Způsoby využití obnovitelných zdrojů energie v antropogenně postižených oblastech okresů Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem
Zpracoval kolektiv řešitelů
24. listopadu 2006
1
Obsah Způsoby využití OZE v antropogenně postižených oblastech.................................................................................. 1 Obsah ............................................................................................................................................................................ 2 Úvod .............................................................................................................................................................................. 3 1.
Současný stav cíleně pěstované biomasy v ČR ................................................................................................. 8 1.1
Rychle rostoucí dřeviny............................................................................................................................... 8
1.2 Byliny pro energetické účely ............................................................................................................................. 25 2. Podpora zemědělce v ČR ....................................................................................................................................... 55 2.1 Společná zemědělská a společná obchodní politika EU.................................................................................... 57 2.2 Národní podpory OZE na příkladu biomasy v rezortu MZe.............................................................................. 64 2.3 Dotační podpory obnovitelných zdrojů energie ze strukturálních fondů prostřednictvím operačních programů ................................................................................................................................................................................. 65
2
Úvod Usnesením vlády č. 211 z 10. března 2004 byla přijata Státní energetická koncepce, která definuje priority a cíle ČR v energetickém sektoru a stanovuje nástroje energetické politiky státu s výhledem do roku 2030 v souladu s energetickou politikou EU. Rozvoj užití obnovitelných zdrojů energie (dále OZE) je mezi cíli EU s vysokou prioritou. Státní energetická politika ČR stanovila tyto cíle: • • •
v roce 2030 dosáhnout podílu OZE na struktuře primárních energetických zdrojů 15 až 16 %; zajistit podmínky pro naplnění národního indikativního cíle v užití OZE - dosažení podílu těchto zdrojů energie na hrubé spotřebě elektřiny ve výši 5 až 6 % v roce 2005; vytvářet podmínky pro větší uplatnění OZE stanovením a plněním národního indikativního cíle ve výrobě elektřiny z těchto zdrojů - dosažení 8% podílu výroby elektřiny z OZE na hrubé spotřebě elektřiny v roce 2010.
Základními národními dokumenty pro vyšší rozvoj obnovitelných zdrojů energie a úspor energií jsou Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů na roky 2006 – 2009 (dále jen Národní program) a Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie (dále jen Státní program). Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů (dále jen Národní program) je střednědobým, čtyřletým programovým dokumentem, který zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Ministerstvem životního prostředí podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Národní program na roky 2006 – 2009 navazuje na výsledky a zkušenosti Národního programu na období 2002 – 2005 a rozpracovává na období 2006 – 2009 požadavky a cíle Státní energetické koncepce (dále SEK) a Státní politiky životního prostředí České republiky na roky 2004 – 2010 (dále SPŽP) a k jejich naplnění předkládá soubor realizačních nástrojů. Národní program na roky 2006 - 2009 je kompatibilní s postupy zemí Evropské unie a podporuje uskutečnění požadavků Směrnic EU zaměřených na: a) energetickou efektivnost (Směrnice č. 2003/8/ES o podpoře kombinované výroby elektřiny a tepla, Nařízení EP a Rady č. 2422/2001 o Energy Star, Směrnice EP a Rady 2005/43/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů a v prosinci 2005 schválená Směrnice o energetické efektivnosti a energetických službách); b) využití obnovitelných zdrojů energie (Směrnice č. 2001/77/ES o podpoře elektrické energie z OZE na vnitřním trhu EU); c) využití alternativních paliv v dopravě (Směrnice č. 2003/30/ES o podpoře využití alternativních paliv v dopravě). Národní program je zaměřen na státní správu a samosprávu, na podnikatelskou sféru (právnické a fyzické osoby), na nevládní organizace i na domácnosti. Hlavním realizačním nástrojem Národního programu na roky 2006 – 2009 budou nadále roční Státní programy na podporu úspor energie a využití jejích obnovitelných a druhotných zdrojů, schvalované vládou, vč. ročních dotací, poskytovaných ze státního rozpočtu a ze zdrojů Státního fondu životního prostředí (SFŽP) na akce obsažené v Národním programu. Cíle Národního programu 2002 – 2005 ve využití OZE se neplní a výchozí úroveň využití OZE pro Národní program na roky 2006 – 2009 je nízká. Podíl spotřeby OZE na spotřebě PEZ po roce 2000 stagnoval a pohyboval se mírně nad 2%. V roce 2004 činil 2,9%. Podíly výroby elektřiny z OZE na spotřebě elektřiny kolísaly kolem 4% a tento podíl byl dosažen i v roce 2004. Oba ukazatele využití OZE ovlivňuje vysoký podíl vodní energie (zejména velkých vodních elektráren), což je velmi závislé na klimatických podmínkách.
3
Tab. 1 Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (v GWh) Ukazatel
2000
2001
2002
2003
2004
Výroba elektřiny z OZE
2 481
2 768
3 183
1 878
2 768
Meziročně
100%
111,6%
115,1%
59,2%
147,4%
VE celkem
1 758
2 055
2 492
1 383
2 016
VE nad 10 MW (bez PVE)
1 255
1 364
1 743
723
1 161
MVE
503
691
749
660
855
Bioplyn
135
133
127
108
139
Biomasa
382
381
367
373
593
-
-
2
4
10
206
199
195
10
10
Vítr Ostatní Zdroj: statistiky MPO
Tab. 2 Plnění indikativních ukazatelů Národního programu 2002 – 2005 ve využití OZE
Spotřeba elektřiny btto Celkem výroba elektřiny z OZE Podíl výroby elektřiny z OZE na spotřebě elektřiny btto Spotřeba PEZ Spotřeba OZE Podíl spotřeby OZE na spotřebě PEZ
Jednotka
2000
2001
2002
2003
2004
GWh
63 449
65 108
64 961
67 013
68 616
GWh
2 481
2 768
3 183
1 878
2 768
%
3,9
4,3
4,9
2,8
4,0
PJ PJ
1 655,8 34,0
1 693,1 36,5
1 704,9 33,6
1 812,8 49,3
1 829,2 55,6
%
2,1
2,2
2,0
2,7
2,9
Cíl NP 2005
5,1
3,2
Zdroj: statistiky MPO
Přijetí zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z OZE přineslo zásadní změnu podmínek v podpoře využití OZE pro výrobu elektřiny. Legislativní podpora využití OZE pro výrobu tepla zatím chybí. Potenciál obnovitelných a druhotných zdrojů energie v ČR do roku 2010 Význam OZE se v ČR po roce 2000 nezvýšil, a proto zůstává pro období do roku 2010 nadále platný potenciál využití obnovitelných zdrojů energie, kvantifikovaný pro první Národní program. Nepříznivý vývoj ovlivnila především absence účinného systému podpory jejich využití. Změnu přinesl až zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z OZE. Dostupný potenciál - je ta část využitelného technického potenciálu, která je k dispozici při respektování administrativních, legislativních a dalších omezení. Ekonomický potenciál - je část dostupného technického potenciálu. Tvoří jej projekty využití OZE, které jsou komerčně využitelné. Ekonomický potenciál se mění se změnou podmínek.
Rozhodující část jak dostupného i ekonomického potenciálu OZE v ČR tvoří biomasa. Sektor resortu Ministerstva zemědělství má klíčovou úlohu jako významný producent suroviny, tj. energetické biomasy pro ostatní resorty, což je patrné z tab. 3. Přehled dostupného a ekonomického potenciálu OZE ČR.
4
Tab. 3 Přehled dostupného a ekonomického potenciálu obnovitelných a druhotných zdrojů energie ČR do roku 2010
Biomasa Odpady Solární kolektory Fotovoltaika Tepelná čerpadla Vodní elektrárny Vítr Celkem
Velké Malé
Dostupný potenciál Ekonomický potenciál Celkové Výroba Podíl na Celkové Výroba Podíl na investice energie TSPEZ investice energie TSPEZ mil. Kč TJ/rok % mil. Kč TJ/rok % 109 800 83 700 4,50 45 100 50960 2,91 6 830 3 700 0,20 0 1520 0,09 76 670 11 500 0,62 0 140 0,01 0,00 8 680 100 0 0 0 21 180 8 800 0,47 6 110 2540 0,15 0 5 700 0,31 0 5700 0,34 16 290 4 100 0,22 6 030 2930 0,18 16 020 4 000 0,21 270 100 0,01 255 470 121 600 6,53 57 510 63890 3,69
Poznámka: TSPEZ - tuzemská spotřeba primárních energetických zdrojů Pramen: Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů
Oblast využití alternativních paliv (biopaliva, zemní plyn a další fosilní plyny a vodík, dále jen alternativní paliva) v dopravě Vyšší využití alternativních paliv, včetně užívání biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě je novou prioritou Národního programu. Význam biopaliv je vyjádřen ve Směrnici č. 2003/30/ES. Směrnice EU ukládá členským zemím v letech 2005 a 2010 stanovená procenta náhrady motorových benzínů a motorové nafty biopalivy. Podpora alternativních paliv je rovněž prioritou SPŽP. Dlouhodobým cílem do roku 2020 je zvýšit podíl alternativních paliv na spotřebě pohonných hmot na 20 %, v tom budou polovinu tvořit biopaliva, polovinu zemní plyn. Palivové články na vodík jsou, vzhledem k značným investicím do výroby a distribuce vodíku, časově vzdálenější alternativou. V roce 2004 byla v ČR legislativně upravena podpora biopaliv, v roce 2005 i podpora zemního plynu v dopravě. Stanovená minimální množství biopaliv, nebo jiných paliv z OZE, v sortimentu motorových benzínů a motorové nafty (podle Nařízení vlády č. 66/2005 Sb.): • 2% z energetického obsahu jejich celkových dodávek k 31.12.2005, • 5,75% z energetického obsahu jejich celkových dodávek k 31.12.2010, • objem bioetanolu pro období od 1. l.2007 do 31.12.2012 ve výši 2 miliony hl/rok, • objem bionafty pro období od 1.1.2007 do 31.12. 2012 ve výši 200 tis. tun/rok.
5
Tab. 4 Dosavadní plnění stanovených cílů v letech 2000 - 2004 (tis. t) Ukazatel Motorová nafta a)
celkem z toho import
b)
2000
2001
2002
2003
2004
2 393,1
2 668,4
2 837,8
3 211,1
3 487,2
1 093,6
1 314,6
1 241,2
1 278,6
1 241,7
70,4
51,6
73,0
70,1
46,6
61,2
44,9
63,5
61,5
40,5
2,55 %
1,68 %
2,23 %
1,91 %
1,16 %
220
161
228
219
145
celkem na trh ČR
MEŘO
c)
náhrada motorové nafty podíl MEŘO na spotřebě motorové nafty d)
SMN 30
celkem na trh ČR
a) c)/
b)
Zdroj: Česká asociace petrolejářského průmyslu 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, Zdroj: SVB 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 ; d)
1,15 t MEŘO = 1 t MN podle energetického objemu ; Distribuce jako značkové obchodní směsi (branded blends)
Nízká výchozí úroveň v oblasti využití biopaliv v dopravě upozorňuje na napjatost splnění úkolů z Nařízení vlády č. 66/2005. Národní program na roky 2006 – 2009 proto nově stanovuje cíle pro využití alternativních paliv v dopravě. Rozpracováním dlouhodobého cíle SPŽP v uplatnění alternativních paliv pro rok 2020 je stanovení jejich podílu na spotřebě pohonných hmot v roce 2010 ve výši alespoň 8%. Z toho by podíl zemního plynu měl činit alespoň 2%. Vyšší využití alternativních paliv v dopravě je podloženo potenciálem jejich výroby i potenciálem jejich užití. Výroba rostlinných olejů (z řepky, slunečnice apod.) a bioetanolu (z obilí, cukrovky apod.) je součástí programu nepotravinářského využití zemědělské půdy. Velký rozsah veřejné dopravy a nákladní dopravy v ČR tvoří potenciál pro jejich uplatnění. Mezinárodní porovnání parametrů energetického hospodářství ČR je ve spotřebě PEZ na hlavu v zásadě srovnatelná s průměrem EU 15, převyšuje však průměr EU 25. Ve spotřebě elektřiny je ČR pod průměrem za obě ekonomická seskupení. Relace se udržují již po několik let na přibližně stejné úrovni. Souhrnná energetická náročnost (spotřeba PEZ/HDP v $ v PPP paritě kupní síly), je v ČR o 70 – 77% vyšší než v EU 15 či EU 25. Stejná situace je i elektroenergetické náročnosti, která byla v roce 2002 o přibližně 48 % vyšší než průměr EU 15, resp. o 45% vyšší než průměr EU 25. Horší hodnoty obou ukazatelů mají jen některé nové členské země. Rychlejší růst HDP vůči růstu spotřeby PEZ a elektřiny v letech 2004 a 2005 by tento odstup měl snížit. Rovněž porovnání ukazatelů měrných emisí CO2 se zeměmi EU je pro ČR nepříznivé. V ukazateli měrných emisí CO2 na obyvatele je ČR v rámci EU 25 třetí nejhorší, v porovnání na spotřebu PEZ šestá nejhorší a v relaci na HDP (v PPP) druhou nejhorší zemí. Jde o důsledek vysokého zastoupení uhlíkatých paliv ve spotřebě zdrojů energie a v případě relace k HDP rovněž o vliv jeho nízké tvorby.
Tab. 5 Porovnání spotřeby energie na obyvatele (ČR a vybrané země) r. 2002 Ukazatel Spotřeba PEZ Spotřeba elektřiny (btto)
Jednotka GJ/obyv.
EU15 163,6
EU25 155,5
ČR 171,1
SRN 175,8
Francie 181,1
Belgie 230,6
Dánsko 153,7
Slovensko 144,4
kWh/obyv.
6 719
6 252
5 886
6 742
7 366
8 315
6 500
5 048
Pramen: Key World Energy Statistics, IEA 2004, Národní program
6
Tab. 6 Porovnání kvalitativních parametrů energetického hospodářství (vybrané země) 2002 Ukazatel TSPEZ/HDP (PPP) EE/HDP (PPP) CO /obyvatele
Jednotka GJ/1000 USD 95 kWh/1000 USD 95 t/obyv.
EU15
EU25
ČR
SRN
Francie
Belgie
Dánsko
Slovensko
7,125
7,413
12,601
7,482
7,662
9,365
5,948
13,756
293
298
434
287
311
337
251
481
8,41
8,25
11,26
10,15
6,16
10,90
9,51
7,74
CO /PEZ
kg/GJ
51,43
53,0
65,81
57,76
33,87
47,25
61,88
48,79
CO /HDP
t/1000 USD 95
0,366
0,393
0,829
0,432
0,260
0,443
0,368
0,479
2 2 2
(PPP)
Pramen: Key World Energy Statistics, IEA 2004, Národní program
Vláda ČR svým usnesením č. 480/98 ze dne 8. července 1998 schválila koncepci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie (dále jen Státní program). Cílem programu jsou především ty činnosti, které vedou k úsporám energie a snižování energetické náročnosti s dopadem na snížení negativních ekologických škod při spotřebě i přeměně paliv a energie. Státní program je plně kompatibilní s postupy zemí EU. Jedná se o dlouhodobě osvědčený nástroj, který vytváří prostředí s podmínkami rozvoje činností k trvalému snižování spotřeby energie. Státní program je rovněž v souladu se Státní politikou životního prostředí a Energetickou politikou ČR. Státní program je jedním z nástrojů naplňování cílů Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Je každoročně aktualizován a předkládán Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí k odsouhlasení vládě ČR. Státní program pro rok 2005 byl schválen usnesením vlády č. 1105/2004 ze dne 10. listopadu 2004. Zapojilo se do něho již 11 resortů, přičemž každý resort zajišťuje příslušnou část Státního programu. V resortu MZe se jedná o podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, především dílčí program pomoci na změnu struktury zemědělské výroby zakládáním porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělských pozemcích včetně údržby takto vzniklých porostů. Program nepotravinářského užití zemědělské produkce do konce roku 2003 byl zabezpečován prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu ve třech směrech. Vláda ČR usnesením č. 833/2003 schválila program Podpory výroby bioetanolu pro jeho přimíchávání do automobilových benzínů a motorové nafty, pro záměnu metanolu při výrobě metylesteru řepkového oleje a metyltercbutylesteru a jako alternativního paliva s podporou jeho uplatnění na tuzemském trhu jako součást opatření naplňujících Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Vláda České republiky svým usnesením č. 648/2003 souhlasila se sjednáním Rámcové dohody o spolupráci při realizaci projektů na snižování emisí skleníkových plynů mezi Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (IBRD), která je správcem Prototypového uhlíkového fondu (PCF). Dohoda je společným návrhem Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj a Ministerstva životního prostředí. Na její přípravě se podílelo rovněž Ministerstvo průmyslu a obchodu a Česká energetická agentura. Cílem Dohody je podpořit realizaci projektů v České republice, které přispívají k úsporám antropogenních emisí skleníkových plynů prostřednictvím zvýšení efektivnosti užití energie a vyššího využití jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Dohoda je tedy podkladem k naplňování mezinárodních závazků přijatých Českou republikou v oblasti životního prostředí, které souvisejí se změnou klimatu (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Kjótský protokol a Montrealský protokol). Prototypový uhlíkový fond byl založen IBRD v roce 1999. Má za cíl přispívat k dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů a ověření mechanismu převodů snížení emisí mezi zeměmi, které se dohodly na společném provádění projektů. Smlouva k Prototypovému uhlíkovému fondu mezi ČEA a IBRD byla podepsána 15. října 2003. V této smlouvě se ČEA zavazuje PCF v období od 1. 4. 2002 – 31. 12. 2012 kumulativně dodat 500 tis. t emisních snížení CO2, která budou generována konkrétními projekty. Podle této smlouvy dostane nositel projektu za 1 t emisních snížení CO2 nejméně 3 USD. Jedním z hlavních cílů vládní agrární koncepce na období let 2004 - 2013 je energetická soběstačnost
7
venkova. Spotřeba energie na venkově je o 60 % vyšší než ve městech. Průměrná venkovská domácnost spotřebuje 110,5 GJ, městská 68 GJ. Rezort zemědělství je jednak producentem biomasy pro energetiku, ale i spotřebitelem tepla a elektrické energie z místních zdrojů. Jak národní podpory, tak i opatření v operačních programech strukturálních fondů podněcují vyšší využití obnovitelných energií. Obnovitelné zdroje energie jsou jednou z hlavních priorit Evropské unie, neboť významně přispívají ochraně životního prostředí, zajišťují bezpečnost při zásobování energií, působí při snižování závislosti na dovozu paliv a částečně spolupůsobí při vytváření nových pracovních míst ve venkovském prostoru. Jako perspektivní pro další rozvoj obnovitelných zdrojů energií se v ČR projevuje zvláště biomasa. Zemědělská politika ČR, orientovaná jak na rozvoj venkova, tak i na multifunkční zemědělství, poskytuje řadu příležitostí pro zemědělské podnikatele v celé škále nepotravinářské zemědělské produkce a ve využití biomasy v energetice. Pro antropogenní postižené oblasti v regionech NUTS 2 Severozápad je aktuální z obnovitelných energií vyšší podpora pěstování biomasy a podle zadavatele je zpracován přehled pěstované biomasy.
1. Současný stav cíleně pěstované biomasy v ČR V první kapitole je zpracován popis jednotlivých druhů cíleně pěstované biomasy pěstované a ověřované v ČR, stanovištní nároky jednotlivých druhů a potenciální výnosy jednotlivých druhů biomasy ve vazbě na stanovištní podmínky. Typy a druhy energetických rostlin. V následujícím výčtu rostlin jsou uvedeny druhy poskytující vysoký výnos suché hmoty a tudíž dostatek zdrojů pro fytopaliva. Jsou zde uvedeny druhy pěstované výhradně pro energii, ale rovněž takové, které jsou vysoce vzrůstné, avšak pěstují se i pro jiné účely (na příklad léčivé rostliny). Ve fytoenergetice lze pak využívat slámu či podobný vedlejší produkt, po oddělení hlavního produktu, zpravidla zrna.
Cíleně pěstované energetické rostliny lze rozdělit na dvě hlavní skupiny tj. rychle rostoucí dřeviny a byliny. Byliny pro energetické využití rozdělujeme na jednoleté a vytrvalé.
1.1 Rychle rostoucí dřeviny Plantáže rychle rostoucích dřevin ve velmi krátkém obmýtí
Hlavními důvody pro zavádění tohoto systému v hospodářsky vyspělých zemích jsou: • využití zemědělské půdy pro nepotravinářskou produkci a zajištění mimoprodukčních funkcí zemědělství; • rozvoj zemědělských oblastí (nová pracovní místa, posílení regionální ekonomiky); • snížení znečištění ovzduší náhradou fosilních paliv.
8
Plantáž rychle rostoucích dřevin u rodinné farmy
Tab. 1 – 1 Základní parametry různých porostů rychle rostoucích dřevin Matečnice RRD Obvyklé obmýtí Opakování sklizně Zakládání na půdě Sortiment dřevin pro výsadbu Hustota výsadby Cílový produkt Výnos za celou existenci porostu *obsah vody 0 %
Výmladková plantáž RRD
1 rok 3–6 let 10–15× 4–7× ve stejném porostu zemědělské (orná, zemědělské (orná, TTP) TTP) topoly, vrby a jiné topoly, vrby a jiné dřeviny dle dřeviny dle pokynů pokynů MZe, MŽP a (nových) MZe, MŽP a (nových) předpisů ÚKZÚZ 10předpisů tis. – 20 ÚKZÚZ tis. ks/ha 6 tis.– 15 tis. ks/ha řízky pro zakládání štěpka pro energetické výmladkových využití plantáží 100–500 tis. 5–19 t/ha/rok (sušiny*) řízků/ha/rok
Lignikultura 15–25 let není možné lesní topoly dle seznamu uznaných klonů OLH MZe 800–2 tis. ks/ha sortimenty pro dřevařský průmysl 3 500–600 m /ha/20–25 let (9–11 t/ha/rok sušiny*)
Pramen: Havlíčková, K. NAZV QF 4142
Zdroje sadebního materiálu V současné praxi se nové výmladkové plantáže RRD zakládají nejčastěji z řízků, což jsou 20–30 cm dlouhé úseky nařezané z jednoletých prýtů (výhonů). Výběr stanoviště a dřevin pro výmladkové plantáže a matečnice RRD Výběr dřevin pro plantáže je nutné přizpůsobit daným půdně-klimatickým podmínkám. Základní popis stanoviště je možno získat z kódů bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ). V případě možnosti výběru stanoviště, vybrat stanoviště nejúrodnější z hlediska RRD. Řada druhů a klonů topolů a vrb preferuje vodou dobře zásobená stanoviště a dává na nich i nejvyšší výnosy (až 19 tS/ha/rok).
9
Obecně tradovaný názor, že na vodou hůře zásobené nebo sušší stanoviště nejsou RRD vhodné, vyvracejí výsledky výzkumu v posledních 5 letech, které ukazují, že je možné nalézt vhodné klony topolů a vrb a dosáhnout dobrého růstu i výnosů. Dřeviny jsou totiž schopny svými kořeny získávat vodu z mnohem větších hloubek než zemědělské plodiny. Nejvyšší nadmořská výška pro zakládání produkčních výmladkových plantáží topolů a vrb se zatím u nás odhaduje okolo 650 m n. m. Zakládání porostů – výmladkových plantáží a matečnic RRD S přípravou pozemku je nutno začít obvykle rok dopředu před výsadbou, tak aby byly podmínky pro výsadbu a růst dřevin v prvních 2–3 měsících po výsadbě optimální. V našich podmínkách se jedná zejména o maximální omezení růstu plevelů v této době a optimalizaci fyzikálních vlastností půdy pro zakořenění dřevin. Podzimní orbu a přípravu půdy na dobře odpleveleném pozemku je nejlépe provést tak, aby nebylo na jaře nutné již pozemek orat, ale jen kypřit kultivátorem, případně vyrovnat. Tento postup je důležitý zejména v oblastech s častým výskytem jarních přísušků. Jarní orbou totiž dojde k porušení přirozené kapilarity půdy, což v případě výskytu přísušku může způsobit silné proschnutí horní 15–20 cm půdy do které se řízky sázejí. V některých případech je nutné provést i jarní orbu. Provádíme ji co nejdříve, aby se včas obnovila půdní kapilarita. V trvalých travních porostech je nejefektivnější provést stržení pásu travního porostu oddrňovacím lesním pluhem (tzv. Krombergrem). Příprava a uskladnění sadebního materiálu U doporučených klonů topolů a vrb se nejčastěji sázejí řízky nařezané z jednoletých výhonů. Ty se odebírají ve speciálních každoročně seřezávaných porostech – matečnicích (reprodukčních porostech) nejlépe v únoru až březnu. Před řezáním řízků je nutno pruty skladovat v chladné místnosti pokud možno s vysokou vlhkostí např. v bramborárně, chladicím boxu, sněžné jámě. Optimální délka řízku je 20–30 cm a průměr 0,5–2,5 cm. Delší řízky jsou vhodné pro oblasti s výskytem přísušků. Výsadba – termín a technologie Přesné určení doby výsadby závisí na místních půdních podmínkách a průběhu počasí v jarních měsících. Obvykle jsou řízky topolů a vrb sázeny od poloviny března do 28. dubna, jakmile půdní vlhkost dovolí přístup sazečů nebo sázecích strojů na plochu. V oblasti trpící jarními přísušky je řízky nejlépe vysazovat co nejdříve (březen) nebo jak bylo uvedeno dříve naopak později po skončení přísušku (podmínkou je kvalitní uskladnění sadby okolo 0 oC). V současnosti je možné provádět i podzimní výsadbu s nárokem na dotaci. V případě manuální výsadby se řízky ručně zapichují rovně nebo mírně šikmo do připravené půdy. Tam, kde je půda slehlá a ruční zapichování nelze provádět kvůli poškozování řízku, je možno si vyrobit jednoduchý ruční sazeč z železné kulatiny o průměru okolo 1 cm. V případě mechanizované výsadby je postup závislý na typu sazeče (např. klasický lesnický dvojřádkový sazeč za traktor). Schéma a tvar výsadby V současnosti jsou používána dvě schémata výsadby výmladkových plantáží: • do jednořádků ve sponech (0,5–0,3 m) × (1,5 – 2,5 m – mezi jednořádky) • do dvouřádků ve sponech (0,5–0,7 m) × (0,5-0,7 m) a (1,5–3 m mezi dvojřádky)
10
Pro matečnice je používán téměř výhradně jednořádkový spon: • (0,5–0,2 m) × (1,5–2,5 m – mezi jednořádky) Jednořádky (typická matečnice: 10–20 tis. ks/ha nebo plantáž: 7–12 tis. ks/ha) ←
1,5–2,5 m
Dvojřádky (typická plantáž: 7–12 tis. ks/ha)
→
30–50 cm 30–50 cm 30–50 cm
1,5–3 m
← →<50–70> cm
50– 70cm 50– 70cm 50– 70cm
Přesné určení sponu závisí na dostupné mechanizaci, která bude používána k výsadbě a zejména k odplevelování. Dvojřádky, které se začaly používat kvůli mechanizaci sklízení, zmenšují u dobře odplevelené plochy udržovanou plochu na minimum a tím šetří náklady na údržbu. Na zaplevelených lokalitách jsou ale mnohem náročnější na ruční nebo polomechanizované odplevelování uvnitř dvojřádku, pro takové lokality jsou mnohem vhodnější jednořádky. Jednořádky jsou také vhodnější pro odběr řízků, když klony narostou do větších rozměrů, a proto se používají pro matečnice, nebo také pro plantáže stromovitých klonů topolů. Údržba a pěstování v dalších letech po výsadbě Omezování plevelů před výsadbou a jeden i dva roky po výsadbě je klíčovou operací pro úspěšné založení matečnic i plantáží. Kořenová konkurence plevelů vede ke značnému zpomalení růstu, takže první výrazný výškový přírůst se objeví ve 2. – 3. roce a první solidní sklizeň biomasy je posunuta do 9. - 12. roku. Včasné odplevelování lze provádět ještě poměrně efektivně motykou, případně ručně bez poškozování rašících výhonů. Stejně tak prostor uvnitř dvojřádku (u dvojřádkového schématu výsadby) lze poměrně dobře udržovat ručními motorovými plečkami nebo rotavátory (např. Vari/Honda, šířka záběru 35–45 cm). Meziřádky se poměrně snadno odplevelují mechanizovaně – oráním, kosením, plečkováním, rotavátorováním – obvyklou zemědělskou mechanizací. Obvykle se odplevelování na málo zaplevelených plochách provádí 1–3× do roka. Výhony z dobře rašících řízků obvykle přerostou plevele až v letních měsících, kdy dosáhnou výšky 50–80 cm. Chemická ochrana proti plevelům bývá používána jen výjimečně např. Roundup před vysázením řízků na silně zaplevelené lokalitě. Ve vegetaci je aplikace složitá, protože topoly a vrby jsou na něj citlivější než běžné plevely. Velmi dobré opatření využitelné u matečnic a menších
11
plantáží je mulčování sesekanou rostlinnou hmotou, které vytváří příznivé vlhkostní podmínky ve vrchní vrstvě půdy a dává k dispozici RRD množství pohotových živin. Sklizeň biomasy Výmladkové plantáže RRD se sklízejí v tzv. velmi krátkém obmýtí, které se v našich podmínkách pohybuje mezi 3. – 6. rokem. Pokud bude tedy celková doba existence plantáže 15–25 let tak jak se předpokládá, znamená to, že bude sklizena 4 – 8 krát. Doporučovaný 3. – 4. letý cyklus u nás je minimum, které by z uvedených hledisek neměl být snižován. Spíše je možné uvažovat na některých lokalitách o variantě prodloužení cyklu. Sem patří např. mrazové kotliny, zamokřené půdy, vyšší polohy aj. Nejvhodnějším obdobím pro sklizeň RRD na štěpku jsou zimní měsíce (prosinec – březen), kdy je obsah vody v pletivech nejnižší a je možno využít volných pracovních sil a strojů. Vhodné je také sklízet, když je půda zamrzlá a mechanizace nemá problémy s pohybem. Matečnice se sklízejí naproti tomu každý rok a to i v případě, že není odbyt. Cílem je totiž vypěstovat kvalitní nevětvený prýt, který dosáhneme právě každoročním seřezáváním. Pokud bychom jednoleté prýty neseřezaly v dalším roce by většinou začaly tvořit sekundární větvení, které značně komplikuje a prodražuje přípravu a manipulaci řízků, které mají navíc nižší ujímavost. V zásadě existují tři technologie sklizně výmladkových plantáží: Pořezání a snopkování. Může být provedeno manuálně nebo mechanizovaně. V prvním případě se provádí ruční pořezání stromů křovinořezem a manuální přesun na okraj plantáže. Při větších plochách je pro praktickou realizovatelnost sklizně nutné použít přídavné zařízení za traktor nebo specializovaný sklízecí stroj, který podřezává v dané výšce kmeny RRD a spojuje je do snopků. Biomasa se buď ponechá na okraji plantáže nebo se hned odváží na místo konečného zpracování. Po vyschnutí na vzduchu (1–3 měsíce) je sklizená biomasa štěpkována. Štěpka je dostatečně suchá (20–30 %), energeticky velmi vydatná a je vhodná i pro spalování v topeništích s nižším až středním výkonem. Pořezání a štěpkování. Tento způsob využívá většinou samojízdné, ale i tažené sklízecí stroje schopné okamžité výroby dřevní štěpky přímo na poli. Ta má vyšší vlhkost, ale je snadněji manipulovatelná a dopravovatelná. Pro spalování této štěpky jsou vhodná velká topeniště nad 1MW.
