel se zéela jasnou koncepcí jak zvukovou" tak obsahovou. A jako interpret měl písničky zažité, věděl, o čem vypráví. Nevím, ale myslím, že sám, kdybych byl konzumentem, bych si tuto desku koupil." Teď už musíme být . ticho. Naneštěstí ještě nemáme videodesky z natáčení. V paravanu sedí chilský kytarista se sluchátky na uších a otevírá ústa. Vydává tóny, které za tím neslyšíme. Ale my v studiu víme, co se děje. Zpívá jednu z písniček Victora Jary, kterou jsme slyšeli nejen na sokolovském festivalu, ale také v Praze na koncertu všech zahraničních skupin, které se našeho festivalu zúčastnily. Bě hem natáčení se dovídáme, že čle nové chilských skupin Aparcoa, Inti-lllimani a Quilapayun, kteří žijí ve Francii a NDR, věnují pravidelně část svých honorářů na podporu boje chilské emigrace proti juntě. A jak nám řekl Jiří Brab'ec, Chilani patří k těm připra veným sólistům. Jak to vypadá, když je' někdo nepřipraven ý? "To je jako kdybys zpíval tý nebo Ja ... A co v takovém případě děláte? .. Pozveme si dotyčného znovu a buď snímek není, nebo je perfektní:' . Tak to byla taková letmá návště va studia. Karel Hoder nás doprovodí a my se podíváme, co nového nám Supraphon připravil. O Karlu Zichovi jsme již mluvili. Kromě • ,
LP, které chystá, vyšel jeho singl Hej, pane průvod~í a Vejdi. Myslím, že stojí za pozornost písnička Karla Gotta Je, jaká je. . Kdysi před lety mn.ě můj přítel Luděk Švábenský (kapelník orchestru Heleny' Vondráčkové) řekl, že uvidím něco pozoruhodné: ho. Přivedl mě do pražského poetického divadla ·Viola, kde stál nenápadný chlapec, který z kapes vytahal a složil celý klarinet. Zahrál nejkrásnější Goodmanovská sóla, jaká jsem kdy slyšel a viděl. (Goodmann, pokud- to nevíte, je největším swingovým klarinetistou na celém světě). , Ten nenápadný klarinetista byl Felix Slováček. Myslím, že desky, které mu vydal 'Supraphqn, i když v nich hraje 'na sopránsaxofon, není konečnou tečkou za jeho uměním. Těším se na to, že někdy navštívíme n'ejen Slováčka, ale i jeho kapelníka Ladislava Štaidla. Myslím však, že pro dn~šek toho bylo víc než dost. Na shledanou váš bakalář PA VEL VRBA • ,
Fotografie Stanislav Tereba
1 '
,.
)
II
,
Na snímcích: I. Interiér nahrávacího studia 2. Studioví technici u šestná clistop ého magnetofonu 3. V Mozarteu nahrával desky i zp ěvák Dean Reed 4. Karel Gott je v supraphonském studiu jako doma . . ,
I
•
•
,
•
pionyrů
pro domy a mládeže
Dům pionýrů
a mládeže hlavního města Prahy.
Koncem září 1975 oslavíl Dům píonýru a mládeže hlavního města Prahy v Karlině své naro zeníny. Bylo tomu dvacet pět let, co pražský prímátor dr. Václav Vacek předal bývalou karlínskou radnící do užívání dětem a mlá deií. Ze slavných lídí se ví o mnohých, kteří dlouhá léta na vštěvovalí zdejší zájmové krouž ky. Například zpěvácí Jíř·í Helekal a Petr Spálený, herec Václav Postránecký, známý skokan do výšky Rudolf Baudís, dále Karel Nečas, který to dotáhl na našeho najlepšího vytrvalce, Martín Řehák na olympíoníka . První dramatícké kroužky zde vedla zasloužílá umělkyně Vlasta Matulová a první bese dy s dětmí pořádali Josef Skupa a Josef Lada. Hned v počátcích existovalo v domě rozhlasové studío pod vedením Miroslava Dismana . Mělo pří mé napojení na karlínský rozhlas, a tak se právě odtud vysílaly první rozhlasové pořady "Pionýrské jítřenky" . V současné době
je zde 173 zájmových kroužků, kde pravídelně pracuje 2400 dětí. Každý, kdo má zájem o přírodovědu, sport, turistiku, techniku nebo uměleckou činnost tu najde své uplatnění, neboť odborně vedené kroužky jsou často úzce specíalizovány na konkrétní obor.
,
CO SI OTOM MYSlí filmový scenárista a
textař
PETR·MARKOV NIKDY jsem nikomu nic nezáviděl. Až nedávno jsem se seznámil s klukem, který je ohromný společník. Každého si okamžitě získá, narozdíl ode mne jsem spíše mlčenlivý a ve společnosti se trochu ostýchám. Myslíte si, že je pro život důležité být tak zvaný sp o lečensk ý typ? Z dopisu č tenáře M. B.
•
•
!
Jed nim ze zájmových útvarů je i Divči kl ub, který byl založen před čtyřmi lety. Dívky se v n 111 učí zábavnou formou nejrůznějším dovednostel11 , jež má správná dívka a vlastně správná bud ou žena umět. V dnešním čísle Píonýra sí pohovoříme (j aku o námětu z Dívčího klubu) o batice . Tak zvanou b tikou zdobíme šátky, šálý, zavěšené látky, prostí r ní nebo ubrusy, ale i trička. Batiku rozlišujem e "' voskovou, vyvazovanou, šitou, skládanou a vyvaz vanou. Vyvazovaná batika , Látku uchopíme kon.ečky prstů a pevně ováž me tenkým provázkem lne papírovým, ten by rozmočil) . Látku můžemé omotat na jednom neb více místech . Chceme-li j,mít plné kolečko, om ot me provázkem celou s ožku látky až po špi čku , chceme -Ii mít více koleček, děláme mezi vyvazov
Představte si následující si tuaci : Do společnosti přijde jakýsi člověk. Není urostlý ani hezký a působí spíš směšně. Má na sobě oblek, který se pro danou
se můžeme dočíst , "osobnost je soustava pom ěm trvalých vlastností lídského j dince, ' především vlastností, II
příležitost
lidské ře či t zname.há, že chce -Ii se čl ov k '. stát osobností, měl by se př edli vším snažit poznat sám seb , odhadnout své možnosti , vždycky znát cíl svého jed nálll To je s amozřejmě těžké . N ěk mu trvá celý život, než toh o do sáhne, a někomu se to nepod III nikdy. Ale když se to někomu p ( ce jenom podaří, ostatní to ok I mžitě vycítí. Přestane být d ůl té, že dotyčný není žádný hez Ull aní kulturista, že nemá stál e p ll ruce zásobu nejnovějších vti p" že není zrovna ten nejbáječ n I společhík. Stává se dokonce, II různé vněj~i znaky, které by lid , u jiných , rozhodně odsoudili , I rou v jeho případě jako zají m vy, charakteristický, typický pr J v jeho dsobností. Kdo nelže III sobě, emusí totiž většino u Ih 'I aní dr hým .
vůbec
nosí brýle a vlasy má nemoderně za střižené. Mluví málo, a když, tak o věcech hrozně nezábavných . Možná í trochu koktá a ukáže se, že vůbec neumí tancovat. Zkrátka pravý opak toho, čemu se říká společenský typ. Všíchni ale vědí, že se jedná o významného vědce nebo hudebního skladatele. Prostě osobnost. Co myslíte, že se stane? Jak budou ostatní na jeho přítom nost reagovat? Vysmějí se mu, nebo ho budou prostě ignorovat? Mnohem pravděpodobnější je, že vzbudí všeobecnou pozornost. Přinejmenším. Tady se dostáváme k odpovědi na tvou otázku . Jak je vidět z uveden,ho příkladu, není zřej mě důležité, aby člověk byl spole č enský typ . ale je-Ii osobnost. V Malém encyklopedickém
,
nehodí,
slovni~u
rysů d ~ ševních." Převedeno do
•
,
ní m mezery. Máme-Ií ovázány všechny kroužky, po n oříme tkanínu do barvící lázně, kterou jsme sí při pravili z barvy Duha podle návodu (můžeme í krátce povařit) a tkaninu tam ponecháme tak dlouho, až má žádaný odstín . Po vybarvení látku mácháme ve vodě tak dlouho, až je voda čistá . Nakonec látku ustálíme ve vodě s octem, rozvážeme provázky a ještě za mokra žehlíme . Pod ovázanou látku lze dát mince, kaménky, mušličky nebo jiné drobné předměty, aby obrazce na textilu byly pravídelněj- . ší. Vyvazovanou batiku můžeme dělat i vícebarevnou . Po prvním obarvení látku vymácháme a zpra cujeme stejným způsobem na dalších místech a obarvíme v tmavší barvě. Skládaná a vyvazovaná batika Látku složíme harmonikovým způsobem, až vznikne dlouhý pruh asi 10 centímetrů šíroký. Tento pruh se poskládá opět harmonikovým způsobem . na čtverce. Čtverec pevně ovažte buď jako balíček, kdy bude mít vzor charakter kosočtverců, nebo čtverec pevně ovažte šikmo před rohy, zabarvěte a pak převažte ještě jednou z druhé strany. ?abarvěte, vymáchejte, ustalte a rozvažte. Vzniklý vzor má charakter čtverců . Šitá batika Místo stažení textilu motouzem nabíráme do různých tvarů pomocí jehly s nití . ; " Proužek" utvoříme jednoduchým proš itím lát -
ky hustým stehem a pevně stáhneme . "Kytičky" získáme přelo žením látky tak, aby vzníkl hřbet, a hustým vlnkovítým stehem prošijeme a pevně 5táhneme . Pokračujeme dále jako při barvení batiky vyvazované. Seznam materiálu Hedvábí, bavlna nebo jemné plátno, motouz, nitě, jehla, nůžky, barva Duha na textil (nejlépe ' barví žlutá, okrová, hnědá, červená, oranžová, ze lená). ocet, voda . Co myslíš, bude to hezké? Výsledky batiky jsou většinou překvapením . Ale při troše fantazie lze v této batice vidět třeba chundelaté pampelišky . ..
