, ..\ " . ' . : '. .,, O O .,.. ~... " "- r r KRESLIL J. ŽEMLIČKA " ".. ,.. ". -_._".. " , " ,... CI CI

-

•

,

,

, • -..

-

•,

"

.. ......'.

",.

.. ...... ",

o•

~,

,

,

•• •••

... • \

, "

.

•

•

••• ,

. . . . CI • •

• • • • • • CI.

" "

,

_ . ., . ... ..., :,' ." ,,

•

-_._" " .. ".

.....,, ,.

•

,

~

,

O O

•

,

" •

"

•

"-

"

..

•

..

•

•

•

• ,

•

•

r •

•

•

·r

•

•

Z

•

_

,

•

•

,

•

•

, ,

•

,

-. •

•

, • •

•

•

KRESLIL J. ŽEMLIČKA

---------------------~----~,----------------------------------------------.----------~!l

•

I

•

•

•

,/

Dva

•

•

•

__v

·

OS "" ' •• ' ;.~. ""'W.. ',.,-_- ~ ~

.-

-'

-... ....

-.

~-

. ,.

_

.

'-

, ,

- '-

,

:

, ,

,

,

,

r

,

'

,

"

,

,

~

,

,

•

-,

,

• J

,

.

.' - I

.' t , '. • .' ( : . ,

.. ,

V

j . -/ ~: '-

o

•

""

~

:~

,

~-

.

.

i

,

--

• ,

,

PAVEL BENEŠ: PODZIM NA POLI

Do výtvarné soutěže na počest 25. výročí Února. vyhlálené redakcí Pionýra a Ceskou ústfední radou PO SSM. dolel Itos příspěvků. První cenu udělila porota Dubnu Lazeck6mu z Havířova. dru, hou cenu získala jedenáctiletá Marcela Turnovská z Prahy 10. tfatl cenu Lukál Kulhánek ze 7.8 ZDŠ Plzeňská v Praze 5. Vlichni účastnici obdril dlplo,m redakce Pionýra a Cesk6 ústřední rady PO SSM. Dalll práce ze soutěže otiskneme v příltím čísle Pio~ nýra.

2

('f

• •

•

)

•

•

•

•

•

•

NAPSALJURIJ JAKOVLEV KRESLIL MILOŠ NOVÁK

•

•

-•

- "

'

-

•

•

•

•

. ...... ~

...,'.

~

===;;;:.---.. . . .

•

Při vyučováni zíval, mhouřil oči, krčil nos, vzdychal. Potřásal hlavou, aby neusnul, s vypětím

•

všech sil se dival na tabuli. Za chvilku usnul. "Proč zíváš?" zeptala se ho jednou učitelka. Měla dojem, že ho vyučování nebaví, že se nudí. Na její otázku neodpovídal. Prostě byl to podivín, nemluva. Jeho učitelka, Evženie Ivanovna, říkali jí Žeňuška, byla malá, štíhlá, černé vlasy měla svázané do koňského ohonu . Ni kdo by neřekl, že je to učitel~a. Žeňuška zjistila, že pokaždé,

když se ozve zvonek při poslední hodině, chlapec vyskočí a utíká ze třídy. Seběhne se schodů, chytne plášť, v běhu strká r.uce do rukávů a mizí za dveřmi. Kam tak pospíchá? Jednoho krásného dne si Žeňuška řekla, že se vydá za Kosfou, aby zjistila, co za tím vlastně vězí. Hned po vyučování šla v jeho stopách. Viděla, jak Kosfa utíká domů, mizí v síni. Po několika minutách se objevil před domem znova . Žeňuška se schovala za rohem

a pozorovala ho. Chlapec si uči · telky nevšiml, proběhl kolem ní. Nenápadně ho sledovala z dálky. Kosfa se zastavil před vraty jednoho domu. Ozvalo se skučeni a drápání tlapami. "Budeš ticho, Artušil Počkejl" zvolal Kosfa. Vrata se otevřela a velký bernardýn skočil na Kosfu. Přední tlapy položil na ramena chlapce a dlouhým růžo­ vým jazykem mu začal lízat nos, oči a bradu. "Přestaň, Artušil" Artuš poslechl. Oba pádili neuvěřitelnou rychlostí dolů.

3 •

•

•

Běželi kolem Žeňušky, ale chla -

pec ji vůbec neviděl. Běhali jako divi po protějši nezastavěné parcele. Po delši době se vraceli domů. Otevřel

•

jim starý shrbený pán, který se opiral o berli. .. Zaběhali jsme sL" prohlásil Kosta . .. Zitra na shledanou." .. Děkuji. Přijď zitra, čekám tě . " Teď musela Žeňuška běžet za Kostou o tři ulice výš. Chlapec došel k jednopatrovému domu, stojícímu uprostřed dvora. Na balkóně už na něho čekal pes boxer. Předni tlapy měl opřené o zábradlí. Měl širokou tlamu a krátký nos, jakoby vtlačený dovnitř . Boxer nespouštěl oči z vrá tek dvora. Když se objevil Kosta, jeho oči se zablýskly radostí. .. Atilo!l" vykřikl Kosta a vběhl na dvůr . .. Atilolll" Boxer štastně zakňučel. Když se spolu objevili na dvoře, bylo vidět, že pes na jednu nohu kulhá . Kosta vybalil z novin své zásoby. Boxer hltavě žral nabizené zbytky jídel a přitom nespouštěl oči z Kosti. Když se pes nažral, Kosta ho pohladil po hlavě, při ­ pjal mu obojek a šel s ním' na procházku. Žeňuška slyšela, jak za nimi domovníce volala : .. Nechaj psa na balkóně a odjedou si! Klidně by ho nechali chcípnout hlady. To jsou dneska lidi I"

Když Kosta odcházel, boxer ho doprovázel pohledem plným od danosti. Kosta pospichal dál. V sousedním domě ležel nemocný chlapec. Měl jezevčíka s černou hlavičkou . Žeňuška se zastavila pod oknem a poslouchala . .. Čekám na tebe," ozval se ne• mocny. .. Stonej dál a o nic se nestarej," uklidňoval ho Kosta . .. Jsem marod, nesmím nic dě ­ lat. Brzy ti dám kolo, už nikdy"na něm nebudu jezdit." .. Nepotřebuji kolo." .. Matka chce Lapa prodat. Nemá čas s ním chodit na procházku ." .. Budu k vám chodit .. . " rozhodl se po chvilce přemýšlení Kosta ... Přijdu k tobě hodně brzy, ještě před školou." . .. Co ti řeknou doma? Učíš se někdy?" ..Nějak mně

to vždycky vyjde. Trojky budu mit a to stačí." .. Až se z toho dostanu, budu chodit na výlety s tebou . .. " .. My už musime jít . . . Vystonej se a s ničím si nelam hlavu. Lape, pojď se mnou! " Když měl Lap dost procházeni, vrátili se domů. Kosta přidal do kroku, učitelka za nim. V zástupu se ztrácela. Domy byly stále menší a chudší. Město končilo . Začínala písečná pláž. Žeňuška

•

jen s velkou námahou šla kupře ­ du na vysokých podpatcích po chřuplavém písku a po kořenech sosen. Najednou stála u samého moře. Vlny přilivu dopadaly bezhlučně na nizký břeh a nechávaly v písku stopy bílé pěny. Moře bylo temné a smutné. Kosta, nakloněný kupředu, šel po větru . Žeňuška si zula střevi­ ce. $Ia bosa. Vlhký písek ji sice zábl do chodidel, ale šlo se jí lépe. U břehu zavěsili rybáři na kůly sítě se skleněnými plaváky, ležely zde i převrácené loďky. Na konci obzoru se objevil pes. Stál nepohnutě, jako by zkameněl. Měl velkou hlavu, vystouplé boky, skleslý ohon. Upřeně se dival na moře . Čekal někoho, kdo se měl odtamtud vrátit. Kosta se přiblížil ke psu, ale ten aní neotočil hlavu . Chlapec pohladil jeho vypelichanou srst. Pes nepatrně pohnul ohonem. Kosta poklekl a rozložil před psem chléb a zbytky svého obě ­ da zabalené v novinách. Pes se nehýbal. jídlo ho nezajímalo. Kosta ho pohladil a přemlouval: ..Tak jez, vezmi si aspoň trochu ... Pes na něho pohleděl velkýma zapadlýma očima a znovu se za díval na moře . Žeňuška se skryla za rozvěše­ nými sitěmi. Kosta vzal kus chleba a strčil ho psu do tlamy, pes vzdychl

•

•

•

_. h.. , ,

. ' . ,... .

: :::;J..:.~.....~'- -

•

•

•

. . . .. -

•

F

ft

_

. ..' ~-

.. .

. _

-

•

7

II • •

•

. . .

•

4 •

jako člověk a ačal žvýkat chléb. Jedl bez chuti, jenom proto, aby nechcípl hlady. Když v~echno sežral. oznámil mu Kosta: "Pojď, projdeme se. '" Pes ~el poslu~ně za chlapcem. Měl těžké tlapy a pohyboval se pomalu. Žeňu~ka - detektiv dobře sly~e­

la, co říkal Kosta psu: "Ty jsi takový hodný . .. věrný. Pojď se mnou, on se ti už nikdy nevrátí. On se utopil v moři. Cestné slovo, už se nevrátí." Pes se na něho ani nepodíval. Neodtrhl oči od moře. "Co mám s tebou dělat? Přece nemůže~ žít věčně sám, u moře. Jednou musí~ odejít." Rybářské sítě skončily, Kosta se ohlédl a spatřil učitelku. "Co s ním uděláš?" otázala se starostlivě.

•

"On nikdy odtud nepůjde, já to vím," odpověděl chlapec. Pří ­ tomnost učitelky ho překvapila. "Nikdy nebude věřit, že jeho pán už nežije. Udělal jsem mu boudu ze staré lodi a vykrmil jsem ho. Byl strašně hladový. Když jsem ho viděl poprvé, dokonce mě kousL" "Kousl?" "Do ruky. Rána se mi zahojila. Psi vždycky čekají. I na ty, co zemřeli. Musíme jim pomoci." Stmívalo se. Kosta a Žeňu~ka dovedli psa k převrácené lodi. Byla podepřena kůlem, aby se mohl pod ni dostat. To byla jeho bouda . Pes usedl před ní a nehnutě zíral na moře . Druhý den, ke konci vyučová ­ ní, Kosta usnul. Někdo se za smál. "Buďte ticho," poručila učitel ­ ka třídě. "Víte, proč 'usnul? Budu vám o tom vyprávět ... " V té chvíli se ozval zvonek oznamující konec hodiny. Žel'lu~­ "ke se naklonila nad spícím chlapcem a zatřásla jím. Otevřel oči. "Je konec vyučováni," oznámila mu Žel'luška . "Už může~ jít . domů . "

Kosta vyskočil. Chytil a zmizel za dveřmi.

ta~ku

Přeloiil Luděk

8roiek

•

•

,

, ,

,

•

í

•

,

•

•

/

I •

•

,

Buck, Bill, Benny a Bert byli opravdu výjimečná čtveřice. Hledali zlato a našli je v Clear-Creeku v Coloradu v roce 1859. Takovou šťastnou událost zažily i stovky jiných dobrodruhů. Ale čtyři B, místo aby nechali zlato rozkutálet po stolech a roztavit ve zlatavou whisky, ponechali si je k lepšímu účelu. Umínili si založit ranč a dovést ho k rozkvětu. Světlovlasý Buck měl vášeň pro střelné zbraně. Měl na každý den v týdnu jiný pár pistolí a ve sváteční dny nosil za pasem dvě nádherné, s vykládanými pažbami. Bill měl ruměný obličej a sbíral vysoké boty a ostruhy. Jeden pár na každý týden v roce. Benny pečoval o svůj hnědý knír a ošetřoval ho vonnými pří­ pravky ze vlech možných koutů světa. Zakládal sí také na tom, že

6

má hudební nadání. Posedlost hudbou mu byla povolena, protože osazenstvo ranče bylo pře ­ svědčeno, že strašlivé kvíleni Bennyho houslí zabijí mouchy a komár;y. Poslední ze čtveřice, Bert, vy padal jako ledivý grizzly a měl jen jednu vášeň: svou dceru Moniku, které bylo v té době pět let. Tuto vášeň sdíleli ostatně i Buck, Benny a Bill. Všechny čtyři spojovalo opravdové přátelství, které se projevovalo různými žertiky a láska k Monice zase spoustou dárků .

Jednou na jaře, když značko­ vali dobytek značkou Four B'. r.nch. Ranč čtyř B, se přihodilo hloupé neštěstí. Nočni bouřka dobytek poplalila. Poprvé v životě přecenil Bert svou silu . Chtěl se postavit lavině mohutných těl, •

rohů

a kopyt. Chyba se napravit nedala. Monika osiřela. Všichni věděli, že Bert byl vdovec. 'oj Na první pohled se zdálo, že Buckův posledni přir.ustek, desetiranný Walsh ráže 31 , je jediné, co ho právě zajímá . Na protějšim koncí stolu trůnily Billovy nohy, obuty do překrásných nových bot. Benny stál před zrcadlem a vylepšoval si knír' rostlinným výtažkem, který pocházel z Arábie. Už víc než dvě hodiny nepromluvili. Všichni čekali, že rozhovor začne někdo jiný. Nakonec to byl Benny: "Bert nám nechal Moniku a závět žádnou . . . " Buck nechal revolver na pokoji, Bill vzdychl a sundal nohy se stolu. Benny čekal . . . . "Budeme to muset udělat . .. "

•

"Co budeme muset udělat?" zeptal se Buck. "Závěf?" podivil se Bill hlučně. Jeden druhému se podívali do očí. Bennyho ruce hledaly oporu v konečcích skvělého kníru, což nesporně znamenalo, že mu mozek pracuje na plné obrátky. "Závěť ne. . . Po Bertoví pře­ běhlo stado .. . Složíme si tako vouhle přísahu: Kdyby někdo chtěl ublížit Monice, musel by nejdřív přejít přes naše těla. Kdyby chtěla fo10nika udělat nějakou hloupost, naše těla by se jí zrovna tak postavila do cesty." Benny promluvil Buckoví í Billovi z duše. Tak vznikla přísaha tří B.

Odkašlal si a pokračoval : "Něměli byste pro mě nějakou práci?" "A co umíte, kromě nošení klavírů?"

"Aekl bych s klidným svědo­ mím, že mám celé kovbojské zaměstnání v malíčku . . . " Buck se podíval na Billa a na Bennyho. "Dobrá," řekli všichni najednou. V tu chvílí se objevila Monika. Bib byl tak zmaten, že sí dal klobouk na hlavu a zase ho sundal, začervenal se a začal se hrozitánsky potit. Moníka ocenila všechny ty výrazy němého obdivu a souhlasila s tím, aby Bíba zaměstnali.

