1
. .-.
~';':;':' .~ • •:"
• • ••• , .. . .
~
.
•
.~
•• •••••e '" ..:" --' ••::-:::.•• ••
.......:,. , ...;.-:~ ~.': .: . ..
íJ' • •
.:
~If~':"
.-... . .
~roslav Ver nský
TVÝ V ORY
Proč právě Romány do kapsy, zkráceně Rodokaps? Název sám svědčí o kořenech dávno ztrouchntvělých, neboť tak veliké kapsy už dlouhá desítiletf postrádáme. Jen v kapsách kalhot bylo kdysi možné přechovávat zcela nenápadně nejen tlustou peněženku, ale i celý arzenál; tudíž nebylo obtfžné zasunout sešit formátu A4 do kapsy náprsní. Koncem třicátých let si čtenář mohl vybrat mezi ROdokapsem, Rozruchem, Divokým západem a Weekendem, týdeníky s roztodivnou směsicí dobrodružných žánrů od cowboyek přes detektivky až po sci-fi; všem těmto chrličům tajemna, hrůzna, mužna, pitoreskna i směšna zároveň, se souhrnně říkalo roďáky.
Do nedávna panoval názor, že podobná četba je dávno překonaná, neboť vyspěvší čtenář zhrdl romantikou s výjimkou romantiky budování světlých zítřků (viz oblíbené vývěsky ve výčepech: Dneska za peníze, zejtra zadarmo). V rámci tohoto názoru celá desítiletí vymírali autoři dobrodružné literatury, zatímco čtenář pokračoval v hltání roďáků až do jejích naprostého učtení. NaVZdOry výchovným snahám dospívaly nové generace, které v nedostatku napínavých příběhů propadaly četbě stejně nenáročné, v níž se místo kol dostavníků roztáčela kola pětiletek, marně brzděna obvyklými lotrasy, převle čenými do montgomeráků . Ti čtenáři, kteří se s p0dobnou aktualizací nesmlřill, končili u sobotnich pří loh deníků, kde tajemno a pitoreskno suplovaly hlavně celostránkové křížovky, v jejíchž tajenkách se luštitel dovídal názvy národních podniků a seznamoval se s výroky jemu vesměs neznámých slavných osobnostr. Někoho prostě nepřevychováte, protože smysl pro tajemno, hrůzno, mužno, pitoreskno i směšno má v genetickém kódu bez ohledu na výěi IQ a čte -Ii, chce číst o tajemnu, hrůznu, mužnu, pitoresknu a směšnu. Nemá-II je, nečte vůbec. Nemyslíme si, že je to tak lepší; jsme přesvědčeni, že zájem o dobrodružné čtení nekončí s pubertou. Proto jsme oživili Romány do kapsy. A vzhledem k tomu, že i ty původní, tak zvané rodáky, měly několik stránek věnovaných trampům, zálesákům, vandrákům, zkrátka všem, kteří si cení romantiky, svobody, volnosti a kamarádsM, vrátíme se k této tradici i my. Na těchto stránkách chceme dát prostor všem, kteří set.rvávají na pozicích neorganizovaného trampingu, stejně jako všem ostatním, myšlenkově a zájmově příbuzným organizacím, spolkům a seskupením. Najdete zde povídky, reportáže, zprávy a zvěsti i pravidelné rubriky, poezii i humor, zkrátka mimo dobrodružné četby vám chceme poskytnout ještě několik stran zajímavého počtení. A byli bychom rádi, kdyby obsahová náplň těchto několika stran byla formována především vašimi příspěvky. Proto vy všichni, kteří máte smysl pro romantiku a dobrodružství, propadli jste trampování, vandrování či jiným formám volného pobytu v přírodě a pntom jste neztratili zdravý a pokud možno i trochu humorný nadhled nad těmito svými láskami či "sla. bůstkami", sedněte, napište či nakreslete a pošlete k nám do redakce. Svými zážitky, postřehy, radami, zprávami či vtipy potěšíte nejenom nás, ale i všechny budoucí čtenáře příštích čísel Rodokapsů. Redakce
JAROSLAV VELINSKÝ (nar. 18. 12. 1932) je osobnost skutečně až obdivuhodně všestranná. Je známý Jako spisovatel, písničkář, dramatik. výtvarník I trampský bard. Umělecké vlohy měl zřejmě zakódovány ut geneticky. Narodil se totiž v rodině herců holešovické URANIE v Praze. Studoval na klasickém gymnáziu a grafické škole. ale tvurčl neklid, který ho hnal do virů všednlho života, mu nedovolil dokončit žádnou z těchto škol. Vystřldat potom celou řadu zaměstnánI. Byl soustružnlkem, aranžérem, topi čem v ZOO, opravářem sportovnlho nářadí, uměleckým pracovnrkem divadla hudby, plsmomalířem a výtvarnlkem. A při tom v~m psal. skládal písničky a hrál je na nejrůzněj šich pódilch sám i s kapelami, Jezdil na tramp. Všechny tyto životní štace a epizody se mu stávaly inspiraci. poskytovaly potřebný materiál, vhOdný pro umělecké ztvárnění . V roce 1959 odešel z Prahy do liberce a odtud o devět let později přesldlil do ÚSú nad Labem. kde vzápětl začal pomáhat přivádět na svět festival Porta. Podllel se na něm nejenom jako organizátor, ale také jako muzikant a plsnič kář. Však také je v jeho vlastnictvl šest hlavnlch trofeji tohoto festivalu, z autorské i interpretačnl soutěže. V roce 1983 mu vydal Supraphon prvnl (a zatlm jedinou) autorskou prolilovou LP desku s názvem No to se vl, která je průřezem jeho dlouholeté prsničkářské tvorby. Jako spisovatel se Jaroslav Velinský specializuje přede všlm na detektivky (Spravedlivá pistole, Hra na smrt. Mys mrtvého muže, Tmavá studnice, Lidožrout. Našeptavač. Čenž se smrtO, science fiction (Zápisky z Garthu. Den a noc, Engerlingové) a na dětskou historickou dobrodružnou literaturu (MUŽ v zeleném polí, Cestou dračlch lodí). Spolupracoval s nakladatelstvfmi Dialog, Mladá fronta. Svoboda, Naše vojsko, Albatros a se Severočeským nakladatelstvlm. Dnes žije v Novém Libouchci poblíž ÚslI nad Labem, od roku 1983 na volné noze jako spisovatel a pís~ ničká;. Počátkem
letošnlho roku stál Jaroslav Velinský, kterého mnozl znajl splš pod trampskou přezdívkou Kapitán Kid, s několika přáteli u zrodu myšlenky na znovuobnoveni ča sopisu RODOKAPS. Jeho pOdll na vzniku tohoto prvnlho člsla RODOKAPSU, které Jste právě otevřeli, je vfc než podstatný. Takž~ Je jenom spravedlivé, že jeho detektivnl román Mrtvý z OIlvetské hory tvoři hlavni obsah znovuzrozeného RODOKAPSU č. 1. -di-
Jaroslav Velinský
MRTVÝ Z OLIVETSKÉ HORY ho srdce, které ještě nezapomnělo wni a teplo rodného kotce, drsné mazleni matky a praruce se sourozenci. Pokusil se zakňučet. "Fuj," řekl mu dvounohý pěstoun. Ohlédl se. Rozumím, říkaly jeho oči. Nebudu zpívat.
Kamarádkóm a kamarádům
z liberecké T. O. ISLAND a památce jizersk)1ch
lesů
1
"Kupředu."
Pes natáhl krk a pohnul velkou nemotornou hlavou sem a tam.
Ano, to znám. souhlasil. Mohu .ti udělat radost, neboť i ty jsi služebru1<em mtbo psího boha. Rozbčhnu se, spojen s tebou tou dlouhou věcí. kterou jsem nejdřív tak nenávidčl a kterou jsem se dlouho učil snášet. PobčžIm rád. Tak, že mi nepostačíš. Jsi nedokonalý; nedokážeš skákat jako já, neumB zpívat smutnou píseň psů. NeroZUtIÚŠ ničemu z toho, co bych ti chtěl říct. A přesto poslouchám. Kupředu ..• Přeskočil s nechutí dlouhou, nehybnou věc. Ten za nim ji obešel Vodítko se napjalo. Pes šel. naléhaje hrudí na široký obojek. Člověk za ním klopýtal. vyhýbaje se kalužím. a polohlasně bručel. Snad kletby na účet deŠlě, který bublal. hučel a lomom
Zavětřil.
Potom se mu zježila mokrá srst na hřbetě. Tlumeně zavrčel.
Najednou se mu chtělo sednout, vztyčit čenich a zazpívat smutnou píseň. kterou zná každý pes od narození. Nevědčl. proč se mu chee v)t právě ted'. Nemčl tclenf. jak souvisejí bolestné tóny, které se mu derou z hrdla, s tím předmčtem na zemi, natažcným mezi dvčma velkými loužemi Navíe se mu zdálo, že se mezi tajemné a dráždivé pachy nočního lesa mísí něco nepatřičnčho. Nikoliv nepříjemného. Nějak si to spojoval s pocitem. který začínal mezi ušima a končil na břiše; tehdy se převaloval na zádech a smčšně roztaženými bčhy šermoval na všechny strany. Ale tady chybělo to hlavní. jediné, čemu se dokázal odevzdat beze zbytku, s celou v.gní psí-
1
-------~------2
"No vidíte," lekl Veliký. "To je pěkné. Dneska to umí málokdo, aby byl model k poznání." Muž na to nic nelekl a přidal do kroku. Veli1cý se díval na jeho kamenná lýtka, rytmicky se nadouvající pod převislými bublinami starodávných pumpek. "zdá se mi, že jsem lekl proklatě mnoho," vzdychl. ,,Jestli má takové ~utry taky na rukou ...," lekl Dvo-
,.J eneráľ Vindi.škréc a vojarutí páni," zanotoval nastydlým hlasem vousáč v celtovém tlíčtvrťáku. Několik mladých muž& v rortkách a maratónkách se 1'0 něm ohlédlo. "Do }> r.pce se nezpfvá," zabručel jeden z nich. ..zP !\'3~ z kopce je( stejná pitomost," odpověděl vousáč. ,,:J!>latně, proč bych nezpíval do kopce. hochu. Sto kilometr6 se přece taky nechodí. Ani po rovině, natož pak křížem krážem pustým,i pralesy." "Ona tě legrace přejde," odsekl odpiirce jenerála . Vmdiškréce. "Na. devadesátým kiláku tutově." Vousáč řekl, že stejně umí jen první sloku 'a od~ mlčel se. "Nasazujem trhák," ozval se někde za nÚll bujarý hlas. Několik dalších se zachechtalo. Za chviličku nato se kolem vousáče přehnala skupina povykují~ cích chodcii. Povzbuzovali se navzájem a igelitově pláštěnky na nich rytmicky ~ustily. "To jsou ti praví," prohlásil mužík v těžkých b0tách, pochodující vedle vousáče. ,,Nejdřív hop, p0tom trop. Na padesátce je dohoníme. Budou sedčt ve !karpě a masírovat si lejtka." Vousáč mlčky souhlasil, i když neměl příla mnoho zku!enosU se stokilometrovými pochoďáky. Vlast~ nil staršího opUka-kadeta, který ho s mírnými vy'kyvy ve spolehlivosti dOl>raw. kam potřeboval Na tenhle pochod se vypravil na pozvánI svého plCtele, ně~ kdejšího vodního pólisty, který byl toho názoru, že malá zkouška sebeovládání nemaže nikdy škodit. Vousatý malíř 10sef Smetana sice prohlási~ že si představuje sebeovládání docela jinak, například tak, že odolá a nepOjde nikam, ale nakonec se mu zželelo přítele a nechal se přesvčdčit. Dokonce na pochoďák nachytal jejich dalšího společného známébo, bývalého pracovníka kriminálky. Ten byl v této chv11i jediným orientačnrm bodem. podle něhož Smetana úrčovat, kde ziistal iniciátor jejich účasti na pochoďáku, bývalý vodnI pólista a v současnosti esenbák nadporučrk Antonín Dvořák. Orientační bod se jmenoval Augustin Veliký a mčřil něco málo ke dvěma metrOm. Tyčil se mezi hloučky turista jako maják. ,.Nčjak zaostáváme," řrkal co chVl1i malému zavalitému Dvořákovi. ,.Jozífek je někde támhle a uhání jako jelen." . Kd}'~ to lekl poosmnácté, prohlásil nadporučrk, že Jozífkovi je třicet, má mladý nohy a kouká tam vpředu po holkách, který maj taky mladý noby. ,,Navíc mám na patě puchejř," dodal zavile. ,.KonCČJlě - nač se honit," lekl Augustin Veliký. "Nejsme na závodech." "Hlavně dojít," prohlásil jeden ze scnior\i. turistického oddJ1u, který pořádal stokilometrový pochod NAPŘfC SEVERNfMI SMRCINAMI už tleU rok. ,.Upomínkové vlajčičky dostane každý." "To je ohromné," řekl Veliký. "Poslyšte," zeptal se ho jiný z chodcd, silný, roz~ ložitý.muž zarudlého obličeje, "ten váš přítel vpředu, to je ten známý výtvanúk?" ,.Ano, to je on," kývl Veliký. "Náš nepochopený. Rembrandt. Chcete se s ním seznámit?" "Vystavil mou dceru," pravil dutě turGta. ,,Náha~ tou, pane. Každý ji poznal." ,
lák. "snad se s ním nebude prát na silnici! TIeba si chce objednat další obraz." ,.Neřekl bych,,. zavrtěl hlavou nadporučík. ,.Já taky ne," souhlasil Veli1cý a natáhl krk jako žirafa. . Neviděl ani otce zneuctěné dcery, ani netvora 10sef.. Smetanu. Dlouhá lňftra turistft zabočila ze silnice na lesní cestu. ·Kroutila se jako had, terén začal stoupat a déU zesílil. ,.Vy nemáte pdipIáši1" zeptal se vpledu zneuznaný Rembrandt blondýnky se zmoklými culíky, která ~lapala stovku s partou několika mladých děvčat a chlapclL Na rozdíl od ostatních turistti, ktel{ nesli chJebnrky, nebo dokonce vObec nic, měla blondýnka stejně jako ostatní z její skupinky na zádech bytelný dlouhý vak. Vypadala kleha; ale i s tou s1u!nou váhou na zádech pocbodovala statečně. Před chvflí se opozdila, kdYž si ně&> upravovala na botě. Jen proto na ni 10zífek promluvil. A taky proto, že měla mladé nohy, jak před chvílí podotkl nadporučík Dvolák. V těsných nobavicích to bylo mát až hroza. Odpověděla mu na piil úst. Ne, neměla pršipláši. Ale nezdálo se, že by jí to pfffiš vadilo. ,.Jste zdejší?" zeptal se 10zífek. "Co vás napadá," lekla dívka s culíky. "Vypadám na to, že bydlím v lese?" ,,Ale jo," zasmál se malíř. ,.Miižu 'vám pOjčit ucátko." ,.Nemám ráda pány, kteří s sebou nosí ucátka,,. odsekla dívka. ,,A vObec, nemám na vás čas. Támhle mám kám~e. víte?" ,'přeškoda," vzdychl 10zífek. "Právě jsem vám chtěl říct, že bych pro vás učinil všechno na světě." ,.To je fajn," leklo děvče. "Dejte mi teda pokoj." "Eh," vzdychllmífek, "má podstř~ní mansarda vás neru hodna." Dívka přidala do kroku. 10zífek naopak zvolnil a kráčel docela pomalu s očima upřenýma někam pod dolní okraj dívčina zavazadla. Z přfjemných meditací ho vyrušil Veliký. ,.Je tady dědek a ptá se po vás," prohlásil. ,.Snad . abyste to vzal zkratkou." ,.Já mám zrovna·chuť uvažovat o starých pánech," zabručel Smetana. ,,0 co jde?" ,,0 jakousi vaši modelku," vysvětloval chvatně Veliký. "Tatínek." ,,6 jé," vzdychl malíř a zd~eně se rozhlédl. "To bude pan Ďoublík. Nuže, zmužile vpřed." Po tčchto slovech se vrhl do lesa. Veli1cý lam vrazil za ním. "Co chcete dělat." šeptal. "V cm dosta neme vlajčičky." . lozífek prohlásil, že všecky cesty vedou do Říma. "Tak tu moment počkejte," lekl Veliký. "MUSÚll sehnat Dvořáka. Nemažeme ho nechat Ďoublíkovi napospas. On plece tu nabatou Ďoublíkovou DemaH
2
............ ~ ........--•.
Dvořák s Jozífkem neodpověděli. Měli co dělat. aby si nezlámali nohy na cestě, plné vyčnělých kolenO a příčných stružek s bublající vodou. Potom odbočili. Vodou ~tý mech mlaskal pod nohama. Trpchu se rozsv . o, dlouhán zhasl baterku a z
loval:' . "Jeho lkoda." pravil Jozífek. "I když si myslím, _že by se od nčj malovat nedala." Veliký se za chvíli vrátil s kulhajícím nadporučí kem. ~ekl, že jsou na čtyřicátém kilometru. Pdelo stále víc a nevypadalo to na vyjasněnL
3
"stoupněte si semhle," lekl Veliký. "Pdí nějak flkmo nebo co." . Blikla baterka. "Devět hodin," oznánůl Veliký. ,.A ještě nejsme na trase." ,.První tam nebudeme. to dá rozum," lekl Jozífek Smetana. .)enom aby na nás počkali s těmi vlajčičkami."
"Oni J'9Čkají," utBoval ho Dvořák. "Když nikdo jiný. pan Ďoublfk určitě. Jistě nám ty práporky schová." ,)sem z toho celý veselý," přiznal se malif. "Taky se mi v kapse rozpustily cigarety." "Tak jsme asi na osmdesátém kilometru," řekl Veliký. který ve světle baterky studoval mapu. Byla už hezky rozmočená, i když se ji snažili chránit, jak to nejlíp 1I0. "Myslím, že jdeme správně," prohlásil nadporučík a opřel se dlaní natažené paže o kmen starého smrku. "Jenom ta pata mi dává zabrat." "Hlavně že vás ještě nepřella radost z prokázaného sebeovládání," lekl Veliký a složil mapu: "Radost z prokázaného sebeovládání je jenom jedna stránka věci," odpověděl Dvořák, tiše sykaje. "Ta leplí, pochopitelně," mkJíbl se dlouhán a sundal si klobouk. Oklepal z jeho střechy vodu a znovu si ho pečlivě nasadil. ftTa lepší," souhlasil nadporučík. ,,Do té horší p0čítám tu nešťastnou patu a kapitána Pařízka, který mi pozítřf vynadá, že pajdám ve službě. Jako bych ho slyšel" "Jsem ochoten vymčnit vaši odřeninu za pana ĎOublíka." lekl JOZllek. "Děkuji, to pOjdu radSi bos." "Dostal byste rýmu." "Raději dostanu rýmu než pár přes hlavu," zasmál se Dvořák. .,Naštěstí mě hřeje pomyšlení na ubývající kilometry. Pojďme dál. Puchýř by se rozležel" Veliký kývl a vykročil. Nadporučík se pustil stromu a hopsavě ho následoval. opatrně našlapuje. "Být tady trafika." vzdychl vousáč Smetana a vyrazil za sySrmi společníky. Někde vlevo od nich se táhla hladina horské pře hrady. V temnotě srpnové noci bez měsíce rozmazával déU kontury stromO do neskutečného mlhava. Měli před sebou ještě jeden horský hřbet. Potom cesta klesala, stále opuštěnými lesy až k hájence v Jidášově dole. Odtamtud bylo k cíli pochodu, nádražíčku ve Smrkové Studánce. čtyři kilometry. Proti osmdesáti. které měli za sebou, to byl pakatel. Temnota zhoustla. Poblíž přítoku přehrady rostla spousta mladých smrčkO. Odbočili a odvážně se ponolili do tmy. Veliký vytáhl baterku. "Není to přilil zálesácké." poznamenal. ,,Ale tady někde bychom měli narazit na trasu."
Chvíli
mlčeli.
•.Ale vzduch tady je." pochválil si Dvořák. .,Nevím, proč by tu neby!," řekl Smetana "Tehdy tu byl taky." "Psl," udělal náhle Veliký. Dvořák a Smetana ztichli a nastražili uši. Nemuseli se dohadovat Někdo spěchal po cestě proti nim. Zaslechli zarachocení kamene a tiché. nesrozumitelné zaklení. Stáli a čekali. Nebylo prakticky možné. aby to byl někdo z účastoíldi stokilometrového pochodu. &1 opačným směrem. Někdo. kdo si vyšel na výlet? Bylo kolem desáté hodiny a k nejbližšímu lidskému obydlí to bylo lest kilometrd. Ale to stálo kdesi vle- . vo, pod severním svahem Olivetské hory. Nevedla taIQ odtud žádrfá cesta a nebylo tam prakticky o nic blíž než do Jidárova dolu. Zvuky se změnily v černý stín. když se neznámý přiblížil na dvacet krokO od nich. Ani ted' by je snad nespatřil, byl právě na vrcholu kopce, zatímco Veliký s Dvořákem a Smetanou stáli poněkud níž, na pozadí lesa. . Ale ucítil je pes. který se zuřivě rozštěka1. Muž se překvapeně zastavil. Pes ltěkal dál. ..Tak ho přece okřikněte," zavolal na neznámého Dvořák.
••Tiše...... řekl muž psovi. "Tiše buď."
3
-------~-------
Pes ztichl. "Copak tady děláte?" zeptal se jeho pán. Popo!li muži vstříc. Teprve když se zastavili před ním, rozeznali promočený zelený klobouk se sojčím pírkem a hubertus. "Pyt1ačit jsme nepfišli," ujistil ho Veliký. "Navíc jsme na turistické stezce. Ostatní je opravdu spíš na!e věc, nemyslíte?" . ,.Neptám se proto, že bych vás podezíral z pytlačenl," lekl muž se psem. "Kam jdete? Na Smrkovou Studánku?" . "Rovnou za nosem," lekl Jozífek. ,.To se snad smí. pane nadlesnL" . "Inu, zakázat vám to nemMu," připustil lesník. "Jenomže zrovna touhle cestou... Mohli byste se mi legitimoval?" "Mohli. ale nemuseli," řekl Dvořák. "Jestli nechcete..." "Pozvete nás na Bezpečnost," doplnil ho Veliký. "Jelikož je to poněkud z ruky a my potřebujeme dorazit do Smrkové Studánky, nebudeme se s vámi pllt o va!e práva a majestáty. Tuhle kolega se vám beze vkho legitimuje." Lesník se podíval na DvořákOv pr6k~ který Veliký ozářil světlem ka~n{ svítilny. "Vy jste od - Bezpečnosti•. ?!" ,.z.d4 se, že vás to přiliš nenadchlo." řekl Veliký. "Právě naopak," řekl lesník. "Jako na zavolanou!" "Copak se děje?" ,,Na cestě do Smrkové Studánky leží mrtvola," odpověděl mUŽ v zeleném. .'pár krok6 odtud."
Byl to tramp. V poutkách modrých, hodně vybledlých a spravovaných kalhot měl navlečen opasek z tmavé k6že, ozdobený rytún a mosaznými cvočky. Na levém boku . mu viselo pouzdro, z něhož čněla rohová střenka nože. Šedozelená nebo snad kdohnědá ko!ile byla na prsou rozhalena. Stejně byla rozhalena i plá!těnka s kapucí, Witá z maskovad celty. Na levé straně prsou se temněla nepravidelná skvrna plipomlnajíd tvarem i velikostí dlaň s roztaženými prsty. Těsně nad skvrnou se ve světle baterky zaleskla malá p~tic{pá hvězda, jejíž hroty byly zakonoony kulička on. "Augustine," zavol~ nadporučík do tmy. "Pojďte sem, prosCm vás. Byl bych rád, kdybyste se na to podíval." Veliký se opatrně phblížil. "Šerif," řekl zadumaně, když se zběžnč podíval na ležící tělo. ,.Na tom nesejde," mávl rukou Dvořák a zhasl baterku. ,,Nejsem doktor, ale pár mrtvých jsem vidčl Řekl bych, že ani nevěděl, co Se stalo." ..Tím líp, že jste si tak jistý," řekl Veliký. "Aspoň k němu nemusíme blíž. Pokud jsem mluvil o jeho funkci. ~Io mi o něco jiného. Šerif bez nějaké party je přece blbost. A tramp bez rance na zádech... Pojďte zpátky. Jozífek se tam určitě třese nedočQ. vestL A pfijčte mi tu baterku." Jozífek se netřásl. Vyžebral cigaretu a čekal, až mu ji jeho společník pfipá1L ,,Nechte toho," zabručel nadporučík. ,,Nekuřte mi tady." .,Nonono," udělal na něj Jozífek. Ale nezapálil si. "Díval jste se tady kolem?" zeptal se nadporučík lesru"ka. "Nebo jste se "po nalezení těla pustil dál? Yrunl jste si něčeho nápadného, pane? Vidíte, ·teď muSím žádat O pr6kaz já vás." "Polenský, Eduard Polenský," představil se chvátně lesník. "Prc;>miňte, člověka v takovéhle situaci nenapadne - a pr6ka.z s sebou bohužel nemám." "Z Jidášova dolu?" .,Ano a ne. Jsem tady na inspekci, vrte? Na pár dní." "Dobře. Tak mi odpovězte na mé otázky. pokud si je pamatujete." ,,No - okolo jsem se nedfvaJ," řekl Polenský. "Napadlo mě, že bych mohl třeba nějaké . ty stopy•.• a k<;fyž.jsem viděl, že je mrtvý..... "fiekněte mi přesně, jak jste ho !lakl" ..Šel jsem po cestě," Y.lpom1n.aJ si Ie.snť1c, ..a najednou jsem ině1 dojem, !e pJede mnou někdo leží. Taky pes ho zvětřil•.. Měl jsem okamžitě pocit, že je ten člověk v bezvědomí nebo mrtvý." "Nebo opilý." "Tady? Než by sem dokl z nějaké hospody, dávno by vystřízlivěl" "Mohl mít nějaké piti s sebou," řekl nadporučík.
4
K mrtvému měli opravdu pár kroko. Cesta se zatočila souběžně s okrajem trávou zarostlého polomu. ~rostíral se vlevo od cesty a končil kdesi u hradby lesa, vzdálené snad dvě stě metro. Vpravo začínal vysoký les hned za ne!irokým pruhem světlé "trávy. "Támhle to je," řekl IesnCk. "U těch tf{ uschlých buko." "Tak tady počkáme," prohlásil Veliký a uchopil ho za rukáv. "Soudruh nadporučík se tam podfvá sám. Už je tam dost nahamláno od vás a od vakho pejska." ,)á přece _," zača1lesák. . "Ale jo," řekl obtloustlý nadporučík. "Úplně y. p0řádku. Nemohl jste vědět, jestli nepotřebuje pomoc. že jo." Potom si vzal od svého dlouhého kolegy svítilnu a zamfli1 tam, kde se temně rýsovala bezlistá tona. Cestou si svítil stranou na pěŠInu. Nezdálo se, že by tam byly význačnější stopy, ale človčk nikdy neví. Byl si vědom, že m6že provést jen předběžné obJedánL Navrc nebylo jisté. zda oběi nežije. A kdyby byla skutečně mrtvá, stejně bylo jeho povinností .zajistit místo proti jakémukoli zásahu a okamžitě zavolat kolegy z okresnfho oddělení. Na cestě byla spousta louží, rozsáhlých a blátivých. Tělo leželo naplič. Obličej se ztrácel v trávě na pokraji cesty. Nohy, obuté do těžkých, polovysokých bot, ležely mimě rozhozeny y jedné z kaluží. Nadporučík vrhl na ležíc{ postavu kužel mdlého, žlutavého světla.
tn
,,Pokračujte." "Přišel jsem k němu ... a viděl jsem, že leží obliče jem ve vodě. Proto jsem ho rychle obrátil na záda." . "Obracel jste ho směrem Je sobě, nebo obláceně?" "Jak jsem přišel, tak k sobě."
" Vfc jste s ním nehýbal?"
4
rozum." "Co Hm sledujete?" "Já nevím," přiznal se Veliký. .,pojďme k Jozífkovi, pošleme ho k telefonu na polesí, nebo co to v tom Jid4šově dole je. Polenský je jediný svědek, a navíc nemá doklady." Když řekli JozIIkovi, na čem se usnesli, zeptal se, proč má jít telefonovat právě on. "Snad by b)'lo přece jen lepší -," začal Polenský. "Lepší bude, když.tu s nánů počkáte," ~očit mu do řeči Dvořák. ,,Na!el jste mrtvolu a nak lidi bude zajímat, které stopy jste u ní nechal vy a které pachate1." ,.Myslel jsem jenom, že trefím," lekl lesák. "Teď přece záleží na každé Kpinutě." "To víme lip než vy," odsekl Dvořák. "Já ,t refím taky," řekl Jozífek. "Vezmu si mapu a baterku. Zatelefonuju, a je~tě to stihnu nazpátek." ·,,zatelefonujete a počkáte tam na výjezdovku," prohlásil kategoricky nadporučík. "Zvedne t6 dozorčL Řeknete mu, co se stalo, kde se to stalo a že jsem tady já." "To je právě to," namíLl Smetana. ,,Až mu řeknu, kde se' to stalo, nebudu přece čekat v JidMově dole, kudy stejně nepojedou. MOžcte mi říct, jak by se ta vak výjezdovka hrabala na Olivetskou horu z té nejhorší strany? Vždyť tam jsou tříkilometrové. vodopá J dy na Klikatici." "POj~te mi tu mapu," požádal Dvořák Velikého. Olvíli do ní soustředěně mžoural. "No dobře," lekl nakonec otráveně. ,,zavolejte a vraťte se. že bych z toho měl radost, to nemOžu tvrdit." ,.Ani já se právě neraduji, jak vidíte," urutbl se malíř. "Když si ze mě děláte kurýra, nemOžete se potom divit, že nevím, co je to výjezdovka." "Tak už jdětp," řekl nadporučík. "Tohle neru žádná legrace, člověče." Smetana pokrčil rameny. "Děj ~se vOle Páně," vzdychl"Vrátím se za hodinu. ~ "To byste musel mft křídla," řekl Veliký. "Tam a zpátky je to bratru dvanáct kilometr\l." "Vo co?" pravil Jozífek. ,,Nechte toho," řekl nadporučík. "Pokud někoho uslyšíte, jděte mu z cesty. Pojďte, p~jdu s vámi aspoň kousek. Abyste tu něco nero:z!lapal. POjčte mi ještě tu baterku." .,Dobrou. nOc," děl Jozífek. Potom se vydal za Dvořákem, který se svítilnou v ruce obcházel mrtvého ,velkým obloukem.
"Ne." ..Hlava leží v trávě," upozomillesáka nadporučík. "Snad jsem ho trochu nadzvedl," přemýšlel Polenský. .,Ano, teď si v.zpomínám. Obrátil jsem ho na záda. Potom jsem ho vzal pod rameny... a vytáhl kousek výš. Aby neležel hlavou ve,vodě. A pak jsem si všiml té krve." .,Jak jste poznal, že je to krev?" ,,Neviděl jsem ji poprvé." ,.Ale v takové tmě?!" ,.Ani ve tmě jsem neviděl krev poprvé." . ,.Ale jděte," pousmál se Dvořák. "Ve tmě pravidelně nevidíme nic." .,pan foft myslí na 10'Vll," ozvat se Jozífek. ,,'Myslel jste to tak?" ,,Ano, myslel jsem to opravdu tak," kývl Polenský. .,Dokonce jsem se, myslím. trochu' zamazal. Krev lepl a je cítit. víte?" Nadporučík to věděl Nikdy nebyl na čekané, ale ' mrtvých viděl dost. "Co jste dělal potom?" zeptal se po chvilce. "Tam -," Polenský mávl rukou ke třem bukOm, "už nic. Jak jsem viděl, že je mrtvý, kl jsem dál."
"Kam ?" .
I
přiznal
"Byl jsem celý popletený,"
se lesník.
"Chtěl jsem jn do Adolfova k telefonu. Ale tec! si
myslím, že jsem se
měl
vrátit.
Ostatně
to
udělám,
vy tu budete muset zOstat, ne?" ~Chcete jít do Jidášova dolu?" ,.Ano, na polesí," kývl Polenský. .,Je tam telefon." Nadporučík chvíli mlčel a přem~lel . "proč nemůžu kouřit?" zeptal se Smetana. .,protože je to proti předpisdm," odsekl mu neústupně nadporučík. ,,Nemám právo nechat vylculovat na místě činu ani člena výjezdovky, natožpak nějakého civilistu." .,Nevím, co je to výjezdovka," řekl Jozífek nevinně. , Nadporučík neodpověděl .,Na cestě leží dvě polnI láhve,"
ozval se ze tmy Augustin Veliký. ,,Pojďte sem laskavě." Dvořák udělal pár kroM. ,,PosIyšte," !eptal Veliký, "ten chlapec byl ve skupince trampd, kteří taky !lapali stovku. V!iml jsem si ho, když jsem běžel varovat Jozífka před l>oublíkem." ,,Nemýlíte se?" "Určitě ne," řekl Veliký. "Tu kudlu a krifskou hvězdu jsem sice neviděl, ani'ten ocvokovaný pásek. Ale dvě věci si pamatuju spolehlivě. Za prvé boty divil jsem sejak si mOže vyšlápnout na ~tovku v pOt.:. litrákách - a potom obličej. Byl to takový hezký chlapec. Trochu připomínaJ jednoho herce - poč kejte - Horst B,ucbholz nebo tak nějak." ,.A co ty láhve?" "Takové ly německé," lekl Augustin." Mohl jste je považovat za kamenL Mají plstěný obal. Neptal jste se fořta, kde asi potkal teli fu(}dl turistd?" DV,ořák zavrtěl hlavou. "TaJ( se ho neptejte," lekl Veliký. "Kdyby ty lidi potkal, lekl by to sám. Myslím, že je .někde minut TibJe hajnf nechodí po turistických cestách, to dá
5
Nadporučík
se vrátil po chvilce, kterou dlouhý Augustin a lesnfk Eduard Polenský využili k diskUsi o počasL Ne že by Polenský niěl chuť ~ povídat, ale Veliký měl o povětrnostru poměry Olivetské hory zájem. Zajímaly ho i plnometry a vysoká zvěř. ' "Opravdu jsou to feldflašky," 'lekl nadporučík. ,.Dvě. Leží docela blízko mrtvoly." "Osamělý kcif s dvěma polními lahvemi, které ' -nesl jenom tak v rukou," přemýšlel nahlas Augustin. "Baterku asi neměl Aspoň tam nikde,neJeží. Jenom
5
-------~--------
ť1plný tuptx: by z toho -nevyvodil závěry." "Pochopitelně,"
tram~kého
to není. Něco z domácích potřeb." "KdC jste ho sebral?" zeptal se nadporučdc a uchopil nd! do kapesníku. Polenský ukázal k maličkému smrčku. Nadporučík něco zabručel, chvíli se hrabal v kapsách a nakonec vytáhl zbytek krabičky od cigaret. Navlékl ho na větévku, kterou zabodl na mtslo nálezu. Uvažoval přitom, kdy by tu mohla být výjezdová skupina. Snad by je pak pustili. Doru by tčch zbývajících patnáct kilometr6. Možná že to bylo.
souhlasil nadporučík. "Pokud ty
flašky byly jeho." "Nevím. jak dalece mě mOžete informovat," řekl Polenský. ' Veliký se útrpně pousmál. ,)á myslím, že šel pro vodu," řekl. "Pro pivo těžko," dodal !?vořák. "Kde je tady voda?" obrátil se Veliký na lesáka. ,,NejspB dole pod cestou." odpověděl Polenský. "pramen( tam přítok přehrady. Mdže to být pár set metro. možná blíž." ,.A šerif bez baterky." ,.znal to tady." kývl Dvořák. "Ta rána bude od n~jaké kudly. Výstřel by~hom asi slyšeli - co říkáte, pane Polenský?" ,)á nevún," řekl lesník. "Výstřel je slyšet daleko, to je pravda. I když zase -- tady v tom -členitém .terénu - nevím. Ozvěna._ Taky musíme počítat s tím, že je!tě před chvilkou prklo. Ve vlhkém vzduchu se.zvuk nese daleko." nA neslyšeli _jsme nic. Tak tedy nat. Kudla tu neru, parta tu ne~ Je nabíledni, jak se to stalo. Poprali se, někdo z nich ho bodnut -a všichni vzaliroha. A nebude to dlouho." - ,)ak asi?" zajímal ~ Veliký. ·~ejsem doktor," lekl Dvořák. .,AJe-podle toho, že se pan Polenský zamazaL" . "Vždyť prklo," namítl Veliký. .,No, to jo," souhlasil roztržitě nadporůčík. "Prše· lo. Kdyby tady ležel celou tu dobu, co pr!elo..... "To by tu ležel od rána," souhlasil Veliký. .,Řekl bych, že tu leží hodinu. Déle těžko." •.A ležel ránou dol{\, v louži," pokračoval Dvofák. ."Pršelo, neprrelo... Diskuse na nic. Co je nám do toho? Nakonec tu musÍQle trčet, dokud nepřijede výjezdovka, já mám odřenou patu, že sotva slojím, kouřit není co - kam to lezete, pane leso1?" .,Nem~u?" ozval se od okraje lesa Polenský. ..Potřebuji! se -" .,No jo," kývl tlou!tík• .,snad jsme dost daleko." ..Tak vy si myslíte, že se poprali,"lekl tiše Veliký. "Trampové," odpověděl nadporučík stručně. .,Ale proč by se měli vraždit zrovna na slokila. metrovém pochodu," namltl Veliký• .,se spoustou možných svědka okolo?" "Vím já?" zabručel nadporučík. ,,~ jste si taky těch lidí, kteH m s ním?" "To bude vědět Jozffek," odpověděl Veliký. "Zvlášť jestli tam byly nějaké ženské," Zm1kli. Lesník se vraceL Najednou se shýbl .,Hal6, tady se něco blejská," zavolal. ,)0 - helet Našel jsem nějaký nM, soudruzi1" ;,Nesahejte na něj!" vykřikl nadporučík. •.A sakra," lekl Polenský. "Už .jsem ho sebral Oovčka to nenapadne.•. Otisky, viďte?" ..Tak už ho sem doneste," řekl Dvořák. .. Nebo ne, mstaňte tam. Já si pro něj radši dojdu." Udělat pár kulhavých kroka směrem k lesníkovi. Bylo to snad patnáct metr6: .)~ěže Už nepr!f," ~onstatoval při tom...Už takhle je pěkně mokro." ,)0, to jo," kývl Polenský.-"Tady je ten nat. Nic
ještě méně.
Podíval se vzMru. Mraky se trhaly, hnaly se velkou rychlostí k východu a nad Olivetskou horou se objevily hvězdy. Potom přejel pohJed.em po temné hradbě lesa na jejím vrcholku. "Co sakra -." zabručeL Udělal několik kroka podél nízkého mlází směrem k místu, kde ležel mrtvý šerif. Nemýlil se. Na okraji lesa se objevila slabá červenavá -záře. Někdo tam rozdělal oheň, připravil kotlík, cukr a čaj a čekal na vodu, protože měl žízeň.
6
.
"Přinejmemím jeden osadník je tady." řekl polo-
hlasně Veliký.•,Ale vrah to nebude_ To by musel být cynik. prokrista." "Co teď, sakra," tekl ~poručík. "K tomu ohni musíme a opustit mtslo činu nem6žeme. Kdyby tudy někdo šel, ještě bf nám o tělo zakopnut" "Kdo by tu chodil?" ozval $C lespík. ..TIeba pytlákova sChovanka," navrhl Veliký. m6žete myslet na srandu..." "Inu," řekl Veliký, "nenr smutnější a beznadějněj ší pohled než na plač{c!ho pracovn1ka kriminálky. Zvlášť pro někoho, koho před chvílí zavraždili." .,pOj čte mi cigáro," řekl nadporučík lesnlkovi "Počkejte s tIm," řekl Veliký. .,Něco bych věděl" ..Tak to vyklopte." ,.Máme pejska," řekl Veliký• ..Nemá výcvik." .,Ale ště"'-" nedal se Veliký. "COŽ je lepší než cvičený pes, který by jen vrčel a mohl by houby dě lat, protože bychom ho stejně museli přivázat kus od mrtvoly. Když tam uvážeme tohle štěně - .. "pokud nám ho pan Polenský pOjčí." .,AIe ovšem," souhlasillesnl. ,.Jestli myslíte, že to bude něco platné. On je opravdu hrozně l1Štěkaoý." ,,Něco dělat musíme," přemý&1 nahlas Dvořák. ,)á už si to zdftvodnIm. Koukejte ·- já jsem tady vlastně jediný policajt, ne? Nem6žu se rozp6lit. K tomu ohni musím a nemdžq tu· nechat dva civily. Při vši 6ctě k uniformě pana svědka --" ,.A k mému dOchodu," řekl-Veliký. "Prostě tam psa uvážeme," dokončil to Dvořák. "POjde $ námi?" .,Ale jo," kývl Polenský...Mám tu počkat?" "Kampak byste chodit?" utrhl se na něj nad-
:ze
poručík.
..Hrom aby do toho:' prohlásil Polenský, když byli oba dva muži a pes dost daleko, aby to neslyšeli.
6
............~ ............po horách s nějakejma paďo~ama, co si plibfjej na hole psí známky:' "Mližou se u vás dva paďouři a pracovník státních lesli posadit?" zeptal se Veliký. ,.Klidně," mávl rukou tramp. "Tak daleko náš odpor nesahá. Místa dost. Ty šutry jsou suchý. Nebo se vmáčkněte pod převis k holkám. Budou zaručeně nadkný." Veliký se klidně posadil na jeden z kamenli vyčnívajících ze země kolem o~ě. Tlouštík si sedl pod převis. Dívky se odtáhly, ale nadporučík dělal, že to nepozoruje. Rouněroval si botu s traktorovu podešví, zul ji a mnul si otlačenou patu. Polenský zastal stát a vyčkávavě se na něj zadíval
Dvořák přivázal psa asi dvacet kroU od mrtvoly. Chtěli ho umístit blíž, ale pes tělo větřil a kňučel "Hodnej pejsek." řekl nadporučík. "Hlídej, hlídej." Pes se zatvářit roZUIDnČ. Snad ten povel znal. ,'pokud by někdo kl s baterkou, uvidíme ho,"
po7,J18JDenal nadporučík. "A pokud plijde potmě, udělá peS kravál. Aspoň doufám. Na nás taky hezky ~" ..Nikdo tudy neplijde," řekl Veliký. ,Je . to nesmysl. čekat tu někoho. 1'\ldy mflže jít nanejvýš tramp, lesák nebo blázen. Jelikož to tady už ~hno
bylo-"
.
,,No jo, no jo," pravil Dvořák. "Pojďte už, ai nám od toho táboráku někdo neuteče." Vrátili se k Polenskému. Potom se pustili do vysoké trávy, skrývající spoustu zrádných jam po pařezech. Obešli paseku obloukem a mířili k rflžové
Eduard Polenský
záři.
Zaslechli hlasy. Polom se jim objevil oheň, rozdělaný vedle skalního přeVisu. Míhaly se kolem něj nezřetelné stíny. Došli až k ohni, aniž by si jich někdo VŠIml. "Dobrý večer," řekl dlouhán.
7
Odpovědělo mu několik překvapených hlasli. řekl polom jeden, hluboký a nabručený...My už jsme se dneska někde viděli, co?"
"A sakra,"
Augustin Veliký se rychle rozhlédl. Mlad11c s nahlasem na něj zíral z homtiny nazrzlého plnovousu očima, pod nimiž oheň svou komi'havou září podtrhl začín~jící váčky. Pod skalním převisem se zabývala vybalováním spacích pyt1li dvě děvčata, malieká, drobná černo vláska s uhrančivým pohledem a unylá blondýnka s krátkými culíky. Opodálla.dilkytaru vytáhlý, dost bezvýrazný hooík, kterému jistě nebylo víc než sedmnáct let. Dalšímu členu party mohlo být pětadvacet. Když se objevili tli· neznámí, chystal se právě přiložit na oheň. Stqlul v pokrčeném postoji s polínkem v ruce. Z temnoty, která začínala pár kroleli od ohně, svítila světlá k~ile velice hezké hnědovlasé dívky. Byla překvapena stejně jako mládenec s polfnkem a zastavila se s hřebenem, zalknutým do dlouhčho pramene v1'asli. "Už se vám dál nechce, co?" zabručel tramp s váčky pod očima. "Tak se holt u nás posaďte." Ostatní se nuceně zasmáli. Mladík s polínkem přiložil, dívka s hřebenem dokončila načatý pohyb. ,Jakto, že rozděláváte oheň v lese?" zeptal se Polenský. "Nejo, pane hajnej," ruklíbl se bručoun, "když sem jeden přijde mokrej, má tu nastydnout? Máme tady ženský, že je." "To vidím:' řekl Polenský nerv6zně. ,,Moc krásný kemp," ozval se dlouhán. "Nádhera. Taky se vám asi dál nechce. Ani se vám nedivím, je tu krásně." "Náhodou se mejlJle," ·zachechtal se bručoun. "N"akani jinam než sem jsme Zamotali jsme se do toho pochod'áku náhodou, když jsme vyrazili nahoru. Nejsme bláZni, abysme lítali v tomhle počasí bručeným
"Tak co," lekl po chvilce ticha bručoun. "Kolik jste toho ušli?" ,Je tady někde voda?" zeptal se nadporučík, neplestávaje v masáži nešiastné končetiny. "pQtleboval bych si dát obklad." "To musíte chvíli počkat," lekl tramp s váčky pod očima. ,,Honza pro ni kl Bude na čaj, ale na tu vaši hňápu taky zbyde." ,,Honza je krif!" zeptal se Veliký. "Honza je krif," přikývl místo bručouna stále přikládající mladík. "Začínám mít podezření, že jste trampové." Ostatní se srdečně zasmáli. ,,Nejsme," odmítl to Dvořák. "Tak co. račte bejt?" "Ty máš b~ řeči, Skunku," prohlásil bručoun. ,.Ptá se někdo tebe, co jsi zač? Maj odřený nohy, jsou utahaný, ať si odpočinou, jak potlebujou. Ai
nem.
7
------_. ~
s~ slečno. A vy si uklid'te od ohně kytaru. Přiložte,
jsou třeba od Armády spásy nebo fotbalový mužstvo Sběrnejch swovin." .,promiňte, že jsme se nepledstavili," lekl Veliký. ,.Já jsem Augustin Veliký. Ten pán s odřenou patou je od esenbáka. Nadporučík AntoJÚÍ1 Dvolák." "A ten hajnej se jmenuje Hubert Dy1la, ne?" zeptal se mladík. ktertho bručoun nazval Skunkem. "Do toho už vám nic nenf," ozval se Dvolák. "Pokud máte pochybnosti o mně, tady je, prosím, mOj $lužebnf průkaz. Dq ruky vám ho, pochopitelně, nepOjčún." ' . ,,No doble," lekl Skunk, když si prohlédl prOka.zku. "Nadporučík včbé. Lesnf inženýr nebo co. Tady ten nekonečnej pán bude nejspíš ministr
ať máme světlo. Spolehněte se na nás, my Víme, co máme dělat." Jeho slova vnesla- mezi ostatnf trochu uvolněni Všichni udělali mechanicky to, oč je Veliký žádal. Dívka s hřebenem se svezla na zem vedle balvanu, kde seděl. Když se tiše, vzlykavě rozplakala, podal jí kapesník. ,.Jak někam vleze policajt, je z toho vždyclcy prdser," lekl vzpurně bručoun. .,J6, kdyby trampA nebylo, vébé by se nudilo." "Kecáte," lekl mu DVolák. ,.Kecáte, mladej. Asi kecáte rád. Tak do toho. TIeba mi lekněte, jak se jmenujete." . ,.František Mašinda," odsekl vousatý bručoun. "Narodil jsem se t1iaáctýho ledna čtyřicet jedna
zemědělství."
"Napřesrok," usmál se Augustin Veliký. "Teď abychom neChali na chvíli legrace, co vy na to?" ,,Jaksi nevidírne dOvodO," prohlásil přikládající vtipálek. ' "Bud'te rád, mladý muži," lekl Veliký. "Kdepak jste byli během poslední hodiny?" "To se pláte služebně?" , "Ale ne," mávl rukou Veliký. "Nás by zajímalo, kdy tady prošli poslední turisti ze stovky. Hledáme někoho, víle?" "To jo," lekl Skunk. ,Jenže v tom vám nepomOžeme. My jsme totiž zastavili v hospodě v Adolfově a celej ten spolek jSlPe Zlratili." ,.Jak jste byli v té hospodě dlouho?" "Asi hodinu." "pOJ druhé,'~ ozvala se dívka s culíky. "Koukala jsem na hódinky." "Potom jste šli dál?" ,,Jo. Rovnou sem. Plišli jsme sem před půlhodi nou. Sbírali jsme dříví. Nikdo okolo nešel, to bysme -ho slyšeli." "Všichni jste sbírali dřM? A společně?" . "To bysme toho moc nenašli," ušklíbl se Skunk. "samozřejmě že každej jinde. A Honza nesbíral..Sel pro vodu." "Už by tu měl být, co?" lekl Veliký. "No, to by měl," souhlasil Skunk. "Co má bejt?" "snad vám to lekne soudruh nadporučík," pokrčil rameny dlouhán. - .,Ten váš šerif leží dole u cesty," lekl věcně Dvořák. "Už je chvíli po smrti. A ted' bych prosil vaše občanské prOkazy."
8 Chvfli to trvalo, než si skupinka tramp O
................
z dělnickejcb rodič6." ,,Dejte mi občanku a ty frky si nechte. Váš kamarád, co leží dole u cesty, je na ně zvědavej ještě oúň než já." "Doble," zavrčel František Ma!inda a začal se zuřivě rozepínat. "Tuhle je občanskej prdkaz. Vopište si ho. TIeba je tam taky napsáno, že jsem Honzu propfch já. V 6pé má bejt všechno." "Neblbni, Franto," ozvala se dívka s uhrančivýma očima.
Nadporučík Dvořák se podíval do prukazu. "Máte tady někdo tužku a papír?" zeptal se. "Všecko si píšu, že jo?" zašklebil se Mašinda.,:1.e nemáte notes?" ,,Je vás tady šest," lekl trpělivě Dvořák. ,.Jakpak bych si to měl pamatóvat. pane Mašindo? A proč bych si mě' brát na výlC{t notes?" Cemooká dívka, která před chvllí I bručouna Mašindu napomínala, podala Dvolákovi malý kalendářík s miniaturnf tužtičkou zároveň s občan ským prukazem. "Božena Horní, osmnáct let, po maturitě. Od prvního září nastupuj u na po!tě," lekla. "To je roztomilé povolán~" lekl Dvolák, čmáraje do notýsku. "A vaše přítelkyně?" "Chodily jsme do ~ly spolu," fekla culíkalá blondýnka. "Od prvnf třídy. Jme~uju se Cecílie Bartonlková. ~íkají mi aJa. POjdu někam do kanceláře. Učím se těsnopis a na stroji. Maminka je
mzdová
účetnf ~
,,Děkuj U," plerušil ji nadporučík. ,.Já nenaučil nikdy. Ten pán s kytarou?"
se těsnopis
"Stanislav Rendl," lekl mutujícírn hlasem chlapec. "Studující." "Ale," podivil se nadporučík, zíraje do občan ského průkazu. "Teprv šestnáct?!" Chlapec pokrčil rameny. Dvořák si opsal data z pr6kazu a zadival se na mládence, který se staral o oheň. . ,,Já jsem Marian Svak," lekl mladík tahavě. "TopCm v elctktrámě. Jinak bezúhonný. Narodiljsem -se ve čtyřicátém třetím. Proto jsem nebyl členem kuratoria pro výchovu mládeže. {{lkají mi Sk~ Asi proto, že v diisledku zaměstnáni stále páchnu oz6nem." . Nadporučík ho trpělivě vyslechl. Udělal si několik poznámek. Pak se rozhlédl.-J~ho pohled se setkal ' s pohledem Velikého.
uvědomi
~
že si ten obtloustlý esenbák nedělá legraci; že je ~if Honza opravdu mrtvý a že se· s vodou nevrátí. , "A - co -," vypravil ze sebe bručoun. Mladiček na druhé straně upustil kytaru. Vydala temný, melodický zwk. Jedna z dívek pod př~visem hlasitě vydechla. Krásná hnědovláska přiběhla k Dvořákovi. Uchopila ho křečovitě za klopu promáčené bundy. V druhé ruce stále svírala hřeben. Brada se jí začala chvět.
"žádnou paniku," zasáhl Veliký. ,.Jste dospělí. Honza ~"skutečně - mrtvý. Snad máte stejný zájem jako my - vidět co nejdřív, jak se to stalo. Sedn~te
8
..............~ ............"slečno," řekl dlouhý Augustin VLdychající kráscet- "nechceme vás trápit, chraň b&h. Piijčíte nám občanský prdkaz?" Dívka zvedla tvář s pláčem zarudlýma očima. "Lituji," řekla melodickým hlasem, který měl zvláštní tragický podtón. "Nevzala jsem si ho s sebou. Je mi dvaadvacet a studuji na DAMU. A jmenuj u se Alena Mášová. Prosím vás, jak se to mohlo ·s tát?" "Bohuže~ slečno," odpověděl jí přes oheň Dv0řák, ,Jediné, co zatím S naprostou jistotou víme, je to. že někteří z vás mají vzhledem k tomu, co se stalo. nepřiměřeně dobrou nAladu. Měli jste rádi svého krifa?"
ka, Velikého a lesního inženýra, stály. Všechno bylo výjimečné. Skalní převis, OSVětlený září ohně, temné siluety osamělých pahýla opodál, tváře lidí, které svedl osud na ztraceném kousku země. Z mokré skály, ohřívané ohněm, se kouřilo. Výjev z roman-
tického filmu o zlatokopech. S tím rozdílem, že ani nejotrlejší zlosyn Divokého západu si nedovolil vztáhnout ruku na šerifa. Věklo se za to bez pardonu a někdy i bez soudu. "Kdo z vás viděl Honzu naposled?" navázal pře rušenou rozni1uvu Dvořák. .,Všichni," odpověděl okamžitě vousatý Mašinda. "Přišli jsme sem před chvílí. Pršelo. Jedinej Honza věděl, kde je tady voda.. Poslal nás rychle na dříví. Povídal, že je tady všude, kdežto voda jenom u Studebejch pramenfl. Tak jsme se rozešli!' "Přesto ho někdo z vás viděl poslední," nedal se
9
"Byt to docela dobrej kluk," řekl Fran~ek Mašinda. "Jmenoval se -?" . ,,Jan Nebeský." "Co nám o něm povíte dalšfho?" "Chodil s náma do ~oly," ozvala Se okatá Božka HornL "Taky letos maturoval, jako my s Cílou." .,HIoome,"podiviI se Veliký. "Osmnáct let? Ajak se s tím smffili pánové Svak a Mašínda?" ,,Podle toho, z který strany to berete," řekl Marian Svak. ,,Jestli . myslíte, že jsme ho zabili kvůli nějaký rivalitě, tak to jste úplně vedle. On nárl) toho moc nenaporoučel A měl originál nápady. A vlastně - my jsme si s nCm připadali v bezpečí!' "Byl takový hrdina?" zeptal se Dvořák. Marian Svak se uru1>l"O tom nevím," prohlásil. .,Ale zato byl z náramně dobrý rodiny. Jeho táta byl u esenbé."'
Dvořák.
"Ten, kdo -to udělal, myslíte, že jo?" vybafl Franta,;z nás to nikdo nebyl, to si buďte jistý. S takovejma blbostma na nás necho
.,už neru'?"
Polenský se zakuckal a zrudl. I Dvořák se zakuckal a Zrudl, ale z docela jiných dflvodfl. Ostatně i kliďas Veliký předstíral smrkání, . aby nebylo vidět, že se pochechtává. .,Chtěla jsem jenom říci, že jsem se odtamtud vracela přes kemp. Honza tu byl sám a sundaval láhev z pinglu. Nic neříkal a já šla někam támhle." ,,A potom Honza vzal láhev, pustil se PC? louce přímo dola k cestě a nevrátil se," řekl Veliký. "Dejme tomu, že to tak bylo. Kdo z v1s byl na dříví tím směrem?" ,,Nejspíš nikdo," ozval se topič Skunk. "Tam totiž žádný dříví nent" ,,Jak to víte, když jste tam nebyli?" . "Samozřejmě že tam nen~ " vykřikla najednou Cf}a a obrátila hlavu tak· prudce, až se jí culíky rozlétly. ;,A kdo není padlý na hlavu, mflže si to spočítat jako jedna a jedna Někdo z nás nepřinesl wbec žádné dříví! Já tu byla první. Komu vynadal S~nk? Tobě,. Franto! Ty jsi přišel s holýma rukama. Poslední!" "Co blbneš?" zeptal se klidně Mašinda. ,,Je to pravda, soudruzi," kývala zuřivě hlavou dí~ka s culíky. "Vždy( oni se porvali už minulý týden. Franta Honzovi vyhrožoval, že si to s JlÚn vyřídí. A teď se mu .hodilo, že šel Honza docela sám do lesa. Ten zbabělec, mizera, ten-" Cíla sebou mrskla do mechu jako vzte1dé nemluv· ně a bu!ila do země oběma pěstmi. Vypadalo to na
..Teď je někde vej~" "A k čemu by vám to bylo?" "On plácá nesmysly," vložila se do toho Božka. "Samozřejmě že by nám to nebylo na nic. Klukdm . to jenom dodávalo pocit bezpečnosti. jako kdyby něco, pro všechny případy. Honza to vždycky říkal"
"Co říkal?" "Táta nás vytáhne ze všeho," řekla dívka. "A dali jste mu někdy možnost?" zeptal se jí Veliký. ,.Jakou mbžnost?" vyjela n~ něj nečekan~ ubrebtaná Cíla. .,Nejsme žádní chuligáni, rozumíte? Nemáme tady žádný pití a nepřijeli jsme sem dčlat nějaký sexuální orgie. A Honza byl světovej kluk. Světovej! On by nikdy _" Nedopověděla. Mávla rukou a odvrátila se od ohně. Dvořák a Veliký se chvíli dívali, iak se je chvě jí ramena "To jsou nervy," řekl Polenský, který si je!tě nesedl. "Uklidněte- se, ·sakra," řekl Dvořák. Veliký vstal a mlčky sebral sekeru trčící z malého pař(zku opodál. Rozhlédl se. "Musím nadělat nějaké , dřívť," řekl po chvilce. "Dejte to sem," lekl Marian Svak. "Topič jsem tady já. Jcltě se seknete do nohy." Dokud nedostal oheň další dávku paliva, nikdo nepromluvil. Práce, načaté před příchodem Dvořá-
9
.'
. .:.
..
-\
..... ,-
_.
....- .-
-
'.'.-'
- ..
~.
.