1
2
3
4.
,, •
,
,,
5
/ -'
-.,
,• • "
''::;.ex:l;J
LL: , . Úvaz pro vytvoření kroužku 2. Úvaz pro vytvoření ~ plného kolečka 3. Základní úprava látky pro skláda- C-!J nou a vyvazovanou batiku 4. Vzor kosočtverců 5. Vlnko vité prošití pro motiv kytičky ~
e ,
NEŽ JSME NATÁHLY BIKINY •
.
\
Prázdniny. Prázdniny, jaká slast! Školní lavice jsou už rozpáleny nedočkavostí a vás čekají dny, strávené na horách, v lesích, u vody ... Možná že některá z vás se octne i u moře. A až si budete do prázdninových k ufříků skládat miniaturní plavky, vzpomeňte si na p růkopnici módy devatenáctého století, na ženu anglického krále Jiřího VL paní Fitzherbertovou, která j ako první vstoupila veřejně do vody a pokoušela se plavat. Zavedla tak nový módní výstřelek - plavání jako ženský sport. Bylo to neslýchané a trvalo ještě p ěkně dlouho, než se lidé i lékaři přestali domnívat, že j de o něco nezdravého a nebezpečného. Jenže vám se do kufru kromě plavek vejde ještě moc a moc věcí, ale dívkám, které se tehdy rozhodly pro koupání, by ne s tačil ani lodní kufr. Jen si před stav te, z čeho se jejich koupací oblek skládal! Ačkoliv tenkrát dívky nosily šaty s velmi odvážnými výstřihy, o děv na koupání měl límec až ke krku, dlouhou sukni, ka lhoty až po kotníky a byl doplněn čapkou. Pro stydlivky nechyběly ani rukavice a punčochy, které byly v Belgii podle předpisu ještě v roce t 905 dokonce nutností. A navíc byl koupací oděv šitý z látek těžších než zimní obleky dvacátého století! Hrůza. Samozřej m ě že se dbalo slušnosti a koupání mužů s ženami bylo naprosto nepředstavitelné. Nový sport probíhal
dotáhli na okraj vody malé uzavřené domečky, které sloužily k převlékání, a před nimi v hloubce jednoho metru, pochopitelně co nejdál od zraků mužů, se nořily pod hladinu moderní plavkyně. Na koupání byl vymezen čas jedenapůl hodiny, ale : protože svlékání a oblékání zabralo nejméně hodinu celou, pro sport už mnoho času nezbývalo. Během let narůstala odvážnos t žen i shovívavost , moralistů, a tak se koncem minulého století pro sadilo společné, takzvané rodinn é koupání v mořských lázních. Jenže dospívající dívky na tom byly pořád špat ně . Co kdyby je náhodou zahlédl nějaký mladý chlapec a pak se ucházelo přízeň? Dávaly tedy přednost lázeňským promenádám. Koupací obleky zůstaly přísně cudné až do počátku našeho století, ale potom se děvčata osmělila a ukázala svému okolí nohy až po kolena. A v roce t 905 se na plážích objevil výstřelek číslo jedna! Trikoty. V šechny příčně pruhované, obvykle bílo-modře a bílo-červeně. Teprve až ve třicátých letech si dívky proboj ovaly a také oblíbily jednodílné plavky s krátkou noha vičkou a s velkým výstřihem na zádech. A právě z nich vznikly ty vaše dnešní miniaturní plavky, které se vám vejdou i do úplně př ep lně ného prázdninového kufříku . -mch asi takto:
Koně
27 \
\
,
I
,
•
•
•
,
•
• •
•
byl u baI
protoie
moc zlobil,
zavře
la ho za trest do kumlku.
"Zlvrlt mě m6fete," volá ze svého
vlzeni," ale
vajíč
,
ke vám snálet ne-
budul" I •
•
"eim jste v CIVIlu?" "Profesor matematiky." .. Umite čist a
,
,
psát7"
-
•
•
-
•
•
•
_A..J '
~
. tJ" \.
-
•
,
, ,
~ J)
I
-
I
•
•
-. - .
-
'
•
-
•
-
-
• ,
•
•
, (
L
•
-
------. ,-
-
,
•
-
,
I
,
-
-
•
,
'fA kde máš rodiče?"
••
\
28 \
•
•
• •
•
.
•
• • •
,•
•
•
\
-
•
,
-
•
•
,
.
, •
•
,
•
,
,
_ /
AKSE OSEF DVOŘÁK VSAIJIL
,
"
•
,
-
,
,
Byl jsem tuhle na horách a sníh byl taky celej mokrej. Vracel jsem se s nákupem na ch alupu a napadlo mě zkusit, jestli to ještě dovedu . Házet, víte? Trefovat se. Kdysi jsem trefíl na dvě rány číslo u našeho baráku a to bylo od plotu nejmíň patnáct metrů. Zrovna na takovou vzdálenost stál nyní od e mne zkřehlej jasan. Shodil jsem baťoh na sníh a uplácal jsem tvrdou kouli. Trefím ho a pomažu na chalupu, řekl • • Jsem Sl. Rozpřáhnul jsem se, mrštil kouli no, bylo to o chlup. Asi metr nalevo. Tak jsem si řekl, že dokud se netrefím,
,
,
-
,
,
,
,
•
,
, , ,
, • ,
Pán přišel k zubaři, a 'když se dozvěděl, že se ten bolavý zub musí vytrhnout, strachy se celý roztřásl. Lékař mu nalil pořádn,ó u skle · ničku koňaku, aby mu dodal odvahy" "Tak co, už je ,po strachu?" ptá se, když to pacient vypil. ., ' . "Toseví!" zahlaholí, pacient. "UŽ se ·anHr.ochu nebojím! Jén ať se mi někdo ' opováží sáhnout do pusy!" , ,
•
-
•
,
"Před mě'sícem
jsem si u vás koupil hodinky, Tvrdili jste, že mí vydrží do konce života a už jsou rozbité!" , . \' . "Nezlobte se, alEl tenkrát jste tak špatně vypadal , , ," , •
"Půjč
mi tu kočku aspo 'ň na den," prosí Pe pánek Mirka; "viš kolik je u nás myší?!" "Já nemůžu," odpovídá Mirek, "ale víš co, tak přines ty myši k nám!" ', . " Když jsem ve službě, neznam sestru!" "Snad bratra, ne?" " "Sestru, já bratra nemám , , :" •
•
-
,
, •
,
-
,
, rrr=
,
, , ,
•
,
, ,
" Cl}těl bych se vsadit, něco ošklivého!"
že si o
mně
myslíte
,
,
,
'
Fotografie Miroslav Hucek
,
-
,
•
ne půjdu pryč.