12
Pořezání, štěpkování a peletování. Tento způsob využívá velmi těžké samojízdné sklízecí stroje BIOTRUCK schopné okamžité výroby pelet ze suchých stébelnin přímo na poli. Ty jsou snadněji manipulovatelné a dopravovatelné. Pelety jsou vhodné pro spalování do skoro všech topenišť od domácích kotlů a krbů po kotle CZT. V zahraničí jsou k dispozici výkonné speciální sklízecí stroje. Domácí sklízecí mechanizace zatím není komerčně k dispozici (prototyp, projekty). Rušení plantáže a návrat stanoviště původnímu využití Přibližně ve věku 15–25 let, když začne výnos produkční plantáže klesat pod úroveň ekonomické rentability, je vhodné přikročit ke zrušení plantáže. Technologie rušení plantáží jsou v současnosti dobře propracovány v zahraničí (Rakousko). Po poslední sklizni jsou speciálními frézami odstraněny pařízky příp. část kořenového systému RRD. Pokud je to nutné může být zbytek kořenů rozrušen hlubokou orbou. Zbytky kořenů v půdě slouží jako drenáž a k provzdušnění hlubších vrstev ornice. V případě, že je stav půdy po produkční plantáži dobrý nebo lepší (fyzikální vlastnosti, humus) než tomu bylo před jejím založením je možno plochu na jaře osít cílovou plodinou (obilí, traviny atd.). Pokud je živinová rovnováha půdy narušena, doporučujeme na základě výsledků půdních rozborů půdu dohnojit nebo ji biologicky meliorovat např. vojtěškou nebo jetelo-travní směsí. Hodnocení ekonomiky výmladkových plantáží RRD Autor: Havlíčková, K. (NAZV QF 4142) Cenu štěpky z plantáží RRD lze zpřesnit pomocí ekonomických modelů plantáží RRD, kdy v modelech jsou zakomponovány předpoklady, za kterých by byly jednotlivé projekty plantáží realizovány. Principy tvorby těchto ekonomických modelů a výpočtů ceny biomasy metodikou minimální ceny jednotky produkce jsou podrobně popsány v literatuře, proto je zde uvedena
13
pouze jejich stručná rekapitulace. Ekonomické modely plantáže RRD jsou postaveny na následujících pravidlech: • zachycení všech procesů, které jsou nezbytné pro realizaci projektu v celém životním cyklu • rozsah procesů (např. potřeba lidské práce při pletí či při sázení řízků) musí být stanoven na základě analýzy fyzického rozsahu činností např. pomocí časových snímků činností • zahrnutí všech podpůrných a režijních činností • předpoklad reálného způsobu financování projektu • ocenění jednotlivých činností v rámci identifikovaných procesů musí vycházet z reálných tržních cen s důsledným respektováním principu „opportunity cost“ • korektní výše diskontu, který vyjadřuje časovou hodnotu peněz – diskont současně musí odrážet i míru rizika projektu – čím je riziko projektu vyšší, tím je i vyšší nejistota dosažení předpokládané hodnoty příjmů a výdajů projektu v budoucnosti. Vyšší diskont snižuje hodnotu budoucích příjmů a výdajů. Racionální ekonomicky správný přístup investorů k rozhodování je založen na porovnání současné hodnoty všech příjmů a současné hodnoty všech výdajů spojených s realizací projektů za dobu jejich životnosti. Základním kritériem pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů je kritérium čisté současné hodnoty NPV a pokud je jeho hodnota vyšší než nula, investor by měl do daného projektu investovat. Ekonomické charakteristiky založení a provozování plantáže RRD V současné době nejsou k dispozici dostatečně reprezentativní údaje z komerčně provozovaných výmladkových plantáží – dosud realizované plochy mají charakter spíše malých experimentálních projektů. Prezentované údaje vycházejí z předpokladu použití pro danou lokalitu vhodných klonů topolů a vrb při hustotě výsadby 10000 řízků na ha. Vstupní údaje pro vytvoření ekonomického modelu byly odvozeny na základě identifikace všech procesů souvisejících s pěstováním a zpracováním biomasy. Sklizeň biomasy se předpokládá ve čtyřletém pěstebním cyklu, v době vegetačního klidu. Sklizená biomasa se vytahá na okraj plantáže, sklizené kmínky na větších hromadách provětrávají a do topné sezóny se obsah vody sníží z původních 60 % na 30 %. Vlastní štěpkování pak probíhá až na podzim, před zahájením topné sezóny. Odhad výše výnosu biomasy (štěpky při 30 % vlhkosti) při použití konzervativního předpokladu klimatických podmínek v každém ze čtyřletých obmýtí uvádí následující tabulka.
Tab. 1 - 2 Odhad výše výnosu biomasy v jednotlivých obmýtích (5 ha) 1.obmýtí Biomasa [t] Biomasa [GJ]
2. obmýtí
3. obmýtí
4. obmýtí
5. obmýtí
145,5
279.9
325,8
247,65
218,35
1820
3500
4075
3095
2730
Za dobu existence výmladkové plantáže (20 let) lze množství vyprodukované energie ve štěpce odhadnout ve výši cca 15 000 GJ, což je cca 150 GJ/rok/ha. Pomyslný energetický ekvivalentní výkon výmladkové plantáže je pak cca 5 kW/ha (počítáno pro časový fond 8760 hodin, předpokládá se výhřevnost 12,5 GJ/t štěpky pro 30 % vlhkosti). Varianta I. – Manuální zajištění činností Pokud budeme předpokládat realizaci plantáže za současných podmínek v ČR, tj. při absenci vhodné mechanizace pro sklizeň, většina činností je zajištěna manuálně, s relativně
14
vysokou spotřebou lidské práce. Celkovou pracnost (tj. spotřebu manuální práce) lze za tohoto předpokladu odhadnout cca ve výši 8200 hodin pro 20 let doby životnosti plantáže. Rámcovou strukturu ceny biomasy uvádí následující obrázek. Z předpokládaného výnosu biomasy a odhadu výdajů výmladkové plantáže pak vyplývá minimální cena jedné tuny biomasy (o vlhkosti 30 %) ve výši cca 150–160 Kč/GJ (při započítání současné výše dotace na založení plantáže a pletí). Obr. Struktura minimální ceny biomasy
pozemek 5%
režie 6%
založení 22%
sklizeň 32% provoz 35%
Varianta II. – maximální využití mechanizace Tato varianta pracuje se shodnými předpoklady o výnosech biomasy jako varianta I. Předpokládá se zde však, na rozdíl od varianty I. plně mechanizovaná sklizeň sklízecím strojem Class Jaguar se speciálním nástavcem, kdy štěpkování
probíhá přímo při vlastní sklizni. Dochází k redukci spotřeby lidské práce při sklizni. Současně dochází i k redukci režijních nákladů, protože při zásadní redukci spotřeby lidské práce lze předpokládat i výrazně nižší nároky na obslužné činnosti. Při předpokladu nákladů na sklizeň (včetně štěpkování) ve výši cca 600 Kč/t sušiny pak spodní mez minimální ceny biomasy vychází cca 100 Kč/GJ. Tento odhad lze současně považovat za limitní pro úvahy o zásadním zvýšení biomasy pro výrobu elektřiny a/nebo tepla. Klíčovým faktorem je zde samozřejmě zajištění sklizně (možnost zajištění sklizně jako služby) nebo při koupi speciální sklízecí techniky pak její vytížení. Obojí má však silnou souvislost s rozlohou plantáží RRD.
Pro energetické účely se pěstují rychle rostoucí dřeviny zpravidla na speciálních, k tomu účelu zakládaných plantážích. Z nejčastěji doručovaných druhů jsou pro naše podmínky nejjistější následující druhy : Topol - černý, balzámový, nebo i kříženci t.černého a bavlníkového a pod. Vrby – různé formy a kříženci. U rychle rostoucích dřevin musíme dbát zákona č. 114/92 o ochraně přírody a krajiny z hlediska původu dřevin. Do volné krajiny a zvláště v chráněných oblastech je nutné vysazovat rostlinný materiál certifikovaný. V ČR ve VÚZT se KOVÁŘOVÁ. a kol. (2002) zabývala pěstováním a ekonomikou RRD. Autorka uvádí, že snížením nákladovosti na 1 ha o dotace ve výši 54 tis. Kč, sníží se náklady na produkci dřevin v průměru na 46 tis. Kč. Budeme-li uvažovat s výnosem dřevní hmoty za 5 let 50 t.ha-1 sušiny u topolů v produkční oblasti, vychází ekonomika příznivě 918,- Kč.t-1 sušiny (bez dotací cca 2 tis. Kč.t-1 sušiny). Jak ukazují praktické výsledky dlouholetého ověřování ve VÚZT při druhé a dalších rotacích, kdy dochází k obrůstání pařízků a odpadnou náklady na zakládání plantáže, mohla by vycházet ekonomika příznivě, a to i s minimem dotací, pouze za předpokladu, že bude dodržen výnos. Uvedený předpoklad je však třeba ověřit, to vyžaduje delší časové období. Rovněž příznivý je i přepočet nákladů na 1 GJ. Při výnosu 50 t sušiny za pětileté období a nákladech 918 Kč.t-1 sušiny bude 1 GJ = 54,- Kč. Pokud bychom zohlednili orientační náklady na dosoušení a manipulaci 75,- Kč.t-1 sušiny, tak při výhřevnosti sušiny cca 17 MJ.kg-1 a při uváděném reálném výnosu cca 50 t sušiny budou
15
činit měrné náklady cca 58,- Kč.GJ-1.zahrnující podpory podle Nařízení vlády č. 505/2000 Sb. Ve VÚKOZ Průhonice HAVLÍČKOVÁ a kol. (2003) za dobu existence výmladkové plantáže 20 let odhaduje množství vyprodukované energie ve štěpce ve výši cca 13 500 GJ, tj. 135 GJ/rok.ha. Pomyslný energetický výkon výmladkové plantáže je pak přibližně 4,5 kW/ha (pro časový fond 8 760 hodin,předpokládá se výhřevnost 12,5 GJ/t štěpky při 30% vlhkosti). Z uvedených hodnot lze odhadnout potřebnou plochu pro zajištění energetických potřeb dané lokality. Cena biomasy z výmladkových plantáží autoři kalkulují v rozmezí 90 – 160 Kč/GJ. CELJAK (2004) uvádí celkové variabilní náklady na založení a ošetřování porostu topolů o rozloze 1 ha po čtyřech letech ve výši 629 000 Kč (bez vlastní matečnice) a 589 400 Kč za předpokladu zdroje řízků z vlastní matečnice. Průměrný výnos dřevní hmoty po čtyřech letech pěstování činí 36 122 kg/ha. Autor zdůrazňuje důkladnou přípravu půdy. Nejvyšší nákladovou položku činí nákup řízků rychle rostoucích dřevin. Na základě literatury a diskusí s farmáři je nutná dotační podpora, zvláště v prvním roce při přípravě půdy, založení plantáže a zhotovení oplocenky. Nařízením vlády č. 505/2000 Sb., kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb. se poskytují dotace (viz tab. 49), jestliže žadatel vysadí rychle rostoucí dřeviny určené pro energetické využití na minimální výměře u reprodukčního porostu (matečnici) 0,25 ha nebo u produkčního porostu minimálně na výměře 1 ha zemědělské půdy. Provedené výkony jsou ohodnoceny sazbami v Kč za technickou jednotku výkonu, na který se jednotlivá dotace vztahuje.
Tab. 1 -3 Sazby za technickou jednotku provedeného výkonu Předmět dotace
Technická jednotka
Sazba v Kč
Výsadba reprodukčního porostu – topol, vrba
1 ks řízku
3,-
Zřízení oplocenek k zajištění reprodukčních porostů
1m
60,-
Ochrana reprodukčních porostů proti zaplevelení
1 ha
5 000,-
topol, vrba
1 ks řízku
5,-
První výsadba produkčního porostu
jiné dřeviny
1 ks sazenice
5,-
Opakovaná výsadba produkčního
topol, vrba
1 ks řízku
1,-
porostu
jiné dřeviny
1 ks sazenice
Ochrana produkčních porostů
1 ha
2,50 4 000,-
Pramen: Přehled o stavu zemědělství za rok 2003, MZe
V tab. 1- 4 je uveden přehled dotačně podpořených plantáží RRD v roce 2001 – 2003. V roce 2001 bylo vysázeno 19,7 ha plantáží s podporou 565 991 Kč a nejvyšší zájem o tyto plantáže byl v Karlovarském a Libereckém kraji. V roce 2002 byl na zemědělské půdě vysázeno 16 ha plantáží RRD s dotací ve výši 474 664 Kč se zájmem v okolí Prahy a v Jihočeském kraji. V roce 2003 bylo vysázeno s dotační podporou 39,4 ha a podpora činila 802 311 Kč. Zvýšený zájem o plantáže RRD byl zaznamenán na Vysočině a v Jihočeském kraji. Pro rok 2004 Nařízení vlády č. 308/2004 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy a na založení porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě určených pro energetické využití vstoupilo v platnost 5. 5. 2004. Nařízení
16
vlády č. 308/2004 Sb., legislativně upravuje Horizontální plán rozvoje venkova (dále HRDP) v opatření lesnictví a umožňuje provést bezprostředně závazné předpisy Evropských společenství (Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1783/2003). V roce 2004 požádalo o zařazení do programu podle NV č. 308/2004 (zalesňování a založení plantáží RRD) celkem 376 žadatelů. Předpokládaná dotace na tento program je vypočtena na částku cca 61,5 mil. Kč. Výsadba plantáží RRD by se měla uskutečnit na ploše 91 ha (lesní porosty by měly být vysázeny na ploše cca 540 ha). V rámci programu na podporu založení porostu RRD se poskytuje dotace na založení produkční plantáže, pěstované po dobu nejméně 15 let na pozemku o výměře nejméně 0,5 ha, a na založení matečnice (reprodukčního porostu), pěstované na rozloze nejméně 0,25 ha po dobu minimálně 10 let. Žadatel při vstupu do programu se zavazuje, že zajistí pěstování, sklizeň, a evidenci porostu RRD podle druhu porostu a likvidaci porostu po skončení doby životnosti plantáže. Dotace na založení je vyplácena pouze jednorázově, na založení produkčního porostu RRD je stanovena sazba ve výši 60 tis. Kč/ha a sazba na založení matečnice (reprodukčního porostu) činí 75 tis. Kč/ha.
17
Tab. 1 - 4 Regionální přehled dotací a výměr plantáží rychle rostoucích dřevin v roce 2001 - 2003 Rok 2001 Kraj 12.c.1.1. 12.c.1.2. 12.c.2. 12.c.3.1. 12.c.3.2.
Praha
12.c.4.1. 12.c.5. celkem §12.c) změna struktury výroby 12.c.1.1. 12.c.1.2. 12.c.2. 12.c.3.1. 12.c.3.2.
Středočeský Jihočeský
12.c.4.1. 12.c.5. celkem §12.c) změna struktury výroby 12.c.1.1.
Dotační titul RRD - založení reprodukčních porostů RRD - ochrana (oplocenky) založení porostů RRD - ochrana proti zaplevelení první výsadba RP - topol, vrba první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, vrba ochrana produkčních porostů
RRD - založení reprodukčních porostů RRD - ochrana (oplocenky) založení porostů RRD - ochrana proti zaplevelení první výsadba RP - topol, vrba první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, vrba ochrana produkčních porostů
RRD - založení reprodukčních porostů
Sazba v Kč
ha
2002 Kč
ha
2003 Kč
ha
Kč
3 Kč/řízek 60 Kč/m
0,00 x
0,63 x
18 810 19 800
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
0,00 3,80 0,00
0,49 0,00 0,00
2 450
1 Kč/řízek 4000 Kč/ha
0,00 0,00
1,14 3,10
11 400 12 397
5,36
64 857
189 999
3,80
189 999
3 Kč/řízek 60 Kč/m
0,10 x
3 000 15 720
0,10 x
3 000 19 080
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
0,00 0,00 0,00
0
0,25 0,00 0,00
1 250 0
2,07
103 650
1 Kč/řízek 4000 Kč/ha
0,00 0,00
0,00 0,00
0
1,17 8,09
11 700 32 373
11,34
147 723
3 Kč/řízek
0,10
18 720
0,35
23 330
0,40
11 880
0,50
14 850
18
12.c.1.2. 12.c.2. 12.c.3.1. 12.c.3.2. 12.c.4.1. 12.c.5. celkem §12.c) změna struktury výroby 12.c.1.1. 12.c.1.2. 12.c.2. 12.c.3.1. 12.c.3.2.
Karlovarský Liberecký
12.c.4.1. 12.c.5. celkem §12.c) změna struktury výroby 12.c.1.1. 12.c.1.2. 12.c.2. 12.c.3.1. 12.c.3.2. 12.c.4.1.
RRD - ochrana (oplocenky) založení porostů RRD - ochrana proti zaplevelení první výsadba RP - topol, vrba první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, vrba ochrana produkčních porostů
RRD - založení reprodukčních porostů RRD - ochrana (oplocenky) založení porostů RRD - ochrana proti zaplevelení první výsadba RP - topol, vrba první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, vrba ochrana produkčních porostů
RRD - založení reprodukčních porostů RRD - ochrana (oplocenky) založení porostů RRD - ochrana proti zaplevelení první výsadba RP - topol, vrba první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, vrba
60 Kč/m
x
14 100
x
10 620
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
0,30 0,00 0,00
1 516 0
0,56 1,33 0,00
2 815 66 450
1 Kč/řízek 4000 Kč/ha
0,00 0,00
0
0,00 1,33
0 5 316
0,70
27 496
3,72
100 051
0,30 0,70
1 516 35 000
4 406
1,00
40 922
0,88 0,86
43 750 43 000
3 Kč/řízek 60 Kč/m
0,00 x
0,00 x
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
0,00 3,37 0,00
1 Kč/řízek 4000 Kč/ha
0,00 3,10
12 410
0,43 3,10
4 300 12 409
1,48
5 918
6,47
180 910
3,53
16 709
3,21
92 668
3 Kč/řízek 60 Kč/m
1,60 x
48 000 59 754
0,00 x
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
1,62 1,46 0,00
8 121 73 000
0,00 1,63 0,00
81 500
1 Kč/řízek
0,00
0,37
3 700
0,49
4 890
168 500
0,00 0,00 0,00
19
Královéhradec ký
Pardubický Vysočina
12.c.5. ochrana produkčních porostů celkem §12.c) změna struktury výroby RRD - založení reprodukčních 12.c.1.1. porostů 12.c.1.2. RRD - ochrana (oplocenky) založení porostů RRD - ochrana 12.c.2. proti zaplevelení 12.c.3.1. první výsadba RP - topol, vrba 12.c.3.2. první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, 12.c.4.1. vrba 12.c.5. ochrana produkčních porostů celkem §12.c) změna struktury výroby RRD - založení reprodukčních 12.c.1.1. porostů 12.c.1.2. RRD - ochrana (oplocenky) založení porostů RRD - ochrana proti zaplevelení 12.c.2. 12.c.3.1. první výsadba RP - topol, vrba 12.c.3.2. první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, 12.c.4.1. vrba 12.c.5. ochrana produkčních porostů celkem §12.c) změna struktury výroby RRD - založení reprodukčních 12.c.1.1. porostů 12.c.1.2. RRD - ochrana (oplocenky)
4000 Kč/ha
1,10
4 400
0,00
0
2,33
9 312
5,78
193 275
2,00
85 200
2,82
14 202
0,19 x
5 700 42 780
3 Kč/řízek 60 Kč/m
1,75 x
52 500 31 800
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
1,06 2,77 0,00
5 300 138 600
1 Kč/řízek 4000 Kč/ha
0,00 2,10
8 400
7,68
236 600
1,43
42 810
3 Kč/řízek 60 Kč/m
0,00 x
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
1,25 0,94 0,09
6 233 46 980 4 255
0,91 0,00 0,00
4 525 0 0
1 Kč/řízek 4000 Kč/ha
0,00 0,00
0 0
0,00 1,25
4 986
2,27
57 467
2,34
57 991
3 Kč/řízek 60 Kč/m
0,40 x
12 000 13 980
0,00 x
20
12.c.2. 12.c.3.1. 12.c.3.2. 12.c.4.1. 12.c.5. celkem §12.c) změna struktury výroby 12.c.1.1. 12.c.1.2. 12.c.2. 12.c.3.1. 12.c.3.2. 12.c.4.1. 12.c.5. celkem §12.c) změna Moravskoslezs struktury ký výroby celkem §12.c) změna struktury ČR výroby
založení porostů RRD - ochrana proti zaplevelení první výsadba RP - topol, vrba první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, vrba ochrana produkčních porostů
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
0,28 0,00 0,00
1 Kč/řízek 4000 Kč/ha
0,00 0,00
0,68 RRD - založení reprodukčních porostů RRD - ochrana (oplocenky) založení porostů RRD - ochrana proti zaplevelení první výsadba RP - topol, vrba první výsadba RP - jiné dřeviny opakovaná výsadba PP - topol, vrba ochrana produkčních porostů
1 384 0
0,28 0,00 0,00
1 384
0,00 0,00
27 364
3 Kč/řízek 60 Kč/m
0,00 x
5000 Kč/ha 5 Kč/řízek 5 Kč/řízek
0,00 1,00 0,00
1 Kč/řízek 4000 Kč/ha
0,00 2,69
10 759
3,69
60 759
19,69
565 991
1,03 2,75 0,16
5 125 137 500 8 100
2,95
11 804
0,28
1 384
8,32
205 339
16,02
474 664
39,37
802 311
50 000
Pramen: Státní zemědělský intervenční fond, Přehled o stavu zemědělství za rok 2001 – 2003, MZe
21
Založení plantáží RRD a následné zhodnocení dřevní hmoty je jedním z perspektivních směrů diverzifikace činnosti zemědělců za účelem zvyšování jejich příjmů. Diverzifikace v zemědělství je směr, který úzce souvisí s trvale udržitelným rozvojem venkova. V příspěvku je prokázán narůstající trend zájmu zemědělců o plantáže rychle rostoucích dřevin. Využívání podopatření „Zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin“ v Operačním programu Horizontální plán rozvoje venkova zemědělským sektorem je v úzké souvislosti s výstavbou výtopen a kotelen na biomasu ve venkovském prostoru. Plantáže rychle rostoucích dřevin plní základní cíle: • snížení podílu zornění v ČR a bez rizika zvýšení podílu opuštěných, neobhospodařovaných půd; • snížení produkce skleníkových plynů a snížení imisí, zejména oxidů síry; • příspěvek k ekonomické stabilitě venkovského obyvatelstva změnou struktury příjmů formou diverzifikace; • zlepšení biodiverizity kulturní krajiny a posílení ekologické stability v krajině. Nařízení vlády č. 308/2004 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy a na založení porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě určených pro energetické využití vstoupilo v platnost 5. 5. 2004. Nařízení vlády č. 308/2004 Sb. legislativně upravuje HRDP v opatření lesnictví a umožňuje provést bezprostředně závazné předpisy Evropských společenství (Nařízení Rady (ES) č. 1257/1999, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1783/2003). V roce 2004 požádalo o zařazení do programu podle NV č. 308/2004 (zalesňování a výsaz RRD) celkem 376 žadatelů. Předpokládaná dotace na tento program je vypočtena na částku cca 61,5 mil. Kč. Výsadba rychle rostoucích dřevin (RRD) by se měla uskutečnit na ploše cca 70 ha (lesní porosty by měly být vysázeny na ploše cca 540 ha). V roce 2004 nebyly z HRDP poskytnuty žádné platby, na podporu pěstování rychle rostoucích dřevin byly vyplaceny pouze národní podpory podle NV č. 505/2000 Sb., ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb. a nařízení vlády č. 203/2004 Sb.
Tab. 1-5 Čerpání finančních prostředků podle nařízení vlády č. 505/2000 Sb., § 12c (tis. Kč) Dotační titul Reprodukční porosty RRD Produkční porosty RRD v tom - první výsadba - opakovaná výsadba Ochrana produkčních porostů Celkem podpora
2003 180,1 537,6 509,6 28,8 84,6 802,3
2004
Meziroční index
6,6 55,1 61,7
3,7 10,2 x x x 7,7
Pramen: MZe - Hodnocení podpor v zemědělství dle nařízení vlády č. 505/2000 Sb.
Vyšší výměry založených plantáží RRD jsou přímo závislé na podpoře a rozvoji výstavby výtopen využívajících biomasu. Zájem o RRD je lokalizován v Jihočeském kraji a v kraji Vysočina.
