I stavba neevidovaná v katastru nemovitostí se zahrnuje do majetku dlužníka. Pokud však jde o stavbu určenou pravomocným a vykonatelným rozhodnutím stavebního úřadu k demolici, je třeba na takovou stavbu nahlížet jako na záporný majetek dlužníka, nikoliv jako na účetně kladnou majetkovou hodnotu. V takovém případě soudem nařízená exekuce a s tím spojený příkaz, aby povinný nenakládal se svým majetkem, nebrání zahájení správní exekuce. V Brně dne 15. dubna 2012 Sp. zn.: 1402/2012/VOP/MH
Zpráva o šetření veřejného ochránce práv ve věci výkonu rozhodnutí o nařízení odstranění stavby garáže v k.ú. Čaková, stavby víceúčelové kůlny v k.ú. Čaková a likvidace splaškových vod z rodinného domu
A Obsah podnětu Dne 28. 2. 2012 byl veřejnému ochránci práv doručen podnět pana S. V., kterým si stěžoval na nečinnost Městského úřadu Krnov, odboru regionálního rozvoje (dále jen „stavební úřad“), při výkonu rozhodnutí o nařízení odstranění stavby garáže na pozemku v k.ú. Čaková a na nečinnost při výkonu rozhodnutí o nařízení odstranění stavby víceúčelové kůlny, úschovy vozíku a stání auta (ochrana proti padání větví) v k.ú. Čaková. Součástí podnětu byl také nesouhlas s prošetřením podání ve věci odvádění splaškových vod z rodinného domu v obci Čaková. Vyřízení podnětu jsem se na základě pověření veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského ujala já, neboť veřejný ochránce práv využil své možnosti dané mu ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, delegovat na mě některé oblasti své činnosti, do níž patří i oblast stavebního řádu. Z podkladů předložených stěžovatelem vyplývalo, že stavební úřad vydal po zásahu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „krajský úřad“) ve shora uvedené věci dne 10. 10. 2008, pod čj. 02/2408/RR/SÚ/Bl., rozhodnutí o nařízení odstranění garáže s termínem do 31. 12. 2009. Krajský úřad v rámci uloženého opatření proti nečinnosti, vydaného dne 8. 9. 2008, stavebnímu úřadu rovněž přikázal, aby v termínu do 10. 10. 2008 ukončil řízení o odstranění stavby označené jako „víceúčelová kůlna, úschova vozíku, stání auta“ a vydal rozhodnutí ve věci. Současně krajský úřad vytkl stavebnímu úřadu, že se v obou řízeních dopustil nečinnosti, když nejednal ve lhůtách stanovených správním řádem. Stavební úřad stěžovateli přípisem ze dne 13. 4. 2010 sdělil, že dne 9. 2. 2010 provedl na místě kontrolní prohlídku, při které zjistil, že stavba garáže nebyla odstraněna, proto stavebníka opatřením ze dne 13. 4. 2010 vyzval ke zjednání nápravy. Současně stavební úřad stěžovateli sdělil, že pokud stavebník výzvu nebude respektovat, učiní další kroky k zahájení řízení o výkonu rozhodnutí. To se však podle pana V. nestalo,
stavební úřad je ve věci nečinný a nepřikročil ani k udělení pokuty za nesplnění výzvy k odstranění stavby. Ve svých podáních stěžovatel rovněž poukázal na závadný stav žumpy a likvidaci splaškových vod z rodinného domu Čaková. Ve stížnosti podané u krajského úřadu ve dnech 27. 7. 2009 a 21. 9. 2009 pan V. namítal, že stavební úřad jeho podání neřeší, nenařídil provedení zkoušky těsnosti žumpy a stávajícím způsobem likvidace splaškových vod podle něj může dojít ke znečištění podzemních vod. Podle přesvědčení stěžovatele žumpa neplní svou funkci, je technicky nezpůsobilá a odpadní vody prosakují do půdy a následně do podzemních vod.
