č. 1 2
Úspěchy a neúspěchy V minulých dnech naše škola uzavřela jednu z etap rozvoje školy. Prostřednictvím fondů Evropské unie se nám podařilo vybavit polygrafický vzdělávací program školy moderní technologií, kterou nám mohou závidět nejen školy, ale i mnohé firmy. To se projevilo i zájmem o slavnostní zahájení provozu dílny digitální techniky. Zahájení se zúčastnili hejtman Královéhradeckého kraje Bc. Lubomír Franc, vedoucí odboru školství KHK paní JUDr. Radmila Šulcová, vedoucí kontrolního výboru KHK Mgr. Táňa Šormová, prezident Svazu polygrafických podnikatelů Ing. Jan Sochůrek, redaktoři polygrafických novin a novin místního tisku a mnozí další. Zájem institucí nás velice mile překvapil. Pan prezident Ing. Sochůrek se vyjádřil, že se Velké Poříčí stává nejvybavenější školou mezi polygrafickými školami v celé republice. S velkým zájmem přijeli i učitelé z brněnské polygrafické školy. V diskusi nad rozvojem polygrafie zůstali s našimi učiteli až do večerních hodin. Nyní nám už zbývá implementovat technologie do výuky tak, aby standardní výuka začala co nejdříve. Tato část bývá složitější a náročnější. Jednak se s technologií musí seznámit naši učitelé, je nutné odstranit dětské nemoci strojů, vytvořit kontakty pro vhodné materiály, získat zakázky. Jestliže předchozí řádky považuji za úspěch školy, pak výsledky v maturitním klání nás pozitivně nenaladily. Na druhou stranu s ohledem na přístup mnohých žáků nás výsledky vůbec nepřekvapily. V předchozích číslech tohoto časopisu jsem již na liknavý přístup některých žáků upozorňoval a nechci se opakovat. Naši učitelé přistupovali k hodnocení přesně podle instrukcí, a proto výsledky považuji za objektivní a ničím nezkreslené. Pravda je, že jsme odbornou školou, která se více zaměřuje na odbornost než na všeobecnou část vzdělávání. V odborné části máme nesporné pozitivní
výsledky, na soutěžích v celé republice se umisťujeme na předních místech, naše výrobky a umělecké práce mají profesionální úroveň. Nesmíme ale zapomenout, že maturita má nejen odbornou část, ale i všeobecnou, která se prověřuje stejně jako u žáků gymnázia. Takto jsou nastavena pravidla a s tím musí naši žáci počítat. Rudolf Volhejn, ředitel
Bez práce nejsou koláče Tak o tom by se dalo polemizovat. Samozřejmě kdo chce svaly, musí cvičit, kdo chce být architekt, musí studovat a když chce paní být bohatá, musí se umět dobře provdat. Ale co takový politik? Ten se chytře dostane tam, kam má a vycucává konta státu jako miminko maminčino mateřské mléko. Koláčů má plno a práce žádná. Jó, někdo si to holt umí zařídit! Tohle pořekadlo mělo nejspíše sloužit k povzbuzení něco dělat. Začalo to snad někde na statku, kde maminka řekla synovi, ať poskládá dříví a když to udělá, dostane na oplátku najíst? Možná. Ale bejvávalo, tohle už dávno neplatí. Dneska je tolik dětí, které nedělají téměř nic. Přijdou domů a čekají, že vše bude hotové a připravené jen a jen pro ně. Bez práce, bez koláče. Toto pořekadlo se vztahuje téměř ke všem lidem a musíme si připustit, že i k nám. I taková blbost, jako když se váš spolužák počítá doma s těžkým domácím úkolem, vy si ho jen lehce opíšete a sklidíte za něj úspěch. Je to hrozné, ale bude hůř. A přitom by stačilo, kdyby se heslem – „Bez práce nejsou koláče“ řídilo víc lidí. Snažili by se něco dělat a nevycucávali ostatní. Hned by se žilo líp, ale ta lenost a zároveň chtíč něco mít bez dřiny. To má bohužel většina z nás. Kateřina Mlčochová, 3. TG
RELAXACE Pod slovem relaxace si asi spousta z nás představí např. masáže či gaučing. Najdou se i tací, pro které je relaxací sport, nebo kosmetika či kadeřník. Relaxaci pro své tělo si každý člověk určuje sám, protože sám nejlépe ví, čím si nejvíce po fyzické stránce odpočine. Ale nesmíme opomenout to, že můžeme a měli bychom relaxovat i po psychické stránce. Každý člověk potřebuje občas tzv. vypnout. Duševní rovnováha je pro člověka velice důležitá. Dalo by se říci, že je to takový začarovaný kruh. Když nejste “v pohodě“ psychicky, časem se mohou vyskytnout problémy i na fyzické stránce člověka (vysoký krevní tlak, napětí svalů, bolest hlavy...) a naopak nadměrné pracovní či sportovní přetěžování mohou vést i k duševním problémům (vyčerpání, nespavost, deprese...). Nezapomínejte tedy odpočívat!!!
