ZPRÁVA O VYHODNOCENÍ PROVEDENÝCH MĚŘENÍ NA MODELECH KONSTRUKCÍ LEHKÉHO OBVODOVÉHO PLÁŠTĚ SE STŘÍKANOU TEPELNOU IZOLACÍ

ZPRÁVA O VYHODNOCENÍ PROVEDENÝCH MĚŘENÍ NA MODELECH KONSTRUKCÍ LEHKÉHO OBVODOVÉHO PLÁŠTĚ SE STŘÍKANOU TEPELNOU IZOLACÍ

Zadavatel posudku:

Ing. Lukáš Kovařík

Vypracovali:

Ing. Roman Brzoň, Ph.D.

Brno, březen 2013

‐ 1 ‐

Obsah: 1. Účel posouzení 2. Podklady pro zpracování 3. Způsob měření 4. Způsob vyhodnocení a dokumentace měření

5. Výsledky z provedených měření

‐ 2 ‐

1. Účel posouzení Účelem provedených posouzení mělo být určení tepelně technických vlastností měřených konstrukcí. Především celkového tepelného toku měřenou konstrukcí a výpočtu součinitele prostupu tepla. Měření mělo prokázat velikost tepelných mostů nosnými prvky. Ty byly ve většině variant řešeny pomocí dřevěných trámů. Měření se také zaměřovalo na posouzení součinitele tepelné vodivosti použitých materiálů.

2. Podklady pro zpracování Podkladem pro zpracování našeho posouzení byly jednotlivé modely dodané zadavatelem posouzení. Dále jsme vycházeli z normativních předpisů pro prováděné měření a pro parametry tepelné vodivosti jednotlivých materiálů byly použity parametry uvedené v příslušných normách nebo vlastní změřené hodnoty.

3. Způsob měření Měření probíhalo v klimakomoře na Ústavu pozemního stavitelství. Konstrukce byla vystavena simulovaným okrajovým podmínkám za dvou teplotních spádů. Na konstrukci byla vždy umístěna teplotní čidla a měřiče tepelného toku (alfametry). Prostředí a vlhkost měřila tepelně‐vlhkostní čidla ve vzdálenosti 200 mm od plochy měřené konstrukce. Při měření zvolených modelů bylo vždy provedeno zdokumentování konstrukce pomocí metody infračervené termografie a provedena klasická fotodokumentace. Důležitým parametrem pro prováděna měření, bylo zjištění součinitele tepelné vodivosti. Na základě známých materiálových charakteristik bylo možné vytvořit počítačový model. Tepelná vodivost je nezbytná veličina pro definování tepelně technických parametrů používaných materiálů. Na jejím základě můžeme definovat kvalitu těchto materiálů (z pohledu tepelně technického) a vyjádřit další srovnávací veličiny (tepelný odpor, součinitel prostupu tepla, tepelný tok, teplotní faktor atd.) Tepelná vodivost (nebo přesněji součinitel tepelné vodivosti) charakterizuje schopnost látek vést teplo. Definována je s pomocí jednotkové hodnoty 1 W.m‐1.K‐1, kterou má krychle o délce hrany 1 m, pokud mezi jejími dvěma protilehlými stranami, jejichž teplotní rozdíl je 1 K, prochází tepelný tok 1 W za předpokladu 1D rozměrného šíření tepla vedením. Hodnota tepelné vodivosti se určuje experimentálně z měření a závisí na řadě parametrů. Těmito parametry jsou především měrná hmotnost, pórovitost, vlhkost, chemické složení, směru tepelného toku (u některých materiálů) a na teplotě při které k měření dochází (SVOBODA, 2004). Protože je vliv teploty při námi dosahovaných teplotních rozdílech velmi malý, je důraz kladen převážně na relativní vlhkost prostředí. Pokud je v souladu s ČSN 730540‐3 částečný tlak vodní páry ve vnitřním vzduchu menší než 1538 Pa, je možné použít normovou, případně charakteristickou (pro vnější konstrukce pak návrhovou) hodnotu tepelné vodivosti. Pokud se konstrukce nachází ve vlhčím prostředí, je nutné tepelnou vodivost stanovit výpočtem: buď podle ČSN 730540‐3, nebo podle ČSN EN ISO 10456. Protože se často nedostává nutných hodnot pro stanovení přesného vlivu vlhkosti na součinitel tepelné vodivosti, ‐ 3 ‐

uvažuje se ve většině případů jako bezpečný předpoklad snížení tepelné vodivosti o cca 10 % (SVOBODA, 2004). V případě anizotropních materiálů je situace složitější. Anizotropní materiály jsou takové materiály, které dosahují odlišných hodnot tepelného toku (respektive součinitele tepelné vodivosti) pro různé směry. Významnou skupinou materiálů, u nichž je také třeba ve výpočtech tepelných mostů a vazeb s anizotropií počítat, jsou zdící tvarovky s dutinami (v tomto případě tepelná izolace s dutinami).

4. Způsob vyhodnocení a dokumentace měření Ze změřených hodnot byl pomocí základních vztahů stanoven součinitel prostupu tepla. Pro ověření této hodnoty sloužil výpočet na základě rozdílu povrchových teplot a velikostí tepelných toků. Podle změřených tepelných vodivostí jednotlivých materiálů jsme vypočítaný součinitel porovnali se změřenými parametry. Tímto způsobem bylo postupováno u všech konstrukcí. Nejvíce využívaným dějem, se kterým se při posuzování tepelných toků v konstrukci setkáme, je přenos tepla vedením. Vedení tepla je přenosem energie z jedné části látky na druhou část téže látky nebo z jedné látky na druhou, která je s ní v kontaktu, aniž by došlo ke znatelnému přemístění částic (atomů, molekul nebo iontů), které tvoří látku. Charakter tepelného pohybu částic látky záleží na skupenství této látky. K vedení tepla dochází pouze v hmotném (látkovém) prostředí. Daná látka ovšem může být v kterémkoliv skupenství: pevném, kapalném či plynném. Při vedení tepla se tepelná energie přenáší pouze v důsledku tepelného pohybu elementárních částic látky (molekul, atomů či volných elektronů) z míst o vyšší teplotě do míst chladnějších, aniž přitom současně dochází k pohybu vlastního prostředí, jímž se teplo šíří (ŠIMONÍK, 1977). Výpočty teplot ve stavebních detailech či stanovení hustot tepelných toků skrze ně patří k základním analýzám stavební tepelné techniky již několik desítek let a od samého začátku stály u zrodu intenzivního využívání výpočetní techniky ve stavební fyzice. Většinou se tedy výpočet provádí s pomocí vhodného aplikačního programu, který splňuje předepsané podmínky pro přesnost výpočtu (SVOBODA et KUBR, 2010). Měření povrchových teplot Teplotou se rozumí stavová veličina, která určuje stav termodynamické rovnováhy; tj. stav, kdy v izolované soustavě těles od okolního prostředí neprobíhají žádné makroskopické změny a všechny fyzikální veličiny, jimiž je stav soustavy popsán, nezávisejí na čase. Stav termodynamické rovnováhy bývá charakterizován termodynamickou teplotou, která musí být stejná pro všechny části izolované soustavy. Se změnou teploty tělesa se objektivně mění i mnohé z jeho vlastností, jako např. jeho objem, hustota, rezistence, barva apod. Se stejným oprávněním pak můžeme kteroukoliv z uvedených vlastností brát za míru tepelného stavu tělesa. Určování teploty tělesa nebo prostředí se tedy provádí nepřímými metodami. Pro měření se nejčastějí používá Celsiova (teplotní) stupnice, která je odvozena od Kelvinovy termodynamické stupnice posunutím o teplotu 273,15 K. Jednotkou Celsiovy stupnice je stupeň Celsia (°C) (ČSN 25 8005:1989). ‐ 4 ‐