. Házel jsem marně dál a prosil jsem ten jasan, ať se nade mnou slituje a skočí do rány • sa mo Jé - viděli jste to? Plnej zásah! Jen to mlasklo! Vydržte děti v chaloupce! Už vám nesu vaše mlíčko! Trochu jsem se sice zdržel, ale vyhrál jsem sám nad sebou. Kolikrát jsem to ch těl vzdát! Sebral jsem baťoh a poskakoval radostí. Proti mně šel ta kovej zamračenej pán. Kdyby si dovedl najít takovouhle napínavou hru, určitě by se netvářil tak nabručeně. Oslovil jsem ho - vidíte téimhle ten slo up, pane? Chlapík se na mne podíval - vidím, a co má bejt? Vo co! Kdo se do něj trefí dřív? A už jsem sh azoval batoh na zem a hrabal sníh na kouli. Ch lapík se usmál a já jsem pokračoval· ~- tak vo stovku, jo? Máte první ránu, abyste viděl, jakej jsem gentleman. Chlapík nahrábl sníh, umačkal kouli, rozp ř áhl se a hodil . .. ,Jen to mlasklo. Pak natáhl ru ku a já jsem něco brblal a tahal jsem z ka , psy stovku. To by dt)Vedl každej, takhle lacino přijít k p enězům , Neměl jsem se vsázet. PředJl mnou, asi ve vzdálenosti deseti metrů, se zelenala jakási orientační cedule . Proti mně po cestě kračel starší muž. Musím tu. stovku dostat zpátky, řekl jse m si , ' Vo stovku, kdo to trefí dřív! vykřikl jsem na něho, a než se stačil vzpamatovat, mrštil Ise m kouli a vzápětí jsem vyskočil radostí do výšky - cedule ulítla, jakou dostala pecku, Natáhl jsem ruku - je mi líto, pane, , . A muž pokýval hlavou, sáhl do kapsy, vy• táhl jakýsi bloček a řekl - mně je taky líto, ole dávám vám pokutu sto korun, ,
,
,
-
.
,
•
•
,
• .
Zína pozorně a se záj n1 em poslouchala Tem chll A on letmo pohlížel na zámyšlenou tvář dívky. - Víš co, Zino! Budeme přátelé! Ať bychom byly , kdekoliv, ať by se stal d cokoliv, budeme př át II Dobře? ; ..-, . > Temcha náhle uchopil Zinu za ruku . Dívka uvid ěl , že jeho obličej se stal náhle roztržitým . ...."," ..... - Chci ti odhalit jed no tajemství. Neřekl bych • • o něm nikomu . A přece, .l obě to řeknu. Na dva kroky od pěšinky se náhle zakymácely p hyblivé větvičky trnky a objevila se rošťácká tv Boriska. . . - Temcho! - promluvil , sotva dechu popad aj . - Jdi do tábora, Temcho! Děti, tedy naši ml adl kosmonauti, posádka kbsmické lodi "Snílek" t moc prosí, abys nám vyp r ávělo vaší planetě . ' . Temcha se usmál. ~ Tak jdeme! Pro slavnostni příležitost bylo připraveno speci álnl místo - palouček pod starým dubem na pob ře ním útesu . Mladi kosmonauti se dostavili v kom pietních slavnostních uriiformách . Oblékli si zel en košile s odznakem klubu mladých kosmonautů n rukávu - modrou raketu 's proudem jasně červ en ho plamene . Všichni měl:i na hlavách s'tejnokroj ov Napsal 3. čapky s timtéž emblémem . I. POPO V . Za předsednický stůl sJ posadili členové ko sm i ké rady a Temcha . Všichni se směstnali na lavi če I Kresby . z kmínků a prkna. OLDRfCH jELlNEK - Soudruzi mladí kosln vstal letov o(1 , onauti! meziplanetárního korábu "Snílek" Viktor Birju č e l1 ko. - Navrhuji zahájit Oi;J ši tiskovou konferenci z svěcenou setkání s kosmonautem z planety PSCl, • soudruhem Temchou . ~ Viktor přehlédl shro má děné. Hleděly na něho různé tváře dětí : vážn , s úsměškem i s nedůvěrou . Viktor navrhoval, aby se vydali "zeleňoučkého " - Poprosili jsme našeH.o hosta Temchu, aby nálll hledat. Ale vtom se na kraji lesa Temcha objevil. vyprávělo své planetě. f o jeho vyprávění mů ž t Šel pomalým krokem. U lískového keře se zastavil, vznést dotazy. - Viktor i<,ývl zeleňoučkému : - Pr ohnul větvičku a zvědavě se dal do prohlížení oříš sím , Temcho! ; ků , ukrytých mezi listím . Temchova kůže hrála jasZeleňoučký vstal a děti zpozorovaly, že je vzru šen nými malachitovými záblesky . Zelená tvář byla napjat ~ , pod tenkým nosem mll - Temcho! - radostně zavolala Zina. vystoupily kapičk')i potu. t emcha je setřel dlaní. Zeleňoučký se otočil a překvapeně se podival na - Přátelé! - pronesl. ~ Je velmi těžké vypr áv t děti , shlukující se na pěšince. . o světě vám neznámém, o neznámých mořích , I - Co se stalo, přátelé? - zvolal. - Koho lovíte? sích i horách , o miliónecH lidi, obývajících mou rod - Ty jsi neviděl vlka, Temcho? - zeptal se Ivan. nou planetu Pse ... - Vlka? - Temcha svraštil čelo. Vskutku, jen mé:Ílo tiskoYých konferenci zazn am - Vlk ... vlk . .. - opakoval, jako by se upamato nalo takovou všeobecnp u . pozornost, jako t atu • vával. A náhle se plácnul dlaní do čela. - A! Už Všechny oči byly pev ne přilepeny na vzrušenou vím! Vlk - to je takové vymírající, dravé, čtvernohé tvář Temchy. " zvíře, které lovilo dívenku v červené čapce . Cožpak Podivuhodný a zvláštní svět se otevíral před d I tu žijí vlci? . mi . Planeta Pse, oblečerlá do červeno - oranžov éh - No právě, Borisek tady v křoví potkal vlka, hávu lesů a polí, ozářena ne žhavým, ale pouze t p ujasňoval Nikolaj. lým světlem dvou modrých sluncí. Planeta , na kt I I - Ne! Vlka jsem neviděl . . . A vůbec nikoho jsem vládne věčné léto . Ne v§ak parné, ale při m ěř 11 neviděl ... - řekl Temcha . teplé , takové, že obyva~E lé planety netrpí žár 111 , - To je dobře! - Viktor poplácal Temchu po ra ani nepociťují chladno . Vf lká města na planet ě nt meni . - A Borisek přiběhl a udělal paniku . - Vlk jsou, neboť život uprostred přírody je příjem sežere našeho Temchu! a zdravější. Lidé žijí v osadách na ořezích š eř i k - Sežere? - opakoval Temcha . - To znamená vých moří a řek . . spolkne, sní? - Ohnal se svou hůlkou . - Ne! Ni Po vyprávění Temchy se otázky jen hrnuly . kdo mě nespolkl .. . - Jestlipak jsou u vás i na planetě Pse škol y? - No tak tedy pojďme zpátky do tábora - roz zeptala se Sima. - Kde a jak se učitel hodl Viktor Birjučenko . - Každý z nás stráví vd škole deset kruhů sv ho Zina a Temcha šli spolu a pomalu rozmlouvali. života - podle vašich pb zemských měřítek d ( I - A u vás na vaší planetě Pse jsou také nebezlet, - odpověděl Temch ~ . - A již od osméh o krl! peční dravci? - zeptala se Zína . hu si vybiráme svou prbfesi a přestupujem e dn - Teď už je jích velmi málo, - odpověděl Temspeciálnich škol. Kdo chce být inženýrem, jde JIt cha. - Skoro všechny vyhubili. Jen na divokých jedn~ ~.koly, kdo sní .~ tp m, že bude. lé~it lid i, dll místech a taky ještě v přírodních rezervacích se nadruhe skoly, kdo tOUZI letat na kosmlckych 10dlt,Ii - do třetí . .. jdou . Nejzlejší z nich jsou ynyži . Chlupatí, tříocí s velkými zahnutými zuby. Jsou třikrát větší než - A ti co vaší naší plan Jtě Pse dělají stroje, st 1/ člověk a velmi silní. ji kosmické lodi, zhotovuji obleky, ti také žiji '"
•
•
•
•
•
•
,
30 I
•
, ,
•
•
I
•
•
-
•
•
•
, \
, •
f
,
v e nkově uprostřed přírody?