K čemu odpočinek potřebujeme? Život člověka je naplněn převážně prací. Volný čas máme k tomu, abychom si odpočinuli a mohlise rozvíjet i v jiných oblastech života. Únava, která je naším věrným životním průvodcem, může být významným ukazatelem naší přetíženosti. Někdy potřebujeme změnu, vzrušující a záživnou činnost, ale jindy zklidnění a třeba jen soustředění na vlastní dech. Volný čas a odpočinek je důležitým prostorem pro to, abychom nabyli rovnováhy.
Dělat, co “chceme“! Většinu času děláme to, co “musíme“. Při odpočinku ale můžeme dělat to, co “chceme“. Náš život je plný povinností. Okolnosti nás nutí k mnoha úkolům a činnostem. Ve volném čase si ale můžeme dovolit dělat to, co skutečně chceme, dopřát si pocit svobody a volby. Tím se nám otevírá i cesta k poznání sebe sama, toho, po čem v životě toužíme a co niterně potřebujeme.
Osvědčené doporučení
Ke zdravému odpočinku patří aktivita i pasivita Zdravý odpočinek je složen ze dvou složek – aktivní i pasivní. Mnozí lidé jsou ale i při odpočinku jednostranní. Výkonově zaměření lidé mají tendenci k aktivnímu odpočinku a nezbaví se sklonu dávat si cíle: na dovolené mají naplánováno, co všechno musí navštívit, dokázat a vidět; při sportu se nehýbou pro radost, ale pro splnění lepších a lepších limitů; odpoledne strávené jen lenošením je pro ně nepřijatelnou ztrátou času. Opakem jsou pasivní lidé, kteří by nejraději celý svůj život prospali a proleželi. Rádi konzumují zábavu, kterou jim nachystali jiní, a neradi vyvíjejí jakoukoliv aktivitu. Místo vlastního sportování pak sledují výkony druhých… Důležité je umět obojí propojit – někdy se oddat nicnedělání a zároveň umět volný čas využít k vytváření něčeho nového.
Naše práce je mnohdy zaměřená jednostranně. Ve volném čase máme možnost dělat něco jiného, rozvíjet jiné stránky naší osobnosti. Osvědčené doporučení praví, aby manuálně pracující lidé odpočívali při duševní činnosti a duševně pracující relaxovali při manuálních pracích. Výsledky odpočinku poznáme: pokud opravdu odpočíváme, pak se cítíme svěží a plni sil do dalších dnů. Abychom zabránili zhroucení, je nutné si vše rozumně plánovat a nenechávat věci a učení na poslední chvíli!!!
Motlitba pro odpočinek • Přemíra odpočinku ještě nikoho nezabila. • Práce je únavná a je třeba si na ni dávat pozor. • Pokud tě něco unavuje, dovol to udělat někomu jinému. • Miluj postel svou jako sebe sama. • Pokud tě přepadne chuť pracovat, počkej do výplaty, ona tě přejde. • Co máš vykonat dnes, nechej na pozítří, získáš dva dny volna. • Odpočívej ve dne, abys mohl v noci klidně spát. • Práce zušlechťuje, odpočinek obšťastňuje. • Vidíš-li někoho odpočívat, neváhej a pomoz mu. • Člověk se rodí unavený a žije jen proto, aby si odpočinul.