Nejčastěji používanou stupnicí je teplotní stupnice ITS‐90 (The international Temperatur Scale 1990) zavedena v roce 1927 (KREIDL, 2005). Senzor teploty Senzor teploty je funkční prvek tvořící vstupní blok měřícího řetězce, tj. blok, který je v přímém styku s měřeným prostředím. Pojem senzor teploty je ekvivalentní pojmu snímač teploty (samostatná konstrukční součást teploměrového zařízení, která obsahuje teplotní čidlo), ale také pojmu čidlo teploty (část snímače převádějící teplotu na jinou vhodnou fyzikální veličinu). Stejně tak se jako senzor označuje detektor tepelného záření nebo teploměr (zařízení k měření teploty) (ČSN 25 8005:1989). Nejistoty měření Vyjadřování přesnosti měření prostřednictvím relativních chyb senzorů a absolutních a relativních chyb měření se v současné době nahrazuje nejistotou měření. Absolutní chyba měření byla doposud definována jako rozdíl ΔX mezi výsledkem měření XM a (konvečně) pravou hodnotou XS měřené veličiny. Relativní chyba měření pak byla dána podílem absolutní chyby měření ΔX a naměřené hodnoty XM. Relativní chyba senzoru (přístroje) byla stanovena podílem maximální chyby měření ΔXMax a měřícího rozsahu měřené veličiny. Chyby měření byly rozděleny na (ČSN EN 60359:2003): • systematické (chyby soustavné, způsobené stárnutím a nepřesnostmi jednotlivých částí měřícího řetězce, měřící metodou a chybou pozorovatele a byly obvykle alespoň částečně odstranitelné korekcí, kompenzací apod.); • chyby náhodné (chyby časově nahodile proměnné jak ve velikosti, tak ve znaménku); • chyby hrubé (chyby obvykle způsobené závadou na některé části měřícího řetězce, nevhodnou měřící metodou, nepozorností obsluhy apod.). Termoelektrické články Termoelektrické články jsou založeny na Seebeckově jevu, tj. na jevu převodu tepelné energie na elektrickou. Seebeckův jev vzniká tím, že v teplejší části vodiče mají nositele náboje větší energii, a proto difundují ve větším množství do chladnějších míst než nositelé z chladnějších míst do teplejších. Tím vzniká jednostranná převaha nábojů kladných nebo záporných. Měření teploty termočlánky se provádí tak, že jedno styčné místo udržujeme na konstantní známé teplotě a druhé styčné místo vkládáme do prostředí, jehož teplotu určujeme. Po určité době nabude také toto styčné místo termočlánku prakticky téže teploty, jako má okolní prostředí. Známe‐li průběh závislosti termoelektrického napětí U na teplotním rozdílu, pak lze zpětně z velikosti termoelektrického napětí Un určit teplotní rozdíl mezi oběma styčnými místy. Protože teplota t2 je známa, lze z velikosti teplotního rozdílu stanovit teplotu t1 styčného místa (ŠIMONÍK, 1977). Měření tepelných toků

‐ 5 ‐

Další veličinou, kterou nutně pro naše výpočty potřebujeme, je hodnota tepelného toku. Na základě uvedených vztahů je možné vyjádřit závislosti mezi povrchovými teplotami, odpory konstrukce a hodnotami tepelných toku (za předpokladu že známe okrajové podmínky). Tato skutečnost je důležitá v případě, kdy nejsme schopni přesně stanovit tepelný odpor měřené konstrukce. Díky provázanosti výše uvedených faktorů lze hodnotu tepelného odporu R za pomoci povrchových teplot a hodnot tepelných toků vyjádřit z podobnosti trojúhelníků takto: R = R si ⋅ (θ si − θ se ) θ i − θ si kde R je tepelný odpor konstrukce [m2. K.W‐1]; Rsi je odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce [m2. K.W‐1]; θi teplota prostředí interiéru [K]; povrchová teplota pevné látky ‐ teplá strana [K]; θsi θse povrchová teplota pevné látky ‐ chladná strana [K]; Tepelné toky jsme během našeho výzkumu měřili alfametry s rozsahem své přesnosti optimální pro námi požadované hodnoty. Metoda teplé a chladné skříně Standardní klimakomora je určená pro modelování synergických jevů transferu tepla, difúze vodní páry a infiltrace vzduchu za stacionárních i nestacionárních okrajových podmínkách. Zařízení se skládá z pevné/mobilní klimatické komory s programovatelným modelováním podmínek vnějšího/vnitřního. Zařízení má reprodukovat smluvní (normové) okrajové podmínky na vzorku mezi dvěma prostředími, kterými je obvykle atmosférický vzduch s ustálenou teplotou a vlhkostí. U zkušebního zařízení s kalibrovanou teplou skříní je měřicí skříň obklopena prostředím s řízenou teplotou, která nemusí být nutně stejná, jako je teplota v měřicí skříni. Ztrátový tepelný tok stěnami skříně je malý v důsledku použití konstrukce skříně s vysokým tepelným odporem. Celkový vstupní topný výkon musí být opraven o ztráty stěnami měřicí skříně a okrajové ztráty vzorku (ČSN EN ISO 8990). Stěny komory musí být konstruovány tak, aby snižovaly požadavky na výkon chladicího zařízení a byla vyloučena kondenzace vodní páry. Sálavost vnitřních povrchů komory musí být v souladu s požadovaným sdílením tepla sáláním. Požadavky na sálavost, stínění chladicích stěn (topných těles), teplotní stabilitu a rovnoměrné rozložení teploty jsou v principu stejné jako pro měřicí skříň (ČSN EN ISO 8990).