Minula léta. Buckova sbírka re volverů by zatím stačila vyzbrojit celou armádu, zatímco Bill by ji klídně mohl zas obout. Ale ani dvě armády by nespotřebovaly tolík kosmetiky jako Bennyho knír, který i s postupem času měl stále stejnou barvu . .. Pokud jde o Moniku, s léty vyrostla a bylo z ní hezké děvče . K jednadvacátým narozenínám dostala od Bucka 21 revolverů, od Bílla 21 párů bot a od Bennyho klavír. Když Buck viděl , jak se na ranč stěhuje dotyčný kus nábytku, zanadával si: "Bennyho housle vraždily ko máry a stačily na to jen tří stru ny . .. Zato tenhle přístroj přípraví i kaktusy o bodliny. A jak se jmenujete vy, mladíku?" Otázka patřila mladému muži , který klavír pří nesl. "Bib Howel . .. "

Jednoho dne už to tak dál nešlo. Museli se k něčemu rozhodnout. Buck se tudíž pustil do čiš ­ těni revolveru, Bill se věnoval obdívování svých nejnovějšich bot a Benny začal před zrcadlem provozovat různá kouzla se svým knírem. První promluvil Buck: "Všechno kvůli tomu zatrace nému klavíru .. . Vždycky jsem ří­ kal, že by stačí I gramofon. Gramofon tí zahraje na trubku í na bubínek, ale klavír .. ." "Na kažqý pád se chystá naše Moníka udělat pěknou hloupost ... Jestli si totiž toho Biba chce opravdu vzít .. ;" Před zrcadlem se něco stalo. Jako by se tam něco skleněného roztříštilo. .. Benny se k nim obrátil a hrůza I jednu půlku kníru měl zelenou a druhou černou ... "Poslední kelímek ,Bagdádského havrana' se mi. rozbili To jste si našli pravou chvil i na takovéhle řečí! A pak, jestli chce udělat Monika hloupost. je to její věc. Kdoví, jestlí je to vůbec tak hrozné. Bíb je . .. " "Ale ano," řekl Buck, "jenže co naše přísaha? Na tu jsi zapo-

•

mněl?" Tři B

<.

"Ale váš vzkaz . .. " "Jaký vzkaz?" Bíb jí podal lístek. "To je zvláštní. Jaktěživa jsem nic takového nepsala. Ale zato tohle je vaše písmo." A podala jiný lístek Bibovi. Byla tam stejná výzva, podepsaná B. "Není to moje písmo," řekl Bib udiveně.

"Tak je to nějaký vtip. Neří­ kám. že je dobrý." "Vrátime se a uvidíme." Prošli úzkou brankou a kráčeli k domu. Ranč byl podivně tichý a pustý. Ale stůl před domem, kde obvykle všichni snídali, byl prostřen. Vycházelo slunce. Bib s Monikou ucítilí jemnou vůni čerstvé kávy a zamířili ke stolu. Chtěli usednout, když v tom se rozpoutalo pravé peklo: indiánský pokřik, praskání bíčem a výstřely z revolverů se ozývaly ze všech stran. Monika s Bibem se udiveně otočili. Nevěřili svým očím. V prachu se najednou začaly hýbat tři velké balvany, rostly do výše, až z nich byly tři chechtající se postavy. Bill, Benny a Buck měli na šatech připevněny drny a větvíč­ ky, bylí samý prach . Smáli se na celé kolo. Moníka nevěděla, co sí má myslet a už se málem začala zlobit, ale Benny se před ni obřádně uklonil. jednu půlku kníru zelenou a druhou černou, a pronesl slavnostní řeč: "Přešlí jste přes naše těla I Dodrželí jsme přísahu. Mů ­ žete si dělat, co chcete... Ale pozor, Bíbe! Teď jste čtvrtý BI"

•

•

•

•

začali škrábat na hlavě. Za čtvrt hodíny uhodil Buck pěstí do stolu, stůl se zakymácel,

.",

se

Billoví spadly nohy a Benny zaklel. "Mám nápadl" Další rozhovor se vedl šeptem. Bíb seděl na břehu řeky, jejíž voda se třpytíla v měsíčním svět­ le, a podesáté luštíl lístek: "Buďte před východem slunce u Modré skály. Musím vám řící něco důležítého. M." Zapraskaly za ním větvíčky a Bibova ruka sjela k revolveru. Otočil se, a uviděl Moníku. "Co je to za nápad, dávat si schůzku v tuhle hodinu a na takovém mlstě?"

•

•

•

•

•

.~ •

•

7 •

-

-

- - - - - - -- _..

_ ..

•

1'-

a

, •

--_. ~

.-' _ . . ' ... ___ -r

"

--

~.J.

•

Je

5'

•

!

_

•

•

•

NAvSTĚV: V PRAZE •

•

Co nám náš vedoucí Břéfa slíbíl, to také splnil. Jeli jsme se podívat na sobotu a na neděli do Prahy. "V sobotu půjdeme na výstavu o Sovětském svazu do Parku kultury a v neděli do Nérodní galerie," pravil Břéfa, načež se Simková zeptala kde budeme spét. "To je překvapení," uiklíbl se Břéfa, "kdo má spacák, tak si

8 •

vezme spacék a kdo ne, tak si vezme dvě vlněné deky." "Fajnl" zajásal Brusinkll, jelikož on má ve zvyku jásat před­ časně. "Budeme spát pod širákem." "V únoru?" zděsila se Nšo-či Králová a její bratr Honza, zvaný Malíř, nedůvěřivě dodal: "Fakt?" "No když si troufnete," usmál se Břéťa. Všichni lidi z oddílu začali jeden přes druhého křičet, že si troufnou, jen aby to nevypadalo, že nikdo není otužilý, kromě Brusinky. "Hm," uklidnil nás Břéfa, "dovedu si to docela dobře předsta-

vit. Přlitl týden půlka z vás bude ležet se chřipkou a vůbec." "Vůbec ne," pravil uraženě Brusinka, "já náhodou otužilý jsem, neboť se myju každé ráno studenou vodou ." "Ukaž," řekl Břéťa a sáhl Brusinkovi na nos. Což se dělá malým dětem, když se zkouši, jestli nelžou a je pravda, že Brusinka se ani nezačervenal, takže to s tim ranním mytim buď mohla být pravda, anebo se taky Brusinka nezačer­ venal proto, že už neni žádný malý dítě. "No tak dobře," řekl Břéťa, "viíchni ostatní budou mít stře­ chu nad hlavou a ty, Brusinko, si můžeš lehnout klídně venku." "Klídně," pravil Brusinka. Načež mi táta v pátek večer udělal kázání. jak se mém v Praze chovat, či spíš jak se chovat nemám a že mám zajít k tetě Janě, co bydlí kousek od Václavského néměstí a dát ji pozdravovat od naší rodiny. Což jsem slíbíl, že udělám a pak mi máma začala nutit jidlo na cestu. Marně jsem ji vysvětloval, že nehodléme s oddílem prchnout na dva roky prázdnin, nýbrž že jedeme pouze na dva dny do Prahy, máma pře­ de mne vršila konzervy, ovoce a chleba v takovým množství. že by ten vlak, co v něm pojedeme, měl mít o vagón víc, a to ještě jedině pro mne a mé zásoby. Nakonec jsem býl strašně réd, že jsem se dostal do postele

•

•

•

•

•

•

vysvědčeni, tak bych mohl na "Tady přespime a taky si tu neprázdniny dostat foťák. cháme věci," řekl Břéťa, "teď se Načež jsem se koukal a koukal, najezte a pak pojedeme na Výsta - . načež jsem zjistil, že DAšek, co se viště do Parku kultury." ..,.. původpě všude koukal se mnou, Tak jsme se najedli, Břéťa tě ­ už vedle mne není a že jsem mezi locvičnu zamkl, aby se nikomu samejma cizíma lid ma. Což mi nic neztratilo a zase jsme jeli nedalo ani tak velkou práci potramvají, což bylo úplně stejný, chopit, že jsem se nejspíš ztratil. jako když jsme jeli z nádraží, akoA protože všude bylo plno lidí, rát se mi zdálo, že lidi je ještě vic a Kocour, který mi ~tál na noze, • pravil k DAškovi, který mě, jistě náhodou, škrtil: "Tak mám tako vej pocit, že i těch volejovek je v krabičce mí/l, než nás v týhle elektrice." a ještě před spaním jsem si umiNačež se DAšek zasmál a jak /loval, že nejmí/l tři čtvrtiny zásob přitom trochu pohnul rukou, ráno z baťohu vyházim, abych niuškrtil mě skoro dokonale. Nakomu ve vlaku nebyl pro smích. štěstí tramvaj zrovna zastavila Sešli jsme se v šest ráno na • a průvodčí vykřikla: "Park kultu ·nádraží a už v půl osmý jsme byli ryl" v Praze. Jak se ukázalo, vystoupili tady "Napřed se jdeme ubytovat," .... • prakticky všichni a před sovět­ prohlásil Břéťa a hnal nás na sta skou výstavou stála pěkná fron nici tramvaje. ta. Ačkoliv bylo dost brzy ráno, nemohl jsem po výstav ě bě h a t Zpočátku jsme se trochu otrasem a tam a naše lidi shánět . všude bylo plno lidí a taky vovali, jelikož fronta byla opravv tramvaji bylo plno lidi. Lidi se Takže jsem se snažil alespo/l dodu ~ěsná, ale pak jsme si koupili stat k východu. různě hádali a strkali, takže mi nanuky, takže to čekání ubíhalo A když jsem se · konečně k výpřišlo směšný, jak mě táta na popříjemnějc. . minal, abych se slušně choval, chodu dostal a podival se na hoA výstava byla fakticky senkdyž hned v tý pražský tramvaji . dinky, tak jsem s hrůzou zjistil, že jsem na výstavě byl nejmí/l dvě zační a Břéťa nás nestačil obíhat se slušně nechoval skoro nikdo. a varovat, abychom se neztratili hodiny a že to už je určitě náš odVystoupili jsme v takový starý a když už se ztratíme, tak abydíl pryč. Tak jsem si smutně sedl čtvrti, o který Břéťa prohlásil, že chom aspo/l nezapomněli, kde je to Karlin, takže kdybychom se na lavičku ve Stromovce a začal bydlíme. Jelikož holky bavilo na ztratili, abychom věděli a Břéťa přemýšlet, co teď. Praha je Praha výstavě něco jinýho a nás kluky nás odvedl do nejmi/l šestipatroa kompas a buzola v ni člověku taky něco jinýho. Mne bavily pře ­ zrovna nepomůže. vé školy. devším fotoaparáty, poněvač mi Už nás tu čekali a školník nás táta slíbil, že když bude patřičný plŠE KIM • KRESLI FRANTA odvedl do tělocvičny.

.... ,

-

-

_

'

7

.....

.

...

9 ,

•

-------------------------------------.-•

•

•

•

•

Běži

•

NA POCEST ÚNORA • poctě vítězství

25. výročí únorového podali vojenití svazáci Vojenské fakulty Vysoké ikoly dopravni v Žilině celou řadu závazků . Pionýry ze ZDŠ Jana Holého v!iak nejvice potěiila ta část závazku, v niž se kolektiv poddůstojnika Selingera rozhodl spolupracovat . s pionýrskou skupinou na jmenované ikole. Připravuji již společné branné a sportovní akce, jimiž jistě rozmnoží úspěChy pionýrů ze skupiny Jana Holého, která v loňském roce docílila nejednoho prvenstvi i v celoslovenských K

•

soutěžich .

k PS útvaru. Zde dostávaji úkoly: diverzanti chtějí překročit státni hranici a oddíl je má zadržet. Pionýři se pod vedenim rotmistra Sendreje a praporčíka Jedličky přemis­ ťují na Skřivánčí Vrch, kde se rozdělují na hlídky. Tři z těch ­ to hlídek obsazuji věže. Sleduji díverzanty, kteřiběží přes hranici. Okamžitě podávají hlášeni veliteli. Po vzruiujícím pátrání, kdy se dostávají do akce . krátkovlnné vysílačky , jsou "diverzanti" zneikodněni. Cvičný poplach proká zal, že pionýří z oddílu Psohlavcí jsou připraveni. Zdena Semeráková, dopísovatelka, Ai

•

D. B.

NEJMLAD SI V CESK ÉM LESE

• •

SVÁTEK PIONÝRŮ

BOHUMINSKÝCH

Sobota 4. listopadu byla pro bohuminské pionýry a jiskry velkým svátkem. Soudruzi ze Stavebniho podniku, členové brigády socialistické práce, mládežnici, mámy a tátové nám předali "Dům pionýrů a mládeže". Viichni jsme měli radost, že se jim podařilo dílo dokončit u příležitosti 55. výroči oslav VASR, i když s jeho budovánim začali teprve na jaře. Teď už se máme kde scházet, kde pořádat soutěže, hrát hry, besedovat. V tento den jsme také dostali prapor sovětských pionýrů z Frolova ve Volgogradské oblasti. Kamarády z Volgogradu dobře známe - setkali jsme se s nimi v Hradci nad Moravici. Piieme si s nimi a nyni se jim můžeme pochlubit, že stejně jako oni již máme Dům pionýrů. Alena Mrázková, dopisovatelka, Bohumin

•

•

•

AKCE •

•

Je sobota, dvě hodiny ráno. Celé pohraniční město spi klidným . spánkem. Jen tu a tam se rozsviti světlo. Na ulíci vybihá skupinka chlapců.

10

Píonýr Vladimír Simoník ze iesté třidy 2. základní devítileté ikoly v Benešově byl nejmladiím účastnikem jezdeckého dne, který se loni na podzim konal v Cerném lese. Foto Lubomír

výs t a vn ě .

Nikde aní papirek, chodníky jako ze skl a, skalka hezky upravená . To vše ohodnotil a všem pod ě koval druhý den ráno ve školním hlášení soudruh ředitel. Mimo jiné řekl : "D ě ku ji všem za přiklad ­ nou práci p ř i národni směně . Všechny uložené úkoly byly splněny ."

Vladislav

OSLAVA RUKA

Ku č ik,

dop.isovatel, Šumperk

VÝR oCl

SPOLKU

Spolek Ruka byl v Jaroměři založen roku 1872, takže prá vě v tomto roce oslavuje naše město 100. výroči jeho založeni. Náš oddil Bakalářů navštivil výstavu v městském museu. Výstava ukazuje nejen činnost spolku, ale i jiné dokumenty o tom, co se v Jaroměři a okolí kolem roku vzni ku spolku d ě lo . Jsou tu napři ­ klad fotografie ze stavby že leznice, která vedla Jaroměří , zajimavý ' je zápis protokolu s Ladislavem Zápotockým, když byl zadržen v Náchodě . Výstava se ndemu oddílu velmi líbila. Odhaleni pamětní desky se konalo na náměstí v Jaroměři. Je umistěna na domě čislo 28, dřivějšim hotelu Pošta, kde se spolek Ruka scházel. Vzpomněli jsme všichni prvnich soudruhů, kteři marně snili o době, ve které my nyni žijeme. •

Petr Vágner, dopisovatel, Jaroměř

Stibůrek

DOPISOVATELÉ HLAsl

NÁRODNI SM~NA Těsně

před

zazvoněním vyhlásil soudruh ředitel národní směnu. Rozdělil úkoly a oznámil termín brigády. Již půl hodiny před určeným časem přeilapovali nedočkavi žáci před ikolou. Přidělenou práci

jsme vykonávali "> velkým nadienim. Mladši děti uklizely okolí školy, starši žáci sázeli chybějicí topoly na škol nim hřišti. Po skončeni brigády vypadalo okolí školy skutečně

•

•

V pAIROD ~ POZORUJEME chováni srnek, bažantů , zajiců a ptáků: vrabců, sýkorek, di vokých kachen, a poitěstílo se nám spatřit také divoké husy při tahu. Z naiich toulek přirodou

přicházime "obtěž­

káni vaky", které jsou plné samorostů.