~
.,Ostatní psa také slyšeli?" zeptal se Dvořák. Všichni přikývli. Jenom v čase se nemohli "shodnout. "Takhle se o tom bavit nebudeme," ukončil debatu Dvořák. "Skáčete si do řeči a já z toho mám potom hotový blázinec. My si S kolegou uděláme ohýnek támhle <W a budete nám tam chodit jeden po druhém. Pan inženýr tady s vámi mstane." "Já vám s tím pomflžu," ozval se topič Marian Svak. ..Vyškrtali byste si všecky sirky." ..Mám tu tedy zastat?" zeptal se Polenský. ..Někdo tady být musí," pokrčil rameny Veliký. Lesní mlčky přikývl a opřel se o kmen stromu. Poodešli nějakých dvacet krokti podle skalní stěny. Skála tam končila a za ostrým rohem se otvíral výhled na temnou masu lesfl. Hluboko dole se třpytilo několik světel samoty. Jcltě dál. tam kde lesy přecházely do luk a polí. zářily da1šI skupiny světel. vzdálených a neosobních. Obzor se ztrácel v mlze a nematelně přecházel v temná oblaka. O něco výre se mihotaly hvězdy. .,Hodí se vám to tady?" zeptal se mládenec se sekerou. "Mflže být," kývl Veliký. "Rozhled je tady majestátní." ..A k ohni je vidět také," dodal Dvořák. ,,Nikdo vám neuteče," zabručel Svak. "N"tkdo z nás to neudělaL" Neodpověděli mu. Marian Svak, řečený Skunk, se sehnul a vyrýpl čcpelí sekery koláč mechu. Potom přivalil několik těžkých kusa žuly. "Dávejte pozor, ať vám oheň neproleze ~ama," řekl. "Mech je sice mokrej. ale člověk nikdy neví. DřM je tu dost, stačí se natáhnout." Potom zručně narovnal hromádku na1ámaných včtévek, vytáhl z kapsy bělavý svitek a škrtl zápalkou. Rozhořelo se to čadivým plamenem a zavonělo po acetonu. "Co to máte za podpalovač?" zajímal se Dmřák. "Kus březový kury," odpověděl Skunk. Za chvl1i ~Iehly jasné plameny a vyletěl chomáč jisker. Skunk přiložil pár silnějších klacťkfl. "Tohle už si uhlfdáte," řekl. "Tak se tady chvl1i posaďte a topte." vyzval ho Veliký. ,,Mflžeme si přitom povídat. Když už jste tady..." ,Já vám toho moc neřeknu." odvětil Skunk. ..Akorát to, že podezírat Frantu je blbost. Ten by mouše neublížil" "Odkud jste sem přijeli?" Prahy. Všichni jsme z Prahy." "Ano," potvrdil to Dvořák. "Podle občanek. Nemáme to potvrzeno jenom u tě - Aleny Mášové." "Ta je tůy z Prahy," řekl Marian Svak. "Nevím sice. kde bydlí, ale přijela s náma -JO " Mladík se zarazil. .,Pokračujte." " "Nepřijela s Dáma. Sclli jsme se s ní až na nádraží tady dole ve městě." "Odkud přijela, nevíte?" "Nemám tušení. Vždyť má prázdniny, ne?" "Proč jste jeli právě sem?" ..Honza to tu znal. Byl tady někdy vloni"
solidní hysterický záchvat ,Je nů to velice trapný, ujišiuju v~," zabručel rozpačitě Frantirek Mašinda. "Samozřejmě že jste to nebyl vy," řekl mu Veliký. "Ale při velleré ~ctě k vaší osobě, pane Mašindoříkal jste, že bychom se o smrti vašeho krifa mohli dočíst ve vašem občanském prflkazu." "To byl samozřejmě hloupý vtip," řekl spisovně vousáč.
"Zatraceně hloupý," připustil Veliký. ~ekljste Ueba tam najdete, že jsem Honzu propích.já." "To jsem řek," kývl Mašinda. "Ale jak jste přišel na to, že ho někdo probodl? My o ničem takovém nemluvili?!"
10
.,To je pitomý chyták," řekl vousáč. "To jsem čet nejnúň v desíti detektivkách. S tim nů nemtižete nic dokázat Řek jsem to jenom proto, že mě to napadlo. Ostatně, kdyby po něm někdo sUelil, bylo by to nejspíš slyšet, ne? Zrovna jako ten pes před chvJ1í. A neříkejte mi, že by se nechal uškrtil" "Kdy jste sl~li psa?" -
Marian »Skurik« Svak
.:z
"Povídám, že před chvílí. Tak deset DŮnUt před tím, než jste přišli: MoW"že to bylo o něco dýl" "Nenapadlo vás. že štěká na Honzu?" ..Vtibec jsem nepřemejšlel. na koho štěká." "Nějaký názor jste snad měl. ne?" "ttA co bych měl DÚt za názory na čokly? Prostě tam zaštěkal a tím to pro mě zhaslo," řekl rezolutně Mašinda. "
10
............ ~ ............"Sám?"
..s nějakou ženskou,
řek
.".Jo, přesně. Ale uměl urazit deset piv jako nic." ,,samozřejmě," souhlasil Veliký. "Ale když jsme u těcb děvčat - s kterou pěstoval ty ~eky? ,S Alenou Mášovu snad ne?!" "To ne, to je fakt," souhlasil Marian. "Předtím chodil s Cílou. Mysleli jsme, že je to náramně vážný." , "A nebylo?" "Asi ne. když ~ rozešli. Taky jsem neviděl, že by COa nějak žárlila na Alenu. Ale na to se zeptejte jí. Člověk do ženskejch, nevidí." ,,A vy s některou chodíte?" ,.Z týble party? Ne. Jsou to kámošky." ;,A jinak?" "Sem tam nějakou známost mám, co bych lhal Ale na vandr je s sebou neberu. Většinou na to nejsou stavěný." Dvořák chvíli brejlil do notýsku; pak se zeptal: .,Kdy jste zaslechl to !těkání, pane Svaku?" "Když jsem se chystal podseknout soušku tadyble pod náma," odpověděl s jistotou Skunk. "zarazilo mě to, říkal jsem si, kde se tady bere pes - ale když to utichlo, dal jsem se do práce. A potom už jsem to !těkání pustil z hlavy. Proč se na' to pořád ptáte?" "Ale - jenom tak," mávl rukou I)yořák. " Vlastně na tom nezáleží. Asi byste měl jít přiložit na táborák, nějak jim to tam skomírá."
bych. Co by tady sám
děla~
prosím vás?" "Vy jste tady všichni poprvé, říkáte," kývl Veliký. "Dobře. Jak dlouho se znáte s tím Honzou? Nebo - jak dlouho existuje vaše pana? Nebo to není parta?" "parta to je," odpovědčl Skunk. "Nebo možná byla. Od loňska." , "Loni jste se seznámili?" .)0. V Doksech. Vloni v létě. Já s FraÍ'ltou jsme tam byli na čundru, jenom tak na sobotu a na neděli. A Honza tam byl s Cílou a Božkou. A taky tam s nima byl Standa Rendl Jeto bratranec Božky." ,)ak jste přišli na myšlenku založit partu?" "No - abych tak řek - z trucu," usmál se Skunk. , "Z trucu?" ,,NejspB. Byla tam jedna taková parta. Kovbojfčci. ~ A bylo jich nejmfň deset Samý volevole a tak. Frájové. Večer se někde nadrátovali, přišli na pláž a hned jeli po holkách. My jsme seděli o kus dál. Pozorovali jsme to. Honza jim nejdřív řek, aby táhli po svejcb. Ani je to nenapadlo. A nějakej ten jejich parťák Uhnul na Cílu. Víte, ono bylo tenkrát pěkný vedro a Cíla t~ byla v bikinách - tenkrát měla dlouhý blonďatý vlasy -, JDuseli byste ji,vidět A jak na ni ten cizí kluk mákn~ vyskočil najednou ten mrňous Rendla ~ jednu mu střihnut. Jako v nějakým filmu, víte? Bim ho. A stál jak tvrdej a čekal, až mu ji ten pásek vráti Ale to už do toho vlít Honza - a my nakonec taky. Byl to pěknej šrumec. Já si vyvrk prst na levačce, ' Franta Mašinda přišel o zub a Honza měl řádnej monokl Ale pásečci dopadli hUř. Dostali po držce a odtáhli. Holky nám děsně děko valy, my ~ zase cejtili jako děsně charakterní hrdinové, všichni jsme se tam plácali po zádech. .• Potom tam přišli nějaký od hlídání pláže, nebQ co, . který tam někdo poslal No, pásečci byli pryč, tak si zapsali a vyvedli nás. A my jsme se kvůli tomu tak skamarádili, až jsme se nakonec dohodl~ že budeme jezdit spolu. Protože jsme si připadali lepší než takoví hajzlíci. Teáka mi připadá, že to s náma asi je trochu jinak. že se nám ten čestnej vandráckej život ňák pošpatnil " Skončil a rozhodil bezradně rukama. "Jaképak pošpatni~" řekl mu Veliký. "Řľkáte přece, že to nikdo z vás neudčlal." "Já vlastně nevím," vzdychl Skunk. ,)sem z toho
11
,,Na vás se ty maléry chytají," řekl '(Iyčítavě nadporučík Dvořák, ,je to už asi osmá mrtvola. co jste v dOchodu." ' ,)á jsem takový ten fantóm, jací bývali v.lepších rodinách," řekl' Veliký. "Vždycky, když se objevili, spadl někomu na h1aw praděd ve stokilovém rámu." "Nezapomeňte Jo líct Pařízkovi," řekl Dvořák. "Má ohromný smysl pro humor." Pařízek byl nástupcem Velikého. Nelze tvrdit, že by zásahy bývalého náčelníka vít.al. Občas ,nu dokonce byly řádně proti srsti. Veliký měl divné metody, které si s metodami náčelníka Pařízka většinou odporovaly. Přesto Pařízek neučinil nic proti Vel~ho soukromým snahám. V zájmu spravedlnosti to bylo v pořádku; Pařízek kl po pachateli jako buldok, Veliký jako žonglér a nakonec se vět šinou sešli. Nadporučík Dv{)řák, který sloužíval pod Velikým, pendloval mezi oběma náče!nfky jen což. Občas se dožil pmšvihu, občas uznáni T~ho prvního bylo víc. . S Jozífkem Smetanou seznámil Dvořáka Veliký. Sdílel s malířem společnou předsíň. a zneumaný Rembrandt byl s bývalým detektivem jedna ruka. Zažili spolu ledacos a neru divu, 'že Jozífek těžce nesl odvelení do Jidášova dolu. "Uvažujme," navrhl Veliký. "O čem chcete uvažovat? Jediná jistota, kterou máme, je mrtvola. Protože ctíme př~dpisy. nevľme an~ čím ho zabili. Ten kuchyňský nOž nemá s trampy nic společného. Pokud se motiw týče - no, máme jich hromadu nebo ~aky žádný." ..Tak, tak," souhlasil Veliký. "TIeba bychom mohli tu hromadu tr9Cbu zpřeházet. Vezměme to jedno po druhém."
otrá~ej."
,,Kdy jste přibrali Alenu Mášovou?" zeptal ' se a přihodil do ohně sukovitou větev. "Ta tam nebyla?" ,)e s námi poprvně," odpovědčl Skunk. "Kdo ji přivedl?" "No - vlastně Honza." "Chodila s nún?" "Asi jo. Na Honzu holky letěly. Byl to takovej džentlas, víte. Sice,dokázal bejt hrubcj a sprostej, ale nejspíš to bylo jen navenek. Jináč měl pro ženský veliký, pochopení. Povídal si s nima o hvězdičkách a vymejšlel pohádky. A hráli si třeba se šnekama na farmu a tak. On ,byt. takovej _" ,.Romantik," napovčděl mu Veliký. Dvořák
II
.
"František Mašmda." řekl váhavě Dvořák. ,)e sice možné, že to o tom propíchnutí řekl náhodou. Ale taky to náhoda nemusela být. A potom - někdy v minulém týdnu se poprali a Mašinda krifovi vyhrožoval Copak spolu asi měli?" "Cherchcz la femme:' poradil mu Veliký a sebral opatrně ze země žhavý oharek. Hodil ho zpět do o~tě, odkud předtím s praskotem vyletěl, a podotkl: "Cfla Bartoníková." ' "Chodila s ním a všichni myslel~ že je to náramně vážné:' kývl Dvořák. ,)0. Možný motiv č{slo dvě. Žárlivost. Ale to by spíš píchla tu herečku." _ ,)e to hysterka, všiml jste si?" řekl zadumaně Veliký, šťouraje klacíkem v ohništi. "Zbožňování, vedoud až ke zničení idolu." Nadporučík pohoršeně zafuněl ,Jděte s tou
,
';.'
4'
I
..
' ••
..,.
••
jsou Studené prameny." ,Jak jste přišel zrovna na mě?" zeptala se Cíla a přestala si rozčesávat culíky. "Trefíte tam, nebo ne?" Cíla se beze slov zvedla. ,Já vám s tím pomiižu," nabídl se Standa Rendl. .,Děkuju," řekl Veliký. "Není třeba, aby nás tam chodilo víc. Slečna Boženka se má zastavit u soudru:ha nadporučíka." Nikdo nic nepodotkl. COa si ples sebe přehodila jednu z maskovaných bund, které se sušily poblíž ohniště. Marian Svak podal Velikému dvě polní láhve a kotlík s drátěným uchem. Dívka s uhrančivýma očima odložila nakousnutý chleba a odešla podél ~kalní stěny. , "Tak pojďme," vyzval Veliký Cílu. "Mám jít napřed?" zeptala se Cecilie Bartoníková. "zatím ne. I když to tu znáte." "proč myslíte?" ,,Byla jste tady přece loni s Honzou." ,,Aha, Skunk," řekla dívka. "Nepoví, co neví." "Co neví, si domyslíme," usmál se Veliký. "A.ekl jenom, že jste s Honzou chodila a že tady byl s ně jakou ženskou." ,)á se za to nestydím," odpověděla crIa. "Vflbec ne. Abyste věděl, Honza byl fantastickej kluk. Lep!í než všichni ostatní dohromady. to "Měli jste mečí farmu," kývl Veliký. .,Do toho se népleťte," odsekla dívka. ,Já vám rozunúm," řekl Veliký. "Chodil jsem kdysi dávno s jednou holčinou a pěstovali jsme spolu motýly. Víte, připadalo nám kruté je napichovat a chtěli jsme vymyslet něco na zpmob motýlího akvária. Už je to asi čtyřicet let, ale vidím to jako dneska." ,,Podařilo se vám to?" "Ale kde!," usmál se Veliký. "Nakonec nám bylo motýlii stejně Hto. Tak jsme je všechny pustili a chodili jsme je pak fotografovat Do přírody." ,,A jak to skončilo?" ,)ak to mohlo skončit," vzdychl Veliký. "Tenkrát byly mizerné fotoaparáty." "Vy jste ženatý?" zeptala se Cíla tiše a zastavila se. "Nejsem," povzdychl dlouhý muž. "Neměl jsem na to jaksi čas. Je to !koda. víte? Mohl jsem mIt dceru, jako jste vy. Toulala by se mi po lesích s divými muži a já bych měl O zábavu postaráno. Nebuďte smutná. Já vím, že byste právě potřebovala tatínkovo laskavé slovo. Já bohužel nemám tolik zku.šenost~ abych vám je mohl říci:' Cecilie se maloučlco usmála. .,Myslím, že máte plinejmenšún to - víte -, myslím intuici, jestli to , říkám správně." "To dělá požehnaný věk," lekl Veliký. ,)děte," pravila dívka. "Když jste se objevili u ohně, myslela jsem, že jste nejmladší. Vypadáte na slabých čtyřicet." "Ano, potmě," souhlasil Veliký. "Uvádíte mě do rozpakO. Pojďme." Když d~i na dohled cesty, vzal ji Veliký za loket. . "Půjdem o kousek dál," lekl. "Snad se nic nestane, když odbočíme do lesa až támhle." "Nestane," přikývla crIa. "K vodě stejně nevede
p5ychologi~" řekl.
.,Botanikou si taky nepomiižem," namítl Veliký. "Hm," udělal nadporučík. Chvm mlčky hleděli do ohně. "Víte co?" lekl najednou Veliký. ,Je mi zima na záda." "Jste vychrtlý," vysvětlil mu to Dvořák. ,Já mám v kapse rum," zašeptal Veliký. "Vzal jsem ho kvOli vám, kdybyste se cestou zhroutil Jozífek o něm věděl, proto se mu nechtělo pryč." "Kuš," řekl Dvořák. .Jistě se chtěl zhroutit sám." "Udělal jsem dobře, že jsem ho vzal," pokračoval Veliký. "Too pfljdu k osadníkdm a zeptám se, kdo zná cestu k té vodě, které říkají Studené prameny, ačkoliv tu nikdy nebyli. Hezký název. Romantický, že?" .,Asi krifiiv." .,A té ženské, co tu byla s ním. Vymyslel to Jcvůli ní, to dá rozum. Pošlu vám sem tu ' Boženku. S tou si určitě náramně popovídáte." "To jo," zabručel nadporučík. ,)en aby se mě neptala, jestli tak krásní mužové, jako jsem já... Ten lesák mě překvapil, mimo jiné!' _ Veliký se zasmál "Nemiižete čekat, že se bude přírodní divous chovat jako učitel moderních tancfi. Tak já jdu. Potom si uvaříme grog." Dvořák neodpověděl a začal si znovu zouvat botu. Nějak mu otékaly nohy. '\
12
U ohně došlo k výměně míst. Alena Márová seděla pod převisem a mlčky hleděla na !pičky nohou, obutých do promáčených· marat6nek. Cfla UŽ se zřejmě vzpamatovala a inechanicky si rozčesávala
_
cuh1cy.
František Mašinda stál opodál s rukama v kapsách a hleděl na oblohu. Ostatní posedávali na částečn~ rozbalených zavazadlech a ukusovali namazané chleby. Inženýr Polenský se stále opíral o strom. Koulil cigaretu a mlčel Velkou radost z toho asi neměl. Veliký se zeptal, jako je to s žízní. Vousáč Mašinda se ani neotočil a jenom tak ples' rameno prohlásil, že UŽ se o ni chvíli opírá. ,,Dejte mi nějaké nádobí," požádal Veliký. ,,Dojdu pro vodu, jestli mi ~cčna Bartoníková ukáže, kde
12
-------~--------
cesta. P6da se svažuje dotli a v nejhlubším místě je asi pčt nebo šest studánek. A pramení tam pot6čck. A1e nejde se tam právě nejlíp•. Měli jsme si vzít baterku." Veliký dívku vedl tak, že obloukem obešli místo, kde ležel tichý, všech starostí zbavený šerif Honza. Modrooký romantik. CO dovedl vypít deset piv jako nic, byl hrubý a sprostý a pěstoval !Deky pro radost děvčete s culíky. Až přišla Alena Mášová. Polom asi přestali ŠDeci a pohádky a přillo cosi jiného. A na konci toho všeho krutá tečka za jedním životem. Spíš vykřičník než tečka. A modrooký romantik ani neměl příležitost porvat se o Mj život. Jeho nOž ziistal na opasku, v pouzdře, zaji!tčn zapnutým řemínkem. Sestúpovali po svahu. Tráva tu byla mnohem vyšší a hustší než pod vrcholkem Olivctské· hory. Veliký šlápl do bahna. "Tady už Je mokro." řekla dívka. "Odtud se voda stahuje do studánek." Jak se nořili do Molí, tma houstla. Nízko nad nimi se klenuly větve starých smrk6. ,)eště trefíte?" zeptal se Veliký. "Ale jo," řekla Cíla. "Tuhle je první studánka." Něco zachrastilo. Zazářilo svčtlo záp~lky. "To je na nic, je zakalená," ozvala se Cíla. ,)ak pršelo. Nabereme vodu z potflčku." Sestoupili ještě níž. Byl tam pr6sek a ,víc svčtla. Veliký rozeznával okraj lesa, trávu í temný zářez koryta, v němž tekla voda. Ozvalo se tiché bublánL Voda vyvěrala ze země nad malým stupněm prorostlým tlustými koleny stroma ,,Podejte mi ten kotlľk," požádala Velikého dívka a seskočila do mělkého koryta. Voda laŠplouchala a zazvonila o dno nádoby. "Bude to chvíli trvat," fcldo děvče. ,,Nezapálil byste si?" "Nemám," vzdychl Veliký. ,,Rozmočily se mi v kapse." "Vemte si. Zapalovač máte?" Veliký natáhl ruku pro krabičku. Poznal luxky. -Zapálil dvě a jednu podal Cecilii "Cigára si nechte," řekla. ,.Děkuju," zabručel Veliký. Nechtělo se mu protestoval Kouřit potřeboval. Představa probdčlé noci bez cigaret byla nevábná. "Vemle ode mne ten kotlt1<,tf požádala dívka, rozkročená nad pramenem. "A podejte mi ty flašky." Veliký vzal kotlík a postavil ho opatrně do trávy. "Kdy jste se rozclla s Honzou?" zeptal se, podávaje Cíle obě polní láhve v plstěných obalech. "TIeba vám to bude divný," odpověděla a žhavý bod cigarety se zachvěl. ,)á s ním vlastně nechodila."
kdo zabil Honzu. to já vám neřeknu. Nemám tušenI. Byla jsem nejmIň dvě stě metrn odtamtud Možná víc. A dčlala jsem rámus." ,)ak víte, kde se to stalo?" ,,Asi někde na cestě, ne?" ,'proč myslíte?" ,)ak byste jinak Honzu našli?" "Uvažujete docela logicky," kývl Dvořák. "Psa jste slyšela?" "samozřejmě," kývla dťvka. .,To· už jsme byli zpátky s dřívím." "Všichni?" "Nejspíš." ,,No dobře," souhlasil Dvořák. "Vraťme se k Honzovi. Víte co? Řekněte mi. jaký byl." "Prevít," prohlásila dlvka bez rozmýšlenI. "Có je to prevít?" "Substantivum," řekla Božka. ,)ste Cech, ne?" "Prevít m6že znamenat všelicos, milá slečno. Zvláš( pro Cecha. Byl špatný? Lump? Lhal? Kradl?" ,,Ne. Nic z toho. Prevít. Došlo by vám to, kdybyste byl mladší a ženská." . "Pánbu mě chraň," řekl nadporučík. ..Tak on byl prostě ve vzlaz(ch k děvčat lim nezodpovědný?" "Tak to není," zavrtěla hlavou dívka. "Vzbuzoval nadčje. Koukejte, já ho znala asi pět let. Až do loňského jara mě vflbec nic nenapadlo. A najednou to přillo. Měla jsem prostě pocit, že na něco čeká." "Na co?" ..že mu dám najevo, žc.- no, že se mi hoL" "Udělala jste to?" Božka zavrtěla hlavou. "Proč?"
"Chodil přece s Cílou. A potom - brzy mi došlo, že na nic takového nemyslí. Dělal jenom takový dojem. Ale ne schválně, rozumíte.? Na každou takhle pflsobil Chováním. Nebo tím, jak se díval. Nejspíš věděl, že je takový. A bavilo ho to. Holky z něj byly celý pryč. Každá měla pocit, že myslí právě na ni a že právě kWli nf dělá všechny ty skopičiny. A on to dčlal jen tak, a bavil se. To není právě hezké, co myslíte?" _ "Řekl vám někdy něco? Naznačil?" "To on nedělal Stačiló; když se podíval." "Měl hodně známostI?" ,,Nevím o žádné. Kromě Cfiy. A potom Aleny." "Mohl nějaké mít." Božka přikývla. "Ale já o žádné nevím. Opravdu ne." "Proč se minulý týden popral s tím Mašindou, taky nevíte?" "To neví nikdo," lekla dívka. "Byla jste u toho?" ,,J á ne. Byl u toho Standa. Řekl mi o tom. Stalo se to_prý v Riegráku." "V parkú?" "Ano. Standa potkal Honzu na ulici a Honza mu řekl, aby šel s ním. že prý má v Riegráku slezinu s Frantou. Nelekl proč. Když tam přišli, čekal už Franta na lavičce - na cestě za hři!těm. Posílal Standu pryč, Honza prý řekl, že to mMe Standa slyšet taky, Franta se nějak naštval, řekli si pár sprosťáren a byli v sobě." "Při kom byl Standa?"
13
"Tak co mi povíte?" zeptal se Dvořák Božky HornI, když se usadila u policejního ohýnku a upřela na nadporuč1ka neuhýbajícf pohled svých cikánských očL
"Přijde na to." odpovčděla. "Pokud vás zajímá,
13
.. .!":'...
':.
Op
,
,
~
•
•
•
•
•
.
. '
"Nemčl
..Jenom se díval Honza Frantovi namlátil. Uměl se rvát. Franta je jenom velká pivní huba. Na to, aby se pořádně rval, je moc hodnej." ,,Honza prý vypil deset piv, jen to fiklo," namrtl
byste se plést. Kdybych se spletla já, byste z toho kdovíco." "Ani by mě to nenapadlo. Nikoho jste tedy neviděla. Ani neslyšela?" "Slyšela jsem praskot dřeva někde vpravo ode mne. Jako doleji na pasece. Vlevo nebyl nikdo, tam je les, skály a tma." "To ještě pršelo?" "Ano, to je~tě prklo." "Taky hluk, viďte?" ,.Dost velký," připustila. "Kdo byl na tábořišti, když jste se vrátila?" ,.Cíla - a snad Standa. Ano, určitě Standa. A hned po mně přišel Skunk. Přitáhl celou sou!ku. Potom nevím. ~čala jsem vybalovat." "Měl u sebe Honza 'nějaké peníze?" "Možná. Na vlak a na-pivo. Snad nemyslíte ...JI "Myslet musím na všecko," řekl nadporučík. "Tak se vraťte, slečno. Děkuju. Snad si vás j~tč zavolám." "Mám sem někoho poslat?" zeptala se dívka. "Nemusíte." "Moc jsem vám toho neřekla, že?" "Mně to stačí," usmál se na ni Dvořák. "Zvlášť když mi ještě řeknete to, co jste spolkla. Rozmyslete si to, Boženko." Dívka se na něj chvíli dívala, pak pohodila hlavou a šla. udělal
Dvořák.
..Jestli Honza l!eset, tak Franta padesát. Podívejte se na Frantnv pupek. Je mu pětadvacet." "Co vy víte, jak by vypadal v pětadvaceti Honza," povzdychl Dvořák, zatahuje bříško. ,)estli takhle, je lepšf,- že se toho nedožil," řekla prudce Božka. _ ,.Trochu ráda jste ho mčla," konstatoval nadporučík.
"Jako každá," řekla dívka rezignovaně. "No, nechme to. ~íkále, že Franta byl bil?" "Snad se to tak říct dá. Nie se mu nestalo, ale ze země vstával posledtú." "Potom řekl tu výhrližku?" "Že si to s ním vyřídí." řekla Božka. ,.Ale to se nedrbrát vážně. Víte, soudruhu nadporučíku - mně je Honzy hrozně Uto. Když si pomyslím, že už nikdy -," trochu se zarazila a pQlkla, ,je to hrozné. Ale nemiižu tady říkat, že to udělal Franta. Ten starý dobrák? Nesmysl" ..Vaše kamarádka má zřejmě jiný názor." "Ta neví. co mluví. Mčla by být ten poslední člo věk, který by -.JO "Který by - co?" Dívka mávla rukou. ,)á už nevrm, co jsem vlastně
14
chtěla říct."
,,Poslyšte," řekl nadporučík po malé přestávce, ,já vám položím takovou okmetnou otázku. Vy jste bystré děvče a představte si, že jste na mém místě. Kdo myslíte, že to mohl udělat?" V prvn! vteřině po doznění otázky se Dvořákovi zdálo, že chce dívka říci něco dliležitého. Ale trvalo to opravdu jen vteřinu. "Nevím," řekla. Dívala se přitom do ohně. ,,Měli jsme ho rád~" dodala tiše. "Myslím, že všichni." Nadporučík sáhl do chlebníku. "Znáte tohle?" zeptal se. "To - túnhle - to je ten zakoktala. "To je divné." "Mohla to být vražedná zbraň," přikývl nadP,Oručík. "Co se vám na tom zdá divnébo?" ,.Nikdy jsem to neviděla, víte?" "U nikoho z vás?" ~vrtěla hlavou. "Tím chcete říci -?" "Nic tím nechci říci. Neznám to, nevidčla jsem to u nikoho z n~í party. Nikdy. Tó je přéce nějaký kuchyňský nOž." "Dobrá. Na nic jiného. co byste mi mohla Ud, si nevzpomínáte?" "Ne." "Na dříví jste šla na opačnou stranu podle lesa?" "Ano." "Říkala jste tli sta metrn?" ,,Dvě stě metr6." ,.Aha, přehlédl jsem se," řek! Dvořák, mžouraje do notýsku. ,.Nikdo s vámi nebyl?" "Nikoho jsem neviděla. Já vám nelžu, tak na mě nezkou!ejte nějaké chytačky." "Ale já se opravdu spletl," řekl Dvořák.
Veliký se vynořil ze tmy jako pfedirnenzované strašidlo. "Hola," řekl nadšeně. ,.Nesu ešus vody, přiložte do kamen'" Dvořák, podupávajíc{ v ponožkách na vrcholku balvanu, který už po dešti oschl, požádal Velikého, aby mu podal boty. ,.Nechápu, proč s těmi končetinami tak vyvádíte," podivil se Veliký. "Mně už je fajn. yoda v botách se ohřála na tělesnou teplotu." Nadporučík něco zabručel Boty si obul jen napdl a slezl z balvanu jako podagrista. Vám je hej;" řekl potom, sbíraje chrastL "Chodíte si po lese s mladi·
_,Ol
Ol
ceoů."
,,Nevzpomínám si, že bych vám sem poslal stazašklebil se Veliký. "Neuhranula vás?" "Chovala se velice zdrženlivě," odvětil Dvořák.
řenu,"
"Včetně výpovědi." Veliký položil rukojeť šálku na plochý kámen
a
jiným, menším ji zatížil Šálek přečníval nad oheň, do něhož nadporučík hodil nalámané chrastí a pár silněj~ích klacíkfi. "Moc tam té yody není," konstatoval "Zbylý prostor se doplní rumem," vysvětlil mu Veliký. "Cukr jsem si vypnjčil Až to bude hotové, donesu taky adjunktovi. Trčí tam jako Krista z myslivny a kabát se na něm paří." "Všichni jsme k tomu přišli jak slepí k houslfm," vzdychl Dvořák. "Voda klokotá," zajásal Veliký, nevšímaje si Dv0řákovy pozná.m.l-y. Hodil do šálku pět kostek cukru, opatrně odstranil zátěž a uchopil rukojeť do kapesníku. Když měl šálek s vodou v bezpečí na plochém kameni, nalil do vody rum z ploché láhve.
14
-------~-------15
Chvíli se zadumal a ještě přidal "On je ten hajný jistě zvyklý na silnější." zdOvodnil to. "Mám ho zavolat?" zeptal se Dvořák. ,.Raději ne," rek1 Veliký. ,.p~oskočte se a dejte mu napít. A cigára si od něj .neberte, mám asi patnáct luxek." "Ty jste měl taky pro pfCpad mého zhroucenf?" "Byly mi darovány," přiznal se Veliký. ,)ak vy to děláte," vzdychl nadporučík. "Ta moje holka mi tu málem uspoládala sexuologickoů před
Veliký, kterému se zželelo lesrubo inženýra, přišel do tábomtě se zbytkem grogu. "Děkuju, děkuj u," zamumlal Polenský. "Myslíte, že tu nejsem zbytečný?" "Co jeJo platné," odpověděl mu Veliký. Lesník si z toho zřejmě nic nevybral a na víc se neptal. .,Mflžeme si vlézt do spacáki\?" zeptala se Velikého Božka. I "Ale božínku, co by ne,". usmál se Veliký. ,,Noc je dlouhá. Vůbec byste mohli pokračovat v trampovánL Rozbalte si ty rance, vařte večeři atakdále. Jenom se zatím nevzdalujte od ohně." .,Vy máte strachu," ušklIbl se Franta. Mašinda. ,)eště pořád si myslCte, že to udělal někdo z nás?" "To máte praU jako uhoď'," lekl Veliký. .,Pokud jste to neudělal~ je to dílo nějakého blázna, který se tu třeba pOtuluje. Já vás nechám jít na dříví a vy na něj narazíte. Kdepak, držte se hezky u ohýnku. Slečnu Mášovou bych prosil!' "Musí to být?" zeptala se kráska. Franta Mašinda se po ní pobaveně podíval. ,Jakpak si to předstawjete?" řekl dCvce Veliký. "právě na vás je soudruh nadporuč(k nadmíru zvě davý." Alena Mášová sebrala z balvanu načatou krabičku cigaret a maličký dámský zapalovač. ..Tak jděte, já hned přijdu," vyzval ji Veliký. Dívka kývla a s rukou na skalní stěně zmizela ve tmě. . ,Jen tak dál," řekl Polenský. ,,Děláme, co se dá," ujistil ho Veliký a odtáhl ho , za rukáv kousek od ohně. ,)ak se chovají?" zeptal se tiše. Lesník pokrčil rameny. "Oni si přede mnou p0vÍdat nebudou." ,,Nebolí vás nohy?" ,.Ne... Kdo myslíte, že to udělal?" "Nemyslíme nic. Přijede výjeulovka... Potom se uvidL" "Posl~e... Když jsem zaslechl vaše jméno - neměl vy jste něco společného s vyšetřováním té vraždy - jak našli mrtvolu na kostelnI věži?" "Hlavně to neř(kejte nahlas, " řekl Veliký. "Moc mě tě!!. že vás poznávám," lekl Polenský• .' "Díky... Jenom nečekejte zázraky. Neusnete nám tady?"
nášku." .,Ta moje taky/' řekl Veliký. ,,0 čem mají mluvit; prosím vás." "Zvláště s takovými Šlramáky, což," zasmál se Dvořák a sebral Wek s grogem. "Tak já jdu napojit toho Rýbrcoula." ,,Nechte mi tu ten notes," požádal ho Veliký. "Tumáte," řekl nadporučík. "Stejně to po mně nepřečtete."
Veliký ·se zahloubal do Dvořákových klikyhákf1. Zapálil si klacfčkem cigaretu. "Hmhm," dělal mezi šluky. Nadporučík se vrátil za chvl1i. "Moc toho nevypil," řekl. "Ne že by nerad rum, ale ten ešus je rozžhavený jak trajfus." "To bývá vždycky," kývl Veliký. "Doufám, že cestou zpátky vystydl." "Poslyšte, že vy jste schválně _" ,.Co si o mně myslíte?" ohradil se Veliký. ,,Plijčte to sem, jestli už se to ~á pít." Dalo. Přisedli si blíž k ohni, podávali si šálek a kouřili.
"Prý s ním nechodila," řekl Veliký. " Všichni si to sice mysleli, ale oni spolu jen kamarádili. Nebavilo je vymlouvat pořád ostatDÚn jejich přesvědčcnt On prý mělo ženských velice mlhavé představy. Nevím sice, jak dalece je Cecilie kompetentnI k nčjakým posudkfun, protože je pro ni pan Freud něco jako pro nás Einstein, ale dejme tomu." ,.podívejme se," podivit se upřímně Dvořák. "Bafenka mi tu povídala něco docela jinčho." ,'právě se to snažím pochopit z t~ch vašich housenek. Co vám říkala?" Dvořák mu vyUčil, co se dověděl od uhrančivé dívčiny.
"No bože, to souhlasí." prohlásil kriminalista ve "On za to přece nemohl, že na něj letěly. A ty jeho rošťárny - to byla maska, kterou si nasazoval nejen pro ně, ale částečně i pro sebe, nemyslíte?" "Takže takovou maskou mohla být i ta BartonIková_" "Cila? Samozřejmě. Kluci by se mu smáli, kdyby žádnou neměl." . .,Měli bychom si promluvit s tou Mášovou," řekl Dvořák . .,Moc by ině zajímalo, jestli ji utáhl na šnečí farmu." ,)á pro ni skočím," kývl Veliký. "Vy pajdáte, až je to smě!né." výslužbě.
,)sem zvyklý."
"Zapoinně1 jsem. Šoulačky. ~anice na jezevce a stopování kancd, že ano." "A Všechno potmě," kývl Polenský."K tomu musíte mít vztah, abyste to mohl dělat." Cbřfpí se mu dmulo, jako by sledoval stádo netopýrCa hledím kstihlavňové brokovnice. Veliký ho opustil a vydal se k ohnIčlcu, kde zastihl plačíc! Alenu Mášovou a sakrujícího Dvořáka. nočnI
16
"Nejsem tady proto, abych s timhle prachsakra puchejřem na patě poslouchal nějaký sakra dívad-
15
............. ~ ............10," zasyčel Velikému v ústrety. "To je tak pro vás,
..Váš otec o té známosti včděl?" ..Snad..... .,Jak to - snad? Říkala jste mu O tom?" "Říkala." "Tak o tom věděl, ne?" "Totiž - vědělo tom, ale Jendu neznal" ,,Aha. A tenhle výle~ je vaše pl'VlÚ setkání s ním
tableta psychoanalýza." .,Jděte se někam projít," řekl Veliký. "Musíte tu patu rozchodit." "Doufám, že zabloudím," řekl nadporučík. "Nechoďte daleko." "Podívám se vedle, aby se hajnej nenudil" "Popovídejte si s ním třeba o šk6dcfch lesa," řekl Veliký. "Zdá se m~ že mu ten rum vlezl do hlavy." ,,0 škt.dcCch lesa?l" rozkrákoral se Dvořák. ,,Donedávna jsem považoval kW-ovce za kosterní zpěvá ky." "On je tolerantní," řekl Veliký. Když Dvořák odešel, hopsaje po jedné noze, sedl si Veliký k ohni a rozhrábl žhavé uhlíky. Přihodil pár včtví a podíval se na Alenu Mášovou. "Copak jste udčlala kolegovi?" zeptal se. . "Nic," odpověděla kultivovaným altem. .. Ptal se mě, jestli jsem byla zamilovaná do Jendy." ..Byla jste?" "Ano... Byla." "Tak proč jste mu to takhle klidně neřekla?" "Když se dva ptají na totéž, nemusí to stejně působit... Otázky, otázky, otázky... Slova, slova, slova." "A co takhle Rostand," řekl Veliký. ,,Já neždám, byste míň pro Kristiána lkala. .. .,Jste .vzdělaný." "Odkud máte informace o duchovní ťírovni kriminalistO? Představte s~ že taky čtou, chodí do divadla, studují práva... A když nic, koukají aspoň na televizi a hodně si ~amatují, protože to patří k jejich profesi. Víte co? Rekněte ~ co si o tom myslíte, a Ba nás nechte to ostatní. Třetí zvonění, opona, jedem." Alena Márová hluboce vzdychla. Veliký měl pocit, že pod smutkem nad smrtí milence prosvítá potěšení tragédky nad překrásnou rolL Pokud měla šerifa na svědomí sama, mohly její herecké výkony hledání pravdy řádně zkomplikovat. "Znala jste ho dlouho?" "Od dubna," řekla. "Nevím, jestli je to dlouho." "Podle toho, kam jste spolu došli," řekl Veliký. Dívka neodpověděla. Jen se podívala. Hu, řekl si Veliký v duchu. "Kam jste spolu došli?" opakoval. "Sem," řekla tiše.
v místě bydliště?" "A poslední," vzdychla Alena Márová. ..Kde jste se seznámila s Jendovou partou?" "PorOznu. Někoho z nich jsme třeba potkali, jiný přišel s Jendou k fakultě - a podobně." "Nevadilo vám to? Byli jste spolu vždycky jen krátce ...JI . "Nevadilo mi to. Věděla jsem, že se Jenda chce pochlubit." "Myslíte - pochlubit vámi?" .,Jistě," kývla dívka. .,Jste si tak jistá sama sebou?" "To jsem byla vždycky. Ale nejsem na to p~ná, jak by se možná zdálo. Krása je poslední z vlastností, na kterých má člověk zásluhu." "Víte, že před ,!ámi chodil s Cílou Bartoníkovou?" Alena chvíli mlčela a vypadalo to, že studuje Velikého výraz. "Myslíte to vážně?" teptala se potom. "Hm," broukl Veliký. "No, já mysl[m, že s ní nechodil," řekla. "Podle čeho tak soudíte?" ,,Jsou jisté známky, ve kterých se žena nesplete, víte?" "Předpokládám, že to starému mládenci vysvětlí te," pobídl ji Veliký, "Předpokládáte - no, to je ohromné! Na základě čeho předpokládáte, že vám budu vyprávět intimnosti?" ,,Jsou jisté známky, podle kterých se nesplete ani starý mládenec." "Dialog s vámi je ťíplný. požitek. Nevěděla jsem, že pracovníci Bezpečnosti používají poklon jako výslechové metody?!" "To je první stupeň ťítrpného práva," řekl Veliký. "Přestaňme si tedy pochlebovat, krásná slečne;tt-· ..Souhlasím, geniální detektive," odvětila dívka a kon"CČně se trochu pousmála. Na to Veliký čekal "Vám je dvaadvacet Ic:t,jemu bylo osmnáct," řekl "Nemáte chuť si zapálit? Prosím. Chodili jste spolu od dubna. Nepotřebuji těch jistých známek tolik, aby mi neležel v hlavě váš sexuální život. Myslím vzájemný sexuální život To okolo mě nezajímá. Zatím... "Tak vida, přece jenom nejste tak galantnf," řek la a vyfoukla obláček kouře. "Proč vás zajímá právě tohle?" "Devadesát procent tragédií v životě lidském s Hm souvisí," řekl trpělivě Veliký...Před chvílí jsem lekl kolegovi cltercllez fa femme. Tak to dělám. Hledám nejen ženu, ale všecko, co s nC souvisí. Nejsem tak nezkušený, abych nevěděl, jaké věci to hlavně bývají. I já jsem měl rOzné pletky tu i tam. že jsem se nakonec neoženil, to byl přímý dOsledek." ,,Já se nestydím o tom mluvit," pravila Alena Márová, jako by se hájila. . ..Už jsem lekl, že to předpokládám. Spali jste
"Obrazně řečeno?"
,,00 jisté míry. Tady jsem s nlm měla být poprvé - přes noc. Vídali jsme se sice často, ale vždycky jen krátce. Cekával na mě před fakultou a doprovázel mě na kolej." "A potom? O prázdninách?" "Psali jsme si... Dvakrát jsem za ním jela." " Vy nejste z Prahy?" Zavrtěla hlavou. "Jsem odtud," řekla. .;z okresního m~ta?" "Ano." "Máte tu rodiče?" ,,Já - mám tu otce. Maminka umřela, když mi bylo jedenáct." "Bydlíte u otce... ?" "Bydllm."
16
-------~-------
spolu, že?" ..Celkem pětkrát - nebo šest~rát. Na koleji. Bože, jaký to byl nešika!" ,,Nebála jste se?" ..teho?" otěhotníte," řekl klidně Veliký. "Ne. Nebála. Jsem proti tomu pojištěná - UŽ nějaký čas. Víte, já nejsem příliš konvenční. Potká· vám lidi a hbí se mi. Nevím, proč bych se měla omezovat kvůli riziku, když se dá riziko odstranit." ..Takže s Jendou to bylo bez obav i přes . jeho ne~ikovnost," IcývI Veliký. ...A pro tu n~ikQvnost soudíte, že nechodil s Cílou Bartoníkovou." "No ovrem. Nedovedl ani libat. chudáček. Proboha, kdo ho mohl zabft? Vždyť je to šflený nesmysl! Kdo mu mohl ublížit? Jemu? Myslíte, že na to
nou. "Pojd'te sem honem," řekl nadporučík, když zahlčdl Velikého. "Pane inženýre, držte toho kluka pořádně. Nebo ne, ať ho podrží kolega." "Samozřejmě," řekl popleteně Polenský. Veliký ho ~l po hlase. Lesák držel za ruce Standu Rendla, který_se tvářil vzpurně. "Copak se stalo?" zeptal se Veliký. Odpověděl mu sbor popl3Šenýeh hlasli.
•;ze
přijdete?"
"Chcete snad, abych vám dal slovo?" "Nejsem hloupá. Vím, že nemUete." ,.Máte na někoho podezření?" ,.Vždyť je neznám," řekla Alena Márová. "Nevím, co měli mezi sebou. To - jak říkala Cíla, že se J end~ popral s Mašmdou - to jsem slyšela poprvé. M6že být spousta da1!íeh dlivodu. Ale stejně mi Jendu nemližete vrátit, i když vraha najdete, nemyslíte?" ,.MysHm, že měl vedle v~í nekonvenční lásky taky rodiče," lekl Veliký. ,,Domníváte se,- že hledáme pachatele kvůli vám?" ..Nezlobte se," odpovědčla pokorně. "Znáte tenhle nliž?" Najednou vydechla a oči se jí zaleskly.•,Ježíšikciste!" ,.Seberte se! Znáte?" Zavrtěla hlavou a dívala se přitom na n6ž nevě řícím pohledem. "To není možné," ~eptala. Veliký čekal. NOž vrhal ve světle ohně slabé pablesky. "Tak Umhle to udělal," řekla Alena M~ová. "Myslel jsem, že víte, čije to nOž," podotkl Veliký a vrátil zbraň do Dvořákova chlebníku. "Nevím. Jak bych to mohla vědět?" ,,Nl!kdo by to vědět mčl, nemyslíte?" Slabě zakývala hlavou a mechanicky odhodila zbytek cigarety do ohně. Vzápětí sáhla po krabičce, kterou měla na kHně. Zapalovač ji neposlouchal a Veliký vytáhl z ohniště žhavou větévku. Když dívce připaloval, viděl, že se jí ruce silně chvějí. Pomyslel s~ že je vlastně nešťastná i přes svoje pfemrštčné chování a že už ji nebude trápit. V té chvffi zazněl od velkého ohně Dvofákflv
Stanislav Rendl "Bud'te zticha, sakra," vybuchl Dvořák. ,,Za tu pitomost by ten kluk zasluhoval pořádných pár facek. Pokud ho to nebude stát víc. Posviťte mi někdo pořádně. Takhle ne! P~jčte mi tu baterku." ..Polád mi není jasné, co jsi vyvedl, Stanislave," řekl tiše Veliký chlapci, kterého Polenský pustil. Standa neopověděl ,.Hodil něco do ohně, víte?" řekl Dvofák. "Něja ký papír." Velikého okamžitě napadlo, že nejde o nljaký papír. To by Dvofák tak nefá(liL Věděl zřejmě, co dě lá, a nechtěl o tom mluvit před ostatnImi, kteří se tlačili kolem. "Jděte dál," řekl jim. "Zalezte pod skálu a zlistaňte tam. Vy také, slečno M&vá. A mlčte chvffi." Prostranství kolem ohniště se okamžitě vyprázdnilo. Dvořák svítil do černé kouřící hromady. "Snadjsem to stačil," zabručel "Toho čaje je škoda. Budete muset dojít pro novou vodu." Prohledával světlem ohniště kousek po kousku. Potom po něčem sáhl a spálil se. "Takhle ne," lekl
výkřik.
"Dej to sem, ty rošťáku!" volal nadporučík. Potom se ozval nejasný dupot několika pár fl nohou a zasyčení. I Oheň zhasL
17
Veliký doběhl k převisu snad ve třech vteřinách. Zahlédl tam Dvořáka, který v nedostatečném svčtIe čísi baterky zíral do vyhaslého, kouřícího ohniště. Ostatní byli natlačení okolo a mluvili všichni najed-
17
-------~--------
mu Veliký...Bude to žhavé jcltě dlouho." Nakonec vyhrábli z popele. kouskem dřeva proukk papíru. ' ..Vraťme se," zakptal Velikému Dvořák. ..Vezmeme ho s sebou. Pitomec jeden ~, Veliký trpělivě mlčel "Pane Malinda," zavolal Dvořák, ..pomozte panu Svakovi s ohněm. Není v zájmu věci, abyste tady seděli potmě. Rendl pfljde s námi." ' .,Mám tu zflstat?" zcptal se Polenský. ,.BOOte tak laskav," odpověděl mu Dvořák. "Hlídejte dál. Do ohně bude přikládat jenom pan Svak. Nilcdo jiný tam nebude nic házet, rozumfte?" . Zpod převisu se ozvalo několik hlasa. Snad to byl souhlas. ..Tak pojďme," řekl Veliký. Vzali chlapce mezi sebe a vykročili. Nadporučík zapomněl kulhat.
Luxl"
"Nenadávejte," urazil se Standa Rendl.
,.Buď zticha, chlapečku," řekl mu Dvofák, tento-
krát tónem docela jiným. ,.5áhI jsi do kapsy. Vytáhl jsi něco. Podíval ses na to a strčil to horempádem zpátky. Chvffi jsi to držel v kapse. Já stál asi deset krok6 od tebe s IDknýrem Polenským. Ve tmě. Bavili jsme se a ty jsi .we hlasy slyšel. Asi tě nepadlo, že na vás všechny z té tmy vidím. Hodil jsi to do ohně přesně ve chvlli, kdy se na oheň nikdo nedíval" "To je náhoda," pokrčil rameny chlapec. ,.Byla to krabička od luxek." "Nebyla to krabička od luxek ani od čehokoliv jinčho. Mělo to s kr~bičkou společného núň než mám já s Pannou orleánskou. Já jsem tu věc-viděl dřev, než začala hořet. A taky jsem ji uhasil dřív. než shořela."
..A co to tedy bylo?"
"Podobenka," řekl Dvořák. ..Drvčí portrtt.· Co ty na to?" .,NestaČÚ1l se divit," odsekl Standa. ,,Nech toho lbanf," zavrčel na něj nadporučík, "va dobře, čí to byla fotografie. TIeba jsi ji sám vyvolával" "NevCm o žádné fotografii." ..Mluvme tedy o něčem jiném,.. řekl Dvořák. ,Jak to bylo v tom Riegrá1cu?"
18 Usadili se u
ohnrčku. Veliký přihodil několik zpuchlelých tak, že se drobily v rukou. . . ..Vf1bec névím, o co jde, " řekl Standa Rendl. ~eč se ti vrátila," konstatoval nadporučík. ..To je skvělé. Tak nám pověz, proč jsi chtěl spálit tu fotografů' A moc si nevymýšlej, začínám být nevrlý." ..Co bych si vymýšlel?" odpověděl chlapec...V6bec ntVÚl1, co jsem to tam hodil. Já myslel, že to byla prázdná krabička od cigaret."
ko~k4 dřeva,
..A co?"
Nadporučík Dvořák vstal. "Koukej, řekl zlověstně, Komen.sJcý nebyl
ty uličníku." proti občas nému výprasku !kolnIch dětí. Nebudel si dělat srandu a vysypeš, co ~, nebo ti napráskám. Tak si vyber. Máš na to minutu." .,Na to nemáte právo," prohlásil Standa. "Odkudpak tohl~ vB?" zajímal se Veliký. Chlapec neodpověděl. .,Mysla, že máš právo ztěžovat ~tfování smrti svého kamaráda?" ,.Minuta se chýU ke .konci," zabručel Dvořák. nChtU to na holou, nebo se snad styd.í!?tt "Když mluvíme o tom výprasku," řekl Standa Rendl, "tak mě napadá, jestli jste se třeba neptal na tu rvačku, co mčl Honza s Frantou Malindou." ..Va, že to je možné?". zafuněl Dvořák. .,Měl jste to říct rovnou," prohlásil nevinně Standa. "To bylo tak. Sel jsem koupit lístky na grotesky. Jaký - to vás taky zajímá?" "Zajlmá nás všechno," lekl Veliký• "Frigo na mašině," odpověděl Standa bez přemýl lení. ,,Bylo to ve středu. Potkal jsem Honzu na Vmohradský, kousek od tržnice. Povídá: Stando, pojď se mnou, čeká na mě v Riegráku Franta Malinda. Prej něco chce. A já na to - no tak jo. A on se ptal, kam jdu, já řek, že pro lístky ~, "Pro koho jsi kupoval ty lístky?" zeptal se Veliký. ,'pro sebe, pro Božku a pro Cílu." "Koupil jsi je?" "No - koupil. Potom," "Na středu?" ,,Jo. Na ten samej den večer." Veliký kývl a odmlčel se. Přisunul do ohně kus dřeva, který se skutálel' na stranu a čadil.
"ani
"Dvourozměrná."
..Nejspa," kývl Standa. "To povídej neposlu!ným kozlátktlm,.. utrhl se na něj nadporučík. ,,Jaképak koula cigarety?" "Luxky." . . .,No - krabička od luxek, dejme tomu. típak je to foťák, co visí na stromě u převisu?" ..Byl Honzy," odpověděl Standa Rendl "Honza fotografoval," řekl Dvořák. "Očlal pěkné fotky?" "Dělal Pomáhal jsem mu vyvolávat. Nejrads. fotil krajinky, ale taky dělal hezký podobenky. Holkám vyfotil pár séru - on tomu tak říkal Rozumíte, co myslím, že jo? Zepředu, ze strany a tak. A s YŠelijakejma účesama. Vkm se nám to líbilo a já jsem s nIm rád ty fotky dělal Má doma zařfzenou temnou komoru." .,No vida,"' usmál se nadporučík. ..A já udělal takový zmatek kvflli )q-abičce od luxek." .,Nic se nestalo," řekl Standa. "Omlouvat se přece nebudete." . ..To že ne," souhlasil Dvořák. ..To byla tvoje krev na té krabičce?"
va.
"Krev7I"
..Ona to byla rumělka červená tmavá, viď," lekl ,,Když on ten oheň tak mizerně svítí. Nakonec třeba zjistíme, že je IDknýr Polenský drližička. .. ..Cheche," udělal Standa Rendl. ..Ty si, pitomečku, myslíš, že jsem trouba," p0kračoval stejným tónem Dvořák. ,,Abys nepoznal po hmatu fotografů od krabičky, ve které byly cigarety Dvořák.
18
............ ~ ..............Pokračuj," vyzval Standu Rendla nadporučík. ..Šli jsme do toho parku. Franta seděl na lavičce." , ..V kterých místech to bylo?" "Nahoře u sokolovny, kus dál je takový drátěný
plot" Veliký a Dvořák samozřejmě houby věděli, kde je v Riegrových sadech v praze sokolovna. Ale o to neno. Zatím se výpovM Standy Rendla shodovala s tím, co řekla Dvořákovi Božka. "Frantovi ňák vadilo, že jdu s Honzou," pokračovaJ chlapec. ..Honza na to řek, že to je {1.Jk, ale Franta povídá - hele, já chci mluvit o tamtom. Honza na něj kouk jako spadlej z višně a udělal takovej pitomej obličej." ..Vypadalo to, že ví. co Ma!inda ~ce?" .,Jo - to já nevím, co tím Honza myslel On dělal takový všelijaký držtičky pořád Ale povídal Frantovi, že neví. o čem by se spolu mohli bavit." "Takže nevěděl. o co jde?" "Povídám, co lek, ne? A Franta povídal, abych
kl pryč." ,.sel jsi?" ,.Ke druhý lavičce." ,,Honza tě nezdržoval?" "Ne. Byl bledej a vzteklej." "Co bylo dál?" . "Porvali se." "To vím," řekl Dvořák. "Kdo začal?" .,Franta." odpově<:!.!1 po malém zaváhání chlapec. "Nepleteš se?" ,,,To se ví. že ne," odsekl Standa Rendl "Franta Honzovi jednu ubalil. no. Jenže to udělal dčsnou chybu. Myslel, že mu namlátí, ale dopadlo to obráceně. Párkrát po &obě skočili, ale nakonec byl Franta vespod a Honza na nčm klečel Je!tě mu jich pár vrazil" ,.A potom?" ,.Honza Frantu pustil a šel ke mně. Tak poje! pro ty lístky, Staňouši, povídal. On se Franta dohrabe na pohotovost sám." "Co udělal Ma!inda?" "V6tal a volal za námi, že si to s Honzou vyUdí jinde." "Kdepak asi?" "To byl jen takovej hec," řekl Standa. ..Ty jsi neslyšel ani slovo z toho, co si řt"kali před rvačkou?" "Kromě
toho, co už jsem řek _" ..Nic?" Chlapec zavrtěl hlavOu. "Takže jsi šel pro lístky, že. Koupil jsi lfi, Honza šel s tebou. Cestou ti nic neříkal?" . "Vdbec nic. Akorát si myslím. že mu bylo blbý, že jsem to viděl On potom ty lístky koupil sám a šel večer s námi." .,Ani později se o ničem nezmínil?" "Vfibec nikdy. Mysleli jsme, že s námi Franta nepojede, ale normálně přišel na nádraží." "Měli jste ten výlet domluvený před rvačkou?" .,Jo. Nebo ne? Já vlastoě neVím. My jsme totiž věděli, že v pátek někam pojedeme, ale dlouho jsme se nemohli domluvit kam. Potom přišel Honza s tímhle, ale kdy to byJo? No jo - ono to bylo až na
slezině ve čtvrtek. Jasně. Ještě ve středu po bijáku jsme se dohadovali, kam jet." ,.scházeli jste se každý čtvrtek. Kde?" "V Riegráku. Když jsme měli na pivo, tak ve Šretrárně, to je taková zahradní restaurace. Když jsme neměli, tak u mlikámy." "Co to je?" zeptal se Veliký. "Takovej kiosek vprostředku parku. Zavřenej.b "Co jste tam dělali?" "Hráli na kytary a zpfvati. Chodily tam taky jiný party." ..Přišel tam ve 'čtvrtek i Ma!inda?"
"Nepřišel"
"Od koho se dověděl. kam se jede?" "Já nevím." "Jak se k sobě s HonWu chovali dneska?" ,,Moc se nebavili. Ale já bych řek, že se smířili ' nebo co. Aspoň Honza vypadal normálně. Franta byl jako nabručenej, ale to on je pořád" "Komu jsi o rvačce řekl?" "Božce. Bydlíme v jednom baráku a je to sestře nice, že jo." "Pos)yš, Stanislave," ozval se Veliký, "kdypak jsi viděl poprvé Alenu Mášovou?" . "To já si nepamatuj u," odpověděl chl
ec. "Možná někdy" květnu. nebo o něco dřív. "I " Vídal jsi ji často?" ,.Honza ji někdy vodil na sleziny, ale vždycky brzo vypadla. Ona se mezi nás nevešla. Takovej formát, to víte. A ~ července už na sleziny vfibec nechodila." "To víš přesně, že od července?" "J o. Od července. V červenci totiž otevřeli mlíkárnu a my už nechodili do hospody. Kupovali jsme si v mUkámě limo a mám dojem. že tam Alena nikdy nebyla. Koukejte, soudruzi, já bych se zeptal na jednu věc, mažu?" ..zkus to," pobídl ho Veliký. "Nemyslíte, že to udělala ona?" ..Proč?" ..Protože je to taková bláznivá frajJe," řekl Standa Rendl .,Já bych řek, že ji Honza chtěl dát kopačky a ona mu to zatrhla." "Honza někdy říkal, že se s nf rozejde?" "Mně ne," odpověděl Standa. "Ale pro tu prdlou Jruii by to byl ten správnej dflvod, že jo." ,,Já si to poznamenám." řekl Dvořák ~ě. "Třeba je to dobrý postřeh, mladý muži. A tee! vysyp, proč jsi chtěl spálit tu fotografů naši společné známé." "Prosím vás," zakňoural Standa Rendl, "uznejte. že jste se mohl krásně mejlit. Já opravdu nevíQl, co jsem do toho ohně hodil. Já totiž ~ nepřemejšlel o tom, co držím. Věděl jsem, že v tý kapse mám prázdnou krabičku, protože jsem poslední cigaretu vytáh už na nádraží. Vflbec nevím. že bych se na krabičku díval, jak říkáte. Prostě jsem ji zahodil, no." .,Proč kouříš pr4vě Juxky?" zeptal se Veliký. "Nejsou to zvláště dobré cigarety." ,,Dobrý nejsou," &ouhlasil Standa. ,.Ale jsou dost laciný a maj filtr." "Tedy ze zdravotních dfivodfi?"
