Zpráva ze studijní cesty na Island

Spolupráce islandských a českých municipalit v oblasti péče o životní prostředí Island: inspirace pro zlepšení životního prostředí v České republice

Zpráva ze studijní cesty na Island Termín: 20. – 25. srpna 2010

Projekt byl podpořen v rámci Blokového grantu „Fond technické asistence“ Finančních mechanismů EHP/Norska  

1

V termínu 20. – 25.8.2010 navštívila dvacetičlenná delegace, skládající se z představitelů veřejné správy České republiky, Island. Program studijní cesty byl zaměřen na výměnu zkušeností v oblasti péče o životní prostředí. Účastníci studijní cesty navštívili v rámci 4 celodenních exkurzí lokality jihozápadního pobřeží ostrova. Na přípravě programu se významně podílel Stefán Gíslason, ředitel islandské společnosti Environice, která se zaměřuje na environmentální poradenství. Jde o nejvýznamnější islandskou organizaci, jež aktivně hledá, jak zlepšit ochranu životního prostředí na Islandu a přístup municipalit, podnikatelů a dalších subjektů k udržitelnému rozvoji. Studijní cesta byla jednou z aktivit projektu Spolupráce islandských a českých municipalit v oblasti péče o životní prostředí - Island: inspirace pro zlepšení životního prostředí v České republice, jež byl podpořen v rámci Blokového grantu „Fond technické asistence“ Finančních mechanismů EHP/Norska. V listopadu 2010 přijme společnost MCN, o.p.s. šestičlennou islandskou delegaci, pro kterou bude připraven neméně inspirativní a zajímavý program, jaký byl připraven pro českou skupinu na Islandě. Zpráva ze studijní cesty obsahuje stručný program exkurzních dní, příklady dobré praxe, které průběžně zaznamenávali všichni účastníci studijní cesty, fotodokumentaci a další zajímavosti. Časový harmonogram exkurzí byl totožný s programem, jež je součástí textového dokumentu Průvodce studijní cestou na Island.

Pátek, 20.8.2010

Program • letiště Praha – Ruzyně: přivítání a krátké přestavení účastníků, předání studijních materiálů • let Praha - Kodaň • individuální prohlídka centra Kodaně (radnice, královské paláce, divadla, parky, pěší zóny) • let Kodaň – Keflavik • návštěva Modré laguny Modré laguně byla přidělena modrá vlajka – mezinárodní ocenění pro pláže a přístavy spravované ekologicky vhodným způsobem. Využívá se zde „odpadní“ voda z geotermální elektrárny, která je dále využívána pro ohřev vody k vytápění obcí v okolí a následně vtéká do laguny. Účastníci byli seznámeni s funkčností a provozem celého areálu a podmínkami získání „modré vlajka“. • příjezd do Borganes, ubytování Oficiální přivítání, účastníkům cesty se představil hlavní garant za islandskou stranu pan Stefán Gíslason, neformální diskuse. Příklady dobré praxe • využití geotermální energie pro moderně vybavené termální koupaliště, jehož teplota vody dosahuje mezi 37-39 °C • využití přírodních surovin pro kosmetické účely (řasy, křemité bahno) • výroba elektřiny v geotermální elektrárně (horká pára, jež proniká na povrch země, roztáčí turbíny, které vyrábějí elektřinu) • dodržování přísných hygienických opatření na termálním koupališti, využití moderní techniky (skříňky – chipová technologie)  

2

• spojení místní přírodní atrakce s cestovním ruchem (prodej suvenýrů, kosmetických výrobků obsahujících produkty Modré Laguny, propagační materiály)

Setkání účastníků na letišti Praha Ruzyně (foto: Tomáš Kažmierski)

Cesta vlakem do Kodaně (foto: Vladimír Nožka)

Květinová mapa Evropy na náměstí v Kodani (foto: Ingrid Růžičková)

Modrá laguna s elektrárnou Svartsengi v pozadí (foto: Emilie Kubíková)

Zajímavosti dne Modrá laguna Koupání v termálních koupalištích je pro Islanďany vyhledávanou aktivitou, bazény bývají i v malých obcích a u jednotlivých usedlostí. Nezvykle působil v Modré laguně pohled na plavčíky v teplých bundách, čepicích a rukavicích. Pitnou vodu není třeba upravovat, je jí dostatek v přírodních zdrojích (vrty pod lávou). Teplá voda pochází z termálních pramenů. Domácnosti nemají měřidla spotřeby energií, platí se paušál na dům (nezáleží na počtu obyvatel). Jde o symbolickou částku (např. za vodu je to ročně 20 000 ISK, cca necelé 3 000 Kč). Tento systém vede k nešetrnosti, proto se např. školy věnují výchově dětí ke spoření energiemi. Spotřeby energie firem měřeny jsou. Na Islandu se nepoužívají rodová příjmení, místo příjmení se používá jméno otce s příponou -dóttir (dcera) nebo -son (syn).

 

3

Sobota, 21.8.2010

Průvodce Ragnar Frank Kristjánsson

Bjarni Guðmundsson Benjamín Hansson Geir Waage

komentář krajinný architekt a profesor na AUI, současně starosta Borgabyggd a předseda komise pro životní prostředí a územní plánování v municipalitě Borgarbyggð senior profesor na AUI, kromě jiného založil muzeum traktorů a další zemědělské techniky zaměstnanec elektrárny Andakílsárvirkjun reverend

kontakt [email protected] / +354 892 6388

[email protected] +354 617 6551 / [email protected]

Program • prohlídka mechanicko-biologické čističky odpadních vod ve Hvanneyri Jde o jednu ze čtyř nově vybudovaných čističek v municipalitě. Dosud byly odpadní vody čištěny pouze septiky. Dodávky vody, tepla, elektřiny a odpadové hospodářství zajišťuje na Islandě jediná společnost Reykjavik Energy, která čističku vybudovala a provozuje. Ze zákona mohou být zdroje pouze ve veřejném vlastnictví; tato společnost je vlastněna islandskými municipalitami. Účastníci diskutovali o finanční náročnosti výstavby a provozu, o způsobu kontroly kvality procesů (výstupní vody mají prakticky kvalitu pitné vody a jsou svedeny do nedaleké řeky). Na čističku je napojeno 500 ekvivalentních obyvatel, kapacita však je dostatečná až pro dvojnásobný počet. • setkání s představiteli zemědělské university ve Hvanneyri (AUI) Profesoři Ragnar Frank Kristjánsson a Bjarni Guðmundsson hovořili o zaměření školy (je zde zároveň střední a vysoká škola), studenti se orientují na zemědělství, především o chov domácích zvířat (ale je zde i fakulta zahradnická) a územní rozvoj. Existuje úsilí o spojení islandských vysokých škol do jedné. Většina studentů studuje školu dálkově, řada z nich absolvuje i semestry na školách v zahraničí. Následná diskuse se zaměřila na spolupráci státu, školy a municipality, na územní rozvoj (snaha vyhlásit nové velké oblasti za chráněná území, dochází ke střetu zájmů ochránců přírody a místních farmářů) a na EVVO (zapojení dobrovolníků, dětí a mládeže). • muzeum zemědělských strojů Při škole je zřízeno muzeum zemědělských strojů. Stísněnost prostor nedovoluje vystavit všechny zajímavosti, a proto se počítá s jeho rozšířením. V muzeu jsou k vidění exponáty seřazené dle časové posloupnosti a názorně ukazují vývoj od výhradně lidské práce přes používání koňské síly až po současnost. V obchůdku při muzeu se dají nakoupit suvenýry – tradiční zemědělské produkty (vlněná pletací příze a výrobky z ní, knoflíky z rohů domácích zvířat apod.). • vodní elektrárna ve vesnici Andakíll Elektrárna byla vybudována při hrázi přehradní nádrže, čímž hladina původního vodního díla stoupla. Výška hladiny v přehradě musí být kompromisem mezi požadavky energetiků a ochránců životního prostředí. Změna hladiny ohrožuje stabilitu břehů. Negativní vliv má přehrada také na  