- V hlase Nikolaje Sosnichina, který tuto otázku položil, zaznívala zřejmá nedůvěra. I . inženýry, nemáte-Ii to -• A." k čemu potřebujete I , varny(, - Tys mi nerozuměl dob iie, - namítl klidně Temch a. - Neříkal jsem, že u nás nejsou továrny a závody. Taky je máme. \Íšecl1ny jsou však vystavěny stranou od osad , kde žijeflle. A všechny jsou, jak u vás říkáte , automatizová/1Y. Pracují v nich jen in že nýři, kteří sledují automa'ty a regulují je ... - A jak a čím jezdite do práce a z práce? - vykři kl Borisek. - Všichni umíme ří~ít létací přístroje .. . Nu, takové, které létají pomocí tqčících se vrtulí . . . - Vrtulníky! - dovtípil se Borisek. - Správně! Vrtulníky! N~ vaší planetě se podobné přístroje nazývají vrtuln'íky. U nás jsou však daI ko lehčí a pohodlnější. Naše létající přístroje, je, leh vrtule, se uvádějí do p0hybu atomovou enerf;]ií . (:: m áčkneš knoflík - a létající přístroj se vznáší nahoru a letí tím směrem, který . ... Te mcha náhle křečovitě p~olkl vzduch , otevřel ústa 1\ zmlkl. Jeho vykulené oči hleděly polekaně někam nad děti . Ja ko na rozkaz se všichni účastnici tiskové konfe -
rence o t oč i l i . Tam , kd e k o n č il o ki zilové křovi a za č í nala pl aninka, stáli dva lidé . Jeden z nich , na krátk o ostříhaný, vysoký a hubený byl mladým kosmonau tům dobře znám . Byl to velitel meziplanetárního vý: zkumného korábu "Snílek", učíte I fyziky Alexandr Lukič, vedle něho stál neznámý - široký v rame nou, štíhlý v pase, černooký s šedivou kšticí vlasů . - Tak! - řekl neznámý, ušklíbl se a zablýskl při tom silnými bilými zuby. - Vypadá to Sašo, 'že jsme přišli nevhod . Zabrá nili jsme znamenitému kosmonautovi, přiéházející mu z daleké planety Pse, mému synovci AcHmetovi, dokončit jeho poutavé vyprávění . Pokračuj Achmete, pokračuj! Poslechneme si s dovolením tvé výmysly. - A náhle, napřáhnuv ruku, vykřikl: - Držte ho! · Teď se všichni otočili tam, kde právě stál zeleňoučký. On však, přeskakuje přes dětské nohy, vrhl _ se k útesu. - Držte ho! - opakoval neznámý. - Stůj, Ach mete, stůj, slyšíš! ' Kolka Sosnichin mu nastavil nohu, Temcha zakopl a upadl do měkké trávy. - Chyť ho! Drž! - radostně zaječel Kolka. - Dobře! Pusť! Neuteču! - rozzlobeně řekl Tem cha. - Pusť chlapce, Nikolaji! - řekl polohlasně Ale xandr Lukič . Temcha se zdvihl rozzlobeně z trávy, rozcuchaný a rozpačitý . Stál se svěšenou hlavou a kroutil v rukou svou hůlkou s dubovou, pestrobarevnou rukojetí. I
31 •
,• ~
•
•
,
•
•
,
,
•
, •
•
•
•
•
\
•
I
•
- Kolikrát jsem tě Achmete přesvědčoval, že fan, tazírovat a lhát - jsou úplně různé a nestejné po• jmy! - hlas neznámého zněl pevnou jistotou učitelsky. - Nejdříve se vám chci děti představit. Jsem učitel z aulu Svobodný, přítel vašeho učitele Alexandra Lukiče . Kdysi jsme spolu studovali v pedagogickém institutu a byli jsme velcí kamarádi. Jmenuji se Murad GuČipsovič. Učitel přímhouřiv oči, pohlédl s šelmovským úsměvem znovu na rozpačitého zeleňoučkého . . - \ Tak tedy, můj milý synovče, ty jsi změnil náš maličký aul' Svobodný v ohromnou planetu Pse. Kdysi, před revolucí se náš aul jmenoval Pse - řeka . Připusťme to! Ty jsi se však, jak jsem slyšel, zřekl svého jména . A víš co říká náš národ : - Člověk, který se zříká svého jména .. . - Nu, pokračuj! - Člověk, který se zříká svého jména, zříká se • i své cti, - zabrumlal Temcha : A náhle zdvihl na strýce planoucí tmavé oči. - Já jsem se ale nezřekl svého jména, strýčku. Jen jsem je trochu změnil. Temcha -, obráceně Achmet. - Tak! - Murat Gučipsovič se znovu usmál. Dětem se zdálo, že učitelův úsměv není vůbec zlostný, ale veselý a trochu posměšný . - Teď vysvětli, co je to za předmět, kterým vrtíš v rukou? Je to - žezlo krále planety Pse? - pokračoval s úsměvem Murat GuČipsovič. - Ale nel - vykřikl Borisek. - Je to spojovací přístroj! Jeho pros~ řednictvím se Temcha . .. Tedy zeleňoučký, dorozumíval s kosmickou lodí. Všichni jsme to slyšeli I . ' Černé husté obočí Murata Gučipsoviče se udiveně zdvihlo . . - Podívejmet - zvolal. - Prvně v životě slyším, že se hůlka ze starého deštníku může stát spojovacím prostředkem s vesmírem! - Vždyť jsme sami slyšeli, - trval na svém Borisek, - jak zeleňoučký rozmlouval s meziplanetární lodí. . - A! To znamená, že jsi do toho kosmického dobrodružství nešel sám? Kde jsou tví kamarádi Aslan a Ibrahim? Samozřejmě, jsou tu někde nablízku . - A: proč je zelený? - zeptala se Káťa . - Proč je zelený? - Protože tahle parta sebrala ve školní lékárničce láhev se zelenou tinkturou . A jeden ne moc chytrý mládeneček se pomaloval zelenou tinkturou jako žába. - Ale to je hrozně špatné! - zvolala Káťa - zdra votnice . - Zelená tinktura vypaluje a on má popálené celé , tělo . . . - Slyšíš, Achmete, co ti říkají rozumní lidé? Nakonec tě' povezeme k doktorul - Nebude třeba! - zamumllll zeleňoučký. - Proč? - Rozředili jsme zelenou tinkturu vodou .. . - Nu, tak už dost trápení velkého fantasty! rozesmál se Alexandr Lukič. - ' Pojď sem Achmete, ať se pozdravíme! - Buďte zdráv, strýčku Sašo, - pronesl rozpačitě Achmet. Odněkud za křovisky zazněl zvon. /Jí v tu · chvíl i všichni mladí kosmonauti měli jen jedno společné přání: co nejdříve ochutnat rýžovou • kaši s masem.. Všichni najednou vyskočili ze země a s veselým křikem se hnali k pěšince, vedoucí k táboru . - Achmetel - křikl Murad GuČipsovič. - Počkáš na mě. Domů půjdeme spolu .. . - ' Dobře, strýčků, - odpověděl pokorně zeleňoučký. ' . Dva přátelé-učitelé beze spěchu vykročili k táboru . Zeleňoučký zůstal. Usadil se na kraji srázu a za -
•
•
••
••
•
hl é dě l se na tiché moře, do kterého se pomal u řilo slunce, podobné červenému melounu.
•
32
Achmat nešel večeřet do té doby, dokud za nllll nep ř išla Zina se Simou-Serafimou . - Jdeme večeřet, zeleňoučký, - zvala ho lask v Sima . - Beztak jsi hubeňoučký. - Děkuju, nechči, Itovečeřím doma v aul u, hrdě odpověděl Achmet. Zina si sedla vedle něho na svah a zeptala se : - Trucuješ? Cožpak jsme tě urazili? - Ne! Neurazili jste mě, - přiznal se zadrh cím hlasem Achmet. - A ty jsi nás urazil. Všechny jsi nás obelhal , v , chny jsi nás vodil za nos. A ještě jsi říkal, že mým kamarádem . . . Achmet se tak prudce otočil, že se Zina polek aby nespadl ze srázu . Chytila ho za ruku . - Nechtěl jsem vás obelhávat, rozumějte I - vy křikl vášnivě Achmet. Chtěl jsem, aby' t o v chny bavilo, i vás, i nás .. . A tobě, Zino, jsem chtěl se vším přiznat . . . vzpomínáš? No, když B , sek vyskočil z křoví . . . - Samozřejmě! I bez tebe jsem věděla . . . AII", zelený kosmonaute! I Viktor, i druzí se doh ad II I li .. . Pouze Nikolaj a malí kluci mu uvěřili. An o, 11 1' urážej se, Achmete! Vstávej a jdeme ... Zina vyskočila a táhla za sebou Achmeta. Na palouk, kde u "kosmické lodi" usilovn ě pr II vali lžícemi mladí kosmonauti, vyšel Achmet kl/hlY a zdrženlivý se vztyčenou hlavou .
•
,
no
- Poslyš, Murade, zdá se mi, že jsi to s Ach m tem přehnal. Alexandr Lukič se obrátil a zadíval na osamělou postavu, sedící na kraji srázu . -: I t k je zahanben. - Častokrát jsem ti říkal ; že pedagog nemů že býl hodný, odpověděl Murad GuČipsovič. - Rozumn přísnost je nutná . A tady nejde jen o mého žák , ale i o mého synovce . .. Neočekávaně ze zákrutu pěšinky vyskočil Bori s k Jak byl rozběhnutý, div že hlavou nevletěl do ho ta . - Kam se ženeš, mladý kosmonaute? - zept al ( s úsměvem Alexandr Lukič. Borisek zdvihl oči k učiteli a odpověděl: - Za zeleňoučkým . Asi už bude mít taky hlad , n I V hlase chlapce zněla výzva . Alexandr Lukič položil chlapcí ruku na hlavu. - Na to jsi přišel sám? - zeptal se. - Nebo t poslaly děti? - I sám, i poslaly ... _. Tak běž, mladý kosmonaute!