-------~-------"Když myslíte." pokrčil rameny chlapec. •.Kouří ve vaší partě luxJcy plě někdo?'· "Těžko. Kromě Franty a Skunka"-"
"Mohu posloužit dalšún,.' usmál se Veliký. " VWn1 jste si, že kouříme diskutované cigarety značky Lux? Dostal jsem je od aly Bartoníkové, která kouří jen
"Ti kouříluxJcy?"
svátečně."
,.Ale ne. Balej tarasa. Nebo koulej startky." ,.A děvčata?" ,.Alená kouří všelijaký winstonky a podobně. A Božka , alou kouřej svátečně. Takže všechno. CO jim kdo nabídne." " .,Diky," skončil své otázky Veliký. ,.stejně to nebyla krabička od 1lJ.Xek." řek.! zavile Dvořák . .,Ale já to z tebe páčit nebudu. Seber se a padej pod převis. A žádné blbosti, koukám za tebou." · " ,Já se projdu," prohlásil Veliký a připojil se"k od. cházejícImu Standovi.
"proto vám je dala," .,Ale proč je měla?"
řekl nadporučík.
Dvořák neodpověděl
Chvíli přikládali na ohýnek. "že už, sakra, nejedou?" přerušil ticho nadporučík. "Na té kudle přece musí být otisky." .,Měly by být." kývl Veliký. ,.pokud je všechny nesmazal ten horlivý inženýrek. Ale ať tam jsou nebo ne, něco tam není určitě. Krev." .,Toho jsem si všiml hned," souhlasil Dvořák.
'
,.J eožc k té vraždě došlo, když ještě pršelo. Krev omokla. Taky se asi otřela o trávu. Nebo to vtibec není ten ndž, kte.rým se to stalo." .J:To by byla divná náhoda,·' zavrtěl hlavou Veliký. .,Le by tady někdo zahodil nM právě nějak kolem té vraždy, to je nelogické. Déle než hodinu v trávě neležet, řekl bych - aspoň podle té dřevěné střenky, která by byla po delší době nacucaná jak houba. Mně se dokonce zdá, že byl nM skoro suchý."· "Ležel pod smrčkem." ,,Ale jdčte. Celou cestu jsme šli pod stromy a jsme durch.tJ .,Ano,tJ řekl zamyšleně nadporučík. "To je pravda. Jestli byl nM skoro sucbý - a v tom s vámi souhlasím -, neležel na dešti dlouho. Ale potom by na nčm musela být krev. která na něm není." "Pachatel ji otřel." " "Potom bychom museli najít to. čím ji otíral.tJ "Zatím jsme to nehledali. A ještě něco - mfažete mi líci. proč vrah zahodil nM? Mohl ho přece zapíchnout d<;> země a šlápnout na něj. -Zajel by do země celý a zmizel by ze světa na hezkou chvíli. Přinejmenším do zítřka. Taky ho mohl nechat v tě le."' .Jestliže ho tu nikdo nepoznal ~" .,Všech jsme se neptali." "stejně by řekli. že nM neznajL" •.A co když pachatel zaslechl kroky toho lesáka? Jestliže měl pro zlikvidování nože jakýkoliv jiný zpfisob - to vaše zapíchnutí do země ho 'prostě nenapadlo -. najednou viděl, že se na vraždu přijde mnohem dřív, než počítal. Tak -ho rychle odhodil a zmizel. Musel to být něk-do z přítomných. .Cizí člo věk by zmizel i s nožem." "Mohlo to být všelijak," řekl Veliký. ,.Přemýšlet o tom teď stejně nemá žádnou cenu." ,Je to zatracená práce," vzdychl Dvořák.••Co vám řekla ta herečka?" , Veliký to Dvořákovi zopakoval. "Myslíte. že nM poznala?" zeptal se nedfivěřivě nadporučík. . ,,Možná Není to právě ~patná herečka."' ,,Ale že by ona -?" Veliký neodpověděl. Zapálil si cigaretu žhavým oharkem a odhodil ho do ohně. "Co dál?" zeptal se po chvilce. "Zbývá nám Mašinda," odpověděl nadporučík. "Snad se dovíme, proč se vlastně ve středu poprali." "Tak si odpočiňte." navrhl mu Veliký. ,.Já s ním
19
"Udě1a1 jsem
radikálnC opatření," řekl Dvořákovi, když se vrátil •.zakázal jsem jim všechno. Takže nevím, co teď budou dělat. Zákazy. které jsem vydat, jsou tak protichfldné, že mají do rána o čem pře mýšlet, pokud je budou ·chtít dodržet." "Co hajnej?" zeptal se Dvořák. ~Toho do svých. zákazO nepočítám, " řekl Veliký. "Ll byla ta Cotografie?" Dvořák mu mlčky podal proužek papíru, začaze ný a vlhký. .,No. to je pěkný výstřih," konstatoval Veliký. "Víc toho nemáte?" ,.BohužeL" ;.Hm," udělal Véliký. "Ohýnek," pronesl nadporučík otráveně. "Když jsem t~ přiletěl, byl jsem slepý jak sOva. Sotva jsem si stačil všimnout. že je to ženská." ,.Nepoznal jste ji?" .Jak bych mohl? Vymyslel jsem si aspoň krev, abych ho nachytal. Zdálo se mi. že je to jediný rozumný dOvod k tomu, aby něco takovým CoCrem odstraňoval ze světa. Jenže on na to nezabral." ..To bylo nemoudré.'· "Spíš pitomé." zašklebil se Dvořák bolestně. "Kluk poznal, že kecám." Veliký si prohlí.žel zbytek snúnku ve svět1e ohně. .,Na rubu bylo něco napsáno," podotkl. "Všiml jsem si. Moc toho nezbylo." ·. ,Moc ne. to je. Cakt." •.Něco jako CNA," řekl Dvořák. "To je ENA, ne CNA," opravil ho Veliký. "A před tem bylo nějaké 'písmeno s háčkem." .Il,tENA, .ŠENA, RENA," vypočítával Ovořák. ,.t:.NA, ŽENAtJ "To poslední," řekl Veliký. "žena." .,Napadá mě akorát vá-žená." .,Bo-žena." "Božena? Vlastně - no jo! Proč by nemohl mít v kapse Cotku sestřenice s nějakým věnováním?" "Ze ano?" ,.Ale proč by ji pálil?" •,To mi řekněte," vzdychl Veliký. "A proč by si ji spletl s krabičkou od luxek, eh?" "To je samý otazník," zabručel Dvořák.
20
.............. ~ ............. p6jdu pro vodu. A taJcy třeba na dHvt Aby jim to vedle nechcCplo." ,,Když myslíte," lekl nadpóručík. .,Plijdu zatím k nim a zavedu řeč na šerifa. N'IC o něm dohromady nevíme." "Já si myslún, že víme dost," řekl Veliký. ,,Ale je nám to houby platné, to je to."
napadlo ho. ,,Ale jo," souhlasil Mašinda. "práska bych si dal" Sedli si na kmen padlého smrku. Tráva kolem pramene stála jako U4 a nesla se z nt jemná vftně tlení. Chvflemi to wustilo, jak se zvedl slabý větřík. Potliček vydával DlOoot6n.nf, zvonivý zvuk, tu a tam přerukný šploucbnuUm. "Proč si od vás Honza pftjčoval?" zeptal se Veliký. toho se mi nezpovídal," broukl vousáč a zabafal. "On o svejch soukromejch věcech mluvil, jenom když chtěl A to bylo zase jenom tehdy, když se chtěl vytahovat." ,,1 ak dlouho si od vás pOjčova1?" "Poprvně někdy na jaře." .,Kolik?" "Dvě stovky." .,Dejme tomu, že,si plijčova1 od dubna." počítal Veliký. "To máme pět měs{cft. Máte, že vám byl dlužen _ t f "Tli tisfce šest set a ňáký drobný," lekl Fianta. ,;z pěti výplat," konstatoval Veliký. "To tolik
,:z
20 "To je
náramně jednoduchý, soudruhu, tf prohlásil Franti!ek Mašinda. když se ho Veliký zeptal na stledu odpoledne. "Nechtěl jsem o tom mluvit vkcko dobrý o mrtvým. Plijčoval jsem Honzovi prachy. Byl mi dlužnej skoro čtyři tácy. A Curl sliboval, že mi to vrátí všecko najednou. Už jsem toho měl plný zuby." "Proto jste se poprali?" "Jasně. Oltěl jsem ho zpráskat, aby mě přestal tahat za fusekli." Veliký mlčel. Překročili cestu a ponofili se do vysoké trávy. Mašinda šel za Velikým, který se snažil sledovat směr, kterým kl s Cílou. Tráva tam byla slehlá a bylo dost jasno. Baterku, kterou jim pftjčil Marian S~ nechal Dvořákovi. Stejně už skoro nesvítila. "Kde leží Honza?" zeptal se Mašinda. .,0 kousek dál." lekl Veliký. "Nebojte se, nezakopneme o něj. n ,,0 to mi nejde. NejspB by mi JO nic neudělalo. Jenom si tak pfemejšlfm, kdo na tý straně byl ft .,No - a výsledek?" " Vftbec nic mě nenapadá." .,Kdo by tam chodil, když tam neru dříví, viďte?" "Jo - v tom je háček," řekl zamyšleně Mašinda. "On sice Honza flkal, kam máme jít, ·víte? Já si 'náhodou pamatuju přesně; že říkal, kde dříví je. Těch :.měrli byla hromada. Ale neříkat, kde není. Takže se někdo moh bodnout a jít sem dalO, ne?" .,To mohl,ft připustil Veliký. ,,1enže pokud se dostal dolli k cestě, protože se spletl. ne~el tam s 6myslem vraždit." "To je vlastně fakt." "Tak vidíte." .,A je docela na bejka o tom přemejšlet." "Proč jste nepřinesl dffvfl" zeptal se Veliký. "protože jsem línej," přiznal se vousáč. ,,seděl jsem za bukem a kouřil. ft .,V tom dešti?" "Támhle dál je takovej převis. Malej, ale jednomu stačL Já vlastně chtěl sebrat nějaký dřM, ale jak jsem narazil na ten převis, zapad jsem tam a zapálit si. A pak už se mi nechtělo sbírat. Slyšel jsem, že se ~chni vrátili. A vftbec, co já dčdek se na ně budu dřít. No řekněte?" "Jsem dvakrát tak starý jako vy," pokáral hQ Veliký. "Ale nevypadáte," podotkl Mašinda stejně jako COa-Barton1ková. Došli ke Studeným pramenftm a dali se do plně nt lahví. Kotlík s sebou nevzali. Špatně se plnil, ještě hM nesl a kromě toho chtěli sbírat dřevo:, - .,Nechcete si zapálit?" zeptal se Veliký. Asociace,
vyděláváte?"
"šestnáct čistýho-," odpověděl Mašinda. .,No sakra," podivil se Veliký. "To jste se s ním dčli1 málem nap~l!" ,,1 á moc nespotfebuju." ,,1ste sám?" .,10. -Bydlím v podnájmu u jedný báby. Za stovku měsíčně. S rodičema jsem na válečný noze." "proč?"
,,A já vlastně nevím," mávl rukou vousáč. "Jájsem rád sám a taky rád pivo a oni to nechápou nebo co, víte?" "To vás nenapadlo, že vám to Honza nebude mít z čeho vrátit?" .,Měl jít po prázdnjnách dělat," vysvětloval Mašin· da "Táta mu něco zafíroval. Nevím co, ale prej za slušný peníze. Ale mně o to moc nešlo. Helejte,já když mám na pivo ~, "To se divím" že jste se kWli tomu pral, když vám o to moc n~o," poznamenal Veliký. .,No jo, to vypadá blbě. že jo? Holt mi vytekly nervy, to bejvá." ,,Nevypadáte na nerváka, pane Mašindo." .,1 alco vy na policajta," odsekl neuctivě vousáč. "Tak se zvedneme," lekl Veliký a odhodil oharek cigarety do potoka. "Sebereme nějaké dříví ~ ukáže", te mi ten převis, kde jste provozoval svoje dolce far niente." "Co že jsem tam dělal?" vyděsil se Mašinda. "Povídám, že jsem tam kouřil." . "Dolce far niente. znamená sladké nicnedělánf." vysvětlil mu Veliký. "Nic s1adkýbo v tom nebylo," lekl vousáč. "Pokud jste si vším, koulím ba1enýho tarasa." .,poslyšte, Františku," podotkl Veliký, když došli k cestě. ,,1akpak je to u vás se ženskýma?" "Ohromný," odpověděl Mašinda. ,,Ale do toho vám je asi tolik jako mně do cennejch papfrft vákum ojl kompany." .,Nezáviděl jste "1lěkdy Honzovi?" popíchl ho Veliký. "To bych musel ~jt unhbl se vousáč.
vru."
21
-------~-------
se za to stydL Cila Bartoníková. Nesmysl Měla Hon.zu ráda. I přes tu jeho avantýru s Alenou. Alena? Vždyť do něj byla zamilovaná, jako herečka, jako Julie a jako chtivá ženská zároveň. Zachtělo se ji zajíčka, řekl bych. Božka Horm nemá vt'tbec žádný motiv. Svak mi popadá, jako by vt\bec nevěděl. proč . mohl šerifa pHpadný vrah zabít. Nakonec zbývá jenom ten Standa s fotografú, ale z toho mdže taky vylézt nějaká prkotioa.., "Ze stanoviska rozeného skeptika je to skvostná sbírka možných pachatelli," prohlásil Dvořák. Stáli proti sobě po pás v trávě jako dva zlí trpaslí-
.,Nejsem idealista. Honza iněl ženský akorát v hubě a já dávám přednost kanapi." ,.A co Alena? Tu měl taky jenom - jak říkáte v hubě?" .,Taková blbá ltětka," prohlásil Mašinda. "S tou bych nechtěl mít nic společnýbo ani za prachy. Mohla by mi v posteli' recitovat Mahulénu." .,Nona," napomenul ho Veliký. ,,1 kdyby byla taková, jak říkáte, mUSÍ1e si uvědomit, že pochybné žemtioy nerecitují." 1,Al~ blbý pochybný ženštiny věilinou jol'. vysvět loval M&inda. ,.Helejte, když chci ženskou, tak si ji vybírám podle figury. Mdže bejt pro mě za mě třeba němá. A když si budu chtít s holkou povfdat' o hvězdičkách, mMu si sednout do parku s Božkou nebo s COou. Ani mě nenapadne, ~ by to byly holky na kanape, jak jsem povf~. Ale ženská, která· kroutí zadkem, vystrkuje poprsí a ve vočích má kanapi celou taru, nemá předoášet nějaký hexametry, nebo jak se to jmenuje. Když to dělá, je to blbá štětka, a to je zrovna pHpad týhle Aleny. Chce ten svOj rozdováděnej rozkrok zamaskovat lileral0rou. To je volovina, na to by mi musel kejvnout i slepej , mládenec." "J ak jste přišel na to, že je Alena Má!ová zrovna taková?" ..Protože už jsem tli zrovna takový Učí shodil ze
ci. "NeHkejte," děl Veliký. "standa s fotografú, kterou honém sprovodí ze
světa," začal vypočítlvat nadporučík.
.,Mašinda,
který vědčl o vražedném nástroji dřfv, než jsme o něm mluvili. Navíc ty jeho pt'tjčky - to zavánf nččím špinavým. Dejme tomu, že na něj Honza něco vědčl a peníze z něj tahal. Teď už Honza mluvit nemOU a peníze, na které bychom mohli přiJít, se hodily jako dOvod ke rvačce, Ta culíJcatá Cíla? žárlivost. Zabití v afektu. Vzpomeňte si na ten její hysterák na začátku. Božka? Ta si něco nechává pro sebe." , ,.Aha," kývl Veliký. "A Skunk - pročpak mu tak vlastně řikají? Snad byste o tom měl přemýšlet. To je přece zvífe. ·které zákeřně páchne." "Ten je podezřelý už tím, že vlastně o ' ničem nevf." řekl paličatě nadporučík Dvořák. ,.Jenže tak bychom mohli podezfrat i nočntho vrátného Grandhotelu v Brně," lekl veliký. nA taky inženýra Polenského, pochopitelně." "0 tom vrátném z Brna 'nevúo," zabručel Dvořák. ,.Ale ten Polenský - má vt'tbec ah"bi? Staro\! belu má." "A lesáci a trampové byli vždycky na válečné noze," dodal Veliký...Prklo, pes neposlouchal, 8 do " toho ještě tramp. Zabití v afektu. Polenský vytasil ostře broušený lovecký tesák -I' ;,Já vím," kývl Dvořák. .,Všechno je to nějaké pitomé." ..Tak pojďme na večeři," ukončil to Veliký. "Co bagáž?" "Nec~ bych to tady. Máme tam předmět dolič ný a ten bychom do té tlačenice tahat neměli. Je to dvacet metru, je sem vidět. .... Dvořák souhlasil. Postavil chlebník na pařez, osvětlený ohněm. Přiložili pořádný pařízek i s kořeny.· Potom se vydali k tábořišti. "Soudruzi," řekl Polenský, sedíd,u ohnaťě s kusem chleba v ruce, .,vyšetřovanf se ptají, zda mohou jít na stranu."
schod~" odvětil spravedlivě rozhořčený ~ašinda.
Byl to argument natolik pádný, že se Veliký oda došli až k ohni. Jen s malou zastávkou u skály, kde Veliký i ve tmě ,snadno našel roz'mačka ~ho lpačka z tlustéhq baleného cigára v hnědém dýinkovél!1 papírku. Byl už trochu navlh1ý. mlčel.
21 '
" ,;Zde máte topivo, topiči elektrárenský," řekl Vedvě pořádné otepi poblIž ohně. nA děvčata by mohla uklohnit nějaké thé. Pdlnoc UŽ minula a začne být lezavo. Pojďte sem, pane Polenský. Necháme se pozvat na bliřta. Jenom si se soudruhem nádporučIkem přiložíme, aby nám nevyhasl soukromáček.'· .,Vy jste nějaký bodrý." řekl Dvořák, když s Velikým sbírali dřevo kolem skomfraj'cího ohníčku. Neviděli na to a klopýtali o paHzky, vzpomínajíce na oáčeln1ka okresního oddělení. "Co mi zbývá," vzdychl Veliký. "Mám takový do. jem, že to nikdo z nich neudělal." ..Vy jste vždycky takový dobrák." ušklibl se nad-
liký Skunkovi, když složili
poručík.
,.Já to vfm,., kývl V,!liký. "Víte, co mi dá' největší práci? Uvěřit jakémukoliv motivu. Já totiž nechápU, že někdo mdže řešit problčmy takhle. Byť by to byl problém sebevětší. Chápu všelijaké zkratové jednání, psychický stres, prostě bouchnutí v bedně, jak to trefně vystihuje český jazyk. Ale tady mi to tak nepřipadá. Koukejte," Veliký se zastavil s větví v ruce, "takový Mašinda, třeba. Poprali se, protože mu Honza dlužil tli a pt'tl tisíce, peníze. které asi nacpal do Aleny. Jinak je Mašinda pivní dobrotisko, a kdyby toho krifa zabil, v život~ by peníze nedostal zpátky. Motiv sexuální nepadá v ťivahu. Vodí si na privát němt sexbomby. Tvrd~ že-nem lyrik. protožC
22
..Co by ne?" odpoyěděl mu ' Veliký. "Pánové p~jdou se mnou támhle a dámy se budou muset smířit s asistend nadporučíka 'Dvořáka. On se přitom otočí na Dvořák se po
druhou stranu." Velikém podíval nevlídně. "Jděte támhle tam je věill tma," poradil mu Veliký. . Dvořák se odbelhal 5 dívkami do temnot. Tváfil . ,
22
-------~--------
se přitom jako vrah Landru a děvčata se dotčeně ohlížela. ,,Je to velice slušný pán." dorazil to Veliký. Sám sebral Mariana - Svaka a Standu Rénd1a. Mašinda prohlásil, že už neměl pivo od pfll sedmé, takže nikam nemusl. Inženýr si odskočil za blfz.ký strom. Byla z toho mačná motaoice, protože Veliký nechtěl nechat nikoho o samotě. Ale nakonec se to nějak vyřwlo a všichni se opět sešli u převisu. "Chcete buřta?" zeptala se Božka Dvořáka, který vypadal jako po příšerném zážitku. Mlčky přikýVl. Veliký si vzal kus sekané od Standy Rendla. ,.Fajo," konstatoval. "To je od maminky?" _ Brzo byl i čaj. Pop~eli z očazených plechových ešusfl a nic nepřipomínalo ponuré pfíčiny toho, ~ tu kolem ohně sedělo pár nesourodých jedincfl. Jenom malý ohníček opodál osvětloval pařez s chJeboílcem nadporučíka Dvořáka, v němž ležel pečlivě zabalený nfa!. . Alena Mášová vytáhla láhev becherovky. "Máte chul, pane Veliký?" zeptala se. "Snad později," lekl jl zdvořile. Dívka odšroubovala víčko a napila se. _ "Rozmyslel jsem si to," prohlásil Veliký. "Loknu
'"
SL
z torny láhve na vodu." "Chtěla jste jn s ním?" "Jenom kousek. f{íkaJ, že mi ukáže dřevo." "Když jsem se vracel~ byl tu Honza sám," řekla Božka HomL "Drvala jste se pod převis?" zeptal se Veliký. "Já vlastně nevún." "Nikoho byste tam asi oeviděla," usmál se-Veliký. "Oheň přece nehořel Kam jste šla potom?" "Dolli a doleva," odpověděla Božka bez přem~ lení. "Byli jste tam tedy čtyři,.. podivil se Veliký. ,,'Že jste se nepotkali?" "V té - tmě?" "Je to možné," ozval se kupodivu skeptik Dvořák. "paseka je liroká nejméně dvě stě metrfl. Jestli byli padesát metrfl od sebe ~. "Padesát oe." namltl Veliký. "To by musel být nejdolejší z nich přímo u cesty. Tam opravdu neru dříví. A kdo byl vlastně nejnfž?"
-
"Snad jste si nemyslel, že vás chci otrávit?" "Plesně to," kývl Veli.ký. "Ted už jsem, samozřejmě, klidný." Dvořák také usrkl a inženýr Polenský pořádně
nasál.
"A teď si popovídáme o tom vašem sběru paliva,"
řekl
Veliký, utíraje si do kapesníku umaštěné prsty. ,,Dokážete si vzpomenout, kudy jste chodili?" Trampové se po sobě podívali. "Snad jo," řekl Marian Svak. "Aspoň já určitě. Táhnul jsem souši a musela za mnou v trávě zflstat hotová silnice." "Vezmeme to podle toho, v jakém pořadí jste odcházeli, ano?" ,,Nejdřív jsem šla já," ozvala se Božka HomL "Ale jcltě jsem se vrátila." ,,Kdo šel druhý?" ~ já," lekl neochotně Standa Rendl "Kterým směrem?" zeptal se Dvořák. ,.Nejdfiv jako dolft," přemýšlel Standa. "Ale neviděl jsem žádný dflvl, tak jsem zahnul doleva." "Potkal jsi někoho?" "Ani nohu," vrtěl hlavou chlapec. "Já se nerozhlížel, pršelo, a tak jsem koukal nasbírat dřevo a být zpátky." Veliký si udělal malOvku do schematického náčrt ku Olivetské hory, který si pofldil během pozdnf ve~ře do notýsku. "Kdo odešel potom?" S1cunk se podíval po Cíle. ,.Ne.lli jsme spotu?'~
František Mašinda "To se ~ těžko říct," řekla Božka. "Jak se vám ztratí z očl plevis, ztratíte i směr. Les má hodně cípatý okraj a je tam spousta balvand." "Já v1'm," řekl Veliký. ,,Nepřehledný terén. Oověk se diví. že jste trefili zpátky. Kde sbírala slečna Mášová?" Dívka neurčitě mávla do tmy. "Vpravo od směru dolli?" ,.No - vpravo. Moc daleko ne," prohlásila Alena Mášová. "Odešla jste tedy až PQ slečně Hornf?" "Ano," kývla Alena. ~Ia jsem kousek s Jendou.
ze~al se.
..Šli," souhlasila dívka s culíky."Já to vza1a rovnou podle skal doleva a ty jsi zflstal někde vzadu, ne?" "Myslel jsem, že bys mi všecko vysbfrala, a šel - jsem na druhou stranu," řekl Marian Svale. "Vlastně tam, co je ted ohýnek. Proto jsem pak vědčl, že je tam-dflví." "potom jsem šel já, zabručel Franta. ,,My už jsme o tom mluvili," IcývI Veliký. "potom šla na dfM slečna Mášová?" "Ano," kývla dívka. "Potomjsem -vlastně ne. Já seděla pod plevisem a čekala na Honzu. Sundával si ft
23
------~~-------
Asi na poloviční cestě k té dolní p8ině Jenda odbočil doprava. Byla tam hromada větví, prý si jich všiml, když jsme lli sem. ~ekl. abych si je sebrala a odnesla nahoru. Měl starost~ že promoknu." ..Udělala jste to?" ,.Myslela jsem, že on promokne víc. Tak jsem mu oblékla svoji p1~ěnku s kapucí. Hádal se chvíli se mnou, ale já_ Nechtěla jselh, aby se, nachladil, víte? Byl jenom v kortli, chtěl dělat hrdinu. Ale' já měla ještě tenhle svetr••. Chtěla jsem se pak hned vrátit, ale nemohla jsem ty' větve nijak srovnat, potád mi padaly. Vrátila jsem se skoro poslední. A Jenda.• Bože, Jenda tam zllstaJ..• Prosfm vás, má na sobě ještě tu pWtěnku?" . . "temu říkáte plá!těnka?" zeptal se Veliký divným hlasem. "Nechala jsem si ji u.šft ze strakaté .celty," řekla dívka. ,)enda mi ji přinesl, víte? Chtěla jsem si vzít ·větrOvku, ale. Jendovi hrozně záleželo na té cehě, nevím proč. Měla takovou velikou kapuci..... ..To je mrzuté, že na tohle nemáte svědky," řekl Dvořák. "Viděla jste .ho \ prokazatelně po.slednI. Mohla jste s ním klidně jft až na cestu. V té kapuci jistě neviděl do stran, &patně s~1 atak dále. A dff· . ví jste podle svého tvrzení přinesla právě z míst, kde podle samotného Honzy žádné není." Mezi t4bonúky nastal pohyb. Alena Márová najednou seděla .sama. Konečně bylo docela jasné, že jediné pouto mezi nf a partou zemřelo s modrookým krifem Honzou.
každý." Lesák Polenský mlčcl, díval se na Alenu a
oči mu svítily jako hejkalovi. Veliký se .na něj se zájmem zahleděl Inženýr jeho pohled Ulchytil a otočil hlavu stranou. Slovo poprsí ho zřejmě pokouklo•. Franta Mafutda se po Velikém podíval. Co- jsem vám povídal, řikaly jeho oči. Štělka j~ to. Vystrkuje poprsí na čočku. . Topič Skunk se tvářil neutrálně a Standa Rendl hleděl zarytě do ohně. "Pane Mašiodo," lekl najednou Veliký, .,vrátiljste se poslední, že?" ,,No - jo," trhl sebou vousáč, vyrušený z nactiutrhačných myšlenek. ,.A nikoho jste neviděl ani nesJykL" ..Už jsem vám povídal, že ne," lekl Mašinda..,Ani nohu." ..Takže podle lesa asi nikdo nekl, viďte?" .,Asi ne," připustil Franta Mašioda. "To je přece blbost," začal Dvořák. "To mi povídejte," vzdychl Veliký...Ta paseka je
hrozně n~přehledná." "To je," souhlasil nadporučík, \'Stal a udělal pár krok6 od ohoě. Vylezl si na vyčnělý balvan porostlý mechem a díval se pátravě někám dolo, tam, kde štěně inženýra Polenského hlfdaJo věčný spánek
šerifa Honzy. "Nebudete se na mě, doufám, zlobit, když si ov.ěřfm to, co jste mi řekli?" zeptal se Veliký, prohlížeje si svGj plánek. "Tady ten mftj výkres je , totiž velice schematický. Paseka' je liroU dvě stě metrO a notes se vejde do kapsy." ..Předpokládám, že se vzápětí někdo rozzlobí." zabručcl na své rozhledně Dvořák. Nezlobil se, pochopítelně, nikdo. "Slečno MáOOvá," řekl Veliký. "Ano?!" "Pojďte mi ukázat to místo, kde jste se rozeš1i.'· Dívka vsWa Rozhlédla se po ostatních, jako by je chtěla požádat o dovolení. Nevšimli si jI. V tom byli všichni zajedno. Alena Mášová mohla bit na vrcholu Olivetské hory sama a bylo by to stejné. Pro ni. Pro Velikého a Dvořáka by to bylo pohodlněj!{. Alena obešla oheň a zastavila se u pftlmetrového smrčku, který se snažil přer6st vysokou trávu. Zatím prohrával, ale mohl se tó za pár lel naučit. Potom paseka zmizí a vrchol Olivetské hory i s převisem utone v anonymitě vysokého lesa. Veliký si pomyslel, že on už to nejspa neuvidí, a najednou dostal chul nechat všeho; co mu vlastně bylo po pachateIř té věci? Proč měl právě on Uvát někoho, kdo se třese hrdzou z odhalen{? Má na to Wbec právo? A jaké právo má zasahovat do osud6 Božky, Cíly, Standy, Franty, Aleny, Skunka? Jak m6že vědět, že smrt šerifa Honzy nebyla zasloužená? "Šli jSple tudy," ~ila ho z meditací Alena Mášová. "Není na to sice příliš vidět, ale tráva zllstaJa slehlá." ..To je přece normálnf pěšinka," řekl Veliký. "Jděte napřed." . Dívka neodpověděla a vykročila. Veliký ji sledoval v těsném ' závěsu. Na cestu jim svítily hvězdy, které v čistém horském vzduchu připomínaly světélkující oblaka, posypaná střípky zrcadla.
23
"Není nad to, když si člověk trochu protáhne nohy, vic!te:' leH Veliký. ,)en si kousek přesedně· té. A - rád bych se vás zeptal ještě na něco. Znali jste Honzovy fotografie?" "Všechny," lekla Božka. ..Ukazoval nám je často. Fotograroval moc pěkně." "Vy jste je také viděla?" obrátil se Veliký k O·
le. ..Samozřejmě. Kolikrát jsme si o nich povídali. Vyprávěl ~ kde a kdy ho který záběr napadl, říkal mi - o časech a o clonách - já tomu stejně nerozu· měla, víte? A taky mě často fotografoval. Božku
taky, viď?" Okatá dívka pfilčývla. , ,.A co vy, slečno ~á!ová?" . ,,Nevím, co fotografova]," lekla Alena Mášová. "Nebavili jsme se o takových věcech." Veliký si všiml pohledu Oly Bartonfkové. Byl ostrý jako nM. . .Jl>Vás nefotografoval?" lekl Aleně pochybovačně. "ze by si dal ujrt takový fotogenický typ?" "Neříkám, že ne," odpověděla dí~ "Fotograf~ val mě. Ale nic jsme si o tom nevyprávěli. Co taky?" Zdálo se, že' zašuměl vítr v korunách stromO. To Božka a Cíla po ~m reagovaly na poslední slova Aleny Mášové. Podívala se po nich skoro opovržli· . vě.
..Chtěl to poslat na výst~w," lekla ještč. "PoprsC, víte?" . ..No, na tom přece nic není," řekl klidně Veliký. "Ano, co taky, že," přidal se Dvořák. "Poprsí má
24
-------~-------
Dívka neodpověděla. Jenom silně zatáhla z cigarety. ' Najedno~ Velikého něco napadlo. AJ. mu zatrnulo. Taková zatracená věc. Kdyby to byla pravda! "Jak dlouhý byl ten vá! maskovaný kabát?" zeptal se. Dívka ukázala někaln nad kolena. "A Honza - nebylo moc větší než vy, viďte?" "Co tím myslíte?" . "Byl větší?" ,,0 centimetr," lekla Alena Mášová. "Vím to přesně, protože ho to mrzelo. Musela jsem kvdli ně mu nosit nízké podpatky." "Nic vás nenapadá?" Alena beze slova zavrtčla hlavou. "Udělal pro vás mo1ná víc, než si myslíte," lekl Veliký a zhasil cigaretu o silnou větev. ,,Pokud vrah nevěděl. že jste Honzovi navlékla ten, svftj kabát s kapucí. nemohl ho přece poznaL" "Ale proč ho potom -?" "TIeba myslel, že jste to vy," lekl Veliký.
Zastavili se zhruba uprostřed mezi převisem a suchými buky, které se kdovfjak dostaly mezi smrkový porost Olivctské ,hory. Stály těsně u cesty, na které ležel mrtvý, a označovaly místo, kde odbočovala painka vedoud k převisu. "Tady to bylo," lekla Alena Mášová. Veliký se rozh)édI. Moc toho neviděl. Paseka jako všude porostlá vysokou. bledou trávou. Skrývaly se v nI pařezy a díry po těch, které vyhnily. VyčnIvaly z nf vrcholky mladých smrčkft 'a bludné balvany. '. "Za Honzou jste se nedívala?" zeptal se Veliký. .,Ne - neviděla jsem ho." "Jak to - neviděla?" "NejdlJv jsme odbočili tady - doprava. Vidíte, je to v trávě znát. Potom jsme se zastavili u té hromady větví. Začala jsem je rovnat do takové otýpky, hned, jak Jenda oddeJ. Nedívala jsem se za nIm prostě proto, že pIklo. Tenhle/ svetřík by promokl za pár minut. Neměla jsem čas na nějaké ohlížení." ,,Pojďte mi tu hromadu ukázat." DHvf tam skuteČDě bylo. .Dlouhé, obloukovitě zahnuté větve, odsekané od padlých kmen ft. Při dotyku se z nich sypala spousta na troud vysu!ellČho třemi
24
jehličL
"Neměl jste jf.to l~t." zahuhlal Dvořák, když se
někdo šel za vám~ mohl by kolem vás nepozorovaně projít?" "Je to možné:' připustila Ale~a Mášová ,.Byla jseIP k pě!ině otočená zády. Ale snad bych ho
opčt usadili u svéhq ohníčku. " Vydrndá to a vrah se rozbčhne do lesa. Ten myslivec z boží milosti ho nezastaví. Kdyby mll aspoň flintu, do boha oného."
slyšela!' . Veliký sáhl do hromady' větvr a za jednu zatáhl. Nechtě~ ven, zapletena svými nesčetnými rozvět venÚlŮ do ostatních; celá hromada se pohnula a ostře zašelestila. .,Když si k tomu přidáte zvuk deště, který byl v té
Uvědomuje
"Co myslíte - kdyby
"Nevydrndá nic," lekl Veliký. "Nemá komu. si doble, že by ji nejradši sežrali. S kým by se o tom bavila, prosím vás? Ostatně jsem ji upozornil, že je v zájmu věci. .. A vftbec. Nesmíme to protahovat." "Co chcete dělat?" • "Popovfdat si s Boženkou." ,,Aby vám něco nehodila na hIavu," vzdychl nadporučík. ,.Její chovánI má neuvěřitelnou razaD-
chvíli značný..." ,
,,Máte pravdu; nemusela jsem slyšet nic." ,.Byl k vám Honza pozomý?" zeptal se Veliký bez jakéhokoliv pfechodu. "Jak to myslíte?" zeptala se překvapeně dívka. .,Nosil vám dárky?" , ,Ano," kývla. "Nosil Casto jsem mu to vymlouvala. Ale on si potrpěl na takovou kavalírskou pompu, víte. Nemohu tě odbývat kytičkou za dvě koruny, ff.. kal. A nosil mi lilie, karafiáty, a dokonce orchideje." ,.zfejmě jste mu za to stála," řekl Veliký. Dívka vytáhla cigarety. "Vezmete si jednu?" zeptala se. Znělo to žalostně. Jako by se chytala nějak.é naděje, vzdálené a :nepravděpodobné. Jako by myslela, že v této pro ni jistě strašné a nepřátel ské pustině existuje jediné pojítko s normálním světem. Ten dlouhý světlovlasý muž s ·očima podob, nýma očím šerifa Honzy. Veliký si cigaretu vzal. Honza se projevoval stále stejně. Kytice orchidejí a šnečí farma byly v podstatě totéž. Lišily se jen výší provozního kapitálu. Franta Ma!inda jistě" nCvtastnil akcie šnečích farem, zato určitě nevědomky platil orchideje. .,Mftžete mi něco nci?" zeptala se Alena. ,.snad," připustil Veliký. "Jak jste našli Jendu?" .,Na!el ho pan Polenský," lekl Veliký. .,My jsme opravdu na tu.ristíckém pochoďáku. Potkali jsme inženýra. když běul te1efobovat pro Bezpečnost."
cL"
Veliký mlčel .a studoval notýsek v záři umírajíd baterky. ,,Mít tak pofádnou svítilnu," lekl po chvilce. "posvítili bychom si na to poládně." vás to bav(," broukl Dvořák. "Takové slovnf hříčky." . "Tak jsem to nemysle~" vysvětloval Veliký. " Všiml jste si, že v té tráv! stačí pár kr{)kft a zAstanou tam hotové strouhy? Musí tam být pohyby všech namalovány mnohem přesněji než v mém not~u. Moc rád bych se těmi cestičkami prmel. Koukejte, poraďte mi. Nashromáždilo se nám jisté množství informací. Podle nich existuje několik cest k odhalenI pachatele. Několik cest nikterak souběžných. Kterou si
..ze
upřesnit dřív?"
" Vypočítejte mi je," vyzval Velikého nadporučík. .,Podezřelé pohyby všech zťíčastněných," začal V~liký. "Někdo z nich si vymýšlí. Prá~ Bona. napffklad. Poprvé lekla, že lla na dřfvf přímo podél lesa. Když jsme se na to vyptávali podruhé, lekla. že !la nejdřív kousek .dolft a potom doleva. Proč? Protože před ní mluvila Cíla a lekla. že !la podle lesa ona. Takže se Božka v tom smyslu opravila. Plitom - ai !1a podle lesa ta. či ona, ~useJ by je vidět Mašinda. Neviděl nic. Topič Skunk chodil někde (ady. Já bych mu věfil, Ucel soušku, to chvilku trvá. Ale nesměl by čarovat 5 časem.....
25
-------~-------
provedl by to s pořádným zajištěním." "plesně tak. Vzal si nM, který nikdo nezná. využil chvíle. kdy nikdo z ostatních neměl alibi ~, "Není tak hloupý. aby si neuměl spočítat, že se na to stejně při~e. spa by ho někde strčil ze skály nebo něco podobného. Tohle byla nějaká kvaltovka, zdá se mi." "Dejme tomu. Co máte dál?" . "Ukažte mi jdtě tu fotografů, prosím vás." Nadporučík sáhl do kapsy. Mezi dvěma stránkami vypOjčeného kalendáříku ležel proužek ohořelého papíru. "Kdyby na to bylo viděl," povzdychl si Veliký. ..Ten inkoust na zadní straně mi vrtá hlavou. Ona to nebude Božena, ač jsme si to přáli." "Tím hOf." . "Tak toho nechme," navrhl Veliký. ,A zavolejme si ji."
..Toho jsem si nevšiml." ..To zatracené Uěkánl psa, vzpomínáte si? tobl, že zaslechl psa ve chvfli, kdy narel soušku. Nejdlťv ho to chvíli zarazilo, ale pak pokračoval v práci. Porazil 6Oušku. Viděl jsem ji u ohně. Dobrých dvanáct patnáct centimetru v prOměru. Nejmíň z jedné Uetiny je ulomená. Dovedete si představit, že bychom tam dole na cestě, v místě, kde jsme potkali Polenského, neslyšeli. rány a praskot strómu?" , "Myslím, že bychom to slyšeli mnohem dál," kývl Dvořák. . ..Ostatní tvrdí, že pes štěJca1, až když se wátili k převisu. Pokud si štěkání Wbec všimli. Vypadá to, jako kdyby se nám Skunk snažil nabullkovat, že v té době jcllě kácel, ačkoliv už' měl být zpátky." ,,Ale Co z toho?" ••Nevím. Pokud by to dělal 6mýsJně, je to prostě proto, že se obává něčeho, o ěem my dosud nevíme, ale na- co ' m6žeme přijít. Nějaké věci, která je nabíledni a nějak souvisí s časem." ..To je možné. Ptali jsme se na to štěkání jenom -kWli upřesnění časových údaj O." ..Nebylo to sice k ničemu," kývl Veliký, "ale přes to je zajímavé aspoň zjištění, že se na jediný údaj o činnostizúčas1něných vlastně neni&žeme'spolehpout. Prostě si to nepamatují. Zabývali se běžnými věcmi. Přišli. částečně vybalili, !li na dříví. Přitom prostě člověk nepřemýšlí, kolik uplynulo času od, T do a jestli šel přesně tudy či jinudy. Připomíná mi to případ, kdy hledáte brýle a máte je na nose. Nebo Ještě lfp - někam jste přišel a nevíte, co jste tam chtěl" , ,)ediná možnost je vrátit se, odkud člověk vyše~ to znám," kývl nadporučík. . "To právě myslím," kývl Veliký. "Kdybychom je to nechali zopaJ
25
Božena Horní se usadila na složený spací pytel. si ho př~ rameno, jako by chtěla u policejnfho ohníčku strávit noc. ,,znáte tuhle fotku?" zeptal se jí Veliký. Dívka se dívala na ohořelý proužek. "To je to, co pálil Standa?" ..Ano. to je to, co pálil Standa," kývl Veliký. "To se divím," zavrtěla hlavou Božka• .,Proč 'to pálil?" "Tak vy víte. co to je?" .)<depak," odpověděla dívka. ..V životě jsem tu fotku neviděla." ,,Ani ten zbytek blOzy vám nic neřiká?" "Ne, moje nent" "Cdy BartonCkové?" Přinesla
,,Neřekla
bych."
,A co AJeny?"
"Nepamatuju si." "Nenapadá vás, proč chtěl Standa tu fotku spálit?" "Ne. Snad nemysHte, že mohla být 6Ouvislost me-zi fotografií a tím -" "Co by ne?" "Standa s tím nemá nic společného." "Tak proč se chová tak ,divně?" "Vždy{ je mu šestnáct," lekla Božka prudce. "Snad byste to mohli pochopit. Je vyděšený. Jak má vědět, jak se má chovat?" "Dejme tomu," souhlasil Veliký. ,,Je vyděšený.
Z
čeho?"
"Všichni jsme vydUenL Někdo nám zabil kamaráda. Vám to Ueba ani nepřijde. Ale vy jste ho neznali. Jste profíci a zvyklC na ledacos. My ne. My ho měli rád~ víte? A Standa možná nejvícl" "A proto je vyděšený natolik, že há.zt do ohoě fotografie. To je ale nesmysl, děvenko." ..Tak jsem to nemyslela," zakabonila se dívka. "A jak tedy7" "Ta fotka - třeba o ní nevěděl" ,,Nechápu." ,,Nčkdo mu ji dal do kapsy." "Proč?"
,,Aby se jí zbavil, "K
26
čemu
třeha."
by to bylo?,r
-------~-------
.JtOc:al jste něco o souvislosti mezi -" .,To jste tlkala vy," přeru!il ji Dvořák. "Ostatně, kdyby se té fotky chtěl-někdo zbavit, mohl to udělat
záleží." oJ:enže padesát krok6 od převisu stál u skály M&inda a koufil," prohlásil Veliký .s úsměvem. " Viděla jste ho?" ,,Jo, někdo tam snad byt" ,.ICoufil?" . "To nevím. Jak jsem měla v tt tmě vidět, co
fmak a bezpeČDěji."
,.A co když mu ji někdo dal do kapsy omylem?" uptala se Božka. ,.Ale jděte," tekl nadporučOc: jedovatě. "Vy nevíte, jak to myslím," vysvětlovala. "Máme podobné maskáče. Všechny visely snad hodinu na větvích a smily se. Takže se někdo mohl zmýlit. A Standa třeba Wbec nevěděl, co pálí. Prostě 'Qlyslel, že zahazuje nějaký papír." "Krabičku od cigaret," kývl Veliký. Dívka kupodivu nesouhlasila. "Krabička od cigaret a fotka," řekla, "v tom je snad rozda. nemyslCte?" "Myslíme," lekl Veliký. "Jenže Standa se nám právě tohle snaží nabulIkovat." .Jtíkal, že to byla krabička od cigaret?" "Tak tak." "To je nesmysl" ~ekli jsme mu to taky. Ale nedal si to vymluvit." ,.Ale proč?" Veliký pokrčil rameny. Dvořák mlčel a nezasahoval do rozmluvy. V duchu počítal, jak dlouho to ještě trvat. Te vysvětlil "i'ukala jste, že jste si nejdfí\l odskočila. Mfižete mi říci, kam asi?" Božka ukázala za sebe. . Podle skály v~la k ohýnku úzká cestička začCna jfd u převisu.· Podle jejího druhého okraje rostly malé smrčky. Přecházely ve větY skupinku, rozježenou a temnou, a zakrývaly výhled na skoro celou paseku. Jenom podle skály bylo vidčt k velkému ohni. A na druhém okraji mlází byla jen tma. Ve dne by odtamtud bylo vidět ke třem suchým buleWn . ..schovala jsem se tady za ty smrčky," řekla
dělá?"
"Viděla byste ohníček cigarety."leJd Veliký. "To jediné by v té tmě bylo pořádně vidět. Ttnak nic.
mflže
wbec
Pokud tam někdo mohl něco vidět, taJe M~nda vás. Protože jste se pohybovala." ,.No a?" "Neviděl vás," pravil smutně Veliký. "Je to smftla." ..Vždy{ byla tma," namrtla chabě Božka. ,,Ale ne," nedal se odbýt Veliký. "Nemohl vás vidčt. Šla jste plece o něco doleji, ne? Aspoň jste to tvrdila teď." .,Já se tady moc nevyznám. Vlastně si ani pořád ně nepamatuju, kudy jsem lla." "Když jsme se vás vyptávali - myslún všech společně -, lekl někdo jir:'Ý. že lel podle lesa. Někdo, kdo mluvil před vámi. Muselá jste potom . říci, že jste byla doleji - ten druhý by vás přece musel vidět, že." "Kdo?" "Vak kamarádka," lekl Dvořák. .'podle lesa jste nešla VY. ále ona." . . "záležÍ' na tom, kdo šel podle lesa?" vyjela si na něj dívka. "Ta věc se stala docela jinde, ne?" . "Záleží na tom, kdo tam pešel," ozval se Veliký, . který si klidně zapaloval cigaretu. ..Vy jste tam ne&
Božka. "Neviděla jste nikoho?" ..slyšela." "Kde?" ,;La těmi smrčky. Šlo to od paseky.'" "Kudy jste se vrátila k převisu?" "Stejnou cestou." "A potom?"' "Pustila jsem se dol6,.. řekla s malým zaváháním. ,.A potom doleva. "Neřlkejte." ,,Myslím, že vím nejlíp, kudy jsem ~a." "Přestáváte být rozumná," napomenul ji Veliký. "Mluvíme o tom už potfetL Má vám soudruh nadporučík přečíst, co jste říkala po~é?" ,,snad by to bylo dobré," řekla khdně. "Oověk zaP9Dlene." :,šla jsem podle lesa asi dvě stě metrO," přečetl stejně klidně Dvořák. ..Nikoho jsem neviděla. Vpravo někdo byl. Praskalo tam dřevo." "No - tak jsem lla podle lesa; no. Co na tom II
-
27
-------~-------
určitě.
ale zpočátku jste to tvrdila Je to právě nejdál od nústa. kde se ta věc stala K;dyž potom řelda Cíla, že tamtudy šla ona. musela jste svou výpovM změ nit. Posunula jste se na nejbližší možné místo. tf ,. Vy - vy podezíráte mě?" "Ano," kývl Veliký. "Podezíráme vás, že nčkoho kryjete. Co když ~ešlo o Honzu, ale o život někoho docela jiného?" .,Já se v tom nevyznám," vzdychla dívka. "Chcete mě splést?" ..Podívejte," vysvětloval trpělivě Veliký. .,Cfla přece také nešla podle lesa. Ma!inda by ji musel vidět stejně jako vás. Neviděl nic. Vy dobře víte, že lam Cfla nebyla. Možná že víte, kde byla A víte to proto, že jste tam byly spolu. Jste přece taky zainiIovaná do Honzy, nebo snad ne?? .,J sem, když vám na tom záleží," vykřikla Božka. .,Právě proto nechápu, proč bych ho měla zabfjet?!" .,protože byl oblečen do kabátu, který n:tčhypický střih. typickou kapuci a byl dost dlouhý, aby dosáhl až k okraji trávy. Sel prostě tou vysokánskou trávou a vypadal jako Alena Mášová. Měl na sobě její kabát, jasné? Neříkejte, že byste do Aleny Mášové nepíchla kuchyňský nliž. Nebo Cíla Obě jste měly dobrý dfivod, že?" Veliký čekal prudkou reakc~ ale zklamal se. Božka se mu dívala do očí svým uhrančivým, neuhýbavým pohledem, jako by v duchu vážila. co by mohl ještě vědět.
"Božka je tu poprvně," opakovala už poněkoli.káté Cfla. "Určitě se spletla. Byla prostě kousek od 5kal , a myslela, že jde podle nich. Tam· jse.~ byl~ já, opr;avdu. Necbápu, že mě franta;JleviděL V6bec tomu nerozumím. A já bo neviděla. na mou du!i. Nebyl tam. Od převisu odclel po mně, a když jsem se vracela s dřívím, neviděla jsem nikoho. Fakt ne:' ..Víte, proč nám na tom tak záleží?" zeptal se Veliký• Cfla zavrtěla hlavou. "Ai vám to Boženka řekne." .,Myslí si, že jsme to udělaly spolu," řekla Božka
cae.
.,MY?!" ..Vaše přítelkyně to velice zjednodušila," vysvět loval Veliký, ,jde totiž o to, že Honza měl Alenin kabát a vypadal jako ona Kdyby cbtěl kdokoli zabít Alenu Mášovou, určitě by se v té chvíli spletl. A vy dvě máte di'lvod. Je mi líto, že vám to musím takhle říkat."
" Vy si·myslíte, že jsme chtěly zabít Alenu ze žárlivosti," řekla Cíla tiše. "To je hrozná pitomost, víte? Co by to mělo za význam?" "Vražda nemá nikdy význam," odpověděl Veliký. "Význam má jedině dfivod k vraždě. Protože vede ke zjištění pachatele. Pochopte konečně, že .tu nikdo neměl dfrvod k zabití Honzy, ale vy obě jste měly dOvod k zabití Aleny Mášové. Ai se vám ten dfrvod zdá sebehloupěj~í, pro nás je docela reálný. Na té pasece jste se všichni motali jen což. Nikdo z vás pořádně neví, kde vlastně chodil. Kromě Mašindy. A tak jste našly Alenu Mášovou, vrazily do ní ntaž vrátily se pod převis. Musel to být pro vás sakra otřes, kd~ se Alena objevila u ohně jakoby nic a bez kabátu. To se nedivím, že jste z toho později dostala hysterický záchvat, slečno Bartonfková." COa Bartonfková najednou upřela zrak na Božku Horní. "Božka," řekla přeskakujícím hlasem, "Bož~ to přece není možné. Já bycb to přece neudělala, nepotřebovala jsem to, já př~ce -" Zarazila se. ..Copak, holčičko?" zeptal se jí Veliký. .,přece jenom něco víte?" "Zbláznila se," prohlásila ledově Božka. "Neví, co mluví. Teď dostane další záchvat, já ji znám." .,Já nedostávám žádné záchvaty," zavzlykala CfIa. ..vím, co mluvím! Už je mi všecko docela jedno." .,Buď zticha!" vykřikla najednou Božka Horní a zabodla do nf pohled svých hypnotizujících zřítelnic. .,Drž zobák, ty bláznivá káčo!" "Co - co chceš -," zakoktala Cfla vyplakně. "Chci říct, jak to bylo, rozunúš? A ne~ebuju, abys tady něco kvákala. Jdi pryč!" řekla Jí Božka a na zdfirazněnf svých slov uhodila pěstl do spacfho pytle někde tam, kde měla kotnfky přikrytých nohou. Veliký se podíval po Dvořákovi. Nadporučík okamžitě pochopil. Uchopil COu za rameno a vedl ji pryč podél skály. Božka se za nimi dívala. dokud nezmizeli v záři velkého ohn~ , . "Poslyšte," řekla potom Velikému. ,,Nechte ji na pokoji. Já měla Honzu ráda mnohem víc než ona Ona neví, že jsme spolu - já a Honza -, " tady se zarazila a pak hrdinně dodala: ,.spalL Pak p&la
26
a
.,Dobře
že jste si vzala ten spad pytel," řekl Veliký. ,.Pokud by vás zábly nohy, ~dně si je tam strčte. Já skočím pro VaŠI kamarádku. Bude lepší, když se domluvíte." . Božka neodpověděla "Dejte mi cigaretu," požádal Velikého nadporučík. ,.Nějak zapomínám koufit.~ "Už aby bylo ráno," řekl Veliký a podal mu krabičku...Ve dne je všechno veselejší. Podívejte, táhnou sem támhle odtud nějaké mraky." .,Ještě začne pršet," staral se Dvořák. ..Hrom do toho." "Ten by nám tu scbázel," zasmál se Veliký. .,Ještě · že nám té práce pomalu ubývá. Zítra sloužíte?" .,Ale ne. Mám volno. Počítal jsem, že budu utahaný." Ještě chvni se bavili podobným zpf!sobem, protahovali se a hrabali se v ohni. .Božce to muselo jít strašně na nervy, což byl účel Nakonec Veliký došel pro culíkatou Cílu. "Bojím se, abychom do rána nezmo~" řekl jí cestou podčl skály. "Tady často prší," řekla. ale zdálo se, že je duchem hodně daleko. Usadili ji vedle Božky a začali znovu o sbírání dř~va
"šla jsem podél lesa." řekla Cíla
Dalš.ť diskuse se točila kolem záhadného cestování
po pasece. Dvojí výpovM Božky mohla být klidně zpftsobena neznalostí terénu. ·Cíla mohla skutečně jrt podél lesa. Ale to by nesměl existovat pivaf Mašinda se svou neotfesitelnou výpovědL
28
-------~--------
Alena. Chtěla jsem ji zabel Nepoznala jsem, že je to Honza. Ten n6ž je mOje Nikdo o tom neví. Jenom já. A to je všechno." ..To je zlé, děvenko," lekl zamyšleně Veliký.
,.Ano... Slepené. Já totiž...J· ,'proč jsou slepené?" "No - vrte, prostě se mi nějak ...fl ..Jsou slepené krv{," lekl Veliký• ..Jak mi to vysvětlfte - jsou to snad zisky ze mečí fanny?l" A CGa se najednou rozkřičela vysokým, nepři rozeným hlasem, nemělo to slova, slabiky, hlásky, byl to jen neartikulovaný žal ze smrti, přetvořený do zvuku. Ten zvuk trval a přehlušoval všechno, od praskotu ohně až po nekonečně vzdálený rachot protuberancí lhostejných sluncí nad Olivetskou horou.
27
Ndcdo nevěděl. co si to onen dlouhý muž vymyslel Ani Dvofák neměl t\!knI, proč Veliký nařídil přesun všech z6častněných k malému ohníčku. .,promiňte mi mé tajnOstkálstvC." lekl mll bývalý náčelndt koutkem 6st. ..Nemám čas to vysvěl1ovat. Když to klapne, bude času dost." ..A když to neklapne, nic se vám nestane," zavrčel Dvofák• ..Ale mě Pařízek sežere." Odelli v~ichni se ~emi svými věcmi. U velkého ohně zAstal jen Veliký a Cíla Bartonlková. I Polenský odcestoval se z4stupem. Pod převisem byla najednou spousta místa. ..Vlezte si pod slcáIu," lekl Veliký, stojíce u ohně. "Udělám ještě větU teplo." "Mně neru zima," proh~ dívka. ,)ste moc starostlivý, děkuju." .;La chvíli mě začnete nenávidět,.. povzdychl Veliký. ,.Byla jste mi od začátku sympatická a chovaJa jste se ke mlÍě velice mile. Mohli bycbom být přáteli, kdybych nebyl okolnostmi donucen k jisté nepfíliš slmné věci." .,K čemu?" zeptala se vyd&ně. "svlékněte se," lekl Veliký. "Ne!" "Svlékněte se," opakoval Veliký. "Nemusíte najednou! Ale já potfebuju vidět všechno, co máte na s0bě. Jedno po druhém. A musím mít jistotu, že mě nepodvedete." .,To je hrozné," vzdychla Cíla neUastně. "Proč to chcete?" ,.Bohužel. to je moje věc. Víc vám o tom neřek nu. Začněte, odkud se vám chce, ano?" Zavrčel zip. Teplákovou bundu prohlížel Veliký pozorně, centimetr po centimetru. "Měla jste ji na sobě, když jste na na dlM?" zeptal se. _ Kývla. Veliký nakonec bundu odložil na dlouhou kládu oddělujíce trávou vystlaný převis od holé země před ohništěm. .,Košili?" zeptala se Cíla. Pohybovala se najednou jako stroj a zdálo se, že je je vŠecko jedno. .,Kalhoty," vzdychl Veliký. Dille zip. A mow centimetr po centimetru. ,,MUSÚD se podívat do kapes," zabručel ..Odpusťte mi to laskavě." Dívka stála pód plevisem, dlouhé opálené nohy ztuhlé jako kámen. Veliký rozepnul zip zadnC kapsy. Sáhl dovnitř. ,,Holka nešťastná," lekl s opravdovým soucitem. "To jsou vaše peníze?" ,,Ano - proč by to nebyly -" _ "Sedm set," lekl Veliký nepfCli! nad~ně. "Sedm - pěkně srovnaných stovek. rak pěkně srovnaných, s červenou ofCz.kou." čím?" ..Jsou slepené," vysvětlil je Veliký.
28 . _ "ProsCm, pane MašiDdo," lekl Veliký.
