Střední průmyslová škola strojnická, Plzeň, Klatovská 109 Červen 2008 Ročník XII., číslo 10
ZPRAVODAJ Uvnitř čísla najdete: Loučím se...
1
Výměnný pobyt žáků z 1 Wiesau
SPŠS, PLZEŇ
LOUČÍM SE... Vážené kolegyně, vážení kolegové (prosím bez titulů a hodnostních funkcí), protože vím, že Vás, ani při nejlepší vůli, všechny nezastihnu, dovolte mi, abych se touto formou s Vámi všemi rozloučila. Přeji Vám hodně zdraví, štěstí, pevné nervy, co nejméně osobních svárů, protože nikdy to nestojí za to, pouze si člověk znepříjemňuje dny svého života. Vaše Hana Procházková
Prezentace na ČVUT... 1
VÝMĚNNÝ POBYT ŽÁKŮ Z WIESAU Emoce skončily...
2
Cesta do Kurdistánu 2 IX. Minulost techniky...
4
Moudrá slova na čer- 5 ven
Autoři tohoto čísla: • Ing. H. Procházková • Ing. P. Hlávka • Bc. H. Divišová • Ing. P. Vlček
Dva roboty, které naši žáci vyrobili společně se žáky z odborné školy z Ambergu v projektu E-Ants, bude možno řídit na dálku prostřednictvím Internetu. Aby tomu tak bylo a roboty jsme „naučili“ poslouchat pokyny z programovatelného automatu místního a posléze prostřednictvím Internetu z automatu vzdáleného, k tomu jsou nadmíru povolaní žáci tříletého nástavbového oboru věnovaného programování ze školy EDV Wiesau. Tito žáci strávili na výměnném pobytu v naší škole tři týdny od 26.5. do 13.6. 2008. Po celou dobu pobytu pracovali na webovém serveru a tvorbě prostředí pro přihlašování k síti, která bude sloužit pro připojení uživatele k robotu. Dále zprovoznili (i díky panu Karlu Peškovi) webovou kameru, která bude sloužit pro sledování našeho robotu na dálku. Zpočátku s nimi pracovali i naši žáci, ale jelikož programování internetových aplikací se učí až ve čtvrtém ročníku, finální verzi vypracovali hosté z Německa sami. Naši žáci kompletovali jeřábový robot a zapojovali osvětlení ruky robotu, dále pracovali na dokumentaci projektu – do práce se zapojili další žáci z prvního a druhého ročníku Mechatroniky. Největší oříšek bude vyřešit komunikaci mezi programovatelným automatem Siemens a řídicími jednotkami motorů EPOS po průmyslové sběrnici CAN. To je náš úkol, který musíme vyřešit do odjezdu našich žáků do Wiesau v říjnu 2008. Během pobytu se hostující žáci učili češtinu (na žádost učitelů z Wiesau), sehráli fotbalová utkání s našimi žáky, absolvovali návštěvy průmyslových podniků i muzeí (mj. muzea Techmania ve Škodovce), navštívili Mariánské Lázně, Dobřív a Prahu a na závěr byli přijati vedoucí odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Plzeňského kraje paní JUDr. Jaroslavou Havlíčkovou. Snímek je z exkurze do podniku Supertechno, který vyrábí kamerové jeřáby. Vlevo Gerhard Dotzler, vedoucí projektu e-Ants z Wiesau.
• Ing. Josef Gruber
Text a foto Petr Hlávka
• Josef Gruber st.
