SSE-MOVE Sociální zabezpečení v pohybu: Podpora koordinace převoditelnosti sociálních podpor v rámci klastru správ sociálního zabezpečení v Evropské unii Projekt spolufinancovaný Evropskou unií, generálním ředitelstvím pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování
Zpráva o zemi - Česká republika listopad 2012 1. Charakteristika vnitrostátního systému sociálního zabezpečení Občan České republiky je oprávněn pobírat starobní důchod, jakmile dosáhne důchodového věku a získá potřebnou dobu pojištění. Věk pro odchod do důchodu je u mužů jiný než u žen - u žen záleží na počtu vychovaných dětí. Podmínkou nároku na starobní důchod je získání požadované doby pojištění a dosažení určeného věku (tj. věku důchodového nebo odvozeného z tohoto věku nebo 65 let). Pojištěné osoby, které dosáhnou věku 65 let a nesplní podmínku požadované doby pojištění, mají nárok na starobní důchod, pokud je jim přiznána invalidita (bez ohledu na stupeň invalidity) a pokud získali potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod, nebo pokud k jejich invaliditě došlo následkem pracovního úrazu. Pozůstalostní důchody jsou vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Vdovský důchod náleží v případě úmrtí manžela. Vdovecký důchod náleží v případě úmrtí manželky. Vdova (vdovec) je oprávněn/a k vdovskému (vdoveckému) důchodu, jestliže její manžel (jeho manželka) ke dni úmrtí pobíral/a důchod nebo splnil/a podmínku požadované doby pojištění pro nárok na plně invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod. Od tohoto roku se doba, v níž znovu vzniká nárok na důchod, jestliže jsou splněny podmínky, zkracuje z 5 let na 2 roky od předchozího uplynutí nároku na vdovský nebo vdovecký důchod. Sirotčí důchod se přiznává pouze nezaopatřenému dítěti v případě úmrtí jeho rodiče (případně adoptivního rodiče) nebo osobě, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů a která dítě zaopatřovala v době, kdy rodič zemřel v důsledku pracovní neschopnosti z podstatných důvodů. Zemřelá osoba musí být kromě toho ke dni smrti poživatelem starobního či invalidního důchodu nebo musí ke dni smrti splňovat podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo příčinou její smrti musí být pracovní úraz. Za nezaopatřené dítě se pro účely nároku na sirotčí důchod považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku. K invalidnímu důchodu.je oprávněn občan s jedním ze tří stupňů invalidity, který splňuje podmínku potřebné doby pojištění. Podmínka potřebné doby pojištění se nevyžaduje, jestliže k invaliditě došlo následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání). S účinností od roku 2010 došlo k zásadním změnám v posuzování nároků na důchody, které jsou podmíněny dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, a ve způsobu stanovení výše důchodů. Hlavní změnou je nové stanovení invalidity, kde jsou nyní zavedeny tři stupně invalidity namísto plné a částečné invalidity. V souvislosti s touto změnou byl plně invalidní důchod a částečně invalidní důchod nahrazen invalidním důchodem pro invaliditu prvního, druhého a třetího stupně; jeho výše závisí na zjištění stupně invalidity. Další změnou je zavedení věkové hranice pro přiznání nároku na invalidní důchod a jeho trvání.