‐ 6 ‐

Obr. 4.1 Zkušební zařízení s chráněnou teplou (chladnou) skříní Námi aplikované řešení je schopné simulovat teplotu na vnější straně konstrukce. Vnitřní strana je umístěna v reálné části laboratoře, kde jsou vnitřní podmínky simulovány reálným prostorem. Problém, který jsme při námi prováděném měření zjistili, je hlavně v proudění vzduchu kolem konstrukce. Pokud toto proudění není uměle vyvoláno, je velmi nevyrovnané a v závislosti na teplotě proměnné. Na základě těchto faktorů je pak obtížné přesně stanovit přesné přestupové odpory. Ty mají výrazný vliv na přesnosti naměřených povrchových teplot, respektive na porovnání reálných dat s modelem. Pokud by se nám podařilo konstrukci z obou stran odizolovat od proudění okolního vzduchu, dosáhli bychom normových přestupových odporů. Ty je možné spočítat přesným způsobem dle rychlosti proudění dle vztahů uvedených v literatuře (ŘEHÁNEK, 1981). Popis a funkce Klimaboxu Z uvedeného textu vyplývá potřeba vytvoření prostředí s ustálenou teplotou odpovídajícím vnějším návrhovým hodnotám dle platné legislativy. V našem případě se jedná o návrhové teploty cca ‐15 °C. Pro naše měření používáme vlastní klimakomoru, která není schopná dodržení veškerých parametrů viz normy uvedené výše, nicméně získané výsledky se poměrně přesně shodují s počítačovými simulacemi a je tedy možné základní měření při určité míře drobné nepřesnosti provádět.

‐ 7 ‐

Obr. 4.2 Schéma chladicího boxu a umístění chladící jednotku spolu s výparníkem Experimentální box má celkové vnější rozměry 2000 mm x 2000 mm x 2500 mm. Jeho nosnou kostru tvoří hranoly o rozměrech 40/60/2000 mm, které jsou navzájem pospojovány vruty a ocelovými hřeby. Plášť tohoto boxu je tvořen OSB deskami a tepelnou izolací z desek EPS na bázi grafitu – tzv. šedého EPS. Tato tepelná izolace je důležitou částí klimakomory z důvodu omezení tepelných ztrát výsledné konstrukce. Zvolen byl grafitový polystyren o tloušťce 200+120 mm. Utěsnění vzniklých spár se provedlo PUR pěnou a opětovným přelepením spár hliníkovou páskou. Kvalita zateplení byla důležitá pro omezení zapínání chladícího zařízení. Součinitel prostupu tepla stěny chladicího boxu je U=0,11 W.m‐2.K‐1. Jednotková ztráta celého boxu je pak velmi nízkých 2,2 W.K‐1, což při teplotním spádu 35 K činí Qc=77 W (uvažováno bez vlivu ochlazovaných měřených konstrukcí). Při sestavování boxu byl kladen důraz na jeho těsnost. Tím se zabránilo vnikání vlhkosti do boxu. Při vyšší vlhkosti by se tvořila na výparníku námraza. Její časté odtávání by způsobilo kolísání vnitřní teploty. Chladicí zařízení bylo umístěno ve stropní části boxu. Součástí chladícího zařízení jsou dvě teplotní čidla (ČSN 25 8005:1989). Jedno kontroluje teplotu uvnitř boxu, při zvýšení teploty se automaticky zapne chlazení. Druhé, umístěné na výparníku, řídí odtávání zmrzlého kondenzátu ‐ jinovatky. Celé zařízení se řídí pomocí ovládacího panelu umístěného nad stropní konstrukcí boxu. Funkce a omezení klimaboxu Námi sestavené zařízení má simulovat okrajové návrhové podmínky. Námi navržené a používané zařízení má několik zásadních omezení, které mají významný vliv na naměřené hodnoty. V porovnání s normativní podobou metody teplé skříně nejsme schopni regulovat teplotu na „teplé“ straně konstrukce. Ta je exponována do interiéru laboratoře a je do značné míry ovlivňována jejím provozem. Vlivem vhodného umístění laboratoře, kdy jsou potlačeny solární zisky a je zajištěna dostatečná akumulace vnitřních konstrukcí, je klima v jejím prostoru velmi vyrovnané, bez výraznějších výkyvů, a hodnoty takto získané věrně ‐ 8 ‐

