Zvýšení kvalifikace. Právní úprava

ZAMĚSTNANECKÉ BENEFITY OD A DO Z Zvýšení kvalifikace

str. 1

Zvýšení kvalifikace

Právní úprava – Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP) • § 2 odst. 1 a 2 – stanoví, že práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upraveny odchylně od tohoto zákona, jestliže to zákon nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit, • § 227 až § 234 – pojednávají o odborném rozvoji zaměstnanců, • § 231 – obecně definuje, co se rozumí zvýšením kvalifikace, • § 232 až 233 – stanoví minimální standard práv a bližší podmínky pro jejich poskytování, pokud zaměstnavatel zaměstnanci v souladu s § 231 odst. 2 umožní zvýšení kvalifikace, • § 234 až 235 – upravuje kvalifikační dohodu a závazky z ní vyplývající. – Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP) • § 6 odst. 9 písm. a) – uvádí náklady na zvýšení kvalifikace jako výjimku, která nepatří mezi osvobozený příjem zaměstnance při jeho vzdělávání hrazeném zaměstnavatelem, • § 6 odst. 9 písm. d) – uvádí, že od daně je osvobozeno nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnancům, které je nedaňovým výdajem, ve formě možnosti používat vzdělávací zařízení,

§

str. 2


• § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 – vylučuje náklady na zvýšení kvalifikace z daňově účinných nákladů zaměstnavatele na vzdělávání zaměstnanců, • § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 – uvádí, že daňovým nákladem zaměstnavatele jsou výdaje na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, • v § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 – uvádí, že daňovým výdajem nejsou výdaje spojené s nepeněžním plnění poskytovaným zaměstnavatelem zaměstnanci na zvyšování kvalifikace. – Další zákony upravující zvyšování kvalifikace u určitých skupin zaměstnanců: • § 24 odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb., upravující další vzdělávání pedagogických pracovníků, • § 51 odst. 9 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, upravující mj. podmínky získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, • § 19 a 20 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. – Názory, sdělení a informace MF: • Sdělení Ministerstva financí k aplikaci ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 zákona č. 586/1992 Sb.,


str. 3

o daních z příjmů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., ze dne 26. 8. 2008.

Popis benefitu

Vzděláním se rozumí absolvování odborné (teoretické i praktické) přípravy na určité povolání studiem, zatímco kvalifikace je celková schopnost zaměstnance vykonávat určitou konkrétní práci. Kvalifikaci tvoří nejen teoretické znalosti, ale i praktické zkušenosti, volní vlastnosti a dovednosti zaměstnance. Způsob jejího získání nemusí spočívat jen ve studiu či účasti na kurzech atd. Kvalifikace zaměstnance je důležitou pracovněprávní skutečností v řadě dalších ustanovení zákoníku práce. Jde zejména: – o sjednání pracovní smlouvy (§ 34 odst. 1 písm. a), převedení na jinou práci (§ 41 odst. 6), – o skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele (nesplňování předpokladů nebo požadavků pro výkon práce podle § 52 písm. f), – o potvrzení o zaměstnání (§ 313 písm. c) zákoníku práce), – o odměňování zaměstnanců jako motivace pro zvyšování kvalifikace zaměstnanců. Zvýšení kvalifikace je tedy především v zájmu zaměstnance. Zaměstnavatel může v rámci svého personálního řízení podporovat vzdělávání svých zaměstnanců buď cestou občanskoprávní (například formou půjček na vzdělání, poskytování stipendií), nebo jako zvyšování kvalifikace podle příslušných ustanovení zákoníku práce.

