2014
Zpráva o životním prostředí
v Kraji Vysočina
2014
Zpráva o životním prostředí
v Kraji Vysočina
Zpracovala: CENIA, česká informační agentura životního prostředí Celková redakce: T. Ponocná a L. Hejná Autoři: E. Koblížková, J. Kratina, J. Mertl, J. Pokorný, T. Ponocná, M. Rollerová, V. Vlčková Autorizovaná verze © Ministerstvo životního prostředí, Praha ISBN 978-80-85087-49-9 Kontakt: CENIA, česká informační agentura životního prostředí Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 tel.: +420 267 225 340
[email protected], http://www.cenia.cz Grafický design a sazba: Daniela Řeháková
Obsah 1 Úvod 2 Ovzduší 2.1 Emisní situace 2.2 Kvalita ovzduší 3 Voda 3.1 Jakost vody 3.2 Vodní hospodářství 4 Ochrana přírody 4.1 Územní a druhová ochrana přírody 4.2 Natura 2000 5 Lesy, půda a krajina 5.1 Lesy 5.2 Využití území 5.3 Ekologické zemědělství 6 Průmysl a energetika 6.1 Těžba surovin 6.2 Emise z průmyslu 6.3 Spotřeba elektrické energie 6.4 Vytápění domácností 7 Doprava 7.1 Emise z dopravy 7.2 Hluková zátěž obyvatelstva 8 Odpady 8.1 Produkce odpadů 9 Další informace k aktivitám a problémům řešeným v rámci kraje v oblasti životního prostředí Seznam zkratek a terminologický slovník
4
5 6 6 7 8 8 9 11 11 12 13 13 14 15 16 16 17 18 19 20 20 21 22 22 23 28
1 Úvod Kraj Vysočina se nachází v centrální části ČR a je velmi rozmanitým regionem, jehož přírodní podmínky a z nich vycházející hospodářské možnosti utvářejí stav životního prostředí kraje. Většinu území zaujímá Českomoravská vrchovina, severovýchod tvoří Hornosvratecká vrchovina, centrální část pak Žďárské vrchy. V jižní části kraje se nachází Jihlavské vrchy (Javořice, 837 m). Územím kraje prochází hlavní evropská rozvodnice, Sázava odvodňuje severovýchod a severozápad kraje do úmoří Severního moře, jihovýchodní polovinu kraje odvodňuje Jihlava a její přítoky do úmoří Černého moře. Centrální část kraje má chladné podnebí, směrem na jihovýchod a na sever má kraj mírně teplé klima. Tabulka 1.1 ➜ Kraj Vysočina v číslech, 2014 Administrativní centrum Rozloha [km2] Počet obyvatel Hustota zalidnění [obyv.km‑2] Počet obcí Největší obec Nejmenší obec Podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu ve věku 15–64 let [%] HDP kraje [mil. Kč*] * Data k roku 2013.
Jihlava 6 796 509 895 75 704, z toho 34 měst Jihlava (50 521 obyv.) Vysoká Lhota (17 obyv.) 7,4 167 028 Zdroj: ČSÚ
Obr. 1.1 ➜ Kraj Vysočina
Zdroj: CENIA
5
2 Ovzduší 2.1 Emisní situace
Emise znečišťujících látek v Kraji Vysočina v období 2000–2014 celkově mírně poklesly, a to i přes nárůst většiny z nich v 1. polovině období (Graf 2.1.1). Nejvýznamnější pokles zaznamenaly emise SO2 (o 39,9 %) a emise VOC (o 32,7 %). Dominantním zdrojem znečišťování v Kraji Vysočina byly v roce 2014 malé stacionární zdroje znečišťování (Graf 2.1.2), jež jsou hlavním zdrojem znečištění emisemi CO (69,5 %), TZL (64,5 %) a SO2 (60,6 %), pocházejícími převážně z lokálního vytápění domácností. Malé stacionární zdroje jsou rovněž zdrojem emisí VOC v souvislosti s používáním organických rozpouštědel (68,4 %) a emisí NH3 z chovu hospodářských zvířat (98,4 %). Z velkých stacionárních zdrojů znečišťování, vyrábějících elektřinu a teplo, pocházely emise SO2 (38,9 %) a NOx (24,0 %). Doprava (resp. mobilní zdroje) se podílela zejména na produkci emisí NOx (70,6 %) a také CO (22,7 %). Graf 2.1.1 ➜ Vývoj emisí znečišťujících látek [index, 2000 = 100], 2000–2014
Graf 2.1.2 ➜ Podíl kategorií REZZO 1–4 na celkových emisích znečišťujíc ích látek [%], 2014 % 100
Index (2000 = 100) 150
80
100
60 40
50
20 0
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 *2014
0
TZL SO2 NOx CO VOC NH3
TZL
SO 2
REZZO 4 REZZO 3 REZZO 2 REZZO 1
Zdroj: ČHMÚ
NO x
CO
VOC
NH3
Zdroj: ČHMÚ
Emisní bilance navazující na Přílohu č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší: REZZO 1: velké stacionární zdroje znečišťování; REZZO 2: střední stacionární zdroje znečišťování; REZZO 3: malé sta‑ cionární zdroje znečišťování; REZZO 4: mobilní zdroje znečišťování. REZZO 4 zahrnuje silniční i nesilniční mo‑ bilní zdroje. Blíže viz Seznam zkratek.
