ZPRAVODAJ PRO ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI BOSKOVICE, SVITÁVKA A KNÍNICE U BOSKOVIC Číslo 11 ročník 08
Vyšlo 7. 11. 2010
TAK JAK TO BUDE? Jak jste si asi všimli, od druhé poloviny měsíce září působí v našich farnostech nový farní vikář (kaplan) P. Petr Košulič. Rozhovor s ním byl v minulém farním Zpravodaji. Vzhledem k této změně se objevují dva dotazy, na které bych rád odpověděl. První je celkem jednoduchý: „Jaké má pan kaplan tel. číslo?“ Odpověď je také jednoduchá: „Telefonní číslo je 739 589 209.“ Druhý dotaz je: „Bude tedy obnovena nedělní večerní mše sv. v Boskovicích, když tu je opět další kněz?“ Odpověď zní: „Nebude.“ K tomu je potřeba několik vysvětlujících slov. Podle církevního práva může kněz slavit v neděli a o slavnostech maximálně dvě mše sv. Ve všední den jednu. Jsme tu dva kněží v aktivním věku. Dohromady máme čtyři mše sv. v neděli. To je maximum toho, co naplňuje církevní právo. Samozřejmě existují výjimky z tohoto církevního pravidla. Pro ty však musí být splněny podmínky. A ty zde v Boskovicích splněny nejsou. (Důvodem není to, že jsou lidé, kteří v sobotu večer chodí na zábavu a v neděli si chtějí pospat! Důvodem není to, že občas zaspím, proto by se mi hodila mše sv. večer! Důvodem není to, že v neděli dopoledne mám jiný program, a přesto si chci splnit „nedělní povinnost“! Důvod není ani to, že jsem si prostě zvykl!) Večerní mše sv. byla zrušena hlavně proto, že ji neměl kdo sloužit. A ukázalo se, že důvody pro znovuzavedení tohoto času mše sv. jsou malicherné. (S jinými důvody, než které tady byly uvedeny, jsem se zatím nesetkal.) Ano, může tu být ještě jeden důvod. Někdo může říci: „Já se prostě v neděli dopoledne na mši sv. nedostanu. Mám občas služby v nutném zaměstnání a nevyjde mi to ani v neděli dopoledne ani v sobotu večer. Co mám dělat?“ Ano, takový důvod skutečně může být. Může se stát, že jednou za čas na mši sv. prostě nemohu jít. (Tím důvodem nemusí být však jenom služba v zaměstnání, ale třeba také nemoc či péče o nemocného.) V takovém případě na mši sv. nejsem povinen jít. Ve všední den jsou časy bohoslužeb stavěny tak, aby mohli – ti, kteří chtějí – slavit mši sv. a přitom splnit to, co je základní povinností člověka během všedního dne tedy pracovat ve svém zaměstnání. V neděli je tomu naopak. Čas, který je ve všedním dnu věnován práci, v tento slavnostní den věnujeme bohoslužbě. Kdo chce porozumět, porozumí. M.Šudoma, farář
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 2
Z KALENDÁŘE FARNOSTÍ 20. 11. 27. 11. 10. 12. 12. 12. 15. 12.
Děkanské setkání školní mládeže v Boskovicích (5. až 9. ročník ZŠ) Výroba adventních věnců – fara Boskovice Adorační den v Boskovicích Adorační den v Knínicích u Boskovic Adorační den ve Svitávce
MATRIKY VYPRAVUJÍ KŘTY Jan Dvořák z Vážan Kateřina Konrádová z Doubravice nad Svitavou Jan Litvik z Valchova Miroslav Emanuel Maria Klement z Boskovic
03. 10. 2010 17. 10. 2010 17. 10. 2010 24. 10. 2010
SVATBY Miroslav Malach a Zoja Malachová – oba z Boskovic Libor Slavík ze Svitávky a Andrea Vítková z Lysic Jaromír Štolfa z Kroměříže a Klára Bušinová z Brna
30. 10. 2010 30. 10. 2010 06. 11. 2010
POHŘBY Emilie Dvořáková ze Skalice nad Svitavou Miloslava Maxerová z Letovic Věra Živná z Boskovic Anna Koudelková z Benešova
24. 09. 2010 05. 10. 2010 14. 10. 2010 14. 10. 2010
*1925 *1936 *1919 *1927
na nástěnkách v kostelích máte pozvánku na
SETKÁNÍ ŠKOLNÍ MLÁDEŽE (od 5. do 9. ročníku ZŠ). Vy, kterých se to týká, zkuste si toho všimnout.