Seděli znovu u malého ohníčku s velJc:ým rozbledem. OstatnC se vrátili pod převis. PoleD:!l.hJCdaI Božku Horní, bledou a rozhodnutou neříci jediné slovo, které by vneslo vrc světla do jejilio náhlého přiznánL Dvořák hlídal všechny. CGa Bartondtová ležela u ohně, drobný obličej s temnými sUny pod očima·
v okrouhlém otvoru spacfho pytle. Nikdo neniluvil. Veliký si to nepřál. ChvCli trvalo, než zvládli zmatek, který vypukl při hromém ~u CJly. Všichni se pfifrtili k převisu, v té chvíli naprosto nezadržitelnC, a Frant.i!ek Mafmda, chápaje situaci po svém, se· vrhl na Velikého. Se zlou se potázal, s jeho pivnC energií si trénovaný Veliký poradil jedna dvě. Jelikož neměl čas vybírat DÚSto, kam rozběsněného dobráka hodit, spadl mu nakonec do ohně. Zachránil se s napůl zuhelnatělými kalhotami. Vztek ho přešel. když Velikému lekl, že si to s nÚD vyřídí jinde. Potom Veliký v rychlosti informoval Dvořáka o přiznání Božky a o nálezu zakrváceného balíčku stovek v kapse Cecilie BartonCkové. PovCdali si o tom pár metra od převisu, ~mkajíce jakQ dva hypochondři v čekárně obvodního střediska"" Nato sebral Veliký ohořelého Mafmdu a odebral se s ním k malému ohni. "Co je?" zeptal se vousáč. "Chtěl jste si se mnou něco vyřídit," pfipomněl mu Veliký. "Ale já se vám raději omluvím. Nehodil jsem vás do toho ohně schválně. Vypadl jste mi nějak z ruky nebo co'" "Cíla fvala a byla svlíklá," zavrčel M&inda. "Neh"bilo se mi to, sakra. Vám by se to, sakra, 1Wilo, sakra? Myslím, že sakra nel" .ftvala z jiných dOvoda." "Co s těma holkama máte?" ..Já vám to leknu, pane MaIindo," prohlásil dlouhý muž. "Ty holky zabily Honzu. Bud' jedna, nebo druhá. Nebo obě. Božka se t tomu pfiznala, Cíla měla v kapse zakrvácené peníze. To je, co?" "To je volovma," řekl Mašinda. ,,Máte něco do diskuse?" Vousáč sáhl do kapsy a vytáhl balCček tabáku. ,)estli mám něco do diskuse?" lekl protáhle. "Inu, něco 1?Ych měl. že jo. Nechtěl jsem prostě nikoho shazovat, soudruhu. Jak se -mi to teďkon jeve, bude l~ší, když to teda rozsvítím na plný pec1cy." "Rozsviťte to," souhlasil Veliký. "Ale nejdřív si ubalte tu machorku. Nebo vám ten pytlík nakonec upadne."
"s
29
-------~-------
MéWnda si zručně ubalil cigaretlL Zapálil ji a zabafal. "No co," lekl potom, Jlkáte, že se Božka přizna la, co? A jakýpak asi měla ddvody zabít Honzu?" ,;ze žárlivosti," lekl Veliký. ,.Aspoň to líkala." ..Povíd~ že je to volovina," zabručel vousáč.
kamarádka, tak to veme na sebe. Obě chtěly, aby si Honza Cílu vzal." ..Odkud to víte vy?" • "Od Božky:' lekl Mannda. ,!,caa neví, že ~ . to lekla. Božka si myslela, že bych moh Honzu pře svědčit. ~ek mi, že je to prflser a že on plcčc nemdže myslet.na nějakou svatbu, když miluje - řek miluje, pablb - tu herečku. Tak jsem mu řek, že musí zaplatit to - plerušení, jo. A on zase, že lam nikdy nep'djde - jako k tý komisi. Tak jsem lam chtčl jít Já. Jako že já jsem ten pitomec, chápete? Ale prachy nebyly. Proto jsme si dali s Honzou po hubě. Fakt mi visel ty peníze. Ale nechtěl mi je vrátit, lempl" "Takže kdyby nebylo Aleny Mášově-JO "Kdyby tý mrchy nebylo, vzal by si Honza Cílu a bylo to; šťastný lidi, ne? To ona za vkcko mdže." "Vidíte," vzdychl Veliký. ,,.Jenže vrah si myslel, že vraždí Alenu Mášovou. Honza měl totiž na sobě ten její exkluzívní maskáč s kapucí a po pás m~l trávu. Takže je pravděpodobné, že v jistém entuziasmu,jak říkáte, propíchla Honzu Božka Horor, protože myslela, že Je 'to Alena." ..Takže jsem-to těm holkám vlastně pěkně posra1," lekl sklesle František Marmda.
větévkou
Cíla Bartoníková
29
"Panebože," lekl Dvořák...Sakra." "No," kývl Veliký, který vyměnil M1Wndu za nadporučíka. Pfi tě pfiležitosti si vypdjčil Ulek s vodou a cukr. "Myslel jsem na vás s láskou," lekl Dvořákovi, hrabaje v kapsách. ..Vzal jsem s sebou i kare:' "Taky pro případ mého zhroucení?" zajímal se Dvofák. ".Jo,'" souhlasil Veliký. "Myslel jsem, kdybyste 'se zhroutil po tom rumu." "zbyde na adjunkta?" "Necháme mu," lekl velkomyslně Veliký. "On by tu vlastně vdbec nemusel být. Vždyť mu nemáme co poroučet ..' ..že tady teda je," zabručel nadporučík. "Protože neví, že mu nemáme co poroučet," zasmál se Veliký. "Na to doplácí spousta lidL Zdá se mi, že je lepší znát to, co si mdže dovolit ten druhý na vás, než to, CO si mdžete dovolit vy na něj." ·Dvořák se chvf1i díval do ohně. "Kde je ta zatracená výjezdovka," rozčilil se najednou. ..Co my tady s tím? Jak ta holka křičela, to bylo něco hrozného." "Chud&a, co? Ale těch sedm stovek vytáhla mrtvole z kapsy. Musely být v náprsní kapse košile. Vzhledem k té krvi. Musela tedy vědět, kdo pled JÚ leží. Mohla to ovkm udělat i Božka a peníze cae dát. Bud' kryje jedna druhou, nebo opačně.JI "To se Dll nelíbí," lekl Dvořák. "Fujta,ibl závěry." Veliký se melancholiCky usmíval a sypal kávový prášek do vroucí vody. JI V téhle věci je padesát neznámých," lekl. "Tli hodiny jsme se motali kolem a nenapadlo nás, že je Cíla ve třetím měsíci. Proč? Prostě nás to napadnOut nemohlo. A kolik takových věd v tom mdžc být? Povídám padesát."
..Přiznala se z čirýho entuziasmlL KvOli Cíle. Víte, jak to je? V celý tý věci je jeden háček, na kterej byste v životě nepmli. Helejáte - Honza kamarádil S Cílou, že jo? Nikdy spolu nic neměli. Proč?" "Co myslíte vy?" ..Protože na to byl Honza bIbej!" leU vítčzně Mašinda. •.Blbej jak troky, rozumfte? Ne že by s ní nechtěl nic mft. To by bejval chtěl; celej divej po ní byl. No - a potom pliš1a ta divadelní dura. Naučila ho to. A Honza najednou zjistil, že vkcky ženský maj ty samý věci na stejnejch místech a že je Cíla taky jenom ženská. Tak se jednou osmělil. Po pár pivech, že jo. Vyjel po Cíle, ta chudák myslela, že to dělá z lásky., byla radostí bez se~ Honza Ull tuhle a támhle a bylo to. Rozumíte? Ten trouba myslel, že vkchno umí, jenže zapomněl na jedno. Alena byla posichrovaná. něčem takovým samozřejmě neměla Cíla bjna. Ale Honza vlastně taky ne. Co bych se o tom rozpindával - Cíla je prostě v tom. S Honzou. A pořád myslela, že si ji .\ eme. Ta že by ho zabila? Blbost." "Cíla ho nezabila,"lekl zamyšleně Veliký. "Božka se přiznala, že to udělala." "To je právě to," pokračoval Mašinda. "Božka ví, ro je Cílou, rozumíte? A teď si myslela, že to w:tělala Cna. Cíla je ve třetím měsíci. Božka je holl
°
s
30
-------~--------
..Padesát těžko," le1cl Dvořák. "To by museli zabít Ma!indu." ,.Mě by zajfmalo, co je pravdy na tom tvrzení Božky. A.fU. ~ s nIm spala. Ale má to asi tak. jako 'kdybych já vyprávěl o svém pobytu v marťansk~m lélajíclm talíři." .,Já myslím, že nelže." lekl Dvořák. ..Pěkně jsme se v tom milánkovi spletli. Mohlo nás to napadnout
zoufalé situaci. Nl'1ž - měla na dřevo, co myslíte? A najednou ze tmy vyšla Alena. Nikde nikdo. Jeden takový moment. jaké u Cíly známe. Ty její záchvaty, o kterých jste nám lelcla pled chvílí. Bod,ta. Za,hodila nftž a utekla. ~elcla vám o tom a vy ji teď kryjete, protože je ve třetím měsíci. Je to od vás ~echetné, ale nemá to cenu. Vždy{ jste nevěděla ani to, že nftž neziista1 v ráně, ale že jsme ho na!li hezky daleko od místa, kde se to stalo." "A co ty peníze?" zeptala se Božka. ,.Nechcete tvrdit. že mu je vzala?" "Tvrdit se nedá nic. Dejme tomu, že je sebral někdo jiný a dal je Cíle," usmál se Veliký. "Jestli vás napadá, kdo to byL." "Já vím, kdo to byl," vzd~~la najednou dívka. ,)á už se nemOžu přetvařovat. f{eknu vám pravdu." "Nic .mě víc nepotěšl," ujistil ji Veliký. "Ale ai to není zase nějaký další švindlík," lekl Dvořák . ..Nemám už ty mystifikace kam psát." "Ty peníze jsem dala Cíle já," prohlásila Božka. "Nechte těch pitomých gest," zavrčel Dvořák. "Musím vám to líct od začátku, abyste mě pochůpiJi," vzdychla ncl,ťastně. ,;Začalo to všechno že se mi Cíla svěřila - víte, měla hroznou radost. ~íkala, že je konečně jasno, pokoj od té protivné Aleny, a že má Honza rád jenom ji a podobně. Nejdřív jsem, nevěděla, co tím myslí, ale potom mi to došlo. Stalo se to jednou ve čtvrtek - po slezině. Honza doprovázel Cílu domll a zlistali někde v Riegráku: A Honza prost! - no, C;ťla měla hroznou radost. že už to má za sebou a že jí Honza vyznal lásku a tak. že ji měl vždycky rád, i když chodil s Alenou. Cíla mu to vě1ila - Honza je nosil skoro každý den kytky -" "Aleně, že," lekl Veliký. - "Cílc," opraVlla ho Božka. "To říkal kdo?" "Cíla mi to říkala. Už dávno. Jenže Honza byl takový romantik -" "Ano, víme.", , "Dával jí kytky v noci. na okno." dodala Božka.
hned." .,Nespala s nikým." oponoval Veliký. "Nikdy." ..Vždy( je to sakra jedno,". vybafl Dvo~ .'pfimala se. U té druhé jste nakl peníze zavražděného. Motiv je jasný. Koukejte - támhle je takový světlý ,pruh. To už je kolem druhé hodiny, co? Sebereme tu partu celou a pftjdem. V 1idá.šově dole je líp uhlídáme." ,.MOžeme tu snad nechat mrtvolu? Nemftžeme." "Necháme tu hajného." ,.Nemftžeme tu nechat ani hajného." , "Proč? Tak ho pošleme Je telefonu. Stejně tam pl'1vodně šel, ne? Jozífek dělal ramena a zabloudil." ,.Ani k telefonu'ho neml'1žcme poslat," fekl Veliký tajemně. "Vždycky, když jde k telefonu, táhne ho to na druhou stranu. A potom, lesák, který si d,á líbit ~tvanice ~a jezevce... No, já nevím." "Thba je přes dřevo," navrhl nadporu~ík.
um.
30 ..Už
'mě ty nekonečné
rozprávky s vámi nebav~ Boženko;' lekl Veliký znuděným hlasem okaté dívce, kterou si po vypití kávy přivedli• .,Já ,vám prostě nevěřím. MOžete mi fí<>t, jak jste to slečDO
udělala?"
,.Když jsem se vracela kolem převisu," rozpovídala se Božka, "viděla jsem tam Honzu a Alenu. Alena měla na sobě ten maskáč s kapucL Nešla jsem doleva, ale přímo dolft. U cesty jsem počkala. Když Alena pli!1a. zastoupila jsem jí cestu a bodla jsem. :Vftbec jsem nepoznala, že to není ona." , ,,Ani když jste brala ty peníze?" , .,Jaké peníze?" "Tyhle." "Bože!" skoro vykřiklo dČvče. "To je těch sedm set -" "Aha, víte o nich;' usmál se Veliký. ,)enže kdybyste je brala, musela byste poznat. že před vámi neleží Alena. Tak jak je to? Koho jste chtčta zabít? Alenu, nebo Honzu?" "ruka1a jsem vám přece _" "Kam jste polom dala nftž?" "Kam bych ho dávala?" "Bodla jste -" "Bodla jsem a - já nevím. Byla jsem z tolto ťiplně .
"Tajně?" "Tajně."
.,Aby se to nedověděla Alena," pousmál se Veliký. ,.To není právě romantické. A - promiňte - odvážné taky ne." ,.lak to mysLle?" "Udržoval si to na obě strany," řekl Veliký. ft Vědě~ že Cíle dojde, od kobo ty kytky jsou, ale mohl to kdykoliv zapřít." Dívka se kousla do rtu a mlčela. "Nelekla vám Cíla, jaké to byly květiny?" "No - nejspIš rflzné." "Orchideje ne?" "Prosím vás! Zahradní kytky to byly. Takové. jaké máme na zahradě třeba my." .,Jaké kytky máte na zahradě?" ,.H1edíky, astry, karafiáty, rOže._ a já už nevím." •.Nonono," ozval se Dvořák. "Kdypak to bylo? V květnu, že jo? To bych teda ty astry chtěl vidět To ostatní nakonec taky." , ,)á ty kytky neviděla," lekla Božka. "Nevymyslela si to Cíla?"
vyděkná."
..Nechala jste přece nM v ráně, ne?" " Vlastně ano_o Asi. Co bych s nÚIl jiného dčlala?" ..Tak vy jste chtěla zabít Alenu. Jenže na Alenu byste plece nečekala tam dole? Mohla jste tam čekat nanejvýš na l:Ionzu. Jedině on tam šel. Ale vy to tu plece neznáte. Nevíte, kam se chodí pro vodu a kudy. Takže jsme zase u Cíly. Ona lam mohla čekat. ale na Honzu. Chtěla s ním asi mluvit o své ,
-
31
-------~--------
co to je - lekla jsem jr, ai to strčí do kapsy, že jí to
"Proč by to dělala?" "TIeba abyste měla vztek," lekl Dvořák. "Byly jste plece sokyně, ne? Vy jste s n(m měla poměr dH'v než ona, nebo ·později?" "Nikdy jsem s nfm nic neměla," lekla Božka a zarděla se. "Takže jste mohla své přítelkyni Závidět." "Já jí to přála! Vždyť je to moje nejlepšr kamarádka." "Já vám to věřím," řekl Augustin Veliký. "Kdybyste byly horší kamarádky, mohli jsme b~ ~." "Odpusťte mi to," vzdychla. "Až vám Teknu všechno, pochopíte to. Myslím, že vy ano." "Proč zro~a já?" "Protože jste moudrý," potěšila ho dívka. "To já poznárn." - Vidíš, kmete, řekl si Veliký. A máš to. "Měla jsem z toho prostě radost," pokračovala Božka. "Ale dlouho ne. Přesně týden. Z pmtí sleziny musela CiJa dřív domů a Honza šel se mnou. Co vám mám povídal Měl plno řečí, že mě má rád, a cl\těl mě líbat. A - ještě jiné věci. Utekla jsem mu. ·Potom se mi sice omluvil, že prý mčl nějaké pivo a tak - ale oči už. neměl takové jako jindy. A já se začala o Cílu-- báL Měla jsem proč. Cíla - no, to už víte, ne? Asi tomu rozumíte líp než já. Cíla se mi s tím svěřila. Hned mě napadlo, že se to nedá lclit nějakou svatbou. Honzovi rodiče by se zbláznili. Tak jsem o tom řekla Frantovi." "Proč Frantovi?" zeptal se Dvořák. "Myslela jsem, že se v takových věcech vyzná," řekla dívka. "SlJbil mi, že něco vymyslí. Nevím, co chtěl dělttl Ale mluvil o tom s Honzou. Ta rvačka, to byto kviili tomu. Bylo mi to hrozně líto - že Honza - víte, že se tak změnil 01a si pořád mys-IeIa, že si ji vezme, ale on o tom nechtěl ani slyšeL Pořád řfkal, že se to nějak udělá, ale nedělal nic. Vůbec nic. Nakonec mi Franta řekl, že sežene peníze a že klidně pOjde k té komisi místo Honzy." "f{ekl vám, kde chce peníze opatřit?" "Ne." "To bylo už po té středeční rvačce?" ,,Ano. Bylo to dneska odpoledne na nádraží v Praze." "Kdo mu řek~ kam se pojede?" ,)á nevím. Prostě přišel na nádraží jakoby nic. A hned. jak jsme zustali chvilku sami, mi to řekl. Povída~ Hele, prachy jsou tutový a Cíle to nějak vysvě.tli. Já holl nahodím krkavčího otce. O jednu ostudu míň, nebo víc. Přesně takhle to povídal. A pak jsme jeli. To ostatní už vlastně VÍle. J en<Jm · to jedno jsem vám nelekla. Těch sedm set mi dal pro Cílu Franta. ~ekI, že zbytek dodá po nedčli. To je hrozné, co mysHte?" ..Kdy vám ty peníze dal?" ..Hned potom, jak jsme se vrátili s dřívCm." "Vy jste si ne~imla, žejsou od krve?" "Od krve? To snad není možné..... . "Nemusela jste si ~imnout," řekl Veliký. "Tma, mokro. Ma!inda vám je jistě strčil někde bokem, potají... Asi jste se na ně nedívala... Ale co jste s nimi udělala pak?" "Hned jsem je dala Cíle. Taky potmě. Ptala se,
vysvětlím za chvilku, jen co bude trošku klidu. JenU
to už jste přišli vy." ..Takže Cíla do této chvíle neví o na tom všem?"
6časti
Ma!lndy
,,Nevi" "Kterým směrem jste lla na to d1íví?" zeptal se unaveně Veliký. "Jak jsem to fikala. Kousek dolli a vlevo. Myslela jsem -" ,)á kývl Veliký. .,Myslela jste, že ho zabila Cíla, a chtěla jste to vzít na sebe. To už jste nám náležitě vysvětlila a my to stejně náležitě ocenili. Nevěřili jsme vám to stejně, jako nevěfúne, že by to udčlala 01a. Proto jsem také na jejích ~tech hledal stopy krve. Chápete? T-u ostudnou prohlídku jsem nedčlal proto, abych ji usvědčil, ale proto, abych když už nemohu najít diikaz o nevině - dokázal aspoň to. že neexistuje ani důkaz o vině. Polrud jste jí ty peníze dala vy, je to spB dflkaz toho, že s tím nemá nic společného. A jest.li máte oněch sedm slepených stovek od Mašindy..• " "Co se s ním stane?" zeptala se ti!e Božka. "On to přece udělat v dobrém ťímyslu - myslel to dobfe, ale nějak se to -, já nevím, snad to ani udělat ne· chtěl, co mysUte?" ,)á se ho na to zeptám, děvče," lekl Veliký. "Nedej bflh, aby zase on bral něco na sebe. Vy jste všichni tak šlechetní, až mě to děsí. Jděte k oluů a vyspěte se. Už jste se konečně přiznala a dUŠIčce se
vrm."
ulehčilo."
Dívka vstala. "POjdu s vámi," řekl Dvořák. A polohlasem prohlásil k Velikému: ,.Aby si ten moula něco neproved, kdyby mu to vyslepičila." "Ale co, udělal by nejlíp," vzdychl Veliký nevesele.
31 František -Mašinda si
neudělal nic. Přišel s Dvořá kem, rozvalil se u ohně a prohlásil, že by chrápal jako zvíře. Potom se vyčkávavě zahleděl na oba vážné pány. •)e to v hajzlu, Mašindo," lekl mu Dvořák s upřímnou 6častl. .. Víme, proč jste neviděl nikoho ze sběračů dřeva."
"Inu, to je opravdu malér," lekl Ma!inda klidně. "Byli neviditelný nebo co?" ,,Ale ne. Vypochodoval jste od ohn~tě s vajglem, lípnul jste ho za nejbližším rohem a odešel jste dol6 k cestě. Proto jste neviděl ani COu, ani Božku. ..Co bych dělal u cesty?" "Měl jste tam cosi na prác~" lekl Veliký. "Koukejte." Mašinda se podíval na sedm zakrvácených stokorun jako na něco nepřekonatelně ohavného. .,Sakra práce," odplivl si. .)e to teda venku." ,;žé se nestydíte." podotkl Veliký. .,stydím," lekl Mašinda. .,Ale ne za to, co myslíte vy." "Povězte nám tedy svou pohádku. My už si ji upravíme." "No jo - ale kde ~čít? Něco už jsem řek. .. Od tý ft
, . \\
32
-------. ~--------
rvačky. Tam mi Honza řek, abych se do ničeho neplet, a že nechce mCl nic společoýho s Cílou, která si ~o stejně vymyslela. Já mu ve čtvrtek telefonoval. K nim domd. A řek jsem mu, že je to vážný a jestli nesežene peníze na potrat, když už se k tomu neh1ás~ tak to vysypu jeho tátovi. To je řemen, 'ten by ho přetrh jak herynka. Honza se u telefonU" chvm potil a pak mi řek, že mi teda peníze dá. Na vand-
• ru."
~de
je chtěl sehnat?"
"0 tom nemám povědomost, pánové. Ale neměl se k tomu; aby mi ňáký dal Když nás teda poslal na to dHv{, zahnul jsem kousek podle skal. Tam dál jsem tipnut toho vajgla a !cl jsem pomalu doUt J alco ' Honzovi naproti, jo. Věděl jsem, že ta voda je někde za cestou. Táh jsem se schválně hodně pomalu. Když jsem už docházel k cestě, zaslech jsem nějaký kroky. Myslel jsem, že je to on. Vylez jsem na cestu - nikde nikdo. Tak jsem šel kus po cestě a najednou jsem na něj narazil Ležel tam na zádech, nohy v louži a na košili krvavej flek. Nejdřív jsem mysl,eJ. že si něco udělat sám, že tIeba upad ... Ale jak jsem ho chtěl kfísit, tak jsem kouka~ že je načisto mrtvej. Ty skleněný oči, to byl. soudruzi, hotovej horor: Ale já myslel pořád na svoji sVatou povinnost. Tak jsem mu prohledal kapsy. A našel jsem tam těch sedm stovákfi. Potom už jsem prchal pryč. Nedivte se, že jsem přišel bez dříví. " ,,A proč jste nám to neřekl hned?" ,)á vám to řeknu na rovinu, soudruzi," prohlásil František Mašinda. "Z žádnýho hrdinství jsem to neudělal Ani že bych chtěl někoho hejl. Namouduši, já vdbec nevěděl, kdo by to moh udčlat. Já 'Si myslím, že nejpodezřelejší človčk se všema duvodama to udělat _" ,Jste vy," doplnil to Dvořák. ,)0," souhlasil zdrceně Mašinda. "Proto jsem to neřek. Ne z hrdinstvC, ale ze strachu. Bojfm se furt. Jak se z toho teď mám vymotat, propána?" "Kdo myslíte. že to udělal?" " Víte, třeba je to blbý," vzdychl vousáč, "ale mně to tak všechno připadá, že si to udělal sám." "Dčkujeme, pane Mašindo," řekl Veliký. "Vaše závěry, tol vskutku přínos."
32 "A zase jsme tam, kde jsem byli,"
řekl nadporučík
Dvolák, když je Mašinda opustil. .,Co vy na to?" ,.Inu á1e; odpovčděl Veliký. .,A ta sakra výjezdovka nejede a nejede." "Musíme mít dOvěru ve své smyslý," dčl optimisticky Veliký. "Věřím už jenom svému suchému loupání," broukl nadporučík. ,.A vaše loupáni dť?" Dvořák mávl rukou. Chvíli mlčeli a přikládali na oheň. Ochlazovalo se. Na východě se obloha maloučko prosvětliJa, hvčzdy zbledly a souhvězdí se posunula k západu. Tam ,se ztrácela v mase mračen. černých jako smOla. Pohybovala se velkou rychlosti a objevovaly se v nich chV11emi sinavé záblesky.
,Jak dramatické by to 'bylo, nemít na krku tu vraždu," řekl Veliký••,To už je let, co jsem měl možnost sledovat noční bouři v horách. Je to povznášející divadlo. Zabili tam tehdy někoho na stanici lanové dráhy. Ale to bylo je~ě před válkou." "Musíte si připadat v živé společnosti nezvykle," řekl Dvořák.
,,Mám ji radši, ,. vzdychl dlouhf muž. "Bohužel jak někam přijdu, už se to zhatl; nevfm, čím to je. Až jednou umřu, budu se zase pořád motat mezi živými, abych si to vynahradil. Nemyslím, že je to příliš potěšL"
"Ano, strašidla jistě bývají menší," souhlasil Dvoa zimomřivě' si zvedl límec. ~ucinál, to to táhne." Z otevfenč prostory. kde už na dalekých výspách dávno pohasla světla samot, se nesl proud cbladnčho vzduchu, zrozený nad Atlantikem. Nesl s sebou \'fhkost a předzvěst bouřky. "Připadá mi to beznadějné," vzdychl nadporučík; "Co když lžou ~chni tři?" "Výpovědi se konečně shodují," namítl Veliký. "Náhoda." "Já bych přece jenom risknul ten pokus," řekl Veliký, prohlížeje mapku Olivetskč hory. ,.Tu rekonstrukci pohybti všech zúčastněných." řák
Dvořák nevlídně zavrčel.
"Nemáme dost lidr na hlídání," kývl Veliký. ,,0 tom už jsme mluvili." ..To jsem řOeal jenom tak," odpověděl Dvof~. ..Skutečný dOvod mojí nechuti k nějaké podobné estrádě je jiný. ' Naděláme spoustu falešných stop. Dovedu si představit, jak to podupeme." ,)akčpak stopy? Na cestu prostě nepolezeme." "A co ty vaše tunely v trávě?" "Za chvt1i začne pršet a bude po tunelech." "Vymýšlíte si argumenty. Víte stejně jako já, že po nich nebude. Hledáte ospravedlněni pro to, co byste rád udělal Jávám to prostě nedovolím a šmytec." Veliký mlčel a soustředěně se vrtal v ohníčku. ,Jak jste to vlastně myslel?" zeptal se Dvořák. "Co řlkáte?" "Povídám - jak jste to myslel?! S tIto pokusem?" "AIe - ani nevím. Měl jsem dojem, že máte nějaký plán." \. Dvořák mlčel a hleděl na Velikého. ,.Ale když teda žádný nemáte.. ~" dokončil to Veliký. ."žádné takové pitominy neplánuju," vybafl nadporučfk. ,Jděte s Hm někam. Huš, buš, povídám. To jste celý vy." Potom si Dvofák leklo cigaretu. Zapálil si. Chvíli bafal. .Jak byste si takový vyšetřovací pokus před stavoval?" zeptal se lhostejně . .,Zopakoval bych celou cestu zdola k převisu a pokusil bych se zvládnout to i po chronologické stránce. Nebál bych se zničcn( nějakých stop. V té trávě stejně nezjistíme. kdo prošlapal tu nebo onu pěšinku. Až na nějakč výjimky, pochopitelně." "Hm. A dál?" ·-,.Zahrál bych si roJ:i šerifa. A nechal bych to běžet
-------~-------
si mysleli. CCla Bartoníková snad s~ Oči měla zavřené a její tvář byla i ve světle ohně bílá. Alena M~šová seděla na konci převisu a stále si,pročesáva-
až do okamžiku vraždy. Pak bycb to zastavil, každý by se ozval z místa. kam došel - l '
..Udělal by u-Ca," zazpíval Dwřák. "Inu, inu." ,,Když to odpískám v okamžiku vraždy, měl byteoreticky ovšem - stát pacbatel u mě." ,,Prakticky tam ovšem stát nebude," ušklíbl se nadporučík. "To by byl blázen." .,Bude muset udělat něco jiného," souhlasil Veliký. "Pokud to udělá - a on to udělá, to bych se vsadil -, určitě to do rekonstrukce nezapadne. Rozum.{te? .Něco by tam mělo falírovat. A. my to musíme okamžitě zaregistrovat, zhodnotit a'vyvodit z toho dlisledky dřív, než se pachatel vzpamatuje." ..líkal jste něco o momentu vraždy -" . ..Kryje se s okamžikem, kdy Honza vyšel na cestu." .,proč' myslíte?" .,poloba těla'" lekl Veliký...Polenský bo ~I . ležíclho obličejem v kaluži. Ale MaJinda .bo našel tak, jak jsme bo viděli my. To znamená, že tam přišel až po Polenském. Mal, že slyšel kroky. Ale dál už se o nich nezmiňuje. Myslel, že to byly kroky Honzy. Mohly to být i kroky vraha. Mašinda se kromě té zastávky s típnutím vajgJa nikde nezastavovat tuká jenom, že se loudal. Tím se pouze vyrovnává zdržení Honzy, který odvazoval láhve a ukazoval Aleně místo s dlMm. Načež: Honza došel k cestě, kde čekal vrab. Neznámý bo bodl. Honza klesl tváří k zemi. Pachatel zaslechl kroky Polenského. Zpanik&řil a rozbčhl se po cestě pryč. Moc bych za to nedal, že v té zatáčcé zaslechl íe tmy nás. Proto se rychle zbavit toho nože. A nějakou oklikou se vrátil do tábora. Mezitím Polenský došel k tělu, obrátit je, povytáhl !Ul trávu, konstatoval, že muž je mrtvý. Rychle pokračoval v cestě. Pak přišel M8ŠÍnda. No vidíte, neslyšel ani Honzu, ani vraha. Slyšel Polenského, to je jasné. Mašmda se u mrtvoly nezdržel ani minutu. A pak už jsme přišli my." ,Jenže - teď JIlě napadá - co když se to stalo, až když se ~onza od té vody vracel?" řekl nadporučík. "Stačilo by podívat se do lahvl Ale to nepadá v Cawhu. Nemohlo to tak být. To by nám v tom nehrála nejnúň čtvrthodina." .,Asi ano," připustil Qvolák. .,zatracený rébus. Jestli MaJinda tvrdí, že mrtvý ležel na zádech..... "Musel bo tak vidět," kývl Veliký...Kdyby bo tak skutečně neviděl, nelíkal by to. Nemělo by to význam. Při rekonstrukci by jistě všechny 'tyhle časové fenomény zmizely." ..To máte pravdu," souhlasit nadporučík. "OttěJo by to ~čít s tím hned, dokud neprší." ..By!o by to věrnější," u!klíbl se' Veliký. "No, nebud'me takoví detailisté."
1a vlasy navyklými pobyby. . Veliký spáče šetrně probudil a vysvětlil, co má v ťimysJu. Inženýr Polenský, který přes svoje silácké řeči poklimbával opfen o silný kmen smrku, trochu 0& Za chvCli vyrazila rozespalá skupinka k cestě. "Tady se mi nikam nerozbíhejte," řekl Veliký, který se zastavit v trávě nad cestou. zastali tupě stát. Jenom vousáč MWnda se ťikosem podíval směrem k místu, kde leželo šerifovo tělo. Neviděl tam; Veliký se zastavit ve chvíli, kdy se za vysokou trávou začal vynořovat protější okraj cesty; nikdo ze zCačastněných Deměl lepší rozhled než on. Od tf{ buleO se ozval pes. Kupodivu neštěkal. Spokojit se vysokými, kníkavými zvuky. . "Větlf nás," řekl Veliký Polenskému. .,f{ekněte mu něco." ..TIcho. Rexi," zavolal Polenský...Tiše bud': hodnej pejsek." Pes se trochu ztml. ,,Je to štěně, to víte," řekl o~luvně Polenský. "Seřaďte se," řekl Veliký. "Tak. jak jste šli za sebou." Chvíli se dobadovali. Nakonec museli utvořit . skupinky dvě. V první šel Veliký, zastupující Honzu, a Alena Mášová. Druhou skupinku, vzdálenou asi dvacet krokO od prvnf, vedla Cíla. Už tady se ukázal jeden dliležitý fakt. Alena byla ve svt typické kapuci na očích všem ostatním. Její silueta se jim mnsela vrýt do povědomí. . 'Nadporučík Dvofák a Polenský se vzdáliti podle cesty směrem tam, odkud měl Polenský přijít. Samozřejmě zase ne po cestě. Aby se vyloučila možnost, že se srazí s Mašindou, měli se vracet PC? druhé straně cesty. Byl tam také seMdnější terén než na straně od paseky, kde terén tvořil vyscJJ;.ý, trávou porostlý stupeň. ,.Jdeme," řekl Veliký. A sám, s dosud nerozbaleným dlouhým vakem šerifa Honzy na zádech, vykročil na pěšinu vedoucí od tf{ bukfl ples paseku k převisu. Alena Mášová vyrazila za ním. -"Nezastavovali jste se?" zeptal se. "Ne._ Myslím, že ne." Za pět minut byli u p.!evisu. "Co udělal Honza teď?" ..Shodil ze zad ten ranec," vypočítávala Alena. .,Podíval se. jestli je pod převisem sucho. Odvalit kámen z ohniště." .. Kde byU ostatnÍ?" "Přišli asi za pět minut po nás." Zhruba to vyšlo. ...Spadl jsem do nějaké díry." hlásil Marian Svak. "Ostatn( čekali, až si .utáhnu povolený řemen na pingJu." ,.Teď, nebo poprvé?" zeptal se Vellicý. . "Poprvt," řekl Svak. "Tak jsme to jako marlcýrovali." ;,To je správnt," kývl Veliký. "Neříkal vám doJe u cesty Honza, kde je voda?"
33 "Tak co, osado," oslovit Veliký
společnost pod pfevisem. Nikdo mu neodpověděl. Franta Mašinda seděl u ohně a koufi1. Občas pfi1oži1 za Skunka, který ležel ve spaclm pytli podobný dlouhé kdé housence. Spal. Standa Rendl seděl pod převisem vedle své sestřenice. Dívali se někam pled sebe a čert ví, co
34
------- ~------~ ..
"Honza s nAnů n~el už od přehrady," ozval se Ma!inda. ,.šli napřed. Cíla nám to llkala. Když jsme došli k té odbočce, ukázala doprava a lekla, že tam budeme muset pro vodu. Peklo pěkně, radost jsme z toho neměli."
Veliký k němu pocítil náhlou sympatii. Jakpak to štěně přijde k tomu, aby tady op~těné a na p(Xupném řemínku, pevně přivázaném ke stromu, civělo
do neznámé tmy? Nesestoupil na cestu. Uhnul stranou, zastavil se poblíž psa a zapískal. Ještě nahoře, než se romIi, aby opakovali své blouděn{ pasekou, dostali všichni iristrukce. V sílícím větru by se mohly blasy ztratit. Naštěstí dovedli všichni· pCskat. Dokonce i Alena Mášová, která se to prý naučila kvOli nějaké roli bezprizorného rošťáka. Teď měli pCskat postupně, jak opustili převis. Veliký stál, obrácen čelem k vrcholku Olivetské hory, odkud slabá r6žová záře označovala tábořiště. kde teď nilC.do nebyl. Odněk~d z paseky, trochu zprava, se ozvalo slabé hvízdnutí. To byl Standa RendL Potom dvojr hvizd, o něco vzdálenějš( To byla CO&. Pak se ozvaly údery sekery. Zároveň se od skupiny černých smrčkO zakrývajících malý ohníček trojnásobným, ječivým signálem ohlásil Marian Svale. <::tyli hvizdy Franty Mašindy se ozv3}y hned nato, zprava, skoro jakoby od cesty. Pětinásobné zapískánfBožky Horní zaslechl Veliký jen slabě. Teď měla šestkrát písknout Alena Márová. Neozvalo se nic. Veliký čekal, s nervy napjatými do nemožnosti Potom v domnění, že nezaslechl vzdálené hvízdání Božky, opakoval pětinásobný hvizd. Byli tak domluveni. Nikdo ze zúčastněných neměl použít svého signálu víckrát. Veliký mohl opakovat jakýkoli signál. Počítali s tůn, že by se navzájem nemuseli slyšet. Zato Veliký slyšel nejlrp, protože stál zhruba uprostřed. . Chvíli napjatě poslouchal. Pomyslel si, že Alena zapomněla pCskat. Snad z -nervozity. Vtom zasl~chl šouravé kroky někde za sebou. . Nadporučfk Dvořák a Polenský se blížili po druhé stranč cesty. Shora z paseky se ozvat praskot padajícfho stromu. Marian Svale byl ncjspol~hlivější ze všech. Neváhal ani porazit novou so~ku. Ostatně, kdo vf, jak dlouho budou ještě sedět u ohně... "Měli jste přijít, až všichni odpCskajr," zavolal Veliký na oba muže za cestou. "OdpCskaIi, ne?;' odpověděl Dvořák. "Měli jste pořádně počítat," řekl Veliký. "Co?" zavolal Dvořák. "Myslíte, že vás tady je
"Pokračujte."
MWnda shodil batoh. "Plijdete na dlťvf," lekl Veliký. "Hned, abychom se mohli rychle us~it. Dříví je támhle, támhle, támhle._ atakdále._ Já plijdu pro vodu, Skunk zapáU_. Start." . Božena Horní zmizela na pěšince podél skály. Standa Rendl chvíli váhal, a pak se pustil zpět ples paseku. Ztratil se ve tmě. odbočila vlevo podél skal a Marian Sval<, který ji kousek sledovat. se vrátil zpět Zakl za skupinu smrčkli vpravo od převisu. Potom se pomalu odloudal Franta Mašinda. Asi po pčti minutách se vrátila Božka. Minula převis, pustila se podél skal a pak zmčnila směr šikmo přes paseku. "ť:eka1a jste na Honzu dlouho?" zeptal se Veliký Aleny. . ,,Ne. Vyšli jsme hned, jak se ztratila Božka." "Tak pojďte," lekl Veliký a vstoupil do vysoké trávy. Už tudy !cl s Alenou jednou; nebylo možné se splést. i když tma houstla. Po pasece se proháněl vítr s šelestivým šuměním. Došli na místo, kde slehlá tráva prozrazovala odbočku k hromadě větvt Z r6zných stran k nim slabě doléhal praskot dřeva. "Nestáli jste tu dlouho, že?" zeptal se Veliký Aleny, když došli k tmavé hromadě. ,,snad dvě nebo tři minuty," odpověděla Alena Mášová. "Jenda nechtěl tu pláštěnku. Nakonec jsem mu ji vnutila. ~ekl mi ještě, abych -se rychle vrátila - ale to už jsem vám likala." "Počkáme dvě minuty." "Nechcete se napít?" "Děkuji, ted' ne," odmítl Veliký. "Snad potom. On měl rád becherovku?" "Měl," vzdychla. "Tak já jdu. Sesbírejte podobnou otep jako poprvé. A vraťte se." -"Ano. A - děkuj u vám." "Vždyť nemáte za co, děvče," řekl Veliký a vykro-
caa
čil. Něco větru.
mu
odpověděla,
ale zmizelo to v poryvech
Veliký šel zvolna. Počítal se svýma dlouhýma nohama. Pozorně sledoval pěšinku a poslouchal. Vítr zesf1i1. Pár vteřin nato měl Veliký dojem, že se něco pohybuje souběžně s ním směrem dolO, k cestě. Po jeho pravé ruce, kde neměl být nikdo. Ale vítr zvuky vytvářel, zkresloval a měnil. Ve skalách to hučelo a koruny smrkii se rozkývaly. Mohlo to nahradit
s1~?"
,,šestkrát se nepískalo," zalval Veliký. ,,Máme se vrátit?" "Kus zpátky," zavolal Veliký. "A přes paseku nahoru. " "K ohni?" ,,Jo, k ohni!" A Veliký zaprskal signál označuj{c( konec. Tá ty tá. Pak nedočkavě vyrazil zpět. Po jeho pravé ruce, asi padesát hokli od něj, škobrtali Dvofák a Polenský. Pod převisem se s~li. Zastihli tam Cfiu a. společ ně s nimi přišel Marian· Svak, vlekouc( asi čtyfme-
šuměn{ deště.
Vpledu se objevily proti obloze černé větve tří
buU. Ještě třicet hokli. Pak dvacet. Cesta, tmavá jako strouba černého kalu, vystoupila za šedivými trsy trávy. Znovu se ozvat pes.
35
-------~~.-------
trový strom. Potom se objevil Standa Rendl, v patách s Frantou MaŠlndou. vida, jak to nevychází," poznamenal tire Dvořák. "Kdepak je Boženka? Něco nevyšlo, že jste to plerušili? A co herečka? Nepískala. co? Nebo se upískla? Slyšel jsem dvakrát po pěti hvízdnutích." "To jsem byl já," lekl Veliký. "Opakoval jsem . Božčin signál, protože jsem myslel, že Márová neslyší. Kde je Božka, to taky nevím."
34
"No
"Upustila to otevřené," lekl polohlasem. A rozhlédl se ze své dvoumetrové výšky po okolí. Moc toho neviděl Cemý mrak už zakryl vět.fmu . oblohy, jén na východě, za dvěma vrcholJcy Ptačích kup, obloha zešedla. Pak si všiml tmavšfho pruhu ve světlých stéblech. Ano, tudy někdo šel. podle hromady dřeva. Klásky vybledlé trávy ukazovaly směr jeho cesty dolft. Sklonil se, aby stopu neztratil, a pustil se pomalu po DÍ. Chvílemi mizela. Točila se mezi balvany a osamocenými smrčky. Ale zase se objevovala, 6z.ká jako čára tužkou a ples svou klikatost zlověsttiě cílevědomá. Někdo tudy šel a mířil k cestě stejně jako Veliký před chv1lí. Rekonstrukce byla jeho první pfíležitostL Využil jí a prchal? Mohla to být jedině Alena Márová. Co to znamenalo? Mýlili se všichni? Tli buky Veliký nezahlédl Dostal se daleko od nicb, do mčlké óžlabiny. Najednou se skoro zřítil na cestu. Jednou nohou uvízl v blátě. Zastavil se a p0slouchal. Marně. Cesta byla tichá. Veliký se okamžik rozmýšleJ. Potom škrtl zapalovačem a sehnul se. Pamatoval sl. doble, jaké měla Alena boty. Sám měl podoboé. Na cestě byt-a spousta &pot. Některé vedly doleva. ke třem bukflm. Ty byly zašlapány jinými. vedoucími na opačnou stranu. Byly to i stopy psích tlap. JCllom jedny stopy vedly jakoby napfíč - čerstvé, ničím neZakryté. Jemný vzorek podrážky byl lepší než vlastnoruční podpis. Veliký nechal stopy stopam~ opatrně překročil cestu a po jejím okraji se vracel ke třem bukflm. Mohlo to být čtyřicet metrfl, možná o málo víc. Přidal do kroku. Potom se naráz zastavil. Světlý pruh trávy, který při pohledu z okraje cesty částečně zakrýval Honzovo tělo., byl plece jenom O něco tmavší než ostatní porost. Veliký přikročil blíž. . Nejdříve myslil, že se mýlí.
·Alena Mášová ,.Už je tady," lekl Dvofák. ".Kdepak jste chodila?" zeptal se Veliký udýchaného děvčete. "promiňte, jestli jsem něco zvorala." lekla Božka. "Vracela jsem se hned, jak jste zahvízdal konec. Jenže jsem spadla do nějaké díry a zastala mi tam bota. Musela jsem ji v té tmě hledat." "Dobře," kývl Veliký. "Počkejte tady." Pustil . se inow pě~nou, plnou hlavu tichých ' zvuko, které ho před chvílí doprovázely ke třem suchým buktun. . Tam, kde měla Alena Mášová sbírat dříví. bylo led pusto a prázdno. Naklonil se, aby viděl na opačnou stranu hromady. Zdálo se mu. že je tam pruh slehlé trávy. Oberel větve z levé strany a na něco šlápl. Uklouzl a zabolelo ho v kotníku. Sehnul se a opatrně hmatal v trávě. Našel to brzy. Byla to plochá láhev od ~erovky bez uzávčru. Prázdná. Jenom hrdlo ještě vonělo po něčem naholklém a lihu.
Udělal ještě dv~-kroky.
Nebyl to pruh trávy. Teď UŽ bezpečně poznal hnědé vlasy Aleny Mášo. vé, která ležela tváři k zemi vedle mrtvoly. Přiskočit. sehnul se a obrátil ji. Škrtl zapalovačem. Zavadil pohledem. o tmavé lasy. Pak zahlédl skvrnu na hrudi, z jejíhož středu čněl šikmo zabodnutý ntlž, a zhasl zapalovač.
35
Najednou m~J pocit. že se na n~ někdo dívá ze tmy a směje se. Bleskově uvažoval O tomhle nikdo nevěděl Muselo se to stát někdy ve chvíli, kdy do~el k cestě. Při rekonstrukci. Alena Mášová ho pledběhla po pravé straně pěšiny a s jistotou si došla pro svllj osud. Ale kdo to mohl udělat? Myslet si, že někdo napravil svt\j omyl. bylo naprosto nesmyslné. Tak to nebylo. Něco unikalo.
36
------_ ~ -------..
nějaká zřejmá věc, kterou do této chvíle znal jen vrah. A ,kterou mohla znát Alena Márová. Vstal a vrátil se k ohnL Zdálo se, že Alena nikomu nechyb(. ,.Nic se neděje," klel klidně: ,,Necbte si ty věci zabalené. Jenom přiložte, ať se do vás nedá zima. Za chvíli to zkusfme znovu." A kývl na DVofá.ka. Došli spolu k ohníčku, který svítil jen žhavými oharky...Nepfik1ádejte," řelel Veliký. ,.Někdo zabil Alenu Mášovou." , NadporuČl1c se na něj podíval nevmcún pObledem. .,Kdo, propá.na?!" ,)á nevím," přiznal se Veliký. .,Je to děsné. LežÍ' na cestě, vedle mrtvoly, sakra práce. Vrah na to musel oút tak-málo času, že je to naprosto vyloučené. A přesto se to, stalo. Jsem z toho 6plně vedle." "Vždyť jste tam nebyl jenom vy," felc1 Dvořák. ..Na druhé straně jsem byl já s Polenským. Panebože! A hulákali jsme na sebe jako na lesích, mIsto abychom se aspoň jukli na cestu." "Nechtěli jsme Uun přece kWli stopám," vzdychl Veliký. "Byl tam někde taky Mašinda. Ježíšmarjá, vždyť to bylo od pachatele hotové ~í1enstvf! Navfc nemohl vědět, že lam Alena přijde..... ,)estli při té prvnf vraždě chtěli zabít fl, taky nevěděli, že tam přijde," řeld nadporučík. ..Nechte těch plurálfi," zahučel Veliký. "Copak by tohle mohl jeden člověk zvládnout?" odselel Dvořák. "Co když ji zabili u toho dříví a dolfl ji odnesli? Mohli být dva a někdo jiný za 'ně pískat, takže mají všichni alibi. Které jste jim poskytl tím ~vacún pokusem. Tudíž vám pěkně dčkuju." ..Myslíte, že mohli pískat jeden za druhébo? To ~ mi nezdá." .,Já například Wbec nepoznat, odkud který signál jde,.. řelel Dvořák. ..Vy jste je slyšel ze správných míst proto, že jste je tak chtěl slyšet. Co těó s tím? , To je prflser na kvadrát." ,.Musíme ještě jednou dolfl," řekl Veliký.. "Ale tak, aby si toho pod převisem ne.všim1i Naštěstí nadělá vitr dost rámusu. Pojďte, lítáme v tom oba
"Romeo a Julie," souhlasil Veliký...Dejte sem ten nM." Dvořák rozepnul zip postranní kapsy chlebníku.. Veliký se poko~el ve svitu skoro již vyřízené baterky vyčíst z dívčiny tváře celou tragédii. Asi jich . už hrála spousty, ale tohle se od hry zásadně .lišilo. .,PfIjčte mi svftilnu," f.elel Dvořák. Veliký mu ji podal. "Nebral jste si ten kuchák vyJ" zeptal se divným tónem nadporučík. "Neblázněte," felc1 tik Veliký. "Na co .asi?" .,Tak je pryč." .,Kde?!" ..Nevím. V chlebnflru není." "Podívejte se pofá.dněl" ..Divám se. RezervnJ ponožky, mapa, lékárnička a termoska. Tím to zvadlo." " Vypadnout nemohl?" "Vyloučeno. Kapsa má zip." .,V tom případě," řekl Veliký, "v tom případě-fl "Kruci," řelel Dvořák...Vždyť jsem ten ping! nedal z ruky.... Jenom jednou dsta1ležet u toho st.rážníbo ohně... a to byli všichni u převisu. Nikdo mi ten nM scbrat nemohl" ,,Ale udělat to." Nadporučík neodpov!děl. DCvka Sebou najednou pohnula a při6ulem zasténala. Opodál uvázaný'pes . zavyl. . , ... ,,,Jsem idiot," řekl VeJilcý. ,.Dejte sem tu' lékárnu, prosím vás... NOžky! A ~! Honem, čJově&. Snad to bude něco pla~." j ' '
36 ..To je zatracené," vzdychl
.
Dvořák, zaUmco Veliký
vytáhl nM z rány...Chcete riskovat, že oám tu vykrvácí?" ..A co chcete dělat?" řekl Veliký. ,.samozřejmě, měli bYcllom sehnat doktora, to jo. AlC lekněte mi laskavě jak. Kde mMe, ke všem sakrfun, vězet ta výjezdovka?" Uchopil nflžky a rozstfihl dívčin svetřík zdQla nahoru. Knoflíky košile prostě utrhl. Přestřihl podprsenku. Rána byla lemá a příšerná. Ale krvácela mnohem miň, než by po vytažení nože z rány měla. Veliký smyl zaschlou krev. ..Vždyť ono to není lak S.lraJné:' felel ulehčeně Dvořák, snažící se svítit. ..NM tam byl docela ~. nemyslíte?" "Dokonce mnohem šikměji, než by se na první pohled zdálo,"' kývl Veliký...Do hrudnOru se vftbec nedostal Sjel asi po žebrech a projel jen masitou částí - podívejte, tadyhle je malá ranka po ~pičce. Na to se neumírá ani v tak divokých podmfnkáth. NaJe lékárna by měla stačit." Ovázali ránu, jak se dalo. Krvácení ustalo a dívka začala ti!e sténat. Pootevřela dokonce oči, ale nezdálo se, že by oba muže poznávala. . Chvíli se dohadováli, co dál. Měli by zavolat sanitku, to jim bylo jasné. Ale jak? ,,Nemflfeme nikoho nikam posflat," felel Dvofá.k. ,,Kdo nám zaručí, že to nebude právě pachatel?" ,,Někd~ z nás dvou?" "Stejně pitomé. Jeden z nás by to tu neuhlídal"
stejně."
,)á vfc," zabručel Dvořák. ,.f{íkáte, že zase nožem? Jako kdyby tu lítal po lese ~ílený kuchař, kruciflX." "Vemte s sebou ten chlebník," vybídl Dvořáka Veliký. "Ne. já ho nechám tady," řekl Dvořák. ,,Za co mě máte?" Vstali a tik se odplížiti. V polovině paseky se vynořili u hromady větví. .. Počkejte," lelel Veliký. - "Tady lež( ta láhev od becherovky. Vypadá to, že se chtěla napít a upustila jL Seberu ji, pro všedtny kuchyňským
případy."
Pak lli dál, přímo ke třem bukfnn. ..Ta hyena bude zase řvát," prohlásil Dvořák. ,,Podívejte, co dělá," řekl Veliký, když se dostali na dohled uvázaného hlídače. ..KňučL Ale ne na nás. VGbec ho nezajúnáme. Kouká cestu." Zamířili ke dvěma tělfun. ,,Je v tom nějaká divná vzneknost," lekl Dvořák. ..I pro mě."
na
37
.............~ ..............No jo, no jo," zabručel MaIinda. "Frantík tě nedá." Veliký a Dvořák se po sobě podívali. Ne, tenhle pětadvacetiletý pival určitě nevraždil. Byl to r-Dzený dobrák. i když jeho dobrota nešla právě rovnými cestami. Pomalu vykročili. Dvořák šel vpředu, u nohou děvčete. Veliký opatrně vytyčoval cestu. Museli se vyhýbat dolí1ďlm a kolenfun. Nesměli klopýtnout. "Kam ji dáme?" zeptal se Mafmda...Pod převis?" "Koukejte - na rovinku," řekl Veliký a zastavil se. "Musíme to ještě na chvíli utajit. A vy to, doufám. nevyžvaníte. Vezmeme ji k té skále za naším ohýnkem. Tam bude za větrem. A zabalíme ji do spadch pytlft. Vy prostě mlčte, kdyby se snad někdo vyptával Musíme to rychle ukončit." "Ale nemyslíte si, že jsou v tom holky?!" ..Nemyslím si to," ujistil ho Veliký. Obešli skupinku smrčkO. Skála, kterou měl na mysli Veliký, byla pro svflj 6če1 vyhovujícl. Chránila před větrem, a dokonce byla mImě převislá. Ustlali Aleně na suché trávě a zabalili ji, jak to nejlépe šlo. "Víte co?" lekl Malindovi Dvořák. .,Aby vás to nepokoušelo, zflstaňte tady. Seďte vedle tú a hlídejte. Třeba něco řekne nebo se bude chtít obrátit nebo
Veliký mlčel .. Panebože, snad. bycho~ ho měli chytit." zabručel Dvořák. .,že by se nám to dařilo..... "Vždyť mně nic jiného nezbývá! Pokud řeknu tohle se lady stalo a tuhle je pachatel, snad mi Pařízek promine ly ostatní vylomeniny." ,)e to řekní,"lcývl Veliký. .,Jak to chcete realizovat?" "Vylučovací metodou," navrhl nadporučlk. "Kdo myslíte, že mi sebral z chlebnlku ten n{\ž?" . .,Kdo měl příležitost?" " Vlastně nikdo," řekl Dvořák. "Tahal jsem chlebnlk všude s sebou. Nebo jsme na něj vidčli a všichni ostatní byli kolem nás." .,postarejme se nejdřív o zraněnou," přerušil jeho 6vahy Veliký. "Musíme ji dopravit nahoru. Myslím, že jí transport neublíží." .,Koukejte - já bych došel pro sekeru. A pro nějakou další sOu. Srubeme nosítka." "Koho sem chcete vzít?" "Mafmdu," lekl bez přemýšlení Dvořák. "Ten má na tuhle neUastnou herečku tak mizerné názory, že by mu za píchnutC nestála. A polom, ten to udělat nemohl" .,Jo, má alibi," uškUbl se Veliký. .,Jako všichni." ..Někoho sem vzít musím," trval na svém Dvořák. .,Mně je to'jedno," odpověděl mu Veliký. "Velení máte vy. Přineste sekeru a Ma!indu. On se nám tu aspoň nesloží. Ale nevyprávějte mu to tam nahoře pfed ostatními." ..Nejsem blbej," zabručel nadporučík a zmizel v trávě u tří bukft. Pes znovu zakňučel "Km, potvoro," zaslechl Veliký nadporuči'ka. Potom si sedl vedle Aleny Mášové a starostlivě pozoroval obvaz. Zatím ani neprosákl Zdálo se, že hlavní -krvácení skončilo dřív, než vytáhli nM. Na dosah ruky od bledého obličeje děvčete, který se zachvíval podvědpmými záškuby, se díval skelným pohledem na ženoucí se mračna šerif Honza. Rozdíl mezi živou a mrtvou tváří byl UŽ více než patrný. Teprve tec! si Veliký všiml uschlého potftčku krve, vedoucfho z levého koutku 65t. Krev byla i ve výstřihu k~ile. Musela to být zlá rána. Podruhé se to vrahovi nepovedlo. času musel mít strašlivě málo. Tak málo, že se to vlastně ani stát nemohlo. Jak mohl pachatel vědět, že Alena přijde? Musela? Proč? Znala vraha? Tráva zašustila a objevily se dva stíny. "Opatrně, Franto," řekl nadporučík. Přešli cestu. "Do prdele," lekl popuzeně Franta M8Šinda. "To je ale prasečina, soudruzi. Takhle ji zvohavit. Fuj. Nadosmrti tam bude mCt šrám. A zrovna to - tam, !cjo." ..Dá si na to plastiku,"řekl Veliký. "Hlavně že je živá." "A bude?" staral se Mašinda. "Ale jo:' ujistil ho Dvořák. "Dejte sem ty klacky." SbCrali UŽ zřejmě cestou. Chvrli se s tím párali, ale nakonec jim z toho vyšla obstojná nosítka, svázaná lenúnky a pokrytá dvěma spacími pytli. Potom dívku opatrně zvedli. Zasténala.
CO." "Přinesu
vodu,.. dodal Veliký. .,Kdyby měla žízeň. A pokud si někoho přivedeme k ohníčku, udělejte se nejmenším na celém světě." "Ono sem není vidět," mávl rukoů Marmda. "Spolehněte se. Ale tu vodu sem vemte, myslím, že při tomhle hejvá horečka, ne?" Ujistili ho, že vodu přinesou. "Helejc!te," zavolal za nimi jcltě, "odkud znáte toho smrčkoměra?" "Koho?" zeptal se Dvořák. "Toho myslivce," opravil se Mašinda. ,,Neznáme ho," lekl mu Veliký. ,,Proč?" "Tak si na něj dejte majzla," doporučil jim vousáč, "protože by to moh hejt oD. Nikdo nebyl tomu místu bliž, co . říkáte? A pokaždý. Jak u Honzy, tak u AJeny." "To Je pravda, pane Malindo," souhlasil Veliký. .,Jenže on jediný nemohl spáchat to druhé." .,Jak jste na to p~el?" "Inu, jsem detektiv, to víte," odpověděl Veliký. Mašinda na to nic nelekl. Od skály se ozvalo škytnutí a další, nehezký zvuk. _"Co je?" zeptal se Dvořák. ,.Blinká," řekl vousáč. "Hodila řádnou šavli. Ale sakra, poslyšte -Dvořák a Veliký se vráti1i.. ,,Já vím, co myslíte," lekl Veliký, "nezvrací v dnstedku zranění, že? Cítím to také." "To bych řek, že ne," kývl Malinda . ..zvrací v dt\sledku, že je 6plně ožralá. Tak mi to vysvětlete, soudruzi."
37 "Kdepak máte Alenku?" .zeptal se lesní
inženýr
Polenský, když se Veliký objevil u převisu. "Už se to vyjasňuje?" "Celkem ano," kývl Veliký. .)dujenom pro trochu
38
-------~--~------
vody, je tady ještě nějaká?" "Támhle v kotlíku," lekla Božka a ukázala k ohništi. ,,Budeme fiělat znova tu rekonstrukci?-" , "zatím ne. Jděte si lehnout. Doděláme to, až . ~de slunce." Sám. nevědč~ co tún myslel. Vtom se přiblížil Polenský. ,,Jeto ímavné, viďte?" "Opravdu," souhlasil Veliký. "A výjezdová· skupina nejede. Kde je tady vlastně nejbližší telefon?" "No - v Ji~ově dole přece. Na ~ě. Ale tam nebudou. Ostatně - je tam plece pplesL" . "A mohl byste mi říci, proč jste tam po nálezu mrtvoly nekl?" Polenský zaváhal "Šel jsem - no, víte - já podlehl nějakému zmatku. Najednou jsem měl pocit, že musím do Adolfova. Vždy( jsem vám to říkal" ,,Je to o dóbré tři kilometry dál," řekl Veliký. "Neznám to tady tak podrobně." "A proto jste si vybral méně známou cestu?" "Co tím chccte líci?" zeptal se dotčeně Polenský. "Zajímalo by mě třeba, co jste dělal sám tak pozdě na Olivetské hoře. Potřebuju si doplnit (akta, víte?" "No - stavy zvěře vykazují nějaké nepřesnosti. .. ..Tak jste to rel zkontrolovat, že?" Lesák přikývl "Počítal jste potmě vysokou a každému kusu jste uvázal na nožičku práporeček, abyste ho nepočftal víckrát. A vzal jste si s sebou pejska, obzvlášť vycvičeného. Pěkně na každého jelena zaštěkat" "Nechápu, proč takhle žertujete?!" "Nevyznám se v lesnictví." pokrčil rameny Veliký. "Jak jste tedy kontroloval stav zvěře?" "Nekontroloval jsem stav zvěře," řekl zarytě Polenský. "Prostě jsem rel z Jidášova dolu k přehra dě a odtamtud jsem se chtěl vrátit." "Ale proč jste se na tu zbytečnou cestu vydal?" "Vždycky se D!jaký d6voo najde. Myslivost nen! normální zaměstnání." ..Tak mi nějaký d6vod najděte," řekl Veliký. "Už na to chvíli čekám." "Nejsem povinen se vám zpovídat," odsekl Polen-
"Dejme tomu; j ty dvě dIvky bych llitl. Pokud se hvízdavého pod~odu při reko~ci." "Zbývá Svak, Rendl -" ,,A Polenský,'" dodal Veliký. "Nejpodezřelejší figura." "Až na to, že to druhé nemohl udělat," namfil Dvořák. "NejeDŽe jsem byt s ním. Ani k noži se nemohl dostaL Nikdo se k němu nemohl dostat Na tom trvám." "Alenu také nemohl nikdo bodnout. A plece ji nezúčastnily
bodl" ,,Musíme připustit i nejfantastičtější možnosti," lekl Dvořák. ,,Jedno je SDad jasné - d~ tam sama, ne?" _" Vzhledem ke stopám ano," kývl Veliký. "Možná . že najdeme stopy vraha .- až se rozbřeskne. Zatím je čím dál vět« tma. Došla tam sama. Ale dost se divím, že tam došla. Vypila na ex skoro plnou flašku bcchera." "M6Žcme vzft jako fakt, že chtěla vidět Honzu a nalila to do sebe, aby ten pohled vydržela?" "Proč ne? Nen! sice jasné, proč to udělala tak potrhle a právě při rekonstrukc~ ale kdy jindy to vlastně měla udělat?"