* Předběžná data
6
2.2 Kvalita ovzduší
Kraj Vysočina se v rámci ČR dlouhodobě řadí mezi kraje s vysoce nadprůměrnou kvalitou ovzduší, což je dáno zejména zemědělským charakterem kraje, absencí těžkého průmyslu a geografickými podmínkami. Ucelenou informaci o kvalitě ovzduší v kraji v roce 2014 udává mapa oblastí s překročením imisních limitů včetně zahrnutí přízemního ozonu (Obr. 2.2.1). Dle tohoto vymezení nedošlo na území kraje, na rozdíl od ostatních krajů ČR, k překročení imisního limitu pro žádnou znečišťující látku. Obr. 2.2.1 ➜ Oblasti kraje s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví se zahrnutím přízemního ozonu, 2014
Území s překročením imisního limitu
Zdroj: ČHMÚ
7
3 Voda 3.1 Jakost vody
Většina vodních toků s monitoringem profilů původní státní sítě sledování jakosti vody v Kraji Vysočina měla III. třídu jakosti za období 2013–2014. Rokytná byla hodnocena IV. třídou (Obr. 3.1.1). V roce 2014 byla zahájena činnost pracovní skupiny „Za čistou řeku Jihlavu“, která vychází z návrhů a doporučení Jakostního modelu povodí Jihlavy nad vodním dílem Dalešice a jejímž cílem je příprava opatření vedoucích ke zlepšení jakosti povrchových vod v povodí řeky Jihlavy. V rámci monitoringu koupacích vod bylo v Kraji Vysočina v koupací sezoně 2014 sledováno 16 lokalit. Vody nebezpečné ke koupání bylo dosaženo ve VN Sedlice a rybníku Řeka, voda nevhodná ke koupání byla zaznamenána v rybníku Medlov (Obr. 3.1.2). Obr. 3.1.1 ➜ Jakost vody v tocích, 2013–2014
Obr. 3.1.2 ➜ Kvalita koupacích vod, koupací sezona 2014
Zdroj: VÚV T.G.M., v.v.i. z podkladů s.p. Povodí, CENIA
Zdroj: CENIA z podkladů příslušných KHS
Souhrnné hodnocení kvality neprovedeno Voda vhodná ke koupání Voda vhodná ke koupání se zhoršenými smyslově postižitelnými vlastnostmi Zhoršená jakost vody Voda nevhodná ke koupání Voda nebezpečná ke koupání
I. a II. tř. neznečištěná a mírně znečištěná voda III. tř. znečištěná voda IV. tř. silně znečištěná voda V. tř. velmi silně znečištěná voda Zdroje znečištění dle IRZ 2013
V mapě je znázorněno nejhorší dosažené hodnocení kvality koupacích vod na jednotlivých lokalitách z jednotlivých měření v průběhu celé koupací sezony.
Mapa je sestavena na základě výsledného zatřídění jednotlivých profilů podle normy ČSN 75 7221, které je dáno nejhorší třídou z následujících ukazatelů: BSK5, CHSKCr, N‑NH4+, N‑NO3‑, Pcelk. a saprobní index makrozoobentosu. Bodové zdroje znečištění jsou uvedeny dle IRZ (úniky do vody a přenosy v odpadních vodách) za ohlašovací rok 2013. V legendě jsou pro úplnost znázorněny všechny třídy hodnocení jakosti vody v tocích.
8
3.2 Vodní hospodářství
Kraj Vysočina má mírně nadprůměrný podíl obyvatel připojených na vodovody a kanalizace. Podíl obyvatel připojených na kanalizaci s koncovou ČOV se v období 2000–2014 pohyboval pod celorepublikovým průměrem (Graf 3.2.1). Vzhledem k velké sídelní roztříštěnosti a převažujícímu podílu malých obcí se problém čištění odpadních vod týká zejména obcí o velikosti do 500 EO. Z celkového počtu 186 ČOV bylo na jednu ČOV v roce 2014 připojeno průměrně 2 009 obyv. Terciární stupeň čištění má 48,4 % ČOV v kraji. Graf 3.2.1 ➜ Podíl obyvatel připojených na vodohospodářskou infrastrukturu [%], 2000–2014
90 80 70 60 50
průměr ČR průměr ČR průměr ČR
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
% 100
Podíl obyvatel zásobovaných vodou z vodovodu Podíl obyvatel připojených na kanalizaci Podíl obyvatel připojených na kanalizaci s ČOV Zdroj: ČSÚ
Tabulka 3.2.1 ➜ Nejvýznamnější akce vedoucí ke snížení množství znečištění vypouštěného v odpadních vodách, ukončené v letech 2009–2014 Vodohospodářská akce Rozšíření ČOV Pelhřimov Výstavba kanalizace a ČOV Budišov Projekt ochrany vod povodí řeky Dyje (II. etapa) – kanalizace a intenzifikace ČOV Velké Meziříčí Výstavba kanalizačního systému a ČOV aglomerace Dolní Cerekev a Kostelec u Jihlavy Intenzifikace ČOV Třebíč Výstavba kanalizace a ČOV Kamenice Výstavba kanalizace a intenzifikace ČOV Hrotovice Výstavba kanalizace a ČOV Stonařov Rekonstrukce ČOV Počátky a kanalizace Vesce a Palackého náměstí Výstavba splaškové kanalizace a ČOV Nové Syrovice a Láz Intenzifikace ČOV Pacov Projekt ochrany vod povodí řeky Dyje (II. etapa) – výstavba kanalizace a ČOV Vladislav Výstavba kanalizace a ČOV Fryšava pod Žákovou horou Zdroj: KÚ Kraje Vysočina
9
Spotřeba vody na jednoho obyvatele, zásobovaného vodou z veřejného vodovodu, z celkového množství vyrobené vody 24,7 mil. m3 v Kraji Vysočina dosáhla v roce 2014 po Zlínském kraji nejnižší hodnoty 139,0 l.obyv.‑1.den‑1. Spotřeba vody v domácnostech, především vlivem růstu cen vody, postupně poklesla z 82,3 l.obyv.‑1.den‑1 v roce 2000 na 77,7 l.obyv.‑1.den‑1 v roce 2014 (Graf 3.2.2), kdy dosáhla průměrná cena vodného 33,8 Kč.m‑3 bez DPH a stočného 24,7 Kč.m‑3 bez DPH, tj. po Plzeňském kraji nejnižší ceny za vodu. Spotřeba vody ostatních odběratelů, mezi něž se řadí např. služby, zdravotnictví, školství či menší průmyslové podniky připojené na veřejný vodovod, byla v roce 2014 v rámci ČR rovněž podprůměrná (Graf 3.2.2). Ztráty pitné vody ve vodovodní síti, které jsou ovlivněny stářím a stavem této sítě, poklesly od roku 2000 z 22,2 % na 14,3 % v roce 2014, a patří tak v ČR k podprůměrným. Graf 3.2.2 ➜ Spotřeba pitné vody v krajích ČR [l.obyv.‑1.den‑1], 2014
Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Moravskoslezský Zlínský
l.obyv.-1.den-1 120 100 80 60 40 20 0
10
Spotřeba vody v domácnostech Spotřeba vody ostatních odběratelů Spotřeba vody v domácnostech – průměr ČR Spotřeba vody ostatních odběratelů – průměr ČR Zdroj: ČSÚ
4 Ochrana přírody 4.1 Územní a druhová ochrana přírody
Na území Kraje Vysočina se v roce 2014 nacházela dvě velkoplošná zvláště chráněná území (Obr. 4.1.1). Jedná se o CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory. Dále zde bylo evidováno 191 maloplošných chráněných území o celkové rozloze 5 821 ha, mezi něž patřily 3 národní přírodní památky (NPP), 7 národních přírodních rezervací (NPR), 110 přírodních památek (PP) a 71 přírodních rezervací (PR). V roce 2014 probíhala v kraji realizace programů na záchranu ohrožených živočišných a rostlinných druhů, vyskytujících se na území kraje. Jednalo se o sysla obecného, perlorodku říční a hořeček mnohotvarý český. Dále byly realizovány záchranné programy – programy péče o bobra evropského a vydru říční. Obr. 4.1.1 ➜ Zvláště chráněná území, 2014
!(
!(
!(
!(
!(
!(
!(
Chráněná krajinná oblast (CHKO) Národní přírodní rezervace (NPR) Národní přírodní památka (NPP) Přírodní rezervace (PR) Přírodní památka (PP) Ochranné pásmo
!(
Zdroj: AOPK ČR
11
4.2 Natura 2000
V rámci soustavy Natura 2000 (Obr. 4.2.1) se na území Kraje Vysočina v roce 2014 nacházelo, nebo do něj zasahovalo, 75 evropsky významných lokalit. Na území kraje zaujímaly plochu 6 175 ha, tj. 0,9 % z jeho celkové rozlohy. V kraji nebyla evidována žádná ptačí oblast, proto je plocha evropsky významných lokalit zároveň celkovou plochou soustavy Natura 2000 na jeho území. Obr. 4.2.1 ➜ Lokality národního seznamu soustavy Natura 2000, 2014 Evropsky významné lokality Ptačí oblasti
Zdroj: AOPK ČR
12
5 Lesy, půda a krajina 5.1 Lesy
V roce 2014 činila celková porostní plocha lesů v Kraji Vysočina 202 686 ha, tj. 29,8 % z jeho celkové rozlohy. Hospodářské lesy s primární produkční funkcí zaujímaly 92,7 %, lesy zvláštního určení 0,6 % a lesy ochranné 6,7 % z celkové porostní plochy. Přestože by měla v rámci přirozené skladby převládat zejména listnatá společenstva, v roce 2014 tvořily 86,8 % celkového lesního porostu jehličnany, především smrky (72,6 %). Nejvíce zastoupenými listnáči byly buky s 3,9% podílem. Od roku 2000 je však možné pozorovat velmi mírný trend postupného přibližování se přirozenému stavu (Graf 5.1.1), a to i přesto, že nově zakládané porosty byly ze 71,2 % tvořeny jehličnatými stromy. Jehličnany ale rovněž zaujímaly v rámci těžeb 96,2 % z celkově vykáceného lesního porostu, což vedlo k posilování podílového zastoupení listnáčů. Nejpočetněji zastoupenou věkovou skupinu v lesích Kraje Vysočina v roce 2014 představovaly porosty ve věku 61–80 let (Graf 5.1.2), přičemž průměrný věk listnatých dřevin byl 54 let a jehličnanů 65 let.
2000 2014
200 150 100 50 0
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Dub
Graf 5.1.2 ➜ V ývoj věkové struktury lesů [tis. ha], 2000–2014 tis. ha
Ostatní listnaté
Bříza
Buk
Modřín
Ostatní jehličnaté
Borovice
Smrk
Graf 5.1.1 ➜ Vývoj druhové skladby lesů [%], 2000, 2014 % 80 70 60 50 40 30 20 10 0
141 < 121–140 101–120 81–100 61–80 41–60 21–40 1–20 holina
Zdroj: ÚHÚL
13
Zdroj: ÚHÚL
5.2 Využití území
Kraj Vysočina má převážně zemědělský charakter, zemědělská půda zaujímala v roce 2014 celkem 60,2 % území kraje, což je nejvíce v ČR (Graf 5.2.1). I přesto, že má kraj chladnější klima než hlavní zemědělské oblasti ČR (Polabí a Jižní Morava), zemědělské hospodaření zde probíhá zejména na orné půdě. Vývoj využívání území v kraji je charakteristický pozvolným poklesem výměry orné půdy, v období 20051–2014 se jednalo o 3,6 tis. ha (1,1 %), a to zejména ve prospěch zastavěných a ostatních ploch. Zastavěné plochy se ve sledovaném období rozšířily o 360 ha (4,2 %), ostatní plochy o 1 367 ha, tj. 3,3 %. Na rozdíl od většiny krajů ČR v Kraji Vysočina nedochází k nárůstu plochy trvalých travních porostů, v rámci zemědělské půdy pouze mírně narůstá plocha zahrad (v období 2005–2014 o 1,3 %) a klesá výměra ovocných sadů (o 1,6 %). V důsledku uvedených změn poklesla celková plocha zemědělské půdy v kraji v období 2005–2014 o 3,5 tis. ha, tj. 0,8 %. Lesnatost kraje je mírně pod průměrem celé ČR, avšak plocha lesů v kraji zvolna stoupá, v období 2005–2014 narostla o 1,2 tis. ha, tj. 0,6 %. Poměrně výrazně v tomto období rovněž vzrostly vodní plochy (o 361 ha, tj. 4,3 %). Graf 5.2.1 ➜ Využití území [%], 2014
6,2 % 1,3 % 1,8 %
46,5 % 60,2 %
30,5 %
1,5 % 0,1 % 12,1 %
Zemědělská půda Lesní pozemky Vodní plochy Zastavěné plochy a nádvoří Ostatní plochy
Zdroj: ČÚZK
Orná půda Zahrady Ovocné sady Trvalé travní porosty 1
K vůli vymezení regionů soudržnosti NUTS 2 došlo v roce 2005 ke změně vymezení území a rozlohy kraje. Pro zachování homogenity časové řady byl vyhodnocen vývoj využití území od roku 2005.