4

ryby v řece pod hrází. Ochrana životního prostředí je zde však prioritou. Přehrada slouží k zachycení vod v době tání sněhu a nadměrných srážek. • geotermální pramen Deildartunguhver Pramen má vydatnost 200 litrů za sekundu a teplotu 100 oC. Vývěr pramene je turistickou atrakcí, kterou jsou i skleníky v sousedství, ve kterých se pěstují a prodávají rajčata. Dále se horká voda svádí do desítky kilometrů vzdálených měst Borgarnes a Akranes, kam přesto přitéká velmi horká (až 70 oC). Pramen je chráněn zákonem. • vodopády Hraunfossar a Barnafoss Název vodopádu Hraunfossar pochází z islandských slov „hraun“ (láva) a „fossar“ (vodopád). Voda odtávající z nedalekého ledovce si nachází cestu pod širokým lávovým polem, zpod kterého vytéká formou mnoha bočních vodopádů a vlévá se do řeky Hvítá. Jde o přírodní zajímavost a ságami opředené místo. • kulturní centrum Reykholt Průvodcem ve vesnici Reykholt byl reverend Geir Waage, jedna z největších duchovních autorit Islandu. Reykholt je jedním z hlavních islandských historických památek, kulturním centrem minulosti i současnosti. Kulturní odkaz místa je spojen především s existencí kostela v prvních letech křesťanství na Islandu (takzvaná Smlouva o Reykholtu „Reykjaholtsmáldagi“, je seznam majetků a práv místního kostela a pochází z tohoto období; jde o nejstarší dochovaný původní dokument napsaný v islandštině) a dále s bydlištěm spisovatele a historika Snorriho Sturlusona, který zde žil v letech 1206 až 1241. V kulturním centru se nacházejí kostel, muzeum a rozsáhlá knihovna (cca 30 000 knih) zaměřená na oblast středověké literatury. Reverend Waage je velmi charismatický člověk, který pro centrum získal od sponzorů (především z Norska) značné prostředky i velmi štědré dary knih, a to islandských i zahraničních. Seznámil účastníky s činností centra, vyprávěl staré ságy – mytologické i historické příběhy, ukázal pozůstatky domu, ve kterém žil Snorri Sturluson a některé členy delegace dokonce „zatáhl“ do zdramatizování Snorriho násilné smrti. Na společné večeři pak členové delegace využili možnost nezávazně konverzovat s oběma průvodci a vyptat se na vše, co je zajímalo o Islandu. Příklady dobré praxe • propojení vědy, výzkumu, praxe, kultury a duchovního života na zemědělské univerzitě - chov ovcí, koní, pěstování zemědělských plodin a květin, výzkumný ústav, univerzita vlastní kostel, který je využíván také pro společenské a vzdělávací akce • čistírna odpadních vod pouze pro 500 obyvatel, i když její celková kapacita je dvojnásobná (přísné dodržování napojeních všech místních obyvatel na ČOV), jde o 3 komorový septik – odvod do aktivační nádrže (biologické čištění) a vypouštění do rybníčku a dále do řeky na dočištění vody • ochrana ramsardských mokřadů (vyhlášené chráněné území) – při ochraně a údržbě území pomáhají dobrovolníci a děti ze škol • využití energie vody pro výrobu elektrické energie (pouze těch, které nejsou turistickou atrakcí a jsou poblíž obydlených území) a zároveň využití kapacity jezera pro kumulaci vod v době tání a velkých srážek • čerpání poučení z historie, předávání zkušeností ústním podáním (ságy), hrdost ke svým předkům, snaha o soběstačnost země, pevné soužití s přírodou • systém regulace výšky vody v jezeře nad elektrárnou tak, aby bylo co nejméně dotčeno přirozené prostředí a společenstva v horní části jezera (vytváření podmínek pro množení lososů) • hledání kompromisů mezi požadavky energetiky, ochrany ŽP a turistického ruchu • provázanost zemědělské politiky s územním plánováním a ochranou ŽP • využití geotermální energie pro dodávku teplé vody potrubím do vzdálenějších měst (64 km dlouhé potrubí) • způsob rozúčtování stočného, ne dle počtu EO, ale dle rozlohy domu (je velká fluktuace obyvatel)  

5

• propojenost místního technického muzea (zemědělská technika – především traktory) s informačním centrem a prodejem suvenýrů • využití geotermální energie pro vytápění skleníků • prodej zeleniny u stánku bez prodavače (návštěvníci dávali požadovaný obnos do kasičky) • generační úsilí o dosažení soběstačnosti a z izolace udělat přednost ve formě bezpečí a klidu

Návštěva ČOV (foto: Jakub Nekolný)

Návštěva ČOV, průvodce pan XXX (foto: Tomáš Kažmierski)

Návštěva zemědělského muzea, vlevo pan Bjarni Guðmundsson (foto: Ingrid Růžičková)

Návštěva zemědělského muzea, vlevo pan Ragnar Frank Kristjánsson (foto: Vladimíra Jilečková)

Workshop na téma územní plánování (foto: Emilie Kubíková)

Návštěva vodní elektrárny, průvodce pan Benjamín Hansson (foto: Jaroslav Král)

 

6

Návštěva vodní elektrárny (foto: Jindřich Kvapil)

Příklad dobré praxe – prodej rajčat bez obsluhy (foto: Jaroslava Žáčková)

Návštěva geotermálního pramene Deildartunguhver (foto: Emilie Kubíková)

Exkurze k vodopádu Hraunfossar (foto: Jakub Nekolný)

Zastávka uprostřed lávového pole u ohrady určené pro rozdělování ovcí do stád (foto: Jindřich Kvapil)

Návštěva města Reykholt, uprostřed reverend Geir Waage (foto: Jindřich Kvapil)

Zajímavosti dne Setkání s představiteli zemědělské university ve Hvanneyri Island je v oblasti zemědělství prakticky soběstačný. Produkty, které Island postrádá, však nejsou pro kvalitu a rozmanitost stravy obyvatel nezbytné; jde např. o čaj a kávu. Profesor Guðmundsson právě při diskusi na téma udržitelného rozvoje zmínil i potřebu toho, aby se lidé naučili využívat to, co mají, a nevyžadovali naprosto vše, co by mít mohli.  

