- Anketní otázky vyučujícím VOŠ a SPŠE -

ELEKTRONKA 5/2004 OBSAH: Úvodník......................................................................................... Anketa vyučujícím VOŠ a SPŠE ....................................................... Budík ............................................................................................ Kam zmizelo mých předešlých dvaadvacet povídek .......................... INMAFYÁN ....................................................................................

2 2 3 3 4

Příběh ze života trpaslíka Oberona.................................................. Buďte skutečnou vůdčí osobností ................................................... Pranostiky..................................................................................... Ztráty a nálezy + Důležité.............................................................. Omalovánka..................................................................................

4 5 5 5 6

A máme po maturitách… Někteří si ale tuto zkoušku z dospělosti, naštěstí však vždy pouze z jednoho předmětu, v září zopakují. I takový je život… Spolužáci z druhých ročníků si zdárně vyzkoušeli, jak na tom jsou s minimálními znalostmi za dva roky působení na naší škole. Maturantům tedy na dálku přejeme úspěšný vstup do života a spolužákům z druhých ročníků, aby se dostali do třídy, do níž chtějí jít (zaměření, které jim bude nejbližší)… Petr Coufal, šéfredaktor

- Anketní otázky vyučujícím VOŠ a SPŠE Otázky jsme položili pánům inženýrům Pavlu Lorenzovi a Vladimíru Grohmannovi… Byl jste od mládí rozhodnut věnovat se pedagogické činnosti nebo Vás k této profesi přivedly jiné pozdější okolnosti? P. L.: Pozdější okolnosti v souladu s vlastním zájmem. V. G.: Pocházím z učitelské rodiny. Otec byl učitel,matka vychovatelka a mé sestry jsou učitelkami. Když sečtu všechny učitele v rodině, tak jich bylo osm. Lze tedy konstatovat, že učitelská profese mi nebyla zcela cizí. Vzpomenete si ještě, čím jste chtěl být, když jste byl ještě dítětem? P. L.: Konstruktérem. V. G.: Chtěl jsem být hodinářem, ale ne jen tak obyčejným, ale tzv. „Kulatým hodinářem“, to je hodinář, který vyrábí budíky. Měl-li byste tu možnost, vrátil byste se do lavice střední školy, kterou jste absolvoval nebo byste si z pohledu Vašich dnešních zkušeností vybral nějakou jinou? Proč? P. L.: Znovu bych volil všeobecně vzdělávací (gymnázium). V. G.: Tato možnost se mi nepřímo splnila, protože jsem se vrátil ne do lavice, ale mezi lavice školy, ve které jsem maturoval v první maturitním ročníku tehdejší SPŠE v Olomouci, v třídě E IV, v roce 1968. Byl jste účastníkem nějakého průšvihu v době Vašich středoškolských studií? P. L.: Ne. V. G.: Jistě, určité průšvihy zažije každý student střední školy. Inspiroval Vás některý z Vašich učitelů například svým přístupem ke studentům nebo metodou své práce? V čem Vás ovlivnil? P. L.: Můj třídní učitel na SŠ. Uměl se vždy vcítit do studenta. V. G.: Nejsem zastáncem vyhraněných vzorů. Každý člověk je individualita a proto je potřeba si všímat všech jedinců kolem sebe. To co vyhovuje mé mentalitě si upravuji pro svou osobu. Jaký typ studenta je Vaší povaze blízký? P. L.: Pilný, přemýšlivý, nadaný, otevřený. V. G.: Veselý, hloubavý, se smyslem pro povinnost a pro zdravý nevulgární humor. Co se Vám na dnešních studentech líbí a s čím byste se naopak u nich raději nesetkával/a/? P. L.: (Líbí…) Nadšení pro výpočetní techniku. (Nelíbí…) Povrchnost ve znalostech. V. G.: Líbí se mi jejich smysl pro humor. Nemám rád vulgaritu u mladých lidí a nerad vidím u mladých lidí závislost na drogách, alkoholu a nikotinu. Myslíte si, že se něco opravdu radikálně změnilo od doby, kdy jste střední školu navštěvoval Vy a nebo je vztah učitele a žáka svým způsobem konstantní? P. L.: Vztahy jsou podobné. V. G.: Určitě se změnil můj věk. Vztah mezi učitelem a žákem se určitě mění také, ale to přináší doba, jiný druh osvěty a jiný přístup k informacím.