•
•
•
I •
•
_
_
_
o
-
•
,
,
,
,
•
•
"
J
"
•
1
•
/
,
,
.
•
./
- Jú, zelenej lhář! - zakřičel Kolka Sosnichin. v mém pokoji, když strýčk~ navštívil Alexandr Lu- A ty jsi dubový špalek, Kolko! - odpověděla kič. Pili na verandě čaj a rozmlouvali. A my jsme vše slyšeli. Alexandr Lukič vyprávělo vašem klubu mu Zina. - Prostě jako dubová stolička. Rozdíl je mladých kosmonautů, o vaší stanové kosmícké lodi jen v tom, že chodíš a rozmlouváš. Snílek. Velmí se nám líbilo vše, co jste vymysleli. Když se všechny misky a pohárky vyprázdnily, Alexandr Lukič přehlédl veselým pohledem palouVždyť my jsme taky zbláznění do kosmu. A tehdy č ek a zeptal se: . Ibrahim navrhl: pojďl1,1é si taky hrát na kosmonau- Tak jak jste žili beze mne, mladí kosmonauti? ty. Ataky jsme hned všechno vymysleli ... Achmet _ usměvavýma šelmQvskýma očima obhlédl "mladé Nestýskalo se vám? - Ale ne! Jen si nemyslete Alexandře Lukiči! Bylo ' kosmonauty. - Přinesl jsem zelenou tinkturu z lé- . kárničky. Rozředili jsme ji vodou a chlapcí mě na- _ t o moc zajimavé! - zakřičela děcka. - Zajímavým se to ,stalo hlavně, když jsme našlí malovali. V noci jsme se odebrali k Malé zátoce, k vašemu táboru, vylili jsme na vodu kanystr petrona pláži zeleňoučkého! - vykřikl , Borisek. - Všeleje a podpálili. Aslan ještě zapálil petardu. Krásně chno; všechno bylo zajímavé . I jeho vyprávění. A přece někteři říkají - lhář, lhář. Ale když čteme bouchla , A dál už všechno .víte . . . f antastické knížky, víme, že v nich je všechno ' vy- A přece ještě, co mi to bouchlo pod no.hama myšlené a neříkáme spisovatelům, že jsou lháři. v liskoví? - zeptal se Níkolaj Sosnichin . - Vždyť je tak možno člověka i roztrhati ' . Borisek zachytil Nikolajevův výhružný 'pohled, avšak neohrožen~ pókračoval: - Ne, není možno, - odporoval Achmet. - Byla - A ty Kolko,_se na mě nedívej tygříma očima. . to taky jen petarda, prach v papírovém obalu. VelŘ ikám pravdu . Ríkal jsi, že Georgij Martynov píše, ký rachot, mnoho dýmu a vcelku bez nebezpečí. s větové knihy. A přece jsou ty knihy vymyšlené. To - Proč jste udělali ten výbuch? - zeptal se ,Murat . G\lčipsovič. ' \ , znamená, že podle tebe je lhář? - 1'\10, ty říkáš ... - namítl bezradně Nikolaj $os-, - Aby to bylo hrůzostrašnější .. . No a taky proto, nichin. - V knihách Georgije Martynova jsou sny. aby nikdo nevlez do křovisek. Vždyť v křoví byli - A cožpak my nemáme sny? - prdnesla n!'lhle naši kluci. Oni mi odpo,vídali megafonem ... Zina Vološková . - Taky máme sny. Všichni sníme . - ' A kam jsi se ztratil z tábora, když jsem za tebou šel se Zinou? - zeptal se Nikolaj. o setkání s myslícími obyvateli jiných planet. Proto mnozí uvěřili Achmetovi. On jako by odpověděl na - Ke' klukům. Potřeboval jsem, aby mě znovu nanaše přání. Jací budou ti obyvatelél Možná, že také malovali zelenou tinkturou. Po tom, jak jsem skákal z eleňoučcí. A možná - červení! To je však jedno, do moře, zelená tinktura vybledla ' a já byl flekatý bude dobře, když poznáme, že nejsme ve vesmíru jak zdechlá žába ... všichni stejní. . . . . - Kde jsou teď tvoji přátelé ; Achmete? - zeptal Zina zamyšleně hleděla na tmavnoucí nebe, jako se Murat GuČipsovič. - Což kdybys všechny se- . známil se zbývajícimi kosmonauty z planety Pse? by tam viděla plout'kosmické lodi návštěvníků l dalekých planet. ' A'chmet svěsil hlavu. , .. - Tak je možno zdůvodnit jakékoliv lhaní,! - řekl - Já bych je samozřejmě seznámil... ale ... z lostně .Nikolaj Sosnichín. - Clověk bude' lhat ai Bojím se, dostanou vyhúbováno jako já. A oni jsou do nekonečna a my budeme říkat: ~ On ..snil nevinní. Já si to vymyslel. . Oklamal nás tenhle zelený Achmet? Oklamal! Ta~al Murat Gučipsovič zakýval hlavou : - Něco vymyslel Ibi'ahim, něco ty! No, dobřel Slinás všechny za nos? Tahal! Achmet se pomalu zdvihl a odhrnul vlasy s čela. buji, že tvým přátelům nic neřeknu. Potom pohlédl. na Nikolaje a náhle se usmál, oteAchmet pokročil k lískovým ' keřům ~ tak nějak vřeně a přátelsky: zvláštně zahvízdal, tence s trylky. Keře zašustily a na palouk vylezli dva chlapci. A za nimi vyklouzl - Jestli jsem tě urazil, Nikolaji, tak se ti omlou tiše z keřů ohromný ovčák. Pes . svěsil uši a přívětivě vám. Omlouvám se i ostatním dětem, které jsme urazili naším. . . ' , vrtěl ocasem. Na okamžik se odmlčel, hledaje vhodný výraz, - Tak se seznamte I - řekl Murat GuČipllovič. - naším výmyslem ...' _ / - Kosmonauti z planety Pse v plném počtu '. To je, Některá z divek zatleskala. A Borisek rozmarně - ukázal na dlouhého, - Ibrahim ... Tohle Aslan. našpulil rty a. vykřikl: . - . A taky jejich stálý druh Džulbars ... - Neomlouvej se, zeleňoučký. Nikdo se neuraJak pes uslyšel své jméno, natáhl krk a dvěma zi l ... Všechno jsi to krásně vymyslel! skoky byl u Murata GuČipsoviče. " - Dobře, Achmete, nepotřebujeme tvé' pokáníl . - Teď přátelé odrazíme na naši planetu Pse, kteVšechno už je to tam! řekl Viktor Birjučenko. rá mezi námi řečeno, je známa jako aul Svobodný, - - řekl učitel. - Myslím, že vyjádřim - Vcelku je třeba rovnou říci, že všechno bylo do bře vymyšleno. Docela jako v kině. Navrhuji však přání svých krajanů, pozvu-Ii posádku mezi pia nepo kračovat v naší tiskové konferenci a dát Achl'Jletárního korábu Snílek k nám, na planetu Pse. Protovi několiK otázek. , sím všechny, aby. u nás byli zítra ráno. Pohostíme - Jaké ještě otázky? - Nikolaj mávl rukou. vás a uvidíte jak žije naše planeta Pse, prohlédnete / si · naše sady a vinohrady, pole i stáda. - Murat - Beztakuž je všechno jasné. jasné! - Ale ne, všechno ještě ne, '- klidně namítl VikGučipsovič mrkl na synovce. - Podpoříš můj návrh, Achmete? . , tor .. - Je-Ii ti vše jasné, Nikolaji, vysvětli nám tedy, od~ ud se Achmet dozvědělo našem klubu mladých ~ Samozřefmě, strýčku! Budeme hrozně rádi. kosmonaut~? Proč nastal v křoví výbuch, když jsi Aslan a Ibrahim přátelsky zakývali hlavami. A taky Džulbars na podporu pozvání vystrčil růžový jazyk tam vlezl? Kdo odpovídal z křovisek Temchovi ko" . a doslova se' usmívaje, vycenil zuby. vovým hlasem? - No, kosmonaute z planety Pse! - řekl Vesele - Pozván'í přijato, přátelé! - řekl Alexa"dr Lukič. Mu rat GuČipsovic . - Odpověz na otázky. - Usmál - Správně, mladí kosmonauti? se a jeho úzká, hubená tvář se náhle velmi podoba- Správně! - odpověděly přátelsky děti. la Achll)etově. Po'uze pyšnou hřívu vlasů neměl čerKONEC nou, ale šedou. . . ' . - DobřÉ!!' Reknu vám všechno, - Achmet potřásl Přeložil Zbyněk Polívka hlavou, .' :- Seděli jsme s Aslanem a Ibrahimem .J I . . ,
,
,
I
"
•
•
•
,
•
•
33
"
•
,
•
,
, "
-
/
,
DOBŘE, ŽE JSME BYLI ZV Ě DAVÍ 7
2
v KINĚ
1
koprodukcI v NSR. Jeden 7. nich v~ak mu eli se s bandity. jejichž nebezpečnou Jim .. uč. II policie pOdářllo Ílspč~nč ulk ídovat.