Výše podpory v nezaměstnanosti se počítá na základě průměrného čistého příjmu z posledního pracovního poměru uchazeče o zaměstnání; podpora dosahuje v prvních třech měsících až 50 % tohoto příjmu a ve zbývajícím období až 40 % tohoto příjmu. Pro osoby, které byly před evidencí jejich žádosti o zprostředkování zaměstnání samostatně výdělečně činné, se podpora v nezaměstnanosti vypočítá na základě posledního vyměření pojistného na penzijní pojištění a příspěvků na státní politiku nezaměstnanosti. Uchazeč o zaměstnání je oprávněn k podpoře v nezaměstnanosti po dobu nejvýše 6 měsíců s výjimkou uchazečů o zaměstnání ve věku 50 - 55 let, u nichž je období prodlouženo až na 9 měsíců. Úřad práce a jeho krajské pobočky poskytují rodinné dávky (dávky státní sociální podpory). Hlavními zásadami je posouzení bydliště (obecně platí, že oprávněný poživatel jakékoli podpory musí mít trvalé bydliště a také provozování činnosti na území České republiky), majetkových poměrů (podmínkou nároku na většinu podpor je posouzení příjmu poživatele a osob žijících ve společné domácnosti s poživatelem) a souhrnně posouzení osob žijících ve společné domácnosti. Stát nabízí několik druhů rodinných dávek. Přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, porodné a pohřebné. Maximální částka, kterou může pečující osoba obdržet za celé období péče o dítě (tj. od narození do věku max. čtyř let), je stanovena ve výši 220 000 Kč (cca 8 000 EUR). Částku měsíční platby určuje pečující osoba, je však omezena maximální částkou. Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje zaměstnancům z pojištění. Peněžitá pomoc je dvojí: peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Základní podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je účast na pojištění (např. trvání pojištěného pracovního poměru) v době nástupu na mateřskou dovolenou (finanční pomoc v mateřství). Rodičovský příspěvek se poskytuje zaměstnancům čerpajícím rodičovskou dovolenou. Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který osobně a řádně pečuje o dítě, které je v rodině nejmladší. Rodič si může zvolit výši rodičovského příspěvku a tudíž také dobu jeho čerpání za podmínky, že alespoň jeden rodič v rodině je osobou účastnící se nemocenského pojištění. Tento příspěvek lze spojit s dalšími dávkami státní sociální podpory, např. s přídavky na dítě, podporou na bydlení, dávkami pěstounské péče, porodným a pohřebným. Hlavní zásadou dávek nemocenského pojištění je poskytnout finanční podporu občanovi, který v důsledku nemoci nebo mateřské dovolené přichází dočasně o svůj příjem z výdělečné činnosti. Účast na nemocenském pojištění je ze zákona povinná. Účast osob samostatně výdělečně činných na nemocenském pojištění je dobrovolná. Osobní rozsah nemocenského pojištění stanoví, kdo může být pojištěn. Pode zákona o nemocenském pojištění mohou být pojištěny dále uvedené osoby, pokud splňují podmínky stanovené pro účast na nemocenském pojištění a jsou činné v České republice. Nemocenské pojištění obvykle vzniká uzavřením pracovního poměru a zaniká rozvázáním pracovního poměru. Předpokladem pro účast na nemocenském pojištění je výkon práce v České republice na základě smluvního pracovněprávního vztahu nebo pracovněprávního vztahu, který může založit účast na tomto pojištění, a délka pracovního poměru, stanovená minimálním počtem dní. Zaměstnanec bude oprávněn k této dávce od 22 kalendářního dne své dočasné pracovní neschopnosti po dobu počítanou v kalendářních dnech. Období pobírání dávek trvá maximálně 380 kalendářních dní od data dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, není-li stanoveno jinak. Existují tři typy pomoci v hmotné nouzi (podle majetkových poměrů): Příspěvek na živobytí (nárok na příspěvek na živobytí vzniká osobě či rodině, pokud po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje příjem této osoby či rodiny částky živobytí), doplatek na bydlení (tento příspěvek se poskytuje osobám/rodinám, jejichž příjmy nestačí k uhrazení nákladů na bydlení tam, kde nestačí vlastní příjmy osoby či rodiny včetně příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory) a mimořádná okamžitá pomoc (je poskytována osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit).