2

ELEKTRONKA - MĚSÍČNÍK VOŠ A SPŠE OLOMOUC

ELEKTRONKA 5/2004 Máte pocit, že studenti v současnosti doceňují význam předmětu, kterému vyučujete, pro svoji další životní praxi? P. L.: Je obtížné z pohledu dnešního studenta docenit význam jednotlivých předmětů. V. G.: Asi ne. Co Vás dokáže po vyčerpávající a někdy až téměř sisyfovské práci opět postavit na nohy? P. L.: Spánek. V. G.: Hudba.

Budík Chtěl bych vám povyprávět příběh, který se mi stal v nedaleké budoucnosti. Letěl jsem si v malé stíhačce na rutinní oblet kolem měsíce. V jiné sluneční soustavě než byla ta naše. Pochopitelně jsem startoval z hvězdné stanice. Ta měla sloužit jako základna pro kolonizaci právě toho měsíce. Na tomto měsíci byla dýchatelná atmosféra. Kyslíku trochu méně než na Zemi. Nebudu to protahovat a půjdu k věci. Nacházel jsem se v malé stíhačce nad rovníkem, když mi malý meteor prorazil motor a má stíhačka začala hořet. Hořela tak rychle, že hasící přístroj nemělo ani cenu vytahovat. A tak místo toho, abych tím ztrácel čas, nasadil jsem si přilbu a katapultoval se. Počítač v sedadle se katapultací spustil. Po cestě mě osvítila explodující stíhačka. Při vstupu do atmosféry se mi automaticky otevřel padák. A já pomalu dosedl na povrch. Sundal jsem si přilbu a nadechl se.Vzduch tu byl řídký. Po rozdýchání byl čas na průzkum. Nedaleko mě byl les nápadně podobný tomu na Zemi. A tak lákal k návštěvě. Hned potom, co se za mnou objevily první stromy a přede mnou byly velké keře, vrhli se na mě mimozemšťané z této planety. A pak že na ní není život kromě rostlin a mikroorganismů. Hloupost tohoto výroku mi byla patrná řekněme už v základu. Paprskometem to schytal první, co mi byl nejblíž. Pak jsem se dal na zoufalý útěk. Občas za mě letěl výstřel, což byl chatrný pokus je zpomalit. Po nějaké době mi došlo, že ten útěk je jen o tom, kdo vydrží déle. A vzhledem k řídké atmosféře bych na sebe nevsadil ani zlámanou grešli. Můj náskok se za posledních pět minut nezměnil a mně již pomalu docházely síly. Vzmužil jsem se a běžel dál. Po chvilce jsem zakopl o povalený strom. Aspoň byl čas si je prohlédnout. Vypadali jako hlavonožci, doslova jako chobotnice. A strašně rychle se blížili. Můj paprskomet zabil další tři. Pak mi došly náboje. Asi za dvě minuty mě dostihli a ten největší z nich si mě omotal chapadly a chystal se vložit si mně do úst. Bohužel se mu to dařilo. Už se chystal zkousnout a jeho zuby mi měli vniknout do těla… Když v tom CRRR! CRRR! Budík mě zachránil před smrtí a mě čekal další školní den… (Jaromír Vykoukal, T3A)