22
SWOT analýza rychle rostoucích dřevin Silné stránky o začlenění pěstování RRD do systému opatření v rámci programu EU tj. Program rozvoje venkova a stím spojené zajištění financování v plánovacím období 2007 - 2013; o tradice v pěstování a šlechtitelská tradice RRD ( Šlechtitelská stanice Uherské Hradiště – Kunovice)
Slabé stránky o vyšší produkce dosahují nepůvodní euroamerické klony; o nedostupnost mechanizačních prostředků pro sklizeň v zemědělství vzhledem k vysokým cenám;
Rizika o možnost výskytu rzí u topolu černého v plantážích RRD;
Příležitosti o kultura vhodná v diverzifikaci činnosti zemědělců;
23
Pěstitel v plantáži rychle rostoucích topolů
24
1.2 Byliny pro energetické účely Rostliny bylinného charakteru, pěstované pro získávání energie, lze rozdělit na několik skupin. Z praktického hlediska se tyto rostliny dělí na jednoleté a víceleté či vytrvalé. Dále lze tyto rostliny členit podle botanického zařazení, např. na „energetické“ obiloviny „energetické“ trávy a celou další velkou skupinu rostlin dvouděložných. Do této skupiny se pak řadí vzrůstné statné rostliny, zpravidla netradiční, z nichž některé byly dříve pěstovány jako plodiny zemědělské, nebo se jedná o rostliny okrasné, nebo i planě rostoucí. Hlavním kriteriem jsou vysoké výnosy nadzemní hmoty. Základní údaje o zakládání porostů energetických rostlin, včetně výnosových parametrů jsou sestaveny do následujícího přehledu v tab. 1-6.
25
Tab. 1-6 Přehled údajů o pěstování netradičních energetických rostlin Setí Druh rostlin Jednoleté Obilniny:- tritikale -ozimé žito Čirok -Sudanská tráva Konopí seté Amaranthus Sléz krmný Hořčice sareptská Krambe (kartán) Světlice barvířská Lnička setá
Výsev v kg/ha
Hloubka v cm
termín
Výnos suché hmoty v t/ha
Termín sklizně
130 - 180
5-7
25.9. -10.10.
10 – 12
VII,VIII
130 – 140 30 32– 65 1,2 – 1,7 5 – 8 (10) 5–6 20 – 30 15 - 30 8 –12
5-7 4–5 3 1,5 2 2 2-3 2-4 1–2
25.9.- 5.10. zač. V. IV – V V – VI. IV. – V. IV. od 1/2 IV III do 1/2 IV. III,IV
9 – 12 14 – 18 8,5 –16 8 - 10 8 – 12 6–8 4,5 - 5 2 4–5 2,5 – 3,5
VII,VIII (IX),X,(XI) IX,X (IX),X,(XI) (VIII),IX,(X) VIII,(IX) VII,VII IX (IV),VIII
Víceleté a vytrvalé Pupalka dvouletá
4–5
od jara do 1/2 VIII
4-5
(VIII),IX
Komonice bílá Jestřabina východní Topinambur hlíznatý
18– 25 15 – 25 50-55 tis.hlíz
na povrch utužené půdy 2–3 3 6 -12
12 –15 cca 10 8 – 10
(VIII), IX VII,(VIII) IX,(X,IX)
Šťovík krmný Mužák prorostlý Bělotrn kulatohlavý Boryt barvířský Topolovka růžová Ozdobnice čínská – Miscanthus Energetické trávy Chrastice –lesknice rákosovitá Kostřava rákosovitá Psineček veliký Ovsík vyvýšený Sveřep samužníkovitý Sveřep bezbranný
5–8 12 – 15 18 - 22 10 - 12 5-6 10 – 20 tis. sazenic
1,5 3 3 3 2 6–8
IV –V IV V spon 62,575x24-40 cm V – VII IV IV – V IV IV – V 1/2 V – 1/2 VII
15 – 25 12 – 15 14 – 16 cca 10 13 – 16 15 - 25
(VI),VII,(VIII) (VIII),IX,(X) IX,(X) VIII,(X) IX,(X) Jaro –III,IV
8 – 10 (20 –25) 15 – 16 10 – 12 27 – 30 20 – 35 20 – 35
1,5
podzim – (brzy z jara) III, IV III, IV III, IV III, do 1/2 IV III,IV(podzim)
9 – 10 (15) 8 - 14 7–8 7–9 10 - 15 12 – 15
VI,VII
1 1 3–4 1,5 1,5
VII VI,VII VI,VII VII,(VIII) VII,(VIII)
Pramen: Petříková, V. ČEA 1999
26
1.2.1 Rostliny jednoleté Energetické obiloviny – tritikale, žito Obiloviny jsou ve fytoenergetice v současné době známé především využíváním slámy. Nejvíce se však využívá ke spalování sláma pšeničná, neboť se pěstuje na největších plochách. Lze používat též slámu ječnou, pokud ji není třeba používat ke krmení skotu. V tomto případě je vhodnější sláma ječmene ozimého, který mívá zpravidla vyšší výnosy, než ječmen jarní. Objevují se námitky, že je nutné veškerou slámu zaorávat, aby se půda neochuzovala o organickou hmotu. Tento aspekt je sice důležitý, ale je třeba znát míru obohacování půdy o zaorávanou slámu. Pokud by se zaorávala veškerá sláma (po odečtu spotřeby na stlaní a krmení), nastalo by většinou přechodné snížení půdní úrodnosti a to v důsledku tzv. biologické sorpce. Půdní mikroflóra potřebuje pro rozklad organické hmoty (dodané slámou) živiny, které se pak nedostávají pro výživu právě pěstovaných rostlin. Pro omezení tohoto jevu by bylo nutné dodat do půdy zvýšené množství živin, zejména dusíku, což významně zvyšuje náklady. Zvýšený podíl zaorávané slámy je zvl. rizikový v sušších oblastech, kde vedle živin často chybí pro přeměnu organické hmoty v půdě nezbytná vláha. Důsledkem je dlouhodobě nerozložená sláma, která v tomto stavu k úrodnosti půdy nijak nepřispívá. Při hodnocení výhod či rizik zaorávání slámy bylo zjištěno, že při množství slámy potřebné pro zajištění úrodnosti půdy, přesto přebývá cca 1/3 veškeré produkce slámy. O jejím nedostatečném využívání a tudíž přebytku, svědčí ostatně staré stohy postupně tlející slámy, které lze vidět téměř po celém území ČR. Tuto slámu by pak bylo možné efektivně využívat při spalování v kotelnách, v zájmu rozvoje fytoenergetiky, což se již realizuje v několika případech také u nás. Velmi dobré zkušenosti mají v tomto směru zejména v Dánsku, ale i v řadě jiných států. Vedle slámy (vedlejší produkt) lze pro fytoenergetiku využívat též celé obilní rostliny, včetně zrna. Dobré zkušenosti mají v tomto směru např. v Rakousku. K tomuto účelu jsou zvl.vhodné statné obiloviny, jako např. ozimé žito a hlavně tritikale, což je kříženec pšenice a žita. Uznané odrůdy těchto obilovin jsou následující: Žito : Daňkovské nové – 1977, Beskyd –1991, Albedo- 1991, Selgo- 1997 a další Tritikale : Presto – 1990, Ring –1991, Disko – 1997, Kolor – 1996, Modus 1998 Tyto energetické obiloviny lze pak lokalizovat do méně úrodných výše položených oblastí, neboť nemají zvlášť vysoké nároky na stanoviště a v nížinných úrodných polohách pěstovat náročnější ječmen a pšenici. Pěstování energetických obilovin má nespornou výhodu v tom, že je technologie jejich produkce i sklizně zemědělcům důvěrně známa a že zde není třeba žádné specielní mechanizace. Sklizeň lze zajistit posekáním na řádky a po doschnutí celý objem hmoty sebrat a slisovat do balíků. Pro spalování slámy (i celých rostlin včetně zrna) jsou pro větší kotelny (např. komunální) výhodnější hranaté balíky obřích rozměrů, o hmotnosti 300 nebo 500 q, než balíky maloobjemové, či válcové. Jejich tvar se řídí hlavně typem topeniště kotelny, kde se balíky spalují. Pro menší kotelny lze tvarovat též balíky menších rozměrů (viz např. Sladký 1995). Termín sklizně celých rostlin včetně zrna ke spalování je však třeba stanovit tak, aby nebylo obilí přezrálé, neboť by pak mohlo dojít k vyšším ztrátám v důsledku výdrolu zrna. Při skladování takovýchto balíků je pak třeba zajistit ve skladech ochranu proti hlodavcům. Celková produkce suché hmoty energetických obilovin (slámy + zrno) se pohybuje kolem l0 – 12 t z 1 ha. Na základě výsledků soupisu ploch osevů ČSÚ k 31. 5. 2005 dosáhla výměra všech obilovin pěstovaných pro sklizeň v roce 2005 celkové rozlohy 1 593,5 tis. ha. Z dlouhodobého pohledu tak dochází k určité stabilizaci osevních ploch, kdy osevní plocha pěstovaných obilovin se pohybuje kolem výměry 1600 tis. ha. V meziročním srovnání se jedná o mírný pokles o 13,8 tis. ha (tj. o 0,9 %). Mírný pokles byl zaznamenán u ozimých i jarních obilovin s výjimkou obou typů ječmenů – ozimého i jarního a triticale, kde bylo dosaženo nevýrazného navýšení. Ze struktury výměr jednotlivých druhů obilovin ve srovnání s údaji loňského roku vyplývá, že v zastoupení
27
jednotlivých druhů obilnin nedošlo letos k významnému posunu. Opět zcela dominantní roli mezi obilovinami hraje, přes mírné snížení osevních ploch, ozimá pšenice. K 31. 5. 2005 bylo v ČR pěstováno 762,8 tis. ha ozimé pšenice, což je pouze o 38,9 tis. ha (tj. o 4,9 %) méně, než tomu bylo v roce 2004. Pěstební výměra ostatních ozimých obilovin vykazovala jak pokles tak i nárůst ploch (u ozimého žita meziročně poklesla o 20,8 %, u ozimého ječmene byl nárůst o 8,0 % a u triticale o 3,2 %). Jarní obiloviny zaznamenaly kromě jarního ječmene meziroční pokles osevních ploch (jarní pšenice o 6,2 %, kukuřice o 11,0 % a oves o 11,8 %). Pokles v pěstování jarních obilovin vycházel především z minimálních zaorávek ozimých plodin a to jak ozimých obilovin, tak i řepky. Dalším důvodem byla větší výnosová jistota u ozimých obilovin. Ozimá pšenice si svojí výměrou pěstování zachovala mezi ostatními obilovinami své výjimečné postavení, které se bezprostředně promítá do celkových výsledků sklizně s vlivem na celkovou bilanci obilovin. Předpokládaná celková sklizeň obilovin v roce 2005, vycházející z odhadu ČSÚ doplněná o odhad Ministerstva zemědělství u okrajových obilovin, činila 8 078,3 tis. tun. Jedná se o velmi malý meziroční pokles produkce obilovin o 705,5 tis. tun (8,0 %). Předpokládaná celková produkce obilovin v letošním roce je třetí nejvyšší ve srovnání s konečnými sklizněmi předchozích let od roku 1980. Taková, znovu velmi vysoká úroveň sklizně obilovin znamená, že celkový charakter našeho vnitřního trhu se nemění a setrvává trh s převažujícími rysy výrazně vyšší nabídky nad poptávkou. Rekordní sklizeň obilovin roku 2004 v EU 25 se dle odhadů nebude opakovat, přesto se odhaduje, že celková produkce obilovin bude ve výši 252 mil. tun (pokles o 8,7 %). Výrazné změny bilančních dispozic pro rok 2005/2006 v porovnání s předchozím marketingovým rokem se v EU 25 neočekávají s výjimkou některých států (Španělsko, Portugalsko, Itálie). Pro odčerpání přebytků na volném trhu se předpokládá zejména navýšení objemů vývozu a navýšení objemů zásob obilovin (včetně intervenčních). Pro marketingový rok 2005/2006 se předpokládá, že vlivem určitého oživení na obilním trhu v závěru marketingového roku 2004/2005 bude působit na stabilizaci cen. Vzhledem k nižší nabídce obilovin potravinářské kvality se dá předpokládat, že měsíční průměry cen potravinářské pšenice u zemědělců dosáhnou v závěru roku 2005 úrovně 20600 – 20900 Kč a u krmné pšenice 20000 – 20300 Kč. Také u ostatních krmných obilovin lze předpokládat nízké cenové průměry, a to u ječmene krmného na 20000 – 20150 Kč/t, u kukuřice na 20500 – 20800 Kč/t a u ovsa na 2 000 – 2 250 Kč/t. Výrazný pokles cen obilovin se pravděpodobně tak výrazně nepromítne u komodity, která nebyla v předchozích letech ve výrazném přebytku a rozsah pěstování byl smluvně zajištěn. Týká se to především sladovnického ječmene, u kterého se předpokládá mírně vyšší cenová hladina na cenové úrovni 2 900 – 3 100 Kč/t. U žita, které vždy bylo svoji cenovou hladinou nad průměrem ostatních obilovin se očekává výrazný pokles cen až do rozmezí 2 500 – 2 700 Kč/t u partií s velmi kvalitní surovinou (ostatní partie lze očekávat na úrovni 2 100 – 2 350 Kč/t)
28
Tab. 1 – 7 Plocha sklizně obiloviny celkem Rok
Plocha osevu (ha)
Plocha sklizně(ha)
Sklizeň(t)
Výnos (t/ha)
1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
1 751 213 1 746 021 1 716 780 1 706 187 1 709 351 1 701 805 1 681 837 1 688 982 1 676 759 1 669 850 1 652 169 1 620 585 1 586 262 1 606 911 1 660 338 1 581 341 1 586 491 1 696 325 1 680 760 1 586 592 1 647 508 1 626 785 1 562 116 1 452 349 1 607 251 1 593 487
1 725 903 1 718 669 1 694 848 1 674 595 1 649 116 1 668 520 1 672 080 1 676 320 1 655 290 1 661 944 1 639 715 1 611 787 1 583 160 1 605 992 1 654 149 1 575 977 1 581 032 1 685 820 1 678 285 1 591 099 1 650 114 1 623 624 1 562 116 1 459 736 1 609 351 1 585 327 *
6 972 196 6 228 225 6 750 834 7 297 966 7 781 903 7 884 205 7 128 158 7 532 219 7 532 215 7 793 145 8 946 879 7 845 290 6 564 898 6 467 852 6 777 231 6 601 711 6 644 145 6 982 772 6 668 920 6 928 371 6 454 237 7 337 589 6 770 829 5 762 396 8 783 801 8 063 206 *
4,24 3,62 3,98 4,36 4,72 4,73 4,26 4,49 4,55 4,69 5,46 4,87 4,15 4,03 4,10 4,19 4,20 4,14 3,97 4,35 3,91 4,52 4,33 3,95 5,46 5,09 *
Pramen: ČSÚ; Situační a výhledová zpráva Obiloviny MZe 2005 Poznámka: * odhady sklizně k 15. 9. 2005, Obiloviny celkem bez ostatních obilovin
Triticale (žitovec) Triticale je cíleně pěstovanou obilovinou pro energetické využití. Sklizeň triticale se předpokládá dle ČSÚ k 15. 9. 2005 ve výši 283,0 tis.tun. Očekává se tedy, že produkce této plodiny bude druhá nejvyšší od roku 1995. V letošním roce se produkce triticale mírně sníží o 22,4 tis. tun, tj. o 7,3 %. Od roku 2003, kdy triticale potvrdilo své výjimečné postavení (spolu s ozimým žitem) mezi ozimými obilovinami pro svou odolnost vůči extrémně nízkým teplotám, hrála tato vlastnost svoji roli při výběru plodin pro následný osevní postup v roce 2005, kdy došlo k dalšímu nárůstu osevních ploch. Objemem své produkce je bilančně důležitou obilovinou na našem trhu s krmnými obilovinami. Osevní plochy Podle soupisu osevních ploch prováděného ČSÚ k 31. 5. 2005 dosáhla výměra pěstování pro sklizeň roku 2005 výše 64,8 tis.ha. To představuje mírný meziroční nárůst o 2,0 tis. ha (3,2 %). Jedná se o nejvyšší osevní plochy triticale od roku 1992. Triticale se tak v České republice stalo třetím nejrozšířenějším obilním druhem v základních obilovinách po pšenici a ječmeni.
29
Hektarové výnosy Výnos triticale ze sklizně 2005 se odhaduje na 4,37 t/ha. Ve srovnání se skutečností loňské sklizně se jedná o mírný pokles o 0,49 t/ha (tj. o 10,1 %). Přes toto mírné snížení má stále triticale velký význam v méně příznivých pěstitelských oblastech (bramborářské a pícninářské výrobní oblasti) pro svoji vysokou výnosovost, která je podmíněna řadou dílčích vlastností tohoto druhu (tolerance k nepříznivé reakci půdy – pH, tolerance k horším předplodinám). V roce 2005 dosaženým výnosem triticale znovu potvrzuje svoji schopnost dosáhnout průměrného výnosu nad 4,0 t/ha.
Tab. 1 – 8 Sklizeň triticale v ČR Rok sklizně
Plocha osevu (ha)
Plocha sklizně(ha)
Sklizeň(t)
Výnos (t/ha)
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
13 798 15 068 20 362 25 972 37 168 50 738 53 093 45 970 62 776 64 811
13 769 14 912 20 308 25 953 37 001 49 499 53 093 45 970 62 776 64 811 *
52 058 57 146 79 137 107 433 138 468 191 771 199 932 161 860 305 396 282 978 *
3,78 3,83 3,90 4,14 3,74 3,87 3,77 3,52 4,86 4,37 *
Pramen: ČSÚ Poznámka: * odhady sklizně k 15. 9. 2005
Čiroky (Sorghum Adams) Rostliny čirokovité patří do typu C4, což svědčí především o tom, že dobře snáší sucho, neboť dobře hospodaří s vláhou. Na produkci 1 kg sušiny potřebují jen 200 l vody, což je např. oproti kukuřici o plných 100 l méně. Čiroky jsou však dosti náročné na teplo. Pro energetické účely lze využívat především čirok - sudanskou trávu (Sorghuum vulgare var. sudananse). Čirok cukrový je pro přímé spalování méně vhodný, neboť vlivem svého značného obsahu cukru zůstává až do sklizně „vodnatý“ a proto se i špatně dosouší. Povolené odrůdy : sudanská tráva Hyso 2 (kříženec čiroku a sudanské trávy). Výhodou pěstování čirokovitých rostlin je to, že je dobře známá pěstitelská technologie, neboť je prakticky stejná, jako v případě kukuřice. Tu naši zemědělci dobře znají, takže není nutné je v tomto směru poučovat. Výhodou je rovněž běžně známá mechanizace, používaná pro kukuřici a to jak pro setí, tak pro sklizeň čiroků. Rovněž při zařazování čiroků do osevních postupů lze volit obdobná kriteria jako v př. kukuřice. Nároky na živiny jsou poměrně značné, opět podobné jako u kukuřice, takže též hnojení se řídí podobnými zásadami jako hnojení kukuřice. Výsev čiroků se provádí v pozdějším jarním období, kdy je půda již dostatečně prohřátá (cca 10 – 12o C) a zajistí tak úspěšné vzcházení osiva. Čiroky se pro energetické účely sejí do užších řádků, 20 – 30 cm širokých, s výsevkem osiva od 30 do cca 50 kg/ha. Čirok –sudanská tráva je vhodný pro energetické účely proto, že je to statná vysoká rostlina, dosahující 2 až 3 m výšky a poskytuje tudíž vysoké výnosy. Je původně vyšlechtěn pro krmivářské účely. Čirok - Hyso nemá příliš vyhraněné nároky na teplotu, proto dosahuje dobrých výnosů i ve středních polohách a to nejen na tradiční zemědělské půdě, ale i na zrekultivované půdě po průmyslové devastaci. V průměru cca 5 let ověřování výsledků s pěstováním čiroku – Hyso bylo např. na důlních výsypkách a složištích popele na Chomutovsku získáváno přibližně 14 až 18 t suché hmoty z 1 ha. Sklizeň tohoto čiroku je pro energetické účely (pro spalování) vhodné provádět po dokonalém vyschnutí. Čirok odrůda – Hyso 2 má poměrně subtilní stébla,
30
což umožňuje jeho relativně rychlé vysychání. Sklizeň lze proto provádět již v časném podzimu, zvl. je-li sušší počasí.
Kukuřičná sláma Do této skupiny jednoletých rostlin patří též obecně známá kukuřice. Pro energetické účely lze s úspěchem využívat kukuřičnou slámu, při pěstování kukuřice na zrno. Tato sklizeň se provádí pochopitelně při plné zralosti, tedy v době, kdy je celá rostlina dobře vyschlá. Slámu kukuřice lze pak rozřezat na hrubou řezanku a využívat ji k přímému spalování, obdobně jako dřevní štěpku. Podobně lze využívat též kukuřičná vřetena po vymlácení zrna, která lze v případě potřeby rozmělnit na drobnější části, například na drtiči používaném pro drobnou dřevní hmotu, jako je klestí apod.
Konopí seté (Canabis sativa L.) Konopí seté je velmi zajímavá technická plodina, neboť ji lze využívat k celé škále nejrůznějších výrobků a to nejen pro textilní vlákna, jak je dosud u nás všeobecně známo. V poslední době se však u nás rozvinuly rozsáhlé diskuse o možnosti zneužití konopí z hlediska obsahu návykových látek. Konopí seté se tak zaměňovalo za konopí indické, které má obsah THC (tetrahydrocanabinol) cca řádově vyšší, než konopí seté. Proto bylo velmi nesnadné zajistit u nás uznání nových odrůd konopí setého, této velice perspektivní a užitečné technické plodiny. Teprve v letošním roce byly uznány u nás 2 nové odrůdy, z nichž obě nepřekračují hranici 0,03 % látek THC v sušině, což je hluboko pod normou ES. Tyto odrůdy jsou vhodné k pěstování pouze pro technické účely. Jedná s o tyto odrůdy: 1. Juso – 11, je původem z Ukrajiny. Výsevek osiva na 1 ha se pohybuje od cca 37 do 65 kg. Tato odrůda má dobrou odolnost vůči plísni šedé i fusarioznímu vadnutí. 2. Beniko, pochází z Polska, vznikla výběrem z krajových odrůd. Doporučený výsevek je přibližně 32 kg na 1 ha. Při pěstování konopí pro energetické účely je vhodné volit výsevné množství blíže horní hranice a setí provádět do užších řádků. Obě nové odrůdy konopí setého jsou pro ČR zastupované firmou AGRITEC Šumperk. Konopí seté je sice deklarováno jako teplomilná rostlina, avšak daří se mu velmi dobře i ve vyšších polohách, kde s výhodou využívá dostatek srážek. Konopí má velmi vysoký vzrůst. Lodyhy dosahují výšky od cca 220 až přes 300 cm. Konopí vytváří velké množství nadzemní hmoty, což vyžaduje příslušný přísun živin. Ke hnojení se doporučuje cca 70 až 100 kg dusíku na 1ha, před setím. Setí se provádí v dubnu, přibližně ve druhé polovině, do řádků širokých 12 až 15 cm a do hloubky 3 cm. Přesto, že je konopí teplomilné, daří se mu i ve středních polohách, zvl., pokud je dobře zásobeno živinami. Velmi dobře zhodnotí organická hnojiva, včetně kejdy hospodářských zvířat, a to nejen na zemědělské půdě, ale rovněž na rekultivovaných plochách. Výnosy nadzemní suché hmoty konopí se pohybují od 8,5 až do 16 t/ha. Konopí lze využívat pro celou řadu nejrůznějších výrobků a rovněž pro fytoenergetické účely. Pro přímé spalování lze s úspěchem využívat i pazdeří a další odpady po jeho zpracování na vlákna, či papír apod. Velmi dobré výsledky byly získány se spalováním celých rostlin, neboť konopí se vyznačuje poměrně bohatou energetickou výtěžností. Spalné teplo konopí dosahuje až 18 MJ/ kg. Konopí lze proto pro přímé spalování z výše uvedených hledisek doporučit, ačkoliv jeho hmotu lze využívat efektivněji k celé řadě zajímavých a užitečných výrobků. Limitující zde však je návaznost na speciální technologii. V současné době se také ještě řeší sklizňová technologie. Je třeba odzkoušet nejvhodnější typ žacího ústrojí, neboť lýková vlákna i
31
značná výška rostlin, způsobují časté potíže. Pro spalování se obvykle konopí slisuje do obřích balíků a v této formě se dopravuje od pěstitele do kotelny. Pěstování konopí setého v ČR Konopí seté, jako významný zdroj přírodního vlákna a organické hmoty k technickému nebo energetickému využití se v ČR začalo znovu ověřovat v roce 1998. V letech 1997 a 1998 se jednalo pouze o experimentální plochy s výměrou do 2 ha. Současně byly pro podmínky ČR zkoušeny vhodné odrůdy. Od roku 1999 byly v ČR povoleny pro pěstování dvě odrůdy konopí setého: polská odrůda Beniko a ukrajinská odrůda Juso-11. Odrůda Juso-11 byla k 1. 6. 2004 vyřazena ze Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize České republiky na žádost udržovatele odrůdy. Při množení osiva této odrůdy se objevily problémy v uniformitě (velký podíl dvoudomých rostlin) a navíc odrůda nebyla zařazena do Společného katalogu odrůd EU. Důvodem pro její nezařazení do Společného katalogu odrůd EU byly zkoušky na obsah THC na Ukrajině, které nebyly shledány jako rovnocenné ke zkouškám v EU. Z těchto důvodů udržovatel odrůdy v ČR požádal o její stažení z registrace. V roce 2005 je v ČR registrována pouze odrůda Beniko a k pěstování jsou povoleny i další odrůdy podle společného katalogu odrůd EU. Nařízení Komise (ES) č. 436/2005 v Příloze II stanovuje odrůdy konopí, pěstované na vlákno, které jsou způsobilé pro přímé platby. Jsou to: Beniko, Carmagnola, CS, Delta-Llosa, Delta 405, Dioica 88, Epsilon 68, Ferimon–Férimon, Fibranova, Fibrimon 24, Futura 75, Juso 14, Red Petiole, Santhica 23, Santhica 27, Uso-31. Nově schválené odrůdy konopí pro marketingový rok 2005/2006: Bialobrzeskie, Cannacomp, Fasamo, Fedora 17, Felina 32, Felina 34-Félina 34, Fibriko TC, Finola, Lipko, Tiborszállási, UNICO-B. V roce 2000 bylo konopím oseto 129 ha, sklizňová plocha činila 58 ha. V roce 2001 bylo oseto konopím pro textilní zpracování 29 ha, pro energetické využití 20 ha, v roce 2002 pro textilní zpracování 91 ha a pro energetické využití 2 ha a v roce 2003 pro zpracování na vlákno 115 ha a pro energetické využití 11 ha. V roce 2004 činila osevní plocha konopí 307 ha, z toho pro tírenské zpracování cca 230 ha se sklizní 1 400 t suchých stonků. Pro produkci osiva bylo určeno 37 ha. V roce 2005 bylo oseto konopím 156 ha. Pěstování se postupně rozšiřuje, v roce 2006 je oseto cca 1 100 ha. Způsob sklizně a vhodná sklizňová technika jsou dosud slabým článkem pěstitelské technologie konopí na vlákno. V současnosti jsou v ČR 2 akreditovaní zpracovatelé konopného stonku, a sice Lenka a.s. Kácov a Josef Benedikt, Kladno. Zájem o konopné vlákno má v současné době především papírenský a automobilový průmysl. Konopí je také významnou plodinou pro energetické využití. Plochy a produkce konopí setého v ČR
Tab. 1 - 9 Plochy a produkce konopí setého v ČR Rok Osevní plocha Výnos semene při pěstování na semeno Výnos stonku
Jednotka ha
2000 129
2001 29
2002 91
2003 115
2004 307
2005 156
t/ha
0,8
0,8
0,85
0,7
0,7
0,6
t/ha
9,0
9,0
9,5
9,0
9,0
9,0
Výnos vlákna Výnos hmoty pro energetické využití
t/ha
2,25
2,25
2,35
1,55
1,45
t/ha
10,0
10,0
10,5
10,0
10,0
2006 1 100
8,5
Pramen: SZIF, Lnářský svaz ČR, Situační a výhledová zpráva Len a konopí MZe 2006
Zahraniční obchod 32
Osivo konopí setého se dováží z Polska za průměrnou cenu 85 - 120 tis. Kč/t. Od roku 2003 se množí osivo na základě licenční smlouvy se zahraničním majitelem odrůdy také v ČR. Dovoz konopných surovin do ČR se od roku 2002 zvyšoval a v roce 2005 dosáhl 2 689 tun, což je meziroční nárůst více jak dvojnásobný. Mezi nejvýznamnější dodavatele patří zejména Francie (2 269 tun), dále Německo (215 tun), Nizozemsko (125 tun), Itálie (54 tun) a Velká Británie (25 tun). Pro potřeby přádelen se do ČR nepravidelně dováží konopné vlákno v množství do 5 t ročně. Dovoz dalších konopných komodit se zpracovává v ostatním průmyslu. Dovoz konopných surovin do ČR (t )
Tab. 1 – 10 Dovoz konopných surovin do ČR (t) CN kód 5302 10
5302 90
Název Konopí pravé, surové, máčené, nespředené Koudel, odpad z konopí pravého
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006*
3,8
4,3
6,7
695,6
830,4
1 162,4
2 689,0
464,6
33,7
100,4
514,5
47,8
7,4
48,6
3,7
0,48
Pramen: Celní statistika Poznámka: * údaje za období od 1. 1. – 31. 3. 2006 údaje od 1. 5. 2004 zahrnují i vnitřní obchod v rámci EU
Tab. 1 – 11 Vývoz konopných surovin z ČR (t) CN kód 5302 10 5302 90
Název Konopí pravé, surové, máčené, nespředené Koudel, odpad z konopí pravého
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
0
0,05
0
0
0,05
0
0
0,09
0,43
5,42
0,28
0,16
0,39
0,80
2006 * 0
0,21
Pramen: Celní statistika Poznámka: * údaje za období od 1. 1. – 31. 3. 2006 údaje od 1. 5. 2004 zahrnují i vnitřní obchod v rámci EU
S novými výrobními postupy a možnostmi využití konopí stoupá v posledních letech zájem o pěstování této plodiny v Evropě i u nás, především z toho důvodu, že je to nejvýnosnější plodina obsahující vlákenný materiál, která se v Evropě pěstuje. Konopí je méně náchylné na poškození chorobami nebo škůdci a vzhledem k hustotě porostu a rychlosti růstu nemá větší problémy se zaplevelením. To znamená snížení pěstitelských nákladů během vegetace. Nevýhodou konopí je, že má stonek příliš robustní a dlouhý, takže se s ním při sklizni špatně manipuluje. Bylo odzkoušeno několik typů sklizňových strojů, ukazuje se, že nejvhodnější technologií je sestava lišt, kterou se konopný stonek rozdělí na potřebnou délku, vhodnou pro další manipulaci a následné zpracování.