PREZENTACE NA ČVUT SKONČILA ÚSPĚCHEM Prezentace prací středoškolských studentů Středoškolská technika (StreTech) 2008 se v loňském roce konala ještě bez naší účasti. Letos jsme učinili rozhodnutí prezentovat se nejen jednotlivou žákovskou prací, ale rovnou systémem výuky založeným na dvou projektech realizovaných v minulých letech. Jedná se o projekty SIPVZ (Státní informační politika ve vzdělávání) s názvy Metodická pomůcka pro výuky CAD systémů na SOŠ a SOU
Stránka 2
(autoři Brichtová, Roubalová, Zajíc) a Metodická pomůcka pro výuku CAM systémů na SOŠ a SOU (autorky Boulová, Procházková). Jak už názvy napovídají, obě pomůcky na sebe navazují. Na základě takto komplexně pojímané výuky vytvořili žáci 4. ročníků oboru Strojírenství Jiří Běl, Martin Haken a Petr Slavíček 3D model (pomocí modeláře Autodesk Inventor 11), CNC program pro obrábění odlitku (pomocí SW produktu AlphaCAM fy Licom Systems Ltd.) a součást je vyráběna jako zakázka pro konkrétní firmu (výrobu zajišťuje a součást doporučil p. Václav Vogel). Celý tento malý projekt koordinovala Ing. Hana Boulová. Spolu s autorem článku také doprovázela žáky Hakena a Slavíčka (v době prezentace již vlastně absolventy, což organizátory velmi zaujalo) na prezentaci v Praze. V přiděleném stánku v budově strojní fakulty jsme prezentovali tiskové výstupy z projektů, několik prvních návštěvníků si je také odneslo na CD a další požádali o zaslání, dále zmiňovaný výrobek (součást obráběcího stroje) a počítačovou prezentaci celé práce. V delším rozhovoru s námi setrvali technologové z ČVUT, které myšlenka takto systémově pojaté výuky založené na prezentované metodice velmi zaujala a naši expozici hodnotili vysoko. Jsme samozřejmě zastoupeni příspěvkem i ve sborníku. Velmi děkuji za spolupráci nejen již jmenovaným kolegům a žákům, ale také Ing. Jitce Roubalové (návrh a realizace atraktivního posteru) a Ing. Karlu Peškovi (HW a SW podpora a zajištění dopravy). J. Gruber
EMOCE SKONČILY. (NE)ZAPOMEŇTE. Re: Maturity skončily, (ne)zapomeňte Velice mě pobouřil článek z minulého čísla s názvem „ Maturity skončily, (ne) zapomeňte“. Autor velice nešťastně zvolil termín napsání, protože já a mnoho mých kolegů jsme právě začínali s maturitami v nástavbových oborech. Nemluvím vůbec o tom, že také na této škole, pro některé kolegy naprosto překvapující zjištění, začaly učňovské závěrečné zkoušky. Nejprve písemné, pak praktické a na konci června ústní. Řada kolegů odborníků pracuje naprosto naplno a bylo velmi znevažující napsat do časopisu, který je přístupný veřejnosti i nadřízeným orgánům výplody o tom, že škola je poloprázdná, učitelé pokukují po kalendáři, kdy že už začnou jejich vytoužené dvouměsíční prázdniny atd. Pro někoho konec, šmitec! Do ostatních mi nic není… Hlavně, že následující pondělí šlo do stávky za zvýšení platů 50% učitelů na naší škole. Být na místě pana ministra, platy bych nejen nezvýšila, ale úměrně snížila („Vždyť oni už nic nedělaj…“). Být na židli pana ředitele, určitě bych pro dotyčné podřízené práci našla i s píchacími hodinami. Být veřejností, mávla bych nad kantory rukou. Jsou to hlupáci, kteří si pod sebou sami podřezávají větev. V článku však šlo také o obsah. K maturitám se vůbec vyjadřovat nechci. Jen vím, že dotyčný pan magistr strčil úplně zbytečně hlavu do oprátky za někoho jiného. Sám určitě žádné problémy nemá. Nejhorší je však, a to velice zásadně, zpochybnění komisionálního zkoušení. Podle autora jsou členové komise zřejmě doopravdy vhodní jen k pojídání chlebíčků.