Pracovněprávní hledisko Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace, přičemž za zvýšení kvalifikace se považuje


str. 4

i její získání nebo rozšíření. Vzhledem k tomu, že ve většině případů si kvalifikační požadavky na zaměstnance pro jednotlivé pracovní pozice stanoví sám zaměstnavatel (v menším počtu případů jsou stanoveny právními předpisy – například u řidičů, lékařů), stanoví rovněž (podle svých potřeb), co považuje za zvýšení a co prohloubení dosavadní kvalifikace zaměstnance. P

Příklad č. 1 Firma provozující nákladní dopravu přijme: – zaměstnance, který nevlastní žádné řidičské oprávnění, a umožní mu získat oprávnění k řízení nákladního vozidla. Jde o získání nové kvalifikace, které je zvýšením kvalifikace. – zaměstnance s řidičským oprávněním pouze na osobní automobil a umožní mu získat oprávnění k řízení nákladního vozidla. Má-li zaměstnanec řidičské oprávnění pouze na osobní automobil, může jít při rozšíření řidičského oprávnění na nákladní vozidla podle konkrétních okolností a rozhodnutí zaměstnavatele jak o prohlubování, tak i o zvýšení kvalifikace. Rozhodujícím kritériem pro posouzení v tomto případě bude, zda zaměstnavatel bude považovat dobu, kterou zaměstnanec stráví absolvováním kurzu v autoškole, za překážku v práci podle § 205 zákoníku práce (zvyšování kvalifikace), nebo za výkon práce podle § 230 zákoníku práce (prohlubování kvalifikace). Pro posouzení bude – kromě potřeb zaměstnavatele – důležité konkrétní označení sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě („řidič“, nebo „řidič osobních vozidel skupiny B“). – zaměstnance s řidičským oprávněním pouze na nákladní automobil a uhradí mu kondiční jízdy v au-


str. 5

toškole. Jde o udržování stávající kvalifikace, které není jejím zvýšením. Zásadní rozdíl mezi zvýšením a prohloubením kvalifikace spočívá v tom, zda zaměstnavatel bude považovat účast na školení a studiu nebo jiných formách přípravy k výkonu práce za překážku v práci podle § 205 zákoníku práce (zvyšování kvalifikace), nebo za výkon práce podle § 230 zákoníku práce (prohlubování kvalifikace). Sjednaný druh práce v pracovní smlouvě nemusí být bez dalšího vždy rozhodujícím kritériem. Prohlubování kvalifikace lze zaměstnanci uložit, zvýšení kvalifikace nikoliv. Pokud však zaměstnanec nebude splňovat předpoklady a požadavky pro výkon sjednané práce (které se v průběhu trvání pracovního poměru mohou měnit), může být dán výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce. Požadavky se mohou měnit například v souvislosti se zaváděním nových technologií, pracovních postupů apod. Rozhodujícím kritériem je proto především rozhodnutí zaměstnavatele, zda a do jaké míry půjde o účast na školení, studiu nebo jiných formách přípravy, která je nezbytná pro obnovení a udržení dosažené kvalifikace zaměstnance, a proto bude považována za součást výkonu práce, nebo zda půjde o změnu kvalifikace (získání či rozšíření), které jde nad tento základní rámec a současně je v souladu spotřebou zaměstnavatele. Podle § 231 odst. 2 zákoníku práce je zvyšováním kvalifikace (pro účely posouzení práv a povinností vyplývajících ze zákoníku práce) studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele. Podle § 205 zákoníku práce je účast

Rozdíl mezi zvýšením a prohloubením kvalifikace

str. 6


na školení, jiná forma přípravy nebo studium, v nichž má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele a zasahuje-li do pracovní doby, překážkou v práci na straně zaměstnance, za kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu. Nároky zaměstnance