B Skutková zjištění Na základě shromážděných podkladů jsem se rozhodla zahájit v dané věci šetření dle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Písemností ze dne 8. 3. 2012 jsem si k celé záležitosti vyžádala stanovisko starostky města Krnova. Požádala jsem o vyjádření k tvrzené nečinnosti stavebního úřadu při výkonu rozhodnutí o nařízení odstranění stavby garáže a objektu označeného jako víceúčelová kůlna, úschova vozíku, stání auta. Rovněž jsem požádala o vyjádření k námitkám stěžovatele, které se týkaly závadného stavu žumpy u domu Čaková. Vyžádala jsem si také kopie rozhodnutí o nařízení odstranění obou staveb a kopii sdělení, jímž stavební úřad reagoval na podání stěžovatele ve věci závadného stavu žumpy u domu v Čakové. Dne 22. 3. 2012 jsem obdržela od pana V. fotodokumentaci stavby garáže a víceúčelové kůlny, včetně jeho komentáře, v němž poukazuje na to, že stavba garáže byla postavena někdy kolem 60. let minulého století z prefabrikovaných tvárnic pořízených z Prefa Třebovice, která pochází někdy z 60. – 70. let. Proto tato černá stavba nemohla být podle stěžovatele postavena ještě za původních majitelů, jak namítal vlastník stavby pan A. K. Dne 22. 3. 2012 mi bylo doručeno vyjádření tajemníka Městského úřadu Krnov (dále jen „tajemník“), jenž svou odpověď rozdělil do tří samostatných částí týkajících se: 1) stavby garáže, 2) stavby víceúčelového přístřešku a 3) stavby žumpy a způsobu odvádění splaškových vod z domu v Čakové. 1) Stavba garáže v k.ú. Čaková Tajemník úřadu mi sdělil, že stavební úřad vyzval pana K. jako vlastníka stavby dne 15. 3. 2002 k předložení povolení k dané stavbě, sdělení k ohlášení, případně jiného dokladu prokazujícího povolení stavby. Pan K. ve stanoveném termínu do 30. 4. 2002 nic nedoložil. Opatřením ze dne 19. 6. 2002 proto stavební úřad oznámil zahájení řízení o odstranění stavby a současně vlastníka stavby poučil o možnosti požádat o její dodatečné povolení. V období od června 2002 do října 2008 stavební úřad opakovně vyzýval pana K. k doplnění podané žádosti o dodatečné povolení stavby (výzvy ze dnů 10. 7. 2002, 22. 7. 2002, 10. 9. 2002, 9. 1. 2004, 27. 6. 2005, 15. 9. 2008). Protože pan K. žádost o dodatečné povolení
2
stavby o potřebné podklady nedoplnil, vydal stavební úřad dne 10. 10. 2008, sp. zn.: 02/2408/RR/SÚ/Bl., rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Podle cit. rozhodnutí, které nabylo dne 12. 11. 2008 právní moci, měl pan K. stavbu garáže odstranit v termínu do 31. 12. 2009. Opatřením ze dne 15. 1. 2010 svolal stavební úřad na den 9. 2. 2010 kontrolní prohlídku, ke které se stavebník nedostavil, avšak z přístupných ploch bylo zjištěno, že stavba garáže odstraněna nebyla. Následně proto stavební úřad opatřením ze dne 13. 4. 2010 vyzval pana K., aby ve věci zjednal nápravu spočívající v tom, že do 45 dnů ode dne doručení výzvy stavbu odstraní. To se nestalo a stavební úřad při další kontrolní prohlídce konané dne 19. 8. 2010 zjistil, že stavba odstraněna nebyla. V návaznosti na učiněné zjištění pak stavební úřad v listopadu 2010 oslovil stavební firmy a požádal je o vypracování cenové nabídky na demolici předmětné stavby za účelem provedení výkonu rozhodnutí. Protože stavební úřad neměl dle vyjádření tajemníka finanční prostředky pro provedení výkonu rozhodnutí, požádal město Krnov o poskytnutí finančních prostředků dle cenové nabídky. Požadované finanční prostředky však nebyly stavebnímu úřadu odsouhlaseny (usnesení Rady města Krnova ze dne 6. 9. 2011 č. 690/19, usnesení Zastupitelstva města Krnova ze dne 9. 11. 2011 č. 259/8), proto stavební úřad další kroky nečinil. 2) Stavba víceúčelové kůlny, úschovy vozíku a stání auta (ochrana proti padání větví) v k.ú. Čaková (dále jen „víceúčelová stavba“) Stavební úřad ve věci této stavby dopisem ze dne 8. 12. 