POZVÁNKA – ADVENTNÍ TVOŘENÍ Přijďte společně prožít sobotní odpoledne a vyrobit si adventní věnec. Kdy? – V sobotu 27. 11. 2010 od 14.00 hod. Kde? – V prostorách farního dvora v Boskovicích. Ve farní školičce bude připraven program pro děti – výroba adventních lampiček a pohádka. Podrobnosti na plakátech. Lenka Pohlová
POZVÁNKA KE SPOLEČNÉ ČETBĚ PÍSMA SVATÉHO Každou neděli v 18.00 hod. se scházíme na faře – v Boskovicích a v Knínicích – a společně čteme Písmo sv. Kdo chcete číst s námi, přijďte. Je dobré si vzít s sebou svoji Bibli (nemáte-li, zapůjčíme). Je nutné přijít včas. Trvá to půl hodiny a je to zajímavé.
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 3
DOPIS Z LÁZNÍ Milé farnice a milí farníci, když vlastníte krásný modrý kufr na kolečkách, máte na cestě do lázní o jednu starost méně. Ovšem první vráska vám naskočí při pohledu na invalidní vozík v autě a všechny ostatní při pohledu na odsádrovanou ruku vaší dcery. Ruku se dvěma pěknými jizvami, víc mrtvou než živou, a vy nejste kouzelník. Janské Lázně jsou vstupní branou do našich nejvyšších hor Krkonoš. Leží na úpatí Černé hory (zdravíme Černou Horu), pod jejíž vrchol vás vyveze místní vyhlášená kabinová lanovka Černohorský expres. Lanovka je sice delší a hezčí než ta v Karlových Varech, ale nám se nelíbí. Je o 270 Kč dražší. Příčinou zvýšeného adrenalinu v krvi pak nemusí být exkluzivní pohled na okolní kopce, nýbrž peněžní částka za netypický dopravní prostředek v netypickém prostředí. Pod odborným názvem klimatoterapie se skrývají soukromé odpolední procházky, např. barevným podzimním lesem Rudolfova údolí (pro pamětníky Thesengrund), u kterého vyrostla koncem 70. let minulého století právě Dětská léčebna Vesna. Léčí se tu především poruchy pohybového ústrojí, ale také choroby kůže a dýchacích cest. Zdejší servis se odehrává ve stylu socialistického nadbytku a plýtvání, které má patrně maminky nemocných dětí přimět k opakovaným pobytům, nejlépe každého půl roku. Ušlý zisk z neobsazených pokojů je nepříjemná věc. Co se nepoužívá, zakrní. I svaly na ruce, pokud nedostávají z mozku pobídky k pohybu. Věřte nebo ne, počet svalů na horní končetině šplhá až k číslu 50. A ty, co jsou vidět nejvíc (biceps, triceps), nejsou zdaleka nejdůležitější... Naše pozornost se soustřeďuje na svaly předloketní a mezikostní svaly zápěstí a zánártí a na jejich extenzi - natahování. Nepohrdneme procedurami typu vířivka, šlapání na rozviklaném rotopedu či laxně vedená ergoterapie. Ale víc pookřejeme v bazénu a největší váhu kladu na individuální cvičení s fyzioterapeutem. Toho máme, Bohu díky, zodpovědného a zaujatého svou prací, takže věřím, že se mu podaří správně nastartovat rehabilitaci. Ve svém zaujetí šlachovým transferem se nenechává vtáhnout ani do dceřina nekonečného vyprávění o své nejlepší kámošce, jejích černých vlasech a krásném úsměvu, o její rodině a řadě podrobností z jejich domácnosti. Amálčina ruka je v dobrých rukou. "Hlavní roli hraje neschopnost dosáhnout požadovaného." Protože jsme nepřijely do neznámého prostředí, nepřekvapila nás milá skutečnost, že katolický kostel sv. Jana Křtitele je od léčebny vzdálený sotva 300 m. Kostelík byl vystavěn v 80. letech 19. stol. v novogotickém slohu. Vnitřní výzdobu tvoří obdivuhodné dřevořezby (včetně oltáře a lavic) a krásná malba oken. Za pozornost stojí i přepážka pod chórem - triptych - třídílná tepaná mříž znázorňující Křest Páně, Zvěstování narození Jana Křtitele Zachariášovi a Stětí Jana Křtitele. A přitom můžete kolem projít s myšlenkou "Hmm, praktická železná brána proti zlodějům". Anebo si poodstoupíte a užasnete... Pan farář, statečně objíždějící osm kostelů tmavomodrým autem Hyundai, hovoří plynně česky, ale s čistým polským přízvukem. Slouží zde dvě mše sv. týdně. Na nedělní, která je i s doprovodem varhan, se sejde 20 - 40 věřících v závislosti na ročním období a lázeňské sezóně. Nával bývá aspoň na půlnoční. Na závěr jeden úsměvný klípek (odvozeno od "klip"). Při svátosti smíření ve zdejším kostele jsem dostala za pokání přečíst si místní zpravodaj. A tak přeji našemu farnímu Zpravodaji, abyste jeho četbu neměli za trest. farnice Alžběta a Amálie P.S. "Hlavní roli nehraje neschopnost dosáhnout požadovaného."
