Zpravodaj HENNLICH Baby Clubu Listopad 2013
1
Program na měsíc listopad 2013: 08.11. Dopolední rej čarodějnic. Jako loni, tak i letos nás čeká čarodějnický průlet celou firmou. Na pátek nezapomeňte dětem přibalit čarodějnický nebo jiný strašidelný obleček. Pokud nemáte, máme omezené množství kostýmků k zapůjčení. Během průletu firmou budou děti prodávat chodské koláče. Vybrané peníze půjdou na nákup vánočního dárku pro děti (stavebnice).
12.11. Divadlo Litoměřice. Začátek od 9:00. Představení: O rybce Šupince. Vycházíme po dřívější svačince po osmé hodině. Představení trvá cca hodinu. Návrat okolo 10:45.
18-22.11. Zvířátka v našich lesích. Celý týden budeme věnovat zvěři, žijících v našich lesích. Pokud se to podaří budeme k tomu mít i názorné ukázky… Srnčí guláš to nebude…
25-27.11. Učíme se o zdraví. Naučíme se co to jsou bacily, viry a další lumpíci, kteří nás v tomto období mohou potrápit..
29.11. Loučení s Aničkou… Soutěžní dopoledne pro všechny dětičky.
2
Poděkování: Mamince Janě Hujové za barevné papíry, samolepky, voskovky a modelínu na výtvarnou činnost. Mamince Haně Tupé za tempery a pastelky na výtvarnou činnost. Čokoládové penízky.
Clubíčkovi oslavenci: V tomto měsíci slaví jmeniny pouze teta Katka. Dodatečně přejeme vše nej, nej za měsíc říjen: Adélce Hyšplerové - 28.10. – 2 roky Ninušce Hujové - 24.10. – jmeniny Tadeášku Vachulkovi – 30.10. - jmeniny
Plánované akce do konce roku: 12.11. Litoměřické divadlo. Představení: O rybce Šupince. V době 9:00-10:00. 05.12. Mikulášská nadílka v HBC. Začínáme od 15:00. 09.12. Litoměřické divadlo. Představení: Jak princezna Máňa zachraňovala Martina z pekla. V čase 9:00-10:00. 16.12. Vánoční besídka dětí v HBC 15:00-17:00. Sváťovo dividlo od 17:00. Spaní a Ježíšek v HENNLICH Baby Clubu. ( pro zájemce, po skončení dividla).
3
Zpříjemněte si podzimní deštíky a neduhy omalovánkou. Procvičte si druhy ovoce a barvy… Je hruška fialová? Které ovoce na obrázku má fialovou barvu? Jakou barvu mají jablíčka? Najdete tři oříšky pro Popelku? Jaké barvičky má podzimní listí…
4
Organizační záležitosti: 1. Vzhledem k počasí a vyplenění zásob během posledních dvou měsíců prosíme o papírové kapesníky v krabičce. Uvítáme dvě balení na každé dítě.. Jednotlivě balených kapesníčků na procházky máme zatím dostatek. Dále o donesení zubní pasty ( Táďa, Šťope, Vája, Lůca). Děkujeme. 2. Dále bychom velice uvítaly jakékoliv podněty či připomínky k našemu dění v Clubíku. Pokud narazíte na nějakou zajímavou akci, znáte šikovného fotografa, či fotografku, nápad na svačinku sem s nimi… 3. Na 5.12. (15-16:00) chystáme Mikulášskou nadílku pro děti. Dejte vědět pokud o ní budete mít zájem. 4. Na 16.12. připravujeme s dětmi Vánoční besídku (15-17:00). Poté je Sváťovo dividlo. Dle Vašeho zájmu můžeme zase udělat večerní spaní v Clubíku. Děti které budou spát, si mohou rozbalit dárky od Clubíkovského Ježíška. 5. Vzhledem k chladnějšímu počasí prosíme, aby jste dětem na sebe dávali do clubíku punčocháče a tepláky na procházky. Pouhé tepláky nebo kalhoty nám na hodinou procházku v chladném počasí přijdou nedostačující. 6. Nákup vánočních dárků do HBC. Tento rok máme přidělené peníze pouze na nákup Montessori pomůcek. To znamená, že nemůžeme dokoupit větší stavebnici, kterou bychom velmi uvítali. Děti si na ní přispějí prodejem koláčů během reje čarodějnic a výrobků během vánoční besídky 16.12. Pomůžete nám s finančním příspěvkem i vy? Za Vaše názory či příspěvek velmi děkujeme.