Jsem ráda, že naši odborníci jsou naštěstí pedagogové. V článku zaznělo něco o specialistech lékařích. Chtěla bych zde pouze pro ilustraci problému ostatním milým kolegům, kteří se mnou v mnohém souhlasí, říci, že jsem zažila na vlastní kůži hlasování pětičlenného konsilia lékařů, mimo jiné ve složení ošetřující ortoped, hlavní ortoped, primář chirurgie FN, hlavní rentgenoložka a primář onkologie FN, kteří hlasovali o nutnosti uříznutí nohy mé tehdy 16ti leté dcery. Vyhráli jsme v poměru 3:2. Noha se řezat nebude.. Po osmi týdnech se ukázalo, že šlo o velice vzácnou únavovou zlomeninu holenní kosti. To doslova „pukne kost “. Ti dva specialisté, co hlasovali pro rychlé „odstranění“, byli přesvědčeni, že jde o velmi rychlý zhoubný nádor, že hrají roli hodiny a nelze čekat na výsledky po osmi týdnech. Naštěstí se jejich diagnóza nepotvrdila. Co prožívali rodiče, sem asi nepatří. Teď si představte, kdyby lékaři měli stejný nápad jako naši učitelé specialisté, že noha půjde pryč, protože jenom „já“ o tom rozhoduji. Co z této mé osobní kauzy a mnoha dalších vyplývá? Dovolte mi na závěr jeden známý citát. „Moc soustředěná do jedněch rukou vede k tyranii.“ ( M. Friedman ). Také si myslím, že na rozdíl od kantorů se lékaři navzájem neobviňují ze špatného rozhodnutí a před veřejností se rozhodně navzájem vždy „podrží“! Našeho mladého kolegu, mimo jiné vynikajícího spisovatele, jistě omlouvá to, že ještě nezasadil strom…, nepostavil dům… a nezplodil syna… Hana Divišová
CESTA DO KURDISTÁNU IX. — NEPLÁNOVANÁ ZASTÁVKA V SOFII Z bazaru se vracím se na metro a cestou ještě naposledy ochutnávám kebab, tentokrát kuřecí. V metru potkávám rusky mluvícího Turka, který byl také v Čechách a též žil i v Bulharsku. Zajímají ho naše platy a já se dozvídám, že Turci berou v průměru 500 Euro a Bulhaři 200-300 Euro. Též řekl skutečnost, o které se u nás
snad ani neví, že vstup Turecka do Evropské unie je má jeden velký háček. Předpokládá se rozdělení země na 2 správní celky - evropskou a asijskou část. Právoplatným členem má být pouze evropská část, asijská má zůstat za branami Unie. To lidi rozlaďuje a vyvolává tu protivládní i protiunijní nálady. Do jaké míry je tato
Stránka 3
informace pravdivá či zkreslená posoudit nedovedu. Mám ještě hodinu a půl do odjezdu autobusu. Zajímavá je hlavní budova otogaru. Připadá mi jako bych ocitl na malém Velkém bazaru. A tak mám alespoň čím vyplnit zbylý čas a nač se dívat. V jednom stánku si kupuji pivo a jdu s ním ven na prostranství na lavičku. Najedl jsem se a v klidu sedím a popíjím, když tu je u mě policista, legitimuje mne a odvádí do temného kouta tržiště. Ptám se, co jsem provedl, on však jinak než turecky neuměl. Viděl to prodavač piva a vysvětlil mi, že na veřejnosti se jakékoliv alkoholické nápoje pít nesmí. Prý byl ještě benevolentní, mohl jsem zaplatit vysokou pokutu, nebo jít na jeden den do vězení. Před odjezdem se v kanceláři Metra dopouštím další chyby. Jsou tu dva Češi, kteří oznamují, že dva jejich kamarádi nedojeli na náš autobus, protože v Sýrii byl jakýsi problém. Dávám se s nimi do řeči a zjišťuji, že mají místenku na zítřejší autobus ze Sofie. A tak mi svítá naděje, že se přece jen do autobusu ráno dostanu. Jenže jsem si nezjistil jméno. Na hranicích mimo fronty bez problémů, asi tak stejný systém kontrol jako směrem do Turecka, snad s tím rozdílem, že byli tvrdší Bulhaři. Linka dlouho stojí u freeshopů, neboť lidé tu hodně nakupují. Stewardka mě dokonce požádala abych před bulharskými celníky schoval cigarety, což jsem odmítl. Můj soused zase byl krabičkami cigaret přímo obalen. V Sofii okamžitě navštěvuji kancelář dopravce, abych se dostal na uvolněná místa v autobusu. Říkám, že vím o dvou lidech, kteří nedorazí. „Pokud víte jména, dám vám místenku.