Meditace Meditace se provozuje už několik tisíc let. Je to už docela pěkný kus času ke zkoušení a ověřování, takže používané procedury jsou velmi pečlivě propracované. Buddhistické učení vždy vycházelo z toho, že mysl a tělo jsou těsně propojeny v jednotný celek a že se navzájem ovlivňují. Z toho plyne, že existují jisté doporučené postupy týkající se těla, které značně usnadní zvládnutí této dovednosti. K jejich využití je třeba mít na mysli, že jde o praktické pomůcky k meditaci. Pozor! Meditace není sezení v lotosovém sedu. Je to mentální dovednost, kterou je možné uplatnit kdekoliv. Jisté tělesné pozice však pomohou se této dovednosti naučit a urychlí pokrok a její rozvoj. Zde jsou některé rady: • Místo a čas Vyberte si správnou dobu – nejlepší je soumrak či úsvit. Najděte si klidné a tiché místo. Může to být doma nebo v přírodě, ale nemělo by vás nic vyrušovat. V každém případě vypněte telefon.
• Správná poloha Pohodlně si sedněte. Doporučuje se poloha lotosového květu, ale můžete sedět i v tureckém sedu. Měli byste mít rovnou páteř a zvednutou hlavu. Pokud se v sedu neuvolníte, můžete případně ležet na zádech. Poloha lotosového květu je poloha, v níž bývá často znázorňován Buddha. Nohy jsou pevně spojené, díky čemuž meditující nemůže v této poloze spadnout ani usnout a nemusí dělat vůbec nic pro to, aby v ní vydržel. Když budete mít časem dostatečně ohybná kolena a kotníky a bez problémů dokážete setrvat v této poloze, budete se v ní umět i velmi dobře uvolnit. Přesto pro každého, kdo je zvyklý sedět jen na židli, bude velmi namáhavé na kolena, když začne s touto polohou, a potrvá delší dobu, než se v ní bude cítit pohodlně. Doporučuje se nejdříve rozcvičit, aby se vám uvolnily bederní klouby, kolena a kotníky.
Až potom se pokuste sednout si do polohy lotosového květu a postupně prodlužujte dobu, v níž budete takto sedět. Začněte nejdříve jednou minutou, potom dvěma atd. Nikdy neklaďte násilím nohy do této polohy, protože vám to může způsobit vážná poškození. • Uvolnění Pokuste se uvolnit. Můžete vyzkoušet metodu relaxace, kdy si v lehu uvědomujete každou část těla a snažíte si ji uvolnit, zbavit napětí. • Opakujte mantru Začněte meditovat. Nejvhodnější pro začátečníky je použití posvátné fráze – mantry. Vyberte si nějakou známou mantru, která se vám libí (nebo si ji vymyslete), a opakujte ji stále dokola – nejprve nahlas a později v duchu. Jiný způsob nabízí soustředěné pravidelné dýchání. Do stavu meditace vás může dovést také upřený pohled do plamene svíčky.
Mantra Mantrou se nazývá text v rozsahu od několika slabik až po několik vět. Ve východních náboženstvích jako je hinduismus či buddhismus slouží k opakovanému recitování nebo k meditaci (opakování v mysli). Většinou se jedná o sled slabik, které nesou nějaký význam daný konkrétním náboženstvím, ale také jde o jejich zvukovou hodnotu a podpoření přirozené schopnosti mysli zklidnit se a soustředit se na zvukovou vibraci. Pro naše účely bude asi nejlepší vytvořit si svoji vlastní mantru s osobním významem. Jako mantru můžeme zkusit slovo láska, nejlépe směřované do srdce, slovo zdraví vysílané do nemocných míst Nechte plynout myšlenky. Pokud se vám v hlavě honí myšlenky, nesnažte se je silou vůle zapudit. Nechte je plynout a soustřeďte se buď na opakování své mantry, nebo na dýchání. l když se vám zdá, že se nic neděje, vydržte. Vnímejte účinky. Meditace nekončete náhle, ale pozvolna. Zkuste pozorovat svou mysl a snažte se zachytit a uvědomit si účinky meditace, ať už jsou fyzické, či psychické.
Smích Jeden súfický mystik, jenž byl po celý svůj život stále šťastný – nikdo ho nikdy neviděl nešťastného - se pořád jenom smál. Byl smíchem, celá jeho bytost byla vůní oslav života. Když byl starý, když umíral – na smrtelném loži, radoval se ze smrti a ohromně se smál – tak se ho jeden žák zeptal: „Jsme zmateni. Ty teď umíráš.
