Zpráva hlavního poradce chovu KCHNKO Praha na konferenci 26. března 2011 v Havlíčkově Brodě - Perknově
dne
Vážení kandidáti ,delegáti a hosté , dovolte mi , abych vás pozdravil na naší konferenci KCHNKO , která se koná každé čtyři roky a na které hodnotíme uplynulé funkční období. Letošní rok je navíc jubilejní , protože si připomínáme 80. výročí založení našeho klubu, které se konalo v roce 1931 v Pardubicích . Proto si dovolím stručně zhodnotit z hlediska chovu i toto 80 leté období. Buďme hrdi, že máme 80 letou historii, ve které úspěšně pokračujeme a tak navazujeme a rozvíjíme práci našich předků. Tím se každý klub pochlubit nemůže. Krátkosrstý stavěcí pes se u nás choval dávno před založením klubu. V druhé polovině 19. století byl založen Spolek pro chov a výcvik psů pro království české v Praze. Aktivně se snažil o regeneraci starého českého krátkosrstého ohaře, který byl u nás chován vedle německého . Výbor byl složen z českých myslivců, pro chov vybral 8 tehdy typických psů a fen, na kterých měl být založen chov. Základem pro chov nebyl jenom exteriér, ale hlavní důraz byl kladen na pracovní vlohy. Už v roce 1885 byly uspořádány první „ hledačky „ jak se tenkrát pracovní zkoušky nazývaly. Za nimi následovaly další v letech 1888 a 1889. V roce 1897 vstoupil tento spolek do Vídeňského kynologické svazu a tím byl osud starého českého krátkosrstého ohaře zpečetěn. Dále se v historických pramenech uvádí pouze německý krátkosrstý stavěcí pes. V roce 1890 byl v Německu založen Klub krátkosrstý ohař, který výrazně posílil jeho chov i v Čechách. Musíme si ale uvědomit , že Praha byla v této době silně německá. Myslivci německy mluvící, nejenom z Prahy, prosazovali z národních zájmů německého krátkosrstého ohaře. V září 1897 se konala v Plané Mezinárodní přehlídka psů mysliveckých a hledání zkušební, které pořádal spolek pro ochranu honby a chov psů v království Českém. Pro německé krátkosrsté stavěcí psy byla otevřena třída pro jednobarevné hnědé , třída pro hnědopruhované a třída pro bílé a hnědé jedince. „ Hledání na zkouškách „ bylo rozděleno na Hledání mladých a Hledání honební ( pro potřebu ). U mladých byly posuzovány všechny vrozené vlastnosti včetně klidů před zvěří a přinášení pernaté zvěře na povel. Při hledání honebním bylo hodnoceno ještě přinášení srstnaté zvěře na povel, přinášení zvěře ztracené, hledání a přinášení z vody, hledání na barvu, odložení a vodění na řemenu. V roce 1900 bylo na První zemské výstavě v Praze vystaveno „ skvostných „ 8 německých krátkosrstých stavěcích psů, z toho 6 psů a 2 feny zbarvením 6 hnědošedě skvrnitých a 2 hnědáci - jak je psáno v časopisu Česká myslivost z roku 1900.