33
Legislativní opatření vztahující se ke konopí Pěstování konopí setého je v ČR legislativně ošetřeno zákonem č. 167/1998 Sb., v platném znění. V tomto zákoně v § 24, bodu a) se zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů. Dále § 29 tohoto zákona ustanovuje ohlašovací povinnost, podle které: 1. Osoby pěstující mák setý nebo konopí na celkové ploše větší než 100 m2 jsou povinny předat hlášení místně příslušnému celnímu orgánu podle místa pěstování, písemně nebo v elektronické podobě, podepsané zaručeným elektronickým podpisem podle zvláštního právního předpisu o do konce května: - výměru pozemků, které byly v příslušném kalendářním roce oseté konopím, včetně názvu použité registrované odrůdy, čísla parcely, názvu a čísla katastrálního území, - odhad výměry pozemků, na nichž bude pěstováno konopí v příštím kalendářním roce, o v průběhu vegetace a sklizně údaje o výměře pozemků a způsobu zneškodnění konopí, včetně názvu použité registrované odrůdy, čísla parcely, názvu a čísla katastrálního území, a to nejpozději do 5 dnů před provedením jejich zneškodnění, o do konce prosince příslušného kalendářního roku - výměru pozemků, které byly oseté konopím, výměru pozemků, ze kterých bylo sklizeno konopí, včetně názvu použité registrované odrůdy, čísla parcely, názvu a čísla katastrálního území, - množství sklizeného konopí (stonku) a semene konopí.
Laskavec (Amaranthus L.) Tato plodina, známá zejména ve střední a jižní Americe se začala pěstovat v poslední době (cca od r. 1993) i u nás. Jedná se o velmi starou, výživářsky hodnotnou plodinu, která má optimálně vyvážený poměr jednotlivých složek, zejména sacharidů k bílkovinám. Semena amaranthu se proto u nás začala využívat v programu racionelní výživy. Některé druhy, které pochází především z Asie (i Evropy) se pěstují též jako listová zelenina. Amaranthus je robustní, vysoce vzrůstná rostlina, která má řadu variant. Po oddělení zrna zbývá velké množství nadzemní hmoty, a proto je tato plodina zajímavá též z hlediska fytoenergetiky, pro přímé spalování. K tomuto účelu byl amarantus již záměrně pěstován, ale v tomto případě nebylo hlavním cílem získání semen, ale pouze celková nadzemní hmota. Amarantus poskytoval poměrně uspokojivé výsledky, s průměrnými výnosy cca 8 - 10 t/ha suché hmoty. Tyto výsledky nejsou však z praktického hlediska jednoznačně výhodné, neboť takto sklizený amaranthus - před plným dozráním, obsahoval ještě poměrně velké množství listové plochy, která vyžadovala značné dosoušení. Z tohoto důvodu není výhodné pěstování amaranthu pouze a výhradně na celkovou nadzemní hmotu, ale pro účely fytoenergetiky je výhodnější využívat „slámu“ amaranthu, až po vymlácení semene. V tomto případě je fytomasa amaranthu vždy podstatně sušší, než když se sklízí celková, ne plně dozrálá nadzemní hmota. Pro využívání amaranthu k energetickým účelům je proto nejefektivnější napojit se na program produkce amaranthového semene, který u nás již několik let úspěšně funguje. Zužitkováním této amaranthové slámy by tak bylo pěstování amaranthového semene dále zefektivněno. Amaranthus je jarní jednoletá rostlina, typu C4. Je teplomilná, ale úsporně hospodaří s vláhou. Proto se seje až po náležitém vyhřátí půdy, neboť začíná klíčit až od 10oC a více. Doba setí je proto nejvhodnější v květnu nebo až v 1. dekádě června. Amaranthus je dobře přizpůsoben i vysokým teplotám a nedostatku vody. Hodí se proto pro teplejší kukuřičné a řepařské výrobní
34
oblasti, do středních až lehčích neslévavých půd, neutrální i mírně zásadité. Nevhodné jsou pozemky zaplevelené teplomilnými druhy plevelů. Amaranthus vytváří velké množství hmoty, proto vyžaduje dobrou zásobu živin, zejména P a to 60 – 80 kg/ha a K 120 – 140 kg /ha, zatímco dusíku postačí běžná dávka, cca 50 – 60 kg/ha. Před setím je třeba dbát na hubení plevele, mechanicky i chemicky. K tomu je vhodný např. Roundup SG (2 – 2,5 l/ha), nebo Touchdown (2 l/ha). Osivo Amaranthu je velmi drobné, proto je třeba půdu připravit tak, aby byla správně utužena, v zájmu stejnoměrného vzcházení. Osvědčený výsevek je cca 1,2 –1,7 kg/ha a to do hloubky max. 1,5 cm. Šířka řádků se doporučuje u nás cca 20- 35 cm, avšak v zahraničí se seje v rozpětí od 12,5 až do 70 cm. Kulturní druhy, u nás pěstované pro produkci semene mají semena světlá, čímž se liší od druhů plevelných. U nás se nejlépe osvědčil druh Amaranthus cruentus, neboť je nejlépe přizpůsobivý pro naše podmínky. Z tohoto druhu se u nás pěstují odrůdy: Olpir, který byl vyšlechtěn v Olomouci a K-283, která je vhodná do sušších oblastí. Z dosud odzkoušených odrůd (i v rámci ostatních variet), dosáhl Olpir nejvyšších výnosů semene a to 3,12 t/ha v průměru za 3 roky. Amaranthus cruentus je vysoce vzrůstný, dosahuje až 1,8 m výšky a proto je tento druh rovněž nejzajímavější z hlediska fytoenergetiky, kdy lze slámu využít ke spalování. Semena dozrávají postupně, což působí určité problémy při sklizni. V zájmu co nejnižších ztrát zrna je třeba zahájit sklizeň, když je cca 2/3 zralých semen. Amaranthus však obsahuje poměrně značné množství vody, proto je vhodné přistoupit k jeho sklizni až po určitém vyschnutí. To je někdy možné až v pozdním podzimu, po jeho přemrznutí. Tato vysoká „vodnatost“ celé nadzemní hmoty Amaranthu, zvl. pak lodyhy, je proto nevýhodou při jeho záměrném pěstování výhradně pro fytoenergetiku. Vhodnější je využívat jako fytopalivo slámu, a to v návaznosti na jeho potravinářské využití, neboť sláma zbylá po výmlatu je přece jen již značně prosušená.
Krmný sléz – sléz přeslenitý (Malva verticillata l.) Krmný sléz byl vyšlechtěn jako objemná krmná plodina. U nás je povolena odrůda s názvem Dolina, z r. 1993. Krmný sléz je vysoká, hojně se rozvětvující statná rostlina, která svým vysokým vzrůstem vyhovuje též jako energetická rostlina. Patří mezi jednoleté plodiny, ale protože se při plném dozrání obvykle část semen vydrolí, stává se často, že se v následujícím roce vytvoří opět dostatečně zapojený porost, pokud je půda dostatečně zásobená živinami a není příliš zaplevelená. Vlivem tohoto samovýsevu lze pak sléz řadit mezi rostliny víceleté. Setí slézu se provádí v období dubna až května, s doporučovaným výsevem 5 – 8 (10) kg/ha. Sléz je zajímavý svým poměrně rychlým vzcházením a rychlým nástupem vegetace. Tato jeho vlastnost umožňuje jeho pěstování i na pozemcích ne příliš pečlivě připravených, i mírně zaplevelených. Svými širokými listy dokáže poměrně úspěšně vzdorovat i silnějšímu zaplevelení a zajistit dobré výnosy. Na pozemcích chudších a zaplevelených lze doporučit zvýšení výsevu, a to až na cca 10 kg/ha. Sléz se doporučuje vysévat do řádků širokých až 50 cm, avšak z praktických zkušeností je zřejmé, že jej lze vyset i do úzkých řádků, jako obilí. Tento způsob je vhodný rovněž v případě zapleveleného pozemku, kdy se tak osivo rozptýlí rovnoměrněji po ploše a rostliny pak mohou lépe odolávat plevelům. Další výhodou je použití běžného secího stroje, bez jakýchkoliv požadavků na specielní techniku. Musí být pouze dobře seřízen výsev, na malou, předem určenou výsevnou dávku. Sléz je intenzivní plodina, a proto dobře zúročí dobrou výživu rostlin. Proto je třeba, zvl. na chudších půdách, zajistit vydatnější hnojení. K tomuto účelu je zvl. vhodné organické hnojení, včetně kejdy. Na hlubokých humózních půdách není hnojení organické nezbytně nutné, sléz lze přihnojit v případě potřeby pouze průmyslovými hnojivy. Sklizeň krmného slézu pro účely fytoenergetiky se provádí při jeho plném dozrání, kdy je celá nadzemní hmota již dostatečně vyschlá. Takto vyzrálý porost slézu se sklízí běžným obilním kombajnem. Sklizené zrno lze využít též ke krmení, nebo pro následný výsev. Slámu lze pak sebrat a slisovat do obřích balíků, obdobně jako při sklizni slámy. Pro přímé spalování lze využívat též celé rostliny slézu, včetně semene. V tomto případě je nutné jej sklízet před plným dozráním, aby se semena zbytečně nevydrolila, avšak pokud možno při suchém počasí, aby
35
nebylo nutné takto sklizenou hmotu nákladně dosoušet. Průměrné výnosy suché hmoty krmného slézu se pohybují od cca 8 do 12 t/ha. Pěstování slézu k energetickým účelům nevyžaduje žádnou zvláštní technologii ani specielní mechanizaci. Lze proto jeho pěstování k těmto účelům plně doporučit, a to na většině oblastí v celé ČR, neboť sléz nemá nijaké zvláštní požadavky na podnebí, daří se mu dobře i ve vyšších polohách.
Hořčice sareptská - syn. Brukev sítinovitá (Brassica juncea L.) Hořčice sareptská se pěstuje jen zřídka, a to převážně pro potravinářské účely, hlavně pro výrobu kremžské hořčice. Z pěstitelského hlediska je velmi podobná jarním brukvovitým olejninám, např. řepce jarní. Protože tato hořčice má velmi drobná semena, vyžaduje dobře připravenou půdu k setí. Seje se na jaře do řádků 15 – 30 cm širokých (k energetickým účelům jsou lepší užší řádky), do hloubky cca 2 cm, s výsevem 5 – 6 kg/ha. Nemá zvláštní nároky na podnebí, ani na půdu a dobře snáší i jarní mrazíky. Nesvědčí ji však půdy vyloženě písčité či kyselé, zamokřené. V teplých polohách však bývá někdy napadána různými škůdci (i chorobami), především mšicemi apod. U nás se pěstuje odrůda Vitasso uznaná od r. 1982. Hořčice sarepstká má mohutný vzrůst, dosahuje výšky až 1,8 – 2 m, má statnou rozvětvenou lodyhu. Pro tento vysoký vzrůst ji lze považovat za vhodnou plodinu i pro energetické účely, k přímému spalování. K tomu je vhodná zejména sláma, po vymlácení zrna, avšak bylo by možné používat i celou nadzemní hmotu, včetně zrna. V tom případě je nutné zajistit sklizeň před plným dozráním, aby se nevysemenila. Toto nebezpečí není tak velké, jako např. u řepky, neboť šešule této hořčice jsou pevnější a jsou relativně odolné proti pukání. Sklizeň se provádí běžnou mechanizací. Pokud se pěstuje též pro zrno, sklízí se kombajnem a slámu lze slisovat, obdobně jako slámu obilovin. Při sklizni celých rostlin k energetickým účelům, lze také sklidit porost před plným dozráním a to např. silážní řezačkou a vytvořit tak určitý druh palivové „štěpky“. Není-li tato hmota dostatečně vyschlá, je nutné ji dosoušet v seníku, nebo v jiném vhodném prostoru. Pokud je tato řezanka vlhčí, s obsahem vody více než 20%, je nutné ji dosoušet provětráváním, např. v halovém seníku na roštech. Nebo lze slámu po posečení sebrat a slisovat jako „slaměné“ balíky. Výnosy zrna se pohybují od cca 1,8 do 2 t/ha. Výnosy nadzemní hmoty, tj. slámy, jsou závislé především na půdní úrodnosti a intenzitě hnojení. Zpravidla lze počítat s výnosy slámy cca 6 – 8 t/ha, což spolu s výnosy zrna může dát celkový výnos nadzemní hmoty až kolem 10 t/ha. Takovýto výnos už může být z hlediska fytoenergetiky zajímavý a pěstování této hořčice účelné, zvl. v případech, kdy je třeba využít pozemek pro jarní, někdy náhradní setí za příp. špatné přezimování plodiny ozimé, např. řepky.
Sláma olejnin Olejniny se u nás pěstují pro získávání olejnatých semen. Řada z nich se vyznačuje poměrně statným vzrůstem, takže pak po vymlácení zbývá zpravidla velký podíl nadzemní hmoty, tj. slámy. Sláma olejnin není však většinou vhodná pro krmení ani stlaní, takže se stává dokonce i určitým druhem odpadu. S velkým úspěchem ji proto lze využívat pro energetické účely, pro přímé spalování.
Řepka olejná (Brassica napus L. var. napus) Pěstování řepky je u nás velmi dobře propracované a pro zemědělce důvěrně známé. Proto je zbytečné zde uvádět podrobné údaje o jejím pěstování. Řepka se pěstuje pro semena, z nichž se vyrábí kvalitní olej. V posledním období se však řepka využívá ve velké míře pro výrobu směsného paliva - bionafty. Řepka se u nás pěstuje ve 30 odrůdách, z nichž je 7 jarních a zbývajících 23 je řepka ozimá. Jedná se vesměs o nové moderní odrůdy, uznané v období let 1990 až 1998. Pro energetické účely je vhodná veškerá řepková sláma. Samozřejmě je vždy vítané větší množství. Ozimá řepka vytváří větší celkovou nadzemní hmotu, než řepka jarní,
36
proto je pro fytoenergetiku výhodnější. Rozsah využití řepkové slámy pro přímé spalování je ale třeba posoudit vždy podle konkrétních podmínek v dané lokalitě a to zejména z hlediska dopravní vzdálenosti od produkční plochy k příslušné kotelně. Výnosy řepkové slámy se pohybují od cca 2,8 až do 4,5 t/ha. Tyto výnosy nedosahují sice celkových výnosů požadovaných při záměrném pěstování energetických rostlin (cca 10t/ha), avšak zde je nutné zdůraznit, že se jedná o využití pouze vedlejšího produktu – slámy. Efekt pěstování řepky spočívá především ve výnosech olejnatých semen. Množství sklizené slámy je závislé též na odrůdě, úrovni výživy a na kvalitě pěstitelského stanoviště. Do bilance fytopaliv je proto třeba řepkovou slámu započítat vždy podle místních podmínek v konkrétní lokalitě. Pokud se využívá řepková sláma jako fytopalivo, volí se při sklizni kombajnem nižší strniště a vypojuje se řezací a rozptylovací zařízení, aby se zmenšily ztráty celkové slámy, která se sbírá a slisuje do balíků.
Řepka olejná Odhadovaná světová produkce řepky v marketingovém roce 2003/04 ve výši 38 mil. t převýšila minulou sklizeň o 17 %. Celková pěstitelská plocha řepky je odhadována na 25,6 mil. ha. Celkem se očekávalo zpracování zhruba 35,4 mil. t řepky při produkci 13,3 mil. t řepkových olejů a 21,4 mil. t řepkových šrotů. Zásoby řepky, které by měly zůstat na konci marketingového roku jsou odhadovány na 2,8 mil. t, tzn. 7,7 % celkové roční spotřeby. Cena řepky na evropském trhu se na konci roku 2003 v důsledku vysoké poptávky vyšplhala téměř na úroveň vrcholu z prosince roku 2002 a dosáhla cca 270 – 280 EUR/t (v přepočtu přibližně 8 700 – 9 000 Kč/t).
37
38
Tab. 1 – 12 Přehled výměr, sklizní u řepky olejné v ČR Marketingový rok
Osevní plocha ha
Sklizňová plocha ha
Výnos t/ha
Produkce celkem tun
1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98
102 526 105 113 127 773 136 473 167 423 190 721 252 298 228 775 229 767
102 376 105 102 126 890 135 895 166 995 189 913 252 675 226 533 227 310
3,06 2,90 2,74 2,16 2,26 2,38 2,62 2,30 2,47
313 253 304 515 348 292 292 939 377 233 451 628 662 176 520 572 560 509
1998/99
265 560
264 310
2,57
680 216
1999/00 2000/01 2001/02
350 353 325 338 344 117
348 949 323 842 343 004
2,67 2,61 2,84
931 053 844 428 973 321
2002/03
313 025
2003/04
250 959
312 424 250 959
2,27
709 533
1,55
387 805
39
Krambe habešská – Kartán habešský (Crambe abyssinica (L.) Hochst.) Krambe je jarní olejnina, u nás ne příliš známá. Před časem se u nás začínala pěstovat, ale její osevní plochy nedosáhly většího významu. Krambe má poměrně velmi krátkou vegetační dobu a proto jej lze využívat v případě potřeby jako náhradu za porosty olejnin, které špatně přezimovaly či byly jinak poškozeny a musely být z jara zaorány. Krambe se dobře daří v lehčích až středních půdách s neutrálním pH a snáší i sušší polohy. Velmi dobře zúročí vyšší intenzitu dusíkatého hnojení. U nás není v současné době zaregistrována žádná uznaná odrůda, a proto lze krambe pěstovat jen jako plodinu v rámci druhové registrace. Seje se brzy z jara, nejpozději do ½ dubna, s výsevem 20 až 30 kg /ha, do hloubky cca 2 – 3 cm. Sklizeň krambe lze provádět běžným kombajnem, slámu po sběru z řádků lze pak slisovat do balíků, obdobně jako slámu obilovin. Vzhledem ke krátké vegetační době není krambe zvlášť výkonná plodina. Výnosy zrna se pohybují od 1,2 do 2,4 t/ha a slámy od cca 1,4 do 3,2 t/ha. Celková nadzemní suchá hmota dosahuje tudíž v dobrých podmínkách jen přibližně 4,5 – 5,3 t /ha, což není pro fytoenergetické účely mnoho. Pěstování krambe proto nelze pro výhradní uplatnění ve fytoenergetice doporučit. Avšak jeho slámu lze úspěšně využívat, podle místních podmínek, jak bylo uvedeno.
Světlice barvířská – Saflor (Carthamus tinctorius L. (partím)) Tato složnokvětá maloobjemová olejnina má pro fytoenergetiku podobný význam jako krambe. Pro přímé spalování se doporučuje využívat slámu, a to v návaznosti na pěstitelské plochy zaměřené na produkci semene. Tyto plochy se většinou nachází na jižní Moravě, neboť saflor je plodina teplomilná. U nás je nyní – od r. 1997- povolena odrůda Sabina. Saflor se pěstuje obdobně jako slunečnice, hodí se i do sušších oblastí a má poměrně dlouhou vegetační dobu. Vysévá se na jaře s výsevem od 15 do 30 kg/ha. Pokud není pole dobře odplevelené, je vhodné zaset saflor do užších řádků (např. 15 cm). Sklizeň zralých rostlin se provádí zpravidla až v září, normálním obilním kombajnem. Pro spalování slámy je vhodné ji sebrat a sbalíkovat, nebo rozřezat na hrubou řezanku, neboť saflor má tuhou poměrně tvrdou lodyhu a tato řezanka má pak do určité míry podobu štěpky. To je poměrně běžná forma fytopaliva, získávaná u nás tradičně štěpkováním dřeva. Průměrné výnosy saflorové slámy se pohybují kolem 4 – 5 t/ha. Tato sláma má poměrně vysoké spalné teplo (cca 17,8 MJ/kg) a proto ji lze ke spalování plně doporučit, především tam, kde je to pro místní podmínky vhodné, zvl. z hlediska dopravních vzdáleností.
Len setý – olejný (Linum usitatissimum L.) Len olejný má pro přímé spalování význam rovněž jen jako vedlejší produkt, tj. při využívání slámy, po oddělení olejnatých semen. Sláma obsahující též určitá množství vlákna (i když pro přadné účely nejsou z olejného lnu kvalitní), je poměrně energeticky bohatá a proto ji lze k energetickým účelům plně doporučit. Limitující zde budou rovněž konkrétní místní podmínky, zejména dopravní vzdálenosti. Len olejný se u nás pěstuje ve dvou povolených odrůdách : Atalante (1997) a Flanders (1996). Technologie pěstování lnu se při jeho event. využívání pro energii nebude nijak měnit, je tradičně známá, a proto ji zde není třeba popisovat.
Lnička setá (Camelina sativa L. Crantz). Pro úplnost je třeba se zmínit též o lničce, i když pro fytoenergetiku má jen okrajový význam. Jedná s o maloobjemou rostlinu, u nás dříve v hojné míře pěstovanou, která je zajímavá svým olejnatým semenem, obsahujícím značný obsah kyseliny linoleové, důležité pro lidskou výživu. Pro přímé spalování lze ze lničky využívat hlavně slámu. Lnička je však rostlina poměrně subtilní, takže výnosy nadzemní hmoty nejsou velké. Lnička je skromná plodina s velmi krátkou vegetační dobou. Z odrůd je u nás registrována odrůda Hoga (od r. 1998) a ve státních zkouškách je odrůda Svalöf, obě jsou původem z Dánska. Jedná se o odrůdy lničky jarní, avšak v Dánsku se šlechtí též odrůdy ozimé. U nás však nejsou dosud k disposici. Lnička ozimá by mohla mít pro fytoenergetiku poněkud větší význam, než lnička jarní, neboť je robustnějšího vzrůstu a má tudíž i vyšší výnos celkové nadzemní hmoty, tj. slámy, kterou lze jako vedlejší produkt pro přímé spalování využívat.
40
Jarní lnička se seje co nejdříve z jara, s výsevem 8 –12 kg/ha, do hloubky 1-2 cm. Má velmi drobná semena, proto vyžaduje pečlivou seťovou přípravu. Seje se zpravidla do úzkých (obilních) řádků, i když dříve byly doporučovány i řádky širší. V důsledku krátké vegetační doby lnička dozrává většinou dříve než ozimá řepka,t.j zhruba po 3,5 měsíční vegetaci. Sklízí se tedy již začátkem července (nebo i koncem června), a to běžným obilním kombajnem. Sklizené semeno je třeba včas dosušit, aby se neznehodnotilo zplesnivěním. Slámu, pokud se využívá pro spalování v kotelnách, lze sebrat z pole a slisovat do balíků, obdobně jako slámu obilní. Výnosy této slámy jsou však relativně nízké, pouze cca 2,5 – 3,5 t/ha. Proto lze slámu lničky využívat pro přímé spalování jen omezeně a to pouze tam, kde je pěstitelská plocha poblíž kotelny a kde pro tuto slámu není jiné vhodnější využití. Výhodou slámy ze lničky je její dozrání na poli, čímž odpadá manipulace a náklady s dosoušením.
Slunečnice Slunečnice je rovněž významná, u nás běžně známá olejnina. Po sklizni hlavního produktu, olejnatého semene, zbývá z této mohutné statné rostliny velké množství nadzemní hmoty, která není nijak účelně využívána a často bývá i problém s likvidací těchto hrubých organických zbytků. Jedná se především o slámu, ale rovněž o slunečnicové úbory, které zůstanou po vydrolení semene. Tyto zbytky po sklizni slunečnice na zrno – při plné zralosti lze rovněž využívat pro přímé spalování. Je však třeba, aby tato hmota byla dostatečně vyschlá a upravena do vhodných tvarů, např. rozřezáním na hrubou řezanku, což lze považovat za určitou obdobu dřevní štěpky. Před spálením se doporučuje řezanku slunečnice uložit ve větraném skladu.
41
1.2.2 Rostliny víceleté a vytrvalé Pro účely fytoenergetiky mají největší význam rostliny vytrvalé a víceleté, které vytváří dostatečné množství celkové nadzemní fytomasy (cca od 10 t/ha suché hmoty). Produkce víceletých a zejména vytrvalých rostlin je pro fytoenergetické účely podstatně efektivnější, neboť zde není nutná každoroční opakovaná kultivace, jako při pěstování rostlin jednoletých. Rovněž vytrvalé rostliny lze pro energetické účely využívat buď částečně, jako vedlejší produkt, nebo celou jejich nadzemní hmotu. Tyto rostliny pak nemají další jiné využití, ale výhradně energetické. Při zakládání víceletých nebo vytrvalých rostlin je třeba upozornit na to, že v prvém roce zpravidla nejsou tyto porosty ještě produkční, většinou musí náležitě zakořenit a vytvořit zapojený porost. Teprve následující rok lze považovat za produkční a tudíž za prvý rok sklizňový.
Pupalka dvouletá (Oenothera biennis L.) Pro energetické účely je vhodné využívat pouze vedlejší produkt, t.j slámu.. U nás se v poslední době začíná pěstovat jako významná léčivá rostlina. Její olejnatá semena obsahují řadu vynikajících přírodních látek, které ochotně zpracovává farmaceutický průmysl. Tato rostlina je u nás známá jako planě rostoucí, původem ze severní Ameriky. Pupalka se seje od května do srpna na utuženou půdu. V roce výsevu pouze zakoření a pak přezimuje. Teprve na jaře druhého roku vytvoří statnou, poměrně vysokou, často se větvící lodyhu, která nese četné plody, postupně dozrávající . Po výmlatu semen (která jsou mimochodem dobře finančně ceněna) zbývá značné množství slámy, kterou lze výhodně využívat pro přímé spalování. Tuto slámu lze rovněž sbírat a slisovávat, jako slámu obilní a využívat ji ke spalování tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky. Zkušenosti s využíváním slámy pupalky nejsou dosud u nás dostačující, ale vzhledem k předpokládané perspektivě této vynikající léčivky, je účelné na ni upozornit i z hlediska možností jejího využívání ve fytoenergetice. Výnosy pupalkové slámy, využitelné pro přímé spalování se odhadují cca na 4 až 5 t/ha.