2. Prosazování nařízení ES 883/2004 a 987/2009 V souladu s nařízením (EHS) č. 883/2004 a 987/2009 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení je ČSSZ styčným místem a příslušnou institucí pro peněžité nemocenské dávky a dávky v mateřství, důchody a pro stanovení použitelných právních předpisů. K těmto příslušnostem se připravuje tzv. přístupové místo. ČSSZ rovněž zajišťuje plnění 30 dvoustranných úmluv o sociálním zabezpečení, spadajících do rozsahu jejích činností, vyplácí důchody do 75 států (v roce 2011 – cca 66 000). Všechny částky související s mezinárodním programem se rok od roku zvyšují. Několik údajů a čísel: Mezinárodní oblast: • styčné místo (ředitelství) • příslušná instituce (ředitelství ČSSZ - důchody) • určení použitelných právních předpisů • instituce místa bydliště a místa pobytu (okresní správy sociálního zabezpečení) • kontaktní instituce pro důchody (ředitelství) • určená instituce pro zpětné získávání a započtení finančních prostředků Důchody - ČSSZ: • rozhoduje o dávkách podle domácích právních předpisů a • rozhoduje o dávkách podle nařízení Evropské komise • podle dvoustranných úmluv rozhoduje o sociálním zabezpečení • vydává každoročně více než 400 000 rozhodnutí Průměrná doba vyřizování státního důchodu: • 53 dnů u starobního důchodu • 40 dnů u pozůstalostního důchodu • 110 dnů u invalidního důchodu Průměrná doba vyřizování mezistátního důchodu: cca 188 dnů při průměrně 30 dvoustranných úmluvách (15 mimo území EU/EHP). Téměř 67 000 plateb 75 zemím. Počet žádostí o státní důchody v letech 2007 – 2011 2007 244 113
2008 251 396
2009 270 352
2010 224 277
2011 262 803
Žádosti předložené ve věci mezistátních důchodů:
16 000 15,995
15,693
14 000 12 000
12,378
13,167
13,774
11,087
10 000 9,289
8 000
9,313
6 000 4 000
5,460 4,648
4,447
2 000 0
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Zdroj: údaje ČSSZ 3. Omezení volného pohybu pracovních sil 3.1
procesní omezení přenositelnosti nároků na dávky sociálního zabezpečení
Určení použitelných právních předpisů je pro migrující pracovníky spojeno s řadou překážek. Základním krokem, který musí migrující pracovník učinit, je určení systému sociálního zabezpečení v souladu s nařízeními EU. Většina migrujících pracovníků si přeje setrvat v systému sociálního zabezpečení státu, v němž má své bydliště. Vědí, co od tohoto systému sociálního zabezpečení mohou očekávat. Hlava II nařízení 883/2004 stanoví dosti přísné podmínky, které je nutno splnit. Příslušné instituce posuzují splnění podmínek a vystaví formulář A1, který prohlašuje skutečnost, že je nutno odvádět pojistné na sociální zabezpečení do systému toho člena EU/EHS, jehož instituce vystavila formulář A1. Z tohoto systému je migrující pracovník také oprávněn pobírat dávky, pokud jsou splněny podmínky. Obecně se migrující pracovník může nacházet ve čtyřech situacích: princip lex loci laboris (místo výkonu práce), vyslání, souběžné činnosti a výjimky. Řada zaměstnavatelů a také pracovníků a samostatně výdělečně činných osob usiluje o nejvýhodnější podmínky pro stanovení výše příspěvků na sociální zabezpečení, které jsou povinni platit. Snaží se obejít pravidla stanovená v hlavě II nařízení 883/2004 a souvisejících předpisech EU týkajících se sociálního zabezpečení. Tato nežádoucí praxe se nazývá volba výhodnějšího místa (tzv. forum shopping). V řadě situacích nutí zaměstnavatelé své zaměstnance, aby nepostupovali podle zákonů. V důsledku forum shopping se řada dělníků účastní systému sociálního zabezpečení, který je neopravňuje k pobírání dávek v téže výši, kterou by pobírali ve státě svého bydliště. Zaměstnanci navíc neznají svá práva a nároky vyplývající ze systému sociálního zabezpečení členského státu, v němž nemají své bydliště a jehož právním předpisům podléhají. K tomu negativně přispívá neznalost příslušného jazyka. Rozlišujeme několik příčin těchto nezákonných činností: 1) nejasná znění některých ustanovení hlavy II nařízení 883/2004; 2) nedostatečné nástroje as sankce, které by mohly od těchto činností odradit, a zároveň nízká úroveň spolupráce mezi příslušnými institucemi a 3) nepravdivé informace uváděné v požadavku o vydání formuláře A1 a v předložení formálních dokumentů (smluv, faktur atd.), které neodpovídají skutečnosti. 