7

Na Islandu se chovají unikátní plemena ovcí, krav a koní. Aby nedocházelo k nežádoucím genetickým zásahům do chovů, bylo do nedávné doby zcela zakázáno dovážet na Island zvířata ze zahraničí. Zvláště ke koním mají místní obyvatelé vřelý vztah, na necelých 320 000 obyvatel Islandu připadá 80 000 koní. Ještě větší počet islandských koní je v ostatních zemích. O islandská plemena je v zahraničí velký zájem – jde o mimochodníky, odolné vůči nepříznivému podnebí, vytrvalé a s velmi klidnou povahou, což usnadňuje jejich využití např. pro cestovní ruch. Přímo na Islandu je cca 800 km turistických stezek, většina z nich je určena právě pro hypoturistiku. Vodní elektrárna ve vesnici Andakíll Pokud je z jezera u vodní elektrárny vypouštěno více vody, místní mladíci „skáčou z vodopádu“, což je známkou odvahy nejen kvůli výšce vodopádu, ale i proto, že voda má 5oC. Na svazích okolo elektrárny bylo možné najít místní vyvřelé horniny, které měly složení podobné melafiru. V dutinkách horniny byly druhotně vysrážené amorfní formy oxidu křemičitého (acháty, chalcedony), zbarveného místy různými příměsi. Ve větších dutinách byly vytvořené drůzy drobného křemene nebo kalcitu. Účastníci studijní cesty prokázali velký zájem o jeden z několika geologických vstupů, které na tak zajímavém místě, jako je Island, nebylo možné vynechat. Lávové pole v oblasti Húsafell – ohrada na ovce Stáda ovcí se pasou na Islandu volně v přírodě, na zimu jsou však sehnány na farmy. V září a říjnu se shánějí obrovská stáda (v lokalitě, kterou delegace navštívila, je 30 farem, z nichž každá má cca 1000 ovcí) do velkých ohrad vytvořených z kamenů. Tyto ohrady se používají již od 12. století. Honáci jezdí na koních a pomáhají jim speciálně vycvičení psi. V ohradách pak probíhá rozdělování ovcí na stáda jednotlivých vlastníků. Shánění ovcí je celonárodním svátkem. Kulturní centrum Reykholt Islandština je jazyk, který se v průběhu času prakticky nezměnil – dnešní školáci bez problémů čtou nejstarší dochované dokumenty. Tato čistota je důsledkem několika faktorů: existence parlamentu a shromažďování lidí z celé země při jeho „zasedáních“, málo styku s okolím, existence trhů, na které se sjížděli obyvatelé z daleka, a také soustavná decimace populace přírodními katastrofami, nemocemi a tvrdými životními podmínkami. Co se česká delegace (mimo jiné) dozvěděla při večeři ve vesnici Reykholt: Islandské lesy nepřipomínají naše – jde převážně o jalovec a zakrslé vrby a břízy (Islandský vtip: “Jak najdete cestu, zabloudíte-li v islandském lese? - Postavte se.“). Jednotvárná vegetace neposkytuje dostatek potravy zvěři, která je druhově velmi chudá – před osídlením lidmi byla jediným savcem na ostrově polární liška. Přesto by Islanďané nepozřeli ani lišku, psa, či „ošklivou rybu“. Navzdory tomu, že obyvatelé často trpěli hladomorem (důvody byly různé, většinou nepřízeň počasí, erupce sopky, nedostatek ryb, které nepřipluly dostatečně blízko k pobřeží, epidemie), nejedli nikdy houby. Teprve nyní s příchodem lidí z jiných zemí se situace mění a Islanďané zjistili, že „ošklivé ryby“ bývají velmi dobré a někteří přicházejí na chuť i sběru hub. Zvláštností je také fakt, že obyvatelé ostrova se neoblékali do kožených oděvů; („v kůži chodí jen barbaři“). Výjimkou byli pouze rybáři, když vyjížděli na moře. Vzhledem k velikosti stromů nemohli na ostrově obyvatelé používat místních surovin pro stavbu domů, lodí apod. Využívalo se (a stále se využívá) dřevo stromů, jež na severu Evropy a Asie napadaly do moře, ve kterém zamrzly do ledových ker, s nimiž se v průběhu následujících cca 15 let dostaly po Severním ledovém oceánu až k severnímu pobřeží Islandu. Získávání dřeva z moře je pro mnoho lidí zaměstnáním. Na Islandu byla velkou vzácností sůl. Získávat ji odpařováním mořské vody bylo nerentabilní. Proto se k uchovávání masa používalo (kromě sušení) nakládání do syrovátky. Islanďané nepoužívali ve velké míře otroky. Hlavním důvodem bylo, že o otroka, jakožto nesvobodného člověka, byl jeho pán povinen se postarat, a tedy např. v době nouze musel otrok dostat najíst dřív než svobodní lidé, tj. i pán a jeho vlastní rodina. Islanďané jsou schopni vysledovat svůj původ do dávné minulosti. Údaje je dnes běžně možné najít na internetu.  

8

Neděle, 22.8.2010

Průvodce Erla Bjork Örnólfsdóttir Guðbjörg Gunnarsdóttir

komentář ředitelka centra mořského výzkumu Vör at Breiðajörður ředitelka národního parku Snaefellsjökull

kontakt [email protected] / +354 897 4356 [email protected]

Program • příjezd do Stykkisholmur, ubytování Díky své poloze s chráněným přístavem se městečko Stykkishólmur stalo centrem obchodu, dopravy a služeb již brzy po osídlení Islandu. Stáří islandských stavebních památek je z našeho pohledu nevelké. Většina domů, které průvodci české delegaci ukazovali jako památky, pocházela z počátku 20. století. Místní obyvatelé jsou na ně však velmi hrdí a věnují velké úsilí jejich záchraně. Díky tomu byl zachován i původní vzhled centra města Stykkishólmur. Novodobou dominantou je ultramoderní kostel, sloužící nejen pro potřeby církve, ale také jako koncertní sál. Přístav je držitelem modré vlajky. • výprava lodí V průběhu plavby po moři bylo možné sledovat kolonie různých druhů ptáků žijících na mnoha blízkých ostrovech. Ptáci a ptačí vejce sloužili v minulosti jako potrava a díky nim obyvatelé města Stykkisholmur netrpěli hlady, ani když jinde hlad byl. Dnes je místo chráněné a rekreanti, kteří tráví léto v chatkách na opuštěných ostrůvcích (ve fjordu je jich cca 3000), musí tento fakt respektovat. • vzdělávací centrum o sopkách a využívání geotermální energie Centrum je určeno především pro veřejnost, plánuje se jeho rozšíření tak, aby bylo možné vystavit více exponátů a zároveň rozšířit zaměření muzea také o vědeckou činnost. V centru je možné shlédnout nejen fotografie, naučné filmy a geologické vzorky. Muzeum je spojené s galerií obrazů znázorňujících erupce sopek v různých částech světa. • exkurze do národního parku Snaefellsjökull Chráněná území na Islandu zaujímají více než 8 %plochy ostrova a zahrnují mimo jiné 4 národní parky. Národní parky jsou řízeny Radou ochrany přírody Islandu. Pouze park Thingvellir podléhá přímo parlamentu Islandu (důvodem je přírodní i mimořádná historická hodnota místa). Národnímu parku Snaefellsjökull dominuje ledovec Snaefellsjökull (proslavený Julesem Vernem v knize Cesta do hlubin země) se sopkou, která je nejoblíbenějším cílem turistů. Turistika v národních parcích (a na celém Islandu) je velmi podporovaná a příjmy z turistiky jsou po rybolovu druhým nejvýznamnějším zdrojem národního hospodářství. Z hlediska ochrany přírody je výhodou fakt, že hlavní turistická sezóna je krátká (od června do září). V parcích fungují informační centra, označená znakem Rady ochrany přírody a provozovaná správou parku. Zde je k dispozici populární i odborná literatura o přírodě parku, mapy (turistické i geologické), různé prospekty, výstavy o místní přírodě, historii apod. Během července a srpna centra organizují vycházky s odborným výkladem. Ve všech NP se nacházejí také kempy s alespoň základním vybavením – vodou a WC. Správcem kempu je národní park a zdroje příjmů plynou do jeho pokladny. Na rozdíl od jiných míst Islandu je v NP zakázáno volně stanovat. Správy parků zajišťují údržbu infocenter, kempů, cest a značení, provoz veřejných WC, úklid apod. Působením moře vznikly na pobřeží velkolepé skalní útvary osídlené především racky. Historicky hodnotné domy jsou citlivě opravené a využívané např. pro rekreaci.  