V roce 1901 se konala rovněž v Praze v Královské Oboře l. mezinárodní výstava psů loveckých za spolupráce se svazy speciálních klubů německých. Krátkosrsté německé stavěče posuzoval soudce A. Hielsmann z Altenbachu. Předvedeno bylo celkem 43 jedinců / 37 psů a 6 fen / z Rakouskouherska a Německa. Po vzniku samostatné republiky v roce 1918 se u nás chová pouze NKO. Na scénu vstupují zakladatelé našeho klubu a začíná se psát jeho historie. Vývoji krátkosrstého ohaře u nás se věnuje MVDr. Josef Nejdl v publikaci „ 20 let liniové plemenitby v chovu krátkosrstého ohaře u nás„, která byla vydána v roce 1980 a Ročenka KCHNKO 1931 – 1996 vydaná v roce 1996. 80 let je délka lidského života. Klub zažil 2. světovou válku, střídání politických režimů, období rozvoje, ale také stagnace a úbytku chovných jedinců a počtu odchovaných štěňat. Nejenom úroveň praktické myslivosti a potřeby myslivců ovlivňovaly jeho činnost, ale také zájmy jednotlivců se výrazně zapsaly do jeho historie. Výsledkem je dnešní existence tří klubů na území naší republiky. Náš klub zůstává nadále nejsilnějším počtem členů, chovných jedinců a odchovaných štěňat. Dnes už nediskutujeme o černé barvě a počtu štěňat ve vrhu, i tím musel klub projít. Dobře víme, že psům tyto diskuse neprospěly. Navázali jsme velmi úspěšnou spolupráci s Kluby krátkosrstých ohařů v Rakousku a v Německu včetně světového. Pravidelně konané porovnávací zkoušky v polní a vodní práci mezi Rakouskem a Jihomoravskou pobočkou KCHNKO se staly tradicí a hlavně potvrdily srovnatelnou úroveň našich psů v práci i v exteriéru se zeměmi jejich původu. Úspěšné uspořádání Dunajského poháru, na kterém posuzoval prezident německého a světového klubu prof. Lemmer, výcvikář německého klubu Michael Hammerer a prezident rakouského klubu ing. Dieter Kowarovsky, potvrdilo, že jsme platným a schopným členem evropské rodiny chovatelů NKO. Proto jsme také byli požádáni o uspořádání IKP v roce 2013 na našem území. Jsme si dobře vědomi, že nezájem našich členů startovat na těchto zkouškách není dán úrovní našich psů, ale ekonomickými podmínkami, které nejsou srovnatelné s pravidelnými účastníky v zahraničí. Hlavním záměrem ale je přiblížit IKP chovatelům a majitelům NKO v naší republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a v postsovětských republikách a zvýšit jejich zájem startovat pro ně v ekonomicky příznivějších podmínkách v naší republice. Už první start Josefa Hlaváče z Havlíčkova Brodu se psem Cvik z Haškova kraje na IKP v roce 1965 v rakouském Welsu , kde skončil ve finálovém rozběhu jako druhý za psem Ex v. Osterberg pana Lemmera, ukázal, že i když naši psi byli chováni za „ železnou oponou„, rozvíjeli se stejně po stránce krásy a výkonu jako jejich zahraniční vrstevníci, protože mají výborný genetický základ. O kvalitní úrovni exteriérových a pracovních vlastností rozhodují správně nastavené chovné podmínky a požadavky na zařazování psů a fen do chovu. Už 20 let máme možnost jezdit do zahraničí a srovnávat úroveň NKO v jednotlivých státech Evropy. Jako hlavní poradce chovu zodpovědně prohlašuji, že zejména němečtí psi mohou pro nás být zajímaví jako zdroj cizí krve, ale v žádném případě nedoporučuji pouze na nich stavět chov. Psi