2003 sdělil panu K., že posoudí možnost dodatečného povolení předmětné stavby víceúčelového přístřešku, pokud do 2 měsíců předloží žádost o její dodatečné povolení, což pan K. neučinil. Opatřením ze dne 27. 6. 2005 stavební úřad oznámil zahájení řízení o odstranění stavby. V období od června 2005 do října 2008 pak stavební úřad opakovaně vyzýval pana K. k doplnění žádosti o dodatečné povolení dané stavby, kterou od pana K. obdržel dne 22. 8. 2005 (stalo se tak výzvami ze dnů 29. 8. 2005, 15. 9. 2008). Protože pan K. úplnou žádost o dodatečné povolení stavby nepředložil, vydal stavební úřad dne 10. 10. 2008, sp. zn.: 03//19331/RR/SÚ/Bl., rozhodnutí o nařízení stavby, které nabylo dne 4. 11. 2008 právní moci. Podle tohoto rozhodnutí měl pan K. stavbu odstranit v termínu do 30. 9. 2009. Při kontrolní prohlídce konané dne 9. 2. 2010 stavební úřad zjistil, že stavba odstraněna nebyla, a opatřením ze dne 13. 4. 2010 vyzval pana K. ke zjednání nápravy a odstranění stavby do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Dne 19. 8. 2010 provedl stavební úřad kontrolní prohlídku a zjistil, že stavba ani v náhradní lhůtě odstraněna nebyla. Následně tedy stavební úřad dle vyjádření tajemníka oslovil v listopadu 2011 stavební firmy se žádostí o předložení cenové nabídky demolice a požádal město Krnov o uvolnění potřebných finančních prostředků na výkon rozhodnutí. Potřebné finanční prostředky však odsouhlaseny nebyly (usnesení Rady města Krnova ze dne 6. 9. 2011 č. 689/18 a usnesení Zastupitelstva města Krnova ze dne 9. 11. 2011 č. 258/8). Stavební úřad proto již další kroky směřující k výkonu rozhodnutí nečinil.
3
3) Odvádění splaškových vod z rodinného domu Čaková Ve věci odvádění splaškových vod z rodinného domu Čaková vydal stavební úřad dne 25. 10. 2002 opatření, kterým pana K. vyzýval ke zjednání nápravy spočívající v zajištění nezávadné likvidace odpadních vod z rodinného domu Čaková 124, a to v termínu do 31. 5. 2003. Na den 11. 9. 2003 stavební úřad svolal ve věci jednání za účelem prověření splnění vydané výzvy, pan K. se ale na jednání nedostavil. Dne 8. 8. 2005 pan K. doložil prohlášení, že žumpa u rodinného domu je plně funkční a že neprosakuje. Stavební úřad provedl dne 10. 2. 2009 místní šetření, při kterém zjistil, že odpadní vody z umývadla jsou svedeny potrubím na zahradu, kde volně vytékají, ostatní splaškové vody jsou svedeny do žumpy. Při tomto jednání bylo s panem K. domluveno, že do 30. 6. 2009 osadí nepropustnou jímku k zachycování splaškových vod volně vytékajících na zahradu. V rámci kontrolní prohlídky konané dne 16. 7. 2009 bylo zjištěno, že odpadní vody z dřezu a umývadla jsou svedeny potrubím na zahradu se zaústěním do plastové nádoby – sudu s poklopem. Tato voda má být dle vyjádření pana K. vybírána a používána k zálivce zahrady. K takovému způsobu likvidace odpadních vod zástupce odboru životního prostředí podle vyjádření tajemníka sdělil, že je dostatečný, pokud bude probíhat ve vegetačním období. Další kontrolní prohlídku svolal stavební úřad na den 8. 1. 2010. Pan K. se nedostavil, na místě samém v nejbližším okolí pozemku a stavby žumpy u rodinného domu nebyly zjištěny viditelné průsaky. Další kontrolní prohlídka byla svolána na den 9. 2. 2010 a následně na den 16. 3. 2010. Na obě kontrolní prohlídky se pan K. nedostavil. Dne 7. 4. 2010 byla svolána další kontrolní prohlídka, při které již byla pan K. přítomen. Zde bylo zjištěno, že splaškové vody z dřezu a umývadla jsou svedeny potrubím do plastové nádoby, odkud jsou vybírány a využívány k zálivce zahrady. Viditelné průsaky zjištěny nebyly. Ostatní splaškové vody byly svedeny do žumpy, přičemž bylo zjištěno, že tato žumpa má přepad, splašky však nepřetékaly. Na místě bylo s panem K. dohodnuto, že tento přepad bude do 30. 4. 2010 zaslepen. V souvislosti s učiněným zjištěním oslovil stavební úřad odbor životního prostředí Městského úřadu Krnov a Obecní úřad Čaková se žádostmi o součinnost. Odbor životního prostředí Městského úřadu Krnov přípisem ze dne 10. 