Eva Kopičková, Lazsko, okr. Přibram ZE SMICHOVSKÉHO NÁDRAžI jsme dojeli do města Zdice. Po turistických znač ­ kách jsme došlí na hrad Toč ­ nik. Zde jsme strávili hodinu

I

•

•

prohlídkou hradu. Vzácná je brána s mnoha erby. Potom jsme ještě šli na Žebrák. Je méně zachovalý, ale libil se nám. Karel Bouška, Praha 4 VYHLÁSILI JSME AKCI PApIR. Jiskry a pionýři 3 . třidy naší 2. ZDS se zavázali, že nevyhodí ani jeden papir. Hledají na škole oddíl, který by s nimi soutěžil. Miloslav Hradil, Pře rov •

VÝRočl JULIA FučlKA

Známý obrázek, jehož autorem je národní umělec Max Svabinský, nám připomíná známou tvář Julia Fučíka . Spi sovatele, novináře, hrdinu, komunistu. Letos 23. února by se Julius Fučík dožil 70 let. Pro nás však zůstává stále mladý. Výročí tohoto velkého člověka si připomeneme i tím, že se vrátíme k jeho dilu a životnímu odkazu. Připo ­ meňte si na schůzce alespoň úryvkem jeho REPORTÁŽ, PSANOU NA OPRÁTCE, nezapomeňte však ani na jeho knihy skvělých reportáží ze Sovětského svazu V ZEM~ KDE Z~RA JiŽ ZNAMENA VČERA a V ZEMI MILOVANÉ. A pro ty, kteří se o Juliu Fučí­ koví chtějí dozvědět co nejvíce, doporučujeme sborní.k POSLEDNi BOJ JULIA FUČI­ KA a knihu Gusty Fučíkové VZPOMiNKY NA JULIA Fuči­ KA. Pokud knihy nemáte doma, vypůjčte si je v kni hovně. Osobnost J. Fučíka stojí za to, abyste o našem národním hrdinovi věděli co nejvíce!

ného přepadeni Unionu Pacificu. Těmito událostmi začíná napínavý, ale i veselý western o osudu dvou přátel, "BUTCH A SUNDANCE CASSIDY KID", který natočil režisér George Roy-Hill. V poněkud ironickém příběhu dodržuje režisér zákonitosti westernového žánru, ale samotný závěr filmu je velmi netradiční. V Sovětském svazu natočil italský režisér Vittorio de Sica barevný film "SLUNEČNICE" . Je to příběh mladé a půvabné italské ženy (Sophie Lorenovál a jejího manžela (Marcello 'Mastroianni), které válka roz-

, CELOSTÁTNISOUT~Ž •

Unorem se uzavirá literárni a výtvarná soutěž - Děti, mír a umění, kterou již po čtvrté vyhlašuje Česká a Slov~nská mirová rada, česká URPO SSM, dále Dům čs. děti, Československý pionýrský tá bor a Československý mírový výbor. Námětem prací je boj proti válce a imperialísmu, a je motivován názvem - Za svět se sluncem. I vy se mů ­ žete štětcem a perem pustit do zápasu o mír. Své práce neposílejte do redakce, ale nejbližši okresní mirové radě. Nezapomeňte se pod svou práci čitelně podepsat s plnou třídou adresou, okresem, a adresou školy. Své příspěv ­ ky, ať už ve formě povídek, vyprávěni či malovaných obrázků, kreseb nebo grafických listů odešlete však nejpozději do 1. 3. 1973. Vybrané práce postoupí z okresního kola do krajského a pak do ústředního. Ti. co zvítězí v tom poslednim, ústředním kole, budou obdarováni kromě diplomů i věcnými dárky a někteří z nich se dostanou na týdenní pobyt do Česko­ slovenského pionýrského tábora v Seči. Ovšem všichni těmi vítězi nemohou být. Ale to nevadí. Ze všech prací do soutěže poslaných bude uspořádaná řada hezkých výstavek. Všem, kteří se této celostátní soutěže zúčastníte, přejeme hodně úspěchů!

DO KINA

dělila.

•

Dramatický přiběh ze života cyklokrosových závodniků natočil režisér Antoním Máša. Vyprávi příběh mladého ta lentovaného závodníka, který pro svou nekompromísnost, tak příznačnou pro mladé' lidi, nechce uznat a přijmout zkušenosti svých starších oddílových kamarádů. Jeho mladá dravost ho přivede tak daleko, že poruší zákony sportovní ctí a etiky. V hlavní roli mladého závodníka uvídíme Vítězslava Jandáka. • •

VŠICHNI JSME MLAD! Slova

Vitězslav

Nezval

-

Modré a bilé průvody mužů červené šátky • ••

a žen,

p.onyru, mladý je ten, kdo bojuje za šťastný život s armádou miru. Mladý je básnik, jenž zpivá pro mladé. . mladá je piseň. holubička čistá,

Po rušné partii pokeru se Butch Cassidy a Kid odebrali do svého brlohu v horách. Tam do podrobností budou zpracovávat plán dvojnásob-

•

všichni jsme mladi , měšťácký západe, mladý je každý komunista . Mladý je ten kdo obrozuje svět , jenž upadl málem do rozvalin, ať je mu šestnáct či sedmdesát let, mladý, ach, mladý je soudruh Lenin . Mladý je básnik, jen ž zpivá pro mladé, mladá je piseň holubička čistá,

všichni jsme mladi, měšťácký západe. mladý je každý komunista.

•

11

•

• •

je Honza šikovný zapisovatel, tak je špatný kresllř . S ilustracemi mu proto pomáhá Jarda, který na volná místa glosuje událostí vtipnými kresbičkami. Po výtvarné stránce jsou však kresby jen doplňkem : co do ilustrací zabírají totiž v kronice hlavní misto fotografie z dilny oddílových fotoreportérů Mirka a Heleny. Honza také zdůvodnil, proč někte­ ré ilustrace, zejména kresby z naků a od z naků, do kroniky lepí. Prostě proto, že by to Jarda lépe nenakreslil. Do kroniky Honza snáší také drobné suvenýry, které mají vztah k jednotlivým zápisům : v naší kronice najdeme i pohlednice, vstupenku na hrad Karlštejn, kde jsme byli na výletě, a dokonce i letenku z okružního letu nad Prahou: většina z nás byla tehdy poprvé v letadle . Honza také vysvětlil, proč nepíše kroniku do sešitu, ale na volné listy. Aekl, že to má několik výhod. Hlavní je ta, že když se mu některý zápis nepodaři, nemusí v něm škrtat, přepisovat nebo jej přelepovat . Jednoduše všechno přepi­ še na Čistý volný list. Někdy se také stane, že se fotografové Mirek a Helena opozdi s dodáním snímků. Do sešitu by je musel pracně vlepovat nebo zařadit bez ohledu na chronologii k jínému zápísu. On však může i v tomto případě klidně použít "metody vloženého listu", který lehce zařadí do kroniky na správné místo. Listy z kroniky lze také velmí snadno vystavit na nástěnce. Přesto má však naše oddílová kronika podobu knihy: volné listy jsoo vkládány do pevných desek, které mají ve hřbetu pružné pero. První díl kroniky má však už náš oddíl svázaný od knihaře . Je to naše chlouba : originálni kniha, která existuje jen v jednom exempláři. Rádi v ní listujeme a obnovujeme si staré zážitky. Když přijdou do oddilu noví členové, tak stačí aby si přečetli kroniku. Vyznají se pak v oddílových tradicích a brzy se dostanou "na úroveň" . Také naši hosté a přátelé si v kronice rádi čtou - jejím prostřednictvím se stávajl hlubšími znalci našeho oddílu. Ríkáme si - a to byla poslední myšlenka Honzova "školeni" pro kronikáře - jak to asi bude vypadat, až se po takových patnácti létech opět někdy sejdeme jako bývalý oddíl - naše kronika, kniha; · kterou si sami píšeme, tady bude jako svědek našich pionýrských let. Jistě si v ní s chutí znovu počteme . AJ

Na besedu do naší skupiny přišel vzácný host. Zažili jsmll s nim spOlečně krásné a zajimavé odpoledne, beseda- se všem libila. A přece nemají všichni pionýři z naši skupiny na toto setkáni jen ty nejlepši vzpomínky. Stalo se totiž to, že po besedě jsme hosta požádali, aby se podepsal do skupinové a do oddílOVýCh kronik. Některé podepsal, do naší kroniky dokonce připsal delší věnováni, které nám celé pěkné odpoledne bude provždycky připomínat. Jedna z předložených oddílových kronik se však vrátila bez podpisu. Původně jsme si mysleli, že se to stalo omylem, pak jsme však pochopili, že to náhoda nebyla. Pokud přizná­ me, že kronika je vizitkou oddilu, pak výše zminěný sešit byl vizitkou velice žalostnou : načmárané zápisy, přelepo ­ vaná a dokonce přeškrtávaná mista, ilustrace, za které by se museli stydět i průměrní kreslíři. Jednoduše řečeno, kronika práci tohoto oddilu spíš zesměšňovala. Naši kroniku uznal skupinový vedoucí jako jednu z nejlepšich a pověřil našeho J.ronikáře Honzu, aby připravil svým kolegům z ostatnich oddilů malé školeni. Zúčastnil jsem se jako dopisovatel, a bylo to tak zajímavé, že jsem se rozhodl Honzovy zkušeností zaznamenávat i pro ty, kteří nebyli pozváni a čtou Pionýra. Honza nejprve vyložil vlastní přístup ke .své funkci. Aekl, že nedělá kroniku kvůli reprezentaci - í když se nakonec ukázalo, že kronika reprezentuje náš oddil doslova prvotřídně. Honza se snaží do kroniky zaznamenávat všechno důležíté. Podle něho maji být v kronice zapsána fakta o každé akci, jíž se oddíl zúčastnil. Honza však do kroníky nepodává "hlášeni". Aekl, že se snaží s pomocí dalšich členů oddílu psát vlastně jakOUSi knihu. Zápisy nám skutečně připomínajl nejen slavnostní a radostné momenty ze života oddílu, ale rádi si přečteme i vtipné poznámky o veselých a někdy i žertovných přího­ dách, na které bychom tře.ba zapomněli. Honza je velmi šikovný a zdatný "písař", přesto ale všechny zápisy nepořízuje sám. Střídají se v nich podle domluvy í další Členové oddílu. Honza je však vlastnoručně a čítelně do kroniky přepisuje. Jeho maminka mu nabízelí!, že by mu ušetřila prácí a přepsala mu zápisy na stroji. Honza to však odmítl. Podle jeho názoru by kronika ztratíla " osobní půvab". Jak

•

•

I

vrKÁNf!

•

•

,,..', ,' ....... '.'·1 ..... .. to ,, ·

•

tu.~

....

UlIC"'" t n·4'.. ' _

• • 5. . . . '1 ..0'. . "

. . . . . . . . ..

"l'

~.It ' ,. .

Di

•

~~.... _

. .......... ~

ODDÍLV ~

,

•

... ,I-. #'. . 1 ..... -1_

·" ~"I . 2

__ .. I".

,

I I"!.., .. . "",

..t.... . .

....","" ......'1 '''''' · ' I "., ,~, &.\..,...,," ,' . j Ir

3' ... ,

CZ'LlELl""

7

I

I

• i i

..

•

,

'

2 ,

o' 7~..,t1

• • "'' .1'14''.......

.

v

STA...

• ,h'.ftt." ...

••.. n " p', ,r:.,_ "" , 1 ' t.;" " • ....... ,',',,,,,'

h Ul -

' U".,,' 1f,w

,.,' •

..

•

'W

. UI4'"'·"'''

SPORTOVNí

• •

.. ' a

•.. "."' ...... •

......... '55 • • "

'l '

,

•

1O.1ri.vl T NAl1'tl1

.

",,~ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _- - J ..tI" ,..... 11: · .

,, "," FSI.n "a .. ne." _ s

,""&7

- -• }o4 ... IAI~""

_

, . . ..... ~

•

•

" ''' '''.... tc,"_ .. ' ....... 1 ''1' "

.".""

Ir

ll ' " , ' 71'

I

... V"'_' ; ' , ' .... "

'I

.. V " ' ..

•

12

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

pilE MILOSLAV / lvANDRLIK

•

KRESLI N E P RAKTA

•

•

, ,

•

•

J t1 TIJ"O

JlíDA SMRTI '.h"'· " ...., .... ..... . ......... .... .

•

"

,

l ' .·

':" .~,. :. ~ : .:. ~,.,

.. ...... o '

-

. 1- ......

•

-

•

•

• •

,

,

Kopce kolem městečka, šikmé louky i strmé stráně lákaly sportovce všeho druhu. Sněhu bylo habaděj a každý si mohl vybrat terén, který mu vyhovoval. Bázlivé holky přiliš neriskovaly a odvážily se se svými sáňkami jen tam, kde to nejezdilo přiliš rychle. Zato kluci vyhledávali příkré srázy a překonitvali mistni rekordy i za cenu rozbitých nosů . Jenomže v tom nebyl žádný pořádek, a to kdekoho zlobilo. "Vyhlaste nějaké závody," vyzval žáky Kopyta a Mňouka Bičiště, "nebo ztratíte veškerou reputaci. Beztak už se o vás povidá, že jste usnuli na vavřínech a nic kloudného nevymysllte' " "Proč se toho nechopiš

sám?" zeptal se Mňouk, který jako obvykle tušil nějaký úskok. "Protože neumím napsat bez pravopisných plakát chyb," přiznal se Bičiště, "a taky se mi rozmočily barvičky. Ale jestli chcete, pomohu vám při organizaci." "To by ~Io," uvažoval Kopyto, "vyzveme děti z celého okolí aby prokázaly svou fyzickou zdatnost a zúčastnily se jizdy smrti na stráni u ci helny." "A bude se závodit o ceny," vykřikl Mňouk, "vítěz obdrží moje album cizokrajných známekl" "Ty bys dal album?" podivil se Kopyto, "a nelitoval bys toho?" "Proč?" žasl Mňouk. "Tu jizdu smrti vyhraju já, nebo ty. Kdybys byl náhodou rych lejší, tak bys vzhledem k svému charakteru nedokázal oloupit kamaráda." "Jenom se moc nevytahuj I" ozval se Bičiště, "až uvidíš, co dokážu na sáňkách já, tak v noci strachy neusneAI" O několik minut později byla soutěž vyhláiena. Veřej ­ nosti se dávalo na vědomi, že v sobotu odpoledne na stráni u cihelny může kdokoliv bojovat nejen o čest, ale i o album cízokrainých známek. Dobrovolníci malovali plakáty a zpráva o chystané soutěži se šiřila v městečku i v okolních vesnicích . Tak se stalo to, co se stát muselo. V sobotu krátce po poledni to na stráni vypadalo jako na zimní olympiádě. Kluci i holky se sáněmi se tlačili kolem pořadatelů a vykřikova ­ li svá jména. Už jich bylo přes tři sta a stále přicházeli noví. "Tohle přece nejde," bědo ­ val Kopyto, "s takovým zá-

•

jmem jsme nepočitali! Takhle budeme závodit do půlnoci'" "Nebav se a piš'" křičel kdosi. "Při dobré organizaci se to všechno stačil" Ale nestačilo se. Kopyto, Mňouk a Bičiště stále ještě zkřehlýma rukama upravovali a po několikáté přepisovali startovní listinu, když některé ze závodniků přešla trpěli ­ vost. Nechtělo se jim čekat na vršku až budou povoláni k zá vodu a neukázněně se pustili dolů k cihelně. To byl povel k všeobecnému zmatku. Zimomřivá a sportu milovná mládež se přestala starat o organizátory a dala se do

•

•

•

sáňkovitni.