v ostatních okolních státech mají rovněž původ z německé krve a jejich jednorázové použití v našem chovu je vítáno. Naši psi jsou se zahraničím srovnatelní a v mnoha případech ještě lepší po stránce výkonu i exteriéru. Při stanovení chovných podmínek se všude vychází z myslivecké tradice použití loveckého psa k lovu a ze způsobu vedení honu na drobnou zvěř v poli, v lese nebo na vodní hladině a v rákosí. Proto jsou jiné chovné podmínky na Balkáně a v jižní Evropě, v západní Evropě a také u nás ve střední Evropě. Pro chov v té či oné zemi jsou důležité takové lovecké vlastnosti, pro které je pes používán a které se od něho vyžadují. U nás je to všestrannost. Nelze tvrdit , že musíme mít podmínky chovnosti jako země původu Německo. Tam je jiná myslivost, jiné vedení společných honů, které se odehrávají v soukromých revírech za minimálního počtu lovců a loveckých psů. Další výraznou vlastností německých revírů je používání jiných psů na práci v lese – NDO , MMO,VMO a barvářů a jezevčíků na barvě. V Meklenbursku a Pomořansku zase vyžadují razantní práci na vodě a v rákosí, protože jiná zvěř než kachna tam není. Není tam tradice všestranného ohaře. S tím se setkáváme až v Bavorsku a v Rakousku. U nás je od nepaměti tradice mít jednoho psa na veškerou práci na povrchu včetně vody. Naprostá většina našich revírů jsou smíšené honitby s výskytem drobné zvěře pernaté a srstnaté včetně lišek. Nejrozšířenější spárkatou zvěří je stále, s výjimkou prasat ,zvěř srnčí a tak NKO musí umět pracovat i na barvě. Kdo z vás cvičil i jiná plemena ohařů, mi určitě potvrdí, že některá plemena vůbec vlohy k všestranné práci nemají, nejdou po barvě ,odmítají aportovat lišku a nechce se jim do rákosí. Proto je NKO u nás stále nejrozšířenějším lovecky upotřebitelným psem. Rozhodující vliv na stav chovných psů a fen včetně odchovaných štěňat má stav drobné zvěře a možnost vykonávat právo myslivosti. Za první republiky nejpočetnější drobnou zvěří byly koroptve, zajíc a divoký králík. Možnost výkonu práva myslivosti nebyla každému zájemci umožněna, proto k největšímu rozvoji chovu NKO u nás došlo až po 2. světové válce, kdy se ještě v našich revírech významně rozšířil bažant. Vznikla myslivecká sdružení s velkým počtem myslivců, kteří se stali pravidelnými odběrateli štěňat. Naši dědové a otcové neuměli cvičit parforsní aport, to musel mít pes vrozené. Začínalo se na koroptvích a pokud to nezvládnul, byl vyřazen. Musel mít ochotu pracovat ve vodě a být ostrý na škodnou. Práce na vlečce byla samozřejmostí. Psi předvádění na zkouškách neuměli jediné a to sedat při odevzdávání zvěře. To je nikdo z praktických myslivců neučil. To nebylo potřeba. Dalším problémem byly klidy před zvěří. Nebyly dnešní moderní pomůcky, ale za to bylo velké množství zvěře pernaté, kterou záhy začali psi ignorovat. Horší to bylo s velkým počtem zajíců, kteří u temperamentních psů ztěžovali předvádění a úspěšné absolvování zkoušek. Tenkrát nebylo tolik prvních cen jako dnes. Nehledě na to, že na zkouškách musel vůdce před psem střelit několik kusů zvěře pernaté a srstnaté a až přesvědčil rozhodčí, že je pes klidný a nebo alespoň pro lov použitelný, mohl na pokyn hledání ukončit. V té době nebyla ještě disciplína Společný hon. Je nutné připomenout, že nenapravitelní štváči byli rovněž nemilosrdně vyřazováni. Zkušební řád neobsahoval koeficienty a řada pamětníků dnes tvrdí, že Zkušební řády v zelených deskách byly ze všech pozdějších nejlepší. Štěňata se zpravidla objednávala na honech od fen, které předváděly ukázkovou práci. Odborná literatura