“ Protože jsem je neměl, dohodli jsme, že budu čekat a pokud do 5-ti minut před odjezdem ti dva opravdu nepřijdou, pojedu dnes. Ještě 10 minut před odjezdem to vypadalo, že pojedu, ale pak přišli dva Bulhaři s dotazem, zda nemá 2 volná místa do Prahy. A bylo zle. Bulharům vystavil místenky, na mě se otočil a povídá: „Pojedete zítra podle rezervace.“ Hledám nocleh ve městě. Na šestý pokus se mi podařilo najít hostel za přijatelnou cenu. Problém byl hlavně v tom, že ubytování až tak drahé nebylo, ale chtěli po mně zaplatit dvoulůžkový pokoj, protože jiný menší údajně neměli. Vracím se na autobusové nádraží pro batoh, chvíli čekám, protože kancelář je v otvírací době zamčena. Obědvám v jedné z luxusních restaurací naproti pravoslavnému chrámu svatého Petra Samodžinka. Přidám si jako západní cizinec u nás v Praze na Václavském náměstí. Přitom ceny jsou mírné. Pak navštěvuji památky, které jsem loni viděl pouze večer z venku. Zmíněný chrám svatého Petra z 11. století, mešitu ze 14. století – památku na tureckou nadvládu, katedrálu svaté Nedělje, kde je právě pravoslavná svatba. Rotunda svatého Jiří je na dvoře komplexu presidentského paláce. Hned vedle je komplex
budov parlamentu. Sofia byla budována jako hlavní město po první světové válce. Původní hlavní město Bulharska byl Plovdiv, kde je i carský palác. Pokračuji dále až k náměstí malířů, kde tito umělci vystavují svá díla a prodávají je. Trochu to připomíná Paříž. Chrám Aja Sofia je poněkud stranou z hlavní třídy. Největším pravoslavným chrámem je kostel Alexandra Něvského, kde je v katakombách stálá výstava starých svatých ikon. Naproti je národní galerie. Ta má však dvě pobočky. V druhé budově je umístěna spolu s etnografickým muzeem. To jsem původně chtěl navštívit, ale nějak jsem si nerozuměl u pokladny, a tak jsem si koupil vstupenky právě sem. Nevadilo to, protože staré bulharské malířství stálo za to shlédnout. Dalším četným pravoslavných chrámů Sofie je ortodoxní ruský kostel. I zde se koná svatba. Pravoslavné obřady jsou velice zdlouhavé. Poslední zajímavostí byla budova Národního bulharského divadla. Pravděpodobně jsem obešel všechna turisticky zajímavá místa v tomto poměrně mladém hlavním městě. Ještě je brzy a tak procházím luxusní nákupní třídou směrem k modernímu paláci Kultury. Je to ohavná betonová stavba poznamenaná socialistickým realismem. Na střeše inzerují vyhlídkovou restauraci, ale vrátný říká, že je uzavřená. Je odtud pěkný pohled na Vitošu, která je okolo 2000 metrů vysoká a vévodí Sofii. Protože mám ještě do večera dost času, a už tu není nic zajímavého, vyjel jsem metrem na okraj města. Mají tu jednu trasu z jedné strany města na druhou, ovšem funguje jen polovina. Metro bylo postaveno do detailů podle moskevského vzoru. Vystupuji v jakémsi sídlišti s opravdu ošklivými nevzhlednými paneláky. Jedu zpět, navštěvuji tržnici, kde utrácím zbytek peněz, a jdu se vyspat před cestou do hostelu. Sofijské tramvaje, které jezdí pod okny, zajišťují ranní budíček celému městu. A tak jsem ani nemohl zaspat. Bez problémů nastupuji do autobusu do Prahy a vydávám se stejnou cestou přes Srbsko, Maďarsko a Slovensko do Prahy. Na hranicích žádné problémy, pouze komisní Maďaři nás nechali vyložit celý autobus na srbské hranici. Jakmile jsem dostal český signál, posílám Alešovi i Karlovi SMS, že jsem v pořádku. Měli by již mít po výstupu na posvátný Arrarat, a tak se ptám, zda vystoupili na vrchol, jaké měli počasí a aby se ozvali. SMS i pozdější email z domova zůstaly dodnes bez odpovědi… Do Prahy jsme přijeli téměř o dvě hodiny dříve, a tak se ráno v době oficiálního času příjezdu do Prahy již vítám s manželkou i oběma dětmi. Premiérově pro školní Zpravodaj SPŠS Plzeň, © 2008 Petr Vlček (příště Kraj pod Vladařem a mladý Čapek)
Stále platí nabídka využití prezentace jako doplňku výuky, o níž jste byli informování v minulých Zpravodajích. Soubor leží na F:/Vlcek/presentace/2005-06.ppt.