"To je konecl" bědoval Mňouk, "ted už nikdo nic nezmůže! Máme po závoděl" "Bud rád'" chlácholil ho Bičiště. "Alespoň ti nikdo nevyfoukne album. Máš to jako bys to vyhráli" Ale i on byl smutný z nezdařené akce a o Kopytovi snad ani není třeba se zmiňo­ vat. Ten trpěl nejvíc, protože byl autorem nápadu, který, jak se ukázalo, totálně neuspěl. Jizda smrti se nekonala. Jedíným výsledkem sobotního sáňkovacího odpoledne bylo, že na přeplněné stráni došlo k několika pozoruhodným srážkám . Tří nebo čtyři žáci . odkúlhali předčasně k domovům, Bořivoj Chocholatý si přidržoval u hlavy natržené ucho a Vendulka Pazduchová usedavě bulila, jelikož z jejich nOVych saňek zbyla jen hromada prkYnek. A v~echno nakonec odnesli Kopyto s Mňoukem. Kdekdo se jim posmíval a tvrdil, že by mohli organizovat v nejlepšim připadě kohoutí zápasy. To se obou žáků pochopitelně dotklo. . "Za dobrotu na žebrotu' "

, •

•

•

,

13 •

I

•

•

-

-

•

-

o to, ziskat n ě které z předních míst! " Ale na sportovni úspěch myslelo všech dvacet osm závodniků a nebyli to ledajaci závodnici I Žák Okounek pocházel z Krkonoš a tam prý se rodi děti s lyžemi na nohou. Jindřich Kubelka jezdil s rodi či každé pololetky do Vyso kých Tater a Karel Mrkeš dostal k vánocům závodni lyže, které prý jezdi samy. A také další borci si brousili zuby na

•

•

přední umístěni. Závod se uskutečnil •

• •

sl •

hučel popuzeně

Kopyto. "To máme za to, že jsme chtěli uskutečnit velkolepý sportovni podnikl" "Někde jsme museli udělat chvbul" dumal Mňouk . "Asi jsme neměli dělat takovou propagaci." Kde se vzal, tu se vzal, byl tady zase Bičiště. A opět v dobré náladě . "Pánové, mám nápadl" hlásil, "tentokrát to nemůže kiksnout'" "Ještě dva takové nápady," vrčel Mňouk, "a poženou nás z městečka!" "Chyba byla vtom," nedal se zastrašit Bičiště, "že je tady mnoho sáněk I V každé rodině jsou alespoň jedny. To znamená, že každému závodu hrozi přelidněnil" "To víme i bez tebel" oznámil mu Kopyto. "Jestli nám chceš sdělit jen tohle, tak jsi zbytečně vážil cestu I" "Ale lyží je daleko méněl" mával rukama Bičiště . "Co byste říkali závodům v lyžování? Když vyberete prudký, náročný sjezd, tak se dostaví nanejvýš dvacet, třicet kluků I A kdybyste chtěli vyhlásit soutěž ve slalomu, tak bych udělal praporkyl" Kopyto s Mňoukem se za mysleli. Delší dobu mlčeli. protože neměli chuť absolvovat další průšvih . Ale na druhé straně cítili potřebu napravit si pošramocenou pověst. "To by možná šlo," řekl ko-

14

nečně Kopyto. "Nevím, proč by to nemělo vyjít." "Já taky ne," připustil Mňouk, "ale album cizokraj -

ných známek si nechám. Jsem sice obstojný lyžař, ale co kdyby se čirou náhodou našel někdo lepší I " "Máš pravdu," souhlasil Kopyto, "a taky není dobré hýčkat lyžaře hodnotnými cenami. To potom vede ke špatným koncům. V lyžování nám bují profesionalismus, který ohrožuje samotné zimni olympijské hry!" Také Bičiště souhlasil s tim, že bude lépe, když půjde o zá vod ryzich amatérů. "Tentokrát se vyvarujeme jakéhokoliv humbuku," řekl Kopyto, "a uděláme reklamu pouze v rámci školy." "A budeme přijimat při­ hlášky předeml" navrhoval Mňouk, "tak zhotovíme startovni listinu dávno před závodem. Kluci, kteří nemají lyže, by za nás mohli měřit časy a my se budeme moci plně . soustředit na sportovni výkoni" Tentokrát vypadala situace přímo růžově. Tu a tam sice někdo utrousil poznámku o sáňkách, ale vcelku byl zá vod přijat se zájmem a pochopením. V krátké době se přihlásilo dvacet osm lyžařů, kteří se chtěli zúčastnit jak sjezdu, tak slalomu. "To je ideál ni početl" liboval si Kopyto, "ted půjde

opět

v sobotu na stráni nad cihel nou. Organizačně tentokrát všechno klapalo. Startovní listiny byly přehledné a závodnici dostali včas svá čisla . O pořádek na trati se staralo osm pečlivých pořadatelů a čas v cili měřila spolehlivá a nestranná Jindra Benecká. Opravdu nebylo nač si stěžo­ vat. Ale samotný průběh závo du a zejména jeho výsledky byly pro pořadatele krajně nepříznivé. Zvláště když na stráni byla početná kolonie čumilů, která dychtivě očeká ­ vala, jak Kopyto s Mňoukem dopadnou. Marná sláva, úspěch to nebyl. Ve sjezdu s převahou zvi tibii. Okounek před druhým Kubelkou . Ve slalomu si úlohy.

I

I

,

vyměnili.

Kopyto s Mňoukem si nevybojovali ani jedinou medaili. Mňouk byl ve sjezdu pátý a Kopyto osmý. Ve slalomu si oba polepšili o jedno místo. Daleko hůře dopadl ovšem Bičiště, který při sjezdu upadl a skončil v poli poražených. Chtěl si to vynahradit ve slalomu, ale nějak ve spěchu pře ­ hlédl jednu branku a musel být diskvalifikován. Obecenstvo odměnilo potleskem vítěze a zejména Okounka kdekdo uznale poplácával po rameni. Žáci Kopyto a Mňouk jakoby neexistovali. "To jsme to zase jednou parádně zbodali I" konstatoval Kopyto, "udělali jsme hrdiny z Okounka a Kubelkyl Proč jsme ten závod vyhlašo vali?" "Naše časy ovšem nebyly zdaleka špatnél" řekl zadumaně Mňouk, "pfi usilovném tréninku se můžeme o pár vteřin zlepšit a potom natře­ me í Okounkal" Kopyto mávl rukou: "A jak víš, že se nezlepši také oni?"

•

•

•

---

-

--- - - - -- - - - - - - - -- - - -- - •

\

•

zeptal se. "A potom: než se propracujeme k lepším ča­ sům, začne tát a my budeme namydleníl" V té chvili se přišoural pů­ vodce neúspěchu - žák Bičiště. Kupodivu se netvářil zlomeně.

"Pánové, už jsem na to při­ šell" mnul sí ruce. "Uvidíte, že to tentokrát vyjdel" Nevšímal si mrazívých pohledů, jimíž ho Kopyto s Mfloukem obdaříli a pokračoval: "Okounek a Kubelka umi jezdít, s tím se nedá nic dělat. V technice lyžování nás jasně převyšují a v té se jim nemůžeme rovnat. Ale oni nás zase nikdy nemohou pře­ konat v odvaze." "No a co?" zvedl obočí Mflouk, "chceš je vyzvat k utkání v boxu, nebo ve volném stylu?" "V lyžováni existuje disciplína," poučil ho Bičiště, "kde je nejdůležitějši odvaha závodníka." "Zřejmě máš na mysli skoky na lyžích," řekl unaveně Kopyto, "ale nevím, kde by se tady daly uskutečnit. Pokud je mi známo, lyžařský můstek není široko daleko." "Můžeme ho snad vybudovati" navrhl Bičiště. "Od silnice pod myslivnou je příkrý průsek, který vede dolů do údolí. A así uprostřed je pořádný hrbol. Stačilo by tam navézt pár metráků sněh u ... " "Na tom něco jel" vzchopil se Kopyto. "Vyhlásíme závod pro statečné muže, kteři se nelekají nebezpečíl" "A já věnuju jako prvni ·

cenu sbirku cizokrajných znamek," prohlásíl Mflouk, "protože nevím, kdo by mě ve skocích mohl překonati" Ještě týž den se Kopyto, M flouk a Bíčíště s lopata mí a sáflkamí vydali k lesnímu průseku, kde hodlali vybudovat skokanský můstek. Bylo to skutečně ideální místo. Prů­ sek byl báječně sjízdný, a nyní, když byl pod sněhem, se zdálo, že je to odbočka z hlavní silnice. Snad jen to, že se prudce svažoval do údoli, uchránilo řadu automobilistů od případněho omylu. Asi sto padesát metrů od silnice, právě tam, kde svah byl nejprudší, čněl nevzhledný, přibližně dva a půl metru vysoký hrbol, který odrazoval lyžaře vyzkoušet tuto jinak velice vhodnou trasu. Kdo by žáky s výzbroji spatřil, mohl by se domnívat, že přišli pře­ kážku odstranit. Ale pravý opak byl pravdou. Kopyto, Mňouk a Bičiště se vrhli do práce, aby hrbol ještě zvýšili a upravili nájezd i pro ty nejnáročriější skokany. Pravovali usilovně dobré tři hodiny a výsledek jejich dřiny stál za to. Z ošklivého hrbolu byl krásný skokanský můstek nejvyUí sportovní úrovně. "To nebudou skoky," jásal Kopyto, "to budou přímo lety na lyžích. Hned zítra vyhlásíme nový závod." "Já bych s tím počkal," krotil ho Mflouk. "Zítra tady můžeme sami trénovat, a tím ziskáme patřičný náskok před ostatními." Také Bičiště byl pro trénink ve třech a Kopyto se ochotně podvolil. •

•

Nasledujícího dne se opět všichni sešli v průseku nad hrbolem. Tentokrát neměli lopaty, ale lyže. A hned se s odvahou jim vlastni vrhli do usilovného tréninku. Prvni skákal Mflouk. Patnáct metrůl Kopyto skočil čtrnáct a Bičiště dvanáct. Při druhých skocích se všichni zlepšili o dobrý metr. A za .hodinu Mflouk překonal hranici dvaceti metrů, zatímco Kopyto s Bičištěm se jí

•

těsně přibližili. "Už se těším

na souboj s Okounkeml" křičel Mflouk, "až uvidí náš můstek, určítě se mu roztřesou kolena." Nadšený trénink pokračo­ val a nové rekordy na sebe nedaly dlouho čekat. Bylo to prostě něco jedínečného!

V té chvíli jelo po hlavní silníci zbrusu nové embéčko. Za volantem seděl Josef Poupátko z Plzně a vedle něj si hově­ la jeho žena. Jeli k příbuzným do městečka, jednak aby se pochlubili novým vozem a také proto, aby jim darovali několik okurkových lahví s naloženými vejcí. Poupátkovi totiž měli na šedesát slepic a všechny byly znamenitými nosnicemi. Lahve s vejci byly naskládané na zadním sedadle. . "Tady někde bychom měli odbočit," řekl pan Poupátko nejistě. Byl v městečku pouze jednou a zimni krajina ho pořádně zmátla. "Zahni vlevo'" poradila mu manželka, "tady je nějaká silnice a je uježděná I " Pan Poupátko poslechl a stočil volant doleva. Vzápěti se auto rozjelo lesním průse­ kem do údolí a nezadržitelně se blížilo ke skokanskému můstku . "Kluci - na stroml" vykřikl

•

•

,

Bičiště.

•

•

"Pepo, zastavl" ječela paní Poupátková . Ale auto se zastavit nedalo. Najelo na můst,k . a obrovským skokem se přeneslo přes všechny dosud vytvoře­ né rekordy. Pak se obrátilo na střechu a po té jako po sáň­ kách pokračovalo do údolí. Manželé Poupátkovi tonuli v rozbitých vejcích a dávali jeden druhému vinu za nečeka­ ný sportovní výkon. Bičiště změřil skok auta: "Dvacet sedm metrů," ohlásil s netajeným obdivem. "Mám dojem, Mňouku, že bys jim měl dát to album cizokrajných známekl"

.

15

•

NA KO"!fC /tO/(~,.~

i/.. •,.~•

V $(J.N~ mrY~",

,

•

, .

)"

.

- ·-r .. '-' ·~ . ' .

-,.

-

'.

'

.. -" , ",. ..... - • -. ' .. . "

...........

,

. .. ..

.. = .........

.'

- . ..

-

'

,

-

-

•

.... °3°!-----::-....

•

MEMDT

...

. '

~

•

. .

-

.,-

'-. -

~

..... ; :

"""'. "•

.'.

~

,

NlsOII

•

•

•

,

_, ,........ --

,

•

"-

.~:::::--. ~.

o'.:. - '..'-, -t1..: ~ \,-

- 4;

;:';';::: -,-c'-'_

, . . .. . ....._

" ...

-- . ............---p...JO......._... , - --....... ,' '- -_""

",..

'

'

,

,

-' .. RYCHLE ·

•

•

~-

.

_.-,

'., ,.'"S~

,

o .;'

":.

':'" .. "' ~ :t

.~

•

-

.~

,

. ..:..-

.-

. ;::::-::::::::- --- "

'-.

,

-,

,.,.'"

"

. . ..

.

"'<~' -. ...

"

•

• •

- -,

•

- -;.. _..... ..:

' -,

•

.1

'"

., " . . .. ..... ,.. "-

L

sroPY VeDlY Ai/. •

, - ,"

•

-.

o· ..

•

--

,.-., .-

.

_...

'.

.

_-. . . •

" ,

co JE

• •

, "",-,

, ,

•

I

' -

• • •

\

•

..

, \

PO zJíJEcH.,. VZTYČENi ~/",

TOPT...

TO

VLK! './

cP

-

r:

• -.~•

-- .- --

o

.. '

~.'

--..---

-~' -""~" -

-.. .

~ • •J" '.;::.-".• -

'---

--,s- .._... •

__ o ,. . . . .

.." .. .

_.

.-

-.0;..

ri

.,.

S

,~~­

-'

4_

,o• •

•

.. f

.'" _ . - -

.".

~,

..

~

-' s ·

._s_

......,-.

• ....- ....

.

s_ s

. ~;í"""''''

,

~

___

,

/-

~

... .

..."...

~

~

--....--..--

PlISKO,-,~

... ""K Je

.. , JA/(o6r SE

11C1/tDA

Al

-

---

• ' -I'"

SE l.AHll'rl.NE .. ,

•

--

-V' r ..

.... ~

•

.. t · ~ I

,

-

.............. ,..-

,

,

,,~

.-

~'~ L._ _

____ o

-r------

r •

•

-

•

•

-

.-

"

.

" •

-

~ --

- -. -

._---....

- . .'. _ --

-'..

~~

•

---..._o--v -.

~,

_:

. -' ~-

•

.. - .. . . '

•

v"" .. ~ ~-.

ř-

•

•

•

_._..-. ?

. . _ . - -.---. •

'- ,:-,0'-

~-P

1--, ,,....

"

•--

.. -

,

•

,

--.

o'

•

-- .-

•

"

_

.~

•

-.

•

____

"

_-J' ••

.-.. - -__. -.. . ..,.s-' - - F '

_

-

, ., -

~fl/)CE MV V P1I.Sov TJ.vée

•. •#'X.I' •

.

..

.~ tlfl.E{NÝ8i166N•

•

•

•

IlVM ... N/p()pimí KONEC...

POM -_r O>

•

.,':::...

,-~.

-

•

o:;.

F' _

~.-­ ,..;.

/

. .,.,...

•

.,

.

-- .

-

•

•

-

-. --,-....-

---...- . '-- . - ........<. - .. ",' " ... :. =--

~

__ .r . •

.•

'-

•

.....' .. . r .

-

-

. -

.. '

• • .,.1 - ,

.. •

•

. "-:

.---, .

•

-

• ., • >. . \

...

~

fE "

~PIA

117ÝHA olll1A ',':' . miz/lA", KE~/srl. ...

..

•

' .

,

•

•

,

•

... --,

P'

~ .'" , - ..... '\.:"..,.t;..)....( .

• --"

. .-

--~-~-

•

-.

--

.- --..