pro výcvik loveckých psů byla málo dostupná a hlavně nebyla potřeba. Myslivci kladli důraz na snadnou cvičitelnost , ovladatelnost a voditelnost NKO .Pes musel mít všechno od „ pána Boha „ . Tyto vlastnosti rozhodovaly o jeho dalším osudu .K tomu ještě dodávám, že naprostá většina psů byla v té době uvázána u boudy a jenom na noc se pouštěli na dvůr . Až začal Richard Knoll vydávat knihu Všestranný ohař , začali někteří cvičitelé používat pomůcky v ní uvedené. Nebylo to nic nového , protože se jedná vesměs o překlad německých knih od Heggendorfa a Oberla“ndra. V roce 1961 bylo zapsáno u NKO 529 vrhů a 2617 štěňat . V chovu působilo 282 psů a fen . 2 psi byli importování ze zahraničí. Na výstavách bylo předvedeno 790 jedinců , z toho 314 psů a 476 fen . Výborných bylo ale jenom 45 , velmi dobrých 220 a dobrých 471 . 54 psů a fen nebylo oceněno , nebo dostali dostatečnou. V té době ještě nebyly zavedeny povinné jarní svody a tak teprve na výstavě se majitelé dozvěděli o vylučujících vadách. Úroveň NKO byla v této době průměrná až podprůměrná. Tento obrovský zájem o NKO pokračoval i v roce 1971, kdy bylo zapsáno dokonce 2 737 štěňat. Pamětníci potvrdí, že myslivcův rok byl v té době velice bohatý. Lovily se sluky, procházely se vojtěškové porosty, aby se snížily škody na hnízdící bažantí zvěři a nakladených srnčatech, všude byl přítomný divoký králík , následoval lov koroptví, divokých kachen, bažantů a zajíců. V zimě se krmilo podle potřeby až 2 x týdně. U toho všeho byl potřeba lovecky upotřebitelný pes. Pochopitelně asistoval i při každé vycházce do revíru. Nemusel mít výstavu, stačily jenom PZ ve 3. ceně , ale hlavně musel dělat. Ze VZ se rovněž psi kvalifikovali na MKP. Tenkrát se opravdu kvalifikovali jenom ti nejlepší. Bohužel po tomto rozkvětu přišel v roce 1976 prudký pokles stavů drobné zvěře, který pokračuje až dodnes. Byly zavedeny povinné jarní svody. Přišly nové zkušební řády s koeficienty na bodové posílení vrozených vloh, kdy na PZ pro 3. cenu mohla být známka z vody 0, na LZ mohla být 0 z ohrádky rovněž do 3. ceny, na VZ známka 0 z ostrosti byla rovněž do 3. ceny. Tyto ústupky nebyly zavedeny proto, že by je NKO nesplňoval. Měly jiné důvody. V roce 1981 už bylo zapsáno pouze 585 štěňat, což je o 2 152 méně než v roce 1971. Opět byly vydány nové zkušební řády, ve kterých zůstala na PZ známka 0 z vody pro 3. cenu, pro LZ a VZ byla známka 0 z ohrádky do 3. ceny a nově byla známka 0 z vlečky s liškou pro 3. cenu. Bohužel i nadále pokračoval úbytek drobné zvěře. Toto období začalo významně ovlivňovat úroveň vrozených vloh u NKO. Do této doby byla mnohem vyšší selekce jedinců , kteří neměli vlohy od „ pána Boha „. Nejvyšší metou i nadále zůstával vedle MRK a MJK na Slovensku hlavně MKP. Úspěšné absolvování memoriálů značně zvýšilo ekonomickou hodnotu psů , která se začala zhodnocovat vývozem do ciziny. Zvýšil se zájem o výcvik a předvádění psů na vrcholných zkouškách, hodnota vyvážených psů se stala motivací pro řadu kynologů a na scénu vstupují tzv. „ profesionální drezéři „, kteří začali dosahovat díky svým cvičitelským zkušenostem výborné výsledky u průměrných psů. Jejich výsledky vzbudily zájem o početné krytí fen, než budou vyvezeni do ciziny.