5
Výchovné okénko:
info jsme načerpaly od dětské psycholožky Mgr. Aleny
Vávrové, na kurzu od pmefamilienservice
Období vzdoru/negativismu aneb první puberta u dětí: Bylo Vaše děťátko hodné, poslušné, milé a umělo se s každým rozdělit? Najednou se změnilo v dítě, které se vzteká, kouše, kope, válí se po zemi, nedá se s ním na ničem domluvit, odmlouvá, všechno chce dělat samo? Gratulujeme, začíná mu období vzdoru a pro Vás a všechny zúčastněné nelehká doba v řádu několika týdnů až měsíců. Čím více dítěti tento proces komplikujeme, tím déle trvá (někdy i celý život) a tím intenzivnější jsou vzdory, emoce dítěte. Občas se můžeme setkat i s dospělými, kterým když něco zakážeme, rozzuří se, začnou nadávat, být sprostí, kopat do věcí…. Zkrátka prošvihli úspěšné zvládnutí období vzdoru. Dítě se neumí oddělit od maminky jinak než konfliktem. Pouze tím, že bude jiné, že se bude vymezovat, se postupně stane samostatným. Takže má dítě na všechno svůj vlastní názor, postup, jak co dělat, chce si věci dělat samo, po svém, má své vlastní představy, postoje. Od nás dospělých potřebuje 2 věci – respekt a zároveň pevné a jasné, zároveň vlídné mantinely. Rodiče mohou mít v tomto složitém období dva extrémní přístupy, ani jeden však dítěti do života nepomáhá: 1)
extrémně liberální, kdy dítě rozhoduje, neplatí žádná pevná pravidla, případné dohody si dítě umí účinně přizpůsobit svému, dítě je doma autoritou.
2)
příliš autoritativní přístup, rodič je ještě přísnější, než jindy, nic dítěti nedovolí, upevňuje výhradně svou autoritu, vzdorovitost dítěte trestá.
6
Období vzdoru se projevuje především v těchto typech situací: - A. dítě je extrémně citlivé na své věci a teritorium Příklad:
-
-
-
Přijde k nám domů návštěva, rodina s holčičkou Aničkou. Ta vběhne do pokojíčku naší holčičky Emy a začne si hrát s jejími hračkami. Ema se začne zlobit, že to jsou její hračky, případně jí ještě kousne nebo bouchne, přitom obě křičí. Jsou vůči sobě v patové situaci, ani jedna neumí ustoupit a situaci řešit. Jak můžeme reagovat: Maminka Emy vynadá Emě, že se neumí rozdělit: ,,Je to přeci tvá návštěva, tak jí to okamžitě půjč a nebuď lakomá.“ – maminka nerespektuje vlastnictví a teritorium Emy, ta se cítí podvedená maminkou, že stojí na straně cizí holčičky a ne jí, zároveň podvedená na tom, že se má dělit o něco, co je její, když nechce. Opakováním takové situace může dítě ztrácet důvěru vůči mamince a myslet si, že jsou pro ni všichni ostatní důležitější, než ona. Také se učí buď více lpět na svých věcech, nebo si k nim naopak získat rezignovaný vztah, stejně o ně zase přijde. Maminky mohou hádku nechat na holkách, ať se spolu samy domluví, situaci vyřeší. Jelikož jsou však holčičky na podobné vývojové úrovni, zůstanou ve zvířecí rovině komunikace a vyhrává silnější. Doporučený postup: nejprve potvrdit práva našeho dítěte a uklidnit tak: Máš pravdu, Emo, tohle je tvůj pokojíček a tvoje hračky a Anička ti je nemůže bez dovolení brát.“ Pak vysvětlit situaci, převést pomalu z emocí do rozumu: ,,Anička sem přišla za tebou na návštěvu a nevzala si s sebou žádné svoje hračky. Můžeš prosím vybrat nějakou, kterou jí můžeš půjčit, abyste si mohly spolu hrát?“ Uklidnit i na závěr: ,, Anička ti zase hračku vrátí, než půjde domů.“
- B. dítě chce dělat věci samo ,,Já sám, já sám.“ Dítě zkouší svoji vůli a tím ji rozvíjí. Pokud mu v tom dospělí výrazně brání, ztrapňují ho komentováním jeho nezdarů, vůle dítěte se nerozvíjí, místo toho bují jeho stud, pocity trapnosti, selhání. 7