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 4
BOSKOVICKÉ HŘBITOVY Nejstarší boskovický hřbitov býval „od nepaměti” u kostelíka Všech svatých. První písemná zpráva o tomto hřbitově je však v boskovické gruntovní knize zapsaná až k roku 1487: „...učinil Erazim frajmark na kus roli Caletka na Krchůvkách...” Jedná se zřejmě o hřbitov kolem kostelíka, kde v sousedství snad byla pole, zvaná Caletka, zpráva sama jest ovšem dost nejasná. Po vystavění chrámu sv. Jakuba byli obyvatelé náměstí, měšťané a vrchnostenští úředníci pochováváni na hřbitově kolem této stavby, ostatní obyvatelé byli stále pochováváni u Všech svatých. V matrikách (psaných tehdy latinsky) pak bylo místo pohřbu rozlišováno: Sepultum est ad S.J. (Sanctum Jacobum) = pohřben jest u sv. Jakuba, Sepultum est ad OSS (Omnium sanctorum) = pohřben jest u Všech svatých. Hřbitov u sv. Jakuba byl zrušený císařským výnosem roku 1786, pro pohřbívání zesnulých zůstal pak na dlouhou dobu pouze hřbitov u Všech svatých. Na hřbitově u Všech svatých se pochovávalo do roku 1947. V roce 1975 byl úředně zrušen, část jeho plochy byla využita pro stavbu radiokomunikačního zařízení, část pro bytovou výstavbu, v letech 1993-1998 byl zbytek hřbitovní plochy parkově upraven s částečným použitím dřevin, zde rostoucích. Kompozice byla doplněna novou výsadbou. Při těchto úpravách byly některé náhrobky ponechány na svých místech, např. u vstupní brány zachovaný pomník profesora P. Aloise Slováka (1859-1930), iniciátora vybudování Mohyly míru na slavkovském bojišti. Rekreační vybavení tvoří několik laviček a litinové pítko z umělecké litiny. Vzniklo tak příjemné prostředí pro každodenní krátkodobý pobyt zejména důchodců a matek s malými dětmi i významné refugium ptactva uprostřed městské zástavby. Na místě dnešního hřbitova, zřízeného cca 1,5 km severovýchodně od města, se údajně počalo pohřbívat již kolem roku 1930, první pohřeb po zrušení hřbitova u Všech svatých sem byl 10. listopadu 1947. Dlouhá léta byl tento hřbitov nazývaný „městský hřbitov”, protože byl na pozemku města, z tohoto důvodu zde také nesměl být postaven ústřední kříž. Statutu městského hřbitova však vyhovovala obřadní síň, která byla postavena v roce 1987 podle projektu Ing. arch. Lubomíra Haniše s uměleckou výzdobou „Bouře” akademických malířů Oldřicha Rujbra a Petra Veselého z Brna. Ústřední kříž byl na tomto hřbitově postaven až roku 2004 podle netradičního návrhu arch. Ivety Trtílkové. Povrch samotného kříže tvoří matná kartáčová ocel s kruhem z propleteného černého ostnatého drátu, umístěného v místě křížení ramen. Tělo kříže je ukotveno do prostorové kovové rámové konstrukce, sevřené čtyřmi betonovými pilíři. Na první pohled se tedy zdá, jakoby se kříž vznášel nad zemí. Každá část skulptury pak vyjadřuje určitou symboliku: betonové pilíře, do nichž je protlačena kresba dřevěného bednění, mají připomínat spjatost člověka se zemí a jejich strohost symbolizuje nelehkost lidského bytí, lehký, vznášející se kříž představuje svět duchovna lidí, kteří na tomto hřbitově našli věčný klid, kovaná prostorová konstrukce má oba tyto symboly fyzického i duchovního světa spojovat. V letech 2005-2006 byl hřbitov nově oplocen a podle návrhu firmy Šmelcovna – Josef Janků byla realizována komplexní výsadba keřové i stromové zeleně.