1) Účelem evropských právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení je koordinovat pouze programy sociálního zabezpečení členských států. Nařízení 883/2004 a 987/2009 stanoví základní předpisy a podmínky v obecném smyslu, ale v detailech dávají přednost jednotlivým vnitrostátním právním předpisům sociálního zabezpečení. U řady podmínek uvedených v nařízeních se předpokládá, že každý případ bude přezkoumán individuálně a na základě uvážení nebude nutno některé podmínky striktně dodržet. To vede k nejednotnému uplatňování nařízení v každém jednotlivém členském státě. Některé instituce vystavují formulář A1 ve všech případech bez přezkoumání a bez ohledu na skutečnost, že nejsou splněny podmínky. Motivací k tomuto přístupu je většinou finanční stránka, protože příspěvek sociálního zabezpečení bude plynout do jejich systému. Za druhé není dobře sestavena organizace poskytující dokumentace platných právních předpisů, příslušné instituce jsou příliš decentralizované nebo jsou jejich pravomoci roztříštěny. A v neposlední řadě úředníkům chybí dostatečné vzdělání v evropském programu. Všechny tyto faktory diskriminují migrující pracovníky, od nichž příslušné instituce přísně vyžadují splnění všech nezbytných podmínek. Nejsou-li podmínky splněny, instituce žádost zamítnou, nevystaví formulář A1 a na osobu se vztahují právní předpisy sociálního zabezpečení členského státu, kde vykonává práci (princip lex loci laboris).
Prosazování hlavy II nařízení 883/2004 není dostačující, protože umožňuje nerovné posuzování situací migrujících pracovníků v členských státech. Určení použitelných právních předpisů má řadu finančně-právních dopadů a je neskutečně snadné zabránit, aby platby směřovaly do správného systému sociálního zabezpečení. Důchody, nemocenské a další nároky a podpory jsou velkou měrou dotčeny postupy vystavení či nevystavení formuláře A1. 2) Možnosti, jak pokutovat nezákonné postupy nebo chování zaměstnavatelů, zaměstnanců, samostatně výdělečně činných osob nebo institucí v rozporu s nařízením, jsou velmi omezené. Konkrétní sankce je nutno uplatnit většinou podle vnitrostátních právních předpisů a nikoli podle nařízení. Jestliže žadatel vyplní nepravdivé údaje nebo předloží padělané dokumenty, což povede k nesprávnému posouzení celé situace, je příslušná instituce oprávněna zrušit platnost formuláře A1 a rozhodnout, že se na osobu budou vztahovat použitelné právní předpisy jiného členského státu. Platnost formuláře A1 potrvá do okamžiku, kdy jeho platnost zruší instituce, která jej vystavila. Nařízení stanoví dohodovací postup v případech různých ustanovení příslušných institucí dvou členských států. Cílem je chránit migrující osoby před těmito rozpory, je tudíž ustaven institut prozatímního určení použitelných právních předpisů, který za použití jasných pravidel určí členský stát, jehož právní předpisy se použijí do doby, než se spor vyřeší. Oba postupy, tj. dohodovací postup a prozatímní určení použitelných právních předpisů, však v praxi příliš dobře nefungují, protože mnoho institucí řádně nespolupracuje. Existují značné rezervy v tom, jak zajistit, aby byli migrující pracovníci chráněni před nezákonnými postupy svých zaměstnavatelů nebo před nedostatečnou spoluprací ze strany příslušných institucí. 3) V této sekci budou uvedeny některé konkrétní příklady praxe zvané forum shopping, nezákonných postupů nebo nesprávného určení použitelných právních předpisů, což má značný vliv na právní jistotu migrujících pracovníků a na přiznání dávek sociálního zabezpečení. a.