,,A vrah toho také využil. Možná že tam kl odstranit nějakou stopu... a srazili se lam-" "Dejme tomu," připustil Veliký."Ale musel se v tom případě plazit po břiše. Jinak bych lío viděl buď já, nebo vy." "Standa Rendl?" ,,Pískal zprostředka paseky. Nemohl to stihnout." "Říkali jsme, že připustíme i nejfantastičtější možnosti." . ,,Dobře. Je to fenomenální běžec. Stačil tam doběhnout daleko přede mnou a · vrátit se. Ale to tam zase nemohla být Alena." "Tak to ne. A CO ten Skunk?" ,,Jo, teoretická možnost by byla. Už proto, že je Alena naživu. N~bal jsem ji stát- u toho dříví. Skunk byt asi o padesát krok6 výš, dál ne. Co když se připlížil trávou, bodl ji a vrátil se k té své soušce? Když jsem od Aleny odcházel, zdálo se mi, že něco volá, ale v tom větru se to ztratilo. A nemusela běžet právě k Honzovi - mohla běžet za mnOu. Vždyť si mohla myslet, že budu na cestě. A tam zůstala ležet." • ..Taky mohla běžet umlít k Honzovi. Romeo a Julie:' ,,Ano... a rána nožem možná nepflsobila hned proto, že vypila tolik alkoholu naje.dnou." "V tom pffpadě to ovšem mohl udělat kdokoliv. Obě děvčata, Standa Rendl i Ma!inda!" ,,Jenom ne Polenský," řekl zamyšleně Veliký. "Co pořád máte s tím hajným?" ,,Já se vám upHmně pliznám," vzdychl Veliký. "Celou tuhle debatu s vámi vedu jenom proto, abych sám sobě vymluVil takový pitomý, divoký a naprosto neprokazatelný nápad - kdyby to byta pravda: musel bych být geniáInC a právě toho se celý život bojún. .,Jaký nápad?" "le to tak absurdní, že se o tom stydím mluvit," řekl Veliký. "Co myslít~ - viděl byste na deset krokl'l v trávě n6ž?" "Ani nápad. Možná že v poledne."
ský. ,,Nechte si svá pralesní tajemství." u!klíbl se Veliký. ,,A pokračujte laskavě v hlídání." Polenský mlčel a díval se Velikému do očí. Velikému najednou proletělo. hlavou cosi podivného. Vteřinu mčl dojem, že se ocitl jinde a hledí na někoho jiného. Ale vtom Polenský uhnul očima a myšlenka neodvratně zmizela. "Co jsem to chtěl, u čerta, na této galéře," řekl Veliký a odekl Polenský se za ním dival a hryzl si rty.
38 "Tak co teď? Zase diskuse, polemika, teorie?" zeptal se otráveně Dvořák. ,,Je teorie redá, samý brak," řekl Veliký, kterého najednou napadala spousta klasikli. "Leč bez teorií se neobejdeme. Vezměme to jdtě jednou ne podle motiw, ale podle lidL" "Mašinda je z tooo venku?"
tl
39
-------~--------
chvOi p~jčí swj klobouk." ,,Když to -musí bejt," pokrčil rameny Mašinda. ,.Ale moh byste Hct rovnou, že s nf nechcete plede mnou mluvit. Na mě si nemusíte vymejšlet takový divný záminky."
.,A Polenský ho viděli Tady se něco blcjská, soudruzi. Jak se mohl blejskat. v té tmě?" "Myslivecký čich," navrhl nadporučík. ,.Kuš,.. lekl Veliký. "No dobře, divné to je," připustil Dvořák.•.A kde je ta genialita, eh?~' tJVycházím z toho. jak by jednal Polenský. kdyby byl vrahem," vysvětloval Veliký. "Přesvědčil by se. ~e je oběť mrtvá, zasunul by n~ž do kapsy -:- otřený. podotýkám - a pokračoval by v cestě s úmyslem hodit nŮŽ do přehrady. Jenomže kousek d~l potká dva policajty. Co dělal pak? Horečně přemýšlel, jak se zbavit nože. Tak to udělal způsobem, který považoval v té chvlÚ za nejlepší. Navíc vzal ndž do TUky, aby zddvodnil svoje otisky prstd." ..Ano, to je bez chyb," připustil Dvořák. "Bohu- žel i bez motivu. A pak - nemohl se dostat k noži podruhé." "Jenže to právě vysvělluje ten mfij nápad, o kterém se stydím mluvit." ..Tak to vyklopte a nežinýrujte se," broukl Dvořák. "Já totiž vím. kdy se ten nfiž mohl ztratit." přiznal se Veliký. "Mfižu za to já. hrom do toho." Dvořák mlčel a větřil. ..Byl jste u velkého ohně a povídal si s Polenským. Já jsem si odvedl Alenu Mášovou. Polenský za mnou volal: Jen tak dál! Ujistil jsem ho, že děláme, co se dá" ..Tak to nebylo," lekl Dvořák. "Šel jste pro Mášovou a poslal jste mi ji. Potom jste přišel také.. já vám ji přenechal a kl jsem k převisu." "Aha," kývl Veliký. "Poslal jsem za vámi tu dívku a Polenský lekl: Jen tak dál. Ujistil jsem ho _" , ,.To už jste líkal." ,,Pak jsem vyslýchal Alenu. ukázal jsem jí nfiž a měl jsem dojem, že ho poznává. Schoval jsem ho zpět do chlebníku.... vtom jste zařval na Standu Rendla, já se rozběhl k vám -" ,.A sakra! Alena přišla ChVl1i po vás!" "S nožem v rukávě nebo kde," dodal Veliký. "A uvážíme-li, že Polenský řekl: Jen t.ak dál - .. "Co to do toho furt pletete?" "Souvisí to s tím mým geniálním nápadem," odpověděl Veliký. ,,Jo - tobleto ještě pořád není ten nápad?" řekl nadporučík Dvořák. ..Snad byste si to teda mčl nechat pro sebe, když je to tak geniální." VeJiký mlčel a usilovně si třel spánky špičkami prst "Co to děláte?" vyjel si na něj Dvořák. "Máme co dčlat, jestli chceme do rána vyloučit všechny, kteří neměli čas doběhnout k té zatracené hromadě becherovky, co u iú Mášová vypila to dřívt" "Cha cha," udělal Veliký. .,A ještě je vám to k smíchu," urazil se Dvořák, . který si wbcc neuvědomil, co lekl. "Pane Mašindo," zavolal Veliký na vousáče. "Co je?" ozvalo se od skály. ,.Já tam ted nemfižu, raněná se budL"
39 "Co je to za voloviny?" zeptal se
Dvořák, když se Mašinda odkolébal. "Myslíte, že na té myslivecké bučce něco odhalíte?" "Myslún, že ta hučka něco odhalí za mě," řekl Veliký a obrátil se k Aleně Mášové. "Mdžete mluvit?" zeptal ~. "Prosím vás - odpusťte mi to," zašeptala dívka chraptivě.
"Už se stalo," odpověděl Veliký. "Napravit se to nedá. Měla jste náramné štěstí, mimo jiné. Vaše z.ranění je docela lehké." .,Ano?" řekla, jako by ji to wbec nezajímalo. "Měla jste zavolat o pomoc, a ne utíkat ně kam -," zabručel Dvořák. "Stalo se to u toho dříví. vidte? Vypila jste na kuráž tu láhev a chtěla jste jít
k HODZOvi." "Ano, vypila jsem to... na kuráž." kývla dívka a zavřela očL .. U toho dříví. Mohli ~ste mě posadit? Hlava se mi točí..., to jsou věci, viďte? Pane detekt1've ••., všechno je to úplně jinak.... děkuju:" Opřeli ji opatrně o skálu a pod záda jí složili jeden ze spacích pytJd. Snad to bylo i le~í vzhledem k ráně. _ "Chtěla jsem umřít vedle Jendy," zašeptala. ,,Já vím," kývl Veliký. "Bylo to hloupé gesto, co?" "Co se dá dělat. Jste už taková." "Tady je ten klobouk," lekl za nimi vousáč Mašinda. "Prej máte divný nápady, a kde nic tu nic." "Děkuju," kývl Veliký. "Nic jiného pan inženýr neříkal?"
"že bude pdl čtvrtý," zašklebil se Mašinda. ..Kde prej jsou esenbáci. Pořád si myslí, že na nějaký opravdu čekáte." ..To -to utíká," souhlasil Veliký. "Mohl byste se postarat o náš ohníček?" Mašinda mlčky odešel k ohni. Za chvilku vyletěl chomáč jisker. "Posviťte," požádal Veliký Dvořáka. "TIeba sirkami." "Co chcete dělat?" "Test postlehu," usmál se Veliký. Dvořák zavrtěl hlavou a rozškrtl zápalku. ..Tak pozor," řekl Veliký...Slečna M~ová dovo-
a
lí." Potom dívce shrnuJ dlouhé vlasy na záda a nasadil jí zlebka klobouk inženýra Polenského. "Co vidíte?" zeptal se. "Sakra," lekl Dvořák a zahodil zápalku, která mu spálila prsty. ,.Kdepak jsem vás už, slečno, viděl? Nenosila jste nčkdy krátké vlasy a nčjaké polopánské klobouky?" Veliký klobouk zase sejmuJ a povzdychl. "Vidíte, jak je ten nápad geniální. Ani takový chytrák jako -vy... Vlastně právě proto. Pane Mašinda!" .. Honíte mě jak nadmutou kozu," ozval se vousáč.
Vyskočili.
Alena Mášová se na nč -dívala divnč starýma jako by se vrátila z podsvčtí. ,,My tu počkáme, pane Mašindo," řekl Veliký. ,,skočte, prosím vás, za panem inženýrem, ať mi na
očima,
40
-------~--------
"Buďte opatrný:' odpověděl mu Veliký.•,Je tu úžlabina nebo strouba. Možná že je to taky
..Sedněte si zase ke slečně M~ové. Vrátíme se hned." Dvořák mlčel a šlapal za Velikým. Došli k převisu. Oheň pomalu uhasínal a veliké kusy ohořelých dřev v něm řeřavěly s tichým praskáním. Kolem se ozývalo pochrupování čtyř lidí, navlečených do spacích pytIli. Chyběl inženýr Polenský.
40 "Kde je?" zareptal
Dvořák.
nčjaká
cesta. Táhne mě to tam." Vzápětí zjistil, "že utíká někam dolO. Nemohl se zastavit, ačkoliv brzdil, co mohl. ,,Já vám nestačím," volal nadporučík nešťastně. Netušil, že Veliký wbee utíkat nechce, a proklínal jeho sáhodlouhé kroky. Veliký se zatím řítil stale vzrůstající rychlostí, vyhýbaje se stromOm jen zázra~ kem. Nakonec se jednoho přece jen chytil, ulomil ho těsně u země, strom se rozpadl v několik nestejných částí a Veliký se skácel s tlustým polenem v náručí. Chvíli válel sudy. ale nakonec se zarazil. o mechem porostlý, ztrouchnivělý pařez. "Ub," řekl. .,Jsem celý, bože na nebesech." .,Já ne:' ozval se D~ořák, klerý ho dohonil sérií kotrmeldl. "Mám kalhoty vedví." "Cert vem kalhoty," odpověděl Veliký, zíraje přes
.
"Bez klobouku._" ,.Kudy byste utíkal vy?" zeptal se napjatě Veliký. "Určitě ne na cestu," feld Dvořák. "Stopy, bláto, přehledný terén -.J' "Tak to riskneme," prohlásil odhodlaně Veliký. "Nejspíš zmizel tuhle podle skal a ztratil se v lese." ,,Ale proč?" "Došlo mu, že mě napadla ta geniální myšlenka," odpověděl Veliký a pustil se rychle podél skal k pře visu, kde zhasl cigaretu František Mašinda. "Dávejte pozor vlevo," dodal. "Musí tu nčkde být nčjaká mezera mezi balvany. Kdyby se pustil přes paseku, snad bychom ho jcltě slyšeli. Vždyť musel zmizet před třemi minutami, možná ani ne." Mezera mezi balvany byla právě tam, kde se tyčil vysoký a úzký Mašinduv převis. Skála uhýbala ostře vlevo a terén prudce stoupal. Nčkolik meLru nad nimi byl vrcholek Olivetské hory se zpuchřelou triangulační VČží. Zahlédli ji proti obloze, nahnutou a straŠIdelnou, jako sedmiposchod'ový čakan na ,šibeničním vrchu. Vzápčtí se propadli do nčjaké rozsedliny mezi balvany, neviditelné pod spleti pichlavých a škrábajících haluzí mladých smrčkO. ..Tudy bych asi neutíkal," zabručel Dvořák, sápaje se ven. "Obávám se, že by mé nadávání zaléhalo na fDJ1e daleko." Veliký, který vyčníval o nčco víc, mu podal ruku. "Tam dál to snad bude lepší," podotkl. V tom se ovšem velice zmýlil Olivetská hora byla na severní straně jediným pralesem, černým a nepřátelským. naplnčným srázy, roklinami, padlými stromy a obrovitými balvany. To celé na přinejmenším padesátistupňovém svahu. Připočteme-li k tomu úplnou tllm, mllSíme dojít k názoru, že jedině šílenec mohl doufat, že projde živa zdráv. Zastavili se a napnuli všechny smysly. Vidčt nemohli nic. Ale slyšet museli. Tam dole bylo ticho jako v hrobě. . "On sem nešel:' zašeptal Dvořák. V odpovčď se zdola ozval rachot, jak se uvolnil nějaký kámen a strhl s sebou další...Je tam," řekl Veliký. "no, s pomocí boží. Nešlapte nikam, dokud tam nešťouchnete klackem. Ulomte si nčco." Dvořák Si chtěl ulomit větev a ulomil asi šcstimetrový strom. "Ono je to kašírované," zabručel. ,,Neopírejte se o nic." Veliký pomalu postupoval vpřed s vyvalenýma očima. Neopíral se. Všechno tu bylo zpuchřelé a shnilé. Země se pod nohama bořila a hrnula, vydávajíc tčžkou humusovou wni. Dole se zase ozvalo zarachocení. Prchající nemohl být daleko. - "Vidíte něco?" Zašeptal Dvořák a upadl.
pařez.
,,Jak to, čert vcm kalhoty?" rozčilil se Dvořák. "Jsou erární." "To je divné. jaké je dole ticho," zareptal Veliký a opatrně obešcl pařez. "že by tam uŽ Lahle spoušť končila?"
Vydal se obezřetně dál. Dvořák se stále ohmatával ve snaze určit rozsah kalhotové pohromy. Veliký pátral klackem v prostoru před sebou. Na nový slalom chuť nemčl. Minul mohutný. daleko vyčnčlý balvan, kluzký a vlhký na dotyk. Najednou se zarazil. "Co je?" zašeptal Dvořák. "Neslyšíte?" zeptal se stejně tiše Veliký. Dvořák se natočil levým uchem k neviditelnému úpatí severní stěny Olivetské hory. "J ako by tam někdo skákal na místě," řekl. "Ale nčjak nepravidelně."
..Jo:' kývl Veliký.
,,Jestli se tam perou jeleni... S~ad bychom se měli vrátil Jelen v říji je prý velice nebezpečná bestie. A znají to tady." .,Jelen v řiji vsrpnu?" "Pokud se perou._" .. Když nejsou v řiji, neperou se." řekJ rezolutně Veliký. '"Tak co to mfiže být?" Ještě chvíli poslouchali. "Přestává to," zareptal Dvořák. "Z1ítíme se ještě kus?" "že by se mi chtělo -" Veliký nedomluvil. Ve tmě pod nimi se ozval nezřetelný hlas. "No sakra," podivil se nadporučík. ' "Oni mluví." "Musíme tam," vzdychl Veliký. Zatápal svým klackem v temnotě a zavadil o nějaký kámen, který se začal kutálet. strhávaje za sebou další a další. ChvtU trvalo, než kamenná lavina dozněla někde v hloubce. Veliký opatrně vykročil. Ale v témže okamžiku strnul. "Tak sakra," ozvalo se dole. "Haló!" "Koukejme," zasyčel Dvořák. "To přece není Polenský?!" Pustili se dolů, riskujíce nohy, ruce, krky, hlavy a všechno ostatní. Po deseti minutách strašlivého
41
-------~-------
"On bude ještě urážet," zafuněl Dvořák. ,,Prostě utíká," pokračoval Smetana. "Copak to znamená, medJe? Někdo ho honl Odvodím si bleskově situaci, klepnu ho. Ač sám raněn, zasáhnu. A kdybyste měli třeba padesát d~ích podezřelých, budu trvat na svém." "Máme jich nahole ještě kst," lekl Dvořák. ,) estli počkali, když jste tak spě!ně odešli," uWibI se Jozífek. ' ,,Pojďte sem," ozval se Veliký. .,škrtněte ' mi . sirkou, ať vidím, jestli ho wbec dáme dohromady." Polenský se totiž během Dvořákovy debaty s maHřem ani nehnul, ačkoliv ho Veliký pleskal po tváHch jen což.
potácení se ocitli na kusu rovné, tvrdč pOdy. Zastavili se. "Tady," ozvalo se kousek od nich. ,'prokrista," vzdychl Veliký a vydal se za hlasem. U neforemného balvanu se rozsvítila zápalka. "To je dost," tekl Jozífek Smetana, podivně balancující na jedné noze. ,)eden by se uřval. A nastydlý jsem až hrdza." "A toho lesáka jste neviděl?" vykoktal popleteně IAdá~
"Ale jo," lekl klidně Jozífek.. ..Tuhle leží. ~íkali jste sice, abych zmize~ kdybych někoho potkat, ale já ho r.a dši vzat po hlavě."' "tím, proboha?" vyděsil se Veliký. "svou žebráckou hoU," řekl Jozífek. "Zmizet jsem nemohl, protože mám těžce vyvrknutou nohu a on mi na ni šlápl."
42
Vzpamatovat se ve ChV11i, kdy nad ním škrtli třetí zápalkou. "Daleko jste neutek~" lekl mu Dvořák. ,,Já - já neutí"ka~" zakoktal Polenský. "Šel jste se proskočit," kývl Dvofák. ,)enom tak, ze sportu, co?" "Sel jsem na záchod." "Tak daleko?" podivil se Jozífek. "Cudný les-
41
,'prosím vás," rozčilil se Dvořák. "Co vás to napadlo, vyvrkáVat si nohy a mlátit lesní inženýry žcbráckýriů holemi?" . "pr~lil jsem jen jednoho," lekl uraženě Jozífek. "Ono jich bylo víc?" ,)eště to tak," zuřil nadporučík. ,)eden nám
mistře!"
úplně stačl"
.
"Neměl jsem také víc holí," kývl maJ(f. "Hned
jsem si myslel, že je to on. Takovým trapem to bral... A já tady celou nOC přemýšlím, jak zasáhnout do dějC? Sama prozřetelnost mi ho vehnala do spárll" ,A proč jste, krucifix, nešel k tomu zatracenýmu telefonu do toho třikrát podělanýho Jidášova dolu?" ..To je tak," usmál se Jozífek. "Zřejmě jediný z vás vún, že nejbliBí telefon není v Jidášově dQle, nýbrž v hlídačově boudě v lomu - tadyhletím smě rem asi dva kilometry." . "Proč jste nám to nelekl?" . "Chtěl jsem vás překvapit," řekl-nevinnč Jozífek. "Říkal jsem vám přece, že to za hodinu stihnu. T~ vaše věčná nedlivěra v moje zázračné schopnosti mě štve." . "A co je s výjezdovkou?" "Co by bylo? Nic. Vzal jsem to zkratkou, zakop jsem, upad jsem, nevstal jsem. Noha rupla, baterku jsem ztratil. Od té doby tady sedím a přemýšlím. Došel jsem k názoru _" ,,Nechte si svoje názory," zavrčel Dvořák. "Budou stejně pitomé jako ten nápad se zkratkou po severní slčně tohohle Matrhornu." ,)á nevím, co se vám nehbí," namítl Jozífek. "Chtčl jsem Het, že to )Jdělal ten hajnej. Protože -J' "Dejte s tím pokoj," přerušil ho nadporučík. "Nedárn," odsekl paličatě Smetana. "Víte, proč myslím, že to udčlal on? Protože šel od mrtvoly docela jinam, než měl. Navíc nemohl vědčt, jestli je ten člověk opravdu mrtvý. Měl se pokusit -o prvnI pomoe a potom běžet k telefonu do lomu, nebo nanejvýš na polesl Neudělal z toho ani jedno, z čehož vyplývá. že se hleděl ztratit. A na nás hrál levou. To je moje teorie, kterou si nedám vzít. V praxi to vypadá tak, že tento podezřelý hajný utíká jako kamzík s př&rami děsu v patách -J'
42
,,Asi jsem !Iápl na nčjaký kámen.. " vzdychl Polenský. "Spadl jsem někam dolli, viďte. Uhodil jsem se asi do hlavy..." ..Měl jste hlídat," pokáral ho Veliký. ,,Rozbolelo mě strašně blicho..... ~,UŽ vás to ple!lo?" "Přešlo. Ale hlava mě hrozně boK .. Nemáte ten můj klobouk?" "Víte co," navrhl mu Veliký. "Te({ se budu ptát já, co myslíte?" ,,snad - snad by bylo lepší jíl nahoru?I" ,,Ale co," lekl Veliký. "Vždy( se tady doble sedí. Když už jsme sem všichni spadli- Stejně si potřebu-o jcme odpočinout." / "Máte aspoň cigaretu?" zeptal se Polenský. "Mně došly." Veliký mu nabídl a připálil Lesák silně zatáhl a rozkašlal se. "Na koho jste volat: jen tak dál, když jsem posilal Alenu Mášovou k výslechu?" zeptal se Veliký. "Pamatujete si to?" "Neparnatuju. Já něco takového volal?" "PřiPomenu vám to," tekl Veliký trpělivě. "Přišel jsem k ohni a řekl jsem Aleně Mášové, že má jít k nadporučíkovi. Když odcházela, tekl jste: Jen tak dál. Já vás polom ujistil, že dčláme, co je v našich silách." .,A co má být?" "To jen tak dál - to jste říkal mně?" .,A komu bych to, prosfm vás, fíkal?" .. No - třeba někomu z ostatních, nemyslíte?" ..A proč? Co by to mělo za smysl?" "Třeba někomu naznačit, že má v něčem pokračovat - v nččem, co se mu zatím daří." " To jsou nesmysly! Vždy( nikoho z nich neznámI" ,.Ale říkat jen tak dtlJ mně, to je přece hloupost." "Podívejte, soudruhu," řekl nervózně Polenský, "kdybyste konkrétně řekl, na koho myslíte. že jsem
-------~--------
pamatovat nechci. Pracuj u UŽ hezkých pár let a nemáte právo -JO " Vždy{ jste, člověče, vrahl" přeru!i1 ho Dvořák. Máša ztichl• "Tak povídejte," řekl Veliký. "Chcete jcltě cigaretu?" Máša si vzal. "Když jsem se naposledy dostal ven," začal vyprávět, "byla moje žena rok mrtvá. Moc si se mnou neužila, víte? A měli jsme jenom Alenu, která o mně nic nevěděla. Máma se 5 nf odstěhovala na Moravu a o mně jí řekla. že jsem umřel. Seděl jsem osm let, víte? Zavřeli mě, když jí byly dva roky. Po márniný smrti byla v ústavu. Já dělal tři roky zámeč níka a holku jsem chtěl k sobě. Nakonec mi ji dali. To už jsem bydlel tady - lidi mě tu neznali. Když jsem dčlal s hasákem, to jsem bydlel v Praze. A nešel jsem s holkou z Prahy jenom blili své pověsti. Praha je pelech neřesti, pánové." ,)ste nčjaký ctnostný," řekl Dvořák. "Co bych nebyl? Když si osm let říkáte, jak jste si zpackal život, musí vám to dojít. A když jsem potom viděl Alenu - celá po mně - a představil jsem s~ že by mohla vlítnout do něčeho podobného, tak jsem se ,rozhodl, že ji fádně vychovám a dám jí všecko vzdčlání, jaké bude chtít. Abych si jednou mohl říkat - tak ta slavná Mášová, to je dcera toho mizernýho kasaře Máši, co utrápil ženu a proseděl v kriminále patnáct let." "Pokračujte," vyzval 'ho Veliký, když se Máša odmlčel. "Zní to d~věryhodně." "Holka se do mě zamilovala. víte? A jen z toho měla trochu rozum, říkala: Táto, jednou ze mě bude~ mít radost." ..A vy jste věřil, že se nikdy nedoví, kým jste byl?" "Myslela, že jsem byl v cizině - nczvěstný. Musel jsem jí to tak říct, aby se nevyptávala. proč jí máma fíkala. že jsem umřel Ale ona se moc nevyptávala. Žili jsme si dobře, já hodně vydělával, víte? A nakonec se Alena dostala až na tu vySokou divadelní školu. To se mi líbilo, tam se mohla něčím stát. Taky jsem nastrkal spousty peněz do toho, aby se mčla v Praze dobře. Sehnala si tam všelijaké známosti v divadlech, měla sliby na angažmá a .$tudovala výborně. Měl jsem z nI opravdu radost, až do leto!nfho jara. Namluvila si osmnáctiletého kluka. Frajírka. Začala 5 ním vysedávat po hospodách, OD jí kupoval hlouposti -" "Bylo jí dvaadvacet, Mášo," poznamenal Dvořák. "Mášo," opakoval trpce bývalý kasal. "Už zase Mášo. Hadry bez límečku, procházky po dvoře, bachaři a soud. Mášo, k výslechu. Mášo, tady máte vajglíka a nezapomeňte si vyv!trat. Mášo." "Nechte toho, člověče," le~ znechuceně Veliký. "Vy jste rodina tragédU. Povídejte, jak jste přišel na tohle řešcnL To nás zajímá." ,)cstli mi budete věřit, pan,e kapitáne, snad mi nakonec pom~te." "Mluvte, úsudek si udělám sám. Ale Bezpečnost tu zastupuje nadporučík Dvořák. Já jsem v dOcho-: du." ,,No - já prostě za tím klukem jel Alena mi řekla, co je to zač. Myslela. že mi to nebude vadit"
volal-"
.,Přece na Alenu," usmál se Veliký. .,A proč?" ..Aby pokračovala v předstírání, že se Polenský mlčel, jako by oněměl nad
poctivě
neznáte." absurditou
Velikého tvrzenL ..Ale vy se znáte, ne?" ..Co blázníte?" "Víte, nač jsem si p~jčil váš klobouk?" ,.Nemám tu!enL" ,.Nasadil jsem ho na hlavu Aleně MášoVe." ..Takový nesn;tysl! Proč?" "To byste se divil," lekl dobromyslně Veliký. ..Vypadala jako vy, když vám bylo dvacet. Jak je to vlastně? Jmenuje se ona Polenská. nebo vy Máša?" .Jmenuju se Máša." odpověděl mUŽ sklesle. ..Alena je moje dcera. A toho kluka jsem zabil já. Byl to lump a nic lepšího si nezasloužil."
43 Když po namáhavém výstupu po severním svahu Olivetské hory obešli převis se skoro už vyhaslým ohni!těm, nic se tam nezměnilo. Qyfi spáči oddychovali, uhlíky řeřavěly a vítr šustil a svištěl po pasece. ' "PojJte dolO na cestu," řekl Veliký...Jozífek počU U
ohn!."
"To je lidf." podivil sé malíř. "Kdepak jste ten kompars sehnali?" ,.Nechtějte, abych vám to teJ hned vysvětloval," zabručel Dvořák. "Kdyby se tzbudili, slu!ně je pozdravte." Joz(fek se pokusil přiložit na oheň, ale nakonec rezignovaně usedl, tiše sykaje. Dvořák s Velikým mu sice po zběžném ohledání postižené nohy řekli, že to nic hrozného bebudc, ale na nějaké přílišné vyskakování v ne.Jbliž!ích dnech to taky nevypadalo. Prohlédl si podrobnosti na čtyřech spacích pytlrch. Dva z nich vykazovaly úhledná zaoblení na patřič ných místech. "No vida," lekl si. Vzápětí se jeden z nich pohnul a zavrčcl zip. ..To je náhoda," uvítal Jozífek blondýnku s culíky. "ftekl bych dobré jitro, kdyby nebyla taková tma." Veliký 5 Dvořákem a záhadným lesníkem Márou-Polenským meziUm došli k cestč a vydali se pomalu po DÍ jako tři plátelé na časné procházce. "Tak nám to vyložte, pane Mášo," vyzval Veliký muže v zelenavém hubertusu. "Pěkně od začátku. Vy jste opravdu pracovník Státních lcs~?" ,.Nejsem lesák," zavrtěl hlavou Máša. ..To, co mám na sobě, je zelený hubertus, myslirecký klobouk jsem kdysi nosíval. Prodávali je v kloboučni ctví. A jmenuju se Eduard Máša." .,Eduard Máša?" lekl Dvořák. "Jednoho Eduarda Mášu jsem podle jména znaL Ale to byl kasal." "To jsem já," přiznal se Máša."Teď pracuj u V automobilových závodech jako zámečník." ,)estli jste takový zámečník jako kasal - všechna čest vašim rukám," prohlásil nadporučík. "To jsou ručičky._ Tu vaši lovosickou káču uvádí učebnice kriminalistiky, pokud si pamatuj u." ,.Já ne;" lekl prudce Máša, "nic takového si
43
~-----~--------
a' divila se, když jsem jí to vymlouvaI. Nedala si říct.
,'předevčírem?"
tak jsem myslel, že to rozmluvún jemu. Musel jsem
"Ano.
zeptal se
že prý jede s
Dvořák.
kolegyněmi z fakulty někam
k nějakému filinovánf. že prý se jim to hodí jako praxe, víte? Odclla odpoledne. A k večeru najednou nčkdo zvonil - myslel jsem, že se vrátila. Byt to ten kluk. Chtčl na mně peníze." ,,Hleďme," pravil nadporučík. ,,Dal jste mu sedm set?" zeptal se Veliký. Máša. kývl "Chtěl patnáct. Dal jsem mu, co jsem měl. Řek~ že mu ten zbytek musCm sehnat - a hned. Ptal se. jestli znám Olivetskou horu. Znám to tady. Chodívali jsme sem s Alenou na houby, když jsem byl mladší. Víte, co mi řekl? Povídal: ,Tak tatínk~ na tý cestě pod vrcholkem, . v deset večer. Osm stovek. A jestli ne, ~ypu Aleně, co vím. Sežeň to, kde chceš, třeba vyber kasičku v kostele. A žádnou levou, nebo tě zrkhtuju.' Mával mi přitom pčst( před nosem. Já byl kasal, víte. To žádný násilník dělat nemOže. Ale tohle byl gangster a
si ho vyčíhat. za ním domft jsem nechtěl. Chytil jsem ho na ulici. Hezký kluk, ale drzý; řekl mi, že je Alena plnoletá, A spoustu daUfch věcí. Víte - kdyby řekl, že ji má rád, nebo něco takového -, snad bych se s nim nčjak domluvil. Aspoň na tom, aby Alenu neodváděl od učen(. Ale on se mi vysmál. Odjel jsem tenkrát jako zpráskattý, ani za Alenou jsem nekl. Potom dlouho nepřijela domft. Jel jsem tedy za nějaký čas do Prahy znova. A zase jsem toho kluka hledal. Vile, CO mi řekl?"
vyděrač."
,,Asi máte pravdu," souhlasil Veliký. "Co jste vy?" "Peníze jsem nesehnal. Bál jsem se, co ten lump udčlá. když sem nepřijdu. Oblékl jsem se do-starých !atli - mčl jsem pocit, že by mě snad někdo p0znal -, ale nakonec jsem si s sebou vzal to ~ěně. Koupil jsem je Alence, někdy zjara. A taky jsem si vzal v kuchyni ten nliž. Bál jsem se ho, víte? Jsem starý a nejsem žádný rváč. N'lkdy jsem nebyl. Kdyby mě chtčl mlátit, snad bych ho Um nožcm a psem _ aspoň postrašil... A kl jsem.'· ,.Co jste mu chtěl říci?" ,,Aby nechal Alenu, nebo že to všechno řeknu jeho rodičOm. I s tím vydíráním a jeho chováním ke udčlal
mně."
" Vy jste vlastně velice naivní, pane Mášo," usmál se Veliký. "Co se stalo tady nahoře?" ,,Nikdo tu nebyl. když jsem přikl." pokračoval Máša méně plynule. "Prklo.... dělalo to rámus.... myslel jsem si, že mě sem ten kluk vylákal z nějaké ho fóru. Potom mě napadly daru věci - že ve, kam Alena odj~la, já mám teď prázdný byt a on by se tam mohl vloupat; třeba má její klíče.•• Nebo snad dokonce Alena dobře ve, že mě vyláká z bytu a sejde se tam s ním! A já tu chodím jako bláze~ v dešti, mám strach. .. S tím chudákem Rexem, kterého jsem Aleně koupil a kterého si v poslední době wbec nevšímala... Chápejte, pánové, připadal jsem si hliř než ten pes, zrazený a sám ..... "Mdžete odhadnout. jak dlouho jste tady meditoval?" zeptal se Dvořák. "Dlouho ne. Nanejvýš pět minut. A . pak jsem zaslec~ jak někdo jde přes louku k cestě. Sel jsem mu naproti, abych už to měl odbyté." "Abyste měl odbyté - co?" ,,Nevím." pokrčil rameny Máša...Vftbec mě nenapadlo, co se nakonec stane! Nechtěl jsem ho zabít. věřte mi to. Došel jsem nčkam k těm třem suchým stromOm, když se najednou shora vyřítila postava. Přímo na mě. Měl jsem pocit, 'že mě chce uhodit něco vykřikl, nějakou nadá\!ku. Ohnal jsem se tCm DC?ŽCm. A on - najednou ležel tváří v louži, párkrát sebou trhl a byl mrtvý! Upus111 jsem ten nM... Pes se
Josef Smetana nemáte co poroučet," Veliký. ,,Jak jste na to plikl?" .,Ta vaše poslední kasa byla v kriminalistickém sbomílcu," pousmál se Veliký...A jeho otec pracuje na vnitru. Hloupá náhoda řekl bych." "To je docela možné," kývl Dvořák. ,,Ačkoliv by se taková věc stát neměla, co? Tak pokračujte, Máro." ..Vyhrožoval mi. že to řekne Aleně," vzdychl Mák ,.že prý by se na mč nejspíš vykašlala rovnou. Gauner:' .,A proto jste to řešil takl1le," kývl Dvořák. "Myslel jsem, že jste chytřejší, človčče." .. Ne, proto ne! Snažil jsem se to pak ještě rozmluvit Aleně, ale pokračovalo to. Psali s~ když Alena přijela o prázdninách domli. Učila se, protožc toho spoustu zanedbala. Vž jsem myslel, že dostala , rozum. V pátek se sebrala -"
.,že mu jako bývalý kasal
řekl
44
-------~--------
lesní inženýr. Nepředpokládám, že budete utíkat." "Ne, to nebudu," řekl bývalý kasal. "Děkuju vám." Došli k převisu. Našli t.am Jozífka v živé debatě s Cl10u Bartooíkovou. "Dopajdáte támhle?" zeptal se ho Veliký a ukázal k malému ohníčku. který už také jenom doutnal. Malíř zakýval hlavou a neochotně si vyměnil místo s Mášou. . Za chvilku znovu plápolal policejní ohníček. "Co je novýho?" zajímal se Franti!ek Mafmda. "Tady nic. Alena chrápe. Žádnej vulgarismus. D.oopravdy. Kohó jste to přivedli, to je von?" "To je známý malíř Jé Smetana," řekl Veliký. .~ení to on. Jinak vše při starém. Ale pro váS máme meloušck." "POj čit hubertus pel hajnýho, ne?" "Trefíte do Jidášova dolu?" ' "Trefím ~ude, kam vedou ťuristický značky," ujistil ho Mašinda. · . "No, tak jděte po zelené rovnou za nosem," lekl Vcl iký, mžouraje do mapy. ,,za hodinu byste mohl být na místě; když sebou hodíte." ..Nejsem rychlík. A když jo, tak co'}" "Seženete telefon a zavoláte tohle číslo," Veliký psal na papírek, "řekněte, kdó vás p<>sJ1á a co se tady. stalo." "Když se budou ptát na podrobnosti, budu jako spadlej z višně," podotkl Mašinda. , ,,Na CO by se ptali?" rozčilil se Dvořák. "To je
pli tom rozštěkal ..• Obrátil jsem tělo a viděl jsem. kam jsem se strefil. Taková neUastná náhoda! To bylo hrozné. Věřte mi to. nechtěl jsem to udčlat." Kasal M~ se zastavil a rozka!lal se.
44
udělal potom?" zeptal se Veliký. "Našel jsem na zemi nliž a otřel jsem ho o trávu. Byl samá krev. Pak jsem ho strčil do kapsy. Přitom jsem shora z louky zaslechl, že tam nčkdó ·chodf. Uvědomil jsem si, ·že asi nebyl sám. Chtěl jsem se ještě podívat, jestli u sebe má ty peníze, které jsem mu odpoledne dal... V kapsách košile nebyly. Najed. nou jsem měl poci'.! že se ze ~ech stran ~lfží lidé; sebral jsem se a kl pryč. Myslel jsem, že nM hodím do vody v přehradě. A pak jsem potkal vás. Co jsem měl dělat, řekněte? Musel jsem ze sebe udělat nějakou ť1lednf osobu.• ." . ..To byla přece hloupost." namítl Dvořák. "Měl jste se otočit a zmizet." tl Vždy( nebylo kam," tekl Máša. "Doufal jsem, že se z toho nějak dostanu... A nakonec - kdyl jsem viděl, že jste esenbáci, při!el mi ten lesní inženýr docela vhod. Aspoň jste mi neprohlíželi kapsy." "A - Polenský?" ,)menovala se tak za svobodna moje matka." "Pokračujte." , ..Věděl jsem. ~e se 'musím zbavit toho nože. Tak jsem předstíral, že jsem ho našel v trávě. Hned nato jsem si uvědomil, že je to hloupost, v té tmě. Ale vy jste mi věřili." ,.Ne tak docela," usmál se Veliký. ..Potom jsem se hrozně vyděsil, když jsem u toho ohně našel Alenu. Ona asi také. Ale když vidčla, že se k ní nehlásím, udělala totéž.. A potom, když jste lekli, že je ten klpk mrtVý -" ..- předpokládala. že jste to udělal vy," doplnil to Veliký. nA polom sebrala vražednou zbraň V našem chlebníku," ozvaI se Dvořák. "Napadlo ji, že jsou na nI otisky...• a potom prostě - hergot, to neštimuje." Nadporučík se tázavě podíval na Mášu. Místo něho odpověděl Veliký. "Nechte to být," řekl "Ono toho neštimuje víc, kamaráde."
"Co jste
45 Vraceli se pomalu vysokQU trávou k
číslo Bezpečnosti, člověče."
"Je mi jasný, že to není papírnictví. Mám je sem vylákat?" "Oni pojedou sami, propána. Vy se vraťte sem. Budete tady dřív než oni A nelezte někam do lesa, nebo si vyvrknete další nohu." "Mám obě zdravý," namítl vousáč. ,,Ale tady ten lakýrník pajdá." ,'právě. Myslel jsem jeho nohu. samozřejmě." Mašinda pravil. že to chápe. "Tak jděte," pobídl ho Veliký. "Abych nezapomněl - v které kapse- měl Honza ty peníze?" "V zadní kapse u kalhot," odpo~děl Mašinda. "Trošku jsem ho musel nadzvednout." "Dčkuju." řekl Veliký. "Pospěšte si, tJ zabručel nadporučík. ,,Kdyby se ptali na podrobnosti, řekněte, že nic nevíte. To je asi tak všecko. Na co děláte dřepy, sakra?" "Abych se rozhejbal," vysvětlil vousáč. "Tak se tu mějte. To je škoda, že jste ho nechytli." "Co vy o tom víte, člověče?" ·utrhl se na něj
převisu;
Mraky zhoustly v černou, nehybnou báň. Stály nad Olivetsko'u horou ti!e a výhr6žně. Co ChV11i v nich sinavě zablýsklo. Vítr najednou docela ustal. Bylo pOl páté a přes neproniknutelnou čerň oblohy UŽ svítalo. Vypadalo to teá mnohem zlověst nčji než v noci. "pane Mášo," lekl Veliký, k~yž se blížili k vyhaslému ohnmi, "zatím to vypadá na nešťastnou náhodu. Neúmyslné zabití v sebeobraně. To vám říkám hlavně proto. abyste zase necestoval po okolnfch neschfldných terénech. Posaátese tady, rozdmýchejte znova ten táborák - nějaký žhavý popel tam ještě je. Pokud by se nčkdo vzbudil. tvařte se dál jako
Dvořák.
Ale Mašinda už mizel mezi smrčky. "Co je s tou Alenou?" zeptal se Jozífek. "že jste ji izolovali?!" Veliký se pohodlně usadil na pařez a vytáhl už hodně pomačkanou krabičku luxek. ,Já vám to povím." vzdychl. ,.Ne že bych vás litoval. ale potře buju se vymluvit." "Doufám, že taky nejste těhotný," pravil Jozífek. "Co to plácáte?!" .Jako ta blondýnka s myšfmi ocásky," vysvětloval · malíř s bezelstným úsměvem. "Cecilka. Je to vlastně
45
............ ~ ............moje stará známá a taky se potřebovala vymluvit. Byli jste pryč dost dlouho a to víte - já vzbuzuju dOvěru, to je marné." "Ona vám -7" "Ona mně," kývl Smetana. "Odkud ji znáte?" zeptal se nadpor»Čík. ,.Navázal jsem s ní známost přesně ve ChVl1i, kdy se po mně začal shánět ten zhrzený Ďoublík," vysvětlil to mal!'ř. ,,1'ukaI jsem j{ právě, že bych pro ni udělal všechno na světě, když jste mě od ní odehnali. Teď se na to odvolala. Jelikož nePotře bovala nic víc, než aby ji někdo poslouchal, byl jsem svolný. Taky mi prohlédla a ovázala nohu. což jste vy neudělali. Zdá se mi, že je vám lidskost naprosto cizL Div!m se, že jste mě neposlali k tomu zatracenému telefonu ještě jednou." Veliký mlčel. Dvořák proklínal se zavřcnými 6sty. Vypadalo to, že se Uourá jazykem ve vyžraném zubu. Ve skutečnosti měl zuby zcela zdravé a líkal cosi neslušného. Nejspíš na adresu Jozífka. "Vyprávčla mi." začal Jozífek. "Smutná povídka. Ten květinový princ..., není vám to s podivcm, pánové? NejdHv j{ nos{ tajně za okno nčjakou třezalku a pak ji znásilní po třech pivech. Tak rozkoUsaného hrdinu jsem ještě nevidčl." ~Co vám ještě lťkala?" ,,'Že spolu dlouho kamarádili, stavěli si šncčí farmy, on j{ nosil kytky a někdo ho zabil. Nčkdo .:nelťkala. fÚkala Alena, ze žárlivosti." . ,,Alena, ze žárlivosti?" "Samozřejmě. Jak jsem vyrozumČI. tcn Honza taky kamarádil s jakousi Alenou, která na nčj zřejmč líčila, ale on odolal, dodal si kuráže, vyznal lásku své dávné plrtelkyni Cíle, ona se sice bránila, protože nechtěla prožít takovou chVl1i v parku na lavičce, ale on prý to tak strašně chtěJ, že nemohla lťct ne. To je, co? Já se jenom divím, že jsou všechny stejné. Pánové! Ani jedna by to ne nelekla. Jako kdyby se bály, že se dotyčnému swdci vrazí nádcha do hlavy nebo vykloubí obočí." "Máte zkušenosti, se mi zdá," poznamenal nadpo-
samé kytky." "Taky jste si všiml?" "Musel-bych být úplně tupý." "Vrtá mi to hlavou." přiznal se Veliký. "Nu což, zapalme si. Mám tu tli poslednI luxky." "Od které doby kouříte takové ucpané neřád stvo?" zeptal se Jozífek, ned~vělivě žmoulaje tvrdou cigaretu s faltrem. "Dostal jsem je od Cíly," fekJ Veliký. ,,Ale jej{ nebyly. Připravila o ně Standu Rendla." "Co to povídáte?'" zeptal se Dvořák. "Já si to myslím. Jestliže Standa tvrdil, že hodil do ohně krabičku Od luxek, musel V kapse nějakou mít. Jinak by ho napadlo něco jiného. No lekněte hodíte do ohně něco, co chcete odstranit. Je to fotografie pohlednicového formátu. Předmět sice shoří, ale přesto jste přistižen a předmět identifikován, aspoň pokud se jeho povšechné charakteristiky týče. Jelikož nechcete přiznat, co jste opravdu spálil, řekncte - co?" "že to byla dopisnice polní pošty z roku 1915," pravil J0Z11ek. "Ty vaše věčné legrácky," lekl nadporučík nevrle. "Ale ne, to je v pořádku," usmál se Veliký. "Řek něme pohlednice od tety z Jevíčka. Ale určitě ne krabička od Juxek. Co to tedy znamená?" ,,Nevím, kam núlíte." "Prostě - krabička od luxek v té kapse měla být. Místo ní tam ~ylo něco jiného. Standa to vytáhl, podíval se na to - a okamžitě se r~zhodl, že to spáIr. Ta výmluva s krabičkou, to byla asociace. Když to lekl, zpátky to vzít nešlo." "Myslíte tedy, že mu tu fotku někdo dal do kapsy?" "Myslfm, že neměl swj kabát." "A čí?" ,,Nčkoho, kdo měl ten jeho. S luxkami. Prostě Cíly Barloníkové... "OVŠCm." "A proč ji pálil?" "O jakou fotografii jde?" zeptal se Jozífek. "Ukažte mu ji," požádal Veliký nadporučíka. "Chm chm," udělal Jozífek, když se podíval na zbytek snúnku. ,.Nějaká dekoltáž s květinkou..."
ručí'k.
"To je tím, že se o ně neprOsún," odsekJ malíř. nebásnil v parku za
"Ostatně nedělejte, že jste nikdy hvězdnaté noci." "NcbásniJ," řekl Dvořák.
.
"Co říkáte?"
"Tady ta čárka," vysvětloval malíř. "To je stonek nčjaké kytky, upevněné ve výstlihu." "My se z těch kytek nevybabráme," vzdychl
"To je docela v poládku. Nejstc žádný Máeha, myslím." "To nejsem, hrome." "Tak vidíte. Nelikám, že jste musel právě básnit. Dovedu si vás představit docela doble. Up ncž ten park okolo. BoU' vás zuby?" "Pokračujte," požádal ho Veliký. "Nadporučík
.
chytl
Dvořák.
46
"Vezmčte to od začátku," řekl Velilcý mezi usilovnými tahy z navfhlé cigarety. ".Jako generálku na očekávaný výstup s náčelníkem. Už to vidím, jak nás
průvan."
,.No co," řekl Jozífek. ,,Je to prosté. Šla s ním do
nějakých azalek a celou dobu prý na ně padaly kvítečky. A potom byla moc št'astná,jeDŽe ta druhá ...
seřve."
.,V ás ne," lekl nadporučík. "Dokonce ani Jozífkovi ncvynadá, ačkoliv by mu to neuškodilo." "Já jsem zabezpečen svým zraněním," ušklíbl se malíř. "Kolikrát se ještě zmrzačím ve službách spravedlnosti!" Nfldporučík mávl rukou. "Jestli dovoUte,"řekJ Veliký,,já bycb začal takhle:
atakdále. .,V{c vám toho Cíla neřekla?" "Vám to nestačí?" ,.Ale jo. Tak barvité vylíčení ~boho večera si dám líbit. Padaly na ně květinky." .,Samé kytky, sakra," zabručel Dvořák. "Všude .
46
•
-------~--------
Skupinka středoškolákA, to jest Božka Horní, její bratranec Standa Rendl a spolužáci COa Bartoníková a Honza Nebeský, si vyjede na výlet do Doks. U pfíležitosti rvačky s chuligány se tam seznámí s Frantillcem Mašindou a Marianem Svakem. Spřá telí se - i přes značný věkový rozdíl - a založí partu. Jejich ťimysl je chvályhodný - chtějí být jiní než ti kovbojl'čci. "To se divím," řekl Jozífek. "Tohle vám fikali?" "No - a?" .,Copak k nim ty dva mazáky táhlo?" . .,Dvě koťata v plavkách," prohlásil nadporučík. "Co jiného?" "Inu, možné to je," souhlasil Veliký. "Ovšem-hrzy jim asi došlo, o jaký druh dívek jde. Aspoň mně Mašinda říkal, že jsou to ideálnf partnerky pro
na tom nelíbL tJ "Mně taky ne:' souhlasil Veliký. "Je sice pravda, že máme pachatele i motiv. Jenže všechny ty stopy a motivy, které jsme měli dřív, jsme si přece nevymys1eli!" "No - já bych přiložil," řekl Dvořák.
47 se znovu
JO
Oheň rozhořel Sesedli se blí1; pasekou táhla mlha a usazovala se na trávě, na stromech i na kabátech tfí mu~ u ohniště. Veliký se šel podívat na zraněnou; spala klidně. Upravil jí u krku poodhalený spad pytel a vrátil se k ohni.
idylické večery." "Takhle že to řekl?l" "Co se pořád divíte? Přesně si to nepamatuj u. Probírali jsme Alenu Mášovou. '({ekl. že nemá rád, když mu ženská na divanu recituje." "Na divanu?" "Na kanap~" opravil se Veliký. "Cert vezmi nábytek. Dále praviJ, že si dívky určené pro onen kus nábytku vybÚ'á podle figury... A že mohou být klidně hluchoněmé. Kdežto naopak, 'když si chce povídat o hvězdičkách, mAže si povídat s Cílou nebo s Božkou. COŽ je jasné a pochybuj u, že by se od tohohle názoru Marian Svak distancoval. K tomu asi dospěli oba. Takže - a( to obracíme jak chceme, zAstává jediný dOVOĎ pro existenci téhle party kamarádstvL" .,ptjírnavé je," ozval se Jozífek, "k hlavní postava oné kamarádské party nestojí ani za rajfku tabáku." "K tomu dojdeme," řekl Dvořák ...Tedy - jaká byla v partě situace letos na jaře? Vzhledem ke vzájemným vztahOm?" "Pokud pomineme Mašindu a Svaka, jejichž vztahy jsme právě probraJi, to nestálo za mnoho," řekl Veliký. "Vezměme jednoho lX> druhém." "CíIa Bartoníková." "Zamilovaná do Honzy, přátelská k ostatním, dfrvěrná k Botce Horní." "Božka?" "zamilovaná do Honzy, příbuzná Standy Rendla - snad k němu trochu protektorská - přátelská k ostatním, dOvěrná přfteJkyně Cíly, ale nepříliš upřímná. Co Standa Rendl?" ..Cucák," ohodnotil Standu nadporučík. ,,Kouří luxJcy, protože se bojí, že by byl jako nekuřák smčš ný. Přitom mu cigarety nechutnají. Ke všem plátel, ský, do krifa zamilovaný." ,;Tak tak," wuhlasil Veliký. "A do těchto pomčrA si Honza přivede paďourskou herečku, kterou se mermomocí snaží dostat do party. Parta o ni zřejmě nijak nestojí, ale protože mají Honzu rádi, nedají svou nechul naje\:'Q. Honza si ale nechává zadní vrátka U Oly, které nosí po večerech kytky. Jelikož zná její romantické sklony, dělá to tajně." "To je neuvěřitelne praštěné," prohlásil Smetana. . "Bud' to byl hrozný puberták, nebo ~ "CO nebo?" , ,)á nevím," pokrčil rameny Jozífek. "Nčco se mi
' , .-,
-,
" ~', lrťJ,
'"
nporAntonín Dvořák' "Co bylo dál?" zeptal se Jozífek:. •.A kdy už mi
vysvčtlíte, proč jste tu herečku tak separovali? Bojíte se, že jí někdo ublíží?" "Nebudeme to brát na přeskáčku," řekl mu nadporučík. "Kdybyste nedělal bejkárny, věděl byste
všechno. Tak nebuate zvědavý."' "Dobře, dobře," pravil uraženě Jozífek. "To mám za svou dobrotu. Tak' aspoň pokračujte." '" No - Honza chodil s Alenou Mášovou," řekl Dvofák, listuje v notýsku. "POjčoval si od Mašindy peníze, aby měl na reprezentaci. Alena, která dostávala dost peněz od otce, jeho dárky klidně přijímala. Byla na peníze zvyklá a nepřemýšlela o tom, kde "bere Honza na drahé kytky a kdovfco jí ještě kupoval. Dá se předpokládat, že se' Honza stálým stykem s Alenou Mášovou změnil. Souhlasí?" "Nejspíš," kývl Veliký. "Dostal kuráž. Odnesla to
47
-------~--------
.,To je právě to." tek.ľ Veliký.•,Měl.je v zadní kapse u kalhoL" "To povídejte koňovi," ušklíbl se Jozífek. "Mašinda to tvrdil - a neměl proč lhát Slyšel jSle to sám." "Pročež, nechať se slavnému soudu líbí, někdo kecá," řekl malí1. "Řekl bych, že Máša. Aby měl polehčující okolnost. Bylo to všechno nějak jinak, ale jak, to nevím. Vás nic nenapadá?" .,Mě toho napadá," vzdychl Veliký. .,Ten Máša mi to všechno zkazil, upřímně řečeno. Ačkoliv jsem z něj pachatele udělat chtěJ. Hned jak se kamarádi nemohli dohodnout o' tom štěkánL" _ ,,0 tom nic nevím," řekl Jozífek. ..To je pro~tičké," usmál se Veliký." Všichni slyšeli štčkání psa Jenže -každý jindy. Přesněji řečeno vělšin~ tvrdila, že pes štěkal ve cbvíli, kdy byli všichni zpátky s dřívím u převisu. Jenom Svak tvrdil, že to bylo ve chvíli, kdy se chystal podetnout soušku na pasece. Takže ini bylo jasné, že pes štěkal dvakrát. To. co slyšeli u převisu, to bylo naše setkání s Mášou dole pod cestou. Proto si také nebyli jistí, jestli \'Obec něco slyšeli. To první štěkání, které slyšel Svale, se ozvalo ve .chvt1i, kdy Honza padl dole na cestě." "Jak to víte?" namítl Dvořák. "Mluvili jsme už o tom, jak je Svale přesný, že; a představte si, že jsem při té nešťastné rekonstruk~ ci zaslechl zapraskání káceného stromu přesně ve chvíli, kdy Máša došel ke třem bukům, kde se to stalo." "To se divím, že to první štěkání neslyšeli ostatní." řekl s pochybami nadporučík. "Bylo to přece blíž než podruhé." "Mohlo to být rámusem, který dělati,tJ mínil Jozífek. "Přesně tak," kývl Veliký. ,)ediný Svale byl v té chvt1i zticha. Došel právě ke stromu, stál u něj a díval se, z které strany ho podetnout." "To maže být shoda okolností," řekl Dvořák. .,Jo, to může," připustil Veliký a odplivl si do
Cila. Jelikož se krátce nato pokusil o Božku, musíme brát jako fakt. že to. co se stalo s Cílou, nebylo z lásky." •• Potom to ale nejde dohromady s těmi kytkami za oknem," připomněl JozíCek. .,To máte pravdu," řekl Dvořák. ,)efiŽe o tom se už nedovíme nic podstatného." "Kdoví?" řekl Veliký. "S těmi kytkami nejde dohromady ani to, jak se zachoval, když se dověděl, co vlastně Cíle provedl. Nebo ano?" ,.Ale co,': mávl rukou nadporučík. . .,Kdo včděl o tom maléru?" zeptal se lozífek. "Cíla to řekla Božce," řekl Dvořák. "Božka se s tím bez jejího vědomí svěřila Mašindovi. Považo:vala ho - a celkem správně - za zkušeného. Mašin~ da o tom s Honzou mluvil. Ten se nechtěl vyjádřit, potom sliboval, ale kde nic, tu nic. Nakonec došlo ke rvačce,mezi Honzou a Mašindou,jejímž s"čdkem se stal Standa Rendl. Jelikož Mašinda Honzovi pohrozil- vzhledem ke skoro čtyřem tisícům dluhO, které u něj Honza mčl, si to mohl dovolit -, Honza slíbil, že peníze přinese na tuhle výpravu do hor. Kde chtčl peníze vzít, to víme _" ,,Já to nevím,~ přerum ho Jozífek. Veliký mu stručně vylíčil, CO se dověděli od Máši. Jozífek přitom tiše pohvizdoval a dělal ,Jejcjeje". .,Honza prostě řekl Mášovi, že se sejdou večer tady na cestě," pokračoval Dvořák. ,,Máša př~l. . Protože se celá parta zastavila cestou na pivě, kde byli půl druhé hodiny, vyšlo to jen o chlup. Máša za nimi byl pár set metro a \'Obec se divím, že se cestou někde nesr~li. Citi - Máša přišel na místo, kde měl čekat. chviličku se taPl procházel, potom přišel Honza, nčjak frajersky seběhl ze svahu na cestu - možná že přitom Mášu ani neviděl - ten se lekl, ohnal se nožem a bylo to. Schnul se nad Hon~ zou, -viděl, CO se stalo, sebral nM., otřel o trávu... Potom zaslechl kroky - možná Mašindovy -, podlehl panice a dal se na útěk. Přitom narazil na nás. Mezitím př~1 k mrtvému Mašinda, vytáhl mu z kapsy tu část peněz, kterou dostal od Máši ve mčstě, a zmizeJ. Nahoře je dal Božce a ta je bez jakéhokoliv vysvětlení předala Cíle. Peníze byly od krve, ale jelikož byla tma a všichni byli umáčení a ulepení od smůly - sbírali dřM -, nevšimli si toho." "Celkem logické, ale má to díry," řekl Jozífek. Veliký se na něj vyčkávavě podíval. "Ta ulekanost Máši." řekl Jozífek. "Měl s sebou přece toho hafana .... nevím. proč se hned oháněl nožem. Jenom proto, že Honza bčžel frajersky ze svabu?!" "prý vykřikl nějakou nadávku," vzpomněl si
ohníčku. Zasyčelo
48 "Máša
to.
věděl, že je tady .Alena?" zeptal. se po chvilce Joz[{ek. "Tvrdí, že ne." "Věděla Alena o tom maléru s Cílou?" "Neptali jsme se," řekl Veliký. "Ale spíš ne. ·Ty dvě dívky se ignorovaly - a podceňovaly. Cíla celou tu dobu myslela, že Honza s Alenou jen kamarádí. Alena si myslela o Cíle totéž." "A co jste to měli s tím nožem?" "Ale nic," tekl rychle nadporučík. "Ř11cal jste - ohnal se, potom sebral .nOž... Od~ kud?" "Nejspíš ze země, ne? Bodl, zasažený padal, nM se tím vytrhl z rány. vytryskla krev a Máša nM upustil." "Hm... Mluvili jste o nějaké rekonstrukci _"
nadporučík.