SLEDKYNAŠÍ
r
'-
V 7. čísle jsme na sebe prozrad ili, že jsme zvědaví , ja k 50 vám zalíbil letošní ročník Pionýra. Vyplatilo se nám to, i když jsme museli rozřezávat přes 500 obálek, které skrý valy vaše odpovědi. Přečetli jsme všechny dopisy i kores pondenční lístky a zaznamenávali si hlasy a připomín ky A tak jsme se dozvědělí, že nejvíce se vám líbila obálka 3, čísla s kresbou a snímkem akademického malíře Zd eň k Buriana, a že jste s velkým zájmem sledovali předevšlm příběhy na pokračováni : Návštěva z pralesa, Tajemný hrad v Karpatech, Sourozenci od Stříbrné želvy, Béďa Dynam it. V dopisech jsme našli mnoho zajímavých a pozoru hod ných postřehů, které si na redakčn í ch porad ách před čit ll me a hovoříme o nich. Zkrátka, moc jste nám pomohl i pll sestavování nového ročníku . Slibované rozšířen í Pi onýra se sice ještě od září neprojeví, ale přípravuje se. Vt as vá o něm budeme informovat. Všem čtenářům, kteří se ankety zúčastnili, děkujeme . Ne jen za pochvalné, ale i za kritické a přísné výtky, které pro vylepšení časopisu jsou často platnější než chvála. A tř baže se anketa uzavřela, připomínky k Pionýru nám sa mo zřejmě můžete psát dál. Slíbili jsme, že vylosujeme a odznaky časopisu odm ě ni m dvacet čtenářů . Nakonec jsme se rozhodli , že počet od m něných zvýšíme na padesát. Zde je jejich seznam : Anna Kostruchová , Jeseník n. O.; H. Strusková, Prah a 2; Robert Appel, Teplice v Č . ; Iveta Martínů , České Buděj oví ce; Hana Daňková, Vizovice ; Jiřina Linzová , Smečno; Jaro slav Michalička , Prešov ; Dana Havlová, Sázava ; Ivana Č er máková, Brno ; Jolana Veselková, Lomnice u T.; Eva Dusí lová, Praha 10; Oto Kaděrka, Olomouc ; Dana Tibitanzl ov'ó, České Budějovice ; Radka Chiabodová, Plaňany; Oddíl otu žílých tučňáků, Praha 3; Dana Konvalinková , Mímoň ; Petl Padrta, Třeboň; Blanka Hrbatschová, Trutnov ; Míl osl av Kala, Blansko; Marie Stará, Znojmo; Daniela Michalikov , Orlová; Jana Pávková, Rožnov p. R.; M . Domkovič ov ó, Lednice na M. ; Lidka Smutková, Vidče; Josef Pelou ch , Krajníčko ; Edita Bergerová, Přerov ; Zdeněk Lyčka, M. Alb rechtice ; Dagmar Vávrová , Brno ; Jarmila Rojíčková, Rat 6 je ; Petr Popelka, Kyjov; Ludmila Bártová, Sakvice; Jali Kramer, Jihlava ; Jiří Krejčí, Praha 4; Jana Pašmíková, 010 mouc; Jan Svoboda, Sakvice ; Ladislav Stirand, Hron ov ; Alena Kopřívová , Brno ; Věra Hanáková, Stavěšice; Pavl !"n Hodinářová , Jirkov; Josef Hořejš, Litochovice ; Rudolf S hnal, Ostrava ; Hana Svozilová, Moravany; Pavel Ustoh al, Třebíč ; Eva Kuřátková , Červený Kostelec ; Roman Jemel ka, Praha 8; Olgerd Pukl, Praha 7; Zdeněk Kre jč í, 01 0 mouc ; Milan Čeřovský , Svojšíce ; Jaromír Horáček , Záku py ; Svatava Chylová, Dobroslavice . ,
(Poznámka : Kdyby se někomu zdálo, že je odměněno vl děvčat než chlapců, tak je to zcela' na místě. Ankety SI! skutečně zúčastn'ila ve značné většíně děvčata.)
J
,-l
Karla Maye je
určen
mra-
MEZI SUpy režiséra Je ze série snlmkll o ftáVinnetouovi a jeho pfiteli Old Shauerktei"í opět bok po boku bojuji spravedlivý boj za uhájení práv kmene So~onů na jejich
zemI
VYLOSOVÁNI SOUTĚŽE KLUBOVNY Z 8. ČISLA TRi Č KA VYHRÁVAJI : Renáta Hrádková, Ostrov n. O.; Josef Ka par, Plzeň; Blanka a Ludmila Jiroudkovy, Krakovany ; M Prusová, Petrovice ; Zdeněk Malík, Libčíce n. VIt.; Mon ik Polanská, Jičín ; V. Kalinová, Děčín ; Lad islav Horský, Mnl šek pod Brdy ; Eva Kavalová, Planá; S. Paličková, Jarom I ODZNAKY VYHRÁVAJI : Jítka Janečková, Rybníky ; Dan Syrová, Uhlířské Janovíce ; Zuzana Lapešová , Praha 6; Iv na Sýkorová, Ostrava; Hana Loudínová , Praha 9; V I ' Houžvičková , Mladé Buky; Jan Sošolík, Přerov; Jiří Holi li ka, Plzeň; Jat'flila Sýsová, Opava ; Vlaďka Tomanová , Duh • nany. VYLOSOVÁNI SOUTĚŽE TO BY KOUKAL PRADĚD Č l Z 8. ČISLA. TRiČKA VYHRÁVAJI : Marr;<ela Fiedl erov I Brandýs n. L. ; Lada Klepetková, Kojice ; Ivana Sedl áčk ov , Nýřany ; Ivana Kubešo·,á, Brno ; Pavel Zahuláč , Loket. ,
_ /
I
•
•
PŘÍLIŠ
NOHO KOPCŮ
•
, ,
S EDĚLI JSME na Mechové skále a luštili zprávu
z runových značek, kterou jsme vám předložili v minulém čísle. Zprávu jsm~ nakonec rozluštili, třeba že nikdo z nás tohle písmo nezná , Stačilo však, že Dana objevila podpis ARNE SAKNUSSEMM. Tím pádem jsme už znali 8 písmen . Pak jsme našli kresbu Pterodactyla, takže přibylo dalších 7 písmen. Danu ještě napadlo, že dole na listině by mohlo být uvedeno hlavní město Islandu, A to je Reykjavik. Ziskali jsme (vlastně i vy jste získali) 3 nová písmena. Chybějící písmena, č~rky a háčky jsme si už domysleli. A tak byl dopis ~ozluštěn: I ,
Sestupte, odvážní cestóvatelé, do kráteru pod M echovou skálou, když ' polední stín skálu pohl adí, a podaří se vám sestoupit do středu země, což jsem učinil. 'i Reykjavik I Arne Saknussemm
To se rozumí, byli jsme mirně vyjeveni. Zvlášť když Dana říkala, že takhle podobně vypadal dopis, který hrdiny Vernova románu zavedl hluboko a daleko 'do nitra Země (Samozřejmě, místo názvu Mechová skála tam bylo jméno nějaké islandské sopky.) Ještě chvíli jsme dumali, jak máme nalézt "kráter", ale protože se blížilo poledne, sluníčko to za nás vyřešilo . Stín mohutného smrku se najednou dotkl Mechové skály. Ano, pohladil ji. A špička stinu ukazovala na křoví uprostřed spousty kamenů . Slezli jsme z Mechové skály, rozhrnuli křoví a před námi se černal otvor. Největší tornu na výpravy nosí Máček. Často se mu proto smějeme, ale tentokrát jsme ho chválili. Neboť Máček ze svého "stěhováku" vytáhl baterku. Samozřejmě, že to hned využil. Musel být tím prvnim, kdo sestoupí do středu Země. A teď už přestaňte být napjati a' zvědaví . Do prostředka zeměkoule jsme se nedostali . .. "Co se zlobíte?" řekla nám na to čtenářka Dana . "Vždyť ani ten profesor se synovcem se nedostali až do samého středu!" Zkrátka, tam pod Mechovou skálou byla jen taková malá jeskyňka, do které jsme se ani všichni nevešli. Postupně jsme se tam střídali, lezli zase ven a stále ještě přitom uvažovali, kdo to na nás políčil,
I
,
...