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 5
Použitá literatura : MLATEČEK, František: Chrám svatého apoštola Jakuba Staršího v Boskovicích Kostel Všech svatých v Boskovicích In: Církevní objekty v Boskovicích a blízkém okolí – strojopis, Boskovice 1986 (Zde uveden kompletní seznam literatury) MLATEČEK, František: Kostel Všech svatých In: Parky a parkové areály Boskovicka a Blanenska Muzeum Boskovicka 2000 František Mlateček
BIBLICKÉ POSTAVIČKY V pátek po mši se v učebně na faře začaly scházet první nadšené ,,švadlenky´´ (zručné maminky, dcery a také jedna babička). A v 19 hodin už jich bylo 15… Po teplém čaji, vzájemném představování a krátkém úvodu jsme se pustily do práce. Nejdříve jsme provedly masáž hlavy a nanesly pleťovou masku (= osmirkovaly polystyrénovou kuličku, aby byla hladká a nanášely hmotu tvořící podklad budoucího obličeje). Drátěnou kostru jsme začaly obalovat svaly (= pruhy látky), postavička také začala přibírat na váze (= přišily a naplnily jsme jí bříško)…Venku už se mezitím setmělo, i oči a záda už byly unavené, proto jsme si popřály dobrou noc a odebraly se do svých postelí. Další den – v sobotu - jsme začínaly v 8 hodin. Nejdříve jsme měly krátkou výuku pohybování s postavičkami. Zamýšlely jsme se nad úryvkem z písma – o cestě do Emauz a potom se snažily co nejlépe vystihnout jednotlivé úseky. Ale abychom vše stihly do 17 hodin, musely jsme nechat příjemného hraní s postavičkami a vrátit se k těm našim rozpracovaným.☺ Svalnaté tělo jsme potáhly kůží (= přišily jsme nebo přilepily některou z látek oranžových a hnědých odstínů), pořídily i spodní prádlo (= 2 rukávy a kalhoty) a svrchní šaty. Nakonec jsme přilepily vlasy k hlavě a tu potom k tělu. …a tak vzniklo 15 zcela originálních postaviček. Následovala společná fotka – bohužel ne nás švadlen, ale postaviček.☺ Úklid a hurá domů! Na závěr bych chtěla poděkovat za dobrý oběd a sladkou svačinu, na kterých jsme si moc pochutnaly, za přátelský přístup a trpělivost lektorek a v neposlední řadě za počáteční nápad a realizaci této akce. Možná se ptáte, co se s nimi vlastně dá dělat? Mohou se využívat při výuce náboženství, bohoslužbě slova pro děti i dospělé, biblických kroužcích, ale i při mnoha dalších příležitostech na vyjádření konkrétního obrazu biblického příběhu a navození atmosféry. Alžběta Klusáčková ml.
Zaujalo nás v KT:
Není v lidských silách dosáhnout spásy a vidět Boha. Ale je to možné tomu, kdo věří. Tak se například síla víry projeví, jestliže stojíme v pravdě, když se vyplatí lhát, odpustíme nepřátelům, když je příležitost se pomstít, ztratíme čas pro modlitbu, když máme moc práce, dáváme, když by bylo výhodnější brát, zůstaneme věrní svému stavu, svému povolání a závazkům před Bohem, když by bylo jednodušší utéci…
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 6
ANEBO KNIHU… …si koupím nebo půjčím a čtu. Jako onehdy, někdy v létě, jsem si vypůjčil dvě knihy, které napsal P. František Lízna. První se jmenuje MUSÍM JÍT DÁL a druhá ŠEL JSEM VŠAK VYTRVALE. Obě knihy jsou stejného zaměření – detailně popisují pěší poutě. Jsou to deníky vystihující vše; co, jak, kde, s kým, proč, náklady, výdaje, myšlenky, modlitby. Kdo je P. Fr. Lízna? Pochází z Jevíčka, narodil se v roce 1941, v roce 1968 vstoupil k jezuitům, na kněze byl vysvěcen v roce 1974, do roku 1989 nedostal státní souhlas. Vystřídal celou řadu manuálních zaměstnání, čtyřikrát byl vězněn z politických důvodů. Je signatářem Charty 77. Zaměřuje se na pastoraci Romů, bezdomovců a vězněných, od roku 1994 působí ve farnosti Vyšehorky. Je držitelem Ceny Františka Kriegla „Za obětavou práci s odsouzenými“ a Řádu TGM „Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva“. MUSÍM JÍT DÁL – putování za sv. Jakubem do Santiaga de Compostela. Vyšel ze Svaté hory u Příbrami a ušel 3 083 km za 106 dní a pak si ještě prodloužil o dalších 96 km do Fistery na tzv. Konec světa. ŠEL JSEM VŠAK VYTRVALE – cesta pěšky za sv. Cyrilem a Metodějem do Chersones na Krymském poloostrově, zde přes Ukrajinu ušel 1 607 km za 65 dní. Přečtěte si, komu se to nebude líbit, tak knížka má výbornou vlastnost, že se dá zavřít a odložit, třeba na později. A komu se zalíbí, tak ji zhltne raz dva. A jěště se dozví zajímavé