9

Velkým problémem, se kterým se správa parku musí potýkat a který se netýká jen národního parku Snaefellsness, je současná obliba jízdy v terénních vozidlech, a to i mimo cesty. Narušený povrch je snadno rozfoukán silnými větry. Eroze půdy je na ostrově velmi vážný ekologický problém, protože půda vzniklá zvětráváním sopečné lávy není zpevněná jílem, a tudíž je velmi náchylná k erozi. • muzeum ve vesnici Hellnar Hellnar je starobylá rybářská vesnice se zachovalými starými domy na nejzápadnější části poloostrova Snæfellsnes. Hellnar sloužil jako významný přístav již ve středověku. Nacházely se zde i zemědělské farmy, z nich jedna je přetvořena na muzeum (výstava popisující způsob života v lokalitě, dobové fotografie, informace o místní flóře a fauně). Účastníci exkurze měli možnost seznámit se s vlastivědným projektem, ve kterém děti, pro které je akce určena, navštěvují různé cíle. Každé dítě obdrží na začátku putování výtvarně zajímavě zpracované desky. Do těch si postupně vkládá listy (omalovánky) s tematicky zaměřenými příběhy smyšlené dvojice (dívky a chlapce), která celým projektem děti provází. V každém navštíveném místě dostane účastník do desek zvláštní razítko. V polovině a při ukončení celého putování dostane účastník drobný dárek. Projekt je teprve v počátcích, takže není možné hodnotit jeho přínosy. • večeře v rybářské vesnici Rif V místní restauraci zřízené z bývalého rybářského domu se vaří z čerstvě nalovených ryb. Česká delegace využila ochoty vlídné obsluhy a uspořádala zde krátký společný program, v průběhu kterého všichni účastníci studijní cesty blíže představili sebe a municipalitu, kterou zastupují. Příklady dobré praxe • spojení místních přírodních atraktivit (vulkány, nerosty, geotermální energie aj.) s environmentálním vzděláváním obyvatel a turistů (vzdělávací centrum o sopkách a využití geotermální energie) • přísná regulace turistického ruchu na přilehlých ostrovech (omezení pobytu turistů v blízkosti hnízdišť ptactva, omezení plavby lodí, omezení staveb na ostrovech a stanovení limitů pro využití území – umísťování staveb) • v národních parcích jsou turistická centra vč. sociálních zařízení, prodej suvenýrů a výrobků od místních dodavatelů (pletené výrobky z přírodních surovin), kartáče na obuv apod. • turistické cíle, které jsou dostupné lodí, jsou kombinovány s ochutnávkou přírodních zdrojů potravy (mušle, kraby aj.) a doplněny environmentálním vzděláváním o životě mořských živočichů, forma naučné stezky lodí • nalezení kompromisu mezi přísnými pravidly národního parku a potřebami obyvatel, které v jeho blízkém okolí žijí (odstavná parkoviště mimo zástavbu, pracovní příležitosti a odbyt výrobků z místních surovin, ubytování turistů mimo národní park) • vytvoření přírodních zpevněných cest pro turisty, které jsou vhodné i pro handicapované občany (většinou na nich pracují nezaměstnaní nebo dobrovolníci i ze zahraničí) • management národního parku (2 zaměstnanci, 4 dobrovolníci) • zapojení audiovizuální techniky i v lokálních expozicích • zpřístupnění soukromých sbírek veřejnosti, prezentace lokality spojená s historií (vyprávění legend turistům) • vytvoření projektu pro děti na bázi hry (poznávání historie rodné země, sbírání turistických známek) • projednávání a schvalování územního plánu v součinnosti s veřejností (možnost vyvlastnění pozemků v zájmu státu a následná kompenzace) • podpora soutěživosti a hrdosti všech obyvatel Islandu (skromní, pohostinní a důvěřiví lidé)

 

10

Paní Erla Bjork Örnólfsdóttir,v průběhu exkurze o ochraně pobřežní přírody a krajiny (foto: Vladimíra Jilečková)

Na exkurzi ve vzdělávacím centru (foto: Emilie Kubíková)

Na exkurzi v národním parku Snaefellsjökull (foto: Jana Návratová)

Průvodkyně po národním parku Snaefellsjökull, paní Guðbjörg Gunnarsdóttir (foto: Emilie Kubíková)

Na exkurzi v národním parku Snaefellsjökull (foto: Tomáš Kažmierski)

Na exkurzi v národním parku Snaefellsjökull (foto: Tomáš Kažmierski)

Workshop – muzeum ve vesnici Hellnar – expozice o součinnosti člověka a přírody (foto: Emilie Kubíková)

Příklad dobré praxe – hra pro děti, zaměřená na posílení vztahu k přírodě (foto: Vladimíra Jilečková)

 

11

Na exkurzi v národním parku Snaefellsjökull (foto: Jakub Nekolný)

Příklad dobré praxe - nejexponovanější cesty pro pěší turistiku jsou v části rezervace zpevněny plastovým roštem, kterým prorůstá tráva (foto: Jindřich Kvapil)

Večeře ve vesnici Rif (foto: Vladimír Nožka)

Zajímavosti dne Na mnoha místech na ostrově v průsmycích a na pobřeží byly umístěny pro snadnější orientaci hromádky kamení – obdoba českých „mužíků“. Dnes bohužel turisté sami takovéto hromádky vytvářejí a tím tradici znehodnocují. Nyní je obtížné určit, které jsou původní a které nově vzniklé. Exkurze do národního parku Snaefellsjökull Nejexponovanější cesty pro pěší turistiku jsou v části rezervace zpevněny plastovým roštem, kterým prorůstá tráva. Technologie je v současné době v terénu testována. Výhodou je, že takovéto cesty mohou snadno používat i vozíčkáři. Esteticky je tento způsob zpevnění velmi zdařilý. Muzeum ve vesnici Hellnar Pevné kůže byl na Islandu nedostatek. Boty byly šité z měkké ovčí kůže včetně podrážek a jejich životnost tedy nebyla velká. (Proto např. historická cesta ze severní části poloostrova na jižní pobřeží byla nazývána „cestou sedmera bot“). Z pevné kůže byly boty rybářů - s otvorem na špičce a patě, aby tudy mohla volně protékat voda. Rybáři vyjíždějící na moře měli oblečení z kůže napuštěné rybím tukem. Na rukách nosili pletené palčáky z ovčí vlny, často s palcem na obou stranách, aby se daly libovolně obracet a prodloužila se tak jejich životnost.  