Proč se směješ? Co je na tom tak legračního? My cítíme smutek. Mockrát během tvého života jsme se tě chtěli zeptat, proč jsi nebyl nikdy smutný. Ale teď, tváří v tvář smrti, bys měl být smutný. A ty se stále směješ! Jak to dokážeš?” A ten starý muž řekl: „Je to velmi prosté. Zeptal jsem se svého mistra. Přišel jsem ke svému mistrovi, když jsem byl mladík; bylo mi tehdy pouhých sedmnáct a pořád jsem se cítil strašně. A můj mistr byl starý, seděl pod stromem a smál se, aniž by k tomu měl nějaký důvod. Nikdo jiný tam nebyl, nic se nedělo, nikdo neřekl žádný vtip. On se prostě jenom smál, až se za břicho popadal.“ A já se ho zeptal: „Co je to s tebou? Copak ses zbláznil?” Mistr řekl: „Kdysi jsem býval stejně smutný, jako jsi ty. Pak mi došlo, že je to moje volba, že je to můj život. A od té doby, každé ráno, když vstanu, dřív než otevřu oči, tak si prostě řeknu: „Abdulláhu,“ – tak se jmenoval – ‚ tak co chceš? Utrpení? Blaženost? Copak si dneska vybereš?‘ A já jsem si vždycky vybral blaženost.“
Otázka volby Je to otázka volby. Zkuste to. Hned v té první chvíli, když se ráno probudíte ze spánku, sami sobě řekněte: „Je tu další den! Jaká je má volba?” Vyberete si utrpení, nebo štěstí a blaženost? Kdo by si volil utrpení? A proč? Není to přirozené.
postřehneme. Náš mozek je vlastně takovým diskem, který je přeplněný informacemi, ale pokud je stále nucen ukládat nové, není schopen je zpracovávat. Spánek je vlastně stav „vypnut“, informace se zcela uloží a na disku se uvolní místo, proto je spánek důležitý i v době učení. Pomáhá nám odpočinout si od všeho toho stresu a dokonale zpracovat všechny informace, které známe. Je lepší si učení rozumně rozvrhnout. Spánek sice zabírá podstatnou část dne, ale pomáhá tělo regenerovat, zvyšuje schopnost koncentrace a zlepšuje paměť. Pořádně se vyspat je lepší než se dopovat kávou a energetickými nápoji. Ne nadarmo se říká ráno moudřejší večera…
Desatero zdravého spánku • Člověk byl měl spát v temnější, dobře vyvětrané a nepřetopené místnosti.
• Ložnice by se měla používat ke spánku a odpočin-
ku, neměli bychom si nosit práci do postele. • Dobré sny se zdají na kvalitní posteli a matraci. • Pravidelný spánek vyžaduje to, aby se chodilo odpočívat vždy ve stejnou hodinu. • Před spaním se nepřejídejte ani přehnaně necvičte. • Kvalitnímu spánku škodí nikotin, alkohol a nápoje s kofeinem. • Ke spánku se neukládejte úplně hladoví. • Sladké snění přivolá uvolnění před spánkem (teplá sprcha, jóga). • Kvalitní spánek záleží i na kvalitním pohybu, nejlépe na čerstvém vzduchu. • Nesnažte se za každou cenu usnout, jestliže nemůžete spát, věnujte se nějaké odpočinkové činnosti a až se dostaví únava, ulehněte. • Spánek souvisí i s léky na spaní. Používejte je jen v nejnutnějších případech. (Jsou návykové).
Soutěže Artis Pictus
Spánek je součástí relaxace
Vítěz odborné poroty celostátní soutěže výtvarných škol Artis Pictus – Alžběta Prouzová
• Je spánek ztrátou času? Lidé se snaží šetřit čas a spánek je logicky první oběť. Zejména studenti, kteří si myslí, že bez spánku se toho víc naučí, spánek neberou vážně. Přitom opak je pravdou. Spánku se věnuje mnoho výzkumů. Je dokázáno, že během snů můžeme získat inspiraci a mohou se nám vyjevit různé souvislosti, které by nás jinak nenapadly. Také bylo zjištěno, že nám pomáhá se vypořádat s ohromným množstvím informací, které během dne zachytíme nebo
Dne 5. 10. 2011 se naše škola zúčastnila celostátní soutěže výtvarných škol Artis Pictus, která se uskutečnila na Staroměstském náměstí v Praze. Studenti z celé republiky malovali na téma Černobílý svět společně se známými osobnostmi umělecké scény (Kurtem Gebauerem, Veronikou Palečkovou, Milanem Chaberou, Alešem Lamrem nebo Jiřím Lábusem, Janem Kačerem a dalšími, jejichž díla byla vydražena a výtěžek ve spolupráci s Kontem Bariéry věnován
na podporu nevidomých). Studenti se tak mohli poměřit nejen se svými vrstevníky z různých škol z celé republiky, ale i se zavedenými umělci. Malby byly od 20. 10. vystaveny v Kongresovém centru v Praze. Za naši školu soutěžili studenti: Romana Hanzlová, Bára Pleskotová, Ester Pokorná, Alžběta Prouzová, Tereza Hloušková, Veronika Ticháčková, Šárka Kultová, Veronika Dubnová, Anežka Chvojková, Lucie Čtvrtečková, Jiří Plšek a Ondra Plachý.