simulují vnitřní návrhové podmínky běžných staveb občanské vybavenosti. Hlavním problémem tak není kolísavé chování teploty, ale laminární proudění na povrchu našeho modelu. Při použití metody teplé skříně je jedním z hlavních předpokladů zajištění přesně definované hodnoty rychlosti tohoto proudění. To zásadním způsobem ovlivňuje přestupové odpory měřené konstrukce a tím i všechny měřené veličiny. Tato metoda je navíc určena převážně pro ploché konstrukce (tepelné izolace, okna, stěny atd.) Podobné chování vykazuje i konstrukce vystavená „chladné“ straně. I zde platí, že by mělo být laminární proudění regulováno, aby bylo možné zajistit přesnou hodnotu přestupových odporů. Námi použité chladicí zařízení také nedokáže plynule regulovat teplotu v boxu. Zařízení zapíná a vypíná podle nastavené teploty dle termostatu. Mezi zapnutým a vypnutým stavem vzniká drobný rozdíl v teplotě a hlavně v proudění vznikající vlivem ventilátoru umístěném ve výparníku. Metoda infračervené termografie Metoda infračervené termografie je vhodná v případě, kdy potřebujeme nalézt místo, kde předpokládáme výskyt tepelného mostu. V těchto případech je její použití neocenitelné a dává nám dobrou představu o tom, o jak velký tepelný most se jedná a kde se přesně nachází. V případě, že polohu tepelného mostu známe a chceme přímo identifikovat vlastnosti tohoto tepelného mostu prostřednictvím povrchových teplot, je použití infračervené termografie méně přesné. Pro co nejpřesnější stanovení povrchové teploty je při použití infračervené termografie nutné znát aktuální venkovní teplotu. Druhou důležitou veličinou je emisivita materiálu (ε), který termokamerou zabíráme a jehož povrchovou teplotu chceme zjistit. Hodnota emisivity se pohybuje v rozmezí od ε=0‐1. Je tak velmi obtížné přesně stanovit (odhadnout) správnou hodnotu emisivity. Výsledky získané touto metodou jsou tedy spíše orientační a mají za úkol spíše naznačit místa, kde se zvýšený tepelný most nachází. Pokud tato místa lokalizujeme a použijeme doplňkovou metodu např. pomocí termočlánků, dostaneme již poměrně přesné údaje. Na jejich základě je možné i hodnoty z termokamery zkalibrovat a získat relevantní výstupy. Metoda infračervené termografie je pro naše účely vhodná pouze ve spojitosti s dalším podrobnějším měřením. Termografická kontrola nepřináší pouze okamžité umístění tepelných mostů, ale také specifika o jejich rozsahu a růstu povrchové teploty. Snadná identifikace tepelných mostů může vyústit v jistou reinterpretaci, zvláště je‐li užit nízký měřící/měřený rozsah a ukazují‐li zachycené tepelné mosty vysoké kontrastní barvy a zároveň zanedbatelné teplotní rozdíly (WRÓBEL et KISILEWICZ, 2008). ‐ 9 ‐

5. Výsledky z provedených měření Měření tepelných vodivostí Aby bylo možné vyhodnotit provedená změření bylo nutné sestavit výpočtové modely. Pro tyto modely bylo nutné znát tepelné vodivosti jednotlivých materiálů. Protože většina materiálů v konstrukci má výrazně horší tepelnou vodivost než tepelná izolace, byly pro tyto materiály použity parametry dle ČSN 73 0540‐3. Pro parametry tepelné izolace bylo nutné provést měření. Abychom získali použitelné a relevantní výsledky byla tato měření několikráte opakována s výsledkem viz níže. Protože se jedná o tepelné izolace se vzduchovými dutinkami, předpokládáme jako přesnější a použitelné měření, měření pomocí vpichové sondy. S těmito hodnotami pak počítáme a stanovujeme součinitel prostupu tepla celé konstrukce. Tyto výpočty předpokládají s rovnoměrnou strukturou aplikované tepelné izolace. Na měřených vzorcích byly pozorovány velké odlišnosti v kvalitě aplikované izolace a především v její struktuře. Pokud dojde špatnou aplikací k tomu, že bude docházet ve struktuře tepelné izolace k výrazné nevyváženosti velikosti vzduchových dutinek a budou zde uzavřené velké kapsy vzduchu, budou výsledky výrazně horší a může vlivem těchto tepelných mostů docházet k poruchám konstrukce. První sada měření provedených dotykovou sondou: DOTYKOVÁ SONDA

ICYNENE_KRYCHLE

Průměrná

KONKURENČNÍ PĚNA měkká hodně dutin

Průměrná

ICYNENE volný na ÚTT

λ W/mK

cρ J/m3K

a m2/s

0,0366 0,0363 0,0346 0,0358 0,0359

0,064 0,083 0,087 0,082 0,094

0,576 0,439 0,395 0,436 0,381

0,03584

0,082

0,4454

0,0389 0,0420 0,0380 0,0394 0,0374 0,03914

0,072 0,062 0,084 0,076 0,092 0,0772

0,538 0,689 0,452 0,518 0,408 0,521

0,0366 0,0359 0,0347 0,0382 0,0365

0,079 0,086 0,067 0,055 0,073

0,464 0,419 0,518 0,688 0,498

‐ 10 ‐

Průměrná

0,03638

0,072

0,5174

MINERÁLNÍ VLNA_lepší

0,0358 0,0354 0,0356 0,0356 0,0352 0,03552

0,074 0,076 0,096 0,059 0,081 0,0772

0,483 0,469 0,369 0,603 0,436 0,472

0,0359 0,0351 0,0363 0,0353 0,0363 0,03578

0,087 0,095 0,096 0,116 0,100 0,0988

0,412 0,369 0,379 0,303 0,363 0,3652

Průměrná

MINERÁLNÍ PLSŤ

Průměrná

Druhá sada měření provedených vpichovou sondou: VPICHOVÁ SONDA λ W/mK

cρ J/m3K

a m2/s

0,0379 0,0386 0,0381 0,0380

0,049 0,048 0,049 0,047

0,781 0,803 0,771 0,813

0,03815

0,04825

0,792

0,0422 0,0430 0,0419 0,0433

0,059 0,060 0,059 0,058

0,722 0,717 0,707 0,751

Průměrná

0,0426

0,059

0,72425

Průměrná

0,0371 0,0384 0,0380 0,0382 0,0384 0,03802

0,047 0,049 0,046 0,048 0,048 0,0476

0,784 0,791 0,824 0,792 0,799 0,798

ICYNENE_KRYCHLE

Průměrná

KONKURENČNÍ PĚNA měkká hodně dutin

ICYNENE volný na ÚTT

‐ 11 ‐

MINERÁLNÍ VLNA_lepší

0,0405 0,0400 0,0395 0,0402

0,050 0,048 0,044 0,045

0,814 0,831 0,891 0,877

Průměrná

0,04005

0,04675

0,85325

0,0375 0,0383 0,0381

0,059 0,058 0,062

0,633 0,661 0,616

0,037967

0,059667

0,636667

MINERÁLNÍ PLSŤ

Průměrná

‐ 12 ‐

MĚŘENÍ KONKURENČNÍ STŘÍKANÉ IZOLACE Druhou měřenou konstrukcí byl vzorek stříkané tepelné izolace konkurenční pěnou mezi krokve a s plným přestřikem přes tyto dřevěné prvky. Jednalo se o přestřik s nerovnoměrnou tloušťkou proto je některé změřené hodnoty obtížné interpretovat. Zbylý prostor v konstrukci byl vyplněn uzavřenou vzduchovou dutinou. Tato dutina vzhledem ke své velikosti již umožní proudění vzduchu uvnitř dutiny. Situace kdy jsme uvažovali s touto dutinou, jako s prostředím s ustálenou tepelnou vodivostí zahrnuje určitou míru zjednodušení a nepřesnosti. Nicméně s ohledem na velikost měřeného vzorku by nemělo jít o výraznou nepřesnost.