informace, myšlenky, názory a postoje. S tímto člověkem a s těmito jeho knížkami ještě souvisí jedna věc. A to, že před pár týdny jsem zahlédl v týdeníku Boskovicko, v kulturních akcích, že 14. října 2010 bude beseda s P. Fr. Líznou. Beseda se konala v rohovém sále muzea. Vydali jsme se tam společně s manželkou, přišli jsme na čas, sál byl plný, židle jsme ještě snášeli spolu s dalšími účastníky z různých kanceláří a vlastně i díky tomu jsme se stejně dostali do první řady. Vyprávění P. Františka bylo právě o jeho uskutečněných a popsaných poutích. Lízna je svérázný, silný a pomocdávající člověk. Do svého povídání vtáhl (fyzicky) i některé diváky, aby zvýraznil sílu příběhu, který zrovna popisoval. Myslím, že se to všem celé líbilo, což dokazuje potlesk na závěr dvouhodinové besedy. Martin Klusáček
Z FARNÍ KNIHOVNY Tomáš Špidlík: IGNÁC – STAREC Zakladatel Tovaryšstva Ježíšova, svatý Ignác, světec západní kultury, má nečekaně mnoho společného s moudrými Otci křesťanské východní tradice. Vydalo nakladatelství Refugium Velehrad – Roma s.r.o. v roce 2005 Anselm Grün: SMRT V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA V této knížce, na mnohé žádosti čtenářů, se Anselm Grün obrátil k tématu umírání a smrti v souvislosti se vzkříšením. Vychází z vlastní pastorační zkušenosti, ale zároveň i z teologické diskuse posledních let. Objektivní kritice podrobil na západě módní učení o reinkarnaci. Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 1997
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 7
Dominik Duka OP: ÚVOD DO PÍSMA SVATÉHO STARÉHO ZÁKONA Současný pražský arcibiskup v letech 1975 - 1989, kdy neměl státní souhlas k vykonávání kněžské služby, ilegálně působil v dominikánském řádu jako novicmistr a lektor biblistiky. V této době vznikla tato kniha jako příručka biblistiky pro dominikánské studium. „Bible je kniha, která vyrostla v jiné historické epoše a v jiné civilizaci,“ proto je třeba poznávat ji a chápat v souvislostech. Úvod používá i pomocných oborů – filologie, historie, archeologie, zeměpisu… Speciální část se zaměřuje na problematiku jednotlivých knih Písma svatého. Vydalo Kazatelské středisko Československé provincie Řádu bratří kazatelů v Praze v roce 1992 Připravila Marie Zvěřinová
ZASTAV SE NA CHVÍLI A ČTI! Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize. Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra. Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme. Věnujeme mnoho času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres! Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít. Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho! To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 8
Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás! *Pěkný den…a zpomalte…žijete jen jednou…a velmi krátce! * Z mojí mailové schránky, pravdivé, Petr Nečas
PŘEHLÍDKA SBORŮ CANTATE V POLNÉ A KONCERT MUSICA ANIMATA V OSOVÉ BÍTÝŠCE Možná víte, nebo nevíte, že kníničtí mladí se rádi kamarádí s „měřiňáky“. A v rámci takového sbližování a prohlubování vztahů jsme byli na popud pana faráře Blažeje Hejtmánka pozvaní na jakousi přehlídka křesťanských sborů. Nikdo nevěděl, oč jde. Měli jsme jenom informace, že tam máme zazpívat minimálně 3 písničky a že pojedeme z Měřína společně do Polné autobusem. A tak jsme oprášili 4 písničky, se kterými bychom mohli udělat díru do světa :-D a 16. října jsme vyjeli v počtu 13 + 3 kytary + klavír + 2 flétny + buben, hůlky, vajíčko a triangl do Měřína. Po 13. hodině jsme se nalodili do autobusu a ve 2 hodiny jsme už celí netrpěliví přešlapovali v kulturním domě v Polné, než vyhlásí Knínický sboreček a my ukážeme, co v nás je a není. Před námi vystupovaly 3 další sbory. Největší aplaus samozřejmě sklidili ti nejmenší z Měřína s písničkami Pam, pam, pampelišky, Svítil brouček malý a především s písničkou … Bůh je lepší než superman… Po našem vystoupení, za které jsme dostali kytičku, spoustu prospektů o Polné a snad zaslouženou svačinu, se představily 2 sbory, které byly o pár levelů výš. Tou poslední tečkou byl sbor z Blanska. Aby té hudby a písniček nebylo málo, jeli jsme na koncert Musica animata, který byl v rámci fóra mládeže v Osové Bítýšce. Je to maxisbor asi o 50 zpěvácích a 