Komonice bílá (Meliotus alba Medikus) Komonice je u nás známa jako jetelovina, která se pěstuje v současné době ve dvou odrůdách: Adéla z r. 1997 je jednoletá a Krajová z r. 1950 jako víceletá. Pro energetické účely má význam především odrůda Krajová, která vydrží na svém stanovišti několik let – 7 až 8, příp. i více. Komonice - Adéla je však rovněž vhodná, neboť dobře obrůstá i v následných letech a také bývá doplňována ze samovýsevu z dozrálých semen, které se při sklizni obvykle částečně vydrolí. Pro krmivářské účely není komonice příliš oblíbena pro svůj značný obsah kumarinu, který zpravidla zhoršuje chuť této píce, takže ji dobytek často odmítá. Pro energetické využití se jeví komonice jako velice perspektivní pro svůj vysoký vzrůst a silnou, hustě se větvící lodyhu. V příznivých podmínkách dosahuje výšky i přes 2,5 m. Zakládání porostů komonice se provádí na jaře, přímým setím do připravené půdy, bez krycí plodiny, případně i do řídké obiloviny, která zde poslouží jako plodina krycí. Komonici se daří lépe v půdách neutrálních až alkalických, snáší i výsušná stanoviště. K výsevu se doporučuje cca 14 až 25 kg osiva na 1 ha. Komonice se pro přímé spalování sklízí pouze jednou do roka a to v době dozrávajících semen, kdy je nadzemní hmota většinou nejsušší. Může se sklízet kombajnem s následným sběrem „slámy“ a jejím slisováním do balíků, nebo ji lze sklízet silážní řezačkou a vytvořit tak určitý druh štěpky tj. hrubou řezanku. I tato forma „fytopaliva“ se dá dobře použít při spalování v kotelnách. Plný výnos nadzemní hmoty poskytuje komonice od druhého roku, kdy dociluje výnosů cca 12 až 15 t suché hmoty z 1 ha.
42
Jestřabina východní (Galega officinalis L.) Jestřabina má podobný charakter jako komonice. Je u nás známa také jako jetelovina (nebo i léčivka), ale pro svůj značný obsah hořkého alkaloidu – galeginu - je hodnota její píce podřadná. Pro energetické účely ji však lze s úspěchem využívat. V současné době není u nás registrovaná žádná odrůda jestřabiny, je možno ji zde pěstovat pouze v rámci druhového zastoupení (Listina doporučených plodin). Porosty se zakládají podobně jako komonice, do krycí plodiny, nebo jako přímý výsev, cca 15 až 25 kg/ha. Daří se jí dobře v teplejších oblastech a ve vlhčích půdách. Sklízí se před plným dozráním, kdy se ještě semena nevydrolují, ale když jsou lodyhy již značně zdřevnatělé. To je pro fytopalivo výhodné, neboť je tato celková nadzemní hmota již dostatečně vyschlá. Jestřabina poskytuje každoročně (počínaje druhým rokem po založení porostu) kolem 10 t suché hmoty z 1 ha.
Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus L.) Topinambur je známý především pro pěstování hlíz. Ty se u nás nejčastěji používají ke krmení lesní zvěře, nebo je lze využívat v potravinářském průmyslu, zejména pro obsah fruktózy, glukózy a inulinu. Topinambur je rostlina vytrvalá, složnokvětá, která vytváří četné nepravidelné hlízy, ale rovněž velké množství nadzemní hmoty. Dorůstá výšky až 2,5m. Lodyhy jsou pevné, přímé, v horních částech se větví. Právě tato nadzemní hmota je pro energetické účely nejvýznamnější, neboť může být velmi dobrou surovinou pro fytopaliva. Povolené odrůdy topinamburu pochází z dřívějšího období. Např. odrůda Běloslupké byla u nás registrována již v roce 1959. Požadavky na stanovišně nemá topinambur velké. Je to rostlina skromná, daří se jí téměř na všech půdách, včetně půd deficitních, které mnohdy nelze jinak zemědělsky využívat. Vyhovuje mu chladnější a vlhčí klima, ale snáší i sušší polohy. Vytrvalost topinamburu je dána bohatě se tvořícími podzemními hlízami, které, i když se sklízí, zůstávají vždy v určitém množství v půdě a zajistí tak spolehlivé obrůstání porostů v následujícím roce. Z tohoto důvodu se topinambur pěstuje přednostně na okrajových a jinak problematicky využitelných pozemcích, neboť pro následnou, druhově odlišnou plodinu bývají nezřídka zdrojem zaplevelení. Není snadné pozemek po kultuře topinamburu důsledně vyčistit, protože nelze zpravidla odstranit veškeré vegetativní hlízy, schopné rychlého obrůstání. Kultura topinamburu se zakládá na jaře, nejčastěji v dubnu a to výsadbou hlíz o hmotnosti 40-60 g. Na 1 ha by mělo být vysázeno cca 50 až 55 tis. těchto hlíz. Sází se sazečem na brambory, do hloubky 6 – 12 cm. Následná agrotechnika je obdobná jako u brambor, pouze se nevytvářejí hrůbky, nebo jen velmi nízké, aby nevadily při sklizni nadzemní hmoty. Sklizeň je u nás zaměřena zatím hlavně na hlízy, které se využívají v potravinářském průmyslu a ke krmení. Vyžadují včasné následné ošetření, neboť rychle vysychají. Avšak to není problém využívání topinamburu pro přímé spalování, proto není třeba se těmito otázkami podrobně zabývat. Pro úplnost je třeba pouze dodat, že je výhodnější sklízet hlízy až na jaře (nezmrznou tak jako brambory), neboť jsou lépe odděleny od ornice a lépe se vyorávají, než v podzimním období. Nadzemní hmota se může normálně sklízet na zelené krmení, ale v době, kdy jsou rostliny mladé a šťavnaté, a to cca 2 x do roka. Pro účely fytoenergetiky je nejdůležitější tato nadzemní hmota, avšak sklízí se pouze 1 x za rok a je třeba ji ponechat naopak až do podzimu, kdy lodyhy zestárnou a jsou již značně vyschlé, což je pro fytopaliva vždy velmi vítané. Výnosy celkové suché hmoty nadzemních partií topinamburu nejsou sice dosud dostatečně ověřeny, ale spolehlivě lze odhadnout, že mohou dosáhnout 8 - 10 t /ha. Sklizeň se provádí sklízecí řezačkou a řezanku je pak třeba dobře provětrávat. Pěstování topinamburu pro energetické účely se jeví jako výhodné a to nejen pro poměrně vysoké výnosy suché hmoty, ale též proto, že se jedná o rostlinu vytrvalou, jejíž kultura se snadno udržuje a nevyžaduje žádné specielní ošetřování. Z tohoto důvodu lze záměrné pěstování topinamburu pro energetické účely doporučit. Tento efekt je navíc zdůrazněn tím, že nadzemní hmota topinamburu má nejnižší nároky na spotřebu energie při jejím zpracování na fytopalivo, tj. řezání, rozmělňování a briketování.
43
Šťovík krmný (Rumex tianshanicus x rumex patientia). Krmný šťovík je druh kulturní plodiny, vyšlechtěné v Rusku, křížením šťovíku ťjanšanského a šťovíku zahradního. U nás jsme pokusně začali pěstovat odrůdu s názvem Uteuša (autor je prof. Uteuš). Šťovík krmný je vytrvalá plodina, neboť může vydržet na svém stanovišti až 18 let, což je z hlediska fytoenergetiky bezpochyby velmi výhodné. Šťovík je statná, vysoká rostlina, která od 2. roku po založení kultury dosahuje zpravidla kolem 2 m vysoké rozvětvené lodyhy. Šťovík krmný je odolný vůči vymrzání a nemá žádné vyhraněné nároky na stanoviště. Daří se mu dobře v nížinách i ve vyšších polohách. Protože je to vysoce vzrůstná plodina, potřebuje ke svému růstu a vývoji dostatek živin v půdě. Zúročí tudíž velmi dobře úrodné půdy. V chudších půdách je vhodné vydatnější hnojení, včetně hnojení organického. Pro založení kultury šťovíku je třeba zajistit pokud možno nezaplevelenou půdu. V 1. roce po vysetí jsou rostliny slabší a jsou-li příliš utlačovány plevelem, nejsou hned od 2. roku v plné plodnosti. V dalších letech, pokud je porost šťovíku již plně zapojen, je však již velice odolný vůči plevelům, neboť svými širokými listy dokonale kryje povrch půdy a udržuje tak jeho zcela bezplevelný stav. Zakládání kultury šťovíku se provádí zpravidla na jaře, ale lze jej rovněž set i v pozdním létě či brzy na podzim. Semena šťovíku často nevyklíčí vždy najednou, neboť mají určitý stupeň dormance. Proto mohou semena zasetá na podzim vzejít až na jaře. Takovýto porost je pak zpravidla dobře zapojen a tím do určité míry odolává i zaplevelení. Doporučený výsev na 1 ha se pohybuje od cca 5 až do 8 kg /ha, v závislosti na půdní úrodnosti. Doporučuje se setí do řádků širokých 50 cm, avšak při provozním ověřování byly získány dobré výsledky i při setí do úzkých řádků, obdobně jako obilí. V tomto případě je však velmi důležité správné nastavení výsevné dávky osiva. Krmný šťovík byl vyšlechtěn původně pro účely pícninářské. Má velmi vysokou krmivářskou hodnotu a to jak zelené hmoty, tak zrna. Velmi dobře se proto hodí do siláže. Šťovík lze sklízet na zeleno až 3 - 5x do roka a využívat jej pro krmení, ale i ve fytoenergetice, neboť v tomto zeleném stavu je velmi vhodný jako surovina pro výrobu bioplynu. Je velmi raný, již na konci dubna nebo začátkem května vytváří hustý porost z přízemní růžice listů, které lze sklízet jako první zelené krmení. Z této 1. seče může dát až 35 –40 t/ha zelené hmoty. Rovněž při plném dozrání je šťovík velmi perspektivní a významná plodina. Zralé plody – nažky mají velmi dobrou krmnou hodnotu a lze je proto s úspěchem zkrmovat jako jadrná krmiva. Zásadní význam pro fytoenergetické účely, k přímému spalování, má šťovík krmný rovněž při plné zralosti. V tomto případě je lodyha již dostatečně vyschlá, což je z hlediska získání kvalitního fytopaliva vždy velmi důležité. Pro přímé spalování lze šťovík sklízet jako celou nadzemní hmotu, včetně plodů. Pokud je účelné získat sklizeň plodů, lze šťovík vymlátit a semena využít buď ke krmení, nebo jako osivo. Zbývající nadzemní hmotu lze pak s úspěchem využít ke spalování. V tomto případě se šťovík sklízí při plné zralosti, aby se plody dobře oddělily od slámy. Šťovík dozrává poměrně brzy, většinou již do konce července. Není-li třeba využívat plody zvlášť, lze sklízet šťovík těsně před plným dozráním, aby byly co nejnižší ztráty plodů, neboť významně obohacují energetický obsah sklizeného šťovíku. Při sklizni celkové nadzemní hmoty dosahuje krmný šťovík při dozrání vysokých výnosů, od 15 až do 25 t/ha suché hmoty v přesných pokusech. V zemědělské prvovýrobě v provozních podmínkách je v průměru dosaženo podstatně nižších výnosů. Krmný šťovík se vyznačuje intenzivním obrůstáním, a to jak brzy na jaře, tak na podzim, po sklizni nadzemní hmoty v plné zralosti. Šťovík lze proto v průběhu 1 roku sklízet kombinovaně, jak na zeleno, tak na dozrání. V případě rané jarní sklizně se sklidí pouze přízemní růžice listů, před tím, než šťovík začne vytvářet lodyhu s bohatým plodným květenstvím. Druhou sklizeň na zeleno lze zajistit na podzim, při opakovaném intenzivním obrůstání přízemními listy. Tento kombinovaný způsob sklizně lze doporučit tam, kde se všechny tyto 3 sklizně plně využijí, tj. tam, kde je zelená hmota potřebná ke zkrmování, nebo jako zdroj fytomasy pro výrobu bioplynu. Pokud se pěstuje krmný šťovík výhradně pro přímé spalování, je vhodnější zajistit pouze 1 sklizeň v roce a to při dostatečně vyzrálém porostu. Šťovík se sklízí buď kombajnem, pokud je třeba sklidit zvlášť plody, nebo silážní řezačkou. Při dostatečně vyschlém porostu lze celkovou nadzemní hmotu šťovíku rozřezat přímo silážní řezačkou, čímž vznikne určitá obdoba hrubé štěpky. Po kombajnové sklizni se zbylá nadzemní hmota – velmi hrubá sláma - může sebrat sběracím vozem, nebo slisovat do obřích balíků, jako
44
sláma obilnin. Další možnost je rozřezání slámy a vytvoření štěpky, v tomto případě ochuzené o oddělená semena. Suchá fytomasa šťovíku krmného dosahuje spalného tepla hodnoty kolem 17,5 až 18 MJ/kg suché hmoty. Krmný šťovík je tudíž i z hlediska energetického obsahu perspektivní rostlinou.
Kultura šťovíku krmného kultivar ‚Uteuša‘
Mužák prorostlý (Silphium perfoliatum L.) Mužák je složnokvětá žlutě kvetoucí vysoká rostlina, dosahující často 1,8 až 2,5 m výšky. Má statnou rozvětvující se lodyhu a vyznačuje se proto vysokou tvorbou nadzemní hmoty. U nás se jen zřídka pěstuje jako rostlina okrasná. Pro svůj robustní vzrůst se může mužák uplatnit jako rostlina energetická, neboť dosahuje poměrně vysokých výnosů, cca 12 – 15 t/ha suché hmoty. Pevná statná lodyha má široké sytě zelené listy, což však působí pro energetické využití celé nadzemní hmoty mužáku určité problémy. Své listy má mužák sytě zelené i při dozrávání, což zhoršuje sklizeň semene, pokud je jeho oddělená sklizeň žádoucí. Rostliny k energetickým účelům by měly být co nejsušší, aby bylo získáno fytopalivo s co nejmenšími náklady, bez dosoušení. Pro energetické využití k přímému spalování by proto bylo vhodné sklízet mužák až po zaschnutí a to celé rostliny bez cíleného získávání osiva. Mužák je rostlina víceletá, což je pro energetické účely výhodné. Daří se mu lépe v teplejších oblastech, i když dobře snáší i polohy střední. Dobře zúročí úrodnou půdu, pokud je půda chudší, uplatní se zde vydatnější přihnojení. Seje se zpravidla na jaře, v dubnu s výsevem 12 – 15 kg/ha, do hloubky cca 3 cm. Mužák dozrává koncem července nebo v srpnu. Pro využití celých rostlin k energetickým účelům se sklízí nejlépe až po částečném vyschnutí, od srpna až do konce září, též podle stavu počasí v konkrétní lokalitě. Celou nadzemní hmotu lze sklízet obdobně jako kukuřici silážní řezačkou. Tím vznikne určitý druh hrubé štěpky, kterou lze pak spalovat. Musí však být dostatečně vyschlá, nebo je nutné ji dosoušet a to nejlépe průvanem na roštech. Pěstování mužáku pro cílené získání fytopaliva lze doporučit hlavně
45
tam, kde se podaří zajistit sklizeň celých, relativně suchých rostlin. Jeho pěstování k těmto účelům je však třeba ještě dále ověřovat.
Bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus L.) Bělotrn je složnokvětá vytrvalá rostlina, která u nás roste v některých, zejména sušších lokalitách planě. Jen zřídka se pěstuje jako medonosná nebo okrasná rostlina. Pro energetické účely se jeví bělotrn vhodný pro svou vysokou pevnou lodyhu, snadno a dobře vysychavou. Tyto vlastnosti bělotrnu zajišťují poměrně vysoký energetický obsah, neboť při stanovení spalného tepla byly zjištěny vysoké hodnoty a to až 19,6 MJ/kg suché hmoty. Zakládání porostu bělotrnu není nijak složité. Vysévá se zpravidla na jaře s výsevem 18 – 20 kg/ha, do širších řádků, cca 25- 30 cm. Jako zdroj fytopaliva se bělotrn doporučuje sklízet koncem léta a to celou nadzemní hmotu. V provozních podmínkách lze ke sklizni doporučit běžnou silážní řezačku, čímž se vytvoří hrubá řezanka, kterou lze pak spalovat jako štěpku. Z dosavadních výsledků s pěstováním bělotrnu vyplývá, že dosahuje poměrně vysokých výnosů nadzemní suché hmoty a to cca 14 – 16 t/ha, což je pro fytoenergetické účely příznivé. Bělotrn je podle dosavadních zkušeností perspektivní energetická rostlina, avšak pro široké uplatnění je třeba jeho pěstování ještě propracovat a předem ověřit v provozních podmínkách.
Boryt barvířský (Isatis tinctoria L.) Boryt patří mezi rostliny brukvovité. Je středního vzrůstu, dosahuje výšky cca 1,2 –1,5. Má poměrně statnou, bohatě se větvící lodyhu, která má zpravidla hustě nasazené květenství jasně žlutých květů a následně se vytvářejících plodů. Boryt se kdysi pěstoval pro získávání přírodního barviva. Pro energetické účely byl vytipován jako jeden z vhodných druhů a vyzkoušen v pokusných podmínkách. Boryt lze v kultuře udržet jako víceletý. Seje se na jaře, v dubnu až květnu, s výsevem 10 – 12 kg/ha, do hloubky cca 3 cm. Dobře se mu daří v teplejších polohách a úrodnějších půdách. Semena dozrávají zpravidla již během července, zvl. v nižších teplejších polohách. K účelům fytoenergetickým lze využívat celkovou nadzemní hmotu a proto je vhodné jeho sklizeň zajistit před plným dozráním, aby byla co nejmenší ztráta semen. Sklízet lze boryt posekáním celé nadzemní hmoty, kterou lze pak sebrat sběracím lisem a vytvořit tak standardní balíky, obdobně jako balíky slámy. Dosavadní výsledky s pěstováním borytu pro fytoenergetiku svědčí o tom, že jej lze jako energetickou rostlinu doporučit, neboť lze získat ještě přijatelný výnos, a to kolem 10 t/ha suché hmoty. Tento výnos kolem 10 t/ha je sice pro cílené pěstování energetických rostlin více méně na dolní hranici, avšak přesto lze jeho pěstování považovat za užitečné i když neposkytuje „rekordní“ výnosy. Zavedení tohoto netradičního druhu do systému pěstování rostlin, tak posílí druhovou pestrost, což je vždy nesporně výhodné pro biodiversitu kulturní krajiny. Provozní pěstování borytu k energetickým účelům si však vyžádá ještě doplňující zkušenosti a ověřování ve více lokalitách s různými stanovištními podmínkami.
Topolovka růžová (Alce rosea L.) Topolovka je slézovitá rostlina, která je u nás známá též jako tzv. „čínská růže“, neboť se často pěstuje v tradičních zahrádkách jako ozdobná rostlina. Mimo to se pěstuje také jako rostlina léčivá a to pro sběr květů. Pro tyto účely je u nás dokonce uznaná odrůda topolovky růžové a to odrůda :Černá krajová. Topolovka je vysoká statná rostlina, která vydrží na stanovišti spolehlivě řadu let. Pro tyto její vlastnosti byla topolovka vybrána k vyzkoušení pro účely fytoenergetiky. Pro založení porostu topolovky se semena vysévají do volné půdy od jara až do června (případně lze provádět i podzimní výsev) a to s výsevem cca 5 kg/ha. Topolovka vytváří velmi mohutnou lodyhu vyžadující dostatek prostoru, proto je vhodné ji vysévat do širších řádků, alespoň 25 – 30 cm širokých. Příliš hustý porost topolovky není vhodný též proto, že občas trpí napadením rzí, což se v příliš zahuštěném porostu projeví vždy ještě intenzivnějším výskytem. V prvém roce po vysetí tvoří přízemní růžici listů a tudíž ji ještě nelze sklízet pro účely energetiky. Od druhého roku, po přezimování, pak ale
46
každoročně spolehlivě obrůstá a vytváří tak dostatek nadzemní, energeticky využitelné hmoty. Topolovka dorůstá průměrné výšky až 2 m, v některých případech je i vyšší. Má poměrně dlouhou vegetační dobu, neboť období kvetení probíhá zpravidla celé léto. Pro energetické účely je třeba sklízet energetické rostliny vždy pokud možno suché, proto je pro topolovku vhodnější pozdní termín sklizně, nejdříve v září. V té době již začínají též usychat listy, které vytváří zpravidla poměrně velkou plochu, což v čerstvém zeleném stavu nepřispívá k vysychání nadzemní hmoty topolovky. Po zaschnutí a částečném opadu listů je topolovka vhodnější ke sklizni nadzemní hmoty, využitelné pro přímé spalování. Takto sklizená hmota poskytuje výnosy cca od 13 až 16 t/ha suché hmoty, což je příznivý výsledek a to zejména proto, že se jedná o rostlinu vytrvalou, jejíž porost není třeba každoročně znovu zakládat. Sklizeň na provozních plochám lze zajistit běžnou zemědělskou mechanizací, jako např. silážní řezačkou. Posečením a rozřezáním lodyh, silných zpravidla jako stébla kukuřice či lodyhy slunečnice, tak vznikne hrubá řezanka, kterou lze pak využít ke spalování v kotlích na biomasu, obdobně jako dřevní štěpku. Důležitá je pouze vlhkost takto sklizeného materiálu. V případě nedostatečného vysušení je třeba zajistit dosoušení. Využití topolovky ke spalování tj. k výrobě tepla lze považovat za vhodné nejen z výše uvedených důvodů, ale rovněž z hlediska estetiky krajiny. Topolovka vytváří velmi hezké porosty, které ve větších plochách mohou příjemně oživit krajinu. Tento estetický důvod je příznivě hodnocen zejména v západní Evropě. Pro rozšíření topolovky na větší pěstební plochy bude však třeba její pěstování ještě ověřit na více stanovištích.
Ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis Anderss.) Miscanthus je vysoká robustní tráva, dosahující až 4 m výšky, která připomíná rákos. Je údajně vytrvalá, tzn. že má vydržet na svém stanovišti až 20 let. Údaje ze zahraničí uvádí velmi vysoké výnosy této plodiny a to kolem 20 t/ha suché nadzemní hmoty. Pro tyto vlastnosti byla celou řadu let (a dosud často je) doporučována v západní Evropě k energetickému využití pro přímé spalování. V těchto státech je v podstatě jediným representantem energetických rostlin nedřevního typu, tedy bylinného charakteru. Pochází z jihovýchodní Asie a proto se Miscanthu dobře daří zejména v teplejších oblastech. Zakládání plantáží této plodiny bylo značně podporováno EU, v rámci výzkumných i ověřovacích grantů, zvl. na začátku devadesátých let. Velmi dobře zúročí vydatnější srážky, rovnoměrně rozložené během vegetace. Ideální podmínky pro Miscanthus jsou proto např. v severozápadním Španělsku (v Galicii), kde velmi často prší a kde jsou mírné zimy. To je rovněž důležitá podmínka pro úspěch jeho pěstování, neboť trpí holomrazy a vymrzáním. Miscanthu se dobře daří též v Německu, zvl.v Bavorsku. Na základě doporuční z této oblasti Německa jsme zahájili odzkoušení jeho pěstování také u nás (v r.1990). Dovezené sazenice jsme použili pro založení pokusné plantáže v Chomutově. Výsledek však nebyl uspokojivý, neboť většina rostlin vymrzla a plantáž se nepodařilo založit. Později bylo pěstování Miscanthu ověřováno v dalších lokalitách, jak uvádí Strašil 1999. Zde byly výsledky příznivější, zejména v teplejších oblastech u Prahy či u Brna (s průměrným výnosem: Ruzyně - 18,05 t/ha, Troubsko – 14,47 t/ha suché hmoty ). V oblasti Vysočiny, (v Lukavci u Pacova) byl průměrný výnos Miscanthu jen 6,16 t/ha. Výsledky s pěstováním této energetické rostliny nejsou tudíž u nás jednoznačné a navíc se jedná o výsledky pouze z pokusných ploch. V provozních podmínkách zatím Miscanthus u nás nebyl ověřován. Brání tomu také vysoké náklady na zakládání této plantáže, neboť se zakládá vysazováním sazenic. Nejlepší jsou dle zkušeností z Německa sazenice z odkopků, nebo vypěstované in vitro,které první zimu již přečkaly venku v terénu. Taková sazenice z tkáňových kultur se v Německu prodává v ceně od 0,6 do 1,5 DEM/kus. Vzhledem k počtu doporučovaných rostlin na 1 ha (10 000 až 20 000kusů) se jedná o náklady velmi značné, které budou zřejmě hlavní překážkou širšího rozvoje pěstování Miscanthu u nás a to i v oblastech, kde se mu poměrně dobře daří. Výrazného zlevnění nákladů na zakládání porostů Miscanthu by bylo možné docílit výsadbou odkopků z vlastní plantáže, respektive z určitého typu „matečnice“, pokud se podařilo takovýto porost alespoň na malé ploše dobře založit. V
47
tomto případě lze pěstování Miscanthu pro vybrané oblasti doporučit i u nás. Vzhledem k tomu, že se v západní Evropě již dlouhodobě zabývají pěstováním Miscanthu, je jeho způsob pěstování, sklizně a využívání dobře propracován. Proto jsou hlavní zásady pěstování uvedeny ve stručnosti i v tomto souboru informací a to i přes některé výše uvedené problémy, které se u nás vyskytují. Jak bylo již uvedeno, Miscanthu se dobře daří v teplejších oblastech s většími srážkami.Vhodné jsou půdy lehčí, strukturní s pH od 5,5 do 6,5, nad pH 7 může docházet k depresi výnosů. Při zakládání vyžaduje půdu čistou, odplevelenou. Přesto, že je plodinou typu C4 což svědčí o dobrém využívání vláhy, má značné požadavky na vodu a to zejména při velmi vysokých výnosech. U nás nemáme povolené odrůdy, avšak v zahraničí lze uvézt např. odrůdy: Gigantheus, Goliath, Silberfeder, Sirene aj. Většinou jsou sterilní. Pokud přece jen některé odrůdy vytvoří semena, nejsou zpravidla dostatečně vyzrálá (hlavně v našich podmínkách) a proto nejsou klíčivá. Množí se proto vegetativně, což značně prodražuje zakládání těchto porostů. Vysázená plantáž by měla mít trvanlivost minimálně 10 až 15 let. Hnojení je třeba zajistit podle úrodnosti půdy, ale obvykle se doporučuje při zakládání alespoň 50 kg dusíku na 1 ha, v dalších produkčních letech pak 50 – 100 kg N/ha + K + P. S úspěchem lze využít též kejdu hospodářských zvířat v dávce 30 t/ha. Výsadba se provádí do vyhřáté půdy (cca na 10oC), t.j od poloviny května do poloviny července, do sponu např. 1 x 1 m. V prvém roce je třeba hubit plevel, např. meziřádkovým plečkováním. Během první zimy se někdy doporučuje porost chránit zakrytím mulčem či pod., avšak to nebývá vždy jednoduché. V dalším roce, kdy sazenice bohatě odnožují, není již ochrana proti plevelům zpravidla potřeba. V roce výsadby se Miscanthus nesklízí. Ve druhém roce po výsadbě poskytuje zpravidla cca 10 t/ha suché hmoty, ve třetím roce je již v plné plodnosti, kdy u našich západních sousedů dosahuje obvykle 20 až 25 t/ha suché hmoty. Sklizeň se provádí většinou až po přemrznutí (od listopadu až do března), kdy jsou robustní stébla Miscanthu již dostatečně vyschlá. Po přemrznutí je však třeba počítat se sklizňovými ztrátami a to cca 30 až 40 %. Takovýto materiál není pak třeba vůbec dosoušet, což je velmi důležité. Pro energetické účely se sklizeň provádí obvykle samojízdnou silážní řezačkou, čímž vzniká hrubá řezanka. Ta se může spalovat buďto přímo, jako štěpka, nebo z ní lze lisovat palivové pelety. Rovněž lze ze slámy vytvářet obří balíky. Pokud by měla být stébla Miscanthu použita jako stavební materiál, sklízí se sláma celá. Závěrem informací o energetickém Miscanthu je užitečné uvézt některé praktické zkušenosti s jeho provozním pěstováním v Německu. Při zakládání plantáží Miscanthu se všeobecně předpokládala vytrvalost porostů kolem 20ti let. Ne všechny porosty však tohoto období dosáhly. Na některých plochách začaly rostliny prosychat a řidnout již cca po 15 letech, čemuž odpovídaly i nižší výnosy (cca 12 – 15 t/ha). Tyto zkušenosti naznačují, že jednoznačný úspěch pěstování Miscanthu, tj. zajištění vysokých výnosů po dobu celých 20ti let, nemusí být na všech plochách vždy zaručeno. Miscanthus je beze sporu zajímavá rostlina, avšak rozhodování o jeho provozním pěstování je třeba pro naše podmínky řádně uvážit a rozhodnout vždy v každém konkrétním případě o jeho výhodách či nevýhodách.