12

Než bylo rybáři dovoleno vyjet na moře, musel prokázat svoji sílu zvednutím kamene na skalní výstupek. Kameny byly čtyři, každý s jinou váhou a vlastním jménem – od kamene Fullsterkur („Největší silák“) s váhou 154 kg až po 23 kg těžký Almlóði („Slaboch“) nazývaný také Hamlet. Pro ty, kteří by si dnes chtěli svoji sílu vyzkoušet, je úkol lehčí – výstupek je v důsledku opotřebení nižší a vrstva písku na zemi naopak vyšší, než tomu bylo v minulosti. Večeře v rybářské vesnici Rif Běžným jídlem podávaným na Islandu k obědu nebo k večeři je rybí polévka a chleba s máslem. Recept na místní specialitu: 1 cibule, 2 stroužky česneku, 2 lžičky kari koření, 1 plechovka rajčatového pyré, 2 dcl zeleninového vývaru , 2 dcl rybího vývaru. Vše vařit 10 min., přidat 1 malou plechovku broskví a 1,5 dcl smetany, nakonec vložit kousky vařené tresky.

Pondělí, 23.8.2010

průvodce Róbert Arnar Stefánsson Menja von Schmalensee Theodóra Matthíasdóttir

Gyða Steinsdóttir Gunnar Jónsson  Hilmar Már Arason Friðrik Aspelund Bjőrg Gunnarsdóttir

komentář ředitel regionálního přírodního centra, biolog bioložka, oddělení molekulární ekologie regionálního přírodního centra zaměstnankyně místního úřadu, zodpovídá za místní EarthCheck certifikaci a spolupracuje s municipalitami v oblasti udržitelného rozvoje starostka municipality Stykkishólmur představitel společnosti provozující recyklační jednotku (Íslenska gámafélagið) zástupce ředitele školy v Borganes, průvodce po přírodní rezervaci Einkunnir předseda sportovního klubu UMSB odbor životního prostředí na úřadě v Borgarnes

Kontakt [email protected] [email protected] [email protected]

[email protected] +354 438 1828 [email protected] / +354 845 8818 [email protected] [email protected]

Program • exkurze a workshop s představiteli municipality Stykkisholmur a regionálního přírodního centra Přírodní centrum se zabývá vzdělávací, poradenskou i vědeckou činností a účastní se řady výzkumných projektů.  

13

Program workshopu: o krátký výklad z historie obce o certifikace Modrá vlajka a Earth Check, strategické plánování, MA 21 o turismus a udržitelný rozvoj o druhy invazivních rostlin a živočichů, jejich introdukce do země, rozšíření, dopady na původní skladbu fauny a flory, projekty na jejich likvidaci, resp. porovnání účinnosti jednotlivých způsobů hubení (např. porovnání účinnosti kosení oproti užití herbicidů při likvidaci lupiny). o výzkum a monitoring výskytu orla mořského, důvody snížení jeho počtů, studium jeho způsobu života a vlivů ohrožujících jeho rozšíření o odpadové hospodářství v obci Některé zajímavé postřehy z workshopu: Přírodní centrum je zřízeno municipalitou za podpory státu. Je vybaveno mimo jiné vlastní laboratoří umožňující provádět testy prakticky přímo v místě výzkumu. Ekologické certifikáty neznamenají pro municipalitu žádný přímý finanční přínos (např. možnost čerpat státní dotace apod.). Získání certifikátu je náročné finančně i organizačně - jde především o prestižní záležitost. Zájem o certifikáty např. Modrá vlajka, Ekoškola, Green Globe a Earth Check je na Islandě velký. Přestože jsou určitým přínosem pro místní podnikatele v oblasti cestovního ruchu (zvyšují zájem turistů, kteří preferují ekologicky certifikovaná místa), certifikace na MSP napojena není. Strategické plánování rozvoje je na Islandu velmi rozšířené. Na odstraňování invazivních rostlin na ostrově vydávají 5% HDP, tj. téměř tolik jako na školství. Domácnosti v municipalitě Stykkisholmur třídí 3 druhy odpadu: recyklovatelný, který se následně přídí na třídičkách, bio a ostatní. Společnost zajišťující odpadové hospodářství má celostátní působnost. Vlastní 700 vozů, z toho 20% „ekologických“. Vozy půjčuje i municipalitám. Zabezpečuje také odklízení sněhu, trávy po sečích apod. Odstraňování odpadu je placeno za dům bez ohledu na počet jeho obyvatel (platí se 4 500 ISK ročně, cca necelých 700 Kč). • prohlídka sběrného dvora a zařízení na zpracování bioodpadu Svoz domovního bioodpadu probíhá 1x za 14 dní. Odpad se zaveze do sběrného dvora a zde se promíchává ve speciálním tanku, kde je řízena teplota, vlhkost a provzdušňování. Po 14 dnech (tj. před dalším svozem) se obsah tanku vyprázdní a nechá volně půl roku „dozrát“. Poté je umožněn odběr kompostu obyvatelům. Zajímavostí je, že do bioodpadu dávají obyvatelé i zbytky masa. Zařízení je nové, počítá se se zpracováním cca 400 tun bioodpadu ročně. O likvidaci bioodpadu se aktivně diskutovalo i na neformálním obědě s paní starostkou, zaměstnanci přírodního centra a představiteli společnosti na likvidaci odpadů. • exkurze do přírodní rezervace Einkunnir Rezervace je spravována municipalitou. Město Borgarnes plochy odkoupilo, zpracovalo plán výsadeb a snaží se zde uchovat, případně dotvořit a zpřístupnit veřejnosti les, složený jednak z původních zakrslých dřevin a dále z „cizích“ dřevin (les, jak je znám u nás, tj. z vyšších stromů – borovic, jedlí, smrků), který zcela vznikl dobrovolnickou prací v minulosti. V současné době probíhají jednání s ministerstvem životního prostředí, zda může být území prohlášeno za chráněné, když se zde vyskytují cizokrajné dřeviny. Jednání nejsou ukončena. Jednotlivé projekty (výsadby, cestní síť, orientační systém, informační vzdělávací panely, úvaziště pro koně apod.) jsou prováděny postupně dle finančních možností a na některé získalo město různé dotace. Součástí území je také jezero, které bylo v nedávné minulosti vysušeno (vládní program podporoval vysoušení vodních ploch a rozšiřování zemědělské půdy) a nyní znovu obnoveno. Jezero je určeno ke koupání a rybolovu a je přístupné po štěrkové cestě i pro vozíčkáře. Pan Arason představil projekt dalšího rozvoje území – snahou je chránit jej a zároveň maximálně zpřístupnit místním i zahraničním milovníkům přírody. Také ukázal členům české delegace místa zajímavá z historického hlediska - pozůstatky původní usedlosti a místa, kde se odehrávaly některé ságy.  