Jednou ze základních podmínek vyslání (článek 12 nařízení 883/2004) je prokazatelná hospodářská činnost zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné na území členského státu, kam byl migrující pracovník vyslán. Někteří zaměstnavatelé chtějí platit co nejnižší částku příspěvku na sociální zabezpečení, hledají tudíž nejvýhodnější program sociálního zabezpečení. Zaměstnavatelé podstupují veškeré administrativní kroky, které jsou nezbytné k založení podnikání v příslušném členském státě, ale ve skutečnosti neprovádějí na území daného členského státu žádné podstatnější činnosti. Je to pouze formální, virtuální sídlo, něco jako poštovní schránka. Je tudíž nutno řádně vyšetřit, zda je skutečně nějaká činnost vykonávána, což lze zjistit po vyžádání příslušné dokumentace, např. smluv, faktur nebo objednávek. Mylné nebo nedostatečné posouzení tohoto stavu vede ke skutečnosti, že řada dělníků podléhá neznámému systému sociálního zabezpečení, který jim neposkytuje dávky v takové výši, jakou by obdrželi ve státě svého bydliště. Tato praxe je mezi zaměstnanci v EU značně rozšířena a je nezbytné proti ní bojovat.
b.
V případech souběžných činností vykonávaných ve dvou nebo více členských státech (článek 13 nařízení 883/2004) dochází k řadě nesrovnalostí vyplývajících
z různých přístupů konkrétních členských států nebo z různých vnitrostátních právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení. Například skutečnost, že členové dozorčí rady, členové představenstva nebo výkonní ředitelé mají v některých členských státech status osoby samostatně výdělečně činné a v jiných členských státech status zaměstnance, má fatální vliv na určení použitelných právních předpisů. Formální uzavírání pracovních smluv se dvěma či více zaměstnavateli vedlo před změnou právních předpisů, která vstoupila v platnost od 28. 6. 2012, k tomu, že nebylo uplatňováno kritérium „výkonu podstatné části činnosti v členském státě, na jehož území se nachází bydliště“ a že zaměstnanec podléhal použitelným právním předpisům členského státu, na jehož území měl bydliště. Byl to velmi snadný způsob, jak se vyhnout pravidlu lex loci laboris. Díky změně právních předpisů byla tato nesprávná, avšak zákonná možnost zrušena. Provádění prozatímního určení použitelných právních předpisů podle článku 16 nařízení 987/2009 představuje velkou administrativní zátěž. Je časově i finančně náročné pro žadatele, zaměstnavatele i instituce. Tento postup není příliš efektivní bez zavedení elektronické výměny informací týkajících se sociálního zabezpečení.
3.2
Vzájemný vztah veřejného a soukromého systému sociálního zabezpečení
Český důchodový systém sestává ze dvou částí - základní penzijní pojištění, které odpovídá veřejnému systému sociálního zabezpečení, a penzijní připojištění zařazené do systému sociálního zabezpečení soukromých osob. Základní penzijní pojištění (známé také jako první pilíř) je povinné pojištění se stanovenými dávkami a na základě průběžně financovaného důchodového systému (PAYG). Systém je univerzální pro všechny jednotlivce vyvíjející hospodářskou činnost, jejichž účast je povinná. ČSSZ je pouhým správcem tohoto systému. Právní základ této instituce je zakotven v zákoně o důchodovém pojištění platném od 1. 1. 1996. Tento zákon upravuje nárok na důchod, metody určení výše důchodu a platební podmínky. Penzijní připojištění tvoří takzvaný třetí pilíř, který doplňuje veřejný důchodový systém. Tento systém je plně dobrovolný, což znamená, že se každý může dobrovolně rozhodnout, zda se tohoto systému zúčastní, bez ohledu na to, zda vykonává hospodářskou činnost. Financování systému je plně hrazeno, nároky na důchod jsou založeny na příspěvcích klienta. Tento systém je podpořen státními příspěvky ke spořeným částkám jednotlivců. Penzijní připojištění je spravováno soukromými penzijními fondy. V České republice se připravuje druhý pilíř, který je běžný v členských státech EU (penzijní programy zaměstnavatelů). Zavedení druhého pilíře by mělo vyřešit problémy financování veřejného důchodového systému (stárnutí