-

•

• • "

. ~-

-- -. -.-

-- --

--.;

"-

•

'--

_.

7

"

.....

•

... '

.. . .. -- - - -.,.:-_. •

-

•

-

" ' ~' .

"'-,

~-....

_

~._-

_

",...."......

r,-....!: .. C~'

- '.

-' -

•

-

VLKU!.-.. I •

•

---

•

-'-

~

(

"

-

--

-".

~

••

...,--

-,.... . -- - .......--. . .~ . , .... ,

," -r ....

- ....... .... .--.......,.- . .....- _ . . . . " '-', '-- ~ - ' "- .- - ...... . _.-."- ---./ '.,' .- . "-

_

_

o •

--

• .....,....

' O

~

-

~

..

, A'.,

~

,. .

-

•

•

_ -- .... F '·

.

-

"'-" ~

"

- - - -'

- ,

..

•

_..

•

...

-.

•

, •

•

•

..... -

~r",~~. r - -

-----."-

..

_ . ~

•

•

.. --,J ' -

~,

- . -.-- ",--

._J

.

•

•

• ~

-- ";'~':....~': "-' - ... -- _...... . , •- ".'-._.< / . .. - -. , .. . • '::::"'..4

_ _ n.

. , _. _::---:..

, , _ " '_ _

•

"

·· 4

... •

•

-

,,-...; J)

..~

--'-

I, (

,

-"'1:. .

--

--~

...

.

-

~

. ,- "

,

... .. .. . - .... " .' --...... .,....... \... .... - "- -,.... - - .. '" •

,

I!

__ o

.

.- •

-

,

~

.

~

-

,

'

•

•

'-

•

,no;' S'VE sro,... '" t'J.!rm/

OZVALO SE ASlOVJ( ST/(NVL. \

__ o

..... " ,

.. ..-

~

~"--

- .-

>.

----

., ..

•

,

.-'. ..'-. "

--,_, ' .J

,

\

'

--

-

•

-

,,'7

•

•

(Pokračováni) ,

,

, tl

J

_

•

-

Režisér a kresliř Josef Kluge rozkresluje kocoura Mikeše a všechny jeho přátele do různých situací.

Při natáčení seriálu o medvídcích přinutil režisér Břetislav

Pojar hrd!ny svého filmu. aby se nechali pro vás vyfotografovat .. . •

Před

objektiv našeho fotoapa- . rátu se postavily moduritové figurky z filmu "Spacír".

Autorem a režisérem tohoto filmu je Jaroslav Zahradník. NAPSALA MARIE CHMELAŘovA SNIMKY IVAN ViT

LL L L '"

t9

,

I

••

l

•

•"

,

• •

•

.,

,

,

••••

,, •

".

• • ~.

I

}' t • t~ · "

•

•

,, .

••

I

., '...

• 't-"'"

•

.,, .

"

"''i,,'" .... . ,~

t ....

"

•

.

I

,~o!

...

'"

•

•

•.'• • •

••

• •

•

•I• • Ul

• I

I • ': ' , ~ , ""4"" . -'.;,.

.

I't ~(·'''' y •

•

I

,;

•

•

•

•

... •

•

-

••

,•

•

,

•

•

•

•

•

,.

•

•

•

kázání a uraženě odešla. Myslím sí, že se neměla proč urážet, i když jsem jí dost tvrdě řekla, co si myslím o jejím chování.

-

" I •

•

I I

•

•

, •

,

•

,

•

, , \

•

3. Chodím rád s maminkou nakupovat. Jednak proto, že mě to baví vybírat zboží a pak také proto, že mi maminka občas něco dobrého koupí. Nedávno se stalo, že jsme vyšli spolu z krámu, maminka nesla dvě tašky a já nanuka v čokoládě. Běžely zas kolem, jako skoro každý den, holky od nás ze třídy a posmívaly se mi. .. Myslíte, že se nehodí, aby čtrnáctiletý kluk mlsal? (

••

1. MOje starší sestra $árka šla se svým chlapcem tancovat. Měla na rukou bílé rukavice. Když vešla do tanečního sálu, byl tam náhodou í přítel $árčína chlapce a hned se k nim hlásil. $árčin chlapec ji před­ stavil, $árka mu podala ruku, ste r.ukavice si při tom nechala na rukou. Neudělala chybu?

2. $.Ia jsem se svou přítelkyní Evou do kina. Ten film jsme spolu už jednou viděly asi před třemi týdny. Evě se moc líbil a tak, abych jí udělala radost, šla jsem s ni ještě jednou. Evě utkvěl tak silně v paměti, že si pamatovala skoro každé slovo. Vžila se do děje a vždycky řekla větu dřív než herci ve filmu. Dalo by se říct, že předřikávala. Ale kdyby alespoň jen pro sebe nebo pro mě. Nevadilo jí, že tím ruší ostatní. Skoro jsem se za ni styděla. Jedna paní před námi . ji okřikla, ale Eva ji nevzala na vědomí a konec filmu, který byl dojemný, hlasitě probrečela, až se lidé otáčeli. Když jsme vyšly z kina, řekla jsem jí, proč už s ní nikdy nikam nepůjdu. Na to mi odpověděla, ať si nechám svoje

22

4. Není to tak dlouho, co se do zapeklité situace dostala celá naše rodina... Přijeli jsme z chaty kolem šesté hodiny strašně hladoví. Už po cestě jsme si dělali chutě na obalované řízky, které jsme měli doma v lednici. Ve chvíli, kdy maminka vyndávala z pánve pOslední řízek, přišli nečekaně dva tatínkovi kamarádi. Rozpačitě jsme se · na sebe po
,. Neudělala. Sárka měla bílé rukavice jako doplněk taneč- . ních šatů. I kožené rukavice, které dívky nosí ke kabátům jsou pokládány za módní doplněk, proto žádná z vás neudělá přestupek, když si je při zdravení třeba na ulici nesuRdá. Palčáky ale musejí dolů. A co se týče chlapců? Ti musí, pokud jim někdo nastaví ruku, af je mráz sebevětší, svléknout sebekrásnější rukavice . •

2. Udé jsou ješitní a těžko snášejí nějakou kritiku. Zdá se, že jsi zvolila správnou nekompromisní formu. Eva je totiž sobecká, neohlíží se kvůli vlastnímu potěšení na ostatní. A takoví lidé nepochopí taktní náznak jisté nespokojenosti. Nedělej si výčitky a buď důsledná. Jestli se přesvědčíš, že si Eva nevzala tvoje slova k srdci, opravdu už s ní nikdy nikam nechoď. Pak teprve snad začne nad tvými slovy trochu přemýŠlet. •

Proč ne? Nehodí se však pro čtrnácti/etého kluka, aby ne- . chol nést maminku dvě tašky a sám si na něčem dobrém po-

3.

chutnával.

době hlavníM jídel nemá správně do žádné domácnosti neohlášená návštěva přijít.

4. V

A když už si to dovolí, musí být připravena na to, že s ní není ke stolu počítáno, a že rozhodně není povinnosti hostitelky zříci se vlastní večeře jen proto, aby mohla pohostit jiné. V takové situaci má hostitelka zachovat klid, a s omluvou ·- právě dávám na stůl večeři - odvést hosty do jiné místnosti a pohostit je kávou, čajem, sušenkami.

KRESLIL JIAI KALOUSEK

•

•

,

•

•

,

•

•

,

•

•

•

...

I ,

•

.~

•

•

......... '

,

,

,

VYPRAVUJE

•

SLUHA .VACLAV.

KRESLI •

KAREL F -RANTA

I

•

•

•

• •

•

,

"Věc pospíchá." "Jděte do háje," zařval

Vyrazili jsme na záchranném člunu, který nám půjčil kapitán lodi Sheef, na břeh, p'á trat po vrahu strážce majáku Big Flick. Můj pán seděl u kormidla a já triedrem pozoroval blížící se břeh pnstavu. "Pupp-Ick," řekl jsem, "jak podivuhodně asi musí vypadat člo­ věk s tak komickým jménem."

ne-

urvalý hlas, "už jsem vám řek, přijďte ráno, teď spím." "Nespíte," řekl klidně Tangent. "Já že nespím?" zvolal rozhoř­ čeně podrážděný hlas z do-

.'

mečku.

"Samozřejmě,

Já chci spát, u všech mořskejch chaluh vám odpřísáhnu, že taky spát ·budu.. než napočítáte do

že nespíte," opakoval tvrdošíjně Tangent. . "A to se teda pletete, vy zatraMuž, který každý měsíc záso- . cený policajte," prohlásil Puppboval Horatia Clepleye a kterému -Ick. osud dopřál tak podivné jméno, · "Nepletu," řekl s neúprosnou spal. Spal' v nenápadném přístav­ a železnou logikou lTiůj pán, "člo­ ním domečku s růžovou střechou věk, který spi, hemluví, . leda by z vlnitého plechu, který měl hned mluvil ze spaní, a to vy nemluvIte. " vedle komína postavený lodní stožár s. třemi signálními prapor"Co?l" ky, černým, bilým a mOdrým. "Protože člověk, mluvící ze V jitřním světle vál na stožáru spaní, mluví nesouvisle, zatímco praporek černý. \ vy docela rozumně odpovídáte." Tangent-zabušil na dveře. "Jo?l" "Kdo je?" ozval se po 1:hvíli " A no. " I hrubý a nevlidný hlas. . "Tak když podle vás mluvím "Policie," řekl Tangent. rozumně, buďte tak laskava vy"Tak přijďte ráno." p.adněte, vy zatracenej policajte.

tříl"

"Nemusíte počítat, klidně si tu námahu ušetřte a pusfe nás dovnítř: " "Ani mě nehnel" "Je to vážné. " I "Nic nemůže bejt tak vážný, aby to nemQhlo počkat do rána, . policajtskej." . "A když vám řeknu, že byl vče­ ra zavražděn strážce majáku Big Flick, Horatius Clepley?" "Cože?l" . Zaslechli jsme tlumený výkřik, . pak kletbu a nakonec dusot nohou po podlaze. Vzápětí se otevřely dokořán dveře malebného domečku.

"Aekněte to eště jednou?l" zvolal s vykulenýma očima st jlřec, který nám otevřel. "Horatius Clepley, strážce majáku Big Flick je mrtev;" opakoval vážně Tangent,

•

•

•

•

•

•

-

•

•

•

•

pán, "pan Horatius Clepley byl zavra žděn I" "Ale to není možné ... !" "BohužeL" "A zrovna pozítří ... " "Co?" "Zrovna pozítří mu měla být předána I. cena v naší největ§í •

hádankářské soutěži." •

"Náš

časopis,

pánové," vysvětlil nám redaktor, "má své stálé a věrné čtenáře. Velká hádankářská soutěž, kterou jsme uspořádali, začala už před deseti lety a její jedinou podmínkou bylo, že každý z čtenářů, který se jí chtěl zúčastnit, musí pravídelně každý měsíc poslat zodpovězené otázky." . "A ta první cena?" "Cesta kolem světa," řekl pyšně redaktor.

•

'

\

"Motiv," řekl suše Tangent, ale tak tiše, že mu nebylo téměř rozumět.

"Zavražděnej?" "Ano, v᧠přítel děn." "Jak víte, vy čerte kterýho vidím prvně

•

byl

zav~až­

policajtskej, ve svým životě, že' starej Horác byl můj pří­ tel?" se podezíravě se Pupp-Ick. "Nevím to a taky to netVrdím stoprocentně," potlačil můj pán úsměv, "ale pouze se domnívám, že nebohý strážce majáku byl va§ím přítelem." . "Jo, vy se domníváte? Tak to si piite, že .to byl můj p'řítel, ačko· ••• " IIV "Ačkoliv?"

•

"A co je vám vlastně potom?" vyjel stařík, "a co vode mě vlastně chcete?" "Abyste nám pomohl," řekl su§e Tangent.

Tak se Tangent

dozvě děl,

protože starý Pupp-Ick se rychle uklidnil, že jedinou četbou strážce majáku, nebohéhoClepleye, byl naučný slovník a Hádankářský měsíčník. "Co tomu říká§, Václave?"_ "Podivné, pane." "Stopa," řekl Tangent. Hovořili

jsme se starým Pupp-Ickem velmi dlouho a můj pán mu kladl vielijaké otázky. Tak se dozvěděl nejen o uzavřenosti a zádumčivé povaze strážce majáku, ale i to, ~e každý měsic se Horatius Clepley zúčastňoval velké hádankářské soutěže, pořáda­ né Hádankářským měsíčnikem. Bvlo už půl deváté dopoledne,

.když Tangent prohlásil, že 'dále nebudeme Pupp-Icka zdržovat. Rozloučili jsme se a stařík vyslovil přání, že by rád viděl viset toho lotrase, který Clepleye zavraždil. "Poněvač," řekl Pupp-Ick svým drsným jazykem, "jen hnusneí lotras moh něco takovýho udělat." • "Kam ted, pane?" "Do redakce Hádankářského měsíčníku," řekl Tangent a podíval se na manžetu své elegantní ko§ile, kam sí poznamenal adresu časopisu, do kterého Horatius Clepley každý měsíc posila I vyluštění hádankářské soutěže.

"Co jste říkal,pane?" "Tak Horátius Clepley tu soutěž vyhrál," obrátil se Tangent na redaktora Hádankářského měsíč ­ níku, nev§ímaje si mé otázky. . "Ano," přikývl redaktor, "on jediný." "Jak to?" "Jen dva muži, pánové, vydrželí celých deset let a jen Clepley z těch dvou zodpověděl všechny otázky správně." "A ten druhý?" . "Pan Devinette," řekl redaktor, "majitel továrny na olejovky. Za celych deset let jediná chybná odpověd, a to ho připravilo o prvenstvi." "Jaká byla .ta chybná odpověd?"

"Tři

koruny." "A jak zněla správná odpo-

.

věd?"

.

. "Tři koruny pade!lát." , "Pouhych padesát haléřů!" "N᧠časopís, pánové," řekl zvolal jsem udiveně, "je to vůbec nám redaktor, který nás příjal, možné?!" "má dlouhou tradici, ba myslím, Redaktor vážně přikývl. "Ano, že je nejlepií svého druhu. tím pánové, naše soutěž byla značně . vám mohu sloužit?" obtížná. " "Vy§etřujeme vraždu." ,,0 tom nepochybuji," řekl . "Vraždu?" zbledl redaktor, vážně Tangent, "ale povězte, vě­ "pak ovšem nechápu, pánové, co . děl pan Devinette, že se spletl?" vlastně ... " "Ovšem," řekl udiveně redak"Znáte jistého Horátia Cleptor, "to bylo totiž už před sedmi leye?" lety." Pobledlému redaktorovi se vráRedaktor Hádankářského mě­ tila do tváří barva. slčníku nám vysvětlil, že .v kaž. "Ale ov§eml" zvolal nadš~ně, dém dal§ím čísle byly vždy "zrovna pozítří ... " - a redaktor správné odpovědi na otázky se odmlčel. z čísla přede§lého a zároveň i ta"Pokračujte," vybídl ho Tanbulka nejlepších lu§titelů. gent. "Panu Clepleyovi se něco při­ "Takže si ji vlastně kaŽdý z va§ich čtenářů mohl přečíst," řekl hodilo?" zeptal se redaktor znepokojeně. zamyšleně Tangent. "Ano, pane, každý," řekl pyšně "To nejhor§I," řekl věžně můj

• • •

•

•

,

I

redaktor, "byla to vlastně takové kontrola regulérnosti naší sou-

"Nic," mávl rukou Tangent, "a co teď, kdy~ je pan Clepley mrtvý? Kdo pojede na cestu kolem světa?" Redaktor pokrč il rameny. "Nejspíš pan Devinette."

těže. " • "U~asnél"

zvolal jsem. "Tabu lku jsme ovšem během let museli měn i t ," pokračova l redaktor, "někteří z našich věrných čtenářů za ta léta buď zemře l i, nebo se. přestěhovali a přesta li se

•

•

•

soutěže zúčastňovat."