- C. dítěti něco zakážeme, nastavíme hranici a ono to neumí přijmout, unést, propadá se do frustrace, smutku, hněvu a z nich nezná cestu ven. Mělo jinou představu o tom, co chce, my jsme mu tuto cestu zarazili. Jinou možnost však dítě v danou chvíli nevidí, jen stojí před překážkou a neví co dál, zaplavené emocemi. Setkáváme se nejčastěji se třemi situacemi: 1. Já sám. Zde je důležitý respekt k dítěti, dialog a mít správně nastavené limity. Těchto limitů – pravidel by mělo být maximálně 5. Měli bychom trvat na jejich důležitosti a vnitřně si za nimi stát. Pokud máme u pravidel pochybnosti a nejistotu, vyvolá to ve vztahu mezi námi zmatek a u dítěte to snižuje autoritu k nám. Pravidla by měla být jasná, pevná, bez ohledu na situaci. (,, Nikdy nesmíš kousat a někoho bít, to je pravidlo.“) 2. Dítě to chce, ale nejde to. Pokud řekneme NE, dochází u dítěte k vnitřnímu zoufalství a ke vzteku. Rodič by měl zůstat vždy emocionálně neutrální! Popíšeme situaci a emoci dítěte, aby se v tom dítě zorientovalo a pochopilo svou emoci. Přidáme naší autoritu. Vysvětlíme situaci a hledáme řešení situace. Po celou dobu emoce jsme s dítětem ve fyzickém kontaktu. Příklad: ,,Já to vidím, ty bys chtěl ještě jednu pohádku a já jsem už řekla, že je poslední, viď? Teď se na mě zlobíš, jsi z toho smutný. Já to chápu. Ale je to tak. Řekla jsem, že je tahle pohádka poslední, tak už televizi vypneme. Chceš ji vypnout sám nebo ji vypnu já? A chceš si nyní hrát s autíčky nebo s legem? …
3. Dítě nechce a my chceme. V těchto situacích je vždy důležitá prevence. A to, že dáme dítěti na výběr, necháme ho 8
dokončit co právě dělá a chráníme ho před stresem. Náš stres výrazně zvyšuje stres v dítěti. Zodpovědnost za takové situace je na nás, dospělých, nemůžeme vyčítat dítěti, že zase kvůli němu jdeme pozdě, něco nestíháme, nebo snad že zodpovídá za naše pocity a prožívání ve stylu: ,,Kvůli tobě se teď celá klepu, jak jsem rozzlobená“. Dítě neumí situaci řešit jinak, uvízne snadno v pasti frustrace a následného hněvu, nezná jinou cestu. Od nás potřebuje pomoci s tím hledat jinou cestu a vytvářet v jeho mozku pro tuto cestu spoje. My jsme ti, kteří mají možnost přepnout a hledat řešení, tak to dělejme. Mimo jiné jdeme stále dítěti příkladem a ono se to od nás učí, jak se takové situace řeší. Situaci komplikuje navíc jedna věc, která se s obdobím vzdoru spojuje: dítě má v tomto věku ještě nevyzrálou nervovou soustavu. Jakmile se dostane do frustrující situace, do stresu (např. Anička v mém pokojíčku a bere moje hračky), reaguje primárně tělesně a emočně, neumí ještě přepnout do rozumu a hledat kultivované řešení, podívat se na situaci s odstupem a zvážit vhodnost svého chování vzhledem k situaci. Emoce dítě pohltí a samo z ní jen těžko hledá cestu ven. Děti proto potřebují naši pomoc! Doporučení v období vzdoru dítěte: - Dávejme dítěti na výběr tam, kde je to prakticky možné, aby mohlo zažívat, že v něčem rozhoduje ( např. výběr ze dvou triček…). - Sledujme misku vah, na jedné misce se hromadí naše příkazy, zákazy, vynadání, negativní reakce na dítě, na druhé misce ocenění, radosti, pozitivní motivace. Ta druhá miska by stále měla v naší komunikaci převažovat. - Už předem můžeme očekávat situace, kde se pravděpodobně 9
-
-
-
-
-