populace, rostoucí náklady na důchody vyplácené z prvního pilíře atd.). Česká republika byla navíc jednou z posledních zemí v regionu, která provádí změny v důchodovém sektoru. Druhý kapitalizační pilíř důchodového systému nabývá účinnosti 1. ledna 2013. Tento pilíř bude neoddělitelně spojen s průběžně financovaným prvním pilířem, což znamená, že bude otevřen pouze pro osoby vyvíjející hospodářskou činnost, které se zároveň účastní prvního penzijního pilíře. Hlavním cílem reformních změn je rozložení rizik. Nově vytvořený druhý pilíř se označuje jako možnost volby a k účasti se mohou rozhodnout zaměstnanci ve věku 35 let a více pouze do poloviny roku 2013, kdežto zaměstnanci do 35 let mohou do pilíře vstoupit kdykoli až do okamžiku dovršení 35 let. Rozhodnutí k účasti je nezrušitelné. Podpisem smlouvy souhlasí účastník s tím, že 3 % z 28 % příspěvků na penzijní pojištění odváděných
do veřejného systému prvního pilíře bude odkloněno na jeho osobní účet a bude muset odvádět další 2 %. Důchodovou reformu nelze hodnotit, protože ještě nevstoupila v platnost. V České republice je kromě sociálního zabezpečení také soukromý dobrovolný program. Od 1. srpna 2009 zakazuje dodatek k zákonu o penzijním připojištění zaměstnavatelům „ovlivňovat“ své zaměstnance při volbě poskytovatele soukromého důchodového systému. Zaměstnavatelé, kteří zřídili pro své zaměstnance program penzijního připojištění u konkrétního dodavatele nebo dodavatelů, budou nuceni tento systém přehodnotit. Podle nového dodatku bude zpoplatněn přechod z jednoho penzijního fondu na druhý, jestliže jej zaměstnanec uskuteční za dobu kratší než 5 let. Příspěvek zaměstnavatele do fondu penzijního připojištění a/nebo soukromého životního pojištění za zaměstnance je pro zaměstnavatele daňově odpočitatelný až do výše 24 000 Kč, jestliže budou prostředky vyplaceny po 60 měsících a až po dosažení 60 let věku zaměstnance. Zaměstnanec je oprávněn k daňovému odpočtu u svých vlastních příspěvků do fondu penzijního připojištění, ale odpočet se vztahuje pouze na příspěvky nad prvních 6 000 Kč. Maximální daňový odpočet činí 12 000 Kč (pokud celkový příspěvek dosáhne nejméně 18 000 Kč).
3.3
Kvalita dostupných informací
Česká správa sociálního zabezpečení nabízí řadu důležitých informací z oblasti důchodového a nemocenského pojištění a určení použitelných právních předpisů na svých webových stránkách (www.cssz.cz), v informačních kancelářích, po telefonních informačních linkách, na pracovištích správy sociálního zabezpečení, na letácích nebo na příležitostných seminářích. Protože jedním z prvotních cílů České správy sociálního zabezpečení je zaměření na klienta, mají lidé včetně migrujících pracovníků k dispozici množství informací zprostředkovaných různými formami: 1) Webové stránky - všechny nezbytné informace týkající se migrujících pracovníků najdete v českém, anglickém, německém a francouzském jazyce. Česká verze je nejobsažnější částí webových stránek, nicméně anglická, německá a francouzská verze rovněž obsahuje všechny nezbytné informace. Základní nabídka v české verzi zahrnuje sekci s názvem Evropská unie, která je rozdělená do pododdílů, např.: Nemocenské pojištění, penzijní pojištění, určení použitelných právních předpisů, tiskopisy, nejčastější dotazy, typologie životních situací nebo kontakty na zahraniční instituce. Jsou zde popsány všechny důležité správní postupy, které migrujícím pracovníkům pomáhají v orientaci, co je nutno provést v jakém pořadí. Jak již bylo uvedeno výše, cizojazyčné verze webových stránek obsahují méně informací. Tato skutečnost může být komplikací pro ty, kteří nehovoří česky. 2) Česká správa sociálního zabezpečení nabízí hustou síť pracovišť správy sociálního zabezpečení (92) s kvalifikovanými a vstřícnými zaměstnanci schopnými řešit konkrétní situace migrujících pracovníků. V řadě těchto místních pracovišť funguje moderní informační centrum. Klienti mají možnost si objednat konkrétní termín jednání s úředníkem. 3) Telefonická centra pro důchodové a nemocenské pojištění umožňují zodpovídat dotazy telefonicky.