Kam zmizelo mých předešlých dvaadvacet povídek Seděl jsem ve svém pokoji jako obvykle. Jen jsem měl (tak jako poslední dobou skoro pořád) takový ten podivný pocit, jako když vás někdo sleduje. Měl jsem se učit na maturity, abych se dostal na výšku, ale nějak se mi nechtělo, a tak jsem si na stole vykládal pasiáns. Můj kamarád (jak se jmenoval není důležité) seděl kousek dál a houpal se na židli. Chtěli jsme se navzájem vyzkoušet, ale po šesti hodinách už se člověku nechce ani ležet. Po nějaké chvíli mi pasiáns přestal jít, takže jsem začal podvádět, ale ani poté, co jsem v rozčilení otočil všechny karty, jsem nemohl dosáhnout vítězství, neboť mi chybělo křížové eso. „To jsou ale blbý vtípky. Brát mi karty!“ Obořil jsem se na kamaráda. Ten na mě jen nechápavě zíral. Já si odložil tužku, s níž jsem se rýpal v zubech na stůl a začal hledat kartu všude kolem. Kamarád na mě nechápavě civěl a když jsem se vzteky naprosto bez sebe zvedal zpod stolu, všiml jsem si, že chybí tužka. Prostě zmizela. Kamarád ji vzít nemohl, protože šel na záchod, když jsem se plazil pod stolem. Došel jsem si pro trochu pití a v tom, když se vracím spolu s kamarádem do pokoje, zděšeně vykřiknu: „Co má tohle znamenat?!“ Na stole, původně plném papírů, tužek, propisek, kostek a karet totiž nebylo vůbec nic. Jak je to jen možné? Když jsme se naprosto zmateně otočili kolem dokola, všiml jsem si, že chybí také květiny. Spásu mi přinesl kamarádův postřeh, že šatník je pootevřený. Vzal jsem tedy baseballovou pálku a jako v americkém filmu se blížil k šatníku. Kamarád mi otevřel a v šatníku (proti všem logickým předpokladům) se krčil malý mužík v uniformě jako z nějaké sci-fi o vesmírné lodi. Pohotově vstal a zeptal se mě: „Vy jste známý spisovatel a hudebník Mgr. Doc. Ing. Phdr. Ondřej Malý?“ „Já jsem Ondřej Malý. Možná píšu povídky a hraju na housle, ale žádný z těch titulů nemám.“ Odpověděl jsem. „Aha. Já zapomněl, že jsem v roce 2006.“ Už se chystal k odchodu světelnou branou, která se otevřela v mém šatníku, když v tom mě popadl za vlasy, pár jich odtrhl a zvolal: „Hurá, autentický suvenýr!“ Pak zmizel branou v mém šatníku, která se ihned za ním zavřela. Od té doby vím, kam se mi ztratilo mých předešlých dvaadvacet povídek. (Ondřej Malý, 2B)


3

ELEKTRONKA 5/2004

INMAFYÁN Řešení z minulého čísla: Termín pro řešení prodlužujeme do příštího čísla… Nové úlohy: Do čistého jezera s průměrnou hloubkou 10 m a povrchem 10 km2 byl hozen krystal soli NaCl o hmotnosti 0,01 g. Sůl se rovnoměrně rozpustila do celého jezera. Kolik molekul soli obsahuje 1 cm3 (1 ml) vody z tohoto jezera? Pro kontrolu nabídneme 4 možnosti: a) 1 b) 100 c) 10000 d) 1000000 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------Otec je o 30 let starší než syn. Součet jejich věků je 31. Jaké jsou jejich věky? (Baránek)