6. 2010 sdělil, že zde existuje riziko ohrožení životního prostředí. Obecní úřad Čaková sdělil, že toto posoudit nemůže, ale že veřejný zájem ohrožují všechny nemovitosti, které nemají kanalizační síť napojenou na lokální nebo centrální čističky odpadních vod. Dne 26. 4. 2010 se na stavební úřad dostavil pan K., který sdělil, že žumpu vyčerpal a přepad zablendoval (zaslepil). Další úkony ve věci stavební úřad vůči panu K.nečinil. Poslední dopis, jímž informoval pana V. o řešení jeho stížnosti na odvádění splaškových vod z rodinného domu Čaková, je ze dne 19. 4. 2010 a byl mi v kopii zaslán. Tajemník závěrem svého vyjádření konstatoval, že z uvedeného přehledu vyplývá, že stavební úřad činil v daných případech spoustu úkonů k vyřešení jak stavby garáže a víceúčelové stavby, tak i odvádění splaškových vod z rodinného domu v Čakové. Připustil však, že z výčtu úkonů je také patrné, že mezi některými opatřeními byly větší časové prodlevy − stavební úřad byl nečinný. Tajemník však vyjádřil nesouhlas s tvrzením stěžovatele, že by byl stavební úřad zcela nečinný, a poukázal na to, že komunikace s panem K. nebyla vždy jednoduchá. 4
C Právní zhodnocení Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, mi ukládá povinnost chránit osoby před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. V rámci provedeného šetření považuji za prokázané, že v postupu stavebního úřadu došlo v několika případech k neodůvodněným prodlevám, což se projevilo nečinností stavebního úřadu. Ze shromážděných podkladů sice vyplývá, že stavební úřad v případě obou staveb, jakož i záležitosti řešení odvádění splaškových vod z rodinného domu Čaková opakovaně prováděl úkony i místní šetření (kontrolní prohlídky), nemohu však pominout skutečnost, že i přes vydaná pravomocná rozhodnutí nařizující panu K. odstranění stavby k naplnění těchto rozhodnutí nedošlo. Je zřejmé, že na celkové délce řízení o projednání obou nepovolených staveb se podepsala také neochota pana K. spolupracovat se stavebním úřadem, když ve stanovených lhůtách opakovaně prodlužovaných nedoložil podklady pro dodatečné povolení stavby a nezúčastňoval se prováděných místních šetření. S přihlédnutím k této skutečnosti mám za to, že stavební úřad byl ke stavebníkovi příliš benevolentní, když jej opakovaně vyzýval k doplnění podané žádosti o dodatečné povolení stavby, a tímto postupem tak de facto prodlužoval celkovou délku projednání daných staveb. Ve stručnosti připomínám, že řízení o odstranění stavby garáže bylo zahájeno dne 19. 6. 2002 a bylo ukončeno vydáním rozhodnutí o nařízení odstranění stavby ze dne 10. 10. 2008, tj. po více než šesti letech. Řízení o odstranění víceúčelové stavby bylo zahájeno dne 27. 6. 2005 a ukončeno vydáním rozhodnutí o nařízení odstranění stavby ze dne 10. 10. 2008, tj. po více než třech letech. Zde je však nutno zmínit, že stavební úřad měl povědomost o nepovolenosti dané stavby již v roce 2003, když pana K. dopisem ze dne 8. 12. 2003 vyzval k podání žádosti o dodatečné povolení této stavby. V souvislosti s výše uvedeným mi nezbývá než poukázat na to, že správní orgány jsou povinny postupovat v řízení v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení. Existence lhůt pro vydání rozhodnutí a tomu odpovídající povinnost správního úřadu v těchto lhůtách rozhodnout je podpořena mimo jiné čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána. Přitom Evropský soud při posuzovaní, zda byl tento článek dodržen, přihlíží vždy k závažnosti věci, chování správního úřadu, jakož i k chování samotného účastníka řízení. Lhůty ve správním řádu uvedené jsou pořádkového charakteru a správní řád s jejich marným uplynutím nespojuje žádné procesní následky. Podle názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozhodnutí 2 Cdon 607/97 je nicméně vydání správního rozhodnutí po uplynutí lhůt nesprávným úředním postupem. Náhradu škody lze pak vymáhat s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