Stránka 4
MINULOST TECHNIKY — TECHNIKA MINULOSTI Nemáte oheň? „Jak známo působí tabák škodlivě na žaludek, kazí trávení a proto i nasycení a sílení těla… …i většina nemocí plícních a zkaženého dýchacího ústrojí pochází také z příliš časného a hojného kouření tabáku. 1 …Zlých příkladů tady jest bohužel mnoho; kouří nyní učitel, kouří již i mladší duchovní ano kouří i lékař, ba kouří již i školák se slabikářem na cestě do školy…“ Jen archaický sloh napovídá, že tato filipika proti kouření je staršího data. Ve své době (2. pol. 19. st.) byla dosti osvícenou. Pochází z pera pozdějšího prvního ředitele německé průmyslové školy v Plzni Antonína Majera. Mimo jiné autor ve spisku Řemeslník český píše: „Vždyť jest známo, že jako pro nedostatek vzdělání školního Češi nebývají způsobilí ku pracím přesnějším a umělejším (hle, zlaté ručičky? – poz. JG), rovněž tak nejsou způsobilí ku práci, kde vydatnější síly těla potřebí jest, poněvadž se síla z kouření, pití a chatrné stravy nerodí, tak že k tomuto účelu až do Čech přivolávati se musejí Italiani, Belgičané aj. j.“ Ale zpět ke kouření samotnému. Odpudivý (pro mě) zvyk vdechovat kouř z hořícího tabáku byl ponejprv shledán u obyvatel předkolumbovské Ameriky. Pěstovali tabák k obřadním a léčebným (sic!) účelům a kouřili jej v dýmkách. Kolumbus přivezl do Evropy tabákové listy a semena, ale Evropané okusili tabák až v polovině 16. století, kdy jej popularizovali dobrodruzi, ale i diplomaté jako Francouz Jean Nicot (ano – nikotin!). Prvním úspěšným velkoobchodníkem s tabákem byl Angličan John Rolfe, který jej pěstoval ve Virginii. Americké kolonie 2 brzy udělaly z tabáku úspěšný obchodní artikl; během dvou staletí význam a vývoz tabáku velmi vzrostl díky práci černých otroků. Tabák se nejprve kouřil v dýmkách, žvýkal nebo šňupal. Popularita cigaret, známých v hrubé podobě od 17. stol., vzrostla po americké občanské válce; po r. 1880 byl vynalezen i stroj pro jejich výrobu. Podle amerického serveru se začaly objevovat články o škodlivosti kouření ve 20. století (leč Majerův spisek je podstatně starší) a v roce 1930 byla v Kolíně nad Rýnem statisticky prokázána souvislost mezi kouřením a rakovinou. V 50. letech začaly tabákové firmy propagovat „zdravější“ kouření cigaret s filtrem a měly velký obchodní úspěch… Neméně úspěšně táhl světem i věrný společník kuřáků – zapalovač. I já, zapřisáhlý odpůrce kouření, znám grif amerických kovbojů, kdy jedním směrem odklopili o kalhoty víčko a druhým směrem o tutéž nohavici roztočili křesací kolečko, které škrtnutím o kamínek vyslalo jiskru směrem ke knotu nasáklému hořlavinou (obr. 2)… To ovšem nešlo s ledajakým zapalovačem, tímto efektem proslul Zippo. Příběh zapalovačů Zippo začíná v temnotě hospodářské krize na počátku 30. let 20. století. Jednoho letního večera tančil v Country Clubu v pennsylvánském Bradfordu i George G. Blaisdell (obr. 1), který v té době hledal cestu, jak vydělat peníze. Zatím nenarazil na nic slibného. V klubu si vyšel zakouřit na terasu a tady našel přítele, který se snažil zapálit cigaretu jednoduchým mosazným zapalovačem, který byl příliš humpolácký pro ruku dobře oblečeného gentlemana. Při pohledu na lačného kuřáka zápasícího s víčkem se Blaisdell dal do smíchu, ale zároveň si uvědomil, jak dobrým byznysem by mohl být malý, odolný a spolehlivý zapalovač. Věta „It works!“ (pracuje), kterou dal Blaisdellův přítel najevo, že konečně pokořil vzpurnou pomůcku, přinesla Blaisdellovi konečný impuls. Blaisdell si neprodleně zajistil v USA výhradní práva na rakouské zapalovače, pochromoval víčko, aby zdokonalil vzhled, a zvedl cenu na 1 dolar. Neprodal nic, zapalovače byly poruchové. Opustil rakouský vzor a začal vyvíjet nový model. Za 10 3 dolarů měsíčně si pronajal prostory a se třemi zaměstnanci se pustil do práce. Veškeré vybavení dílny bylo z druhé ruky, pájelo se pomocí elektrické plotýnky. 