Příběh ze života trpaslíka Oberona Příběh, který teď budete číst, se na mou duši stal, ale je to tak dávno, že už to snad ani pravda není. Na okraji lesa říše Alvion žil trpaslík jménem Oberon. Sice byl velmi malé postavy, ale zato měl upřímné a dobré srdce. U svých přátel byl oblíbený, neboť rád druhým pomáhal a nikomu neubližoval. Také chodil do školy jako ostatní děti. Jednoho dne, když byl ve škole osmým rokem, dostal za dobré výsledky šanci kouknout se do zábavného městečka Morsidia. Šance využil, a tak jel… V Morsidii zažil mnoho zábavy, ale také se v něm potkal s jednou elfkou, kterou už někde viděl a znal ji. Byla totiž ze sousední vesnice. Poprvé ji potkal na narozeninových oslavách svého přítele. Oberon jí připomněl, odkud ji zná, a tak se seznámili. Uběhly asi dva měsíce a byly prázdniny. Jednoho rána, když si Oberon vyšel do lesa, uslyšel, jak na něj někdo volá, otočí se a koho neviděl…? Byla to elfka, s níž se setkal v Morsidii, byly s ní ještě dvě dívky. Oberon šel za nimi a seznámil se s oběma dívkami. Jedna z nich, jménem Veronika, se mu líbila, ale nedával to na sobě znát. O prázdninách spolu všichni čtyři strávili ještě mnoho času a společně zažili mnoho legrace, Oberon se dál setkával s Veronikou a postupně zjišťoval, jaké je dívka povahy. Byla jiná než ostatní dívky. Zamlklá, ale uměla se hezky smát a pro svou dobrou a milou povahu si Oberona i jeho srdce získala. Oberon proto jednoho dne, když byl s Veronikou sám, sebral všechnu odvahu a zeptal se jí, jestli by s ním nechtěla chodit. Veronika přikývla, a tak mezi nimi začal vztah bližší, než je přátelství. Spolu nadále chodili až do konce prázdnin. Po prázdninách se ti dva už moc nevídali. Byly tomu dva měsíce, co nebyli spolu, když Oberonovi jeden z jeho kamarádů ze třídy řekl, že se s ním Veronika už nechce stýkat (ten kamarád byl totiž její vzdálený příbuzný). Oberon mu to nechtěl věřit, a taky neuvěřil a vysmál se mu do očí, že prý to byl dobrý vtip. Ale to ještě Oberon nevěděl, co ho čeká… Ještě v pátek, toho týdne, se setkal s elfkou a ta mu řekla totéž, co jeho kamarád a ještě přidala, že to všechno je kvůli němu. Chudák Oberon, co provedl? Co Veronice udělal, že s ním nechce být…? Nemohl to pochopit a bez úsměvu a se slzami v očích od elfky odcházel domů. V hlavě mu probíhaly všechny zážitky, které s Veronikou prožil. Pořád o tom přemýšlel, nemohl si vysvětlit, kde udělal chybu. V jeho životě začalo období “temna“… Oberon dále prožíval svůj život jako dříve, pokoušel se zapomenout na věci, které se udály v minulosti, ale nebylo to tak lehké. Otázka - proč Veronika nechce být s ním - ho pořád trápila a nemohla mu vylézt z hlavy. Postupem času se však jeho myšlenky přesunuly na jiný problém, který ho čekal – přijímací zkoušky. Připravoval se na ně poctivě, a tak mu nezbývalo moc času na to, aby myslel na ostatní věci tak jako dříve. Když bylo po zkouškách, které tak dobře zvládl, smířil se Oberon s věcmi, které se udály, ale jedno si slíbil: Když uvidí Veroniku, zeptá se jí, proč se s ním nechtěla dál scházet, když jí nic neprovedl a všechno si tak chtít vyjasnit. Čas ubíhal a nadešel konec školního roku. Oberon naposled 30. června vstoupil na svou základní školu jako její žák. Těžké bylo jeho loučení s učiteli a všemi, které tak dobře znal a měl rád. Po závěrečném loučení spěchal se svými kamarády do sousední vesnice na tamější zakončení školního roku. Byla to vesnice, kde žila Veronika. Oberon si přál, aby ji tam potkal, ale na druhou stranu si zase nechtěl připomenout, co mu Veronika provedla… Na párty se bavili skvěle a zábava probíhala v plném proudu, když Oberon v jednom okamžiku zpozoroval Veroniku… Ve tváři mu naskočil pohled zděšení z toho, jak bude Veronika reagovat, až ho spatří. Když se konečně otočila směrem, kterým stál a spatřila ho, Oberon se jen tak nejistě pousmál a čekal na její reakci. Veronika se také pousmála a vydala se k němu. Oberonovi začaly v hlavě létat myšlenky, o čem si bude s Veronikou povídat, co se bude dít a jiné a jiné, ale hlavně myšlenka o tom, jestli se jí má zeptat na to, co se událo na začátku roku po prázdninách. Mezitím Veronika došla k němu. Pozdravili se vlídným „ahoj“ a začali spolu mluvit. Bavili se o různých věcech, ale o tom, co chtěl Oberon vědět, se Veronika ani slovem nezmínila a dělala, jako by se nikdy nic mezi nimi neudálo. Oberon se jí na to chtěl zeptat, ale když byl s ní, byl rád, že s ní konečně je, a proto mu to srdce nedovolilo, aby ji neuvedl do rozpaků. Po skončení krátkého dialogu se Veronika zase vrátila zpět a Oberon si jen v duchu vyčítal, proč se jí na neprobranou událost nezeptal. Skončila párty, s ní poslední školní den a Oberon se se svými přáteli vracel domů do své vesnice. A začaly prázdniny… Prázdniny Oberon prožíval jako obvykle, chodil se s přáteli koupat k nedalekému jezeru, tam se vídával i s Veronikou, ale bavil se s ní jen tak, jako by mezi nimi nikdy nic nebylo, protože si myslel, že má vztah s někým jiným. Ale opak byl pravdou a to si bude ještě dlouho vyčítat! … pokračování v příštím čísle (Petr Coufal, P3)