5
K samotné otázce výkonu rozhodnutí považuji za nezbytné uvést, že povinnost správního orgánu zajistit řádný výkon státní správy není v žádném případě vyčerpána vydáním správního rozhodnutí, v daném případě vydáním rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Jsem toho názoru, že správnímu orgánu není ponecháno na vůli, zda a kdy k výkonu rozhodnutí přikročí, byť by jednal ještě v zákonem stanovené lhůtě pěti let. Zastávám názor, že pokud se správní orgán dozví o nesplnění povinnosti vyplývající z pravomocného rozhodnutí, je jeho úřední povinností učinit kroky, jež k vynucení uložené povinnosti správní řád upravuje, a to bez zbytečných prodlev. Není tedy ponecháno na vůli správního orgánu, zda a kdy k nařízení výkonu rozhodnutí v rámci pětileté lhůty přistoupí. Považuji přitom za nutné zdůraznit, že klíčovým principem dobré správy je zejména požadavek na to, aby správní úřad zajistil splnění svého pravomocného a vykonatelného rozhodnutí. Bez naplnění tohoto požadavku zůstává správní rozhodnutí pouhou úřední listinou bez toho, že by se vydání tohoto úředního aktu pozitivně, či negativně (podle toho, zda je rozhodnutím přiznáváno právo, nebo ukládána nějaká povinnost) projevilo ve sféře jeho adresáta. V daném případě sice stavební úřad vydal rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, na druhé straně však v přiměřené lhůtě nepřistoupil k výkonu svého rozhodnutí. V tomto směru proto musím postup stavebního úřadu hodnotit jako takový, který neodpovídá principům dobré správy, a jako nečinnost. S přihlédnutím k vyjádření tajemníka, že stavební úřad usiloval o zajištění finančních prostředků na provedení nařízené demolice obou staveb, ale rozhodnutím orgánů městské samosprávy nebyly potřebné finanční prostředky uvolněny, uvádím k celé věci následující. Problémy v oblasti výkonu rozhodnutí stavebních úřadů, jakož i důvody obsahující argumenty o nedostatku finančních prostředků, které stavební úřady ve svých vyjádřeních obvykle zmiňují, mi nejsou neznámé. Příčinu stávajících problémů přitom spatřuji v tom, že v případě nesplnění rozhodnutí vydaných v rámci přenesené působnosti stavebním úřadem musí nést náklady na zajištění výkonu rozhodnutí obec s tím, že je poté musí mnohdy složitým způsobem zpětně vymáhat. Za této situace se často setkávám s tím, že orgány samosprávy odmítají uvolnit na výkon rozhodnutí stavebního úřadu potřebné finanční prostředky, tak jako tomu bylo i v tomto případě. Nečinnost stavebních úřadů v oblasti výkonu rozhodnutí je pak v řadě případů důsledkem odmítavého postoje samosprávy obce k rozpočtovému krytí výdajů stavebního úřadu spojených s exekucemi. Veřejný ochránce práv na shora zmíněné problémy opakovaně upozorňuje, zejména v souhrnných zprávách o své činnosti určených Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky1. I přes opakující se argumenty týkající se nedostatku 1
Například souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2005 k otázce výkonu rozhodnutí stavebních úřadů uvádí, že veřejný ochránce práv v roce 2005, stejně jako v předcházejících letech, kritizoval stav, kdy nejsou vymáhána rozhodnutí stavebních úřadů nařizující odstranění stavby, provedení udržovacích prací a nezbytných úprav. Stavební úřady opětovně upozorňovaly na nedostatek finančních prostředků a neochotu orgánů samosprávy poskytnout potřebné finanční zajištění realizace výkonu rozhodnutí. Veřejný ochránce práv v souhrnné zprávě kritizoval skutečnost, že v případě nerespektování rozhodnutí stavebního úřadu nařizujícího odstranění nepovolené stavby nese veškeré náklady obec/město, které je posléze musí vymáhat po stavebníkovi, vede k tomu, že tato rozhodnutí vymáhána nejsou, což podle veřejného ochránce práv snižuje důvěru občanů v autoritu správních orgánů a principy právního státu.