Planě rostoucí druhy rostlin Křídlatka (Reynoutria, Syn. Pleuropterus Turzc., Syn. Polygonum) Ze skupiny planě rostoucích druhů použitelných ve fytoenergetice si zasloužila největší pozornost křídlatka. Ta je však specifickým případem, neboť se jedná o expanzivní druh. Vytváří však rekordně vysoké „výnosy“ nadzemní hmoty s vysokým energetickým obsahem, a proto se jeví jako velmi výhodná pro fytoenergetické využití. Z hlediska její expanzity je však problematické její záměrné pěstování jednoznačně doporučit, i když by bylo možné rozlišovat do určité míry tyto vlastnosti křídlatky podle druhů: např. Křídlatka sachalinská (Polygonum sachalinense) nevykazuje tak silnou expanzitu, jako ostatní druhy, např. Křídlatka hrotolisá (P.cuspidatus), která je u nás nyní nejrozšířenější. Nebezpečí této expanzity je však třeba dbát, ale to neznamená, že by nemohla být křídlatka pro energetické
48
účely vůbec využívána. K těmto účelům lze využívat spontánně zapojené porosty, které se u nás v současné vyskytují na poměrně značných plochách. Podmínkou však je jejich spolehlivý přístup pro mechanizovanou sklizeň. Sklízí se zpravidla po opadu listů, na podzim nebo i začátkem zimy, avšak dříve, než křehké lodyhy začnou poléhat. V těchto případech nelze proti využívání křídlatky nic namítat, neboť touto „sklizní“, tj. odstraňováním narostlé nadzemní fytomasy by se spontánní porosty mohly postupně, do určité míry zeslabovat, což by mohlo dokonce přispět ke způsobu její likvidace, v současné době velmi propagované. Energetické využití křídlatky je tudíž značně omezené, avšak ne zcela vyloučené, jak je výše uvedeno. Její soustavné využívání ve fytoenergetice by si však vyžádalo ještě další ověřování a získávání nových zkušeností. Za dobu své praxe v energetickém poradenství jsem se setkala s dotazy jak tuto rostlinu zlikvidovat. Je nutné si uvědomit nutnost respektovat zákon č. 114/92 o ochraně přírody a krajiny a nedoporučovat zmíněnou rostlinu k cílenému pěstování.
Energetické trávy Využití travních druhů pro fytoenergetiku má řadu výhod. Především proto, že lze vybrat trávy vytrvalé, nevyžadující každoroční zakládání porostů. Výhodou je rovněž možnost volby sklizně tak, aby byla travní stébla co nejvíce suchá a nemusela se dodatečně dosoušet. V tomto případě nevadí, že budou stébla hrubá, která nemají dobrou krmnou hodnotu, což se běžně vyžaduje při sklizni travních porostů na seno. Naopak, čím jsou stébla pevnější, starší, tím jsou pro přímé spalování vhodnější. Mladé porosty jemných trav požadované pro krmení hospodářských zvířat jsou pro přímé spalování nevhodné, neboť mají zpravidla vyšší obsah živin, zvláště dusíku, což je nežádoucí z hlediska vzniku emisí při spalování. Obecně lze proto k těmto účelům využívat traviny plně vyzrálé, vyschlé, kdy jsou živiny z nadzemních částí rostlin již většinou zataženy do kořenového systému. S tím souvisí i způsob pěstování těchto „energetických“ trav. V zásadě lze použít pěstitelskou technologii určenou pro pěstování trav na semeno. Tato technologie je u nás dobře propracovaná, liší se pouze částečně, podle některých druhů. V tomto případě lze pěstováním energetických trav získat dvojí užitek: travní semeno a suchou nadzemní hmotu – slámu - k přímému spalování, obdobnou slámě obilní. Nezanedbatelný význam mají energetické trávy též z ekologického hlediska, neboť rozšíření ploch zatravněním se považuje za spolehlivou ochranu protierozní a má nesporný význam pro celkovou stabilitu ekosystémů v krajině. Systematické pěstování trav pro energii může přispět rovněž ke zlepšení nynějšího, bohužel často neutěšeného stavu lučních porostů. Jedná se především o plochy mnohdy nevhodně rekultivovaných luk, bezúčelným odvodňováním, či nesprávně provedenou drenáží, což způsobilo nemalé problémy. Takovéto plochy by tak mohly být úspěšně využívány právě k produkci energetických trav. Výběru vhodných travních druhů pro energetické účely se proto začala věnovat všeobecná pozornost, jak v zahraničí, tak i u nás. Například ve Švédsku se zaměřili na šlechtění travních druhů, specielně pro přímé spalování. Trávy pro průmyslové, či energetické využití se šlechtí tak, aby měly větší podíl stébel oproti listům, s nízkým obsahem popele a některých prvků, jako je křemík, draslík a chlor, což je výhodné pro fytomasu určenou k přímému spalování. U nás se tomuto úseku věnují na Výzkumné stanici travinářské v Zubří (oblast Beskyd), kde vybírají z existujících travních druhů takové, které jsou vysoko vzrůstné, robustní a poskytují vysoké výnosy nadzemní suché hmoty. Velmi zajímavé jsou sveřepy, jejichž šlechtění se věnují ve Šlechtitelské stanici – TAGRO Červený Dvůr u Tábora. Pro energetické účely lze využívat také další druhy trav, vyšlechtěné pro krmivářské potřeby, pokud jsou dostatečně výnosné, tzn. takové, které vytváří každoročně kolem 10 t suché hmoty z 1 ha. Příklady takovýchto energetických trav jsou proto rovněž zahrnuty do následující popisu.
Chrastice (Lesknice) rákosovitá (Phalaroides arundinacea (L.) Rauschert ) Chrastice rákosovitá je přirozeně rozšířená po celé Evropě. Daří se jí dobře i u nás, zvláště na stanovištích s dostatečným zajištěním půdní vláhy. Je to vysoká vytrvalá tráva, dosahuje výšky až 2 m. Poskytuje vysoké výnosy a proto je náročná též na živiny, avšak na 49
agrotechniku je nenáročná. Lesknice vytváří dlouhé podzemní výběžky, což je mimo jiné též zárukou její dlouhodobé vytrvalosti. Je značně přizpůsobivá vůči vnějším vlivům, neboť ji neuškodí ani delší období sucha, ani jarní mrazíky. Naopak snáší dobře krátkodobé zavodnění nebo zastínění. U nás není v současné době registrována žádná odrůda chrastice, pěstuje se však běžně jako druh. Za standardní odrůdu pro mírné pásmo se v EU považuje odrůda Palaton (původem z USA). Zakládání porostů chrastice pro energetické účely není složité. Seje se zpravidla časně z jara, jako přímý výsev, nebo do krycí plodiny, případně i na podzim (nejpozději do 25.8.). Výsevek na 1 ha se pohybuje od 8 do 10 kg, seje se do užších řádků, cca 12,5 cm (až 30 cm) širokých. Při zakládání porostů je vhodné zajistit dostatečnou výživu. V prvém roce se proto doporučuje hnojení dusíkem v dávce 70 až 100 kg/ha a v dalších letech cca 50 – 80 kg/ha, podle půdní úrodnosti. V průběhu vegetace v 1.roce není třeba zvláštní ošetřování, pokud je chrastice zaseta do nezapleveleného pozemku. Pokud se vyskytují širokolisté dvouděložné plevele, lze použít herbicidy běžné pro ošetření jarních obilnin. Sklizeň chrastice pro energetické účely se provádí v období , kdy jsou stébla co nejsušší, což bývá koncem léta, po plném dozrání semene. V té době jsou již také většinou translokovány živiny z nadzemních částí rostlin do kořenů, což je rovněž příznivé pro fytoenergetické využití. Sklizeň se provádí běžnou zemědělskou mechanizací tak, že se poseká na řádky a pak se sbírá sběracím lisem. Vytváří se pak standardní balíky, jako ze slámy obilnin. Pro přímé spalování lze využívat přímo takto vzniklé balíky, nebo se mohou z této „slámy“ dále lisovat brikety, či pelety. Výnosově lze chrastici považovat za vhodnou pro fytoenergii, neboť dociluje zpravidla výnosu kolem 9 – 10 t/ha suché hmoty. Pokud má příznivé podmínky, dosáhne i 13 – 15 t/ha suché hmoty. Výnos je obzvlášť závislý na intenzitě výživy rostlin. K tomuto účelu lze s výhodou využívat i některé hnojivé kaly, včetně kalů z čistíren odpadních vod, a také samozřejmě kejdu hospodářských zvířat. Dávky tohoto organického hnojení musí však být voleny tak, aby se příliš neprodloužilo vegetační období chrastice (max.30 t/ha), neboť je žádoucí včasné zasychání stébel. Při použití příliš velkých dávek hnojiv jsou stébla dlouho do pozdního podzimu zelená, s relativně vysokým obsahem vody i živin, což není vodné jako surovina pro fytopalivo. Využití chrastice – lesknice pro fytoenergetické účely se jeví jako velmi perspektivní a to i proto, že zakládání těchto porostů je poměrně levné. Zakládání porostů se provádí setím, což je vždy levnější než výsadbou a ke sklizni lze využít běžnou zemědělskou mechanizaci, dostupnou v každém zemědělském podniku.
Kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea (L) Schreb.) Tato tráva je rovněž perspektivní pro energetické využívání, neboť je statná, dosahující výšky 1,2 až 1,5 m, s vysokým výnosovým potenciálem. Vyznačuje se spolehlivou vytrvalostí a mrazuvzdorností, v našich podmínkách se jí dobře daří. Příznivě zhodnotí vlhčí stanoviště, takže lze k jejímu pěstování využít i vlhké, jinak problematicky využitelné louky, avšak dobře snáší i sucho. Rovněž na půdu je nenáročná. Vytváří statné trsy a dlouhé podzemní výběžky, což je vhodná vlastnost pro zajištění dlouhodobé vytrvalosti porostů. Kořenový systém je bohatý, silně rozvinutý, dosahuje do hloubky až 150 cm, což umožňuje dobrou sorpci živin i vláhy. Odrůdy: Kora – 1989. Tato odrůda má výrazně ozimý charakter, takže nemetá v roce výsevu, ani po prvé seči příštího roku. Pro energetické účely se však kostřava rákosovitá nesklízí na zeleno, takže vymetá a lze tak získat určitou energetickou sklizeň již v prvém užitkovém roce. Zakládání porostu kostřavy rákosovité se provádí jarním výsevem do krycí plodiny. Pokud je zcela bezplevelný pozemek, lze ji zaset i přímo, bez krycí plodiny. Největším nebezpečím je zaplevelenost pýrem a proto musí být z pozemku odstraněn. Pro získání čistého osiva je třeba vyloučit jako předplodinu srhu, neboť její osivo lze velmi nesnadno od osiva kostřavy vyčistit. Kostřava se seje zpravidla do řádků širokých 25 cm (případně i užších), velmi mělce (do hloubky pouze 1 cm), s výsevkem jen 15 – 16 kg/ha, neboť má drobná semena. Před setím se doporučuje přihnojení dusíkem a fosforem v dávce cca 40 kg/ha a draslíkem v dávce 70 – 80 kg/ha. V následných letech se pak přihnojuje zpravidla dusíkem, v dávce 40 –60 kg/ha.
50
Sklizeň na semeno se provádí při plné zralosti, což nejčastěji odpovídá i termínu sklizně pro energetické účely. Sklízí se kombajnem, s mírně přitaženým mlátícím ústrojím. Sláma se pak slisuje do balíků a lze ji spalovat, jako slámu obilní. Pokud není žádoucí získat osivo, lze sklízet kostřavu k energetickým účelům včetně semene, avšak je třeba, aby v době sklizně byla celá tato nadzemní hmota dostatečně vyschlá. Výnosy celkové nadzemní hmoty kostřavy rákosovité jsou z hlediska fytoenergetiky uspokojivé, neboť dosahuje cca 8 – 14 t suché hmoty z 1 ha.
Psineček veliký -bílý (Agrostis gigantea Roth.) Psineček bílý je víceletá tráva ozimého charakteru, vytvářející krátké podzemní výběžky. Pro účely fytoenergetiky se jeví jako perspektivní pro hrubší stéblo, středně vzrůstné, dosahující výšky cca 80 –100 cm. V našich podmínkách se mu dobře daří, neboť se jedná o trávu vyskytující se v našich přírodních podmínkách. Nemá vyhraněné požadavky na stanoviště, daří se mu dobře i na extenzivních loukách, zvl. na těžších a vlhčích stanovištích. Odrůdy: Rožnovský – od r. 1940 Pěstování psinečku pro energetické účely je vhodné zajistit technologií jeho pěstování na semeno, neboť i v tomto případě je výhodná sklizeň dostatečně suché hmoty, což při semenářských kulturách je nezbytné. Setí se provádí na jaře do vhodné krycí plodiny, čemuž odpovídá jarní pšenice se sníženým výsevem (o cca 20 – 40 %), aby psineček netrpěl přílišným zastíněním. Seje se co nejdříve z jara, optimálně do konce dubna, do řádků 20 –25 cm širokých, do hloubky jen 1 cm a s výsevem 10 –12 kg /ha. Hnojí se hlavně dusíkem, zpravidla 80 - 100 kg/ha v prvých 2 letech a P a K podle zásobenosti půdy. Semeno psinečku dozrává nejčastěji ke konci srpna a to má již také dostatečně vyschlá stébla, která se pak mohou využívat ve fytoenergetice. Tuto slámu je vhodné slisovat do hranatých balíků a v této formě využívat ke spalování v kotelnách. Výnos semene se pohybuje od cca 0,3 – 0,5 t/ha. Množství celkové suché nadzemní hmoty, což je důležité zejména pro energetické použití, se odhaduje na cca 7 –8 t/ha. Tyto údaje bude však třeba ještě ověřit ve více lokalitách, s rozdílnými půdně-klimatickými podmínkami.
Ovsík vyvýšený (Arrhenatherum eletius (L.) Beauv.ex J.et C.Presl) Tato poměrně vysoká víceletá tráva může být rovněž využívána pro přímé spalování. Má hrubší stéblo, dosahující cca 80 –130 cm. Jedná se o domácí trávu, proto se jí v našich podmínkách dobře daří. Ovsík je tráva jarního charakteru. Nehodí se do drsných podmínek, avšak snáší i přísušek, takže je vhodný do sušších stanovišť. Odrůdy : Rožnovský – od r. 1940 Zakládání porostu ovsíku vyvýšeného pro fytoenergetické účely je rovněž shodné s technologií jeho pěstování na semeno, proto jsou zde uvedeny pouze údaje o semenářské kultuře. Setí se provádí na jaře do krycí plodiny – zpravidla jarní pšenice se sníženým výsevem, a to co nejdříve z jara, maxim. do konce dubna. Protože ovsík má poměrně dlouhé osiny, je k setí třeba použít secí stroj s kartáčovým výsevným ústrojím, aby osivo rovnoměrně vypadávalo ze secího stroje. Seje se do řádků 20 – 25 cm a do hloubky cca 3 – 4 cm, s výsevkem 27 - 30 kg/ha. Při zakládání porostu a v dalším roce se hnojí hlavně dusíkem, v dávce cca 80 – 100 kg/ha, P a K podle zásoby v půdě. Ovsík pěstovaný na semeno dozrává zpravidla již začátkem července a v té době je vhodné jej sklízet i pro využití ve fytoenergetice. Po výmlatu semene lze suchou slámu slisovat do hranatých balíků a použít jako otop v kotelně. Výnos osiva se pohybuje cca od 0,3 až do 0,6 (1) t/ha. Celková nadzemní suchá hmota dosahuje výnosů kolem 7 –9 t/ha. Nejsou to výnosy z hlediska energetických potřeb nijak rekordní, avšak využívání této trávy pro uvedené účely je vhodné i proto, že tak ovsík rozšiřuje druhové zastoupení rostlin v krajině, což nepochybně přispívá ke stabilitě krajinného systému.
51
Sveřepy (Bromus) Sveřepy tvoří skupinu cca 150 druhů. Naše domácí druhy nejsou zpravidla krmivářsky hodnotné, proto nebyly středem pozornosti šlechtitelů. Některé druhy importované, nebo i zavlečené, jsou však zajímavé jako kvalitní pícniny. V posledních letech se proto pozornost zaměřila na šlechtění sveřepů a to na šlechtitelské stanici TAGRO Červený Dvůr u Tábora. Konkrétní výsledky této šlechtitelské práce jsou nové odrůdy, z nichž odrůda Tacit byla registrována v ČR v r.1998 a odrůda Tribun prochází již posledním obdobím státního zkoušení, s předpokladem brzké registrace.
Sveřep samužníkovitý (Bromus catharticus) V rámci tohoto druhu byla vyšlechtěna odrůda Tacit. Je to vytrvalá, intenzivně rostoucí, kvalitní tráva. Má vzpřímené trsy, dosahuje výšky 80 – 100 cm, s velkým výnosovým potenciálem. Tyto vlastnosti sveřepu samužníkovitého jej proto předurčují též pro úspěšné využívání k energetickým účelům. Rovněž semenářskou kulturu lze snadno a úspěšně založit. Při plném dozrání semene je statné stéblo sveřepu již dostatečně vyschlé, což je dalším dobrým předpokladem jeho využití pro přímé spalování. Sveřep – Tacit je odrůda tolerantní na stanoviště, neboť se mu dobře daří od nížin až po podhůří. Snáší nižší pH, přísušky i tuhé zimy. Vhodné jsou půdy sušší, dostatečně provzdušněné, lehčí, neslévavé a nezamokřené. Pro energetické využití lze kulturu tohoto sveřepu založit obdobně, jako kulturu semenářskou, neboť není třeba dbát na stárnutí porostu, jako v případě sklizně kvalitních pícnin. Vysévá se brzy z jara, s výsevem jako pro semenářskou kulturu - cca 20 35 kg/ha (na píci je plný výsev: 30-40kg/ha) do řídce seté krycí plodiny (např. do jarní pšenice se snížením výsevu o 20 -25 %). Tento sveřep začíná růst z jara dříve než ostatní sveřepy, má i dobrou konkurenční schopnost vůči plevelům. Sveřep Tacit dobře obrůstá a vytváří plodná stébla i ve druhé seči, ale je třeba dbát na vyšší strniště. Při nízké seči (pod 5 cm) by zůstalo ve strništi málo zelených listů, čímž by se následné obrůstání zpomalilo. Tvorba semene je standardně dobrá, dosahuje pravidelně kolem 1,5 –2 t/ha kvalitního osiva.. Celkový výnos nadzemní suché hmoty se pohybuje od 10 do cca 15 t/ha. Sklizeň sveřepu pěstovaného do plného dozrání se provádí tradičním kombajnovým výmlatem. Následná sklizeň slámy – pro energetické účely, se provádí sběracím lisem, který tvoří velké hranaté balíky. V takovéto formě je pak lze použít pro přímé spalování v kotelnách.
Sveřep bezbranný (Bromus inermis) Z tohoto druhu sveřepu pochází novošlěchtěnec s názvem Tribun. Tato tráva je vysoce vzrůstná, vytváří hustou síť podzemních výběžků, což ji zajišťuje spolehlivou vytrvalost a velký význam při protierozní ochraně. Tento sveřep metá pouze v 1. seči, má významný, téměř výlučný ozimý charakter. Sveřep – Tribun má růstové schopnosti obdobné žitu, což je zárukou tvorby vysokých výnosů nadzemní hmoty i statného, robustního stébla. Tyto jeho vlastnosti jsou nespornou výhodou pro jeho potenciální využívání ve fytoenergetice. K tomuto účelu je vhodné jej pěstovat rovněž obdobně, jako semenářskou kulturu. Z hlediska energetického využití je určitou výhodou tohoto sveřepu „rychlejší“ stárnutí, čímž se snáze docílí dostatečné vysychání. Požadavky na stanoviště má sveřep – Tribun podobné jako sveřep Tacit. Rovněž semenářství je snadné a spolehlivé. Výsev se provádí z jara do krycí plodiny se sníženým výsevem, ale lze jej vysévat i na podzim, případně koncem léta, jako přímý výsev. Podzimní výsev však zaručuje plný výnos v podstatě až ve 3. roce po výsevu. Setí je zcela bezproblémové, neboť má osivo hladké, bez osin. Plný výsevek je obdobný, jako v případě odrůdy Tacit. Sklizeň plně vyzrálého sveřepu je rovněž shodná se sklizní sveřepu Tacit, t.zn. kombajnová sklizeň, následný sběr „slámy“ a její slisování do hranatých balíků. Celkový výnos nadzemní suché hmoty sveřepu – odrůdy Tribun se pohybuje kolem 12 – 15 t/ha. Vysoká výnosová schopnost obou uvedených sveřepů je dobrou zárukou jejich využívání ve fytoenergetice. Jejich slibné perspektivy lze dále ověřovat a to především ve
52
způsobu sklizně. Při založení kultury na semeno by bylo třeba ověřit sklizeň těsně před plným dozráním, ale tak, aby nedošlo k zásadnímu vysemenění. Takovýto porost by pak bylo výhodné sklidit včetně osiva a celkovou nadzemní hmotu pak ve formě velkých balíků použít jako zdroj paliva v kotelnách. Tento způsob sklizně, prováděný výhradně pro potřeby fytoenergetiky bude třeba ještě vyzkoušet a ověřit v provozních podmínkách. Z dalších druhů trav, potenciálně vhodných pro energetické využití mohou být rovněž některé trávy planě rostoucí. Největší perspektivu má např. rákos obecný (Phragmites australis (Cav.) Trin.ex Steud). Je to velmi statná vytrvalá rostlina, jejíž pevná stébla dosahují výšky 1 až 4 m! U nás roste běžně na březích vodních toků a na bažinatých stanovištích. V průměru dosahuje cca 10-15 t/ha suché hmoty (rekordní výnos byl až kolem 40 t/ha). K jeho záměrnému pěstování by bylo vhodné využít zamokřené pozemky, často takové, kde je nefunkční drenáž, která dříve udržovala pozemek v dobrém stavu pro běžné obhospodařování. Technologii záměrného pěstování rákosu pro energetické účely je však třeba vyzkoušet a ověřit, zejména z hlediska spolehlivého způsobu sklizně i stanovení jejich termínů. Důležitým omezujícím hlediskem zde bude vlhkost půdy a proto je třeba stanovit takové podmínky, aby zde bylo možné zajistit bezpečnou mechanizovanou sklizeň , což bývá zpravidla až během zimy, po zámrazu terénu.
Tab. 1 - 13 Energetická charakteristika fytomasy Druh rostliny Řepková sláma Lnička Čirok Hyso Konopí seté Komonice bílá Šťovík krmný Mužák prorostlý Bělotrn kulatohlavý Boryt barvířský Topolovka růžová Křídlatka
Spalné teplo (s popelovinami) MJ/kg 17,484 18,840 17,657 18,06 19,892 17,751 17,941 19,610 18,500 17,581 19,444
Průměrný výnos suché hmoty v t/ha 4,5 3 16 12 13,5 20 13,5 15, 10 14,5 30
Energetický obsah GJ/ha 78,68 56,52 282,51 216,62 298,54 355,02 242,20 294,15 185,00 254,92 583,32
Příklady uvedené v tab.1-13 svědčí jednoznačně pro využívání takových rostlin, které vytváří vysoký výnos. Při využívání slámy je nutné počítat se získáním nízkého energetického obsahu z 1 ha. Jedná se však o využití vedlejšího produktu, proto i tuto rostlinnou hmotu lze k přímému spalování doporučit. Poskytování podpor za uvádění půdy do klidu podle nařízení vlády ČR č. 86/2001 Sb., ve znění pozdějších přepisů, bylo ukončeno nařízením vlády ČR č. 306/2003 Sb., k 30. 9. 2003. V roce 2004 byly vypláceny podpory na základě Zásad poskytování finanční podpory PGRLF na založení a údržbu porostů bylin pro energetické využití pěstovaných na orné půdě. V rámci podpor PGRLF bylo podpořeno zakládání a pěstování porostů 17 energetických bylin v celkové výměře 994 ha. Nejvyšší zastoupení dosáhl šťovík Uteuša OK 2 na semeno a slámu. V roce 2004 činila dotace 2 tis. Kč/ha. V roce 2005 činila celková plocha bylin pro energetické účely v ČR celkem 1270 ha včetně nedotovaných ploch. O dotace bylo požádáno na výměře 872 ha zemědělské půdy a byla proplacena finanční částka ve výši 1 744 tis. Kč. Přehled je uvede v tab. 1-14.