Zákoník práce upravuje v § 232 práva zaměstnance, která mu přísluší od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace, a to pracovní volno s náhradou mzdy, popřípadě bez náhrady mzdy. I když ustanovení § 232 zákoníku práce nejsou v § 363 výslovně uvedena jako ustanovení zákoníku práce, od nichž se není možné smluvně, popřípadě vnitřním předpisem, odchýlit, vyplývají tato práva jako minimální standard již z povahy ustanovení zákona (podle § 2 odst. 1 zákoníku práce). Protože však zákoník práce stanoví, že zaměstnanci přísluší pracovní volno s náhradou mzdy v nezbytně nutném rozsahu k účasti na vyučování, výuce nebo školení, je věcí dohody se zaměstnancem, jaký rozsah pracovního volna, při němž bude zaměstnanci poskytována náhrada mzdy, bude považován za nezbytně nutný. Tomuto výkladu nasvědčuje i analogické ustanovení zákoníku práce v § 230 odst. 4, podle něhož, požaduje-li zaměstnanec, aby mohl absolvovat prohlubování kvalifikace ve finančně náročnější formě, může se na nákladech prohlubování kvalifikace podílet. V § 232 zákoníku práce však obdobné ustanovení chybí, jeho princip však lze dovodit výkladem. Praktické je to zejména v případech, kdy zvýšení kvalifikace je částečně v souladu s potřebou zaměstnavatele, ale hlavně je v zájmu samotného


str. 7

zaměstnance. Nelze pominout základní fakt, že zaměstnavatel není ze zákona povinen zaměstnanci umožnit zvýšení kvalifikace, pokud zaměstnanec z vlastního rozhodnutí projeví zájem o změnu hodnoty kvalifikace či její zvýšení. Zaměstnavatel může se zaměstnancem uzavřít kvalifikační dohodu podle § 234 zákoníku práce. V dohodě se zaměstnavatel zaváže umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace poskytováním pracovního volna s náhradou mzdy a zaměstnanec se zaváže setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil. Kvalifikační dohoda, která musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná, musí obsahovat: a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení, b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace, c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání. Náklady zaměstnavatele budou vyjadřovat finanční částku, která byla zaměstnanci poskytnuta jak náhrada mzdy při překážce v práci.

Kvalifikační dohoda

str. 8


Vzor kvalifikační dohody DOHODA O ZVÝŠENÍ KVALIFIKACE Zaměstnavatel: ........................................................................................ se sídlem: .......................................... IČ: ............................................... zapsaný v obchodním rejstříku: .............................................................. zastoupený: .............................................................................................. a zaměstnanec – jméno a příjmení: ........................................................... bytem: ...................................................................................................... datum narození: ...................................................................................... číslo OP: ................................................................................................. uzavírají tuto dohodu o zvýšení kvalifikace. Zaměstnavatel ............... umožní zaměstnanci .............. (např. čtyřleté studium na průmyslové škole stavební v dálkovém studiu). Pokud bude zaměstnanec na uvedenou školu přijat, začne jeho studium v roce ........... Zaměstnavatel bude svému zaměstnanci poskytovat pracovní úlevy a hmotné zabezpečení podle § 232 zákoníku práce. Zaměstnanec setrvá u zaměstnavatele v pracovním poměru nejméně po dobu ............ poté, co úspěšně ukončí studium .................. (např. na střední průmyslové škole stavební). V případě, že zaměstnanec tento závazek nesplní, je povinen zaměstnavateli nahradit náklady spojené se zvýšením kvalifikace. Jde o náhradu mzdy ve výší průměrného výdělku za dny účasti zaměstnance na ........, (např. studijního příspěvku). Celková částka nepřesáhne .......... Kč na jeden rok, celkem tedy ........... Kč.