6
finančních prostředků na splnění rozhodnutí cestou náhradního výkonu rozhodnutí jsem však přesvědčena, že faktický stav nemůže negovat stav právní, který jednoznačně ukládá povinnost pravomocná rozhodnutí vymáhat, a to v souladu se správním či občanským soudním řádem. Proto i v tomto případě musím na splnění vydaných rozhodnutí trvat, neboť aktuální stav je nutno považovat za další nečinnost stavebního úřadu, tentokrát při výkonu jím vydaného a pravomocného rozhodnutí. S ohledem na dobu, po kterou se případ nepovolených staveb pana K. projednává, bych uvítala, pokud by městský úřad zvážil provedení výkonu svých rozhodnutí formou úřední (správní) exekuce, a to podle pravidel upravujících výkon rozhodnutí ve správním řádu. Je totiž mou zkušeností, že správní exekuce je v mnohých ohledech rychlejším a pro úřad také levnějším způsobem provedení výkonu rozhodnutí než exekuce nařízená soudem, případně soudním exekutorem. Jsem si samozřejmě vědoma toho, že náhradní výkon rozhodnutí s sebou nese nutnost uvolnění finančních prostředků města na zajištění výkonu rozhodnutí, které pak lze zpětně po povinném vymáhat. V této souvislosti pak upozorňuji, že podle ustanovení § 119 odst. 4 správního řádu může exekuční správní orgán povinnému usnesením uložit, aby mu potřebné náklady nebo zálohu na ně v určené výši zaplatil předem v určené lhůtě, která nesmí být kratší než 8 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení; další postup při provádění exekuce tím není dotčen. Závěrem považuji za důležité, aby stavební úřad dořešil a zajistil zjednání nápravy ve věci zjištěného přepadu ze žumpy a způsobu likvidace odpadních/splaškových vod z rodinného domu v Čakové a způsobu zachycování splaškových vod v plastové nádobě – sudu a jejich způsobu likvidace (nebylo povoleno stavebním úřadem). Stavební úřad by měl splnit příslib uvedený v závěru svého dopisu ze dne 19. 4. 2010, v němž stěžovateli sdělil, že v této věci bude zajišťovat další podklady k případnému zahájení řízení o nařízení udržovacích prací a nezbytných úprav podle stavebního zákona a o dořešení věci bude pana V. informovat. Je tedy nutno na místě samém v rámci výkonu státního stavebního dozoru ověřit ústně podanou informaci pana K. ze dne 26. 4. 2010, kdy měl stavebnímu úřadu sdělit, že žumpu vyčerpal a přepad zaslepil. Zda se tak skutečně stalo, ale stavební úřad neověřil, proto je třeba i v tomto směru zjednat nápravu. V této souvislosti ještě uvádím, že požadavek pana V. na provedení zkoušky těsnosti žumpy považuji v daném případě za opodstatněný.
D Závěr S přihlédnutím k výše uvedenému nemohu ve věci učinit jiný závěr než ten, že jsem v postupu Městského úřadu Krnov shledala pochybení, která jsem popsala v předcházející části této zprávy. Je úkolem veřejného ochránce práv na zjištěná pochybení orgány veřejné správy upozornit, proto tak činím formou této zprávy. V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, proto vyzývám starostku města Krnova,
7
aby se k obsahu a zjištěním ve zprávě uvedeným vyjádřila, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení. Současně tímto vyzývám starostku města Krnova, aby s ohledem na mnou učiněná zjištění navrhla opatření, jež povedou ke zjednání nápravy, tak aby v budoucnu k obdobným pochybením již nedocházelo. Tuto zprávu rovněž zasílám na vědomí panu S. V., stěžovateli. Zpráva shrnuje poznatky z šetření, které budou po vyjádření Městského úřadu Krnov podkladem mého závěrečného stanoviska.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
8