dítě zastaví a bude chtít vzdorovat. Zkusme tomu předejít tím, že se spolu dohodneme, připravíme si společně terén. Pozor na lži, které dítěti předkládáme. Děti nás berou vážně, nerozumí ještě ironii a sarkasmům, obrazným vyjádřením. Slibujme jen to, co opravdu splníme. Např. pokud řekneme dítěti, přijdu za chvilku, teď mě nech tohle dovařit, tak opravdu musíme za chvilku přijít. Občas používáme lži typu:,,Hračka bude smutná, když ji neuklidíš“, ,,Řidič autobusu se na tebe zlobí, že mě nechceš poslouchat a vyhodí tě z autobusu ven“… Dostane-li se dítě do emocí, nejprve ho uklidněte a dodejme mu pocit bezpečí, že není na situaci sám, fyzický kontakt by pro dítě měl být zážitkem bezpečného přístavu, ne ohrožující masy (po fyzických trestech). Buďme maximálně nad věcí s myšlenkou na to, že dítě za to nemůže, neumí to nyní jinak, když to zvládneme v klidu, rychleji toto šílené období přejde. Neberme chování dítěte osobně, rozhodně nám nedělá nic naschvál! I v největším vzteku se pokusme vynechat fyzické tresty. Místo zákazů a negativně formulovaných vět použijme pozitivní formulaci, např.: ,, Neběhej kolem sporáku“ nahradíme ,, Běhej v předsíni a v pokojíčku“, ,,Dokud to nedojíš, nebudeš se moci koukat na pohádku“ nahradíme ,,Až to dojíš, můžeš se podívat na pohádku“. Negativní formulace nám invokuje trest, pozitivní motivace nás motivuje. V čase období vzdoru si ponechme trochu víc výchovné tolerance k věcem, které nejsou tak akutní. Občas se bojíme pokud se dítě v tomto věku nenaučí samo oblékat, stolovat, nenaučí se zdravit apod., už to nedožene. Není tomu tak. Na tyto sebeobslužné a základní sociální dovednosti má celý předškolní věk, ale období vzdoru naštěstí jen na několik měsíců. 10
- Tak se teď soustřeďme maximálně na to, abychom se spolu měli dobře, klidně, nepříjemné chvíle vyvažujme radostnými chvílemi, kdy si budeme sami sebe užívat. To vám a vašemu vztahu vždy dodá sílu a motivaci překonávat ty těžké situace. - Pokud se situace vůbec nepovedla tak, jak jste si přála, oba jste propadli vzteku, plácla jste dítě přes zadeček, povolila jste dítěti to co jste před tím zakázala, …, hlavní je se ze situace poučit a nezačít se obviňovat. I vy děláte to nejlepší, co umíte, všichni máme své limity! Můžete se dítěti omluvit a vysvětlit mu, proč jste se tak chovala. Udělejte si nějaké doporučení pro příště, nejlépe si jej udělat s dítětem spolu, jak to spolu příště lépe zvládnout. Shrnutí. Jednotlivé kroky v naší reakci na dítě: 1) 2)
3)
popsat situaci (já jsem ti teď zakázala další bonbón“) – zorientovat dítě v tom, co se děje, co je příčinou jeho emocí popsat emoce a projevit k nim respekt ( ,, a ty se teď na mě za to zlobíš, moc sis ten bonbón přál a teď ho mít nemůžeš“) – dítě se tak učí chápat svoje emoce a tím od nich získávat odstup potvrdit naše rozhodnutí a převzít za něj plnou zodpovědnost, podat vysvětlení, aby dítě mohlo situaci rozumět (,,je to tak, nechci, aby sis brala další bonbón, protože bude za chvíli večeře a neměla bys v bříšku dost místa“) – dítě může postupně situaci lépe
4) 5)
přijmout, když zná důvod našeho rozhodnutí narovnat vztah mezi vámi, vyjít vstříc jeho přání kompromisem (,,jestli si ten bonbón moc přeješ, můžeš si ho vzít po večeři.“) dát výhled dále do budoucnosti a tím vyvést dítě ze situace, ve které uvízlo: ,,Chceš se mnou připravovat večeři? Dala by sis rohlík se šunkou nebo se sýrem? To jsem ráda, že jsi mě pochopila a můžeme nyní spolu připravovat večeři...
Příště se dozvíte jak je důležitá pro děti hra….
Kačaba 11
12