Obr. 5.1 Schématické zobrazení z programu Rhino Protože šlo o konstrukce s proměnnými tloušťkami tepelných izolací a obtížně definovatelnou geometrií těchto izolací hlavně v případě krytí v místech s výrazným tepelným mostem jsou modely pro vyhodnocení součinitele prostupu tepla pouze orientační. Na níže uvedených obrázcích je fotodokumentace stavu při prováděných měření a charakteristika měřených vzorků.

‐ 13 ‐

Obr. 5.2 Zobrazení měřené konstrukce společně s osazenými termočlánky a použitými alfametry Na obr. 5.2 jsou zachyceny termočlánky a umístěné alfametry společně s napojením na měřící ústřednu. Celá měřená konstrukce je do boxu zapuštěna do 2/3 své tl. s ohledem na omezení bočního tepelného toku a ovlivnění měřených hodnot. K omezení těchto bočních toků napomáhá také vliv minerální tepelné izolace utěsňující napojovací spáru.

Obr. 5.3 Pohled na měřenou konstrukci po odstranění vnější SDK desky, z obrázku je patrná velikost přestřiku a její nerovnoměrná tloušťka

‐ 14 ‐

Na obr. 5.3 je patrno jak je přestřik tepelných mostů nerovnoměrný a obtížně definovatelný pro přesné výpočtové modely. Z obrázku je dále zřejmé, že v místech kde by byla tloušťka tepelné izolace důležitá, tak je lokálně zeslabena. I zde je poměrně dobře patrné, že v některých místech nedochází k dobrému spojení původního nástřiku s další vrstvou převazující dřevěné prvky. Tyto dutiny pak výrazně napomáhají k prostupu tepla a znehodnocují celou skladbu. Výsledky z infračervené termografie V další části bude proveden rozbor výsledků z provedených měření metodou infračervené termografie. Protože se model nachází ve vnitřním prostředí, kde byly i zdroje velkých tepelných zisků (zářivky apod.), mohou některé obrázky působit zkresleně hlavně v případě, kdy byla konstrukce obnažená a docházelo např. od konstrukce pro uchycení SDK profilů k odrazu tepelného záření.

Obr. 5.4 Termovizní snímek měřené konstrukce – pohled z interiéru

‐ 15 ‐

Obr. 5.5 Termovizní snímek měřené konstrukce – pohled z interiéru Na obr. 5.4 a 5.5 jsou vnitřní pohledy na měřenou konstrukci s poměrně vyváženou povrchovou teplotou v ploše konstrukce bez výraznějších tepelných mostů jako v konstrukci první.

Obr. 5.6 Termovizní snímek z exteriérové strany měřeného modelu – na obrázku jsou zřejmé tepelné mosty v místech dřevěných krokví ‐ 16 ‐

Na obr. 5.6 je pohled z chladné strany měřené konstrukce (uvnitř klimaboxu). Výrazně červená místa jsou lepící pásky s reflexní vrstvou, nejde o tepelné mosty. Celkově se tato konstrukce chovala výrazně lépe a vyváženěji. Zajímavým úkazem je v tomto případě i výrazně chladnější povrch dřevěných prvků. K tomuto efektu dochází u většiny měřených konstrukcí. Tyto konstrukce i podle měření povrchových teplot jsou samozřejmě „teplejší“ nicméně na termovizním snímku se jeví jako chladnější. Domnívám se, že tento nesoulad je způsobem rozdílnou emisivitou obou povrchů zapříčiňující toto zkreslení. Průběhy provedených měření

Obr. 5.7 Průběh celého měření

Obr. 5.8 Vybraný úsek měření pro stanovení součinitele prostupu tepla Z obr. 5.7 a 5.8 je zřejmý průběh z provedených měření. Je zde patrná poměrně ustálená teplota na teplé straně modelu a poměrně rovnoměrná křivka ze strany klimaboxu. Z takto naměřených dat bylo poměrně jednoduché provést na základě uvedených vztahů vyhodnocení této konstrukce. V tomto případě jsme prováděli měření pro dva teplotní rozdíly. V jednom případě to bylo pro teplotní rozdíl 35°K a 15°K. Při vyšších teplotách nedochází k tak výraznému kolísání teplot uvnitř chladící klimakomory. Závěry z provedených měření

‐ 17 ‐

Z provedených měření vyplývá, že je součinitel prostupu tepla této konstrukce při okrajových podmínkách nastavených během měření roven hodnotě součinitele prostupu tepla U = 0,19 W.m‐2.K‐1. Pokud se jako směrodatné použijí okrajové podmínky stanovené normou ČSN 730540‐2 je vypočítaný součinitel prostupu tepla této konstrukce roven součiniteli prostupu tepla U = 0,20 W.m‐2.K‐1. ‐ 18 ‐

MĚŘENÍ KONSTRUKCE S MINERÁLNÍ VLNOU Třetí měřenou konstrukcí byl vzorek s minerální tepelnou izolací vloženou mezi konstrukci krokví a přiloženou i nad krokve do dřevěného roštu. V tomto případě bylo poměrně jednoduché přesně definovat tloušťky použité izolace a ověřit si její vlastnosti dle specifikací výrobce a našich měření. Zbylý prostor v konstrukci byl vyplněn uzavřenou vzduchovou dutinou, ta však v tomto případě byla velmi malá a dle mého soudu neumožňovala cirkulaci vzduchu. Situace kdy jsme uvažovali s touto dutinou, jako s prostředím s ustálenou tepelnou vodivostí zahrnuje určitou míru zjednodušení a nepřesnosti. Nicméně s ohledem na velikost měřeného vzorku by nemělo jít o výraznou nepřesnost.


‐ 19 ‐

Obr. 5.10 Zobrazení měřené konstrukce společně s osazenými termočlánky a použitými alfametry Na obr. 5.10 jsou zachyceny termočlánky a umístěné alfametry společně s napojením na měřící ústřednu. Celá měřená konstrukce je do boxu zapuštěna do 2/3 své tl. s ohledem na omezení bočního tepelného toku a ovlivnění měřených hodnot. K omezení těchto bočních toků napomáhá také vliv minerální tepelné izolace utěsňující napojovací spáru.