" Ale pánové Devinette a Clepley vytrvali." "Vytrvali," přikývl redaktor, " od té doby před sedmi lety, kdy pan Devinette zjistil, že se spletl, nám dokonce pravide l ně j eště dř ív , než čís l o vyšlo, telefonoval, zda se tentokrát nespletl i pan Clepley. " " A pan Clepley se nikdy nespletl .. ." . " Nikdy," zavrtě l hlavou redaktor, " byl vynikajícím hádankářem a zvláště kř í žov kářem." "Pochopite l ně," zamumlal Tangent. "Co prosím?" •

•

•

•

•

• •

•

•

•

, •

•

•

•

•

,•

-

•

• •

•

•

\,

• • •

•

•

•

•

•

..

-

•

,

...

•

-

.-

.., ~

• •

"

•

•

•

•

• .--. .. - ...

-

. · - ••

• ..

•

•

• •

•

•

, •

I

•

•

,

•

,

•

•

,

,

,

•

1. Ostap Bender je temperamentní mladý mu:': věčně bez peněz. Avbk dobré jídlo a pér rublů si vždy dovede zajístit. V úvahách o budoucností snívá o sladkém nicnedělání.

•

I

•

, 2. Starý vrátný Domova důchodců, s kterým Ostap občas popiji vodku, rád vyprávi o původnim majiteli domu, Hypolitu Vorobjaninovi, zvaném Kisa.

3. A hle. Kisa zrovna pfichézi. Ostap vyciti výjimeč­ nost této návltěvy a vymámí na Kisovi tajemství dvanácti kfese!. V jednom z nich jsou ukryty brilianty. Ostap je začne s Kisem hledat.

I

•

4. Oholený Kisa se vydává za prvnim kfeslem. Ale kfeslo si právě odnéli otec Fjodor. který tajemství tajně vyslechl. Ve rvačce. kterou kfeslo nevydrfi. brilianty nejsou.

5. Otec Fjodor. stejně jako Ostap. navltivil kieftafe-archivéfe. který vi. kde jsou ostatni kfesla. Ostap je prohnanějii. dozvi se to. zato Fjodor je sveden na faleinou stopu. •

26

•

- ------------------------------------------------~------------~

•

,

6 . Pro další k řes l o musí dát Ostap v sazku svou mlá deneckou svobodu, neboť vdova Gricacujevová v něm ndla zalibeni . Jakmile však Ostap zjistí, že její křeslo není to pravé, prchá.

7 . I Kisovi se zasteskne po něžném citu. Proto pozve Lizu na večefi, ale jaksi omylem do nejdražši restaurace. Když objedná pouze kyselé okurky a vodku, Liza rozčarována odchází.

•

8. Ani dalií k řes lo, v pořadí již čtv ne, vyměněné s ješitnou Elločkou za sítko na čaj "ze zahraničí", se neslituje nad údery chtivých rukou a nevydá svůj briliantový poklad .

9. Musíme se pořádně poradít, řikají si Ostap a Kisa. I když výtvarným nadáním netrpíme, je nutné pfijmout mlsta výtvarníků na divadelním parníku, kde se nachtlzejl zbývajíci kfesla.

•

10. Ani jeden, ani druhý si nepředstavovali takovou dfinu. Stále jsou nuceni něco vymýšlet, něco malovat a ani nevědí pořádně k čemu. Vždy( je zajímajl pouze křesla a poklad v nich ukrytý.

•

,

11. Ve dne malují různé plakáty a vymýileji svě· telný neón. V nocí pak tajně odnáleji z kajuty divadelního režiséra jedno křeslo po druhém. Po prozkoumání je házejí do moře. ,

27

----~,-----,~,-,---------- .

,

•

•

•

12. Za neón, který vytvořili, byli nsti povedeni vYtvarnici okamfitě vysazeni v nejbliUi stanicí. A to k jejich veliké litosti, neboť nestačili prozkoumat zbývající tři kfesla.

, .•

•

13. Ani toto fiasko Ostapa neodradí. Prohlésí se za Aachového velmistra a zorganizuje turnaj. Sice jen o vlések unikne vYprasku, ale za vybrané penize můfe po\uačovat v honbě za křesly . • •

•

•

14. Kdyf Ostap a Kisa divadelní společnost znovu dostihli, pfemluvili rekvizitéfe, který si réd pfihnul, aby jim za malý úplatek dvě kfesla donesl.

15. Přes ostre!itost policie se jim pOdařilo dopravit je do bezpečí. Zbytečně. Ted uf je jisté, fe brilianty jsou v tom posledním křesle, které Ostap objevil v moskevském Klubu felezničéřů.

"

•

•

•

•

•

Sovětský

16. Kisa Ostapa zavre!di tak nelitostně, jeko by kuchal dalAi kfeslo. Brzy se dozvi pravdu: Klub dvanécté kfeslo koupil néhodou, brilianty byly objeveny a věnovény na vYstavbu nového klubu.

28

film podle románu Ilji IIfa a Jevgenlje Petrova Reile: Leonid Gajdaj Hrajr: Arčil Gomialvili, Sergej Filippov, Michail Pugovkin, Natalija Krač­ kovská, Natalija Vorobjevová a dallL

\

•

•

u

•

Do redakce nám přicházejí stále nové a nové grafické nápady. S písmeny si tentokráte originálním způsobem poradili tito čtenáři a čtenář­ ky: T. Fučíková z Prahy 9, J. Holeček z Prahy 4, A. Mrázová z Nového Bohumina, O. Jandová z Ale, I. Stárkové z Plzně a A. Klátová z Letovic.

KY •

• o .00.

•

•

,

,

o • o·

(10

•

f1

•

.

•• 0 .0 • 0.° 0 . , , - . 00.

••

'.

(I

•

.- »

Cp C ·· • o o. (I o' •• • o o •

• Už je zima, hustě sněži, ve vločkách čas tiěe běži

•

• • •

'. ,

• •

•

•

-. ..... . .....•.• . ,...... .. . ' ~ .. ' ••••.•... "., ..... ,-. . , .' ~

Jen pán v budce nepospichá zkřehlý Buřinka tu vzdyché,

~

,

•

•

•

•

. ° • .,,° 0.0.--0°0 0.-6°. o.

o o o

•

• o

•

o ' ID 00.

0.°,.,0

'0 • .o " 0-.0. o ~0 o . o0 o o

o

ID., D0.

0 0 0000.

• "•• 0. \0 o •00

o·

CI

o

•

,

o"

o,

o

•

volá, a hned ťuká zase pan neslyii, usmívá se . ..

• •

,

,

• ,

v

';i•

Pozdě, pane, honit bycha teď Buřinka nedoslýché I

II •

•

/

-

29 •

•

, •

I

•

\

NÁZORU

•

•

•

t

• • •

• • •

•

• Hliněná

soška

boha

deště

Chac.

• •

,

•

,

•

•

•

NAPSAL JAROSLAV TICHÝ KRESBY JAROMIR VRAŠTIL Mraky houstly, ale slunce za nimi pořád je!té prosvítalo, takže v!ichni mohli vědět, že pok-a-tok zač'ne až za chvíli. Hráči nikdy nenastoupl, dokud slunce nezajde za chrám Kukuřičného boha_na d padní straně stadiónu. Proti slunci se nedá zahrát slušný pok-a-tok, mičem se skutečně nedá zamířit nahoru na kruh, když slunce svtti do oči. Slunce, klesající za střechu Kukuřičného chrámu, zůstává znamením pro všechny začátky zápasů, i když je pod mrakem . •

30

•

-

Ah Xanab, na kterého diváci volali "Králík" - asi proto, že uměl kličkovat s míčem po hřišti neuvěři­ telným tempem - si v šatně šněroval pomalu a pevně kolem boků pruh správn ě drsné jelenice, po které míč neklouže a nebere falešný směr . Mu sei podstrčit nejvyššimu pořadateli her celý košik kakaových bobů, aby mohl nastoupit právě v dnešním zápasu. Dnes nebo nikdy - mezi diváky bude sám vladař a sám nejvyšší veleknězi Okénka z šatny . hráčů dopřávala výhled sice jen

•

•

na krátkou tribun u naproti, ale ze zmatku , v kterém se pořadatelé snažili srovnat tlač enici , bylo jasné, že na stadiónu je hlava na h l a v ě. Spousta pl á šťů v obecenstvu - spousta nádherných pl ášťů pošitých perlami, které na sebe navlékl i kně ž í a panstvo z vlad ař o va paláce, a jemně tepané náramky na j ejich p ř edlo ktí c h a závěsky na řetěze ch z drahokamů na jejich prsou . Jestli se dnes někomu povede krá lovský bod, bude mít z čeho vybírat. Bude boháč. Pok a tok, pok a tok, teprve teď , když týdny a týdny cv i čil s míčem na kamenných deskách sta diónu , teprve teď ví, proč se hra musí právě takhle jmenovat. Nemůže dostat z uší ty věčné údery míče o kámen , pok a tok, tisíce úderů o dlaždice a boky, obtočené jelenicovým pásem , než se konečně povede zásah . Tísíce úmorných úderů a nakonec slabá jistota, že z jednoho přesného místa hříště v druhé řadě dlaždic od východni tribuny dokáže aspoň jednou ze tří pokusů dostat míč skrz kruh : královský bod. Slunce zmizelo za mrakovou clonou . Ve vzduchu najednou voněla voda a zdálo se, že tak dost dlouhý tapíří nos boha dešťů, trčíci z rohu stavby na plošině chrámové pyramidy vysoko nad městem, se protáhl ještě o několik stop. Když soudce narychlo svolává mužstva k nástupu , mohl se řidit už jenom hrozbou lijáku , který mů ž e spustit co nevidět. Asi proto se hra brzy dostala do správného tem pa . Přestože míč šel z ruky do ruky a kl!Jbka hráčů na sebe narážela v prudkých výskocich, povedlo se Ah Xanabovi už dvakrát prokličkovat s mičem na své místo. Ale pokaždé byl někdo z hráčů příliš těsně za nim - bohužel, ani pomyšlení na královský bod! Byl to dobrý zápas, plný tvrdých soubojů , a tri buny se rychle dostávaly do varu . Nikdo neměl čas si všímat, že ze zataženého nebe spustilo mrholeni. Když Králík konečně dik své osvědčené rychlosti unikl ostatním o celou polovinu hřiště potřetí na nacvičené místo, a kruh visel před nim , a on věděl ; že tentokrát nemůže netrefit - v té chvíli, když švihl levým bokem, aby vyrazil míč nahoru, sklouzl po filmu mazlaviny z prachu a mženi, který potáhl celou plochu dlaždic. Na zemi jak široký tak dlouhý, na zemi s naraženým kolenem, na zemi směSně na zádech jako rozpláclá žába, má teď hráč Xanab nejlepši výhled na dlouhý nos boha dešťů, visici vysoko nad městem a stadiónem z rohu chrámové stavby, z kterého dešťová voda crči, teď už jediným proudem . "Ty že jsi vždycky jen dobrý, vždycky jen vlídně lidskému plemeni nakloněn? Máš dvojí tvář, Chacu, a mně jsi tou druhou zkazil výhru, však ti Kisin ukáže, zač je toho loket!" Když tohle z Králíka vylétlo, m ě l po starosti jak se dostane z hřiště se svým oteklým kolenem : čtyři pomocnici městského velekněze ho vynesli ze stadiónu jako pirko rovnou před soud, aby se zodpovi dal z urážky boha deště, jenž právě seslal na kukuři ­ ci Mayů svůj požehnaný mokrý dar. Soud neprobíhal jednoduše: jednak byl Ah Xanab příliš velkým míláčkem obecenstva, jednak kvůli sporu, který na přelíčení vypukl mezí přísedícími. Všechno se odehrávalo así před 1500 lety v jednom městě na středoameríckém poloostrově Yucatanu v dnešním jižním Mexiku. Z města - tak jako z ostatních na tomto území - zůstaly uijen džunglí zarostlé šedobílé pyramidy se stupni a schodíšti, záhadně podobné sumerským zíkkuratům, zdi polorozbořených chrámů, kamenné podoby bohů a draků, dlážděné plochy pustých náměsti a také plochy stadiónů a hřišť. •

Indiánští Mayové, kteří ta města vystavěli, hráli rádi pok-a-tok. Sport se trochu podobal košíkové, jenomže kruh. do kterého se trefovalo gumovým míčem, byl upevněn svisle na zdi a o hodně výš, než v košíkové. A protože se míč směl do kruhu jen vyrazit lokty, vkopnout kolenem nebo odpálit kyčlí, byla taková trefa veliký úspěch a veliká vzácnost: hráč si za ni mohl vybrat od diváků všechny šperky a odě vy, které měli na sobě. Mayové věřilí v podobnou spoustu bohů jako Sumerové nebo Egypťané. Pro všechno možné, co viděli na nebi, co se dělo na zemi, a co se mělo dít po smrti, se vybájil nějaký bůh. Pro věci potřebné a prospěšné, jako je světlo, ochrana vesnic, úroda kukuřice, déšť, zvěřina, včelařství, rybolov, bohové dobří. Pro zemětřesení, nemoci, temnotu a rozhá nění dešťových mraků zlobozi. Bůh deště sesílá na mayská pole mraky plné vláhy, aby kukuřice rostla j a k o z vod y . Ale pods větnimu Kisinovi je z toho mokra zima. Rozežene dešťovému bohu mraky vě­ trem, a kukuřice usychá. Bohové dobra, bohové zla; na černé zlo a bílé dobro si rozdělovali svět už staří Sumerové a Egypťané tisíce let před středoamerickými Mayi. Mayové určitě nevěděli nic o Sumerech a Egypťanech, a přesto uvažovali skoro stejně : i oni totiž měli otrok á řs k Ý řá d . Za co trestat a za co odměnit člověka "nízkého původu ", kdy nechat žít a kdy zabít otroka, určovat zkrátka, co je dobré a co ne; celé to dělení držel v rukou vládce, šlechtic, kněz. Jak by to mezí bohy, vládci vládců a panovníky panovnlků, mohlo vypadat jinak? Ale při tom všem Mayové přece jen postupem času došli dál, než starý Sumer a Egypt. Byli stateč­ nější: nezavřeli oči před záhadou, že co je ně kdy dobré, může ji n d y být zlé a naopak. Bůh slunce je vlídná mocnost světla, dokud ve dne cestuje po nebi. Ale co večer, když zapadá pod obzor? Kam jinam by klesal, než do podsvětl, říše tmy a smrti, zdrojů zemětřesení, jeskyň bohů zla? Kdo ví - nemění se každou noc také na jednoho z nich? Bůh Kisin zlovolně rozhání mraky boha deště, když osení čeká na vláhu. Ale když potom prší čtyřicet dni a čtyřicet noci a povodeň strhává chatrče a splavuje půdu z polí, a Kisin nakonec suchým větrem odvrátí spoušť - je to dobro samo, čin záchrany pro Maye. Tak bohové dostávalí v představách, kresbách a kamenných plastikách Mayů d voj í tvá ř: jednu vlídnou, druhou hrůzyplně zkřivenou zlem. Dobro a zlo mělo svá královstvl pořád ještě v nebi a v podsvětí, mimo člověka, mimo zem. Teplo zlatého slunce, zúrodňujicí déšť, dobrý úlovek v revíru plném zvěře - znova přírodní pohromy a znova nemoce . .. ani Mayové, kteřl dokázali vypočítat kalendář zpět do minulosti 400 mílíónů let, nedovedli nic z toho vysvětlit o nic líp, než lovci pravěku. Dobro a zlo zůstávalo y jejich hlavách dál dílem neznámých, Neviditelných. Ale přestávalo být něčím, co je neměnitelně rozděleno napfed. Myšlení Mayů se je totiž pokoušelo přizpůsobovat, mě­ nit, spojovat a měřit podle toho, jak pro spí v al o nebo neprospívalo lidem . A právě tím se začalo dobro a zlo - aniž by si to tenkrát někdo uvědomil - pomalu stěhovat mezi nás na Zem. Soud nakonec hráče Ah Xanaba 'osvobodil: zasloužil se o to kněz, všeobecně vážený pro svou moudrost. Dokázal přítomným, že Xanabova výčitka Chacovi nebyla urážkou, ani rouháním: "Zapomněli jste už, jak vyhořela vesnice u lesíka divokých krocanů? Chac tehdy občerstvil mraky vláhy všechna pole kolem; ale z týChž mraků současně zapálil střechy vesnice bleskem. Co tedy? Neni bůh dešťů opravdu dobrý a zlý zároveň?"

