CVIČENÍ S ARCHEOLOGICKÝM MATERIÁLEM Morfologie a klasifikace artefaktů 3. Kamenná industrie štípaná a broušená
Zuzana Bláhová-Sklenářová
Univerzita Karlova v Praze – Filozofická fakulta Ústav pro archeologii 2015/2016
výukový materiál FFUK Praha
Štípaná kamenná industrie Základní pojmy: artefakt x pseudoartefakt štípání (otloukání, přitloukání přímé/nepřímé, tlakem), retuš surovina (úlomek horniny / konkrece, pecka-hlíza / valoun (do 6 cm oblázek) jádro
– cílový výrobek x polotovar pro výrobu nástrojů – úštěpy
cílový výrobek polotovar pro výrobu nástrojů
odpad (odštěpky, úlomky apod.)
Jádro: kus suroviny sloužící jako zdroj pro výrobu polotovarů odštěpováním. pojmy:úderová plocha, těžná plocha (s negativy úštěpů), podstava, hrana j. načaté; diskovité (těžba z 1-2 stran po obvodě); kulovité/polyedrické (těžba nepravidelně po ploše, bez hrany); hranolové/prismatické (čepelové; 1podstavové / 2podstavové / se změněnou orientací); jehlancovité (čepele; 1podstavové hrotité); nepravidelné; zbytek (residuum) jádra
výukový materiál FFUK Praha Úštěp: základní polotovar, vzniká odrážením/odbíjením/sbíjením od jádra; většinou plochý a ostrohranný odpad (primární, sekundární úštěpy – očišťovací) x nástroj bez dalšího opracování x polotovar (bude dále upravován – retuší, rydlovým úderem apod.) profil úštěpu trojúhelníkový (střechovitý), lichoběžníkový, kosodélníkový, plankonvexní, bikonvexní Popis úštěpu: strana ventrální (břišní, spodní)
strana dorsální (hřbetní, horní)
část: terminální (hrotová, distální)
vlny odbití negativy předchozích úštěpů
centrální (středová, mesiální) bok levý basální (základnová, proximální)
bok pravý
bulbus (úderový kužel)
zde nedochovány: patka (zbytek úderové plochy), bod úderu (vrchol bulbu), úderová jizva
výukový materiál FFUK Praha úštěp krátký – d:š = 1:1; široký – š > d; čepelovitý – d ≤ 2š čepel: d ≥ 2š;), čepelka (š < 1 cm) Nástroj: jádrový / úštěpový (úštěp, čepel, jádrový kus, úlomek), úprava retuší retuš (úderem, tlakem): záměrná / nezáměrná užitková / pseudoretuš (přír.), obvodová / laterální (sinistro-, dextro-, bi-ventro-, dorso-, basální, terminální) / plošná; souvislá / nesouvislá / místní; plochá / strmá (45°); hrubá / drobná (perličkovitá); laterální: rovná / konvexní + vyčnělá / konkávní + vrubovitá / zoubkovitá; terminální: příčně rovná, příčně šikmá, prohnutá
vyštipování (u dlát, viditelné zalámané negativy, spíše stopy používání) rydlový úder (u rydel, kolmo na strany čepele se odštěpuje rydlový odštěp)
Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ
Typy nástrojů sekáč (hl. jádrový, oprac. jen terminální část 1/více údery, 1-2lící) hoblík (sekáčovitý, na masivním úštěpu, 1stranná retuš) pěstní klín (jádrový > úštěpový; basální část zesílená, někdy neoprac., terminální zahrocená; retuš obvodová až plošná 1 i oboustranná); typy: protáhlý, trojúhelníkovitý, oválný, mandlovitý, asymetrické t.; menší: klínek; klínový nůž – PK s laterálním hřbetem, někdy neopracovaným špičák (jako PK, ale průřez trojúhelníkový, lichob., ventr. str. neopr.) hrot (úštěpový i čepelový) – řada typů a podtypů hl. u čepelových: úštěpové: levalloiský, moustierský, listovitý čepelové: od ml. P, mj. hroty otupeného boku (t. Châtelperron, t. La Gravette; pozd. pal. hroty s řapem, hroty s vrubem nůž (úštěpový/čepelový, pracovní hrana neupr., tupý/otupený hřbet) drasadlo (hl. úštěpové, na 1-2 hranách hrubší výrazná retuš: jednoduché, dvojité, úhlové, hrotité) škrabadlo (úšt. i čep.; strmá škrabadlová retuš); čepelové zpravidla koncové (terminální), hlavice – pracovní hrana přímá, šikmá, obloukovitá, lomená, vyčnělá; dvojité, nehtovité, polokruhové, okrouhlé, kýlovité (v > š), vyčnělé Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ
výukový materiál FFUK Praha
výukový materiál FFUK Praha vrták (čepelový; konec vybrán strmou retuší tak, že vybíhá v úzký protáhlý výběžek); krčkovitý, vícenásobný, zobákovitý (ozub, zobec) rydlo (dlátovitý nástroj, hl. čepelový; vyroben 1-vícenásobným rydlovým úderem; často vícenásobné, na jednom kuse více podtypů zároveň, někdy retušováno); hranové, klínové, obloukové (kýlové), příčné, ploché dláto (nůž t. Kostěnki) – term. konec zeslaben příčnou ventrální / bifaciální retuší dlátko (odštěpovač) – na zbytku jádra či měnším úštěpu, zeslabení 1 – 2 hran 1-2strannou retuší; prohnuté ostří, širší hrana, i š > d vrub (čepel, úštěp i zlomek; vrub vyretušovaný strmou i plošší retuší, i vícenás.) pilka (čepel/ka s cca pravidelnou zoubkovitou retuší na 1 laterální hraně) čepelka otupeného boku (č. s otupenou 1 laterální hranou, konce odlomeny) geometrické mikrolity (z čepelek, drobná retuš: obdélník, kosočtverec/-délník, lichoběžník, trojúhelník, kruhová úsečsegment); typově sem i srpová čepelka Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ
šipka (do Ún; hrot šípu; úštěp i čepel; retuš obvodová, plošná); trojúhelníková (s basí přímou/konkavní/s křidélky, s řapem/trnem, s řapem a křidélky, s vruby bočními při basi), listovitá, listovitá s řapem
výukový materiál FFUK Praha
křesací kámen (od pravěku nepravidelné, do novověkých pušek krátce obdélné, často z nažloutlého tečkovaného pazourku; typické stopy, plete se se škrabadly) srpový nůž (E, st. B; srp, půlměsícovitý nůž, žací nůž) – dlouhý úštěp (čepel) retušovaný plošně, u deskovitých surovin obvodově; oleštění! sekerka (masivní úštěpová či jádrová; do st. B) dýka (E/B; oboustranná plošná retuš; listovitá / s rukojetí / úštěpová (trojúhelníková s obvodovou místní retuší; severské importy)
Odpad vrchlík jádra, hrana jádra (odštípnutí nevhodné hrany), rydlový odštěp, mikrorydlo
Stopy užití: mikroskopické (trasologie), srpový lesk Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ; sbírka FFUK Praha; archiv K . Skelnáře; internet.
výukový materiál FFUK Praha
Broušená kamenná industrie surovina (přitloukání, štípání, řezání, vrtání, piketáž, broušení, leštění…) polotovar
cílový výrobek (nářadí, zbraň)
odpad (odštěpky, úlomky apod.)