,
•
,
•
s:~
.
I•
"
:J:7:fo
, 6
Sh
,
"
•
'f
q:;
,
2~S2>
)
:J
2
ó1Wz,
2
J
1 WZ
:..7V
r.
".
,,1552>
2- ,5
6 ,5
2
SV
/,
I·
•
..1 )
.,
.,
-
.-
11SS1J
3 'J;b
3
3 <"fJ(TlJ
If ;:;C(J
6
5 ,J[7.z
2.
.
J
,.
SZ
2- Z,
'V37.1
'f
ZiJ/b
3t7é/'lJ J W 'D
f
~'t.:
2 vJV
3 ::7V
I
f7z,
~ lšoV
"
'1JSV
'f
:J
•
I ,
S SV
'V
5
5 2>
6
35
,
•
,
• •
•
•
•
•
• •
neboť
islandský vědec Saknussemm přece tady nemohl. být. . Pak se .naíednou ozval z jeskyňky výkřik. Byl to hlas Vendulky. Stalo se ji něco? Kdepak! Naopak, najednou byla nejslavnějšim cestovatelem do "středu Země", neboť tam nalezla stopu, kterou - . přehlédl první dobyvatel jeskyně Máček a řada dalších kluků i děvčat. Přiznávám se, ani já si nevšiml nenápadného monogramu A. S. Opět podpis neznáméhol Ale nejen podpisl Ze škvíry pod nlm Vendulka vydolovala podivnou tabulku s nápisem "Hory a kopce jsou .na všech světových stranách". "Je to jasný," řekl Čmelda , "písmena na tabulce • jsou zkratky jednotlivých světových stran ." • Ale co dál? Z Mechové skály jsme viděli jenom jedel1 kopec. Ten s rozhlednou, o 'kterém jste četli v 1. čísle Pionýra. (Vzpomináte na soutěž "Dobrodružstvi na rozhledně"?) . "Rozhlednal ~' vykřikla Jitka a všem se nám rozsvitilo . Z rozhledny uvidime spoustu kopců! . Skutečně, výhled !:lyl nádherný. Těch vesniček, • lesů, rybníků, ale hlavně kopcůl Copak se v nich • můžeme vyzn-ilt? Naštěsti jsme měli mapu a trénink v .podobných záhadách . Brzy jsme byli na stopě. V tabulce se vyskytovalo 16 zkratek pro světové . strany. Co kdybychom pro každý směr našli jeden v řch? Nebylo to jednoduché, kopce se překrývaly a světové strany v tabulce byly zřejmě uvedeny jen přiblj žně. Ale pak jsme pochopili, jaký význam mají v tabulce číslice. A tak jsme vybírali kopce a snažili , se z nich vydolovat vhodná písmena . Když se písmena do řešení nehodila, vyhliželi jsme jiný vrcho lek. Nakonec.jsme pro 'každou světovou stranu měli vhodný kopec, horu, někde hrad na kopci. • ROžici světpvých stran s příslušnými názvy vrchol ků vám ' předkládálDe, protože se nemůžete vypra• vit na naši rozhlednu a nemáte asi podrobnou mapu Českého ráje. Ale vic už neprozradime. Ta růžice a tabulka ·vám pomůže sestavit zprávu, po jejimž rozluštěni jsme snadno našli našeho přítele Flodura Nairolfa" který pro nás celou tuhle hru kolem Mechóv~ skály a rozhledny připra",il. Moc hezky jsme si popovídali. • . .
•
•
•
,
•
•
,
Pohleďte
na obrázek a vyšlete svou vti p noú střelu co nejrychleji do terče na I Bystřílny. Vítězní bystřílníci budou od m něni tričkém a odznakem časopisu Pi • nyr. Fotografie Jindřicha Štreit
VÍTĚZNÍ BYSTŘÍLNÍCI
č. H.
Z
,
Okna umyjeme až zítra. Věra Boušková z Orl. Záh oN Železná sobota.
lose 1 Kopie ze
Svět!
Ježišmarjá, mně plave v polévce moucha I
Marcela Stauberová z NýFa ll
Naše vyhlášené speciality: Srot na tvrdo Pečená lopata _ Harampádína m ěkk I
•
Jana Adamusová z Frýdku-Místku
•
•
•
•
Učební
•
•
•
•
obor : Kuchař v přírodě . Zdeněk Koudelka z Mšené-IA III Kovošrot předvádí nejmodernější kuchy ň s k _. . za rlzenl. Dana Wildová z Rokye 1/1 Nepřit e l na obzoru ~ schovejte jídlo do troubyl Jan Dostál z POVI l • V přirodě prý lépe chutná . Jitka Žílová z Chomutov I Já nevim, nač maminka potřebuje sektorov "
•
,
•
•
-
•
-
•
'".. 'U
kuchyň?
•
!: ::t:
-
•
I
•
-,.
ROZLUŠTĚNí zprávy nám posílejte na korespon ~ denčním lístku. Dest vylosovaných řešitelů vyhraje . Q. , t;:: trička našeho časopisu, da/~ích deset získá odznak . Q. Naše nová adresa: '~ Redakce Pionýra, Francouzská 106, 10000 :, Praha 1 O-Vršovice • "
'''
~
-
•
•
,
36
Miroslava Novoveská z Vápovh Šéfkuchaři Vrabci v akci. Dagmar Vašíková z 8YSt!/1II 1 Vařili kluci kašičku. .' Z. Šomanová z Val. M ezi ~ I To by nám Robinson Crusoe záviděl! Jarmila Hablová z Prsh I Odkryli vykopávky starověké kuchyně . Lada Klepetková z K I"
•
•
•
,
•
-
,
-
-
,
,
/
,
,
,
,
-
,
. \
,
,
OLD
,
•
•
,
-
,
I
.
,
3
2
•
-
,
, ,
4 '
,
•
-
•
•
,
•
• •
•
,
1) 1913 MERCER RACEABOUT
'
2) SPYKER 1904 3) PORSCHE 917 (světový mistr 1970) 590 PS 350 kml hod 5000 cm' • 4) 19294 '/2 liter BENTLY
• , ,
,
,
•
'
Ilustrátor, karikaturIsta a malíř Olďřich jelínek krf!s lí pro náš časopis již mnoho let. Nedávno získal v italské Bologni zlatou m edaili za ilustrace knihy Jaroslava Pacovského Vzduchoplavci, aviatici a let- ' ci, kterou vydala Mladá fronta a, o níž jsme v Pionýru psali, Tentokrát sé vám Oldřich jelínek předsta vuje na obálce časopisu , a v následujících řádcíc h vyprá ví o svých zálibách. ,'" , , ,
trasa doslova pohádková a směr jízdy nacházíme v pléchovkách od oleje - třeba v řece nebo vysoko v korunách stromů. Ale "závodím". "Závodím" vedle , Šmída Bojase, Jílka, a to jsou nějaká závodnická esa! Není to krásné? V roce 1959' jsem se čirou náhodou octl v Monte Carlu právě , v den, kdy se jela Velká cena. Nešel jsem do prosh.llé. herny, neš~1 jsem na plá,ž, oči jsem měl jen pro závodníky ..Viděl jsem vše, , chno, viděl jsem zatáčky u St. Devote, Tobaccos Cor"Auta. Auta malá, velká,' opravdová nebo jen jejich ner, Tunel, Hotel Mirabeau '. , , Zážitek na celý život! mode ly. To je můj koníček. Rád v nich jezdím, rád je Když se o něco soustavně zajímáte, třeba jen z leg· t:: kreslím, pád se na ně dívám. Když někde potkám ' verace, chtě nechtě se toho 'hodně dovíte. A tak já to, co te rána, dovedu se mu obdivovat třeba celé hodiny. o automobilech vím, propůjčuji svému dalšímu koníč t:, Stará auta mě vzrušují, jsou pro mě kusem umění, ku - fjlmu. Nebo přesněji - historii filmu, Nevěřili -<::<J jsou Qlízl<á soše, jsou výtvarně krásná. Toužil jsem po ' byste, jak často napoví typ auta nebo jen jeho číslo, ~ bugatce a už jsme ji s jedním kamarádem skoro měli. když máte určit, z které coby film pochází, kdy, kde ~ V kusech. Sháněli jsme -je. dlóuhá léta, už stačilo ' jen , a kým byl natočen. To všechno se potřebuje zjistit t: auto sestavit. Ale právě tehdy se nám ty 'kusy ztratily. u filmů, odkoupených od starých dědečků - bývalých ~ N Zůstala nám jen touha. Touha po bugatce. Auta ... tb' kočovných promítačů, A takové staré, ještě němé fil' " je představa velkých závodů, rallye . . . Jezdím se dímy, jsou pro mnt; stejně vzrušující jako stará, třeba' již ?>< . vat, na co jen můžu. fo. jednoho závodu . ':" Dixi rallye nepojízdná auta, Jsou pro mě kusem umění, jsou vý- ~ . (p ořádá jej družstvo M ~talex) se dokonce pravidelně tvarně krásné," -mch- ~ zúčí,lstňuji~ Pravda. Je to spíše "sranda rallye", jeZdí se ,
,
'"
'-
'-
•
•
,
•
•
'.