Obr. 5.11 Pohled na měřenou konstrukci po odstranění vnější SDK desky, z obrázku je patrná konstrukce a velikost zateplení Na obr. 5.11 je dobře patrné jak bylo řešeno vnitřní zateplení v dřevěném roštu s převázanými tepelnými mosty. Jedná se o standardní konstrukci používanou ve střešních konstrukcí. ‐ 20 ‐

Výsledky z infračervené termografie V další části bude proveden rozbor výsledků z provedených měření metodou infračervené termografie. Protože se model nachází ve vnitřním prostředí, kde byly i zdroje velkých tepelných zisků (zářivky apod.), mohou některé obrázky působit zkresleně hlavně v případě, kdy byla konstrukce obnažená a docházelo např. od konstrukce pro uchycení SDK profilů k odrazu tepelného záření.

Obr. 5.12 Termovizní snímek měřené konstrukce – pohled z interiéru Na obr. 5.12 je z termovizního snímku poměrně dobře patrné opět drobné prorýsování tepelného mostu vlivem dřevěného prvku. Je to pravděpodobně způsobenou malou tloušťkou tepelných izolací a také nepřítomnosti vzduchové mezery, která svým charakterem napomáhá k lepšímu rozložení teplot. Nicméně nejedná se o nedostatek, protože rozdíl v povrchových teplotách je opravdu zanedbatelný.

‐ 21 ‐

Obr. 5.13 Termovizní snímek z exteriérové strany měřeného modelu – na obrázku se konstrukce jeví bez výrazných tepelných mostů Na obr. 5.13 je patrné poměrně rovnoměrné rozložení teplot v konstrukci. Je zde také patrná drobná netěsnost v pravém horním rohu. I z provedených měření vyplívá kvalitní řešení tepelných mostů.

Obr. 5.14 Termovizní snímek měřené konstrukce – pohled z interiéru ‐ 22 ‐

Na obr. 5.14 je zachycena konstrukce z interiérové části modelu po odstranění SDK předstěny. Rozložení teplot je opět poměrně rovnoměrné. Průběhy provedených měření


Obr. 5.15 Vybraný úsek měření pro stanovení součinitele prostupu tepla

Z obr. 5.14 a 5.15 je zřejmý průběh z provedených měření. Je zde patrná poměrně ustálená teplota na teplé straně modelu a poměrně rovnoměrná křivka ze strany klimaboxu. Z takto naměřených dat bylo poměrně jednoduché provést na základě uvedených vztahů vyhodnocení této konstrukce. V tomto případě jsme prováděli měření pro dva teplotní rozdíly. V jednom případě to bylo pro teplotní rozdíl 35°K a 15°K. Při vyšších teplotách nedochází k tak výraznému kolísání teplot uvnitř chladící klimakomory. ‐ 23 ‐

Závěry z provedených měření Z provedených měření vyplývá, že je součinitel prostupu tepla této konstrukce při okrajových podmínkách nastavených během měření roven hodnotě součinitele prostupu tepla U = 0,15 W.m‐2.K‐1. Pokud se jako směrodatné použijí okrajové podmínky stanovené normou ČSN 730540‐2 je vypočítaný součinitel prostupu tepla této konstrukce roven součiniteli prostupu tepla U = 0,17 W.m‐2.K‐1. V tomto případě došlo k poměrně velmi dobrým výsledkům. Je možné, že vlivem velikosti konstrukce mohlo v tomto případě dojít k výraznějšímu ovlivnění výsledků. V tomto případě jsou jako relevantní spíše výpočtové hodnoty z programového prostředí. ‐ 24 ‐

MĚŘENÍ KONSTRUKCE S OCELOVÝM VÁLCOVANÝM PROFILEM Čtvrtou měřenou konstrukcí byl vzorek stříkané tepelné izolace s ocelovým středovým válcovaným profilem. Přes tyto prvky byl na interiérové části použit opět přestřik přes tyto dílčí části. Jednalo se o přestřik s nerovnoměrnou tloušťkou proto je některé změřené hodnoty obtížné interpretovat. Přestřik byl přetažen přes ocelový prvek o zhruba 100 mm na každé straně. Zbylý prostor v konstrukci byl vyplněn uzavřenou vzduchovou dutinou. Tato dutina vzhledem ke své velikosti již umožní proudění vzduchu uvnitř dutiny. Situace kdy jsme uvažovali s touto dutinou, jako s prostředím s ustálenou tepelnou vodivostí zahrnuje určitou míru zjednodušení a nepřesnosti. Nicméně s ohledem na velikost měřeného vzorku by nemělo jít o výraznou nepřesnost. Z vnější strany byl prvek opláštěn ocelovým plechem tvořícím plášť konstrukce (standardní řešení např. při opláštění výrobních hal apod.).


‐ 25 ‐

Obr. 5.17 Zobrazení měřené konstrukce společně s osazenými termočlánky a použitými alfametry Na obr. 5.17 je zobrazena měřená konstrukce a její osazení do chladící klimakomory. Z důvodu špatné rozměrové koordinace, nebylo možné konstrukci do boxu zapustit a byla tedy ve styku s okolním prostředím v tl. cca 5/6 tloušťky pláště. Toto omezení mělo zcela jistě vliv na měřené hodnoty, výsledky se pravděpodobně pohybovali v lepších hodnotách, než kterých by bylo dosaženo ve skutečnosti.

Obr. 5.18 Pohled na měřenou konstrukci po odstranění vnější SDK desky, z obrázku je patrná velikost přestřiku přes dřevěné krokve Na obr. 5.18 je zobrazena obnažená část modelu. V případě kdy se v konstrukcích vyskytuji prvky s výrazně odlišnou tepelnou vodivostí (obecně ocel, železo, hliník apod.) je nutné dbát zvýšené pozornosti při řešení tepelných mostů. ‐ 26 ‐

Výsledky z infračervené termografie V další části bude proveden rozbor výsledků z provedených měření metodou infračervené termografie. Protože se model nachází ve vnitřním prostředí, kde byly i zdroje velkých tepelných zisků (zářivky apod.), mohou některé obrázky působit zkresleně hlavně v případě, kdy byla konstrukce obnažená a docházelo např. od konstrukce pro uchycení SDK profilů k odrazu tepelného záření.