30 hudebnících + dirigent. Tato spousta lidí je z různých chrámových sborů, které se spojily v jeden. Najdete zde tváře sotva dospělé i tváře, které zažily 2. světovou válku (i když nejspíš v plenkách). Zazpívali nám spoustu písní za doprovodu úžasného orchestru v angličtině a latině. Písněmi byl vyjádřen celý Ježíšův život – od početí, narození, učení, křížovou cestu a smrt, po slavné zmrtvýchvstání a seslání Ducha svatého. Byl to ohromně úžasný zážitek!!! Nikdy bych nevěřila, že něco takového jde udělat – spojit tolik lidí zapálených pro jednu věc - opravdu byste v tom davu nenašli jeden jediný zamračený obličej. …ještě máme hodně, co trénovat… ;-) Lada Hauptová
Zaujalo nás v KT:
Technika se vyvíjela vždy díky válečnému průmyslu a válkám. Hypermoderní technologie šly rychle dopředu, ale co lidská mysl? Díky tomu všemu máme mnoho času, ale lidé jen žijí ve stresu. Dříve jsme psali dopisy, vše trvalo déle a stačilo toho i méně udělat. Dnes se svět zrychlil a místo, aby sis díky dokonalým technologiím mohl vydechnout, musíš vše stihnout a udělat toho více a více. Nevím, jestli jsme díky technice více svobodní.
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 9
ROZHOVOR Benefiční koncert duchovní hudby, který se v našem kostele sv. Jakuba uskutečnil v pátek 22. října, přinesl nejen část prostředků na opravu varhan, ale i skvělý hudební zážitek všem přítomným. O uspořádání koncertu se zasloužil sbormistr a varhaník Jiří Pohl, který vystoupil společně s dalšími účinkujícími z Boskovic a blízkého okolí. Účinkujících jsem se zeptal: 1. 2. 3.
Benefiční koncert duchovní hudby v boskovickém kostele byl uspořádám pro získání prostředků na opravu varhan. Proč jste se rozhodl(a) podpořit tuto akci? Co pro vás osobně duchovní hudba znamená? V obecenstvu byla vaše vystoupení přijata s nadšením, jak vy jste byl(a) spokojen(a) s koncertem?
Manželé Táňa a Drahoslav Gricovi – varhany 1. Jak je známo, většina varhan v českých kostelích je ve špatném stavu. To sice o boskovickém nástroji nemůžeme tvrdit, přesto je třeba nástroj neustále udržovat. Setkáváme se totiž s názory, že stačí jedna oprava na dvacet let. Tu dlouhou dobu nástroj sice hraje, nicméně nezasvěcený člověk si nevšimne, že pomalu, ale jistě nástroj dosluhuje. Potom je nutná velmi nákladná oprava, do které se žádný duchovní správce nechce pouštět a která by nutná nebyla, kdyby se o nástroj dbalo častěji. Proto, jde-li o varhany, rádi podporujeme jakékoliv snahy o jejich udržení v důstojném stavu. A jak praví Konstituce o posvátné liturgii druhého Vatikánského koncilu: "Píšťalové varhany ať jsou v latinské církvi ve velké úctě jako tradiční hudební nástroj. Jejich zvuk dovede dodat církevním obřadům obdivuhodný lesk a mocně povznést mysl k Bohu a k tomu, co je nadzemské." 2. Dalo by se říci, že pro nás je duchovní hudba něco víc než hudba, která není s duchovní oblastí těsněji spjata. Když si můžeme vybrat mezi skladbou zkomponovanou na nějaký chorál, žalm či biblickou událost, nebo skladbou bez duchovního podtextu, raději sáhneme po tom prvním typu. Jednak se nám lépe hraje a jednak v ní vidíme vyšší smysl. Stejně to cítíme i při poslechu obou typů hudby. 3. Myslíme si, že i když byl koncert docela dlouhý, nudný nebyl. Pestrý program, jako je střídání zpěvu a sólových varhan (případně i jiných nástrojů), je pro publikum vždy zajímavý a udržuje pozornost posluchače. Navíc interpreti poměrně dobře zahráli celý koncertní program, takže jsme z toho vystoupení měli dobrý pocit. Jana Chocholatá - zpěv 1. Pocházím původně z Boskovic, v kostele sv. Jakuba jsem i pokřtěná a dlouhá léta zpívám při různých příležitostech s chrámovým sborem, který vede pan Pohl. Když mě požádal o účast na benefičním koncertě, ani mě nenapadlo odpovědět jinak než kladně. 2. Mohla bych použít klišé, že kdo zpívá, modlí se ...nevím... Ale hudba, a nejen hudba duchovní, má moc nás beze slov spojovat s ostatními, s vesmírem, a tedy i s Bohem, je to jazyk, kterému může rozumět každý po svém. 3. V kostele sv. Jakuba je fantastická akustika, je to prostor, kde je radost hrát a zpívat. O to větší, je-li vaše snažení přijímáno kladně. Myslím, že to byl opravdový "koncert" Bohem nadaných varhaníků, ke kterým se rádi přidali dva zpěváci.