•
•
•
•
•
•
TuTo$TuHu, ..
Honze stuhu vidiletně pfestnhlc A přece byla nakonsc celá. Před vyl oupenim si ale do středu stuhy lehce pfistehl krátký odstiižek. který diváci nemohli postřehnout. Jak n8zn 8Čujl obrázky. zachytil Honza pouze tento nBlitý kousek a ten přetřihl. Kdy!' dal stuhu do klobouku, pfestřižené od stuhy a vynaal ce• stuhu.
.. .A
JE
,
,
,
•
,
. ,.
, ,
,
,
l
,
, •
ANO/
,
•
,
•
•
•
,
•
•
•
-
•
•
•
,
,
,
•
,
,
• •
o
•
I
,
,
II
,
-
I v
KNIHOVNICKA KLUBOVNY ,
...,;...
o
JA. PONORENE TELEESO A MUJ BOXER Vlastně to vyváděl. Ale
zavinil všechno ten dědek, že tak Když si vršovický fotbalista Antonín Panenka, jed /I on měl přece právo shánět svého z nejlepších střelců naší fotbalové historie, nechal rllSI psa. Já bych ho taky sháněl a volal. Nejhorší knír, objevil se brzy "kartáček" i pod nosy mnoha da byl ten vztekloun, co se toho věchýtka tak hor- leko mladších a vůbec ne známých fotbalistů. Dokon ce i v dorosteneckých mužstvech. A,. každý "kníni č" livě ujal a nakonec na mě ' poštval esenbáka. střílel v zápase z každé pozice a dělalo mu dobro , Ten to zavinil. když někomu připomínal toho slavného českoslov en Proč řval "zloděééj . .. chyae ho.'" Ten ze mě ského reprezentanta, který sehrál už 11 mezistátní II udělal zloděje a po něm tepnJe všichni další. zápasů za ČSSR. I A ještě na mě sváděl školní zábradlí. Teď ale A jak to všechno začalo? Jako nadaného fotbali slu každý věří těm druhým a mně. ne. Všichni si z ulice ho jednou vzal, tatínek, vášnivý příznivec fOI myslí, že jsem fakt zloděj: ř filtelka,; Mše tříd balu za ruku a řekl mu; "Toníku, když se tak na teb ' ní. táta, moje sestra a na'ko něc i máma: Ta dívám, . jak s. klukama kopete', ty v sobě něco má , přihlásit do velkého klubu mezi žáky, aby I Musíš se aspoň hledá "proč': Nakohec mě zklamali vzal do parády opra~dický tr,inér." A tak šli a šli, al • všichni. nechme vzpomínat samotnéhq Tondu: Ze všeho jsem si natočil, plnou vanu voc!y "Přišli jsme na SI~vii, tam se' na mne trenér žá ku a ponořil se. SotiJájsem vlez do vany, ne'napad- podíval, dal mi míč, nechal mne -chvíli hrát, ale pak lo mi nic jiného než Archimedův zákon. řekl otci: "Zatím počkáme, je ještě malý a slabý. To tM Já ponořené těleso, těleso ponořené .. . Na se opakovalo na Dukle, také jsem jim připadal slabý, a tak otec, plný zklamání: řekl:, "Jdeme ještě na B • víc jsem se nezmohl. hemku." . .. ~ ponořené těleso. Ponořené do kapaliny. . . A tak šli a onoho dne se stal Antonín Panenka Kl oHouby.' - Ponořené do maléru.'.'.' kanem. Malým slabým klokanem, ale tehdejšímu žá Krátký úryvek vám představuje hrdinu kníž- kovskému trenérovi jako by se promítla slavná chvíl : ky, s P9někud dlouqým názvem: JÁ, PONOŘE z toho bude fotbalista jako hrom! Toník zakotvil na Botiči, brzy se stal nejlepŠím stř I NE TELESO A MUJ BOXER. Napsala ji Dracem žáků, pak dorostu, a to už o něm hovořili i nll homíra , Mě s k o v á rukopis knihy byl oceněn ~ Dukle a na Slavii, když se žáci Prahy navzájem utká v literární soutěži k 2 . výročí PO SSM. vali, a leckdo si, lidově řečeno, drbal hlavu. Už hodn Honza, který Ilvůj příběh vypravuje, se dostal brankářů hovořilo po Praze o tom klukovi z Boh em do dvou malérů. Byl obviněn . z krádeže psa bo- ky, jehož rány se nedají chyta t. Nebyly to však jeli xera a ke všemu ještě neust*le zápasil s fyzikou. rány, které začaly Toníka proslavovat. Jeho pomalej, Nu a už je jasné, proč 'má tahle kniha takový pohy~ byl záludnÝ: 'dovedl s míčem udělat mimořá dn {t , kouzla, obejít proti hráče, ideálně nahrát svým sp01u zvláštní název. ' , . hráčům, Stal se ozdobou dorostu Bohemians, za ;, 1 Samozřejmě, všechno jsme neprozradili, od hrát reprezentačně za Prahu, Čechy, později ČSSlt toho je zmíněná knížka, kterou v edici Třináct A jednoho dne se splnil sen nejen jeho rodičů , al ' vydalo nakladatelství Mladá fronta. i samotného Toníka: byl postaven do ligového m u ~
,
•
•
•
I
•
•
•
, •
,
-
,
Zábavný l)1ěsíčník pro mládež. Vydává česká ústřední rada PO SSM v Mladé frontě . Séfredaktor Vojtěch Steklač. Zástupce šéfredaktora Přemysl Veverka. Grafická úprava Kare l Franta. Ti skne Svoboda. graf. závody. n. p., závod 1, Praha 5, S. M. Ki rova 43. Cena výtisku 2 Kčs. Rozšiřuje PNS. Informace o předplatném po dá a objednávky pi'ijímá každá pošta i doručovatel, Objednávky do za hraničí vyřizuje PNS, ústi'ední expedice tisku, Jindři šs ká 14, Pra ha 1. © Mladá fronta 1976
,
Adresa: Redakce PIONÝR, Francouzská 106, 100 00 Praha 10-Vršovice • •
Toto číslo vyš lo 8. června t 976
stva. Zakotvil v něm dodnes, nikdy nepřestoupil ap · sleqní léta j~ stále ~ kádru reprezentačního celku. , Součet Panenkovýcn. zranění by ,s tačil někdy pro celé mužstvo na rok. Většinou zle poznamenaná nohu nešetrným protihráčem . Ale to nejhorší potkalo Ton du na začátku ro ku 1'970. "Bojovali jsme tehdy zoufale o postup do ligy. V led nu v přípravném zápase na hřišti Tatry Smíchov ko lem mne přelétl míč obalený mokrou škvárou, kou sek se odlepil a zasáhl mne do oka. Neviděl jsem nic. N j dřív lékař, pak záchranka, oční klinika a ještě než SI' zápas dohrál, přilétla na Tatru zlá zvěst: už nikdy n budu hr.át fotbal. To mi pak spoluhráči řekli. Ještě dv , měsíce po operaci oka pobyt v nemocnÍci, pom al~, nejistý boj o to, abych, viděl. Tehdy jsem si pro mftl všechno"uvědomil jsem si, jak miluju fotbal. Ale pak už mi šlo jen o jediné - 'a bych nepřišel o oko, Podaf i 10 se, ale na hřiště jsem se vrátil až v srpnu." A jaké je přání dnes už sedmadvacetiletého kan oný ra? "Každý fotbalista má velká přání: národní mu žst vu, mistrovství světa. Já v posledních letech jediné : aby chom byli k sobě na hřišti ohleduplní, abychom , nemuseli bát vystřelit, udělat kličku. Protože už jSCl11 až příliš mnoho dnů, týdnů a měsíců prožil v nečinn ti - po jednom zbytečném, bezohledném zákroku." V tom dáme jistě všichni "Fouskovi" za pravdu, Připravil Jaroslav St1/ItA
Fotografie Josef Vcl li •
38 •
•
,
39 •