"To je úplně pitomé. Nevím, proč by na něj kličel nadávky, když si !cl pro peníze. Předpokládám, že najisto. To taky odporuje domněnce, že Mášu ani nevidět A potom - v které kapse měl Honza tčch sedm set?" Nadporučík Dvořálc mlčel a soustředěně si masf'roval odřenou patu. .,Hm," udělal Veliký. ..V náprsní?" položil řečnickou otázku J0Z11ck. .,Ani nápad!" .
48
-------~-------"Prosím vás, nebavme se už o tom,"
řekl Dvořák
je to. Jako od Shakespeara." "Káplo mi na nos," prohlásil nadporučík. "Neupírám va~ hypotéze jistou logjku. Naštěstí se mtižeme M20vé zeptat." ,)e to neskonale pitomé, jak jsem již podotkl," řekl Smetana. "Neviditelný vrah by mi vyhovoval líp. I mně káplo na nos. Myslíte, že mě Palízek,sveze domů? Nemá mě právě rád." Veliký se starostlivě díval na oblohu. V trávě se ozvalo lehké šelestění. ..Dojdu přikrýt mrtvého nějakou celtou," řekl. "Mohou tu být za piU druhé hodiny a budou chtít vidět ledacos, co by mohl déšť smazat." Dvořák nic nenamítal, takže se Veliký sebral, u převisu vyhrabal čísi odloženou celtu, probudil Mariana Svaka, řekl mů, aby se schovali, protože začíná pršet. pokynul apaticky vyhlížejfcímu Márovi a pustil se za sílrcfho mrholen! přes paseku. Dole už se v šeru matně rýsoval les za cestou, ale než V cliký došel do poloviny trávou zarostlé pláně, zmizel za clonou deště. Přidal do kroku, minul tři suché buky, překročil cestu a zamľřil k tichému tělu. Napadlo ho, že by mčl nčjak přikrýt psa - ale pak si řekJ, že mu snad trochu dcltě neuškodí. Aspoň ho pohladil. Seběhl na cestu. Ještč jednou pohlédl do bledé, nehybné tváře. Potom jeho pohled sklouzl na mosaznou šerifskou hvězdu. V zašlém plechu se v bledém světle svítání leskla hluboká rýha. Díval se na ni a úporně přemýšlet Potom obešel mrtvého a podíval se z levé strany. Vzápětí už klečel v mokré trávě a rozepínal košili. Tam, kde se těla dotkla čepel nože, byla košile přilepená. Okamžik váhal, ale pak ji rázně odtrhl. Tušení ho nezklamalo. Pod levou prsní bradavkou byl nehluboký ~rám. Nut, který sklouzl hrotem po mosazné hvězdě, prořízl košili a rozťal kůži v délce několika centimetrO. Ale to bylo vše! Ješlě jednou se podíval na pramínek krve, který zaschl v koutku úst na bradě. A pak rázně obrátil mrtvolu tváří do trávy. Narovnal zmuchlaný kabát z maskovací celty. Potom zaklel. Pod pravou lopatkou mrtvého čněl zakrvácený jílec lovecké dýky, zaražené do zad až po ochrannou příčku. .
rozladěně.
..Zkou!eli jsme rekonstruovat." kývl Veliký. ,.Jeden poznatek je třcba to ~těkání psa. Leccos nesouhlasilo." ,.Například co?" ,.Božka. Horní se opozdila asi o tři min~ty - proti tomu, co udala před rekonstruká. Alena M20vá se s dřívím nevrátila Wbec." Dvořák se po Velikčm zuřivě podíval. "Povídám, nechte toho," zavrčel. ,.Jak to - nepli~ta?" zeptal se Jozífek . ..N~li jsme ji hned vedle mrtvoly," řekl Veliký. ..S nožem v prsou. N~těstí byla rána vcdena šikmo a zranění nijak nebezpečné." ,.Aha." kývl malíř. "Proto se enpor Dvořák halí do mlčcní. Je mi jasné, že pachatel toho druhčho zločinu je totožný. Alena vám ukradla vražednou zbraň, protože ji poznala - předpokládám, že jste se vyptávali, jestli nOž někdo nezná -, a při rekonstrukci ji donesla otci. Nachytala ho u mrtvoly..., td si představte, že se Máša hrabal v Honzových kapsách, aby dostal zpátky ty peníze... , jestli je to kasal, mohl by vědčt, že jste D]Jtvole do kapes nesahali, protože k tomu nemáte oprávnční... Máša se zase vyděsil, už viděl ~ecko čcrveně, popadl nOt a bodl ji. To je ale pitomost. co? Tak to teda nebylo a máme tu přinejmemfm dva pachatele." . ..Ba," souhlasil Veliký...Tak to nebylo, protože při rekonstrukci byl s Mášou stále nadporučík Dvořák. Podezírat je oba, to je poněkud _" "To bych lekt," zavrčel nadporučík. "Mohli bychom klidně podezírat kapitána Pařízka. Ale nikdo jiný bUž nebyl, hakru." ..Kdo vf, co proti ní máte," řeld Jozífek. "S tím ukradeným doličným předmčtem se mi to taky nezdá." ,,Nechte si to," odsekl Dvořák. "Ona nám to lekne, až se vzbudí." ..Vždyť už nám to řckla," vzdychl Veliký. ,,Podle toho, co nám řckla," prohlásil nadporučík, "pachatel wbec neexistuje." ..To je právě to," usmál se Vcliký. "Bodla se přece sama, to je jasné."
a
49
"To je práce vaše fantazie," řekl Dvořák zasmušile. ..Ale není," odvčtil Veliký...On~ plece jasně řekla, že chtěla umřít vedle Honzy, vzpomínáte si? Vy jste si z toho odvodil, že ji nčkdo bodl u toho dříví a ona běžela umlít na místo vzdálené dobrých dvě stě metru. Přitom nám neřekla, kdo ji bodl. Není to divné? Pochopitelné to je pouze v případč, že ta slova - chtčla jsem umfft vedle Jendy - byla přiznárum. Potom je logické, že nám sebrala nUž. Pokud chtěla umřít vedle svého Romea, chtěla také uo\řít stejnou zbraní. Máša o tomhle vObec neví. A stalo se to takhle: U toho dříví sénapila na kurM.., potom se sebrala, oběhla mě, n~la Honzu, opřela nd! O zem a lehla si na něj. Ncpovedlo se jí to, protože to s tím pitím na kuráž trochu přehnala. A
50 "Lovecký nOž říkáte?" zeptal se nevělfcně Dvořák. ••To je nadělení." "Dal bych si pár facek," řekl Veliký...To máme z toho, že jsme se na mrtvolu pořádně nepodívali. Od začátku jsme brali jako fakt. že smrtelné zranění vz.niklo po ráně do srdce - nebo do hrud~ abych to' tak přesně nelokalizoval. To ta mizerná baterka... a dodržování předpisO, řekl bych." "Jakýpak fakt," řekl Jozífek. "Muselo vám být jasnč, že po ráně do srdce neteče krev do zadní kapsy kalhot." "A co manipulace s tčlem po činu?" naštval se
49
.............~ ............je najednou závislý na tom těžkopádném a nerudném Mašindovi. Byla to pro něj nová situace, ve které se nevyznal. A pak přillo to klopýtnutL S Cílou." "Chcete ho omlouvat?" lekl Dvořák. "Ne... Snažím se vmyslet do jeho situace. Víte, v jakém byllcolotoči? S aJoú, to nebylo z lásky. To se stalo proto, že mu Alena Mášová dodala sebe· dOvčru. Uvědomil si, jak jsOu tY. dívky do Děj zbUznčné, stačilo pár piv a už měl pocit, že je pánem světa Proto se taky vzápětí po úspěchu s Ci10u p0kusil O Božku... A to, CO přillo pak? To UŽ byl strach, víte? Strach z toho, že ztratí Alenu, pozici v parlě, pozici doma... Stačilo to, aby se jeho plecit1ivčlá psýcha úplně rozsypala. Pak UŽ to nebyl on. J~k to říkala Boženka 'Horní - OČi měl docela jiné."
Dvolák. "To se vf, po bitvč je každý frajtr generálem." ,.Dneska. sotva pUák," lekl Jozíf'ek Smetana. "Kudypak asi prchá 'ten fousatej, co jste ho poslali telefonovat?" ,.Nesmysl," l~kl Dvořák. Načež si začal hrýzt nehet na palci. .,Mašinda to nebyl," řekl Veliký. ,..I když byl na , místě chvilku po vraždě. Nemohl to být on; za prvč nevěděl, kudy šerif pOjde. A pokud by tohle padlo, mstává nám ta dýka v zádech oběti. Pokud .mčl M~ šinda čas obrátit mrtvolu a vytáhnout jí kapsy peníze, právě lak mč! dost času vytáhnout dýku z rány. A Cb je hlavní - mrtvý Honza pro nčj nemčl žádnou cenu. Potřeboval přece svoje peníze.',' "To jsem rád," lekl Jozífek. "alím k němu jakýsi stavovsky plíbuzenský vztah. Jak se to teda stalo, superintendente?" "Chvfle skutečné vraždy se kryje s toů zdánlivou," lekl Veliký." Vrah vědčl, kudy Honza pOjde, a čekal u pěšiny - někde tam, kde, přcchází do toho kratič kého svahu u tlí bukO. Honza přišel Vrah ho zezadu bodl a vykřikl přitom nčjakou nadávku, kterou slyšel Máša. Vraha přirozeně nevidčl, kryla ho tráva na svahu a postava Honzy. Pachatel čin proved~ protože mu asi Mášovy kroky splynuly s kroky Honzy; nevěděl, že po cestě nčkdo jde, jinak by to neriskoval. Bodnutýldopýtl, přitom vytrhl dýku Z ruky vraha, chtčl se ještě udržet na nóhou a vypadalo to, že skáče ze svahu na cestu. Máša se lekl, ohnal se nožem... Atakdále. NU si zakrvácel, kdyl ho upustil, samozřejmč. Z toho škrábnuH na nčm těžko nčjaká krev zflstala" ..Takže jsme zase tam, kde jsme byli na začátku,'! lekl Dvořák. Seděli schouleni pod úzkým převisem vedle neklidnč spícf dlvky. ŠCptali si a jejich hlasy se ztrácely v šumění dc!tě. "Nebylo by lepš~ kdyby to zflstalo. jak to je?" řckl Jozífek. ,,~ekl bych, že si ten povedený kof svl'lj osud zasloužil. Ubližovat žens~ým, to je to nejhorší. Zvlášť když se nedovedou bránit." ,.Ať byl jaký chtěl, zákon je zákoo," řekl Dvořák. •.A spravedlnost je slepá." ,)děte do háje," zabručel Dvořák. ~To \IÍm taky, že to byl mizera Ale vyprávějte to Pařízkovi." ..No, jak se to vezme," lekl Veliký. "Myslíte, že ty jeho šnečí farmy byly jen promyšlený trik, jak poplést hlavu romantickým dívkám?" "To by páslo spíš na Jé Smetanu," lekl Dvořák. ..Tak," kývl Veliký. "Sneci... Pozdčji orchideje. Ten kluk vlastně špatný nebyl... Okolí ho rozmazlilo. Dívky ho hýčkaly, kluci se mu obdivovali. I ti starší tvrdili, že měl originální nápady. Měl sklony rozdávat. Lakomý nebyl, to ne. Aspoň pokud stačily nápady, pohledy a slova... I ty peníze by byl nejspíš Mašindovi vrátil. třeba pozdčji. Ale neměl rád upo-
z
51
Táhlo na pátou. Krajina, topíc(.se v plívalu vody, zešedla Z trávy bičované deštěm se yalila mlha, kterou padající kapky tříštily na dlouhé, roztrhané cáry• ..Kdo ~ jestli se sem . ty auťáky vyhrabou," lekl Dvořák.
"Typ předurčcný k tomu, aby se vrhat hrudí na stlflny," zabručel Veliký. "Cože?!" řekl nadporučík. "Kdo?" "Božka Homr." lekl Veliký. ,,Pfljčte mi ten kousek Cotografie. Ona ji přece poznala, nem)'Sl.Ite?" Dvořák sáhl do kapsy a podal Velikému notýsek. "Koukejte," vzdychl Veliký. "DeDIÚ světlo je denní světlo. I kdyl mizem~. Ta fotografie je zelená, nezdá se vám?" Jozífek mu pohlčdl ples rameno. I nadporučík se podíval. ,)e," souhlasil. ..Co z toho?" ,.Amatčři zelené fotografie nedělají." lekl malíř. "Aha. Je to od Cotografa, co?" "Přesně tak. A vedle toho brčka, kterého si všiml Jozífek, je tady taky kousek stínu." "Jo. Vypadá opravdu jako od nějaké kytičky." "Správně. A teď se podívejte na rub. Co je tam?" .,Flek. Takový ro~lácJý." "Zhruba kruhový, ne?" ,)ako halíř," kývl nadporučík. ..Nažloutlý." "Co myslíte, že to je?" Dvořák přiblížil6tržek až k očím. Potom se skvrny dotkl prstem. .,Nějaké lepidlo," lekl, .,z.načn~ hygroskopické." "Ukažte," ozval se Jozífek. ,)0. Kancelářské lepidlo. Weisse Klebepaste, jak se to jmenovalo za protektorátu." ,,~íká vám to něco?" "Bylo to někde přilepené." "Například kde?" "No - v albu, ne?" navrhl Dvořák. "Do alba se fOlky nelepí lepidlem," namítl Smetana. "Tak nevím,''-Vzdal se Dvořák. "Maturitní tablo," řekl Veliký...Je to maturitní fotografie. S kvčtinkou, kterou si děvčata navzájem pOj čoval a."
mInání." .,Kdo by to taky mčl rád," řekl JozíCek. který věčně dlužil činži a ve své oblíbcnč restauraci mčl vesměs pořádnou sekeru. ,.Ne," řekl Veliký, "tady to bylo trochu jinak. On - šerif, neomylný, úspěšný, uznávaný a milovaný -
50
............ ~ .•............ .,potom by ovšem nemělo být na -wbu včnován!. nebo co to bylo," nametl nadporučľk.. ,,Navíc nevím, proč by Standa Rendl pálil nějakou maturitn{ fotograrů.... "Uvědomte si, že na sobě neměl swj kabát," pokračoval Veliký....Sáhl do kapsy a vytáhl ten SIÚDlek.. Podíval se na něj a hodH ho ho ohně. Proč?" ' "Nevím.ft "KWli té dívce na snímku?" "To nedáVá smysl.. " "Samozřejmě že ne . Spálil to kWH textu na druhé straně .... "To taky nemá smysl. Řfkaljste 'užjednou, že ten ~áf pat1il Cíle. Chcete říct, že i fotografie patřila
čtvrt na šest a na obzoru se vynolil z mlhy dvouhrbý velbloud Ptačích kup. Déšť se trochu zmírnil. "To všechno se stalo," lekl Veliký, "protože Honzu všichni přťli! mHovali.." "Divný' dftvod," podotkl Dvořák. ,,Neměli bychom líci Mášovi, že oent vrah?" icptal se Jozífek. ..Bylo by to snad slmné." "Teď už na pár minutách nezáležf," 'lekl nadporučík.. ,,Je to k vzteku. Takhle mizerně jsme ještě nedopadli Nadělal jsem tolik blbosti.., pallí mi to, vždycky se nechám vyhecovat." Natáhl se pro stéblo'trávy a začal je nervózně
ale?"
žvýkat..
"Uvažujte: fotografie byla volně v kapse cclťáku, Icabátu proti de~i.. Z toho vyplývá, že se tam dostala až někde tady. Kdyby tam byla celou cestu sem, musela by zvlhnout. Snad by ani nchořcla Pokud ji tedy do kapsy ~abátu nestrčil nčkdo jiný, mus{me pledpokládat, 'Že si ji sem COa přinesla za nčjakým 6čcJem, tady si ji připravila do kapsy kabálu a fotografie' v ni zUstala do chvOe, kdy ji nakl Standa
"Takový Mašinda," lekl Veliký jakoby pro sebe. "Kdyl jsme se ptali na Honzu, lekl: Byl to doorej kluk. A ten přitom věděl, co má Honza .na svědomí. ,Vlastně by ho neměl met nijak v lásce." "No," lekl nadporuČl1c.. Nad Ptačími kupami se mraky rO$h1y. ~Iunce zazáfilo jako bOdový reflektor. Poslední kapky dopadly na slehlou trávu a změnily se V brilianty.. ,,Jde sem Božka," fe~l Jozífek. . .. Myslel jsem, že přijde," kývl Veliký neradostně. Dvořák vyplivl stéblo a zamračil se. . Dívka došla až k nim docela mlčky. Pohlédla na V clikčho uštvanýma ocuna, které svou noční uhrančivost docela' ztratily. ,,Je 6plné přiznání polehčuj{c{ okolnost?" zeptala se tiše. .
52 Bylo
Rendl" "proč
by tohle všechno dčlala?" dát, ne?" "Byla to tedy její fotografie?!" "Mohla být její, nebo Božky. Božky ale být nemoJ.lla, p!estože jsme si to mysleli pro to neurčité že~ na konci. Stačí se podívat do toho notýsku, který nám pftjčila .... Dvořák se podíval . Na prvnf stránce bylo napsáno: Bolena Homf.. "Nemusím být grafologem, abych mo~1 s určitostí ř{ci, že tohle psal nčkdo jiný. " ,.J~ě," řekl Jozífek. ,,1 dítě by to poznalo." ,.A tím je potvrzeno, že fotka patřila COe," pokračoval Veliký. ,,Přinesla j~ protože ji chtěla dát Honzovi." "Prosím vás - po tom, jak se zachoval?!" podivil se Jozífek . "Vždyť ona to ncvčdčla," řekl nadporučík. "No jo, sakra.." ,'přesně tak. Nejcn že nevědčla, jak se Honza staví k té věci; nevčděla dokonce ani to, že už dávno ví, co se stalo! Asi se jí od té doby vyhýbal... Nemč Ia prostě tušen~ že Honza něco ví.. Přinesla mu fotografů.. Jedinou, která jí zbyla z maturitních. Nemohla přece použít nčktcrou z těch, klcrč ~onza sám dělal. A chtěla mu ji dát, až spolu budou sami někde v lese, tak jako tehdy, když na nč padaly ty kytičky..• Myslela si, že se přitom Honzovi svčl( se 6vým sladkým tajemstvím - a navzdory tomu, že se tu nečekaně objevila její sokyně, mysl~la, že bude Honza celý Mastný, A protože tomu skálopevně věřila, napsala na rub fotografie: Na památku Honzovi věnuje jeho žena." "Chtěla ji někomu
53
"Než začnete mluvit, dovolte mi pár otázek,ft lekl Veliký, dřív než se Dvořák a Jozífek vzpamatovali z ohromen!. "Ale přiznán{ -, " zaprotestovala dív4 ,,Já vím,~' kývl Veliký. "Nebojte se. Teď už je docela jedno, jakou formou to skončíme. Cr byla ta spálená fotografie?" "Cf1y," odpovědčla Božka.. "Maturitn!." "S včnováním Honzovi?" Přikývla.. ' ..Honzovi věnuje jeho žena?" "Na památku chvíle, kdy jsme se poznali. Tvoje žena." ..Aha" "Prosím vás-J' "Okamžik. Standa fotografů spálil, protože neměla smysl, že?" ' "Ano. Protože -" ,,Je zamilovaný do Cíly." "On totiL" tf Vím. On první napadl toho drzouna u Máchova jezera. On slyšel, o čem mluvil Mašinda s Honzou, než se popralL On nosil po večerech květiny z vaší zahrady Cf1é za okno. Neodvážil se lSet j{ to." ft Vždyť je to ještě kluk._" "Kde jste se zdržela pn rekonstrukci?" "Hledala jsem ten nM.ft ,,Jaký ndž?" zeptal se nadporučík..
51
.............~ ..............Ten lovecký," lekla váhavě. ..Vy jste včdčl~, jakým nožem _" "Myslela jsem, že to vím. Ale potom, kdy:! jste mi ukázali ten druhý.... doufala jsem, že se to stalo jinak. .... ,,Jak jinak?" "Prosím vás," ozVal se Jozífek. " jestli je přiznánI opravdu polehčujfc! okolnost, měli byste snad nechat těch otázek." . "Boženka se přece nepřišla přiznat." řekl Veliký. ,.přišla se jen zeptat, čím si mOže pachatel olehčit." "Přemluvila jsem ho, aby se přiznal." prohlásila dívka selhávajfcím hlasem. "Od začátku jsem včdčla. že nemá svůj nflž. Poslechl mě. Chce se přiznat. Prosúo vás, co se mu za to stane?" .
mlhou. Dvořák a Jozf(ek se za nimi mlčky dívali. Sli. dr.obná štfhlá dívka a muž, sehnutý a unavený nocí probděnou po osmdesátikilometrovém pochodu. Unavený poznáním, které ~ nic nemohlo změnit.
Pod převisem ležela Cťla očima měla temné stíny a
Bartoníková. Spala. Pod v pootevřených rtech jí probleskovaly zuby. Standa Rendl seděl opřený o skálu a dival se na její tvář. Když zahlčdl Velikého, vstal a nejistě se usmál.
54
Václav Sehnoudek•. vedoud a zároveň jediný zamčstnanec nádražn1ho kiosku ve Smrkové Studánce. odemkl dveře vedoud na perón. "Otevírám Vdeset," prohlásil. ,.Ale když už tady jsem... Vypadáte, že by vám rumajzl kopnut, pane." "Asi jo, pane Uf:' lekl dlouhý muž a zvedl se z lavičky.. ..Koukám, že i pedik!lra," dodal Sehnoadek. "Seďte, já vám to přinesu..." ~,Na dnešek jsem se nachodil až hrdza," lekl dlouhán a skácel se zpátky na lavici. "Počasí talcy nestálo za nic." "Svinskej čas, to jo," souhlasil Sehnoudek. ,.ft. copak? Turista?" "Stokilometrový pochod. Kamarádi se mi zchvátili a svezli se domO stopem. S nějakýma policajtama. představte si." _ "To je mi teda sport," lekl Sehnoudek a opatrně . kráčel s vrchovatě nalitou štamprlL "Človčk si dokáže, že nepatří do lrotu." odvětil vážně dlouhán. ,,Ááách. Co jsem dlužen?" "Nechte to bcjt," lekl Sehnou dek. ..Na 6čet podniku." ~l "Hm," zabručel dlouhý muž na lavičce. . . Ale vyčasilo se to, co?" lekl Sehnoudek. Dlouhán neodpověděl. Spal.
A~in
J7éliký
Úst{ nad Labem, podzim I97l
,:.:; .,Měl ho rá~'! vzdychl Veliký sotva slYŠitelnč. "Bral si z nčj pmiad. Dčlal to co on. Pak se dovč děL ... (o musel být otřes. Jeho milovaný šerif ubl(žjl Cíle. Mnohem hnl než tcn lotřík u Máchova jezera. Honza musel platit za Mj čin. Výsledek? Docela jasný. Rozsudek. VykonánI. Odpočívej v pokoji, Honzo. A potom ..... V~liký neodpověděl a vstal. Zvedl se i nadpOručík Dvořák. ..To je ale sakra věc," lekl. "No, jdeme." "Ne, vy ne," řekl Veliký. Potom natáhl paži k Božce. která mu vložila do dlaně chvějící se studené prsty. Vedl ji pomalu
52
-------~--------
DETEKliVNi t\QVEIbY
SoucitIÚ lidé ze Smithsvilu N. se ho ujali a vychovávali až do 10 lel, kdy jim utekl a stal se nejdříve cowboyem, pak kočovným obchodníkem s drobným zbožím, potom kuchtíkem na parníku, nakonec číš níkem v Pullmanových vozech Pacifické dráhy. A tu vykonal čin, kterým poprvé na sebe upozorniL Ve spacím vag6ně zavražděn byl bohatý cestující z Chicaga a vcškerá stopa po vrahovi zmizela. Clifton to byl, který přivedl policejni orgány na stopu vrahovu. a opět byl to on, který zamezil smělý útěk dopadeného zločince. PozUstalí milion áře vyplatili šestnáctiletému mladílcu obnos 100 000 dolaru, jehož použil nejdříve • k tomu, že doplnil své vzdělání, takže se slal dokonalým gentlemanem. Ve věku dvaceti let vrhl se do víru života, v němž promarnil veškeré své jmění, načež odešel do Texasu, kde se živil slíděním po zlodějích kon~ později založil společnost k dobývání ledku, ve kterém podniku opět značné jměni získal. Přišel o ně ještě jednou, dostav se do spáru spekulantu s báňskými akcieDŮ. Aby jejich zločiny odkryl, přestrojil se za havíře, vstoupil do tajného spolku Iru, unikl stěží ortelu smrti, načež vyhrál na základě získaných důkazu svůj spor, zakoupil za babku opuštěné doly, jež zvelebil, a stal se potřetí boh áčem. A v této době začal své detektivní umění provozovati jako pravý sport. Nestál v ničích službách, ale policie všech velkých měst se obracely k němu ve spletitých případech. Jeho 05ratnost, duchapřítomnost a ~alézavost jsou nevyčerpatelné. Dovede se přestrojiti lépe než herec, a ani vlastní jeho choť ho často nepoznala. Nesčetnými smělými a duchaplnými kousky detektivními stal se Clifton známým po celé Americe. V kruzích zločinců je znám všeobecně pod lichotivým názvem: THE GREAT CARLlN - VELKÝ KARLíČEK
ZPAM ĚTi
AMERICKÉHO DETEKTIVA ~.
léona Cliftona "Nalolilí jsme s originálem tak, jak dluino zachás uchovanou památkou. Stará bambitka uclu'acuje tl'arcm, vyllOtovelllm, cemlOstl hmoty. Mtlieme ji cEdit, spravovat, udrtoval v nep0nlšenosti, ale nenuižeme z Tll úlclně střílet prostě proto, že I/estall na dl/e!1/1 potfeby a požadavky. Pověsfme jí tll díž na zeď, kde se dLhtojně L1platl/i." (V + W k vlastní úpravl staré NestroyOly frašky)
Osudný dar
zel
I V Chicagu pořádali velikou lidovou slavnost, jež se odbývati v největším zdejším parku - Jacksonském. Po poledni shromáždily se v ulicích nepřehledné davy lidu, jež chtěly viděti velkolepý průvod spolků a různých sdružení, zpestřený četnými alegorickými vozy. Také Uon Clifton postavil se mezi diváky, aby se pobavil pohledem na pruvod. Ten koncčně se objevil, uvítán bouřlivým provolávánfm zástupů . Právě kdy2 objevil se vůz, na němž trefně znázorněn zápas malého čl ověka s velkým kapitálem, upoutal pozornost Cliftonovu star'šf muž. jenž stál nedaleko něho a nadšeně zdravil úča stnílcy pruvodu. čJověk ten měl v kravatě jehlici neobvykJého tvaru. Měla podobu hlavy beduína, jehož plcť znázorňo val černý leskJý email. Od této barvy nápadně odrámčla
K tomu dlužno podotknouti: Tl'ar, l'yhOlOl'el/í a cennost hmoty Pamčti Léona C/iftolla nesporně postrádajl. A pfesto je tu cos~ mlzn'ící pro zal'čše,,[ na zeď. UplatllČlú dllstojllé je zfejmě pochybl/é; proto jsme ponechali text bez cídčni a spral'ovóllí. Neboť upolltá-li Léo" C/iftoll dne!l/(ho ltel/áfe, bude to nepochybně z lícty k pfedkrim, llltaj(cím pfed sedmdesáti lety ohmatané a potrhané svazečky I/avzdory rodilovsk)ím pohlavkrim a poznámkám v třídl/ích knihách. KDO JE LÉON CLlFfON Byl nalezen v prérii v Nebrasce jako dítě tříleté, a místo aby plakal a volal po pokrmu, rozhrabával mravenčí kopky a živil se mravenci.
53
............. ~ ............paní, kterou byl před chvt1i viděl vejíti do domu, zoufale lomila rukama a křičela: ,,Ach Bože, Bože, co jsi na mne seslal! Takové neštěstí! MOj muž, mOj dobrý John, mrtev!" "Co se zde stalo?" zvolal Clifton silným hlasem a všichni ustoupili známému detektivu. ,,Mr Storman je mrtev! Tady ležl1" sděloval jeden z nájemníků, ukazuJe do otevřených dveří. Clifton uzřel v polotemné místnosti na podlaze ležídho muže. "Neštěstí? Mrtvice?" doptával se. " Ach, já nevím, já nic nevím!" naříkala Mrs Stormanová. "Odešel z domu zcela zdráv a vese~ a ted jej nalézám mrtvého! Ty můj dobrý, drahý Johne, probud se, promluv na mne!" "Dovolte, paní," šetrně odtáhl ji Cliflon. "Snad není ještě mrtev, snad jsou 10 jenom mdloby!" "Kdyby to Pán BfJh da)!" v.dykJa žena. Clifton vstoupil do kuchyně; a poněvadž viděl jen nejasně, rozžehl svou svítilničku. Na podlaze spočíval muž, obrácen obličejem k zemi; obě ruce mčl roztaženy, jejich prsty křečovitč zaťaty. Nedaleko něho válel se na podlaze klobouk. Clifton obrátil muže obličejem vzMru, a trhl sebou překvapen - viděl známou lvář - onoho muže, kterého byl před chvílí ještě stopoval. Obličej ten však byl nyní zsinalý, vzhledu mrtvolného. A v tom zahlédl Clifton zpod otevřeného kabátu vyřinuvší se proužek krve! Rychle odhalil levou přednici kabátu a znovu jej pojal úžas. Uzřel zde jílec dýky, jež tkvěla v krajině srdeční a která patrně již přivodila smrt. Vražda? Sebevražda? zatanulo Cliflonovi na mys-
želo se bělmo oči, jakož i rudé rty. Clifton nespustil už zraků z onoho muže; průvod přestal jej zajímati. Kdyl konečně začali shromáždění lidé rozcházeti se, držel se ClifLon stále opodál onoho muže. Nebylo to příliš snadné, neboť co chvrli nahrnul se mezi Clíftona a jím sledovaného zástup lidu. Konečně vyšlí do ulice, kde bylo pomčrně volněji. Před Cliftonem kráčeli dva muži, vesele hovořící o prllvodu. Ti byli detektivu jaksi štítem, neboť nemohl státi se muži s podivnou jehlicí nápadným. Poslézc zašel muž do ulice 14., kde vstoupil do domu označeného číslem 25.
li. Když Mrs Slormanová uzřela krev na vestě a smrtící nástroj v prsou mužových, vykřikla strašlivým hlasem: "Zavražděn! Oni mi zabili mého drahého Johna' " Všichni přítomní byli hluboce dojati bolem nešťast né paní, již nebylo možno upokojiL "Prosím, aby někdo doběhl na policii a také pro lékaře!" ozval se Cliflon. Přání jeho vyhověl jeden z nájemníkU, jakož i při kvapivší sem právě domovník. Clifton ohledal Stormana. Maje značné zkušenosti, poznal, že z tohoto těla život již vymizeJ. Než doslaví se komise, byl by rád něco zvěděl. Proto vzal bědující paní za ruku, dovedl ji k židli, na kterou ji usadil, a řekl : "Mistress, byla-li zde skutcčně spáchána vražda, pak nám přispějte, aby smrt vašeho chotě byla pomstěna!" Hořem pološílená paní divoce zakoulela očima a Z3Šermovala zaťatými pěstmi. "Smrt vrahovi! O, kdybych jej zde měla!" vykřik la hrozivě. "Dopadneme je, mistress, a spravedlnosti bude učiněno zadost! Není však ještě zjištěno, zdali Mr Storman zhynul rukou vražednou. Neměl snad příčiny k sebevraždě?" "Můj muž? Můj John? Ten že by si byl sáhnu I na život? To je nesmysl! On, jemuž nic nescházelo měl vždy slušné přfjmy, zdravím jen kypěl, život jej vždy těšil- proč by si byl ukrátil život? Zabil jej něk do - padouch, lotr - vy jej musíte dopadnout, vydat katovi! Však co to vše bude platno; tím mého dob·
Před vrnly stál hrbáč, jenž rychle přistoupil k muMm, ktefí šli před Cliftonem, a něco jim tiše řekl. "Však my už vytáhneme toho lenocha někam na dobrý doušek!" zasmál se jeden z mužů, a potom všichni tři vkročili do domu. Ctifton chvI1i přecházel po chodníku. Musí se pře svědčiti, bydlí-Ii zde muž, jehož jehlice jej tolik zajímala Netrvalo dlouho, oni tři mužové vyšli zase ven, hlasitě hubujíce, že jim ten lenoch neotevřel, ač jesl doma. Brzy zašli za nároží. Polom uzřel Clifton starší paní, svátečně oděnou, jež vešla do domu. A když po několika minutách také on vkročil do prlljezdu, zaslechl uvnitř domu strašlivý výkřik. "Pomoc! Pomoc! Můj muž je mrtev!" znělo zoufalé volání. Bylo slyšeti bouchání dveřmi, dupot a zmatené hlasy. CHrton vrazil do domu a pádil po schodech. Ve druhém patře zahlédl hlouček lidí, kupídch se u otevřených dveří jednoho bytu. Mczi nimi stála
54
............ ~ ............rého Johna nevzkřísíte!" Zakryla si obličej rukama a zpod prstll řinuly se jí proudy slz. "Mistress. dtím s vámi upřímnou soustrast; chápu, jaká rána vás dnes stihla! Přece však musíte se přemoci. Jest nutno vás vyslechnouti. Vaše výpovědi snad budou dfiležitým vodítkem při zavedeném pátráni," Teprve po delší době podařilo se mu přiměti paní k zodpovfdání otázek, jež jr ldadl. Byly nesouvislé, zmatené, ustavičným pláčem přerušované. Po poledni ~el Storman z bytu v nejkrásnější náladč. Chtěl se podívati na prflvod. žena s ním nešla; má poněkud chorou nohu, nevydržela by tak dlouho státi na ulici. Řekla muži, že podívá se zatím ku známé rodině v téže ulici. Storman vzal s sebou ldíč od bytu; druhým klíčem zamkla paní, když brzy poté také ona vyšla na návštěvu. Zdržela se u známých dosti dlouho. Potom, domnívajíc se, že snad muž již se vrátil, šla domll. Vzala za kliku; dveře byly zamčeny. Muž tedy není ještě doma pomyslila si; přece však ještě zaklepala, nezamkl-li se muž v bytě. Když nedostala odpovědi, vsunula klíč do zámku a otevřela. Sotva vešla do kuchyně, uzřela muže na podlaze a strhla pokřik. Clifton obrátil se ke dveřím. V zámku trčel zvenčí
snad cennčjšf?" "Nikoli. On nosil jen ocelové s černým povlakem." "Tedy snad mčl cennější jehlici do kravaty?" "V neděli brával kravatu s černou jehlicí, představující hlavu beduína. Myslím, že nebyla drahá." "Koupil si ji sám?" "N"lkoli. dostal ji na památku!" "Očkuji, mistress." řekl Clifton, a doporu6v jí, aby zatím setrvala v pokoji - pohled na mrtvolu jen zvyšuje její rozčilení -, vrátil se do kuchyně. Opčtnou prohlídkou mrtvoly seznal, že v jejím šatu jest vše, o čem Mrs Stormanová se zmínila. Jenom ona jehlice zmizela! Zdálo se naprosto vyloučeno, že by ji byl Storman cestou k domovu ztratiL Clinon se pamatoval, že ji u něho viděl ještě ve chvíli, kdy Storman vcházel do vrat a poněkud se ohlédl. Na schodech ji sotV·d vytrousil - v bytě není - byla tedy odcizena! "Ti lři mužové jsou mi podezřelí!" zahučel Clifton. Konečně přišla komise s lékařem. Ten konstatoval smrL V souhlase s mínčním Cliftonovým prohlásil, že sebevražda je naprosto vyloučena. Když vytáhl dýku z rány, vzal ji jeden z policistfl k sobě. Byl to prostě opracovaný nástroj, velice břitký, s úzkou če pelí. Po ukončení výslechu Mrs Storm~nové přihlásil se Clifton ku slovu a vyládal si na policejním úředníku, jenž byl hlavou komise, rozmluvu v ústraní. "Mr Greigu, já mohu podati určitější zprávu O vrazích Mr Stormana. Zavražděný vzbudil mou p0zornost na ulici jehlicí. jež byla nápadně podobna skvostu před lety odcizenému v Itálii. Snad si ještě pamatujete na velikou krádež na zámku italského knížete Cagliostra?" "Pamatuji se," přisvědčil Greig, muž velice bystrý, nadaný ťížasnou pamětí. "Tehdy bylo odcizeno skvostu za piH milionu lir a mezi nimi byla drahocenná jehlice. Její popis dosud chovám v paměti: černá hlava beduína, zdánlivě neveliké ceny, vpravdě však zhotovená ze zlata a ve svém nitru skrývající veliký démant." "Právě takovou jehlici viděl jsem dnes v kravatě Stormanově," kývaje hlavou řekl Clifton. "Přirozeně sledoval jsem toho muže až k domu, kde měl svůj byt. Přede mnou šli dva mužové, kteří setkali se u domu s hrbáčem." . A nyní vyprávěl Clifton, CO oni mužové dále či nili "Tol velice podezřelé!" živě souhlasil Greig. "Byla to neobyčejně šťastná náhoda, že jste je vidčl a že můžete podati jejich popis." ,,Ačli nebyli přestrojeni!" projevil Clifton obavu. "Zdá se mi však nesporno, že tito tři mužové zavraždili Stormana Patrně vědčli, co skrývá jehlice - seznam v Itálii ukradených předmětll byl ovšem úřa dům v přísné důvěrnosti oznámen, jest však možno, že vrahové již dříve o tom měli vědomost anebo že to později vypátrali. Provedli svfIj chytrý plán, zabili Stormana a jehlici mu ukradli." "Hned nařídím, aby zavedeno bylo pátrání po oněch třech mužích, jejichž popis laskavě oznámíte v mé íÍřadovně. Mrs Stormanovou Z opatrnosti dám zatím střežiti." Vyslechl ještě nájemníky z domu; ti však neyČ-dčli
ldíč.
,,Kde je klíč, jejž měl Mr Storman?" otázal se. Paní neodpověděla; zase propulda v nářek. Hledal jej tedy Clifton - však nenalezl. Snad vsunul jej Storman do kapsy, když si odemkl, pomyslil si a začal prohlížeti jeho šat. Klíče ani zde nebyly. Pojednou trhl sebou Clifton a jeho zraky s údivem spočinuly na kravatě Stormanovč. Nebylo v ní již nápadné jehlice! difton ohledával okolí mrtvoly, zdali snad jehlice nevypadla; však nikde ji nezřeL Zavrtěl hlavou a zamyslil se. Potom přistoupil ke dveřím pokoje. Vzal za kliku, dvéře se otevřely. "Zamkla jste je při odchodu, mistress?" otázal se paní. položiv jí ruku na rameno. Vytřeštila oči a nechápavě zahleděla se na nčho. Byl nucen otázku svou určitěji opětovati. "Zlámal se nám klfč od pokoje, tedy jsme jej nemohli zamykati," zněla odpověď. "Mistress, mohla byste se se mnou podívati, zdali se vám z pokoje něco neztratilo?" vybídl ji. ,,Na tom mi už nezáležn" řelda tupě. "Co je mi vše platno, kdyl nemám už mužel" "Jest však nutno, mistress, zjistiti, byla-li snad spáchána zde také loupež!" trval Clifton na svém. Mrs Stormanová tedy vstala a šla s Cliftonem do pokoje. Bez ťíčasti pohlížela na Cliftona, jenž zde všechno prohledával, otvíraje skříně i zásuvky. Neshledal zde nijakého nepořádku. Posléze doznala paní. že ze svých věcí ničeho nepohřešuje. "Dovolte, mistress. pamatujete si snad, vzal-li dnes Mr Storman s sebou peníze nebo skvosty?" "Můj ubohý John před svým odchodem vložil si do peněženky s menším obnosem ještě tři dolaryjak činíval vždy v neděli. Také měl stříbrné hodinky, tenký zlatý řetízek, na ruce snubní prsten." ,,A což knoníky v náprsence a manžetách? Byly
55
~....
~ •
..
r'
\
•
' ~. ..
••
'-,..
to
....
•
ničeho.
~
.
-..
.",
.. .
;
.
.
.
~
Cliflon pokrčil rameny. ,,00 vševědoucnosti ještě mnoho mi schá71, pane řediteli. Snad lupiči někde ztratili ukradenou jimi jehlici - bud' v Evropě, nebo zde v Americe -, někdo ji nalezl, a ona potom přešla koupí v majetek Slormanfiv. Nešťastný teD muž - o tom jsem nyní přesvědčen - nevěděf, že nosí ukradenou věc. Možná že démant v ní zfislal; možná ovšem, že byl lupiči již vyjmUl a jehlice jako bezcenná věc odložena - bud' prodána, anebo ztracena. Dalo by se uvésti mnoho domněnek, jež však by nás jen zbytečně mátly. Pro nás je směrodatným, že jehlice přesně podobá se oné knížeti ukradené a že kWli ní byla spáchána vražda, jak nepřestanu tvrditi! A tyto vrahy nutno vypátrati - ať už se zmocnili jehlice s ukrytým démantem, anebo jen prázdné!" "Policie bude konati svou povinnosti" prohlásil Mr Walking. ,,A já ji dle možnosti budu v tom podporovati!" sliboval CliCton ... Ještě téhož dne - za dvacet hodin po spáchání vraždy - byla obeslána k výslechu Mrs Stormanová. Nešťastná paní udala, že Storman obdržel jehlici již před dvěma roky jako dárek na rozloučenou od muže, jenž tehdy byl u nich ubytován. Jmenoval se Eduard Brigg, byl zaměstnán v chicagské továrně jako dílovedoucí a ~ikal řádnou povahou. U Stormanu bydlel jen plH roku: ubY.10val se u nich hned po svém přfjezdu do Amenky. Kde byl poslednč v Evropě, není jí známo; věděla jenom, že Brigg pracoval v ruzných zeoúch evropských. Když Storman poprvé uzřel u nčho jehlici, hned se mu zalíbila. Bngg k jeho otázkám odpověděl, že jehlici dostal od muže, s nímž byl se ceslou do Ameriky seznámil. A když Brigg opouštěl nadobro byt Slormanův, daroval tomuto jehlici na památku. "Bylo vašemu muži neb vám snad známo, jakou cenu mčla jehlice?" -.u.Myslím, že nebyla příliš d.r ahá. Aspoň můj drahý John říkal, že jehlice je z levnějšího kovu." " Víle snad, kam uchýlil se Eduard Brigg a kde se nyní zdržuje?" "Brigg pracuje v Clevelandu; .často si s mužem mým dopisoval Poslední psaní od něho došlo nám mmulý týden. Adresa jeho jest v zápisníku po mém drahčm nebožtíku." Mrs Stormanové sdělen popis tří mužů, domně lých vrahU. Nepoznávala z toho, že by to byl někdo známý... Po zralé úvaze, zejména k doporučení Léona CliCtona, zařídil policejní ředitel věc tak, aby veřejnost nezvěděla, že zájem vrahů tíhl jen k jehlici. Podle úředních informad přinesly všechny noviny zprávu o vraždě; pachateUlm prý šlo asi o vyloupení bytu Stormanova, byli však nepochybně hned po spáchání krvavého činu někým vyplašeni a utekl~ aniž by byli z bytu něco odnesli. O jehlici neučiněna ani zmínka. Mrs Stormanové přikázáno, aby o jehlici naprosto nikomu se nezmiňovala. Potom ona přinesla na policii zápisník svého muže, jakož i všechny dopisy Briggovy. Poněvadž nebylo jisto, zdali snad Brigg nebyl v nčjakém spojení se zloději na zámku italského knížete - ted' uznával i sám Cli fl on, že v době, kdy Storman dostal jehlic~ tato snad již neobsahovala ukryté-
Potom byla mrtvola odvezena...
II Clifton seděl v pracovně policejního ředitele. jenž se zájmem naslouchal jeho vyprávění o tajemné vraždě.
,,Jsem jist, že oni dva mužové, kteří šli za StormaDem k jeho obydl~ řídili se promyšleným plánem. Patrně uzřeli již dříve v jeho kravatě jehlici, jejíž cena byla jim známa, a jistě jej stopovali, aby se jí zmocnili. Kdyl Storman vyšel podívati se na prflvod, čekali asi u domu a šli potom za ním, zanechavše u domu třetího, hrbáče. Ten jim při návratu oznámil, že Mrs Stormanová také odešla, a ještě se nevrátila, načež všichni tři vešli do domu. Jistč mne uzřeli a poznali; proto chtěli od sebe odvrátiti možné podezření zmínkou, že jdou do domu pro kamaráda. Kdež by mne napadlo, jaké chovají úmysly. Dle méhQJllínění asi zaklepali na dveře bytu, do kterčho Storman právě vešel. Týž domníval se asi, že je to jeho žena, a proto odemkl. Někdo jej hned bodl do prsou, kdyl se k nim obrátil. že je vidčl, tomu nasvědčuje poloha mrtvoly, v jaké jsem ji nalezl: Storman ležel obličejem k zemi, hlavou ke dvefím. Ani jej neobrátili, když mu odnímali jehlici - aby se zbytečně nezdržovali a snad také nepotřísnili krví. A potom šli okolo mne, aniž bych byl v tu chvfli tušil, že zřím loupežné vrahy!" Mr Walking kýval hlavou. ,,Jestli vrahové neměli při svém podniku jinou p0dobu, váš popis, Mr Cliftone, mMe nám velice prospěti-"
"NedouCám," zavrtčl aifton hlavou. ,,Jsem jist, že jest nám činiti se zlosyny svrchovaně prohnanými. Přece však udal jsem popis Mr Greigovi, jenž už 1.3řídil potřebné kroky." "Není však vyloučeno, Mr Cliftone, že vrahUm nešlo jen o jehlici Slormanovu. Vždyť není prokázáno, že by (O byla táž, jež byla uloupena knížeti Cagliostrovi! Vyzvěděli, že Storman žije v dobrých paměrech, že má doma peníze a cenné skvosty, a chtě li jej o to oloupiti. Sledovali jej snad jen proto, aby poznali, kam jde - kupříkladu zdrží-Ii se někde v hostinci, aby pak mohli jeho byt snáze vyloupiti. V tom případč byli by snad zabili Mrs Stormanovou, kdyby ji byli doma nalezli. že ukradli jcn jehlic~ lze vysvět liti tím, že snad hned po vraždě zaslechli padezřelý zvuk, jehož se ulekli - ve zmatku ~kubli, co se jim do ruky nam3nulo - totiž jehlici - a nedokonavše loupež, prchli z domu." Clifton se usmíval, kdyl slyšel Mr Walkinga takto mluviti. Náš náčelník pozbývá své osvědčené bystrosti, pamyslil si. Rozvádí tu domněnky, jež zdály by se i nejslabšímu mysliteli jalovými! .,Pane řediteli," řekl nahlas, .,pokusím se dokázat~ že vrahové toužili jenom po jehlici a k jejímu dosažení že vymyslili svfIj plán." "Těším se na to!" odvětil Mr Walking zamračen. Vytušil, že Clifton nepřikládá jeho vývodům veliké yáhy. ,,A kterak si vysvětlujete," pokračoval, "že Storman měl jehlici, která byla už tak dávno ukradena knížeti?"
56
............. ~ ............Detektiv Raynold zalfm bedlivě pozoroval každého, kdo vstoupil do domu nebo z nčho vyšel. Uzřel tam také vejíti mladého, slušně oděného muže, jenž dr:!eI v ruce zapečetěné psanr. Nezdál se mu však nijak nápadným, jelikož choval se zcela klidně. Byl by však jinak soudil, kdyby byl za ním vešel do domu. Mladý muž kráčel rychle p
ho démantu -, byl požádán chicagský advokát Brown, přftel detektivův, aby spolupi'lsobil. Týž odeslal Briggovi do Clevelandu dopis, jímž oznamuje se mu smrt Mr Stormana a zároveň se V)'bizí, aby se dostavil do advokátní kanceláře, kde Storman již dávno pled svou smrtí uložil pro něho 500 dolaru. Byl-li Brigg nějak vinen, nemóhl jej tento dopis naplniti nedfivěrou. Včdčlať poJície od Mrs Stormanové, že její muž, kdy:! býval v rozmaru obzvláště dobrém, říkával Briggovi: ,,Až zemru, budete také vy mým dědicem!" Nemyslil to ovšem .vážně; vl:ak Brigg přec jen mohl tomu věřiti, neboť bylo mu známo, že Slonnan má slušné úspory a že jest Briggovi přá telsky nakloněn. DouCala policie, že Hmlo zpi'lsobem dostane Brigga nejsnáze do Chicaga, kde už jej dovede předvés ti k výslechu. Po dvou dnech došla od Brigga odpovčď, že nejbližší neděli přibude do Chicaga a v pondčlí že navl:tíví advokáta v jeho kanceláři. Mrs Stonnanové přísně nakázáno, aby - vyhledáli ji Brigg - ani slovem nezmínila se o ztracené jehlici.
III V neděli po poledni přijel Brigg do Chicaga Poněvadž policie měla jeho podrobný popis a k tomll ještě podobiznu, kterou byl Brigg daroval manželům Stormanovým - čekalo na něho na severním nádraží ·několik detektivů, opatřených nakvap pořízenými kopiemi fotografie. Detektiv Raynold měl štěstJ, že poznal Bngga, když vystoupil z vlaku. Nenápadně jej sledoval až k domu, kde bydlela Mrs Stormanová, do kterčho Brigg poslčze vstoupil. . Neušlo mu, že cestou potkal Brigga hubený muž, jenž nápadně ohlížel se za Briggem. A když Brigg vešel do domu, uzřel detektiv téhož muže, jenž rychle se vzdaloval Poslal za ním soudruha, jemuž bylo nařízeno, aby po celý den meškal v blízkosti obydlí Mrs Stonnanové; sám pak přecházel po chodníku. Detektiv Green dlouho se nevracel. Z toho soudil Raynold, že dosud stopuje hubeného muže, Mrs Stormanová, kdy:! uzřela vstoupiti Brigga, s pláčem jej UVÍtala a hned mu vyprávěla o neštčstí, jaké stihlo Jejího muže. Pamětliva rozkazu policejního ředitele, nesdčlila Bnggovi ničeho O ztrátě jehlice; mluvila jen 10, co jí bylo policií vštípeno v paměť. Brigg upřímně projevil jí svou soustrast. A potom zmínil se, proč byl zavolán do Chicaga. Nezapomínajíc rady Mr Walkingovy, přisvědčiJa paní, že její muž skutečně složil pro Brigga pět set dolaru. (Ač nedovedla si vysvětlilI, proč"ji úřady navádějí ke lži a z čeho by mohly počestného Brigga podezřívati.)
Brigg ptal se paní, nemá-li nějaké námitky proti tomuto odkazu; nerad prý by zkrátil její dčdictví. Načež mu paní odpověděla, že po muži zi'lstalo jí tolik, že vystačí s tím na několik let. Má prý v úmyslu najmouti si větší byt, a ten potom zase pronajímati slušným lidem - což prý ji uchrání před nouzí. Nechť tedy Brigg jenom pnjme své dčdictví.
57
-------~------_.
zítra došel si pro .dědictví'!" Čekal však marně. Místo Brigga objevil se zde detektiv Grcen. .,Nuže?" otázal se Raynold. .,Neměl jsem štěstn" přiznal se Green mrzutým hlasem. "Onen hubený mi upláchl! Když jsem došel za ním do 34. ulice - byl jsem právě od něho vzdálen asi na dvacet kroku -. vskočil do rozjetého vozu eleklrické dráhy a ujel mi." "Proklatě!" zahučel Raynold. nA já také abych se obával, že mně zase Brigg uplách1!" Krátce sdělil Green, co se zatím zbčhlo. Green vykřikl, když mu Raynold oznámil číslo drožky. "Dvě slě pět? Pak to nebyl nikdo jiný než Brigg!" A hned začal vysvčtlovati. Když se vracel ulicí 38.. zastihl před jedním domem veliký zástup lidí. Ptal se, co se zde přihodilo. Povědčli mu, že jistý drožkář zavezl sem dva lidi. Jeden vystoupil, nařídil drožkáři, aby počka~ až se vrátí. načcž vstoupil do domu. "Jistě do onoho s průchodem?" zvolal Raynold. "Ovšcm." přisvědčil Green.
,.Pane kbmisaři, jest už známo jméno zavraždčného?" chvatnč otázal se Raynold Úředník ukázal mu podobiznu - Brigga. "Tedy přece'" zahučel detektiv. A nynf začal vyprávět~ co bylo jemu známo. ,,Hm, to je podezřelé'" prohodil íiředník. "Byl tedy př~ezd Briggův znám také jiným než zasvěcen cum. Onen hubený, jejž dal jste stopovati, patrně poznal Brigga a potom šel to někomu oznámil. A ten mladý muž, jenž došel si pro Brigga a potom s ním odjel, jest pravděpodobně jeho vrahem. Popisy, jež podáváte vy i drožkář, zcela se shodují. Vydejte se hned do města; vy znáte nejlépe podobu vraha. Přál bych vám, abyste vy jej dopadl." Když o vraždě podána zpráva Mr Walkingovi, ihned povolal Cliftona. ,.Myslím, že Brigga sprovodili ze světa pachatelé vraždy na Stormanovi!" prohlásil ihlled Clifton. "Palrně věděl Brigg více O jehlici; báli se, že bude vypovídati, a proto jej zločinem učinili navždy ně4 mým. Případ slává se vždy více zajfmavým!" Polom nabídl se řiditeli, že ještě dnes dojde k Mrs Slormanové. Vyhledal vdovu v jejím bytě a byl nesmírně pře kvapen, když mu vyprávěla o poslu advokáta Nelsona. Chlěl viděti dopis; však vdova řekla, obálku že si vzal písař, psaní pak ponechal si Brigg. A protože tento dopis u Bngga nalezen neby~ soudil Clifton, že mu jej vrah po spáchání zločinu z opatrnosti uzmul. Vdova sdělila dále, že si povšimla tisknutého jména advokátova na obálce a mladý muž že učinil na ni příznivý dojem. "A přece to byl - vrah!" zvolal Cliflon. S ustrnutím naslouchala paní jeho vysvětlení. "Toť strašlivé!" zabědovala. "Chicago je ted pravou lotrovskou pelcší! Nedávno můj nešťastný John - a ted zase ubohý Brigg! Proč však jej zavraždili? A z čeho podezřívala policie Brigga?" Clifton neodpověděl k těmto otázkám. Jenom ře kl: "Co sdělila jste mně, povíte také při výslechu na policii!" "Proč bych nepověděla? Ale ty m~j Bože. kdy konečně už budu zbavena těch trapných výslechU? A, nehněvejte se, Mr Cliftone - když si myslím, že smrtí Briggovou je trochu vinna - sama policie! Kdyby jej sem nebyli vylákali domnělým dědictvím, ocbyl by býval zde zavražděn!" "Byl už to jeho osud!" pokrčil CliftoD rameny. "Dříve či později byl by Brigg býval zajisté i jinde zavražděn. Vyšetřování dokáže správnost mé dom-
,.A ten, jenž zůstal v drožce, byl nalezen mrtev?" "Uhodl jste, Mr Raynolde. Když drožkáři zdálo se čekání už dlouhým, slezl z kozlíku a otevřel kočár. A v něm nalezl muže, dýkou probodeného. Přišla policie, drožkář zavezl mrtvolu na liditelství a dva strážníci hned vběhli do pr6chodícího domu. aby pátrali po zmizelém, jenž všeobecně považován za vraha." Detektiv Raynold jevil nesmírné vzrušení. "Déle již zde nevydržím!" lekl p
něnky!"
Policie rozvinula uznáníhodnou činnost. Neopominula nic, co by přivedlo na stopu vraha a jeho pomocníkO. Podle popisu dvou podezřelých mužli byla poznána jejich jména i obydlí. Hned po vraždě však zmizeli. Vyslechnut byl i advokát Nelson, jenž svůj dopis prohlásil za podvržený. Papíry s jeho jménem mohly být již dávno odcizeny z jeho kanceláře. Bylo však podezřelé, že vrazi věděli, proč byl Brigg do Chicaga obeslán. Nemohl to prozraditi nikdo jiný než 'někdo z kanceláře advokátovy. B}li tedy ~jchni z jeho personálu konfrontováni s Mrs Slorma-
58
-------~--------
novou. detektivem Raynoldem, jakož i majetníkem drožky číslo 205. Žádného však neshledali podobným onomu neznámému písaři. Personál podroben přísnému výslechu, jenž však nepřinesl žádoucího objasnění. Cekala nyní policii, a s ní také Cliftona. dvojí ob· tížná práce - jedna ve vleku druhé: vypátrati vrahy Stormanovy a Briggovy a objasniti pravý podnčt k těmto z]očinflm ...