53
Tab.1-14 Přehled výměr plodin pro energetické využití (ha) Plodina pro energetické využití Plodiny pro energetické využití z toho: šťovík krmný sveřep bezbranný topinambur konopí seté laskavec psineček bílý komonice bílá
2003 952,0 788,0 15,0 2,0 11,0 42,0 2,0 92,0
2004 994,0 938,0 31,0 23,0 2,0 -
Meziroční index 104,4 119,0 281,8 -
Pramen: SZIF, PGRLF
SWOT analýza pěstování bylin pro energetické účely. Silné stránky o u většiny plodin je dostupná technologie a technika v zemědělství; o u obilní a řepkové slámy se jedná o vedlejší produkt, který doplňuje ziskovost zmíněných plodin; Slabé stránky o vazba na stanovištní podmínky, nesladění nároků rostlin a půdně klimatických podmínek daného stanoviště vede ke ztrátovosti při pěstování; Rizika o Vymrzání u Miscanthusů v nepřiměřených klimatických podmínkách; o Biologický charakter získání fytopaliva s rizikem výskytu chorob a škůdců; o Národní dotace na energetické rostliny s každoročně schvalují; Příležitosti o Využití opuštěných ploch, zanedbaných stanovišť, ale s vyššími náklady na uvedení půdy do úrodného stavu; o Možnost využití národních dotací;
54
2. Podpora zemědělce v ČR Úvodní přehled 1. Podpora hospodaření v méně příznivých oblastech (LFA) Právní subjekt vlastnící půdu evidovanou v LPIS (Land Parcel Identification System) může obdržet podporu pro travní porost obhospodařovaný v následujících méně příznivých oblastech: o Horské oblasti ( oblast typu HA a HB); o Ostatní méně příznivé oblasti (oblast typu OA a OB); o Oblasti se specifickými omezeními (oblast typu S); o Oblast s ekologickými omezeními. Vyrovnávací příplatek na hospodaření v méně příznivých oblastech (dále jen „LFA“) se poskytuje pouze na travní porosty evidované v LPIS, které se nacházejí v některé z následujících oblastí: – horská oblast typu HA (obce nebo k. ú. s nadmořskou výškou nad 600 m n. m. nebo s výškou 500 až 600 m n. m. a zároveň se svažitostí vyšší jak 7° na 50 % území této obce nebo k. ú.), – horská oblast typu HB (obce nebo k. ú. nesplňující kritéria pro oblast typu HA, které však byly za účelem zachování celistvosti horské oblasti do této oblasti zařazeny), – ostatní méně příznivá oblast typu OA (obce nebo k. ú. s výnosností zemědělské půdy nižší než 34 bodů, které nepatří do horské oblasti a které jako celek v průměru splňují demografická kritéria – hustota obyvatel nižší než 75 obyvatel/km2 a podíl pracujících v zemědělství na celkovém počtu práceschopného obyvatelstva vyšší než 6 %), – ostatní méně příznivá oblast typu OB (obce s výnosností zemědělské půdy 34 až 38 bodů, které byly za účelem zachování celistvosti ostatní méně příznivé oblasti do této oblasti zařazeny), – specifická oblast S (obce a k. ú. s výnosností zemědělské půdy nižší než 34 bodů nebo s výnosností 34 až 38 bodů a zároveň se svažitostí vyšší jak 7° na 50 % území této obce nebo k. ú. – tyto obce nebo k. ú. Nesplňují jako celek demografická kritéria pro ostatní méně příznivou oblast), – oblast s ekologickými omezeními E – území vymezená jako NATURA 2000 (ptačí oblasti a evropsky významné lokality dle zákona č. 114/1992 Sb.) na územích I. zón NP a CHKO). Pro rok 2006 jsou E oblasti stanoveny na základě ptačích oblastí vyhlášených nařízeními vlády do 31. 12. 2005. Sazby vyrovnávacího příspěvku jsou stanoveny následovně: 1. 4680 Kč na 1 ha travních porostů v oblasti HA; 2. 4014 Kč na 1 ha travních porostů v oblasti HB; 3. 3490 Kč na 1 ha travních porostů v oblasti OA; 4. 2820 Kč na 1 ha travních porostů v oblasti OB; 5. 3420 Kč na 1 ha travních porostů v oblasti S; 6. 2800 Kč na 1 ha travních porostů v oblasti E. 2. Jednotná platba na plochu (SAPS – Single Area Payment System) Pilířem poskytovaných finančních podpor jsou přímé platby. ČR uplatnila pro čerpání finančních prostředků z EU zjednodušený systém přímých plateb nazývaný „režim jednotné platby na plochu“ (Single Area Payment Scheme - SAPS). České republice byl stanoven celkový objem podpor v rámci SAPS ze zdrojů EU ve výši 198,94 mil. EUR. V nařízení Komise (ES) č. 1407/2004 byl stanoven směnný kurz 32,4485 Kč/EUR, tzn. celková částka podpory po přepočtu na koruny dosáhla 6 455,3 mil. Kč (z toho bylo do 30. 4. 2005 vyplaceno 6 302 mil. Kč). Výměra nárokovatelné zemědělské půdy byla stanovena ve výši 3 469 tis. ha.
55
V roce 2004 základní sazba na 1 ha byla vypočtena: Přidělený národní limit (Kč)/celkový ohlášený souhrn zemědělské půdy v ha tj. 198,94 mil. Kč€/3,469 mil. ha = 1860 Kč V roce 2005 základní sazba činila na 1 ha: 2150 Kč. 3. Národní doplňkové platby (TOP-UP) Národní doplňkové přímé platby byly vypláceny ze zdrojů ČR a výplata byla provedena do doby vstupu do EU (tj. do konce dubna 2004). Platby byly zaměřeny na ty sektory, které se v kombinaci s platbami SAPS jevily jako nejvíce ohrožené. Z celkové částky určené pro národní doplňkové přímé platby byly vyčleněny finanční prostředky na podporu vybraných komodit rostlinné a živočišné výroby. Zbylé finanční prostředky byly přiděleny na ornou půdu. Dorovnání bylo realizováno u následujících sektorů: chmel, osiva pícnin a lnu, bahnice a kozy, krávy bez tržní produkce mléka a skot. 4. Národní podpůrné programy tzv. state aid Národní podpora produkce a využití biomasy musí být v souladu s politikou státních podpor Společenství. Komise může povolit investiční a provozní pomoc na základě pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí. Pravidla těchto pokynů zohledňují pozitivní účinky, které by mohla mít energie produkovaná z biomasy ve srovnání s výrobou energie na základě fosilních paliv. V roce 2004 rámci podpor PGRLF bylo podpořeno zakládání a pěstování porostů 17 energetických bylin v celkové výměře 994 ha. Nejvyšší zastoupení dosáhl šťovík Uteuša OK 2 na semeno a slámu. V roce 2004 činila dotace 2 tis. Kč/ha. V roce 2005 byl program „1. U. - Podpora pěstování bylin pro energetické využití“ zařazen do národního programu podpor, tzv. Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2005 na základě § 2 a § 2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Cílem tohoto programu je podpora založení a údržby porostů bylin pro energetické využití ve výši 2 tis. Kč/ha. Program požaduje, aby energetické byliny byly na orné půdě cíleně pěstovány pro energetické využití. Ze 36 předložených žádostí bylo přijato 33 žádostí a energetickými bylinami bylo oseto 841 ha a bylo vyplaceno 1 682 tis. Kč. 5. Podpory z operačních programů OP HRDP a OP RVMZ Podrobná informace viz dále. Významná podpora zalesňování a pěstování rychle rostoucích dřevin.
56
2.1 Společná zemědělská a společná obchodní politika EU (příklad obiloviny; konopí seté) Česká republika jako člen EU, je povinna dodržovat principy a pravidla Společné zemědělské politiky (SZP), která zabezpečuje regulaci trhu s obilovinami zejména prostřednictvím společné organizace trhu (SOT) s obilovinami. Společná zemědělská politika (SPZ) v podstatě spočívá na třech principech. Jedná se o princip jednotného trhu, princip preference Společenství a princip finanční solidarity. Princip jednotného trhu představuje volný pohyb zemědělských produktů mezi jednotlivými členskými státy. Zemědělský trh je součástí velkého jednotného vnitřního trhu, z něhož jsou vyloučena taková opatření, která doprovázejí běžný zahraniční obchod, jako jsou cla, obchodní omezení, vývozní dotace apod. Aby jednotný trh mohl fungovat, bylo nezbytné zavést jednotné předpisy, jednotné ceny a jednotná pravidla hospodářské soutěže. Princip jednotného trhu vyplývá z používání jednotlivých nástrojů na území všech členských států. Vyžaduje jednotný tržní management a předpokládá rovněž jednotnou ochranu na vnějších hranicích. Princip preference Společenství je logickým následkem vytvoření jednotného zemědělského trhu. Je to v podstatě prosazení zásad, které poskytují přednost odbytu produktům vyrobených v členských zemích. Tento princip je velmi důležitý, protože chrání vnitřní trh před levnými dovozy a před nadměrným kolísáním světového trhu. Toho je možné dosáhnout pomocí různých zemědělsko politických nástrojů. Ty při dovozech a vývozech působí jako určitá zdymadla, která na hranicích zachycují a vyrovnávají cenové výkyvy. Princip finanční solidarity je základním pilířem Společné zemědělské politiky, neboť její vytvoření znamená, že náklady na její fungování musí být hrazeny společně. Aby mohla prakticky fungovat, je vytvořen společný fond – EAGGF – Evropský zemědělský orientační a záruční fond (European Agricurtural Guarantee and Guidance Fund), který je součástí rozpočtu Společenství. Skládá se ze dvou sekcí: - záruční sekce, která financuje náhrady na vývoz do třetích zemí a intervence zaměřené a stabilizaci zemědělských trhů,- orientační sekce, která financuje strukturálně politická opatření. SOT obiloviny je v rámci pravidel daných základním nařízením Rady č. 1784/2003 o společné organizaci trhu s obilovinami řízena Evropskou komisí. Přijímaná opatření jsou předkládána ke schválení řídícímu výboru pro obiloviny (ŘVO), který je tvořen zástupci EK a členských států a který má za úkol vyjadřovat se k předkládaným návrhům nařízení, schvalovat návrhy opatření k řízení trhu, které jsou předkládány Evropskou komisí a zejména zprostředkovávat kontakt a výměnu informací mezi členskými státy a Komisí. Nástrojem pro realizaci SOT obiloviny v ČR na národní úrovni je Státní zemědělský intervenční fond SZIF. Evropská unie (EU) praktikuje jednak společnou zemědělskou politiku (SZP) a jednak společnou obchodní politiku. Obě tyto politiky zcela zásadně ovlivňují agrární obchod České republiky. Vstupem České republiky do EU se zahraničním obchodem stal pouze obchod se zeměmi mimo EU, tzv. třetími zeměmi. Obchod mezi současnými členskými státy je obchodem vnitřním v rámci jednotného trhu EU. Povinností všech členských zemí EU je uskutečňovat jak SZP, tak i společnou obchodní politiku a řídit se jednotnými právními předpisy v rámci těchto politik vydaných EU. Jedna z prvních tržních organizací byla zavedena již v roce 1962 pro obiloviny. Společná zemědělská politika uplatňuje jednotné zásady pokud jde o podporu exportu zemědělských komodit a přístup na trh v podobě preferenčních ujednání. Pro dovozy do EU platí společný celní sazebník EU včetně jednotných celních preferencí a preferenčních celních kvót. Společná obchodní politika je založena na jednotných zásadách, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod, liberalizačních opatření, vývozní politiku, ochranná obchodní opatření apod.
57
Rozdělení odpovědnosti SZIF platební agentury a celní správy při provádění obchodních mechanismů Odpovědnosti SZIF platební agentury v oblasti SZP � Zveřejňuje informace o – zboží, na jehož dovoz nebo vývoz je povinná dovozní nebo vývozní licence, – sazbách vývozních subvencí a vývozních clech, – podmínkách podávání žádostí o udělování vývozních subvencí a o povinnosti placení vývozních cel. � Registruje obchodníky, kteří exportují zemědělské a zpracované zemědělské výrobky a žádají o licenci. � Vydává vývozní a dovozní licence a výpisy z nich (včetně osvědčení o stanovení vývozní subvence předem). � Přijímá kauce požadované v rámci SZP pro dovozní a vývozní licence, vývozní subvence, předběžné platby a další opatření. � Provádí platby vývozních subvencí a vybírá vývozní cla. � Při vývozu zpracovaných zemědělských výrobků vede registr předpisů. Odpovědnosti celní správy v oblasti SZP � Přijímání (uznávání) dovozních a vývozních deklarací. � Ověřování tarifní klasifikace zboží při dovozu a vývozu. � Ověřování dovozních a vývozních licencí a připisování vyvážených množství na licencích. � Vybírání poplatků při dovozu (cla a jim ekvivalentní poplatky). � Provádí fyzickou kontrolu zahrnující zkoušení a odebírání vzorků. � Kontroluje zboží z jiných členských států, na které jsou v těchto státech udělovány produkční podpory. � Potvrzuje vývoz zboží do určených míst (distancí), pro které je vývoz určen. Zásahy SZIF platební agentury Regulace společného trhu s obilovinami v marketingovém roce 2004/2005 Pravidla režimu intervenčního nákupu stanovuje Evropská komise a jsou platná pro všechny členské státy Evropské unie. V České republice byl intervenční nákup realizován v období od 1. listopadu do 31. května a je realizován u pšenice obecné, ječmene obecného a kukuřice seté. Intervenční nákup obilovin v České republice vycházel ze základních nařízení, která upravují provádění společné organizaci trhu s obilovinami. Jsou to: Nařízení Rady č. 1784/2003, o společné organizaci trhu s obilovinami; Nařízení Komise (ES) č. 824/2000, kterým se stanoví postupy přejímání obilovin intervenčními agenturami a metody analýzy pro určování kvality obilovin; Nařízení vlády ČR č. 180/2004 Sb., kterým se stanoví bližší podmínky při provádění opatření společné organizace trhu s obilovinami. Intervenční nákup obilovin ze sklizně roku 2004: Zemědělskými subjekty bylo od 1. 11. 2004 do 31. 5. 2005 nabídnuto do intervenčního nákupu celkem 1 421 305 tun obilovin z toho 1 231 883 tun pšenice; 130 955 tun ječmene; 58 467 tun kukuřice. Po odečtení zamítnutých nabídek z důvodu formálních nedostatků nabídky, odvolaných nabídek ze strany nabízejících, odmítnutých nabídek ze strany SZIF z důvodu nevyhovující kvality celkový objem obilovin do intervenčního nákupu činil 901 910 tun. Celní opatření platné po vstupu ČR do EU Celní kvóty jsou určeny množstvím zboží (vyjádřené hmotností, objemem nebo hodnotou), které je propuštěno do volného oběhu za sníženou celní sazbu. Celní kvóty stanovené v rámci EU jsou společné pro všechny členské státy EU. Jsou řízeny Generálním ředitelstvím pro daně a celní unii –DG TAXUD (Directorate General: Taxation and Customs Union) v Bruselu. Pravidla řízení (administrace) uvedených celních kvót v EU jsou upravena Nařízením Komise (EHS) č. 2454/93 –Prováděcí předpis k Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92,
58
kterým se vydává celní kodex Společenství. Národní předpisy pro implementaci celního zákona a vnitřních předpisů jsou následující: • Vyhláška č.199/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a kterou se zrušují některé vyhlášky upravující osvobození od dovozního cla a nepreferenční původ zboží. • Vyhláška č.200/2004 Sb., o statistice dováženého a vyváženého zboží.
Kvóty v rámci společné zemědělské politiky Vzhledem k tomu, že se na každý produkt vztahují určitá obchodní opatření, která zahrnují i celní kvóty, musí být definována opatřeními (Nařízení Komise nebo Rady EU). Tam, kde je opatření pro celní kvóty, musí být kvóty jasně definovány 6ti místným číselným kódem, známými jako „order number“ (ON). Celní kvóty uplatňované v rámci společné zemědělské politiky a vztahující se na dovoz zemědělských komodit jsou spravovány na základě licencí. Dovozce, který požaduje uplatnění snížené celní sazby v rámci těchto kvót, musí kromě vyplnění příslušných údajů do JCD při propouštění zboží do volného oběhu předložit platnou licenci. Získáním licence má deklarant rezervovanou část celní kvóty pro příslušný kalendářní rok. Licence se uděluje na základě písemné žádosti a splnění ostatních podmínek. Jednou z podmínek pro udělení licence je složení kauce, která se držiteli licence vrací v případě využití licence, tzn. dovozu požadovaného množství zboží. Licence mohou být obchodovatelné. Licence vydaná v jednom členském státu EU platí i v ostatních členských státech EU. V České republice tyto licence v rámci společné zemědělské politiky vydává Státní zemědělský intervenční fond. Administrace těchto celních kvót spadá v rámci EK do působnosti DG AGRI. Licenční politika Systém dovozních a vývozních licencí a certifikátů je založen na horizontálním Nařízení Komise č. 1291/2000, které stanoví společná prováděcí pravidla k aplikaci licencí v členských státech EU. Smyslem licenčního režimu je: • získávat údaje pro analýzu a kontrolu dovozu a vývozu (a následné řízení trhu), • zajišťovat systém celních kvót na dovozy, • zabezpečit dodržování závazků GATT/WTO v oblasti dovozu a vývozu. Dovozní a vývozní licence představují oprávnění, ale zároveň i závazek pro vývoz nebo dovoz určitého množství konkrétního výrobku v daném období platnosti licence. Licence pro obiloviny vydává SZIF jako platební agentura v rámci společné organizace trhu s obilovinami. Veškerý dovoz a vývoz produktů, které patří pod společnou organizaci trhu s obilovinami, podléhá předložení dovozní nebo vývozní licence s výjimkou malých množství jejichž výše je uvedena v příloze III. Nařízení Komise č. 1291/2001. Veškeré informace týkající se výdeje licencí pro obiloviny jsou uvedeny na internetových stránkách www.szif.cz Daňová politika V souvislosti se vstupem do Evropské unie musela Česká republika jako členský stát přizpůsobit svůj daňový systém principům stanoveným právní úpravou Evropských společenství. Jednou z oblastí, které se tato změna dotkla, je režim daně z přidané hodnoty uplatňovaný u obchodů uskutečňovaných uvnitř společného trhu EU. Ode dne vstupu ČR do EU je Česká republika povinna uplatňovat DPH v souladu s pravidly, která existují v Evropské unii. Základní principy pro zdanění daní z přidané hodnoty jsou obsaženy v Šesté směrnici Rady EU č. 77/388/EHS, ve znění pozdějších předpisů. Tyto principy jsou členské státy povinny implementovat do svých národních právních předpisů. V České republice to je nový zákon o DPH, který od 1. 5. 2004 nahradil stávající zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních došlo od roku 2004 k zásadním změnám při správě, placení i termínech splatnosti spotřebních daní. Při plně ní daňových povinností platí, není-li v příslušném daňovém zákonu stanoveno jinak, společná procesní pravidla, která byla přijata zákonem ČNR č. 337/1992
59
Sb., o správě daní a poplatků , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o správě daní a poplatků "). Podle specifických ustanovení zákona o spotřebních daních mohou předkládat daňová přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně také právnické a fyzické osoby, mající postavení daňových poplatníků , které nakoupily nebo samy vyrobily a prokazatelně použily minerální oleje pro výrobu tepla (dále jen "topné oleje") a vybrané minerální oleje pro zemědělskou prvovýrobu, lesní školky a obnovu a výchovu lesa (dále jen "zelená nafta"). Zákon č .693/2004 Sb., kterým se měnil zákon č . 237/2004 Sb., o spotřebních daních, nezměnil nárok na vrácení 60 % spotřební daně , vznikající právnickým a fyzickým osobám, provozujícím zemědělskou prvovýrobu, lesní š kolky a obnovu a výchovu lesa, které nakoupily stanovené druhy olejů, paliv a maziv a prokazatelně je použily pro výš e uvedené druhy činností. Způsob výpočtu vratky spotřební daně a ostatní podrobnosti upravuje vyhláška MZe č. 79/2005 Sb., s účinností od 1. 3. 2005.
60
Dotační politika konopí seté DOTAČNÍ POLITIKA V RÁMCI SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY Základním dokumentem pro přadný len a konopí bylo dlouhá léta nařízení Rady (EHS) č. 1308/1970, o společné organizaci trhu s přadným lnem a konopím. Toto nařízení trh v sektoru přadných plodin, pokud se týkalo množství produkce, nijak neregulovalo. V červenci roku 2000 bylo s platností od marketingového roku 2001/02 nahrazeno nařízením Rady (EHS) č. 1673/2000, o společné organizaci trhu se lnem a konopím, kterým se ustanovila národní garantovaná množství pro dlouhé a krátké vlákno. NR č. (ES) 1673/2000, vedle stanovení národních garantovaných množství, stanovilo také výši podpory na zpracování 1 tuny vlákna takto: - na dlouhá lněné vlákna 160 EUR pro marketingové roky 2002/2003 až 2005/2006 - na krátká lněná vlákna a konopná vlákna, obsahující maximálně 7,5 % nečistot a pazdeří, 90 EUR Členské státy, se zřetelem k tradičním možnostem prodeje, mohou rozhodnout o poskytování podpor také na: - krátká lněné vlákna s obsahem nečistot a pazdeří ve výši 7,5 % až 15 % - konopná vlákna s obsahem nečistot a pazdeří ve výši od 7,5 až do 25 % V těchto případech poskytnou členské státy podporu na množství vlákna, které odpovídá při základu 7,5 % nečistot a pazdeří maximálně výši národního garantovaného množství. Limity pro jednotlivé zpracovatele určí členské státy tak, aby byla dodržena národní garantovaná množství, která jsou pro ČR 1 923 tun dlouhého lněného vlákna a 2 866 tun krátkého lněného a konopného vlákna. Podpora pěstitelům byla začleněna jako přímá platba do podpory pěstování některých plodin na orné půdě v rámci nařízení Komise (EHS) č. 1251/1999 a následně do přílohy č. IX nařízení Rady (ES) č. 1782/2003. Vzhledem k tomu, že podpora pěstiteli je přímou platbou, je na ní aplikován princip postupného zvyšování přímých plateb a tato platba je zahrnuta do platby SAPS. Pokud se jedná o podpory zpracovatelům, nejedná se o přímou platbu ve smyslu komunitárního práva a tato podpora je tedy vyplácena v plné výši od doby vstupu ČR do EU. Vzhledem k tomu, že stávající podpora zpracovatelům dle nařízení Rady (ES) č. 1673/2000 měla skončit v marketingovém roce 2005/2006, Komise na základě výběrového řízení vybrala firmu ERNST and YOUNG, aby zpracovala studii hodnotící organizaci společného trhu pro sektor lnu a konopí. Hodnotící studie se zaměřila na význam, účinnost a efektivitu sektoru lnu a konopí po reformě z roku 2001/2002 v tomto sektoru. Na základě výsledků této studie bylo navrženo prodloužení stávajícího systému podpor o dva roky, tj. do marketingového roku 2007/2008. Nový návrh nařízení (kterým se mění nařízení (ES) č. 1673/2000, pokud jde o podporu na zpracován lnu a konopí pěstovaných na vlákno a nařízení (ES) č. 1782/2003, pokud jde o konopí, které může využívat režim jednotné platby ČR) vyhovuje ČR s výhradou k ustanovení čl. 3 nařízení Rady (ES) č. 1673/2000, který se týká stanovených garantovaných maximálních množství a jejich rozdělení na jednotlivé státy. Garantované národní množství pro ČR 1 923 tun dlouhého lněného vlákna a především 2 866 tun krátkého lněného a konopného vlákna je pro potřeby ČR nedostačující. S ohledem na vybudovanou zpracovatelskou kapacitu a rapidní nárůst plochy konopí ze 156 ha v roce 2005 na 1 100 ha v roce 2006 ČR žádá navýšení národního garantovaného množství pro krátké lněné a konopné vlákno (čl. 3, bod 2, písm. a) z 2 866 tun na 5 000 tun. ZÁSAHY STÁTU U KOMODITY LEN A KONOPÍ Pro pěstování přadného lnu v ČR, jako tradiční komodity, má předložený návrh nařízení Rady negativní dopad v tom smyslu, že zachovává a minimálně o 2 roky prodlužuje současnou výši národních kvót pro podporu zpracování dlouhého a krátkého vlákna, které jsou pro potřeby ČR nedostačující. Dále zachovává dodatečné platby pouze pro vybrané regiony západní Evropy, což činí naše pěstitele v rámci EU nekonkurenceschopnými. V porovnání s pěstiteli v regionech, zařazených podle přílohy nařízení Rady č. 1673/2000 do Zóny I., pěstitelé přadného lnu v ČR, i s národní doplňkovou platbou TOP-UP,obdrží cca 50
61
% podpory. Nedostatečná výše podpory a snížení cen vláken způsobuje pokles pěstitelských ploch pod potřebnou úroveň. Vzhledem k tomu, že většina zpracovatelského průmyslu je situována v marginálních oblastech ČR, je význam prosperity odvětví v úzké spojitosti i se zaměstnaností, rozvojem regionů, rozvojem infrastruktury a i kulturním prostředím regionu. Z tohoto důvodu má ČR zájem na zachování pěstování přadného lnu v rozsahu cca 6 000 – 8 000 ha a konopí cca 2 000 ha i po roce 2007/2008. Pro tyto plochy má ČR vybudované zpracovatelské kapacity. Dotační politika ČR V roce 2005 byla podpora pěstování lnu na vlákno dána NV č. 145/2005 Sb., ze dne 13. dubna 2005, o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2005. Ze 118 žadatelů o národní doplňkovou platbu na 4 286 ha přadného lnu bylo117 žadatelům vyplaceno celkem 21 555 680,- Kč. Sazba na 1 ha činila 5 029,3 Kč. Pro rok 2006 je podpora pěstování lnu na vlákno dána NV č. 141/2006 Sb., ze dne 15. dubna 2006, o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2006. Podle tohoto nařízení je předmětem podpory plocha osetá uznaným osivem odrůd přadného lnu, na kterou má pěstitel uzavřenou smlouvu o odbytu s akreditovaným prvním zpracovatelem. Na tyto plochy lze vyplácet přímou platbu ve výši 170,18 EUR/ha, tj. cca 5 100 Kč/ha Žádost o platbu na pěstování lnu na vlákno se podává Fondu na jím vydaném formuláři do 15. května. Bližší pokyny pro vyplnění formulářů žádosti o jednotnou platbu na plochu (SAPS) a doplňkové platbě k jednotné platbě na plochu vydal SZIF v příručce pro žadatele. V roce 2006 je podle předběžných informací podáno na doplňkovou platbu na přadný len pouze 80 žádostí, které dohromady dávají výměru 2 765 ha. Pěstování lnu olejného a konopí na vlákno bylo v roce 2005 podpořeno v rámci platby na pěstování plodin na orné půdě ve výši 2 314,90 Kč/ha. V současné době jsou v ČR akreditováni tito první zpracovatelé lněných stonků: Texlen, Čemolen, Lenka Kácov, Moravolen Trade, Agritec, Opavlen, Odetka. Lenka Kácov je akreditována také na zpracování konopného stonku. Výlučně pro zpracování konopného stonku byla nově akreditována firma Josef Benedikt, Kladno a připravuje se akreditace firmy AV Kontakt, Březová. Souhrnná roční zpracovatelská kapacita těchto podniků je cca 8 500 tun dlouhého lněného vlákna, 9 000 tun krátkého vlákna a 3 800 tun konopného vlákna. Do konce roku 2006 se předpokládá navýšení zpracovatelské kapacity na konopné vlákno na cca 6 300 tun. Pěstování konopí setého pro vlákno je podobně jako v EU u nás podporováno. V roce 2005 bylo podpořeno v rámci jednotné platby na plochu částkou 2 111 Kč/ha a v rámci platby na pěstování plodin na orné půdě částkou 2 315 Kč/ha, tj. celkem 4 426 Kč/ha. Pěstování konopí pro energetické účely bylo podpořeno v rámci jednotné platby na plochu částkou 2 111 Kč/ha a z dotačního programu 1. U. – Podpora pěstování bylin pro energetické využití částkou 2 000 Kč/ha, tj. celkem 4 111 Kč/ha. Aby pěstitel konopí setého mohl obdržet finanční podporu, musí splnit některé podmínky. Především musí mít zemědělskou půdu, na které pěstuje konopí, vedenou v Evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů, což vyplývá ze zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v platném znění. V žádosti na jednotnou platbu na plochu je nutné v příloze č. 4 „Deklarace půdy“ uvést, že se jedná o plochu osetou konopím setým. Dále je povinen k žádosti připojit: - uznávací list o uznání osiva konopí - smlouvu s odběratelem produkce - čestné prohlášení, ve kterém se zaváže neprodleně oznámit Fondu začátek kvetení konopí. Tetrahydrokanabinol je totiž nejvíce obsažen v květenství rostlin, naopak ve stonku a v semeni se téměř nevyskytuje. Členské státy mají povinnost zřídit systém umožňující ověřit obsah tetrahydrokanabinolu nejméně na 30 % ploch z celkové výměry pěstovaného konopí na vlákno. Odběr vzorků musí zahrnovat alespoň 30 % pěstitelů a všechny pěstované
62
odrůdy. Z cca 28 odrůd konopí, které jsou povoleny pro pěstování pro účely produkce vlákna v zemích EU, byla pro podmínky ČR odzkoušena odrůda Beniko. Žádosti o podporu pěstování konopí na vlákno v rámci TOP-UP na ornou půdu se podávají na příslušnou ZAPÚ MZe do 15. května, žádosti o podporu pěstování konopí pro energetické využití se podávají tamtéž, termín ukončení přijímání žádostí pro rok 2006 je 30. červen. Konopí je plodinou s mnohostranným využitím. Získané vlákno je vhodné pro výrobu papíru, stavebních izolací, lisovaných termoplastických dílců pro automobilový průmysl. Úprava konopného vlákna k textilnímu užití pro výrobu speciálních tkanin je předmětem výzkumu. Pro své vlastnosti, jako je trvanlivost, prodyšnost a tepelně izolační vlastnosti má konopné vlákno možnost uplatnění nejen v klasické výrobě textilních materiálů (džínsovina, dekorační látky), ale zejména při výrobě speciálních textilií a výrobků, určených pro netextilní průmyslové využití. Vysoce se hodnotí i další kladné vlastnosti, související s výrobou, jako je menší výrobně energetická náročnost, druhotná zpracovatelnost a biodegradabilita použitého materiálu.