Nejenom, že po vítězích nezůstaly žádné prokazatelné výsledky, ale naopak se objevila řada nežádoucích vlastností. Tito jedinci měli parforzní výcvik, jehož výsledky nejsou dědičné. V roce 1991 bylo zapsáno 780 štěňat . MVF se stal opět chovným na základě požadavků široké členské základny. Následuje vznik KKO II Brno a KKO III Jizerní Vtelno . V roce 1996 jsou vydány nové zkušební řády, které ruší známky 0 do 3. ceny na PZ,LZ a VZ. V roce 2001 je ve všech třech klubech zapsáno 760 štěňat. KCHNKO Praha nadále pořádá MFV, MJS, MSP a klubovou výstavu. Jihomoravská pobočka rozvíjí spolupráci s Rakouským klubem NKO a pořádá pravidelné zkoušky polní a vodní práce střídavě na území jižní Moravy a Rakouska. Hned při prvních zkouškách 5.8.2000 v Pohořelicích se jednoznačně ukazuje, že rakouští psi jsou lepší ve vrozených vlastnostech a naši psi v disciplínách výcvikových. V roce 2009 bylo ve všech třech klubech zapsáno 624 štěňat. Počet zapisovaných štěňat se za posledních 30 let ustálil na 600 – 700 štěňatech v jednom roce. V roce 1978 bylo na Jarních svodech předvedeno 1028 NKO s následujícím výskytem vrozených vad : výška pod standard 18% , výška nad standard 3% , předkus a podkus 2,6% , chudozubost 10,9% , světlé oko 5% , slabá kostra 6%, entropium 1,9% , ektropium 0,1% , kryptorchismus 2,6% - celkem 51,1 % vad . V roce 2009 bylo na svodech předvedeno 328 NKO a počet vad činil 9,5% a vesměs se jednalo o chudozubost. Zde je vidět průkazné snížení procenta výskytu vrozených vad. Chov je řízen chovatelskou radou v jejímž čele je hlavní poradce chovu. Každá pobočka má svého poradce chovu: Poděbrady – Josef Novák, jihočeská – začínal MVDr. Jaroslav Trpák, který byl z vážných zdravotních důvodů vystřídán Václavem Dvořákem, západočeská – Jaroslav Krystl, severočeská – Přemysl Malý, východočeská – Lubomír Knytl, severomoravská Bohumil Tašek a jihomoravská – Martin Petr. Chovatelská rada zasedá pravidelně 2 x ročně v červnu a v listopadu. Chov NKO v našem klubu je zaměřen na genealogické linie vypracované ing. dr. J. Steinitzem. Z plemenářského hlediska se o pravé genealogické linie nejedná. Tyto linie jsou vlastně chovné skupiny, které v době svého vzniku měly zabránit zúžení chovné základny a následné příbuzenské plemenitbě. Import cizí krve v této době byl téměř nemožný a tak splnily svůj účel. V době jejich založení v roce 1960 jich bylo 15. S úbytkem odchovaných štěňat jejich počet začal klesat. V roce 1980 jich bylo devět. Stejný počet byl i v roce 2007. V roce 2011 jich zůstalo 7 s následným početním obsazením: I . linie – 44 psů II. linie - 20 psů IV. linie - 2 psi VI. linie – 20 psů VIII. linie – 2 psi IX. linie - 12 psů XI. linie - 3 psi
Celkem máme k dispozici 103 chovných psů . Chovných fen je více než vrhů, protože vykazujeme v roce pouze feny, na které bylo vystaveno doporučení ke krytí. U fen převažuje I. linie ( 65%) , následuje II. linie (25%) a zbytek jsou ostatní linie. Je pochopitelné, že všichni psi nejsou v chovu využíváni : 2007 bylo kryto 91 fen 2008 bylo kryto 103 fen 2009 bylo kryto 108 fen 2010 bylo kryto 67 fen Rapidní pokles krytých fen odpovídá snižující se poptávce po štěňatech a odbyt odchovaných štěňat je velmi obtížný. Pokud se podaří přes internet do rukou nemyslivců , není to zrovna to, co si přejeme. Chtěl bych vyzvat chovatele, aby nepřestávali krýt, to je ve šlechtění krok zpět. Jakmile si chcete nechat štěně pro sebe, aby bylo co předvádět na zkouškách a výstavách, stačí ponechat ve vrhu 3 – 4 štěňata. Otázkou je dnes vzdálenost