Zahloubán do studie aktu, Clifton pojednou ustal a zamyslil se. Po některé době vstal, opustil prázdnou pracovnu Mr Walkinga a vešel do oddělení 1., kde vyžádal si akta týkající se záhadné, dosud nevysvčtlené vraždy, jež byla spáchána již před delší dobou v Chicagu. Tenkráte meškal Clifton dlouho mimo Chicago, a když se tam zase vrátil, novější případy cele jej zaměstnaly, takže v záležitosti oné vraždy vůbec nepracoval, a posléze na ni docela zapomněl. Až dnes si na ni vzpomněl. Donesli mu příslušné záznamy do pracovny ředitelovy a Clifton začal se probírati popsanými archy. Byla zde podrob. ná zpráva. V neobydleném, ku zboření určeném domku na obvodu Chicaga nalezena byla mrtvola mure, k nepoznáni ohněm zohavená. Spočívala ve sklepě, nedaleko hromady popela. pocházejícího ze spálených prken a klád. Muž onen byl zbaven úplně obleku, jehož nespalné součástky nalezeny v popelu. Z některých známek bylo zřejmo, že muž onen neuhořel nešťastnou náhodou, aniž snad skončil pří šernou sebevraždou. Pahýly nohou a rukou byly totiž ovinuty řetězy, jež prostrčením silného hřebu byly ubožáku pouty. Nepochybně onen nešťastník byl zba· ven oděvu, spoután a potom upečen na hranici dříví. Kdo byl á odkud, zůstalo nevysvětleno. Když Clifwn dokladně pročetl popisy, zadumal se. Zmocnila se jej myšlenka, zdali onen neznámý nebyl snad v pustém domě dříve mučen ohněm, aby něco povědčl, a potom teprve byl upálen. A hned vzpomněl si difton na zavraždění Stor· mana i Brigga, jakož i na jiné ještě věci. Brigg pově děl StormanoVJ. že jehlici dostal od jistého muže, když ubíral se do Ameriky. Snad mluvil pravdu. Na· padlo nyní Cliftonovi, že člověk onen byl asi spolupachatelem krádeže na zámku knížete Cagliostra a jeho vrahové že byli snad jeho spoluviníky. Čím déle o tom přemýšlel, tím jasnější měl představy. Onen neznámý nepochybně vyžádal si jako podíl na kořisti jehlici s drahocenným obsahem - možná také, že si ji přímo přivlastnil a nechtěl ji druhům vydati - anebo snad zapřel, že octla se v jeho majetku. Když pak prchal s druhy do Ameriky, bylo asi na něho naléháno, aby doznal pravdu, a zajisté činěny mu pohrůžky. On pak, obávaje se o svou kořist, předal ji Brjggovi - patrně seznámil se s ním cestou do Ameriky - jen aby druhové jehlici u něho nenalezli. Jistě měl v úmyslu v příhodné době Brigga o ni zase připraviti. A když uprchlí zločinci přibyli do Chicaga, zavedli onoho druha do pustého stavení a zde mučili jej ohněm, až doznal pravdu; poté zbavili se jej upálením. Jistě jim řekl, že jehlici má Brigg, oni potom asi stopovali Brigga. chtějfce se zmocniti jeh. lice. Však nenaskytla se jim vhodná příležitost. Když Brigg opustil Chicago, nepochybně uzřeli jehlici u Stormana - a proto jej zavraždili. A když později zvěděli, že Brigg byl obeslán zase do Chicaga. obávali se, že ví více, než jim bylo milé - a proto také jeho navždy umlčeli vraždou. Když toto vše Clifton probral ve svých myšlenkách, rozhodl se, že o svých domněnkách policejnímu ře diteli vůbec se nezmíní. Mr Walking byl by to zase nazval pošetilou fantazií. Bude pátrati sám. Poznamenal si vše, co zdálo se mu dUležitým, a příštího dne vydal se ke zmíněnému starému dom· ku. o němž věděl, že dosud nebyl zbourán pro úmrtí majitele a následkem toho vzniknuvší soudní spory
IV Léon Oifton seděl v úřadovně policejního ředitele a bedlivě prohlížel haldu úředruch spisu. Byly to lis· tiny, týkající se krádeže na zámku italského knížete CagliostTa, jež - jak již podotknuto - spáchána před nčkolika roky. Neobyčejně odvážná tato loupež vyvolala své da. by v celém vzdělaném světě velký rozruch. Poněvadž dle jistých známek soudily italské úřady, že pachatelé utekli do Ameriky, byli do Nového svčta vysláni nejobratnějši detektivové. Teprv když tito vrátili se s nepořízenou. poslaly italské úřady americkým úřadům podrobnosti, jež byly dosud veřejně utajová· ny - z příčin neznámých. Vylíčeno ve spisech vše, co mohlo míti pro pátrajícího jakousi důležitost; 7.ároveň pl'ipojen velice pl'esný por.is věcí, ukradených z kle· not niee knížete. NejcenněJšfm předmětem byla jehJj. ce, kterou dal zhotoviti praděd nynějšího knížete. Onen šlechtic získal podivuhodný démant, jejž z dů· vodů nepochopitelných dal uzavříti do hlavy ~ehlice - a to takovým způsobem, že nebylo lze jej vyjmouti jinak, než kdyby hlava beduína byla rozřezána. V pa. slední své vůli nařídil zustavitel, aby démant v jehlici nikdy nepřešel z majetku Cagliostru do jiných rukou. jakož aby nebyl zbaven svého obalu. Jenom v přípa· . dě, že by rod knížecí stihla veliká finanční tíseň, směl býti démant prodán. S loupeží byla spojena vražda. Správce pokladu byl probodnut ve své ložnici. načež ukraden mu klíč od místnosti, v níž byl rodinný poklad Cagliostrů chO* ván. Druhý klíč měl kníže. Po vraždě a loupeži zmizeli z nejbližšího okolí zámku čtyn mužové, na které padlo podezření. že oni dopustili se těch zločinu. Jeden byl tamní rodák Pietro Paschini; ostatní tři byli cizinci, kteří se vydávali za anglické cestující, kteří jezdí pro zábavu po svět~a kteří byli ubytováni v hostincích. Nikdo jich nevidčl nikdy pospolu a také ne v ně· jakém styku s Pietrem; nikdo si také nepamatoval, že by některý z těchto čtyř mužů byl kdy mluvil se správcem pokladu. Přesto však přece panovalo vše· obecné mínění, že oni byli účastni senzačního Z]0* činu. Jejich popis poslán také do Ameriky; avšak nepřivodil zatčení některého z nich. Cliftona velice zajímal tento případ; proto zko~el i tentokrát své štěstí. vštfpiv si dobře v parnU poda. bu ukradených skvostu. Však čas plynul - pachatelé dosud byli na svobodě. Až uzřel Oifton jehlici u Stormana. Byl jist, že je tatáž, a proto chtčl Stormana pozorovati. Jeho za· .vraždění mu to však překazilo. Clifton byl zcela pře svědčen, že Storman byl usmrcen jen kvůli jehlici. tak jako zase později Brigg, jenž patrně mohl podat bližších zpráv, kdo byl onen muž, jenž jehlici mu da· roval.
59
............. ~ ............mezi pozustalýnů, z nichž někteří chtěli. aby domek zustal zachován, jiní zase přáli si jeho zboření. Nepozorován vnikl do sklepa. Zde nalezl dosud zb>:tky hranice, na které skonal neznámý ubožák. Uřední záznamy sice hlásaly, že ve sklepě nebylo nalezeno ničeho, co by stálo za povšimnutí. Clifton však znal tuto "důkladnost" úředních orgánU, jimž už často ušlo mnoho závažného. Začal tedy prohledávati sklepení. Teprv asi za hodinu nalezl v prachu zašlapaný medail6nek s obrazem Bohorodičky na jedné straně; druhá byla opatřena italským nápisem, prosbou ~ ochranu Madonny. Takové škapulíře nosívají Italové. A jeden z pachatelu krádeže v paláci Cagliostrově byl Vlach Pietro Paschiru. "Nemýlil jsem se!" zahučel difton. "Zde byl zavražděn Paschini - a jistě před tím donutili jej umučením k doznání pravdy!" Schoval medail6nek a již chystal se ódejíti. Vtom upoutala jeho pozornost hromada smetí v jednom koutě. Kolem ní zahlédl v prachu ryny. "Tol zrovna, ako by zde někdo smetal. rukama smetí na hroma u! A rýhy tyto mají nápadně čerstvý vzhled!" Přistoupil k hromadě. Smetí nebylo sležclé - a tu uzřel na povrchu nezřetelný otisk dvou prstu lidských. Zdvihl kus ohořelé latě a tou opatrně rozhrabával hromadu. Brzy jevila se před nCm puda nedlážděného sklepa - značně kyprá. Odhrabával j~ a najednou narazil dřevem na tvrdý
otázkou: "Co se stalo?" "Maličkost, pane řediteli!" odpověděl detektiv. ,)enom jsem zjistil, že jeden z účastnfldi loupeŽe( v paláci CagJiostrově - Ital Pietro Pascbini - jest už mrtev. Byl to onen muž, kterého před časem nalezli upáleného v pustém domku ulice 85." Ukázal řediteli medail6nek a vyložil mu své domněnky.
"To však ještě nenasvědčuje, žc mrtvý byl skuteč ně Pietro Pascruni!" odporoval Mr W alking. "Medai16nek patřil snad někomu jinému, a do sklepa mohl býti zanesen zvenku - z ulice." Clifton zavrtěl hlavou. "Mám důkazy ještě určitější! Soudruzi Paschiniho zahrabali ve sklepě svůj lup - docházejí tam někdy, aby odnesli některý drahokam, vyloupnutý ze skvostu. Jsou velice chytří. Bojí se, že by snad mohly být skvosty u nich nalezeny; proto jich nechovají ve svém bytě." Začal vyprávěti O svém objevu a nakonec rozložil před ředitelem skvosty. Mr Walking zíral na ně s úžasem. A když podle seznamu poznal, že tyto šperky skutečně byly majet-
J'
kem knržete CagJiostra, nemohl jinak než Cliftonovi gratulovati. . A potom oba mužové dlouho spolu rozmlouvali ... V
Policejní hlídka, jež na své obchuzce někdy zabloudila do ulice 85., vždy významně zahleděla se na prostý domek. Věděli policisté, že od několika dnu není tolo stavení již neobydleno. K návrhu Cliftonovu vysílal sem policejní ředitel odvážné, zkušené detektivy, kteří potají ukryli se v domku. Střídali se - takovým zpt\sobem, že dnem i nocí bylo jich ve stavení vždy několik. Noční dobou ukrývali se pak za zdmi zahradními jiní detektivové, v jejichž společnosti zdržel se diflon vždy několik hodin. DOvtipný detektiv domýšlel se, že zlosynové brzy zase navštíví svou skrýš v opuštěném domku, abyodtud něco odnesli. Uplynul však již týden - detektivové dosud marně čekali. Již obával se Clifton, že zlosynové něco zvě llili a do domku nechtějí se již odvážiti. Dokonce snad již opustili Chicago, v němž i po vykonání vražedných činu setrvali, řídíce se starým pořekadlem, že "pod svícnem bývá tma". Byla temná, nevlídná noc. Burácel prudký vítr a ze zachmuřené oblohy snášel se vydatný lijavec. V takové nepohodě člověk nerad mešká pod širým nebem, Však lidem, kten chtějí provésti něco nedovoleného, bývá takové počasí nejvítanějším. Jsou-Ii vrahové dosud v Chicagu a potřebují-li peněz, jistě dnes přijdou do domku, pomyslil si difton, když opouštěl své obydlí, náležitě ozbrojen a proti nepohodě opatřen. Zahalen v nepromokavý plášť s kápí, kterou pře hodil si přes hlavu, bral se k ulici 85. Pružné galoše, v nichž vězely jeho nohy, tlumily jeho kročeje. Chicago spalo. Cestou nepotkal Cliflon nikohp. Jenom dvakrát nebo třikrát zahlédl policejní bUdku, jež zalezla někam do kouta, kde byla přec jen poněkud
předmět.
Pracoval dále, až uzřel Vl'kO plechové krabice, v jakých prodává se čaj na větší váhu. Vyňal krabici. Byla ovázána provazem. Odstranil jej, VlKO otevřel - a sotva utajil vy'křik radosti. V krabici byly skvosty! Poněkud chvějící se rukou začal je vykládati - a nesmírně překvapen seznal, že je zde mnoho věcí, o nichž zmiňoval se seznam šperku ukradených italskému knížeti. Většina skvostu byla neporušena; nčkteré však již byly rozlámány, drahokamy z nich vyloupány. A na dně krabice nalezl jinou krabičku, dlouhou, úzkou - a v té byla povědomá jehlice s hlavou beduína - však již také rozříznutá, jak nasvědčoval příčný pruh. Hlava byla obtočena silnou hedvábnou
niH. Clifton ji přeřízl, ~Iava se rozpůlila a z ní vypadl nádherný broušený démant. Clifton vesele zamnul rukama. "Měl jsem dnes báječné štěstí!" zahučel. "Tak báječné, že by tomu Mr Walking nikdy nevěřil, kdybych jej nepřesvědčil důkazy!" Pozorně sebral všechny skvosty, uschoval je do kapes, krabici zase opatřil provazem, vložil do jamky, kterou zasypal, a hromadu smetí pečlivě nakupil. Potom opustil sklep, protáhnuv se nezahrazeným okenním otvorem do pusté uličky, kterou právě niledo nešel. Její obě strany byly ohraničeny starými zdmi zpustlých zahrad; zmíněný domek byl zde jedinou budovou. Mr Walking uvítal ohlásivšího se CliCtona úsečnou
60
-------~--------
ukryti na této straně. Zároveň zmizeli detektivové dívající se přes zeci protějších zahrad. Dle dřívějšího ujednání obklopili postranní i zadní část domku, takže odtud nikdo nemohl ujíti. Cliflon se svými přiblížil se ke sklepnímu otvoru. Bylo v něm temno. Za chvíli zaslechl zdola t1ume~ ný výkřik vzteku. "Aha, už poznali, že jejich pokladnice je prázdná!" usmál se. Potom sáhl do otvoru. Nahmatal v něm měkkou, studenou clonu, v nfl, zdálo se mu, že poznává kůži nebo voskované plátno. Mají dole světlo, zahradili otvor, aby nikdo neuzřel záři, pomyslil si. Potom vyňal píšťalku a vyloudil z ní několik ost~ rých hvizd6: dva rychle za sebou - potom jeden a po delší přestávce zase tři, rychle za sebou následu~ jíd. To bylo čtyřem detektivům ukrytým v domě zna~ men~ aby se postavili ke dveřím sklepa, jenž neměl jiného východu než zmíněných dveří vedoucích do chodby a pak onoho okenního otvoru. Vrata domku byla zamčena, na dveřích sklepních také visel uzavfe~ ný zámek - jak přesvědčil se Clifton z dřívější návštěvy, vniknuv do stavení dveřmi krámku, jež dovedl snadno otevříti a jimiž vcházeli také v domě ukrytí detektivové. Uvnitř domku bylo slyšeti. jakmile signál dozněl, kvapné kroky. Ve sk lepě však bylo naprosté ticho. Clifton vyňal z kapsy nuž a vyřízl jím ve cloně otvor, do kterého vjel rukou, aby jej ještě více roz-
chráněna před deštěm.
Pokaždé opustili strážníci svůj úkryt, aby sledovali podezřelého chodce. Clifton však jé brzy uspokojil, prohlásiv, kdo jest. Konečně dostal se do ulice 85., kde byla značná lma. Hořely zde jen tři svítilny- pustý domek ztrácel se v temnotě. Clifton brzy nahmatal zeď, kde již tolikrát přelezl do zahrady. Obratně vyšplhal se vzhuru. A sotva sjel na druhou stranu, přiblížilo se k němu nčkolik postav. "To jsem já, přátelé," řekl Clifton tiše a oznámil číhajícím zde detektivům smluvené heslo, na které oni odpověděli jiným heslem. "Dosud nic?" otázal se Clifton. " V domě ticho - co jsem zde, nikdo neprošel uli~ ci," odpověděl mu dctektiv Raynold. Rozešli se. Každý vyhledal zase své stanovisko. Mčli na zdi upevněné provazové žebříky, jež jim umožňovaly viděti do ulice. Clifton také hodil na zeď svůj žebřík, vyšplhal se vzhůru a pozorně pohlížel do ulice.
šířil.
V hloubi byla tma. Zlosynové, polekáni signálem, zhasili světlo. Odstoupiv stranou, zvolal Cliflon silným hlasem: "Vy tam dole, slyšíte mne'! Jste v pasti! Dum je obklopen policií, jež nalézá se také ve stavení. Jest nemožno, abyste ze sklepa utekli! Vyzývám vás tedy, abyste bez odporu dali se zatknouti. Vylezte oknem ven!" Však ve sklepě nic se nehnulo. Ještě několikrát opětoval Giflon své vyzvání-však zase bez úspěchu. Vybral tedy několik detektivů, ostatním poručil, aby dobře střehli oken ní otvor; a potom otevřel dveře krámku, jež detektivové, nalézající se v domku, vždy za sebou zamykali. Se svým pruvodem brzy octnul se na chodbě před sklepnfmi dveřmi, kdež byl uvftán čckajícími již zde čtyřmi detektivy. Clifton i všichni, detektivové měli rozžaté svítilny. Vtom zaslechl ze sklepa výstřel, jemuž následoval na ulici bolestný výkřik. Patrně nčkterý z detektivů neopatrně objevil se u okenního otvoru, dole ukrytí lupiči jej zahlédlj a jeden po n ěm střelil a jistě jej aspoň zranil. Cliflon rozestavil detektivy po obou stranách chodby, načež svým odmykačcm odstranil zrezavělý visací zámek na sklepních dveřích. Rychle je otevřel a ukryl se za křídlo dveří. V chodbě byla nyní čirá tma, neboť všichni zde meškajrcí přerušili elektrický proud svých svítilen. Nechtěli býti viděni, neboť byli by poskytli lupičum dobrý terč. "Vzdejte se!" zvolal Clifton.
tas mfjcl -
počasí bylo vždy škaredější. Chvílemi ten či onen detektiv sestoupil ze žebříku, aby jeho údy pozbyly strnulosti. Bylo detektivů v každé zahradě nČkolik . Konečně zaslechli v ulici tiché kroky. Ti, kdož stáli právě pod žebříky, rychle vyšplhali vzhUru. Ve tmě bylo zříli tři postavy, jež zvolna blížily se k domku. A za chvíli zmizely. .,Jsou v pasti!" zahučel Clifton. "Slc7Ji do sklepa." Vyhoupl se na hřeben zdi, přehodil žebřík a slezl do ulice. Příkladu jeho následovali detektivové, kteří byli
61
............ ~ .............,Živé nás nedostanete'" zazněl ve sklepě zuřivý hlas. "PřáteM, nechť kletí slídilové naleznou zde jen tři mrtvoly! Pozor! Palte!" Tři blesky šlehly temným sklepením, tři rány houkly - bylo slyšeti, kterak tři těla dopadla k zemi. Lupiči ušli spravedlnosti - sebevraždou. Příliš horlivý Raynold vrazil do sklepa dříve, než Oieton dal k tomu rozkaz. A za ním vrazili lam ještě tři detektivové. Všichni zase rozžehli své svítilny. V koutě zahlédli tři mužské postavy, ležící na zemi. "Zpátky!" vykřikl Léon Clifton, jenž netušil nic dobrého. Vtom však zdvihli zlosynové ruce a rychle vypálili na detektivy ve sklepě několik ran. . Neopatrní detektivové nenadáli se této lsti - a těž ce pykali své neprozřetelnosti. Raynold klesl k zemi mrtev; ostatní byli více méně zraněni a zděšeně prchali ven. A již zase zarachotilyvýstlely; kule ze zbraní lupičů letěly do chodby, aniž by však byly někomu uškodily. Nechtěje obětovati ještě některého ze svých lidí, Clinon kvapně přirazil dveře. Nyní nastala porada, co činiti dále. Mohl sice Clifton naříditi detektivům na ulici, aby okenním otvorem stfOeli do sklepa. Chtěl však zlosyny dostati živé. Posléze napadla jednoho z detektivii dobrá myšlenka. Bude-Ii lze ji provésti, lupiče snadno vyženou ze sklepa do chodby, kde bude lze už snáze zmocniti se jich. Cliflon schválil jeho návrh, načež detektiv, jméncm Pavel Morson, vyšel z domku a pospíchal do ulice 72. Tam měl swj obchod jeho bratr, drogista Jakub Morson. Pavel dal si otevříti dům a zaklepal na dveře bytu bratrova. Jakub byl velice překvapen, když doslechl, kdo je tu; a ještě více překvapila jej žádost bratrova. Však .přec jen ochotně včšel s ním do krámku a zde vydal mu dvě veliké, hermeticky uzavřené láhve) s nimiž Pavel Morson kvapil do ulice
vzduch ve sklepě poněkud se vyčistil, vnikl Oifton do místnosti. Tam nalezl mrtvého již Raynolda. Jedna kule prorazila mu čelo, druhá vjela do krajiny srdeční. Detektiv nalezl hromadu smetí rozhrabánu a vedle ní otevřenou prázdnou krabici. Také tu byla elektrická svítilna, nyní nerozžatá, kterou svítili si zlosynové při práci. Když byl ještě seznal důmyslné upevnění voskovaného plátna v okenním otvoru, opustil se svýnů druhy dum, v němž byla skrýše lupiču. Mrtvý Raynold uložen zatím do jiné místnosti; tři detektivové zůstali zde na stráži. Zatčení mužové poddali se svému osudu a učinili obšírné doznání. Byli členy mezinárodní tlupy vrahU a lupiču a 0vládali několik jazyku evropských. Rodem byli vesměs v Anglii. Od jednoho z duvěrníků v Itálil zvěděli o pokladu knížete Cagliostra. Vydali se tedy do Itálie a brzy seznámili se s Paschinim) jenž byl v tajném spojení se správcem pokladu. Paschini byl pašerákem a správce ukrýval u sebe podloudně dopravené zboží. Angličanům brzy podařilo se získati Itala pro sviij plán. Jeho pomocí dostali se do zámku) zabili správce) vzali mu klíč od ~kladu a zmocnili se skvostů. Paschini přivlastnil Sl jehlici s ukrytým démantem. Angličané toužili po ní. Vyzvali Pietra, aby s nimi ujel do Ameriky. Cestou chtěli hrozbami donutiti Itala k vydání jehlice; a posléze pohrozili mu, že jej usmrtí. Utéci jim nemohl, neboť jej plísně střežili; s uskutečněním hrozby však otáleli, neboť se obávali, že by se dostali Clo rukou spravedlnosti. Neušlo jim, že Ital na lodi spřátelil se s jistým vystěhovalcem, jehož jméno bylo Brigg; avšak netušili) že toto přátelství bylo jen pláštíkem. Když dojeli do Chicaga, náhodou uzřeli opuštěný domek v uhci 85. V jisté krčmě zpili Paschiniho a potom jej vylákali do domku. Zde jej prohledali; a když jehlici nenalezli, nutili jej, aby pověděl, kam skvost ukryl. On však jim odpověděl, že jehlice nikdy nenajdou. Svlékli jej tedy, do úst vrazili mu roubík, ruce i nohy spoutali starými řetě· zy, rozdělali ve sklepě oheň, přidrželi jej k ohni; a když, trápen strašnýDŮ bolestmi, k jejich dotazum posléze pfisvědči~ že poví pravdu, zbavili jej roubíku. Ztýraný Ital svěřil se jim, že jehlici daroval Briggovi, jenž však netuší, co se v ní skrývá. PaschiIŮ chtěl v příhodné době svým druhům uprchnouti a potom zmocniti se jehlice, kterou dal Briggovi jen proto, aby u něho nebyla nalezena. Od Brigga zvěděl, že vstoupí do práce v jistém chicagském závodu. Po tomto doznání Pietra zhubili ohněm. Brigga znali - a brzy jej potkávali na ulici. Vypátrali také, u koho se ubytoval. Měníce často swj byt, podobu i jméno, stále pozorovali Brigga, ~ něhož však nikdy jehlici neuzřeli. Aby se jí zmocnili) k tomu stále se jim nenaskytla příležitost. Posléze zvě děli, že Brigg nastoupí v Clevelandu. Krátce před jeho odjezdem uzřeli jehlici v kravatě StormMově. Podařilo se jim zapřfsti Stormana v rozmluvu; od nčho doslechli, že Brigg daroval mu jehlici na památku. Nechali tedy Brigga odjeti a všechnu svou pozornost věnovali Stormanovi. Posléze podařilo se jim jehlici dostati. Vylíčili, kterak zavraždili Stormana) dále udali, že od jednoho ze zřízenců advokáta
85. "V jedné je salmiakový líh, ve druhé čpavek. To, myslím, vyhnalo by i čerty z pekla!" Clifton nyní postavil své detektivy na schody nad chodbou; se čtyřmi druhy stoupl si těsně ke dveřím sklepení a všichni ovázah si nos a ústa kapesníky. Potom poslal Morsona s lahvemi ven. Pavel Morson přikrčen dostal se k okennímu otvoru, rychle otevřel obě láhve a hned vrhl je otvorem do sklepa. Bylo slyšeti řinkot rozbitého skla. Ve sklepě zazněl křečovitý kaše~ sípavé hlasy otvorem vyrazil na ulici dusivý, ostrý zápach. Zlosynové div se nezalkli čpavými výpary. Běhali po sklepě jako diví, a posléze, nemohouce zde již vydržeti) otevřeli dveře a se zoufalou rezignací vyběhli do chodby. Zde padli do rukou číhajícím detektivům, kteří posléze zmohli jejich zoufalý odpor. Neměli však času ke spoutání jich; neboť i skrz šátky vnikaly do jejich dýchadel ostré výpary. Vyvlekli tedy zajatce na vzduch a zde teprv dali jim pouta. Pak byly jim prohledány kapsy) jež však byly téměř prázdné. Oifton odeslal zatčené v náležitém pruvodu na policii. Další skupina dctektiw odvedla zraněné druhy, jimž byla poskytnuta první pomoc. A když
62
............. ~ ............Nelsona zvěděli, že Brigg byl obeslán do Chicaga. Zís.kavše papírů s fumou advokátovou, vylákali Brigga a v kočáře jej usmrtili. Báli se, že by prozradil, kterak nabyl jehlice, a to mohlo snadno vésti k dalším odhalením. Šperky Cagliostrovy kus po kuse ničili, jednotlivé drahokamy prodávajfce ve vzdálených městech. Z opatrnosti ukryli svou kořist v opuštčném domě, o němž věděli, že dlouho j~tě nedojde k jeho zboření. Kdykoliv potřebovali peněz, vyhledali svou skrýš. . Nyní byl zatčen také nepoctivý zřízenec advokátův a odsouzen do vězení. Vrahové skonali na elektrické stolici. Pozůstalé šperky vráceny knížeti, jenž štědře obdařil vdovu Stormanovou za to, že kvfili jeho jehlici byl její muž zavražděn. C1iftonovi určil velikou odměnu; na památku p0slal mu jehlici - ovšem bez démantu - a Clifton uložil do své sbírky zvláštností dar Pietra Paschiniho, jenž stal se tak osudným Stormanovi i Briggovi.
I
•
1111ttH'Y Meall Míster Mllstard Sleeps
;11
Sha~'es
;11 Che Dark:••
(IJe Park,
Johll Lennon, Paul Jl.fcCarllley
,.Poslechnou, Mustard, nepamatujou se už na to, co jsem jim říkal před pár dny?" Slova, pronesená panovačným hlasem, vycházela z hladce oholené tváře vynikající v dolní části rytmickým pohybem způsobeným kusem žvýkací gumy a v horní části orámované lesklým černým štítkem švihácky nasazené policejní čepice. Mladý strážm1t vykonával svou službu vždy pečlivě. Dotaz byl adresován sobotní př()oze rozložené na nádražní lavičce; z levé strany vyčnívaly zpod zažloutlého papíru rozdrbané škrpály, na opačné straně pak se skrývalo cosi ve tvaru melounu pod rozdrbanou hučkou téměř už nepamatující doby, kdy se jí mohlo říkat klobouk. Kolemjdoucí si tohoto svérázného doplňku čekárny zpravidla nevšímali. Byl to v té letité budově, stojíd tady jistě víc než stovku let, docela běžný jev - tulák, který se přišel ohřát. Nádražní dozorce sta říka dobře znal. vědčl, že vždy před šestou ráno vypadne a nedělá žádné potíže, ostatně pokud bylo jen trochu lepší počasí, opovrhl Mustard luxusem zaplivané čekárny a nocoval pod mostem nebo ve stohu. Avšak tato noc, která právě dospč/a ke čtvrté hodině po půlnoc~ plně odpovídala pesimistické meteorologické předpovědi. Klobouk, dosud skrývající před strážníkovým zrakem Muslardovu tvář, se skutálel na špinavou zem a odhalil zarostlý obličej, pokrytý četnými vráskami, pootevřená, téměř bezzubá ústa a neuhlazené strniště krátkých šedivých vlasů. Teprve druhý šťouchanec však tuláka dokázal přivést k životu. Noviny následovaly příkladu klobouku a malá postava v nepadnoudch kalhotách a zbytečně dlouhém manšestrovém saku se pomalu posadila a roztřesenýma rukama zvedla klobouk z poplivané podlahy. ,,Ještě jednou vás tady nachytám, Mustard, a jdete rovnou do okresní věznice," rezonovala žvy1tačka, a služební obušek, s nímž si pohrávaly dobře cvičené prsty, dodával výstraze pečel úředního razítka. Mustard nic nechápal. Patřil už tak trochu nerozlučně ke koloritu městečka, byl jednou z postaviček, kterou bylo možné pravidelně potkávat v úzkých uličkách nebo na zápraží podřadných restaurací, kdekdo znal jeho dlouhý plášť, neforemný klobouk, pomalou houpavou cMzi. Nikdo se nezajímal, z čeho žije a kde bere těch několik mincí na levnou whisky, která z něj táhla i ve chvJ1ích nedobrovolného budíčku. Nikdo mu neubližoval, jen nezvedení výrostci na něj občas posměšně pokřikovali a tropili si šprýmy z jeho záplatovaných hadrů. On naproti tomu znal všechny toulavé psy a občas se s nimi
Čtěte Vpříštím čísle RODOKAPSU!
WCrosny: -
Josef Pecinovský
o
MESTO PAVOUKU
• Tajemství opuštěného města
Spandonu • Kdo je Velký Havran? • BuckFerne sám proti zločincům ... 63
-------~--------
dčlil
o kosti ze svého ch~dobného oběda, věděl, ve kterých popelnicích muže najít užitečné předměty či ještě hodnotné zbytky jídla, byl seznámen s architektonickými zvláštnostmi okének některých spižíren, z nichž se daly při jisté zručnosti vytáhnout kusy šunky nebo láhev piva, motal se kolem bufet fl, kde mu občas nalili na čestné slovo, věděl, ve kterém klášteře muže vyžebrat talíř horké polévky. A ted se tu najednou objeví nějaký nový hejsek. ~kračuje si po ulicích jako páv a nenechá slušné lad~ aby se vyspali. "Odpustěj, pane strážník," zamumlal Mustard, tčžce se zvedl z lavičky, složil noviny a se svou hadrovou mošničkou, přehozenou leda!Jyle ples rameno, se odebral klátivým krokem k východu. Černá uniforma, mírně rozkročená, s rukama založenýma za zády, ho povýšeně sledovala. Když však staříka málem srazil k zemi bezohledný frajer a bylo vidčt, jak těžce se Mustard drží na nohou, jako hy se ve strážníkovi nčco zlomilo. V té chvíli snad poprvé zapochyboval o tom, zda jedná vždy a bezvýhradně v zájmu zákona a ve prospěch společnos ti. Přistoupil ke starci ještč roztřesenému zimou; malá očka zírající skrz ještě téměř slepená víčka, tu černou uniformu sledovala s nevýslovnýoů obavami, co zas má nekalého v úmyslu. "Kdybyste byl jen o trochu chytřejší, Mustard," řekl tiše strážník, "tak byste mi zbytečně nelezl na oči. Proč nezapadnete někam jinam, kde nikoho zbytečně nedráždíte?" Lehce kývl obuškem na znamení, že muže jít. Naplnil ho pocit vykonaného dobrého skutku, netušil však, že staříka právě vyhnal z města. Malá postavička se klátila temnou Nádra~..ní ulici a ústa si ještě opakovala poslední strážníkova slova. "Kdybych byl chytřejší ... " Chování toho mladého hejska Mustarda spravedlivě rozhořčilo. Pomalu obešel námČ5lÍ a přilehlé ulice, prohra bal několik popelnic, ztopil bochník chleba čekající před krámem na vytažení rolety, nakonec vyžebral dvě žvýkačky, jednu promáčklou rezavou konzervu, nčco drobných a balíček nejlevnčjších cigaret. S tímto ne právě malým kapitálem se vydal v rodícím se dni smčrem k severní výpadovce. Lidé na předměstí si s údivem cestou do práce prohlíželi nezvyklou odrbanou figurku s mošnou na rameni, žmoulající v ústech hořící ohníček a zvolna mizící v padající mlze.
víc pozornosti než zrnku rísku na vllikém asfaltu. Dexter si zatím nemoh všimnQut toho, že kamInek roste. Bylo totiž značné chladno, a proto se energie, kterou odčerpával ze svého okoll, jen pozvolna proměňovala ve hmotu. Citlivé mikroskopicky tenké kořínky prozkoumávaly dopodrobna strukturu zeminy pod vozovkou a hledaly další, výživný pramen magmatu, z něhož by se dalo odčer pat ve velkých kvantech teplo. Zdroj, který kořínky nasahaly před pfilhodinou, byl využíván zcela neuváženě, a proto došlo k prudkému podchlazení; pramen zmrzl. Kámen jako kámen, řekl si Dexter, pohodil bandaIrr na krajnici a usedl na svodidlo. Více než hodinu zatrpkle sledoval houstnouti kolonu vozidel. Brzy podlehl pocitu marnosti nad svým počínáním. Už ani nezvedal ruku, nemával na řidiče, nepitvolil se, n eděl a l smčšné úklony. Zvolna ztrácel do autostopu veškerou chuť. Byla mu zima a zatoužil po teplém čaji. Pomalu se rozhodoval, zda se nemá vrátit do městečka. A tu si znovu všiml kamenu. Jako by se zablýskal. Projíždějící vozidla jej zanechávala mezi koly. Byl ted' včtší. Co když někdo nepojede přesně ve stopě ... Muže rozbít sklo, poranit řidiče. Chtěl kámen odkopnout z vozovky, pak se bolestivě chytil za špičku pravé nohy. Palec ukrytý v postarší adidasce utrpěl lehkou újrrtu na zdraví. Zle se podíval na kámen, který dál ležel na témže místě. Připadalo mu, že ten kus horniny je srostlý se silnicí. Pak si řekl, že mu do toho vlastně nic není, a že kdyžje ten šutrák zabořený do asfaltu, neměl by nikomu ublížit. Mávl rukou, postavil se na krajnici a řekl si, že ještě chv!1i bude pokoušet štěstí.
"Být jen trochu chytřejší," opakoval si pan Mustard, kráčel při pravé krajnici a nevšímal si aut, která ho místy mlJela velmi těsně. Byla mu zima, cítil se unaven, potřeboval se vyspat a něčeho dobrého napít. A Vlom udtil teplo. Rozhlédl se. Nikde nic neviděl, jen šedý pás zamlžené silnice táhnoud se přímkou k obzoru, 7achumlanou postavu neznámého člověka postávající nedaleko a pak koncová světla automobilu, noříti se do anonymity mlhy. A přesto dril teplo. Jako by vyzařovalo zpod zemského povrchu a naplňovalo ho představou klidu a spánku. Udělal ještě dva kroky a udtil, jak mu ten žár vytryskl přímo zpod nohou. Kamene pohozeného na asfaltu si nevšiml, jen se podivoval, proč se ten chlap třese zimou, když tady Je takové teplo. Pak spatřil propust. Nejprve si mysle~ že v ní bude vlhko, ale kdyl se spustil do příkopu a nahlédl do tmavého tunelu, zjistil, že tam Je sucho a poměrně čisto, tedy alespoň tak. jak vyhovovalo jeho představám. A právě tam uvnitř bylo nejtepleji. Neváhal. Zalezl dovnitř, zachumlal se do pláštč a začal hlasitě oddychovat. Byl spokojen. Když si Dexter asi po pfllhodině znovu všiml kamene, strnul překvapenfm. Kámen se zvětšil. Měl svraštělý povrch a podobal se chuchvalci starých provazu, vydával však kovový lesk. Rod Dexter chvíli přemýšleJ, zda náhodou někdo neztratil nějakou součástku či část nákladu, a nebyl ochoten dát si ten podivný předmčt do souvislosti s kame-
Rod Dexter, ramenatý muž středního věku, v těsném džínovém obleku, s opálenou tváří, v daném období marně shánějící zamčstnání, se asi o tři kilometry dál severním směrem pokoušel cestovat svým oblíbeným a téměř zaručeně spolehlivým zpusobem, tedy autostopem. Rázně kráčel po pravé krajnici výpadovky a zvolna se vzdaloval od městečka, kde ho před pátou ráno vysadil řidič kamiónu s kdákajícím nákladem na korbě. Dcxter se při chůzi neustále ohlížel a střídavě mával na projíždějící vozy a střídavě vzýval všechny bohy autostopu. Nebylo to jednoduché, tenhle den nebyl pro autostop vůbec stvořený a zarostlá tvář a ošuntělý oděv nemusely být pro řidiče tou nejlepší vizitkou. Tu si všiml pohozeného kamene. Spíš kamínku. Ležel na silnici. Auta projížděla kolem s tlumenými světly a řidiči nevčnovali tomu nepatrnému předmčtu navlečený
64
•
,
.. ', ",- .. ll
:~.'"
.:~.
•
- '.:,.'
:
,:
nem, který se před plHhodinou pokoušel odkopnout, pak si však všiml, že se to hýbe. Pomalu, téměř neznatelně, ale přesto to byl pohyb. Předmět rostl. Dexter sledoval, že vozy začínají přibrzdovat, řidiči váhají a pak záhadné těleso objíždějí. Zatím však nikdo nezastavil a nepokusil se překážku odstranit. Dexter se sehnul a snažil se ten oblý kus zvednout. Napohled to vypadalo lehké, kolik může vážit takové klubko provazů, ale vfibec s tím nepohnul. atil, jak mu povrch tělesa, připomínající na dotek skelnou vatu, klouže v dlankh a tisíc drobných jehliček se zabodává do kUže. Rychle ucukl. Prohlédl si mozolnaté dlaně a viděl, že je to jen klam, že zflstal nezraněn, ten dotyk byl ale velmi nepřfjemný. Navíc cítil, že mu ta věc bytostně rostla v rukou. Byla už větší než fotbalový mfč.
vyslal pokyn. V té chvíli se prostor téměř rozestoupil, vesmlr se zachvěl, ale vzápětí byla rovnováha obnovena. Kvílení pneumatik ustalo. Nikdo si nestačil všimnout, jak se stalo, že současně zmizel ten stříbrný vůz řízený nějakým šílencem, právě tak jako ten zarostlý chlapík v džínácb. Když Dexter otevřel oči, zjistil, že stojí pevně na obou nohou. Necítil bolest. Nechápal to, byl přece sražen bezohledným řidičem, který si myslel, že projede tam, kde jiní poslušně zastavili. Udiveně si prohlížel končetiny, zko~l pohyblivost kloubU, ale nikde ani škrábnutí. Byl živ a zdráv, dokonce měl pocit, že už nemá takovou žízeň jako před chvílí, když ještě stál u silnice a mával na projíždějící vozy. Potom spatřil stříbrošedý automobil. Jako blesk mu hlavou projela vzpomínka. Před chvílí se přece k ně mu blížilo něco téže barvy! To musel být tenhle vůz! Pak ale musel narazit do toho tělesa, jež vyrostlo ze silnice. To auto musí být na kusy! Nebylo. DeJ
Jesse Carwell, nositel ne méně než čtyř vědeckých hodností, univerzitní profesor a armádní poradce, známý svou samolibostí, bezohledným a povýšeným chováním vůči studentům i podřízeným, sice viděl na pravé straně silnice dlouhou kolonu vozidel, ale tento fakt ho nevyvedl z klidu. Jen lehce přibrzdil, zjistil, že z protisměru nic nepřijížd~ a přestože nebylo vidčt dál než na patnáct metrfl, zajel do levé poloviny vozovky a s hlasitým houkáním začal celou kolonu předjíždět. Byl nervózní, každé zdržení jeho neklid stupňovalo a bezděčně prošlapával plynový pedál níž, než by dané situaci odpovídalo. A tak se stalo, že to nepochopitelné těleso, dosahující prfiměru něco kolem čtyř metru, vzdáleně podobné neforemné bramboře, spatřil až ve chvíli, kdy na bezpečné zastavení bylo pozdě. Profesora Carwella však v té chvíli vůbec nenapadlo šlapat na brzdový pedál. Vytřeštěně hleděl tam, kde se před ním Z mlhy vynořil vrásčitý útvar, a těsně předtím, než došlo k nehodě, pochopil, že ten předmět poznal. V p0sledním zlomku sekundy učinil jen lehký pohyb volantem doleva, snad v marné naději, že se hrozící zkáze přece jen vyhne, a při pohledu na jasnou metalízu kapoty ho napadlo, že tak krásného a drahého vozu bude škoda. Rod Dextcr neměl ani tušení o nebezpeč[, které se k němu zezadu řítilo šedesátikilometrovou rychlostí. Stál ve skupince několika lidr kolem tohoto podivného tělesa, jež stále přibývalo na objemu. Byl téměř ve středu vozovky a ramenem se skoro dotý. kal povrchu toho novotvaru. Jakto, že nejezdí žádné vozy v protisměru, napadlo ho náhle. Vždyť i tam by měla stát slušná kolona, a zatím jen prázdný mokrý asfalt ... A pak se ohlédl. Reagovat už nestačil. Než pochopi~ co se děje, bylo pozdě, stříbrošedý blesk se mihl kolem hloučku diskutujících mužO a ozval se kvHivý zvuk týraných pneumatik. Nelekl se. Neměl na to čas. Měl jen jednu utkvělou myšlenku. Ať se mu vyhne smrt. Chtěl žíl. Dole v kanálku, pUldruhého metru pod povrchem vozovky, se v tu chvJ1i probudil odpočívající pan Mustard. "Být jen trochu chytřejší," zašeptal z polospánku. Prostor se zakřivil a uvolnila se energie. Došlo ke kontaktu. Povrchovč receptory-vyslaly impuls, který v mžiku prolétl jemnou síti biočivfi až k Modu, Modus jej zpracoval a v dalším zlomku sekundy
65
............. ~ ............Stařec dost těžce vstal a chvtU se kolem sebe rozhlížel, přičemž se nezdálo, že by svého společníka bral na vědomí. Jeho pozornost plně upoutala rozervaná mrtvola Kulhavým krokem se k ní přibli· žil, pozorně se zahleděl do mrtvých očí a pak jen tak pro formu zkusil nahmatat tep. O auto zavadil jen letmým pohledem, právě tak ho zdánlivě nezajímalo hom~ennf karmínové okolI. Obrátil se k Dexterovl, který Jeho počínání mlčky a se zájmem sledoval. "Ten mrtvý. to je profesor CarweU, Dextere. Oh, promiňte, nepředstavil jsem se. Mí známí mi říkají Mustard." "Dexter," automaticky vyhrkl své jméno, aniž si uvědomi~ že ho Mustard právě oslovil. "Vy ho znáte?" "Znám." Inteligentní tvář, projev profesora oxfordské univerzity a takový oděv? Dexter tomu stále nechtčl
chopit vlastnosti nového prostředí. Vidčl však jen karmínové homogenní okole. ale ~ikde žádný zdroj světla; přesto však vidčl dobře. Užasně jemné, na drobné částice rozptýlené světlo. přicházející odni. kud. bylo všudypřítomné a každé těleso prozafova]o ze všech stran, proto se ten vůz tak nepřirozeně leskl, proto měl jeho oděv i v záhybech naprosto stejný barevný odstín. proto bylo do interiéru vozu tak dobře viděl... Ale co to znamená? Když se podíval pod nohy, aby zjistil, po čem kráčí, zaznamenal jen anonymní karmínové vakuum. Prvotní pocit strachu zmizel, zůstal jen lehký údiv, který se však pomalu mčnil v pouhou zvčdavost. Zmocnila se ho slabá závrať, to ve chVl1i, kdy pocha. pil, že nestojí na pevném podkladu, který pod nohama bezpečně důl. Lehce zavrávoral. Nestačil už chytit rovnováhu, rozpřáhl ruce a mozkem mu projela neurčitá myšlenka, že by se potřeboval zachytit zábradlí, v tu chvOi se jeho tělo opřelo o cosi nevidí· telného, cosi nehmotného, ale až neuvěřitelně pfítom· ného. Když se opět postavil, záhadná sOa zmizela, zato pochopil. že si ten nový svět prohlíží z jiné perspektivy, jako by vystoupilo schod výš. Pomyslel si, že by potřeboval vystoupit na další schod, a zvedl nohu. Kráčel po neviditelných schodech neviditelným směrem, prostředí zůstávalo karmínové, a díval se, jak se vfu: tam dole pod ním zmenšuje. Pak se zalekl. To auto. to bylo vlastnč poslední pouto, jež ho spojovalo s normálním svčtem, který je v tuto chvOi bůhvíkde. a nikdo neví, zda ještě existuje. Sebčhl po neviditelných stupních a stanul vedle vozu. Koutkem oka opěJ zahlédl znetvořené tčlo a projevil přání toto nehostinné místo opustit. Kamkoliv, jen ne být tady pohromadě s mrtvolou. Nastoupil do vozu. Klíče visely v zapalovánf. Scšlápl . spojku a otočil startérem. Motor naskočil. Zařadil rychlost a vůz se dal zlehka do pohybu. Ve zpčtném zrcátku zahlédl mrtvolu a stočil volant. Tělo zmizelo v mrtvém úhlu. Dexter strnul, protože v zrcátku uvidČI dalšího člověka. Nechápal, kde se tam tak náhle vzal, ale když sešlapával brzdu, bylo mu jasné, že ho nemohl vidět, protože byl prostě pod vozem. Nejprve se vydčsil. že je tady další mrtvola, a úlek bylo to větší, že si uvědomil, že ho možná sám přejel. Když však vystoupil a s obavami se k němu přiblížil. ulevilo se mu. Ten podivný stařík neměl s nehodou nic společ· ného, ležel v úrovni asi o p~l metru nižší. A co bylo nejzajímavější - spal. Dexter k němu sestoupil po imaginárních schodech a ucítil prudký zápach levné lihoviny smíšený s tabákovými zplodinami a uslyšel hlasitý zvuk nápadně připomínající tupou pilu na tvrdém dřevu. Neholená špinavá tvář starce nevzbuzovala d~věru, ale Dexter si ve svém životě zvykl, že se musí stýkat s různými typy, navíc byl v této chvíli rád, že len člověk žije a že není v tom pustém neznámu osama. cen. Stařec zamžikal malýma čilýma očkama a probu· dil se. A Dexter náhle leknutím ustoupil. Nedovedl si vysvětlit tu změnu, která se stala s opilcovou tváří. Tupý výraz odevzdanosti a tuposti zmizel a byl vystřídán soustředčným inteligentním pohledem, který vůbec neladil s ošuntělým vzezřením onoho pochyb. ného individua.
rozumět.
. .,Byl to až příliš chytrý a zbytečně sebevčdomý muž. Doplatil na to." .,Jak - doplatil?" kokta] Dexter. "Copak si nepamatujete, jak jste se sem dostal? Vy jste určitě myslel v kritickém okamžiku rozumně, jinak byste se mu ted' podobal. A on zatím, ne, ještě chvíli ...• už to mám. On měl jen strach, aby se něco nestalo jeho drahému vozu. Nu, jak vidíte, auto není poškozeno. Ale já, proč já?" Na chVl1i se odmlčel a 'soustřed'ova] myšlenky. Pak se usmál. "Už to mám. Já jsem chtěl být jen o něco chytřejší. Chtěl jsem být chytřejší. já, tulák a hos· podský povaleč." Přešel do hysterického smíchu. "Podařilo. se!" "V~bec vám nerozumím, pane,"divil se Dexter a byl přesvědčen, že se dost a] do společnosti blázna. Mustard se nepřestával smát. ,,Jsem skutečně o něco chytřejší. Možná až příliš." Uklidnil se. "Kdo si myslíte, že jsem, drahý příteli?" Dexter před sebou viděl zuboženou figurku prolez· lou stářím, nemocemi, alkoholem, jejíž slovník zdaleka neodpovídal této masce. Neodvažoval se nic říct.
.. Máte pravdu," řekl Mustard. ,,Jinak o mně ani usuzovat nemužete. A přesto jsem před chvílí dostal nádherný dar. Tamhleten, to byl atomový fyzik. Jeden z nejlepších,jakého naše země kdy měla. Užzernfel. Zcela nerozvážně a úplně zbytečně. Podivnou shodou okolností ho usmrtilo jeho vlastní dítě. On se stal jeho stvořitelem a ono se mu takhle pomstilo. Ne já, ale on měl být v té kritické chvilce o něco chytřejší. Ale díky jemu já ted' vím všechno. A myslim s~ že opravdu všechno." "Všechno?" Dexter byl opět schopen leči. .,sIYŠím poprvé. že nčkdo ví všechno. Ale co muže vědět taková troska, jako jste vy, o tom, co se vlastně sta· lo? Jak můžete vědět, kde to jsme a proč tady jsme? A hlavně, když už jste tak chytrý - jak se odtud · dostaneme?" ·" Neukvapujte se. mladý muži. Na všechny vaše otázky existuje odpověd'. Bojím se jedné věci - že vy jí nebudete schopen při vašem intelektu porozumět, když dovolfte." "Nestarejte se o 10, co mohu pochopit," odvětil podrážděně Dexter. "Hrát si na vševědoucího, to nepovažuji za ten nejlepší humor. Já to všechno
66
..
začínám chápat po svém, muj drahý přftelíčku. Jsem v posledním tažení, i když to zatím na svém těle nedlÍm. O zpusobu přechodu na onen svčt mám však vlastní představy a toto prostředí mě v tom smyslu plně uspokojuje." "Svým zpusobem máte pravdu," podotkl Mustard. "Pokud tady budeme nehybně trčct, tak se do věčných 10viU dostaneme neobyčejně brzy. Máte-li zájem, prosím, nemohu vám v tom bránit. Já ~ak odjíždím." "Odjíždíte?" smál se Dexter. "A kam, prosím vás?" "Jedete se mnou?"otázal se ostře Mustard "Pokud mi nevysvětlrte smysl svého počínání, odmítám s vámi mCt cokoli společného. A vy to vysvětlit nedovedete, v tom je to celé." "Stavíte-li se k tomuto problému tímto zpusobem, prosím," zamračil se Mustard a přestal si Dextera ~Cmat. Ještě jednou obešel vůz a naposled se sklonil nad tělem nebohého profesora. Setrval tak asi pul minuly. "Konec," zašeptal. "Víc už se asi nedovím," dodal sotva slyšitelně a Dexter by jeho slova určitě nezaslech~ kdyby nebyli ve světě absolutního ticha. Nato Mustard bez jediného slova nastoupil do vozu a chopil se řízení. Motor naskočil. "Počkejte," vykřikl Dexter. Cítil k tomu mužíkovi sice odpor, ale samoty ve strašlivém neznámu se štítil ještě víc. "Sedněte si za volant," zabručel Mustard a uvolnil mu místo. ,,A kam mám jet?" "Šlápni na to, brachu, a co nejrychleji pryč. Směr ti urČfm. Nečekej, že tady budou rozcestníky." Byla to divná jízda. Homogenní karmínové prostředí se nepohybovalo a neposkytovalo iluzi jízdy. Přesto když Dexter zařadil rychlost a prudce sešlápl akcelerátor, ucítil, jak se přetížením boří do anatomických sedadel. Kola se poslušně otáčela a svištění pneumatik na neviditelném podkladu ptisobilodocela
...;......
.~
...
'
•
•
"
~
'.
1'
••
Sczam?" "Pohádky Tisíce a jedné noci jsem už četl." "Sezam se měl stát nejnovějším hitem výzbroje naší armády," vysvětloval suše Mustard. "Oznámil mi to Carwell." . "Vy se s ním znáte?" "Ne, dnes jsem ho viděl poprvé." "Živého?" "Ne, seznámil jsem se s ním právě tak jako ty." "A on vám rozmašírovaný na kusy řekl tohle ~echno?"
"Smrt mozku nastává asi po pěti uůnutách od okamžiku, kdy přestane být zásobován kyslíkem. Po celou tu dobu ještě kolem sebe šíří informace, lze přečíst celý jeho intelekt, prozkoumat celou jeho paměť. Pokud existuje člověk, který je na tento informační tok citlivý, muže se dovědět všechno." "COŽ znamená, že vy se mezi takové řadíte?!" "O~em," řekl Mustard suverénně. "UŽ víc než deset minut čtu myšlenky všech lidí kolem sebe. Pochopitelně jenom tady, v prostředí Sezamu. Všechny informace jsem získal od mrtvého CarwelJa. Právě tak vím všechno o tobě." Dexter se na nčho zkoumavě podíval. "Mohl bych ti vyprávět o šestnácti mčsících, které jsi prožil za drátěnými plutky po nepřfjmném dialogu se soudcem ... " "Nemyslím, že je nutné pokračovat," zastavil ho Dexter, a i přes to, že se v jeho tváři odráželo okolí, bylo zřejmé, že zbledl. "Budit. Vraťme se tedy k našemu problému," pokračoval Mustard. "Carwell spěchal na místo, kde se neodpovědnému seržantovi podařilo dnes v noci ztratit sezamové semínko. Tys ho přece viděl rust. Když CarweU přijel na místo, mělo v průměru necelé čtyři metry. Potíž byla v tom, že Carwell měl informaci o ztrátě semínka o šestnáct kilometrů dál. Nechtčl ztrácet ani vteřinu, proto předjížděl kolonu stojících aut tak nebezpečným způsobem." Projížděli žlutým světem. .,Nestačil už zabrzdit. Cestou srazil tebe. Sczam ho ihned pohltil, právě tak tebe a vUz i vše do vzdálenosti dvou metru. Tak jsem se dostal dovnitř i já a ostatn~ co stáli kolem, mohou mluvit o štěstí, že byli dost daleko. Schopnosti Sezamu zesilovat a násobit lidské myšlenky v okamžiku pruniku Carwell neznal. Po pravdě řečeno, on sám si neuvědomoval dosah a možnosti svého objevu. Podařilo se mu vyvinout vskutku mimořádnou věc, a on jí chtěl, tupec, využít ve prospěch armády." Gkolí zvolna zelenalo, ručička tachometru se dotkla pravého okraje stupnice a zustala tam. "Jak mflže armáda využít nějaké takové monstrum?" "Prostým způsobem. Stačí na světě rozsít dvě sezamová semínka. Jedno na naší straně, druhé za linií nepřítele. Jak rychle semínko roste, to jsi už zažiJ. Jakmile dozraje, vjede do něj kolona bojových vozidel Ať jsou semínka od sebe jakkoliv daleko, prostor Sezamu nemá větší průměr než šedesát kilometrfl. Během hodiny pronikne celá armáda na území nepřítele jako otevřenou branou. A co když se takových semínek rozseje tisíc, dva tisíce, nebo i víc? J aké mflže mít nepřítel šance k obraně, když o schopnostech sezamových semínek nic neví?"
přirozeně.
,,Jen na to šlápni," řekl Mustard, když ručička tachometru překročila stošedesátku. "Tahle mašina dokáže hodně přes dvě stě." Dexter si nebyl příliš jistý, ale vůz sedčl na nezvyklé vozovce klidně, jen odpor vzduchu třásl řízenCm. Přesto ~ak tachometr sledoval s obavami, čím víc se ručička blížila k pravému okraji stupnice. "Neboj se, nemáme do čeho narazit." ,,Jak to všechno víte?" rozčilil se Dexter. "A co jste si tam vlastně povídal s tou mrtvolou?" Mrtvé tělo se ve zpětném zrcátku proměnilo v nepatrnou tečku a po minutě zmizelo. Zákony perspektivy v tomto světě přece jen trochu platily. Dexter si zatím nevšiml, že se karmínová barva změnila zvolna na ostře červenou. Mustard chvJ1i neodpovídal a soustředčnč přemýš lel. "Máme na to necelou pulhodinu, to odvčtil zdánlivč nesouvisle. ,,Jestli se do té doby nedostaneme ven, potom... " "Co potom?" Svět byl cihlově červený a Dextcr už zaznamenal změnu.
"Tohle ~eclmo je Carwcllovo dílo. Víš, co je to
67
............. ~ ............černobflý
policejní vůz s blikajíclm majáčkem, prorazilo svodidlo a zabořilo se do travnatého svahu vedle dálnice. Obě vozidla v mžiku vzplanula. Jen ti, kteří stáli dál, byli. schopni rozpoznat, že to, co vyletělo jakoby z hloubi podivného útvaru, byl osobní automobil. Než však kdokoli z davu stačil začít nahlas přemítat o tom, co se tu vlastně stalo, vynořily se z nitra požáru dvě lidské postavy, které sklouzly do příkopu a vyškrábaly se na těleso dálnice. "Měl jste pravdu, Mustarde, nic se nám nestalo'" křičel ten mladší z nich a dával nepokrytě najevo radost. Ten druhý se tvářil nějak zasmušile. Na první pohled tulák se zakaleným pohledem alkoholika přistoupil k policistovi, klerému se dělalo nevolno, a zaskuhral: "Já vám v"dŽně nechtěl lézt do cesty, pane komisaři. Já vlastně vůbec nevlm ... Já nevím... Odpusťte ..." Když vidč~ že policista neodpovídá. kousek odstoupil, sáhl do náprsní kapsy, vytáhl placatou láhev a zhluboka si přihnul. ,,Já chtěl být jen trochu chytřej ší, víte...," dodal, zašrouboval láhev a vydal se davem, který se před ním rozestoupil, dálnicí směrem k severu. "Mustarde!" vykřikl Dexter. "Co je to s vámi?" Stařík nereagoval. "Vzpomeňte si přeci! Sezam! Slyšíte! Sezam!" Odpovědí mu byl jen prázdný pohled. Dcxtcr stál v odstavném pruhu a zdálo se mu, že všechno, co před chvi1í prožil, byl jenom nepodařený scn. "Co tady všichni stojíte," rozkřikl se velitel policistu, klerý se vzpamatoval jako první. "Dálnice je volná!" Dexter ještě dlouho stál na místě, i potom, co nekonečná kolona zmizela za obzorem, a sledoval Mustardovu klátící se figurku, která se ztrácela v mlžném oparu. Necítil chlad, který mu pronikal k tčlu, a uvažovalo tom, kde se stala chyba. Možná v té kritické chvJ1i si právě on měl přát stát se o něco chytřejším. Škoda. Na sezamové semínko člověk hned tak nenarazí. Postavil se ke kraji dálnice a začal mávat na projíždčjící vozy. Bylo však chladné podzimní ráno a nikdo neměl chuť brát do vytopeného vozu tak podivně vyhlížcjídho chlapíka.