63
2.2 Národní podpory OZE na příkladu biomasy v rezortu MZe Poskytování podpor za uvádění půdy do klidu podle nařízení vlády ČR č. 86/2001 Sb., ve znění pozdějších přepisů, bylo ukončeno nařízením vlády ČR č. 306/2003 Sb., k 30. 9. 2003. V roce 2004 byly vypláceny podpory na základě Zásad poskytování finanční podpory PGRLF na založení a údržbu porostů bylin pro energetické využití pěstovaných na orné půdě.
Tab. 2 - 1 Přehled výměr plodin pro energetické využití (ha) Plodina pro energetické využití Plodiny pro energetické využití z toho: šťovík krmný sveřep bezbranný topinambur konopí seté laskavec psineček bílý komonice bílá
2003 952,0 788,0 15,0 2,0 11,0 42,0 2,0 92,0
2004 994,0 938,0 31,0 23,0 2,0 -
Meziroční index 104,4 119,0 281,8 -
Pramen: SZIF, PGRLF
V rámci podpor PGRLF bylo podpořeno zakládání a pěstování porostů 17 energetických bylin v celkové výměře 994 ha. Nejvyšší zastoupení dosáhl šťovík Uteuša OK 2 na semeno a slámu. V roce 2004 činila dotace 2 tis. Kč/ha. V roce 2005 činila celková plocha bylin pro energetické účely v ČR celkem 1270 ha včetně nedotovaných ploch. O dotace bylo požádáno na výměře 872 ha zemědělské půdy a byla proplacena finanční částka ve výši 1 744 tis. Kč. Národní podpora produkce a využití biomasy musí být v souladu s politikou státních podpor Společenství. Komise může povolit investiční a provozní pomoc na základě pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí. Pravidla těchto pokynů zohledňují pozitivní účinky, které by mohla mít energie produkovaná z biomasy ve srovnání s výrobou energie na základě fosilních paliv. V roce 2005 byl program „1. U. – Podpora pěstování bylin pro energetické využití“ zařazen do národního programu podpor, tzv. Zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro rok 2005 na základě § 2 a § 2d zák. č. 252/1997 Sb., o zemědělství. Cílem tohoto programu je podpora založení a údržby porostů bylin pro energetické využití ve výši 2 tis. Kč/ha. Program požaduje, aby energetické byliny byly na orné půdě cíleně pěstovány pro energetické využití. Ze 36 předložených žádostí bylo přijato 33 žádostí a energetickými bylinami bylo oseto 841 ha a bylo vyplaceno 1 682 tis. Kč.
64
2.3 Dotační podpory obnovitelných zdrojů energie ze strukturálních fondů prostřednictvím operačních programů Financování obnovitelných zdrojů energií ze strukturálních fondů v období 2004 - 2006 Strukturální fondy byly zřízeny Radou evropského společenství za účelem snižování rozdílů mezi rozvinutými a hospodářsky zaostalými regiony a ke zlepšení vnitřní politiky jednotlivých členských zemí a vzdělávání obyvatelstva. Strukturální fondy slouží i ke zlepšování životního prostředí, přispívají k výstavbě a vybudování municipálních i dalších infrastruktur, podpoře konkurenceschopnosti a zvýšení kvality produkce, podporují investice do lidských zdrojů a zlepšují podnikatelské prostředí. Nařízením Rady ES byly strukturální fondy pro plánovací období 2000 – 2006 stanoveny následovně: •
Evropský regionální a rozvojový fond (ERDF) – podporuje investice do výroby určené k nárůstu nebo zachování pracovních míst; investice do infrastruktury pro regiony, investice do vzdělání a zdraví; dále podporuje místní rozvoj a rozvoj malého a středního podnikání v problémových regionech, výzkum a rozvoj a investice zaměřené na životní prostředí,
•
Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF), sekce orientační – podporuje mladé farmáře, konverzi, diverzifikaci, změnu orientace a podporu kvality zemědělské produkce, rozvoj venkovské infrastruktury a cestovního ruchu, prevenci přírodních kalamit, ochranu venkovského kulturního dědictví, rozvoj a využití lesů,
•
Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF), sekce garanční - má odlišný systém financování, řešený v rámci Společné zemědělské politiky Evropské unie podporuje farmáře hospodařící v méně příznivých oblastech, ochranu životního prostředí a krajiny, předčasný odchod farmářů do důchodu a zalesňování zemědělské půdy,
•
Evropský sociální fond (ESF) – řeší problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti, integraci mladých lidí do pracovního procesu, integraci osob vyloučených z trhu práce, podporuje rovné příležitostí na trhu práce, podporuje adaptaci pracovníků, systém vzdělávání a další kvalifikace,
•
Finanční nástroj pro usměrňování rybolovu (FIFG) – podporuje změny v rybářském sektoru, rozvoj chovu ryb, modernizaci loďstva, vybavení přístavů, výrobu a obchod s rybími výrobky.
Využívání strukturálních fondů na Ministerstvu zemědělství Jak pro zemědělského podnikatele, tak i pro starostu v obci či předsedu svazku obcí jsou významné informace jak o podílovém financování rekonstrukcí kotelny, tak i informace o levných zdrojích biomasy. Uvedené informace se týkají přípravy vyššího využití OZE v resortu zemědělství, zvláště z hlediska získání levné biomasy. Podrobnější informace jsou uvedeny na www.mze.cz a www.szif.cz Pro získání finančních prostředků z EAGGF byly na MZe připraveny dva programové dokumenty:
65
Operační program „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (dále OP RVMZ) V Prioritě I. „Podpora zemědělství, zpracování zemědělských produktů a lesnímu hospodářství“ je podopatření 1.1.2. „Prohlubování diverzifikace zemědělských činností“, kde zemědělec může získat na výrobu a zpracování biomasy pocházející z vlastní zemědělské činnosti a její uvádění na trh dotaci do 50 % přijatelných nákladů v rozsahu od 2 tis.€ do 50 tis. €. (tj. do 1,9 mil. Kč). Platba zahrnuje jak stavební investice tj. náklady na vlastní prostory pro výrobu, zpracování a prodej – náklady na výstavbu a rekonstrukci stávajících objektů, tak i investice do strojního a technologického vybavení tj. zabudované strojní linky a technologické a regulační systémy. V Prioritě II. „Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání“ v podopatření 2.1.5. „Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství“ může zemědělec (FO, PO nebo SHR) získat podporu pro využívání alternativních zdrojů energie na investice k využívání alternativních zdrojů energie, max. do 5 MW instalovaného výkonu. Zařízení je určeno pro zdroje tepla a el. energie z biomasy, výrobnu lisovaných paliv a bioplynové stanice. Výše dotace může dosáhnout finanční částky do 50 % přijatelných nákladů. Minimálně 10 tis.€ a maximálně 80 tis. € na každý projekt. (tj. do 2,5 mil. Kč). Obnovitelné zdroje energie v r. 2004 v OP RVMZ V podopatření 1.1.2. nebyl přijat žádný projekt, který by se týkal obnovitelných zdrojů energie. V podopatření 2.1.5. byly přijaty 3 projekty, které se týkají obnovitelných zdrojů energie od 2 žadatelů. 1) Rekonstrukce alternativního zdroje energie – kogenerační jednotka na bioplyn rozpočet: z EU 612 500 Kč ze SR 262 500 Kč, projekt byl schválen. 2) Generální oprava alternativního zdroje včetně regulace a měření – kogenerační jednotky na bioplyn rozpočet: z EU 822 500 Kč ze SR 352 500 Kč, projekt nebyl schválen. 3) Využití alternativního zdroje energie-spalování slámy rozpočet: z EU 491 400 Kč ze SR 210 600 Kč, projekt nebyl schválen. OP Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) – slouží k příjmu finančních prostředků z garanční sekce EAGGF.V opatření Lesnictví jsou dvě podopatření týkající se jednak zalesňování zemědělské půdy a jednak založení porostů rychle rostoucích dřevin (dále RRD) určených pro energetické využití. Toto podopatření umožňuje zemědělcům hospodařícím na zemědělské půdě či vlastníkům zemědělské půdy získat podporu na zakládání těchto porostů. Výše podpory na založení reprodukčního porostu činí 75 tis. Kč/ha a u produkčního porostu 60 tis. Kč/ha. Odezva OZE v roce 2004 v OP Horizontální plán rozvoje venkova a zemědělství V roce 2004 požádalo o zařazení do programu podle NV 308 (zalesňování a výsaz RRD) celkem 376 žadatelů. Předpokládaná dotace na tento program je vypočtena na částku cca 61,5 mil Kč. Výsadba RRD se měla uskutečnit na ploše cca 70 ha (lesní porosty měly být vysázeny na ploše cca 540 ha). V roce 2004 nebyly z HRDP poskytnuty žádné platby. V roce 2004 byly na podporu pěstování rychle rostoucích dřevin vyplaceny pouze národní podpory podle nařízení vlády č. 505/2000 Sb., ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb. a nařízení vlády č. 203/2004 Sb. Vyšší výměry založených plantáží RRD jsou přímo závislé na podpoře a rozvoji výstavby výtopen využívajících biomasu.
Operační program Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) v roce 2005 V roce 2005 byly zaregistrovány žádosti podpory na založení celkem 15 ha plantáží rychle
66
rostoucích dřevin v požadované výši 951 tis. Kč.
67
Využívání strukturálních fondů na Ministerstvu pro místní rozvoj Ministerstvo pro místní rozvoj administruje Společný regionální operační program (SROP), který navazuje svými prioritami a opatřeními na Evropský regionální a rozvojový fond. Další informace o SROP najdeme na www.mmr.cz nebo www.strukturalni-fondy.cz V prioritě 2 „Regionální rozvoj infrastruktury“ je opatření 2.3 „Regenerace a revitalizace vybraných měst“. Z věcného hlediska je z uvedeného opatření podporována: − Stavební obnova či dostavba vybraných stavebních objektů; − Komplexní úpravy veřejných prostranství; − Obnova technické infrastruktury a místních komunikací v území; − Demolice objektů; − Sanace vybraných prostor. V rámci zmíněného opatření byl ukončen výběr projektů pro rok 2004.
68
Využívání strukturálních fondů na Ministerstvu průmyslu a obchodu V Programovém dodatku k Operačnímu programu průmysl a podnikání je uvedena podrobná informace o opatření 2.3 s názvem „Snižování energetické náročnosti a vyšší využití obnovitelných zdrojů energie“. OP Průmysl a podnikání najdete na www.mpo.cz Cílem tohoto opatření je prostřednictvím dotací podporovat realizaci projektů, které přispějí ke snižování energetické náročnosti průmyslové výroby a projektů využívajících obnovitelných zdrojů energie. Cíl opatření je zajištěn v následujících dvou programech: • Snižování energetické náročnosti Cílem programu je snižování energetické náročnosti v průmyslových podnicích obecně. Úspora energie je vyhodnocována jako množství ušetřené energie za čas (např. GJ/rok). Dosažené úspory energie v rámci programu jsou plánovány na 120 tis. GJ/rok. • Využití obnovitelných zdrojů energie Program je zaměřen na celkovou podporu využití obnovitelných zdrojů energie v průmyslu a podnikání. Zvýšení výroby energie (elektrické nebo tepelné) v rámci programu je plánováno na 50 tis. MWh vyrobených/rok.
Program snižování energetické náročnosti - Úspora energie Cíl a popis programu Podpora bude poskytnuta projektům zaměřeným na: − nové technologie zpracování energetických surovin, jimiž je dosaženo vyšší výtěžnosti energetického potenciálu surovin, − snížení energetické náročnosti procesů spojených s výrobou, přeměnou a rozvodem energie, s podmínkou nezvýšení negativních dopadů na životní prostředí spojených s těmito procesy, − zavádění zařízení na výrobu elektřiny a tepla moderní konstrukce, vybavená novými technologiemi úpravy, dávkování a spalování paliva, − snížení ztrát modernizací zařízení sloužících k výrobě, rozvodu a transformaci energetických médií, − využití odpadního tepla a druhotných zdrojů energie, − zavádění kombinované výroby elektřiny a tepla (kogenerace), − zavádění energeticky úspornějších technologií výroby a výrobních zařízení − modernizaci energetického hospodářství, zkvalitnění postupů v logistice, zlepšení tepelně technických a energetických vlastností budov, výrobních a pomocných provozů a dalších objektů svázaných s výrobními subjekty s využitím energeticky úsporných výrobků a materiálů, sledujícím snížení energetické náročnosti, omezení ekologické zátěže a dosažení energetických úspor; projektům výroby energeticky úsporných výrobků a jejich komponentů. Způsob výběru projektů Příjem žádostí bude probíhat kontinuálně a projekty budou hodnoceny na základě stanovených kritérií. Regionální kancelář CzechInvest přijme žádost o udělení podpory, posoudí z hlediska formálního a přijatelnosti žadatele o podporu. ČEA dále posoudí žádost o udělení podpory z hlediska odborného a z hlediska uznatelnosti nákladů a zajistí zpracování odborného posudku. Žádosti o udělení podpory předloží s návrhem doporučení včetně podmínek poskytnutí podpory) či nedoporučení hodnotitelské komisi. Komise na základě odborného posudku projekty doporučí či nedoporučí ke schválení, popř. si vyžádá
69
další podklady. Řídicí orgán dále vydá rozhodnutí o poskytnutí podpory, jehož součástí budou podmínky použití podpory.
Program využití obnovitelných zdrojů energie - Obnovitelné zdroje Cíl a popis programu Cílem programu je podpora projektů zavádění výroby elektrické energie nebo tepla z obnovitelných zdrojů energie (obnovitelnými zdroji energie se rozumí zdroje vymezené Vyhláškou č. 214/2001 Sb.). Tyto projekty přispějí ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové výrobě energie a současně přispějí ke snížení spotřeby primárních, neobnovitelných zdrojů energie, a tím ke snížení exhalací spojených s výrobou elektřiny a tepla. Program je současně zaměřen na podporu ověřování výsledků vývoje nových technologií a prvků pro využití obnovitelných zdrojů energie. Podpora bude poskytnuta: − projektům výstavby, obnovy nebo rekonstrukcí zařízení na využívání obnovitelných zdrojů energie, − projektům zavádění technologií výroby a výrobních zařízení s nízkou energetickou náročností a minimálními dopady na ekologii a využívajícím zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů energie, − projektům ověřujícím nové prvky pro využití energie obnovitelných zdrojů energie, − projektům kombinované výroby elektřiny a tepla využívajícím k výrobě obnovitelný zdroj energie. OP Průmysl a podnikání v roce 2004 V OPPP byly podány 4 žádosti v opatření 2.3 Obnovitelné zdroje energie v celkové výši 10,9 mil. Kč. Operační program Průmysl a podnikání (OPPP) v roce 2005 Součástí operačního programu pro roky 2004 až 2006 je dotační program „Obnovitelné zdroje energie“ určený pro malé a střední podnikatele se záměrem využívat obnovitelné zdroje energie. Program je zaměřen na výstavbu, obnovu nebo rekonstrukci zařízení na využívání OZE, na zavádění technologií výroby a výrobních zařízení s nízkou energetickou náročností a minimálními dopady na ekologii a využívajícími zařízení pro výrobu energie z OZE, na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla využívající OZE. Dotace může činit až 46 % investičních nákladů, nejvýše však 30 mil. Kč. Pro období 2004 – 2006 je k dispozici 0,5 mld. Kč. K 31. 12. 2005 bylo podáno 13 žádostí s projekty OZE s instalovaným výkonem 8 921 kW e a 495 kW t při celkových investičních nákladech 374 127 tis. Kč a podílem dotace z OPPP ve výši 35,36 %. Program "Inteligentní energie — Evropa" 26. června 2003 byl Rozhodnutím č. 1230/2003/ES Evropského parlamentu a Rady přijat víceletý program "Inteligentní energie — Evropa" (2003 — 2006), který bude představovat hlavní nástroj Evropské Komise pro netechnologickou podporu v oblasti energetiky. Program byl zveřejněn v úředním věstníku ES dne 15. července 2003 (OJ, L176, str. 29 —36) a vstoupil v platnost dne 4. srpna 2003. Program "Inteligentní energie — Evropa" (IEE) je zaměřený na podporu akcí v oblasti energetiky, a to energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie. Česká republika se
70
programu IEE účastní od roku 2004. Je otevřen k účasti členským státům EU, kandidátským zemím střední a východní Evropy, Kypru, Maltě, Turecku a zemím ESVO/EHP. Program IEE je strukturován do čtyř konkrétních oblastí: ALTENER — oblast podpory obnovitelných zdrojů SAVE — oblast úspor energie a jejího racionálního využívání STEER — podpora efektivnějšího využívání energie v dopravě a využití nových zdrojů energie (např. vodík) COOPENER — oblast propagace obnovitelných zdrojů energie ve vztahu ke třetím zemím a plnění závazků Kjótského protokolu Hlavní cíle na celé trvání programu IEE jsou: 1. v oblasti energetické účinnosti a kombinovaných zdrojů tepla a elektřiny (CHP) •
• •
zlepšit energetickou účinnost v rámci ekonomických možností a snížit energetickou náročnost o 1% ročně, aby bylo dosaženo 2/3 potenciálně dosažitelných úspor 18% do r. 2010, a tím dosáhnout snížení emisí CO2 odhadnutých na 40% EU závazku z Kjóta, zvýšit význačně množství elektřiny vyráběné z CHP do r. 2010.
2. v oblasti obnovitelných energetických zdrojů (OZE) •
• •
zahájit činnosti zaměřené na rozvoj RES a podporovat legislativní opatření, aby byl podíl OZE na hrubé domácí spotřebě energie zvýšen z 6% na 12% do r. 2010 (elektřina, teplo, biopaliva), navýšit podíl elektřiny vyráběné z OZE na 22,1 % do r. 2010, vytvořit nejlepší možné podmínky pro urychlení investic, aby byla zvýšena instalovaná kapacita pro výrobu energie z OZE.
3. v oblasti dopravy a podpory energetické účinnosti a RES v rozvojových zemích • •
rozvíjet čistou městskou dopravu, snížit emise CO2 z dopravy, skrze COOPENER, podporovat mechanismus Kjótského protokolu, aby byl rozvíjen udržitelný energetický systém, pomoci snižovat chudobu a dosáhnout "rozvojových cílů milénia" v rozvojových zemích zlepšením přístupu k energetickým službám.
71
Využívání strukturálních fondů na Ministerstvu dopravy a Ministerstvu životního prostředí Zodpovědní pracovníci na uvedených resortech zpracovali OP Infrastruktura, ze kterého pro vyšší rozvoj OZE v obcích jsou podstatná dvě opatření tj. Opatření 2.3 - Podpora zavádění alternativních paliv a Opatření 3.3 - Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší. Podrobné informace o OP Infrastruktura najdeme na www.env.cz a www.mdcr.cz V předloženém materiálu je uvedený stručný výtah o zmíněných opatřeních.
Opatření 2.3 - Podpora zavádění alternativních paliv Opatření je navrhováno pro podporu projektů předkládaných výrobci a vlastníky vozidel, u nichž se předpokládá použití nové technologie. Spolufinancování se předpokládá ze státního rozpočtu a ze Státního fondu dopravní infrastruktury nebo z ostatních zdrojů. Největší podíl na produkci škodlivých exhalací náleží dopravě silniční, jejíž negativní vliv se projevuje hlavně ve městech a obcích produkcí emisí tzv. „skleníkových plynů“ a látek znečišťujících ovzduší. Příčinou tohoto stavu je rostoucí využívání fosilních paliv, zejména ropy. Postupně je mohou nahrazovat čistší druhy paliva, tzv. „alternativní paliva“. Vzhledem ke konkrétním podmínkám možností aplikace alternativních paliv v ČR, tj. jejich dostupnost v požadované kvalitě, existence plnících a čerpacích stanic, včetně odpovídajícího legislativního zabezpečení, jsou v různých oblastech dopravy především využívány následující média: stlačený zemní plyn, kapalné rafinérské plyny, bionafta I. generace (čistý metylester nenasycených mastných kyselin řepkového oleje) a bionafta II. generace (směs nafty a metylesterů). Množství motorových vozidel využívající pouze alternativní palivo je v ČR zatím nízké. Přibližně 0,1 % vozidel využívá jako jediné palivo zemní plyn. Jedná se hlavně o konverze ze vznětových motorů. Technické zařízení umožňující použití dvojího paliva je do vozidel montováno dodatečně a tvoří cca 4 – 5 %podíl mezi vozidly. Ve střednědobém horizontu je zastoupení motorových vozidel s nízkou spotřebou pohonných hmot a nižšími emisemi prozatím malé. Ze zjištěných údajů lze vypozorovat vzestupnou tendenci v počtu vozidel u kategorie osobních vozidel na plynový pohon. Možné důvody lze hledat v ekonomické náročnosti přebudování vozidla na tento pohon a v modernizaci vozového parku. Především vozidel s nízkou spotřebou klasických pohonných hmot (benzín, nafta). Zavádění alternativních paliv silničních vozidel je jednou z možných cest ke snižování koncentrací škodlivin emitovaných dopravními prostředky. V důsledku jednoduššího chemického složení a struktury uhlovodíků vzniká spalováním CNG (stlačený zemní plyn) nebo LPG (zkapalněný rafinérský plyn) oproti naftě o 15 – 30 % méně CO2. Plyn jako palivo motorů silničních vozidel může také značně zmírnit produkci pevných částic, oxidů dusíku, benzenu, některých vyšších uhlovodíků, a oxidu uhličitého. Předpokladem k dosažení takového snížení je však správné řešení a technická úroveň spalovacího motoru. Do oblasti zavádění alternativních paliv musíme zahrnout již podstatně se rozvíjející program uplatnění metylesteru řepkového oleje jako paliva pro vznětové motory, které ve formě směsného paliva (bionafta II. generace) dosáhlo již v roce 2000 v užití 9,7 % z celkového objemu spotřebované motorové nafty. Dalším je alternativní palivo biolíh především uplatňovaný ve směsích s benzínem. S rozvojem výroby a spotřeby obou výše uvedených paliv je po vstupu do EU nadále počítáno a jejich podporu je nutno do opatření zahrnout.
72
Operační cíle opatření •
snížení ekologické zátěže, která je způsobena rozvojem silniční dopravy
•
zvýšení podílu motorových vozidel na alternativní paliva
Kritéria pro výběr projektů • výsledky musí obsahovat průkaz o snížení ekologické zátěže, zejména v oblasti globálních změn klimatu •
vyhodnocení dopadů na životní prostředí navržených intervencí
Forma podpory • nevratná přímá pomoc Koneční příjemci podpory výrobci a vlastníci vozidel, u nichž bude nová technologie použita
•
Opatření 3.3 - Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší Snižování emisí škodlivých látek v ovzduší zůstává i přes výrazné zlepšení po roce 1990 stále důležitou prioritou. Z hlediska plnění požadavků rámcové směrnice ke kvalitě ovzduší 96/62/ES a směrnice 2002/81/ES o emisních stropech je, vedle požadavku na snižování emisí z mobilních zdrojů, snižování emisí do ovzduší přednostně zaměřeno na velké spalovací zdroje, na spalování komunálního a nebezpečného odpadu a na výrobní procesy pracující s rozpouštědly. Rámcová úmluva o změně klimatu (včetně Kjótského protokolu k této úmluvě), jejíž smluvní stranou je Česká republika, stejně jako všechny státy Evropské unie, zavazuje vyspělé státy ke snížení produkce skleníkových plynů v období 2008 -2012 o 8 % oproti stavu roku 1990. I když Česká republika tento závazek již plní (díky pozitivnímu vývoji po roce 1990 a vysoké produkci skleníkových plynů v referenčním roce), musí usilovat o další snížení jejich produkce, neboť měrné hodnoty, vztažené na obyvatele či jednotku produkce HDP, jsou stále téměř dvojnásobné oproti průměru členských zemí Evropské unie. Cílem opatření 3.3 je zlepšení stavu kvality ovzduší podle požadavků rámcové směrnice 96/62/ES a jejích dceřiných směrnic, v souladu s požadavky směrnice 2001/81/ES o emisních stropech, směrnice 2000/80/ES o omezování emisí z velkých spalovacích zařízení, směrnice 2000/76/ES o spalování odpadů a směrnice 1999/13/ES o omezování emisí VOC z používání rozpouštědel, a dále snižování emisí skleníkových plynů s ohledem na požadavky Kjótského protokolu. Opatření se zaměří na dvě hlavní oblasti: A. Využívání šetrných technologií při spalování Podpora bude směřována na zavádění environmentálně šetrných technologií při spalování nebezpečných odpadů (především nemocničního odpadu) a snižování emisí z velkých spalovacích zařízení v komunální sféře. Prostředky řešení jsou například: • •
zavádění environmentálně šetrných technologií ve spalovnách nebezpečného odpadu, zvláště nemocničního snižování emisí z velkých spalovacích zařízení (například komunální zdroje tepla)
73
B. Snižování emisí těkavých organických látek Prostředky řešení jsou například: • •
zavádění progresivních technologií umožňujících účinné zachycování emisí zavádění technologických procesů omezujících využití organických rozpouštědel
Koneční příjemci •
obce, sdružení obcí, kraje, asociace krajů, soukromé subjekty, státní organizace
OP Infrastruktura v roce 2004 V OP Infrastruktura v rámci první výzvy v opatření 3.3.C Využívání OZE bylo rozpočtováno celkem 143 930,5 tis. Kč a schváleno celkem 5 projektů v členění biomasa 15 721 tis. Kč, biomasa a bioplyn (KJ) 122 084,0 tis. Kč a tepelná čerpadla 6 125,0 tis. Kč. Operační program Infrastruktura v roce 2005 Součástí operačního programu pro roky 2004 až 2006 je dotační program Využívání obnovitelných zdrojů energie určený pro právnické osoby, které jsou založeny k nepodnikatelským účelům. Program je zaměřen na rekonstrukci a stavbu elektráren využívajících k výrobě elektrické energie biomasu nebo jiné obnovitelné zdroje energie, na změny stávajících systémů na systémy využívající obnovitelné zdroje energie (např. tepelná čerpadla, aj.), na využití obnovitelných zdrojů energie pro dodávky tepla z obecních kotelen, na výstavbu kombinovaných zdrojů elektrické a tepelné energie využívajících biomasu a bioplyn. Pro období 2004 – 2006 zdroje ze ERDF na „Prioritu 3 - Zlepšení environmentální infrastruktury“ činí 142 mil. €, z čehož je na „Opatření 3.3 – Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší“ vyčleněno 44,1 mil. € z veřejných zdrojů (ERDF 30,9 mil. € + rozpočty obcí 7,9 mil. € + SFŽP 5,3 mil. €).
74
Seznam použité literatury 1. MOUDRÝ, J.–STRAŠIL, Z.: Energetické plodiny v ekologickém zemědělství. Hradec Králové, 1998 2. kol.: Situační a výhledová zpráva Len a konopí MZe 2006 s. 40 3. kol.: Situační a výhledová zpráva Obiloviny MZe 2006 s. 96 4. kol.: Situační a výhledová zpráva Olejniny MZe 2004 s. 34 5. PETŘÍKOVÁ, V.: Rostliny pro energetické účely. ČEA 1999, s. 34 6. NIKOLAISEN, L. a kol.: Stroh als Energieträger. Technik – Umwelt – Ökonomie. Dansk Teknologisk Institut Arhus 1992 s. 47 ISBN 87-7756-262-3 7. Přehled o stavu zemědělství za rok 2004 Zelená zpráva MZe s. 225 8. Přehled o stavu zemědělství za rok 2005 Zelená zpráva MZe v tisku 9. Kavka, M. a kol. Normativy zemědělských výrobních technologií ÚZPI 2006 (dva díly) 10. Konvalina, P.- Moudrý, J.: Rostlinná biomasa pro energetiku. Zemědělec č.43/2006 11. Součková H.: Studie možnosti využití OZE v antropogenně postižené oblasti, VÚZE Praha, 2006
75