14
5.3 Ekologické zemědělství
Kraj Vysočina patří mezi zemědělsky zaměřené kraje s velmi nízkým podílem ekologicky obhospodařované půdy (plocha o rozloze 23 809 ha zaujímala 5,8 % celkové rozlohy zemědělské půdy kraje v roce 2014, Graf 5.3.1). V zemědělské výrobě převládá hospodaření na orné půdě a nedochází k nárůstu plochy trvalých travních porostů, které mají větší potenciál k ekologickému obhospodařování než orná půda. Zastavení nárůstu ekologického zemědělství po roce 2011 bylo srovnatelné s vývojem v ostatních krajích ČR. Projevil se zejména vliv uzavření vstupu nových žadatelů do titulu „Ekologické zemědělství“ v rámci agroenvironmentálních opatření od roku 2011, a to z důvodu blížícího se konce programového období a vyčerpání prostředků v dotačním titulu, a vliv uplynutí pětiletého období trvání závazků od vstupu jednotlivých žadatelů do dotačního titulu. Stagnaci v letech 2011–2014 je možné zaznamenat také v případě počtu ekofarem (Graf 5.3.1), jejichž počet 346 je přesto v kontextu ČR nadprůměrný. V roce 2014 v Kraji Vysočina mělo sídlo 27 výrobců biopotravin z celkového počtu 506 výrobců v ČR. Graf 5.3.1 ➜ Vývoj ekologického zemědělství [počet, %], 2006–2014 Počet
%
2014
2013
2012
0
2011
5
0
2010
10
100 2009
15
200
2008
300
2007
20
2006
400
Počet ekofarem (levá osa) Zdroj: MZe Podíl půdy v ekologickém zemědělství na zemědělské půdě kraje (pravá osa) Podíl půdy v ekologickém zemědělství na zemědělské půdě kraje – průměr ČR (pravá osa)
15
6 Průmysl a energetika 6.1 Těžba surovin
Na území Kraje Vysočina se provozuje poměrně málo těžební činnosti. Největší objem těžby zaujímá stavební kámen (Graf 6.1.1). Ve sledovaném období 2000–2014 se až do roku 2008 těžba stavebního kamene každoročně zvyšovala, ovšem od roku 2008 se v reakci na hospodářskou krizi a pokles stavební výroby snižovala i poptávka po této surovině a její těžba s mírnými výkyvy klesala. V roce 2014 bylo na území kraje vytěženo 1,4 mil. tun stavebního kamene. Z radioaktivních surovin se zde těží uranová ruda. V roce 2014 bylo vytěženo 137 tis. tun uranové rudy. Těžba probíhá již jen v ložisku Rožná. Kategorie Ostatní zahrnuje například kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu, karbonáty pro zemědělské účely, uran. Do roku 2008 se na území kraje těžila ještě cihlářská surovina a do roku 2009 konstrukční materiály. Graf 6.1.1 ➜ Vývoj těžby na území kraje [tis. t], 2000–2014 tis. t 4 000 Ostatní Radioaktivní suroviny Stavební kámen
2 000
Zdroj: ČGS
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
0
16
6.2 Emise z průmyslu
V Kraji Vysočina bylo v roce 20121 evidováno 47 průmyslových zařízení IPPC (Obr. 6.2.1). Do kategorie Energetika spadají dvě zařízení, kompresní stanice Kralice nad Oslavou a energetický zdroj v závodě ŽĎAS ve Žďáru nad Sázavou. Do kategorie Výroba a zpracování kovů je zařazeno 13 zařízení, kam patří slévárny, lakovny, galvanovny, žárové zinkovny či moření nerezové oceli. Nerosty se zpracovávají ve 3 zařízeních, jedná se o cihelnu, výrobu olovnatého křišťálu a výrobu užitkového skla. Chemický průmysl zde zastupují 2 zařízení, která jsou obě zaměřena na výrobu a zpracování rostlinných olejů. V kategorii Ostatní průmyslové činnosti je 16 zařízení IPPC, kterými jsou např. zpracování a výroba potravinářských a krmných komodit, výroba papíru a kartonů, či výroba bioplynu. Emise sledovaných znečišťujících látek v kategorii REZZO 1 v Kraji Vysočina (Graf 6.2.1) byly ve sledovaném období 2000–2014 rozkolísané, což je ovlivněno částečně vývojem hospodářství a částečně zlepšováním technologií s důrazem na snižování vlivu na životní prostředí. Obr. 6.2.1 ➜ Průmyslová zařízení IPPC, 20121
Graf 6.2.1 ➜ Vývoj emisí z velkých zdrojů znečišťování (REZZO 1) [tis. t.rok‑1], 2000–2014
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
tis. t.rok-1 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0
Energetika Výroba a zpracování kovů Zpracování nerostů Chemický průmysl Nakládání s odpady Ostatní průmyslové činnosti 1
NOx SO2 CO VOC TZL
Zdroj: CENIA
Data pro rok 2013 a 2014 nejsou, vzhledem k metodice jejich vykazování, v době uzávěrky publikace k dispozici.