31 •

•

•

• •

,

• •

ČA •

Žáci Kopyto a Mňouk seděli nad snlmkem primitlvnlho člunu na vlnlclm se mori a dohadovali se. "Takovéhle čluny měli stařl Egypfané." řekl Kopyto. "Vyráběli je z nějakého rákosl ... " "Proslm tě. stařl Egypfané! Jeltě řekni. že už také fotografovali." smál se Mňouk ... Podle mne jde o současnou japonskou bárku." Ale Kopyto se nedal. "Nech mě domluvit. Neřlkám. že právě tuhle lod' stafl Egypfané vyráběli. Pokusil se ji postavit a plout na ni badatel Heyerdahl. Chtěl dokázat. že Egypfané s takovouto lodi dokáiali pře­ konat oceán." .. Kdepak. Heyerdahl plul na voru." mávl rukou Mňouk ... A tenhle člun paUl nějakému japonskému rybáři. Jen se dobře podívej na plachtu'" Rozhovor pokračoval. ale nikam nevedl. Dokázali byste oba žáky rozsoudit?

•

•

.

•

•

,

•

KOPYTO NEBO MŇOUK

•

•

• • •

•

•

•

•

•

• •

•

, •

v 6. •

čísle

Pionýra?

•• .' • •• •• •• ••

Pravdu měl Kopyto. Na snímku byl skutečně vúz Alfa Romeo z roku 1911 •

•

•

VÝHERCI SOUTĚŽE 4. eISLA:

• •• •• •• •• •• •

Jitka Mikesková. Náchod; Leoš . Navrátil. Praha 10; Hana Krško• lIá. Brno; Marie Marešová. Valaš• ské Meziřiči; Zdeňka Veselá. • Žd'ár n. S.,; Libor Pávek. Polička; • Marie Frňková. Kunčice p. O.; Jaroslav Tufálek. Proseč u Skutče; Hana Váňová. Třebotov; Líbor Mrňa. Brno.

•• •• •• ••

•

•

•

•

•

•

•

• •

•

NAPSAL FRIDRICH GERSTACKER KRESBY

I

ZDENĚK BURIAN

6. PRONAsLEDOvANI Člun pronásledovatelů opsal široký oblouk kolem

lodi. V měsíčním světle námořníci na palubě roze-znávali jeho vesla a brzy bylo malé štíhlé plavidlo tak blízko, že viděli jasně i posádku. Byli to čtyří muži u vesel a jeden u kormidla. "Haló, člunel" volal drsný hlas na obchodní člun. "Haló, člunel" odpověděl skoro mechanicky starý kapitán, stojící vedle Billa. "Neviděli jste kanoi, která plula kolem vás?" "Ten hlas mi připadá známý," zabručel kapitán tiše a hlasitě zv.olal: "Jakou kanoi?" "Jakou kanoi?" opakoval mrzutě muž v loďce. "K čertu, kanoi s osamělým děvčetem." "Hm, tak? - Nel" řekl kapitán Poleridge klidně. "Museli jste ji vidět!" zvolal opět hlas zdola, "předjela vás asi na dvacet kroků." "Možná," odpověděl kapitán, "jenže my nemáme čas dávat pozor na všechno, co pluje kolem nás." "Ať jsem proklet," zamumlal Bill, "jestli to není ten holomek z plantáže." "Ano, je to on," přikývl mrzutě kapitán, "dozorce Hoof. Nejdřív mi zkazí obchod na zemi a teď mě ještě otravuje na vodě, " Člun přirazil k zádi a dozorce, sedici u kormidlá, zvolal: "Kapitáne, potřebuji s vámi nutně mluvit. Shoďte mi lano."

"Lituji," řekl kapitán klidně, "dneska večer už nejsem pro nikoho doma. Když mi něco chcete, buďte tak laskava přijďte zítra ráno. ". . "Nesmysl!" zvolal Hoof zlostně, "to už budete nejméně dvacet mil po proudu." "Taky doufám," odvětil kapitán, "ale za noci a v mlze zásadně nikoho cizího na palubu nepouštím. " "Ale já nejsem cizil Jmenuji 'se Hoof - dozorce z plantáže, u níž jste přistáli." "Tak?". pravil Yankee suše, "mám takový pocit. že jsme se spolu zapomněli rozloučit." Dozorce zafal zuby a jeho lidé zvedli vesla a pluli pomalu po proudu za obchodním člunem. "Kapitáne I " vykřikl dozorce vážným hlasem, "obávám se, že hrajete nebezpečnou hru. Máte na lodi uprchlou otrokyni a chcete to zapříti Víte, že podle ndich zákonů je na takový zločin vězení?" "Uprchlou otrokyni?" opakoval zaraženě kapítán, "nesmYlll, jeďte domů, lehněte -si do postele a už na mne nechoďte s t akovými žvásty. Nikoho na lodi nemám a přechází mě chuf se s vámí dál bavit." "Uvidímel" zvolal zlostně dozorce. "Musíte mne • pustit na loď, abych se přesvědčil." ,,2:e musím?" zasmál se Yankee, "to by mohl takhle připlout každý a vykládat, že pátrá po uprchlých otrocích. Tak bezpečná zase Mississippi neni. A že vás musím pustit na palubu, o tom nemůže být ani řeči I" Dozorce mlčel, náhle ale vyštěkl na své lidi tlumený rozkaz, aby se chopili vesel. Několika rozmachy byla loď po boku člunu a dozorce se vztyčil, aby se mohl vydrápat na palubu. . "Tome, podej mi sem puškul" zvolal hromově starý kapitán; "a první, kdo zde ukáže svou hlavu, může se spolehnout, že mu ji provrtám, až mu $krf

•

33 •

,

I

•

, ,

,

,

I

I

•

,

,

ni měslc bude svltit. Hrome, to bych rád věděl, kdo je pánem na této lodi, jestli vy, nebo jál" Za několik okamžiků jeden z námořníků přiběhl SI puškau a dozorce Hoof si netroufal vzdorovat zákazu. Nepochyboval, že by Poleridge svou pohrůžku splni.1a žádný soud na světě by ho neuznal vinným. S kletbou Hoof opět odrazil od člunu a jeho' lidé začali veslovat. Jedno z vesel při tom udeřilo do potopené kanoe, což okamžitě upoutalo pozornost nemilosrdného honce černochů. "K ďasu, je na paluběl" hlasitě zajásal, "teď uvidíme, máte-Ii právo přistávat u plantáži a' krást z nich černochy I Ještě se budete vzplrat a nevydáte . naši otrokyni?" "Kdo krade otroky, ty linohubý holomku?" zvolal starý Yankee a prst, který držel na spoušti, mu nervózně zacukal, "koukej, ať už jsi pryč, nebo vyvedu něco, čeho budeš ty sám nejvíc litovat!" Kapitán zvedl výhružně pušku a dozorce, zbabělý všude tam, kde narazil na odpor a neměl většinu na své straně, obrátil člun. Vesla opět zapadala do vody a brzy byla loďka pronásledovatelů z dostřelu. Ale kapitánovi nešlo z hlavy slovo otrokyně. Byla to jen dozorcova lest, záminka, jak se dostat na palubu, anebo ... ' "Bille, dávej pozor, kdyby se ten darebák znovu objevil," v kapitánově hlase zněla nejistota, "půjdu se podívat do kajuty." "Co ty tu 'děláš?" řekl udiveně, když otevřel dveře a spatřil Jacka vedle mladé cizinky. "Víš, co mi ten lump, dozorce Hoof, řekl?" "Pravdu, muži," zašeptala kapitánova žena. "U všech hromů!" zvolal polekaně Yankee a děvče si s hrůzou zakrylo tvář. . Jack v duchu hodnotil situaci. Kapitánova žena byla na jeho straně, ale kapitán ... Poleridge uvažoval skutečně mnohem chladněji. Plul často do Louisiany a vůbec do otrokářských států, a proto znal dobře nebezpečí, do něhož by se mohl vydat. Naprosto nepomýšlel na to, aby dal svůj majetek a vlastní svobodu v sázku a pomohl otrokyni k útěku. Položil klídně druhou pušku, vrhl pátravý pOhled na zhroucené děvče a řekl, chystaje se opustit kajutu: "V tomhle případě není ovšem puška nic platná, to jsem měl vědět dřív . " "Co chceš dělat?" zvolala kapitánova žena a uchopila ho za ruku. "Co chci dělat? " opakoval Yankee a udiveně se na ni podíval. "Zilvolám člun zpátky a tu divku vydáme jeho lidem,Myslíš, že mám chuť přihližet, jak můj náklad je v nejbfižšim městě vydražován místním šerifem a já sám pak poputuju do louisianského vězenl? To bych byl' přece blázen." . "Ale jen se podívej na to děvče," zaprosila žena, které se svíralo srdce při pomyšlení, že nešťastnice bude opět vydána na pospas svým trýznitelům . "Podívej se, jak ,je podobná mé sestře Lucya podívej se sem," pokračovala kapitánova žena a zvedla dívku svou silnou paží, aby Poleridge spatřil zkrvavená záda. "Tak ztloukli a zbičovali to nebohé dítě pro bídného psa, kterého sežral aligátor. Jsou to lidé?" "Hm," řekl kapítán, "to je ovšem zlé, jistě velice zlé a vůbec se tomu nedivím, protože znám toho holomka, dozorce Hoofa. Jenže právě on má zákon na své straně a proti srsti těžko hladit. Kdybych měl tu holku na své farmě v Indianě, dalo by se o tom mluvit a snad bychom i našli cesty a prostředky, jak ji dopravit do Kanady. Ale tady s celým svým jmě­ ním I)emohu níc dělat, i kdybych skutečně chtěl. , Tomu lumpovi v člunu stačí jen plout za námi a ráno, až se rozední, přistát u nejbližšího městečka a udat ·nás. Pak máme na krku šerifa a to už by nebylo žádné riziko, ale čiré bláznovstvi." .

"A ty bys to dítě chtěl skutečně vydat?" zeptala se kapitánova žena., "Kdybych věděl dřív, jak se věci mají, vůbec bych ji nepustil na palubu. Ale ještě není pozdě. Dozorce bude rád, když dostane svůj majetek zpátky, a my klidně poplujeme dál. Všechny otroky přece nemohu osvobodit a kvůli jedné nebudu riskovat majetek a krk." " "Pak jí alespoň dovol, aby vsedla do své kanoe někde na břehu," řekla paní Polerida vystoupila , geova. "Tlm se ale padouchů nez.bavíme," zabručel kapitán. "Buď objevl kanoi a pak jim děvče stejně neunikne, anebo pojedou za mnou a způsobí mi v nejbližšlm přlstavu bůhví jakou nepříjemnost." ,,v9dejte mě," řeklo náhle děvče tichým, ale rozhodným hlasem. "Cítím, že nemám právo vydávat vás v takové nebezpeči. Jsem přece jen ztracena a i kdybych utekla na břeh, nic by mi to nebylo platné. Buď bych zahynula v divočině, nebo bych se dostala na obydlená místa, kde všude platí ty strašlivé zákony. Vydejte mě, nezbývá mi přece nic jiné, ho než umřit." • "Snad přece ne," ozval se náhle vážný a klidný hlas, a když se všichni po něm ohlédli, vystoupil z temnoty Jack. "Chceš se svěřit mně, děvče?" "Tobě, Jacku?" pravil Yankee, "co tě to, hochu, napadá? Člun je, zOdpovědný za skutky svých lidí a skrývám -Ii tu dívku já. nebo ty, to je přece úplně jedno. " "To vím," řekl mladý lodník klidně. "Také vím, že ji zachránit nemůžete, i kdybyste chtěl. V prvním okamžíku strachu o tu dívku jsem na to vůbec nepomyslel. Také v kanoi nemůže sama uprchnout. I když dovede dobře zacházet s veslem, jsou její ruce týráním tak ochromeny, že by se brzy unavila, Jenže - já pojedu s nll" "Nesmysl," zabručel kapitán, "Myslíš, že v kanoi uníknete před člunem s čtyřmi veslaři?, Za půl , hodiny vás doženou a co pak? Jen si tu něco začínej s otrokáři! Ostatně, mají nás plné zuby. Padneš-Ii té pravé bandě do rukou, pověsí tě na nejbližším stromě, a to navzdory všem soudům a šerifům celého světa," . "Když mě chytí živého," usmál se pochmurně mladý lodník, "ale kdo je ve člunu? Jeden bílý holomek a čtyři veslaři." "To úplně stačí, chlapče," ušklíbl se kapitán, "Dozorce si s sebou jístě vzal spolehlivé lidi. A kam se tady chceš vlastně dostat? Vpravo do Louisiany, , vlevo do Míssíssippí - jeden otrokářský stát jako druhý. A i kdybys šťastně dorazil do svobodného státu, aní tam by tě nikdo nepodporoval, protože naše svob.odné státy vydávají uprchlé otroky," "To všechno vím," řekl Jack klidně, "a teď dobře poslouchejte. Vás samotného nemůže stihnout žádný trest, jestlíže děvče nenajdou na palubě, Byla-Ii na ní nebo ne, to níkdo nedokáže a vy byste vydal nešťastnící strašlivému osudu napospas jen proto, abyste ušel menší nepříjemnosti? A i kdybyste to cht~.L" dodal mladý muž v dívokém zápalu, "i kdybyste mí odepřel své svolení, přísahám vám a všem.u navzdory, že buď děvče odtud dostanu, anebo s 'ním zemřu! Má krev přejde potom na vás a pák se těšte, až přijdete na oči mému otci, svému příteli z mládí." "Má ten mladík hubu," pravil kapitán, pohlížeje překvapeně na svého lodníka, "a přes den ze sebe nedostal ani deset slov! Ty mně chceš tedy utéct?" "Už mě nepotřebujete," řekl Jack, "proud je zde .široký a hluboký a , nebezpečl máme zá sebou . Dejte mí mzdu, kterou jsem si zasloužil - nežádám víc a ostatní je moje starost."

,

•

•

•

•

•

•

34

I •

•

, .

..