Nemůžu se nezmínit o vystavených kresbách, které byly fantastní a při pohledu na ně působily bezstarostnou a pohodovou náladou. Stejně úžasná byla i atmosféra celé této kulturní akce. Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit. Kateřina Bukovská, Bára Pleskotová, 4. V
Národní cena za Studentský design 2011 V pondělí 12. 9. 2011 zasedala národní odborná porota a hodnotila 58 nominovaných prací, které prošly sítem hodnocení dvou nezávislých předchozích porot. Mezi nominovanými v kategorii šperk je i studentka naší školy Alžběta Prouzová s kolekcí šperků Vnitřní duše. Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže Národní cena za studentský design bylo 11. 11. 2011. www.studentskydesign.cz Vendula Henclová O vítězích rozhodovaly tři poroty. První porota byla složena z výtvarných umělců, druhá z pedagogů participujících výtvarných škol a třetí z veřejnosti, která mohla hlasovat prostřednictvím internetových stránek. 1. místo – cenu odborné poroty výtvarných umělců získala studentka naší školy Alžběta Prouzová ze 4. V. Vendula Henclová
Jazz goes to town Dne 13. 10. 2011 se v podvečer centra Hradce Králové konala vernisáž malíře Milana Hencla na téma jazz. Celý večer se odehrával v Galerii Ronda a o návštěvnost neměl nouzi.
Řešení rébusu:
Seznamovací výlet 1. PD Milí čtenáři! Ráda bych naše školní noviny obohatila o zážitek ze seznamovacího výletu 1. PD v Kuksu. Náš výlet se uskutečnil ve dnech 15. 9.–16. 9. 2011. Sraz před odjezdem byl ve Velkém Poříčí u školy, avšak spoustu spolužáků jsme nabírali po cestě, aby zbytečně nejezdili tam a zpět. Cesta autobusem byla velice zábavná a padla nejedna vtipná hláška. Po příjezdu na místo pobytu jsme se šli ubytovat do penzionu Šporkův mlýn, kde byly krásné nově rekonstruované pokoje. Když jsme byli zařazeni do pokojů, sbalili jsme si svačinu, foťáky a ostatní potřebné věci a vyrazili jsme na túru. Naše první zastávka byla u schodů, po jejichž stranách jsou kaskády, po kterých v době slavnosti zvané vinobraní teče víno. Vyběhli jsme si schody až na vrchol, kde byl krásný výhled na hospital a všichni si ho hned vyfotili. Udělali jsme pár skupinových fotek a vydali jsme se dál. Naše cesta vedla na hospital Kuks. Nejprve jsme se šli podívat do zahrady, která byla krásně upravená a stálo zde také pár zajímavých soch. Pokračovali jsme prohlídkou budovy společně s průvodkyní, která nás seznámila se zakladateli hospitalu, s jeho předchozími podobami a také jsme zhlédli sochy Matyáše Brauna, cností a neřestí, jak uschované originály, tak i venkovní kopie. Poté jsme se šli podívat do lékárny, kde jsme si mohli zahrát na prodavače i vyrobit si lék pomocí výrobních přístrojů, ale jenom ze škrobu. Dále jsme pokračovali prohlídkou hrobky Šporků.
Po prohlídce hospitalu jsme se vydali na cestu k Betlému. V podstatě jsme šli a nevěděli vlastně kudy, ale díky mobilní navigaci pana učitele Alegberova jsme se dostali na místo, na které jsme potřebovali. K Betlému se šlo do kopce, a tak někteří byli řádně zmoženi. Betlém byl vytesaný do skály a spoustě po-
stavám chyběly hlavy. Znovu jsme udělali skupinovou fotku a pokračovali ke kašně, kde už moc vody nebylo, a také už nebyla v nejzachovalejším stavu. Potom jsme šli ke Křížové cestě nového tisíciletí, kde se nalézaly sochy spojené s biblickou tématikou. Mnoho soch bylo abstraktních. Bez názvu napsaném pod sochou bychom sotva poznali, co má socha představovat, a naše fantazie by pracovala zcela jiným směrem.