17
Zdroj: ČHMÚ
6.3 Spotřeba elektrické energie
Spotřeba elektřiny v Kraji Vysočina měla v letech 2000–2014 celkově rostoucí charakter s výjimkou poklesu způsobeného hospodářskou krizí v letech 2008 a 2009. V roce 2014 činila celková spotřeba kraje 2 548,6 GWh. Nejvýznamnějším spotřebitelem elektrické energie byl v roce 2014 průmyslový sektor (29,4 %, 7 481 GWh). Průmyslová výroba je zde zastoupena strojírenským a kovodělným, textilním, dřevozpracujícím a potravinářským odvětvím. Více než čtvrtinu elektřiny spotřebovaly domácnosti (694,5 GWh), ale také ostatní odvětví (664,5 GWh), kam lze zařadit např. kulturu, veřejnou správu a administrativu (Graf 6.3.1). Graf 6.3.1 ➜ Spotřeba elektrické energie [%], 2014 Průmysl Energetika Doprava Stavebnictví Zemědělství a lesnictví Domácnosti Obchod, služby, školství, zdravotnictví Ostatní
29,4 % 2,4 % 0,5 % 0,3 % 5,2 %
26,1 %
8,9 %
27,3 %
Zdroj: ERÚ
18
6.4 Vytápění domácností
Způsob vytápění domácností se v jednotlivých krajích ČR výrazně liší (Graf 6.4.1). V regionech s velkými aglomeracemi převažuje dálkové (centrální) vytápění, naopak v menších obcích jsou častěji rozšířena lokální topeniště. V Kraji Vysočina jsou domácnosti vytápěny nejčastěji zemním plynem (38,6 %), druhým nejrozšířenějším způsobem vytápění je dálkové teplo (21,2 %). Tyto dva způsoby jsou příznivé pro životní prostředí, neboť jejich emise jej příliš nezatěžují. V případě vytápění tuhými palivy (uhlí a dřevo) je situace méně příznivá, zde jejich podíl (14,6 %, resp. 12,4 %) výrazně přečnívá nad ostatními kraji (průměr ČR činí 8,1 %, resp. 6,9 %). Tato paliva se často kombinují, velkou roli ve výběru paliva pro domácnosti hraje jeho cena. S cenou paliva však většinou klesá i jeho kvalita, a tak se stává, že obyvatelé ve snaze ušetřit náklady na vytápění se často vrací k palivům ekologicky méně příznivým. Tyto způsoby vytápění se pak velkou měrou projevují na emisích z vytápění. Kraj Vysočina má však oproti ostatním krajům nízkou hustotu zalidnění (28 domácností.km‑2 oproti průměrnému počtu 53 domácností.km‑2), proto jsou v kraji i přes vyšší podíl tuhých paliv měrné emise z vytápění srovnatelné s průměrem ČR, neboť mají možnost většího rozptylu (Graf 6.4.2). Graf 6.4.1 ➜ Způsob vytápění domácností v krajích ČR [tis. domácností], 2014 tis. domácností 600 500 400 300 200 100 0
Graf 6.4.2 ➜ Měrné emise z vytápění domácností [t.rok‑1.km‑2, kg.rok‑1.km‑2], 20131 t.rok-1.km-2 kg.rok-1.km-2 0,3 0,4 0,3
0,1 TZL
Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Moravskoslezský Zlínský
Ostatní Tepelná čerpadla Propan‑butan Topný olej Dřevo Uhlí Elektřina Zemní plyn Dálkové vytápění
0,2
0,2
PM10
Kraj Vysočina Průměr ČR
Zdroj: ČHMÚ
1
19
PM2,5
0
PAU
Zdroj: ČHMÚ
ata pro rok 2014 nejsou, vzhledem k metodice jejich D vykazování, v době uzávěrky publikace k dispozici.
7 Doprava 7.1 Emise z dopravy
Kraj Vysočina patří mezi kraje významně zatížené emisemi z dopravy, územím kraje prochází hlavní silniční koridor směřující na Slovensko a do Rakouska, reprezentovaný zejména dálnicí D1. Převážnou část emisí z dopravy v kraji produkuje nákladní silniční a individuální automobilová doprava (Graf 7.1.1). Emise skleníkových plynů a znečišťujících látek z dopravy po roce 2000 výrazně narůstaly z důvodu růstu přepravních výkonů silniční dopravy (Graf 7.1.2), více než dvojnásobný nárůst emisí skleníkových plynů z dopravy v období 2000–2005 byl nejvýraznější ze všech krajů v ČR. V období 2006–2013 však byly zaznamenány výrazné poklesy emisí znečišťujících látek v důsledku postupné modernizace vozového parku. Graf 7.1.1 ➜ Emise znečišťujících látek a skleníkových plynů z jednotlivých druhů dopravy [%], 2014 a podíl dopravy na celkové emisní bilanci v kraji [%], 2013 % 100 Letecká Vodní Železniční – motorová trakce Silniční nákladní Silniční veřejná (autobusy) Individuální automobilová Podíl dopravy na emisní bilanci
80 60 40 20 0
CO2
N2O
NOx
VOC
CO
PM
Zdroj: CDV, v.v.i., ČHMÚ
Data celkových emisí z dopravy, ze kterých je stanoven podíl dopravy na emisní bilanci, nezahrnují emise z nedopravních mobilních zařízení, které jsou však součástí kategorie zdrojů REZZO 4. Data emisní bilance v krajích ČR v roce 2014 nejsou, vzhledem k metodice jejich vykazování, v době uzávěrky publikace k dispozici. Data celkových emisí skleníkových plynů se nesledují na krajské úrovni, z tohoto důvodu nejsou stanoveny podíly dopravy na celkových emisích skleníkových plynů v krajích.