4


ELEKTRONKA 5/2004

Buďte skutečnou vůdčí osobností… K povinnostem takto postaveného člověka patří měnit postoje a chování druhých. Zde jsou některé návrhy, jak toho dosáhnout… ZÁSADA č. 1:

Začněte vždy chválou a upřímným uznáním.

ZÁSADA č. 2:

Na chyby upozorňujte nepřímo.

ZÁSADA č. 3:

Než začnete někoho kritizovat, hovořte nejdříve o vlastních chybách.

ZÁSADA č. 4:

Přikazujte otázkou namísto přímých rozkazů.

ZÁSADA č. 5:

Umožněte druhým, aby si zachovali svou tvář.

ZÁSADA č. 6:

Vyzdvihněte i sebemenší zlepšení, pochvalte každé zlepšení, buďte „upřímní v uznání a nešetřte chválou“.

ZÁSADA č. 7:

Dejte druhým předem najevo, že o nich máte to nejlepší mínění, aby se podle toho tak chovali.

ZÁSADA č. 8:

Povzbuzujte druhé. Naznačte jim, že chyba se dá snadno napravit.

ZÁSADA č. 9:

Snažte se, aby lidé rádi dělali to, co jim navrhujete. (použito z knihy Jak získávat přátele a působit na lidi – autor: Dale Carnegie)

Pranostiky Není-li květen ani příliš studený, ani mokrý, naplňuje stodoly i sudy. Suchý březen, mokrý máj - bude humno jako ráj. Májová vlažička - naroste travička; májový deštíček - poroste chlebíček. Když máj vláhy nedá, červen se předá. Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto. Když se v máji blýská, sedlák si výská. Deštivý květen - žíznivý říjen. Večerní rosy v máji hodně sena dají.

- Ztráty a nálezy V kanceláři školy je možno si v úřední hodiny vyzvednout: - 1 nepájivé pole - obal na mobil - 1 peněženku - 1 pouzdro na brýle - 6 školních pouzder - 7 CD - 2 kalkulačky CASIO (FX 82LB, FX 95MS) - dámské hodinky (bílé)

- Důležité Telefon kanceláře VOŠ a SPŠE:

Úřední hodiny pro studenty:

585 208 121

1030 - 1045 1220 - 1240 1415 - 1500

Toto sdělení se týká pouze těch, kteří uvedené věci opravdu pohřešují…

Grafický design - Petr Coufal, jazykový dohled - Mgr. Oto John :-), elektronka na sítí: P:\_ELEKTRONKA, e-mail: [email protected]


5

ELEKTRONKA 5/2004

Slíbená omalovánka

6


- Anketní otázky vyučujícím VOŠ a SPŠE -

Recommend Documents