str. 9

Do doby setrvání zaměstnance v zaměstnání na základě této dohody se nezapočítává doba rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské dovolené matky dítěte (§ 196 zákoníku práce) a nepřítomnost zaměstnance v práci pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody a vazby, došlo-li k pravomocnému odsouzení. Pokud zaměstnanec nesplní svůj závazek pouze zčásti, povinnost nahradit náklady se poměrně sníží. Povinnost zaměstnance k úhradě nákladů nevzniká, jestliže: a) zaměstnavatel v průběhu zvyšování kvalifikace zastavil poskytování plnění sjednaného v kvalifikační dohodě, protože zaměstnanec se bez svého zavinění stal dlouhodobě nezpůsobilým pro výkon práce, pro kterou si zvyšoval kvalifikaci, b) pracovní poměr skončil výpovědí danou zaměstnavatelem, pokud nejde o výpověď z důvodů porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nebo jestliže pracovní poměr skončil dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e), c) zaměstnanec nemůže vykonávat podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, práci, pro kterou si zvyšoval kvalifikaci, popř. pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci z důvodů pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání, nebo pro ohrožení touto nemocí anebo dosáhl-li na pracovišti určeném pravomocným rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, d) zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci zaměstnance, které zaměstnanec na základě kvalifikační dohody dosáhl. Tato dohoda byla uzavřena ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno převzal zaměstnavatel a druhé zaměstnanec. V .................. dne ......................... .................................. Zaměstnavatel

.................................... Zaměstnanec


str. 10

Daňové hledisko Daňový režim u zaměstnavatele Do konce r. 2007 § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů stanovil mimo jiné, že daňovým výdajem zaměstnavatele jsou výdaje na provoz středních odborných učilišť a vzdělávacích zařízení, pokud je není povinen hradit příslušný orgán státní správy. Toto ustanovení zákona bylo nadbytečné, protože podle školského zákona jsou výdaje spojené s provozem učilišť hrazeny z veřejných rozpočtů. Z tohoto důvodu počínaje r. 2008 zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 stanoví, že daňovým výdajem zaměstnavatele jsou výdaje na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců a rekvalifikací zaměstnanců zabezpečované jinými subjekty. Výjimkou jsou výdaje (náklady) vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnanců, které nejsou podle citovaného § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona daňovým výdajem. Nepeněžní plnění

Dále zákon o daních z příjmů v § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 stanoví, že daňovým výdajem zaměstnavatele nejsou výdaje spojené s nepeněžním plnění poskytovaným zaměstnavatelem zaměstnanci na zvyšování kvalifikace. To platí i v případě, že právo zaměstnance na poskytnutí uvedeného plnění je sjednáno v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvě. Prakticky může zaměstnavatel hradit výdaje spojené se zvyšováním kvalifikace svých zaměstnanců, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele: – buď formou nepeněžního plnění nebo – formou peněžního plnění.


Bude-li se jednat o studium zaměstnance za účelem zvýšení kvalifikace, které bude souviset s předmětem činnosti zaměstnavatele a které bude poskytnuto zaměstnavatelem jako peněžní plnění za podmínek stanovených v § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 zákona, tj. bude sjednáno jako plnění plynoucí z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, bude se na straně zaměstnavatele jednat o výdaj daňový. Daňový režim u zaměstnance Na straně zaměstnanců jsou počínaje r. 2008 od daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů osvobozeny částky vynaložené zaměstnavatelem na úhradu výdajů spojených s odborným rozvojem zaměstnanců a rekvalifikací, související s předmětem jeho činnosti, s výjimkou částek vynaložených na zvýšení kvalifikace. Toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, kterou jsou i nadále zdanitelným příjmem. Zákon o daních z příjmů stanoví, že na straně zaměstnanců jsou osvobozeny částky vynaložené zaměstnavatelem na odborný rozvoj a rekvalifikaci zaměstnanců (tj. do konce r. 2007 na tzv. „doškolování zaměstnanců“, jehož definici žádný zákon nestanovil). Jedná se o výdaje na vzdělávání zaměstnanců, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Výjimkou jsou částky vynaložené zaměstnavatelem na úhradu výdajů spojených se zvýšení kvalifikace zaměstnance, které podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona osvobozeny od daňové povinnosti na straně zaměstnance nejsou.