Projfl.děli azurovou modří. Dextcr mlčel , Jen těžko byl ochoten vstřebávat informace, kterými ho stařík sytil. "A kudy se vlastnč bude armáda pohybovat?" položil zcela přirozený dotaz. "To je právě ten moment, který člověk, myslící v běžné rovinč, nemflže nikdy pochopit. Carwell svým objevem naťuld něco úžasného. Jsme v prostoru nikoho. V prostoru, který leží mimo náš svčt, mimo vesmír. Pronikli jsme dovnitř hrubým násilím, narušili jsme jeho strukturu. Tam někde, kolem nás, existuje cosi, co nemůžeme pochopit. Přišli jsme do kontaktu s něčím nebo možná s n ěkým, co mne vybavilo nevldanými schopnostmi, co tebe zachránilo před smrtí. Ne, já zdaleka nevím vše, to jsem se jen chvástal. Vím jen tolik, kolik toho byl můj mozek člověka schopen vstřebat do své nevelké pamčti. Je toho dost, vím ted' mnohem vlC než kdokoli z lidí, ale je toho pořád málo. Abych řekl pravdu, jsem už starý a mnohé mé néuronydegenerovalyvčkem, nu, a proč si to i nepřiznat, vlivem alkoholu. Pronikli jsme do Sezamu ye ehvi1i, kdy brána ještč nebyla otevřena, a narazili jsme na nčco, co bych mohl nazvat kosmický intelekt. Tam někde, daleko od nás, existuje prostor přímo nabitý poznáním a lidský mozek je s oním tajemnem schopcn komunikovat. A Carwell nic netušiL" Prostor zmodral a začínalo se stmívat. "Rychleji to opravdu nejde?" "Obávám se, že ne," řekl Dexter, bezděčnč stále tisknoucí akcelerátor k podlaze. "Blížíme se k dli. Ted se soustřeď. Prostor kolem nás zfialoví. Své myšlenky musíš soustředit k jedinému cíli, jinak zahyncš." "Ncrozumím. K jakému cíli?" "Blížíme se k druhému semínku. K tomu, o kterém dostal Carwcll hlášení. Nevlm, kde se to stane a ve které chvíli, ale brzy vyjedeme ven." Prostor skutečnč zfialovčl a Dexter mčl tísnivý pocit, že projíždí stále se zužujícím tunelem. "Vydrž, chlapče," řekl Mustard. "Nechtčl jsem ti hned říct celou pravdu. Neměli jsme na přejezd ani šestnáct minut, ale ted' je jisté, že to stihneme. Vyjedeme ven dřív, než se celý prostor Sezamu zhroutf." Fialová barva stále temněla, okolí začínalo černat. ,,Já zustanu ted' jediným, kdo zná tajemství Sezamu. Musíme ten objev věnovat lidstvu, Dextere. Armáda i se svými útočnými choutkami ať se jde vycpat. Připrav se, přijde náraz. V té chvíli nesmíš myslet na nic jiného než na to, že chccš zůstat živa zdráv. Jinak ... "
Prostor se zakřivil a začal vstřebávat energii. Byl zaznamenán kontakt. Modus zpracoval všechny impulsy, kt eré k němu dospěly, a vydal povel. Prostor se uvolnil, rovnováha nebyla narušena. Dav, který obklopoval v náležitém odstupu podivný, nepravidelnými rýhami zbrázdčný téměř kulovitý předmčt velikosti malého stohu, zdčšcnč vykřikl. Zrůdná koule se vydula jako míč tčsnč před tím, ncž praskne, a pak náhle zmizela. Na jejím místč se objevil podivný planoucí předmět ženoucí se neuvčřitclnou rychlostí po betonové vozovce, n aštčstí napříč dálnicí. Ohnivé tčleso smetlo a roztříštilo
68
ČTENr PRO TULÁKY TRAMPY, VODÁKY
A DALŠf DOBRODRUHY ny po svém kriticky nezhodnotila. Má na to právo. Když občas vidím na nádraží nebo v lese někoho v zeleném, na klopě odznak lesní moudrosti (bílý štít s modrými rohy), na klobouku skautskou lilii a na rukávu T.O. Obzory v očích (libovolně zaměň), uvě domuji s~ kam až došla nevědomost n~jch lidí, kteří nedokážou rozlišit svébytnost tří tábornických hnulí: woodcraftu, skautingu a trampingu. Hnuti sice příbuzných, ale ve své podstatě naprosto svéprávných, jedinečných a nezaměnitelných. Z nich každé má své vlastní poslání a svá základní pravidla, která určují jeho identitu. Tu musím podotknout, že nejsem trampský teoretik a identitu trampingu nejsem schopen dokládat. Když tedy vidím na jednom človčku hned tři odznaky různých hnutl, je to mne podobně absurdní jako vidět na někom rudou hvězdu, kruculX a hákový kW_ Zde je však nutno hned zdůraznit, že woodcraft, skauting a tramping nejsou a nemčly by být nčjaké nepřátelské ideologie či spolky, nýbrž by měly vedle sebe žít v toleranci, přátelství, popřípadě spolupráci. A protože Ernest Thompson Selon již před více než padesáti lety ve svém poselství posluchačům čes koslovenského rozhlasu řekl, že mír mizí vždy jako důsledek nedostatku vzájemného pochopení a naopak, a že nejlepším lékem k odstranění nepochopení je vzájemné poznání a porozumění, chceme čte náře touto rubrikou blíže seznámit s podstatou hnuti woodcraft. Budete se moci dočíst o programu Ligy lesní moudrosti, o historii a současnosti woodcraftu u nás i ve světě, o životě a díle E. T. Setona, o zakladateli woodcraftu M. Seifertovi a dalších nám blrzkých osobnostech, o vztahu woodcraft - etnografie, čili o pflrodních národech atd. atd. Plánujeme uveřejnit některá Setonova díla, u nás dosud vůbec nepublikovaná nebo již dávno vydaná a těžko dostupná, ale zásadního významu. Neměly by chybět ani praktické návody, jak využít některé dovednosti a znalosti indiánské lesní moudrosti ve vašem táboře ní. Je všeobecně známo, že Setonovy myšlenky daleko přesáhly rámec hnutí woodcraft. Jiná hnutí a organizace ze Setonova odkazu skrytě i zcela otevřeně čer paly a čerpají. Je to dobře, Seton tomu tak chtěl a chce tomu všemožně napomáhat i Liga lesní moudrosti. Zároveň však Liga chce - a to je její hbvní poslání jakožto organizace - na SVč platformě udržovat Setonovu myšlenku lesní moudrosti celistvou a nezkreslenou. Protože jen tak si zachová své hlub~í
To j sme my
Své touhy a přání spalujeme v plamenech večerních ohňů
a popel pak na zalomeném palci neseme do betonového svčta všedních dnů Svou revohu oblékáme do khaki a otevřeným nebem nad hlavami ve spacácích proletí n~e kometa naděje
pro
1987
Současná doba je naplněna nebývalou aktivitou růz ných stran. Nemyslím tím jen strany politické, ale také nejrůznější sdružení, spolky a hnulí. A vedle zcela nových tu jsou i druhé, s dlouholetou tradicí, kterým bylo dáno setř ást břímě ilegality a opčt svobodně vydechnout. Některé z nich se poměrně pevně uds-žely v povědomí národa, jiné se však zcela vytratily a konečně značná část se v tomto povědomí drží už jen v určité, zdeformov~né podobě. Přáním, a snad i posláním, této rubriky je napravit často pomýlené představy o jednom z nejstarších hnutí pro život v přírodě, totiž WOODCRAFfu čili Setonově lesní moudrosti. Očistit Setonovu studnu od čtyřiceti - i víceletého nánosu bahna a přinést n~im národům čistou vodu z výsostného pramene, kterou by žízniví mohli pít a byla jim ku pomoci, ne k znechucení. Proto přijal přípravný výbor Ligy lesní moudrosti nabídku redakce, aby se čtenářům dostalo zasvěce ného pohledu zevnitř. Neboť právě pohted zvenčí byl v uplynulých letech svou poloinrormovaností jednou z hlavnkh příčin zffiÍnčné deformace. Co'- ovšem redakci nebrání, aby na jiném místě naše slova a či-
69
hodnoty a vyšší cíle oproti jiným stranám, které z nejruznějších důvodu vznešené ideály rozmělnily, aby snad zlenivělému člověku druhé poloviny 20. století z tohoto nezaskočilo. Liga lesní moudrosti, která v Ceskoslovensku existovala od roku 1922 postupně pod názvy Ceskoslovenská liga lesní moudrostI a Llga československých woodcrafteru, nebyla nikdy příliš početnou organIzací. Ve srovnání s trampingem či skautingem byla vylo'.en~ menšinová. Těšila se však, především zásluhou svých členu, kteří na sobě poctivě pracovali, pomčrně vysoké úctě. Na tuto tradici chtčjí dnešní stoupenci Setonova výchovného systému navázat, pozdvihnout štít woodcrartu hezkr vysoko, aby se slovo woodcrafter vyslovovalo u ohňu opčt ve vší vážnosti a úctě. Prostředkem k dosažení tohoto dle není masovost ani perfe ktně fungující organizace, ale neustálé sebezdokonalování každého z nás. Osobní růst jedince je jediným předpokladem k růst u organizace Jako takové. A na závěr přánL Redakci přejeme radost z práce a samotnému RODOKAPSU, aby byl tím nejlepším časopisem vubec. Když totiž cíle, tak ne malé.
plán výletu s trasou pochodu
přesně
na hodinu spo-
čítanou a přinejmenším si poklepou na čelo. Címž, prosím vás, naprosto nebrojíme proti slezinám, schůz
kám, potlachum a podobným seancím. To bychom potom nemuseli být žádným sdružením ani čímkoli jiným. Ale ... Dorůstají nám mladí, a ne každý z nich, kdo si na sebe navleče výše uvedené propriety, se stává trampem. Ani sebelepší mundur neudělá z holobrádka či greenhorna pravého muže (nebo ženu). K tomu musí znát určité zákonitosti přírody, určitou historii tohoto hnutí a odkazy minulosti. Minulost a přítomnost Tara Company je úzce spjata s brdskými lesy. Výjezdcum do těchto překrásných zákoutí nedaleko Prahy nezabránilo ani pletivo, kterým si naše vojsko vymezilo prostory Bílé skály pro svou základnu. Bílá patřila a patří trampům. Stejně tak v Haloun-City proslulá hospoda U zrzavého paviána, místo nesčetných setkání a pitek. Těmi pitkami ovšem není myšleno zpít se do němoty a odpadnout za nejbližším keřem. Že vás to uráží? Nás taky, právě proto, že občas o nějakého greenhorna zakopneme. Ale vraťme se k Bílé. Stoje tam totiž zbytky architektonické zvláštnosti nazvané Panelák, dílka to Vaška Patejdla, který se snažil umístit eo nejvíce noc1ežníků na co nejmenší prostor. Skutečně se mu to podařilo, a přestože střecha, jako u většiny staveb, podlehla úmyslnému požáru, kamenné zdi vydržely dodnes. Dodnes se sem už trochu nostalgicky vraá i pan prezident s rodinou a často je vidět jeho bivak ze stanových dílc& pod převisem. Míníme tím samozřejmě prezidenta TaraDalším poutním místem se stal Tara Camp, dnes již téměř nepřístupný, protože Drahelčický potok se na jaře vfibec neřítí svým daným korytem, a uhání, kudy je to jen trochu možné. A tak je možné, že i vy se budete jednou proplétat mezi balvany kolem potoka, kde stával Camp. TaraCompany, stejně jako jiná sdružení podobného typu nebo organizace, prošla ruznými obdobími. Mnozí odcházeli, zakládali vlastni osady a stávali se jejich šeriry, a další naopak přicházeli a zapojovali se do akcí. Jen prezidentem Tara zutává stále Dan Bernard a jeho nejbližšími kamarády Pavel Rys Achill, Olda Bureš, Jiří Havlíček a Roman Zelenka. Nemíním zde vyjmenovávat veškeré akce i bály a parníky, které Tara připravovala. Bylo by toho na dalších několik stránek. Každoročně na začátku února se konají již tradiční Manévry jižanských a seveřanských armád. Většinou opět na Brdech. Letos, vzhledem k tomu, že řada členů Tara bojovala i na jiných frontách, se Manévry ještě .neuskutečnily, termín je plánován na konec března -začátek dubna. Vraťme se tedy k loňs kému roku. Docela slušným počasím přivítala Lhotka pod Plešivcem několik set kamarádu, kteří se dostavili k měření sil Oproti dřívějším Manévrum, kdy se neosvědčily "životy" v podobě pásek a krepáku, přišlo velení na nápad s nalepováním kartiček a tato inovace se ukázala dobrou. Manévry totiž, jako takové, jsou skutečným bojem, vyjma střílení do živých protivníkových ter~ů. Proto ty životy. Počet životů se určuje ústrojovou kázní. Toznamená uniformou, alespoň replikou zbraně a hodností. Hodnosti se udělují podle zásluh v minulých bojfch a agilnosti. Pravidla jsou jinak stejná, vítězí Sever nebo Jih podle toho, kolik je na
Za přípravný výbor Ligy lesní moudrosti The Woodcraft League or Czechoslovakia Bimilliji
historií Tara company vzniklo jako volné sdružcní obchodníku, výrobců, hráč u a ostatních zájemcu o volný tramping. Není proto ani osadou, ani klubem, ncpořádá pravidelné sleziny ani hromadné výjezdy do přírody. Přesto si za těch nčkolik let získalo takový včhlas a známost, jaké dnes mají snad už jenom Senior Club a Tramp Club Praha, nestoři hnutí. Pů sobnost Tara Company tedy nikoho k ničcmu nezavazuje. Ten, kdo přijde v návštěvní den (což je pondčhl, se hned nemusí stát členem. Jak říká jeden z č1~nu: "Přijd' prostě pobejt." Pramení z letitého poznání, že základem opravdového V71ahu k přírodč je volnost. Trampský národ, ať už se obléká do čehokoli, maskáči a usárnou počínaje a elitní výstrojí US Army konče, je tOliž národ jaksi nespoutaný a nespoutatclný. Urč 'le jim
70
DOJmi
které straně mrtvých. Jih měl samozřejmě jako vždy převahu, ovšem nakonec to Cerl, nová to veličina Severu, ukecal na plichtu. Po manévrech následuje přesun z bojiště zpět do hospody a večerní program. Zpívali a hráli Odpadlíci, Fiakr a velmi dobře se uvedli i bratři Schwarzové. Potlesk pro zpívajícího kováře Pavla Sýkoru nebral konce. Zlatým hřebem byla pak dražba, vedená samotným prezidentem Danem. Dražba byla v některých okamžicích skuteč ně velmi napínavá, nutno podotknout, že Western Tramp Č. 1 byl vydražen za závratnou sumu 40,- Kčs. A jsme u samizdatového vydávání Western Trampu. Ne každá organizace se může pochlubit vlastním plátkem. Western Tramp původně slou~jl jako mformační leták o akcích Tara Company, ale časem se začalo dostávat i na zprávy a hodnoceni, na historii trampského hnutf, nechyběl ani návod na ušití péřového spacáku a Achillova školička bluegrassu. A budoucnost Tara Com pany? Lidé se mční, společnost jakbysmet, a proto se už nemůžeme uzavÍŤat jen v okruhu jednoho tématu. Jinak bychom neměli za chVl1i kam jezdit a u piva v nějaké zapadlé pražské hospůdce bychom měli dost času vzpomínat na zelené lesy, rozkvetlé stráně a voňavé ostružiní. Musíme jít dál, a to predevš(m s mladou generací. Nedávno se nám totiž na jednom pionýrském táboře přiznalo děcko, že je poprvé v lese, ačkoliv se ve svých šesti letech domluví s počítačem. Pro dčti z nejvíce ohrožených částí Prahy proto chystáme výlet na Babku s Kruanovou bitvou. Kruana snad nemusím představovat. za našeho ml?dí to byla obHbená postavička zadních stránek Abíčka. Dčcka se provětrají a plíce aspoň na chvíli nalokají relativně čerstvého vzduchu. Dalš( akce, určené především pro dospěláký', pak budou vycházet z pořadů před ešlých. Taneční parníky a country bály, nebude chybčt promítání oblíbených filmů s tematikou Divokého západu. Kromě toho jsou připravena i menší posezení s dobrou bluegrassovou muzikou. O všech akcích bude samozřejmě Western Tramp podrobn ě informovat. Tolik snad stručně k organizaci Tara. Cokoliv dalšího k činnosti, náměty, připomínky a podobně, adresujte do redakce RODOKAPSU. Rádi nám je
JIŽNÍHO YÓLQ DOUDĚROVOU JIHOPOLÁRNí ZÁCHRANNOU EXPEDICí (Při zpracování použit deru1c DJZE).
V sobotu 17. února 1990 vysílaly všechny jihopolámí vysílače ohromující zprávu: DlZE stanula v devatenáct hodin dvacet minut na polárním poli a nezadňjtelně postupuje k p6lu. Ale nepředbíhejme událostem. V samém úvodu deníku si členové DJZE pokládají tuto otázku: .. -17. 2.1990 - Je zajímavé, že se k dobytí jižního pólu sešlo dnešního dne tolik výprav. Kdo asi zorganizoval naše protivníky a kdo stojí v pozadí?" (výňatek z deru1cu) Již v lednových dnech rozesílala T. O. Big Horn zvadla známým polárníkům a svolávala je na 17. únor ke třetímu dobytí jižního pólu. Dfivod byl prostý - překazit Douděrovcům dobytí pólu, a tím je i připravit o cenné vítězství. Ale v tOnlto případě kvantita nepřevýší kvalitu, proto ani pět neprofesionálních skupin, třeba i dobrých polárníků, nemůže překonat sehranou a po všech stránkách důkladně připrave nou DJZE. A v pozadí stál Kapitán IGd a záhadně se usmíval. Boj započal již v pátek, kdy se na polární základně v New Libouchci sjelo 26 odvážných polárníků a polárnic. Ve dvacet jedna hodin středoevropského času svolal šerif pořádající osady do hlavru'ho stanu všechny účastníky a polární klasik Kapítán IGd je seznámil s polárními pravidly: "Cílem je dob)'t p61 a nasbírat přitom n ej větší počet bodů za úkoly plněné bčhem cesty, které vyhodnotíme na základně. Mnohdy rozhoduje o osudu polárníků maličkost, zdánlivě zanedbatelná, proto se připravte na plnění i těch největších hovadin. Pořadí ranního startu určí test." Již v této chvíli mělo bravurní zvládnutí testu a hluboké znalosti Douděrovců varovat a odradit ostatní od hazardních pokusfi s vlastními živOly. Ti však tak neučinili, a proto se DJZE rozhodla pro swj prvořadý úkol. "Dobýt pól mfižeme vždycky," říká vedoucí výpravy, "mnohem složitější je zabezpečit ostatní výpravy a poskytnout jim nejnutnější ochranu života před polárním nebezpečím." Nutno říci, že DJZE byla složena ze tří zkušených polárru1ců, kteří už v minulosti prokázali nemalé kvality a na jižním p6lu stáli již několikrát. Proto se také z úst starších polárníld\ šířily přehnané zprávy o minulých výpravách, kdy dobývali Douděrovci pól ve fracích. Zde měli na mysli loňskou výpravu, vyslanou Douděrovou pojišťovací kanceláří za úkolem rozšířen( poj~tění do polárních krajin. Tyto zprávy však byly přehnané, polárnfci putovali pouze ve slušivých kancelářských oblecích. Ale je 16. února 1990, všichni se baví na účet Douděrovců, ohmatávají jejich zavazadla a hledají cípy fraku. Slunce však již dávno zapadlo za obzor, skua utichla, tučňáci zalezli do svých děr a polárnfci se odebrali načerpat do svých spacáků tolik
předají.
Ahoj! Line
TARA CAMPANY ZDOBENI pAIRODNI KOŽE STVL - ROMANTIK WESTERN zDoelME: BRAINY, KABELY POTAHY, SEDLA, OPASKY Aro. INFORMACE A OBJEDNAVKY DANIEL BERNARD NAD VODOVODE'-' 54 PRAHA 10 psC 108 00
TEL. 772496 71
............ ~ ............. potřebných
ku. A v pozadí stojí Kapitán Kid a vá.
sil. Osmá hodina ranní zastihla všechny expedice shromáždčné na pláni za základnou. Uprostřed, ve stře du pozornosti, stojí DJZE ve svých nezbytných zdravotnických (sestcrských) uniformách. I přes varování, že cesta bude tvrdá, neopomfjejí vzít s sebou skládací polní lužko sc speciálními úchyty na lyže, lyže, infúzní zařízení a velké mno~.ství zdravotnického materiálu. Jak se jeden z Douděrovcu pozdčji vyjádřil: "Nebylo lehké nevypadat jako pitomec." Na podobné úvahy však nikdo nemá čas, protože záchranáři již vytahují injekční stříkačky a začínají očkovat. Kapitán Kid je oblečen do "andčla", ulo~.en na polní lužko a ošetiujícíSlaňák zavádí infúzi. Odborný lékař si při pohledu na bílé zástěry vzpomíní na nedávnou zabijačku a navrhuje sníst zásoby. Vrchní1ékař Mcdik však nařizuje odchod a určuje smčr jih. Tímto okamžikem začíná polární štvanice na pokraji vyčerpání, zhroucení a polárního šílenství. Hluboké závčje, prudké kopce i polární trhliny, do kterých polárníci zapadají, vyčerpávají expedici natolik, že už nepomáhá ani sušené ovoce. Jediná Doudčro\'ka, bez ohledu na vlastní občti. vyhledává ztroskotance a svou povzbuzující vakcínou jim dodává sílu pro další cestu. V této namáhavé činnosti setrvává DJZE až do pozdního oopolcdne, kdy se ostatní expedice vydávají zpčt na základnu, zcela vyčcrpány a bez nalezení pólu. A pro Doudčrovce začíná opravdová bitva o pól. Již značně vyčerpáni se prodírají pohraničními hv07.dy a hledají prokletou závoru, u které má být další zpráva. V pul šesté to již ošetřující lékař Slaňák nevydrží, praští lyžemi o zem a začne pobíhat po okolí. "Musí tu nčkde být, ..I dyl' tady určitě jsou!" vykřikuje směrem k ostatním. Klasický případ polárního šílenství, určují shodnč lékaři Daktari a Medik, ale S laňák nepřestává. u Vždyť tu určitě Jjjou Eskymáci a ti mají cigarety." Teprve po nalezení poslední cigarety v brašnč s léky je ochoten pokračovat v cestč. "Druhý Ercbus," funí polárníci do prudkého kopce. Odborný lékař Daktari již ncmOže. "To ta játra," sděluje ostatním. "Byla určilč v tý tlačcnce ze zabijačky a víte, co dokMou játra v polárních krajích!" "Trichinóza," vykřikne vrchní lékař Medik. "Houby trichinó7a, je v nich áčko a všichni tu zustaneme," upřesňuje Slaňák a všichni si Ichají na zem nčkolik metru od poslednf 7právy. Smrl však nepřichází, žijí. Asi ta únava, určují diagnózu. Poslední zpráva udavá přesnou polohu polárního pole a vysněné zemské osy. Závčrečná hodinová chůze hlubokým snčhem. Je 17. února 1990, polární vysílače ohlašujf neuvčřitelnou zprávu DJZE vstoupila v devatenáct hodin dvacet minut do polárního pol~ a v devatenáct hodin padesát minut dobývá JIZNI PÓL a Vllyčuje vlajku .. Jižní pól je dobyt! Ve dvacet hodin patnáct minut doráží vítězná DJZE na základnu, kde nalézá zničené polárníky na jednom konci stolu a na druhém organizátory s vytřeštěnýma očima. Šerif Fousek hryže koženou vestu, Kapitán Kid si otírá orosené čelo. ,.Oni nám nevčří, že pól existuje," stěžuje si šerif a ukazuje na polárníky. "A jsme tu za blbce," pokračuje další, "nikdo ho totiž nenašeL" "Dobyli?" zeptal se stručnč Kapitán Kid. "Pokoři li." odpovídají Douděrovci. Big Horn je plácá po 7.ádech a říká n~co o neschopnosti ostatních polární-
záhadně
se usmí-
Bob Muc
Muz!!
LDY
UMtrE ČíST TABlATURU? Také hráči na k~u jsou jenom lidé a lidé jsou rU7.nÍ. Nčkteří znélJí noty, jiní ne. Ale i ti, kteří je ovládají naprosto perfektně, pokud neabsolvovali kurs hraní na kytaru v LŠU, mívají potíže, jak zahrát k)'tarovou skladbu zapsanou pouze do not. Většina kytaristu se proto učí akordy, které ve skladbě střídá podle zapsaných standardních značek. Doprovod známé písně lze takto zvládnout úplně bez problému, ale náročnější hru, například sólo v instrumentálce, takto zapsat nejde. Obyčejná notová osnova vyhovuje hráčum na nástroje, které po stisknutí příslušné klávesy samy vytvoří hotový tón. Naproti lomu hráči na strunné nástroje musejí tóny tvořit a obtíž je i v tom, že mají k dispozici hned několik strun, na které mohou jeden a tenlýl tón zahrát. Ovšcm kterou z nich použít. aby bylo možné zahrát melodii plynule, bez toho, že by se musely v setině vteřiny hráčovy prsty stčhovat po hmatníku shora až úplnč dolu a naopak? Naštěstí existují v Americe praktičtí lidé, kteří vymysleli takovou věc, jakou je tablatura. Ti, kteří přišli do styku s americkými zpěv híky country písní, se s ní už určitě sctkali, ovšem její doménou nemusí být jenom country. Velmi pohodlnč se s její pomocí dají v trampské písni zapsat i ty ncjslo'itčjší vybrnkávačky a je jenom s podivem, že k Dám ještč v masovém mčřítku nepronikla. Základem kytarové tablatury je šest linek, z nichž kuldá znamená jednu strunu. Basové éčko je na spodní lince.
T A B Číslo na lince znamená pražec, nad kterým prst levé ruky drží strunu. Akord D dur ll.:e tedy zapsal takto:
!
B
72
2
o
............ ~ ............zalímco Američané mu poněkud posměšně přezdí vají: "Shave and a hair cut, shampoo!" - tedy: "Holit a stříhat, šam - pón!"
"No'jčky a -ocásky" u č(sel značí stejně jako u notovčhozáznamu délku trván{ noty_ Lze tedy označil
notu
čtvrťovou,
osminovou nebo šestnáctinovou:
r>.u~
...
. Evropanovi,
nezvyklčmu na tento způsob zápisu, dělá -zpravidla nejvčtší poUle to, že u klasických diagramu kytarových akordů znamenají čísla jednotlivé prsty levé ruky. Od toho je třeba se oprostit.
,.,
-
n
.
Kromě
samotných not lze z tabla~ury vyčíSl i způsob práce levé a pravé ruky. Dvě noty propojené dohromady a označené písmenem "b" značí tzv. ham mering. zatímco tentýž zápis, ale označený písmenem "p", znamená pulling. Oboje jsou americké duši lahodící vymyšlenost~ umo~..ňující s minimem práce dosáhnout maximálního efektu a zahrát dva rozdílnč tóny jedioým bmknutCm. Lze tak docf1it pozoruhodné rychlosti při sólové hře, aniž by struna přeznívalu a aniž I;>yste si nadmčrně namáhali pravou ruku. Při hammeringu drknete praVou rukou strunu, a dokud ještě zní, udeříte do ní na potřebném políčku volným prstem levé ruky, čímž změníte její tón podle potře by. Naproti tomu pulling je pravým opakem hammeringu: prstem levé ruky rozezníte strunu na potřebném políčku tím, že ji prudce uvolníte. Chce to samozřejmč trochu cviku, ale výsledek je efektní a vynaložená námaha stojí za to. Ostatnč američtí profesionálové i amatéři mají ve svčm rejstříku ještě další fígly, které umožňuje tablatura znázornit:
Pedro Akéla
FEIÁCKÝ MARATON!!! NON-STOP CELÝ FEIAcKÝ REPERTOAIU II STO PfSNfl1l Nepřetržitě 8-10 hodin! Pokus o zápis do Guinessovy knihy rekordů I
10 básnr Jana Turka! 10 dílů Krulnohorské kroniky! Přednálky, scénky, rozhovory, monology.
i t!J2 t52§4 ~r ~
Hosté: Bartoika, Jiří Wimmer, MUDr. Miroslav Plzák, JiH Cízler, Micha' Tučný, Karel Smyczek, Ivana Chýlkové, Déia Veikrnové, mjr. Véclav Erban, Hana Horecké, Jindřich ~ťéhlavský, Toméi Linka, Ljuba Hermanové, Josef Dvořák a dalir. Jiří
"S" znamená sklouznutí od jednoho pražce -ke druhému, anebo k pražci od nějakého místa pod ním. Krom toho známý slepý kytarový virtuos Doe Watson velmi často používá efekt "ohýbání strun", který je založen na tom, že prst levé ruky, tlačící na strunu, ji odtahuje do strany, čímž pončkud zvýší a vzápětí zase sníží jcjí t6n. Tento efekt se značí malým obloučkem nad notou, ale v našich podmínkách zpravidla vede k rozla.dění nástroje. Kromě značek pro levou ruku bývají nčkdy v tahlatuře vyznačeny i šipky, označující práci pravé ruky s trsátkem. Sipka smčrem dolů znamená brnknutí na strunu dolU. šipka směřující nahoru znamená brnknutí nahoru. V rychlejších skladbách se tyto šipky pravidelně střídají, ale můžete si u nich všimnout, že tčžká doba se brnká vždycky dolů. Standardní americký tablaturový zápis používá dvojité osnovy. Nahoře je běžná pěti linková notová osnova, která obsahuje melodii písně anebo nolový zápis sóla. Na levém okraji má notový klíč. Pod"ní je šestilinková osnova, označená stojacím TAB, která obsahuje vlastní kytarový part. Na závěr si nyní ukaf.me, jak vypadá ve standardním tablalurovém zápisu známč ukončení country skladeb, které se v "lrampštinč" označuje jako "Pamparára pam pam",
SLOSOVATELN~ VSTUPENKY
Hlavní výhra O\M letenky do Nashville (Tennessee, USA) + 2 volné vstupenky do Grand Ole Oprylll Koncert naděl es. televize a rozhlas
es.
SOBOTA 1. zAAJ 1990 AMFITEATR LOCHOTJN. PLZEŇ ZAčATEK 14.00
KONEC 22.00-24.00 Vstupné 55. - Kčs
(při zasnénr vstupenek poitou
.
a poitovné)
+ 10 %
OBJEDNÁVKY ZASflEJTE NA ADRESU: FElACI, BOX 311. 110000 PRAHA 1
73
-------~--------
na rozhraní žánru i ekologické aktivity a zajímavosti sdružení Zelený kruh. O přfjemná překvapení a zážitky se jistě postarají zahraniční hosté a u toho všeho nebudou samozřejmě chybět Čs. rozhlas, Supraphon, Panton, a možná i ČS. televize. Ale nemůže me přece prozradit všechno, co národní fmále letošního ročníku Porty nabídne. Zkrátka - přijeďte a pro1.ijte si všechno sami. Takže: Ahoj v Plzni na Portě!
-di-
Soumrak na rozcestí
Vzpomínky na
Šero se blíží k obzoru a ledová ruka v kapse se zatíná Vzpomínky kráčí do luk a bo1J muka obloze hrozí
. . . . ~~n
křížem ztrouchnivělým
Usíná den umíraj barvy a stébla jen tiše ševelí
Jan Bican
1969
(část
P0RTK HRTEP0RTHti
prvá)
Banjo, bandžo, bendžo, pánvička, kulatej nesmysl Kdysi v Africe a pak v Americe džunb~ pandore, senegambien bonja, banjar, banjer, později od čtyřicátých let minulého století zvané po svém pčstounu Joelu W. Sweenyrn "Band - Joe" ( to byla jeho umělecká přezdívka) a z toho vykrystalizované "banjo". Nástroj milovaný svými příznivci a posmívaný či zatracovaný ostatními. Kolik vtípků a ústrků musí překousnout každý banjista, než překročí tu vábivou hranici, kde se spojí tóny vycházející z nástroje v jeho rukách v melodii, kdy zesládne a zjemní nekultivovaný a hrncovitě dunivý zvuk v jemné a lehké cvrlikání. Pak nastane čas, kdy jej přestanou s "tím kraválem" vyhánět cvičícího z bytu, kempu a osad. Naopak udělají místo u ohně či stolu a žádají, aby hrál. Banjo mělo zvláštní osud. Jedná se o. velice starý nástroj. Už ve starém Egyptě zřejmě znali nástroj tvořený rezonátorem z korpusu pokrytého kilží či jinou živočišnou blanou s několikastrunným krkem. Dokazují to malby dochované na vázách a v hrobech. Dodnes můžete v různých koutech naší zeměkoule narazit na bratříčky banja. Jsou na Dálném východě, v Orientu, v Africe i Americe. Výroba nástroje typu banja je totiž velice jednoduchá. Jednodušší než výroba rezonančního korpusu dřevěného nástroje. Stačí suchá tykev, nějaká kůže, kus klacku na krk a pár střev či jiných pevných vláken na struny. Novodobá historie banja je spjata ve svých počát cích se severozápadnf Afrikou, kam se zřejmě dostalo banjo (bonja) s muslimskou kulturou, a dále s jednou velkou ostudou lidstva - s otrokářstvím. S otroky se banjo dostalo z Afriky do Ameriky. Pomohlo jim překonat t ěžké chvíle při převozu na lodi, i těžký život na plantážích. Banjo totiž bylo vždy nástrojem do nepohody.
Rok se sešel s rokem a už zanedlouho, od 4. do 7. července, se do Plzně opčt sjedou trampské, country a folkové skupiny, písničkáři a tisíce přízniv ců těchto hudebních žánru na nárooní finále letošního festivalu PORTA 90. Už svými oblastními a krajskými koly potvrzoval tento festival od počátku letošního roku svoji životnost a jejich prostřednict vím zájem muzikantů a diváků durazně popřel tvrzení, že Port a skončila listopadem loňského roku na Národní třídě a Václavském náměstí v Praze. Ale stejně jako všechno u nás, i Porta letos svobodně vydechla a její národní finále doznalo nčkoli ka úprav a zrnčn. Jeho interpretační část bude poprvé za čtyřiadvacet let existence nesoutěžní, bude pouze přehlídkou nejlepších skupin oceněných v krajských kolech. Tyto kapely tak dostávají možnost představit se publiku v delších komponovaných blocích, nejenom ve třech soutčžních písničkách. Jediným soutěžním kláním bude tedy letos v Plzni finálový koncert autorské so.utěže. Vůbec celý průbčh národního finále Porty 90 se trochu zklidní, přestanou to být divácké dostihy, protože celkový počet koncertů bude menší, nicménč národní finále tím na zajímavosti nic neztratí. Postará se o to určitě i řada atraktivních hostu, neboť jedním z členů konsorcia spolupořadatel ů je i hudební sdružení písničkářů Šafrán. Zachována bude populární trampská i country scéna, je počítáno dokonce se dvěma "volnými" pódii pro příchozí, ke slovu se v samostatných pořadech dostanou skupiny
74
~
,
.-
~
·4
y":J'y
."~
•• _ .... ~.!'"" .
sedčli
Na plantážích amerického Jihu brzy zdomácnělo. Navíc se začalo přizplisobovat podmínkám. Vyvíjelo se jako partner houslí. Byly na něj kladeny stále včtší nároky. Z původně víeemčně rytmického nástroje vzniká velice oblíbený nástroj používaný k doprovodu při tanci a zpěvu. Znovu se wadm ke jménu Joela W. Sweenyho. Pocházel z Virginie, kde se.jako malý kluk naučil na bonja od otroků na plantážích. Během nejbližších let banja opouští plantáže a v rukou minstrelských zpěváků se stává všeobecně velice oblíbeným nástrojem. používaným k doprovodu zpěvu. Sweenyse stává uznávaným hráčem - minstrelem. Ve čtyřicátých letech zlejmě slučuje vlastnosti nčkolika známých variant bonja a vyrábí první pětistrunku. O Sweenym se sice říká, že přidal pátou strunu a že je Olcem pětistrunnčho banja. Není to však úplnč přesnč. Někteří historici a jeho současníci tvrdí, že přidal basovou strunu, jiní, že přidal krátkou pátou. Pr(jvda je, že varianty banja s krátkou strunou na palcové straně krku se objevují již před rokem 1800. Jde zřejmě o potřebu přizpůsobit nástroj irskému nebo skotskému typu hudby, který vyžaduje doprovodný prlichozí "bordunový" t6n. Vliv této hudby vychází od přistěhovalců - plantážníků a odpovídá použití dud v jejich vlasti. Pětistrunná varianta banja se stává bčhem následujících let fantasticky populární. Stu ne se doslova národním nástrojem. Hraje se na nčj na plantážích na Jihu, ale i na farmách a rančích, ve zlatokopeckých, hornických a dřevorubeckých táborech. Pozdčji se stavbou železnice proniká dál na západ a do hor. Cestuje pod plachtami krytých vozů přes pláně. Patří v té době k dobrým mravům hrát na banjo. Sweeny vystupuje pod umělec.kým jménem BAND-JOE. Ve stejné době, to je okolo roku 1840, účinkuje po celých Státech velké množství minstrelských zpěváků. Jsou velmi oblíbeni a velice dobře placeni. Po čase se slučují do minstrelských sku~in. Základním znakem minstrelů této dohy je banjO a "black face", tvář načernčná opáleným korkem. Co se týká repertoáru, tak se hrají 7po('átku prsničky parodující chování a zpčv otroků na plantážích. Pozdčji minstrelovč přibírají do svčho repertoáru písničky všech možných proveniencí a národů, objevují se skladatelé, píšící repertoár pro minstrclské skupiny. Nej7.Jlámčjší je zřejmč spolupráce Stephana C. Fostera s Christy's Minstrels Edwina P. Christyho. Zajímavá a poučná je Fosterova tragická životní dráha - již v mládí se seznamuje s čcrnošskou hudbou, své znalosti a obdiv pak prohlubuje jako pracovník paroplavební společnosti. Již v roce 1844 (bylo mu 18 let) publikuje svou první písničku. Z jeho pera pocházejí takové slavné melodie, jako Oh Susannah, Old Folks At Home (Swanee River), Campton Races atd. Jeho hlavní snahou bylo ( jak pfše v jednom dopise E. P. Christymu), ..povznčst lidovou hudbu k vyšším metám". Nedokázal však na své hudbě dostatečně vydělat. Upil se ve stavu krajní nouze ve svých čtyřiceti letech. Pro nás je nejen zajímavé složení takové minstrelské skupiny, sestávající tradičně Z banja, chřestidel a tamburíny, ale i forma celého vystoupení. Opět se zdc tradičně navazovalo na parodování chování určitých čcrnošských typl\". Vystoupení mělo dvě části, bylo zahajováno průvodem -cakewalkem. Účinkující
na jevišti okolo svého kapelníka, který jediný nebyl nabarvený načerno a řídil celé představení. Jcdna polovina vystoupení byla ..vážná" (sem patřily písničky S. C. Fostera), druhá "lidová" (dupárna). Minstrelské skupiny vystupovaly s vehkým úspě chcm na venkově i ve městech, na Severu i Jihu, v dřevařských, hornických i zlatokopeckých táborech. I když jejich hlavní sláva končí v sedmdesátých letech minulého století (po ukončení války Severu proti Jihu), jejich vliv na divadlo, :varieté, vaudcviJle se objevuje ještě ve dvacátých letech našeho stoleU. Všude po nich zůstávají písničky a tan!!ční melodie, které si z1atokopové či dřevaři upravují pro své potřeby.
Ale abychom nezapomněli na vlastní předmět svčho zájmu, na banjo. Původně jednoduchý nástroj, tvořený korpusem z tykve, stačil snad jen černochům na plant-ážích. Minstrelové potřcbovali pevnější a ménč vrtkavý nástroj. Sam Sweeny vyrábí banja s dřevěným korpusem (prý z bedniček od sýra). Laboruje se s počtem strun a s délkami krku. Banja si však hudebníci dlouhá léta pořizují sami. První firmou, zabývající se jakous takous výrobou, je BUCKBEE Comp. A je to až po ukončení války. Abych nezapomnčl, za občanské války je banjo přímo vojenským nástrojem, prý existovaly funkce jako .. plukovní banjista, a dokonce prý bratr J. W. Swee~ nyho byl osobním banjistou generála Jebba Stuarta. .po ukončení občanské války nastává útlum, změna podmínek, změna vkusu. Banjo ztrácí své postavení. Naopak s příchodem viktoriánské éry je hra na ban~o spíše obrazem ne příliš dobrých mravů hráče. BanjO je ďáblovým nástrojem (ale ne jen banjo). Když hudba, tak podporující náboženské potřeby. Je to doba jemných dívek a kultivovaných mužŮ. Objevuje se spfše jemnější a kultivovanější kytara. Je to zvláštní, že právě v této době dochází k nejvčtšímu technolo~ckému rozmachu nástroje. Díky jeho obdivovatelum a milovníkům jsou zakládány firmy banja vyrábčjící a rozvijející. Firmy jako Fairbanks, Richclicu, Stewart vyrábějí skvostné nástroje. Na nmatník se dostávají pražce, do korpusu je instalován tonering, mosazná obroučka, znemožňující deformace korpusu a umožňující dokonalé vypnutí blány. Banja jsou bohatě zdobena intarziemi či perletí. Množí se pokusy o použití kovových strun, technicky jsou zlepšeny ladicí strojky. To všechno se dčje proto, aby se na banjo mohla hrát vážilá hudba a ragtime. Doba velké nadnárodní obliby banja však byla pryč. Čeká jej sice ještě mnoho zajímavých osudů, ale o těch si povíme příštČ. Dovolte mi na tomto místě odbočit. Valná většina z nás se dostala k country hudbě a banju přes romantiku amerického Západu, kovboje, stáda dobytka. Netvrdím, že se v těchto oblastech banjo neobjevilo, ale jeho hlavní doménou byl otrokářský Jih a Jihovýchod. Dobytkářský Texas byl p? hudební stránce spíš pod vlivem španělské - meXIcké hudby. Navíc kovboj hrající na banjo by nejspíš jeho syrovým zvukem rozehnal svá ·stáda po okolí. Takže když kovboj a hudba, tak tiché balady a dobytčí ukolčbav ky. Co se týče vlastní produkce honákU. Jinak se samozřejmě bavili i veseleji a halasněji, ale to většinou v městských tančírnách či obdobných podnicích.
75
•
•
f t
..,
f ..
.'
Každá univerzita má takovou službu (vývěsku) pro spolujezdce, tzv. "ride board". Kromě toho je příleži tost jezdit s nakladákynejbezpečnější a nejlepší. Tak. Ještě slovníček a "happy trails" - šťastnou cestu!
Já sám jsem byl k country music přilákán tou nádhernou romant ikou. Teprve později jsem zjistil, že na banjo nehrají kovbojové, ale farmáři a horalé z Appalačského pohoří, že valnou část své existence banjo strávilo v cirkuse (hrával tam například i známý strýček "Uncle" Dave Macon - Dixie Dewdrop slavná postava počátků Grand Ole Opry, učitel a iniciátor mnoha banjistu). Moje začátky jsou spojeny s lety 1967 - 69. Tehdy jsem poprvé slyšel pětistrunné banjo - na koncertě RANGERS (pozdčji PLA VCl) v teských Budčjovi cích. Pak mne ohromil Foggy Moutain Breakdown Earla Scruggse jako doprovod automobilových honiček ve filmu Bonnie and Oyde. No a pak jsem potkal Pete Seegera (bohužel ne osobnč), díky ně muž se o banjo zajímám hlouběji. Nakonec malý citát jednoho velkého banjisty: "Banjo je nástroj, který lze bud milovat, nebo nenávidčl. tlověk k nčmu nemůže být lhostejný."
stopař(ka)
hitchiker to hitch-lůle hitch-hiking ticket two·lane road highway, thruway rest stop Amtrak Greyhound road atla:; . automap '
stopoval stopování jízdenka silnice (okreska) dálnice motorest vlaková firma autobusová firma atlas automapa všech státl'J (stojí asi 5 dolaru)
Když z vás řidič udělal sranda, tak asi vy řeknete: Thanks a lot! tak tedy pěkně děkuj u nebo: (ironicky) Vou jek! býk v tahu ... (vůl!) Potřcbujete nutně
zastavit?
I need to use
chtěl(a)
- bathroom (toilet) men's (women's) I need to piss to take a leak to tale a whiz
musím čůrat
Když už to spěchá: I really have to go Začíná lóto a s ním čas cestování. Vy vypravte se na vandr třeba k nám do Spojených statů (ted už to jde). že nevite jak v USA cestuje? Tak to dobře, že vy koupili časopis RODOKAPS! Já vám v nčm poradim, jak u nas doma cestoval. Ja sama cestuji ráda a často. Já jsem cestovala přes Evropu dvakrát. Po Evropě jezdím vlakem, ale u nás vlaky nejsou tak vhodný jako v Evropč. U nás jezdím obyčejně autem nebo autobusem. Když tedy u nás budete cestovat, musíte se za prvé rozhodnout, kam u nás chcete jet. Spojené státy se rozdčlf v čtyři oblasti: Severovýchodní, Jižní, Středo západní a Západní oblast. Západní oblast je největší a Severovýchodní je nejmenší. Až rozhodli jste se kam jet, musíte se také rozhodnout, jak jezdíte. Nejlacinější způsob je ale určitě stopování, ale také je ncjnejistý! Kdyb sle chtčli cestovat jistým způsobem, můžete si zakoupit mčsfč ní jízdenku na autobus. Ta jízdenka stojí asi 300 dollarů a s tou můžete cestovat kamkoliv po celý Státy a Kanadě. Když máte takovou jízdenku, můžete spát v autobusových nádrajich, bez nf ne. Když teda budete stopovat, mám ještě jednu radu pro vás. Především ženy mají stopovat jenom s mužem! U nás je to velká nebezpečnost pro ženy stopovat samotné (bez muže). Za druhé: stopování jde lépe, když nejvíce dva lidé stopovají spolu. Za třetí: dejte krásný, velký ukazatel směru, aby řidiči poznali, kam jedete. Dejte taky pozor na dálnicích, kde stopování je zakázáno. Pokuty jsou drahý! Existuje taky dobrá příle'ltost najít vyjfždku s nčkým.
bych jít na záchod páni (dámy)
-
musím hned!
A když už je skoro pozdě: Myeyes are Ooatmg - mé A l'aké auto stopovat? emon bomb truck 18 whecler tractor trailer
oči
plavou ...
staré či špatné auto nákladák velký nákladák
Jste na místě. Ještě poděkovat za svezení: Thanks for stopping". Nancy Smith, USA
76
............ ~ ......-----Netrvalo dlouho, a první z nás začali odpadávat. Víkend co víkend pokuty za volný táboření, vstup do lesa bez povolenf Trampskýho svazu, zákaz vstupu do campů a osad, zákaz účasti a pořádání potlachů ... Tohle nemohlo vyústit v nic jinýho než v pokus o likvidaci domnělejch nepřátel. Roztřískaný ksichty zblblejch mladíku z PSTS bylo přesně to, co naši skutečný protivníci potřebovali. Nahrávku, kterou jsme jim poskytli, využili beze zbytku. Party protivandráckejch sboru Trampskýho svazu, dokonale motivovaný touhou po pomstě, pročesávaly určený teritoria tak důkladně, že jen málokomu se podařilo uniknout. Pamatuju si na ten červencovej vfkend přesně. Poprvé za celý léta jsme se vraceli z vandru už v sobotu dopoledne a ještě k tomu stopem. Na vlak už jsme neměli. Ani na jídlo. Campy a boudy neoficiálních trampskejch osad byly zlikvidovaný tejden nato a tuhle čistku nepřežilo '.ádný z našich starejch míst, kromě několika lomů a dvou sklepních místností na Valečově, proti jejichž zazděni se postavili památkáři. V zoufalý situaci finančnrho a psychickýho n~t1aku se dříve nebo později nechala zorganizovat většina pravovčrnejch vandráků. Hrstka mohykánů štvaná jako divoká zvěř ztrácela pomalu dech. Na vandry se vyráželo v civilu, s lodákem napěchovaným trampskou výstrojí a vy'bavou. Trampská lítačka byla všudypřítomná. Převlíkali jsme se na záchodcích a svčtlÍkem unikali dobrovolným nádražním sborům PSTS. Spalo se pod vývraty, v mlází a v korunách stromu. Oheň už jsme dávno nerozdělávali, kytaru nikdo nevozil. Nebylo už ani co hrát. IGdovky, ryvolovky, hoptropárny a spousty dalších byly zakázaný hned po ustanovení kulturní komise Trampskýho svazu č. 2Tl. Pak dostali Slaňáka, Frankyho a Capku. Za Slabocha Bena, kterýho si společně hvízdali pod otevře ným oknem hospody U Kalendů. Keňas dostal padáka z rozhlasu pro údajnou nespolehlivost při vysílání Radioporty. Ajině při vyšetřování pacienta vypadlo z kapsy pláště camrátko nepovolenýho vzoru ... Spojení mezi hrstkou nejvěrnějších bylodefjnitivnč přerušeno. Zůstali jsme se Sťourou samotný. Vlastnč mě to ani nepřekvapilo, když dneska Šťoura nedorazil. Čekali jsme to oba a byla jen otázka času, koho dostanou dřív. S(oura '!tá tři děti a čtvrtý zrovna čekají. Už si prostě nemoh dovolit dál platit každej vandr pokuty za nedovolený táboření. Nechat se v práci strkat z místa na místo, vzdorovat psychickýmu šikanování spolupracovníků organizovanejch v Trampským svazu ... Sedím skrytej vysokým kaprarum a píšu tyhle řádky. Moc času mi už nezbejvá a peněz taky ne. Navíc se zase ozvaly vředy. A oni to vědí. Vždycky vědč li to, CO potfebovali. Vědí, že musím mít pravidelně teplý jídlo, jinak si můžu chystat černej maskáč do penálu ... A voheň v mojf situaci se rovná sebevraždč. Už je slyším kousek pod sebou dupat v mlází. Dostali nás všechny! Tak ještě schovat tenhle sešit atak "hands up!". Sna ho najde někdo, kdo dokáže vysvětlit n~im potomkům, proč jsme tohle kolo prohráli ...
TEN, KTEREJ BYL POSLEDNf_ (trampská sci-fi) Jdou po mně. A že mě dostanou, je víc než jistý. Vostrý hoši s kamenejma ksichtama a průkazem v olivovým pouzdfe, někdy i se zvláštním povčřen(m ~éfa protivandráckýho oddělení pořádkovejch sborů Trampskýho svazu. že je pozdě, jsem pochopil přesně ve chvíl~ kdy S(oura nepřišel na nádraží. Vlastně bylo pozdě už mnohem dřív. Už tenkrát, kdy-! se zbytky skalních trampů dokázaly sjednotit a vypráskat základnu PSTS tak důkladně, že si jinoši museli svý žulový ksichty dávat pěkně dlouho dohromady. Přehlídli jsme akorát, že každej z těch hochů byl členem Trampskýho svazu. Oficiálnrho Trampskýho svazu. Pár n~ich lduků šlo pak sedět za útok na veřejnýho trampskýho činitele... A možná ještč dřív, v dobč, kdy vfibec nikdo nebral vážně skrytou, ale o to nebezpečnější hrozbu soumraku volnýho trampingu. V dobč, kdy se Porta přemístila na pražskej Strahov a někdo zatraceně chytrej přišel na nápad založit Trampskej svaz. Neříkám, že jsme byli jediný, kdo vidčl trochu dál než k nejbližšímu vandru, ale málokdo Z těch, co si podobný problémy vůbec připouštěli, byl taky ochotnej něco proti -tomu dělat. A taky se spíš utěšovali starým příslovím o kaši, co se nejí tak horká, jak se uvaří... Nčkolik vlezdoprdeláků na náš křik reagovalo pruhledným údivem, případně lítostí nad n~í nechápavostí., ~etrampské pospolit osti a tolerance" a velký basové nás raději přehlíkli jako krajinu. Mohli si to dovolit. Jednak měli možnosti, o jakejch se nám ani nesnilo, a zároveň taky proto, že nechtčli riskovat případnou konfrontaci názorů, o nějakém průseru ani nemluvě ... Asi za rok začal Trampskej svaz legálně fungovat. Byli zvolený krajský, okresní a osadní šerifovč a celostátní Rada starších se sídlem v Praze. Podle lýdle hierarchie byl každej, kdo nalít na sladký kecy o kamarádstVÍ a nezbytnosti organizovanýho trampingu, řádně zapsanej, prokádrovanej a vočíslovanej, a potom doslal legitimaci člena Trampskýho svazu ve žlutým obalu. Šerifové všech stupňů, členové správních komisí a sboru mčli obal zelenej a Rada starších modrej se zlatým lemováním. Zhruba ve stejný době jsme dostali první anonymní varování. Podruhý to vodnes celej archiv našeho časáku, aniž by nám někdo vysvětlil, kdo a proč ty papíry i s celou kůlnou polil benzínem a zapálil. S(oura vznes protest Trampskýmu svazu, ale měli jsme smůlu: " ...problémy nečlenu Trampského svazu není naše právnf oddělení povinno řešit. Doporučuje me vám obrátit se přímo na orgány činné v trestním řfzenf...", stálo v dopisu Rady starších. Všem bylo zatraceně jasný, že to neudčláme, a proč... !
Dok/ori
77
Společnost přátel
žeme ji použit vzhledem k jejím rynikajídm vlastnostem též k rozvinutí důvěrné známosti (pokud dívka zkonzumuje alespoň jeden kelímek) nebo prostě jako prostředek k usnutí, když se nám udělá v noci zima A jak tedy zní ten báječný recept?! Následovně: koupíme si skleničku marmelády, nejlepší je jahodová, trošku, asi tak třetinu skleničky ujíme nebo oddělíme a zajdeme někam, kde mají rum (nejlépe jindřichohradecký). Rum začneme lit na zbylou marmeládu ve sklenici a současně ho pro-: pracováváme lžící dovnitř, až se s marmeládou spojr. Je snad jasné, že rumem doléváme, kam až to jde. Jak naložit s případným zbytkem rumu, to vám, doufám radit nemusím. Takto připravenou marmeládu je vhodné nechat alespoň týden uležet v chladu. Konzumovat doporučuji spíše cucáním než hltáním - cucaná totiž chutná nejlépe.
fl~N~ tlJ~il~ ,doporučuje NERO WOLFE - americký gunnáll i gurmel, orchideji a soukromý detektiv, jeli zřfdka opllštějícl $\'lij lŮim ze llllté/IO plsko.vce 110 Západll' 35. ulici v New Yorku. Jeho duc1lOvnlm otcem je Rex TodJ/ll1Iter Stout (1866 - 1975).
pěstitel
SPOLEČNOST PŘATEL NE-RO WOLFA sdntluje šest výz"ablýcll nutIli, llOldujlclcll wlzěllf. gastronomii a dobrodntžsM; tito l11ulové si plejE zzhlat v a1l0nymitě, ale s lIe~'šednE laskavosti se uvolili zallElit tuto pravidelllou rubriku RODOKAPSU.
Z
kuchyně strýčka
P. S. Není dobré na bolavé zuby.
Achila
Ahoj, kamarádi, hladovci, mlsouni a všežravci! Vám už někdy stalo, že vaše tělesná schránka hlasitým kručením připomínala jistou potřebu jídla, ale peníze byly velmi krátký nebo prostč žracák zel prázdnotou a civilizace v nedohlednu. Dovolím si za t.ím účelem přeložit čas od času recepty na vybrané speciality, které lze snadno a rychle pořídit v improvizovaných podmínkách (například ve vlaku, na útěku, u ohně, na voru, v mrazu, v práci, v bahně, atd... ). Jediné, covám nemilžu zaručit, to je obsah vláknin, kalorií a zdravotní nezávadnost, ale zatím si skoro nikdo nestěžoval na dobrůtky, které právě uvádím: Určitě se
,
Janúsonet Signály žlutých pampelišek s explozí zeleně ve všech odstínech probouzí spáče ve zdech apatie, který probuzen, žíznivě pije voňavý čas. jenž na retech Zanechá chuť propastí i výšek
Turban lstivého Afgánce Sežeňte si někde něco zeli (celé listy nebo hlávku). Může to být i kapusta, ale není to ono. Dále je dobré mít kousky špeku, sýra, salámu nebo něčeho, co jde
Pod modrou cíchou nebe co zlatou přišitou má záplatu marně srdce rozum zapírá v předtuše neodkladných návratů
vložit nebo napadat mezi listy a není to zrovna asfalt nebo marmeláda. A mUŽe začít příprava: Vezmeme kousek náplně (salám, paštika, atp.) a zabalíme ho do listu zelf, okolo kterého omotáme další list s dalším proložením (ted tam můžeme ~át třeba sýr). Můžeme si namotávat kuličku jak chceme velkou, ale nezapomeneme občas osolit. Určitě bčhem práce zjistíle, že to !Jechce držet pohromadě. Nevadí. celý útvar je nutné omotat obvazem (raději nepoužitým), šátkem nebo lze vše nacpat do čisté ponožky, která nepouští barvu. A mužeme vařit - dle velikosti 10 20 minut (asi tak doba na tři cigára nebo jednu fajfku). Vaříme pochopitelně v nádobě, do kleré se turban nebo turbánek vejde. No a nakonec vytáhneme - rozbalíme - debužírujeme.
1988 HANA HOSNEDLOVA (nar. 22. 6. 1947 v Českých ul v dětském věkll pFisp{val do Piollýrsk)lcll novill a mEst"í/1O tisku, jako studentka potom do trampsk)~c1z časopisl; a specifickf>dl nlbrik.. Po lIkollČCllí studií pracovala jako redaktorka v PlzlI~ kde také spolupracovala pFi vydá~'áll[ Tulálfa. přičemž se její příspěl'ky obje~'ovaly i v dalších trampských časopisecll (Tramp, Jillll stezka) i v ntbrikách oslatnEch časopis!"t (Mladý s~'ě4 Lud, apod). Po IIlIceném odchodu z redakce a následně; z Plzně se lIa nějaký čas odmlčela a poslézc začala opěl publikol'at v samiuJato~')ích trampských časopisec1l, a llavlc spolupracovala jako lextalka s hudebními soubory. Soutěle trampské poezie a prózy Trapsavec se zúčastnila v letech 1987 a 1989. BlIdějoviciclz) začala
Williamsova zdravotní marmeláda Patří do kategorie životabudičů pro široké použití - jako sladidlo, pomazánka, tišící prostředek a mu-
78
•
• "'.
• -.
I.,
•
•
•
~
•
~------
LlKAAsKY OV~AENA ZUBNr PASTA SE ZVÝŠENÝM ÚCINKEM PRon ZUBMMU KAZU DODÁVÁ CHRUPU AKT1VNr FlUOR A TIM ZW$WE ODOlNOST ZUBNr SKLOVINY
-------~-----SVYSOKÝM OBSAHEM (AlEK PRospíVAJíCíCH ZDRAVí
LEHCE
STRAVITELNV ROSlllNNV OLEJ
>---
~)--
-------~------1en je vózorlt;j
pr. l'50 hou .,
... - .. .
~ .:, ~ :, :-_.. .~
. . _.. ~
..
..:
..
NOVÁ ŘADA PÁNSKÉ KOSMETIKY
lím' NCNA AAOA PANSKVai KOSMET1Ck'iI:H Pl!tIPRAVKů 06SA1-tlil: \oUOU PO HOLENI VODU PAEo HOI..ENIM,HOUCI ~MY KOLINSKOU \OOJ A l'OAI.E"TM M'i'DlO V$ECHNYTYTQ V'i'ROBI<'( PAICHAZEJI
POSl\.JPNE NA'mH POD 2NACKou OOMON VSeo-INYJSOU PARFEMovANv MOOERN!
PÁNSKO\) VCN\IYV1fIIUTOU FIlMOU BUSH 8QAl(EAUENIJD.L~
RODOKAPS - romany do kapsy. Vedouá redaktor Ivan DoIela/. Redakce: JIfI Clhlá1. Milen Franěk , Ond1ej PIsch. Jaroslav Velinský. Vydava Aft-serVIs. drufstvo kullumlch služeb. Ježkova 14. 130 00 Praha 3. Adresa redakce: Ivan Doležal. M-servis. posle restante, 11000 Praha 1. Tiskne Mir. sl P.. Vaclavské néměstl15. Praha 1. Objednávky vylizuje redakce. Nevyžádané rukopisy se vracej! jen velice Kknav6. VychlUl každý měslo kromě července. Cena Kés 16,- Cislo 1 ~o
v e&rvru 1990.
© Aft-servis. Praha 1990.
47255