4 Prvotním Blaisdellovým cílem bylo, aby zapalovač byl malý, jednoduše obsluhovatelný a aby měl víčko spojené s tělem pomocí kloubu. Nový zapalovač měl být ovladatelný pouze jednou rukou. Kolem knotu umístil Blaisdell stínítko proti větru (prvek z rakouského modelu) a nazval svůj produkt Zippo. Pokud vám jméno připomíná zip, není to lichý dojem, zip (angl. zipper) byl tehdy novinkou a Blaisdellovi nové slovo hezky znělo… První Zippo (obr. 3) byl představen v roce 1932, maloobchodní cena byla 1,95 dolaru. Výborným marketingovým tahem byla celoživotní záruka, tato koncepce provází nezměněna značku Zippo dodnes. Blaisdell, „Mr. Zippo“, opravoval všechny druhy závad a zapalovače vracel do 48 hodin. Na obr. 4 jsou instrukce pro plnění. Za 2. světové války „Mr. Zippo“ vyexpedoval na frontu tolik zapalovačů, kolik mohl. Vojáci měli zapalovač Zippo v oblibě, protože nebyl drahý a byl spolehlivý. Autentickým válečným zapalovačem byl ocelový Zippo s černým matným povrchem, protože výrobce musel řešit nedostatek mosazi. Nikdy nevzrostla popularita značky Zippo tak, jako za války (na obr. 5 je „čtyřhvězdičkový“ zapalovač gen. Douglase MacArthura). V 60. letech vyráběla firma zapalovače s logem NASA a motivem letů do vesmíru. Žádný zapalovač Zippo však do kosmu nevzlétl… Zippo ovšem věnoval astronautům, národním hrdinům, památkové kousky se speciálním designem. V roce 1982 byla u příležitosti 50. výročí vyrobena replika jednoho z prvních zapalovačů Zippo (design z r. 1937).
SPŠS, PLZEŇ A d r e s a Klatovská 109, 320 57 Plzeň
:
Telefon: 377 423 378 Fax: 377 422 640 El. adresa:
[email protected]
www.spstr.pilsedu.cz www.spstrplz.cz
George Blaisdell, zvaný „Mr. Zippo“, se narodil 5. 6. 1895 a zemřel 3. 10. 1978. Svému podniku Zippo Manufacturing Comp. předsedal až do smrti. Jeho vzdělání bylo velmi neúplné, jako dítě nenáviděl školu a nechtěl tam chodit. Otec jej poslal na vojenskou akademii, kde vydržel jen dva roky. Jeho mottem ve vztahu k zapalovači Zippo bylo: „Pracuje, nebo jej zdar- 5 ma opravíme“. Zapalovač Zippo, který má 22 částí, bylo možno v jednom dílu zahlédnout i v ruce Indiana Jonese… Použito: The Early History of Zippo. [online]. [cit. 2008-06-10]. Dostupné na WWW: http:// www.lightermall.com/history-of-zippo.htm. A brief history of Tobacco. [online]. [cit. 2008-06-10]. Dostupné na WWW: http:// inventors.about.com/od/tstartinventions/a/Tobacco.htm. MAJER, A. Řemeslník český. Praha, 1876. Josef Gruber (Pozn.: všechny články s tematikou dějin techniky najdete na http:// www.spstr.pilsedu.cz/osobnistranky/josef_gruber/clanky.htm)
MOUDRÁ SLOVA NA ČERVEN Vždyť ten lidský život je hra kostkami: když nepadne ti, čeho bylo zapotřebí, tož naprav uměním, co padlo náhodou. Publius Terentius Afer (195-159 př. n. l. římský spisovatel karthaginského původu) Vlast člověk nemůže vzít s sebou, vezme si jen stesk. Kdyby se dala vlast odnést s sebou jako pytel, nestála by za groš. Čingiz Ajtmatov (1928-2008, kirgizský spisovatel) Jak častokrát musí člověk padnout na zem, aby viděl, kam podruhé položit nohu a jak jít rovně. Mateo Alemán (1547-1614, španělský spisovatel) Jakost je nejpřesnější mírou všech věcí. Aristoteles ze Stageiry (384-322 př. n. l., řecký filozof) Rozum člověku říká, aby stál nad přírodou a byl měřítkem všech věcí. Tak si člověk myslí, že je schopen žít a tvořit proti zákonům přírody, a vytváří zmetky. Jean Arp (1887-1966, francouzský malíř) Běží-li člověk po nesprávné cestě, vzdálí se pravdě tím více, čím je schopnější a rychlejší. Francis Bacon (1561-1626, anglický filozof a státník) Vybral Josef Gruber st.
PŘÍJEMNOU DOVOLENOU A NABRÁNÍ NOVÝCH SIL PŘEJE „VÝKONNÝ REDAKTOR“ A VEDENÍ ŠKOLY.
Zpravodaj připravuje Ing. J. Gruber (
[email protected]). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo vyšlo v červnu 2008.