Graf 7.1.2 ➜ Vývoj emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů [index, 2000 = 100], 2000–2014 Index (2000 = 100)
CO2 N2O NOx VOC CO PM 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
240 200 160 120 80 40 0
20
Zdroj: CDV, v.v.i.
7.2 Hluková zátěž obyvatelstva
Intenzivní silniční doprava je v Kraji Vysočina soustředěna zejména na dálnici D1, která způsobuje významnou hlukovou zátěž v přilehlých obcích. Ve srovnání s ostatními kraji je však Kraj Vysočina jako celek hlukem z dopravy zasažen podprůměrně (Obr. 7.2.1). V oblastech s překročenými mezními hodnotami1 hlukového indikátoru pro celodenní hlukovou zátěž z hlavních silnic2 žije dle výsledků Strategického hlukového mapování (SHM)3 4,1 tis. osob (0,8 % obyvatel kraje), v noci se jedná o 4,7 tis., tj. 0,9 % obyvatel. Nadměrnému hluku ze silniční dopravy je v kraji celodenně vystaveno 600 obytných budov, 11 škol a 2 nemocnice. Krajem neprochází železniční trať, splňující intenzitou provozu podmínky směrnice 2002/49/ES pro hlukové mapování, a tudíž zátěž obyvatelstva hlukem z železnic nebyla v kraji sledována. Obr. 7.2.1 ➜ Podíl obyvatel krajů ČR a městských aglomerací žijících v oblastech s překročenou mezní hodnotou 70 dB hlukového ukazatele pro celodenní obtěžování hlukem ze silniční dopravy (Ldvn) [%], 2012 < 1,0 1,0–1,9 2,0–4,9 7,0–7,9 > 9,0 Zdroj: NRL pro komunální hluk 0
50
100 km
Data pro roky 2013 a 2014 nejsou, vzhledem k metodice jejich vykazování, v době uzávěrky publikace k dispozici. Mimo aglomerace jsou data k dispozici jen pro silnice s intenzitou dopravy vyšší než 3 mil. vozidel za rok.
Mezní hodnoty hlukových indikátorů jsou stanoveny vyhláškou č. 523/2006 Sb., o hlukovém mapování. Pro celodenní hlukovou zátěž, tj. indikátor Ldvn, jsou mezní hodnoty 70 dB pro silniční a železniční dopravu, 60 dB pro leteckou dopravu a 50 dB pro průmysl. Indikátor noční hlukové zátěže Ln má nižší mezní hodnoty, konkrétně 60 dB pro silniční dopravu, 65 dB pro železniční dopravu, 50 dB pro leteckou dopravu a 40 dB pro průmysl. 2 Silnice s intenzitou dopravy vyšší než 3 mil. vozidel za rok. 3 Strategické hlukové mapování (SHM) se provádí dle požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES (směrnice END) o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí. 2. fáze SHM probíhala od roku 2010 a měla být ukončena v roce 2012 s tím, že výsledky budou odpovídat hlukové situaci v roce 2011, zpracování je však opožděno, a zatím ani v roce 2015 nejsou k dispozici kompletní výsledky. 1
21
8 Odpady 8.1 Produkce odpadů
Celková produkce odpadů na obyvatele1 v Kraji Vysočina výrazně vzrostla mezi lety 2009 a 2014 o 63,2 % na hodnotu 2 357,3 kg.obyv.‑1, a to z důvodu souběžného vývoje celkové produkce ostatních odpadů na obyvatele, která za stejné období narostla o 64,1 % na 2 216,0 kg.obyv.‑1 kvůli zvyšování produkce stavebních a demoličních odpadů. Celková produkce nebezpečných odpadů na obyvatele mezi lety 2009–2014 rovněž stoupla, a to o 49,5 % na celkových 141,2 kg.obyv.‑1. V letech 2010 a 2011 probíhala sanace skládky v Pozďátkách, a proto byla produkce nebezpečných odpadů v tomto období znatelně vyšší. Vzhledem k razantnějšímu nárůstu produkce ostatních odpadů však podíl celkové produkce nebezpečných odpadů na celkové produkci odpadů na obyvatele poklesl mezi lety 2009–2014 z 6,5 % na 6,0 %. Celková produkce komunálních odpadů na obyvatele od roku 2009 vzrostla o 16,4 % na celkových 483,8 kg.obyv.‑1 (Graf 8.1.1). Pro kraj je typické, stejně jako pro ostatní kraje s nízkou produkcí odpadů, že oproti krajům s vyšší produkcí má větší podíl komunálních odpadů, ale méně stavebních a demoličních odpadů. Vzhledem k tomu, že se jedná o zemědělský region, je kraj typický svou vysokou produkcí odpadů ze zemědělství, rybářství a zahradnictví. Graf 8.1.1 ➜ Produkce odpadů na obyvatele [kg.obyv.‑1], 2009–2014 kg.obyv.-1 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0
2009
2010
2011
2012
2013
2014
Celková produkce odpadů na obyvatele Celková produkce ostatních odpadů na obyvatele Celková produkce nebezpečných odpadů na obyvatele Celková produkce komunálních odpadů na obyvatele Zdroj: CENIA, ČSÚ2
S oučet celkové produkce ostatních a nebezpečných odpadů na obyvatele. Součástí celkové produkce odpadů na obyvatele je i celková produkce komunálních odpadů na obyvatele, které patří částečně do kategorie ostatních odpadů a zčásti do kategorie nebezpečných odpadů. Pro názornost k hodnocení je však v grafu celková produkce této speciální skupiny odpadů na obyvatele uvedena navíc jako zvláštní sloupec. 2 ČSÚ je zdrojem dat o počtu obyvatel ČR (střední stav). 1
22
9 Další informace k aktivitám a problémům řešeným v rámci kraje v oblasti životního prostředí Aktuální projektová činnost kraje v oblasti životního prostředí Název projektu