Obr. 5.19 Termovizní snímek měřené konstrukce – pohled z interiéru

‐ 27 ‐

Obr. 5.20 Termovizní snímek z interiérové strany měřené konstrukce

Obr. 5.21 Termovizní snímek měřené konstrukce – pohled z exteriéru ‐ 28 ‐

Z obrázků termovizních snímků je zřejmé, že byla povrchová teplota opět poměrně rovnoměrná. Pouze se liší zobrazení povrchových teplot. Je to dáno charakteristikou lesklého povrchu, na kterém se odráží případné zdroje tepla či teplejší povrchy. Abychom tento povrch ochránili před těmito nežádoucími účinky, bylo by nutné aplikovat např. bílý nátěr. Průběhy provedených měření


Obr. 5.23 Vybraný úsek měření pro stanovení součinitele prostupu tepla Z obr. 5.22 a 5.23 je zřejmý průběh z provedených měření. Je zde patrná poměrně ustálená teplota na teplé straně modelu a poměrně rovnoměrná křivka ze strany klimaboxu. Z takto naměřených dat bylo poměrně jednoduché provést na základě uvedených vztahů vyhodnocení této konstrukce. V tomto případě jsme prováděli měření pro dva teplotní rozdíly. V jednom případě to bylo pro teplotní rozdíl 35°K a 15°K. Při vyšších teplotách nedochází k tak výraznému kolísání teplot uvnitř chladící klimakomory. Závěry z provedených měření

‐ 29 ‐

Z provedených měření vyplývá, že je součinitel prostupu tepla této konstrukce při okrajových podmínkách nastavených během měření roven hodnotě součinitele prostupu tepla U = 0,22 W.m‐2.K‐1. Pokud se jako směrodatné použijí okrajové podmínky stanovené normou ČSN 730540‐2 je vypočítaný součinitel prostupu tepla této konstrukce roven součiniteli prostupu tepla U = 0,22 W.m‐2.K‐1. ‐ 30 ‐

MĚŘENÍ S CELOPLOŠNÝM PŘESTŘIKEM Šestou měřenou konstrukcí (obdobně jako pátý vzorek) byl vzorek stříkané tepelné izolace mezi krokve a s přestřikem přes tyto dřevěné prvky. Jednalo se o přestřik s nerovnoměrnou tloušťkou proto je některé změřené hodnoty obtížné interpretovat. Přestřik byl přetažen přes dřevěný prvek o zhruba 100 mm na každé straně této krokve. Zbylý prostor v konstrukci byl vyplněn uzavřenou vzduchovou dutinou. Tato dutina vzhledem ke své velikosti již umožní proudění vzduchu uvnitř dutiny. Situace kdy jsme uvažovali s touto dutinou, jako s prostředím s ustálenou tepelnou vodivostí zahrnuje určitou míru zjednodušení a nepřesnosti. Nicméně s ohledem na velikost měřeného vzorku by nemělo jít o výraznou nepřesnost.


‐ 31 ‐

Obr. 5.25 Zobrazení měřené konstrukce společně s osazenými termočlánky a použitými alfametry Na obr. 5.25 jsou zachyceny termočlánky a umístěné alfametry společně s napojením na měřící ústřednu. Celá měřená konstrukce je do boxu zapuštěna na celou svou tloušťku s ohledem na omezení bočního tepelného toku a ovlivnění měřených hodnot. K omezení těchto bočních toků napomáhá také vliv minerální tepelné izolace utěsňující napojovací spáru.

‐ 32 ‐

Obr. 5.26 Pohled na měřenou konstrukci po odstranění vnější SDK desky, z obrázku je patrná velikost přestřiku přes dřevěné krokve Na obr. 5.26 jsou vidět přestřiky v tomto modelu. Jedná se o nejlépe zpracovaný vzorek ze všech měřených konstrukcí. Napojení i struktura použité stříkané izolace v tomto případě byla velmi kvalitní. Izolace od sebe nebylo možné oddělit a také nebyla detekována místa se vzduchovými kapsami.

‐ 33 ‐

Obr. 5.27 Pohled na měřenou konstrukci po odstranění vnější SDK desky, z obrázku je patrná velikost přestřiku přes dřevěné krokve Na obr. 5.27 je vidět kvalitní struktura tepelné izolace a její uzavřená struktura a dobré napojení na izolaci v hlavní vrstvě. Výsledky z infračervené termografie V další části bude proveden rozbor výsledků z provedených měření metodou infračervené termografie. Protože se model nachází ve vnitřním prostředí, kde byly i zdroje velkých tepelných zisků (zářivky apod.), mohou některé obrázky působit zkresleně hlavně v případě, ‐ 34 ‐

kdy byla konstrukce obnažená a docházelo např. od konstrukce pro uchycení SDK profilů k odrazu tepelného záření.

Obr. 5.28 Termovizní snímek měřené konstrukce – pohled z exteriéru

Obr. 5.29 Termovizní snímek měřené konstrukce – pohled z exteriéru ‐ 35 ‐

Na obr. 5.28 a 5.29 je zachycen pohled z klimakomory. Rozdíl teplot na spodní a horní části je dán odlišnou teplotou v chladící komoře při spodním a horním okraji. To proč i zde se dřevěné prvky jeví jako chladnější je záhadou, z vyhodnocených měření je zřejmé že tomu tak není. I zde je proto za tímto efekt pravděpodobně jiná hodnota emisivity tohoto povrchu, vlivem které dochází při použít metody infračervené termografie k rozdílnému rozložení povrchových teplot.

Obr. 5.30 Termovizní snímek z interiérové strany měřeného modelu Průběhy provedených měření


‐ 36 ‐

Obr. 5.32 Vybraný úsek měření pro stanovení součinitele prostupu tepla Z obr. 5.31 a 5.32 je zřejmý průběh z provedených měření. Je zde patrná poměrně ustálená teplota na teplé straně modelu a poměrně rovnoměrná křivka ze strany klimaboxu. Z takto naměřených dat bylo poměrně jednoduché provést na základě uvedených vztahů vyhodnocení této konstrukce. V tomto případě jsme prováděli měření pro dva teplotní rozdíly. V jednom případě to bylo pro teplotní rozdíl 35°K a 15°K. Při vyšších teplotách nedochází k tak výraznému kolísání teplot uvnitř chladící klimakomory. Závěry z provedených měření Z provedených měření vyplývá, že je součinitel prostupu tepla této konstrukce při okrajových podmínkách nastavených během měření roven hodnotě součinitele prostupu tepla U = 0,20 W.m‐2.K‐1. Pokud se jako směrodatné použijí okrajové podmínky stanovené normou ČSN 730540‐2 je vypočítaný součinitel prostupu tepla této konstrukce roven součiniteli prostupu tepla U = 0,21 W.m‐2.K‐1. ‐ 37 ‐