Protože už byli všichni vyčerpaní, vrátili jsme se do penzionu. Měli jsme chvíli volna na to, abychom si oddechli a potom byla večeře. Po večeři jsme se sešli a každý se představil tím, že nakreslil svůj erb a ještě nám o sobě něco pověděl. Dále jsme hráli ještě pár dalších seznamovacích her. U této aktivity jsme se hodně pobavili. Po vzájemném představení všech spolužáků jsme poprosili pana učitele Alegberova, aby nám řekl něco v ázerbajdžánštině, ale panu učitelovi se do toho moc nechtělo, tak nám slíbil, že nám něco řekne později, ale ještě jsme se nedočkali. Po večerním programu jsme měli ještě volný čas, abychom se vysprchovali, a také jsme mohli být ještě na pokojích u spolužáků a bavit se, ale tak, abychom nezbořili penzion. Druhý den ráno, když jsme se vzbudili, tak jsme se oblékli, sbalili si věci a po chvíli byla snídaně. Bohužel po snídani mě rodiče odvezli, ale cesta zpět musela být také moc zábavná, soudě podle legrace, co jsme si během výletu užili. Tento výlet se mi i mým spolužákům moc líbil a doufáme, že všechny výlety budou tak zábavné jako právě tento. Kateřina Sobotková, 1. PD
Diktát Oči se propadají do temnoty od večerního pilného studování. Dnes je tak srdečně očekávaný pátek. Diktát z českého jazyka už leží někde v deskách naší starostlivé učitelky, která nechce, abychom přes víkend něco zapomněli. Proto se na čele už za časného rána objevují krupičky potu, na teploměru díky hrníčku čaje se ukazuje neskutečná hodnota 38°C a na jazyku přibarveného trochou zubní pasty se vytváří bílý povlak nemocného člověka. Strašná bolest celého těla to vše ještě dostatečně přikrášlí, ale rodiče jsou neústupní a kvapem nás posílají do školy. Paní učitelka na češtinu se rozhodla udělat nám ze života peklo a připravila nám sáhodlouhý text na diktát. Srdce nám tluče strachem a hrůzou. Do rukou se dostává třes a zvonění upozorňuje konec přestávky a začátek hodiny. Vězni odsouzeni na doživotí si sedají nedobrovolně na svá místa a pročítají si pravidla českého pravopisu. Na chodbě se ozve známý a nebezpečně znějící klapot dámských bot. Dveře se otevírají a my nevinní spoluviníci se klepeme strachem. Usmívající se učitelka vrhla po třídě pohled plný radosti a na stůl položila sešity rozhodnutí. „Rozdat!“ rozlehlo se třídou. „My píšem?“ třída se rozezvučela smíchem od naučené fráze spolužáka. Sešity se chvěly nedočkavostí a my se zlým tušením brali do rukou propisky. Diktát začal. První věta zazněla: „Tisíce lidí se šly podívat na jeho výstavu.“ Studenti se podívali po celé třídě a na stěnách marně hledali výsledky. Šeptem se ozývala klení: „Sakra, jak to bylo?“ Další věty se valily jako po másle a mozek už hořel nedočkavostí po odpočinku. Pára z uší vycházela čím dál víc a třes v rukou se div nestal epileptickým záchvatem. Nejkrásnější zvuk na světě. Řinčení zvonku oznámilo konec hodiny. A třída se rozprchla po celé škole. Příště si asi ty pravidla českého pravopisu budeme muset přečíst celé. Monika Renčinová, 3. TG Být a být, sám o sobě snít, ve svůj prospěch věřit a doufat, ale přeci si stále zoufat. Chceš stále víc a víc, ale vůbec nevidíš, že nemáš nic! Nevážíš si toho, co máš, ale i ty jednou poznáš … Co jsi měla a co jsi ztratila, do své vlastní pasti jsi se sama chytila …! Karolína Kozáková, 2. PD