Cíle projektu Podpora optimalizace sítě imisního monitoringu v Kraji Vysočina tak, aby systém poskytoval široké veřejnosti aktuální Informační systém kvality informace o stavu ovzduší v kraji prostřednictvím on‑line dat ovzduší v Kraji Vysočina ve veřejně přístupném informačním systému. Podpůrný nástroj pro rozhodování a výkon státní správy a samosprávy na úseku ochrany ovzduší. Zajištění územní ochrany evropsky významných lokalit Natura 2000 – je realizováno postupně pěti dílčími projekty, v rámci kterých jsou zpracovány podklady pro vyhlašování zvláště chráněných území (průzkumy přírodních prvků, plány Implementace soustavy péče, geodetické zaměření, vyznačení v terénu a informační Natura 2000 tabule apod.). U evropsky významných lokalit, k jejichž ochraně není zapotřebí vyhlašovat zvláště chráněná území, bylo cílem projektu jejich vyznačení v terénu a umístění infotabulí. Revitalizovaná zeleň v parcích a zahradách příspěvkových organizací kraje (domovy důchodců, nemocnice, ústavy sociální péče, dětské domovy, školy apod.), provozně bezpečné Revitalizace parků v zařízeních vzrostlé stromy s respektováním historického charakteru místa, zřizovaných Krajem Vysočina náhradní dosadby a náhradní výsadby s preferencí druhové skladby posilující diverzitu sídelních biotopů a vhodné pro posílení vztahu obyvatel k přírodě (např. při pořádání akcí a pobytu návštěvníků v parku či zahradě). Řešení poklesu biodiverzity v Kraji Vysočina realizací asanačních a revitalizačních zásahů v maloplošných zvláště chráněných Biodiverzita územích, která jsou v péči kraje. Realizace opatření v souladu s plány péče o přírodní památky a přírodní rezervace. Zvýšení kvality místní Agendy 21 prostřednictvím zapojení Angažovanci aktivních občanů do rozvoje regionu. Demonstrace energetické efektivnosti a využití obnovitelných zdrojů energie ve veřejných budovách. Cílem projektu byla podpora zvyšování energetické účinnosti budov a jejich šetrnosti CEC5 k životnímu prostředí cestou vytváření společných strategií a standardů, které byly v každé zapojené zemi ilustrovány výstavbou nebo rekonstrukcí budovy ve veřejném vlastnictví. Snížení počtu srážek vozidel se zvěří na nejrizikovějších úsecích Pachové ohradníky silnic Kraje Vysočina.
23
Aktuálně vyhlášené dotační tituly kraje Název dotačního titulu Dotace na infrastrukturu vodovodů a kanalizací
Cíle dotace Výstavby, rekonstrukce nebo intenzifikace vodovodů, kanalizací a ČOV a souvisejících objektů. Studie a projektové dokumentace v oblasti zásobování pitnou Fond Vysočiny – grantový vodou, odvádění a čištění odpadních vod a ochrany před program Čistá voda povodněmi. Zásady Zastupitelstva Kraje Podpora uplatňování principů udržitelného rozvoje ve strategickém řízení na místní úrovni, správa věcí veřejných Vysočina pro poskytování dotací na podporu naplňování v souladu s principy místní Agendy 21 a popularizace a propagace konceptu udržitelného rozvoje, místní Agendy 21 a propagace principů místní Agendy 21 a Zdraví 21 v Kraji a Zdraví 21 na úrovni obcí, měst, mikroregionů, MAS, škol v Kraji Vysočina a nestátních neziskových organizací v Kraji Vysočina. Vysočina Mimořádná podpora (malý grantový program, vyhlašovaný Krajem Vysočina Péče o chráněná území, stromořadí, veřejnou zeleň, čištění studánek, oprava drobných památek v krajině. prostřednictvím KOUS Vysočina z.s.) – podprogram Akce pro přírodu Bioodpady 2014 Podpora uceleného systému nakládání s bioodpadem. Životní prostředí 2014 Podpora environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty.
24
Další environmentální aktivity kraje a EVVO v roce 2014 Zahájení činnosti pracovní skupiny Za čistou řeku Jihlavu Činnost pracovní skupiny ustavené počátkem roku 2014 vychází z návrhů a doporučení Jakostního modelu povodí Jihlavy nad vodním dílem Dalešice, jejím cílem je příprava opatření vedoucích ke zlepšení jakosti povrchových vod v povodí řeky Jihlavy. Zahájení prací na komplexní aktualizaci Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací Kraje Vysočina Jedná se o komplexní aktualizaci zásadního koncepčního materiálu kraje v oblasti rozvoje vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Výsledný materiál bude předložen ke schválení zastupitelstvu kraje do konce roku 2015. Akce pro veřejnost a EVVO Lesní pedagogika – akce pro děti zejména základních škol; seminář „Lesní hospodářství 2014“ pro vlastníky lesů, odborné lesní hospodáře a veřejnost; akce „Čistá Vysočina 2014“ – sběr odpadků podél komunikací a na veřejných prostranstvích; „Den bez aut“ – zapojení do mezinárodní kampaně; shromažďování a výkup spodních čelistí prasete divokého. Aktivity v rámci EVVO jsou zajišťovány Stanicí Pavlov, o.p.s. ve funkci krajského koordinátora EVVO (např. pořádání Konference koordinátorů EVVO v listopadu 2014, ekologické výukové programy především pro MŠ, ZŠ (ve spolupráci s Chaloupky o.p.s., SEV Mravenec či centrem PodPovrch v ZOO Jihlava)). Kraj Vysočina je členem Národní sítě Zdravých měst ČR a realizátorem MA21 na svém území.