str. 11

str. 12

Nepeněžní plnění na straně zaměstnance


Částky vynaložené zaměstnavatelem na zvyšování kvalifikace zaměstnance však mohou být na straně zaměstnance od daně osvobozeny za podmínek daných § 6 odst. 9 písm. d) zákona. Ten stanoví mimo jiné, že od daně je osvobozeno nepeněžní plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnancům: – z fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP), – ze sociálního fondu, – ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo – na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě možnosti používat rekreační, zdravotnická a vzdělávací zařízení. Z výše uvedeného ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona plyne, že osvobození částek vynaložených zaměstnavatelem na zvyšování kvalifikace zaměstnance, v souladu s potřebou zaměstnavatele, bude na straně zaměstnance od daně osvobozeno, půjde-li o nepeněžní plnění. V případě, že by však plnění ze strany zaměstnavatele bylo peněžní, na straně zaměstnance by se poté jednalo o zdanitelný příjem. Za podmínek stanovených v § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 zákona, tj. zvyšování kvalifikace zaměstnance by bylo sjednáno jako plnění plynoucí z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, by příslušné výdaje byly na straně zaměstnavatele daňovým výdajem. Vzdělávání zaměstnance, které nesouvisí s podnikáním zaměstnavatele Výdaje na vzdělávání zaměstnanců (zejména rodinných příslušníků podnikatele fyzické osoby nebo společnosti s ručením omezeným, kde společníkem je pouze jedna fyzická osoba), které nesouvisí s podnikáním zaměstnavatele, nemůže zaměstnavatel uplat-


str. 13

nit jako daňový výdaj, a to ani v případě, že právo na jejich poskytnutí vyplývá z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy. Uvedená skutečnost plyne z § 24 odst. 1 zákona, tj. nejedná se o výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatele. Výdaje na vzdělávání zaměstnanců, které nesouvisí s podnikáním zaměstnavatele, může zaměstnavatel hradit pouze ze sociálního fondu, ze zisku po zdanění anebo na vrub nedaňových výdajů. Výše uvedené výdaje vynaložené zaměstnavatelem, jsou na straně zaměstnance od daně osvobozeny v souladu s § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. Tzn. nepeněžní příspěvky na různé formy vzdělání zaměstnanců, které přímo nesouvisí s podnikáním zaměstnavatele, pokud jsou hrazené ze sociálního fondu, ze zisku po zdanění anebo na vrub nedaňových výdajů, jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob. Peněžní příspěvky poskytnuté zaměstnavatelem by byly na straně zaměstnance zdanitelným příjmem. Příklad č. 2 Zaměstnanec – vedoucí účtárny se dohodl se zaměstnavatelem, že si zvýší kvalifikaci studiem na vysoké škole ekonomického zaměření, potřebnou pro potřeby zaměstnavatele. Co bude daňovým výdajem zaměstnavatele a jak se bude postupovat na straně zaměstnance, pokud zaměstnavatel výdaje za studium uhradí přímo škole? Dohodl-li se zaměstnavatel se zaměstnancem na zvýšení kvalifikace zaměstnance, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, a zaměstnavatel příslušné výdaje spojené se studiem uhradí přímo vzdělávacímu zařízení, nebude se na straně zaměstnavatele jednat

P


str. 14

o výdaj daňový v souladu s § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 zákona o daních z příjmů. Daňovým výdajem zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace jeho zaměstnance, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, bude náhrada mzdy, která zaměstnanci náleží za dobu pracovního volna k účasti na zvyšování kvalifikace v souladu se zákoníkem práce. Nepeněžní plnění odpovídající výdajům zaměstnavatele za studium zaměstnance bude na straně zaměstnance od daně osvobozeno podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. Nepeněžní plnění, které je na straně zaměstnance od daně osvobozeno, se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění, a tedy pojistné se z těchto příjmů neodvádí. Náhrada mzdy bude zdanitelným příjmem zaměstnance. P