Tiše snít o tom, jak jsem byla malá, o tom, jak jsem se nevinně smála. Proč jsem tolik vyrostla a už se tolik nesměji? Proč jen už si tolik nehraji? Kam se poděla dětská fantazie a vše kolem? Proč teď jen bloumám prázdným domem? Vyrostla jsem a nemám ponětí proč. Proč už není můj svět jako dětský kolotoč? Kam se poděl všechen strach z čertů a nočních strašidel? Proč se to vypařilo jako zlý sen? Proč? Jen tohle slovo mi snad z dětství navždy zůstane. Snad jen tohle se mnou celý život pobude... Karolína Kozáková, 2. PD
Lidice Lidice je český film, jehož scénář napsal Zdeněk Mahler. Děj se odehrává během 2. světové války v Protektorátu Čechy a Morava. Scénář k filmu je napsán podle skutečné události. Šíma je obyvatel Lidic, který přežil vyhlazení této vesnice jen proto, že si ve vězení odpykává trest za usmrcení syna. Během jeho pobytu ve vězení má jiný obyvatel Lidic nemanželský poměr a maskuje ho předstíraným odbojem proti okupaci. Jeden jeho dopis se dostane do rukou gestapa v době po atentátu na Heydricha, je špatně pochopen a Lidice jsou vypáleny a obyvatelé postříleni, děti otráveny plynem. Šíma ve vězení nic netuší a když je propuštěn, Lidice už nestojí na svém místě. Myslím, že na tenhle film bychom si měli všichni vyhradit chvilku a zhlédnout ho, protože za to stojí. Všichni bychom si měli uvědomit, co se tu před pár lety dělo a nedopustit, aby se něco podobného opakovalo. Diana Kosařová, 3. PD
Objev svůj vzor!
Třídní učitel ve dvanácti bodech
• Vyber si číslo od 1–9. • Vynásob ho třemi. • Přidej 3. • Znovu to vynásob třemi (najdi si kalkulačku :D). • Dostaneš dvoj- nebo trojciferné číslo... • Sečti čísla dohromady a...
nesouhlas.
1. Albert Einstein 2. Madonna 3. Mickey Mouse 4. Barack Obama 5. Bill Gates 6. Maháthmá Gandhi 7. Brad Pitt 8. Angelina Jolie 9. Rudolf Volhejn
• Třídní učitel se nerozčiluje, třídní učitel má málo • • • •
Víc se snaž! Jednoho dne i TY můžeš být jako ON!
času. Třídní učitel nezapomíná, třídní učitel má moc jiných starostí. Třídní učitel nezaspal, třídní učitel byl pozdě vzbuzen. Za třídním učitelem se chodí s vlastními nápady, odchází se s nápady třídního učitele. Třídní učitel se neplete, byla mu sdělena špatná informace.
Před písemkou: „Doufám, že nikoho neuvidím opisovat.“ Z prostřední řady se ozve: „Taky doufáme.“
Učitel: „Dnes vás pustím o čtvrt hodiny dřív. Odcházejte prosím potichu, ať nevzbudíte nikoho ve vedlejších učebnách.“
Ptá se otec na třídní schůzce: „Je to pravda, že náš syn mívá originální nápady?“ „Ano,“ přisvědčuje učitel, „zejména v pravopise!“
Rébus Spojte všechny body jedním tahem pomocí 4 čar.
„Pane učiteli,“ povídá žák, „táta řekl, že jestli nezačnu nosit lepší známky, dostane někdo pěkný výprask.“
Nápověda: Nemáte žádné hranice.
SCHVÁLNĚ KDO
VZHLEDEM K NOVĚ
VYDRŽÍ DÝL POD
NABYTÝM INFORMACÍM
VODOU!
NAVRHUJI ZRUŠIT SOUTĚŽ!
!
K
TA
JO
!
! SOUHLASÍM!
Toto číslo vyšlo 16. listopadu 2011. Grafický návrh a sazba Martin Kopecký. Vytiskly polygrafické dílny SŠPTP Velké Poříčí.
Teď se můžeš podívat níž. Podle čísla, které ti vyšlo, najdeš svůj skutečný vzor:
• Třídní učitel má pravdu. • Třídní učitel má vždy pravdu. • Třídní učitel nespí, třídní učitel sbírá energii. • Třídní učitel nejí, třídní učitel se stravuje. • Třídní učitel nepije, třídní učitel zahání žízeň. • Třídní učitel se neopožďuje, třídní učitel byl zdržen. • Třídní učitel nenadává, třídní učitel projevuje