14

Příklady dobré praxe • systém třídění a likvidace biologicky rozložitelného odpadu (kontejnery na biologický odpad, které se sváží na kompostárnu) • udržování tradic – využití historických ohrad pro shánění ovcí, naturalistický přístup chovu dobytka a ovcí (pasení ovcí a koní ve volné přírodě, na podzim ustájení na místních farmách, každý farmář si vybere ze stáda své ovce) • udržitelný turismus - spolupráce neziskového sektoru, municipalit a podnikatelů v cestovním ruchu • Earth Check certifikace - možnost využití pro management kvality veřejné správy se vztahem ke zlepšování stavu ŽP v obci • technické služby pro města používají auta na metan a bionaftu a jednotlivá města využívají jejich služeb, aby nemuseli vlastnit vozový park (zimní období – úklid sněhu, svoz a třídění odpadu) • snaha o zachování druhové izolace ostrova (chov islandského koně), potírání invazivních druhů zvířat (norek evropský) a rostlin (křídlatka, bolševník, lupina aj.), chov • dodržování principů energetického managementu u konečných spotřebitelů • využití regionálního přírodního centra pro monitoring stavu přírody (výzkumné projekty) a vzdělávání občanů • komunikace s veřejností při zavádění třídění odpadů (letáky a osobní návštěvy s praktickou ukázkou, jak třídit odpad) • vytvoření přírodní cesty v přírodní rezervaci ze štěpky, která je velice příjemná pro chůzi (měkkost a pružnost), i když mají na Islandu nedostatek dřevní hmoty (zpracování dřevního odpadu – palety apod.) • práce nezaměstnaných na realizaci cesty ze štěpky • projednávání plánu péče o přírodní rezervaci s veřejností • možnost provozování volnočasových aktivit v chráněném území (běh, jízda na kole, posezení u ohně apod.) • povolení výstavby v přírodní rezervaci, pokud jsou dodrženy pevně stanovené podmínky pro využití území

Návštěva regionálního přírodního centra - pan Róbert Arnar Stefánsson při prezentaci činnosti institutu (foto: Vladimíra jilečková)

 

Workshop na radnici ve Stykkisholmúr (foto: Emilie Kubíková)

15

Paní Menja von Schmalensee při prezentaci na téma invazivní druhy (foto: Ingrid Růžičková)

Paní Theodóra Matthíasdóttir při představené programů certifikace - Modrá vlajka a Earth Check (foto: Vladimíra Jilečková)

Pan Gunnar Jónsson při prezentaci o odpadovém hospodářství (foto: Vladimíra Jilečková)

Na exkurzi ve sběrném dvoře (foto: Emilie Kubíková)

Na exkurzi ve sběrném dvoře (foto: Emilie Kubíková)

Na exkurzi ve sběrném dvoře (foto: Ingrid Růžičková)

 

16

Na exkurzi v přírodní rezervaci Einkunnir (foto: Tomáš Kažmierski)

Na exkurzi v přírodní rezervaci Einkunnir (foto: Tomáš Kažmierski)

Pan Hilmar Már Arason prezentuje problematiky zdejší přírodní rezervace (foto: Vladimíra Jilečková)

Příklad dobré praxe – stezka vysypaná štěpkou (foto: Jindřich Kvapil)

Na exkurzi v přírodní rezervaci Einkunnir (foto: Emilie Kubíková)

Zajímavosti dne Borůvky na Islandu jsou velké a je jich mnoho. Islanďané je běžně sbírají.

 

17

Úterý, 24.8.2010

průvodce Páll S. Brynjarsson Jőkull Helgason Laufey Jóhannsdóttir Sigurður Sigurjónsson Sara Margrét Ólafsdóttir Þórdís Þórisdóttir Arnheiður Hjörleifsdóttir

komentář starosta municipality Borgarbyggð zaměstnanec úřadu v Borgarnes starostka municipality Hvalfjarðarsveit ředitel ekoškolky Skýjaborg zástupkyně ředitele ekoškolky Skýjaborg vedoucí oddělení ekoškolky Skýjaborg zastupitelka municipality Hvalfjarðarsveit, členka Environice

Kontakt [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] / + 354 433 8790 [email protected] [email protected] [email protected]

Program • návštěva radnice v Borgarnes Workshop byl zahájen představením municipality. Starosta prezentoval systém činnosti místní samosprávy, způsob nakládání s odpady, energiemi, vodou, dále se zmínil o dopadech ekonomické krize na fungování municipality (před krizí byl rozpočet municipality 35 mil. ISK, po krizi je to 25 mil. ISK, nicméně hodnota islandské koruny je mnohem nižší). Municipalita Borgarbyggð je sedmá na Islandu, co do velikosti, má 3500 obyvatel, 2 vysoké školy, 3 města (s 1810, 210 a 200 obyvateli), nejmenší obec má 60 obyvatel. Od roku 2007 má Borgarnes zpracovanou strategii rozvoje a ochrany území. 60% veřejných projektů má na starosti stát, v poslední době se toto mění a je snaha, aby většinu projektů zaštiťovaly municipality. • exkurze v základní škole v Borgarnes Školu navštěvují žáci ve věku 6 -16 let (v 10 ročnících), pracuje zde 18 zaměstnanců, z nichž část se věnuje asistenční službě, neboť škola integruje všechny děti bez rozdílu (školu navštěvuje např. žákyně s těžkým autismem), chodí sem také děti přistěhovalců. Dle schopností mají děti různé programy, takže někdy výuka probíhá odděleně pro různě schopné děti, ale kde je to vhodné a možné, je snaha, aby maximum výuky probíhalo společně. Škola je držitelkou Zelené vlajky v rámci mezinárodního programu Ekoškola. Ze 4 místních škol pouze 1 vlajku nemá, ale usiluje o její získání. Na celém Islandu je v projektu zapojeno 167 škol, 88 z nich již Zelenou vlajku obdrželo. Levné energie a voda na ostrově zapříčiňují nešetrné nakládání s nimi. Škola sleduje dlouhodobě spotřebu vody a elektřiny (údaje jsou denně zapisovány) a vede děti k šetření s nimi. Za posledních 5 let spotřeby klesaly. Děti také uklízejí okolí školy, sbírají vybité baterie a třídí odpad (90% odpadu je papír a bioodpad). Dělají poznávací vycházky do přírody (např. v 5. třídě analyzují vzorky vody), v 1.,5. a 10. ročníku každé dítě vysadí strom v chráněném území municipality v tzv. „školském lese“. Dřevo z lesa naopak používají např. při dílnách nebo si odtud berou vánoční strom („přírodu si užít, ale nezničit – kdo miluje přírodu, ten ji chrání“). Škola má moderní, plně vybavené specializované učebny (PC, dílny, hudebna, kuchyně apod.) a sportoviště.  