Příklad č. 3 Zaměstnanec – pracovník ekonomického oddělení, se písemně dohodl se zaměstnavatelem, že si zvýší kvalifikaci studiem na soukromé škole obchodně právního zaměření. Zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci každoročně školené ve výši 38 000 Kč, a to jakmile zaměstnanec doloží, že uvedenou částku škole zaplatil. Co bude daňovým výdajem zaměstnavatele a jak se bude postupovat na straně zaměstnance? Dohodl-li se písemně zaměstnavatel se zaměstnancem na zvýšení kvalifikace zaměstnance, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, a zaměstnavatel příslušné výdaje spojené se studiem uhradí zaměstnanci, jde na straně zaměstnavatele o výdaj daňový v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 zákona o daních z příjmů.


str. 15

Daňovým výdajem zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace jeho zaměstnance, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, bude dále náhrada mzdy, která zaměstnanci náleží za dobu pracovního volna k účasti na zvyšování kvalifikace v souladu se zákoníkem práce. Peněžní plnění ve výši školného, které zaměstnavatel hradí přímo zaměstnanci, bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů, a to v okamžiku úhrady. Peněžní plnění, které je na straně zaměstnance předmětem daně, se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění, a tedy pojistné se z těchto příjmů odvádí. Zdanitelným příjmem zaměstnance bude i náhrada mzdy.

Očekávaný vývoj v r. 2009 V současné době je pod č. 563 v Parlamentu ČR projednáván vládní návrh novely zákona o daních z příjmů, který v § 6 odst. 9 písm. a) navrhuje stanovit, že od daně z příjmů zaměstnanců jsou osvobozeny částky vynaložené zaměstnavatelem na úhradu výdajů spojených s odborným rozvojem zaměstnanců a související s předmětem činnosti zaměstnavatele, pokud se podle zvláštního právního předpisu vzdělávání zaměstnance považuje za výkon práce, anebo vynaložené na rekvalifikaci zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu upravujícího zaměstnanost. Toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem. Dále se navrhuje v § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů upřesnit, že daňovým výdajem zaměstnavatele jsou provoz vlastních vzdělávacích za-

str. 16


řízení nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele, pokud se podle zvláštního právního předpisu považuje za výkon práce anebo výdaje (náklady) na rekvalifikaci zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu upravujícího zaměstnanost. V důvodové zprávě se uvádí, že návazně na nový zákoník práce bylo zákonem č. 261/2007 Sb. provedeno v zákoně o daních z příjmů nové vymezení uznatelných výdajů/nákladů u zaměstnavatelů na vzdělávání zaměstnanců s použitím shodné terminologie, jaká je obsažena v zákoníku práce (hlava II) s tím, že současně byly vyloučeny výdaje na zvýšení kvalifikace. Obdobná úprava byla provedena z hlediska příjmů osvobozených na straně zaměstnance (§ 6 odst. 9 písm. a) zákona). Při aplikaci tohoto ustanovení počínaje rokem 2008 se ukázalo jako velmi problematické vymezení hranice mezi prohlubováním kvalifikace a zvýšením kvalifikace. Co je a co není zvyšování kvalifikace

Po analýze praktického uplatňování tohoto ustanovení byl učiněn závěr, že kritériem pro posouzení toho, co je nebo není zvyšování kvalifikace, by měla být okolnost, zda je studium, vzdělávání, školení, nebo jiná forma přípravy vzdělání považována zaměstnavatelem v souladu se zákoníkem práce jako výkon práce, nebo je posouzena jako překážka v práci na straně zaměstnance. Podle navrhovaného znění by pro daňové účely nadále nebylo zkoumáno, zda se jedná o zvyšování kvalifikace, resp. dosažení vyššího stupně vzdělání, ale podmínky, za nichž je vzdělávání dosahováno. Rovněž by nebylo relevantní uzavírání kvalifikačních dohod z důvodu, že zaměstnavatelé mnohdy uzavírají