chovného psa a cena za krytí. Při poplatku 5000,- Kč je to neekonomické. Pak je nutné volit bližšího a levnějšího krycího psa. Snažit se o udržení zanikajících linií je nereálné. Zde rozhoduje genetické založení. Linie, které se dobře dědí, produkují odchov lehce cvičitelný a voditelný s pěkným exteriérem. Pomalu ustupuje zásada, že při výběru chovného psa rozhoduje jenom výkon. Dnes chovatelé přihlížejí rovněž k exteriéru a psi se známkou „ velmi dobrá „ nejsou vyžadováni tak často jako dříve. Máme silnou IX. linii s cizí krví, takže nám degenerace z příbuzenské plemenitby nehrozí, i když se počet linií snížil. Dlouho chovatelská rada diskutovala o výběrech do chovu. Výstav přibývá, prostor pro výběr je nedůstojný, musí se provádět mimo kruh. Úroveň posuzování, na kterém se podílejí rozhodčí pro více skupin, je různá, do chovu se vybere všechno, co je posouzeno. Delegaci našich rozhodčích na tyto výstavy nejsme schopni prosadit, není o ně zájem. Náklady na výběry na každé výstavě se výrazně zvyšují, často z našeho klubu není žádný zájemce a vybíráme do chovu pro ostatní kluby NKO. Proto chovatelská rada předkládá dnešní klubové konferenci k vyjádření a ke schválení návrh provádět výběry do chovu pouze na dvou našich klubových výstavách a na výstavě speciální, které pravidelně pořádáme a na kterých posuzují rozhodčí z našeho klubu – specialisté na NKO. Nikomu nebráníme vystavovat na výstavách vyššího typu a sbírat tituly. Dnes je všeobecně známo, že NKO je krásný pes, který může vyhrát i celou výstavu. Úroveň exteriéru má neustále stoupající tendenci. Dnes se už nesetkáme na výstavě se známkou „ dobrá „, protože i majitelé NKO vědí jak má pes vypadat. Jestliže v roce 1961 bylo na výstavách hodnocení NKO - 5% výborných, 28% velmi dobrých, 60% dobrých a 7% dostatečných nebo vyloučených, tak v roce 2010 bylo 55% výborných a 45% velmi dobrých. Většina z nás tento obrovský šlechtitelský pokrok zaregistrovala na vlastní oči. Máme zhruba 1 000 členů , naši stávající rozhodčí pro exteriér ubývají a noví zájemci nejsou. Tento trend souvisí s dobou,ve které žijeme. Pracovní nasazení u mladých lidí je velice namáhavé a na záliby čas nezbývá. Podmínky stát se rozhodčím jsou sice náročné, ale při skutečném zájmu jsou splnitelné. Na posuzování je v současné době k dispozici v pobočce SČ – Přemysl Malý , ing. Jiří Formánek ml. , Václav Kratochvíl , ZČ – MVDr. Josef Nejdl , Jaroslav
Krystl , Václav Koldinský , JČ – není žádný rozhodčí, Poděbrady – Josef Novák, Bohumil Novák , Miloslav Helcl , Josef Hejda , VČ – Pavel Vyskočil , František Kaplan , SM – Bohumil Tašek, čekatel O. Nehyba, JM – MVDr. Čestmír Šrámek, CSc. Věkové složení raději neuvádím, protože naprostá většina z nás je starší 60 let. Většina revírů u nás je dnes bez drobné zvěře a nájemci se začínají soustřeďovat pouze na zvěř spárkatou a hlavně lov divokých prasat. Rostlinná výroba se zaměřuje na technické plodiny ve velkých lánech, chov skotu se snižuje a prasat ještě drastičtěji. Pěstování cukrovky, jetele, vojtěšky a brambor je tak minimální, že řada psů je nezná a neumí v nich hledat. Čeká nás rok 2013. Končí smlouvy na pronájem honiteb. Dá se očekávat, že řada z nich přijde do soukromých rukou a tím poklesne ještě více zájem o ohaře, když pro ně nebude praktické využití. Není to nic katastrofálního. Naopak se na to musí nový výbor připravit a nabídnout zájemcům o NKO jiné vyžití než jsou jenom výstavy. Vidíme to v Rakousku a v Německu. Tam také nejsou všichni aktivní myslivci . Mají zpravidla placenou