18

• návštěva obecního úřadu v Hvalfjordur Municipalita Halfjardðarsveit má 626 obyvatel. Úřad má 7 zaměstnanců (ne však na plný úvazek). Jde o oblast zatíženou průmyslem a zemědělskou velkovýrobou (celkem 60 firem; společnosti platí daně do státního rozpočtu, ale 11-14% se vrací do příslušné municipality). • návštěva ekoškolky Skýjaborg Školku navštěvuje 35 - 40 dětí ve věku od 1 do 5 let, 11 zaměstnanců z toho 9 učitelů. Režim je velmi volný (neexistuje povinné spaní apod., jak je známe z našich školek, při výtvarných činnostech děti nezpracovávají stejným postupem a materiálem stejný námět – záleží na tom, co si kdo sám zvolí). 9.8. 2009 začala MŠ usilovat o zelenou vlajku a již 2.7.2010 ji (jako stá škola na Islandu) získala. Ekologická výchova probíhá zcela přirozeně - děti se ve školce učí poznávat přírodu, třídí odpady, používají pro výtvarné činnosti odpadový materiál apod. • prohlídka kostela Saurbæjarkirkja –moderní kostel (z roku 1957), postaven v duchu tradičních islandských staveb, slouží i ke společenskému životu obyvatel. • exkurze na farmě Bjarteyjarsandur Rodinné farmy vytvářejí cca 2% HDP, v průměru je na jedné farmě 300 ovcí, kromě ovcí se v rodinných farmách chovají většinou krávy; družstevní farmy se zaměřují spíš na slepice a prasata. Farma Bjarteyjarsandur je uzpůsobena pro návštěvy turistů včetně možnosti ubytování a stravování. Důležitým přínosem je vzdělávání žáků škol, kteří sem přijíždějí na výlety i několikadenní školní pobyty. Jde o rodinnou farmu, provoz zajišťují převážně členové rodiny. Jen pro některé práce si najímají brigádníky. K farmě patří skleník a dílna. Rodina vlastní také rybářskou loď. V teplých měsících jsou ovce volně v přírodě, v září a říjnu jsou sehnány na pastviny u farmy, od listopadu do května jsou ustájeny. V listopadu jsou ovce stříhány, vlna se prodává, ale nejde o nijak lukrativní záležitost – za vlnu rodina strží 0,5 mil. ISK. Za jehněčí maso (bez dotací od státu) dostane 5 - 6 mil. ISK. Farma slouží i pro turismus - turisté zde mohou poznat a jako dobrovolníci si sami vyzkoušet život farmáře. Je zde také malá prodejna produktů z farmy a suvenýrů. Exkurze na farmu Bjarteyjarsandur byla poslední zastávkou čistě orientovanou na výměnu zkušeností a předání dobré praxe. Z municipality Halfjardðarsveit měla delegace odjíždět již přímo do Reykjavíku, nicméně po kolektivní dohodě bylo zvoleno prodloužení programu o následující turistické lokality, ležící v přímé blízkosti hlavního města. Následující program byl organizován pozdě odpoledne, v době osobního volna účastníků exkurze. Do Reykjavíku nakonec delegace dorazila kolem jedenácté hodiny večerní. • Národní park Thingvellir Národní park byl založen v roce 1928, od roku 1983 je na Seznamu světového dědictví UNESCO. Jde o jednu z nejpopulárnějších turistických destinací, kterou navštíví více než 300.000 lidí ročně. Thingvellir představuje geologicky unikátní lokalitu, na které je přímo možné pozorovat rozhraní eurasijské a severoamerické litosférické desky, jež je ve zbytku své délky ukryto převážně na dně Atlantického oceánu (na tomto rozhraní se od sebe desky oddalují, rift je místem tvorby nové kůry, jež „vyplňuje prostor“ vzniklý pohybem desek). Thingvellir je ale především uctíván všemi obyvateli ostrova jako místo, kde se scházel Althing - politické a zákonodárné shromáždění Islanďanů (jeho existence je doložena již v roce 930). Pozemky jsou ve vlastnictví islandského národa a pod ochranou parlamentu. Park je každoročně otevřen od 1. 5. do 30. 9. V moderním objektu vzdělávacího centra v parku je umístěna multimediální výstava o historii a přírodních zajímavostech. Centrum nabízí vzdělávací programy a výlety s průvodcem. • vodopád Gullfoss na řece Hvítá Vodopád je významnou turistickou atrakcí. Dříve se uvažovalo o tom, vybudovat zde vodní elektrárnu. Od záměru nakonec bylo upuštěno a nyní je místo chráněno zákonem.  

19

• Gejzír a horké prameny v oblasti Haukadalur V místě se nachází Geysir – největší gejzír ostrova, avšak jeho činnost je značně nepravidelná (v současné době je nečinný). Několik metrů od něj leží gejzír Strokkur, který tryská do výšky více než 20 metrů pravidelně každých 5-10 minut. Příklady dobré praxe • provozování rodinné farmy v souladu se životním prostředím (620 ovcí, 10 koní, 50 krav), vypásání trávy domácími zvířaty, hnojení pouze přírodními hnojivy • propojení turismu se zemědělstvím (prodej výrobků z místních surovin přímo na farmě vč. bio potravin) • stanovení rozumných priorit ve využívání energie vody (zamezení výstavby vodní elektrárny na vodopádu Gullfoss, zpřístupnění veřejnosti jako turistické destinace) • municipalita realizuje projekt pro studenty (14-16 let), kteří provádějí pravidelnou údržbu městské zeleně, úklidové práce, sázení stromů, pokládání dlažby chodníků apod. • Zelená vlajka - výchova předškolních dětí v souladu s přírodou (volný pohyb dětí venku, otužování dětí, učení pomocí vlastní zkušenosti nebo zkušeností ostatních dětí, důraz kladen na prožitek dětí a radost ze života) • v základní škole je zavedeno třídění odpadů, do sáčků, které jsou vyrobeny z přírodních surovin a jsou rychle rozložitelné (sáčky z kukuřice, které jsou ukládány do speciálních kontejnerů) se třídí biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO) • mezilidské vztahy založeny na důvěře, vždy připraveny pomoci, udržování nadhledu a humoru • ochrana přírodního a kulturního dědictví • výuka ekologie v ZŠ a MŠ, neformální vztah žáků a pedagogů ve škole • děti ze ZŠ vysazují stromy (tvoří si vlastní „školní les“, kam chodí na procházky), zabezpečují úklid lesa • osvěta dětí školy při šetření s energiemi • vybavení dílen v ZŠ, výchova k „rukodělnosti“ s přírodním materiálem (práce se dřevem), posilování vztahu k práci

Pan Stefán Gíslason byl hlavním partnerem studijní cesty a výrazně se podílel na její přípravě (foto: Emilie kubíková)

 

Pan Páll S. Brynjarsson při prezentaci municipality Borgarbyggð (foto: Ingrid Růžičková)

20

Pan Hilmar Már Arason vítá českou delegaci na exkurzi do ekoškoly (foto: Šárka Krosová)

Pan Hilmar Már Arason provádí českou delegaci po ekoškole (foto: Tomáš Kažmierski)

Pan Hilmar Már Arason prezentuje zásady ekoškoly a program Zelená Vlajka (foto: Emilie Kubíková)

Česká delegace před úřadem municipality Hvalfjarðarsveit (foto: Tomáš Kažmierski)

Laufey Jóhannsdóttir, starostka municipality Hvalfjarðarsveit, vpravo tlumočnice Lenka Uhrová (foto: Ingrid Růžičková)

Skupinové foto pod Zelenou Vlajkou při exkurzi do ekoškolky (foto: samospoušť) Diskuse při návštěvě ekoškolky Skýjaborg. Zleva: slečna Lenka Uhrová, tlumočnice, pan Sigurður Sigurjónsson, ředitel ekoškolky Skýjaborg, Sara Margrét Ólafsdóttir, zástupkyně ředitele ekoškolky, Emilie Kubíková, členka MCN, o.p.s. (foto: Šárka Krosová)

 

21

Kostel Saurbæjarkirkja (foto: Emilie Kubíková)

Paní Arnheiður Hjörleifsdóttir při prohlídce rodinné farmy, zaměřené na EVVO (foto: Tomáš Kažmierski)

Národní park Thingvellir (foto: Jaroslav Král)

Skupinové foto v Thingvelliru (foto: samospoušť)

Vodopád Gullfoss (foto: Jaroslava Žáčková)

Gejzír Strokkur (foto: Tomáš Kažmierski)

Zajímavosti dne Workshop na radnici v Borgarnes K vytápění se na Islandu využívá prakticky výhradně geotermální energie. Je to ekologické a výrazně levnější, než topit elektřinou. Vytápění jednoho domu geotermálně přijde cca na 4000 ISK měsíčně, vytápění elektřinou je dvakrát dražší. (I tak je cena energie velmi nízká - průměrný plat na Islandu je 350 000 ISK měsíčně.)  