• •

•

•

• •

•

"Co tomu řikáš, děvče?" zeptal se kapitán a pátravě pohlédl na divku. V bezdechém napětí naslouchala' nešfastnice nově se vynořivší naději, jakkoli byla slabá. Vždyť znala všechna ta nebezpeči, která ležela v cestě, mnohem lépe než mladý muž, jehož srdce i odvážná smělost jim hleděly vzdorně vstřic. Celá rozechvělá vstala a stiskla Jackovi ruku . "Půjdu s "'ámil " "Výborněl" zajásal Jack, "a teď honem pryč odtud, noc neni dlouhá a mně je u srdce tak lehko, že bych cht!!1 svou radost vykřičet do celého sv~ta." "To by bylo velice účelné," pravil kapitán suše, "dozorce Hoof by se určitě přišel zeptat, co si pře­ jeme. Pro mne za mne, když chceš ztřeštěně a slepě vběhnout do svého neštěstí, nemám právo ani moc ti v tom bránit. Jsme svobodní občané a každý z nás si může dělat, co uzná za vhodné. A slibuji ti, že učiním všechno, co je v mých silách, abych vám' pomohl, i kdyby to mělo být jen proto, aby dozorce Hoof musel zítra odtáhnout s dlouhým nosem. Při­ prav se - podivám se zatím na palubu, jak to na řece vypadá." Poleridge se obrátil, chtěl opustit kajutu, když mu jeho žena vstoupila do cesty a uchopila ho za ruku. Ve)M.alzy jí kanuly po tváři. "No tak," odstrčil ji rozpačitě kapitán, "vím, že _. jsem provedl hloupý kousek. Ale když ten ztřeště­ nec nechce jinak, af taky nese následky." Potom opustil kajutu a Jack v prvním okamžiku nevěděl, co má dělat. Ale praktická kapitánova žena vystrčila i jeho a řekla spěšně: "Dejte, Jacku, do pořádku kanoi a připravte se k odjezdu. Já zatim ovážu to nebohé ditě a zabezpečim je proti nočni­ mu chladu. Taky vám zabalím na cestu nějaké jid-

"No, jen co je pravda," řekl zaraženě, "kdo tě uvidi v tomhle šatě, mé ditě, a přesto se bude domnivat, že máš v žilách černošskou krev - ostatně, musl jl být proklatě málo - , zná vlc než jedeni chleba a má ostřejši zrak než starý Poleridgel Až tě Jack dostane ze zdejšlho kraje, pak by i to ostatni mohlo dobře dopadnout. Ale kde je ten zatrolený klacek? Být v jeho leteoh, sám nevim, co bych na jeho mlstě dělal. Ale takovl lidé bez majetku jsou vždy volnějši a jsou jako nabitá puška. Stačl sebemenšl tlak a spusti. No, hochu," obrátil se kapitán k Jackovi, který, právě vešel do kajuty, "tady máš svou dámu. Je to trochu mladši vydáni Betsy Poleridgeové. A teď už dělej, af jste pryč. Před námi ležl ostrov máš přikrývku?" "Všechno v pořádku, kapitáne." "Tak tady máš penize. Je to o pár dolarů vic, než ti dlužim. Však je dostanu zpátky od tvého táty, když tě pověsí. A co puška, taky v pořádku?" "V nejlepšim, kapitáne, a kulí mám taky dost." "A roh s prachem?" . ." PI " ny. "Tak tedy, drž se statečně!" Stiskl drsně Jackovu pravici a chtěl opustit kajutu. Ale zastavil se, okamžik se rozmýšlel a pak se obrátil a podal ruku také dlvce. Byla to jen černoška a nemohl tak snadno přemoci předsudek, zakořeně­ ný i v srdcich Severoameričanů. Ale vypadala jako běloška a vzpomněl si na jeji zbičovaná záda. "Žijte blaze, děvče, jestli jste jednala moudře, to nevim, já sám se chovám jako blázen. No ale nej lepši bude vyčkat, jak to dopadne." A kapitán se již neohlédl a pomalu stoupal na palubu.

.

10. "

Jack s pomoci jiného námořnika obrátil loďku a vylil z ní vodu. Neobešlo se to sice bez šramotu, ale člun pronásledovatelů, který plul teď před nimi, byl dost daleko a nemohl postřehnout jejich počiná­ ni. Brzy ležela kanoe opět bezpečně na vodě. Obchodní člun se blížil k jednomu z četných misSissippských ostrovů, a protože při vysokém stavu vody bylo lhostejné, po které straně popluji, rozhodl se kapitán, že popluji raději ve stinu. Měsic stál vysoko na nebi a kanoe měla šanci, že ve stinu ostrovnich stromů přece jen unikne. Kapitán zatím obeznámil posádku se zamýšleným útě­ kem jejich druha a Bill přisahal, že by pro něho nebylo na světě většího potěšeni, než kdyby se mohl k uprohlíkům přidat. Ale kanoe byla příliš malá a kapitán na Billovu poznámku jen zavrčel: "Zblázněte se všichnil A já tu nakonec zůstanu sám, ne? Vůbec se nebudu divit, až se dočtu v neworleanských novinách, že někde tady chytili mladého bělocha a uprchlou černošku a všem pro výstrahu je pěkně pověsili. Koukej, Jacku, af UŽ jsi hotova vy ostatni - držte jazyk za zubyl Nikdo z vás jste nic neslyšel a nikoho neviděl, jasné?" "Museli bychom být zatraceně dřevěné hlav.,; že se o tom zmiňujete ... " zabručel Bill. "Hodně štěs· tl, Jacku, a pořádně se drž. Pět proti jednomu, to nenl tak strašná přesila a střilet umlš docela slušně. " Jaok podal každému ze svých druhů ruku a všichni měli pro něho strašlivými kletbami promísené, drsné, ale přece srdečné slovo. Celá věc se příliš zamlouvala jejich divokému, dobrodružnému životu, než aby Jacka neujistili svými sympatiemi. Kapitán vstoupil do kajuty a nepodařilo se mu potlačit výkřik údivu, když spatřil děvče, které mu žena přivedla. Oblečena do černých šatů a s čepcem na hlavě, který, i když nezakrýval obličej, alespoň jej trochu stinil, se divka vůbec nepodobala otrokyni.

• •

\

36

*

•

• •

Bill dával pozor na přidi . Loďka pronásledovatelů čekala u výběžku ostrova, aby viděla, obepluje -Ii člun ostrov po pravé či levé straně. Ostrov sice nebyl velký, ale hustě porostlý bavlhikovými stromy a vrbami a dozorce Hoof, který hlidal svou kořist se vztekem a nenávisti v srdci, věděl dobře, že zde je přiznivé místo k útěku. Přes veškerou Jackovu opatrnost zaslechl buď on, nebo spiše jeden z čer­ ných veslařů vyléváni vody z kanoe a znal dobře význam tohoto zvuku. Pronásledovatelé tedy bedlivě sledovali přibližujicí se člun. "Vidiš je, Bille?" zeptal se šeptem Jack. Bill kývl a ukázal paží k ostrovnimu výběžku . V Jackově hlavě uzrál odvážný plán. Dozorce Hoof jistě nepočital s tim, že by se uprchlice pokusila u ostrova přistát, protože tak by mohla být zcela lehce dopadena. Ostrov ležel skoro uprostřed řeky, ale přece jen blíž k mississippskému než k louisianskému břehu. A v Mississippi si Hoof bude muset npřed 'opatřit od tamního šerifa zatykač, aby mohl na půdě ciziho státu stíhat uprchlou otrokyní. "Sally, vezmi veslo a posaď se na přiď. " Kanoe se zdála znamenitě stavěná a s dvěma vesly mohli dobře pronásledovatele chvili udržovat ve stejné vzdálenosti. Jack, skloněný nad provazem, kterým byla kanoe připoutána, nespouštěl oči z kapitána •

"Teďl" zvolal tlumeně kapitán a Jack v mžiku přeřizl provaz, vskočil do kanoe a začal rychle ves lovat. Obchodni člun právě mijel ve vzdálenosti asi sto kroků své pronásledovatele.

Nikdo se neodvážil ani promluvit. Sally a Jack, s puškou v klíně, veslovali ve stinu obchodnho člunu. Nemůže to dlouho trvat, uvažoval Jack, než nás objeví. Ale snad náskok bude stačit ... (Pokračování)

• •

Vy, děti, které patříte k nejmladším čtenářům, jste sí ještě žádné psaníčko neposílaly, leda snad o vánocích, když jste si psaly o vánoční dárky. Ale takové psaníčko každý pošfák pozná a doručí je na správné místo, i když jste adresu všelijak zašmodrchaly. Vy starši, vy už víte o psaničku víc. Vite, že každé psaní představuje dvě části, list, na kterém píšete pozdrav a zprávu své babičce nebo kamarádovi z prázdnín: a obálku, na kterou musíte napsat správnou adresu, aby babíčka nebo kamarád dopis dostali. Vy už také asi dobře vítel že nestači na obálku napsat jen "naše babička Matylda" nebo "můj kamarád Pepík, co mi daroval nůž s barevnou střenkou". Takhle by pan pošfák vaše psaníčko nemohl doručit a byl by z toho určitě moc smutný. Adresa musí být napsána tak, aby obsahovala jméno a příjmení toho, komu píšete a celý název jeho bydliště. Kdo jste takhle svá psaníčka označo­ vali, dělali jste správně a pošta z vás jistě měla radost. Od letošního roku se na každé psaníčko napíše kromě adresy ještě jedno zvláštní číslo. Neni to číslo ledajaké a nemůžete si ho sami vymýšlet. Je to čí!tlo s pěti čislicemi. které označují pro všechna ta psaní, pohledy a lístky nejrychlejší cestu k doru-

O'R ROZH H

•

Zase je unor. Sad se zimou třese a po vsích táhnou kapely. Měsíc si zkouší na Popradském plese trojitý skok dle Nepely. ,

•

čeni.

Jmenuje se POŠTOVNI SMĚROVACI ČISLO a je to takový poštovní číselný znak, který je nezbytný pro automatícké třídění poštovních zásilek. Ano, na poště začinají pracovat stroje. Poloautomatické a automatické, protože poštovních zásilek denně přibývá a jejich vytřidění, přeprava i dodání jsou opravdu nad lidské síly. K adrese vaší babičky i k adrese kamaráda Pepíka a všech dalších přátel, kterým budete psát, budete teď přípisovat jejich POŠTOVNI SMĚROVACI čIS­ LO. Najdete ho v Seznamu dodávacích pošt s poštovními směrovacími čísly, který pošta už loni vydala a který už asi máte doma. Tato malá knížečka stojí 1 ,- Kčs a dá .se koupit na každé poště . Jestli ji vaše maminka nebo tatínek ještě nekoupilí, překvapte je sami. Jednu korunu jístě máte ušetře­ nou a když ji utratíte za seznam, pokáráni jistě nebudete. Seznam totiž poslouží celé vaší rodině. Až sí v něm zalistujete, uvidíte, že je plný názvů měst a městeček, u kterÝch jsou vždycky jejich POŠTOVNI SMĚROVACI ČISLA. Každé místo v ČSSR, kde maji poštu, dostalo přiděleno svoje poštovní směrovací číslo. Když někomu píšeme, najdeme si jeho čislo podle jeho dodávaci pošty v mistě bydliště a připíšeme k adrese. To je všechno, ale je to velmi důležité. Protože bez těchto zvláštních znaků by se automaty na poštách nedokázaly rozběhnout. Vaše maminka i tatínek, zkrátka vších ni dospělácí, už o poštovních směrovacích čí­ slech vědí, ale nevědí možná všechno. Co abyste si s nimi ve volné chvíli trochu popovídali. Jestliže jste alespoň trochu pozorně přečetli tento článek, také už o poštovních směrovacich číslech leccos víte.

•

,

Zase je únor. V kamnech vítr pláče a mráz jde zasklit putýnku . Děti si hrají. V Brně na Machače a v Litvínově na Hlinku . Zase je únor. Kloužeme se v blátě, až třepí se nám podrážky. A ptáčkové si ve Frenštátě

I

\

půjčují křídla

od Rašky. KRESLIL VYČITAL

)IJ

I

•

~ •

•

"

. . ~.

~ .

.

•

.

•

4 ':~

I

•

37

Hudba : J. Waltery Text: Pavel Vrba

Strop já ráda prohlížím strop za plátno mám strop má víčka nesklíží, vídám tam víc než já znám Promítám svůj film co mám já od snů nestálých z dávný.ch dob .Ja mam sVUJ strop vím že fádní šedi rád

..

Umělecká dráha naší současné nejpopulárnější zpěvačky začala na jevišti Východočeského divadla v Pardubicích . V té době ji ani ve snu nenapadlo, že by se někdy objevila v roli zpěvačky populárních písní. Z Pardubic po čase odchází do Prahy, do Armádního uměleckého souboru na místo konferenciérky a herečky. Ale nezůstalo jen při tom. V souboru začíná i zpívat. Rozhodujícím oka-

mžikem pro Naďu Urbánkovou bylo setkání s uměleckým vedoucím divadla Semafor - Jiřím Suchým, který ji do divadla angažoval a dal jí možnost projevit se nejen jako herečka, ale také jako zpě ­ vačka. Při představení Besídka zvláštní školy zazpívala Naďa Url>ánková za qopr~>vodu Country beatu Jiřího Brabce svůj první velký hit DRAHY MUJ. S Country beatem Jiřího Brabce však pravidelně spolupracovala již dříve, oQJoku 1966, kdy společně sklidili velké úspěchy na filmovém festival o v Karlových Varech. A spolu pracuje s ním i dnes, kdy ani ona, ani orchestr Jiřího Brabce již delší čas členy Semaforu nejsou. Před niesí.ť<em se vrátili z dlouho dol>ějšího turné po Sovětském svazu. Naďa Urbánková se stala výraznou pěveckou osobností, úspěšně se zúčastňuje všech významných písňových festivalů a soutěží. Na poslední Bratislavské lyře interpretovala skladbu Z. Marata a Z. Borovce Ten nejmilejší, která si jejím přičiněním odnesla Cenu kritiky. V anketě Zlatý slavík 1972 zvítězíla . Ráda zpívá písničku Strop a proto ji vybrala pro • vas.

I

Redakce PIONÝR V Horní Stromce 8, 13107 Praha 3 -Vinohrady telefon 73 02 77

38

Zébavný mislčnlk pro mléde! .Vyd6vé te.ké ústřednl radII PO SSM v Mladé fronti - ~6fradaktor Vojtěch Steklač Redaktoři: Z. Hav!fčkové, S. Hrnčff, M. Chmalařod, A. ...Iellnek, L. ...Iirotkové Grafické úprava K: Franta - Tiakn .. . Svoboda, graf. zévody, n. p., zévod 1, Praha 5-Smlchov, S. M. Kirova 43 - Cena výtisku 2 Kč. - Rodiřuje PNS Informace o předplat ­ ném podé a objedn6vky přijlmé kaldé polte i doručovatel. ObJednévky do zahranlčl vyřizuje PN S - ú.třed­ ni upadice tisku, ...Iindřiiské 14, Praha 1 - © Mladé fronta 1973 Toto člslo vyilo 7. února 1973.

..

mě

vzdálí

Já ráda prohlížím strop jsem na něm v róbách všech dob a jemý kavalír líbá jim lem já ráda ač nejsem snob v tom filmu hraju Hop Trop . když dám snům do čela kouzelny šem Film . . '" . . mam prave tlSICI strop má vrásek pár snad chce vráskou dosíci aby můj film nebyl škvar

.

Hej děj

se co děj já na své plátno filmy spřádám hej hej Jen se ml smeJ já tvoji lásku vůbec nepostrádám •

•

V'

FOTOGRAFIE NA ZAONl STRÁNCE : PAVEL DOSOUDIL

-

•

•

'-

•

.

A nenechte se ničim vyrušovat, kdyby si k vám náhodou Argo přisedl, klidně jezte dá"" H'

•

•

•

-

•

.'

.

-

•

----•

_.- - - -

-"""

-

. ..Kolikrát jsem ti už chy'"

,

říkal.

nehraj si s nimi, mají ble-

..