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 10
Jiří Pohl - varhany 1. Jako varhaník, který na tento nástroj pravidelně hraje, vím, v jakém stavu se varhany nacházejí. I když se to na první pohled (nebo spíš poslech) nezdá, jejich stav není dobrý. Vždyť fungují už bezmála 45 let bez větších oprav. Ale zub času dělá své. Děravé membrány, netěsnící vzduchovody, zteřelé těsnění mezi vzdušnicemi, červotoč v píšťalici, a to je jen částečný výčet závad. Zkrátka varhany budou brzy potřebovat generální opravu, která nebude laciná. Proto uspořádání benefičního koncertu je jen prvním malým impulsem, který může tento stav zlepšit. 2. Duchovní hudba je součástí mého života, bez níž si to už neumím představit. Hru na varhany beru jako službu církvi a Bohu, která mi zároveň přináší radost. 3. Málokterý interpret bývá spokojen se svým výkonem. Já osobně jsem se potýkal s velkou trémou, která se bohužel na mém výkonu negativně projevila. Obzvlášť, když jsem vystupoval vedle tak výborných kolegů. Celkově se ale koncert vydařil. Lenka Fojtová - varhany 1. Jsem velmi ráda tomu, že je mi umožněno hrát na varhany v boskovickém kostele a spolupracovat s chrámovým sborem. Varhany v kostele sv. Jakuba v Boskovicích jsou jedny z nejlepších v okolí, jsou velmi zvukově barevné a hrát na ně je velmi inspirující. Proto doufám, že nám všem budou ještě dlouho sloužit. Podpořit akci, jejíž výtěžek bude věnován na jejich opravu a údržbu, bylo pro mě samozřejmostí. 2. Duchovní hudba mě provází na každém kroku. Velmi ráda ji poslouchám na nahrávkách různých autorů a také provozuji - to už je můj osud:-) 3. Na koncert vzpomínám jen v tom nejlepším - panovala velmi příjemná atmosféra, všichni soustředěně poslouchali, moderátoři byli skvělí. Na chyby, kterých jsem se dopustila, si už jaksi ani nepamatuji..., převládají zkrátka dobré dojmy. Na kůru se též sešla moc příjemná sestava účinkujících, kteří si fandili a podporovali se. Mám radost, jestli se koncert líbil aspoň některým posluchačům. Pavel Kleveta - zpěv 1. Je známo, že varhany se v hudebním světě řadí mezi největší a mechanicky nejsložitější hudební nástroje. Jsou často označovány jako královský hudební nástroj s obrovskou škálou barev tónů. A jako takový si zaslouží také královskou péči. Naše varhany už mají dlouhá léta provozu za sebou a důkladnou opravu určitě potřebovaly. Proto jsem se i já rozhodl svým vystoupením podpořit tuto akci pro získání finančních prostředků na jejich opravu. A navíc k nim mám, tak trochu, citový vztah, protože na ně hraji od svých čtrnácti let. No a který varhaník by si nepřál, aby ten "živý les píšťal", kterým varhanář vdechl hlas a řezbář zhotovil šat, neměl tu nejlepší péči? 2. Duchovní hudba pro mě v žádném případě není nějaký prázdný pojem. Spousta lidí je během svého života schopna vytvářet a budovat bez větších problémů hmotné statky. Na tom by ostatně nebylo nic tak špatného. Nicméně si myslím, že ke svému životu potřebujeme hodnoty, které obohacují také duši. A duchovní hudba, zvláště pro věřícího člověka, lidskou duši nejenom obohacuje, ale i zušlechťuje. Aspoň já to tak vnímám a cítím.