Části: břit, ostří, boky, týl, hřbet, base, průvrt hřbet
bok břit týl
týl
břit
ostří
ostří base
bok průvrt
výukový materiál FFUK Praha Nářadí (pracovní nástroje) sekera: kratší, širší, pracovní stopy na břitu oboustranně diagonálně, břit sbroušen symetricky i asymetricky; průřez oválný, čočkovitý, obdélníkový, bikonvexní; morfologicky lze stěží odlišit nevrtané teslice; kopytovitá a plochá sekera (N)
„kopytovitý klín“ s ostřím příčným („teslice“) a podélným („sekera“) (Vy) pro porovnání: staroeneolitická měděná sekera Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; PDČ
výukový materiál FFUK Praha teslice (vrtaná / nevrtaná) – sem patří i kopytovitý klín (tradiční označení) mlat (tupý úder) - typy: nevrtaný (důlní – tupé konce nebo 1 hrotitý; někdy žlábek) kladivovitý; další podtypy patří ke zbraním
mlat, sekeromlaty, dláto, ploché sekerky (N)
vrtaná teslice - „motyka“ (N Li) rubací x štípací: omyl, neplatí! Zdroje: Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ
výukový materiál FFUK Praha kladívko – často reutilisované kusy; speciální kovotepecké k. (ZP) dláto – výrazně asymetr. břit s 1strannou pracovní ploškou, pravošikmý úklon, otlučení v týle; dlouhé ploché (jako kopytovitý klín), t. Slánská hora, čepovací d. nůž – dlouhý plochý kus např. břidlice (se zesíleným hřbetem); typy: s vrubem, s krátkou rukojetí oddělenou, neoddělenou, z valounu (speciálně stř. E) sekáč – jako nůž, ale větší, masivnější pila – plochý deskovitý nástroj z brusného materiálu, pracovní hrana vrubovitě upravena štípáním Odpad: odštěpky (jako u ŠI), vývrtek Další předměty: pracovní podložka (kovadlina), otloukač, přitloukač (retušér), hladítko, výstružník, brus stacionární (polissoir), brousek (různé tvary podle funkce, např. na šípy); závaží (mívá žlábek či otvor), přeslen; odlévací forma; drtidlo, žernov; nátepnička; náramek, korál(ek), závěsek, rozdělovač náhrdelníku
otloukač z valounu výstružník
výukový materiál FFUK Praha Zbraně - atributy moci a společenského postavení mlat dvojramenný, diskovitý, kulovitý (bulava), snad i mlat se žlábkem/sedlem
mlat diskovitý a dvojramenný (Li)
Neolitické sekeromlaty: nářadí, zbraň, odznak
sekeromlat kopytovitý (neolit) Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; PDČ
sekeromlat: průvrt kolmý na basi, rovnoběžný s linií ostří; N: spíše pracovní; E, B: pečlivě zpracovaný povrch, břit často nevybroušen v ostří, chybějí pracovní stopy);
fasetovaný sekeromlat (Šň)
sekeromlaty (NP): plochý polygonální, s čepcovitým týlem, s oblým týlem
Eneolitické sekeromlaty (až do st. d. b.): zbraň, atribut náčelníka, odznak bojovníka
sekeromlat typu Ślęza (Šň)
výukový materiál FFUK Praha Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; PDČ; sbírka FFUK Praha
nátepní destička (ZP)
výukový materiál FFUK Praha mramorové náramky (Vy)
výukový materiál FFUK Praha
(sekero)mlat se sedlem, se žlábkem (ml. E-st.d. b.)
kulovitý mlat se žlábkem – či snad brousek? (d. b.-PP)
Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; Fridrichová et al.: Praha v pravěku; archiv K. Sklenáře
drtidla na obilí (mladší neolit), dole rekonstrukce drcení obilí na nich v Prácheňském museu v Písku výukový materiál FFUK Praha
výukový materiál FFUK Praha
výukový materiál FFUK Praha
zlomek poloviny dvojdílné odlévací formy – kadlubu – na nůž s trnem (HB – Št) brousek na šípy (ZP) Zdroje: H. Chybová, Pravěk…Kroměřížska; Bém a kol., Arch. zrcadlení; Fröhlich: Písecko v zrcadle arch.; PDČ; sbírka FFUK Praha