25
Vybrané aktivity neziskového sektoru s environmentální tematikou v roce 2014 Aktivita Spolupráce Kraje Vysočina s autorizovanou obalovou společností EKO‑KOM, a.s. – aktivity na podporu informovanosti a technická podpora třídění, soutěž obcí „My třídíme nejlépe“, dvoudenní seminář pro pracovníky úřadů a zástupce samospráv, osvětové aktivity pro veřejnost, články v novinách apod. Spolupráce Kraje Vysočina se společností ELEKTROWIN a.s., provozovatelem kolektivního systému zpětného odběru elektrozařízení – aktivity na podporu informovanosti a technická podpora zpětného odběru elektrozařízení, akce „Jízda do stanice Recyklace“, „Recyklujeme s hasiči“, podpora vybavení sběrných dvorů kontejnery, zabezpečení sběrných dvorů aj. Spolupráce Kraje Vysočina se společností ASEKOL a.s., provozovatelem kolektivního systému zpětného odběru elektrozařízení – aktivity na podporu informovanosti a technická podpora zpětného odběru elektrospotřebičů, akce pro školy „Věnuj počítač“, „Věnuj mobil“, „Recyklohraní aneb Ukliďme si svět“, zajištění svačinových boxů pro všechny prvňáčky kraje. Ekologické výukové programy především pro MŠ, ZŠ v rámci EVVO
26
Garant aktivity KÚ, EKO‑KOM a.s.
KÚ, ELEKTROWIN a.s.
KÚ, ASEKOL a.s.
Chaloupky o.p.s., SEV Mravenec, Stanice Pavlov, o.p.s., centrum PodPovrch v ZOO Jihlava
Prioritní environmentální problémy kraje Řešení odkanalizování a čištění odpadních vod v obcích o velikosti do 2 000 ekvivalentních obyvatel (EO) Na území Kraje Vysočina se problém vzhledem k velké sídelní roztříštěnosti a převažujícímu podílu malých obcí týká zejména obcí o velikosti do 500 EO. Na území kraje má čištění vlastních odpadních vod vyřešeno pouze o něco více než 1/4 obcí (necelých 200 z celkového počtu 704). V roce 2014 počet obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci s koncovou ČOV činil 373 670, tj. 73,3 % všech obyvatel kraje, což je pod celorepublikovým průměrem (v ČR 79,9 %). Nejsou dlouhodobě plněny následující závazné cíle Plánu odpadového hospodářství Kraje Vysočina: • Zvýšit materiálové využívání komunálních odpadů • Snížit hmotnostní podíl biologicky rozložitelných komunálních odpadů uložených na skládky • Omezovat odstraňování odpadů skládkováním • Sanace starých ekologických zátěží (starých skládek) Ohrožování krajinného rázu Na území Kraje Vysočina je ohrožován krajinný ráz snahami o umisťování staveb nevhodného měřítka a na esteticky, přírodně a kulturně významná území. Jedná se zejména o vysoké větrné elektrárny (zde se zatím podařilo expanzi zastavit, ale nadále je zde vysoké riziko záměrů staveb VVE, které by mohly narušit krajinný ráz) a o areály solárních panelů (kde je v kraji řada postižených lokalit) apod. Zdroj: KÚ Kraje Vysočina
27
Seznam zkratek a terminologický slovník AOPK ČR BSK5 CDV, v.v.i. CENIA CO CO2 ČHMÚ CHSKCr ČOV ČSN ČSÚ ČÚZK DPH EVVO CHKO IPPC IRZ KHS KHS KÚ Ldvn Ln EO EVVO MA21 MAS MZe NH3 N‑NH4+ N‑NO3‑ NOx N2O NPP NPR NRL pro komunální hluk Pcelk. PAU PM
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky biochemická spotřeba kyslíku pětidenní Centrum dopravního výzkumu, veřejná výzkumná instituce CENIA, česká informační agentura životního prostředí oxid uhelnatý oxid uhličitý Český hydrometeorologický ústav chemická spotřeba kyslíku dichromanem draselným čistírna odpadních vod česká státní norma Český statistický úřad Český úřad zeměměřický a katastrální daň z přidané hodnoty environmentální vzdělávání, výchova a osvěta chráněná krajinná oblast integrovaná prevence a omezování znečištění integrovaný registr znečišťování Krajská hygienická stanice krajská hygienická stanice krajský úřad indikátor pro 24‑hodinovou hlukovou zátěž indikátor pro noční hlukovou zátěž v čase mezi 22–6 hod. ekvivalentní obyvatel ekologická výchova a vzdělávání místní Agenda 21 místní akční skupina Ministerstvo zemědělství amoniak amoniakální dusík dusičnanový dusík oxidy dusíku oxid dusný národní přírodní památka národní přírodní rezervace Národní referenční laboratoř pro komunální hluk při Státním zdravotním ústavu se sídlem v Ostravě celkový fosfor polycyklické aromatické uhlovodíky suspendované částice
28
PP přírodní památka PR přírodní rezervace produkce komunálních produkce komunálních odpadů od občanů včetně produkce komunálních odpadů odpadů vznikajících při nevýrobní činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání na území obce (http://www.mzp.cz/cz/matematicke_odpady4) REZZO 1 velké stacionární zdroje znečišťování REZZO 2 střední stacionární zdroje znečišťování REZZO 3 malé stacionární zdroje znečišťování REZZO 4 mobilní zdroje znečišťování SEV středisko ekologické výchovy SHM strategické hlukové mapování SO2 oxid siřičitý s.p. státní podnik TZL tuhé znečišťující látky ÚHÚL Ústav pro hospodářskou úpravu lesů s.p. státní podnik území s překročením dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, příloha 1, bod 1+2+3+4: imisního limitu území s překročením imisního limitu včetně přízemního ozonu pro alespoň jednu uvedenou znečišťující látku (SO2, CO, PM10, PM2,5, NO2, benzen, Pb, As, Cd, Ni, benzo(a)pyren, O3) VN vodní nádrž VOC těkavé organické látky VVE vysoká větrná elektrárna VÚV T.G.M., v.v.i. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce z.s. zapsaný spolek
29