Zpravodaj
7. 11. 2010 - strana 11
3. Není důležité to, jak jsem byl spokojený já, ale to, jak byli spokojeni posluchači. Každý z nás se jen snažil podat opravdu co nejlepší výkon a k tomu dát navíc, jak já říkám, trochu srdíčka. Myslím si ale, že se koncert líbil. Organizačně byl dobře připravený, výborní moderátoři, návštěvnost poměrně velká, prostě mám z toho hezký pocit (a jeden dobrý skutek navíc :-) Děkuji za rozhovor. Ptal se Antonín Klíč Je tu podzim a s ním tradiční zápolení ve stolních hrách… …letos si poměříme síly ve hře pexesa, ale pozor, nebude to ledajaké pexeso! Tak tedy trénujte a těšte se na nejedno milé překvapení! Turnaj začne úderem 13. hodiny v Knínicích na Sýpce, ve středu 17. 11. 2010 . Pozvěte kamarády, vemte sourozence a přijďte strávit příjemné odpoledne s pexesem, s obřím pexesem a taky s ovečkami a vlky. Budeme soutěžit o sladkou hlavní cenu a spoustu dalších výher. Hlady nebudeme, snad ani nezmrzneme, takže se není čeho bát (snad jen těch obrů a vlků). Těší se Peťa, Mirek a další pořadatelé Tel.: 776791582 Petra Hartlová 608282088 Mirek Hartl
ČASOPIS STROM Jak jste si asi všimli, v kostelích se objevil Strom. Tedy ne rostlina, ale časopis s podtitulem „nejen pro seniory“. Chci vám ho doporučit. Pokud ještě nevíte, o co jde, můžete si ho vzít (čísla, která jsou nyní v našich kostelích, jsou k rozebrání zdarma) a uděláte si na něj svůj vlastní názor. M. Šudoma
Zpravodaj
7. 11. 2010 - poslední strana
VTIPY •
•
Jedou atomoví fyzici vlakem a vtom jeden řekne: „Tři.” A všichni se začnou řehtat. Pak se uklidní a jiný řekne: „Pět.” A zase se všichni složí smíchy. Vzápětí další řekne: „Jedenáct,” a vypadá to, že smíchy prasknou. Pánovi, co sedí naproti, je to divné, tak se jich ptá: „Prosím vás, čemu se to smějete?” „No, my známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali, a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí.” „Aha, a můžu si to taky zkusit?” „Jasně...” Tak se pán nadechne a povídá: „Čtrnáct.” Nic, ani úsměv. Tak si řekne, ten asi nebyl dobrý, zkusíme jiný: „Devět.” Zase nic, koukají se na něj divně. Tak vsadí na tutovku a povídá: „Tři.” Kamenné ksichty. Tak se ptá: „Vždyť jsem na konec říkal i vtip, který se vám předtím líbil, proč jste se nesmáli?” „No, když vy to neumíte tak podat!” Pan Novák se vypraví s manželkou do divadla, před nimi si kupují lístky jiní manželé: „Tristan a Izolda. Prosím dva lístky.” Za chvilku je u pokladny pan Novák: „Pepa s manželkou. Taky bychom si vzali dva!”
TAJENKA Skauti na táboře. Vedoucí po večerce obchází táborem a kontroluje, zda je všechno v pořádku. Vedle jednoho spacáku leží úhledně srolovaný deštník. Jelikož deštník nebyl na seznamu tábornického vybavení, vedoucí se skautíka zeptal, co to má znamenat. „Pane,” odvětil chlapec s unaveným povzdechem, „měl jste někdy… (viz tajenka)?” V vyhynulý velký savec obyvatel asie (obecně) říjen je měsíc Panny... ostrovní stát poblíž Anglie předmět ke stříhání kocour, kotě a… látkový „potah“ na stůl
TOTO NENÍ VTIP! Připomínám, že – chcete-li se začít u nás připravovat na biřmování – je nutné se rychle přihlásit. Čas kvapí a na některé věci se snadno zapomíná. M. Šudoma ZPRAVODAJ pro římskokatolické farnosti Boskovice, Svitávka a Knínice u Boskovic. Vychází většinou první neděli v měsíci (mimo měsíce srpna). Uzávěrka přijímání příspěvků: pondělí týdne, v němž Zpravodaj vychází (20.00 hod. – příspěvek musí být zaslán el. poštou). Vydává Římskokatolická farnost Boskovice, Masarykovo nám. 20, 68001 Boskovice, tel.: 608755273; http://rkfboskovice.mtw.cz; e-mail:
[email protected] NEPRODEJNÉ!