22

Použití geotermální energie (v % spotřeby): -

vyhřívání domů 50% výroba elektřiny 34% užití pro bazény 4% tavení sněhu na chodnících 4%

-

rybářství vyhřívání skleníků průmysl

4% 2% 2%

Základní škola v Borgarnes Výuka v ZŠ probíhá již první školní den. V jednom z předmětů na ZŠ se děti učí manuální zručnosti – jde o výtvarnou výchovu, jak ji známe my, ale zároveň pletení, háčkování, šití a práci v dílnách. Municipalita Halfjardðarsveit V hliníkárně v municipalitě Halfjardðarsveit se zpracovává australská ruda, výroba je energeticky velmi náročná, proto se děje na Islandu, avšak ozývají se hlasy odpůrců výroby, protože celý proces (doprava i výroba) je velmi zatěžující pro životní prostředí. Ve věku 14-16 let studenti (v rámci výuky) vykonávají veřejně prospěšné práce, za které jsou finančně odměněni (např. úklid veřejných prostranství, sázení stromů, pokládka dlažby, práce v MŠ apod.). Ekoškolka Skýjaborg Děti v MŠ chodí ven za každého počasí („není špatné počasí, jen špatně oblečený člověk“). Rodiče nejsou příliš úzkoprsí – děti běhají bosé nebo v ponožkách i venku, válejí se na zemi a užívají si. Každé dítě má kvalitní oblečení vhodné i do nepříznivého počasí. Pokud je venku blátivo, po vycházce učitelé ostříkají oblečené děti hadicí, teprve pak si děti vrchní oděv svléknou a jdou si hrát dovnitř. Dětské pískoviště vypadá pro nás velmi nezvykle – písek je černý. Rodičovská dovolená je pro otce i matku – 3 měsíce má matka, otec povinně také 3 měsíce (nemůže se dovolené vzdát např. ve prospěch matky), další 3 měsíce si mohou rodiče libovolně rozdělit. Farma Bjarteyjarsandur Ovčí mléko se na Islandu nepoužívá – ovce se velkou část roku pasou venku bez zásahu lidí, jehňata jdou na porážku velmi brzy. Teprve nyní se začínají na některých farmách vyrábět ovčí sýry. V místní říčce s hojným výskytem lososů stojí povolenka k rybolovu 70 000 mimo sezónu a 150 000 ISK v sezóně, tj. téměř polovinu průměrného ročního platu. Recept na chléb s lišejníkem: 15g lišejníku namočit a nastříhat na kousky, smíchat s 500g špaldové mouky, ½ l kefíru, 4 lžičky prášku do pečiva – péct 40 minut při 180oC.

Středa, 25.8.2010

Program • Příjezd na letiště, let Keflavik – Kodaň • Individuálně dle zájmu výlet do centra Kodaně nebo Malmø • Let Kodaň – Praha • Rozloučení, ukončení cesty  

23

Vyhodnocení dotazníku „Jaké 3 místa nebo exkurze studijní cesty pro Vás byly nejinspirativnější, čím a proč? Máte nějaké nápady, jak přímo aplikovat příklady dobré praxe ve Vaší municipalitě?“: • • • • • • • • • • • • • • • • •

třídění a likvidace BRKO – příprava projektu na výstavbu kompostárny (Město Rousínov) zapojení dětí v MŠ a ZŠ do ochrany ŽP formou školské rady (Město Rousínov) ekologická výchova na školách (Město Kutná Hora, Město Havířov) třídění BRKO z domácností – svoz do kompostárny (Město Kutná Hora) přenos praxe MŠ (pobyt v přírodě) do českých podmínek (MŽP) zavádění certifikace Earth Check v kombinaci se zaváděním MA21 (MŽP) management návštěvnických center přenést do českých CHKO a NP (MŽP) Zelená vlajka ve školách (Obec Koberovy) rozvoj municipalit s ohledem na ŽP a turismus (Obec Koberovy) výměna zkušeností (zahraniční projekty) při likvidaci invazivních druhů rostlin (Město Havířov) zapojení nezaměstnaných do údržby přírodní památky (Město Havířov) osvěta v oblasti ŽP - odpady, čistota VP, výsadby zeleně (MČ Praha – Dolní Počernice) mapování historie a prezentace místních atraktivit (MČ Praha – Dolní Počernice) aplikace nadšení (zápalu) pro spravované území (MČ Praha – Dolní Počernice) Zelená vlajka - informovat místní školy, ekologický a ekonomický dopad na obce (Město Benešov) individuální přístup osvěty třídění odpadů v domácnostech (Město Benešov) podpora místního cestovního ruchu - poznej místo, kde žiješ, bonusy pro nejmenší (Město Benešov) • zapojení nezaměstnaných ve veřejné službě do vyhledávání a likvidace invazivních druhů (Město Česká Třebová)

Účastníci studijní cesty na Island:

Společná fotografie české delegace: z prava nahoře: Ing. Vladimír Kocián, vedoucí odboru životního prostředí Města Kutná Hora; Mgr. Bc. Miluše Stibůrková, tajemnice Města Benešov; Zdeňka Drábková, starostka Obce Praskolesy; Ing. Václav Němec, starosta Města Janské Lázně; Zbyněk Richter, starosta MČ Praha – Dolní Počernice; Ing. Jaromíra Žáčková, místostarostka města Česká Třebová; Ing. Dana Sopoušková, vedoucí odboru životního prostředí MČ Praha 22; Mgr. Bronislava Tvrzníková, tajemnice Města Mimoň; František Havíř, starosta Města Rousínov; Ing. Šárka Krosová, předsedkyně správní rady MCN, o.p.s.; Jaroslav Král, starosta Města Benátky nad Jizerou; RNDr. Vladimír Nožka, tajemník Města Jablonné nad Orlicí; Jindřich Kvapil, starosta Obce Koberovy; Ing. Jan Kárník, zástupce REA Kladno; zprava dole: Ing. Jana Návratová, vedoucí odboru životního prostředí Města Havířov; Bc. Jakub Nekolný, místostarosta Města Český Brod; Ing. Ingrid Růžičková, členka správní rady MCN, o.p.s., Mgr. Vladimíra Jilečková, ředitelka společnosti MCN, o.p.s.; Ing. Tomáš Kažmierski, ředitel odboru nástrojů politiky životního prostředí Ministerstva životního prostředí ČR; Mgr. Emilie Kubíková, členka správní rady MCN, o.p.s.

 

24

Celkové hodnocení programu studijní cesty: Program studijní cesty byl účelně zaměřen na výměnu zkušeností a předání dobré praxe. Studijní program se odehrával v rámci 4 celodenních exkurzí. V době osobního volna účastníků byl uspořádán i program zaměřený na poznání zajímavých míst Islandu. Ve dnech příletu a odletu byl zařazen individuální program (prohlídka Kodaně, Malmø) z důvodu dlouhých čekacích časů na transfer. S přihlédnutím k těmto okolnostem byla studijní cesta velmi náročná. Organizačně byla cesta zvládnutá velmi dobře. Účastnící studijní cesty byli po celou dobu v dobré náladě, jevili o připravený program zájem, spolupracovali při workshopech, ochotně vyplňovali každodenní dotazníky, hodnotící prožitý den a jeho studijní náplň. Cesta byla přínosem jak pro českou delegaci, tak pro islandské hostitele.

 

25