povolenku k výcviku v některém revíru . Se svými psy se pravidelně prezentují na IKP nebo na jiných výcvikově méně náročných zkouškách či soutěžích. Je nutné i našim členům nabídnout uspořádání trailových soutěžích či jiných klubových zkoušek, kde by se mohli opakovaně se svými psy prezentovat. Bohužel VZ jsou nejnáročnější výcvikově i finančně. Dnešní podmínky chovnosti jsou z dob, kdy drobné zvěře byl dostatek a každý myslivec měl kde svého psa připravit. Uvidíme, co přinese budoucnost. Nová kynologické komise ČMMJ slíbila úpravu zkušebních řádů. Dnes zkoušíme na uměle odchované a vypouštěné zvěři. To by měly zkušební řády vzít v úvahu, protože tato zvěř se chová jinak než divoká. Otázkou je, zda pro chov je tento způsob vhodný. Za zmínku stojí zkoušky chovnosti na Slovensku, které ověřují vrozené vlohy pro práci na poli, ve vodě a ostrost na škodnou. Já osobně tento systém považuji za nejvhodnější a obdivuji slovenské chovatele, že se na něm dokázali shodnout a přijmout ho. Už jenom proto, že se naší chovatelské radě nepodařilo prosadit povinné absolvování ZV do stáří 24 měsíců, aby se účinněji selektovala bázlivost, o které výstižně na předcházející konferenci mluvil můj předchůdce Bohumil Tašek. Tento požadavek vzešel ze členských schůzí poboček, a přesto ho výbor s chovatelskou radou zamítli. V SRN a Rakousku je absolvování ZV do stáří 24 měsíců povinné, protože je známo, že vrozená bázlivost po 24. měsíci stáří mizí a psi se dostávají do chovu a bázlivost dále šíří. Vstoupil jsem v jednání s předsedou Ústřední komise pro ochranu zvířat při Ministerstvu zemědělství poslancem ing. Radimem Fialou a Státní veterinární správou ČR za účelem vyjednat výjimku pro kupírování proutků u štěňat NKO jako mají v Německu. Zákaz kupírování by měl platit od roku 2013. V loňském roce se snažil KKO III Jizerní Vtelno prosadit nové chovné podmínky, i když zbývající dva kluby s nimi nesouhlasily. Zejména jejich způsob prosazení až do předsednictva ČMKU, aby je schválilo a následné reakce obou předsedů ve svých úvodnících v KZ ukázaly, že bez vzájemného respektování a tolerance není spolupráce možná tak, jako spolupracujeme s německým a rakouským klubem.
Jenom si dovoluji připomenout, když náš klub neuznával černou barvu, nezaznamenali jsme po roce 1989 ze strany země původu žádnou negativní reakci či vměšování. Je nutné se ještě zmínit o dysplazii kyčelních kloubů. Naštěstí NKO nepatří mezi psy tímto onemocněním zatížené. Nechceme v chovatelské radě zavést povinné rentgenování , které stojí 2 000,- Kč . Pokud je toto onemocnění geneticky podmíněné , pak by bylo jediné správné řešení do chovu pouštět jedince s výsledkem 0/0. Ani toto opatření by nezabránilo výskytu dysplazie u potomstva, protože bychom vyřazovali pouze jedince postižené, ale jejich sourozence klinicky zdravé a nositele vad by do chovu zařazeni byli. Stejné je to s vadami chrupu. 80 let se do chovu jedinci s vadami chrupu nezařazují, přesto se tyto vady vyskytují. Řada členů, chovatelů a cvičitelů si přeje, abychom opět zavedli MFV jako chovný . Myslím si , že i tento požadavek stojí za zvážení . Závěrem děkuji všem poradcům chovu a jejich zástupcům za jejich práci pro vás a všem rozhodčím exteriéru za posuzování a reprezentaci našeho klubu. Vážení přátelé,tato zpráva je moje hodnocení, které nemusí být ve všem správné. Je zde řada námětů k diskusi o dalším směřování chovu NKO v našem klubu . Přivítám každý váš názor nebo připomínku. „ NKO zdar „ MVDr. Čestmír Šrámek, CSc hlavní poradce chovu KCHNKO Praha