str. 17

tyto dohody i na vzdělávání zajišťované v rámci výkonu práce. Daňově uznatelným výdajem by byly nadále i rekvalifikace zajišťované v souladu se zákonem o zaměstnanosti. U zaměstnanců budou jako dosud osvobozeny od daně nejen částky vynaložené zaměstnavatelem na studium, vzdělávání, školení nebo jinou formu přípravy vzdělávání, které zaměstnanec absolvuje v rámci výkonu práce (tj. na prohlubování kvalifikace), a dále na rekvalifikaci (s výjimkou peněžních plnění charakteru mzdy, platu), ale též které bude posouzeno jako překážka v práci, nebo které zaměstnanec absolvuje ve svém volném čase či o své dovolené (tj. na zvyšování kvalifikace), resp. které nebude souviset s předmětem činnosti (nebude v zájmu) zaměstnavatele, a to podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona za podmínky, že se bude jednat o nepeněžní plnění uhrazené zaměstnavatelem z vymezených finančních prostředků, tj. např. ze sociálního fondu nebo ze zisku po zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů) daňově neuznatelných.

Hledisko zdravotního a sociálního pojištění Pokud se jedná o pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, nepeněžní příspěvky zaměstnavatele na zvyšování kvalifikace zaměstnance, které jsou od daňové povinnosti na straně zaměstnance osvobozeny, se do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění nezahrnují, a tedy pojistné se z nich neodvádí. Peněžní příspěvky zaměstnavatele na zvyšování kvalifikace zaměstnance jsou na straně zaměstnance zdanitelným příjmem, a proto se do vyměřovacího

Daňový režim zaměstnanců

str. 18


základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění zahrnují a pojistné se z nich odvádí.

Postřehy z personální praxe Závod GRAMMER CZ, s. r. o., Dolní Kralovice, který je součástí německého koncernu GRAMMER AG., poskytuje některé vzdělávací akce jako benefit. Ti nejuvědomělejší a nejaktivnější zaměstnanci, kteří oceňují význam neustálého prohlubování a zvyšování kvalifikace, se sami hlásí na personálním oddělení o bližší informace. Takoví ale nejsou všichni. Podle slov Hany Prchalové, vedoucí personálního oddělení, zvolila firma jinou cestu, jak tyto benefity zaměstnancům „prodat“: „Máme zavedenu týmovou spolupráci. Zaměstnanci pracují v týmech, každý tým má svého koordinátora neboli vedoucího týmu. Ten byl vybrán z řad nejaktivnějších a nejzkušenějších dělníků. Týmové schůzky

Nástrojem uvědomování a přesvědčování lidí jsou u nás týmové schůzky, které se konají v pravidelných intervalech v rámci pracovní doby. Na nich má každý člen týmu možnost klást otázky, vyslovovat svoje názory, diskutovat a učit se. Právě tyto týmové schůzky se osvědčily jako vhodný nástroj, pomocí kterého můžeme zaměstnancům „prodat“ benefity v oblasti vzdělávání. Když jsme zakládali týmy, absolvoval každý tým v rámci pracovní doby základní výcvik týmových dovedností. Někteří lidé se zpočátku ptali, k čemu to je dobré, že je zbytečně odtrhujeme od práce. Po zavedení týmů pak převážná většina členů uznala, že jim výcvik umožnil rychle se zorientovat ve fungování týmové spolupráce, pomohl jim k plnění a překračování


týmových cílů a tím také k týmovým odměnám. Výcvik členů týmů byl vlastně benefitem v oblasti vzdělávání, který přinesl zaměstnancům i závodu rychlé výsledky. Podobný výcvik, ale podstatně delší, dostali i koordinátoři týmů.“

JUDr. Jaroslav Jakubka, JUDr. František Muška, Ing. Eva Sedláková, JUDr. Jan Přib, Hana Prchalová

str. 19

str. 20


Zvýšení kvalifikace. Právní úprava

Recommend Documents