4) Letáky - nejrůznější letáky jsou k dispozici v papírové podobě na pracovištích správy sociálního zabezpečení a rovněž online na webových stránkách. Zvláštní pozornost je věnovaná starším pracovníkům a důchodcům. Například: Velmi oblíbenou publikací je průvodce budoucích důchodců, informující o tom, jak požádat o důchod. 5) Semináře, konzultace - v hraničních oblastech s Německem a Rakouskem se pravidelně konají konzultační dny pro zaměstnavatele a zaměstnance. Pomáhají migrujícím pracovníkům, aby se lépe orientovali v záležitostech sociálního zabezpečení. Odborníci z obou stran hranic zodpovídají konkrétní dotazy a řeší s klienty konkrétní situace. Jestliže vstoupí v platnost nějaká důležitá změna ohledně určení použitelných právních předpisů, je zorganizován seminář pro zaměstnavatele požadující výjimku podle článku 16 nařízení 883/2004 nebo pro zaměstnavatele v dopravě. Mnohé z těchto činností klienti velmi oceňují. 6) Na úrovni českých institucí sociálního zabezpečení je připravena Příručka pro migrující osoby, jejímž cílem je popsat všechny možné situace, do nichž se může migrující pracovník dostat. Obsahuje konkrétní administrativní postupy ve všech sektorech sociálního zabezpečení. Obecně je rozsah dostupných informací pro migrující pracovníky v České republice velmi uspokojivý. Mají dostatek možností, jak najít informace týkající se jejich konkrétních situací. Aby se migrace pracovníků zjednodušila, je hlavní zásadou institucí sociálního zabezpečení spolupráce na evropské i vnitrostátní úrovni. V dodržování tohoto základního pravidla existuje mezi jednotlivými zeměmi a institucemi velký rozdíl. Řada institucí nespolupracuje s jinými institucemi a obdobně s klienty, což vše dohromady ztěžuje situaci migrujícím pracovníkům.
4. Závěry ČSSZ by doporučovala zvýšit průhlednost a srozumitelnost informací poskytovaných klientům. Uspořádanější a v mezinárodním kontextu jednotnější informace by jistě umožnily lepší orientaci těm, kteří migrují z jedné země do druhé, z jednoho systému sociálního zabezpečení do druhého. Tato služba by se dala zajistit nejlevnějším prostředkem, což je web. Postupům bezproblémového volného pohybu osob by napomohlo také nepřetržité sledování prováděné státními orgány a institucemi, zaměřené na právní a administrativní překážky v konkrétních případech nebo při provádění jednotlivých ustanovení vnitrostátních právních předpisů v konkrétních situacích. V takových případech je obvykle zapojeno více státních orgánů a institucí a měly by se zakládat pracovní subjekty. Zde je nutno říci, že Česká republika získala velmi dobré zkušenosti. Zdá se, že nástroje pro řešení problémů (SOLVIT) jsou pro klienty dosti důležité, ale zatím jsou často omezeny nedostatkem větších zkušeností. Příčinou je skutečnost, že úředníci zavádějící SOLVIT musejí zaopatřit více poboček, proto je specializace v sociálním zabezpečení často jen jednou z „mnoha jiných“. Částečně by se to dalo napravit zřízením sítí se zapojením všech příslušných institucí a kontaktních osob.