Závěry z měření Provedená měření jsou výrazně závislá na vnitřním a vnějším prostředí. Jak již bylo uvedené naše metoda teplé a chladné skříně není certifikována a nedopovídá normativním požadavkům. Průběh teplot není vždy zcela konstantní a dochází k drobným výkyvům, které mohou získané výsledky ovlivňovat. Z dlouhodobých měření, která na této komoře provádíme je zřejmé, že vliv těchto nepřesností není významný. Je zde nutné zdůraznit, že přesnost námi používaných čidel je cca 0,3°K. Z důvodu velikosti boxu nebylo možné měřit konstrukci o takových rozměrech, které by zajistili, že boční tepelné toky nebudou významné a nebudou mít na naměřené hodnoty významnější vliv. Konstrukce splňující tyto parametry by musela mít cca 4x4 m. Měření tepelných vodivostí bylo provedené na vzorcích při interiérové teplotě a nešlo tedy o teplotu v souladu s normou a teplotou v souladu s podmínkami, ve kterých se daná izolace nachází. Je nutné zdůraznit, že vzorky byly většinou velmi kvalitní, pokud by tohoto standardu při běžné aplikaci nebylo dosaženo, je obtížně předvídatelné jaké by byly tyto reálné hodnoty. Dalším výrazným vlivem může být zvýšený obsah vlhkosti. Jelikož jde o materiál porézní odhadoval bych zhoršení součinitele tepelné vodivosti vlivem běžného obsahu vlhkosti v rozsahu cca 2‐5 %. Jedná se však o hodnoty, se kterými by měl operovat projektant při návrhu této izolace do stavební konstrukce. U některých vzorků docházelo k jevu, kdy se dvě vrstvy tepelné izolace nedostatečně spojili. V těchto místech pak byly poměrně velké kapsy. Tuto izolaci pak bylo i velmi snadné oddělit. Na určitém počtu vzorků také byly patrné dutiny vzniklé špatnou aplikací. Tyto místa bylo obtížné na první pohled identifikovat. Jejich zjištění však bylo možné při použití termovizního snímkování, či při „ohmatání“ konstrukce. Je velmi důležité dát pozor na to, aby k podobným defektům nedocházelo. Zhoršení tepelně technických parametrů této konstrukce bylo v rozsahu cca 20% a mohlo by vést k výrazným tepelným mostům a riziku možné kondenzace uvnitř konstrukce, což v případě kdy se v konstrukci nachází organické materiály, není dovoleno. Norma pro měření metodou teplé skříně předpokládá osazení na měřenou konstrukci velké množství teplotních čidel a snímačů tepelného toku. Z takto naměřených dat je pak možné přesněji vyhodnotit, získané výsledky. V našich podmínkách nebylo možné na konstrukci modelu osadit tak velké množství článků, proto i v tomto ohledu není možné zajistit požadovanou přesnost.

‐ 38 ‐

Literatura [1]

KREIDL, M. Měření teploty‐senzory a měřící obvody. 1. vydání. Vydalo nakladatelství BEN‐technická literatura, Praha 2005. ISBN 80‐7300‐145‐4.

[2]

ŘEHÁNEK, J. Přestup tepla na vnitřních a na vnějších površích stavebních konstrukcí. Výzkumný ústav pozemních staveb, vedoucí pracoviště vědeckotechnického rozvoje s meziodvětvovou působností. Praha, 1981. 45s.

[3]

SVOBODA, Z. Numerické hodnocení tepelných mostů a vazeb. Praha 2004. 139 s. Habilitační práce.

[4]

SVOBODA, Z.; KUBR, M. Ekvivalentní tepelná vodivost zdiva z dutinových keramických tvarovek ve směru svislého tepelného toku. Tepelná ochrana budov, 2010, roč. 13, číslo 5. ISSN 1213‐0907. 13‐17pp.

[5]

ŠIMONÍK, J. Fyzika – termika. 3. vydání. SNTL – Nakladatelství technické literatury, Praha 1. 1977. 82p.

[6]

WRÓBEL, A.; KISILEWICZ, T. Detection of thermal bridges ‐ aims, possibilities and conditions. 9th International Conference on Quantitative InfraRed Thermography, July 2‐5, 2008, Krakow – Poland. 6s.

[7]

ČSN 73 0540‐1, 2, 3, 4:2005, 2007, 2011 Tepelná ochrana budov včetně pozdějších změn a dodatků. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. 44 p.

‐ 1

Termíny definice. Veličiny pro navrhování a ověřování.

‐ 2

Funkční požadavky.

‐ 3

Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování.

‐ 4

Výpočtové metody pro navrhování a ověřování.

[8]

ČSN 25 8005:1989 Názvosloví z oboru měření teploty. Vydavatelství Úřadu pro normalizaci a měření, Praha 1988. 44p.

[9]

ČSN EN 60359:2003 Elektrická a elektronická měřící zařízení‐ Vyjadřování vlastností. 2003. Český normalizační institut, 2003. 36p.

[10]

ČSN EN ISO 10456:2007 „Stavební Materiály a výrobky‐Tepelně vlhkostní vlastnosti‐ Tabelované návrhové hodnoty a postupy pro stanovení deklarovaných a návrhových tepelných hodnot“. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2009. 32 p.

[11]

ČSN EN ISO 8990:1998 (73 0557) Tepelná izolace – Stanovení vlastností prostupu tapla v ustáleném stavu – Kalibrovaná a chráněná teplá skříň. Praha: Vydavatelství Český normalizační institut. 1998. 24p.

[12]

Rhinoceros, Verze 4.0 SR8, 2010. © 1993‐2008 Robert McNeel & Associates.

[13]

Uživatelský manuál programu AREA 2010. Svoboda software 2010.

[14]

Uživatelský manuál programu TEPLO 2010. Svoboda software 2010.

‐ 39 ‐

ZPRÁVA O VYHODNOCENÍ PROVEDENÝCH MĚŘENÍ NA MODELECH KONSTRUKCÍ LEHKÉHO OBVODOVÉHO PLÁŠTĚ SE STŘÍKANOU TEPELNOU IZOLACÍ

Recommend Documents